Přínosy a rizika společné měny (pro Českou republiku)

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra financí a účetnictví

Přínosy a rizika společné měny (pro Českou republiku) Diplomová práce

Autor:

Bc. Luděk Doležal Finance

Vedoucí práce:

Břeclav

Ing. Stanislav Heczko Ph.D.

srpen 2011

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracoval samostatně a v seznamu jsem uvedl veškerou použitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

V Břeclavi dne 17.srpna 2011

Bc.Luděk Doležal

Anotace práce: Přínosy a rizika společné měny (pro Českou republiku). V mé práci se čtenář dozví o měně Euro a její historii. Dále o EU a její nynější hospodářské a ekonomické krizi. Pak se dozví také o současném ekonomickém vývoji v zemích EMU. A nakonec se dozví o České republice a její přípravě na přijetí měny Euro. Anotace anglicky: Benefits and risks of a common currency (for the Czech Republic). In my work, the reader learns of the Euro currency and its history. Furthermore, the EU and its current economic and economic crisis. He also learns about current economic developments in EMU countries. And finally learns about the Czech Republic and its preparation for the adoption of the Euro currency. .

Chtěl bych zde touto cestou poděkovat panu Ing. Stanislavu Heczkovi Ph.D. za pomoc a trpělivost s mou maličkostí,bez nichž by tato práce ani nemohla vzniknout.

Obsah Úvod...........................................................................................................................................5 1. Stupně a formy mezinárodní koordinace ekonomických aktivit...........................................8 1.2 Některé klíčové pojmy v oblasti mezinárodní koordinace ekonomických aktivit............8 1.3 Stupně mezinárodní koordinace ekonomických aktivit....................................................9 1.4 Další možné členění forem integrace..............................................................................10 1.5 Rozlišení dohod NAFTA, CEFTA a EFTA....................................................................11 1.6 Integrační seskupení mimo Evropu a severní Ameriku..................................................14 1.7 Stručný vývoj evropské integrace...................................................................................15 1.8 Regionální růstové zóny..................................................................................................17 2. Stručná historie evropské integrace po 2. světové válce......................................................18 2.1 Státy EU, jež používají měnu Euro.................................................................................20 3. Etapy zavedení společné měny Euro v EU..........................................................................34 4. Evropská fiskální krize a Euro.............................................................................................42 4.1 Potravinová krize............................................................................................................54 5. Historie našeho vstupu do EU.............................................................................................58 5.1 Období 1992-1996.........................................................................................................58 5.2 Období 1996-2004.........................................................................................................59 6. Zavedení Eura u nás............................................................................................................63 6.1 Národní koordinační skupina.........................................................................................66 6.1.1 Národní plán zavedení Eura v ČR...............................................................................67 6.2 Harmonogram zavedení Eura v ČR...............................................................................70 6.3 Přínosy a rizika přijetí Eura...........................................................................................80 6.4 Postoj vlády a obyvatel k Euru......................................................................................85 Závěr.......................................................................................................................................94 Seznam použité literatury a www serverů..............................................................................96 Seznam použitých zkratek a symbolů.....................................................................................97 Seznam grafů.........................................................................................................................101 Seznam obrazů.......................................................................................................................102 Seznam tabulek......................................................................................................................103 Seznam příloh........................................................................................................................104 Příloha....................................................................................................................................105

Úvod Euro je společnou měnou eurozóny, kterou se platí v 17 ze 27 členských zemí Evropské unie. Bylo vytvořeno za účelem zjednodušení mezinárodního obchodu, usnadnění cestování a především vytvoření společné a stabilní měny s nízkou inflací a úrokovými sazbamy. Měna vznikla již v roce 1999, ale tehdy se používala pouze v bezhotovostním styku. První mince a bankovky byly používány od 1.ledna 2002. Euro má mezinárodní zkratku EUR. Symbolem, odrážejícím jeho evropský původ, je řecké písmeno epsilon. Dvojitá vodorovná čára uvnitř symbolizuje stabilitu této měny. Eurobankovky existují v sedmi různých hodnotách 5 €, 10 €, 20 €, 50 €, 100 €, 200 € a 500 €. Na bankovkách jsou zobrazeny různé evropské architektonické slohy. Existuje také osm druhů různých euromincí v hodnotách 1 cent, 2 centy, 5, 10, 20 a 50 centů, 1 € a 2 €. Ty mají společnou stranu vyobrazující různé motivy Evropy, EU a její jednoty. Zadní strana zobrazuje národní motivy obepínané po obvodu dvanácti hvězdami EU. Momentálně je v oběhu kolem 800 miliard Eur. Eurobankovky tisknou národní centrální banky, které je také uvádějí do oběhu, ale jinak spadají do působnosti Evropské centrální banky, která také koordinuje jejich množství. Pro případ zvýšené poptávky, nebo jako zdroj bankovek pro výměnu za bankovky stáhnuté z oběhu slouží Strategická zásoba Eurosystému. Naopak mince jsou plně v působnosti národních centrálních bank. Evropská centrální banka je nadnárodní instituce zodpovědná za řízení měnové politiky zemí eurozóny, do které nyní patří 17 států Evropské unie. Jejím hlavním úkolem je udržovat cenovou stabilitu a hodnotu Eura. Úloha banky v měnové politice spočívá především v určování krátkodobých úrokových sazeb. Banka má za cíl udržet růst inflace kolem dvou procent. Jak probíhá přijetí Eura? Pro přijetí Eura je nutné splnit takzvaná maastrichtská kritéria. Poté se zakonzervuje kurz domácí měny vůči Euru. V tomto poměru se pak měna na Euro převede. Maastrichtská kritéria: 1) Míra inflace smí převyšovat úroveň tří zemí EU s nejnižší inflací nejvýše o 1,5 procenta 2) Dlouhodobá úroková míra smí být nejvýše o 2,5 procenta vyšší, než je tato míra ve třech zemích EU s nejnižší inflací 3) Deficit státního rozpočtu smí dosahovat nejvýše tří procent HDP. Pokud tuto hladinu mírně převyšuje, musí se snižovat. 4) Velikost veřejného dluhu smí dosáhnout nejvýše 60 procent HDP. Pokud je dluh vyšší, musí se postupně tomuto limitu přibližovat. 5

5) Měnový kurz musí být poslední dva roky před vstupem součástí měnového mechanismu ERM II a nesmí se nadměrně vychylovat mimo stanovené pásmo. Čím dál více se též akcentuje požadavek na reálnou konvergenci (sbližování HDP kandidátských zemí se státy eurozóny), který ale v oficiálně požadovaných kritériích nefiguruje. Jsou sice definovaná

takzvaná

Kodaňská

kritéria,

jež

však

mluví

jen

o

dostatečné

úrovni

konkurenceschopnosti v hospodářské oblasti. Neuvádí žádná čísla, ale výslovně požadují schopnost odolávat tlakům volného trhu. Nicméně je jasné například z postoje k Litvě, že i nesplnění inflačního kritéria o 0,07 % může při nedostatečné reálné konvergenci znamenat problém. ERM II - Mechanismus směnných kursů II definuje pro měnu každého členského státu nacházejícího se mimo eurozónu, který se jej účastní, centrální paritu vůči Euru. Základní fluktuační pásmo je 15 % nad nebo pod centrální paritou. Euro od svého zavedení v roce 1999 ztratilo téměř čtvrtinu své hodnoty. Osud společné evropské měny nyní ohrožují obří dluhy některých států. Podle některých politiků stojí za útokem na Euro také finanční spekulanti.

Evropský nástroj finanční stability Evropský nástroj finanční stability (European Financial Stability Facility, EFSF) byl založen 9. května 2010 rozhodnutím 16 členských zemí eurozóny na období tří let (do 30.června 2013 s možným prodloužením do doby ukončení všech jeho operací). Cílem této instituce je chránit finanční stabilitu evropské měnové unie formou poskytování dočasné finanční pomoci těm členům eurozóny, kteří se dostanou do finančních potíží. Sídlí v Lucemburku. V jeho čele stojí Klaus Regling. EFSF získává prostředky emisemi obligací a jiných dluhových instrumentů na kapitálovém trhu. Tyto emise jsou až do výše 440 mld. Eur garantovány členskými zeměmi eurozóny, a to proporcionálně podle kritéria podílu na splaceném kapitálu ECB. Díky uvedeným státním garancím má EFSF nejlepší možné kreditní hodnocení od všech hlavních ratingových agentur. Z takto získaných prostředků jsou poskytovány půjčky zemím s finančními problémy. EFSF může poskytnout finanční prostředky teprve poté, co členský stát eurozóny požádá o pomoc, uzavřena jsou jednání s Evropskou komisí a Mezinárodním měnovým fondem o podobě stabilizačního programu a tento program jednomyslně schválí ministři financí zemí eurozóny. Poskytování pomoci je vázáno na plnění náročných podmínek, upravených v dokumentu Memorandum of Understanding. Součástí dohody o finanční pomoci jsou i úrokové podmínky, za kterých je pomoc poskytována. V praxi to znamená, že k tržní referenční sazbě je připočítávána přirážka v rozsahu 300-400 bazických bodů (v závislosti na splatnosti půjčky), plus jednorázově 6

dalších 50 bazických bodů jako servisní poplatek. Adresáty pomoci mohou být pouze členské země eurozóny. EFSF je součástí širšího rámce vytvořeného na ochranu finanční stability v evropských zemích. K dispozici je rovněž tzv. Evropský nástroj finanční stabilizace (European Financial Stabilisation Mechanism, EFSM), který opravňuje Evropskou komisi mobilizovat finanční prostředky až do výše 60 miliard Eur, se zárukou rozpočtu EU. Tuto pomoc mohou čerpat všechny členské země EU. Částkou 250 mld. Eur přislíbil přispět Mezinárodní měnový fond. Tzv. obranný val na podporu finanční stability tak v současnosti dosahuje výše 750 miliard Euro. K této sumě je možné připočítat speciální pomoc pro Řecko ve výši 110 miliard Eur, která má podobu dvoustranných půjček od členů eurozóny zprostředkovaných Evropskou komisí. Vzhledem ke skutečnosti, že EFSF má dočasné trvání, dohodly se v prosinci 2010 členské země EU na nutnosti vytvořit trvalý mechanismus na ochranu finanční stability v EU. Pracovně je používán název Evropský mechanismus stability. Za tímto účelem byly zahájeny práce na novele Lisabonské smlouvy.

7

1. Stupně a formy mezinárodní koordinace ekonomických aktivit V první kapitole bych rád formou přehledného seznamu seznámil čtenáře s hlavními stupni a formami mezinárodní koordinace evropských aktivit, jež se nyní v Evropě a ve světě rozvíjejí.

1.2 Některé klíčové pojmy v oblasti mezinárodní koordinace ekonomických aktivit: a) interdependence = Vzájemná závislost zemí, států či národních ekonomik, jež v současné době výrazně roste. b) internacionalizace = česky zmezinárodnění. Znamená, že ekonomické aktivity v rostoucí míře přesahují hranice jednotlivých zemí. Internacionalizace vede k rozvoji mezinárodní dělby práce, prohlubování hospodářské spolupráce mezi zeměmi a ke vzniku mezinárodních podniků (zahraniční filiálky, společné podniky atd.). c) globalizace = Realtivně nový pojem, nejčastěji se chápe jako proces vytváření jednotné světové ekonomiky a společnosti čili jako proces integrace společnosti na celosvětové úrovni, která nově zastřešuje nynější národní, regionální a místní systémy. Hnacím motorem globalizace je globalizace ekonomických aktivit neboli ekonomická globalizace, která propojuje trhy a výrobu různých zemí prostřednictvím obchodu se zbožím a službami, pohybu kapitálu a informací, vzájemně provázané sítě vlastnictví a řízení nadnárodními společnostmi. d) integrace = Obecně proces splývání, slučování původně samostatných hospodářských struktur. Vzniká v národním i mezinárodním měřítku. e) regionalismus = Hospodářská politika státu, která vede k liberalizaci vztahů mezi dvěma či více zeměmi a přispívá tak k jejich těsnějším vazbám a vzájemné integraci. f) multilateralismus = Mnohostranné uvolnění překážek ekonomické činnosti na hranicích národních států. Multilateralismus je považován za jednu z příčin globalizace, na druhé straně se globalizace považuje za důvod pro multilaterální liberalizaci. Vztah globalizace a multilateralismu je tak oboustranný. g) transnacionální = nadnárodní. Svým významem nebo důsledky jdoucí za hranice státu, například nadnárodní společnosti. Vliv těchto společností přesahuje území, odkud rozvíjí svou činnost. 8

h) multinacionální = mnohonárodní. Účast subjektů z více zemí. Například v nějakém podnikání se uplatňuje kapitál řady zemí. Jako příklad multinacionální společnosti bych uvedl některou z nadnárodních firem, např. Volkswagen. Volkswagen si může vybrat, kde budou její jednotlivé pobočky platit daně (v případě Škody Mladá Boleslav buď u nás nebo v zemi, kde je centrála čili v Německu). Tak se má zabránit tzv. dvojímu zdanění.1

1.3 Stupně mezinárodní koordinace ekonomických aktivit: - regionalizace = Nejnižší forma regionalismu představující různé typy regionálního sdružování a ekonomické spolupráce v rámci konkrétní oblasti. Není výsledkem cílené politiky státu, nýbrž vzniká spontánně. Jedná se zde zejména o tzv. přeshraniční růstové zóny nebo trojúhelníky růstu.

- regionální fórum = Představuje mezivládní uskupení, které působí na bázi nezávazných doporučení, otevřeného dialogu a rozhodování konsensem. Většinou není založeno na formální dohodě, proto se nejedná o mezinárodní organizaci v pravém slova smyslu.

- státem podporovaná integrace = Jde o mezinárodní uskupení, jehož základem jsou vládní politická rozhodnutí, vedoucí k postupnému snižování překážek v oblasti obchodu a investic. Poskytnuté preference nedosahují zde takového stupně, aby šlo hovořit o zóně volného obchodu či celní unii.

- zóna volného obchodu = Zrušení cel a dovozních kvót mezi členskými zeměmi ve vzájemném obchodě. Jde o první stupeň institucionalizované integrace.

- celní unie = Zóna volného obchodu plus jednotná obchodní politika vůči nečlenům unie (zejména jednotný celní sazebník). Zóny volného obchodu a celní unie patří mezi tzv. preferenční oblasti či preferenční obchodní dohody.

- vytváření společného trhu = Rozšíření celní unie o volný pohyb kapitálu a osob. Navíc také o koordinaci dalších součástí ekonomických politik.

- měnová unie = Společný trh plus dohoda řešící otázku kurzů měn členských zemí. Může jít buď o zavedení neodvolatelně fixních měnových kurzů členských zemí nebo o zavedení společné měny (např. Eura).

-hospodářská unie = Společný trh a měnová unie, ústící v úplné sjednocení monetární a fiskální politiky členských zemí. Dochází zde k převedení ekonomických pravomocí na nové nadnárodní 9 1)viz Pracovní texty k předmětu Mezinárodní ekonomické vztahy, autor Ing.Stanislav Heczko, Ph.D.,Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, fakulta sociálně ekonomická, str.123-124, ISBN 978-80-7044-922-6(brož.)

autority. Důsledkem je vznik nové jednotné ekonomiky (označováno jako mezinárodní ekonomická integrace). Ačkoliv EU vykazuje dnes určité prvky hospodářské unie, nelze ani v jejím případě hovořit o existující hospodářské unii.

- politická unie = Vznik jednotného politického útvaru. Politická unie zahrnuje kromě úplné hospodářské unie i společné politicko-sociální struktury. Fakticky to znamená spojení dosud nezávislých zemí v jeden celek se společnými centrálními orgány a politickými institucemi. Možná budoucí forma EU v podobě plánované jednotné Evropy.2

1.4 Další možné členění forem integrace: Sektorová integrace propojuje určité sektory či odvětví jednotlivých ekonomik, např. Montánní unie čili Evropské společenství uhlí a oceli = ESUO. Může dojít i k propojení celých ekonomik, např. v rámci určitého regionu, což je již případ regionální integrace. Regionem se zde myslí seskupení dvou či více zemí, jež může mít formu různé regionální spolupráce a integrace. V případě nadstátní integrace vzniká společný orgán, který přebírá některé pravomoci, dříve patřící národním orgánům. V EU tuto roli hraje Evropská komise. V případě mezistátní integrace pravomoci společného orgánu nepřesahují rámec národních institucí. Společný orgán tak plní spíše úlohu koordinační a konzultativní. Mělká (shallow) integrace, neboli též mělký regionalismus podle koncepce E. Baldwina z roku 1997 znamená přijímání společných hraničních opatření. Sem patří účelové smlouvy či účelové dohody, zóny volného obchodu a celní unie, např. NAFTA, CEFTA, Andská skupina, ASEAN čili Sdružení národů jihovýchodní Asie nebo APEC čili Asijsko-Tichomořská hospodářská spolupráce. Hluboká (deep) integrace, neboli také hluboký regionalismus, pak podle této koncepce jde mnohém dál a přijatá opatření již ovlivňují politiky, jež jsou v mnoha zemích čistě národních zájmem. Patří sem vyšší formy mezinárodní koordinace ekonomických aktivit, např. Asociační dohody s EU, samotná EU či EHP čili Evropský hospodářský prostor, představující vnitřní trh EU a EFTA. Liberalistická či funkcionalistická teorie integrace zdůrazňuje volné působení tržních sil, kdy státní a nadstátní orgány se pouze omezují na odstraňování překážek, které stojí v cestě tržnímu mechanismu. Institucionalistická či dirigistická teorie integrace sice uznává velký význam svobodného působení tržního mechanismu, který však podle tohoto přístupu nemůže sám o soběvyvolat ekonomickou rovnováhu v národním i mezinárodním měřítku. Proto je nezbytné 10 2) viz Pracovní texty k předmětu Mezinárodní ekonomické vztahy, autor Ing.Stanislav Heczko, Ph.D., Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, fakulta sociálně ekonomická, str.124, ISBN 978-80-7044-922-6(brož.)

zřízení nadstátního, autoritativního orgánu, který by zabezpečoval koordinaci hospodářských politik v rámci integrace. Integrační seskupení jsou fenoménem hlavně druhé poloviny 20. století. Mezi prvními se počítá vznik Beneluxu, tj. spojení Belgie, Nizozemí a Lucemburska v roce 1944, kdy tyto země uzavřeny celní unii. Dříve vzniklo Britské společenství národů či Francouzské společenství národů a další. Za nejnižší formu integrace se někdy považuje účelová úmluva či dohoda. Jako příklady účelové smlouvy či dohody lze uvést Nordickou radu sdružující skandinávské země včetně Islandu a Dánska, jako základna pro řešení dílčích otázek společného zájmu v oblasti hospodářské sociální, politické, kulturní a právní. Pak Laplatskou skupinu v Latinské Americe, Amazonský pakt (dohoda zemí, kterými protéká veletok Amazonka) či Organizaci pobřežních států při řece Senegal v Africe. V námi uvedeném členění forem regionální spolupráce a integrace představuje např. Nordická rada mezivládní spolupráci s prvky společného trhu. Visegrádská skupina, zastřešující Českou republiku, Maďarsko, Polsko a Slovensko, a pak Baltská rada (Estonsko, Litva, Lotyšsko) představují případ regionálního fóra.3

1.5 Rozlišení dohod NAFTA, CEFTA a EFTA: -NAFTA = Severoamerická dohoda o volném obchodu, sdružující Spojené státy americké, Kanadu a Mexiko. Byla uzavřena v roce 1992. Účinnosti nabyla dne 1.1.1994 a byla prvním vzájemným ujednáním o volném obchodu mezi rozvojovou zemí a vyspělými ekonomikamy. Iniciátorem vzniku tohoto paktu byly USA. S Kanadou vedly diskusi o bezcelním obchodu již od poloviny 19. století. V letech 1854–1865 platila Dohoda o volném obchodu přírodními produkty. Ve 30.letech 20.století byly uzavřeny další dohody, umožňující ¾ kanadských exportů vstup na americký trh beze cla. V roce 1942 se USA staly největším obchodním partnerem Kanady a obě země začaly usilovat o vytvoření kontinentální zóny volného obchodu. Spojené státy předložily v roce 1948 první koncepci dohody, kanadská vláda však musela na nátlak veřejného mínění další jednání o dohodě přerušit. V roce 1986, kdy obchod mezi oběma státy dosáhl celkové hodnoty 129 mld.USD, byla jednání o dohodě o volném obchodu obnovena. Po náročných debatách na obou stranách, byla 4.října 1987 podepsána Dohoda o volném obchodu mezi Kanadou a Spojenými státy americkými (CUSFTA). Tato dohoda vstoupila v platnost k 1.lednu 1989. CUSFTA v prvních letech své existence výrazně přispívala k růstu obchodu mezi oběma zeměmi. Pět let po její realizaci vzrostla 11 3)viz Pracovní texty k předmětu Mezinárodní ekonomické vztahy, autor Ing.Stanislav Heczko, Ph.D., Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, fakulta sociálně ekonomická, str.214-125, ISBN 978-80-7044-922-6(brož.)

obchodní výměna mezi Kanadou a USA o zhruba 60 mld.USD. Avšak později se ukázalo, že původní očekávané přínosy této dohody byly značně přehnané a v následujících letech se objem vzájemného obchodu dokonce snížil. Spojené státy měly zájem o bližší obchodní spolupráci a integraci i se svým jižním sousedem, Mexikem. V polovině 80.let minulého století nastoupilo Mexiko cestu ekonomických a politických reforem a USA považovaly Mexiko za významný potenciální trh. V letech 1985–1989 uzavřely USA a Mexiko tři obchodní dohody. Díky těmto dohodám se obchod se zbožím mezi oběma zeměmi v tomto období téměř zdvojnásobil. Kanadskomexické vztahy se také rozvíjely, ale podstatně pomaleji. V roce 1992 mexický export do Kanady představoval jen asi 2,9 procenta z celkového vývozu Mexika. Kanadský export do Mexika byl ještě menší. Na celkovém objemu kanadského vývozu činil pouze 0,5 procenta. Z toho je zřejmé, že ve vzájemné obchodní výměně existovaly uvnitř skupiny velké rozdíly. USA byly největším obchodním partnerem jak Kanady tak i Mexika, navíc v kanadské a mexické ekonomice hrály důležitou roli americké přímé investice. Hlavním důvodem vzniku NAFTA byl názor, že regionální integrace učiní severoamerické firmy konkurenceschopnější na světových trzích. Další příčinou byly rychle postupující evropské integrační procesy a vytvoření vnitřního trhu ES. 9.října roku 1992 se nejvyšší představitelé Spojených států amerických, Kanady a Mexika sešli k podpisu Dohody o severoamerickém volném obchodu – NAFTA. Nyní je snahou omezit obchodní a celní bariéry a liberalizovat obchod. Sídlem jsou hlavní města všech zúčastněných států - tedy Ottawa, Washington D.C. a Mexiko City. - CEFTA = Středoevropská dohoda o volném obchodu. Anglicky je to Central European Free Trade Agreement. Tato dohoda sdružovala jihovýchodoevropské země, které nebyly členy Evropské unie, ale o členství v EU usilovali nebo usilují. Režim volného obchodu zahrnuje všechny průmyslové výrobky a 90 procent zemědělských výrobků. Pro zbylých 10 procent zemědělských výrobků mohly členské státy ponechat do roku 2010 určitá opatření pro ochranu domácího trhu, ovšem všechna tato opatření musela být v souladu s pravidly Světové obchodní organizace. Současná kritéria pro členství v CEFTA 2006: -člen Světové obchodní organizace nebo závazek respektování všech jejích předpisů -jakákoli asociační smlouva s EU -Sdružení volného obchodu se současnými členskými státy CEFTA Význam CEFTA 2006 Vytvoření jediné zóny volného obchodu v jihovýchodní Evropě pozitivně ovlivňuje obchodní výměnu v regionu. Nová CEFTA zahrnuje 32 dvoustranných dohod o volném obchodu mezi regiony jižní Evropy do jedné dohody a celkově vychází ze standardů Světové obchodní organizace. 12

Tato smlouva znamená především odstranění vzájemných celních bariér mezi signatáři, což přispívá k jednoduššímu mechanizmu obchodování a rychlejšímu ekonomickému rozvoji členských států. Jak již bylo řečeno výše, režim volného obchodu zahrnuje všechny průmyslové výrobky a 90 procent zemědělských výrobků. Pro zbylých 10 % zemědělských výrobků mohly členské státy ponechat do r. 2010 určitá opatření pro ochranu domácího trhu, ovšem všechna tato opatření musela být v souladu s pravidly Světové obchodní organizace. Všechny výrobky vyráběné na území regionu jsou označeny původem z CEFTA. To umožňuje bližší spolupráci firem z členských zemí ve využívání surovin a finálních produktů a zjednodušuje jejich vývoz na jiné trhy. Kromě toho smlouva o volném obchodu harmonizuje soudnictví v oblasti ochrany duševního vlastnictví, pravidla hospodářské soutěže a politiku dovozních omezení a kvót. Tato fakta přispívají rovněž k větší transparentnosti podnikání, a tím podporují růst přímých zahraničních investic v regionu. CEFTA 2006 a EU Ačkoliv Evropská Unie není účastníkem nové dohody o zóně volného obchodu, uvítala její vznik a poskytuje procesu liberalizace obchodu v jihovýchodní Evropě nepřetržitou politickou, technickou a finanční podporu. Evropská Unie je pro region jihovýchodní Evropy největším obchodním partnerem a nejvýznamnějším zdrojem přímých zahraničních investic. Postupné posilování vzájemného obchodního a hospodářského propojování mezi zeměmi jihovýchodní Evropy je důležitou součástí širší strategie EU s cílem posilovat růst a stabilitu v regionu. Zkušenosti z volného obchodu v této části Evropy usnadňují mechanizmy případného přístupu až plného členství v EU. Rostoucí spolupráce zemí CEFTA s Evropskou Unií by mohla nejen pomoci při stabilizaci regionu, ale zejména přispět k nastavení obvyklých ekonomických a politických standardů. Neméně významné pro Evropu je rozšíření volného evropského trhu o tyto země a pozitivní ekonomické důsledky z uplatňování ekonomických svobod, na kterých myšlenky evropské integrace vznikaly. Z pohledu na politickou mapu Evropy vyplývá, že prosperita a stabilita oblasti, ze všech stran obklopené členskými státy, je pro EU nejen otázkou všeobecné solidarity, ale především racionálním zájmem. Tento fakt jasně vnímá i ČR, která spolupráci se západním Balkánem považovala za prioritu svého budoucího předsednictví v Radě EU. -EFTA=Evropské sdružení volného obchodu (ESVO). Společenství vzniklo 3.května 1960 jako alternativa pro ty státy, kterým nebylo dovoleno (ty chudší), nebo které si nepřály (ty bohatší) připojit se k Evropskému společenství. Evropské sdružení volného obchodu bylo definováno tzv. Stockholmskou smlouvou z roku 1960 a sdružilo státy, které zůstaly mimo ES, vedoucí zemí v tomto uskupení byla Velká Británie.Původní smlouva byla podepsána 4.ledna 1960 ve Stockholmu. 13

Dnes jsou členy asociace už pouze Island, Lichtenštejnsko, Norsko a Švýcarsko, z nichž 3 (Island, Lichtenštejnsko, Norsko) jsou účastníky Evropského hospodářského prostoru.Členské státy ESVO společně uzavřely další smlouvy o volném obchodování s řadou zemí po celém světě. Původní státy ESVO Původnímy členy byly Dánsko, Norsko, Portugalsko, Rakousko, Švédsko, Švýcarsko a Velká Británie. V roce 1961 se jako přidružený člen připojilo Finsko, ale plnoprávným členem se stalo až v roce 1986, v roce 1970 se přičlenil Island. V roce 1973 se Dánsko a Velká Británie staly členy Evropského společenství, čímž přestaly být členy EFTA. Portugalsko podobně přechází do ES v roce 1986. V roce 1991 do EFTA vstoupilo Lichtenštejnsko. Do té doby jeho zájmy zastupovalo Švýcarsko. Konečně v roce 1995 z EFTA do EU přestoupily Rakousko, Švédsko a Finsko. Prvním Generálním tajemníkem byl v letech 1960-1965 Brit Frank E. Figgures, ten nynější jen Nor Kare Bryn. Tajemníkem je od roku 2006. Vztah a srovnání EFTA vůči EU Nynější členové kromě Švýcarska jsou zároveň členy EHP. Hlasování v Radě EFTA o společných záležitostech není odvislé od velikosti populace daného státu, ale každý stát má jeden hlas. Státy EFTA nemají žádné mezinárodní přerozdělování peněz mezi sebou, respektují se jako suverénní státy s vlastní daňovou, hospodářskou, imigrační a jinou politikou. Dle mého názoru celkem zajímavá alternativa místo EU.

1.6 Integrační seskupení mimo Evropu a Severní Ameriku: - Mercosur čili Společný trh Jihu. Vznikl v roce 1991. Dohodu o vytvoření Mercosuru podepsali představitelé Brazílie, Argentiny, Paraguaje a Uruguaje. Cílem bylo vybudování celní unie do roku 2006. V roce 2006 se členem Mercosuru stala Venezuela a Mercosur vyhlásil boj proti chudobě, za rozšíření pracovního trhu a posílení vzájemného obchodu. - Caricom = Karibské společenství. Vzniklo v roce 1973.Páteří členské základny je 17 anglofonních států karibské oblasti, později se přičlenilo dalších 12 zemí z oblasti střední Ameriky. Od roku 1985 působí ve světové ekonomice jako celní unie. Caricom tvoří organizace: A)samotný Caricom B)Karibský společný trh - APEC čili Rada pro hospodářskou spolupráci v Asii a Tichomoří. Byla založena 5.11.1989 v Canbeře. Dohodu o vytvoření APEC podepsalo 12 asijských a amerických zemí, včetně USA, Austrálie, Japonska, Kanady a Nového Zélandu. Do roku 1998 se přičlenilo dalších 9 zemí z obou kontinentů, včetně Číny, Ruska, Peru, Vietnamu, Chile či Mexika. Jedním z cílů APECu bylo 14

vybudovat zónu volného obchodu do roku 2010 mezi vyspělými zeměmi oblasti a do roku 2020 pro všechny země oblasti, tedy i pro ty méně vyspělé. - ASEAN čili Sdružení zemí jihovýchodní Asie. Založeno v roce 1967. Má deset členských zemíBarma, Brunei, Filipíny, Indonésie, Kambodža, Laos, Malajsie, Singapur, Thajsko a Vietnam. Liberalizace vzájemného obchodu zde začala v roce 1993. Nyní je ASEAN celní unií. Společný trh v podobě hospodářského společenství AEC měl být původně ustanoven do roku 2020, ale v roce 2006 bylo dohodnuto vytvoření společného trhu již od roku 2015. Současně vznikl návrh na vytvoření panasijské zóny volného obchodu, kde kromě zemí ASEAN by byly další země jako Austrálie, Čína, Indie, Japonsko, Jižní Korea, Nový Zéland.4

1.7 Stručný vývoj evropské integrace: 1952 - Založení Montánní unie čili ESUO. ESUO, nebo také Evropské sdružení uhlí a oceli, ukončilo svoji činnost v roce 2002. 1957 - Římská dohoda. Na základě úspěchu Smlouvy o založení Evropského společenství uhlí a oceli šest zemí rozšiřuje Římskými smlouvami spolupráci na další hospodářské oblasti. Je to neformální název pro dvě smlouvy, které byly podepsány v Římě 25.března 1957. Jedná se o Smlouvu o založení Evropského hospodářského společenství (EHS) a Smlouvu o založení Evropského společenství pro atomovou energii (Euratom). Smlouvy podepsala Francie, Spolková republika Německo, Itálie, Belgie, Lucembursko a Nizozemsko. Hlavní myšlenkou je zajistit volný pohyb osob, zboží a služeb přes hranice a zajištění hospodářské prosperity vytvořením společného trhu. 1959 - Vznik Evropského sdružení volného obchodu čili ESVO. Má sedm členských zemí. 1967 - Vznikají Evropská společenství čili ES. A to slouřením Evropského hospodářského společenství (EHS), Evropského společenství uhlí a oceli (ESUO) a Evropského společenství pro atomovou energii (ESAE, nebo též EURATOM). 1957 až 1968 - Budování celní unie v rámci Společenství. 1973 - Vstup Velké Britanie, Irska a Dánska do EHS čili rozšíření EHS na 9 zemí. 1977 - Vytvoření zóny volného obchodu mezi EHS a ESVO. 1978 - Začíná fungovat Evropský měnový systém čili EMS. Mezinárodní měnová jednotka ECU začala fungovat od roku 1979. 1981 - Vstup Řecka do EHS čili rozšíření EHS na deset zemí. 1985 - Vstup Španělska a Portugalska do EHS čili rozšíření EHS na dvanáct zemí. 15 4)viz Pracovní texty k předmětu Mezinárodní ekonomické vztahy, autor Ing.Stanislav Heczko, Ph.D.,Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, fakulta sociálně ekonomická, str.126-127, ISBN 978-80-7044-922-6(brož.)

