PIKOVICE 2010 – HODNOTÍCÍ ZPRÁVA čtvrtek 24. června – neděle 27.června Patronem celé letošní akce byla Psychiatrická léčebna v Praze Bohnicích, která by v řadách naší expedice objevila výstavní exempláře. Ale nejenom v Bohnicích bychom našli uplatnění, také by velká řada našich soukmenovců z řad Klokanů udělala „díru do světa“ v Protialkoholní léčebně U Apolináře. Ale zpátky do Bohnic, vlastně do Pikovic. Akce nesoucí podtitul „O největšího magora“ byla vlastně soutěží pouze o „druhé“ místo, neboť náš Michal nenechal tradičně nic náhodě a vlastně si „titul“ na dlouhé doby předplatil. Tak jako se léta hraje 1.veteránská liga „pouze“ o 2.místo, neboť náš Klokan si soutěž již 11x opanoval, tak i naše akce hledala vlastně pouze druhého blázna… Skloubení alkoholu s převleky katapultovali jednoznačně na 2.místo našeho Láďu v převleku sexy Libušky s krajkovým spodním prádlem, leč s trochu opomenutou depilací hrudníku a pod vlivem alkoholu zapomenuté dcerky na břehu Sázavy. Třetí místo si po zásluze rozdělili manželé Pohnánovi, se slušivými pruhovanými kraťásky s lehce celulidními prdelkami. Na vodě se sešlo téměř rekordních 14 lodí, bohužel bez již tradičně bojkotujících spoluhráčů a také bez gravidních manželek našich kolegů. Omluvenky z pera našeho bývalého kapitána a bývalého srdcaře Kádi, již nepřekvapí, leč jeho tisícikorunový příspěvek potěšil a byl příjemně vypit na jeho zdraví v podobě pěnivého moku. Absence našeho mecenáše se vzhledem k jeho panické hrůze z tekoucí vody se dala čekat, a tak tři měsíce známý termín Expedice se mu přesto náhodou „trefil“ do dovolené v Turecku. Naštěstí se nám tam neutopil, ale jako správný mecenáš se nepředvedl a tučný šek z Antálie neposlal. Oproti tradičním a mimořádným omluvám musíme připomenout i milá překvapení. Účast Liberecké akvizice Luďka Zelenky, i když v krátkém časovém úseku potěšila, leč nám za tak krátkou dobu málem vyjedl všechnu vodu z guláše, neboť se mu nepodařilo najít maso. Také nesmíme zapomenout i na účast manželů Saidlových mladších, jejichž účasti vždy na poslední chvíli zhatí horečky potomků. Tentokráte se zlomit nedali a pro jistotu nebrali tchýni telefon. Ale nejvíce hodnotíme účast našeho Jeronýma Klámi, který zde překonal svůj 24 hodinový rekord a dokonce se chopil i mixážního pultu a předvedl se jako zkušený DJ, leč okomentované slovy, že je nejlepším DJ na světě.
Celá i přes varování našehonašeho „abstinenta“ Štáfika začala čtvrtečním příjezdem, Celáakce akce i přes varování „abstinenta“ Štáfikajiž začala již čtvrtečním taktéž v rekordním třinácti účastníků. Bohužel účastníků. neuposlechnutí připomínek „našeho“ příjezdem, taktéžpočtu v rekordním počtu třinácti Bohužel neuposlechnutí odpůrce alkoholu, k němuž se připojila i paní domu, slovenská Lucia, jenž byla své připomínek „našeho“ odpůrce alkoholu, k němuž se připojila i paní domu, slovenská za Lucia, interpelace zábavyna počastována Saidla „Paroubku spát!“, což jenž byla na za rozpuštění své interpelace rozpuštěnívýrokem zábavy Jana počastována výrokemjdiJana Saidla mělo za následek ukončení velmiza vydařeného večírku za denního světla v večírku šest hodin ráno, za „Paroubku jdi spát!“, což mělo následek ukončení velmi vydařeného za denního zvuku vytočeného prvního sudu piva. A tak velká část výpravy se vydala absolvovat Expedici světla v šest hodin ráno, za zvuku vytočeného prvního sudu piva. A tak velká část výpravy posedvou hodinách spánku. vydala absolvovat Expedici po dvou hodinách spánku. Pátek ráno se konečně po dlouhých letech vydařilo – slunečno, teplota vzduchu 24°C, teplota vody 19°C a teplota piva 7°C, lepší počasí jsme si nemohli přát. Celá výprava se potkala v plném počtu až cestou na tradiční „pouť“ vlakem Českých drah sice ne do Mekky, ale do Týnce nad Sázavou. Zážitkem jistě byl sprint některých „účastníků zájezdu“ do vydatného kopce k nádraží Petrov u Prahy. ale i zde jsme slavili výrazný úspěch a v plném počtu se setkali v kupé motoráčku. Sice se nám nepovedlo vyjednat lepší cenu jízdného, neboť průvodčí byl buď poctivý, nebo agentem ředitele ČD Žaludy a totálně i bez smyslu pro humor. Přes snahu vysvětlit mu, že tři naši soukmenovci proměnila v minulosti Saxana v netopýry, což evidentně dokázali svým zavěšením u stropu nevzal v potaz, tak ani vysvětlení že vzhledem k tomu, že cestují v zavazadlovém prostoru a tudíž by podle ceníku ČD měli platit jako zavazadla se též s úspěchem nesetkalo a tak jsme zaplatili plnou taxu. Cesta vlakem po „orosených“ kolejí proti proudu říčky jménem Sázava nám vcelku utekla a ve stanici Týnec se nám úspěšně povedlo vystoupit v plném počtu. Nechyběla ani společná skupinová fotografie obohacená o účast zaměstnance ČD, pravděpodobně taktéž alkoholika – s povoláním „nádražák“, který se dobrovolně vzdal nejen své červené čepice, ale i „plácačky“. Poté se již konečně před námi otevřely dveře půjčovny Bisport, riskující rok co rok své zboží bandě opilců.
