Pilíře pedagogiky Marie Montessori
Pedagogika Marie Montessori umožňuje dítěti vzdělávat se a využívat svůj potenciál radostně a beze stresu. Učí vážit si sebe i druhých, pečovat o své okolí. Učí svobodnému chování v rámci pravidel.
Svoboda a zodpovědnost V rámci jasných pravidel mohou děti volit tu činnost, která je zrovna zajímá. Čím více zodpovědnosti jsou schopné přijmout, tím více získávají svobody. Učitel je pomocníkem, provází dítě na cestě k samostatnosti, pozoruje jeho práci a podněcuje jeho zájem.
Princip ticha a klidu Děti se učí zklidnit své tělo i myšlení. Následně využívají svého zklidněného stavu pro soustředěnou práci.
Řád Citlivost na vnímání uspořádanosti prostředí se projevuje nejsilněji v prvních dvou letech života. Řád a pořádek přináší dětem přirozenou radost, když dítě narazí na nějaké vnější překážky, neuspořádanost, reaguje většinou velmi nelibě. Na základě vnějšího řádu si dítě vytváří svůj vnitřní řád. Dítě potřebuje vnímat řád hlavně v prostředí, v čase a ve vztahu dospělého k němu. Pořádek a kázeň je zrcadlením jeho vnitřního života.
Harmonizace Marie Montessori říká: „Rozvoj osobnosti musí probíhat harmonicky. Člověk se musí utvářet úměrně vlastnímu rytmu, ukázňovat se a umět se vzdělávat. Naším cílem je zdraví duše. S tímto zdravím se pojí v každém normálním dítěti sociální chování, dobrovolná disciplína, poslušnost a síla vůle.“ Harmonizace, M. Montessori mluví o normalizaci, znamená návrat člověka k normálu, ke skutečné, lidské přirozenosti, která je nám dána v momentě početí. Je to v nás vložený potenciál, který je potřeba rozvíjet. Normalizované dítě je spojeno se svým instinktivním individuálním já a celé jeho bytí je naplněno harmonickou rovnováhou. „Pouze normální děti vykazují ve svém vývoji obdivuhodné schopnosti, které my popisujeme, totiž spontánní disciplínu, stálost, radost z činnosti, sociální cítění s druhými, porozumění pro ostatní.“ (Marie Montessori) Pokud nechtějí rodiče narušit spojení s prapočátky života dítěte, musí výchově přikládat velký význam od prvních dnů života. Měli by ctít snahu a vůli dítěte učit se lézt, sedět, chodit i mluvit. Nutností je svobodná volba. Aby se dítě mohlo plně koncentrovat, potřebuje nejen svobodu volby, ale i volnost v čase. Potom může využít své polarizace pozornosti.
3 fáze polarizace pozornosti Fáze hledání: dítě potřebuje dostatek času a svobody, aby v připraveném prostředí nalezlo činnost, která ho plně zaujme. Fáze velké práce: dítě se cele pohrouží do vybrané činnosti a maximálně se koncentruje. V tomto okamžiku dítě zaměřuje všechny své síly na jeden cíl. Toto soustředění podporuje všechny přednosti, které formují osobnost: samostatnost, svoboda projevu, odpovědnost, soustředěnost, láska a sebekázeň. Fáze nasycení: zde dítě dokončuje svou činnost. Je plně nasyceno a může se připravovat na další hledání.
Věkově smíšená skupina Společně pracují 3 ročníky dětí (např. 3-6 let). Takové prostředí podporuje spolupráci, komunikaci. Starší děti se rády starají o mladší a učí je, tím zdokonalují své schopnosti. Ve třídě stejně starých dětí si dítě při sebemenší odchylce připadá nepatřičně, ve smíšené třídě se různorodost stává výhodou.
Senzitivní období Zejména v raném věku dítěte, existují ohraničené časové úseky, kdy do popředí vystupuje určitý specifický sklon. Senzitivní období je období zvýšené vnímavosti pro získání nějakého rysu, dovednosti. Vnímavost mizí s nástupem dalšího vývojového období nebo po dosažené dané dovednosti. Během senzitivních fází se učí dítě velmi lehce, s radostí, zájmem a nadšením. Dítě je hnáno jakýmsi vnitřním kompasem a z připraveného prostředí, které má úlohu příležitostí, si samo vybírá to, co je důležité pro jeho rozvoj a růst. Velká ztráta nastává v okamžiku, kdy se senzitivní perioda promarní. Potom se pro naučení některým dovednostem musí zapojit volní úsilí a vše se odehrává s obtížemi. Pokud se během senzitivní fáze vyskytne překážka, může dojít k poruše či deformaci. Dítě se těmto překážkám brání. To se může projevovat pláčem, vzdorem nebo návaly zlosti.