1985 - Vzniká projekt Eureka čili program vědecko-technické spolupráce v rámci Evropských společenství. 1987 až 1992 - Budování jednotného vnitřního trhu čili společného trhu v rámci ES, a to na bázi tzv. Jednotného evropského aktu čili JEA. 1992 - Byly společně podepsány dvě významné dohody, a to Smlouva o Evropské unii a Smlouva o založení Evropského společenství. Tyto dokumenty se zkráceně označují jako Maastrichtská smlouva. Došlo tak k rozšíření integrace o společnou zahraniční a bezpečnostní politiku, spolupráci v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí. Bylo zavedeno občanství Unie. Cílem se stala hospodářská a měnová unie. 1993 - Vstup Maastrichtské smlouvy v platnost od 1.11.1993. Od tohoto data směřuje Společenství pod názvem Evropská unie čili EU k vytvoření měnové a hospodářské unie. 1994 - Vznik Evropského hospodářského prostoru čili EHP, jenž rozšiřuje přístup na vnitřní trh EU pro tři členské země ESVO, které nejsou členy EU, tedy pro Norsko, Lichtenštejnsko a Island. 1995 - Vstup Finska, Švédska a Rakouska do EU čili rozšíření EU na patnáct zemí. 1997 - Byla podepsána Amsterdamská smlouva čili tzv. Maastricht II. A to s platností od 1.5.1999. Z právního pohledu Amsterodamská smlouva mění určitá ustanovení ve Smlouvě o Evropské unii, ve smlouvách zakládajících Evropská společenství a v souvisejících právních aktech. Tyto smlouvy však nenahrazuje, spíše stojí vedle nich. Sama smlouva konsolidovala jednotlivé pilíře EU a stanovila následující čtyři cíle: - postavit do středu pozornosti EU problematiku zaměstnanosti a občanských práv - odstranit poslední překážky volného pohybu osob a posílit vnitřní bezpečnost - dát Evropě silnější postavení v mezinárodních vztazích - vytvořit efektivnější institucionální strukturu EU 1999 - Rozšíření společné měny eura (EUR) v jedenácti zemích EU vedle národních měn. Čímž vzniká Evropská měnová unie čili EMU. 2001 - Byla podepsána Smlouva z Nice, představující revizi smlouvy o EU s účinností od 1.2.2003. Byly do ní zahrnuty zejména takové reformy, aby unie mohla účinně fungovat i po plánovaném rozšíření o 12 nových států (rozšíření na 25 členských států v roce 2004 a 27 členských států v roce 2007). Smlouva se zabývala složením Evropské komise, vážením hlasů v Radě EU, hlasováním kvalifikovanou většinou, užší spoluprácí a založením Evropského parlamentu. 2002 - Euro se stalo výhradní měnou ve dvanácti členských zemích EU. Nově totiž k EMU přistoupilo Řecko, tudíž EMU se tak rozšířila na dvanáct zemí. 2002 až 2003 - Příprava tzv. evropské ústavy zvláštním shromážděním. Tato smlouva měla nahradit všechny dosavadní dokumenty. K podpisu dokumentu došlo 29.10.2004 v Římě. 16

2004 - Vstup České republiky, Polska, Slovenska, Maďarska, Slovinska, Kypru, Malty, Estonska, Lotyšska a Litvy do EU čili rozšíření EU na dvacet pět zemí. 2005 - Občané Francie a Holandska se v referendu konaném ve dnech 29.5.2005 a 1.6.2005 vyslovili proti přijetí tzv. evropské ústavy. Samotný ratifikační proces evropské ústavy byl zastaven a začala politická jednání o dalším jejím osudu či o eventuální přípravě smlouvy nové. 2007 - Vstup Bulharska a Rumunska do EU čili rozšíření EU na dvacet sedm zemí. Zavedení eura ve Slovinsku čili rozšíření EMU na třináct zemí a přijetí rozhodnutí, že evropskou ústavu nahradí reformní smlouva (Lisabonská smlouva), jejíž přijetí již nevyžaduje konání referend. 2008 - Zavedení eura na Kypru a na Maltě ke dni 1.1.2008, čili rozšíření EMU na patnáct zemí. Celkově tak Eurem platí na 318 milionů obyvatel EU. 2009 - Zavedení Eura na Slovensku od 1.1.2009, čili rozšíření EMU na šestnáct zemí. 2009 - Ratifikace a vstup v platnost Lisabonské smlouvy (též Reformní smlouvy). Byla podepsána 13.prosince 2007 v Lisabonu, odtud tedy její název. Po neúspěchu Smlouvy o Ústavě pro Evropu (Ústavy EU), odmítnuté v referendech v Nizozemsku a Francii v roce 2005, má právě Lisabonská smlouva zajistit efektivní fungování EU a jejích institucí do budoucna. Na rozdíl od Ústavy EU, která měla zcela nahradit dosavadní smlouvy, je Lisabonská smlouva novelizací zakládajících smluv, které nadále zůstanou v platnosti. Základy Reformní smlouvy EU byly vypracovány za německého předsednictví EU v první polovině roku 2007, definitivně dohodnuty a schváleny pak byly na zasedání Evropské rady v Bruselu 21.až 23.června 2007. Lisabonská smlouva obsahuje články pozměňující jak Smlouvu o EU, tak i Smlouvu o založení Evropského společenství. Dále Smlouva nově stanovuje, že na těchto dvou smlouvách je Evropská unie založena, že nahrazuje Evropské společenství a je jeho nástupkyní. Evropská unie by tak měla mít jednotnou právní subjektivitu, jak už navrhovala Ústava EU. Listina základních práv a svobod sice není, narozdíl od Ústavy EU částí textu Reformní smlouvy, ale je její nedílnou přílohou právně závaznou pro všechny členy, s výjimkou Velké Británie a Polska. Na rozdíl od Ústavy EU neobsahuje Lisabonská smlouva žádnou zmínku o společných symbolech, jako jsou vlajka či hymna. 2011 – Zavedení Eura v Estonsku od 1.1.2011, čili rozšíření EMU na sedmnáct zemí.5

1.8 Regionální růstové zóny: Regionální růstové zóny či také trojúhelníky růstu představují vytvoření nadnárodní ekonomické oblasti, která je geograficky příbuzná(sousedící) a skládá se obvykle z teritoriálních součástí nejméně tří zemí. Ne však celých ekonomik. Vzájemná ekonomická závislost určitých zemí vzniká 17 5) viz Pracovní texty k předmětu Mezinárodní ekonomické vztahy, autor Ing.Stanislav Heczko, Ph.D.,Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, fakulta sociálně ekonomická, str.127-128, ISBN 978-80-7044-922-6(brož.)

v důsledku růstu objemu a rozmanitosti přeshraničních transakcí ve formě pohybu zboží, služeb, kapitálu a technologií. Příklady: Severní růstový trojúhelník ASEAN, jehož součásti jsou části Thajska, Malajsie a Indonésie. Jižní růstový trojúhelník ASEAN, zastřešující části Malajsie, Indonésie, Singapuru. Rozvojová oblast řeky Ťumen, kam patří části Ruska, Číny, KLDR. Karpatský společný trh, kam patří části Maďarska, Slovenska, Polska, Ukrajiny, Rumunska.6

2. Stručná historie evropské integrace po 2. světové válce Na počátku této kapitoly bych čtenáři přiblížil co to je EU. Dále bych pak rád v této kapitole, opět formou jakéhosi seznamu, seznámil čtenáře se státy eurozóny a Evropskou unií jako takovou. Stručně bych se zaměřil na státy EU, které již Euro přijaly a jejich cestu k přijetí Eura, a pak bych nastínil jejich nynější situaci. Nejdříve ale, co nebo kdo to vlastně Evropská unie je.? Evropská unie je politické, hospodářské, obranné a kulturní společenství suverénních evropských států vytvořené za účelem zajištění "čtyř svobod" - svobody volného pohybu osob, zboží, služeb a kapitálu. EU společně s Evropským společenstvím volného obchodu, jehož členy jsou Island, Lichtenštejnsko, Norsko a Švýcarsko, vytváří Evropský hospodářský prostor (EHP). Obrázek č. 1: Tři pilíře Evropské unie

Pramen: http://www.sosstavebni.cz/kutina/obn2sos_soubory/pracovni_listy_zsv2.pdf

18 6)viz Pracovní texty k předmětu Mezinárodní ekonomické vztahy, autor Ing.Stanislav Heczko, Ph.D.,Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, fakulta sociálně ekonomická, str.128, ISBN 978-80-7044-922-6(brož.)

Prvním předsedou Evropské rady, evropským "prezidentem", se stal Belgičan Herman van Rompuy7 a vysokým představitelem pro zahraniční a bezpečnostní politiku EU, "ministryní zahraničí" EU, se stala Catherine Ashtonová. Obě funkce byly zavedeny v roce 2009 Lisabonskou smlouvou. Členy Evropské unie je 27 zemí z celé Evropy, kandidátskými zeměmi jsou Chorvatsko, bývalá jugoslávská republika Makedonie, Turecko a Island. Proces hospodářské a měnové integrace v EU se podobá historii samotné unie. Když bylo v roce 1957 založeno EHS, členské státy se soustředily na budování společného trhu. Postupem času však začalo být zřejmé, že je zapotřebí užší hospodářská a měnová spolupráce, aby se mohl vnitřní trh dále rozvíjet a vzkvétat. Cíl dosáhnout úplné HMU a jednotné měny však byl zakotven až v roce 1992 v Maastrichtské smlouvě (Smlouvě o Evropské unii), která stanoví základní pravidla pro její zavedení. Pravidla stanoví cíle HMU, vymezují odpovědnost jednotlivých subjektů a stanoví podmínky, které musí členské státy před zavedením Eura splnit. Tyto podmínky se nazývají konvergenční kritéria (nebo maastrichtská kritéria) a zahrnují nízkou a stabilní inflaci, stabilitu směnného kurzu a zdravé veřejné finance. Hlavním platidlem v Evropské unii je oficiálně Euro ale Euro není měnou všech členských států. Z praktických důvodů platí Euro rovněž v celé řadě dalších zemí, např. v sousedních zemích nebo vbývalých koloniích. Proto nepřekvapuje, že se rychle stalo druhou nejdůležitější mezinárodní měnou po americkém dolaru. Nicméně tři země (Švédsko, Dánsko a Spojené království) si vyjednaly ve Smlouvě výjimku, která jim umožňuje neúčast, zatímco zbývající země (mnoho novějších členů EU a Švédsko) dosud nesplnily podmínky pro přijetí jednotné měny. Jakmile podmínky splní, bude jejich národní měna nahrazena eurem.

Které země přijaly Euro a kdy.? 1999 - Belgie, Německo, Irsko, Španělsko, Francie, Itálie, Lucembursko, Nizozemsko, Rakousko, Portugalsko, Finsko 2001 – Řecko 2002 - zavedení eurobankovek a euromincí 19 7Herman Van Rompuy je belgický vlámský politik a člen Křesťanskodemokratické vlámské strany (CD&V). Od 1. prosince 2009 je stálým předsedou Evropské rady. Předtím zastával post belgického předsedy vlády. V minulosti působil také v několika ministerských funkcích, například ministra financí. http://cs.wikipedia.org/wiki/Herman_Van_Rompuy

2007 – Slovinsko 2008 - Kypr, Malta 2009 – Slovensko 2011 – Estonsko

2.1 Státy EU, jež používají měnu Euro Belgie Belgie je jeden ze zakládajících členů EU. Euro zde platí jako oficiální měna již od roku 1999. Jedná se o stát s vyspělým průmyslem a intenzivním zemědělstvím. Na jihu země se nachází ložiska uhlí a železné rudy. Těží se zde také uran a lignit, zpracovává se olovo, měď, zinek, kobalt, germanium a radium. Základem belgické ekonomiky je průmysl, soustředěný v severní, vlámské části země. Nejvýznamnější je průmysl strojírenský, hutnický, chemický a textilní. V potravinářství je známá výroba piva, cukru a čokolády, zejména pralinek. Belgie omezuje těžbu uhlí a tím i uhelnou energetiku, 60% energie pochází z jaderných elektráren. Petrochemický průmysl je koncentrován v Antverpách, které jsou proslulé i broušením diamantů. Zemědělství se soustřeďuje především na živočišnou výrobu. Chovají se zde vepři, drůbež a skot. Pěstuje se pšenice, ječmen, cukrová řepa, zelenina a brambory. Hustá silniční a železniční síť umožňuje pohodlné cestování, cestovní ruch má na hospodářství Belgie významný podíl. Belgie má otevřenou ekonomiku, a jako zakládající člen Evropské unie podporuje sjednocování ekonomiky evropské. V hlavním městě Bruselu navíc sídlí několik mezinárodních organizací: nachází se zde většina evropských institucí a také ústředí NATO. Belgie se orientovala na zahraniční obchod s dovozem potravinářských výrobků, strojních zařízení, nebroušených diamantů, ropy a jejích produktů, chemikálií, textilu oděvů a oděvních doplňků. Vyváží zejména železo, ocel, automobily, opracované diamanty, plasty, ropné produkty, textil, potravinářské výrobky. I když se zdá být na první pohled vše v pořádku,na seznamu států ohrožených „nákazou" z Irska se objevila vedle Portugalska či Španělska i právě Belgie. Momentálně totiž výše státního dluhu je asi 105 procent HDP. Cenu, za kterou si belgická vláda může půjčovat na splácení svého dluhu, vyhnaly trhy do zatím 20

rekordní výše. Situaci země zhoršují dva faktory: politická nestabilita a vysoká míra zadlužení. Politická nestabilita je důležitý faktor. Zemi tak chybí silná politická reprezentace, která by mohla prosadit reformy snižující dluh státu. Ten letos dosáhl úrovně sta procent hrubého domácího produktu. Míra zadlužení je druhý zásadní problém nynější Belgie. Investoři si u dluhopisů vydávaných menšími zeměmi účtují "rizikovou přirážku". Analytici přitom sledují především rozdíl v tom, za jakých podmínek si na trhu může půjčit německá vláda ve srovnání s těmi ostatními. Tento rozdíl se od začátku tohoto týdne dál zvětšuje. Úroky požadované za pětileté dluhopisy vydávané bruselskou vládou se dostaly na dosud vůbec nejvyšší úroveň. Cena na obsluhu dluhu ve srovnání s Německem u Belgii roste vůbec nejrychleji mezi členskými zeměmi eurozóny. Dle mého názoru, po Španělsku a Portugalsku další adept na půjčku od EU.

Estonsko Estonsko se stalo členem EU v roce 2004. Euro zde bylo zavedeno poměrně nedávno, počátkem roku 2011. S úderem půlnoci ze 31.12.2010 na 1.1.2011 se jako sedmnáctým členem eurozóny stalo Estonsko. Země s pouhými 1,3 miliony obyvateli začala používat euromince a eurobankovky. Je to takový malý unikát. Společnou evropskou měnou se začalo poprvé platit na území, které bývalo součástí Sovětského svazu kde vládl ještě do nedávna rubl. Estonsko získalo nezávislost na rozpadajícím se SSSR v létě 1991 a bylo také první postsovětskou republikou, která se tehdy rozloučila se starým rublem a začala používat vlastní měnu, estonskou korunu. Ta nyní zkončila. Estonská ekonomika je vzhledem k počtu obyvatel země, který jen nepatrně převyšuje počet obyvatel Prahy, velmi malá. Estonský HDP přestavuje jen 0,02 HDP celé eurozóny. Velká změna to tedy pro dalších šestnáct členů není a pokud nepočítáme samotnou výměnu bankovek, není to tak velká změna ani pro Estonce. Jejich koruna byla pevně svázána s Eurem v podobě fixního kurzu už od roku 1999. Nejsevernější pobaltská republika má v Evropské unii nejnižší deficit rozpočtu veřejných financí po Lucembursku a Švédsku, podmínky pro připojení k eurozóně splnila bez problémů. Globální krize, která vypukla v roce 2008, Estonsko poznamenala. Ne tolik, co jiné státy, ale přeci. Ekonomika meziročně poklesla o patnáct procent a téměř pětina Estonců je bez práce. Pravdou je, že další dva pobaltské státy Litva a Lotyšsko dopadly hůře. Jejich ekonomiky klesly o více než dvacet procent a Lotyšsko muselo přijmout mezinárodní pomoc. Všechny tři státy přijaly tvrdá úsporná opatření a Litva i Lotyšsko by se rády připojily k eurozóně za tři roky, v roce 2014. Z celkového hlediska problémy Estonska se nedají srovnávat např. s Řeckem. Estonsko je 21

prozatím soběstačné.

Finsko Finsko je členem EU již od roku 1995. Měnu Euro přijalo v roce 1999 na úplném začátku. Země si vybudovala moderní, konkurenceschopné hospodářství a zaujímá jedno z předních míst na světovém trhu s telekomunikačním zařízením. Vyváží zejména telekomunikační zařízení a strojírenské výrobky, papír, celulózu a řezivo, sklářské výrobky, nerezavějící ocel a keramiku. Světová krize Finsko inspiruje. Jaké budou trendy budoucnosti? Služby, informace, nové materiály? Jak předvídat očekávání spotřebitelů? A jak ovlivní trhy nové demografické fenomény? V této neprozkoumané zóně hledá finská agentura na podporu obchodu Finpro se svými klienty budoucí komparativní výhody země. Tato služba, nazvaná „foresighting“, se spíše než na předpovídání budoucnosti zaměřuje na sledování nových trendů, potřeb zákazníků a čtení signálů. Zjednodušeně řečeno, snaží se podle prvních úlovků určit, kde budou nová loviště ryb. A chtějí být u toho... K této odvážné ambici se Finpro odhodlalo po dlouhé a spletité cestě změny finské podpory vývozu. Minimálně třem okolnostem vděčí změna finské podpory exportu za úspěch. Tou první byla schopnost státu a firem respektovat skutečnost, že globální svět nepočká, až domácí firmy budou potřebovat vyvážet. Tou druhou, že omezené zdroje státu se musejí rozdělovat efektivně. A třetí byla schopnost Finů rozhodnout kompetenční spory ve prospěch modelu, který sliboval manažersky efektivnější řešení. Myslím si, že podobným, ne-li stejným směrem, by se měla ubírat i politika naší země. Chceme-li pro náš stát něco dobrého vykonat.

Francie Taktéž Francie je jeden ze zakládajících členů EU. Euro zde bylo zavedeno v roce 1999. Francie má vyspělé průmyslové hospodářství a silné zemědělství. Nejdůležitějšími odvětvími jsou výroba automobilů, letecký průmysl, informační technologie, elektronika, odvětví chemických a farmaceutických látek + módní průmysl. V roce 2008 francouzská vláda poskytla zhruba asi 385 miliard eur na podporu francouzské ekonomiky. V roce 2009 vláda oznámila, že může poskytnout až šest miliard eur (170 miliard Kč) na podporu automobilového sektoru. Podmínkou ale bylo, že automobilky za to budou muset ve Francii zachovat pracovní příležitosti. Součástí plánu byl i bonus 1000 eur pro Francouze, kteří si koupí vůz s nízkými emisemi a odevzdají přitom nejméně deset let staré auto. Bohužel to nestačilo. Náklady na pojištění francouzského dluhu rekordně narostly, navzdory tomu agentura Standard & Poor’s potvrdila Francii nejlepší rating. Finanční trhy mají v případě Francie strach nejen z poměrně 22

negativního vývoje její ekonomiky, ale i z vysoké expozice bank vůči dalším problémovým zemím – Řecku a Španělsku. Půjčky těmto dvěma zemím tvoří 8,3 procenta základního kapitálu francouzských bank. Jen v roce 2010 francouzská ekonomika klesla o 2,2 procenta a zaznamenala nejhorší výkon v poválečné historii. Na konci roku hrubý domácí produkt zrychlil mezi čtvrtletní růst na 0,6 procenta. Oznámil to v konečných údajích francouzský statistický úřad INSEE .V roce 2008 francouzský HDP stoupl o 0,3 procenta. Na konci roku HDP Francie zrychlil růst z tempa 0,2 procenta ve třetím čtvrtletí a zejména se o to zasloužily zesílené spotřební výdaje domácností. Ty zrychlily růst na jedno procento z předešlého tempa 0,1 procenta. Ke zrychlení růstu dopomohlo v posledním čtvrtletí i pomalejší snižování zásob, takže zásoby přispěly k růstu HDP poprvé po třech čtvrtletích. Bilance zahraničního obchodu však růst HDP naopak snížila, protože nárůst dovozu předstihl výkon exportu, který stagnoval. Předpokládá se, že v roce 2011 i přes veškeré úspěchy dosáhne schodek státního rozpočtu až 8 procent HDP. Myslím si, že dosavadní vládní opatření nejsou zcela ideální. Pro podporu domácí ekonomiky by šlo ještě udělat určitě více. Na druhou stranu, docela by mohla pro oživení ekonomiky být přínosná válka v Libyi. Francie vlastní několik velkých zbrojařských firem, a ty by mohly francouzskou ekonomiku táhnout nějakou dobu nahoru. Ve zbrojním průmyslu se točí obrovské miliardy Eur a je na něj navázáno mnoho subdodavatelů. Otázkou zůstává, jak dlouho ještě válka v Libyi bude trvat. Pokud by se jednalo o kratší konflikt, francouzskou ekonomiku by to mohlo zvednout ode dna. Pokud by ale tento konflikt přerostl v dlouhodobou záležitost na způsob nynějšího Iráku, pak by mohla francouzská ekonomika mít nemalé potíže a mohla by dopadnout krachem.

Irsko Členem EU je od roku 1973. Od vstupu do Evropské unie se Irsko změnilo z převážně zemědělské společnosti v moderní, technologicky vyspělou ekonomiku, někdy označovanou jako „Keltský tygr“. Euro zde začalo platit v roce 1999. Jak je to dnes? Irsko, dlouho oslavované jako ideální model hospodářského vývoje a přezdívané jako keltský tygr, se vlivem finanční krize a prasknutí hypoteční bubliny dostalo do vážných problémů, z nichž ho musí pomocí mnohamiliardové dotace vytáhnout Evropská unie a Mezinárodní měnový fond. O pomoc požádalo Irsko eurozónu a Mezinárodní měnový fond v roce 2010, hlavně kvůli veřejnému dluhu ve výši 65 procent HPD. Jedná se o částku v pásmu 80 až 90 miliard eur (až 2,2 bilionu Kč). Záchranný balíček přinese v příštích třech letech celkem 85 miliard eur na vyrovnání vládního deficitu a oživení irského bankovního systému. 23

Samotné Irsko už rozjelo vlastní úsporná opatření. Vláda premiéra Briana Cowena chce získat v rozpočtu během příštích čtyř let pomocí úspor a daní 15 miliard eur, z toho 40 procent už v letech 2011-2012. Úsporami výdajů chce vláda ušetřit deset miliard eur a zvýšenými daněmi a dalšími opatřeními získat zbylých pět miliard. Země se dostala do potíží především kvůli nákladné sanaci bank. Ty se dostaly do potíží kvůli strmému nárůstu úvěrů poté, co země roku 1999 přijala euro a poté, co na ni roku 2008 z USA tvrdě dopadla hypoteční krize.

Itálie Další zakládající člen EU. Hlavními hospodářskými odvětvími země jsou cestovní ruch, módní návrhářství, strojírenství, odvětví chemických látek, výroba motorových vozidel a potravinářství. Životní úroveň v severních regionech Itálie je jedna z nejvyšších v Evropě hlavně z důvodu koncentrace většiny průmyslu země. Naproti tomu na jihu země je převážně zemědělství. Euro zde bylo zavedeno v roce1999. Ekonomická krize se nevyhnula ani Itálii. V roce 2009 přišel papež se zajímavou novinkou. Římská italská církev se bude angažovat na pomoc rodinám zasaženým krizí světové ekonomiky. Stálá rada místního episkopátu v druhé půlce března jednala o podrobnostech fungování zvláštního fondu pro rodiny v tíživé situaci, který měl vzniknout ve všech italských diecézích. Plány italské církve v této věci naznačil tehdy předseda episkopátu, kardinál Bagnasco už před vánoci roku 2008. Na jeho apel odpověděla jako první milánská arcidiecéze. Kardinál Dionigi Tettamanzi při vánoční vigilii ohlásil vytvoření diecézního fondu na pomoc rodinám, se základním kapitálem 1 milion Euro, který se od té doby ztrojnásobil. V Boloni podobný fond, spravovaný místní charitou, založil kardinál Carlo Caffarra. Také celá řada menších diecézí zahájila akce na pomoc rodinám. V Chieti, ve střední Itálii, vystupuje církev jako ručitel, umožňující získání bankovních půjček. V diecéze Pavia, Vigevano a Tortona na severu Itálie nabízejí bezúročné půjčky pro rodiny ve výši 2 tisíce euro. Roku 2010 se meziročně třetí největší hospodářství eurozóny zvedlo o 1,1%, uvedl to italský statistický úřad ISTAT. V prvním kvartále italská ekonomika rostla mezikvartálně o 0,4 procenta a meziročně o 0,5 procenta. Ekonomové uvádějí, že za růstem italského hospodářství stojí zejména silný vývoz a investice, zatímco domácí poptávka je utlumená. Analytik Gilles Moec z Deutsche Bank tehdy prohlásil, že potíže způsobené dluhovou krizí některých států eurozóny neměly velký vliv na reálnou ekonomiku. Italský veřejný schodek v roce 2009 dosáhl 5,3 procenta HDP, zatímco dluh se zvýšil na 115,8 procenta HDP. Nyní je to již 127 procent HDP! Podobně jako další země eurozóny, i Řím přijal řadu úsporných opatření a škrtů. Jejich cílem je snížit schodek pod hranici tří procent HDP, jak 24

požaduje Evropská unie, do roku 2012. Itálie se také zapojila do války v Libyi. Jen s tím rozdílem, že neposkytlo samotné letadla a zbraně, což by ji ekonomicky nemálo vyčerpalo, nýbrž jen pronajala své letecké základny svým spojencům z NATO. Za což v závislosti na délce konfliktu přihraje do státní kasy několik miliard Euro navíc.

Kypr Člen EU od roku 2004. Hlavními hospodářskými činnostmi je cestovní ruch, vývoz oděvního a řemeslného zboží a námořní doprava. K tradičním řemeslům patří výšivka, výroba keramiky a měděných výrobků. Euro bylo přijato v roce 2008. Kyperská ekonomika se ve druhém čtvrtletí roku 2009 propadla do recese. Hrubý domácí produkt se v období duben až červen snížil ve srovnání s předchozími třemi měsíci o 0,4 procenta, a klesl tak již druhé čtvrtletí za sebou. V prvním čtvrtletí se ekonomika mezičtvrtletně propadla o 0,6 procenta.Vyplynulo to z údajů, které tehdy zveřejnil kyperský statistický úřad. Meziročně se HDP snížil 1,1 procenta. V prvním kvartálu naopak stoupl o 0,9 procenta. Podle statistického úřadu byl pokles ekonomiky ve druhém čtvrtletí způsoben hlavně slabými příjmy hotelů a restaurací a poklesem výkonu ve zpracovatelském sektoru, stavebnictví, obchodu a dopravě. Proč? Kypr je od roku 2004 členem Evropské unie a od roku 2008 členem eurozóny. Na celkovém výkonu ekonomiky eurozóny se ostrov podílí mizivími 0,2 procenty. Zpráva o recesi na Kypru přišla v době, kdy se naopak některým evropským zemím dařilo pozvolna dostávat z recese. Kyperská ekonomika je totiž vysoce závislá na cestovním ruchu, který se na HDP v roce 2008 podílel 21,4 procenta. Turistiku však v roce 2009 poškodila ekonomická krize. Počet turistů jen od ledna do července 2009 klesl o 10,9 procenta a příjmy z turistiky se tudíž propadly o 15,5 procenta. Celkově HDP v roce 2009 pokleslo o 6,1 procenta. A to byl teprve začátek. V roce 2010 se schodek veřejných financí vyšplhal do hodnoty, která již může ohrozit evropskou ekonomiku. Vláda v tomto roce podpořila cestovní ruch balíčkem pomoci v objemu 51 milionů eur (1,3 miliardy Kč) a zrušila víza, což se v konečném důsledku vyplatilo.

Lucembursko Zakládající člen EU. Hospodářská struktura Lucemburska je založena zejména na bankovnictví, pojišťovnictví a ocelářství. Významné je také vinařství a zemědělství. Euro bylo přijato jako oficiální měna v roce 1999. Hlavní město Lucemburk hostí několik evropských institucí, zahrnujících Evropský soudní dvůr, Auditorský tribunál, Evropskou investiční banku a administrativní sekci Evropského parlamentu a Evropské komise. Za rok 2009 obhájilo Lucembursko s výrazným náskokem pověst nejbohatšího státu, jak vyplynulo z údajů Eurostatu, který zkoumal HDP na obyvatele ve 27 členských zemí EU a dalších 25

vybraných evropských zemích. Páteří lucemburské ekonomika je bankovnictví, ocelářský průmysl a další průmyslová odvětví (hlavně chemický průmysl). Ocel představuje třetinu vývozu země. Hrubý domácí produkt Lucemburska je druhý nejvyšší na světě. Stupeň ekonomické prosperity a produktivita práce Lucemburska je mezi průmyslovými zeměmi jedinečná. Lucembursko je současně velmi atraktivní pro zahraniční investice. Státní pobídky jsou značné (daňové pobídky,administrativní pobídky,…). V současné době v zemi působí řada amerických firem (DuPont, Goodyear). Mzdy v Lucembursku jsou velmi vysoké. Minimální mzda stanovená zákonem činí 1683 Euro měsíčně. S minimální lucemburskou mzdou patří občané ve východní Evropě mezi nejlépe ohodnocené zaměstnance. Samotné Lucembursko je malou zemí s malou, leč hodně pružnou a výkonou ekonomikou. Není proto divu, že hospodářská krize se na tomto státu moc nepodepsala.

Malta Člen EU od roku 2004. Pro Maltu je velmi významný cestovní ruch, rozvíjí se však i odvětví služeb. Euro bylo přijato v roce 2008. Ačkoliv zavedení společné evropské měny v roce 2008 Maltě pomohlo přestát nedávné šoky způsobené finanční krizí, dostala se maltská exportně orientovaná ekonomika následně pod tlak kvůli snížení poptávky na mezinárodních trzích. V roce 2008 růst zpomalil ze 4,0 procent na 2,1 procenta. Zpomalení bylo patrné zejména ve výrobě a v cestovním ruchu, avšak růst sektoru služeb v tom samém roce ještě zažehnal nebezpečí recese. Vládní protikrizová opatření pomohla udržet nezaměstnanost pod průměrem Eurozóny. Naopak inflaci se Maltě nepodařilo snížit tak rychle jako v ostatních zemích Eurozóny. Vysoká inflace následně snižovala kupní sílu domácností a působila negativně na spotřebu. V roce 2009 byl výkon maltské ekonomiky silně podmíněn globální recesí, finanční krizí a zvláště ostrým poklesem mezinárodního obchodu, jakož i hospodářským poklesem ekonomik, které se řadí k největším obchodním partnerům Malty. Reálný HDP se snížil o 1,5 procenta. Nezaměstnanost v té době byla na 5,1 procentech. Od roku 2010 je maltská ekonomika na vzrůstu...