Ale pochopitelně ještě než jsme se chopili pádel (to je to žlutočerné, s čím se dokáže pohybovat lodí), barelů, vest a také asi těch potřebných plavidel jménem Vydra (loď pojmenovaná po zvířátku, kdysi žijícím v řekách, nikoli po známém herci), které se pro některé kolegy stávají vratkou noční můrou – postavila se nám do cesty již tradičně Pizzerie nad Sázavou. Opět následovala jako každý rok konzumace piv, piv, malých piv a také cibulaček, pizzz a dalších pochutin, doprovázené vystoupením Michala, včetně jeho totálního ožrání.
Po úspěšném zaplacení a opuštění Pizzerie, následovalo konečně náročné fasování lodí a příslušenství, složité dopočítání a věřte nebo ne i nalodění. Pochopitelně klasicky v rekordním čase 13 hodin, jako tradičně poslední páteční zákazník, což se opět nedá stihnout do 17 hodin do cílové stanice. Takže jsme v tom spěchu dokonce zapomněli i na skupinovou fotku. Popisovat plavbu nebudu, jednak je to škoda inkoustu a jednak to je každý rok stejný. Nerozlučná posádka (a bohužel i nejtěžší a nejožralejší) duo Michal & Sádlo si s řekou natolik „rozumí“, že se jim ani nevyplácí vylézat z vody a vylévat loď. Leč alkohol zapříčiní jejich skoro utonutí, nebýt objetavých kamarádů. Jinak tradičně navštěvujeme jeden kiosek za druhým, kde se dodržuje pitný režim. Škoda jen těch přepalovaných švestek, které nám odbourávají kolegu za kolegou. Následkem je, že Kamenný Přívoz dobýváme v čase, kdy ostatní skupiny již mají vrácené lodě v Pikovicích. Aby toho nebylo málo, absolvujeme tři zastávky a dvě hospody v jednom městě jménem Kamenný Přívoz naráz, aneb „Dva z jednoho města“ a navštěvujeme jeho všechny dvě restaurace, což znamená že časová ztráta, kterou nabíráme se stále zvyšuje. Nicméně druhá restaurace zažívá představení jaké v historii nezažila. Neoficiální mistrovství ČR v moderní gymnastice, konkrétně v disciplíně jménem „prostné“ v podání dua bří Sádlů. Vidět téměř 300 kg živé váhy dělat přemety a salta na posázavském betonu je grandiózní. Vítězí nakonec oba, neboť se neuvěřitelné stalo skutkem a ani jeden si nic nezlomil, ba dokonce se ani jeden nezabil. Jako přídavek z radosti přežití následuje exhibice v sumó, což nutno podotknout, že jejich postavy mají opravdu blíže k zápasníkům sumó než k „tělíčkům“ gymnastů. A tak po této mimořádné kulturní vložce a nabrání ztráty jak těch největších odpadlíků z Tour de France při přejezdu Alp, pokračujeme ve druhé půlce plavby. Trochu se nám kazí počasí, což nám nevadí, neboť jsme se již obávali, že budeme mít celou cestu hezky a náš dobře známý déšť, ani neokusíme. Nezklamal a přivál se nás tradičně pozdravit, což některým posádkám ani nevadilo, neboť byl studenější než voda v Sázavě, kterou dost často okusili celým svým tělem, takže se alespoň ohřáli. Bohužel se nám poprvé v historii nepodařilo dotrápit se do cílové stanice a vrátit lodě za světla. Ještě, že nás zaměstnanci Bisportu již dobře znají a tak na nás počkali. Naštěstí se nám cestou podařilo najít dvě cizí pádla, a tak nám odpouští tradičně placenou pokutu za pozdní návrat. Tuto radost z ušetřených financí a radost z přežití je nutné ihned oslavit v občerstvení „U kelímka“ tradičními vaječnými koňáčky, dodající sílu před cestu do chaty.
