STŘEDA 24. LISTOPADU 2010

24-11-2010

Rozpravy v Evropském parlamentu

CS

STŘEDA 24. LISTOPADU 2010 PŘEDSEDAJÍCÍ: JERZY BUZEK předseda 1. Zahájení zasedání (Zasedání bylo zahájeno v 9:05) 2. Obchodní dohoda proti padělatelství (ACTA) (předložené návrhy usnesení): viz zápis 3. Prováděcí opatření (článek 88 jednacího řádu): viz zápis 4. Závěry zasedání Evropské rady (28.–29. října) a správa ekonomických záležitostí (rozprava) Předseda. – Dalším bodem je klíčová rozprava o závěrech zasedání Evropské rady (28.–29. října) a správě ekonomických záležitostí [2010/2654(RSP)]. Chtěl bych zde v Parlamentu přivítat předsedu Rady, pana Van Rompuye, a předsedu Komise, pana Barrosa. Přítomni jsou také zástupci belgického předsednictví a Komise. Začneme informacemi, které nám podá předseda Rady, pan Van Rompuy. Herman Van Rompuy, předseda Evropské rady. – Pane předsedo, předmětem zasedání Evropské rady ve dnech 28.–29. října byla správa ekonomických záležitostí Unie a především zpráva pracovní skupiny pro správu ekonomických záležitostí. Zpráva, jež byla na zasedání schválena, stejně jako pozdější události, a zde mám na mysli především Irsko, dokládají důležitost celé této problematiky, zejména pak nezbytnou potřebu rychle proveditelného finančního mechanismu, pro nějž jsme se rozhodli v květnu. Vzdávám hold rychlosti jednání ministrů financí během minulého týdne a zdůrazňuji, že to dokládá, jak pevně jsme stabilitu eura odhodláni chránit. „Finanční podpora EU a eurozóny bude poskytnuta v rámci přísného politického programu, na kterém se s irskými představiteli dohodne Komise a MMF ve spojení s Evropskou centrální bankou. […] Vzhledem k pevným základům irské ekonomiky by rozhodné provádění tohoto programu mělo umožnit návrat k stabilnímu a udržitelnému růstu a zároveň ochránit hospodářskou a sociální soudržnost.“ Cituji zde slova členů Euroskupiny a ministrů Rady ECOFIN. Pracovní skupina neměla podobu mezivládní konference, ale věnovala se revizi našich pracovních metod, priorit a postupů v této oblasti. Snažili jsme se na jedné straně vytvořit celkový evropský rámec zohledňující potřebu zabránit nadměrným schodkům státních rozpočtů a ekonomické nerovnováze uvnitř Unie, a zároveň na straně druhé umožnit jednotlivým vládám svobodně rozhodovat o tom, co chtějí zdanit a za co chtějí utrácet, v souladu s vlastními vnitrostátními politickými postupy a evropským právem, a snažili jsme se mezi těmito dvěma požadavky najít správnou rovnováhu. Chceme zajistit to, aby si každý členský stát plně uvědomoval důsledky svých ekonomických a finančních rozhodnutí jak pro své partnery, tak pro stabilitu Evropské unie jako celku.

1

2

CS


Zároveň chceme posílit schopnost Unie zakročit v těch případech, kdy politika některého členského státu může pro zbytek Unie znamenat riziko. Tato doporučení, podobně jako ostatní doporučení pracovní skupiny, jsou také obzvlášť blízká návrhům Komise. Tyto záležitosti jsem dvakrát projednal s vedoucími skupin v Evropském parlamentu i s předsedy příslušných výborů, a to v souladu s vámi požadovaným formátem. Jednu věc bych ujasnil. Někteří lidé tvrdí, že jsou zklamáni z nedostatečné automatičnosti rozhodovacího procesu. Větší automatičnost je přesně to, co navrhujeme. Rada – a Rada to byla i podle Smlouvy – bude o sankcích rozhodovat na základě takzvané „obrácené většiny“. To znamená, že návrh Komise na sankce obstojí, pokud nebude kvalifikovaná většina proti, zatímco dosud to bylo tak, že sankce musela většina schválit. Před pouhými několika týdny se některé členské státy k obrácené většině stavěly velmi zdráhavě. Jde o skutečný průlom; pracovní skupina dále představila celou řadu dalších opatření zaměřených na posílení Paktu o stabilitě a růstu, jako je například větší koordinace politiky – Evropský semestr – řádná statistika a nezávislé finanční rady. Členské státy by měly pocítit, že jejich politická rozhodnutí mají vliv na všechny jejich partnery i na Unii jako celek. To je to ponaučení, které jsme si z krize odnesli. Všeobecná poznámka: pracovní skupina tvořila politický rámec s cílem rychle dosáhnout konsensu. Všechny průlomové kroky, jichž jsme dosáhli, teď musí dostat podobu legislativních textů. Pracovat na tom musí Komise, Rada i Parlament. Věřím tomu, že všechny orgány si udrží své nasazení. Jde o klíčovou zodpovědnost. Pokud jde o třetí a poslední součást pracovní skupiny, přivádí mě to k jejímu dalšímu pokračování. Doporučujeme rovněž robustní a důvěryhodný stálý krizový mechanismus pro zajištění finanční stability celé eurozóny. Všichni představitelé států a vlád se shodli na jeho nezbytnosti i na tom, že to bude vyžadovat omezenou změnu Smlouvy. Než tento bod uzavřu, rád bych zdůraznil, že práce na Paktu o stabilitě a růstu nemá za cíl pouze trestání členských států nebo napravování minulých chyb. Na celou věc je třeba se dívat v širších souvislostech. Nesmíme opomíjet obecnější výzvy, spočívající ve zlepšení evropské struktury a míry udržitelného růstu a celkové ekonomické výkonnosti. To byly hlavní cíle strategie Evropa 2020, na nichž se Evropská rada letos dohodla. Odpovědí pro ty, kdo se obávají, že finanční omezení zbrzdí hospodářský růst, je zaměřit se na základní strukturální faktory, které naši ekonomickou výkonnost snižují, a odstranit je. To bude hlavním cílem zasedání Evropské rady v únoru a březnu příštího roku. Evropská rada rovněž stručně jednala o rozpočtových záležitostech EU, což mimo jiné podnítilo vystoupení vašeho předsedy na začátku našeho zasedání. Shodli jsme se, že se k těmto věcem v prosinci vrátíme. V mezidobí, jak jsme se dohodli, cituji, „je zásadní, aby bylo v rozpočtu Evropské unie a v nadcházejícím víceletém finančním rámci zohledněno úsilí o konsolidaci, jež jednotlivé členské státy vynakládají scílem dosáhnout udržitelného vývoje schodku a dluhu.. Evropská rada, respektujíc“ – a to zdůrazňuji – „respektujíc úlohu jednotlivých institucí a potřebu plnit cíle, které si Evropa stanovila, bude na příštím zasedání jednat o způsobu, jak zajistit, aby výdaje na evropské úrovni k této činnosti náležitým způsobem přispěly.“ Dovolte mi, abych vás ujistil, že novou roli Parlamentu v souladu s Lisabonskou smlouvou plně uznáváme. Jakožto Evropská rada jsme samozřejmě nezaujali žádný postoj, pokud

24-11-2010

24-11-2010

CS


jde o rozpočtový proces pro rok 2011, neboť se jedná o záležitost Rady ministrů a Parlamentu. Jako předseda Evropské rady vyzývám všechny zúčastněné strany, aby dále pokračovaly v konzultacích, a mohly tak dosáhnout kompromisu ohledně rozpočtu pro rok 2011 s co nejmenším zpožděním. Kompromisu, který musí brát v potaz všechny nejrůznější zájmy a zároveň respektovat Smlouvy. Současná Evropská rada – stejně jako všechny budoucí – pomohla připravit společné postoje Evropské unie pro blížící se významné mezinárodní události. V tomto případě se naše pozornost zaměřila na přípravy na summit skupiny G20, cancúnskou konferenci o změně klimatu a řadu bilaterálních summitů. Co se týče summitu G20, který se již konal, shodli jsme se na prioritách, jež následně prosazovali představitelé Unie a těch členských států, které jsou zároveň členy skupiny G20. Patřilo mezi ně potvrzení Basilejské dohody (III) o kapitálových požadavcích a reforma MMF. Pokud jde o posledně jmenované, rád bych zdůraznil, že tuto zásadní reformu umožnil otevřený a konstruktivní přístup Evropanů. Vzdali jsme se dvou křesel, abychom dosáhli konečné dohody, čímž jsme na sebe vzali značnou část úsilí o změnu. Diskuze o otázkách nerovnováhy v celosvětové ekonomice a kurzové politiky byly těsně před zahájením setkání G20 napjaté. Na summitu se podařilo provést odpovídající analýzu a shodnout se na dalším postupu. Vítáme rozhodnutí ustanovit sérii indikátorů nerovnováhy a hodnocení, jež má vzniknout v roce 2011. Nyní je klíčové dohodnout se na politických závěrech a v případě potřeby na nápravných opatřeních vycházejících ze zmíněného hodnocení. Co se Cancúnu týče, Evropská rada rovněž připravila postoj EU pro jednání, které začne koncem tohoto měsíce. Od loňské konference v Kodani proběhla řada rozhovorů – formálních i neformálních – jsou však pomalé a i nadále velmi komplikované. Cancún bude pravděpodobně k celosvětovému rámci pro vyrovnání se s klimatickou změnou znamenat pouhý mezikrok. Toho Evropská unie samozřejmě lituje. A konečně, pokud jde o bilaterální summity, Evropská rada jednala o našich prioritách a strategiích pro nadcházející summity, konkrétně se Spojenými státy, Ruskem, Ukrajinou, Indií a Afrikou. To je nesmírně užitečné především pro předsedu Barrosa a mě a je díky tomu zaručeno, že při podobných příležitostech hovoříme nikoli pouze jménem bruselských orgánů, ale celé sedmadvacítky. Chtěl bych, aby se to stalo pravidelnou součástí zasedání Evropské rady. Vážení kolegové, tímto uzavírám své shrnutí posledního zasedání Evropské rady, které se konalo před necelým měsícem. V každém případě budu i nadále neprodleně informovat vedoucí vašich politických skupin, a to během několika hodin po skončení každého zasedání Evropské rady. Těším se, až si vyslechnu vaše názory. José Manuel Barroso, předseda Komise. – Pane předsedo, vážení poslanci, pokud je týden v politice dlouhá doba, pak měsíc může vypadat jako věčnost. Od posledního zasedání Evropské rady se toho odehrálo hodně, nemluvě o nedávných událostech v Irsku. Zamýšlená opatření jsou dalším, zásadním krokem k ochraně finanční stability Irska, eurozóny i Evropské unie jako celku. Dva nástroje, které jsme v květnu vytvořili, jsou účinné a svůj účel dokážou splnit. Irsko se musí zabývat několika velmi specifickými záležitostmi a tyto nástroje na ně budou moci reagovat. Tento zásah by měl nyní irskému hospodářství pomoci vrátit se na cestu udržitelného rozvoje, kdy bude moci využívat svých hlavních předností.

3

4

CS


Poslední měsíce znamenaly výzvu. Ušli jsme velmi dlouhou cestu, práce však není zdaleka hotová. Naše správa ekonomických záležitostí právě prochází transformací. Pracovní skupina pod vedením předsedy Van Rompuye představila své výsledky, které jsou nanejvýš pozitivní. S využitím významných příspěvků ze strany Komise se jí podařilo dosáhnout široké shody na legislativních návrzích Komise a zároveň pokrýt i některé další důležité aspekty správy ekonomických záležitostí. Klíčové je, že byla zachována přísná fiskální pravidla a rozsáhlý hospodářský dohled – zásadní prvky balíčku předloženého Komisí. Už mnohokrát jsem zdůrazňoval nezbytnost co nejrychlejšího zahájení fungování nového rámce, a tak mě potěšilo, že Evropská rada podpořila naši myšlenku „urychleného“ postupu a dala si sama za cíl dosáhnout dohody o legislativních návrzích Komise do léta roku 2011. Stojí za zmínku, že otázky z loňského září ohledně předkládání legislativních návrhů Komisí se nyní proměnily v úsilí o zrychlené projednávání těchto návrhů. V nadcházejících měsících musí nastoupit obvyklý legislativní postup. Spoléhám na metodu Společenství, že bude fungovat tak dobře jako dosud a pomůže nám tak zlepšit správu ekonomických záležitostí v eurozóně i v Evropě. Věřím, že nakonec dosáhneme přísných pravidel založených na přiměřených pobídkách pro dodržování, poloautomatického provádění a účinného rámce pro řešení širší makroekonomické nerovnováhy. Posílenou a důslednou správu ekonomických záležitostí potřebujeme proto, abychom dosáhli stabilního a udržitelného růstu, který je pro zaměstnanost a životní podmínky našich občanů zásadní. Klíčovým dílkem této skládanky je stálý mechanismus pro řešení krizí v eurozóně. Aktuální dočasný mechanismus přestane platit v roce 2013, a proto je nezbytné, aby byl do té doby nahrazen něčím důvěryhodným, robustním, trvalým a vycházejícím ze základních technických možností. Z toho důvodu už Komise zahájila přípravné práce na všeobecných charakteristikách budoucího nového mechanismu pro eurozónu. Tento mechanismus, který připravujeme v úzké spolupráci s předsedou Evropské rady, by měl být vnímán v kontextu celkového úsilí o posílení správy ekonomických záležitostí Evropské unie a eurozóny. Rád bych jasně řekl, že i když bude tento mechanismus financován ze státních rozpočtů, zůstane „evropskou“ iniciativou a bude samozřejmě moci čerpat ze zkušeností, nezávislosti a nestrannosti Komise, jež umožní jeho fungování. Mechanismus budou tvořit tři hlavní součásti: program makroekonomických úprav, finanční ujednání a zapojení soukromého sektoru. To poslední může mít mnoho podob, především bych však chtěl ujasnit, že cokoli se ohledně zapojení soukromého sektoru dohodne, bude platit až po roce 2013. Představitelé států a vlád se jednohlasně shodli na tom, že pro ustanovení tohoto mechanismu bude nutná změna Smlouvy. Když jsme v loňském roce Lisabonskou smlouvu uzavřeli, nikdo si nepředstavoval, že nové změny budou navrhovány tak brzy. Všichni chápeme, že to nikdy není jednoduchý proces, a uvědomujeme si rizika. To je jeden z důvodů, proč jsem vysvětloval – při zasedání Evropské rady, ale i dříve – že bychom neměli přijímat takovou revizi Smlouvy, která by zpochybňovala volební práva členských států. Jsem rád, že byl tento argument přijat a že revize bude pouze omezená – dokonce, dalo by se říci, chirurgicky přesná. Je rovněž logické, že bychom měli usilovat o co nejpřímočařejší postup. Proto bych rád varoval před pokušením spojovat tuto věc s jinými, nesouvisejícími záležitostmi.

24-11-2010

24-11-2010

CS


Všechna tato činnost se neodehrává ve vakuu. Evropská rada, summit G20, summit EU-USA v Lisabonu minulý víkend: to všechno jsou opěrné body, součásti našeho širšího plánu pro znovuobnovení stability a růstu v Evropě. O summitu skupiny G20 budeme v tomto Parlamentu hovořit při příští rozpravě, a proto mi dovolte, abych se nyní krátce zaměřil na velmi důležitý summit EU-USA v Lisabonu. Atmosféra během summitu byla vstřícná, přátelská a soustředěná. Společně s předsedou Van Rompuyem jsme se s prezidentem Obamou dohodli na nezbytnosti transatlantické strategie pro růst a zaměstnanost, včetně sbližování právních předpisů a včasných konzultací na témata, jako jsou konkurenceschopnost a globální reformy. Jednotlivým ministrům a komisařům jsme dali za úkol v této konkrétní práci pokračovat, především prostřednictvím Transatlantického ekonomického fóra. Na pořadu jednání se ve velké míře objevovalo také celosvětové hospodářství, skupina G20 a rozvíjející se ekonomiky. Můj názor je následující: Evropská unie bude schopna dosáhnout svých cílů pouze tehdy, pokud zapojíme všechny politické oblasti, pokud budeme využívat výhody vztahů, které se všemi svými klíčovými partnery máme, a pokud budeme na všech úrovních soustředěně využívat všech dostupných pák – na úrovni vnitrostátní, evropské i celosvětové. Jedna věc je jasná: větší vliv navenek budeme mít tehdy, pokud budeme schopni dohodnout se mezi sebou, v rámci Evropské unie. V tomto ohledu mě znepokojuje, že některé nedávné postoje nepřispěly k rozhodnosti a soudržnosti našich společných aktivit. Domnívám se, že pokrok, jehož jsme dosud v oblasti správy ekonomických záležitostí dosáhli, je známkou toho, že s dostatečnou politickou vůlí na všech stranách dokážeme Evropě přinést silnější vliv, který bude přínosem pro naše občany, je však zřejmé, že pro to potřebujeme politickou vůli a pocit společného cíle, a to nejenom na straně evropských orgánů, ale i všech našich členských států. Chtěl bych dnes vyslovit následující výzvu: více soudržnosti, více sbližování, více společných cílů. Joseph Daul, za skupinu PPE. – (FR) Pane předsedo, dámy a pánové, podle ankety, o níž jsem včera četl v novinách, se 70 % Francouzů domnívá, že se stále nachází přímo uprostřed krize, která dosud nebyla vyřešena. Jsem si jistý, že výsledky rozsáhlejšího průzkumu v celé Evropě by byly stejné. Proto se musíme oprávněným obavám svých občanů věnovat. Prožívají těžké časy a nemohou se smířit s pomalými a složitými rozhodovacími procesy na evropské a celosvětové úrovni. Mnozí z těchto lidí se mě ptalo, co vlastně děláme a co pro ně a jejich rodiny dělá Evropa. Lidé jsou vyděšení. Zároveň jsem si všiml, že stále více a více politiků a více zemí, dokonce i v tomto Parlamentu, tohoto strachu a těchto obav využívá, manipuluje s nimi a těží z nich, aniž by přinesli jakýkoli návrh řešení. Takový populistický přístup, znehodnocující naši politiku, je vážný problém a rád bych zde zmínil, že to není způsob, jak řešit skutečné a závažné problémy, jimž naše země a Evropa ve světě čelí. Jsem přesvědčen, že je úkolem politických stran a parlamentních skupin, které s takovýmto populismem a demagogií nesouhlasí, aby svůj názor daly hlasitěji najevo. Ne, odpovědí na krizi není ukrývat se před ní nebo se uchýlit k protekcionismu. Pro krizi, jíž čelíme, neexistuje rychlé či snadné řešení. Ne, není možné obrátit se zády k solidaritě a snahám posílit všechny naše země tváří v tvář globalizaci, a pak nakonec zjistit, že v těžkých časech potřebujeme partnery.

5

6

CS


Z toho, co se děje v Irsku, se musíme poučit, a tím nechci Irsko kritizovat, pane předsedo Rady, pane předsedo Komise. Musíme se z toho poučit, protože obtíže, které tuto zemi potkaly, nezpůsobily jenom banky, ale také dlouholetá fiskální a ekonomická politika současné vlády. Keltský tygr, jenž sám dokázal dosáhnout vlastního růstu, se svým netypickým daňovým systémem, minimální regulací bank a investičními pravidly odlišnými od pravidel v jakékoli jiné zemi Unie, je nyní svědkem prasknutí majetkové bubliny, zadlužených domácností, rekordní nezaměstnanosti a zmrzačeného bankovního sektoru. Irská vláda zajistila celý bankovní systém, na což věnovala 480 miliard eur, čili trojnásobek svého HDP, což zvyšuje irský veřejný schodek na 32 %. Dnes irská vláda požádala o solidaritu Evropy a po právu jí dosáhla. Tuto skutečnost vítám, a jak přímo v tomto Parlamentu v pondělí uvedl pan komisař Rehn, pomoc, již Irsko brzy obdrží, pomůže ochránit stabilitu celé eurozóny. Projevovala však tuto evropskou solidaritu, které se dnes Dublinu po právu dostává,stejně jako v době, kdy Irsko přistoupilo k EU, v minulých letech sama irská vláda? Kolikrát už se členské státy pokoušely sladit zdanění – což je, jak se dnes až příliš jasně ukazuje, nutný předpoklad pro dobrou správu eura? A pokaždé se proti tomu stavělo několik stejných zemí. Neukazuji na nikoho prstem, ale jsem přesvědčen, že přišel čas, abychom se z takového chování poučili do budoucna. Jak už jsem v tomto Parlamentu říkal několikrát, krize znamená příležitost ke změně, a my se nesmíme bát změnit některé své zvyky, jež neměly takové pozitivní důsledky, s jakými jsme počítali. Dámy a pánové, opatření přijatá Evropskou radou před několika týdny spolu s pokyny, na nichž se shodli zástupci skupiny G20 v Soulu, představují krok správným směrem, nejsou však dostačující. Jinými slovy, je třeba si uvědomit nezbytnost spolupráce v Evropě a mezi hlavními regionálními bloky, abychom mohli vyřešit nestabilitu finančních trhů a tržní nerovnováhu a zároveň zabránili měnové válce. Všichni dobře víme, že pro všechny tyto problémy nebudou naše země samy schopny nalézt životaschopné dlouhodobé řešení, jímž bychom naplnili očekávání 500 milionů Evropanů, kteří, jak jsem uvedl na začátku, očekávají, že jejich politici – jak my všichni tady, tak v hlavních městech – budou přijímat rozhodnutí s ohledem na budoucnost. Pane předsedo Rady, pokud nás krize něco naučila, je to skutečnost, že včerejší řešení nemusí být zároveň řešeními zítřka. Za to, že jsme si to uvědomili až v době krize, platíme vysokou cenu, ale ta bude ještě vyšší, jestliže to budeme nadále ignorovat. Vyzývám všechny evropské orgány a vlády členských států, aby se změnily, vzaly si z krize politické ponaučení a přestaly se dovolávat solidarity, až když už je příliš pozdě. Pane předsedo, ještě bych chtěl dodat jednu poslední věc. Nejde o to, že by Rada a Parlament bojovaly mezi sebou navzájem; jde o otázku provádění Smluv, vyjadřování solidarity a spolupráce ruku v ruce. To bych chtěl, abyste si uvědomili, abychom mohli krizi překonat ve prospěch svých spoluobčanů. Martin Schulz, za skupinu S&D. – (DE) Pane předsedo, když jsem poslouchal předsedu Evropské rady, zaznamenal jsem jiný tón než ve slovech předsedy Komise. Předseda Rady, pan Van Rompuy, nám představil zprávu, a pokud bych se nechal omámit jejím kouzlem, mohl bych dojít jedině k závěru, že všechno je úplně v pohodě. Když ale poslouchám pana Barrosa, mám z toho spíš pocit, že – a to cituji – „některé nedávné postoje nepřispěly

24-11-2010

24-11-2010

CS


k soudržnosti“. Tak se předseda Komise vyjádřil o Radě, v níž jsou podle vašich slov vztahy naprosto harmonické. Ne, evropská realita je trochu jiná. Evropská realita je taková, že EU je rozdělená na tři části: Německo a Francii, které rozhodují, zbytek eurozóny a pak ti ostatní, kteří do eurozóny nepatří, a stranou stojící Spojené království. Taková je realita v Evropě. Na zvláštní postavení Spojeného království je rovněž třeba se zaměřit pozorněji. Německo-francouzské rozhodovací partnerství Merkelové a Sarkozyho uzavřelo s panem Cameronem dohodu. Ví to každý a je nutné to říci nahlas. Dohoda vypadá nějak takhle: „Potřebuji revizi Smlouvy kvůli Paktu o stabilitě.“ „OK,“ odpoví pan Cameron, „to pro mě nebude jen tak, protože v Dolní sněmovně sedí pár řadových poslanců, co budou proti, ale dostanu za to jiný rozpočet.“ A paní Merkelová a pan Sarkozy řeknou: „Dobrá, tak to tak uděláme.“ Taková je realita v Evropě. Nejenom že to nemá nic společného s duchem Společenství, ale jde o přístup, který zničí soudržnost Evropské unie a v dlouhodobém měřítku navíc zničí i Unii samotnou. Obávám se, že existuje pár lidí, kteří by si to přáli. Nadšeně tomu tleskají. Tito poslanci sedí tamhle. (Potlesk) Jestliže nechceme, aby takovíhle lidé tomuto kontinentu v budoucnu šéfovali, musíme Evropu vést jiným směrem. (Výkřiky) Pokusím se pokračovat. Pan Langen se vždycky nechá snadno rozrušit. Reforma Paktu o stabilitě a růstu v EU má být závislá na souhlasu země, která ani nepatří do eurozóny. Paní Merkelová se k revizi smlouvy přiklání v době, kdy nikdo v tomto Parlamentu nedokáže předpovědět, co se v Irsku bude dít. Navíc si nejsem jistý, zda bude revize Smlouvy v Irsku přijata tak hladce, jako se nám to jeví na základě zprávy Evropské rady. Paní Merkelová říká, že je nutné zapojit soukromý sektor. Rád bych vám jen položil jednu otázku, pane Rehne, ohledně soukromého sektoru v Irsku. Jak bylo vůbec možné, že irské banky úspěšně prošly zátěžovými testy? Můžete nám to nějak vysvětlit? To, co dělá paní Merkelová, znamená zátěžový test pro euro. Řeknu vám, co se děje: zapojení soukromého sektoru je jistě dobrá věc a je správné, aby zapojen byl. V Evropském parlamentu – a za tím stojím – jsme na základě široké shody rozhodli o způsobu zapojení soukromého sektoru, konkrétně o zavedení celoevropské daně z finančních transakcí. (Potlesk) Krátce se o tom hovořilo na summitu G8, a tam nakonec řekli: „Ne, daň z finančních transakcí nechceme.“ A my jsme odpověděli, „OK, tak my na to tedy zapomeneme.“ Daň z finančních transakcí byla pohřbena u šálku odpolední kávy. Pokud existuje nějaký způsob, jak soukromý sektor zapojit, aby to pro něj mělo nějaký význam, tak to je tohle. Lidé teď říkají, že Spojené království něco takového nechce. Musí o všem v Evropě rozhodovat Spojené království? Co kdybychom například začali s daní z finančních transakcí nejprve v eurozóně a řekli, že budeme poplatky od soukromého sektoru v eurozóně vybírat tímto způsobem? (Výkřiky)