Německo Jeden ze zakládajících členů. Německo je třetí největší ekonomikou na světě a vyrábí se zde automobily, výrobky přesného strojírenství, elektronická a komunikační zařízení, chemické látky, farmaceutické výrobky a mnoho dalších. Německé společnosti ve značné míře investovaly v zemích střední a východní Evropy, které vstoupily do EU v roce 2004. Euro začali v Německu používat od počátku v roce 1999. 26

V roce 2009 německý parlament schválil podporu ekonomiky v objemu 50 miliard eur. Součástí balíčku bylo i snížení daní a zavedení šrotovného ve výši 2500 eur za koupi nového energeticky úsporného automobilu a sešrotování nejméně devět let starého vozu. I přesto však bylo a je mnoho Němců skeptických vůči Euru. “Německo se nevrátí k marce a nebude souhlasit s rozdělením eurozóny na silnější a slabší část”. To prohlásila německá kancléřka Angela Merkelová. Přitom kolem 60% obyvatel Německa by si přálo návrat ke staré dobré marce. V současné době se nezdá být pravděpodobný rozpad eurozóny, ale odborníci bijí na poplach. Návrat národních měn by byl fatální, právě zejména pro Německo. Téměř devět let po plném zavedení eurových bankovek a mincí se odhaduje, že německédomácnosti mají stále "pod polštářem" ukrytých 13 miliard marek. Ve sbírkách, "u babičky v matraci" a podobně. To ukazuje na fakt, že Němci považovali marku za symbol ekonomického bezpečí, stability a prosperity. To jsou atributy, se kterými euroskeptikové nebudou nikdy ochotni spojovat euro. Pokud by se Německo rozhodlo vrátit k marce, znamenalo by to rozpad měnové unie. Nebylo by to ale už tak jednoduché. Když Německo původně přecházelo na euro, měla eurozóna hodně času na plánování. Euro se začalo tisknout a razit už v roce 1999, přitom platit začalo oficiálně až od roku 2002. Kdyby bylo potřeba se vrátit k marce, Německo by nemělo tolik času a klidu. Navíc by bylo potřeba všechny ceny převést na marky. Bankomaty, počítače a pokladny by musely být přeorganizovány. To by bylo velmi drahé. Přípravy nové měny stojí hodně času a peněz. Jen samotné transakční náklady by způsobily masivní škody celému hospodářství. Například by muselo být vytištěno obrovské množství nových bankovek a vyraženy mince. Výměna eur za marky by z logistického hlediska vyžadovala obrovské úsilí a organizační náklady. Také by bylo potřeba shromáždit a zničit staré eurové mince a bankovky. A především, obnovená marka by ublížila exportu. Před osmi lety jeho ekonomika stagnovala a srážela dolů celou eurozónu. Ale dnes ji diriguje a táhne vzhůru. Německo vyšlo z nejhorší poválečné recese silnější a sebevědomější než dříve. Jeho ekonomika v roce 2010 ve srovnání s rokem 2009 vzrostla skoro o čtyři procenta. Tempo růstu v roce 2011 sice trochu zvolňuje, ale nic to nemění na tom, že největší evropská ekonomika kypí zdravím. Německý průmysl, který v minulém desetiletí prošel rozsáhlou restrukturalizací a také krotil růst mezd, je vysoce konkurenceschopný. Je schopen perfektně vyhovět rostoucím potřebám nejlidnatějších rozvojových zemí, od nichž přichází hlavní růstový impulz. Půjde-li to tak s Německem dál, stane se nejmocnější ekonomikou v Evropě do několika málo let. Což by pro náš průmysl byla dobrá zpráva, protože velká část našich firem je na německé 27

ekonomice přímo či nepřímo závislá. Nakonec ještě pár slov o momentálně nejmocnější ženě Evropy. Německé kancléřce Merkelové. Angela Dorothea Merkelová je německá křesťanskodemokratická politička a současná kancléřka Spolkové republiky Německo. Zároveň je to první žena v tomto úřadu v historii Německa. První vládu tzv. velké koalice CDU/CSU a SPD vedla od 22. listopadu 2005 do 28. října 2009, kdy byla podruhé jmenována kancléřkou tzv. „černo-žluté“ vlády koaličních subjektů CDU/CSU a Freie Demokratische Partei. A této koalici šéfuje doteď8

Nizozemí Další zakládající člen EU. K nejvýznamnějším odvětvím průmyslové výroby patří převážně potravinářství, chemický průmysl, rafinace ropy a výroba elektronických strojů. Nizozemsko má i dynamické zemědělství a proslavilo se obchodováním s květinamy. Přístav v Rotterdamu je nejfrekventovanější v Evropě a zajišťuje služby pro rozsáhlé území sahající až do Německa a střední Evropy. Euro bylo přijato v roce 1999. Nizozemsko je největším světovým vývozcem řezaných květin a na celosvětovém vývozu má podíl 60 procent. Zhruba 85 procent květin z burzy FloraHolland míří do Evropy. Krize se dotla i tohoto odvětví a na ceně se to podepsalo. Celosvětová cena řezaných květin se snížila o celých 20 procent, což nizozemské ekonomice zrovna nepomohlo. Jedná se o malou, velice otevřenou liberální ekonomiku, která generuje převážnou část svého bohatství ze zapojení do mezinárodního obchodu. V tomto je dost podobná ekonomice České republiky. Faktory, které ovlivňují její úspěch, jsou strategická poloha země, špičková infrastruktura, relativně velice příznivé podmínky k podnikání včetně jednoho z nejvýhodnějších evropských daňových režimů a třeba i fakt, že téměř všichni obyvatelé mluví anglicky. To z Nizozemska činí ideální místo pro mezinárodní obchod. Někdy se také mluví o Nizozemsku jako o „bráně do Evropy“, neboť se zde na vysoce obchodně strategickém místě nachází třetí největší námořní přístav na světě – Rotterdam a důležité letiště Schiphol, které je jedno z nejvýznamnějších evropských letišť. Ze všech uvedených skutečností Nizozemsko umí těžit. Nizozemská ekonomika byla nicméně taktéž zasažena celosvětovou krizí, HDP se v roce 2009 propadl o téměř čtyři procenta, ovšem vláda hodně investovala do stabilizace finančního sektoru, podpory investic a úvěrů a udržení zaměstnanosti. Nezaměstnanost stoupla jen o jedno procento na 4,9 procenta Celkově však ekonomika této země je na celkovém vzestupu. Je to také proto, že stejně jako naše ekonomika je hodně závislá na ekonomice Německa. A Německo je na vzestupu. Stejně tak i Nizozemsko. Jeho ekonomika roste zhruba o 2 procenta ročně. Když vezmeme v úvahu i zmíněná 28 8)http://cs.wikipedia.org/wiki/Angela_Merkelov%C3%A1

data o nezaměstnanosti, tak nizozemská ekonomika krizí prošla ve srovnání s ostatními zeměmi EU velice dobře.

Portugalsko Do EU vstoupilo v roce 1986. Portugalský průmysl prodělal v posledních letech značnou restrukturalizaci. Ze starších odvětví mají největší význam automobilový průmysl, textilní a obuvnický průmysl, výroba keramiky, zpracování korku, výroba plastických hmot, elektronický průmysl, chemický průmysl a výroba celulózy a skla. Nyní ale tato odvětví prožívají odbytovou krizi na domácím trhu i v zahraničí. Euro zde bylo přijalo v roce 1999. V dnešní době je na tom Portugalsko hodně špatně. Tento stát dlouho unikal tlaku na to, aby jako již 3. země eurozóny požádal o finanční pomoc. Podařilo se mu to tak, že velmi výhodně prodal dluhopisy s různou dobou splatnosti za 1,249 miliardy Eur (asi 30 miliard korun). Úrok se u desetileté splatnosti snížil. Premiér José Sócrates sdělil, že Portugalsko v roce 2010 snížilo rozpočtový deficit pod plánovanou úroveň 7,3 procenta hrubého domácího produktu z roku 2009, kdy se jednalo o deficit ve výši 9,3 procenta. Označil to za vynikající výsledek a jedno z nejvýraznějších snížení schodku v celé Evropě. Bohužel už za necelý rok to bylo jinak... Portugalsko oficiálně přiznalo, že je na pokraji krachu a požádalo EU o pomoc. Veřejný dluh dosáhl 90 procent HDP. Pomoc EU se nakonec vyšplhala až do závratné výše 2 bilionů korun! To se týká i nás, protože se na této částce podílíme asi 11 miliardami korun. K tomu v obyvatelích země s více než 11ti procentní nezaměstnaností a dluhem přesahujícím čtyři pětiny HDP, kterou řídí vláda v demisi, se hromadí hněv. Zvyšují se ceny, daně, snižují se platy nebo se masově propouští. Mladí nemohou najít zaměstnání, tak jsou odkázáni akorát na odchod do ciziny a starší obyvatelé naopak počítají s možností, že nebudou mít důchod.

Rakousko V EU od roku 1995. Rakouské hospodářství tvoří převážně průmysl i zemědělství, přičemž významným zdrojem příjmů je i turistika. Rakousko patří mezi nejvyspělejší a nejbohatší státy na světě. HDP na obyvatele v běžných cenách dle parity kupní síly dosahoval v r. 2008 119 procent průměru EU. Rakouský ekonomický systém lze označit jako sociálně tržní hospodářství, s poměrně vysokými daněmi a státními výdaji. Podíl veřejných výdajů na HDP se dlouhodobě postupně snižuje, čemuž výrazně napomohla daňová reforma z let 2004-2005. Podíl státu je nicméně i nadále patří k nejvyšším na světě, v r. 2009 dosáhl 50,9%. Hospodářský život je poměrně důkladně organizován, v zemi existuje povinné členství firem v Hospodářské komoře a zaměstnanců v Pracovní komoře. V hlavním měste Vídni sídlí několik mezinárodních organizací, včetně 29

sekretariátu Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, Mezinárodní agentury pro atomovou energii a Organizace zemí vyvážejících ropu OPEC. Euro bylo přijato jako oficiální platidlo roce 1999. Bohužel, krize se nevyhnula ani silnému Rakousku. Na počátku roku 2009 pokračoval výrazný pokles ekonomiky, který začal už v roce 2008 v důsledku začínající hospodářské a finanční krize. V posledním kvartálu roku 2008 už se HDP pohyboval v záporných hodnotách (- 0, 3%) a v prvních dvou kvartálech roku 2009 se propad dále prohluboval. Nakonec se zastavil na -3,6 procentech. Od té doby, tedy asi od poloviny roku 2009, začala ekonomika pomalu, ale jistě posilovat. K obratu přispělo zejména celkové oživení světové ekonomiky a postupný růst exportu. Nezaměstnanost se také zvedla. Nakonec dosáhla výše 7,2 procenta. Ke zlepšení situace se rakouská vláda rozhodla pro zavedení krátkodobé pracovní doby a pro opatření na podporu zaměstnanosti mladých lidí. Kromě toho se Rakousko může pochlubit nízkou mírou inflace. Od roku 2009 se tato hodnota pohybuje okolo jednoho procenta.

Řecko V EU od roku 1981. Více než 50 % řeckého průmyslu je soustředěno v oblasti Athénské aglomerace. Hlavními hospodářskými odvětvími jsou zemědělství, cestovní ruch, stavebnictví a námořní doprava. Euro bylo přijato v roce 2001. Nicméně zemi v novém tisíciletí tvrdě postihla hospodářská krize, protože její ekonomika nebyla výkonná a přesto přijala euro. Řecko bylo prošpikované korupcí, klientelismem a byrokracií, ve kterém odbory tvrdě prosazovaly svá přání bez ohledu na reálnou ekonomickou situaci, a nedokázalo zvládnout rozpočtový deficit. V roce 2009 představoval rozpočtový deficit 136 procent HDP, a zemi začalo hrozit, že by se mohla ocitnout na pokraji státního bankrotu. Nemohlo přitom měnu devalvovat, jak by to řešilo dříve. Krize totiž ohrozila stabilitu eura. Evropská unie a Mezinárodní měnový fond se nakonec rozhodly Řecku pomoci. Výměnou za pomoc ve výši 110 miliard eur se řecká vláda zavázala k tvrdým rozpočtovým škrtům, omezením zaměstnaneckých výhod i k reformě důchodů, což vedlo k vlně stávek, které postihla i turistiku. Turistika je přitom jedním z klíčových resortů řecké ekonomiky, ve které má velký podíl státní sektor. Jádrem je lodní přeprava, Řecko totiž vlastní nejvíce lodí na světě. Řeky čekalo další zvyšování daní a škrtání výdajů. Vláda v roce 2010 schválila v pořadí už třetí balík úspor, které mají zadluženému státu přinést 4,8 miliardy eur navíc. Opatření měla pomoci vládě splnit cíl snížení rozpočtového schodku v loňském roce na 8,7 procenta HDP. Vláda zvýšila daň z přidané hodnoty o dva procentní body na 21 procent. Růst měly i daně z pohonných hmot, tabáku či alkoholu. Odměny státních zaměstnanců měly přitom klesnout o 30 procent. Situace se i nadále zhoršuje. Nedůvěra mezinárodních trhů je tak veliká, že Atény nebudou 30

pravděpodobně schopny se roku 2012 obrátit na trh ve snaze financovat svůj dluh vlastními prostředky, ačkoliv takový byl původní plán. Úroková míra desetiletých řeckých dluhových obligací dosáhla 5. dubna 12,7 procent, což je dvojnásobek toho, co Řecko platí za půjčky získané od EU a MMF. Stále však existují dvě překážky: 1) spekulace, které by následovaly po řecké restrukturalizaci, mohou destabilizovat ostatní státy, které se nacházejí ve finanční tísni – Irsko a Portugalsko. 2) EU nemá pro restrukturalizaci žádný pevný postup

Slovensko Řádným členem EU se stalo v roce 2004. Jeho ekonomika je opřená hlavně o automobilový průmysl, stavebnictví, zemědělství, petrochemický průmysl a energetiku (jaderná energetika iteplárny). Euro bylo přijato v roce 2009 s velkým nadšením. Pokud jde o ekonomickou krizi, na rozdíl od ostatních zemí v regionu, Slovensko v současnosti přímé dopady krize v podobě poklesu kurzu měny a propadu akcií na domácí burze nepociťuje. Chrání ho před tím kurz koruny navázaný na euro před jeho přijetím od 1. 1. 2009 a dlouhodobě nelikvidní burza. Výprodej aktiv na rozvojových trzích, státy visegrádské čtyřky nevyjímaje, zastihl Slovensko nejméně z celého regionu. A to hlavně díky pevnému kurzu eura vůči slovenské koruně a neochotě slovenských podniků obstarávat si kapitál prostřednictvím emisí cenných papírů, které v současnosti ztrácejí na hodnotě. Slovenské firmy taktéž zastihl propad akcií, avšak v mnohem menší míře než v okolních zemích. Slovenské společnosti totiž preferují úvěrové financování místo emitování akcií či dluhopisů, což řadí slovenskou burzu v ukazateli tržní kapitalizace k HDP na samotný chvost EU. Slovenský akciový index SAX proto reagoval na události posledních týdnů v mnohem menší míře a propad akcií společností byl oproti ostatním trhům minimální. Vzhledem k tomu, že slovenské firmy obchodují jen zlomek svých akcií a většinu prostředků si obstarávají prostřednictvím úvěrů, jsou pro ně podstatnějším ukazatelem úroky na firemních půjčkách. Ty se v prvních osmi měsících roku 2008 pohybovaly pod úrovní 6 %, pod vlivem současných událostí je ale čeká nárůst. Slovenské společnosti tak v důsledku finanční krize čeká růst nákladů a zpřísnění podmínek financování. I když se Slovensko nemusí obávat prudkého propadu měny nebo burzy, ohrožuje finanční krize jeho hospodářský růst zejména v podobě poklesu poptávky ze zahraničí. Odpadnutí měnového rizika tak jako i relativně nízké náklady na pracovní sílu však mohou mít za následek přesun další výroby z vyspělejších zemí na Slovensko, to si však vyžaduje neustálé reformy v oblasti zlepšování podnikatelského prostředí. Navíc vláda podpořila v roce 2009 ekonomiku oslabovanou krizí nižšími daněmi pro většinu lidí, veřejnými investicemi do stavby dálnic nebo urychleným využíváním eurofondů. 31

Kolik let slovenská ekonomika za tou naší zaostávala, ale nyní je již značně před ní. Jak to? Proč to na Slovensku jde a u nás nikoli..?

Slovinsko Přijato do EU v roce 2004. Co se týká ekonomiky, Slovinsko těží ze své výhodné polohy, která v malém státě spojuje východní část Alp, turisticky významnou ve všech ročních obdobích, 40km mořského pobřeží a zároveň tranzitní zemi pro cesty na Balkán, především do sousedního Chorvatska. Z ostatních služeb je významné především bankovnictví. V průmyslu hraje největší význam farmacie a výroba sportovních potřeb, obzvláště lyží. Ani zemědělství není pozadu, na Slovinsku se daří vinné révě a dalším plodinám. Země má velmi dobrou infrastrukturu, hustou a kvalitní dálniční i silniční síť a kvalitní turistická centra. Pro svoje ekonomické úspěchy, význam bankovnictví, polohy v Alpách i rozlohy je někdy Slovinsko nazýváno Švýcarskem východu. Euro bylo přijato jako národní měna v roce 2007. Jenže už v roce 2009 se ekonomika tohoto státu nacházela nad pomyslnou propastí bankrotu. Ten hrozil ze 2 důvodů. Prvním bylo špatné spravování veřejných financí, které prohlubovalo právě probíhající finanční krize. Důsledkem krize dosahoval rozpočet nižších příjmů, jeho výdaje byly však vyšší. Tentýž rok dosáhl rozpočet 5ti procentního deficitu hrubého domácího produktu. Situaci navíc komplikoval výhled slovinských bank. Ty byly v té době sice zdravé, ovšem jejich situace se časem mohla zhoršit, a to v důsledku finanční a hospodářské krize. Slovinsko má totiž exportně orientovanou ekonomiku. Vše se ale obrátilo a Slovinská ekonomika měla v roce 2010 podle vládní prognózy růst o 0,9 procenta a v roce 2011 zrychlit tempo na 2,5 procenta. Nebylo to ale zadarmo. Vlna stávek se nevyhla ani Slovinsku, kde tisíce státních zaměstnanců protestovalo proti plánu vlády zmrazit jejich platy na příští dva roky,zvyšování daní a cen. I přes veškeré výše popsané obtíže se zdá, že slovinská ekonomika je další z těch, jež hospodářskou krizy zdárně překonaly.

Španělsko V EU od roku 1986. Španělsko má silný sektor služeb i vyspělé výrobní odvětví a významnou součástí hospodářství je i zemědělství (zejména produkce ovoce a zeleniny, olivového oleje a vína) a samozřejmě cestovní ruch.Euro bylo přijato v roce 1999. Nyní je v této zemi asi 20,3 procentní nezaměstnanost. V přepočtu to znamená zhruba 4,7 milionu obyvatel. Nezaměstnanost v zemi roste už čtvrtým rokem po sobě a je více než dvakrát vyšší než průměrná míra EU. A vyhlídky na zlepšení zatím nejsou moc ideální. A podle některých analytiků 32

mu dokonce hrozí návrat do recese. Tento jev je způsoben hlavně tím, že lidem klesá disponibilní příjem, státní kasa je napjatá a růžová není ani situace soukromých firem. Za této situace lze očekávat, že nezaměstnanost dále poroste. Pokud tyto problémy budou přetrvávat, odhady růstu ekonomiky půjdou dolů a dluh země se bude prohlubovat. Španělsko prosadilo v září loňského roku reformy, které mají snížit počet nezaměstnaných absolventů, zjednodušit pracovní kontrakty a usnadnit propouštění. Vláda ale počítá s tím, že křehká ekonomika nezačne vytvářet nová místa minimálně do poloviny letošního roku. Země přitom patří ke slabším státům eurozóny a podle některých analytiků by mohla být dalším kandidátem na zahraniční finanční pomoc. Španělé ale tvrdí, že pomoc potřebovat nebudou. A to i přesto, že nejspíše budou muset finančně podpořit své spořitelny. Ty se dostaly do potíží kvůli vysoké hladině špatných úvěrů, které jim zůstaly po zhroucení realitního trhu. 5 předních španělských spořitelen neprošlo loni celoevropskými zátěžovými testy bankovního sektoru. Španělská centrální banka donutila loni spořitelny k několika fúzím a snížila jejich počet na 17 z původních 45. Nyní již španělská vláda prohlásila, že částečně převezme slabé regionální spořitelny do svého vlastnictví, pokud do 7 měsíců nezískají od soukromých investorů nový kapitál. Sdělila to ministryně hospodářství Elene Salgadová. Španělské spořitelny jsou slabým místem čtvrté největší ekonomiky eurozóny a jejich případné sanace vládou by mohly vytvořit velkou díru ve státním rozpočtu hrozící rozpoutáním další dluhové krize v eurozóně. Mělo by se jednat o částku zhruba 20 miliard Euro, zapotřebí nejspíš bude ale mnohem víc. Až 100 miliard Euro. A to už je moc... Pokud se krize výrazně dotkne i Španělska a to bude muset požádat o finanční podporu EU, bude to znamenat konec měnové unie v Evropě. Pokud Španělsko chce takové situaci předejít, bude muset zapojit všechny dostupné mechanizmy k odvrácení této hrozby. To se netýká pouze managementu likvidity, ale i platební neschopnosti. Všechny výše popsané státy EU,a nás nevyjímaje, museli a musejí před přijetím Eura, jako svého oficiálního platidla, splnit řadu příjímacích kritérií. Harmonogram vzniku měnové unie obsahuje již Maastrichtská smlouva z roku 1992. Pro země, které přistoupily k Evropské unii po roce 1992, je tedy přijetí Eura součásti tzv. acquis communautaire, jinými slovy je pro ně závazné. To se týká zemí, které se staly členy Evropské unie v roce 1995, 2004 a 2007. Jak to probíhá? Jakmile se kterýkoli členský stát Evropské unie, ve kterém dosud Euro není zákonným platidlem, rozhodne o zavedení Eura, požádá evropské instituce o posouzení jeho připravenosti. Evropská komise a Evropská centrální banka vydají konvergenční zprávy obsahující dle čl.140 odst.1 Smlouvy o fungování Evropské unie: 33

A) prozkoumání kompatibility národní legislativy, včetně statusu národní centrální banky B) ověření dosažení vysokého stupně udržitelné konvergence členského státu (maastrichtská kritéria) Na základě jejich doporučení, a po konzultaci Evropského parlamentu a Rady EU ve složení hlav států a vlád rozhodne Rada EU ve složení ministrů financí a hospodářství (ECOFIN) o zrušení výjimky na zavedení Eura. Po konzultaci s Evropskou centrální bankou stanoví Rada EU oficiální přepočítací koeficient. V našem případě tento přepočítací koeficient udává poměr mezi jedním eurem a národní měnou, je šestimístný a v případě české koruny bude mít následující tvar 1 EUR = XX, XXXX CZK. A co přípravy na zavedení Eura? Konkrétní kroky a opatření v jednotlivých sektorech, které musí být v souvislosti se zavedením Eura přijaty, shrnuje národní plán zavedení Eura. Tento dokument, který obsahuje plán jednotlivých technických, organizačních a legislativních kroků, jež je nezbytné provést pro bezproblémový přechod na novou měnu, si zpracovává každá země samostatně. Dále jsou zpracovávány další dokumenty řešící specifičtější oblasti, jakými je např. zaokrouhlování a zarovnávání peněžních částek, duální označování cen, příprava malých a středních podniků na zavedení Eura atd.

3. Etapy zavedení společné měny Euro v EU Tato kapitola pojednává o 3 etapách zavedení Eura v Eurozóně. Vysvětluje historickou posloupnost tohoto procesu a v závěru referuje o některých měnách, jež se navázali poté na měnu Euro. Na samotném konci pak nalezneme menší pojednání o vývoji směnných kurzů Eura vůči US dolaru od doby svého uvedení do života. Bezprostředně po skončení Druhé světové války byla většina měn průmyslového světa těsně navázána na dolar v rámci tzv.zlatého standardu, podle Brettonwoodského měnového systému. Tato faktická nadvláda dolaru a nucená devalvace četných evropských měn vedla evropské politiky k tomu, že se snažili napravit tuto nerovnováhu prostřednictvím větší hospodářské integrace mezi evropskými národy. Plány na vytvoření jednotné evropské měny začaly v roce 1969, kdy šest členů Evropského hospodářského společenství zveřejnilo Barreho zprávu. O rok později následovala schůzka šéfů států a vlád v nizozemském Haagu, která plánovala vytvoření hospodářské a měnové unie. Tento proces byl pozdržen krachem Brettonwoodského měnového systému v roce 1971 po jednostranném rozhodnutí prezidenta Nixona zrušit konvertibilitu dolaru ve zlato, a po naftové krizi v roce 1972. 34

Mezitím se EHS rozrostlo na devět států, z nichž některé se zdráhaly vzdát se svých národních měn. V současné době se mohou účastnické evropské země integrovat do tří rozdílných ekonomických stádií, které odpovídají historickým etapám vývoje EMU. Podle Maastrichtské smlouvy měla být jednotná měna zavedena ve třech etapách. V prvních dvou se slaďovaly přístupy hospodářské politiky a vytvářely institucionální a právní předpoklady nutné pro přijetí Eura. Jednotlivé země v neposlední řadě plnily tzv. maastrichtská kritéria konvergence, bez kterých nemohly společnou měnu přijmout. Vrcholné zasedání Evropské unie v Madridu v prosinci roku 1995 rozhodlo o jménu nové měny a na 1. leden 1999 stanovilo start třetí etapy Hospodářské a měnové unie.

1.Etapa V roce 1979 vznikl Evropský měnový systém (EMS) jako předchůdce Evropské měnové unie (EMU), s cílem provázat evropské měny a zabránit příliš velkému kolísání jejich vzájemných hodnot. EMS vytvořil Evropský mechanismus měnových kurzů, tzv.ERM, podle něhož se směnný kurz měny každého členského státu směl pohybovat pouze v rámci úzkého vymezení, cca +/-2.25 procenta, v obou směrech referenční hodnoty. Tato referenční hodnota se tvořila jako souhrnný koš všech účastnických měn nazvaný Evropská měnová jednotka, který byl vyvažován podle velikosti ekonomik jednotlivých členských států. Ve druhé polovině 80. let se trhy všech členských států sbližovaly natolik, že se o nich nakonec mohlo mluvit jako o evropském Jednotném trhu. Mezinárodnímu obchodu v Jednotném trhu překážely, i přes relativní stabilitu zavedenou v rámci ERM, měnová rizika a zvýšené transakční náklady, které to přinášelo. Vytvoření jednotné měny pro Jednotný trh se zdálo být logickým řešením této situace, a proto myšlenka jednotné měny se opět vrátila do popředí zájmu. Evropská komise pod vedením Jacquese Delorse přijala v únoru 1986 Jednotný evropský akt, jehož cílem bylo odstranění institucionálních a ekonomických bariér mezi členskými státy Evropských společenství, a který stanovil cíl vytvoření společného evropského trhu. V roce 1989 byly plány na vytvoření EMU rozvrženy do tří etap. Ačkoliv některé procesy první etapy začaly již v rámci EMS v roce 1979, první etapa oficiálně začala v roce 1990, kdy se zrušila kontrola měnových kurzů, což uvolnilo pohyb kapitálu v rámci Evropských společenství. V roce 1992 byl třístupňový plán formalizován v textu Maastrichtské dohody, včetně ekonomických konvergenčních kritérií stanovených pro přijetí společné měny. Tak se vlastně přeměnila Evropská společenství na Evropskou unii. Kritéria pro členství v Evropské unii a pro přijetí eura jsou stanovena ve třech dokumentech. Prvním je Maastrichtská smlouva z roku 1992, která vstoupila v platnost 1. listopadu 1993. Později ve stejném roce Evropská rada v Kodani přijala druhý dokument, který stanovit tzv. Kodaňská kritéria, jež upřesňovala obecné cíle Maastrichtské smlouvy. Třetím 35

dokumentem je Rámcová smlouva vyjednávaná s každým kandidátem vstupu do EU před jeho přijetím. Tato kritéria dále upřesňuje legislativa EU a průběžné rozhodování evropské justice. První etapa vývoje

EMU může být vztažena k situaci současných kandidátských zemí, které před

vstupem do EU musí splnit Kodaňská kritéria.

2.Etapa Na madridském summitu EU v prosinci 1995 Německo úspěšně prosadilo svůj návrh změnit název ECU na Euro. Tzv. Madridský scénář rovněž stanovil přechodné období mezi zavedením Eura do účetních operací a zavedením Eura do hotovostních plateb. Ve druhé etapě EMU byl vytvořen Evropský měnový institut, neboli EMI, jako předchůdce Evropské centrální banky. V červnu 1997 rozhodla Evropská rada v Amsterodamu o vytvoření Paktu stability a růstu a ustavila ERM-II, který by byl pokračovatelem Evropského měnového systému a ERM po zavedení Eura. Následujícího roku 1998 Evropská rada v Bruselu vybrala jedenáct zemí připravených k přijetí Eura. Zároveň vznikla Evropská centrální banka (ECB), jejímž posláním bylo vytvoření měnové politiky pro Evropskou unii a dohled nad aktivitami Evropského systému centrálních bank, tzn. národních bank, které by realizovaly rozhodnutí ECB, tiskly peníze, razily mince a pomáhaly počátečním euro zemím plnit konvergenční kritéria. Druhá etapa vývoje EMU může být vztažena k situaci států, které nedávno přistoupily k ERM-II, v němž setrvají nejméně dva roky, než přijmou Euro.

3.Etapa Třetí etapa probíhala ve dvou fázích. V letech 1999 až 2001 existovala jednotná měna pouze v bezhotovostní podobě na účtech. Ostrý start nové evropské měny určily členské státy na 1. leden 2002. V listopadu roku 1999 se ministři financí zemí EU dohodli, že souběžné přechodné období Eura a národních měn bude trvat maximálně dva měsíce. 1. ledna 1999 bylo přijato euro ve své nehmotné podobě s tím, že měnové kurzy pro 11 z 15 měn členských států byly stanoveny v hodnotách posledního dne roku 1998. Mechanismus měnových kurzů ERM byl nahrazen mechanismem ERM-II, který fungoval podobně jako původní ERM, ale již v kontextu existujícího Eura. ECB začala prosazovat jednotnou měnovou politiku ve spolupráci s centrálními bankami jednotlivých členských států a začalo tříleté přechodné období stanovené v Madridu, které mělo trvat do 1. ledna 2002. V polovině roku 2000 Komise oznámila, že Řecko se může formálně připojit k třetímu stupni jednotné měny 1.ledna 2001. Euro bylo virtuální měnou pro dvanáct zemí eurozóny, do níž patřily Belgie, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Lucembursko, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Řecko a Španělsko. Euro se používalo v účetních operacích, firmy mohly provádět transakce v Euro a měly jistotu, že 36

měnové kurzy jejich členských států jsou k Euru pevně stanoveny. Hodnoty v Eurech se objevovaly na bankovních účtech vedle národních měn tak, aby si obyvatelé na novou měnu zvykali. Každý stát, který chtěl přijmout 1. ledna 2002 novou měnu, musel splnit konvergenční kritéria stanovená Maastrichtskou smlouvou. Tato kritéria obsahují čtyři požadavky: 1) Kurzy měn musí zůstat nejméně dva roky v rámci limitů stanovených ERM. 2) Dlouhodobé úrokové sazby by neměly být vyšší o více než 2 procentní body nad úrokovými sazbami 3 členských států s nejlepšími výsledky. 3) Inflace musí být pod referenční hodnotou. Tzn, že během tří let ceny nesmějí růst o více než 1,5% než ve státech s nejlepšími výsledky. 4) Vládní dluh musí být pod hranicí 60ti procent HDP a rozpočtový deficit musí být pod 3 procenta Při přípravě na zavedení Eura 1.ledna 2002 se vytisklo přes 14 miliard bankovek v hodnotě 633 miliard Euro, na 52 miliard mincí se použilo 250 000 tun kovu. V počátcích přechodu zahájeného k 1.lednu 1999 převládaly pesimistické nálady šířící strach a zmatek. Články v médiích uváděly, že tak mohutný přechod z jedné měny na druhou nemůže uspět. Tyto obavy se však ukázaly být neopodstatněné. Bankomaty dodávaly novou měnu okamžitě po půlnoci a během několika dní občané již utráceli eura. Třetí etapa vývoje EMU může být vztažena ke členským států, které tím, že se připojily k ERM II, a že nejméně dva roky plní konvergenční kritéria, vstoupily do eurozóny.

Měny navázané na Euro Na Euro jsou v současné době navázány měny 20 nezávislých států nebo závislých území mimo Evropskou unii. - Z 10 států EU, které nejsou členy eurozóny, jich mají čtyři svou měnu navázánu na Euro. Tři z nich, Dánsko, Litva a Lotyšsko, jsou členy mechanismu směnných kurzů II (ERM II). Bulharsko má svou měnu navázánu na Euro v pevném kurzu od 1.ledna 1999. - Bosna a Hercegovina má svou měnu navázánu na Euro v pevném poměru od 22. června 1999. - Kapverdy a Komory mají své měny pevně navázány na Euro od 1. ledna 1999. - 14 zemí střední a západní Afriky (Čad, Benin, Burkina Faso, Gabon, Guinea-Bissau, Kamerun, Kongo, Mali, Niger, Pobřeží slonoviny, Rovníková Guinea, Senegal, Středoafrická republika a Togo) používá CFA frank, který byl dříve navázán v pevném poměru na francouzský frank. Od 1.ledna 1999 je CFA frank pevně navázán na Euro. - Francouzská Polynésie, Nová Kaledonie a Wallis a Futuna jsou území Francie, ale nejsou součástí Evropské unie. Používají CFP frank, který byl stejně jako CFA Frank dříve v pevném kurzu navázán na francouzský frank. Od 1. ledna 1999 je CFP frank pevně navázán na Euro. 37

- Svatý Tomáš a Princův ostrov navázal svoji měnu na Euro 1.ledna 2010. Měny navázané na Euro jsou měny, které mají s eurem pevný nebo téměř pevný směnný kurz z různých, ekonomických, historických nebo jiných, důvodů. V současnosti existuje 12 měn navázaných na Euro. Některé z nich mají pevný kurz k euru, jiné mají povolenou určitou odchylku od středního směnného kurzu k euru. Důvodem navázání domácí měny na Euro může být například snaha některých států se slabší ekonomikou zajistit si větší hospodářskou stabilitu nebo alespoň měnovou stabilitu v případě krize jejich ekonomiky. Další státy mají své měny navázány na Euro například proto, že už před vznikem Eura měly své měny navázány na nějakou jinou měnu, která byla předchůdkyní Eura. Jednalo se o vazbu na francouzský frank, portugalské escudo a německou marku. Mezi země, které mají v současnosti své měny navázány na Euro, dále patří i tři státy zapojené do evropského mechanismu směnných kurzů II (ERM II). Což znamená, že kurzy jejich měn k euru se smí pohybovat v rozmezí patnácti procent nebo méně od stanoveného středního kurzu k Euru a že usilují o zavedení Eura na svém území. Kromě Dánska, které má trvalou výjimku na zavedení eura, k jejímuž zrušení je nutný souhlas obyvatel v referendu, se ještě jedná o Litvu a Lotyšsko. Některé státy se snaží udržovat přibližně stejný směnný kurz své domácí měny vůči koši zahraničních měn s převažujícím zastoupením Eura. Příkladem je marocký dirham, jehož kurz je určován vůči měnovému koši s 80% zastoupením Eura a 20% podílem amerického dolaru a který v posledních několika letech vykazuje kurz kolem 11 MAD za Euro. Jiné státy mají své měny neoficiálně navázané na Euro a snaží se udržovat přibližně stejný směnný kurz k Euru. Například švýcarský frank má už několik let kurz zhruba 1,5 až 1,6 CHF za Euro. Dalším příkladem je chorvatská kuna s kurzem 7,3 až 7,4 HRK za Euro. Důvodem, proč některé země udržují přibližně stejný kurz své měny k Euru, je zejména snaha o zajištění nízké inflace a stabilního, respektive předvídatelného prostředí pro zahraniční obchod a zahraniční investice.