Sice máme teprve pátek večer, ale všichni cítíme, že to „nejhorší“ máme za sebou a že nás odteď čekají jen již samá pozitiva. Takže popořádku. Páteční oslava u krbu, nikoliv již na protějším břehu u „strejdy“ Pepíka i když s tradičním pokrmem – guláškem. Po dojedení a zaplacení příspěvků nás opouštějí „Áčkaři“ a my pokračujeme do ranních hodin v oslavách. Během oslav nám neočekávaně „ožijí“ Michal a Sádlo, kteří se ihned poznávají a společně usedají s třetím kamarádem do party a to kolegou kapitánem Morganem. Během oslav si vzpomeneme na narozeninové oslavence, zejména čtyřicetipětiletou Danču a jejího o dvacet let mladšího prvorozeného syna Petra. Pochopitelně nezapomínáme ani na tradiční oslavence Honzu, Kačuse a Vovku. Probíhá předávání dárků a zpívání tradičních písniček, včetně ve tři ráno zazpívané slovenské hymny pro naší Lucinku na počest postupu Slovenské reprezentace do osmifinále MS v Jižní Africe. A když se začíná nad skálou rozednívat, odebíráme se do svých postelí, pelechů, spacáků, stanů, širáků a sklepů. Což neplatí pro dvojici našich teenagerů Honzíka a Tomáška, kteří jedou podle not písně Michala Davida NONSTOP až do rána. Páteční večer naší Expedice VODÁÁÁ 2010 měla ještě další spousty kladných bodů. Mezi ně nutno zařadit streaptese show, kterou by záviděla i slavná Demi Moore v podání již tradičního „pornokrále Klokanu“ Michala Jiráně. Leč tentokráte si na „své“ přišli spíše kluci, než holky. Po skončení ukázky nahého Michala následovala S&M show, co všechno vydrží jeho steroidy prošpikované tělo. Vydrželo hodně, ale v neděli nám již trochu zmodralo… Sobotní skoro ráno začíná netradičním buzením přemnožených mravenců faraónů Michalem Jiráněm, kteří spali asi hodinu a pochopitelně naražením třetího sudu naší „Gábinky“.
Poté se naše skupina odebírá k tolik vytouženému sportování, hře zvané nohejbal. Bohužel si musíme nejprve připravit hřiště a tak někteří kolegové se poprvé v životě dotknou pracovních nástrojů – hrabiček a lopat.
Bohužel to již bez našeho „poloblázna“ Michala, který nás nepochopitelně opouští s výmluvou, že si jede pro peníze do Jíloviště. Pravdou je, že tam jede hrát přiblblý turnaj, aby nám nemusel ukázat, jaký je nohejbalový dřevák. A tak po hodinové socialistické brigádě následuje tříhodinový velmi kvalitní nohejbal, okořeněný ekvilibristikou zvanou „nůžky“ v podání „Hugo Sanchéze“ Petra a hra v „pantoflích“ našeho nadstandartního Járy. Po nohejbale, následuje plavání v řece spojené s hygienou a romantická procházka do Pikovické cukrárny. Z cukrárny se odebíráme do pro nás lepší destinace a to sice do hospody „U Dolejších“ na sledování přímého přenosu z MS ve fotbale. Sice nevidíme naše české družstvo, ani to slovenské, ale to nám nevadí, neboť fotbalová abstinence je zažehnána, bez fotbalu jsme nebyli a na suchu také ne, neboť na chatě jsme již neměli ze tří sudů ani kapku. Po vypnutí televize míříme zpátky, neboť slávistický kamarád Green nám zapůjčil další sud, tentokráte Plzeňské 12°, který musíme již v menším počtu bez výrazných pivních opor dopít a také dojíst zbytky jídel v režii naší vyhlášené kuchařky Maruš a jejích „bombiček“ z grilu. Věřte nebo ne, ale to se nám daří opět nad ránem a tak se již všichni těšíme na neděli, na limonádu a hlavně do práce, kde si všichni určitě rádi odpočineme. Na závěr akce, těsně před odjezdem ještě dorazí zpátky Michal, s plnými kapsy peněz z Jíloviště a tak nám alespoň pomůže odvézt prázdné sudy k autům a vynést odpadky.
Tak Ahóóój za rok…