7

8

CS


Jen zopakuji, co říkal, aby to mohl tlumočník přeložit: „jeden lid, jedna říše, jeden vůdce.“ To bylo to, co ten člověk říkal. Už jsem skoro u konce. Když tento poslanec prochází Parlamentem a vykřikuje „jeden lid, jedna říše, jeden vůdce,“ můžu k tomu říci jediné: lidé, kteří tohle v Německu říkali v minulosti, jsou ti, proti jejichž způsobu myšlení jsem odhodlaný bojovat, jsem však přesvědčen, že názory tohoto pána jsou tomuto způsobu myšlení bližší než moje. Joseph Daul (PPE). – (FR) (k panu Bloomovi) To, co jste říkal, nemohu přijmout. Žijeme v době demokracie a v demokratickém systému. Chtěl bych vás požádat o oficiální omluvu, jinak budeme muset podat formální stížnost. Existují lidé, kteří toho řekli ještě méně – není to správné. (Potlesk) Málem by dodal, že kvůli řešení této záležitosti se staví koncentrační tábory. Předseda. – Vážení kolegové, musíme pokračovat. Budu na to brát ohled. Dovolte mi, abych vám přečetl čl. 152 odst. 1 jednacího řádu: „Předseda napomene každého poslance, který narušuje řádný chod jednání nebo se chová způsobem neslučitelným s příslušnými ustanoveními článku 9.“ Žádám vás, kolego, abyste se Parlamentu omluvil. Godfrey Bloom (EFD). – Názory vyjádřené panem Schulzem splňují uvedenou podmínku. Je to nedemokratický fašista. Předseda. – Vážení kolegové, čekali jsme něco úplně jiného. Nepřejeme si, aby byla naše rozprava takto rušena. Zvu vás, kolego, k setkání, kde se musíme rozhodnout o dalších krocích. Naše diskuze nemohou probíhat v takovéto atmosféře. Kolego, jak vidíte, Parlament proti vašemu chování důrazně protestuje. Přečtu nyní čl. 152 odst. 3 ve svém mateřském jazyce. „Pokud narušování pořádku pokračuje nebo se opakuje, může předseda odebrat poslanci slovo a vykázat jej z jednacího sálu pro zbytek denního zasedání. V mimořádně závažném případě může rovněž přikročit k tomuto poslednímu opatření okamžitě a bez druhého napomenutí. Generální tajemník neprodleně zajistí výkon takového disciplinárního opatření za pomoci služby v sále a v případě potřeby za pomoci bezpečnostní služby Parlamentu.“ Pane Bloome, jak sám vidíte, většina poslanců tohoto Parlamentu považuje vaše chování za naprosto nepřijatelné. Vaše chování je nepřijatelné i pro mě. S ohledem na to vás musím vyzvat, abyste tuto místnost opustil. Jak víte, můžete vyjadřovat své názory a diskutovat o nich, ale ne tak, abyste ostatní rušili. Jinak v tomto Parlamentu neudržíme pořádek. Guy Verhofstadt, jménem skupiny ALDE. – (FR) Pane předsedající, nejprve chci říci, že to, co se stalo, je podle mě velmi vážná věc. Zároveň jsem přesvědčen, že všechny politické skupiny musí k této záležitosti zaujmout jednotné stanovisko, a doufám, že všechny skupiny, samozřejmě kromě skupiny tohoto poslance, nanejvýš jasně podporují kroky, které jste učinil, abyste zabránil dalšímu opakování něčeho podobného. (Potlesk) Jsem přesvědčen, že to, co pan Daul uvedl o Irsku – protože situaci Irska důkladně analyzoval – je naprostá pravda, přesto bych mu však rád řekl, že pokud bychom na začátku

24-11-2010

24-11-2010

CS


bankovní krize měli ustanovený evropský záchranný plán pro banky z října 2008, který Komise předložila a členské státy odmítly, Irsko by svým dnešním problémům vůbec nemuselo čelit. Tento návrh byl v říjnu 2008 zamítnut slovy: „Ne, nic takového není potřeba. My v Německu máme dost peněz na to, abychom si své problémy vyřešili sami.“ A viděli jsme, jaký to mělo výsledek. Zadruhé bych se rád věnoval aktuální problematice, neboť ji stále obklopuje napětí. Pokud se mě týče, doufám, že euro se zítra nebo pozítří opět stabilizuje, protože k tomu pořád ještě nedošlo. Proto jsem přesvědčen, že včerejší slova předsedy Evropské centrální banky a pana Rehna je nutno brát velice vážně. Domnívám se, že to, co pan Trichet řekl při včerejší rozpravě – jíž se mnoho lidí nezúčastnilo – je velice významné. Uvedl, že samotný balíček nebude na stabilizaci eurozóny stačit. My v Parlamentu proto máme zvláštní zodpovědnost, neboť společně rozhodujeme o všech těchto oblastech. To je třeba brát vážně. V čem ten problém vlastně ve skutečnosti spočívá? Nikde na světě neexistuje měna, za níž by nestála vláda, jednotná hospodářská politika, strategie, jednotný trh s dluhopisy. My v eurozóně věříme, že je možné fungovat s 16 vládami, 16 trhy s dluhopisy a 16 různými hospodářskými politikami; domnívám se, že právě na tomto základě musíme jednat a dojít k závěru. Musíme překročit rámec rozhodnutí Rady. Pane Rehne, já si dokonce myslím, že musíme překročit rámec záměrů Komise a podpořit pana Tricheta. Jestliže pan Trichet, jenž je koneckonců zodpovědný za stabilitu eura, vyzývá Parlament a další evropské orgány k posílení balíčku, jediné rozhodnutí ohledně finančních trhů, které můžeme učinit, je balíček posílit, sjednocovat, zavést plně automatické sankce – které v tuto chvíli neexistují – a vytvořit trh s dluhopisy v eurech. Bez jednotného trhu s dluhopisy rozdíly mezi Řeckem a Německem a Irskem a Německem nezmizí. Také by mohly být zavedeny skutečně účinné doplňkové sankce pro ty země, které nedodržují Pakt stability. Na závěr bych chtěl říci, že potřebujeme takovou správu ekonomických záležitostí, která bude podporovat investice, a pokud německá vláda vyzývá k tomu, abychom za tímto účelem změnili článek 136 Smlouvy, tak jej změňme, dělejme však také to, co je nezbytné, a do budoucna doplňme do článku 136 skutečnou správu ekonomických záležitostí a plně automatické sankce. Udělejme z těchto úprav Smlouvy skutečnou šanci připravit euro pro budoucnost, a to prostřednictvím ustanovení správy ekonomických záležitostí v eurozóně a v Evropské unii. ((Řečník souhlasil s položením otázky zvednutím modré karty podle čl. 149 odst. 8 jednacího řádu)) William (The Earl of) Dartmouth (EFD). – Pane předsedo, pokud Komise dosáhne správy ekonomických záležitostí, kterou požaduje a o kterou pro ni usilujete i vy, jste tedy toho názoru, pane Verhofstadte, že rozhodnutí Komise budou vždy správná? Guy Verhofstadt (ALDE). – Pane předsedo, řekl bych, že více důvěřuji úmyslu Evropské komise zavést opatření ohledně zemí, které nedodržují Pakt stability, než samotné Radě, kterou tvoří představitelé vlád. V Radě jsem strávil devět let a nikdy jsem nezažil, že by některá země ukázala prstem na jinou zemi a řekla: „Vy nedodržujete Pakt stability.“ Byli jsme toho svědky v letech 2004 a 2005, a to v případě Francie a Německa. Tyto země nedodržovaly Pakt stability, ale sankce se nedotkly ani jedné z nich. To je důvod, proč by Evropská komise, jež je orgánem Společenství a podle metody Monneta a Schumana skutečně funguje, měla mít v této záležitosti vůdčí postavení.

9

10

CS


Barry Madlener (NI). – (NL) Pane předsedo, to je pravda. Nemohl jsem zasáhnout, když jste z Parlamentu vykázal našeho kolegu ze Strany za nezávislost Spojeného království (UKIP), přesto však chci protestovat proti předpojatému uplatňování jednacího řádu. Pan Schulz nazval mého kolegu, pana van der Stoepa, přímo v tomto sále fašistou a vy jste neudělal nic; nenásledovaly žádné omluvy. Proti panu Schulzovi nebyly podniknuty žádné kroky. To, co pan Schulz nyní dělá, je naprosto stejný... (Řečník pokračoval, ale jeho mikrofon byl vypnut) Předseda. – Tuto rozmluvu musím ukončit. Pokud máte nějaké pochybnosti ohledně toho, co se zde odehrálo, můžete za mnou zajít. Jsem ochoten se o tom s vámi bavit. Promluvíme si o tom společně. Pane Farage, jak víte, požádal jsem vás, abyste se věnoval některým důležitým bodům, a využil jsem k tomu svého vlastního vstupu. Vysvětlil jsem vám svůj postoj a vy jste o mém názoru všechno věděl. Z tohoto pohledu jsem se vás také zeptal, zda máte o mém rozhodnutí nějaké pochybnosti. Rebecca Harms, jménem skupiny Verts/ALE. – (DE) Pane předsedo, dámy a pánové, v této nanejvýš napjaté atmosféře je poněkud obtížné hovořit. V jistém ohledu to odráží situaci, v níž by se Evropská unie mohla ocitnout, pokud nadále nebudeme formulovat evropskou politiku opatrnějším a rozhodnějším způsobem. Podle mého názoru, pane Schulzi, nejsou problémem drobné změny Smlouvy, které Německo chce a potřebuje – protože finanční krize není živelní pohroma. Problémem je spíš to, že v době krize není Evropská rada, a zejména pak představitelé velkých zemí v Evropské radě, v takovém postavení, kdy by byla schopna zajistit, že pozitivní plamének z bruselského zasedání zaplane i ve společnosti členských států Evropské unie. Považuji za vskutku bizarní, jak rychle se onen proevropský duch vytratil. Bizarní se mi zdá i to, že ze všech zemí právě Německo, které ze solidarity tolik těžilo ve vzdálené i nedávné minulosti, už není schopné odvést nás od diskuze, kterou dnes charakterizuje egoismus a úzkoprsost, k diskuzi o tom, proč je správné, že členské státy v Evropě tak úzce navzájem spojily své osudy, a proč Rada, stejně jako vy, pane Van Rompuyi, už nedokážete občanům, jejichž nejistotu tak dobře popsal pan Daul, vysvětlit, že krizi bude možné překonat jedině tehdy, pokud budeme pracovat společně, nikoli spolu soupeřit. Úplná absence tohoto ducha je jedním z našich problémů. Dalším je to, že nikdo otevřeně politicky nevyjádřil skutečnost, že nezachraňujeme pouze všechny Řeky nebo všechny Iry, ale že v obou případech zachraňujeme banky, a že to, co potkalo Irsko, není jenom irská krize, ale také krize německá a britská, a to dokonce i když něco takového možná nechcete slyšet. Jsem přesvědčena, že tato otevřenost by poskytla základ pro přesvědčení občanů o tom, aby skutečně podpořili to, o čem se v tomto krizovém období v Bruselu rozhodne. Zatřetí chci říci, že podle mého názoru má pan Verhofstadt absolutní pravdu. Správa ekonomických záležitost nyní potřebuje získat konkrétní podobu. To všichni víme. Nehledě na to, jak často Rada a Komise prohlašují, že chtějí učinit nezbytné kroky co nejdříve, já slyším varovné signály, protože právě tento nedostatek proevropského ducha solidarity bude znamenat, že tyto nezbytné a logické kroky k integraci nebudou podniknuty. Jedna věc je hovořit teď o daňovém dumpingu v Irsku. Něco se v tomto případě musí změnit. Jak to udělat, to už je jiná otázka. Další je, kdy a v jakém časovém rámci. Celkově však lze říci, že členské státy potřebují sladit svoji daňovou politiku, jinak už to v Evropské unii dál nepůjde hladce.

24-11-2010

24-11-2010

CS


Existuje ještě jedna diskuze, kterou bychom měli brát vážně, neboť byla rovněž zdůrazněna: účast věřitelů, restrukturalizace dluhu, a to i u těch, kdo přímo zapříčinili krizi. Musím vám říci, že je pro mě nesmírně obtížné v tomto ohledu říci, co je správné a co špatné. Víme pouze to, že odpočítávání začalo pro Španělsko a Portugalsko. Víme, že je jen otázkou času, než se i tyto země začnou poohlížet po solidaritě a řízení krizí. Nevím, jestli si prospějeme, pokud nyní zapojíme věřitele, nebo zda by teď ve skutečnosti nebylo lepší říci, že chceme správu ekonomických záležitostí, chceme přísnou regulaci bankovního sektoru, chceme daň z finančních transakcí nebo kapitálové daně pro ty, kdo z krize těží. To jsou věci, jež musíme vzít v úvahu. Absolutně nemá smysl chovat se, jako by žádné rozhodnutí nebylo potřeba. Děkuji vám za pozornost. (Předsedající řečníka přerušil) Kay Swinburne, jménem skupiny ECR. – Pane předsedo, pro jednou jsou dvě hlavní témata, jimž se věnuje Evropská rada a média v mém volebním obvodu ve Walesu, úplně stejná. Zaprvé, jak se EU vypořádá se situací v Irsku, a zadruhé, jak vyřešit bezvýchodnou situaci rozpočtu EU. Ve Walesu si hluboce ceníme získaných financí z fondů EU a všichni moji voliči si uvědomují nezbytnost stabilní eurozóny. Avšak rozdíly v tom, jakým způsobem se o těchto tématech v Cardiffu a v Bruselu diskutuje, jsou zřetelné. V Evropském parlamentu v Bruselu vezmeme dvě témata a hovoříme o každém z nich zvlášť. Odpověď Evropského parlamentu a Rady na otázku záchrany eura je ta, že potřebujeme lepší správu ekonomických záležitostí, více pravidel pro vlády jednotlivých států a prosazování prostřednictvím pokut a sankcí. V Cardiffu, mém hlavním městě – a jsem si jista, že i v Dublinu – dojdeme k závěru, že je nutné, aby se členské státy přestaly chovat sobecky a stavěly zájmy Evropy nad zájmy svých vlastních zemí, ale zároveň se všechno vrací k otázce toho, jak by se měly utrácet peníze daňových poplatníků. Lidé vědí, že úsporné balíčky jsou nezbytné. Každý den slýchají, jak moc jsou jejich země zadlužené. Vědí, že je potřeba učinit nepříjemná rozhodnutí, ale zároveň chtějí rozhodovat o tom, jak se nakládá s jejich těžce vydělanými penězi. Žádat po nich, aby se vzdali ještě více peněz ve prospěch evropských projektů a navýšeného rozpočtu EU v době, kde se po nich zároveň chce, aby se vzdali části svých platů ve veřejném sektoru, nebo v některých případech dokonce základního sociálního zabezpečení, na němž se stali závislí, je pro mnoho voličů příliš. Když sama EU uzná, že při prosazování vlastních pravidel a standardů v rámci eurozóny neodvedla dostatečně dobrou práci, těžko podnítí občany k tomu, aby jí dali ještě více peněz. V současné době omezených veřejných výdajů, zatímco revidujeme pravidla správy ekonomických záležitostí v členských státech, musíme my v Evropském parlamentu brát ohled na tlak, jemuž jsou členské státy vystaveny, a přijmout skutečnost, že všechny projekty orgánů EU, jež nejsou naléhavé, by měly být odloženy, aby bylo možné vytvořit rozpočet EU, který bude odrazem problematického hospodářského období. ((Řečník souhlasil s položením otázky zvednutím modré karty podle čl. 149 odst. 8 jednacího řádu)) William (The Earl of) Dartmouth (EFD). – Pane předsedo, uvědomuje si paní kolegyně, že takzvané fondy EU, o nichž zmínila, že je dostávají její voliči, jsou ve skutečnosti vrácené vlastní peníze Spojeného království, avšak vrácené jen zčásti a poté, co si z nich Evropská unie odkrojila svůj podíl? Uvědomuje si to a chápe to vůbec? Kay Swinburne (ECR). – Pane předsedo, jak pan kolega ví, jsem si plně vědoma toho, odkud ony peníze pocházejí a kdo rozpočet EU financuje. Moji voliči ve Walesu však

11

12

CS


zkrátka vidí, že získávají investice pro klíčové projekty, ačkoli mají ve skutečnosti nižší HDP než jakýkoli jiný region Spojeného království. Proto budu hájit výdaje EU v mém volebním obvodě třeba každý den. Lothar Bisky, jménem skupiny GUE/NGL. – (DE) Pane předsedo, jestliže se představitelé států a vlád společně rozhodli vytvořit stálý mechanismus pro řízení krizí s cílem ochránit stabilitu eurozóny, mohu to jedině uvítat. Podle výsledků mnohaměsíční práce pracovní skupiny pana Van Rompuye pro správu ekonomických záležitostí toho je ještě mnoho, co je třeba si přát – ačkoli moje názory na ně se různí. Jedná se o pokus provádět co nejtvrdší možnou kontrolu rozpočtů s cílem zabránit dlouhodobým schodkům, radikální omezení veřejných výdajů však opatrné vzpamatování se z krize okamžitě znovu ohrozí. Nejenom že je to zcela kontraproduktivní, ale podle mě i absurdní. Zdá se, že jsme se ze svých minulých zkušeností s Paktem stability a růstu v ničem nepoučili. Není možné udělovat další finanční pokuty zemi, která už je těžce zadlužená. Zákaz finanční výpomoci a Pakt stability a růstu solidaritu mezi státy v měnové unii ničí. Rozhoduje ekonomika o naší politice? Následky krize už zase ponesou občané. Můžeme očekávat mzdový a sociální dumping, škrty ve odvětví vzdělávání a nárůst nezaměstnanosti. To ještě zvětší břemeno zasažených zemí a zkomplikuje to jejich obnovu. Nedává absolutně žádný smysl zvyšovat tlak na země, jako jsou Irsko, Řecko nebo Portugalsko. Raději by měly být zmenšeny ekonomické rozdíly v Evropě, jinými slovy, potřebujeme správu ekonomických záležitostí. Chceme sociální a spravedlivou Evropu, postavenou na zásadě solidarity. Nadřazenost politiky ekonomice je nutné zachovat, případně obnovit. Nigel Farage, jménem skupiny EFD. – Pane předsedo, pan Van Rompuy je ve své funkci jeden rok a za tu dobu se celý monument začal hroutit. Všude je zmatek. Dochází peníze. Měl bych panu Van Rompuyovi poděkovat. Možná by měl být idolem euroskeptického hnutí. Rozhlédněte se dnes ráno po tomto sále, pane Van Rompuyi. Podívejte se na ty obličeje. Podívejte se na ten strach. Podívejte se na ten vztek. Chudák Barroso vypadá, jako kdyby viděl ducha. Víte, začínají chápat, že hra je u konce, a zároveň se v zoufalé snaze zachránit svůj sen snaží ze systému odstranit jakékoli pozůstatky demokracie. Je úplně jasné, že nikdo z vás se nic nenaučil. Když vy sám, pane Van Rompuyi, tvrdíte, že nám euro přineslo stabilitu, možná bych vám měl za váš smysl pro humor zatleskat. Nebo se jen zkrátka chováte jako šelma zahnaná do kouta? Váš fanatismus se naplno projevil. Mluvil jste o tom, že je lží věřit, že by v globalizovaném světě 21. století mohl existovat národní stát. Možná je to pravda v případě Belgie – která je už půl roku bez vlády – ale pro nás ostatní, ve všech členských státech této Unie (a možná proto ten strach ve tvářích), lidé stále častěji říkají: „Nechceme tu vlajku, nechceme tu hymnu, nechceme tu politickou třídu, chceme celou tu věc zahodit do popelnice dějin.“ Nejdříve jsme v tomto roce zažili řeckou tragédii, teď tu máme situaci v Irsku. Vím, že s tím má hodně co do činění hloupost a chamtivost irských politiků. K eurozóně se nikdy neměli připojit. Zažili nízké úrokové sazby, falešný boom a nakonec obrovský propad. Podívejte se však na svoji reakci. Zatímco jejich vláda kolabuje, slyší rady o tom, že teď by nebylo vhodné pořádat všeobecné volby. Komisař Rehn ve skutečnosti dokonce řekl, že před konáním voleb musí vláda nejprve odsouhlasit rozpočet. Kdo si sakra myslíte, že jste? Jste velmi nebezpeční, vážně. Vaše posedlost vytvářením tohoto eurostátu vás vede k tomu, že demokracii s radostí likvidujete. Vypadá to, že máte

24-11-2010

24-11-2010

CS


radost z toho, že jsou miliony lidí nezaměstnaní a chudí. Nesčetné miliony musí trpět, aby váš eurosen mohl pokračovat. Jenže to nemůže dál fungovat, protože další na řadě je Portugalsko. Se svým dluhem 325 % HDP jsou dalšími na seznamu. Mám podezření, že potom to bude Španělsko. Výpomoc Španělsku bude sedmkrát větší než ta pro Irsko a v tu chvíli všechny peníze na záchranu dojdou. Už nebudou existovat. Je to ale vážnější: nejde jen o hospodářství, protože pokud lidi okradete o jejich identitu a o jejich demokracii, jediné, co jim zbude, je nacionalismus a násilí. Můžu jenom doufat a modlit se, aby trh celý projekt eura zlikvidoval dříve, než k tomu opravdu dojde. Angelika Werthmann (NI). – (DE) Pane předsedo, dámy a pánové, abychom překonali současnou finanční krizi, potřebujeme zásadní změny v ekonomické zodpovědnosti Evropy: posílení fiskální disciplíny, sledování hospodářské politiky a zlepšenou koordinaci řízení krizí. Posílení Paktu stability a růstu by nevyhnutelně vedlo k posílení ekonomické zodpovědnosti. Postupné sankce by mohly přijít v úvahu v počáteční fázi procesu rozpočtového dohledu a v potaz by se bralo hledisko schodku a veřejného dluhu. A konečně, nový krizový mechanismus znamená, mimo jiné, že by se museli zodpovídat například poskytovatelé pojištění či banky. Vyzývám tyto instituce, aby se vůči daňovým poplatníkům chovaly zodpovědněji. Ještě bych chtěla dodat jednu věc týkající se Cancúnu. EU chce hovořit jedním hlasem. Obzvlášť tato obtížná doba poskytuje příležitost investovat například do obnovitelných energií a energetické účinnosti, čímž bychom přispěli ke zlepšení životního prostředí i politiky růstu. Marianne Thyssen (PPE). – (NL) Pane předsedo, pane Van Rompuyi, pane Barroso, dámy a pánové, bankovní krize, hospodářská krize a kritické situace ve veřejných financích nám v posledních dvou a půl letech názorně ukázaly a my jsme to pocítili více než jindy, co krize znamená. Reakce institucí, zejména na evropské úrovni, byly dosud dobré. Existence a odolnost eura a rovněž pečlivá činnost Evropské centrální banky zabránily tomu, aby se situace zhoršovala. V Evropě jsme se naučili, že „ v jednotě je síla“ a solidarita funguje. Současný stav věcí však ukazuje, že ve strukturálních změnách musíme dál pokračovat a že skutečně potřebujeme docílit správy ekonomických záležitostí. I kdyby se podařilo euro uspat, pane předsedo Evropské rady, měli bychom vážnost této krize vnímat jako probuzení k tomu, abychom v budoucnu síly Evropy plně využívali. Přísná pravidla a dostatečné mechanismy jejich prosazování jsou potřeba pro finanční sektor, veřejné rozpočty i dluh, stejně jako pro vyrovnání makroekonomické nerovnováhy. Jsou potřebné pro obnovení důvěry, posílení konkurenceschopnosti, podporu hospodářského růstu a zlepšení příležitostí v oblastech zaměstnanosti a prosperity. Doufám, že nikoho přísná opatření neodrazují kvůli obavě, že bude Evropská unie členskými státy vykreslována jako strašák, neboť pravda je taková, že členské státy vnější tlak potřebují, možná i toho strašáka, protože v éře globalizace se s takovým úkolem nedokáží vypořádat samy. Pane předsedo Evropské rady, závěry, které jsme četli, jež jsou do značné míry výsledky práce vaší pracovní skupiny, posunou Unii na cestě k nezbytným strukturálním změnám, a v tomto ohledu je vítáme. Mám však dvě otázky. První z nich je, že k rozhodnutí o více než polovině správního balíčku je zapotřebí spolurozhodování, zároveň ale v rozhodovacím procesu vyzýváte ke zrychlenému přístupu. Přemýšlím tedy, zda necháváte Radě ve složení pro hospodářství a finance (Ecofin) dostatečný prostor pro vyjednávání s Parlamentem

13

14

CS


a dovolujete Parlamentu v plné míře hrát jeho roli, protože právě o to nám jde. Zadruhé a poslední, Evropská rada se staví proti automatickému přístupu v systému sankcí: žádná změna Smlouvy, žádné otevírání Pandořiny skříňky. Na druhou stranu však sami navrhujete změnu Smlouvy, jež by umožnila vytvoření stálého mechanismu pro řízení krizí, mechanismu, který potřebujeme. Ptám se sám sebe, kam se tedy poděla Pandora. Předem vám děkuji za vaše odpovědi. PŘEDSEDAJÍCÍ: LIBOR ROUČEK místopředseda Stephen Hughes (S&D). – Pane předsedající, jsem si jist, že se všichni shodneme na jedné věci, a to té, že představitelé států a vlád jsou nesmírně vytížení lidé. Proto mě nesmírně udivuje, že se zhruba každé tři měsíce schází a plýtvají neuvěřitelným množstvím času a peněz na to, aby skoro o ničem nerozhodli, a to tváří v tvář krizi, kterou zvlášť zdůrazňují nedávné události v Irsku. Podívejte se třeba na myšlenku daně z finančních transakcí. Byla na pořadu jednání březnového, červnového i říjnového summitu a každá Rada ji přehazovala na příští zasedání. Teď byla tato věc přehozena na prosincové zasedání a nejspíše ještě dál, někam daleko do budoucna. V oblasti správy ekonomických záležitostí naléhavě potřebujeme skok vpřed; potřebujeme vizi a aktivitu, vzájemnou solidaritu a úzkou spolupráci. Místo toho ale máme jenom zmatek, váhání a vzájemnou nedůvěru, které místo stability vedou k trvalé nestabilitě. Některé věci jsou jasné. Zaprvé, další utužení Paktu stability a růstu nebude stačit. Ba co hůř, hrozí vážné nebezpečí, že nový systém ve své navrhované podobě skončí jako procyklický a tím tedy pro růst a zaměstnanost jako kontraproduktivní. Zadruhé, hospodářská a měnová unie se musí značně zefektivnit, a to prostřednictvím skutečně vyrovnané a účinné koordinace hospodářské politiky, ne jenom dohledem a pokutami. Zatřetí, tak či onak musí existovat systém společného řízení alespoň pro část veřejného dluhu – možná až 60 % HDP. Ekonomické výhody systému eurobondů jsou značné a zřejmé. Pane předsedo Van Rompuyi, je o vás známo, že jste řekl, že nemáte v oblibě politiky s vizí. Domnívám se, že dáváte přednost praktické činnosti: tomu rozumím. Myslím si však, že byste mohl začít obojí vzájemně propojovat. Doufám, že cesta je jasná a že daň z finančních transakcí a vyrovnaný systém koordinace hospodářské politiky přesahují rámec pouhého dohledu a společného řízení dluhu. Domnívám se, pane předsedo Van Rompuyi, že nastal čas pro vizi a akci. Alexander Graf Lambsdorff (ALDE). – (DE) Pane předsedající, občané by měli pochopit ještě jednu věc: Evropská unie není zadlužená. Hovoříme zde o dluhové krizi v našich členských státech. Evropská unie je jedinou politickou úrovní v Evropě, která je bez dluhů. A já bych si přál, aby to tak zůstalo. Zároveň však kvůli euru sdílíme společný osud. V tomto ohledu paní Harmsová a pan Schulz nad nedostatkem evropského ducha naříkali oprávněně. Deauville byla chyba. Německo a Francie se nechaly vydírat Spojeným královstvím. Sankce musí ukládat Komise, nikoli ministři financí. Pane Van Rompuyi, v Deauville jsme se vzdali automatické povahy sankcí v preventivní fázi. Ministři financí musí v této věci rozhodnout znovu. Zároveň to jsou oni, kdo je za vznik finanční a dluhové krize ve členských státech zodpovědný. Co je to správa ekonomických záležitostí? Každý o této správě mluví, co to ale přesně, konkrétně znamená? Opravdu chceme, aby Evropská unie zasahovala do našich pracovních