Vývoj směnných kurzů První den obchodování na frankfurtské burze 4.ledna 1999 mělo Euro hodnotu 1,1789 US dolaru. Od toho dne hodnota Eura začala klesat, o rok později se dostala pod paritu Eura a dolaru, a její pokles pokračoval až do 26.října 2000, kdy tato nová měna dosáhla svého nejnižšího bodu s hodnotou 0,8225 USD za jedno Euro. V dalším roce byl průměrný směnný kurz 0,95 USD. Euro se zotavilo až po zavedení hotovostních plateb Eurem v roce 2002, kdy vystoupalo z hodnoty 0,90 USD na 1,02 USD koncem roku 2002. O rok později dosáhlo hodnoty 1,24 USD. V listopadu 2004 se dostalo nad hranici 1,30 USD a 30.prosince 2004 končilo s rekordním kurzem 1,3668 USD. V průběhu roku 2005 Euro pak kleslo v listopadu pod svoji startovní hodnotu a v 38

prosinci na 1,18 USD.V roce 2006 Euro rostlo mezi 1,1813 USD 2.ledna a 1,2958 USD 5.června. Ke konci roku se tato měna vyšplhala ke své rekordní hodnotě, když snadno překonala hranici 1,30 USD. Euro svého historicky nejsilnějšího kurzu, který představoval 1,5990 amerického dolaru za Euro, dosáhlo na devizovém trhu dne 15.července 2008, a svůj největší propad pak zaznamenalo dne26.října 2000 při kurzu 0,8252 USD za Euro. Průměrný kurz v období od zavedení Eura dne 1.ledna 1999 do 31.prosince 2008 činil 1,11 USD za Euro. Průměrný kurz v roce 2007 byl 1,37 amerického dolaru za Euro, v roce 2008 pak 1,46 USD za Euro. Postupně se tak zvyšuje role Eura jako rezervní měny v mezinárodním měnovém systému na úkor amerického dolaru. Zatímco v roce 1999 držely centrální banky 18 procent svých devizových rezerv v Eurech a 71 procent v USD, do roku 2007 narostl podíl Eura v devizových rezervách na 26,5 procenta, kdežto podíl amerického dolaru poklesl na 64 procent, což je velký propad USD. A podle všeho nejspíš ještě poroste. Nyní pro porovnání pár grafů Eura a USD vůči KČ v letech 2008 a 2011. Graf č. 1: Vývoj ceny Eura vůči KČ v roce 2008

Pramen: http://www.cnb.cz/cs/financni_trhy/devizovy_trh/kurzy_devizoveho_trhu/graf.jsp?rok=2008&mena=EUR

39

Graf č. 2: Vývoj ceny Eura vůči KČ v roce 2011

Pramen: http://www.cnb.cz/cs/financni_trhy/devizovy_trh/kurzy_devizoveho_trhu/graf.jsp?rok=2011&mena=EUR

40

Graf č. 3: Vývoj ceny USD vůči KČ v roce 2008

Pramen: http://www.cnb.cz/cs/financni_trhy/devizovy_trh/kurzy_devizoveho_trhu/graf.jsp?rok=2008&mena=USD

41

Graf č. 4: Vývoj ceny USD vůči KČ v roce 2011

Pramen: http://www.cnb.cz/cs/financni_trhy/devizovy_trh/kurzy_devizoveho_trhu/graf.jsp?rok=2011&mena=USD

4. Evropská fiskální krize a euro 4. kapitola pojednává o nynější celosvětové krizi. Rozebírá ji a analyzuje jako zhoubnou nemoc a snaží se v závěru každého článku o nalezení nějakého léčivého medikamentu, řešení. V závěru se pak něco dozvíme ještě o tzv. potravinové krizi, jež započala již nyní a jež nám reálně hrozí v blízké budoucnosti. Celosvětová ekonomická krize byla v roce 2008 naznačena několika důležitými indikátory. Prvotní příčinou byla americká hypoteční krize 2007, která postupně přerostla ve světovou finanční krizi 2008, významnou roli sehrála rovněž vysoká cena ropy v první polovině roku 2008, která vedla k poklesu reálného HDP a zvedla spotřebitelské ceny. Cenu ropy hnaly vzhůru spekulativní obchody (penzijní a hedgingové fondy nakupovaly komodity, aby snížily riziko portfolia pramenící z akciových trhů), slabý dolar a rostoucí poptávka Číny před olympiádou. Když na podzim 2008 naplno udeřila finanční krize, smetla nejen přední světové banky a akciové trhy, ale i cenu ropy. Ta 42

se z červencového maxima (147 USD za barel) propadla během dvou měsíců o třetinu, její pád pokračoval, až na konci roku 2008 prolomila hranici 40 USD za barel. Celosvětová ekonomická krize, která se naplno projevila v roce 2008 jako zhoubná choroba. Ale i kritická situace v Řecku a hrozba podobného vývoje v dalších státech Eurozóny znovu otevřela otázku, na jakých pravidlech by měla být založená ekonomická spolupráce členských států EU. Poslední vývoj jasně ukazuje, jak roste vzájemná propojenost členských států EU, zvláště pak států Eurozóny a chování jednoho členského státu může mít zásadní vliv na prosperitu jiných. V sázce je nejen budoucnost jednotné měny, ale také integračního projektu jako takového, protože případný celkový kolaps Eurozóny by byl zásadním neúspěchem evropské integrace. Evropská unie se musí soustředit nejen na řešení současné krize, ale také na obnovení důvěry v Euro a evropskou ekonomiku jako celek. Též musí zapracovat na zlepšení fiskální a monetární zodpovědnosti jednotlivých členských států. Nejde jenom o to, zda umíme stanovit diagnózu nemoci, jež Eurozónou zmítá, a zda je tato choroba léčitelná. Určitě není od věci se také dotázat, zda má pacient vůbec zájem, aby se uzdravil. Problém se totiž týká celé EU. S ohledem na to, jaký kus cesty evropská integrace za více než 60 let svého utváření urazila, se lze domnívat, že zachování a udržení společné měny je pro Evropu a její hospodářství více než smysluplné. A to především vzhledem k možným alternativám, jež by případný rozpad eurozóny mohly doprovázet. Bylo by iluzí myslet si, že by šlo o proces hladký, který by ušetřil všechny ostatní samozřejmosti, jež i my z postkomunistické části kontinentu začínáme považovat za automatické a trvalé. Pokusíme-li se, stanovit diagnózu nynější choroby eurozóny, je vhodné si trochu systematicky utřídit jednotlivé existenční předpoklady, na nichž eurozóna stojí a kvůli nimž byla vytvořena. Zatímco někteří se domnívají, že problémem je pouze dlouhodobé porušování Paktu růstu a stability, a prostým řešením je uplatňování přísnějších kritérií a sankcí za jejich nedodržování, jiní jsou přesvědčeni, že je třeba hledat hlubší řešení a zaměřit se na diskuzi o dlouhodobém směřování Unie. Probíhající krize totiž upozornila na základní nedostatek Eurozóny, která má sice jednu společnou měnu, nicméně jednotliví členové uplatňují rozdílné fiskální politiky. Tato situace vychází z politické reality a z míry evropské integrace, která se v současnosti nachází na pomezí ekonomické a politické integrace.

Diagnóza 1:Eurozóna a její vnitřní charakteristika Eurozónu můžeme vnímat v jejím nejužším vymezení sestávajícím ze schopnosti naplňovat makroekonomická konvergenční kritéria. Pokud tato kritéria naplníme skutečnými statistickými hodnotami, není těžké dospět k závěru, že z tohoto hlediska eurozónu neohrožují ani inflační vývoj, 43

ani vysoké dlouhodobé úrokové sazby, přestože v případě některých zemí, jež investoři považují za méně důvěryhodné, došlo k jejich významnému nárůstu reflektujícímu míru rizika, spojenou s příslušnou ekonomikou. Můžeme tedy předpokládat, že pokud by tyto země v Eurozóně nebyly, jejich úrokové sazby by byly podstatně vyšší dávno předtím, než se problémy jejich ekonomik projevily. Snadno však dohledáme, že v tomto pojetí je diagnózou totální neschopnost drtivé většiny členských států, a to nejen eurozóny, nýbrž i celé EU, dodržovat fiskální disciplínu, když míry deficitu i dluhu k HDP se v průměru během pouhých 3 let v prvním případě téměř zosminásobily, v případě dluhové míry došlo k jejímu zdvojnásobení. Zhoršení fiskální disciplíny je však pouhým projevem nějakého vředu či choroby. Co se týče Řecka, je to například dlouhodobé a naprosto přehnané financování nejrůznějších zcela neproduktivních položek z veřejných výdajů, na něž vláda neměla dost peněz. Řešením je tedy totální očista příjmové i výdajové strany rozpočtu, přizpůsobená skutečným ekonomickým možnostem dané země. Irsko však tuto očistu velmi zdárně provedlo již před více než 10 lety. Na rozdíl od Řecka irské ukazatele fiskální disciplíny v období těsně před krizí těsně vyhlížely téměř ukázkově. Irsko však potopil soukromý finanční sektor a vláda stála před rozhodnutím Sophiiny volby. Pomoci z veřejných prostředků s ohromnými náklady irské bankovnictví zachránit, anebo spoléhat na to, že nějaký investor bude toto vnímat jako velkou a perspektivní kořist k expanzi v jinak zdravé ekonomice. Ačkoli v obou případech byly příčiny takřka modelově odlišné, jejich společným jmenovatelem bylo selhání hospodářské politiky a regulatorní role, již mají státní či veřejné instituce plnit. Irsko a Řecko zdaleka nebyly jedinými bolavými místy, která můžeme na mapě eurozóny či EU nalézt. Mnohé další země mají velmi silný náběh vyvíjet se podobně. V irském i řeckém případě je však příčina pregnantně a transparentně odhalena. Jak z toho ven? Zabránit kterémukoli členu eurozóny, a vlastně i EU, aby se choval jako černý pasažér. Využíval výhod toho, že je součástí uskupení, jež vykazuje vysokou míru reputace, je spjato s nízkým rizikem, v průměru je velmi vyspělé, a navíc využívá možností poměrně významného přerozdělování ve prospěch méně rozvinutých na straně jedné, a současně si léčil své vlastní neduhy a neřešené problémy na úkor ostatních. Pakt stability a růstu na počátku startu eurozóny byl dobrou myšlenkou, avšak v praxi zcela nevyužitou a ignorovanou. I proto lze hodnotit se značným pochopením současnou snahu zodpovědných stanovit, ale zejména dodržovat taková pravidla, jež budou ono černé pasažérství maximálně eliminovat. V tomto případě hraje prim Německo. Je zřejmé, že jakékoli zpřísnění těchto pravidel, a hlavně společná procedura jejich vymáhání a dodržování tradičně vytvářejí 44

ozvěny hovořící o ztrátě národní autonomie apod. Na druhou stranu, jakmile si uvědomíme a připomeneme, s jakou pachtivou a hektickou improvizací jsme se potkávali v průběhu loňského roku, kdy se stávající Pakt stability a růstu ocitl v troskách a žádný záchranný systém prostě neexistoval, tak je zajisté přínosné, že předem daný, většinou schválený mechanismus zde bude existovat. Diagnózou v tomto případě je chronická neschopnost chovat se fiskálně disciplinovaně a lékem na tuto bolest je obnovení této disciplíny. Přesvědčování zavést ji na národní úrovni nepomohlo, a tak přichází snaha delegovat tuto zodpovědnost shůry evropských institucí prostřednictvím zesílené koordinace hospodářských a fiskálních politik a jejich výhledů, prostřednictvím zesílení preventivních i sankčních nástrojů Paktu stability a růstu a rovněž prostřednictvím Evropského stabilizačního mechanismu, jenž na základě jasných a předem stanovených pravidel říká, co je možné, co již možné není a za jakých podmínek bude hříšníkovi poskytnuta záchrana. Existence těchto nástrojů se zdá být racionální protiváhou toho, jak ohromné by mohly být náklady nejen reputační, ale i destabilizační pro celé teritorium evropské ekonomiky, pokud by se nynější příběh opakoval. Není pochyb o tom, že ony podmínky i sankce by měly být mimořádně přísné a politickým vyjednáváním nezvratitelné, vztahující se v plném rozsahu na každou členskou zemi bez výjimky.

Diagnóza 2:Jednotný trh, konkurenceschopnost Při diagnóze eurozóny je však vhodné uplatnit i její širší vymezení. Coby logického doplňku jednotného vnitřního trhu, zřejmě nejvýznamnějšímu ekonomickému přínosu integrace Evropy. To velmi úzce souvisí třeba s tím, do jaké míry ve kterém členském státě jednotný trh funguje, jaké překážky jsou volnému pohybu stále kladeny na národních hranicích, a koneckonců, i jak hladce a spolehlivě fungují v přeshraniční unijní dimenzi finanční trhy. Loňská Montiho zpráva o vnitřním trhu, stávající úsilí o přizpůsobení se finančního dohledu a regulace nových postkrizových podmínek představují rovněž způsob, jak vytvořit vhodnější předpoklady pro plnokrevné fungování eurozóny. Jejich obsah tak představuje poměrně jasně určenou diagnózu, včetně stanovení léčby. Právě tyto dvě oblasti, hladce fungující jednotný vnitřní trh a spolehlivě pracující trhy finanční, představují zásadní parametr konkurenceschopnosti evropské ekonomiky. Nezapomeňme na to, že přestálá krize nebyla globální, ale spíše euro-atlantická. Evropa by proto měla odstranit zbylé bariéry, které ji stále dělí, zavést smysluplná stabilizační opatření pro případ opakování nedávných epizod a zároveň s tím posílit vnitřní i vnější konkurenceschopnost. Čím lépe se jí to podaří, tím menší bude odpor vůči existenci Eura. Měny, jež sice vznikla na silném politickém základě, která však výrazným způsobem usnadňuje propojenost a celistvost evropského kontinentu, pomáhá mu 45

odolávat v časech ekonomických problémů a současně podporovat ekonomický systém v době prosperity. On totiž postup k měnové unii a zavedení Eura v roce 2002 bylo vnímáno nejen jako projekt ekonomický, ale také politický. Bez této dimenze není možné společnou měnu udržet. Například Francie dlouhodobě usilovala o to, aby Rada ministrů financí států Eurozóny fungovala jako jakási ekonomická vláda Evropy, která by měla koordinaci členských států na starosti. Německo se této myšlence bránilo, protože by její prosazení mohlo vést k omezení nezávislosti Evropské centrální banky. Krize v Řecku i pomalé oživení evropského hospodářství po krizi z roku 2008 však odmítavý postoj Německa změnil. Evropská rada, která se konala v březnu roku 2010, proto rozhodla o vytvoření speciální Operační skupiny, která by měla připravit postup pro řešení krize i budoucí spolupráci členských států EU v ekonomické oblasti. Tato skupina, nebo též komise chcete-li, složená z ministrů financí EU, zástupců Evropské centrální banky a rotujícího předsednictví, se poprvé sešla pod vedením prezidenta Evropské rady Hermana Van Rompuye dne 21.května roku 2010. Zpráva, která shrnula výsledky její práce, se měla objevila na podzim roku 2010. Očekávalo se, že Evropská rada by se měla stát ekonomickou vládou EU s dohledem nad hospodářskými strategiemi jednotlivých členů EU a téže se očekávala definice společné unijní strategie růstu. Což se nakonec nestalo. Kritici totiž poukazují na neochotu členských států se zavázat k takovému kroku. Ekonomiky členských států se totiž výrazně liší a členové přirozeně sledují své partikulární zájmy, jak např. pravidelně ukazuje debata o finanční perspektivě EU. Představa, že by Evropská vláda jednotlivým zemím ukládala, jak spravovat státní dluh nebo jak investovat do oblastí jako např. vzdělávání nebo snižování chudoby, je pro mnohé nepřijatelná. A divíte se..?

Finanční krize a opatření EU v oblasti finančního dohledu Finanční krize, jež zasáhla globální ekonomiku následně po létu 2007, nemá srovnání v rámci poválečné ekonomické historie. Ačkoliv její velikost a rozsah jsou mimořádné, krize vykazuje mnoho rysů společných s obdobným finančním napětím, jež provázelo epizody recesí v minulosti. Krizi předcházelo dlouhé období rychlého růstu úvěrů, nízkých rizikových prémií, hojnou dostupností likvidity, silným využíváním pákových efektů při realizaci investičních strategií, zvyšujícími se cenami aktiv a vývojem bublin, mnohdy spekulativního charakteru, v oblasti realit. Přehnaný rozsah rizikových spekulativních pozic přivedl finanční instituce do stavu extrémní zranitelnosti v důsledku korekcí trhů aktiv. Výsledkem byl zvrat v relativně malé oblasti finančního systému, který následně dostatečně rozkymácel celou finanční strukturu. Takové epizody se udály i předtím. Například v Japonsku a severských zemích na počátku 90.let, Asijská krize na konci 90.let. 46

Nicméně, v této době je situace odlišná, charakteristická tím, že se krize stala globální, v mnohém blízká událostem, které spustily velkou depresi 30. let. Jestliže může být vhodné považovat velkou depresi za nejlepší měřítko pro identifikaci dopadů na finanční systém, může současně sloužit i jako velké poučení. V současné době vlády a centrální banky si jsou dobře vědomy potřeby vyhnout se chybám ve výkonech svých hospodářských politik, které jsou v těchto obdobích obvyklé. A to jak v rámci EU, tak kdekoliv jinde. Přijatá opatření umožnila vyhnout se atakům na velké banky. Parametry měnové politiky byly až agresivně změkčeny. Vlády v prvním období uvolňovaly podstatné fiskální stimuly ze svých veřejných výdajů, aby některé jiné začaly následně až restriktivně ve svých výdajích šetřit. Na rozdíl od zkušenosti během velké deprese se evropské země ani země mimo Evropu neuchýlily v drtivé většině k provádění či jen svádění k protekcionistickým praktikám, v každém případě nikoliv v měřítku 30.let. I tento postoj je demonstrací významnosti koordinace postupů v rámci EU. Ukazuje se spíše, že krize může, alespoň v rámci EU, vytvářet příležitosti pro další postup v koordinaci řady oblastí hospodářské politiky, s přesahem do sféry sociální i environmentální. Ve svých raných fázích se krize sama projevovala především akutním nedostatkem likvidity mezi finančními institucemi, když tyto procházely velmi tuhými až rigidními tržními podmínkami, v nichž se téměř zmrazily poskytované finanční toky. Jednalo se především o oblast krátkodobého financování. V této fázi se současně zvýšily obavy ohledně solventnosti finančních institucí, které se v negativním smyslu potvrdily především v USA, kde dosud zkrachovalo téměř 100 bankovních institucí, avšak kolaps systému jako celku byl tehdy shledáván jako málo pravděpodobný. Toto vnímání se však dramaticky změnilo poté, co jedna z největších a nejtradičnějších amerických investičních bank, Lehman Brothers, v září roku 2008 zkrachovala. Důvěra ve finanční systém v tuto chvíli zkolabovala, investoři masivně likvidovali své pozice a akciové trhy dramaticky spadly. Od tohoto momentu dále vstoupila ekonomika EU do svého nejhlubšího propadu od do té doby svého rekordního poklesu ve 30.letech. Přesun finančního útlumu na reálnou ekonomiku se odehrál při rekordní rychlosti, při mimořádné úvěrové zdrženlivosti a zborcené důvěře, zasahující podnikatelské investice i spotřebitelskou poptávku, zejména orientovanou na zboží dlouhodobé spotřeby a bydlení. Šíření projevů krize přes hranice bylo rovněž extrémně rychlé, vzhledem k úzkým vazbám finančního systému jako takového i díky silně integrovaným nabídkovým řetězcům a propojení na globálních produktových trzích. A ačkoliv známky počátečního oživování se postupně objevovali, předpokládalo se a předpokládá, že toto by mělo být spíše zdlouhavé, neboť poptávka zůstane ještě nějaký čas výrazně stlačená jak díky bolestivému přizpůsobování průmyslové a sektorové struktury, tak i významným úsporným opatřením uplatňovaným v ekonomice především ze strany soukromého, ale stále více i veřejného 47

sektoru. I přes to, že kormidlo hospodářské politiky se výrazně změnilo ve své krátkodobé a střednědobé orientaci, potenciální růst výstupu ekonomiky bude stále skomírat. Investice, které jsou alokovány ve skromnější podobě, budou přinášet své výsledky s logickým zpožděním. Jsou v současné době zaměřovány jak na obnovu mnohdy zastaralého fyzického kapitálového vybavení firem, tak ve prospěch oblastí v současnosti považovaných za dlouhodobě perspektivní. Probíhající recese tedy pravděpodobně zanechá hluboké a dlouhotrvající stopy na ekonomické výkonnosti a způsobí sociální obtíže mnoha podob. Ztráty zaměstnání mohou být a jsou po jistou dobu tlumeny flexibilními schématy podpory v nezaměstnanosti či odchodným, ale v konečném důsledku bude dopad rychle narůstající nezaměstnanosti pociťován a provázen poklesem na trzích bydlení a složitou situací v domácnostech, především vysoce zadlužených. Fiskální pozice vlád bude pokračovat ve zhoršování, nejenom z důvodů cyklických, ale rovněž a v některých zemích především strukturálních. Daňová základna v těchto státech prošla procesem svého výrazného zmenšení někdy přechodné, mnohdy však trvalé povahy a současně podmíněné závazky vlád, spojené se záchrannými akcemi na podporu bank a ostatních finančních institucí mohou v některých případech nabýt fáze jejich materializace a tím i faktického naplnění. Takový vývoj by dále drasticky zhoršil ukazatele fiskální disciplíny, především pak nejvíce sledovaný indikátor poměru veřejného dluhu k výkonu ekonomiky – ) HDP. Otázkou zůstává, zda krize oslabí podněty pro strukturální reformy a tedy dále nepříznivě ovlivní potenciální růst, nebo zda vytvoří příležitosti pro započetí dalekosáhlých hospodářsko-politických aktivit. Záchranný fond EU Záchranný stabilizační fond je balík peněz, který má jistit evropské země před krachem. Z celkové částky 750 miliard eur na země eurozóny připadá 440 miliard eur, 60 miliard eur by zajistila Evropská komise, zbylých 250 miliard eur Mezinárodní měnový fond. Výzvy hospodářské politiky Stávající krize demonstrovala význam koordinovaného rámce pro krizový management. Měl by obsahovat následující součásti: A) Prevence před krizí Jedná se o výčet preventivních nástrojů, jimiž by se omezilo opakování krizových jevů ve finančním sektoru v budoucnosti. Prevence před krizí by měla být na úrovni EU do souhrnného ocenění toho, jaké základní příčiny krize byly, případně v budoucnu by mohly být, a jaké změny v makroekonomickém, regulatorním a dohledovém rámci hospodářské politiky by mohly pomoci zabránit jejich opakování. Hospodářské politiky na povzbuzení potenciálního hospodářského růstu a konkurenceschopnosti by rovněž mohly posílit ekonomický systém a podpořit tak jeho odolnost před následky budoucích krizí. 48

B) Kontrola průběhu krize a zmírnění jejich projevů Smyslem kontroly průběhu krize a zmírňování jejích projevů je minimalizovat škody ochranou před systémovými poruchami nebo zmírněním poklesu výstupu ekonomiky či změkčením sociálních dopadů plynoucích z recese. Hlavním cílem tak je stabilizovat finanční systém a reálnou ekonomiku v krátkém období. Postup při této aktivitě by měl být koordinován napříč celou Evropskou unií, aby dosáhl vyváženosti mezi národními opatřeními a spirálovými efekty, které díky vysoké míře otevřenosti ekonomik EU ovlivňují i ostatní členské státy a jejich ekonomiky. C) Řešení následků krize a ukončení protikrizových opatření Jeho smyslem je doprovázet projevy finanční krize do jejich konce při nejnižších možných nákladech pro daňového poplatníka, při schopnosti podchytit systémová rizika a zajistit ochranu spotřebitelů. To vyžaduje včas přepnout na opačně působící přechodná podpůrná opatření a aktivity přivádějící ekonomiky do fáze udržitelného růstu i fiskálního vývoje. Mimo jiné sada těchto opatření zahrnuje kroky směřující k vyčištění bilancí bank, restrukturalizaci sektoru i vhodně zvolenou východiskovou strategii, spočívající v dobře načasovaném rozhodnutí o ukončení podpůrných, jednorázových protikrizových opatření, a v konečném přechodu ke standardní vylaďovací funkci hospodářské politiky vůči ekonomickému systému. Počátek vytváření takovéhoto rámce začal být pomalu zaváděn a uplatňován. Staví na existujících institucích a legislativě, a je doplněn novými iniciativami. Nicméně, samozřejmě tvůrci hospodářské politiky v Evropě nemají nyní jinou volbu, než v okamžitém či krátkém výhledu využít existujících mechanismů a procedur. Rámec pro prevenci před finanční krizí vyhlíží, při pohledu zpět, jako dostatečně nerozvinutý. Jinak by krize z pohledu systémové poruchy, nikoliv cyklického vývoje, s největší pravděpodobností nenastala. To samé platí v určitém rozsahu pro rámec EU pro kontrolu a zmírnění krize, alespoň pro počáteční krizové fáze. Zcela přirozeně byla většina úsilí hospodářské politiky doposud zaměřena ve smyslu kontroly průběhu krize a zmírnění jejích dopadů. Avšak první kroky byly rovněž učiněny ve směru přeměny podoby finanční regulace a dohledu. A to jak v Evropě, tak mimo ni. Se zaměřením na prevenci proti krizi. Naproti tomu, osvojení opatření v rámci řešení následků krize ve smyslu dlouhodobých systémových kroků zatím ještě vážně nezačala. Příkladem takovýchto celosystémových protikrizových opatření, která se týkají a ovlivní postavení celého odvětví finančního zprostředkování a v něm působících subjektů, může být definování návrhu pravidel pro stabilizaci finančních trhů. Pravidla pro stabilizaci finančního trhu Na sklonku září roku 2009 Evropská komise přijala klíčový balíček legislativních návrhů, jejichž 49

cílem je zásadně posílit dohled nad odvětvím finančních trhů v rámci EU. Cílem nové legislativní úpravy, založené na zesílené spolupráci napříč EU, je: 1) udržet do budoucna finanční stabilitu EU 2) zajistit jednotné uplatňování a prosazování stejných základních technických pravidel 3) zabezpečit včasné odhalování rizik v systému 4) umožnit ještě účinnější spolupráci v nenadálých situacích a při řešení sporů mezi orgány dohledu Na základě těchto předpisů došlo ke zřízení nového Evropského výboru pro systémová rizika, jehož hlavním posláním je zjišťování rizik pro finanční systém jako celek. Hlavním výstupem jeho práce je pak vydávání včasných varování, jež vyžadují rychlou následnou akci. Vedle toho došlo k ustavení Evropského systému orgánů finančního dohledu, jež je složen z orgánů dohledu jednotlivých členských států a tří nových evropských orgánů dohledu pro oblast bankovnictví, cenných papírů, a pojištění a zaměstnaneckých penzijních systémů. V důvodové zprávě k předkládanému balíčku návrhů předseda Evropské komise José Manuel Barroso tehdy uvedl:„Finanční trhy nekončí na hranicích jednotlivých států, jsou vzájemně propojeny v rámci Evropy i celosvětově. Dohled nad nimi se tedy také musí provádět na evropské a světové úrovni“. Začal tak být uváděn do chodu nový evropský systém dohledu, který vychází ze zprávy de Larosièrovy skupiny, která získala přijetí a podporu členských států. Cílem tohoto systému je a bylo současně

ochránit i daňové poplatníky napříč EU před

opakováním kritických událostí z podzimu roku 2008, kdy byly některé vlády okolnostmi přinuceny vložit do bank v nejrůznější podobě tisíce miliard Eur. Evropský systém navíc může znamenat jistou inspiraci pro systém světový. První platformou k tomu bylo zasedání skupiny G-20 v Pittsburghu v roce 2009. Podle komisaře pro vnitřní trh a služby Charlie de Creevyho byl úmysl Evropské komise prostřednictvím tohoto legislativního balíčku rychle a důsledně napravit nedostatky v pojetí a výkonu finančního dohledu v Evropě a tak napomoci předcházet budoucím finančním krizím. Komisař současně doporučil jeho rychlé přijetí Radou i Parlamentem EU tak, aby nové orgány mohly začít fungovat už od roku 2010. Rovněž komisař pro hospodářské a měnové záležitosti Joaquín Almunia v té době přijetí návrhu vítal. Jeho komentář zněl:„Vytvořením evropského výboru pro systémová rizika, který bude odhalovat rizika ovlivňující finanční stabilitu v EU a předcházet jim, a novými ujednáními ke zlepšení dohledu na institucionální úrovni, se významně přispěje k odstranění nevyváženosti v našich finančních systémech a k řešení slabých stránek našeho systému finančního dohledu, které jsou nejméně z části zodpovědné za finanční krizi”. Dnešní finanční krize odhalila systémové nedostatky evropského rámce pro dohled, jež i po vytvoření jednotného vnitřního trhu v této oblasti zůstává roztříštěný na úrovni členských států. 50

Současně poukázala na významnou roli vzájemné koordinace mezi členskými státy i na legitimní poslání celoevropských institucí v této oblasti. Předložené návrhy právních předpisů řešily a řeší nedostatky v oblasti obezřetného dohledu na makro i mikro úrovni a k jejich odstranění byly zřizovány tyto orgány: A) Evropský výbor pro systémová rizika (ESRB) Tento výbor má sledovat a posuzovat rizika pro stabilitu finančního systému jako celku. Tedy dohled nad finanční obezřetností na makroúrovni. Zajišťuje včasná varování před systémovými riziky, která by mohla narůstat, a v případě potřeby vydává doporučení k přijetí opatření na jejich řešení. Pravomoci ESRB spočívají ve vydávání doporučení a varování členským státům, stejně tak i jejich orgánům dohledu, a evropským orgánům dohledu, které se jimi musejí řídit, anebo musejí vysvětlit, proč se jimi neřídí. Do činnosti ESRB je zapojeno vedení Evropské centrální banky, národních centrálních bank, tří nových evropských orgánů dohledu a národních orgánů dohledu. Zřízení ESRB je v souladu s několika iniciativami na mnohostranné úrovni i mimo EU, včetně založení Rady pro finanční stabilitu skupiny G-20. B) Evropský systém orgánů finančního dohledu (ESFS) Tento systém orgánů vykonává dohled nad jednotlivými finančními institucemi. Tedy dohled nad finanční obezřetností na mikroúrovni, který tvoří síť orgánů finančního dohledu z členských států, jež jsou spolupracující s novými evropskými orgány dohledu. Tyto orgány mají vzniknout z výborů pro bankovnictví, cenné papíry, pojištění, zaměstnanecké penzijní systémy, a nést názvy: - Evropský orgán pro bankovnictví (EBA) - Evropský orgán pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění (EIOPA) - Evropský orgán pro cenné papíry a trhy (ESMA) Pokud jde o dnešní dobu, tak působí na úrovni EU tři výbory pro finanční služby, jejichž role je poradní: - Evropský výbor regulátorů trhu s cennými papíry (CESR) - Evropský výbor orgánů bankovního dohledu (CEBS) - Evropský výbor orgánů dozoru nad pojišťovacím trhem a zaměstnaneckým penzijním pojištěním (CEIOPS) Nově zřízené orgány mají převzít všechny úkoly dosavadních orgánů a navíc byly jejich kompetence rozšířeny o některé zvláštní pravomoci, včetně: - přípravy návrhů technických norem podle zásad zlepšování právní úpravy -řešení sporů mezi orgány dohledu z jednotlivých členských států v případech, kdy mají podle právní úpravy spolupracovat nebo dojít ke shodě 51