Příklady senzitivních period Řeč: od narození do 6 let, vrchol mezi 1 až 2 lety. Řád: od narození do 3 let, vrchol ve 2,5 letech. Řád v prostředí = pomáhá orientovat se ve vztazích mezi věcmi a mezi lidmi a věcmi. Řád v čase = orientace v časových úsecích. Tříbení smyslů: 1-6 let. Pohyb: od narození do 4 let, koncentrace na různé druhy pohybu – chůze po schodech, běh, skok, přenášení předmětů, otevírání dveří... Fascinace malými věcmi: 18 měsíců – 2,5 roku. Fáze učení se sociálnímu chování: 2,5-6 let. Psaní: 4,5 let. Čtení: 4,5-5,5 let. Učitel by měl dobře znát jednotlivé senzitivní periody. Žádnou nelze vynechat. Jeho úkolem není formovat dítě, ale nabídnout mu takové prostředky, aby jeho „ hlad mohl být utišen“. Musí se naučit být dobrým pozorovatelem a tato pozorování správně analyzovat. Musí zajistit připravené prostředí, aby mohlo dítě nalézt to, co je v daném čase nejdůležitější pro jeho rozvoj. „Kdyby se dítěti žádné pomoci nedostalo, kdyby nebylo přijaté do připraveného okolí, tak by se jeho duševní život nacházel v silném nebezpečí.“ (Marie Montessori)
Připravené prostředí Vychází z potřeb dítěte a podněcuje ho k dalšímu rozvoji. Dítě potřebuje činnosti, ve kterých si může vyzkoušet své pohyby, koordinaci, myšlení, chtění a cítění. V pedagogice Marie Montessori hraje velkou roli specifický materiál. Jsou to pomůcky, které pomáhají dítěti co nejlépe využít jeho senzitivních fází. Mají přesný cíl, přesné použití a jsou dokonale promyšlené. Objevují se ve všech pěti oblastech vzdělávání.
Vlastní objevování poznatků samotným dítětem Vlastní objevování poznatků samotným dítětem je klíčový princip Montessori pedagogiky. Potřeba učit se, porozumět okolí, vyznat se v souvislostech je v nás zakódována přímo geneticky. Učitel je rádce a rovnocenný partner, který dítěti pomáhá na jeho cestě objevování a učení se, projevuje maximální vstřícnost, otevřenost, trpělivost k dítěti.
Izolace jedné vlastnosti Mezi základní vlastnosti Montessori pomůcek patří to, že izolují jednu vlastnost. Nejprve dítě pracuje s pomůckou, ve které je izolovaná vlastnost zřetelně vyjádřená (např. jasné barvy), později je tatáž kvalita odstupňována (např. odstíny barev). Výrazný rozdíl se postupně zmenšuje, úkoly jsou stále obtížnější, dítě při jejich plnění dosahuje větší vnímavosti a pozornosti.
Práce s chybou Dělat chyby je přirozené, je to nedílnou součástí pokroku a učení. Materiál Marie Montessori je koncipován tak, aby dítě na chybu přišlo samo, bez stresu, zesměšňování nebo trestu.
Absorbující duch Nejdůležitější období v životě člověka je období od narození do šesti let. Právě v této době se formuje lidský intelekt. Malé dítě má před sebou cestu od nevědomého bytí k vědomé aktivitě. Aby tuto cestu zvládlo, je obdařeno schopností psychické absorpce. První, co dítě začne používat, jsou smysly. Zdá se však, že vjemy z okolí vstřebává, absorbuje nejen všemi smysly, ale jakoby celým tělem, celou svou bytostí. Není úkolem nás dospělých vyučovat, ale respektovat skutečnost, že dítě je nadáno určitou obrovskou tvořivou energií, která mu pomáhá absorbovat okolní svět bez vědomého úsilí. V období od narození do tří let se nezávisle na sobě vytvářejí určité dovednosti. Je to nevědomý proces. Například používání jazyka, pohyb horních a dolních končetin. Dítě v tuto dobu nasává jako houba a vstřebává, s čím se ve svém okolí setkává. Žije v přítomnosti a každý den se naučí něčemu novému. Učí se lehce, aniž by si to uvědomovalo, a pomalu přechází od nevědomého k vědomému. Úkolem dospělého v tomto období je nebýt překážkou přirozenému vývoje dítěte. Dlouhou dobu nemá dítě možnost obrany či úniku, tuto možnost má až ke konci této fáze. Pokud se cítí zbytečně omezováno, může odejít, utéct, schovat se. Od tří do šesti let se začínají vytvořené funkce rozvíjet. Dítě začíná získávat zkušenosti pomocí rukou. „Ruka je nástrojem ducha.“ Zde dítě začíná používat vědomou činnost. Jeho ruka začíná provádět různé pracovní úkony. Nyní již začíná uplatňovat svou vůli. Je to období, kdy začíná uchopovat svět do svých rukou. Zdokonaluje to, co v předchozím období vstřebalo (řeč, pohyb,atd.). Je to období sebezdokonalování pomocí činnosti. Stále ještě trvá absorbující schopnost, ale přidává se i zkušenost, která napomáhá procesu učení. Dítě v tomto období potřebuje připravené prostředí, které ho láká k dalším činnostem, zkoumání a získávání zkušeností a znalostí. Cílem práce dítěte je vytvořit člověka a není žádný dospělý, který by nebyl dítětem stvořen. Každý dospělý byl dítětem a vytvořil sám sebe.
[email protected] Více na www.montessoricr.cz