24-11-2010

24-11-2010

CS


trhů nebo sociální politiky? Tady existuje jeden velký otazník. Ustanovení právního rámce pro podnikání, stimulace růstu, to všechno je dobré a správné, ale dát znovu do pořádku veřejné finance v členských státech – to je ta pravá výzva. Proto je evropský semestr tak důležitý a proto je nezbytné jej provést. ((Řečník souhlasil s položením otázky zvednutím modré karty podle čl. 149 odst. 8 jednacího řádu)) Martin Schulz (S&D). – (DE) Pane Lambsdorffe, vy jste samozřejmě členem spolkového výkonného výboru německé Liberální strany FDP. Jsou vaše slova o tom, že Deauville byla chybou, rovněž názorem předsedy vaší strany a vicekancléře Spolkové republiky Německo, nebo jde jen o váš osobní názor? Máme to vnímat jako názor FDP nebo pouze jako názor pana Lambsdorffa? Alexander Graf Lambsdorff (ALDE). – (DE) Pane předsedající, na to samozřejmě velmi rád odpovím. Pan Schulz je samozřejmě také členem předsednictva Sociálně demokratické strany Německa a občas zde rovněž pronese některé názory, které nejsou zcela kongruentní. Rád bych však řekl jednu věc, a to že pokud by mi pan Schulz mohl ukázat kohokoli z FDP, kdo byl v Deauville přítomen, byl bych mu velice vděčný. Ohledně této záležitosti jsme vyjádřili jasné stanovisko na konci summitu. Jsem přesvědčen, že klíčový bod, konkrétně skutečné upuštění od automatické povahy sankcí v preventivní fázi, jsme velice jasně kritizovali. Pokud dosáhneme změny Smlouvy, bude možné to napravit dodatečně. Rozhodnutí učiněné v Deauville však bylo jasnou chybou. Philippe Lamberts (Verts/ALE). – (FR) Pane předsedající, posledních 25 let žilo příliš mnoho členských států v takovém modelu hospodářského růstu, který je v zásadě založen na dluzích – jak veřejných, tak soukromých. Problém je v tom, že tento dluh v první řadě financoval spekulace a spotřebu spíše než investice, a to v době, kdy začínal investovat zbytek světa, jako například Čína, Brazílie nebo Indie. Možná, že učebnice dějepisu budou právě tohle označovat za moment, kdy Evropa sešla z cesty. Ale nemusí to tak dopadnout. Silnou evropskou správu ekonomických záležitostí samozřejmě potřebujeme, nejprve se ale musíme vypořádat s katastrofou, kterou dluh způsobil. Pokud si myslíme, že problém dokážeme vyřešit pouhými škrty ve veřejných výdajích, nedíváme se do očí realitě. Tuto krizi nepřekonáme bez restrukturalizace a změn v plánování dluhu tam, kde překročil hranici udržitelnosti a dlužníci už jej nejsou reálně schopni splatit. Musíme hovořit jasně. Za nahromadění dluhu jsou zodpovědní jak dlužníci, tak věřitelé. Dlužníci si skutečně půjčovali nad rámec svých možností, věřitelé však zároveň nezodpovědně poskytovali půjčky s vyhlídkou na značné zisky bez rizika, neboť tu vždycky zůstal daňový poplatník, aby jim pomohl. Proto se na těchto snahách budou muset podílet stejnou měrou dlužníci i věřitelé, a jestliže nezajistíme, aby se tak stalo, odsoudíme sami sebe ke scénáři japonského typu, to znamená k propadu Evropské unie. Jsem přesvědčen, že občané tohoto kontinentu si zaslouží něco mnohem lepšího. Vicky Ford (ECR). – Pane předsedající, toto je rozprava o správě ekonomických záležitostí. Mnoho zemí v Evropě, včetně té mojí, zažívá těžké hospodářské časy. O tomto víkendu rozšířila EU a Spojené království podporu našim přátelům za Irským mořem. Není čas na

15

16

CS


to, aby se Evropský parlament vyžíval v nadávkách a ukazování prstem, je čas na to, abychom se poučili ze svých chyb a v budoucnu činili lepší rozhodnutí. Minulý týden, v polovině listopadu, Řecko potřetí doplnilo své prosincové roční vyúčtování. Doufám, že jsme pod těmito vyúčtováními konečně udělali tlustou čáru. Jestli někdy existoval dobrý důvod pro to, aby si země zajistily lepší účetnictví a prognózy, tak to je tento. Evropská rada ve svých detailních plánech na sdílení informací během evropského semestru značně pokročila. Teď je třeba vše uvést do praxe. Ano, s ostatními zeměmi sice sdílíme osvědčené postupy, zároveň si však uvědomujeme, že ne všechny země jsou stejné a dobré správy ekonomických záležitostí lze dosáhnout různými způsoby, ale tak, aby z toho všichni měli prospěch. Bairbre de Brún (GUE/NGL). – (GA) Pane předsedající, skutečnost, že MMF, Evropská centrální banka a Komise přináší obtížně splnitelné podmínky, jasně naznačuje, že v Irsku se připravují škrty v řádu miliard eur. Zmizí pracovní místa, významně se omezí veřejné služby a lidem s nízkými platy se zvýší daň z příjmu. Banky si ponechají své zisky, zatímco chudí, nemocní, důchodci a jiné zranitelné skupiny o všechno přijdou. Ze strany Evropy nejde o pomoc, a proto jsme důrazně proti. Namísto toho, aby se k provádění těchto škrtů snažila získat mandát, poté, co MMF a EU zkontrolovaly účetní knihy, rozhodla se irská vláda, že volby se nebudou konat dřív, než bude tento rozpočet uzákoněn. Existovala ještě jiná cesta, kterou si ale irská vláda nevybrala. Rozhodli se jednat ve prospěch svých přátel v bankách, ne ve prospěch obyčejných irských lidí. Mario Borghezio (EFD). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, během této rozpravy se musí předseda Evropské centrální banky, pan Trichet, opravdu červenat. Pokud bychom se nacházeli ve starém římském senátu, některý senátor by jistě povstal ve své tóze a panu Trichetovi by řekl: „Quousque tandem abutere, Trichete, patientia nostra?“ – jak dlouho ještě, Trichete, chceš zkoušet naši trpělivost? Musíme se sami sebe ptát, zda je tou správnou cestou zabránit rozpadu eura – což je velmi obtížný úkol – nebo zabránit tomu, aby snahy o záchranu eura zruinovaly ekonomiky našich členských států poté, co eurofilní politika pana Prodiho a dalších zlikvidovala náš průmysl, především malé a střední podniky, například v Padánii, a přinesla pouze odstupné a dávky v nezaměstnanosti. Proč by měly země, jimž se daří krizi přežívat, vykrvácet kvůli 100 miliardám eur na záchranu Irska, které svojí politikou 12,5% daně z podnikání až dosud nekale soutěžilo s jinými zeměmi? Kde byla evropská správa, když se pouhý měsíc po zvládnutí zátěžových testů Anglo Irish Bank propadla do deficitu 8 miliard eur? Kde byl pan Trichet? Jsme si jistí, že výpomoc Irsku neporušuje Maastrichtskou smlouvu? Naštěstí v Německu existuje ústavní soud, který rozhodne o tom, že přenesení schodku jiné země do německého účetnictví je protiústavní. Nastal tedy čas říci euru sbohem, sbohem. Werner Langen (PPE). – (DE) Pane předsedající, slyšel jsem zde mnoho kritiky na adresu rozhodnutí z Deauville, každý však ví, že na začátku posledního zasedání vaší pracovní skupiny, pane Van Rompuyi, stálo 20 mimořádných položek. Jelikož podléhají zásadě jednomyslnosti, bylo nutné najít nějaké řešení. To ví každý. Každý také ví, že dva největší

24-11-2010

24-11-2010

CS


členské státy, Německo a Francie, jsou těmi, které v roce 2004 hřešily proti Paktu stability a růstu, ačkoli jak rovněž víme, v té době Německu vládli sociální demokraté se zelenými. Nadávky pana Schulze jsou tedy zcela nepotřebné. Pokud dnes říkáme, že by Pakt stability a růstu měl být ostřejší, prvním předpokladem pro to je, aby jej členské státy konečně začaly dodržovat. Jaký má smysl mít přísnější pravidla, když se jich nikdo nedrží? V této oblasti existuje nesoulad. Máme šest legislativních návrhů, z nichž dva jsou nařízení Rady a čtyři společná nařízení Rady a Evropského parlamentu. Některým stížnostem zkrátka nerozumím. Podílíme se na procesu spolurozhodování. Za svoji skupinu mohu říci, že návrhy Komise v této oblasti podpoříme. Poté budeme o celé záležitosti znovu jednat s Radou. Taková je skutečnost. Proč jsme tak skromní a urážíme třetí strany, které jsou součástí tohoto legislativního procesu, místo abychom uplatňovali svá práva? Dovolte mi říci něco k nezbytnosti změn Smlouvy. Podle mého názoru byla Smlouva napjata do krajnosti dne 9. května. Potřebujeme ospravedlnit záchranný balíček v souladu s článkem 122. Skutečnost, že členské státy si něco takového nepřejí proto, že by se do věci poté mohla zapojit Komise a Parlament, je podle mě chyba. Změnit článek 136 nebude stačit; potřebujeme spíš pevný právní základ pro záchranný balíček, a všechny ostatní otázky se pak vyřeší samy. Elisa Ferreira (S&D). – (PT) Pane předsedající, buďme upřímní. Mechanismus solidarity v případě státního dluhu nefungoval a nefunguje, výše řeckého dluhu neklesla, Irsko se zmítá v hospodářské nejistotě a šíření nákazy se nepodařilo zastavit. Když byl proces zahájen, bylo už příliš pozdě. Jde o mezivládní záležitost, jež měla existovat v jiné podobě už od chvíle, kdy euro původně vzniklo. Předseda Komise nyní navrhuje konsolidaci tohoto systému. Pro třetinu navrhovaných nástrojů se však počítá se zapojením soukromého sektoru. Už jsme slyšeli o návrhu pro kancléřku Merkelovou, v důsledku tohoto předčasného a špatně načasovaného prohlášení ceny na trzích prudce stouply. Během spolurozhodovacího procesu, provázejícího legislativní balíček o správě ekonomických záležitostí, využije Parlament všechny své možnosti a uplatní maximální zodpovědnost a ducha spolupráce, ale neučiní tak tím, že by obětoval naléhavost a rychlost a posunul kvalitu až na druhé místo. Aby tedy bylo jasno, Parlament se bude aktivně podílet, avšak o záležitosti natolik vážné, jako je řešení státního dluhu, nelze rozhodnout jako o nějakém okrajovém problému nebo bez zapojení evropské veřejnosti a jejích zástupců; tyto dva prvky jdou ruku v ruce. A konečně, my Evropané potřebujeme v nynější době krize jasnou evropskou vizi. Je zapotřebí evropského mechanismu konsolidace státního dluhu. Je zapotřebí vydávat eurobondy a udržitelným způsobem chránit eurozónu, a to prostřednictvím evropských, nikoli mezivládních systémů. Je zapotřebí posílit evropské rozpočty, neboť s 1 % úrovně evropského rozpočtu nemůžeme dál pokračovat, a růst a skutečné sbližování by měly stát v čele politických priorit Evropy. Tento program musí podpořit Komise i nový předseda. Předseda Komise nemůže být zavázán Radě Ecofin. To je to, co bychom měli evropské veřejnosti ukázat. Mirosław Piotrowski (ECR). – (PL) Pane předsedající, krize v eurozóně je skutečností. Důkazem vážnosti situace jsou dokonce snahy o změnu ustanovení Lisabonské smlouvy, která byla přijata navzdory značné opozici. Na jednu stranu je snadné pochopit postoj Německa a Francie, které nechtějí doplácet na krizi v Řecku, Irsku a možná i jiných zemích. Na druhou stranu bychom se měli zaměřit na precedens spojený se vstupem Lisabonské

17

18

CS


smlouvy v platnost. Jejím smyslem v zásadě bylo zlepšit fungování Evropské unie. Zcela jasně došlo k pravému opaku. Protože jsme však nyní nuceni Lisabonskou smlouvu změnit, nemělo by se to týkat pouze záležitostí spojených s eurozónou, ale také těch spojených s dalšími institucionálními mechanismy, jež se potýkají s problémy. Mnoho ekonomů tvrdí, že krize v Řecku by se nerozrostla na evropskou úroveň, pokud by si Řecko ponechalo vlastní měnu, jejíž kurz by následně významně poklesl. To ukazuje, že měny členských států by Unii byly bývaly přinesly více stability než eurozóna. Mario Mauro (PPE). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, rád bych z politického hlediska shrnul, co bylo během dnešní rozpravy řečeno. My členové hlavních evropských politických rodin zcela oprávněně kritizujeme euroskeptiky, protože nevěří v Evropu. Já se však domnívám, že skutečný problém možná spočívá v tom, že v Evropu nevěříme ani my sami, a tak nemůžeme euroskeptiky vinit z něčeho, co je naší vlastní zodpovědností. Tvoříme hlavní evropské politické rodiny a vždy jsme zastávali silné, cílevědomé evropské názory. Skutečnost je ale taková, že všechny vlády, na nichž se podílejí naše politické strany, se starají o celé soukolí, aby bylo možné tyto ohromné politické projekty uskutečnit. V mnoha případech se tak to, co chtějí vykonat ve dne, přes noc vrátí do původního stavu. To nám přináší ještě větší zodpovědnost, neboť pokud nejsme schopni prostřednictvím diskuse realizovat určité projekty, od eurobondů – abych byl konkrétní – po vydávání dluhopisů Evropské unie, bude pro nás velmi obtížné vysvětlovat našim občanům, že my jsme tytéž strany, které doma ze všeho viní Evropu a tvrdí, že z krize se vzpamatujeme pouze tehdy, až Evropa omezí své výdaje. Jsem přesvědčen, že jde o zásadu základní zodpovědnosti, která, když se na ni zapomene, skončí ztrátou samotné podstaty evropského projektu a my přijdeme o důvěryhodnost výměnou za prázdné sály a opuštěné volební urny, až se bude na věci podílet jen 40 % našich občanů. Anni Podimata (S&D). – (EL) Pane předsedající, pokud lze z rozhodnutí z posledního zasedání Evropské rady vyvodit jeden hlavní závěr, je to ten, že se jí nepodařilo trhy přesvědčit a uklidnit je. Trhy mají v dnešní době první i poslední slovo a my bychom se měli ptát proč. Možná je to proto, že kromě velmi přísných pravidel rozpočtové disciplíny si uvědomují, že trhlinu v hospodářské a politické soudržnosti eurozóny spíš rozšiřujeme, než abychom ji řešili? Nebo je to možná proto, že zacházení, které jedna skupina států, zatímco všechno ostatní zůstalo stejné, vyhradila dobré myšlence vytvořit stálý mechanismus pro řízení krizí, v praxi zdánlivě zbavilo tento mechanismus jakékoli přidané hodnoty, což vyslalo trhům špatný signál a vystavilo nás riziku, že nám nakonec zůstane mechanismus, který bude sebenaplňujícím proroctvím řízeného bankrotu? Jestliže jsme skutečně odhodláni zapojit soukromý sektor, abychom břemeno rozdělili, proč zarputile odmítáme pokročit vpřed a přijmout na evropské úrovni daň z transakcí? A konečně, proč nedokážeme pochopit, že mezi zpřísňováním pravidel rozpočtové disciplíny a stálým mechanismem pro řízení krizí existuje propast? Tuto propast bychom

24-11-2010

24-11-2010

CS


mohli překlenout, kdybychom se rozhodli vážně uvažovat o vytvoření společného mechanismu pro řízení části dluhu členských států prostřednictvím eurobondů. Danuta Maria Hübner (PPE). – Pane předsedající, nejprve mi dovolte poznamenat, že dlouhodobé podmínky konkurenceschopnosti se budou v jednotlivých členských státech lišit ještě léta. Strukturální příčiny nerovnováhy tak budou přetrvávat, zatímco správa ekonomických záležitostí zůstane jakožto teprve vznikající proces poměrně slabá. V této souvislosti je naprosto zásadní, aby Komise vyzkoušela, nejprve při prvním průzkumu meziročního růstu po zahájení evropského semestru 2011, co nejvíce součástí nové správy ekonomických záležitostí bude možné, především význam přehledu výsledků a jeho operační schopnosti. Zadruhé chápu, že systém plně automatických sankcí by vyžadoval změnu Smlouvy a že navrhovaný systém nás může dovést jen tak daleko, kam dosahují hranice Smlouvy. Proto důvěřuji Komisi a Radě, že udělají vše pro to, aby se vyhnuly dalším fázím projednávání, které by celý proces jen zbytečně zdržely. Zatřetí, hospodářský stav EU není pouhým součtem stavů jednotlivých států. Navíc, protože je systém založen na identifikaci těch členských států, které se neumí chovat, napravování jejich prohřešků by mohlo mít negativní dopady. Zejména napravování nerovnováhy může mít dopad na ostatní členské státy eurozóny i zbytek Unie. Na tyto potenciální důsledky je třeba brát ohled v jednotlivých opatřeních, aby se zlepšil hospodářský stav Unie jako celku. A poslední věc, chápu, že úplné a hloubkové zhodnocení správy ekonomických záležitostí by vyžadovalo čas, který nemáme. Zde by mohlo pomoci to, že za poslední dva roky Komise získala značné a podrobné poznatky a naučila se rozumět fungování 27 ekonomik, a proto chci nyní vyzvat ke dvěma krokům. Zajistěte porovnatelnost všech prvků a vztahů mezi vnitřní a vnější nerovnováhou. (Předsedající řečníka přerušil) (Rozprava byla přerušena) 5. Přivítání Předsedající. – Vážení kolegové, vítám zde delegaci z parlamentů zemí EHP/ESVO, čili naše kolegy z Islandu, Lichtenštejnska a Norska, stejně jako pozorovatele ze švýcarského federálního shromáždění, kteří se nachází na galerii pro oficiální návštěvy. Je pro mě potěšením přivítat tuto delegaci v Evropském parlamentu ve Štrasburku, kde se během dneška a zítřka zúčastní 35. zasedání Smíšeného parlamentního výboru EHP. Doufám, že dobře zavedené fungování Smíšeného parlamentního výboru EHP bude tento týden přínosné a přispěje k obohacení spolupráce parlamentů, stejně jako k zajištění demokratického parlamentního dohledu v rámci EHP. Vítejte, vážení kolegové. 6. Závěry zasedání Evropské rady (28.–29. října) a správa ekonomických záležitostí (pokračování rozpravy) Předsedající. – Nyní budeme pokračovat v rozpravě o závěrech zasedání Evropské rady (28.–29. října) a správě ekonomických záležitostí.

19

20

CS


Kathleen Van Brempt (S&D). – (NL) Pane předsedající, během dnešní rozpravy vyvstává jedno téma, a to je důležitá otázka správy ekonomických záležitostí, která je zásadní téměř pro všechny politické skupiny. Shoda je pouze povrchní, jelikož existují velké rozdíly v jejím výkladu. Při pohledu na výklad Rady, což také vyplývá z jejích závěrů, je vidět jednostranný důraz na to, co Rada považuje za nezbytné, zejména úspory, úspory a ještě jednou úspory. Jedná se téměř o ideologii, která se stala hospodářským zákonem: je potřeba dostatečně šetřit a všechno bude zase v pořádku. To ale není náš výklad správy ekonomických záležitostí. Právě naopak, bude třeba něčeho úplně jiného a naše skupina není jedinou, která sdílí tento názor. Podívejte se na ekonomy nebo na včerejší vydání deníku De Tijd, který rozhodně nešíří socialistickou propagandu, ve kterém se píše, a já budu parafrázovat: „šetření samotné podkopává už tak churavějící hospodářství a dále ztěžuje splácení dluhů.“ Je také třeba investic. Velmi jasným příkladem toho, co je potřeba, je snížení míry nezaměstnanosti. To by umožnilo všem našim členským státům splatit dluh. Vyžaduje to ale odvahu investovat do vzdělání a odborné přípravy a také odvahu investovat do rovnováhy mezi pracovním a rodinným životem. Při pohledu na úspory v různých členských státech vidíme, že to jsou přesně tyto investice, které jsou nejvíce postiženy snižováním nákladů. Je třeba jasné vize – pohledu na hospodářskou politiku – jako základu pro mobilizaci zdrojů k dosažení tohoto cíle. Teprve potom se můžeme zaměřit na to, jak nejlépe formovat Pakt stability a růstu. Domnívám se, že v tom se náš pohled na správu ekonomických záležitostí nejvíce liší od pohledu Rady. Paulo Rangel (PPE). – (PT) Pane předsedající, pane Van Rompuyi, pane Barroso, chtěl bych říct, že skupina Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) zaujímá jasnou pozici: je toho názoru, že vyřešení vážné krize, kterou Evropa prochází, je možné jedině prostřednictvím rozšíření správy ekonomických záležitostí a uplatněním metody Společenství. Nepochybujeme o tom, že jediným způsobem, jak krizi čelit a vyřešit ji, je prostřednictvím metody Společenství s využitím nástrojů odpovídajících skutečné jednotné měně v eurozóně. To však znamená, že každá z institucí – Rada, Komise i Parlament – musí dát veřejnosti jasně najevo, že si je vědoma svojí odpovědnosti. Je třeba říct, že největší skupiny v rámci Evropského parlamentu jsou ochotny otevřeně spolupracovat prostřednictvím většího využití metody Společenství, zavedením správy ekonomických záležitostí a vytvořením potřebných podmínek pro jednotnou měnu k překonání krize v Evropě. Je také zřejmé, že totéž platí pro Komisi a jejího předsedu, který prokázal, že není závislý na Radě nebo Parlamentu, ale že, na rozdíl od tvrzení socialistů a paní Ferreirové, pracuje v zájmu Evropy. Zůstává na Radě, aby se v prosinci přihlásila ke svojí odpovědnosti. Spoléháme na ni a na její jednoznačný závazek k evropskému dialogu, pane Van Rompuyi. Marietta Giannakou (PPE). – (EL) Pane předsedající, přijatý mechanismus stálé podpory je bezpochyby pozitivním krokem. Stále však existují nedostatky ve strategickém plánování, které musí obsahovat hospodářskou unii a samozřejmě správu ekonomických záležitostí. Evropská unie byla vytvořena díky tehdejším silným vládám. Ekonomická krize mohla vzniknout kvůli slabým vládám, které umožnily hospodářským automatismům ekonomické globalizace nahradit politická rozhodnutí, která Společenství potřebuje, má-li i nadále fungovat. Evropa zajistila 50 let prosperity a my máme povinnost tuto prosperitu i nadále pro naše občany zajišťovat. Proto je zřejmé, že růst musí pokračovat. Otázkou je, jaký růst máme přesně na mysli v době, kdy se celý globální systém mění. Jak dnes vypadá Evropa? A jak

24-11-2010

24-11-2010

CS


bude vypadat v budoucnu? Bude to oblast průmyslu, malých a středně velkých podniků a služeb, katalyzátor vývozu? Proto potřebujeme silnější Evropu místo podezřívání a mezivládního přístupu, které byly nedávno na denním pořádku. Některé země očividně nedokázaly dodržovat Pakt stability, ale jak mi pan Reinfeldt sdělil v odpovědi na moji otázku z minulého prosince, pouze jediná země splnila veškeré podmínky Paktu stability, všechny ostatní země svoje závazky porušily. V důsledku toho musíme všichni táhnout za jeden provaz a podporovat země, které se v současné době potýkají s následky krize, protože z čeho v konečném důsledku pramení síla velkých zemí? Domnívám se, že to je ze společné existence malých zemí v rámci evropského systému. Kromě toho by náklady nás všech při neexistenci Evropské unie byly neúnosné. Tunne Kelam (PPE). – Pane předsedající, klíčem k překonání hospodářské krize je vyvodit z ní závazné závěry, protože se v první řadě jedná o krizi důvěry a odpovědnosti. Důvěra je založená na přiměřené rovnováze příjmů a výdajů. Po více než 20 let byla většina Evropy zvyklá žít a konzumovat dnes na úkor zítřka a dokonce i pozítří – na úkor příštích generací, jejichž počet se dramaticky snižuje. Za druhé jsme si zvykli přistupovat k pravidlům, která mají zajišťovat stabilitu, velmi liberálně. Mohou-li to v případě domácí potřeby zvládnout velké země, bude pro ostatní snazší je následovat. Proto pro prosazení principu fiskální disciplíny a jeho obnovení se vší vážností bude politika vyrovnaného rozpočtu nejlepším testem důvěryhodnosti Evropy. Za třetí je zde zřejmá potřeba existence mechanismů kontroly a rovnováhy. Nemohu než přivítat rozhodnutí Evropské rady schválit závěry o správě evropských ekonomických záležitostí, zavedení dluhových kritérií a možnosti mechanismu včasného zásahu. Co ale doopravdy potřebujeme – a v tom podporuji závěry kolegy Verhofstadta – je skutečná správa ekonomických záležitostí a opravdové sankce, které budou bolet. Těšíme se na rámcové návrhy Komise týkající se budoucích krizových mechanismů v příštím měsíci. Elena Băsescu (PPE). – (RO) Pane předsedající, vítám nový balíček opatření ke zvýšení rozpočtové disciplíny a rozšíření hospodářského dohledu. Domnívám se, že navrhovaná opatření byla nezbytná kvůli uvedeným rozdílům mezi členskými státy s ohledem na dodržování fiskální a rozpočtové politiky. Následkem toho přinesla hospodářská krize znepokojující dojem z několika zemí včetně Rumunska. Domnívám se, že klíčovou inovací je vytvoření nového makroekonomického rámce pro dohled. Usnadní odhalování vznikajících rizik a nerovnováhy. Přijetí zprávy o správě ekonomických záležitostí vypracované pracovní skupinou pod vedením pana Van Rompuye znamená významný krok. Její realizace povede k vytvoření nového robustního rámce krizového řízení. Ráda bych také zmínila význam nařízení o zajištění dodržování fiskálních norem Evropské unie v rámci vnitrostátních rozpočtů. V praxi to znamená, že už nebude možné, aby vnitrostátní rozpočty obcházely fiskální pravidla Evropské unie. Csaba Sándor Tabajdi (S&D). – (HU) Pane předsedající, nadcházející maďarské předsednictví bude čelit velké výzvě co nejrychlejšího provádění dodatku Lisabonské smlouvy a zavádění správy ekonomických záležitostí. Členské státy mimo eurozónu v úžasu sledují, jak se v ní na všech frontách objevují trhliny. Jsme vázáni smlouvou

21

22

CS


o přistoupení a naše schopnost přiblížit se vstupu závisí na tom, zda se bohatší polovina Evropy stabilizuje a zda solidarita Společenství překoná vnitrostátní zájmy. Se znepokojením a sympatiemi sledujeme irskou krizi a problémy Řecka, Portugalska a Španělska a čekáme, zda dojde k rozpadu eurozóny. Rozhodnutí Evropské rady, byť jako obvykle přišlo pozdě, se nakonec ukázalo být správným. Zavedení správy ekonomických záležitostí může signalizovat začátek nové éry v dějinách evropské integrace, ale její realizace může být rovněž zrádná a plná komplikací. Jsem přesvědčen, že maďarské předsednictví udělá všechno, co bude v jeho silách, aby zajistilo úspěch. Ilda Figueiredo (GUE/NGL). – (PT) Pane předsedající, Portugalsko zažívá největší generální stávku za posledních 20 let. Tento protest následuje další stejně významné protesty, ke kterým došlo v několika zemích Evropské unie včetně Řecka a Francie. Jaká je reakce vedoucích představitelů Evropské rady a Komise? Protesty proti svým asociálním politikám ignorují a dále trvají na těch samých politikách, které přispěly k současné situaci. Přehlížejí skutečnost, že zranitelnost eura je přímým výsledkem politiky, kterou praktikují: liberalizace kapitálových trhů, neomezené finanční spekulace a požadavek nominální konvergence prostřednictvím Paktu stability a růstu. Celou tu dobu se ale skutečné rozdíly mezi ekonomikami prohlubují, nezaměstnanost a chudoba dosahují neúnosné úrovně a zvyšuje se sociální napětí. Jak dlouho budou ještě trvat na pokračování v cestě tímto směrem? Co je třeba udělat, abychom se s touto politikou rozešli a více se angažovali při podpoře produkce, vytváření pracovních míst a ocenění práce? Jaroslav Paška (EFD). – (SK) Pane předsedající, jednání Evropské rady koncem října proběhlo ve složité situaci. Všechny země v současnosti korigují svoji hospodářskou politiku s cílem co nejdříve se dostat z nepříznivé hospodářské situace alespoň k jakémusi hospodářskému růstu. Po Řecku a Irsku stojí i další země před rizikem platební neschopnosti. Musí nám proto být jasné, že v takové složité situaci se předsedům vlád velmi těžko přijímají rozhodnutí, kterými by se vzdali svých schopností modelovat a regulovat hospodářské řízení svých států a odevzdali některé kompetence hospodářského řízení na úroveň evropských institucí. Proto musíme velmi citlivě diskutovat o našich společných představách, jak co nejbezpečněji a nejrychleji vyvést Evropu ze současné složité situace, a neměli bychom při tom podceňovat snahu jednotlivých představitelů vlád, aby problémy svých zemí řešili v rámci svých kompetencí a svých schopností tak, aby se nedostali do rozporu se zájmy Evropy. Andrew Henry William Brons (NI). – Pane předsedající, Evropská rada zopakovala staré otřepané heslo o nutnosti vyhnout se všem formám protekcionismu a také pohybům směnných kurzů, které by byly zaměřené na konkurenční výhodu. Všeobecné přijetí globalismu Evropskou unií učinilo z evropských zemí lovnou zvěř pro konkurenci z rozvíjejících se ekonomik, zejména Číny, kterým nemůžeme konkurovat. Tyto ekonomiky pohrdají mezinárodními patenty a autorskými právy, vyplácejí dělníkům mzdy na hranici životního minima a někdy je zaměstnávají doslova v podmínkách otrocké práce. Směnný kurz svojí měny si Čína stanovila na uměle nízké úrovni, aby tak její výrobky byly ještě levnější. Evropské země musí jednotlivě – což je moje preference – nebo společně své zaměstnavatele a zaměstnance před touto nekalou konkurencí chránit. Zatímco směnné kurzy by neměly být uměle udržovány na nízké úrovni k zajištění konkurenční výhody, neměly by být udržovány ani na uměle společné úrovni – viz příklad eura – ke společné nevýhodě zemí