- přispívání k zajištění jednotného uplatňování technických předpisů Společenství, včetně provádění srovnávacího hodnocení - v případě ESMA výkonu přímého dohledu nad ratingovými agenturami - úlohy koordinátora v mimořádných situacích Předložené návrhy byly rozsáhle konzultovány po zveřejnění doporučení odborné skupiny, vedené bývalým ředitelem Mezinárodního měnového fondu Jacquesem de Larosièrem. Červnový summit EU v roce 2009 nový rámec pro dohled schválil a apeloval na rychlé přijetí nezbytné právní úpravy. Orgány zahájily svou činnost ode dne 1.1.2011. Dnes, v roce 2011 se zdá být krize ve světě zažehnána. Bankovní úroky jdou nahoru, Evropa hlásí definitivní konec krize. Ty dvě rozdílné zprávy o stavu evropské ekonomiky dělí pouhých pár hodin. Evropská centrální banka (ECB) totiž zvýšila své úrokové sazby a něco podobného potřebovala už teď rozjetá německá ekonomika jako sůl. Jde tu o velkou symboliku: sazby se zvyšovaly vůbec poprvé od vypuknutí ekonomické krize před třemi lety a pro eurozónu tak přišla i dlouho očekávaná dávka sebedůvěry. Šéfovy ECB Jeanu-Claudu Trichetovy9 visel během několika minulých týdnů na ústech doslova celý finanční svět. Zvýší, či nezvýší? To napětí dostává smysl ve chvíli, kdy si člověk uvědomí, jak klíčovou roli v životě obyčejných lidí práce pana Tricheta hraje. Půjčky, investiční úvěry, hypotéky a v neposlední řadě i ceny zboží v obchodech, to vše může sebemenší pohyb úrokových sazeb centrální banky zásadně ovlivnit. Trichetova ECB přitom v uplynulých letech znala prakticky jediné heslo:srážet dolů. Úrokové sazby, za něž si od ECB půjčují komerční banky v sedmnácti evropských zemích platících Eurem, v posledních třech letech spadly z 3,75 na pouhé jedno procento. To vše ve snaze zlevnit a zpřístupnit bankovní půjčky a povzbudit tak skomírající evropskou ekonomiku. Plán se podle nejčerstvějších zpráv daří:Mezinárodní měnový fond naposledy před dvěma týdny zvýšil odhady letošního růstu eurozóny na 1,6 procenta, a klíčový tahoun tohoto úspěchu Německo hlásí dokonce téměř dvojnásobnou hodnotu. Jak už bylo řečeno, právě pro Německo je zvýšení úroků výtaným krokem. Německá ekonomika už je dávno nastartovaná a další růst je naopak potřeba brzdit, aby nevyvstala obava, že tenhle úspěch spustí nebezpečný nárůst inflace. Ta se v Německu i eurozóně zatím drží na přijatelných hodnotách, na druhou stranu aktuálních 2,6 procenta je už výrazně nad dvouprocentní hranicí, kterou si právě ECB stanovila jako strop. „K inflaci musíme přistupovat s velkou opatrností" varuje šéf ECB Trichet s připomínkou, že svět je aktuálně vystaven hned několika nebezpečným vlivům, které by mohly přinést další prudké zdražování. Ve 52 9) Jean-Claude Trichet je francouzský finančník, od roku 2003 je prezidentem Evropské centrální banky (ECB).Od roku 1993 byl guvernérem francouzské centrální banky (Banque de France). V čele ECB nahradil 1. listopadu 2003 holanďana Wima Duisenberga. http://cs.wikipedia.org/wiki/Jean-Claude_Trichet

středu zájmu je především světová ropa. Ta už dlouhou řadu měsíců zdražuje a hlavní příčina tohoto pohybu, momentálně neklid v Libyi a dalších klíčových dodavatelích arabského světa, alespoň prozatím neukazuje na obrat. K ropě se ale aktuálně připojuje i komoditní krize. Neúroda obilí v Rusku, výpadky dodávek kávy z Brazílie i problémy klíčového exportéra kakaa, Pobřeží slonoviny, to vše tlačí ceny, a tedy i inflaci nahoru. Navíc to nyní vypadá, že se finanční krize opět vrací, tudíž bude ještě hůř. Co je dobré pro eurozónu jako celek, však nemusí být dobré pro některé její části. Řecko, Irsko a Portugalsko, trojice krachujících zemí, které teď drží nad vodou půjčky od ECB, zaplatí kvůli zvýšení úroků podstatně více na splátkách. Přitom jejich hospodářství zatím nejeví známky nastartování a tamním firmám se dnes naopak zoufale nedostává potřebných úvěrů. Na trojici problémistů se každopádně eurozóna se svou úrokovou politikou už nebude ohlížet. Co to přesně přinese, dnes s jistotou nikdo nedokáže předpovědět. Evropská média otevřeně hovoří o restrukturalizaci dluhu, což není nic jiného než eufemismus pro bankrot, minimálně v případě Řecka. Jistotu před podobným osudem však nemá ani Irsko a Portugalsko, naopak do fatálních problémů se podle řady prognóz může dostat ještě Španělsko, teré má už teď spoustu problémů. Na druhou stranu, když se na to tak podíváme, jde v trojhvězdí krachujících o tak hluboké problémy, že zvýšení úrokových sazeb ze strany ECB už nepředstavuje žádný osudový hřebík do rakve. Řecko si dnes na finančních trzích půjčuje s více než desetiprocentním úrokem a nějaké čtvrtprocento tu zkrátka nehraje nijak významnou roli. Všichni tři hříšníci dohromady navíc vytvářejí pouhých šest procent výkonu eurozóny a lze si jen těžko představit, že by se jim přizpůsobovala celá bankovní politika sedmnácti zemí, pro něž je dnes z většiny klíčové právě riziko inflace. Proti němu teď tedy vyráží ECB do boje, podle přesvědčení analytiků i náznaků samotné banky budou další zvýšení úrokových sazeb pokračovat. Předpoklad zní, že do konce roku vystoupají nadvojnásobek. A to všechno se zcela zásadně dotkne také ČR. I když nejsme sice členy eurozóny a o zdejších úrocích rozhoduje ČNB, musí také ona chtě nechtě změny následovat. Jak totiž analytici upozorňují, ve chvíli, kdy by se česká úroková sazba, jež je nyní 0,75 procenta, zásadně lišila od té evropské, začnou firmy i jednotlivci raději ukládat na výhodnější úrok v Eurech. To by českou korunu oslabovalo a více tlačilo na inflaci. Nejsme členy eurozóny, což znamená i často proklamovanou nezávislost. Jak ale ukazují právě úroky, jde spíše o formalitu. S Evropou a především Německem jsme dnes natolik provázaní, že i změny úroků prostě musíme kopírovat. Klíčovou výhodou tak pro země jako ČR zůstává fakt, že se zřejmě nebudou muset podílet na očekávané záchraně bankrotářů. Je však otázka, zda to je skutečně výhoda, neboť ty důsledky doceníme možná za pět, možná za deset let. 53

Náš přínos pro EU by mohl být jiný. ČNB by měla stanovit pravidlo, že suma růstu a deficitu má být konstantní. To znamená, že vysoký deficit by se povoloval jen v dobách hospodářského propadu nebo stagnace a v dobách dobrých by zase ordinovala přebytkové veřejné finance, aby bylo z čeho splatit dluhy z roků horších. Pokud by se konstantou stalo například číslo čtyři, v roce šestiprocentního růstu by se tak veřejné finance měly dostat do dvouprocentního přebytku. V letech, kdy ekonomika roste třeba jen jedním procentem, by deficit mohl být maximálně tříprocentní. Byl by to koneckonců i výrazný příspěvek, kterým může Česko přispět do současné celoevropské debaty o nových pravidlech, která by mohla nahradit nefunkční Pakt stability a růstu a Maastrichtská kritéria. Pokud totiž velice rychle nesplatíme současný vysoký dluh evropských zemí, příští krize by již mohla být smrtelná. A tato krize, jak se zdá, se začala právě v těchto dnech možná vracet.

4.1 Potravinová krize Nyní bych chtěl pojednat o tématu, jež se přímo netýká tématu, ale pro euro, respektive EU a ČR má velký význam do budoucna. Vše nasvědčuje tomu, že smršť okolností, které se k nám blíží, nutí experty dělat předpovědi ohledně brzké světové potravinové krize nebývalého rozsahu. Kladou si otázku:”Bude rok 2011 rokem, kdy světu dojde jídlo”? Každý, kdo alespoň po očku sleduje pravidelně světové dění, musel zaznamenat současné debaty o nové potravinové krizi. Její příčiny si experti vysvětlují mnoha způsoby a přou se o to, zda za cenový růst potravin mohou finanční spekulace, nebo nepředvídatelné výkyvy počasí. Podívejme se tedy trochu zblízka. Počasí Kromě klimatických změn a vrtkavých rozmarů počasí se potravinová krize často přičítá globálnímu populačnímu růstu. Přestože se tento problém netýká většiny evropských států, odhady říkají, že denně na planetě přibude 230 až 290 tisíc lidí. To vede k otázkám, zda naše civilizace nenarazila na limity produktivity. Celosvětové množství potravin je ale momentálně dostatečné. To, co je třeba změnit, je distribuce potravin. Mnohé chudé země se zaměřily na vývoz tržních plodin (káva, čaj, bavlna, tabák nebo květiny) a samy jsou přitom závislé na dovozu základních potravin. Tyto plodiny jsou obvykle určeny pro potřeby bohatších obyvatel světa a zisky z jejich prodeje jdou ve většině případů do kapsy velkých agropodniků, nikoli chudému farmáři. Kromě toho ale přichází i nový trend, kterým je kvalitativní i kvantitativní změna jídelníčku některých méně rozvinutých zemí. I když na světě zůstává stále kolem 925 miliónů hladových lidí, roste počet těch, kteří chtějí 54

dosáhnout na potravinový standard západního světa. Například v Číně a Indii se zvyšuje poptávka po mléčných a masných výrobcích, díky posilující střední třídě, která si může dovolit luxus jako vajíčka či kus šťavnatějšího masa. To však logicky vytváří tlak i na větší produkci krmiva. Jen pro představu, v chudých zemích je roční průměr konzumace masa jednoho člověka 20kg, zatímco v bohatém státě je to 80kg. Již dnes průměrný Číňan zkonzumuje 50kg masa za rok a jeho nároky i nadále porostou. Ve světle těchto čísel produktivita planety brzy zcela jistě v budoucnosti narazí na své limity. Biopaliva Svou roli v cenách potravin hraje také současná energetická politika a boom biopaliv. Cíle vyrábět energii z obnovitelných zdrojů mohou znít atraktivně. A to ať již kvůli snížení energetické závislosti či kvůli ochraně životního prostředí. Kamenem úrazu je přitom fakt, že na výrobu těchto biopaliv, se používají zemědělské plodiny určené pro výrobu potravin. Například čtvrtina produkce obilí USA (především kukuřice, celkově zhruba 120 milionů tun ročně) je spotřebována na výrobu etanolu, přitom toto množství by stačilo na pokrytí roční konzumace 350 milionů lidí. Zvýšená poptávka po biopalivech také zvýšila zájem investorů o nezhodnocenou půdu, a proto se v posledních letech začala hojně pronajímat půda v chudých zemích. Nejvíce pak v Africe, ale i v JV Asii a Latinské Americe. V této souvislosti se nejčastěji hovoří o záborech půdy (grabbing), kdy hostitelská vláda kvůli vidině zahraničního kapitálu splní investorům téměř jakékoliv podmínky a ti pak mohou zacházet s půdou dle libosti. Často přitom dochází k velmi necitlivým zásahům do životního prostředí, jako třebaodlesňování, eroze, degradace půdy, znečistění vodních zdrojů. Přitom nejde jen o půdu, nýbrž především o chudé farmáře, kteří tvoří 80 procent všech hladovějících a půda je pro ně mnohdy jediným zdrojem obživy. Pokud k podobnému jednání dochází ve větší míře, může mít frustrace lokálního obyvatelstva vliv na celou společnost. Vzorovým příkladem se stal Madagaskar, jehož vláda chtěla poskytnout jihokorejské firmě Daewoo na 99 let k pronájmu polovinu veškeré své orné půdy, což vedlo k násilným politickým protestům a nakonec také ke svržení vlády. Nestabilita v jedné zemi se však může rychle rozšířit po celém regionu a globální hrozba je na světě. Při hlubším zamyšlení pak současná politika biopaliv postrádá logiku. Ve jménu záchrany planety ničí bohaté státy přírodu mimo svá území a zároveň ohrožují základní potřeby těch méně šťastných. Jenže výroba biopaliv je dnes výnosný obchod. Samozdřejmě, vždycky jde především o peníze. Je těžké dnes říci, zda ceny potravin jsou více ovlivňovány výkyvy počasí, jako v případě krize současné. Honem za biopalivy rostoucí poptávkou po potravinách, nebo finančními spekulacemi. Je to asi od všeho trochu. Vždy hraje roli především aktuální cena ropy, úspěšnost sklizně v největších exportních zemích, či politická krize v zemi největšího producenta určité komodity, jak se ukázalo na ceně kakaa v 55

případě Pobřeží slonoviny. Každopádně se ale zdá, že levným potravinám pomalu odzvonilo a že bez lepšího zacházení s přírodními zdroji a přehodnocení některého chování se potravinové krize začnou objevovat pravidelně.10 Jak by se mohla potravinová krize dotknout ČR? Ukrajinci nemají dostatek chleba. Kromě toho lze předpokládat, že ceny za zemědělské produkty budou nadále růst. Pohanka je dražší o 310 procent oproti loňskému roku, mléčné výrobky také zdražily až o 150 procent. Zdražily i brambory. Vlády se budou snažit udržet ceny co nejníže (nejspíše umělým zásahem), protože jinak lidé půjdou do ulic. Postupně se nůžky svírají a krize se projevuje v sousedních státech. Situace by měla následovat taková, že supermarkety se budou snažit držet ceny co nejníže i za cenu ztrát, protože by v konkurenčním prostředí vypadly rychle ze hry. Takhle na sebe vezmou ztráty a budou doufat, že se ceny zase srovnají. To je ale velice nepravděpodobné, takže začnou postupně krachovat, jakmile doprodají své levné zásoby. Vyhrají ty, které mají nejvíce na skladech. Už teď jsou jasné prognózy, že káva a kakao se doprodávají z levných zásob a brzy budou v obchodech o desítky procent dražší. Není možné, aby se to samé nestalo s cenou dalších potravin, když nás media již několik měsíců bombardují informacema o nejdražších cenách ve 20ti leté historii. Zatím jsme to zvýšení cen nijak nepocítili, ale je to jen z toho důvodu, že se doprodávají loňské velkoskladové zásoby. Tak jako tak, za pár měsíců bude po nich. Tak jak se to už stalo u Pohanky. Na závěr bych chtěl připojit pár rad, jež mi přišly docela vtipné, ale jež zcela vystihují obavy z nebezpečí, jež představuje Potravinová krize. 1)Vytvořte banku potravin každý by měl mít potravinové zásoby. V tomto období, byste měli zvážit, zda vlastní potravinové zásoby nejsou daleko cennější než úspory na bankovních účtech. Začněte tím, že seženete extra konzervy, sušené potraviny a další jídlo pro dlouhodobé skladování pokaždé, když jdete do obchodu. Vytvořte si plán pro rotaci své potravinové banky. Je vhodné si obstarat speciální kýble pro sypké sušené potraviny a nezapomenout si je označkovat datem. Vedle obvyklého jídla vhodné pro uskladnění (rýže, fazole), nebo konzerv je třeba také jiných důležitých potravin jako je spousta soli, arašídové máslo, olej na vaření, cukr, káva a sušené mléko v prášku. Pokud nevěříte, že potravinová krize bude těžká, pak kupujte položky, které běžně jíte. 2) Pěstujte si vlastní potraviny Schopnost produkovat své vlastní potraviny se prostě stává nutností jak se potravinový systém rozpadá. Pokud nevíte nic o zahradničení, pak začněte s několika zahradními boxy pro rajčata, bylinky, nebo klíčení a pokračujte v rozšiřování až k limitům vaší zahrady. A sežeňte si nějaké 56 10)1-http://glopolis.org/cs/clanky/potravinova-krize-v-souvislostech/)

slepice. Jedná se o extrémně jednoduchá zvířata pro údržbu a mají výhody v poskytování vajec, masa, požírají brouky a poskytují hnůj. Pět slepic snášejících vejce zajistí dobrý zdroj bílkovin pro celou rodinu. Pokud máte omezený prostor, existují brilantní akvakulturní systémy, které mohou produkovat hojnost ryb a zeleniny v malém prostoru. Akvaponie obsahuje hydroponický systém, ve kterém je úrodná odpadní voda pumpována z nádrže s rybami do zásobníků pro pěstování zeleniny, než se dostane zpět do nádrže s rybamy. Stanovte si vysoké cíle pro nezávislou produkci potravin, ale začněte s tím, co je zvládnutelné. 3) Naučte se konzervovat potraviny Konzervace potravin je v mnoha formách (konzervy, nakládání a dehydratace). V každém případě jsou některé nástroje a materiály potřebné spolu se spoustou znalostí. Pokud si můžete dovolit sušičky, obvykle obsahují i průvodcem pro přípravu většiny potravin. Můžete si také zakoupit přístroj na uzavírání sklenic pomocí vakua, pokud máte prostředky. Dobrý vakuový uzavírač sklenic by měl obsahovat podrobný návod a tipy. Tak může zvýšit trvanlivost potravin o měsíce, či dokonce roky. Pokud jste začátečník v konzervování, začněte s rajčaty. Je snadné a velmi cenné, když všechny vaše rajčata dozrávají ve stejnou dobu a pokud chcete v zimě čerstvou těstovinovou omáčku. 4) Skladujte si semena Vláada a elity mají semenné banky, tak byste je také měli mít. Semena byla životaschopnou měnou v mnoha civilizacích minulosti i současnosti. Představují potraviny, když přijde nedostatek. Před vzestupem obchodních semenných gigantů místní zahradníci vybírali semena z nejzdravějších rostlin, uchovali je a použili je k setbě následující rok, a tak posilovali rostlinné druhy. Prostřednictvím lokální adaptace vůči škůdcům byla genetická diverzita nadále zajištěna. Bylo to dlouhodobé myšlení v té nejlepší kvalitě. To je důvod, proč je důležité naučit se zachránit semena z každé sklizně. 5) Přidejte se do místních kooperačních družstev Spojení místních družstev je velmi důležité, zejména pokud dojde k nedostatku potravin. Nemusíte být schopen zcela zaopatřit sám sebe, zejména pokud jde o odrůdy, takže mějte mechanismus v komunitě pro rozložení břemen a pro rozdělení kořisti. Můžete mít také možnost získat informace z místních zemědělců na trzích. Pokud vaše oblast nemá kooperační družstvo, spusťte ho. Tyto kooperační družstva nemusí být velká nebo komplikovaná. Ve skutečnosti může být mnohem lepší uspořádat jej s přáteli, sousedy, nebo kolegy. Jakmile se připojíte ke spolupráci, pracujte na rozšíření účastníků a produktů.11 57 11) 2-http://www.freepub.comehere.cz/ostatni/5-jednoduchych-zpusobu-jak-se-pripravit-na-prichod-potravinove-krize

5) Historie našeho vstupu do EU V této kapitole bych rád čtenáře seznámil s naší vlastní integrací do ES, potažmo EU. Zájem Československa o členství v Evropských společenstvích (ES) vyjádřilo už volební heslo Občanského fóra „Zpátky do Evropy". V prosinci roku 1990 zahájilo Československo s ES rozhovory o uzavření asociační dohody. Následující rok ji Československo, spolu s Maďarskem a Polskem, podepsalo. Nedílnou součástí těchto dohod bylo i Dohoda o Mezinárodním měnovém fondu (MMF). Tehdejší ČSFR přistoupila k Dohodě o Mezinárodním měnovém fondu dne 20. 9. 1990 a stala se 152. členem MMF. V roce 1991 ČSFR přijala od MMF půjčku ve výši 3,9 mld USD. K 1.1.1993 bylo zajištěno nástupnictví ČR a SR za ČSFR v MMF. Členská kvóta ČR je 81,9 mil SDR. Pozice rezervní tranše činí 3 322 SDR. Všechny dluhy vůči MMF byly spláceny v roce 1994. Směnitelnost měny v rámci operací na běžném účtu platební bilance podle článku VIII. Dohody dosáhla ČR k 1.10.1995. Konzultace v rámci článku IV.-Dohody mezi ČR a MMF jsou významnou formou spolupráce. Cílem je posoudit stav české ekonomiky a předložit doporučení pro další vývoj. Zástupcem ČR v MMF je Stanislav Polák. Zástupcem ČR ve Světové bance je pak Drahomíra Vašková.12

5.1 Období 1992 - 1996 Po rozpadu Československa ES ratifikační proces pozastavila. Česká diplomaci pod vedením ministra zahraničních věcí Josefa Zieleniece se snažila zpoždění dohnat. V roce 1993 obě strany podepsaly dohodu „Zakládající přidružení mezi Českou republikou na jedné straně a ES a jejich členskými státy na straně druhé". Smlouva vstoupila v platnost 1. února 1995. Do té doby se vzájemné vztahy řídily Prozatímní dohodou. Na svém zasedání v Kodani v červnu 1993 rozhodla Evropská rada, že asociované země ze střední a východní Evropě, které si to přejí, se mohou stát členy Evropské unie. Zároveň bylo stanoveno, že ke vstupu dojde, jakmile bude země schopná přijmout všechny povinnosti spojené se členstvím, bude splňovat ekonomické a politické podmínky a bude mít dostatečnou administrativní a soudní kapacitu potřebnou k převzetí acquis. Na zasedání v Essenu v prosinci roku 1994 vyzvala Evropská rada Komisi, aby provedla detailní analýzu dopadů východního rozšíření EU na jednotlivé politiky Evropské unie a na její budoucí vývoj. 58 12) viz Pracovní texty k předmětu Mezinárodní ekonomické vztahy, autor Ing.Stanislav Heczko, Ph.D.,Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, fakulta sociálně ekonomická, str.185, ISBN 978-80-7044-922-6(brož.)

Interní zpráva byla Evropské radě předložena na zasedání v Madridu v prosinci roku 1995. Rada požádala Komisi, aby co nejdříve po skončení mezivládní konference vypracovala posudky k jednotlivým žádostem o členství a začala zpracovávat souhrnný dokument o průběhu rozšiřování. 17.ledna 1996 podala Česká republika prostřednictvím předsedy české vlády Václava Klause přihlášku ke členství v Evropské unii.

5.2 Období 1996 - 2004 V červenci 1997 zveřejnila Evropská komise materiál Agenda 2000, ve kterém se přihlásila k myšlence „silnější a větší unie", a zveřejnila posudky o připravenosti kandidátských zemí. Komise rovněž stanovila, že bude Evropskou radu pravidelně informovat o pokroku, kterého jednotlivé kandidátské země ze střední a východní Evropy dosáhly v přípravách na členství. Ve svém posudku komise doporučila zahájit jednání o členství s Českou republikou, Maďarskem, Polskem, Estonskem, Slovinskem a Kyprem. V prosinci 1997 na summitu v Lucemburku uložila Evropská rada komisi zpracovávání pravidelných zpráv o pokroku v přípravě na členství dosaženého jednotlivými kandidátskými státy. Na doporučení komise rozhodla Evropská rada na svém jednání v Lucemburku 13. 12. 1997 o oficiálním pozvání 11 kandidátských států ke vstupu do EU. Za Českou republiku pozvání převzal prezident Václav Havel za doprovodu ministra zahraničí Jaroslava Šedivého. Lucemburský summit dále rozhodl, že v průběhu jara 1998 budou svolánybilaterální mezivládní konference, které zahájí přístupová jednání se šesti státy: Kyprem, Maďarskem, Polskem, Estonskem, Českou republikou a Slovinskem. Samotný proces rozšiřování byl pak zahájen v Bruselu za účasti 15 ministrů zahraničí EU a 11 kandidátských států včetně ČR dne 30.března 1998. V dubnu 1998 začala v Bruselu první část rozhovorů o vstupu České republiky do EU -) tzv. „screening", tzn.analytické srovnávání legislativy kandidátských zemí s evropským právem. Po předběžných technických jednáních započala v listopadu 1998 vlastní jednání o přistoupení České republiky k EU na ministerské úrovni. Pro potřeby screeningu bylo aquis rozděleno dle oblastí do 31 kapitol. Před zahájením jednání o každé kapitole navrhla vždy EK společné vyjednávající stanovisko Unie, které bylo schváleno Radou a prezentováno předsednickou zemí. Stanoviska ke všem 31 kapitolám vypracovaly také všechny kandidátské státy, které při jednáních zastupoval hlavní vyjednávač a jeho tým. Do čela českého vyjednávacího týmu byl 14.1.1998 jmenován náměstek ministra zahraničních věcí Pavel Telička. Vyjenávání to byla vyčerpávající ale úspěšná. Nic na tom neměnil ani fakt, že v některých otázkách nám Evropská unie vyjednávací prostor významně zúžila a podmínky do značné míry nadefinovala. Hlavním vyjednavačem Evropské komise byl Klaus van der Pas, v čele vyjednávacího týmu příslušného 59

přímo pro Českou republiku stál nejprve Michael Leigh a od roku 2000 Rutger Wissels. Proces přípravy na členství byl průběžně monitorován ze strany Evropské komise, která od roku 1998 každoročně vydávala pravidelné zprávy o pokroku kandidátských zemí v přípravách na členství v EU. První hodnotící zpráva komise z roku 1998 byla velmi kritická, především v oblastech státní správy a soudnictví. Vláda se pokusila zrychlit legislativní proces přejímání práva EU. Druhá zpráva komise z roku 1999 pozitivně označila přijetí vládního dokumentu Hospodářská strategie vstupu do Evropské unie, společné hodnocení priorit hospodářské politiky, významný posun při liberalizaci pohybu kapitálu či přijetí základních pravidel pro prosazování regionální politiky. Přesto byl celkový výsledek plnění přístupového partnerství označen za neuspokojivý, mimo jiné byla velmi kriticky hodnocena situace Romů. Zpráva Komise z roku 2000 byla hodnocena mnohem lepší známkou než dvě předchozí, především bylo kladně hodnoceno zrychlené přijímání legislativy. Ve dnech 7.-11.12.2000 se konal summit EU v Nice, na němž se řešilo rozšíření východním směrem a celková reforma institucí. Dle výsledků měla ČR po vstupu do EU disponovat 11 hlasy v Radě a 20 poslanci v EP. Jelikož ČR a Maďarsko jsou státy přibližně stejně velké jako Belgie, Portugalsko a Řecko, a přitom měly získat méně křesel v Radě EU a v Evropském parlamentu, došlo tak k jejich diskriminaci. Zpráva z roku 2001 ČR hodnotila výrazně pozitivněji, především v oblasti fungující tržní ekonomiky. Stálým problémem byla situace Romů a reforma státní správy. V roce 2002 se zase řešila otázka tzv. Benešových dekretů. Na základě analýze vydala komise zprávu, že dekrety z hlediska acquis nepředstavují žádnou překážku v přistoupení ČR. Poslední hodnotící zprávu vydala 5.11.2003, tato zpráva byla nazvána Souhrnná monitorovací zpráva o přípravách České republiky na členství. V posudcích komise navrhla rozšířit Unii o deset zemí navržených v Laekenu, tedy i o Českou republiku. Předvstupní proces s deseti kandidátskými státy včetně České republiky byl ukončen na zasedání Evropské rady ve dnech 12.-13.12.2002 v Kodani. Zde byly uzavřeny všechny vyjednávací kapitoly včetně přechodných období, která poskytla novým členským zemím delší lhůtu k úspěšnému vyrovnání se všemi závazky vyplývajícími z členství v EU. Evropská rada rozhodla v souladu se stanoviskem Komise o přijetí 10 nových členských států k datu 1. 5. 2004. Vstup České republiky do Unie byl výsledkem úspěšného zakončení přístupových rozhovorů, během kterých se projednávaly podmínky členství České republiky v EU. Dne 1.května 2004 se Evropská unie rozrostla na společenství 25 členských států. Počet oficiálních jazyků Unie se zvýšil na 20. První českým eurokomisařem se stal Pavel Telička, brzy jej však vystřídal bývalý premiér 60

Vladimír Špidla. Od roku 2010 je českým eurokomisařem Štefan Fülle. V Evropském parlamentu zastupuje ČR 24 poslanců, poslední volby do EP u nás proběhly v červnu 2009. V Evropském soudním dvoře ČR zastupuje Jiří Malenovský. V Evropském účetním dvoře pak Jan Kinšt. V Evropské investiční bance ČR zastupuje ministr financí a v Evropské centrální bance guvernér ČNB. Resortní

ministři zastupují ČR v příslušných Radách ministrů a ministr zahraničí ve

Všeobecné radě.Premiér ČR zastupuje ČR v Evropské radě. ČR má zástupce i v poradních orgánech EU-) konkrétně v Hospodářském a sociálním výboru a Výboru regionů. 1.1.2009 Česká republika převzala po Francii na půl roku předsednictví EU.13 Co se týče společné měny EU, tak Euro mělo původně v ČR začít platit v roce 2010, tento termín byl nicméně opuštěn, a další není zatím definitivně určen. Zatím se diskutuje o roku 2015, 2020. Nicméně dne 11.4.2007 česká vláda schválila Národní plán zavedení eura v České republice, který počítá se scénářem jednorázového přechodu na Euro. S tím souvisí ještě jedna věc, na kterou nesmím zapomenout. Obchodní politika. Pojďme se nyní podívat, jak se změnila obchodní politika České republiky po vstupu do EU. Na základě Maastrichtské smlouvy z roku 1992 zaměřuje EU svoji činnost do tří oblastí, které tvoří tzv. tři “pilíře” její činnosti a představují překročení rámce původních Římských dohod, přijatých v roce 1957. Podle Amsterdamské dohody je od roku 1999 součástí prvního pilíře, což je ekonomická oblast, rovněž azylová a přistěhovatelská politika, problematika celní spolupráce, soudní spolupráce v občanskoprávních věcech a Schengenská dohoda o odstranění hraničních kontrol. Tento první pilíř má nadnárodní charakter, kdy členské státy delegují na EU část své národní suverenity. Druhý pilíř, jedná se o oblast zahraničněpolitickou a bezpečnostní, má naproti tomu mezivládní charakter, což znamená, že rozhodovací i výkonné pravomoci zůstávají v rukou členských zemí, a v něm se členské státy zavazují ke společné zahraniční a bezpečnostní politice. Třetí pilíř, což je oblast justice a vnitřních věcí, má rovněž mezivládní charakter a přepokládá pouze spolupráci členských zemí např.v oblasti pravidel kontroly na vnějších hranicích EU, boje s mezinárodním zločinem či boje proti drogové závislosti a podvodům v mezinárodním měřítku. Evropská unie dlouhodobě uskutečňuje společné politiky v oblasti zemědělství, rybolovu, dopravy a obchodu. Česká republika se připojením k EU stala součástí celní unie. Vztahy ČR se všemi členskými zeměmi jsou tak podřízeny režimu jednotného vnitřního trhu a vůči třetím zemím je ČR povinna uplatňovat společnou obchodní politiku. Společná obchodní politika patří do výlučné kompetence Společenství a tedy ke dni vstupu do EU ČR ztratila svou suverenitu při tvorbě obchodní politiky a spolupodílí se na formování společné obchodní politiky EU. Konkrétně ke dni vstupu do EU Česká republika: 61 13) viz Pracovní texty k předmětu Mezinárodní ekonomické vztahy, autor Ing.Stanislav Heczko, Ph.D.,Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, fakulta sociálně ekonomická, str.185-186, ISBN 978-80-7044-922-6(brož.)

- přenesla část zákonodárné iniciativy vlády na Evropskou komisi a zákonodárné rozhodovací pravomoci z parlamentu na Radu EU a Evropský parlament - převzala komunitární obchodněprávní předpisy a ukončila platnost relevantních národních právních předpisů - stala se smluvní stranou mezinárodních dohod uzavřených ES s třetími zeměmi a ukončila aplikaci dohod s ES a dalších mezinárodních dohod se třetími státy, které nejsou kompatibilní s členstvím v EU - zachovala si členství ve WTO, ale musí respektovat skutečnost, že členem WTO je zároveň se členskými státy EU. Na rozdíl od obchodní politiky zůstávají systémy podpor vývozu do třetích zemí v působnosti členských států a jsou harmonizovány jen v míře nutné k zajištění toho, aby nebyla narušována soutěž mezi podniky. Formy a rozsah podpory vývozu tak nadále závisí ve velké míře na možnostech a rozhodnutích ČR.Přístupem ČR k EU však samostatné české závazky ve WTO obsažené v listině koncesí pozbyly platnosti, zatímco závazky EU byly modifikovány. Prakticky v oblasti tarifní politiky ČR převzala vnější celní sazebník EU. Stejný přístup se uplatnil i v oblasti preferenčních dohod, kdy ČR začala uplatňovat k jednotlivým třetím zemím celní sazby podle stávajících preferenčních sazeb EU. V oblasti netarifní politiky byly po rozšíření EU odpovídajícím způsobem navýšeny závazky EU ve WTO, přičemž jejich vnitřní rozdělení bylo provedeno Evropskou komisí. V oblasti obchodu se službami došlo k harmonizovat závazků ČR se závazky členských zemí EU. I u ostatních závazků z dohod a ujednání WTO se uplatnila obecná zásada, že ČR převzala přístup v částech, kde jde o společnou politiku spadající do kompetence Evropské komise a v ostatních případech se přístup ČR blíží přístupům členských zemí EU. Česká republika tak nadále formuluje zásady a přístupy své mnohostranné

obchodní politiky. Tyto zásady a přístupy jsou ovšem

projednávány s ostatními členskými zeměmi EU. Vůči třetím zemím by totiž měla být prezentována pozice Evropské unie jako celku, v níž by ale měly být zohledněny i české zájmy.

62

Graf č. 5: Růst HDP v České republice a eurozóně ( meziročně v %)

Zdroj: Analýzy

stupně ekonomické sladěnosti České republiky s eurozónou (Eurostat, výpočet ČNB)

6. Zavedení Eura u nás V této kapitole bych rád ve 4 podkapitolách čtenáře seznámil s Národním plánem zavedení Eura v ČR, popsal plnění kritérií pro přijetí Eura, poté upozornil na některé přínosy a rizika přijetí Eura a zakončil bych to postojem naší vlády a obyčejných obyvatel k Euru. Na začátku jedna ale jedna tabulka. Jedná se o ucelený přehled všech přístupových jednání od jejich počátku až do roku 1998, kdy proběhlo první kolo přístupových hovorů mezi ČR a EU. Tabulka 1: Konvergenční program ČR DATUM 1988 1990 07.05.1990

UDÁLOST Navázání diplomatických styků mezi ČSSR a EU Program PHARE byl rozšířen o ČSSR V Bruselu podepsána Dohoda o obchodu, obchodní a hospodářské spolupráci mezi

ČSFR a EHS a EURATOM 1/1993 EU diplomaticky uznala nezávislou ČR 3/1993 Otevření Delegace Evropské komise v Praze 04.10.1993 Dohoda o přidružení ČR k Evropským společenstvím - Lucembursko Vstoupila v platnost Evropská dohoda zakládající přidružení mezi ČR a Evropskými 01.02.1995

společenstvími a jejich členskými státy 63

ČR obdržela dokument Evropské komise: Bílá kniha - Příprava přidružených zemí 1995

23.01.1996 Léto 1997

střední a východní Evropy a začlenění do vnitřního trhu Unie a začala podle něj postupovat Česká republika předložila oficiální žádost o členství v Evropské unii – předával premiér Václav Klaus ČR byla zařazena mezi šest kandidátských států na vstup do EU (ČR, Estonsko, Maďarsko, Polsko, Slovinsko, Kypr) EU na svém summitu v Lucemburku rozhodla, že odstartuje 30.března 1998 "vstupní

13.12.1997 proces" s 11 kandidáty; se šesti z nich, včetně ČR, povede od dubna 1998 již vstupní

14.01.1998

rozhovory, ostatní se budou připravovat Do čela českého vyjednávacího týmu byl jmenován náměstek ministra zahraničních věcí Pavel Telička Vláda projednala poziční dokumenty jednotlivých resortů, které zaujaly zásadní postoj

02.03.1998 k přípravě na vstup - zaměřeno na harmonizaci práva s právem ES, vytvoření odpovídajících institucí a zajištění vynutitelnosti přijatých pravidel Oficiálně zahájeny vstupní rozhovory Evropské komise s první vlnou uchazečů o 31.03.1998 členství v EU na dvoustranné bázi (ČR, Polskem, Maďarskem, Slovinskem, Estonskem a Kyprem) Vláda projednala a předala Evropské komisi Národní program přípravy ČR na členství 03.04.1998 v EU zpracovaný jednotlivými resorty, který zachycuje hlavní úkoly vyplývající z přijetí acquis communautaire EU, tzv. screening 27.04.1998 Zahájen tzv.screening domácí legislativy - porovnání s legislativou EU/ES Předány orgánům EU poziční dokumenty ke kapitolám: Věda a výzkum; 11.09.1998

29.10.1998

Telekomunikace a informační technologie; Školství, odborné vzdělávání, mládež; Kultura a audiovize; Průmyslová politika; Malé a střední podniky; Společná zahraniční a bezpečnostní politika Proběhlo první kolo jednání mezi Českou republikou a Evropskou unií o podmínkách vstupu ČR do EU

Zdroj: http://www.zavedenieura.cz/cps/rde/xchg/euro/xsl/dokumenty_konvergen_program_cr.html

Česká republika se 1. května 2004 stala členem Evropské unie, čímž se rovněž zavázala k přijetí jednotné evropské měny. Termín, ke kterému bude Česká republika usilovat o přijetí Eura, určí vláda. Členství v eurozóně je podmíněno splněním ekonomických a právních podmínek známých též jako maastrichtská kritéria. Historie Eura a naší republiky se prolínali už delší dobu předtím. Už v roce 1999 některé naše banky a finanční instituce zavedly do svých nabídek řadu specializovaných produktů. Jednalo se o: 64

- zřízení a vedení běžných účtů v Euru - depozitní produkty v Euru - devizové úvěry v Euru - zajišťovací operace ve vztahu k Euru - úhrady do a ze zahraničí v Euru - proplacení soukromých a bankovních šeků v Euru - prodej a nákup eurošeků a cestovních šeků v Euru - inkaso směnek a prodej avalových směnek v Euru - dokumentární inkaso v Euru - dokumentární akreditiv v Euru - bankovní záruky v Euru - odkup pohledávek v Euru - platební karty k účtům v Euru Zavedení Eura je proces s mnoha aspekty. Na jedné straně přináší řadu výhod, jakými jsou například jednodušší cestování nebo vyšší makroekonomická stabilita. Má však i své nevýhody, a to zejména v podobě ztráty samostatné měnové politiky. Zavedení Eura se dotkne všech obyvatel České republiky, kteří by se měli dobře připravit. K usnadnění přechodu české ekonomiky na Euro byl vypracován Národní plán zavedení Eura v České republice, který řeší technické, organizační a právní náležitosti tohoto přechodu. Naše vláda přijala Národní plán dne 11.4.2007. Národní plán stanoví, že přechod na Euro musí respektovat několik důležitých principů: právní jistotu, ochranu spotřebitelů a minimalizaci nákladů spojených se zavedením Eura. PRINCIP PRÁVNÍ JISTOTY Princip právní jistoty znamená, že všechny uzavřené smlouvy (hypoteční, pojistné, nájemní a další), které obsahují údaje v českých korunách, zůstanou po zavedení Eura nadále platné. PRINCIP OCHRANY SPOTŘEBITELE Princip ochrany spotřebitele usiluje o to, aby zavedení Eura nebylo zneužito k neodůvodněnému zvýšování cen. Hlavním nástrojem prosazování tohoto principu bude povinnost tzv. duálního označování vybraných cen a peněžních částek. Neboli po oznámení oficiálního přepočítacího koeficientu budou muset být příslušné peněžní částky uváděny v korunách i Eurech. Spotřebitelé si tak budou moci lépe přivyknout na novou měnu.

65

PRINCIP MINIMALIZACE NÁKLADŮ Princip minimalizace nákladů stanoví, že způsob přechodu na novou měnu musí být ohleduplný vůči výdajům soukromých subjektů i státních orgánů. Je důležité respektovat tuto zásadu, jelikož Národní plán stanoví, že každý subjekt si bude muset pokrýt náklady na zavedení Eura z vlastních zdrojů. To platí jak pro veřejné, tak i soukromé subjekty. Úlohou státu bude poskytovat všem adresátům přesné a včasné informace. Samotný termín přijetí Eura v České republice zůstává velkou neznámou. Ještě na konci roku 2001 se tehdejší ministr financí Rusnok nechal slyšet, že nominální kritéria pro vstup do eurozóny můžeme reálně splnit do pěti let a Euro tak přijmout zhruba v roce 2008. Po těchto pěti letech jsme kritéria nejenže neplnili, ale bylo čím dál zřejmější, že je ještě několik let plnit nebudeme. Další termín, jímž byl rok 2010, byl opět posunut ministrem financí Tlustým s guvernérem ČNB Tůmou, když nedoporučili vstup do ERM 2 v roce 2007. Jedním z hlavních důvodů, proč panuje skepse ohledně přijetí jednotné evropské měny, je neutěšený stav veřejných rozpočtů a s ním související neochota politiků uskutečnit potřebné reformy především ve zdravotnictví a v důchodovém systému. Mandatorní, předem dané výdaje představují zhruba 80% toho, co stát ročně utrácí. Nelze se pak divit, že v letech 2000 až 2005 se české vládě nepovedlo stlačit deficit veřejných financí pod 3 % ani jednou, a to přitom ve sledovaném období tuzemská ekonomika rostla průměrným tempem 3,7 %. Nově se diskutuje o přijetí Eura u nás v roce 2015 či 2020.

6.1 Národní koordinační skupina Zavedení Eura je krok, na který je třeba se dobře připravit. S přípravami je nutné začít v dostatečném předstihu, neboť identifikace a vyjasnění souvisejících otázek, stejně jako přijetí potřebných právních norem a vypracování metodických pokynů není možné provést ze dne na den. Z tohoto důvodu již bylo vytvořeno institucionální zázemí pro přípravu České republiky na Euro. Je tvořeno Národní koordinační skupinou pro zavedení Eura v České republice v čele s národním koordinátorem a pracovními skupinamy. Tato skupina koordinuje a řídí činnost pracovních skupin a dohlíží na plnění Národního plánu zavedení Eura v ČR a efektivní realizaci kroků z něho vyplývajících. Ustavení těchto orgánu upravuje vládou schválený dokument Institucionální zajištění přijetí Eura v České republice. Jejich složení a působnost pak podrobněji specifikuje Národní plán zavedení Eura v České republice spolu se Statutem NKS a Jednacím řádem NKS a jejích pracovních skupin. Národní koordinátor pro zavedení Eura je zároveň předsedou Národní koordinační skupiny. NKS 66

byla na základě nominací jednotlivých resortů ustavena ke dni 20. února 2006 v tomto složení: - národní koordinátor pro zavedení Eura - viceguvernér České národní banky - náměstek ministra průmyslu a obchodu - náměstek ministra zahraničních věcí - náměstek ministra spravedlnosti - náměstek ministra vnitra - náměstek ministra informatiky - náměstek místopředsedy vlády pro evropské záležitosti

Pracovní skupiny Národní koordinační skupiny pro zavedení eura Základním předmětem činnosti pracovních skupin je zpracování příslušné části Národního plánu zavedení Eura a poskytování odborných informací pro strategické rozhodování NKS. Nyní je předmětem činnosti pracovních skupin také realizace Národního plánu v příslušných oblastech a příprava jeho pravidelné aktualizace. Činnost pracovních skupin je řízena a koordinována určenými gestory, kterými jsou úřady příslušných členů NKS. Pro přípravu národního plánu byly zřízeny následující pracovní skupiny s těmito gestory: - pro legislativu, gestorem je Ministerstvo spravedlnosti ČR - pro finanční sektor, gestorem je Česká národní banka - pro informatiku a statistiku, gestorem Ministerstvo informatiky ČR - pro veřejné finance a veřejnou správu, gestorem je Ministerstvo financí ČR - pro nefinanční sektor a ochranu spotřebitele, gestorem je Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR - pro komunikaci, gestorem je Ministerstvo financí ČR ve spolupráci s Českou národní bankou Kromě splnění Maastrichtských kritérií, které po nás požaduje Evropská unie, je neméně důležité zajistit hladké nahrazení koruny Eurem i v oblasti technické, institucionální a legislativní. Plán provádění jednotlivých kroků v těchto oblastech je definován v tzv.Národním plánu zavedení Eura v České republice.

6.1.1 Národní plán zavedení Eura v ČR Národní plán zavedení Eura v ČR tak není dokumentem, který by analyzoval výhody a nevýhody vstupu do eurozóny. Spíše se jedná o „kuchařku", která: a) popisuje jednotlivé kroky a změny, které bude nutno provést 67

b) stanoví způsoby řešení těchto změn c) doporučuje postupy orgánům státní správy, územní samosprávy i subjektům mimo státní správu v procesu přechodu na jednotnou měnu euro d) stanovuje harmonogram úkolů a dalších kroků směřujících k zavedení Eura v České republice Samotný Národní plán zavedení Eura v ČR rozhodně není statickým neměnným dokumentem, naopak počítá se s jeho průběžnou aktualizací. Všechny úkoly vyplývající z procesu přípravy na přijetí Eura není možné stanovit a podrobně popsat s předstihem několika let v okamžiku sepsání první verze Národního plánu. Národní plán je komplexní dokument o 109 stranách, skládající se ze tří částí: 1) První část Národního plánu obsahuje základní informace o zavedení Eura v České republice. Popsán je scénář jednorázového přechodu na Euro a časový harmonogram zavedení Eura od rozhodnutí vlády Euro zavést až po nahrazení českých korun Eury při běžném placení. Uvedeny jsou též technické, institucionální a legislativní předpoklady vyžadované přechodem na Euro. Národní plán vymezuje též základní principy, které budou muset být při zavádění Eura respektovány. Jedná se o a) princip kontinuity právních nástrojů b) princip nepoškození občanů c) princip předcházení neodůvodněnému zvyšování cen d) princip minimalizace nákladů Tato kapitola obsahuje též shrnující doporučení pro jednotlivé oblasti ekonomiky včetně doporučení národního koordinátora. Podniky, státní správa i samosprávné orgány jsou vyzývány, aby i bez znalosti termínu zavedení Eura na základě dostupných materiálů analyzovaly pravděpodobné změny, které jim Euro přinese, a plánovaly optimální způsob jejich realizace. Národní koordinátor rovněž zdůrazňuje roli profesních asociací, komor a zájmových sdružení v procesu zavedení Eura. Tyto skupiny by si měly stanovit odpovědnou osobu, která bude zprostředkovávat informace, doporučení a požadavky mezi jejími členy a Národní koordinační skupinou. 2) Druhá část podrobně rozpracovává náležitosti zavedení Eura v dílčích oblastech české ekonomiky, jimiž se zabývají jednotlivé pracovní skupiny Národní koordinační skupiny. Tyto oblasti jsou rozděleny následovně: a) banky a ostatní subjekty finančního trhu b) veřejné finance a veřejná správa a samospráva c) nefinanční sektor a ochrana spotřebitele d) legislativní potřeby zavedení Eura e) zdroje informací a komunikace f) informační a statistické systémy V těchto šesti oblastech Národní plán definuje úkoly, které je zapotřebí v souvislosti se zavedením 68

Eura splnit. Od bank se očekává zajištění distribuce eurové hotovosti, zabezpečení výměny české hotovosti na Eura, zavedení Eura do bezhotovostního oběhu, a další věci s tím spojené. Od podniků a podnikatelů zavedení Eura bude vyžadovat zejména zajištění duálního označování cen, přípravu informačních systémů na zavedení Eura a zvážení předzásobení Eurem. V oblasti legislativy vznikne v souvislosti se zavedením Eura tzv. Obecný zákon, který bude obsahovat některá opatření související se zavedením Eura jako zákonného platidla v ČR, způsob přepočtu peněžních částek z korun na Eura, principy zaokrouhlování, doporučení k duálnímu označování cen a další. Zavedení Eura je významná událost, o které musí být všichni dobře informováni. Proto je velký důraz kladen na komunikační kampaň, která by měla přispět k hladkému a bezproblémovému přechodu na společnou evropskou měnu. Cílem kampaně bude seznámit všechny subjekty s tím, kdy bude Euro přijato, jak bude probíhat výměna českých mincí a bankovek na Eura, objasnění významu duálního označování cen a duální cirkulace,.... Než budeme pokračovat 3.částí Národního plánu, chtěl bych se krátce zastavit a pohovořit o komunikační kampani.

Komunikační kampaň Jejími cíli jsou: a) vysvětlení, že přijetí Eura je závazek vyplývající z našeho vstupu do EU b) informování o všech aspektech přijetí Eura a nástrojích k minimalizaci rizik spojených s jeho přijetím c) informování o harmonogramu zavádění Eura, o datu přijetí Eura, možnostech výměny mincí a bankovek, apod. d) seznámení se závazným přepočítacím koeficientem, s mechanismem přepočtu cen, platů, důchodů a všech dalších příjmů a výdajů, včetně zaokrouhlování e) vysvětlení rozdílu mezi obdobím duálního označovaní cen a duální cirkulace, včetně výhod těchto nástrojů v procesu zavádění Eura f) seznámení s opatřeními přijatými na ochranu spotřebitele, se systémem dvojího označování cen a cenových kontrolních mechanismů g) zmírňování obav ze zdražování, které by bylo způsobeno zavedením Eura h) seznámení s faktem, že ke dni zavedení Eura přestává být koruna česká národní měnou i) seznámení s euromincemi a eurobankovkami, jejich ochrannými prvky, vysvětlování společných a rozdílných znaků eurooběživa Cílové skupiny kampaně A) Občané, hlavní adresáti kampaně, v různých rolích, se zvláštním zaměřením na: 69

- děti a žáky, studenty - pedagogy - znevýhodněné skupiny jako např. nízkopříjmové rodiny, zdravotně a sociálně znevýhodněné osoby, dlouhodobě nezaměstnaní, senioři,... - příslušníky národnostních menšin - cizince a krajany v zahraničí B) Soukromá sféra, v souvislosti s přípravou činností na novou měnu, se zvláštním zaměřením na: - živnostníky a podnikatele - malé a střední podniky - neziskové organizace C) Veřejná správa. V souvislosti s výkonem jejich působnosti, se zvláštním zaměřením na města, obce a kraje. V informační kampani budou hrát významnou úlohu zprostředkovatelé informací. Jsou to zejména: - spotřebitelské organizace a profesní sdružení, svazy, komory či asociace - finanční instituce - média - velké podniky - orgány státní správy - kraje, města a obce -ostatní subjekty, jako pošta, ČD, autobusoví dopravci, ČSA, nemocnice, atd.

6.2 Harmonogram zavedení Eura v ČR Můžeme identifikovat čtyři časové etapy, přičemž nyní se nacházím v té první. 1. etapa: Do vstupu ČR do systému ERM II. Probíhají první přípravy změn spojených se zavedením Eura a země absolvuje přístupovou proceduru do systému směnných kurzů ERM II s orgány Evropské unie. 2. etapa: Od vstupu do ERM II po rozhodnutí o přijetí ČR do eurozóny, přičemž členství v ERM II musí trvat minimálně 2 roky. Probíhá komunikační kampaň, příprava a přijímání legislativních změn, úpravy informačních systémů a podobně. Všechny další kroky jsou podmíněny úspěšným 70

pobytem v ERM II a splněním všech Maastrichtských kritérií. Na závěr této etapy dojde k následujícím krokům: - k vydání konvergenčních zpráv Evropské komise a Evropské centrální banky (ECB) hodnotících stupeň udržitelné konvergence - k pozitivnímu hodnocení připravenosti České republiky na vstup do eurozóny orgány EU - k vydání doporučení Evropské komise Radě EU na zrušení výjimky pro zavedení Eura v ČR - k rozhodnutí Rady EU o zrušení výjimky pro zavedení eura, kdy bude probíhat hlasování kvalifikovanou většinou - k určení přepočítacího koeficientu stanovujícího fixní kurz CZK/EUR Radou EU přibližně půl roku před vstupem do eurozóny 3. etapa: Mezi rozhodnutím Rady EU o zrušení výjimky pro zavedení Eura do dne vstupu do eurozóny. Završují se technické přípravy země na vstup do eurozóny. Je zapotřebí: - zabezpečit potřebné množství eurových bankovek a ražbu mincí pro hotovostní oběh - předzásobit ČNB a komerční banky Eurovým oběživem - zásobit maloobchod Eurovým oběživem v rámci sekundárního předzásobení - aplikovat pravidla o povinném duálním označování cen - zajistit přípravu konverze bankomatů a automatů a jiných zařízení fungujících na mince nebo bankovky - prohloubit komunikaci s důrazem na ochranu spotřebitele 4. Etapa: Po vstupu do eurozóny je třeba: - aplikovat pravidla o duální cirkulaci a zajistit stahování naší měny z oběhu a její výměnu za euro - po uplynutí období duální cirkulace koruny a eura pokračovat ve výměně národního oběživa za Euro v centrální bance a v komerčních bankách - zajistit dodržování pravidel pro povinné období duálního označování cen - sledovat vývoj cenové hladiny a aplikovat pravidla proti zneužívání zavedení Eura k navyšování cen - pokračovat v komunikaci a vysvětlování změn plynoucích ze zavedení Eura Po vstupu ČR do EU byl PHP nahrazen Konvergenčním programem, jehož obsahem je plán vývoje veřejných financí dané země.Příprava země na vstup do eurozóny je pravidelně hodnocena v rámci Konvergenčních zpráv, které sledují míru pnění maastrichtských kritérií a právní konvergence legislativy centrální banky se Statutem ESCB. Jak to vypadá s jeho plněním? Do české ekonomiky se globální krize na finančních trzích a následná recese promítly výrazným zpomalením hospodářského růstu v roce 2008 a poklesem HDP v roce 2009. Hospodaření vládních institucí za rok 2008 tak dopadlo o něco hůře, než se očekávalo:vládní saldo dosáhlo -2,1 % HDP. 71

Zhoršení hospodaření státu se dále výrazně zrychlilo v důsledku silného účinku automatických stabilizátorů a vládního stimulačního balíčku na podporu ekonomiky. Pro rok 2009 se předběžný odhad vládního salda pohyboval okolo -6,6 % HDP. Dluh vládních institucí tehdy stoupl na 35,2 % HDP s další perspektivou růstu. ČR se naproti tomu vyhnula krize bankovního sektoru. I s vyloučením politických faktorů je v současnosti makroekonomický a fiskální vývoj zatížen značnými nejistotami. Přestože makroekonomický scénář, na jehož základě je KP sestavován, je v porovnání s predikcemi jiných institucí spíše konzervativní, nelze prozatím s větší určitostí odhadnout profil oživení české ekonomiky. Hospodářská politika Prioritou fiskální politiky pro následující období bude snížení deficitů vládního sektoru a zlepšení strukturálních parametrů veřejných financí.Příprava a prosazení střednědobé fiskální strategie byla však v nedávné době ztížena vyhlášením voleb. Hlavním cílem fiskální politiky bylo proto udržení vládního deficitu v roce 2010 na úrovni 5,3 % HDP a postupná konsolidace v dalších letech tak, aby ČR odstranila nadměrný deficit nejpozději v roce 2013. Dalšími cíli vlády ve fiskální oblasti jsou: - omezení nepříznivých dopadů ekonomického vývoje v roce 2009 na hospodaření sektoru vlády, a to prostřednictvím přijetí opatření ke snížení deficitu - omezení administrativní zátěže a daňové distorze prostřednictvím zjednodušení daňového systému - posílení efektivnosti vládních výdajů Poslaneckou sněmovnou přijatá aktivní opatření ke snížení deficitu v roce 2010 byla soustředěna zejména na příjmové straně veřejných rozpočtů, a to především v oblasti nepřímých daní. Na výdajové straně byl v Poslanecké sněmovně přijat kompromis v podobě dočasného snížení některých sociálních dávek. Vláda se současně rozhodla zrušit neobsazená funkční místa ve státním sektoru a následně zmrazit objem prostředků na platy státních zaměstnanců a pro rok 2010 zmrazit i výši důchodů. Měnová politika ČNB je i nadále prováděna v režimu cílování inflace. Po čtyřech letech, kdy byl inflační cíl ve výši 3 %, vstoupil od roku 2010 v platnost nový cíl ve výši 2 %. I kolem nového cíle bude, stejně jako v případě toho předchozího, stanoveno toleranční pásmo ve výši jednoho procentního bodu oběma směry. V poklesu inflačního cíle se odrazila zejména dlouhodobější perspektiva pro fungování režimu cílování inflace v ČR daná odsunutím termínu přijetí Eura za původně uvažovaný horizont roku 2010 a dosavadní nízkoinflační vývoj české ekonomiky projevující se v ukotvenosti inflačních očekávání na nízkých hodnotách. Nižší inflace v ČR v souladu s novým cílem do budoucna dále zvyšuje šance na plnění maastrichtského kritéria cenové stability. ČNB i nadále chápe své inflační cíle jako střednědobé, od nichž se skutečná inflace může 72

přechodně odchýlit v důsledku exogenních šoků. Jedním z takových šoků jsou úpravy nepřímých daní, na jejichž primární dopady měnová politika standardně nereaguje a soustředí se pouze na jejich sekundární dopady. Dlouhodobá udržitelnost patří mezi slabá místa veřejných financí. Největší riziko představuje očekávaný demografický vývoj, který v následujících několika dekádách poměrně dramaticky zvýší podíl osob důchodového věku na ekonomicky aktivní populaci. V souvislosti s důchodovým systémem a systémem zdravotní péče nebyla přijata žádná nová reformní opatření, která by vedla ke změně ve vývoji udržitelnosti veřejných financí. Změny institucionálního rámce pro realizaci fiskální politiky Vláda ČR koncem roku 2008 schválila projekt vytvoření jednoho inkasního místa pro příjmy veřejných rozpočtů neboli tzv.projekt JIM. V projektu JIM se předpokládalo vytvoření jednoho výběrného místa pro daně, cla a veřejnoprávní pojistné. Projekt měl být realizován v několika časových fázích s tím, že prvním krokem mělo být vytvoření samostatné daňové správy jako soustavy orgánů v čele s generálním ředitelstvím podřízeným Ministerstvu financí, která měla postupně přebírat další inkasní funkce. Tohoto stavu by mělo být dosaženo až v roce 2014. Cílem tohoto připravovaného koncepčního návrhu harmonizace daní a pojistného je zajistit zejména snížení administrativních nákladů, a to přímých u správců těchto odvodů i nepřímých u poplatníků a plátců, dále pak snížení složitosti stávajícího systému a zvýšení jeho srozumitelnosti pro všechny uvedené subjekty. Harmonizací by mělo dojít ke sjednocení přístupu k vymezení osoby poplatníka a základu pro vyměření, rozhodného období, termínu splatnosti, sankčních přístupů a prováděných kontrol. Předpokládá se také eliminace rozdílných výkladových přístupů spojených se současnou roztříštěností této problematiky do resortu financí, práce a sociálních věcí a zdravotnictví a dalších resortů, které mají ve správě výběr pojistného na sociální zabezpečení. Tento projekt úzce souvisí se zmiňovaným projektem JIM, s nímž bude souběžně realizován. Státní pokladna Základním cílem zaváděného Integrovaného informačního systému státní pokladny je vytvoření efektivního a transparentního nástroje pro řízení veřejných financí umožňujícího postupné snižování deficitu vládního sektoru a zajištění dlouhodobě udržitelného vývoje jeho hospodaření. Činnost této státní pokladny spočívá v adresném plánování, evidenci a realizaci příjmů a výdajů státu, investičním, neinvestičním i finančním účtování o jeho majetku, okamžitém účetním zachycení jakéhokoli pohybu při nakládání s aktivy a pasivy státu, zavedení automatizovaných finančních a řídících kontrol při vynakládání prostředků státního rozpočtu a dále ve výkaznictví o hospodaření 73

státu. Vytvoření této státní pokladny by mělo probíhat jako kombinace prvků centralizované kontroly a decentralizovaného výkonu práv a odpovědnosti. Dojde tak k vytvoření systému, který na centrální úrovni poskytne přesné informace o celkovém vývoji hospodaření státu, a to při zachování výkonu a odpovědnosti za operace s veřejnými prostředky na příslušné úrovni vlády. Toto vše by mělo probíhat plně automatizovaně a v reálném čase. Sjednocené účetnictví, rozpočtový informační systém poskytující informace pro rozpočtový management a finanční řízení v reálném čase, které tento systém umožní, přispěje ke snížení nákladů dluhové služby a administrativní zátěže účetních jednotek. Vedle těchto přímých úspor by připravovaný systém státní pokladny měl vést k zefektivnění veřejných výdajů. Český systém státní pokladny lze charakterizovat následujícím souborem hlavních činností: - finanční a rozpočtové plánování, čili programování veřejných výdajů - realizace rozpočtu - centrální systém účetních informací státu - řízení likvidity a dluhu - finanční a řídící kontrola - centrální zpracování statistických výkazů a finančních analýz - platební styk a realizace jediného účtu státu Projekt integrovaného informačního systému státní pokladny byl rozdělen do čtyř funkčních fází. V první fázi mělo dojít ke zprovoznění centrálního systému účetních informací státu a spuštění ekonomického informačního systému. Pilotní provoz těchto funkcí probíhal u organizační složky státu Úřadu vlády. Provoz první fáze projektu byl zahájen na začátku roku 2010. Těžiště druhé fáze projektu mělo být soustředění na přípravu a sestavení rozpočtu, přičemž k jejímu spuštění mělo dojít v dubnu roku 2010. Začátkem roku 2011 pak měla být zahájena třetí fáze projektu věnovaná realizaci rozpočtu. Rok poté, tedy v roce 2012 bude následovat čtvrtá fáze spočívající v propojení systému státní pokladny s funkcí platebního styku. Kritéria konvergence K zajištění udržitelné směnitelnosti nutné pro dosažení hospodářské měnové unie stanovuje Maastrichtská smlouva pět konvergenčních kritérií, která musí být splněna každým členským státem předtím, než může vstoupit do třetí fáze HMU. Komise a Evropská centrální banka vypracovávají zprávu o tom, zda jsou kritéria splněna. Stát splňujcí konvergenční kritéria : - musí prokázat dlouhodobou cenovou stabilitu 74