24-11-2010

24-11-2010

CS


eurozóny. Pokud by měnám problémových zemí byl umožněn pokles jejich hodnoty, dostavilo by se následně oživení. Jean-Pierre Audy (PPE). – (FR) Pane předsedající, pane Van Rompuyi, pane Barroso, rád bych se na úvod věnoval otázce veřejných výdajů na evropské úrovni. Zajímalo by mě, zda vzhledem k významným výzvám, které jsou před námi, neuzrála doba pro zásadní debatu mezi našimi kolegy z vnitrostátních parlamentů a Evropským parlamentem o sdílení našich veřejných výdajů a jejich převedení na úroveň Společenství. Dovolím si použít příklad pana Lamassoura: máme 27 armád, ale žádného nepřítele; jednu celní unii, ale 27 celních správ; výzkumné programy, které byly financovány 15 až 20 krát bez jakékoliv koordinace; transevropské sítě, které by měly být propojeny; energetické sítě; a seznam dále pokračuje. Navrhuji, abychom nezávislého auditora pověřili provedením auditu veřejných výdajů na těchto třech úrovních: evropské, vnitrostátní a místní výkonné. Výsledky auditu by byly předloženy členům národních parlamentů a Evropského parlamentu, aby byla zajištěna rozsáhlá diskuse o veřejných výdajích a mohly by být svěřeny Evropskému účetnímu dvoru a 27 vnitrostátním účetním dvorům. Chci předložit tento návrh, abychom zajistili kontrolu a lepší řízení veřejných výdajů na evropské úrovni. Monika Flašíková Beňová (S&D). – (SK) Pane předsedající, setkání Evropské rady se neslo v očekávání toho, jak se vedoucí představitelé Evropy vypořádají s problémy, které před ně postavila hospodářská recese. Jak jsem už vícekrát naznačovala, nebude stačit soustředit se pouze na rozpočty. Strukturální nerovnováhy, které krizi jen prohlubují, ale nejsou jen o dluzích. Nebude-li přijat mechanismus, který bude schopný postihnout i ostatní aspekty, budou na místě vážné pochybnosti o jeho úspěšnosti. Dalším tématem byla diskuse o tom, zda se výpadky v rozpočtu způsobené penzijními reformami mají počítat do deficitu. Na jedné straně se už bavíme o zpřísnění pravidel a jejich systematičnosti, ale hned vzápětí řešíme výjimky. I kdyby byly penzijní reformy tak nevyhnutelné, jak jsou prezentovány, což si osobně nemyslím, daly by se stejně tak najít i jiné příklady prospěšných programů. Kdo bude potom posuzovat, co je více či méně důležité a proč? Jsem přesvědčená, že když se bavíme o systémových řešeních, nemůžeme současně otevírat i diskusi o výjimkách. John Bufton (EFD). – Pane předsedající, rád bych učinil pár poznámek k tomu, co dnes ráno řekli předseda Evropské rady Van Rompuy a předseda Komise Barroso. Vypadá to, jako by oba popírali skutečnost, že eurozóna je v krizi a my se nyní nacházíme na pokraji zhroucení. Mnoho dalších lidí zde to také odmítá. Proboha, probuďte se. Lidé to sledují ze svých zemí a uvědomují si, že v Evropském parlamentu stejně není mnoho lidí. Jedná se o největší krizi, kterou jsme kdy zažili, a já vám říkám, že je to vážné. Zeptám se pana Barrosa a pana Van Rompuye, aby mi laskavě řekli – budou hovořit za pár minut – jaký je jejich plán B? Musí existovat plán B, nebo to tak necháte pokračovat až do úplného konce? Jsem přesvědčen, že se potýkáme s největší krizí všech dob. Bylo jí zasaženo celé spektrum členských států. Dlužíte lidem záložní plán B. Prosím, řekněte nám, že ho skutečně máte.

23

24

CS


Ildikó Gáll-Pelcz (PPE). – (HU) Pane předsedající, dámy a pánové, ráda bych vyjádřila svoje potěšení nad tím, že v průběhu konzultace byla potvrzena důležitost systémových penzijních reforem. Avšak reformy v rámci Paktu stability a růstu neposkytují rovné příležitosti pro všechny hráče. Maďarsko také vystupuje proti diskriminaci a vyzývá Evropskou unii ke zvážení nákladů na penzijní reformy při výpočtu státního schodku. Jsem přesvědčena, že pokud nechcete diskriminovat země, které využívají svojí svobodné volby, je třeba při stanovení rozpočtového schodku vzít v úvahu platby do soukromých penzijních fondů. Řešení tohoto problému je naléhavé. Je dobrou zprávou, že možnost pro nalezení uspokojivého řešení bude prezentována již na prosincovém zasedání Rady. Žádám vás, abyste učinili nediskriminační politické rozhodnutí a v co nejbližší době ho předali Komisi, aby legislativní proces mohl začít co nejdříve a byl případně ukončen s uspokojivým výsledkem pro všechny zúčastněné strany. Antigoni Papadopoulou (S&D). – (EL) Pane předsedající, Řecko, Irsko, Portugalsko a Španělsko trpí důsledky hospodářské krize. Kůň se již splašil. Není cesty zpět, je nutné přijmout opatření. Podezřívání a euroskepticismus nám nepomůže dostat se z mezinárodní hospodářské krize. Co naopak potřebujeme, je solidarita Společenství, politická vůle, vize, důvěra v dynamiku Evropy a především koordinovaná opatření k zajištění strukturální změny jak na vnitrostátní úrovni, tak v rámci Evropské unie. Potřebujeme více pracovních míst, větší růst, urychlení některých procesů, realizaci strategie Evropské unie, racionalizaci a restrukturalizaci korporátní správy, transparentnost ve správě ekonomických záležitostí, ověření národních statistik a stálý společný mechanismus pro řízení krizí v Evropské unii, ale pouze ve prospěch evropských občanů. Krize se týká všech, nejen zemí, které přímo trpí jejími důsledky. Potřebujeme jak solidaritu Společenství, tak společný koordinovaný postup. Barry Madlener (NI). – (NL) Pane předsedající, eurozóna se nyní hroutí a předseda Komise Barroso na to musí dohlížet. Koneckonců miliardy pomoci, které byly po mnoho let poskytovány zemím jako Řecko, Španělsko, Portugalsko a Irsko nevedly k posílení těchto slabých ekonomik na úroveň silných hospodářství Německa a Nizozemí; místo toho bylo výsledkem této miliardové pomoci nepřijatelné chování socialistů. Například, jeden ze tří řeckých zaměstnanců pracuje ve státní správě; tsunami nezápadních přistěhovalců do Evropy stálo každou zemi miliardy a tito přistěhovalci jsou nyní doma bez práce. Tak se převážně chovají socialisté. Vzpomínáte si? Španělsko, které před několika lety zlegalizovalo pobyt jednoho milionu nelegálních přistěhovalců, se nyní potýká s dvacetiprocentní mírou nezaměstnanosti. Nyní naše silnější ekonomiky musí znovu těmto zemím dát miliardy v rámci pomoci, ale bude se jednat o pouhou krátkodobou náplast. V dlouhodobé perspektivě bude otázka postavena tak, zda jsme připraveni nadále strukturálně podporovat slabé země miliardami našich daňových poplatníků. Odpověď zní „ne“. Proto bych chtěl předsedovi Komise Barrosovi položit následující otázku: copak není znovuzavedení vlastní řecké měny, drachmy, a také irské měny jediným dlouhodobým řešením, které nás dostane z těchto problémů? Je toto řešení součástí seriózní diskuse s těmito zeměmi? Seán Kelly (PPE). – Pane předsedající, jako irského poslance Evropského parlamentu mě netěší sem dnes ráno přijít a poslouchat od téměř každého řečníka poznámky o Irsku kvůli naší ekonomické situaci, zejména když nás před pár lety většina považovala za ukázkový příklad hospodářského úspěchu v rámci Evropské unie.

24-11-2010

24-11-2010

CS


Nicméně si myslím, že v Irsku je odhodlání dát vše do pořádku a že drtivá většina lidí by uvítala podporu ze strany našich evropských přátel a kolegů. Lze vyvodit několik ponaučení. Domnívám se, že pan Farage nebyl daleko od pravdy, když prohlásil, že naše problémy do značné míry způsobila hloupost a chamtivost irských politiků, kteří se bratříčkovali s bankami a regulátory. Musíme se z toho poučit. Bude také velmi důležité, aby architektura dohledu, která se zavádí od 1. ledna, náležitě fungovala, aby různé zátěžové testy byly schopné odhalit, co se bude dít v budoucnu, a zalarmovat veřejnost, začne-li se situace vymykat z rukou. Zigmantas Balčytis (S&D). – (LT) Pane předsedající, je opravdu velmi správné, že nyní začínáme hovořit o velice důležitých záležitostech, jako je společné řízení budoucího hospodářství. Domnívám se, že v blízké budoucnosti budeme diskutovat o možném společném fiskálním systému. Kromě toho dnes můžeme sledovat výrazný negativní dopad, který má posílený směnný kurz eura společně s mnoha dalšími faktory. Dnes mě zklamalo zjištění o provedení bankovního testu před šesti měsíci, jehož výsledek stále ještě nebyl potvrzen. To jen znovu potvrzuje, že v Evropské unii nám schází spolehlivé informace. Bez nich nemůžeme najít východiska z poměrně složité situace. Na závěr bych tedy chtěl vyzvat Evropskou komisi, aby v budoucnu svoje návrhy předkládala daleko aktivněji, protože se jedná o složitou situaci, která bude vyžadovat značné úsilí, obrovské finanční prostředky a možná i úplně jiné porozumění v oblasti hospodářského, finančního a dalších druhů monitorování. Milan Zver (PPE). – (SL) Pane předsedající, pane Van Rompuyi, pane Barroso, dovolte mi krátce vstoupit do této debaty. Pro mě je situace poměrně jasná: kdo může za velkou krizi, které čelíme? Ta část bankovního sektoru, která podnikala bez skutečného zajištění a vzala na sebe příliš mnoho rizik. Ale jsou to i další – některé evropské vlády, které podporovaly nadměrnou spotřebu a určitou přerozdělovací mentalitu mezi lidmi. Vyslechli jsme dnes dvě linie úvah: jsou tu poslanci, kteří volají po větší solidaritě, jako by chtěli říct „prosím, pomozte nám!“, a pak ti, kteří se snaží apelovat především na větší zodpovědnost v době, kdy se dostáváme z krize. Nebylo by správné, aby ti, kteří tuto velkou krizi způsobili, nyní hledali způsoby jejího řešení, cestu ven z ní. Kritici výrazných úsporných opatření jsou zcela jistě na špatné cestě. Za těchto podmínek je pouze správné, aby daňoví poplatníci ze zemí, které se potýkají se současnou situací, nebyli umlčeni. Petru Constantin Luhan (PPE). – (RO) Pane předsedající, vítám skutečnost, že zpráva o správě ekonomických záležitostí poskytuje nový základ pro vytvoření životaschopného systému pro naše působení v této oblasti. Domnívám se, že doporučení obsažená ve zprávě o robustnějších institucích pro účinnější správu ekonomických záležitostí, jako je vytvoření veřejných institucí na vnitrostátní úrovni, jež budou poskytovat nezávislé analýzy, hodnocení a předpovědi pro otázky vnitřní fiskální politiky, tvoří základ pro vytvoření transparentního evropského systému. Považuji za životně důležité nabídnout každému členskému státu možnost ověřit základ použitý pro analýzu a hodnocení jednotlivých navržených domácích fiskálních opatření, což povede k vytvoření přístupu založeného na důvěře a vzájemné informovanosti.

25

26

CS


Potvrzuji, že je potřeba přijmout konkrétní opatření k usnadnění správy ekonomických záležitostí založená na hluboké, transparentní znalosti a otevřené diskusi o všech domácích opatřeních přijatých členskými státy, která mohou mít dopad na úrovni Evropské unie. Elisa Ferreira (S&D). (Otázka položená poslanci Rangelovi postupem modré karty podle čl. 149 odst. 8 jednacího řádu) – (PT) Pane předsedající, děkuji vám za udělení slova, nicméně jsem žádala o prostor k vyjádření zvednutím modré karty, protože jsem byla přímo napadena panem Rangelem, a proto bych bývala ráda dostala prostor dříve. Chtěla bych využít této příležitosti a požádat pana Rangela, aby nám všem vysvětlil, jaký konkrétní rozdíl s ohledem na řízení státního dluhu spatřuje v návrzích kancléřky Merkelové a Komise, a řekl nám, proč první návrh Komise o řízení státního dluhu, který byl vlastně návrhem evropským, byl bez jakékoliv diskuse nebo veřejné debaty odmítnut, když vyšlo najevo, že není v souladu se zájmy Německa. Paulo Rangel (PPE). (Otázka určená poslankyni Ferreirové na základě procedury zvednutí modré karty, čl. 149 odst. 8 jednacího řádu) – (PT) Chtěl bych jen rychle odpovědět, že nelze pochybovat o tom, že v rámci evropského procesu samozřejmě dochází k neustálému vyjednávání mezi různými orgány, ale že Komise vždy prosazovala metodu Společenství a obhajovala podniknutí dalších kroků v procesu jednotné měny. Samozřejmě se v Evropském parlamentu najdou i takoví poslanci, kteří se tu chtějí zabývat vnitrostátní politikou, jako je tomu v případě paní Ferreirové. Diogo Feio (PPE). – (PT) Pane předsedající, Evropská unie stojí před obdobím zásadních reforem. Musí reagovat na krizi a podpořit jednotnou měnu, která potřebuje svoje vlastní pravidla platná pro všechny členské státy. Evropský parlament již zaujal v otázce správy ekonomických záležitostí vůdčí pozici, když prosazuje mezi 27 členskými státy větší spolupráci na růstu, pevný postoj k provádění Paktu stability a růstu a solidaritu mezi členskými státy, přičemž byl prvním orgánem, který upozornil na potřebu vytvoření dluhového fondu pro jednotlivé země, které tvoří Evropskou unii. Budeme proto pokračovat ve spolupráci s Komisí, jejímuž předsedovi vysíláme vstřícné gesto, a budeme doufat i v pokračující spolupráci s Radou. V tuto chvíli se projednává šest různých zpráv, k nimž zaujmeme velmi jasné stanovisko. José Manuel Barroso, Předseda Evropské komise. – Pane předsedající, odpovím na dvě konkrétní otázky a také učiním dvě obecnější poznámky k diskusi, která proběhla dnes ráno. Zaprvé otázka, kterou vznesl pan Schulz: je velmi důležitá a týká se irských zátěžových testů. Rád bych řekl následující. Společná metodologie zátěžových testů byla dohodnuta na evropské úrovni, je velmi důsledná a počítá s nepříznivými makroekonomickými scénáři. Avšak k vlastnímu provedení testů došlo pod dohledem pověřených vnitrostátních orgánů. Na evropské úrovni proběhla koordinace s Evropským výborem orgánů bankovního dohledu, ale jinak v této oblasti nemá Evropská unie kompetence. Chci zdůraznit, že až do nedávné doby neměla Evropská unie tento druh odpovědnosti. To se změní příští leden. Do té doby bude připravena nová architektura finanční regulace a dohledu na základě návrhů Komise po dohodě s Radou a Evropským parlamentem. Budeme mít k dispozici tři evropské orgány pro dohled na mikro úrovni pro sektory bankovnictví, cenných papírů a pojišťovnictví a také Evropskou radu pro systémová rizika pro oblast makro-finanční stability a s ní souvisejících rizik. To nám poskytne daleko silnější nástroje a infrastrukturu pro provedení následných testů jednotnějším, důslednějším

24-11-2010

24-11-2010

CS


a ucelenějším způsobem. Chci ještě jednou zdůraznit tento bod. Před krizí jsme nástroje, které dnes vytváříme, neměli. Tím se dostávám k druhému tématu, které se týká způsobu, jakým přistupujeme k citlivým otázkám typu stálého krizového mechanismu. Chci, aby bylo jasné, že jsem o této problematice nechtěl mluvit, ale jelikož na toto téma zazněla otázka, musím na ni odpovědět. Jednomyslně – znovu opakuji, jednomyslně – se hlavy států nebo vlád rozhodly požádat o zřízení stálého krizového mechanismu s účastí soukromého sektoru. Byl jsem jedním z těch, kdo varovali Evropskou radu před riziky spojenými s tímto návrhem bez jeho řádné přípravy a komunikace. Nicméně byl tento návrh učiněn a padlo o něm rozhodnutí a my k tomu nyní musíme přistoupit co možná nejzodpovědněji. Proto se domnívám, že některé připomínky, které tu dnes zazněly, nejsou příliš prospěšné. Stále se nacházíme ve velmi složitých podmínkách. Domnívám se, že v současné době potřebujeme činy a nikoliv jen další slova. Máme co do činění s velmi citlivými globálními finančními trhy. Některé komentáře mívají účinek sebenaplňujícího se proroctví. Proto není užitečné začít spekulovat o zemích, které mohou být ohroženy. Musíme tyto země požádat, aby provedli veškerá opatření potřebná k dosažení finanční a rozpočtové stability. Z tohoto důvodu nehodlám spekulovat o plánu B. Společně s předsedou Evropské rady Van Rompuyem děláme svou práci, diskutujeme o problematice zodpovědnosti s našimi členskými státy. Co se týká role Komise, chci se opět vyjádřit naprosto jasně. Komise – což uznala většina z vás – vždy předkládala ambiciózní návrhy. Jsme pro ambiciózní správu ekonomických záležitostí v Evropě. Ale musíme být také realisty. Společně nemůžeme jít nad rámec toho, co je ustanoveno na základě společné dohody s našimi členskými státy. Při existenci dohody – navíc takové, která vůči předchozímu stavu představuje pokrok – není užitečné mluvit o ideálních řešeních, o kterých víme, že se nikdy nebudou realizovat. Takže Komise plní svou úlohu a bude v tom i nadále pokračovat, přičemž bude ještě ambicióznější ve svých požadavcích na společný cíl, správu ekonomických záležitostí a stabilitu eurozóny, ale nejen jí. Chci tento bod zdůraznit, protože si myslím, že v dnešní debatě nezazněl dostatečně jasně. Někteří z vás mluvili o problémech v eurozóně. Je mi líto, ale problémy nejsou jen tam. Problémem není euro. Jsem naprosto přesvědčen, že bez eura by situace byla daleko horší. (Potlesk) Někteří z vás zapomínají, že některé země mimo eurozónu mají stejné, a v určitých případech ještě horší, problémy se státními dluhy a že země, která není ani členem Evropské unie a která nyní žádá o vstup – Island – zbankrotovala a také nemá euro. Pravdou je, že euro nebylo příčinou problému. Je intelektuálně a politicky nečestné tvrdit, že problém spočívá v existenci eura. (Potlesk) Nyní musíme uznat specifičnost situace v eurozóně, věnovat se řešení problémů a požádat všechny členské státy, aby se zavázaly ke společnému postupu: jak ty, které jsou součástí eurozóny, tak i ty mimo ní. Domnívám se, že všichni pochopili, že existuje společný zájem na společném postupu k vyřešení této krize. Tak bude postupovat Komise, zodpovědně,

27

28

CS


přičemž bude samozřejmě tlačit na co nejvyšší ambice, ale v konečné fázi bude loajálně spolupracovat se všemi orgány, tak jako doposud s Evropským parlamentem i s Evropskou radou. To je zodpovědný přístup, kterým se musíme řídit. V době extrémní nervozity na trzích musíme zachovat chladné hlavy a silný smysl pro zodpovědnost a samozřejmě také silný smysl pro náš společný evropský cíl. (Potlesk) Herman Van Rompuy, Předseda Evropské rady. – (FR) Pane předsedající, vážení poslanci Evropského parlamentu, již dříve jsme řekli, že analýza předsedy Komise se liší od té mojí, ale toto je poprvé, pane Schulzi, kdy jsem byl obviněn z předstírání toho, že je vše v pořádku, i když tomu tak není. Je to vůbec poprvé v celé mojí kariéře. Mohu vás ujistit, že krizi v žádném případě nepodceňuji a že procházíme složitým obdobím. Pokud nejsou moje prohlášení vytržena z kontextu, jsem obvykle velmi opatrný a domnívám se, že v evropském prostoru – mimo Evropský parlament – zaznívá příliš mnoho prohlášení, která jsou pobuřující nebo jiná. Musíme nyní vše zklidnit a přestat neustále zmiňovat vážnost krize. O té už víme. Je načase jednat. Podle některých z vás bychom si měli vzít ponaučení. Existuje francouzské přísloví, které praví: „naše činy nás následují“. Vážení poslanci Evropského parlamentu, když jsem se ujal úřadu, existoval Pakt stability a růstu, který byl o několik let předtím upraven a stal se pružnějším, ale nebyl uplatněn. Když jsem se ujal úřadu, zdědil jsem Lisabonskou smlouvu, která umožňuje některé postupy, které se mimo jiné týkají sankcí a přijímání rozhodnutí, podléhá-li země postupu v situaci nadměrného schodku. Tato rozhodnutí dělá podle Lisabonské smlouvy Rada. Když jsem se ujal úřadu, neexistovaly žádné krizové mechanismy, což bylo třeba napravit. Posílíme proto Pakt stability a růstu a poprvé zavedeme systém makroekonomického dohledu. Mohu vás ujistit, že kdybychom měli takové mechanismy před několika lety, problémy, kterými trpěly některé země, by se nikdy neobjevily. Objevili bychom bubliny na trhu s nemovitostmi. Odhalili bychom problémy s konkurenceschopností některých zemí. Nyní tyto mechanismy zavedeme. Jsou nové a inovativní a plně zohledňují ponaučení z krize. Co se týká Lisabonské smlouvy, hodláme ji změnit, abychom jí dodali právní základ u některých ústavních soudů – právní základ pro stálý krizový mechanismus. To je jediný důvod. Doufám, že tím nebudeme riskovat zahájení další velké diskuse o institucích, která by podle mého názoru v současném ovzduší stejně nikam nevedla, a navíc by odvedla naší pozornost od řešení krize. Dříve jsme neměli žádný krizový mechanismus. Když jsme čelili problému v Řecku, museli jsme mechanismus jeho řešení vymyslet, protože žádný neexistoval. Když jsme přišli s dalším opatřením, záchranným balíčkem ve výši 750 miliard EUR, museli jsme být kreativní v našem výkladu Lisabonské smlouvy, aby bylo možné ho použít. Vyvozujeme tedy z krize ponaučení a znovu opakuji, že naše činy nás následují. Měli jsme slabý Pakt stability a růstu, který nebyl použit, postrádali jsme jakýkoliv makroekonomický dohled a neexistoval ani žádný krizový mechanismus. Chopily se členské státy svojí odpovědnosti? Mnohé z nich ano. Zavádějí reformy, které mnohdy jdou proti hlavnímu proudu veřejného mínění. Podnikly kroky, které často

24-11-2010

24-11-2010

CS


prokázaly velkou odvahu, a to nejen země, které se přímo potýkaly s problémy, ale i další. Chápeme se svojí odpovědnosti. Vážení členové Evropského parlamentu, nesoustřeďujme se vždy na špatného nepřítele. Mnohdy se mi zdá, že se příliš zaměřujeme na vlády a parlamenty členských států. Vyvarujme se toho, abychom označili špatného nepřítele. Dnes někteří mluví nejen o Irsku, ale také o Portugalsku. Dovolte mi, abych vám prezentoval některé údaje. Schodek veřejných financí v Portugalsku v roce 2009 činil 9.3 %, v roce 2010 to bude 7.3 % a v roce 2011 potom 4.6 %. Průměrná úroková sazba na portugalský veřejný dluh je 3.6 %. To je extrémně nízká hodnota. Portugalsko se nepotýká s krizí ani s bublinou na trhu s nemovitostmi. Jeho finanční sektor nemá v zemi příliš vysoký podíl. Kapitalizace jeho bank je na dobré úrovni. Nezaměřujme se na špatného nepřítele. Někteří tvrdí, že krizová situace je nakažlivá, ale nemají pro to ekonomické odůvodnění ani racionální základ. Znovu opakuji: vyvarujme se toho, abychom označili špatného nepřítele. Ty, kteří volali po větší spolupráci mezi institucemi, mohu ujistit, že předsednictví dělá pro spolupráci vše, co je v jeho silách. Zpráva vydaná pracovní skupinou byla členy přijata, včetně zástupce Evropské komise, komisaře Rehna. Pracujeme bok po boku také v dalších oblastech, jako je například stálý krizový mechanismus. Doufám, že stejný duch spolupráce zavládne i při přípravě rozpočtu na rok 2011. Mrzí mě, že se nám nepodařilo dosáhnout dohody. Nicméně si dovolím učinit poznámku na téma spolupráce. Vy všichni jste poslanci Evropského parlamentu a patříte do určitých politických skupin. Musím zmínit, že se někdy setkávám se zásadními rozdíly mezi tím, co slyším v rámci Evropské rady od předsedů vlád a dalších zástupců, a tím, co vyslechnu v tomto Parlamentu od členů stejné politické skupiny. Nejde o kritiku. Není nutné být vždy ve shodě s vlastní politickou stranou. Během svojí politické dráhy jsem byl svědkem mnohých konfliktů v rámci mojí vlastní strany. Osobně však dělám všechno, co je v mých silách, pro dosažení jednotnosti a spolupráce mezi institucemi. Proto se domnívám, že je nutná spolupráce na všech politických úrovních, abychom dosáhli jednotnějšího postoje, než jak je tomu nyní. Souhlasím s těmi, kteří říkají, že v současné době máme přísnou politiku, ale pouze s ní z krize nevyjdeme. Mají pravdu, ale nejdříve si musíme projít touto fází. Pokud bychom byli opatrnější jak v makroekonomické oblasti, tak v rozpočtovém plánování, nebyli bychom dnes v takové situaci. Nicméně pro růst a tvorbu pracovních míst potřebujeme pozitivní politiku. Navzdory všem negativním aspektům, které je třeba zvážit, mě potěšil návrat hospodářského růstu do Evropy po 11 měsících recese. Už jsem o tom v Evropském parlamentu mluvil při jiných příležitostech: krize 30. let minulého století, která také začala finanční krizí, nebyla nikdy zcela vyřešena. Podařilo se nám dosáhnout pozitivního růstu za 11 měsíců od vypuknutí finanční krize. Průměrná hodnota růstu pro tento rok bude činit zhruba 1,5 %. V některých zemích – nejedná se o ty, které čelí již zmiňovaným problémům – dosáhne růst hodnoty okolo 2 % a v některých dalších se bude pohybovat dokonce okolo 3 % nebo 3,5 %. V průměru bude od roku 2011 v rámci Evropské unie opět docházet k nárůstu míry zaměstnanosti. Samozřejmě, že nezaměstnanost je stále příliš vysoká, ale jsem velmi rád, že v porovnání s obdobím před šesti měsíci jsou naše předpovědi růstu daleko nad očekáváním a růst je stabilnější, než jsme předpokládali. Nejedná se pouze o růst založený na doplňování skladů, programech obnovy a exportu. Je také podporován nárůstem vnitřní poptávky.