- nesmí dosahovat nadměrného rozpočtového deficit - nesmí způsobit v Evropském měnovém systému po dva roky žádné napětí mezi směnnými kurzy - musí mít dlouhodobou úvěrovou sazbu o maximálně jen o 2 % vyšší než v cenově nejstabilnějších státech Konvergenční kritéria trochu podrobněji Postup konvergence členských zemí EU směřujících k eurozóně je vyhodnocován na základě konvergenčních, tzv. maastrichtských kriterií, jejichž splnění je základní podmínkou pro vstup dané země do oblasti jednotné měny Euro. Tato kritéria jsou uvedena v čl. 140/1 Smlouvy o fungování EU a v Protokolu č. 13 o kritériích konvergence. 1. Kriterium cenové stability znamená, že členský stát vykazuje dlouhodobě udržitelnou cenovou stabilitu a průměrnou míru inflace, sledovanou během jednoho roku před šetřením, která nepřekračuje o více než 1,5 procentního bodu míry inflace těch nanejvýše tří členských států, které dosáhly nejlepších výsledků v oblasti cenové stability. Inflace se měří pomocí indexu spotřebitelských cen (HICP) na srovnatelném základě, který bere v úvahu rozdílnosti v národních definicích. 2. Kriterium dlouhodobých úrokových sazeb znamená, že v průběhu jednoho roku před šetřením průměrná dlouhodobá nominální úroková sazba členského státu nepřekračovala o více než 2 procentní body úrokovou sazbu těch nanejvýše tří členských států, které dosáhly nejlepších výsledků v oblasti cenové stability. Úrokové sazby se zjišťují na základě dlouhodobých státních dluhopisů, nebo srovnatelných cenných papírů, s přihlédnutím k rozdílným definicím v jednotlivých členských státech. 3. Kriterium veřejného deficitu znamená, že poměr plánovaného nebo skutečného schodku veřejných financí k hrubému domácímu produktu v tržních cenách nepřekročí 3 %, kromě případů, kdy: a) buď poměr podstatně klesl, nebo se neustále snižoval, až dosáhl úrovně, která se blíží referenční hodnotě b) anebo překročení nad referenční hodnotu bylo pouze výjimečné a dočasné a poměr zůstává blízko k referenční hodnotě. Veřejný deficit znamená deficit, vztahující se k ústřední vládě včetně regionálních a místních úřadů a fondů sociálního zabezpečení, s výjimkou komerčních operací, definovaných v Evropském systému makroekonomických účtů. 4. Kriterium hrubého veřejného dluhu znamená, že poměr veřejného vládního dluhu v tržních cenách k hrubému domácímu produktu nepřekročí 60 %, kromě případů, kdy se poměr dostatečně snižuje a blíží se uspokojivým tempem k referenční hodnotě. Veřejný dluh znamená hrubý úhrn dluhů v nominálních hodnotách na konci roku, konsolidovaných uvnitř a mezi jednotlivými 75

odvětvími státního sektoru. 5. Kriterium stability kurzu měny a účasti v ERM II znamená, že členský stát dodržoval normální rozpětí, která jsou stanovena mechanizmem směnných kurzů Evropského měnového systému, bez značného napětí během alespoň dvou posledních let před šetřením. Zejména v tomto období nedevalvoval bilaterální směnný kurz své měny vůči měně kteréhokoliv jiného členského státu z vlastní iniciativy. Jak si stojí ČR při plnění konvergenčních kritérií? Každoročně předkládá MF a ČNB vládě ČR ke schválení společný dokument, který posuzuje připravenost ČR na vstup do kurzového mechanismu ERM II a v souvislosti s tím i připravenost ČR na vstup do eurozóny. Poslední z těchto pravidelných vyhodnocení bylo schváleno vládou v prosinci 2010. Stejně jako v minulých letech bylo předmětem analýzy plnění čtyř konvergenčních kritérií: 1) vysokého stupně cenové stability patrného z vývoje inflace 2) dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí hodnocené na základě vývoje vládního deficitu a vládního dluhu 3) stability měnového kurzu hodnocené pohybem kurzu uvnitř normálního fluktuačního rozpětí systému ERM II 4) stálosti nominální konvergence odrážející se v úrovni dlouhodobých úrokových měr Kritérium cenové stability v současnosti ČR plní, včetně příznivého výhledu na období let 2011-2012. Kritérium udržitelnosti veřejných financí ČR v současnosti neplní, a to v ukazateli vládního deficitu. Nicméně současné záměry fiskální politiky při očekávaném makroekonomickém vývoji by měly vést do roku 2013 včetně k dosažení deficitu sektoru vlády ve výši 2,9 % HDP, tedy pod úrovní maastrichtského kritéria. Vyhodnocení plnění kritéria stability měnového kurzu je možné až poté, co česká měna vstoupí do kurzového mechanismu ERM II a bude stanovena centrální parita koruny k Euru. Konečně kritérium dlouhodobých úrokových sazeb ČR v současnosti splňuje a do budoucna se neočekávají významná rizika. Vedle problematiky maastrichtských kritérií se hodnocení týká i širších otázek ekonomické sladěnosti ČR s eurozónou. Za oblast vykazující dlouhodobé problémy z hlediska pružnosti ekonomiky a její schopnosti přizpůsobit se šokům je považována zejména relativně vysoká strnulost trhu práce, čili problém nezaměstnanosti. Dokument dále konstatuje, že přetrvávající nejistota na finančních trzích, vyhrocená obavamy investorů o udržitelnost fiskálního vývoje v některých zemích eurozóny, nevytváří příznivé prostředí pro vstup ČR do kurzového mechanismu ERM II. Závěr společného materiálu MF a ČNB dospívá k závěru, že za dané vnitřní i vnější situace nebylo dosaženo dostatečného pokroku při 76

vytváření podmínek pro přijetí eura, aby mohlo dojít ke stanovení cílového data vstupu do eurozóny. Je zde ale jedno velké riziko. Dopad jedné ekonomiky na celou eurozónu demonstruje aktuální případ Řecka. Situace v Řecku je vyvolána celou řadou faktorů. Jeden z faktorů přímo souvisí s konvergenčnímy kritérii. Je jím státní rozpočet, lépe řečeno jeho deficit. Ekonomická situace Řecka si vyžádala nové hodnocení ratingových agentur, a tedy menší důvěru v řeckou ekonomiku. Tento případ však zasáhl celou eurozónu, Euro oslabilo a evropské orgány se začaly obávat o budoucnost. Díky provázanosti jednotlivých trhů evropských zemí může krize v jednom státě zapříčinit výrazné zhoršení situace v dalších zemích. Nastoupit tedy může tzv.dominový efekt! Co znamená značka ERM II? Evropský mechanismus směnných kurzů II vznikl 1.ledna 1999 jako nástupce Evropského mechanismu směnných kurzů. Země zapojené do ERM II musí kurzy svých měn udržovat v povoleném maximálním fluktuačním pásmu ± 15 procent od stanoveného středního kurzu k Euru, pro Dánsko je stanoveno užší fluktuační pásmo ± 2,25 procenta. Zároveň nesmí dojít k devalvaci centrální parity, revalvace centrální parity je přípustná. Alespoň dvouleté setrvání v ERM II za výše uvedených podmínek je jedním z konvergenčních kritérií, jejichž splnění je nutnou podmínkou pro přijetí země do eurozóny. Po zavedení eura v 11 členských zemích EU od 1. ledna 1999 byly jedinými členy ERM II Dánsko a Řecko. V současnosti jsou do ERM II zapojeny tři národní měny členských států EU. Vstup dalších měn do ERM II se očekává v následujících letech. Tímto mechanismem již prošlo šest národních měn, které byly po minimálně dvouletém setrvání v ERM II nahrazeny Eurem. Kritéria pro vstup do kurzového mechanizmu ERM II Příslušná dohoda, stanovující konkrétní podmínky účasti v kurzovém mechanizmu bude podepsána prezidentem ECB a guvernérem ČNB. Před tímto krokem bude ministry financí zemí eurozóny a zemí účastnících se systému ERM II rozhodnuto o centrální paritě české koruny k Euru a o standardním fluktuačním rozpětí pro povinné intervence zúčastněných centrálních bank. V této souvislosti Rada ECOFIN ve zprávě pro zasedání Evropské rady v Nice (prosinec 2000) jasně deklarovala, že nepokládá za žádoucí, aby členské země před vstupem do ERM II používaly jiná kurzová uspořádání, než zavěšení na euro nebo řízený floating s eurem jako referenční měnou, protože účast v ERM II vyžaduje definici centrální parity vůči Euru. Z tohoto hlediska současný kurzový režim v ČR, tj. řízený floating s Eurem jako referenční měnou, daným podmínkám vyhovuje. 77

Konvergence v legislativní oblasti obsahuje podmínku nezávislosti centrálních bank včetně zákazu financování veřejných institucí ze zdrojů centrálních bank a zákaz zvýhodněného přístupu ke zdrojům úvěrových institucí (čl. 123, 124, 130 a 131 Smlouvy o fungování EU). Měnová politika ČNB po vstupu ČR do EU Po vstupu ČR do EU pro ČR platí stejná pravidla, jako pro ty členské státy EU, které ještě nebudou v této době součástí euro oblasti. Podle Smlouvy o fungování EU je ČR od okamžiku vstupu do EU zavázána pokládat svoji kurzovou politiku za věc společného zájmu. Proto se musí vyvarovat takové kurzové politiky, která by mohla ohrozit hladké fungování jednotného trhu (velkým jednorázovým vychýlením nebo nadměrnou fluktuací kurzu). Současný kurzový režim řízeného floatingu plně vyhovuje členství ČR v EU v etapě před zapojením ČR do ERM II. ČNB nemá proto důvody ke změně kurzového režimu uplatňovaného v současné době. Zatím není třeba ani měnit měnovou politiku založenou na cílování inflace. ČNB vyjádřila své stanovisko ve věci přistoupení ČR k euru v materiálu "Česká republika a Euro -) návrh strategie přistoupení", který předala koncem roku 2002 k posouzení ministrům vlády jako podkladový materiál pro stanovení optimální strategie mixu měnové a fiskální politiky pro přijetí Eura. ČNB se domnívá, že přistoupení ČR k eurozóně povede k urychlení reálné konvergence české ekonomiky k ekonomikám EU. K dosažení dalšího pokroku v této oblasti je však třeba prohloubit strukturální reformy zaměřené na zvýšení flexibility české ekonomiky a provést konsolidaci systému veřejných financí. V roce 2003 byla schválena strategie přistoupení ČR k eurozóně schválena vládou ČR na základě společného materiálu vlády a ČNB. Horizont zavedení Eura v ČR byl předběžně stanoven na léta 2009-2010. Současně bylo rozhodnuto každoročně vyhodnocovat vládou ČR stav plnění maastrichtských konvergenčních kritérií a stupně sladěnosti ČR s eurozónou. Tato analýza je zpracovávána ČNB společně s MF ČR a MPO. Na základě vyhodnocení provedeného v r. 2006 vláda ČR rozhodla nevstupovat v r. 2007 do mechanismu měnových kurzů ERM II. Vzhledem k tomu, že pro přijetí eura je nutné setrvat v systému nejméně 2 roky (jedná se o jedno z maastrichtských kritérií), bylo tímto krokem zavedení Eura v České republice fakticky odloženo. Nový termín nebyl dosud stanoven. Vypuknutí finanční a hospodářské krize v roce 2008 plány na zavedení Eura oddálilo ve všech nových členských zemích, které dosud euro nezavedly. Vláda ČR v září 2009 schválila střednědobý rozpočtový výhled, který se ve všech letech od roku 2010 do roku 2012 pohybuje v deficitu nad 5% HDP, což výrazně překračuje povolenou 3% hranici maastrichtských kritérií a odsouvá tak možnost zavedení eura do let fiskální konsolidace. 1. Etapa =zapojení do kurzového mechanizmu ERM II Evropského měnového systému 78

Vhodná doba na vstup ČR do ERM II bude záviset na připravenosti dodržovat podmínky tohoto systému.ČNB chápe účast v mechanizmu ERM II jako bránu pro přistoupení k euru a delší než minimálně vyžadované setrvání v ERM II nepovažuje ČNB za žádoucí. V době po vstupu do ERM II započne rovněž intenzivní fáze technických příprav na zavedení eura. 2. Etapa = vstup ČR do oblasti jednotné měny Euro Závazek zavést v budoucnu jednotnou měnu Euro bylo součástí vstupních podmínek České republiky do EU. Vstup země do eurozóny je obecně dán zněním Smlouvy o založení ES, jmenovitě článku 122. Jeho relevantní ustanovení stanoví, že rozhodnutí o tom, zda dojde ke zrušení výjimky na zavedení jednotné měny, je přijato Radou EU ve složení ministrů financí (ECOFIN), a to na návrh Evropské komise po konzultaci s Evropským parlamentem a po projednání v Evropské radě (politická dimenze). Rozhodnutí Rady EU vychází ze závěrů konvergenčních zpráv vypracovaných nezávisle na sobě Evropskou komisí a ECB, v rámci kterých je hodnocen jednak stupeň ekonomické konvergence (plnění maastrichtských kritérií) a dále míra slučitelnosti národní legislativy s legislativou EU. Po rozhodnutí o zrušení výjimky na zavedení Eura Rada EU rozhodne o přesném datu vstupu země

do eurozóny (tj. o době, kdy zrušení výjimky vstoupí v účinnost) a určí

přepočítací koeficient (to je kurz národní měny vůči Euru, kterým po zavedení Eura budou přepočítávány veškeré peněžní částky). Plnohodnotná účast v HMU přijetím Eura jako národní měny znamená plnění kritérií konvergence na dlouhodobém základě. Pro udržení stabilního kurzu společné měny je nutná zdravá makroekonomická politika všech zemí měnové unie, důvěryhodná společná měnová politika a dále rovnováha finančních trhů. Vzhledem k tomu, že přijetím společné měny se členské státy vzdávají vlastní měnové politiky, stává se pro ně úroková míra externí veličinou a měnový kurz z hlediska jedné země přestává plnit funkci nárazníku absorbujícího případné vnější šoky, úlohu "vyhlazování" cyklických výkyvů plně přebírá politika fiskální. V květnu roku 2010 hodnotila připravenost ČR na přijetí Eura Konvergenční zpráva, kterou připravují společně Evropská komise a Evropská centrální banka (ECB) každé dva roky, případně na žádost jednotlivých států EU. Zpráva se týká členských zemí, které dosud nenaplňují kritéria pro přijetí společné měny. Klíčovým problémem jsou již zmiňované veřejné finance. Na Českou republiku se v současnosti vztahuje rozhodnutí Rady o existenci nadměrného schodku. V referenčním roce 2009 vykazoval rozpočet jejích vládních institucí schodek ve výši 5,9 % HDP, a značně tak převyšoval 3% referenční hodnotu. Poměr veřejného dluhu k HDP činil 35,4 % HDP, 79

což je úroveň zřetelně nižší než 60% referenční hodnota. Prognóza Evropské komise pro rok 2010 předpokládá, že poměr rozpočtového schodku k HDP poklesne na 5,7 % a poměr vládního dluhu k HDP vzroste na 39,8 %,“ shrnuje základní parametry českých veřejných financí poslední Konvergenční zpráva z května 2010. Česká vláda plánovala v roce 2010 srazit schodek veřejných financí na 5,3 % HDP,z loňských 5,9 %, ale, jak přiznal ministr financí Eduard Janota, ke splnění tohoto cíle musí erár letos ušetřit dalších 10 miliard korun. V dalších letech by podle jeho odhadů mohl deficit postupně klesat na 4,8 % v roce 2011, 4,2 % v roce 2012 a pod hranici 3 % v roce 2013. To je přesně v souladu s doporučeními Rady a Komise z prosince 2009, kdy z Českem byla zahájena procedura při nadměrném schodku. Máme snížit schodek pod 3 % do roku 2013, což si vyžádá, aby tzv. strukturální deficit, tedy bez cyklických vlivů, klesal každý rok o 1 % HDP. Podle Konvergenční zprávy se ovšem Česku nepovede dostat veřejné finance pod kontrolu bez hlubokých strukturálních reforem. Co se týče udržitelnosti veřejných financí České republiky, se zdá, že je tato země vystavena vysokému riziku. Pokud má Česká republika splnit střednědobý rozpočtový cíl stanovený v Paktu stability a růstu, je třeba provést komplexní fiskální konsolidaci, uvádí zpráva. To je hlavní úkol pro nynější vládu. Plány všech stran nynější vládní koalice jsou v tomto směru velmi ambiciózní: ODS chce vyrovnané rozpočty do roku 2017, TOP 09 do roku 2015 a Věci veřejné dokonce do roku 2014. Podle analytiků ovšem Věci veřejné i TOP 09 nasadily laťku až příliš vysoko, tak razantní škrty by vládě u voličů jen těžko prošly. Deficit veřejných financí však samozřejmě není jediným kritériem nutným pro přijetí Eura. Ta ostatní ale vážný problém nepředstavují. O veřejném dluhu už řeč byla, pod kontrolou je ale i inflace, která od dubna 2009 do března 2010 dosáhla v České republice v průměru úrovně 0,3 %, což je výrazně pod referenční hodnotou 1,0 %, a dlouhodobé úrokové sazby, jež v tom samém období činily 4,7 %, což je také v normě.

6.3 Přínosy a rizika přijetí Eura Samotné přijetí Eura bude pro nás znamenat více, než jen vyměnění bankovek a mincí za nové. Pojďme se nyní podívat, jaké změny, plusy a mínusy to sebou nese. Jaké jsou celkové výhody měny Euro? a) větší výběr a stálé ceny pro spotřebitele a občany b) větší bezpečnost a více příležitostí pro podniky a trhy c) větší hospodářskou stabilitu a růst 80

d) integrovanější finanční trhy e) silnější přítomnost EU v celosvětovém hospodářství f) hmatatelný symbol evropské identity Mnoho z těchto přínosů je vzájemně propojeno. Jeden příklad za všechny. Hospodářská stabilita je prospěšná pro hospodářství členského státu, jelikož vládě umožňuje plánovat do budoucnosti. Přináší však prospěch i podnikům, jelikož snižuje nejistotu a podněcuje společnosti k investicím. To zase přináší prospěch občanům v podobě větší zaměstnanosti a lepších pracovních míst. Jak tyto přínosy eura vznikají? Jednotná měna přináší nové klady a příležitosti vyplývající z integrace a rozsahu hospodářství eurozóny, což zajišťuje větší efektivnost jednotného trhu. Před zavedením Eura způsobovala potřeba směňovat peníze dodatečné náklady, rizika a nedostatečnou průhlednost při přeshraničních operacích. S jednotnou měnou je podnikání v eurozóně nákladově efektivnější a méně riskantní. Možnost snadného srovnávání cen podporuje přeshraniční obchod a investice všeho druhu, od jednotlivých spotřebitelů, kteří hledají výrobek s nejnižší cenou, přes podniky, jež nakupují nejhodnotnější služby, po velké institucionální investory, kteří mohou v celé eurozóně efektivněji investovat bez rizika kolísání směnných kurzů. Eurozóna nyní představuje jeden velký integrovaný trh, který používá stejnou měnu. Co přinese přijetí Eura jako národní měny pro ČR celkově? Vstup České republiky do EU automaticky neznamenal zavedení Eura v České republice. Česká republika se zavázala, že v budoucnu jednotnou měnu zavede po vytvoření potřebných podmínek, tzv. Maastrichtských kritérií. Splnění těchto podmínek je nezbytné proto, aby nebyla narušena stabilita jednotné měny a nebyl narušen ekonomický vývoj eurozóny nebo přistupující země. V současné době se jeví reálné jejich splnění ve střednědobém horizontu. Předpokládané výhody zavedení jednotné měny v ČR: a) Účast na formulaci a realizaci společné měnové politiky. b) Disciplinační vliv na hospodářskou politiku. Zejména požadavek střednědobých vyrovnaných veřejných rozpočtů a požadavek provádění strukturálních reforem podporujících dlouhodobě udržitelný hospodářský růst. c) Snížení transakčních nákladů. Národní měna se stane součástí jednotné měny téměř celé Evropy, což povede k podstatnému snížení nákladů na směnu měn a přeshraničních transferů jak v obchodním styku podnikatelů, tak i v turistice, bude možné provádět platby v celosvětovém měřítku, protože euro patří mezi jednu ze tří světových měn. d) Eliminace kurzového rizika vůči zemím EU. e) Snížení rizika vzniku měnových turbulencí. 81

f) Vyšší cenová transparentnost. Přechod ČR na Euro nebude v budoucnu znamenat zdražování či znehodnocení úspor. Dojde pouze k přepočtu cen, úspor, platů, důchodů a dalších veličin z Kč na Euro na základě pevně stanoveného kurzu, tzv. Koeficientu. V okamžiku přechodu z koruny na Euro bude jedním z úkolů státní správy monitorovat cenový vývoj a zabránit možným snahám některých výrobců, obchodníků či poskytovatelů služeb jeho případnému zneužití k jednostranným cenovým úpravám směrem vzhůru. Česká koruna tedy ještě po několik let po vstupu do Evropské unie zůstane zákonným platidlem na území ČR. Paralelně s procesem zavedení Eura bude probíhat komplexní informační kampaň ČNB k této problematice, aby občané ČR byli včas a správně informováni o chystaných změnách. Měnová politika ČNB po vstupu do eurozóny - hlavní změny: A) Česká národní banka nebude už měnovou politiku určovat, ale bude se podílet na jejím "spoludefinování" (v rámci účasti guvernéra ČNB na jednáních Rady guvernérů ECB) a jejím " provádění". B) ČNB bude jednat v souladu s obecnými zásadami a pokyny ECB, bude uznávat koordinační roli ECB v oblasti mezinárodní spolupráce. C) v zákoně o ČNB bude nutno výslovně uvést rozsah transakcí, které bude ČNB v rámci Systému evropských centrálních bank i mimo něj provádět. D) guvernér ČNB se stane členem Rady guvernérů ECB. E) úprava emisní činnosti ČNB (Rada guvernérů ECB má výlučné právo povolovat vydávání Euro bankovek). F) kodifikace Eura jako národní měny v zákoně o ČNB a dalších. G) zrušení stanovování režimu kurzu koruny vůči cizím měnám (§35). H) auditoři ČNB budou muset být doporučeni Radou guvernérů ECB a schváleni Radou EU. Přínosy a povinnosti pro podnikatele v ČR Společná měna přinese řadu výhod pro podnikání, které budou trvalé povahy. Mnohé tyto výhody jsou podobné výhodám pro celou ČR. Co je to tedy za ty výhody pro podnikatele? - Odstranění kurzového rizika Jednotná měna by měla odstraňovat riziko obtížně odhadnutelných fluktuací měnového kurzu, které staví do konkurenční nevýhody proexportně zaměřené podniky a jejich dodavatele. Tím odpadnou nemalé náklady na zajišťování kurzového rizika pomocí finančních produktů. Uspořené prostředky bude možno využít na více produktivní investice. 82

- Nižší transakční náklady S Eurem budou odpadat nemalé náklady, které vyvolají obchodní styk v jiné než domácí měně: vyšší poplatky za vedení devizového účtu, platby za obstarávání zahraniční měny, jednodušší účetnictví. Nadnárodním společnostem jednotná měna zjednoduší finanční řízení a přeshraniční fúze. - Bezpečnější vypůjčování Nízká a stabilní inflace v eurozóně znamená nízké a stabilní úrokové sazby. Firmy si proto budou moci vypůjčovat více peněz a levněji. Zvýší se jistota pro dlouhodobé investice. - Výhody mezinárodní měny Euro je silnou mezinárodní měnou, kterou používají pro obchodování mnohé další národy. Podniky v zemích eurozóny tím v řadě případů získávají přístup na globální trhy, aniž by byly vystaveny kurzovému riziku. Což budou moci dělat i naše firmy. - Snížení rizika vzniku měnových turbulencí - Vyšší cenová transparentnost Spotřebitelé budou mít možnost snadného porovnání cen v jednotlivých členských státech. Firmy mohou snadněji porovnat své náklady, což posílí konkurenci, která by měla přinést snížení cen. Zavádění Eura se však v podnikovém sektoru neobejde bez vynaložení jednorázových nákladů. Tyto náklady budou souviset např. s nutností vyčlenění dostatečných prostředků na úpravu informačních systémů, na přecenění zboží, na proškolení zaměstnanců a na mnoho dalších úkonů. Zvýšené náklady přinesou obchodníkům také duální označování cen. Tyto náklady si každý podnik bude muset hradit z vlastních zdrojů. Jedná se však vesměs o jednorázové náklady, zatímco výhody dané používáním Eura budou trvalé. Mezi přínosy Eura pro podnikání lze řadit ještě též dlouhodobé přínosy z celkově vyšší makroekonomické stability. K tomuto výsledku přispívá několik významných faktorů: - Udržitelné veřejné finance Členství v EU zavazuje k dodržování pravidel Paktu stability a růstu, jehož smyslem je zabraňovat nadměrnému zadlužování vlád a tím chránit budoucí generace daňových poplatníků. Člen eurozóny může být za nerespektování závazných pravidel fiskální obezřetnosti penalizován odstupňovanou škálou sankcí. - Zvýšená odolnost vůči externím šokům Velikost a síla eurozóny umožňuje lépe absorbovat vnější poruchy, jakými jsou zejména turbulence na globálních finančních trzích. Proti tomu v prostředí národních měn, a to zejména malých a otevřených ekonomik, jsou externí šoky obvykle následovány napětím na domácích 83

devizových trzích, což ohrožuje zaměstnanost a růst. - Integrovaný finanční trh Zavedení eura zapůsobilo jako katalyzátor důsledné integrace finančních trhů, které se staly více efektivními a soutěživými při alokaci kapitálu. Větší hloubka a šířka finančních trhů zlevňuje přeshraniční peněžní transfery a napomáhá upevňování finanční stability. Naproti výhodám makroekonomické stability z členství v eurozóně stojí i některé makroekonomické nevýhody: - Ztráta samostatné měnové politiky Se zánikem české koruny by zanikla i pravomoc ČNB provádět samostatnou měnovou politiku, což se může jevit jako ochuzení nástrojů makroekonomické stabilizační politiky. Na druhé straně je třeba si uvědomit, že vysoká obchodní otevřenost v prostředí volného pohybu kapitálu již dnes představuje výrazné omezení autonomního rozhodování o domácích úrokových sazbách. Já osobně si myslím, že i když už nyní nemůžeme úplně rozhodovat o své měnové politice, jsme na tom ještě celkem slušně. To co příjde po zavedení Eura, bude mnohem horší. A než si na to zvykneme, budeme “trpět”. - Ztráta dezinflační role kurzu Trendové posilování kurzu české koruny přispívá k udržování nízké inflace v české ekonomice. Po zániku kurzu bude k vyrovnávání cenových hladin s vyspělými ekonomikami EU docházet pouze prostřednictvím cenového růstu. S rostoucí vyspělostí české ekonomiky však tento efekt slábne a rozložen bude do delšího časového období. Zatím jsem si moc nevšimnul. Platy nic moc, ale ceny jdou nahoru pořád, s nulovou šančí někdy ještě klesnout. Vláda by si měla konečně uvědomit, že se zvyšující se cenou produktů a služeb, ale s minimálním nebo žádným nárustem mezd tomu odpovýdajícím, to do nekonečna nepůjde. Lidé se začnou více a hlasitěji ozívat. Což by v konečném důsledku mohlo mít za následek značný nárust preferencí ultrapravicových a ultralevicových stran. Vzpomeňme si třeba na Německo ve 30. letech 20. století nebo v dnešní době Maďarsko. - Jednorázové náklady na zavedení Eura Přechod na novou měnu v podnikovém sektoru si vyžádá vynaložení nemalých nákladů. Bude zapotřebí upravit informační systémy, přecenit zboží, vydat nové cenové katalogy, vyškolit zaměstnance a provést mnoho dalších úkonů. Tyto náklady si každý podnik bude hradit z vlastních zdrojů. Což pro mnohé podniky znamená další navýšení svých napjatých výdajů. A ne každá naše firma na to má dostatek prostředků. Prozatím ale jak se zdá to s placením Eurem u nás nevypadá tak slavně. A nejen u nás. I třeba v sousedním Polsku. 84

S přijetím Eura v České republice to vypadá momentálně velmi neurčitě. Souhra několika faktorů přispěla k tomu, že nahrazení naší měny měnou společnou se odkládá v ČR přinejmenším na neurčito. Co se tedy pokazilo? 1) S ohledem na cyklický propad rozpočtu nejsme v následujících několika letech schopni dodržet maastrichtské rozpočtové kritérium ohledně deficitu pod 3 % HDP, jehož dodržování bude vinou dlužnické krize zemí eurozóny zcela striktně vyžadováno. 2) Česká veřejnost s úděsem sleduje, kterak se naši sousedé Němci, Rakušané a Slováci snaží zachránit před bankrotem Řecko, Portugalsko a Španělsko. Představa, že český daňový poplatník by měl patřit do tohoto elitního klubu jistě není lákavá a tak není divu, že touha veřejnosti po přijetí Eura dramaticky klesá. K tomu export odkladem prodělá, ale zase domácnosti a turismus získají. Na Euro si tedy počkáme určitě déle. To samozřejmě není dobrá zpráva pro exportně orientované podniky, které se nezbaví kurzových transakčních nákladů. Naopak to může být dobrá zpráva pro jiné segmenty ekonomiky, např. pro zadlužené domácnosti či podniky, neboť korunové úrokové sazby nemusí být tak zatíženy rizikovou prémií jako v situaci, kdy by země byla uvnitř eurozóny. Stejně tak nepochybně existují sektory, které mohou eventuálně využít slabší koruny jako třeba turistický průmysl.

6.4 Postoj vlády a obyvatel k Euru “Dobré ráno pane van Rompuy, jste ve funkci jeden rok a během této doby se celá stavba EU začíná hroutit, zažíváme chaos, všude docházejí peníze. Měl bych Vám poděkovat - měl by jste možná být „předákem“ euroskeptického hnutí. Ale rozhlédněte se po jednací síni dnešního rána, podívejte se na ty oblyčeje, podívejte se na ten strach, podívejte se ten hněv. Chudák Barroso kouká jako by viděl ducha. Oni totiž už začínají rozumět, že hra je ztracena. A také se podívejte na jejich zoufalství, tak by chtěli zachránit svůj sen, chtějí odstranit všechny zbylé stopy demokracie ze systému. A je nadmíru jasné, že ani jeden z vás se z toho, co se děje nepoučil. Vždyť vy osobně jste zde pane van Rompeuy říkal, že Euro nám přineslo stabilitu. Říkal jsem si zprvu, že bych vám snad i zatleskal, za to že máte smysl pro humor. Ale není to spíše projevem bunkrové mentality? Váš fanatismus je veřejně známá věc. Mluvili jste, že je fakt to, že je lží uvěřit, že národní státy nemohou existovat v 21. století globalizovaného světa. No možná je to pravda v případě Belgie, která nemá vládu již po dobu šesti měsíců, ale pro zbytek nás, napříč všemi státy této unie, narůstají hlasy lidí: „Nechceme tento prapor EU, nechceme tuto 85

hymnu, nechceme tuto politickou třídu, chceme celou tuto věc nechat zajít v propadlišti dějin. Zažili jsme již Řeckou tragédii během tohoto roku, nyní máme těžkou situaci v Irsku. Ano i já vím, že stupidita a nenasytnost irských politiků má s tím mnoho společného. Ano oni neměli vůbec nikdy přijmout Euro. Trpí problémy úrokových sazeb, zažili falešný růst ekonomiky a mohutnou bublinu. Ale pohleďte na svou odpověď na jejich problémy. Co jim radíte? Že když jejich vláda kolabuje , nebylo by pro ně dobré, aby pořádali obecné referendum. Vlastně komisař Rehn zde prohlásil, že nejprve musí schválit rozpočet a až teprve pak teprve mohou mít referendum. Kdo si k čertu myslíte že jste? Jste opravdu velmi, velmi nebezpeční lidé. Vaše posedlost vytvořit tento Evropský stát znamená, že s nadšením zničíte demokracii. Zdá se že vám nevadí ani to, že miliony a miliony lidí budou nezaměstnaní a chudí. Nespočetné miliony budou trpět, aby váš Euro sen mohl pokračovat. No ono to ale nebude pokračovat, protože dalším kandidátem na seznamu je Portugalsko se svým dluhem, který se rovná 385% HDP a hned potom očekávám, že to bude Španělsko a pomoc pro ně by byla 7x větší než pro Irsko a v tom okamžiku by všechny fondy na pomoc byly vyčerpány a žádné další peníze už nebudou. Ale je tu ještě něco mnohem vážnějšího než ekonomické problémy, protože pokud lidem ukradnete jejich identitu, pokud jim ukradnete jejich demokracii, pak vše co jim zbude, bude nacionalismus a násilí. Mohu jen doufat a modlit se, že Euro projekt bude zničen silami trhu dřív, než se ho podaří zcela uskutečnit”.14 Tento projev přednesl pan Nigel Farage v Evropském parlamentu dne 26.11.2010. Nigel Farage je britský politik United Kingdom Independence Party (UKIP). Do roku 2009 v Evropském parlamentu předsedal euroskeptické frakci Nezávislost a demokracie, dnes společně s italským poslancem Francescem Speronim vede nástupnickou frakci Evropa svobody a demokracie. 15 Pan Farage byl, je a bude odpůrcem jednotné měny Euro. A čas mu dává docela za pravdu. Podívejme se třeba na situaci u nás. Podíváme-li se na to v kostce, tak většina obyvatel ČR je proti přijetí Eura, jako oficiálního platidla místo nynější Koruny. Jedná se až o 70 procent obyvatel, jen asi 15 procent je pro přijetí Eura. Nejčastěji spojují ambice a prestiž se zavedením Eura občané svobodného povolání, podnikatelé a překvapivě studenti. Mladí lidé cítí v zavedení Eura velký budoucí ekonomický potenciál. Podle nich vzrostou díky Euru platy a zároveň se ještě zvýší možnost pracovat v zahraničí. Nesmíte též zapomenout, že více než 30 procent obyvatel naší republiky by nejraději z EU vystoupilo a navíc více než 65 procent obyvatel nesouhlasí s Lisabonskou smlouvou (viz výzkumy společnosti STEM). A není se čemu divit. Ekonomická krize, zejména pak finanční problémy některých zemí eurozóny, zvýšila zájem o ekonomické otázky i mezi lidmi, kteří se jimi jinak významně nezaobírají. Tyto potíže navíc zapříčinily úvahy o výhodnosti společné evropské 86 14) 3-http://www.reformy.cz/zpravy/hra-s-eurem-skoncila-ted-prichazi-krach-nigel-farage/ 15)http://cs.wikipedia.org/wiki/Nigel_Farage