29

30

CS


Závěrem bych chtěl říct, že i přes problémy, ke kterým v některých zemích skutečně došlo, jsem přesvědčen, že se nám krizi, které čelíme, opět podaří překonat. Předsedající. – Rozprava je uzavřena. Písemná prohlášení (článek 149) Bruno Gollnisch (NI), písemně. – (FR) Zasedání Evropské rady ve dnech 28. – 29. října 2010 se vydalo novým směrem podřízenosti jednotlivých zemí a oklešťování jejich suverenity. Zaprvé prostřednictvím rádoby správy ekonomických záležitostí, což ve skutečnosti znamená převzetí kontroly nad jejich hospodářstvím: donucením členských států ke schvalování jejich rozpočtů úředníky v Bruselu; dohledem nad veškerou jejich hospodářskou politikou; zavedením automatických preventivních sankcí ještě před překročením schválených úrovní pro dluhy a schodky; možností pozastavit hlasovací právo provinilých členských států. Tento výčet opatření je poskytnut Německu jako odškodnění za udržování fondu finanční stability. Tento mechanismus však pouze představuje právo členských států a Evropské komise zadlužit se nebo poskytovat záruky půjček na trzích ve prospěch členských států, které se ocitnou v problémech coby oběti tržních spekulací proti jejich státnímu dluhu. A navíc proto, že jsou součástí eurozóny. To je k nevíře. Navíc se Evropská rada rovněž rozhodla reformovat smlouvy kvůli zavedení mechanismu krizového řízení. Poprvé bude použito zjednodušeného postupu pro přijímání změn: jedná se o antidemokratickou metodu, která vylučuje jakoukoliv parlamentní diskusi. Toto není veřejná správa, nýbrž totalita. Andreas Mölzer (NI), písemně. – (DE) Až do roku 2007 obdivoval zbytek Evropy hospodářský rozvoj v Irsku, přezdívaném „keltský tygr“, které dosahovalo snových ekonomických výsledků s nízkou úrovní zdanění firem a velmi malou mírou regulace. Nyní ale udeřila realita. Keltský tygr se ukázal být zchromlou kachnou, které musí zbytek Evropy nabídnout pomocnou ruku a podpírat její ochablá křídla. Celých 90 miliard EUR ze záchranného balíčku, což představuje 300 EUR na jednoho občana Rakouska, nyní směřuje do Irska. Nejde o teoretické státní garance, které po černé ovci Řecku nyní míří do Irska a poté možná také do Španělska a Portugalska, ale o skutečné peníze daňových poplatníků. Pro evropskou měnovou unii se také jedná o další krok směrem k vytvoření transferové unie, v níž státy eurozóny, které svoje hospodářství spravují dobře, musí neustále doplácet na špatné hospodaření druhých. Evropská unie se touto otázkou začala zabývat příliš pozdě a teprve uvidíme, zda rozhodnutí Evropské rady budou skutečně doprovázet činy. Musíme přestat s plýtváním miliard daňových poplatníků na spekulativní banky a státy, které svoji ekonomiku spravují špatně. Transferová unie musí skončit. Potřebujeme mechanismus, který umožní zbankrotovaným státům využít skutečnou platební neschopnost a také je vyřadí z eurozóny. Nemůžeme donekonečna pokračovat v záplatování churavějící měnové unie. Místo toho potřebujeme vybudovat její silné jádro. Alfredo Pallone (PPE), písemně. – (IT) Jak Řecko, tak Irsko se musely obrátit s žádostí o pomoc na Evropskou unii. Mezi těmito dvěma případy však existují rozdíly, na které je třeba upozornit. K explozi irského schodku došlo, protože země musela řešit problémy bankovního sektoru, který se ocitl v krizi následkem dopadů globální finanční krize znásobených splasknutím realitní bubliny. Tato intervence v době strukturální krize znamenala, že veřejné finance už nebyly s to se s danou situací vypořádat. Na druhou stranu důvodem zásahu v Řecku bylo poněkud ledabylé řízení veřejných výdajů, kvůli němuž byla nezbytná infuze peněz v hotovosti z prodeje vládních dluhopisů. Ve světle reformy správy ekonomických záležitostí je třeba zdůraznit následující. Zcela nezbytně

24-11-2010

24-11-2010

CS


musíme zavést rigorózní rozpočtové politiky, které budou situaci sledovat a zajistí, aby se něco takového v budoucnu neopakovalo. V každém případě tyto dva příklady ukazují, jak je důležité brát v potaz všechny faktory, které se týkají financí a likvidity jednotlivých zemí, nikoliv jen strukturovaného veřejného dluhu. Ten může opravdu představovat jen konečnou hodnotu, ale musíme prověřit jednotlivé prvky a jejich příčiny a zjistit, jak situace vznikla. Monika Smolková (S&D), písemně. – (SK) Pakt stability a růstu i do současné doby obsahoval sankce, ale politická vůle pro jejich uložení, jež vyžaduje souhlas 2/3 ministrů financí, dosud chyběla. Pokud jde o protikrizový mechanismus, jsem skeptická. Předseda Evropské rady Van Rompuy by neměl měnit článek 125 Lisabonské smlouvy, ve kterém stojí, že za závazky si ručí každá země sama. Na druhou stranu by měl zvážit rozšíření článku 122, který hovoří o solidaritě – zakotvuje vzájemnou pomoc při přírodních katastrofách nebo energetických krizích. Při úpravě tohoto článku může dojít k negaci základního principu fungování Evropské unie, čímž je solidarita, a to může vést k nesolidaritě. V rámci protikrizového mechanismu, pokud by fungoval podle článku 122 o poskytnutí finančních prostředků jednotlivým státům, by rozhodovala Evropská rada na základě návrhu Komise a Evropský parlament by byl pouze informován. Hrozí tu vznik situace, kdy na nezodpovědnost jednotlivých států doplatí ty zodpovědné. 7. Výsledky summitu G20 (rozprava) Předsedající. – Dalším bodem je prohlášení Rady a Komise k výsledkům summitu skupiny G20. Olivier Chastel, úřadující předseda Rady. – (FR) Pane předsedající, vážení poslanci Evropského parlamentu, předsednictví Rady a Evropský parlament již měly příležitost diskutovat o summitu skupiny G20 dne 20. října 2010; v té době jsme byli v předvečer zasedání ministrů skupiny G20 a čekali, jak se jednání v Soulu budou vyvíjet. Jako Evropané jsme na tato jednání byli dobře připraveni, a to jak na úrovni ministrů, tak na úrovni hlav států a vlád. Uvědomovali jsme si, že nedostatek soudržnosti mezi námi by velmi rychle vedl ke ztrátě důvěryhodnosti Evropské unie na mezinárodní scéně. Musím zmínit, že reakce ve světě na summit v Soulu byly smíšené. Podle mého bychom navzdory všemu měli i nadále zůstat optimisty, i když výsledky zůstaly za našimi očekáváními. Před summitem v Soulu jsme byli přesvědčeni, že nejtěžším a nejdůležitějším testem bude udržení našeho tempa. Neměli bychom se mylně domnívat, že se již obejdeme bez globální spolupráce, protože už nejsme v tak kritické situaci jako před 18 měsíci, nebo dokonce před půl rokem. Jsme stále přesvědčeni, že političtí vůdci jsou zodpovědní za rozhodování. To je skutečná podstata politiky. Domnívám se však, že na nich leží další, ještě důležitější zodpovědnost: zajistit, aby rozhodnutí nezůstala pouze na papíře, ale vedla ke konkrétním výsledkům a byla zcela realizována. Summit v Soulu ukázal, že opravdovou výzvou pro skupinu G20, a tedy pro nás všechny, je porozumět, jak bychom měli pokračovat a ještě zrychlit provádění. Musíme přeměnit dobré úmysly na praktické výsledky a to všechno je důležité ze dvou důvodů. Zaprvé samotná prohlášení trhy neuspokojí. Sledují vývoj během dalších dvou, deseti, třiceti dnů po summitu, když už veškerá média dávno přestala tématu věnovat pozornost. Je třeba porozumět stavu evropské ekonomiky jako celku; není pouhým výsledkem pokroku dosaženého během dvoudenního summitu. Pokroku, který jsme si vytyčili, můžeme

31

32

CS


dosáhnout pouze prostřednictvím každodenní dlouhodobé práce, což jako poslanci Evropského parlamentu víte lépe než kdokoliv jiný. Druhý důvod je stejně důležitý jako ten první a týká se přímo vás všech. Domnívám se, že Evropský parlament i jednotlivé vnitrostátní parlamenty mohou vykonávat kontrolní úkoly, ale také mohou poskytovat politické podněty evropské a mezinárodní hospodářské agendě, přičemž mohou zajistit řádné provádění mezi jednotlivými summity a pomoci postupné přeměně skupiny G20 z pouhé série schůzek na proces. Pokud jde o podstatu, příspěvek Evropské unie k silnému, trvajícímu a vyváženému růstu je nyní jasný a je založen na určitém počtu zásad: na plánech fiskální konsolidace zaměřených na udržitelný, diferencovaný růst; na strategii Evropa 2020 pro strukturální reformy potřebné zejména pro pokračující vytváření pracovních míst; na programech reforem finančního sektoru a trhů a konečně na posílení správy ekonomických záležitostí v Evropské unii. Doplnil bych, že Evropská unie má velký zájem na procesu vzájemného hodnocení v rámci skupiny G20. Jako Evropané jsme na to zvyklí a víme, jak užitečný tento proces může být. Je jasné, že všichni tomu budou muset věnovat úsilí a ukázat obnovenou vůli přispět k aktivitě pro růst. Ještě jednou, v duchu svých dřívějších poznámek, bych chtěl říct, že boj proti protekcionismu nelze vyhrát naráz, ale pouze udržováním potřebné úrovně globální ostražitosti na každodenní bázi. Jinak bych chtěl upozornit na vývoj ve třech důležitých oblastech v průběhu minulého měsíce. První je reforma Mezinárodního měnového fondu (MMF), protože Evropská unie jasně ukázala, že je ochotna převzít svůj díl odpovědnosti tak, aby nový MMF více odpovídal nové mezinárodní ekonomické realitě a aby rozvíjející se ekonomiky dostaly silnější hlas a mohly hrát důležitější roli. Souhlasili jsme s omezením našeho zastoupení ve výkonném výboru MMF a udělali jsme značné ústupky z hlediska podílu. Domnívám se, že jsme si ponechali to, co nám bylo nejbližší, a že mezinárodní komunitě jako celku to přineslo užitek. Druhá oblast se týká Basilejské dohody (Basel III). Domnívám se, že s ohledem na požadavky na kapitál bank jdeme správným směrem a je samozřejmě nezbytné, aby všechny dotčené členské státy dostály svému závazku naplňovat Basilejskou dohodu. Je zřejmé, že otázka provádění zůstane součástí politické agendy Evropské unie i skupiny G20. S přihlédnutím k událostem nedávných týdnů, pokud jde o takzvanou měnovou válku, se domnívám, že Evropská unie odvedla dobrou práci a hájila vyváženou pozici, což znamená, že směnné kurzy by měly odrážet hospodářskou podstatu a že nemusíme sáhnout ke konkurenční devalvaci. Nakonec, po summitu v Soulu převzala Francie předsednictví skupiny G20, což podle mě představuje unikátní příležitost pro Evropany a Evropskou unii jako takovou. Bude velmi důležité, abychom koordinovali naší spolupráci a zajistili tak v průběhu následujícího roku – a s ohledem na summit skupiny G20 v Cannes v listopadu 2011 a období po něm –, aby G20 dostála očekáváním, která vytvořila. Skutečnou výzvou, která před námi leží, je ukázat, že fórum založené s cílem vypořádat se s krizí je rovněž schopné přispívat a motivovat k dosažení střednědobých cílů, jakými jsou silnější, trvalejší a vyváženější globální růst; jasná a spravedlivá pravidla pro mezinárodní finanční trh; a mezinárodní organizace, které více odpovídají dnešní situaci ve světě a které mají větší schopnost pomáhat vnitrostátním vládám a evropským institucím

24-11-2010

24-11-2010

CS


vypořádat se s globalizací. Pane předsedající, jsem přesvědčen, že je na skupině G20, aby v následujících letech prokázala, že proces globalizace není pouze ekonomický, ale také, a to především, politický. José Manuel Barroso, předseda Evropské komise. – Pane předsedající, před summitem v Soulu, který proběhl tento měsíc, panovaly obavy, že jakmile tlak krize, který přivedl země G20 dohromady, povolí, bude pro G20 nemožné naplnit svou úlohu primárního fóra pro globální hospodářskou koordinaci. Po skončení summitu v Soulu vás mohu ubezpečit, že tento negativní scénář se nepotvrdil. Sledovali jsme v rámci skupiny G20 přechod od krizového modu ke stabilnějšímu přístupu ke správě globálních záležitostí. Přes obtížnost diskutovaných témat a skutečnost, že u některých dalších otázek, jako je zdanění finančního sektoru, nedošlo ke shodě, skupina G20 opět vyslala důležitou zprávu o globálním odhodlání; dosáhla skutečného a trvalého pokroku v řešení globálních ekonomických problémů. Jsem si vědom toho, že výsledky byly přijaty s určitou skepsí, protože na poslední chvíli nedošlo k velkolepému průlomu v jednání, který by byl perfektně načasován pro večerní zprávy. Skeptici však nechápou, že samotný proces G20 je skvělou zprávou; není to jako náš evropský proces, který je integrovanější a kde všichni okolo jednacího stolu sdílí společnou kulturu vyjednávání a kompromisu. Vedle Evropské unie a některých jejích členských států jsou členy skupiny G20 tak rozdílné země jako Spojené státy a Čína, Rusko, Brazílie a Japonsko, Argentina, Saúdská Arábie, Korea a Jihoafrická republika. Samotná skutečnost, že jsou zapojeni do společného procesu řešení globální nerovnováhy a že se dohodnou například na finanční regulaci, by měla být uznána jako to, čím je: obrovským pokrokem, který by jednoduše nebyl před několika lety možný, a summit v Soulu byl dalším důležitým krokem v tomto procesu a zahájením nové agendy, nikoliv velkolepou jednorázovou událostí. Ano, byl to úspěch, a domnívám se, že Evropská unie zastoupená mnou a předsedou Evropské rady může být spokojena se závěry summitu. Navíc jsme také významně přispěli na úrovni ministrů financí, kde Evropskou unii zastupoval Olli Rehn, komisař zodpovědný za tuto oblast. Celkem závěry odrážejí priority Evropské unie vytyčené před summitem v Soulu a Evropská unie by měla být hrdá na svůj podíl, kterým do tohoto procesu významně přispívá. Dovolte mi, abych upozornil na některé z klíčových úspěchů: zaprvé a především chtěla Evropská unie, aby tento summit učinil pokrok v oblasti společné činnosti na podporu globálního růstu a vytváření pracovních míst a poskytl odpovědi na to, jak řešit globální nerovnováhy a měnové napětí. Všichni jsme si byli vědomi, že najít způsob řešení globální nerovnováhy, na kterém se společné shodneme, nebude vůbec jednoduché, ale skupina G20 si po dlouhém a těžkém vyjednávání zvolila kooperativní řešení, které zavádí mechanismus a harmonogram, jež povedou ke sjednocení našich ekonomik při řešení tohoto problému. Partneři v rámci skupiny G20 se zavázali ke snižování nadměrné nerovnováhy a k zachování nerovnováhy na běžném účtu na udržitelné úrovni. Nepodceňujte význam tohoto závazku. Diskuse ve skupině G20 o způsobu řešení nerovnováhy ukázala, že Evropská unie je v této oblasti napřed. Výsledky našich vlastních analýz vnitřní nerovnováhy Evropské unie inspirovaly vůdce skupiny G20 jako nejlepší způsob, jak řešit globální nerovnováhu. Naše metoda, která využívá ukazatelů ke zpuštění hodnocení makroekonomické nerovnováhy a jejích původních příčin, je základním kamenem nového

33

34

CS


mechanismu skupiny G20. Ten bude ustaven do poloviny roku 2011 a první hodnocení proběhne před příštím summitem plánovaným na listopad 2011. Zaměříme se nyní na co největší možné posílení tohoto mechanismu a zajištění jeho řádného uplatnění během francouzského předsednictví G20 v roce 2011. Závěry tedy byly důležité, ale souhlasím, že teď musíme sledovat, jak budou realizovány. Druhý úspěch se týká měnových kurzů. Bez vyřešení měnového napětí se nám nepodaří dosáhnout úspěšného vyvážení růstu. I v této oblasti pomohla Evropská unie dosáhnout v rámci skupiny G20 shody na kooperativním řešení. Dohodli jsme se na posunu k systémům měnových kurzů více určovaných trhem, které budou odrážet základní ekonomické zásady. Dále jsme se dohodli, že upustíme od srovnávání hodnocení a že budeme ostražití vůči nadměrnému kolísání a nerovnoměrným pohybům měnových kurzů. Toto odhodlání dává politický impuls francouzskému předsednictví G20, které se bude zabývat důkladnou reformou mezinárodního měnového systému. Jsem také rád, že summit skupiny G20 schválil historickou reformu Mezinárodního měnového fondu. Vskutku se nám podařilo předčít očekávání z Pittsburghu ohledně úpravy kvóty a zastoupení rozvíjejících se ekonomik. Díky otevřenému a kooperativnímu přístupu členských států Evropské unie, našim výrazným ústupkům a naší schopnosti sdílet odpovědnost získal MMF legitimitu, kterou potřebuje, aby se mohl pustit do řešení složitých problémů, které jsou před námi, zejména řešení nerovnováhy a měnového napětí. Rozvíjející se ekonomiky nyní musí prokázat, že na oplátku za větší zastoupení jsou ochotny nést větší odpovědnost za správu globálních ekonomických záležitostí. Čtvrtým úspěchem dosaženým na summitu bylo udržení tempa reformy globální finanční regulace s jasným důrazem na její praktickou realizaci. Vítáme schválení reformy Basilejské dohody (Basel III) a skutečnost, že skupina G20 bude pokračovat v práci na systémově důležitých finančních institucích. G20 bude i nadále usilovat o finanční reformy v oblastech, jako jsou politické rámce obezřetnosti na makro úrovni, stínové bankovnictví, komoditní trhy s deriváty, integrita a efektivita trhu. Evropská unie je v mnoha těchto otázkách napřed a naše interní práce bude přispívat do procesu G20. Nyní je důležité zajistit přísné a důsledné provádění všech těchto závazků v souladu s dohodnutým harmonogramem, a zajistit tak rovné globální podmínky. Dostalo se nám jasného ujištění ze strany Spojených států, že s námi sdílí odhodlání pro tuto věc. Summit v Soulu rovněž přinesl nový impuls k uzavření vyjednávacího kola z Dohá a zopakoval závazek skupiny G20 bojovat proti protekcionismu ve všech jeho podobách. Úspěch, který mi dává pocit osobního uspokojení, se týká Konsensu o rozvoji pro společný růst ze Soulu, jenž spojuje rozvoj, obchod a investice a díky kterému se nám podařilo pevně zařadit téma rozvoje do agendy skupiny G20. Tento nový přístup orientovaný na růst doplní již existující aktivity zaměřené na dárce a systém Spojených národů. Posílí naše úsilí o dosažení rozvojových cílů tisíciletí a je zcela v souladu s nedávnými návrhy Komise obsaženými v její zelené knize o budoucnosti politiky rozvoje. Obsah zelené knihy je nyní otevřen pro konzultace a já se těším na podněty z tohoto Parlamentu. Nakonec velmi vítám závazek skupiny G20 k protikorupčnímu akčnímu plánu, budoucí práci v otázkách týkajících se energií a nepolevující úsilí o dosažení vyrovnaného a úspěšného výsledku na jednáních o klimatu v Cancúnu.

24-11-2010

24-11-2010

CS


předseda Evropské Komise(FR) Pane předsedající, vážení poslanci Evropského parlamentu, vzrůstající zájem ze strany zástupců firem a odborů je jasným důkazem, že proces G20 se etabloval jako hlavní fórum globální hospodářské koordinace. Sám jsem se také zúčastnil summitu skupiny G20 pro firmy, kde jsem zdůraznil význam jejich sociální odpovědnosti. Rovněž jsem přivítal delegace odborů z Evropy, Severní i Jižní Ameriky a Asie. Souhlasil jsem s delegacemi, které přivedla Konfederace evropských odborových svazů (EKOS), že hlavní prioritou musí být zaměstnanost, a zdůraznil jsem návrh Evropy, aby zaměstnanost a sociální dimenze byly zahrnuty v závěrech. Od summitu v Soulu jsme naši pozornost začali zaměřovat na příští předsednictví G20 a summit v Cannes v listopadu 2011. Měli bychom co nejvíce využít této příležitosti, kdy jeden z našich členských států bude ve vedoucí pozici. Měli bychom bezodkladně zaujmout postoj a aktivním koordinovaným způsobem přispět k formování agendy skupiny G20. Evropská komise je připravena plně podpořit všechny priority francouzského předsednictví. Jednou z nich je reforma Mezinárodního měnového fondu (MMF), pro kterou bude potřeba připravit řadu důsledných návrhů, a to zejména za účelem zvýšit stabilitu a omezit volatilitu směnných kurzů. Další priorita se týká nestálosti cen surovin. Evropská komise provede během nadcházejících měsíců hodnocení hlavních trhů všech surovin. Měli bychom se na francouzské předsednictví dívat jako na jedinečnou příležitost pro Evropu, aby ovlivnila globální agendu skupiny G20. Budeme-li i nadále v rámci G20 jednat společně, upevní si Evropa svoji pozici v centru globální ekonomické a finanční diskuse a bude hrát klíčovou roli při formování našich reakcí na globální výzvy. Jean-Paul Gauzès, jménem skupiny PPE. – (FR) Pane předsedající, pokud jsou informace, které jsem dostal, správné, mám k dispozici jednu minutu. Pane předsedo belgického předsednictví, pane předsedo Komise, dámy a pánové, nejdříve bych chtěl říct, pane ministře, že si velmi cením vašeho přehledného hodnocení nejnovějšího vývoje v rámci skupiny G20 a že můžete počítat s mojí podporou vašich návrhů pro budoucnost. Domnívám se, že je třeba říct, že výsledky byly poměrně slabé, i když se podařilo schválit Basilejskou dohodu (Basel III) a reformu Mezinárodního měnového fondu. Můžeme jenom doufat, stejně jako předseda Evropské komise, že summit v Soulu připraví cestu k realizaci ambiciózních návrhů francouzského předsednictví, jež jsou odůvodněné okamžitou potřebou a pokračující obtížnou situací. Evropská unie bude muset být důsledná, aby si udržela váhu, která jí náleží. Klíčové jsou konkrétní výsledky a já s vámi souhlasím, pane předsedo Evropské komise, když prohlašujete, že naši spoluobčané očekávají činy a nikoliv jen planá slova nebo prohlášení. Hospodářská a finanční globalizace od nás vyžaduje, abychom udělali skutečný pokrok v mezinárodní harmonizaci regulace. Trhy reagují daleko rychleji než politici. Evropa nesmí být naivní a musí zajistit, aby fungovala vzájemná reciprocita. Udo Bullmann, jménem skupiny S&D. – (DE) Pane předsedající, dámy a pánové, ve svém projevu dnes ráno položila poslankyně Harmsová otázku, proč již summity nepřenášejí na veřejnost zápal pro věc a proč z diskusí na summitech nevyzařuje nová odvaha a jistota. Při poslechu vašeho projevu dnes ráno a teď před chvílí, pane Barroso, a také projevu pana Van Rompuye a Rady, mě napadlo, proč tomu tak je. O nějakém zápalu se nedá mluvit

35

36

CS


ani zde v tomto Parlamentu – však se okolo sebe podívejte. Být tady je samozřejmě důležité pro víc poslanců Evropského parlamentu. Ale proč tu nejsou? Je to špatně, že tady nejsou. Stejně však neuslyší nic nového. Mluvíte zde o věcech, které se už mnohokrát objevily v novinách, a neodpovídáte na velmi konkrétní otázky, které zde zazněly. Jaká je situace ohledně daně z finančních transakcí? Pan Schulz se na toto téma ptal mnohokrát. Kde je odpověď? Na programu summitu skupiny G20 není. Rád bych dostal vysvětlení. Také bych se rád dozvěděl, proč Evropská rada i belgické předsednictví vyhlásily, že jsou pro, a proč potom Evropská rada na svých třech posledních summitech pouze doporučila provést studii proveditelnosti na globální úrovni, a nikoliv evropské. Proč ne? Copak Rada nevidí slepou uličku, do které tuto záležitost nasměrovala? Zeptám se vás ještě jednou, pane Barroso, kdy se pan Šemeta podřídí požadavku Evropského parlamentu ze začátku roku na realizaci studie proveditelnosti také pro Evropu? Pokud nám sdělíte svůj názor na toto téma, bude sněmovna zaplněná a bude vás skutečně poslouchat. Přestaňte se ale tomuto problému vyhýbat. Pokud jde o samotnou Evropu, mluvíme tu zhruba o 200 miliardách EUR za rok. Zeptejte se poslanců Evropského parlamentu, kteří jsou členy rozpočtového výboru, o jak směšně malé částky vedou spory s Radou. S trochou iniciativy bychom docílili pokroku. Musíme rolím vdechnout nový život, pak bude zase možné vzkřísit zápal pro věc. To od vás očekáváme. Marielle De Sarnez, jménem skupiny ALDE. – (FR) Pane předsedající, můžeme mít nekonečné množství summitů a jednání, ale pokud Evropa nepřijme společný aktivní přístup, nebude mít žádnou váhu a příští summit G20 se bude odehrávat ve znamení sporu mezi Čínou a Spojenými státy, ze kterého nevyhnutelně vyjdeme jako poražení. Přitom se nabízí mnoho různých témat. Zatímco eurozóna se potýká se svými vlastními problémy, které vyžadují silné vnitřní reakce, mezinárodní měnový systém prochází velmi kritickým obdobím, které znásobuje naše problémy a vytváří pro Evropu konkurenci, která je jak destabilizující, tak i nespravedlivá. To zaprvé. Evropané by měli předložit skupině G20 plán na nový světový měnový pořádek, který bude založen na zúčtovací jednotce postavené na koši měn obsahujícím zejména dolar, euro a jüan. Stejně tak budeme muset přezkoumat otázku finanční regulace. Závazky k boji proti daňovým rájům se v praxi nedodržují a činnost ratingových agentur se dosud nekontroluje. To je o to víc politováníhodné, protože existují další výzvy, jako je regulace komoditních trhů: s fosilními palivy, minerály a zemědělskou produkcí. V tomto ohledu vám dám návrh. Domnívám se, že v této oblasti by Evropané měli navrhnout zřízení světové organizace pro komodity. Existuje zde reálné nebezpečí pro světové hospodářství kvůli nedostatkům uměle vyvolaným některými producentskými zeměmi, a zde mám na mysli Čínu. Navíc spekulace v oblasti zemědělských komodit je hluboce nemorální, neboť k nebezpečí globální změny klimatu přidává ještě hrozbu vypuknutí hladomoru v rozvojových zemích. Ohledně všech těchto zásadních otázek, které jasně souvisí s globální rovnováhou, jsem přesvědčena o jedné věci, a to že francouzské předsednictví může přinést opravdový užitek pouze tehdy, bude-li od samého počátku zasazené v evropském rámci. Patrick Le Hyaric, jménem skupiny GUE/NGL. – (FR) Pane předsedající, dámy a pánové, rozsah světové krize a sociální i ekologické imperativy volají po důrazné akci Evropské

24-11-2010

24-11-2010

CS


unie v rámci skupiny G20 na základě prohlášení o záměru o regulaci mezinárodních financí. Zaprvé vyjednávání v rámci Světové obchodní organizace nesmí změnit svět v kapitalistickou džungli, ale musí v obchodním systému uplatnit sociální a ekologické standardy a také normy pro vytváření pracovních míst. Musí čelit hrozbě nezaměstnanosti, kterou je v současné době postiženo 250 milionů lidí na zemi, a to ukončením současných úsporných opatření. Z opačného pohledu musí dojít k uzavření daňových rájů a vytvoření mechanismu pro zdanění kapitálových přesunů; musí být vytvořen mezinárodní fond pro stabilizaci cen komodit, počínaje cenami zemědělských komodit; musí dojít k opravě mezinárodního měnového systému, ve kterém bude hrát novou roli Mezinárodní měnový fond v oblastech zaměstnanosti a udržitelného lidského rozvoje a kde bude vytvořena nová univerzální světová měna, která zpochybní postavení dolaru. Stejně tak musíme skoncovat se skandální praxí ratingových agentur, které rozhodují samy o sobě a pouze ve prospěch bank. Veřejnost musí mít ve všech těchto otázkách, které se jí týkají, možnost vyjádřit se. Georgios Papanikolaou (PPE). – (EL) Pane předsedající, oznámení výsledků summitu skupiny G20 bylo nepochybně velmi důležité; avšak po důkladnějším přečtení vyvolávají v některých bodech důležité otázky. Abych byl přesný, dvacet nejvyspělejších zemí vyslalo vážné varování každé zemi, která bude uplatňovat nekoordinovanou hospodářskou politiku a to všechno v době, kdy Spojené státy uplatňují svoji hospodářskou politiku s kvantitativním uvolňováním, členské státy Evropská unie se zase v současné době rozhodly pro přijetí úsporných programů a úplně jinou politiku uplatňuje Čína, která se rozhodla nadále udržovat svoji měnu podhodnocenou. Snažím se tedy pochopit, jaký je smysl takového prohlášení a komu je přesně určeno? Nemůžu uvěřit tomu, že toto varování je adresováno zemím, které jsou pro globální ekonomiku pramálo důležité. Pokud však G20 směřovala prohlášení do svých vlastních řad, pak se skutečně musíme zamyslet nad tím, že zde existuje velmi vážný problém politického spiknutí v ekonomické situaci, kdy je nutná okamžitá reakce. Charles Goerens (ALDE). – (FR) Pane předsedající, moje otázka byla původně určena panu Barrosovi, ale vzhledem k tomu, že není přítomen, chtěl bych ji položit belgickému předsednictví. V současné době je možné praktikovat obchodní dumping, aniž by byla porušena antidumpingová pravidla Světové obchodní organizace. Je to skutečně tak, s měnou, která je chronicky podhodnocená, dosáhnete stejného výsledku. I kdybychom se otázkou konkurenční měnové devalvace začali, byť opatrně, zabývat, stále ještě je tu otázka, co je pro Evropskou unii přijatelné. Belgickému předsednictví bych chtěl předložit tuto otázku: pokud se skupině G20 nepodaří skoncovat s monetárním chaosem, domníváte se, že vyjednávání v rámci Světové obchodní organizace by tím nebylo poznamenané? Nikolaos Salavrakos (EFD). – (EL) Pane předsedající, podle mého názoru nedospěl summit skupiny G20 v listopadu k zásadním výsledkům. Pouze znovu potvrdil prominentní postavení Spojených států a snahu Číny zajistit si místo na mezinárodní scéně.

37

38

CS


Jak všichni víme, globální hospodářská krize vypukla v roce 2007, kdy se investiční banky ve Spojeném království jedna po druhé začaly dostávat do problémů s likviditou. Jak jsme viděli – a jak ví celý svět –, vláda Spojených států byla nucena natisknout nové peníze, 700 miliard dolarů v první fázi a dalších 600 miliard dolarů v nedávné druhé fázi. Oproti této reakci na měnové problémy ze strany Spojených států, Evropa obecně a eurozóna zvlášť zůstala věrná principu rozpočtové disciplíny a přísné kontroly měnové politiky, což ponechává prostor pro spekulativní hry trhů na úkor menších ekonomik v Evropě obecně a obzvlášť eurozóny. Navrhuji zvážit otázku vydání nových peněz v Evropě, buď ve formě bankovek, nebo eurobondů. Michel Dantin (PPE). – (FR) Pane předsedající, naši spoluobčané mají vzhledem k nám očekávání, mají očekávání vzhledem k Evropě v otázce globální správy. Musíme být proaktivní a rozhodnou silou. Několik řečníků dnes ráno uvedlo svůj názor, že francouzské předsednictví skupiny G20 by mohlo představovat pro Evropu příležitost. Sdílím tento názor a jsem přesvědčen, že předsednictví samotné by mělo pravidelně informovat Evropský parlament o pokroku dosaženém v rámci skupiny G20. Pokud vím, francouzský prezident by byl ochoten přijet a promluvit k nám. Domnívám se, že byste ho měl pozvat. Andris Piebalgs, člen Komise. – Pane předsedající, skupina G20 je rozhodně velmi specifickým uskupením, kde by všechna rozhodnutí měla být učiněna na základě konsensu. Jak ale předseda Komise a belgický úřadující předseda Rady zdůraznili, proces postupuje vpřed, a já se budu věnovat jedné z otázek, a sice zdanění finančního sektoru. I když nenastal průlom, bylo odsouhlaseno nadále pod vedením francouzského předsednictví pokračovat v práci na inovativním financování. Evropská unie je připravena podpořit práci v rámci skupiny G20 na prozkoumání a vývoji daně z finančních transakcí na globální úrovni. Jak jsem již řekl, skupina G20 funguje na principu konsensu a mnozí partneři v rámci G20 v této fázi nesdílí náš pohled na věc, ale my budeme nadále pokračovat v naší snaze dosáhnout konsensu. Mezitím musíme pracovat na dalších způsobech, jak zajistit spravedlivý příspěvek finančního sektoru prostřednictvím opatření, jako je daň z finančních činností. Dne 7. října 2010 nastínila Komise svůj názor na tuto otázku a bude usilovat o dosažení následujících cílů. Zaprvé musíme zajistit, aby finanční sektor spravedlivě přispíval do veřejných rozpočtů. To je obzvlášť důležité s ohledem na podporu, které se mu dostalo během krize. Zadruhé musíme zajistit, aby jakákoliv daň, kterou předložíme, nabídla skutečné výhody a aby významně zvýšila příjmy, aniž by narušila konkurenceschopnost Evropské unie. Zatřetí musíme zajistit, aby směs různých vnitrostátních pravidel zdanění finančního sektoru nevytvářela nové překážky jednotnému trhu. Na tomto základě založila Komise svůj dvousměrný přístup ke zdanění finančního sektoru. Daň z finančních činností se jeví jako nejlepší způsob, jak se s touto problematikou vypořádat v rámci Evropské unie. Zdanění zisku a mezd ve finančním sektoru by mohlo zajistit jeho spravedlivé zdanění a zároveň také vygenerovat velmi potřebné příjmy. Daň z finančních činností by navíc byla méně náchylná vůči riziku ohrožujícímu konkurenceschopnost Evropské unie, které by způsobily jiné daňové nástroje, pokud by došlo k jejich jednostrannému zavedení. Daň z finančních činností by měla být podporována na globální úrovni. Daň z mezinárodních transakcí uvalená na globalizovaný finanční sektor je nejlepším způsobem,

24-11-2010

24-11-2010

CS


jak financovat mezinárodní cíle, jako je rozvojová pomoc a změna klimatu. Při správném výběru daně a jejím správném zavedení bychom mohli získat důležitý nový zdroj příjmů při zachování naší konkurenceschopnosti. Cílem Komise je pokračovat v práci na těchto variantách, aby mohla v roce 2011 předložit návrhy politik. Prvním krokem bude posouzení dopadu na zdanění finančního sektoru, které se bude týkat myšlenek, o kterých jsem mluvil. V tomto ohledu také vezmeme v úvahu analýzy členských států. Před zavedením jakéhokoliv návrhu bude důležité provést posouzení kumulativního vlivu nového nařízení, možných bankovních poplatků a daní na instituce finančního sektoru. Za sebe bych chtěl zmínit velmi důležitou věc: skupina G20 zcela jasně do svého programu zařadila cíle rozvojové politiky. Jsem přesvědčen, že se jedná o dobré znamení toho, že proces G20 s patřičným odhodláním ze strany Evropské unie může přinést občanům výhody. Olivier Chastel, úřadující předseda Rady. – (FR) Pane předsedající, komisaři, dámy a pánové, k uzavření této diskuse bych chtěl nejprve obecně zopakovat, že v předvečer zasedání skupiny G20 nám bylo jasné, že pro Evropskou unii bude důležité dosáhnout uspokojivého výsledku v mnoha otázkách a že bude zejména nutné zajistit, aby skupina G20 zůstala důvěryhodným a legitimním fórem schopným dosáhnout konkrétních výsledků, jak jsem o tom před chvíli mluvil, a poskytovat koordinovaný politický impuls ke globalizaci především proto, aby v tomto kontextu hlas Evropské unie zazněl. Aniž bych přehlížel problémy, na něž mnozí z vás poukazovali, domnívám se, že Evropská unie splnila svoje povinnosti a že práci evropských institucí a členských zemí Evropské unie, které se účastnily diskusí v rámci skupiny G20, můžeme hodnotit jako uspokojivou. Summit v Soulu byl pátým summitem během dvou let, během nichž bylo předloženo mnoho kolektivních závazků. Mnoho z nich vedlo k pozitivním výsledkům, pokud jde o hospodářský růst a světovou finanční stabilitu, i když naše práce v této oblasti není zdaleka dokončena. V rámci Evropské unie a v návaznosti na to, co nám právě sdělila Komise o poplatcích pro banky a dani z finančních transakcí, závěry z jednání Evropské rady z 29. října jasně stanoví, že práce na těchto dvou otázkách by měla pokračovat jak v rámci Evropské unie, tak na mezinárodní úrovni. V otázce poplatků existuje rostoucí shoda o jejich podstatě a charakteru. Naopak se stále nepodařilo dosáhnout shody na účelu použití příjmů, které z nich poplynou. Mezitím členské státy zřizují vlastní vnitrostátní systémy, které se mezi sebou zásadně liší. V krátkodobém horizontu proto budeme muset zavést minimální úroveň koordinace a ve střednědobém horizontu se posunout k rámcovému usnesení, které bude ve větší míře harmonizovat krizová opatření, především na základě legislativních návrhů Komise. Na tomto základě dospělo říjnové jednání Evropské rady k závěru, že rozdílné systémy poplatků, které v současné době existují, by měly být koordinovány ve větší míře, a Rada ve složení pro hospodářské a finanční věci (ECOFIN) byla pozvána na prosincové jednání Evropské rady, aby přednesla závěry. Závěrem, pokud jde o daň z finančních transakcí, kterou před chvíli zmínila Komise, Evropská rada vyzvala Radu a následně ECOFIN, aby prozkoumaly různé možnosti, které v současné době máme pro prevenci daňových rájů a daňových úniků, a Rada ECOFIN

39

40


CS

pověřila svoji skupinu na vysoké úrovni pro oblast veřejných financí, aby se těmito složitými otázkami zabývala. Předsedající. – Rozprava je uzavřena. Písemná prohlášení (článek 149) Ioan Mircea Paşcu (S&D), písemně. – Naše mezinárodní hospodářská a finanční architektura – pocházející z konce druhé světové války – je v současnosti pod velkým tlakem. Mezinárodní systém procházející zásadními změnami a světová krize ji maximálně zatěžují a nutí ji přizpůsobit se nové situaci. Navíc v reakci na tyto výzvy vznikají nové instituce, jako je skupina G20. Jedná se však ve své podstatě o mezivládní organismus, jehož rozhodnutí, která se týkají nás všech, se musí realizovat na vnitrostátní úrovni. Z tohoto důvodu je nezbytné, aby jeho rozhodnutí brala v úvahu nejen zájmy jeho členů, ale nás všech. Z tohoto pohledu je povzbudivé, že summit v Soulu zdůraznil spolupráci mezi členy, což zaručuje realizaci přijatých rozhodnutí, a že se zde objevila známka odhodlání provést zásadní strukturální změny a podpořit růst prostřednictvím vytváření pracovních míst, aniž by ztrácel ze zřetele potřeby rozvojového světa. Doufejme, že Evropská unie jako celek bude mít prospěch z rozhodnutí přijatých orgánem, v němž působí jen někteří její členové, a že z nich budou mít prospěch i ty členské státy, které nejsou členy eurozóny. (Zasedání bylo přerušeno v 11:55) (Mezi 11:55 a 12:10 se poslanci Evropského parlamentu zúčastnili udělení ceny LUX) (Zasedání pokračovalo ve 12:05) PŘEDSEDAJÍCÍ: Edward McMILLAN-SCOTT Místopředseda 8. Hlasování Předsedající. – Zaprvé po incidentu dnes ráno zde v Parlamentu si pan Schulz přeje učinit osobní prohlášení. Martin Schulz (S&D). – (DE) Pane předsedající, během diskuse o Evropské radě dnes ráno došlo k incidentu, který bych si nepřál opakovat, protože jsem se stal terčem urážky. Řekl bych k tomu asi následující: na určité úrovni mě nikdo nemůže urazit a ani to nemůžu za urážku považovat, protože aby mě někdo mohl urazit, musí být na určité úrovni. Nicméně bych chtěl vyjádřit své upřímné poděkování za četné projevy solidarity, kterých se mi od té doby dostalo. Velmi rád bych poděkoval svým kolegům poslancům Evropského parlamentu ze všech skupin. Je to známkou společného, demokratického a proevropského přesvědčení sdíleného převládající většinou tohoto Parlamentu. Chtěl bych vám za to upřímně poděkovat. (Dlouhotrvající potlesk) Předsedající. – Incident, o kterém je zde řeč, byl protest pana Blooma, v němž zazněly válečné narážky namířené na pana Schulze. Předsedající to označil za nepřijatelné a vyzval pana Blooma, aby se omluvil. Pan Bloom to však neučinil. Znovu ho vyzývám, aby tak učinil nyní. Pokud se tak nestane, bude muset opustit Parlament.

24-11-2010

24-11-2010

CS


(Hlasitý potlesk) Godfrey Bloom (EFD). – Pane předsedající, opět se ukazuje, že tu existují jedna pravidla pro pana Schulze a druhá pro všechny ostatní. To je ostuda. Já jsem byl zvolen – a to opakovaně – do tohoto Parlamentu voliči z Yorkshire (což je váš vlastní volební obvod) s demokratickým mandátem, který vy sám postrádáte, pane předsedající, protože jste změnil strany a voliči dali hlas konzervativcům. Nemám v úmyslu se omlouvat ani opustit tento Parlament: budete mě muset nechat vyvést, pane! Předsedající. – V první řadě, pane Bloome, jsem byl z Konzervativní strany vyloučen za svůj principiální postoj k problematice, která úzce souvisí s otázkami, které jste dnes ráno vznesl. (Potlesk) Zadruhé jste se neomluvil za výrazy, které jsou v Evropském parlamentu naprosto nevhodné, a já vás žádám, abyste odešel. (Hlasitý potlesk a také výkřiky „Faktická poznámka“ a „Mýlíte se“) Pane Bloome, je mi líto, ale v této záležitosti nepřijmu žádné faktické poznámky. Mám návrh. Mohu požádat bezpečnostní službu, aby pana Blooma vyvedla, ale mám v úmyslu o tom nechat hlasovat. Přeje si tento Parlament, aby pan Bloom opustil jeho prostory? Ti, kdo jsou pro, zvedněte, prosím, ruku. (Hlasité protesty a výkřiky „Ne!“ členů skupiny EFD) Kdo je pro setrvání pana Blooma, zvedněte, prosím, ruku. Kdo se zdržel hlasování. (Další hlasité protesty členů skupiny EFD a odpovědi „Prosím o klid!“ Pokračující hluk a pískání) Připustím jedno prohlášení pana Farage, předsedy této skupiny. Nigel Farage (EFD). – Pane předsedající, důvodem hněvu a hluku je skutečnost, že pravidla tohoto Parlamentu nejsou uplatňována všem rovnoprávně. Pan Schulz opakovaně urážel nejen mě, ale i mnohé další poslance Evropského parlamentu: prohlásil, že euroskeptici a ti, kdo nevolí, otevírají dveře fašismu. Poslanec Danny Cohn Bendit nás označil za duševně nemocné. Pane předsedající, pokud pravidla považují něco za urážku a dotyčný poslanec je vykázán, je to spravedlivé. Ale hněv, který sdílím, způsobilo nespravedlivé uplatňování těchto pravidel. Pan Schulz pravidelně označuje některé další poslance za fašisty, a když je sám takto nazván někým jiným, je dotyčný poslanec vykázán. To je nesprávné a nespravedlivé. Předsedající. – Pane Faragi, nechci to protahovat, ale můj postřeh je takový, že se mýlíte. Oba výstupy pana Blooma – jeden od řečnického pultu a druhý z jeho místa – slyšelo mnoho poslanců a oba byly nepřijatelné. Parlament chce, aby pan Bloom tyto prostory opustil. Je to výraz jeho vůle. Pokud tak neučiní, budeme si moci domýšlet jeho postoj k demokratickému procesu. Pane Bloome, uplatním článek 152. Pokud sám tyto prostory neopustíte, nechám vás vyvést. Mluvil jsem o tom s předsedou Evropského parlamentu a mám v této věci jeho podporu. (Přerušení od pana Blooma: „Dělejte, co uznáte za zatraceně nejvhodnější!“)

41

42

CS


Joseph Daul (PPE). – (FR) Pane předsedající, mohu-li k tomu něco dodat, dnes ráno jsem řekl, že chování pana Blooma bylo nepřijatelné. Zadruhé nacházíme se v demokratickém Parlamentu. Demokraticky jsme, pane Bloome, rozhodli, že byste měl jeho prostory opustit. Jménem demokracie a všeho, co tento Parlament představuje, vás proto žádám, abyste jeho prostory opustil. Žádám vás o to z úcty k demokratickým právům. Pane Gollnischi, nemusíte mě napadat. Známe vaše metody. Jsou nepřijatelné a nedemokratické. To je vše, co vám chci říct. (Potlesk) Předsedající. – Podle článku 152 odstavce 4 s politováním prohlašuji, že tento incident je překážkou řádného fungování Parlamentu. Hodlám proto přerušit zasedání na pět minut. (Zasedání bylo na pět minut přerušeno) Předsedající. – Faktická poznámka? (nesrozumitelné poznámky mimo mikrofon a výkřiky „Faktická poznámka!“). Christian Ehler (PPE). – Pane předsedající, jako předseda delegace pro vztahy s korejským poloostrovem vyzývám plenární zasedání k důraznému odsouzení včerejšího dělostřeleckého útoku KLDR na jihokorejský ostrov. (Potlesk) Útok si vyžádal těžké ztráty v řadách jihokorejské armády a zejména mezi civilními obyvateli ostrova. Vesnice byly v plamenech a obyvatelé museli být evakuováni. Vítáme prohlášení prezidenta Jihokorejské republiky Lee Mjong-baka, že navzdory tomuto násilnému činu má v úmyslu zabránit eskalaci napětí na Korejském poloostrově. Vítáme společný postup baronky Ashtonové, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, s dalšími aktéry mezinárodních vztahů, našimi spojenci a strategickými partnery a Jihokorejskou republikou při odsouzení tohoto jasného porušení dohody OSN o příměří v Koreji. Očekáváme, že tento akt jasně odsoudí i Čína. Vyzýváme KLDR, aby se vyvarovala další eskalace a podnikla veškeré potřebné úsilí k zachování míru a stability na Korejském poloostrově. Chtěli bychom vyjádřit naši soustrast rodinám obětí. (Potlesk) Předsedající. – Děkuji vám, pane Ehlere. Poprosím vás o minutu strpení. Ztište se, prosím. S rizikem, že budu označen za fašistického diktátora, jsem dnes ráno podnikl určité kroky. Pan Schulz však navrhl, abych pozval jednoho řečníka zastupujícího ty, kteří byli proti vykázání pana Blooma z Parlamentu. První, kdo se dnes ráno přihlásil o slovo, byl pan Madlener. Řekl jsem mu, že pokud se ujme slova, zopakuji poznámky pana Blooma určené přímo panu Schulzovi. Pane Madlere, máte slovo. Barry Madlener (NI). – (NL) Pane předsedající, mnohokrát děkuji za to, že jste mi umožnil přijít s faktickou poznámkou, protože důležité na celé věci je samozřejmě to, aby pravidla byla uplatňována jednotně a stejně pro každého. Rád bych upozornil na rozpor v jednání předsednictva Parlamentu: pana Blooma jste před chvíli vykázali kvůli jeho poznámkám vůči panu Schulzovi, přestože pan Schulz zde v Parlamentu nazval mého kolegu, pana

24-11-2010

24-11-2010

CS


van der Stoepa, fašistou a předsednictvo s tím neudělalo nic. Pan Schulz se doposud ani neomluvil, a tak by si stejně jako pan Bloom zasloužil, aby byl nyní vykázán. Předsedající. – Děkuji vám. Jak jsem řekl, po dohodě s panem Schulzem a panem Madlenerem zopakuji poznámky, které dnes ráno velmi hlasitě pronesl pan Bloom směrem k panu Schulzovi a vůči kterým má předseda Evropského parlamentu, já i většina poslanců, když se jich zeptáte, výhrady. Pan Bloom řekl panu Schulzovi: „Ein Volk, ein Reich, ein Führer.“ Použití takových termínů je mezi poslanci nepřijatelné. Jdou daleko nad rámec toho, co bychom v tomto Parlamentu považovali za přijatelné. Tím je celá věc uzavřena. Budeme se jí zabývat na předsednictvu. Nyní bych chtěl přikročit k hlasování, protože chci zasedání ukončit do 13:00 hodin. Bruno Gollnisch (NI). – (FR) Pane předsedající, budu velmi stručný. Budu hovořit o článku 152. Předsedající. – Ne, je mi líto. Nedávejte, prosím, mikrofon panu Gollnischovi. Řekl jsem mu, že dostane slovo při nejbližším zasedání, které bude řídit předseda Evropského parlamentu. Velice vám děkuji. Pan Salatto požádal o slovo. Potito Salatto (PPE). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, stranou této otázky bych chtěl předsednictvu předložit problém. Domnívám se, že někteří stále ještě zcela nechápou úlohu Evropského parlamentu po přijetí Lisabonské smlouvy. Mám pocit, že je třeba poukázat na základní problém: komisař pro dopravu, pan Kallas, se opakovaně odmítá setkat s představiteli meziskupiny pro nebe a vesmír k diskusi o projektu CESAR (nákladově efektivní malé letadlo), což má dopad na všechny z hlediska hospodářství, životního prostředí a bezpečnosti. Chtěl bych vyzvat předsednictvo, aby povolalo komisaře Kallase sem do Parlamentu k vysvětlení programu, který hodlá podpořit v sektoru, který je velmi citlivým a důležitým pro Evropský parlament. Předsedající. – Dalším bodem je hlasování. (Pro výsledky a další podrobnosti o hlasování: viz zápis) 8.1. Návrh opravného rozpočtu č. 8/2010: oddíl III – Komise – Evropský fond solidarity: záplavy v Irsku – Dokončení Evropského sociálního fondu (ESF) – Cíl 1 (2000–2006) (A7-0327/2010, László Surján) (hlasování) 8.2. Protokol k Dohodě o partnerství a spolupráci mezi ES a Moldavskou republikou (A7-0300/2010, Graham Watson) (hlasování) 8.3. Informace o léčivých přípravcích (kodex Společenství týkající se humánních léčivých přípravků) (A7-0290/2010, Christofer Fjellner) (hlasování) 8.4. Informace o léčivých přípravcích (postupy Společenství pro registraci léčivých přípravků a dozor nad nimi) (A7-0289/2010, Christofer Fjellner) (hlasování) – Před hlasováním o pozměňovacím návrhu č. 13: Christofer Fjellner, zpravodaj. – Pane předsedající, mám malý ústní pozměňovací návrh, který je výsledkem kompromisu mezi skupinami dosaženého na poslední chvíli a který se

43

44

CS


týká pozměňovacího návrhu č. 13, jehož současné znění je „do 60 dnů po obdržení oznámení“. Nové znění by mělo být: „do 90 dnů po obdržení oznámení“. Na tom se dohodly všechny politické skupiny. (Ústní pozměňovací návrh byl přijat) 8.5. Omezení používání některých nebezpečných látek v elektrických a elektronických zařízeních (A7-0196/2010, Jill Evans) (hlasování) 8.6. Obchodní dohoda proti padělatelství (ACTA) (B7-0617/2010) (hlasování) 9. Vysvětlení hlasování Ústní vysvětlení hlasování Zpráva: Christofer Fjellner (A7-0290/2010) Jarosław Kalinowski (PPE). – (PL) Pane předsedající, pro účinnou ochranu veřejného zdraví je nezbytné zajistit, aby pacienti měli rozsáhlý přístup k vysoce kvalitním informacím o léčivých přípravcích. Harmonizace práva v této oblasti nám umožní zajistit vysokou úroveň povědomí evropských pacientů a pomůže vyrovnat rozdíly ve zdravotní situaci ve všech členských státech. Navíc podrobnější legislativa, zejména povinnost zajistit přístup pacientů k informacím, nám umožní zabránit farmaceutickým firmám v nekalé propagaci jejich vlastních výrobků. V současné době není tento postup pod dostatečnou kontrolou. Je také nezbytné zavést konkrétní právní předpisy týkající se farmaceutických zástupců a účinně je zavádět ve všech členských státech. Zprávu jsem podpořil. Jens Rohde (ALDE). – (DA) Pane předsedající, v první řadě bych chtěl panu Fjellnerovi pogratulovat ke skvělému výsledku. Dánští liberálové se rozhodli hlasovat pro přijetí směrnice týkající se informací o léčivých přípravcích podléhajících omezení výdeje na lékařský předpis. Pro občany Evropské unie je důležité mít přístup ke spolehlivým informacím o těchto léčivých přípravcích, a proto si myslím, že se jedná o kvalitní zprávu, která staví pacienty na první místo. Přesto jsme ale cítili povinnost nehlasovat o samotném nařízení. Není to proto, že bychom byli proti tomu, aby občané Evropské unie měli přístup ke spolehlivým informacím o léčivých přípravcích na předpis, ale protože některé části návrhu jsou v rozporu s řadou národních ústav. Ještě předtím, než byl představen obal léčivých přípravků, upozornily některé země Komisi na skutečnost, že s ohledem na jejich ústavu existuje právní problém. Předběžné kontroly, které mají provádět úřady u informací, jež jsou poskytovány veřejnosti, jsou v případě několika zemí v rozporu s definicí svobody projevu. Z tohoto důvodu nemůžeme hlasovat pro to, aby Evropská agentura pro léčivé přípravky kontrolovala některé informace dříve, než jsou poskytnuty veřejnosti. Očekáváme však, že Rada i Komise se budou snažit najít řešení tohoto problému do druhého čtení, a proto doufáme, že pak budeme moci hlasovat pro samotné nařízení. Licia Ronzulli (PPE). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, legislativní návrh, o němž jsme dnes hlasovali, a který jsem podpořila, nastiňuje význam farmaceutického průmyslu v jeho citlivé roli coby zdroje nepropagačních informací o svých výrobcích. Farmaceutický průmysl musí mít pocit odpovědnosti za lepší informovanost pacientů a k tomuto úkolu by měl přistoupit jasně a důsledně, protože tak přispěje k omezení