měny, stabilitě celé eurozóny a dokonce i o riziku jejího rozpadu a návratu k národním měnám. Nesmíme zapomenout, že většina lidí domácí Korunu stále vnímá jako stabilní a dobré platidlo. Bohužel, ve vládě je to jiné. I když se najdou takoví politici, jež jsou skeptičtí vůči Euru, většina poslanecké sněmovny a senátu je pro zavedení. Liší se akorát v době, kdy ho chtějí zavádět. ČSSD by ráda přijala Euro již v roce 2015-2016, ODS kolem roku 2017, VV a TOP 09 v roce 2016. Jak to tak ovšem vypadá, Eurem u nás budeme platit nejdříve v roce 2019. Z pohledu ekonomické analýzy není situace ohledně vstupu České republiky do eurozóny příznivá. Nelze vyloučit, že přijetí Eura nebude v nejbližších minimálně deseti letech na pořadu dne. Hovoří pro to čtyři hlavní důvody: A) Eurozóna zatím není ekonomicky úspěšným projektem. Růst jejích členů se po jejím startu zpomalil a nedochází v ní k tomu typu konvergence, který by ji posouval směrem k optimální měnové oblasti. B) Vstup ve fázi, kdy doháníme vyspělejší ekonomiky, pro nás není výhodný. Připravili bychom se o kurz jako významný kanál pro růst naší relativní cenové hladiny. Ten by se pak ubíral cestou vyšší míry inflace. C) Náš vstup není v nejbližších minimálně deseti letech příliš reálný. Nedokážeme prokázat dlouhodobou schopnost plnit maastrichtská kritéria. A to jak fiskální, tak i kritérium pro inflaci. A právě přijetí Eura by vyhnalo naši inflaci nahoru. D) Eurozóna nás nechce.Nepřeje si rozšiřování, nemůže si dovolit přijmout další skupinu ekonomik, které by v důsledku dohánění měly vyšší než 2% inflaci. Pojďme se nyní trochu blíže podívat na tyto důvody. Neúspěšná Eurozona Zavedení Eura bylo především politickým rozhodnutím. Chybějící ekonomické předpoklady měnové unie se měly samočinně vytvořit následně. Společná měna měla urychlit vzájemnou konvergenci ekonomik a brzy z nich vytvořit tzv. optimální měnovou oblast, homogenní útvar, pro který by společná měnová politika představovala výhodu a nikoli riziko. Slibovalo se, že Euro přinese nejen úspory nákladů pro soukromý sektor, ale že také výrazně urychlí růst na makroekonomické úrovni. Jaká ale byla skutečnost? Vidíme, že ekonomický růst se v zemích eurozóny neurychlil, naopak se zpomalil. Od svého založení rostla eurozóna podstatně pomaleji než např. Spojené státy, ale i pomaleji než ty „staré" země EU, které zatím Euro odmítly. Podle Evropské centrální banky činí dlouhodobé potenciální tempo růstu eurozóny jen něco málo přes 2 %. Při rychlejším růstu se již začnou projevovat inflační tlaky. Jednostranný důraz na projekt společné měny zřejmě odvrátil pozornost od řešení liberalizace trhů, flexibility trhů práce a příliš nafouklých sociálních polštářů. Společná měna ale nesplnila očekávání ani v oblasti vzájemné konvergence zúčastněných 87

ekonomik, pokud jde o tempa růstu a míry inflace. Země eurozóny sice dokázaly dostát maastrichtským konvergenčním kritériím v okamžiku spuštění měnové unie, ale brzy potom je řada z nich přestala plnit, takže postup k optimální měnové oblasti se zkomplikoval. Část zemí eurozóny přestala dodržovat kritéria pro stabilitu veřejných financí, jak byla přetavena do tzv. Paktu růstu a stability. Potíže s nadměrnými deficity měly Německo, Francie, Itálie, z malých zemí Portugalsko a Řecko. Fiskální nezodpovědnost je pro stabilitu Eura nebezpečná. Problémy se rýsují zejména do budoucna. V eurozóně navíc tiká časovaná bomba v podobě stárnutí obyvatel a potřeby radikálně reformovat penzijní systémy. Jinak hrozí enormní zátěž pro veřejné finance a s tím i růst pokušení některých zemí z eurozóny vystoupit, dovolit si velké zadlužení státu a profinancovat ho inflačním tiskem peněz. Řada zemí eurozóny by dnes nesplnila ani maastrichtské kritérium pro inflaci. Vidíme, že brzy po spuštění eurozóny přestala část jejích členů, od Irska až po Lucembursko, maastrichtské kritérium plnit. Je to na pováženou, když si uvědomíme, že od adeptů vstupu se naopak plnění inflačního kritéria z Maastrichtu přísně vyžaduje. Neméně bolavým bodem jsou trvalé vzájemné rozdíly v inflaci uvnitř eurozóny. Před spuštěním eurozóny se kladl velký důraz na vzájemné sblížení měr inflace. Tak bylo také formulováno příslušné maastrichtské kritérium: ne jako předem daná úroveň, nýbrž jako odchylka od průměru tří zemí EU s nejnižší inflací. Vědělo se, že právě odchylky jsou důležité:při velkých vzájemných rozdílech v inflaci by společná měnová politika nebyla vyhovující. Bohužel jakmile byla eurozóna spuštěna, začaly se míry inflace jednotlivých zemí znovu rozrůzňovat. Postupně se v eurozóně vytvořily dvě skupiny zemí. Jedna má inflaci dlouhodobě pod průměrem eurozóny, druhá nad průměrem. Do skupiny s dlouhodobě nižší inflací patří Německo, Francie, Belgie, Rakousko. Do skupiny s dlouhodobě vyšší inflací patří všechny ostatní země kromě Finska. Navíc podobně jako míry inflace se v eurozóně liší i tempa růstu, přičemž země s vyšším růstem mají tendenci k vyšší inflaci a naopak. Ukazuje se, že v eurozóně probíhá jiný typ konvergence než ta, kterou předpokládala Maastrichtská smlouva. Místo nominální konvergence probíhá konvergence reálná. Probíhá konvergence ekonomických úrovní a cenových hladin méně vyspělých členů k těm vyspělejším, čili proces dohánění. Skupina členů s nižší ekonomickou úrovní roste rychleji než ostatní. Ale mají také vyšší inflaci. Typickými představiteli dohánějících ekonomik jsou Řecko a Portugalsko, ale také Irsko či Španělsko. To, že se eurozóna rozdělila na dvě části, pokud jde o tempa růstu a inflaci, dělá Evropské centrální bance značné starosti. Společná měnová politika tak totiž nevyhovuje nikomu. Jedny země jsou tlačeny do deflačního pásma, a tím se brzdí jejich růst. Dohánějící země zase mají nízké až záporné reálné úrokové sazby, zhoršuje se jim nerovnováha obchodních bilancí a hrozí jim přílišné zahraniční zadlužení. Tím, že dohánějící země mají vyšší inflaci, potřebuje eurozóna vyšší úrokové 88

sazby, než má v současnosti Česká republika. Sazba byla v říjnu 2007 oficiálně v eurozóně 4 procentní proti 3,25 procentům v ČR, přičemž rozdíl tržních sazeb dosahoval 1,3 procentního bodu. Když to shrneme, eurozóna má v průměru nízký potenciál růstu. Trpí velkými rozdíly mezi zeměmi i rozdíly v mírách inflace, takže očekávaný postup k optimální měnové oblasti se zkomplikoval. Její členové nejsou schopni spolehlivě plnit maastrichtská fiskální a inflační kritéria, která si v zájmu stability eura sami určili. Eurozóna tak zůstává politickým projektem, prozatím bez dostatečně pevného ekonomického základu. Je otázka, zda máme do eurozóny, v této její podobě, skutečně vstupovat a zda ona sama je schopna nás bez problémů absorbovat. Vstup dnes není výhodný Pro ČR jako dohánějící ekonomiku s podstatně nižší ekonomickou i cenovou úrovní, než má v průměru eurozóna, by rychlý vstup nebyl výhodný. V nejbližších minimálně osmi letech pro nás nebude výhodné vzdát se měnové suverenity, samostatné měnové politiky a měnového kurzu. Kurz je velmi důležitou proměnnou, která poskytuje ekonomice flexibilitu a brání narůstání vnitřních a vnějších nerovnováh. A ve fázi, kdy doháníme vyspělejší ekonomiky, plní kurz koruny ještě další zásadní funkci. Posilování kurzu efektivně snižuje naši inflaci a umožňuje nám poměrně rychlý růst při nízkých úrokových sazbách. Je známo, že dohánění v ekonomické úrovni, tedy tzv. reálná konvergence, je propojeno s konvergencí cenových hladin. Jinak řečeno, s růstem ekonomické úrovně roste i naše relativní mzdová a cenová hladina a sbližuje se s úrovní vyspělejších zemí. Sbližování naší relativní cenové hladiny s vyspělejšími zeměmi, například s průměrem eurozóny, může jít dvěma kanály, případně jejich kombinací. Jedním kanálem je posilování kurzu koruny, což zdražuje naše zboží a služby pro zahraničí, přičemž my to jako zdražování nepociťujeme. Druhou možností je inflační diferenciál. To je situace, kdy bychom měli vyšší inflaci než eurozóna. Inflace ovšem zdražuje všechno naše zboží nejen pro zahraničí, ale také pro nás. Dokud máme samostatnou měnu, může převážná část růstu naší relativní cenové hladiny probíhat přes kurz, tedy posilováním koruny. V posledních sedmi letech to bylo téměř výhradně touto cestou. Jakmile se koruny vzdáme, přelije se konvergence naší mzdové a cenové hladiny nutně do vyšší inflace. To by pro nás bylo podstatně méně výhodné. Navíc posilování kurzu zvyšuje ve vztahu k zahraničí hodnotu všech našich aktiv, nevyjímaje úspory obyvatel, kdežto rychlejší inflace by naše aktiva naopak znehodnocovala. Obě cesty vedou ke sbližování cenových hladin, ale ta kurzová je nesporně výhodnější. Je rozumné předem si tuto cestu neuzavírat, ponechat si v období dohánění otevřený kurzový kanál konvergence, nevzdávat se vlastní měny. Dohánění vyspělejších zemí si v naší ekonomice vyžádá ještě řadu let. Naše ekonomická úroveň je dnes někde na 65-70 procentech 89

průměru eurozóny a naše relativní cenová hladina těsně pod hranicí 60ti procent. Také mezi dnešními členy eurozóny jsou dohánějící země. Řecko, Portugalsko, … Ty však už volbu mezi posilováním kurzu a vyšší inflací nemají. Chtě nechtě jdou inflační cestou, protože se vlastní měny vzdaly. A vyšší míra inflace přináší problémy jak jim, tak eurozóně jako celku. Na posilování kurzu koruny si často stěžují naše podniky, zejména velcí vývozci a firmy, které jsou v zahraničním vlastnictví. Zavedení Eura by jim snížilo transakční náklady a odstranilo kurzové riziko. Měly by si ale uvědomit, že by pak zároveň musely fungovat v prostředí vyšší inflace, vyšších nominálních úrokových sazeb, přestaly by se jim zlevňovat dovozy a čelily by daleko větším mzdovým tlakům. Vývoj našeho zahraničního obchodu ukazuje, že se podniky na stávající situaci, tedy nízkou inflaci a posilující korunu, dobře adaptovaly. Jde totiž o poměrně dobře předvídatelné prostředí. Přijetí eura by v této fázi mohlo vyvolat v naší cenové a mzdové hladině těžko předvídatelné změny a zbytečně urychlit přesun produkce do zemí dále na východ, za levnější pracovní silou.

Tabulka č. 2: Vládní deficit k HDP v % v ČR Kritériu

2005 - 3,0

2006 - 3,0

2007 - 3,0

2008 - 3,0

2009 - 3,0

2010 - 3,0

2011 - 3,0

m ČR

- 3,6

- 2,7

- 1,0

- 2,7

- 5,8

- 5,1

- 4,6

2010 60

2011 60

Pramen: http://www.zavedenieura.cz/cps/rde/xbcr/euro/Vyhodnoceni_Maastricht_2010_pdf.pdf

Tabulka č 3: Podíl vládního dluhu k HDP v % v ČR Kritériu

2005 60

2006 60

2007 60

2008 60

2009 60

m ČR 29,8 29,6 28,9 28 35,3 39,3 42,1 Pramen: http://www.zavedenieura.cz/cps/rde/xbcr/euro/Vyhodnoceni_Maastricht_2010_pdf.pdf Stop na osm let Náš vstup do eurozóny není v nejbližších minimálně osmi letech příliš reálný. Je to proto, že sice můžeme krátkodobě splnit všechna maastrichtská kritéria, ale už nebudeme schopni prokázat, že by jejich plnění bylo dlouhodobě udržitelné, jak to od nás požaduje Evropská centrální banka. Ve fiskální oblasti nemůžeme počítat s dlouhodobou stabilitou veřejných financí bez zásadní důchodové reformy a reformy zdravotního systému. Neplnění fiskálních kritérií je zatím nejviditelnější překážkou přijetí Eura nejen u nás, ale i v dalších zemích. Největší překážkou 90

rychlého přistoupení k eurozóně je sice fiskální oblast, ale v měnové oblasti nejsou překážky o nic menší. Zcela reálně totiž hrozí, že po vstupu do eurozóny bychom nedokázali plnit maastrichtské kritérium pro inflaci. V důsledku konvergence naší cenové hladiny by právě přijetí Eura, tedy ztráta kurzového kanálu konvergence, vyhnalo naši inflaci nahoru. Zhruba o 3,5-4 procenta. To je ovšem s dlouhodobým plněním maastrichtského kritéria neslučitelné. Totéž se týká dalších středoevropských zemí s nízkou relativní cenovou hladinou. A Evropská centrální banka to dobře ví, proto tak zdůrazňuje, že bude trvat na dlouhodobé udržitelnosti plnění všech kritérií. Eurozóna nás nechce S tím úzce souvisí skutečnost, že eurozóna nás nechce, že si nepřeje žádné masivní rozšiřování. Ani země eurozóny, ani Evropská centrální banka nemají zájem na rozšiřování eurozóny o větší skupinu zemí, navíc chudších, jež jsou ve fázi dohánění. Kromě Řecka, které přistoupilo hned v roce 2001, se zatím podařil vstup jen Slovinsku, Maltě, Kypru Slovensku a Estonsku. Nevyšlo to Litvě. Evropská centrální banka má ale pravdu v tom, že po přijetí Eura by naše nízká předvstupní inflace nebyla udržitelná. Dokazuje to i zkušenost poloviny zemí eurozóny. Těch rychleji rostoucích, dohánějících, které, jak bylo ukázáno, před startem projektu společné měny sice plnily maastrichtské kritérium pro inflaci, ale krátce poté, co se ocitly v eurozóně, ho plnit přestaly. Požadovat dlouhodobé záruky jeho plnění od nás se v takové situaci zdá absurdní. Není to však absurdní, když si uvědomíme, jak by pro eurozónu bylo nebezpečné, pokud by se v ní dále rozšiřovala skupina členů s vyšší než dvouprocentní inflací. Kompenzovat by to musely země, jako je Německo, které je už dnes občas tlačeno společnou měnovou politikou až k deflačnímu pásmu, což brzdí jeho růst. Eurozóna se vyvíjí jinak, než se předpokládalo, a rozšiřování pro ni dnes představuje spíše ekonomické riziko. Nemůžeme samozřejmě nikdy vyloučit, že dojde k politickému rozhodnutí o rozšíření eurozóny o další země bez ohledu na ekonomické důsledky. Některé členské země však mají s pravidly eurozóny problémy i bez jejího rozšiřování. Nespokojenost se ozývá ze strany Francie, která by dala přednost stimulaci růstu před měnovou a fiskální disciplínou. V nedávné minulosti prohlašovali i někteří italští politici, že Itálii by bylo lépe bez Eura. Takovéto tenze signalizují, že eurozóna má dost svých vnitřních problémů a nemá zájem je prohlubovat vstupem skupiny ekonomik, jejichž sladěnost se stávajícími členy by byla více než problematická.

91

Volba scénáře zavedení eura v České republice Velmi důležitou roli našeho vnímání měny Euro hraje i samotné zvolení scénáře přijetí Eura. Vláda má na výběr ze 3 možností. Každá možnost má své pro i proti. Dokument připravený Národní koordinační skupinou pro zavedení Eura v České republice (NKS) obsahuje popis tří možných variant přijetí Eura: 1) scénář s využitím přechodného období (tzv. madridský scénář) 2) jednorázový scénář přechodu na Euro, tzv. velký třesk (Big Bang) 3) období postupného zrušení (Phasing-Out) Jednotlivé scénáře jsou posuzovány z pohledu České republiky. Madridský scénář, neboli Přechodné období - Proces zavedení Eura je delší než u zbývajících scénářů, přechodné období umožnuje rozfázovat opatření k zavedení Eura do delšího období (napr. ražba mincí s národní stranou, předzásobení ekonomiky bankovkami a mincemi denominovanými v Euru). - V průběhu přechodného období musí úvěrové instituce vést paralelní účty v národní měně i v Euru. Tento problém u ostatních dvou scénářů odpadá... - Zdůvodnění veřejnosti toho, proč existuje přechodné období v době existence hotovostního Eura by bylo velmi náročné. Přechodné období by ale v současnosti trvalo určitě kratší dobu, než možné 3 roky. Na základě zkušeností zemí z 1. vlny se odhaduje doba trvání do 1 roku. - přechodné období se může v podmínkách, kdy Euro existuje, fakticky změnit v dlouhé období duální cirkulace národní měny a Eura Jednorázový přechod, neboli Velký třesk - koncept je jasnější a přehlednější pro všechny zůčastněné subjekty - lépe vyhovuje podmínkám, kdy Euro existuje - z hlediska nákladů půjde velmi pravděpodobně o nejlevnější variantu - Česká republika disponuje zkušenostmi z poměrně nedávno realizované měnové odluky v roce 1993 - oproti madridskému scénáři je náročnější na koordinaci a přípravu soukromého a veřejného sektoru, neboť všechny změny by se měly odehrát v jeden okamžik - stejně jako u scénáře Phasing - Out se jedná o dosud nerealizovaný scénář Vzhledem k tomu, že se naše vláda rozhodla pro právě tento přechod, byl rozdělen do 5 časových fází: A) Předpřípravná fáze před rozhodnutím o zrušení výjimky pro zavedení Eura. Ve všech činnostech se používá česká koruna. Probíhají technické přípravy na změnu. 92

B) Přípravná fáze po rozhodnutí o zrušení výjimky pro zavedení Eura a před dnem vstupu do eurozóny. Ve všech platbách se používá česká koruna. Nicméně používá se duální označování cen. Ceny v obchodech, údaje na výplatních páskách, na bankovních výpisech atd. jsou uváděny v korunách i v eurech na základě přepočtu podle stanoveného přepočítacího koeficientu. Předpokládaná délka této fáze je přibližně půl roku. C) Období duální cirkulace. Dnem zavedení eura musí být všechny bezhotovostní platby prováděny v Eurech, pro hotovostní platby mohou být používána Eura i české koruny. Česká koruna je postupně stahována z oběhu. Obchodníci zákazníkům vracejí pouze Eura, pokračuje duální označování cen. Trvání období duální cirkulace bude cca 2 týdny. D) Období od konce duální cirkulace do konce duálního označování cen. Ve všech transakcích je používáno výhradně Euro, ale pro lepší porovnání cen jsou hodnoty v obchodech i na různých výpisech stále uváděny také v českých korunách. Období bude trvat do konce kalendářního roku, kdy bude Euro zavedeno, pakliže bude zavedeno od 1.ledna... E) Závěrečná fáze zavádění Eura. Po ukončení povinného duálního označování cen budou veškeré transakce uváděny v Eurech. Obchodníci mohou dobrovolně dále uvádět také ceny v korunách, ale nebude to po nich již vyžadováno. Co znamená pojem duální cirkulace? Jedná se o krátké období paralelního oběhu Eura a české koruny po termínu zavedení Eura, které bude trvat dva kalendářní týdny. Zákonným platidlem ode dne zavedení Eura bude Euro, bude možno platit i korunovými bankovkami a mincemi, obchodníci ale budou povinni vracet zákazníkům pouze Eura. Koruna je tak postupně stahována z oběhu. V bezhotovostním oběhu se od data zavedení Eura má používat výlučně Euro. Postupné zrušení, neboli Phasing-Out - ačkoliv scénář zavedení Eura „Velký třesk“ v praxi neproběhl, odpovídá standardnímu scénáři zavedení nové měny. Proveditelnost a výhodnost scénáře Phasing - Out není dosud zřejmá. - oproti prvním dvěma scénářům dává delší čas na přizpůsobení subjektům veřejného a soukromého sektoru Například možnost ješte po dobu do 1 roku od zavedení Eura používat staré právní nástroje jako třeba faktury, účtenky, atd... - v rámci národní legislativy by muselo dojít ke zpřesnění jeho průběhu To se týká třeba doby trvání Phasing-Out maximálně 1 rok či kratší, vymezení, kterých právních nástroju se týká, a další... - u finančních zprostředkovatelů by došlo k prodloužení procesu přechodu To znamená, že je nutnost i v období po zavedení Eura přepočítávat částky v národní měně na Eura, 93

což by zřejmě vyvolalo dodatečné náklady a mohlo snížit transparentnost. Ze strany příslušné země je scénář pro zavedení Eura definován v rámci Národního plánu pro zavedení Eura. Volba scénáře je následně součástí rozhodnutí, kterým Rada EU vyhlásí zrušení výjimky ze zavedení Eura v dané zemi. Scénář postupného zrušení tedy nelze použít na poslední chvíli jako nouzový, pokud by se zjistilo, že třeba Velký třesk není v některé oblasti adekvátně připraven. Jak to tak vypadá, nakonec se u nás politici nejspíš rozhodnou pro Velký třesk. Jak již víme, dne 11. 4. 2007 česká vláda schválila Národní plán zavedení Eura v České republice a ten počítá se scénářem jednorázového přechodu na Euro (varianta ”velkého třesku”). Podle mého názoru, ne moc dobrý nápad. Já osobně mám smýšené pocity. Jsem pro přijetí Eura až na to bude naše republika náležitě připravena. Do té doby jsem zásadně proti. Myslím si, že společná měna není špatná věc a mohla by pomoci. Jen na to musíme být připraveni. Myslím si, že nemáme zapotřebí falšovat statistiky jako Řecko, abychom mohli Euro používat. Na druhou stranu ztráta velké části suverenity našeho státu v různých otázkách mi vadí. Přeji si Euro, ale nesouhlasím s Lisabonskou smlouvou. Jedná se podle mě o dokument, který v konečném zůčtování více pomůže těm nejsilnějším státům EU a na ty menší se přestane brát takový ohled jako byl brán doposud. A já bych nerad, aby nějaký Němec, Francouz nebo Španěl diktoval z Bruselu, co máme za kolik prodávat, jaké máme mít daně, atd.

94

Závěr Na samotný závěr bych rád stručně shrnul veškeré poznatky a vyzdvyhnul nějaké informace. Zjistily jsme, co je to Euro, poznaly jsme jeho sílu i rizika. Seznámili jsme se s EU jako takovou, s jejími plusy a mínusy. Stejně tak jsme se dověděly mnoho zajímavých poznatků o vztahu EU a naší republiky, tak jako jsme se dověděly něco málo o jednotlivých státech používající měnu Euro i o naší snaze zavést Euro, jako své oficiální platidlo. Euro samo o sobě je dosti diskutabilní záležitost. Na jednu stranu se najde mnoho osob, pro něž je Euro docela přínosné, na druhou stranu se najde mnoho lidí, kteří mu nevěří. Co se týče obyčejných lidí, tam panuje spíše skepse, což bych připsal na vrub momentálně probíhající Hospodářské krizi, začínající Potravinové krizi a nízké míře informovanosti obyvatelstva o dosavadních přínosech a úspěších měny Euro. Málo z těchto lidí ví, proč se některé státy dostaly do finanční tísně. Ty důvody jsou především 2. Prvním problémem byla špatná rozhodnutí tamějších politiků a tím druhým problémem byly nadstandartní příjmy obyvatelstva, jež ovšem zdaleka neodpovídaly vykonané práci a příjmům státu. Tyto státy žily převážně na dluh. Otázkou určitě zůstává i náš postoj vůči naší integraci do Eurozóny. Stejně jako v Evropě, tak i u nás se najde mnoho lidí pro co nejrychlejší zavedení měny Euro, mnoho lidí je ovšem zásadně proti. A to aspoň do doby, než na to bude naše republika dostatečně připravená. Určitě bychom uvítali celostátní referndum na toto téma, abychom se k tomuto problému mohli vyjádřit pokud možno všichni. Je to demokratické. Hodně bude ale záviset na naší vládě. Dokud se nepodaří nejprve splnit všechna kritéria Maastrichtské dohody, pak nemá ani cenu pořádat nějaké referendum...A bohužel, nebo bohudík, naše vláda se k tomu zatím moc nemá. Vlastně není schopná ničeho. Ani se domluvit pořádně mezi sebou, tak jak potom chtějí zavádět novou měnu.? Vizi má každá politická strana, ale realizovat to, to už se nikomu nechce. Pokud budeme chtít používat Euro, tak stejně jednou bude vláda muset. Můj názor je takový, že Euro ano, ale až bude naše republika připravena. Ne, až bude chtít jen vláda a EU, ale až budeme chtít i my občané sami. Týká se nás to nejvíce, už kvůli daním a vysokým cenám, jež ještě porostou po vstupu do Eurozóny. Až budou platy srovnatelné s platy na západ od nás a uvidíme, že Euro skutečně spíše pomáhá, než škodí, pak bychom se mohli bavit o zavedení měny Euro v ČR. Do té doby budeme ale dál jen poslouchat nářky Evropských politiků a našich vlád, že Euro nutně potřebujeme. Není tomu tak. Zatím ho potřebují jen politici a někteří obchodníci. Obyčejní lidé nikoli. Proč doplácet na ty, jež hospodařili špatně? Takže ptám se: “Chceme Euro nebo nechceme”? 95

Seznam použité literatury a www serverů Literatura: - HECZKO, Stanislav. Pracovní texty k předmětu Mezinárodní ekonomické vztahy. Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, Fakulta sociálně ekonomická, 2007, ISBN 978-80-7044-922-6 - GRŮŇ, Lubomír. Finanční právo a jeho instituty. 2. aktualizované a doplněné vydání, Linde Praha a.s.- Právnické a ekonomické nakladatelství a knihkupectví Bohumily Hořínkové a Jana Tuláčka, 2006, ISBN 80-7201-620-2, s.295-317 - KOTLÁN, Igor, KLIKOVÁ, Christina. Hospodářská politika. Aktualizované vydání, Institut vzdělávání SOKRATES, s.r.o. Ostrava, 2006, ISBN 80-86572-04-8 Časopisy: - členský časopis Listy ODS, autory jsou jednotliví poslanci a lídři za ODS, vydavatel ODS Praha, rok vydání 2010 a 2011 -

časopis

51

PRO,

autor

Redakce

Simony

Vondráčkové,

OPPORTUNITAS, a.s. Praha, rok vydání 2008, 2009, 2010, 2011 Internet: - http://www.finance.cz - http://www.euroskop.cz - http://www.businessinfo.cz - http://www.czechtrade.cz - http://www.bbc.co.uk - http://www.zavedenieura.cz - http://www.novinky.cz - http://ec.europa.eu - http://www.euportal.cz - http://www.makrobiotika.info - http://glopolis.org - http://www.reformy.cz - http://www.freepub.comehere.cz 96

vydavatel

Vydavatelství

Seznam zkratek a symbolů AEC

Africké ekonomické společenství

APEC

Rada pro hospodářskou spolupráci v Asii a Tichomoří

ASEAN

Sdružení národů jihovýchodní Asie

CD&V

Křesťanskodemokratická vlámská strana

CDU

Křesťansko Demokratická unie

CEBS

Evropský výbor orgánů bankovního dohledu

CEFTA

Středoevropská dohoda o volném obchodu

CEIOPS

Evropský výbor orgánů dozoru nad pojišťovacím trhem a zaměstnaneckým penzijním

pojištěním CFA Frank Frank v afrických zemích CFP Frank. Frank francouzských kolonií v Tichém oceánu CESR

Evropský výbor regulátorů trhu s cennýmy papíry

CSU

Křesťansko Sociální unie

CUSFTA

Dohoda o volném obchodu mezi USA a Kanadou

CZK

Česká koruna

ČD

České dráhy

ČNB

Česká národní banka 97

ČR

Česká republika

ČSA

České a Slovenské aerolinie

ČSFR

Československá federativní republika

EBA

Evropský orgán pro bankovnictví

ECB

Evropská centrální banka

ECOFIN

Rada EU ve složení ministrů financí

ECU

mezinárodní měnová jednotka

EFSF

Evropský nástroj finanční stability

EFTA

Evropské sdružení volného obchodu (také ESVO)

EHP

Evropský hospodářský prostor

EHS

Evropský hospodářský systém

EIOPA

Evropský orgán pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění

EK

Evropská komise

EMS

Evropský měnový systém

EMU

Evropská měnová unie

ERM I

Mechanismus směnných kurzů I

ERM II

Mechanismus směnných kurzů II

ES

Evropské společenství 98

ESCB

Evropský systém centrálních bank

ESFS

Evropský systém orgánů vnitřního dohledu

ESMA

Evropský orgán pro cenné papíry a trhy

ESRB

Evropský výbor pro systémová rizika

ESUO

Evropské společenství uhlí a oceli

ESVO

Evropské sdružení volného obchodu

EU

Evropská unie

EUR

Euro

EURATOM Evropské společenství pro atomovou energii (též ESAE) EUREKA

Program vědecko-technické spolupráce

HDP

hrubý domácí produkt

HICP

index spotřebitelských cen

HMU

Hospodářská a měnová unie

ISTAT

Italský statistický úřad

JEA

Jednotný evropský akt

KČ

Koruna česká

KP

konvergenční program 99

MAD

Marocký dirham

MMF

Mezinárodní měnový fond

MPO

Ministerstvo průmyslu a obchodu

NAFTA

Severoamerická dohoda o volném obchodu mezi Kanadou, Mexikem a USA

NATO

Severoatlantická aliance

NKS

Národní koordinační skupina

Projekt JIM Projekt vytvoření 1. inkasního místa pro příjmy veřejných rozpočtů SPD

Sociálnědemokratická strana Německa

UKIP

Strana za nezávislost Spojeného království

UNMIK

Mise OSN v Kosovu

USA

Spojené státy americké

USD

americký dolar

WTO

Světová obchodní org

100

Seznam grafů Graf č. 1: Vývoj ceny Eura vůči KČ v roce 2008 Graf č. 2: Vývoj ceny Eura vůči KČ v roce 2011 Graf č. 3: Vývoj ceny USD vůči KČ v roce 2008 Graf č. 4: Vývoj ceny USD vůči KČ v roce 2011 Graf č. 5: Růst HDP v České republice a eurozóně ( meziročně v %)

101

Seznam obrázků Obrázek č. 1: Tři pilíře Evropské unie

102

Seznam tabulek Tabulka č. 1: Konvergenční program ČR Tabulka č. 2: Vládní deficit k HDP v % v ČR Tabulka č 3: Podíl vládního dluhu k HDP v % v ČR

103

Seznam příloh Příloha č. 1: SMLOUVA O FUNGOVÁNÍ EU, články 123, 124, 130 a 131, překlad Příloha č. 2: EUROMINCE UKÁZKA

104

Příloha Příloha č. 1: SMLOUVA O FUNGOVÁNÍ EU, články 123, 124, 130 a 131, překlad Článek 123 (bývalý článek 101 Smlouvy o ES) 1. Evropské centrální bance nebo centrálním bankám členských států (dále jen „národní centrální banky“) se zakazuje poskytovat možnost přečerpání zůstatku bankovních účtů nebo jakýkoli jiný typ úvěru orgánům, institucím nebo jiným subjektům Unie, ústředním vládám, regionálním nebo místním orgánům nebo jiným veřejnoprávním orgánům, jiným veřejnoprávním subjektům nebo veřejným podnikům členských států; rovněž je zakázán přímý nákup jejich dluhových nástrojů Evropskou centrální bankou nebo národními centrálními bankami. Odstavec 1 se nepoužije na úvěrové instituce ve veřejném vlastnictví, kterým národní centrální banky a Evropská centrální banka v souvislosti s poskytováním peněžních prostředků centrálními bankami poskytují stejné zacházení jako soukromým úvěrovým institucím. Článek 124 (bývalý článek 102 Smlouvy o ES) Zakazují se jakákoli opatření, která nejsou odůvodněna veřejným dohledem a která umožňují orgánům, institucím nebo jiným subjektům Unie, ústředním vládám, regionálním nebo místním orgánům nebo jiným veřejným orgánům, jiným veřejnoprávním subjektům nebo veřejným podnikům členských států zvýhodněný přístup k finančním institucím. Článek 130 (bývalý článek 108 Smlouvy o ES) Při výkonu pravomocí a plnění úkolů a povinností svěřených jim Smlouvami a statutem ESCB a ECB nesmějí Evropská centrální banka, žádná národní centrální banka ani žádný člen jejich rozhodovacích orgánů vyžadovat ani přijímat pokyny od orgánů, institucí nebo jiných subjektů Unie, od žádné vlády členského státu ani od jakéhokoli jiného subjektu. Orgány, instituce nebo jiné subjekty Unie a vlády členských států se zavazují zachovávat tuto zásadu a nesnažit se ovlivňovat členy rozhodovacích orgánů Evropské centrální banky či národních centrálních bank při plnění jejich úkolů.

105

Článek 131 (bývalý článek 109 Smlouvy o ES) Každý členský stát zajistí, aby jeho vnitrostátní právní předpisy, včetně statutu jeho národní centrální banky, byly slučitelné se Smlouvami a se statutem ESCB a ECB. ZDROJ: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:C:2010:083:0047:0200:CS:PDF

Příloha č. 2: EUROMINCE UKÁZKA

Zdroj: http://ces.vse.cz/portal/index.php?page=view_chapter&kap=16

106