24-11-2010

24-11-2010

CS


nadměrného užívání léčivých přípravků, jež je způsobené komerčními zájmy. Toto hlasování opravdu zdůrazňuje význam existence informací o léčivých přípravcích na internetu i v tištěné podobě podle pravidel, která jsou shodná ve všech členských státech. To však nezbavuje pracovníky ve zdravotnictví jejich zásadní úlohy coby primárního a nenahraditelného zdroje informací o zdraví a způsobech léčby pro občany. Agenturní vztah mezi lékařem a pacientem zůstává jedinečný a nenahraditelný a ústní komunikace je potvrzena jako základ jakéhokoli lékařského ošetření. Navíc umožňuje lepší informovanost pacientů o léčivých přípravcích, které užívají, a zapojuje je do léčby, kterou mají podstoupit, což z nich činí aktivní účastníky procesu jejich vlastního uzdravování. Paolo Bartolozzi (PPE). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, zprávy poslance Fjellnera mají za cíl integrovat a doplnit stávající předpisy Evropské unie na toto téma, aktualizovat je a umožnit jim, aby byly schopné čelit výzvám, které v oblasti veřejného zdraví přinesl technologický vývoj. Podle našeho názoru je v jejich středu pacient a jeho právo na informace a přístup k vědeckým informacím, které jsou v dnešní době kvalitativně i kvantitativně na vyšší úrovni a musí být sledovány, přičemž bychom měli začít přesnějším rozlišením mezi vědeckou informací a reklamou. Zprávy skutečně používají přesná a standardizovaná kritéria stanovení druhů informací, které by měly být poskytovány, které údaje jsou nepovinné, a také prostřednictvím kterých kanálů by měly být zpřístupněny, čímž stanovují povinnosti farmaceutických firem a členských států. Na základě tohoto porozumění vyjadřujeme naši podporu zprávě, přičemž uznáváme její zásluhy nejen z pohledu zdraví, ale také ze sociálního hlediska. Miroslav Mikolášik (PPE). – (SK) Pane předsedající, hlasoval jsem samozřejmě pro zprávu pana Fjellnera, která hovoří o informacích pro pacienty nejen na příbalových letácích a na jednotlivých obalech léčivých přípravků, ale hlavně si všímá chování farmaceutických firem. Donedávna mnohé z nich poskytovaly kromě informací o léčivých přípravcích také svoji vlastní reklamu. Řekl bych, že neobjektivně ovlivňovaly pacienta a jeho vědomí, aby si všímal určitého produktu. Jsem pro to, aby pacienti měli co nejlepší, nejaktuálnější informace, které jsou schvalované například při schvalování nového léčivého přípravku, a domnívám se, že jsme k tomu významně přispěli. Tyto kvalitní informace by měly být samozřejmě dostupné na internetu, který je moderním prostředkem komunikace, a to v mateřském jazyce pacientů. Jsem potěšen, že jsme přijetím této zprávy vlastně snížili rozdíly mezi členskými státy Evropské unie, které jsou v této oblasti ještě méně rozvinuté, a také jsem rád, že vztah mezi lékařem a pacientem tím nebyl jakkoliv narušený. Jedná se o základní zdroj informací. Hannu Takkula (ALDE). – (FI) Pane předsedající, nejdříve bych chtěl poděkovat panu Fjellnerovi za vynikající zprávu. Nutno říci, že stávající právní předpisy skutečně potřebují upravit a aktualizovat. Konkrétní informace o léčivých přípravcích a látkách, které obsahují, jsou rovněž důležité pro bezpečnost pacientů. V době, kdy reklama hraje stále větší roli, je nezbytné, abychom určili kritéria, která spotřebitelům a pacientům umožní získat přesné informace o účincích těchto léčivých prostředků. Tyto informace musí vycházet z vědeckého výzkumu, nikoliv z fantazie nebo

45

46

CS


reklamy. V Evropské unii obecně potřebujeme legislativu, která je aktuální a bere na zřetel bezpečnost pacientů. Sonia Alfano (ALDE). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, problematika informací o léčivých přípravcích dostupných pouze na předpis je citlivé téma, protože má významný vliv na zdraví a blaho všech občanů. Evropská komise nám předložila návrh na přezkum směrnice, který představoval riziko vytvoření určité mezery v právních předpisech, která by farmaceutickým firmám umožnila na úkor veřejnosti využít nejasného rozdílu v definici informací a reklamy k propagaci jejich léčivých přípravků na předpis. V oblasti strategie pro informace o léčivých prostředcích je před námi samozřejmě ještě spousta práce, ale v tomto případě naštěstí Evropský parlament zareagoval tak, jak by měl reagovat vždy. Postavil se na ochranu občanů, hájí právo pacientů na lepší informace a neustoupil tlaku farmaceutických firem. Daniel Hannan (ECR). – Pane předsedající, omezení a v některých případech předepisování alternativní medicíny, bylinných přípravků a vyšších dávek vitamínových a minerálních doplňků je jedním z největších skandálů evropské regulace. Nemám ponětí o účinnosti těchto přípravků. Moje žena na ně nedá dopustit, já jsem trochu skeptičtější, ale jak moudře praví král Šalamoun, lepší jest krmě z zelí, kdež jest láska, nežli z krmného vola, kdež jest nenávist. V tomto případě není trefnějšího přirovnání. Ale ať už jsou užitečné, nebo úplně k ničemu, určitě nejsou zdraví škodlivé. Proč pak Evropská unie kriminalizuje činnost, kterou neškodně provozuje asi 20 milionů Evropanů? Odpověď: lobbing velkých farmaceutických korporací, které využily příležitosti zbavit se konkurence malých bylinkářů – k čemuž došlo v celém mém volebním obvodu. V národních parlamentech by se jim tato pravidla nikdy nepodařilo prosadit. Znovu jsme svědky toho, jakým zločinným podnikem nakloněným velkým korporacím je bruselská mašinérie. Philip Claeys (NI). – (NL) Pane předsedající, rád bych využil této příležitosti, abych protestoval proti vašemu rozhodnutí vykázat pana Blooma ze zasedací místnosti. Je pravdou, že použil pro Parlament nevhodného výrazu. Tentokrát byl jeho cílem pan Schulz. On sám však velmi často používá termínu „fašista“… (Předsedající řečníka přerušil) Předsedající. – Pane Claeysi, toto není faktická poznámka ke zprávě poslance Fjellnera a já vám nedovolím pokračovat. Řekl jsem panu Gollnischovi, že svou faktickou poznámku bude moci přednést při nejbližší příležitosti, kdy zasedání povede předseda Evropského parlamentu, a tak to také bude. Zpráva: Christofer Fjellner (A7-0289/2010) Anna Rosbach (EFD). – (DA) Pane předsedající, chtěla bych se vrátit ke zprávě poslance Fjellnera (A7-0289/2010) o zřízení Evropské agentury pro léčivé přípravky, která obsahuje mnoho dobrých a důležitých iniciativ. Proto jsem pro ni hlasovala. Bylo to pro mě docela těžké, protože jsem proti zřizování dalších evropských agentur. Nicméně zřízení centrální agentury pro hodnocení léčivých přípravků a poskytování informací veřejnosti o přípravcích vydávaných na předpis určených pro lidi i pro zvířata dává určitě smysl, zejména proto, že v současné době se stále více léků vyrábí v Evropské unii i mimo ni.

24-11-2010

24-11-2010

CS


Daniel Hannan (ECR). – Pane předsedající, v minulém roce, kdy někteří z nás zvedli plakáty s nápisem „referenda“, prohlásil pan Watson, že naše chování mu připomíná národní socialisty v německém Reichstagu. Pan Schulz sám řekl, že naše chování mu připomnělo Adolfa Hitlera. Vidím, že jste ve složité… (Předsedající řečníka přerušil) Předsedající. – Pane Hannane, je mi jasné, kam směřujete. Už jsem řekl, že na toto téma přišel pan Gollnisch s faktickou poznámkou. Předloží ji, až bude přítomen předseda Evropského parlamentu. Domnívám se, že to je vhodný způsob, jak tuto situaci vyřešit. Pokud nemáte co říct ke zprávě poslance Fjellnera, dám slovo panu Březinovi. Slyšel jsem, co jste řekl. Řekl jste, že pan Gollnisch nemluví za vás. Budu o tom informovat Parlament. Pan Gollnisch patří do skupiny nezařazených poslanců. To není formální skupina, ale mluví za její významnou část. Uznávám to, a proto jsem navrhl, aby pan Gollnisch přednesl svou faktickou poznámku, až bude přítomen předseda Evropského parlamentu. Nenechám vás promluvit, pane Hannane, protože pokud bych to udělal, budou se k této citlivé a důležité otázce chtít vyjádřit všichni, takže je mi líto. Přistoupíme teď k vysvětlení hlasování o zprávě poslankyně Evansové. Zpráva: Jill Evans (A7-0196/2010) Jan Březina (PPE). – (CS) Pane předsedající, tato směrnice nepochybně představuje krok vpřed na cestě k předcházení vzniku odpadů a k omezení používání nebezpečných látek. Za poněkud sporné ale považuji zařazení PVC do oblasti působnosti směrnice mezi látky určené k přednostnímu přezkumu. Jak PVC, tedy polyvinylchlorid, tak odpad z něj totiž nejsou právem Evropské unie klasifikovány jako nebezpečné. I kdybychom přijali námitku, že legislativa o nebezpečných látkách i studie jsou staré již 10 let a mohou být tedy v některých aspektech překonané, z proběhlých výzkumů je patrné, že PVC je recyklovatelné a jeho nahrazování alternativními materiály by mohlo mít v mnoha případech negativní dopad na životní prostředí. Nelze se tedy plně ztotožnit s často znějícím argumentem, že odrazování od používání PVC v elektrických a elektronických zařízeních je odůvodněno emisemi dioxinů vznikajících při venkovním spalování. Tento argument totiž zcela opomíjí skutečnost, že spalování jakéhokoliv druhu odpadu je nežádoucí činností. Radvilė Morkūnaitė-Mikulėnienė (PPE). – (LT) Pane předsedající, dříve nebo později se elektronická zařízení stanou odpadem, který bohužel stále obsahuje určité nebezpečné látky. Členské státy mají někdy potíže, jak s takovým elektronickým odpadem naložit, proto je nezbytné postupně přejít na takzvaný princip „prevence je lepší než následná léčba“. Sjednocením chemických látek prostřednictvím nařízení o integrovaném systému registrace, hodnocení, povolování a omezování chemických látek (REACH) a směrnicí o omezení nebezpečných látek (RoHS) jsme se alespoň částečně přiblížili ke sjednocení dalších nebezpečných látek v elektrických a elektronických zařízeních. Je jasné, že tím nejsou harmonizovány úplně všechny systémy a že je členským státům ponechán určitý prostor pro interpretaci, ale tato harmonizace alespoň odstraňuje stávající značné rozdíly mezi členskými státy. Omezení používání určitých nebezpečných látek v elektronických zařízeních v dnešní době nesmí překročit dva limity. Zaprvé nesmí způsobit nepřiměřené těžkosti malým firmám. Zadruhé seznam zakázaných látek nesmí zastavit vývoj technologií. Nesmíme být předpojatí vůči látkám, které se v současnosti pouze testují, a které mohou v budoucnosti přinést zásadní průlomy ve světě technologií a elektroniky.

47

48

CS


Sonia Alfano (ALDE). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, hlasovala jsem pro přijetí zprávy poslankyně Evansové o přepracování směrnice, protože je mi opravdu líto, že z kompromisního textu, který byl přijat díky silnému tlaku průmyslové lobby, zmizely veškeré zmínky o PVC a halogenových retardérech hoření, přestože všechny studie provedené Komisí od roku 2000 prokázaly, že likvidace těchto látek představuje vážné nebezpečí pro lidské zdraví i životní prostředí. Nemůžeme v žádném případě podporovat, aby byly náklady průmyslu přeneseny na životní prostředí a občany, protože kromě narušení volného trhu to představuje nepřijatelný kompromis mezi kvalitou života lidí a zisky obchodní sféry. Doufám, že při příští aktualizaci směrnice za tři roky budou upřednostněna práva občanů na zdraví a ochranu životního prostředí. Daniel Hannan (ECR). – Pane předsedající, snad mi dovolíte, abych obecně prohlásil, že v otevřené společnosti je právo na svobodu projevu nadřazené právu nebýt urážen a že v demokracii mohou o tom, kdo zasedne a bude pracovat ve sněmovně, rozhodovat pouze naši voliči. Vykázání poslance může podstatně ovlivnit výsledek. Máme-li pak být nestranní v uplatňování pravidel, musíme odsoudit nemístné narážky bez ohledu na to, ze které strany pocházejí, ale domnívám se, že když umožníte, aby euroskeptikům bylo spíláno do nacistů, je v tom určitá svévole a nespravedlnost … (Předsedající řečníka přerušil) Předsedající. – Ne, pane Hannane, odchýlil jste se od obecného ke konkrétnímu. Pane Kamalle, nebudete-li mluvit ke zprávě poslankyně Evansové, přeruším vás. Syed Kamall (ECR). – Pane předsedající, nemám pochyb o tom, že se mě pokusíte přerušit jako obvykle, když se jedná o svobodu projevu, ale chci opravdu mluvit o nebezpečných látkách a toxicitě. Myslím, že se všichni shodneme, a jako bývalý inženýr elektroniky vím své o úrovni obsahu nebezpečných a toxických látek v těchto zařízeních. Je naprosto v pořádku zabývat se touto otázkou. Chtěl bych ale také promluvit o toxicitě, která dnes proniká do diskuse a demokracie zde v Evropském parlamentu. Zajisté, když německý státní příslušník, socialista mluví … (Předsedající řečníka přerušil) Zuzana Roithová (PPE). – (CS) Pane předsedající, ráda jsem hlasovala pro směrnici o nebezpečných látkách v elektronických a elektrických zařízeních v kompromisním znění. Všem nám leží na srdci ochrana přírody a veřejného zdraví, ale je také nutné zachovat si vyvážený postoj. Dnes, kdy prožíváme hospodářskou krizi, není moudré zvyšovat finanční zátěž pro malé podniky i spotřebitele velice přísným nařízením. Proto jsem ocenila, že meziinstitucionální tým pověřil Komisi přezkoumáním původního seznamu nebezpečných látek namísto jejich okamžitého zákazu, což by mělo negativní dopad na SME a také na sociálně ekonomickou situaci Unie. Návrh usnesení B7-0617/2010 (obchodní dohoda proti padělatelství) Clemente Mastella (PPE). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, hlasoval jsem pro přijetí návrhu usnesení, protože představuje výsledek extrémně složitého vyjednávání

24-11-2010

24-11-2010

CS


mezi Evropskou komisí a několika třetími zeměmi, včetně Kanady, Japonska, Spojených států, Austrálie a Mexika. Boj proti padělání musí být jednou z našich priorit a cílem všech národních i mezinárodních politik. V důsledku toho je k dosažení účinných výsledků nezbytně nutná spolupráce mezi členskými státy. Dosažená dohoda určitě nepovede k vyřešení složité situace na mezinárodních trzích, ale představuje krok správným směrem. Našim úkolem je pokračovat v práci na občanské a celní ochraně našich zeměpisných označení, která jsou poškozována přinejmenším nekalou konkurencí, která stále používá názvy a zkratky, které se odkazují na nejznámější evropské značky. Nejkřiklavější škody se týkají oborů a výrobců v agropotravinářské oblasti a v sektorech designu, módy a luxusního zboží. Jsem přesvědčen, že Komise usiluje o plnou informovanost Evropského parlamentu během všech fází vyjednávání mezinárodních dohod. Rád bych zde zopakoval naši žádost o přístup k plnému znění dohod jak pro veřejnost, tak pro Evropský parlament. Závěrem vyzývám Evropskou komisi, aby pokračovala v úsilí plně a přesně informovat Parlament o všech budoucích iniciativách, které v této oblasti hodlá podniknout. Miroslav Mikolášik (PPE). – (SK) Pane předsedající, domnívám se, že zvláštní pozornost si v oblasti ochrany práv duševního vlastnictví vyžaduje zaručení ochrany práva na zdraví, které je úzce spojené se samotným právem na život. Ostře se stavím proti tomu, aby byl pod záminkou vysoké ochrany duševního vlastnictví, která se v některých případech jeví až jako přehnaná, vlastně odpírán přístup k základním lékům širokým vrstvám obyvatelstva, a to především v rozvojových zemích. Vyzývám proto Komisi, aby během jednání v technických záležitostech spojených s obchodní dohodou proti padělatelství prosazovala základní zásady ochrany veřejného zdraví a přístup k lékům. Peter Jahr (PPE). – (DE) Pane předsedající, boj proti padělatelství je nesmírně důležitou problematikou. Před 20 lety jsme se mohli ještě smát, když si někdo koupil „hodinky Rolex“ za 10 dolarů. Trh ve vyšším cenovém segmentu tím nebyl ohrožen. Dnes je situace naprosto odlišná. Zejména výrobky v nižším a středním cenovém pásmu jsou také cílem padělatelů. Padělaná jsou trička, hračky a ochranné oděvy stejně jako duševní vlastnictví. V tomto případě se nejedná jen o otázku finančních zájmů, ale také o bezpečnost na pracovišti, ochranu životního prostředí a zdraví, jakož i sociálních standardů. Každý, komu jde o spravedlivý svět, musí bojovat proti padělání. Jarosław Kalinowski (PPE). – (PL) Pane předsedající, situace, kdy nekalá konkurence zaplavuje evropský trh padělaným zbožím z celého světa, je nespravedlivá a samozřejmě nepřijatelná. Chtěl bych také upozornit na nedostatečně jasnou formulaci ukládající povinnost sledovat poskytovatele internetových služeb. To je v rozporu s právem na soukromí a vypadá to jako pokus o cenzuru. Brání to rovněž elektronickému obchodu, který je součástí hospodářství, které na jednu stranu chceme velmi dynamicky rozvíjet s využitím stále inovativnějších metod, ale které zároveň na druhou stranu stále omezujeme. Rozhodnutí, která dnes v této otázce byla přijata, situaci mírně zlepšují. Zuzana Roithová (PPE). – (CS) Podpořila jsem společné usnesení o ACTA, i když jsem hlasovala jinak než můj poslanecký klub, protože si také myslím, že musíme přimět Komisi, aby vypracovala analýzy, které rozptýlí poslední otazníky nad dopadem ACTA na evropské občany, a zacelila informační propast z minulosti vzniklou neochotou poskytovat

49

50

CS


vyjednávané texty. Jde hlavně o stanovisko evropského ochránce osobních údajů, dopadové studie na existující evropskou legislativu či ujištění, že výjimky pro poskytovatele internetového připojení budou nedotčeny. Jsem však velmi pobouřena, že v dohodě zůstává možnost prohledávání počítačů a dalších osobních věcí jednotlivých cestujících na hranicích. Ráda jsem podpořila i usnesení PPE, které nabídlo velmi kvalitní a vyvážené znění, ovšem bez důležitého tlaku na Komisi před důležitým jednáním o konečné podobě dohody. Syed Kamall (ECR). – Pane předsedající, předpokládám, že váš prst bude na tlačítku ovládajícím mikrofon. Mnoho lidí se mě ptá, co zkratka ACTA znamená, přičemž jsem byl jedním ze stínových zpravodajů obchodní dohody proti padělání. Vím, že po dnešku se někteří budou podivovat nad naší úrovní transparentnosti, demokracie a svobody projevu, ale chci se zaměřit na pět důvodů, kvůli kterým jsme s usnesením nesouhlasili. Za společné usnesení skupin PPE/ECR jsem byl velmi vděčný. Zaprvé nepřesahuje rámec acquis communautaire. Zadruhé Komise je transparentní. Zatřetí jednání neprobíhá v rámci Světové obchodní organizace (WTO), protože Čína a Indie se od začátku stavěly proti dohodě. Začtvrté se dohoda netýká generických léčiv, jež jsou převáženy přes území Evropské unie a nakonec, rozvojové země se k ACTA mohou přidat, uznají-li to za vhodné. Rozhodly se ale k dohodě nepřistoupit. Jedná se o otevřený mechanismus, ke kterému se jednotlivé země mohou připojit podle své vůle. Je škoda, že stejný princip svobody projevu nedodržujeme také v tomto Parlamentu. Písemné vysvětlení hlasování Zpráva: László Surján (A7-0327/2010) Sophie Auconie (PPE), písemně. – (FR) Po povodních v roce 2002, které způsobily značné lidské a materiální škody v Německu, Rakousku, České republice a Francii, vytvořila Rada Evropské unie nástroj umožňující rychlé uvolnění finančních prostředků na pomoc oblastem zasaženým přírodními katastrofami. Dnes využije výhod tohoto fondu Irsko, jež je zasaženo povodněmi. Hlasovala jsem pro změnu v rozpočtu Evropské unie, která umožní vyplacení finanční pomoci našim irským přátelům. Hlasování symbolizuje evropskou solidaritu tváří v tvář přírodním katastrofám. Tato solidarita se dnes projeví v Irsku a zítra ve Francii. Opravdu, naše země brzy obdrží značnou finanční pomoc určenou na odstraňování následků bouře Xynthia z února 2010. Diogo Feio (PPE), písemně. – (PT) Povodně, k nimž došlo v listopadu 2009, silně zasáhly Irsko a způsobily velké škody odhadované na více než 520 milionů eur. Opravný rozpočet umožňuje uvolnění prostředků z Fondu solidarity ke krytí ztrát až do výše 13 022 500 eur v položkách závazků a plateb. Jak jsem řekl již včera, domnívám se, že uvolnění prostředků z Fondu je naprosto oprávněné, jelikož pomáhá těm, které tato přírodní katastrofa postihla nejvíce, a tak je opravný návrh v souladu s rozpočtem Evropské unie. José Manuel Fernandes (PPE), písemně. – (PT) Dne 24. září 2010 předložila Evropská komise návrh na rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o uvolnění prostředků z Fondu solidarity na základě ustanovení bodu 26 interinstitucionální dohody (IIA) ze dne 17. května 2006. Jednalo se o první návrh na uvolnění prostředků z Fondu solidarity v rozpočtovém období 2010. Interinstitucionální dohoda umožňuje uvolnění prostředků z Fondu solidarity až do maximální roční výše 1 miliardy eur. Je důležité připomenout, že

24-11-2010

24-11-2010

CS


účelem fondu není poskytovat náhradu za škody na soukromém majetku, ale na opravy infrastruktury, a že Fond je nástrojem refinancování. Irské orgány odhadují celkové škody přímo způsobené přírodní katastrofou na 520,9 milionu eur. Komise navrhuje uvolnění 13 022 500 eur z celkového limitu 1 miliardy v položkách závazků a plateb určených na odstranění následků povodní v Irsku. Při splnění právních náležitostí s tímto opravným rozpočtem souhlasím. João Ferreira (GUE/NGL), písemně. – (PT) Po povodních, které postihly Irsko loni v listopadu, jsme hlasovali pro uvolnění prostředků z Fondu solidarity Evropské unie pro tuto zemi. Znovu bychom však chtěli odsoudit zpoždění při uvolňování prostředků. Mezi přírodní katastrofou a okamžikem, kdy členská země skutečně dostane pomoc, uběhne mnoho dlouhých měsíců: v tomto případě se jedná o více než rok. Uvolnění prostředků z Fondu solidarity, a potenciálně i dalších v závislosti na konkrétní situaci, musí probíhat rychleji, abychom tak urychlili účinnou reakci na mimořádné situace. V rámci schopnosti vypořádat se s následky přírodních katastrof by měl existovat rozměr soudržnosti, který by snižoval rozdíly mezi různými regiony a členskými státy Evropské unie. Znovu bychom chtěli zdůraznit, že je rovněž důležité posílit předcházení přírodním katastrofám a uvést do praxe doporučení nedávno přijatá Evropským parlamentem. Giovanni La Via (PPE), písemně. – (IT) Hlasoval jsem pro schválení návrhu opravného rozpočtu č. 8/2010, což je nezbytné, máme-li pro Irsko uvolnit 13 022 500 eur z Fondu solidarity z důvodu povodní, které byly v listopadu 2009 způsobeny silnými dešti. Jsem přesvědčen, že Fond solidarity je cenným nástrojem umožňujícím Evropské unii, aby prokázala solidaritu s obyvatelstvem regionů postižených přírodními katastrofami poskytnutím finanční pomoci k zajištění rychlého návratu k co nejnormálnějšímu životu. Celkový roční disponibilní rozpočet Fondu solidarity je 1 miliarda eur. V roce 2010 dosud nedošlo k přidělení žádné částky, takže celá tato částka je stále k dispozici. David Martin (S&D), písemně. – Hlasoval jsem pro návrh převést 13 022 500 eur z Fondu solidarity EU do rozpočtu na podporu Irska po rozsáhlých záplavách, které ho zasáhly v listopadu 2009. Nuno Melo (PPE), písemně. – (PT) Tento návrh opravného rozpočtu dává jasně smysl vzhledem k účelu prostředků uvolněných z Fondu solidarity. Záplavy, které postihly Irsko v listopadu 2009, způsobily vážné škody, zejména v zemědělském sektoru, na domech a firmách, silniční síti a další infrastruktuře. Chtěl bych však upozornit na zpoždění při uvolnění této pomoci. Je potřeba tento proces zrychlit a učinit jej méně byrokratickým, abychom byli schopni včas reagovat na budoucí přírodní katastrofy. Alexander Mirsky (S&D), písemně. – (LV) Hlasoval jsem pro, jelikož se domnívám, že každý národ v EU by se měl cítit jako součást systému sjednocené Evropské unie. Nicméně by bylo žádoucí, aby příště zpravodaj zveřejnil nejen informaci o přidělení zdrojů, ale aby také jasně uvedl, na jaké konkrétní práce a opatření budou tak obrovské finanční zdroje (13 022 500 eur) vynaloženy. V opačném případě dojde nevyhnutelně ke zneužití prostředků a dalším trestným činům. Musí být uvedena konkrétní a obhájitelná částka. Andreas Mölzer (NI), písemně. – (DE) Fond solidarity Evropské unie má k dispozici 1 miliardu eur. V tomto kalendářním roce doposud nebyla podána ani jedna žádost o uvolnění prostředků z Fondu. Pravidla pro uvolnění prostředků z Fondu, které za žádných okolností nemohou být použity na náhradu soukromých škod, nýbrž na obnovu infrastruktury,

51

52

CS


jsou jasně daná. Irsko nyní požádalo o pomoc, která má být určena na obnovu škod způsobených povodněmi. Hlasuji pro přijetí zprávy, protože v letošním roce zatím nedošlo k uvolnění prostředků z Fondu solidarity a rozpočet by měl být použit na prospěšné projekty. Navíc Irsko splňuje všechna kritéria. Alfredo Pallone (PPE), písemně. – (IT) Hlasoval jsem pro přijetí zprávy. Jak jsem už prohlásil včera, když jsem podpořil zprávu poslance Bögeho, jsem přesvědčen, že je povinností Evropské unie poskytovat pomoc a podporu regionům postiženým přírodními a dalšími katastrofami. Domnívám se, že pojem solidarita je spojen s myšlenkou a hodnotami, na nichž stojí Evropská unie. Je jednou ze základních hodnot, které přispěly k vytvoření Evropské unie a které zajistily její prosperitu a v průběhu času i její další rozšíření. Z tohoto důvodu je v tomto případě uvolnění prostředků nejen opodstatněné, ale jedná se v podstatě o povinnost. Proto doufám, že podobná pomoc bude poskytnuta rovněž italským regionům těžce postiženým nedávnými povodněmi, které srazily místní ekonomiku na kolena. Maria do Céu Patrão Neves (PPE), písemně. – (PT) Vzhledem k tomu, že návrh opravného rozpočtu č. 8/2010 k souhrnnému rozpočtu na rok 2010 obsahuje uvolnění prostředků z Fondu solidarity Evropské unie ve výši 13 022 500 eur v položkách závazků a plateb v reakci na povodně, které způsobily škody v Irsku, a odpovídající snížení plateb ve výši 13 022 500 v položce 04 02 01 – Dokončení Evropského sociálního fondu (ESF) – Cíl 1 (2000–2006), hlasovala jsem pro souhlas s postojem Rady k návrhu opravného rozpočtu č. 8/2010. Aldo Patriciello (PPE), písemně. – (IT) Chtěl bych panu Surjánovi poděkovat za vynikající práci. Hlasoval jsem pro přijetí a souhlasím se schválením návrhu opravného rozpočtu č. 8/2010, který poskytuje prostředky na pomoc Fondu solidarity a Fondu solidarity EU – Členské státy, a přesouvá 13 022 500 eur v položkách plateb z oblasti politiky 4 „Zaměstnanost a sociální věci“. Paulo Rangel (PPE), písemně. – (PT) Vítám tento návrh opravného rozpočtu, který umožňuje uvolnění prostředků z Fondu solidarity Evropské unie ve výši 13 022 500 eur v položkách závazků a plateb na pomoc Irsku po povodních, které jej postihly v listopadu 2009 a které způsobily značné škody v zemědělském a obchodním sektoru a také na infrastruktuře, zejména silniční a vodovodní síti, a rovněž v obytných oblastech, v celkové výši přes 520 milionů eur. Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE), písemně. – Podle čl. 37 odstavce 1 finančního nařízení může Evropská komise předkládat návrhy opravných rozpočtů, existují-li „nevyhnutelné, mimořádné a nepředvídatelné okolnosti“. Pokud se týká různých bodů návrhu opravného rozpočtu č. 8/2010, zpráva, kterou jsme přijali, odkazuje na uvolnění prostředků z Fondu solidarity Evropské unie. Dne 24. září 2010 navrhla Evropská komise rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o uvolnění prostředků z Fondu solidarity, které je založené na ustanovení bodu 26 interinstitucionální dohody ze 17. května 2006. V této dohodě a rovněž v nařízení Rady č. 2012/2002, jíž se Fond solidarity EU zřizuje, jsou podrobně uvedeny podmínky způsobilosti pro příspěvek z fondu. Je důležité připomenout, že cílem Fondu není náhrada za škody na soukromém majetku, ale obnova infrastruktury, a že se jedná o nástroj refinancování.

24-11-2010

24-11-2010

CS


Doporučení: Graham Watson (A7-0300/2010) Zigmantas Balčytis (S&D), písemně . – (LT) Evropská komise zahajuje debatu o revizi evropské politiky sousedství s cílem definovat budoucí vztahy Evropské unie s jejími jižními a východními sousedy. Cílem iniciativy Východního partnerství EU by měla být podpora společných evropských hodnot s důrazem na fungující demokratické instituce a dodržování lidských práv a svobod. Podpořil jsem zprávu, jež stanovuje obecné principy účasti Moldavské republiky v programech a agenturách Společenství. Domnívám se, že uzavření protokolu by Moldávii umožnilo postupné otevírání nebo posílení účasti v některých programech Společenství, což by nabídlo příležitost podpořit další kulturní, vzdělávací, ekologické, technické a vědecké kontakty a posílit politické vztahy. Pro Moldávii je nezbytné pokračovat v uplatňování akčního plánu EPS a v reformách v zájmu dosažení cílů politické stability a rozvoje demokracie. Elena Băsescu (PPE), písemně. – (RO) Hlasovala jsem pro přijetí doporučení poslance Watsona, protože uzavření protokolu poskytne Moldavské republice nové příležitosti k zapojení do programů Společenství, o které má zájem. Postupné otevírání programů a agentur Evropské unie účastnickým zemím evropské politiky sousedství povzbudí tyto země v jejich úsilí zaměřené na reformy a modernizaci a umožní podporovat spolupráci s EU v důležitých oblastech, jakými jsou například cla, doprava nebo konkurenceschopnost. Domnívám se, že účast Moldavské republiky na příslušných iniciativách napomůže k propojení jejích domácích a evropských politik. Zároveň také poskytne impuls k dalším jednáním o podpisu nové dohody o přidružení. K tomuto cíli již bylo dosaženo uspokojivého pokroku. Vítám rovněž záměr Rady pokračovat v poskytování makrofinanční pomoci Moldavské republice a odborného poradenství vládě v Kišiněvě. Jak je také ve zprávě o činnosti připravené Evropskou komisí zdůrazněno, vyvinula Moldavská republika značné úsilí s cílem účinně provádět strukturální reformy v souladu s doporučeními Evropské unie. Kromě toho platforma evropské integrace současné vlády přispěla k nevídaně rychlému rozvoji vztahů s EU. Hlubší zapojování Moldavské republiky do programů a agentur Společenství se proto jeví jako přirozený krok v procesu sbližování s evropskými normami. Corina Creţu (S&D), písemně. – (RO) Hlasovala jsem pro uzavření protokolu, který Moldavské republice umožní větší zapojení do některých programů Společenství, a nabídne tak příležitost k rozvoji spolupráce v oblasti kultury, vzdělání, médií, vědy a technologie a rovněž upevní politické vazby v rámci Východního partnerství a urychlí jednání o nové dohodě o přidružení. Politická stabilita a rozvoj demokracie jsou nezbytné pro komplexní realizaci protokolu a pro co nejrychlejší uzavření všech potřebných memorand o porozumění. Z tohoto důvodu je aktuální ústavní patová situace v Moldavské republice zdrojem obav a vyžaduje rychlé a účinné řešení. Je nezbytné, aby Moldavská republika pokračovala v uplatňování akčního plánu EPS a v reformách, které si stanovila v dokumentu „Rethink Moldova“. Uspořádání voleb v souladu s ústavou je pro budoucí stabilitu a prosperitu Moldavské republiky a rozvoj jejích vztahů s Evropskou unií životně důležité. Vasilica Viorica Dăncilă (S&D), písemně. – (RO) Aspirace Moldavské republiky na její směřování do Evropy jakožto součást Evropské unie a příprava na tento cíl jsou možné díky Dohodě o partnerství a spolupráci mezi EU a Moldavskou republikou, jež je součástí evropské politiky sousedství. Vítám zapojení Moldavské republiky do některých programů Společenství, jež podporují rozvoj spolupráce v oblastech kultury, vzdělání, médií, vědy

53

54

CS


a technologií a rovněž upevní politické vazby v rámci Východního partnerství a urychlí jednání o nové dohodě o přidružení. Diogo Feio (PPE), písemně. – (PT) Nízká účast voličů v nedávném referendu o způsobu volby prezidenta Moldavské republiky a skutečnost, že zemi vede prozatímní prezident, odhalují problémy ve správě země a rozčarování veřejnosti. Situace v Podněstří se zhoršuje, což dále zvyšuje tlak na orgány a moldavskou veřejnost. Země má před sebou ještě dlouhou cestu ke stabilizaci institucí a vytvoření plně funkčního právního státu. Zaslouží si proto zvláštní podporu a pozornost Evropské unie. Zapojení Moldávie do programů EU je důležitým krokem na této cestě. José Manuel Fernandes (PPE), písemně. – (PT) Dohoda o partnerství a spolupráci mezi Moldavskou republikou a Evropskými společenstvími byla podepsána 28. listopadu 1994 a od roku 2004 se na Moldávii vztahuje rovněž evropská politika sousedství (EPS). Předmětem návrhu doporučení je účast Moldavské republiky v programech Evropské unie. Dne 18. června 2007 dala Rada Komisi pokyny k jednání s třinácti sousedními zeměmi o rámcových dohodách o obecných zásadách účasti na programech Společenství. Jednání s Moldavskou republikou započala v březnu 2008. Moldavská republika se na programech, jichž se účastní, bude spolupodílet i finančně. Konkrétní výše příspěvku závisí na daném programu a je stanovena v rámci memoranda o porozumění. Podpis protokolu umožní Moldávii, aby postupně zahajovala nebo rozšiřovala svou účast v některých programech Evropské unie, což umožní prohloubení kontaktů v oblasti kultury, vzdělání, ochrany životního prostředí, vědy a techniky a posílí to také politické vazby v rámci Východního partnerství a podpoří jednání o nové dohodě o přidružení. Pro úplné uplatnění protokolu je nezbytná politická stabilita a demokracie. Ilda Figueiredo (GUE/NGL), písemně. – (PT) Dohoda o partnerství a spolupráci mezi Moldávií a Evropskými společenstvími byla podepsána 28. listopadu 1994 a od roku 2004 se na Moldávii vztahuje rovněž evropská politika sousedství. Dne 18. června 2007 dala Rada Komisi pokyny k jednání s třinácti sousedními zeměmi o rámcových dohodách o obecných zásadách účasti na programech Společenství a v březnu 2008 začala jednání s Moldavskou republikou. Součástí protokolu je i rámcová dohoda o obecných zásadách, jimiž se řídí účast Moldavské republiky v programech a agenturách Evropské unie. Moldavská republika poskytla finanční příspěvek na programy, kterých se účastní. Výše příspěvku závisí na konkrétním programu a je stanovena v memorandu o porozumění. Avšak požadavek Evropské unie ve jménu „politické stability a demokracie“ se jeví jako problém, protože jde o snahu vměšovat se do vnitřních záležitostí země, přičemž otevřeně straní silám hájícím zájmy ekonomických skupin v EU a útočí na nezávislost a suverenitu země i na přání jejích občanů. Z tohoto důvodu nesouhlasíme s přijatým usnesením. Ian Hudghton (Verts/ALE), písemně. – Hlasoval jsem pro doporučení pana Watsona a vítám pokračující spolupráci mezi Evropskou unií a Moldávií. Cătălin Sorin Ivan (S&D), písemně. – Vždy jsem ctil a podporoval evropské cíle Moldavské republiky. Jsem přesvědčen o potřebě široké spolupráce se zemí, která nedávno prokázala svou připravenost jít evropskou cestou. Účast v některých programech Společenství podpoří tuto sousední zemi v realizaci jejích reforem a nabídne příležitost pro rozšíření kontaktů v oblasti kultury, vzdělání, ochrany životního prostředí, vědy a

24-11-2010

24-11-2010

CS


techniky a také prohloubí politické vazby v rámci Východního partnerství a podpoří jednání o nové dohodě o přidružení. Souhlasím s doporučením Grahama Watsona, protože podporuje účast Moldávie v několika programech a agenturách Evropské unie a snahy této naší sousední země o reformy a modernizaci. Jarosław Kalinowski (PPE), písemně. – (PL) Moldavská republika je jednou z nejchudších zemí Evropy. Výzkum prokázal, že naprostá většina jejích obyvatel žije v extrémní chudobě. Vnitřní reformy, které by mohly zlepšit hospodářskou situaci, jsou obvykle zablokovány politickými nebo etnickými konflikty. Evropská unie by proto měla pomoci Moldávii a přispět ke zlepšení situace v zemi v oblasti stability, bezpečnosti a prosperity. Evropská politika by mohla vyřešit ústavní problém, kterému čelí Moldavská republika, což by mohlo následně vést k dalším prospěšným změnám. Moldavská republika vyjadřuje touhu účastnit se programů evropské politiky sousedství a její finanční příspěvky jsou toho důkazem. Evropská unie by takové země měla podporovat s ještě větším úsilím, a proto posílení spolupráce s Moldavskou republikou je zcela určitě oprávněné. Alan Kelly (S&D), písemně. – Uzavření protokolu by umožnilo posílení spolupráce s Moldávií na určitých programech. Povede k užší integraci Moldávie s Evropskou unií. Vzhledem k vysokému počtu Moldavanů, kteří žijí a pracují v Irsku a přispívají tamní společnosti, se jedná o vítaný krok pro budoucnost Evropy. Petru Constantin Luhan (PPE), písemně. – (RO) Hlavním opatřením na podporu reforem, modernizace a usnadnění transformace v zemích bezprostředně sousedících s Evropskou unií, včetně Moldavské republiky, je postupné otevírání některých programů, institucí a agentur Společenství účasti partnerských zemí evropské politiky sousedství. Hlasoval jsem pro přijetí zprávy, jelikož se domnívám, že Evropská unie musí podporovat Moldavskou republiku a napomáhat jejímu přístupu k některým programům Společenství. To přispěje k dobré spolupráci mezi EU a Moldavskou republikou v různých oblastech, jako je hospodářství, věda, kultura a vzdělání. David Martin (S&D), písemně. – Hlasoval jsem pro přijetí zprávy o protokolu k Dohodě o partnerství a spolupráci mezi Evropským společenstvím a Moldávií. Přestože mám vážné obavy o dodržování lidských práv v Moldávii, povzbudila mě nedávná prohlášení organizace Amnesty International, zejména s ohledem na říjnovou ratifikaci Římského statutu Mezinárodního trestního soudu Moldávií, což je velmi pozitivní krok. Jiří Maštálka (GUE/NGL), písemně. – (CS) Jako člen delegace ve Výboru pro parlamentní spolupráci EU-Moldávie vítám každý krok, který vede nebo může vést ke konsolidaci politické situace v Moldavské republice a ke zlepšení životních podmínek jejích obyvatel. Za takový krok by mohlo být pokládáno i doporučení, o jehož uzavření dnes hlasujeme a jehož realizace by mohla být posílením správné integrační evropské politiky sousedství. Souhlasím s názorem zpravodaje, že současná krize v Moldavské republice je problémem, který je třeba rychle a především zákonnou cestou řešit. Zcela nejasný a zavádějící výraz „evropské řešení“ je třeba vypustit. Zpravodaj má zřejmě na mysli řešení, které odpovídá dohodám a dokumentu Rady Evropy a obecně přijatým demokratickým pravidlům. V každém případě musíme společně důrazně odmítnout jakékoli formy vnějšího účelového vměšování do vnitřních záležitostí Moldavské republiky. Každý jiný přístup povede jen k eskalaci napětí v Moldavské republice, a nikoliv k pozitivnímu řešení problémů, které zčásti zavinila i EU svým nevyváženým postupem v minulosti.

55

56

CS


Jean-Luc Mélenchon (GUE/NGL), písemně. – (FR) Index lidského rozvoje v Moldávii je jedním z nejnižších v regionu. Do značné míry jsou za to odpovědné politiky rychlé liberalizace navržené ve prospěch finančních elit Evropské unie. Pevná kontrola ze strany Evropské komise a Mezinárodního měnového fondu přislíbená v rámci budoucí makrofinanční pomoci situaci jen zhorší. Umožnit za těchto podmínek moldavské vládě, aby nutila svoje obyvatele financovat nejisté evropské programy a agentury, jako je rámcový program pro konkurenceschopnost a inovace nebo výzkumný program řízení letového provozu jednotného evropského nebe (SESAR), i když Moldávie není ani členem Evropské unie, zavání cynismem. Hlasuji proti zprávě. Nuno Melo (PPE), písemně. – (PT) V posledních letech se Moldávie stále více snaží přiblížit evropským standardům svobody, demokracie a řádné správy věcí veřejných. Toto popsané úsilí je v souladu s vyjádřenými obavami Moldávie o pokračování na cestě k případnému rozšíření. Nedávné volby neproběhly nejlepším možným způsobem a skutečnost, že zemi momentálně vede prozatímní prezident, není nejlepší známkou, že konsolidace její demokratické kultury probíhá úspěšně. K tomu je nutné připočíst otázku Podněstří, která může způsobit určitou nestabilitu. Evropská unie by nadále měla vynakládat veškeré úsilí, aby se v Moldávii prováděly potřebné reformy, čemuž odpovídá směřování protokolu o partnerství a spolupráci. Louis Michel (ALDE), písemně. – (FR) Širší zapojení Moldávie do programů Společenství umožní prohloubení kontaktů v oblasti kultury, vzdělání, ochrany životního prostředí, vědy a techniky a také posílení politických vazeb v rámci Východního partnerství a podporu jednání o nové dohodě o přidružení. Pro provádění protokolu jsou však nezbytné politická stabilita a rozvoj demokracie. Neúspěch ústavního referenda ze dne 5. září 2010 je politováníhodný. Je nezbytné, aby Moldávie pokračovala v uplatňování akčního plánu evropské politiky sousedství (EPS) a reforem, které si stanovila v dokumentu „Rethink Moldova“. Uspořádání parlamentních voleb dne 28. listopadu je nezbytné pro budoucí stabilitu a prosperitu Moldavské republiky a pro rozvoj jejích vztahů s Evropskou unií. Tyto volby musí zemi pomoci, aby v tomto směru udělala pokrok, a musí být zcela v souladu s mezinárodními standardy pro pořádání svobodných a spravedlivých voleb. Alexander Mirsky (S&D), písemně. – (LV) Moldávie se v současné době bohužel nachází ve zcela nestabilní oblasti hospodářské a politické změny. Protokol k Dohodě o partnerství a spolupráci mezi Evropskou unií a Moldávií o účasti Moldavské republiky v programech EU dává jejím obyvatelům naději pro pozitivní změnu. Uzavření protokolu posiluje spolupráci v oblasti kultury, vzdělání a dalších. Hlasoval jsem pro jeho přijetí, jelikož doufám, že partnerství napomůže integraci Moldávie s Evropskou unií. Rareş-Lucian Niculescu (PPE), písemně. – (RO) Jako většina v Parlamentu jsem hlasoval pro přijetí doporučení, které vítám, protože vysílá jasný signál podpory a povzbuzení proevropských tendencí Moldavské republiky. Bez signálů, které upevňují přesvědčení občanů Moldávie o správnosti evropské cesty, nebude tato země ležící na hranici Evropské unie schopná vybřednout ze současné patové situace. Nelze si představit lepší načasování než nyní, jen několik dní před konáním předčasných parlamentních voleb v této zemi. Justas Vincas Paleckis (S&D), písemně. – (LT) Podporuji protokol, který stanoví obecné zásady pro účast Moldavské republiky v programech a agenturách Společenství. Nabízí

24-11-2010

24-11-2010

CS


Moldávii nové příležitosti k podpoře hlubších vztahů s členskými státy Evropské unie v oblasti kultury, vzdělání, ochrany životního prostředí, vědy a techniky. Jsem přesvědčen, že v rámci Východního partnerství a jednání o nové dohodě o přistoupení dojde k posílení politických vztahů mezi Evropskou unií a Moldávií. Politická stabilita a rozvoj demokracie v zemi jsou nezbytné pro její plnou účast v programech Společenství, a proto je velmi důležité, aby delší období nepokojů a nestability po parlamentních volbách skončilo. Maria do Céu Patrão Neves (PPE), písemně. – (PT) Preferenční vztahy s Moldávií existují od roku 1994, kdy země podepsala Dohodu o partnerství a spolupráci s Evropským společenstvím. V roce 2004 byla Moldávie zahrnuta do evropské politiky sousedství. Institucionální spolupráce mezi Evropskou unií a sousedními zeměmi může, ale nemusí vést k přistoupení země k EU. Bez ohledu na výsledek se EU jako nadnárodní subjekt řídí souborem hodnot založených na míru, svobodě a demokracii, které považuje za zásadní pro prosperitu evropského kontinentu. Je nezbytné, aby vedle spolupráce se sousedními zeměmi Evropská unie věnovala zvláštní pozornost otázce stability těchto zemí, aniž by se vměšovala do jejich vnitřních záležitostí, a podpořila jejich instituce na cestě k účinnému zavádění právního státu a úplnému dodržování lidských práv. Ratifikace Římského statutu zřizujícího Mezinárodní trestní soud Moldávií v říjnu tohoto roku je velmi pozitivním krokem tímto směrem. V těchto souvislostech jsem hlasovala pro přijetí legislativního usnesení, které se týká podpisu dodatkového protokolu k Dohodě o partnerství a spolupráci a rámcové dohody mezi EU a Moldávií o obecných zásadách účasti Moldávie v programech EU. Aldo Patriciello (PPE), písemně. – (IT) Rád bych poděkoval panu Watsonovi za jeho vynikající práci. Hlasoval jsem pro, jelikož souhlasím, že je nezbytné, aby Moldávie pokračovala v provádění akčního plánu EPS a reforem, které si stanovila v dokumentu „Rethink Moldova“. Konání voleb v souladu s ústavou je nezbytné pro budoucí stabilitu a prosperitu Moldávie a rozvoj jejích vztahů s Evropskou unií. Všechny strany by se měly sjednotit k nalezení řešení, které bude odrážet důvěru občanů Moldávie v evropskou cestu. Evropská unie i Rada Evropy poskytly významnou pomoc a k včasnému překonání současné složité situace by v ní měly i nadále pokračovat. Mario Pirillo (S&D), písemně. – (IT) Přijetí protokolu o obecných zásadách účasti Moldavské republiky v programech Evropské unie je naprosto zásadní pro pokračování strukturovanější spolupráce, která by měla v budoucnu vyústit v dohodu o přidružení. Současná ústavní krize v Moldávii by mohla ovlivnit komplexní provádění protokolu a souvisejících memorand o porozumění. Po neúspěchu referenda loni v září je velmi důležité, aby se všechny politické síly před nadcházejícími volbami dne 28. listopadu 2010 zachovaly zodpovědně. Politická stabilita je bezpodmínečně nutná pro širší zapojení do programů EU. Stejně tak by zásadně proevropský výsledek voleb mohl přispět k dalšímu rozvoji hospodářství i demokracie v Moldávii. Z tohoto důvodu, pane předsedající, jsem dnes hlasoval pro přijetí usnesení Evropského parlamentu, doufaje, že všechny procesy spuštěné v Moldávii bude doprovázet technická a vědecká podpora ze strany Evropy. Rovana Plumb (S&D), písemně. – (RO) Jako součást evropské politiky sousedství je postupné otevírání určitých programů a agentur Evropské unie partnerským zemím EPS

57

58

CS


jedním z mnoha opatření, jehož cílem je podpora reforem, modernizace a transformace v zemích sousedících s Evropskou unií. Rozhodnutí zahájit jednání s Moldavskou republikou, která již byla úspěšně dokončena, padlo v březnu 2008. Návrh protokolu obsahuje rámcovou dohodu o obecných zásadách účasti Moldavské republiky v řadě programů a agentur v oblastech, jako je například doprava, potravinová bezpečnost, cla, bezpečnost letového provozu a další. Hlasovala jsem pro přijetí zprávy, jelikož tato iniciativa podporuje snahu Moldavské republiky, státu sousedícího s Evropskou unií, o provedení reforem a modernizaci. Paulo Rangel (PPE), písemně. – (PT) Hlasoval jsem pro podpis protokolu k Dohodě o partnerství a spolupráci mezi Evropskou unií a Moldávií, protože chápu, že pomoc, kterou EU poskytuje Moldávii, je nezbytná pro zavádění nutných reforem a pro dosažení požadované politické stability v této zemi společně s úplným dodržováním zásad demokratického právního státu. Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE), písemně. – Zpráva odkazuje na návrh rozhodnutí Rady o uzavření protokolu k Dohodě o partnerství a spolupráci, kterou se zakládá partnerství mezi Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na jedné straně a Moldavskou republikou na straně druhé, o rámcové dohodě mezi Evropskou unií a Moldavskou republikou o obecných zásadách účasti Moldavské republiky na programech Unie. Hlasováním pro přijetí zprávy vyjádřil Evropský parlament souhlas s uzavřením protokolu. Traian Ungureanu (PPE), písemně. – Z titulu své funkce stínového zpravodaje PPE pro problematiku dohod mezi Evropskou unií a Moldavskou republikou velmi vítám hlasování, jež drtivou většinou přijalo uzavření protokolu k Dohodě o partnerství a spolupráci mezi EU a Moldavskou republikou o účasti Moldávie v programech EU. Ještě před uzavřením dohody o přidružení s Moldavskou republikou se této zemi nabízí možnost účastnit se práce na vnitřních programech a v agenturách EU, a pokračovat tak ve svém sbližování s normami EU, zejména v oblastech, jako je doprava, potravinová bezpečnost, cla a bezpečnost letového provozu. V předvečer parlamentních voleb v Moldavské republice vysílá Evropský parlament jasný signál podpory proevropských reforem a jejich důsledné realizace v této sousední zemi. S potěšením mohu na závěr konstatovat, že Evropský parlament prokázal jednotu napříč politickými stranami během všech fází projednávání této problematiky, což vyústilo ve zformování jednotného postoje k nutnosti uzavřít protokol v co nejkratší možné době, a nabídnout tak Moldavské republice veškeré možné příležitosti k využití výhod vyplývajících z jejích vztahů s EU. Viktor Uspaskich (ALDE), písemně. – (LT) Evropská unie včetně nových členských států, jakým je Litva, by měla zodpovědně dbát na zájmy našich východních sousedů. Posílení spolupráce mezi EU a Moldávií a její zapojení do programů Společenství napomůže jejímu přiblížení k normám a standardům EU. Dohoda o partnerství a spolupráci by umožnila podporu nových úzkých vazeb v oblastech kultury, vzdělání a technologií. Pro Evropskou unii je obzvlášť důležité ukázat výhody budoucího členství v EU mladým lidem v Moldávii. V loňském roce vytvořili moldavští emigranti pracující v jiných evropských zemích, v některých případech i nelegálně, 19 % HDP Moldávie. Chudoba, korupce a obchodování s lidmi jsou problémy, které musíme řešit společně. V rámci přípravy na vstup do Evropské unie čeká Moldávii velké množství vážných strukturálních reforem. Evropská unie musí i nadále podporovat úsilí Moldávie. Obzvlášť důležité je posílení demokracie a právního státu. Konflikt v Podněstří je evropským problémem, ale zároveň

24-11-2010

24-11-2010

CS


i příležitostí k užší spolupráci s Moldávií, Ruskem a Ukrajinou. Na to nesmíme zapomínat. Doufám, že parlamentní volby konané 28. listopadu umožní Moldávii pokročit vpřed. Zpráva: Christofer Fjellner (A7-0290/2010) Damien Abad (PPE) , písemně. – (FR) Parlament dnes přijal v prvním čtení dvě legislativní zprávy: nařízení vztahující se ke specifickým aspektům Evropské unie a směrnici o pravidlech, která mají členské státy aplikovat na vnitrostátní úrovni. Členské státy budou zodpovědné za vnitrostátní úpravu, která zajistí, aby objektivní a nestranné informace byly přístupné široké veřejnosti. To zahrnuje informace na obalu, zprávu o hodnocení výrobku a informace o způsobu předcházení nemocem. Pacienti by měli mít lepší přístup ke kvalitním informacím o léčivých přípravcích, jejichž výdej je vázán pouze na lékařský předpis. To zahrnuje informace o vlastnostech léků a o nemocích, které léčí. Máme povinnost chránit spotřebitele a transparentním způsobem je průběžně informovat. Součástí naší práce jakožto evropských poslanců je také vytvářet Evropu, která chrání a informuje. Z tohoto důvodu jsem hlasoval pro tyto dva texty. Sophie Auconie (PPE), písemně. – (FR) Směrnice 2001/83/ES vytváří kodex Společenství týkající se humánních léčivých přípravků. Tato směrnice stanoví pravidla, pokud jde o informace týkající se charakteristik léčiv a jejich užití, které mají být k lékům připojeny. Neposkytuje však harmonizovaný rámec pro obsah a kvalitu informací pro pacienty, jež jsou nereklamní povahy. Zkušenost navíc ukazuje, že rozdílné interpretace těchto textů mohou vést k situacím, kdy je široká veřejnost vystavena skryté reklamě, především na internetu. Komise připravila směrnici, kterou se mění současná právní úprava takovým způsobem, aby zlepšila způsob rozšiřování informací týkajících se léčivých přípravků, jejichž výdej je vázán pouze na lékařský předpis, mezi širokou veřejností. Jejím cílem je vytvořit právní rámec upravující poskytování specifických informací o léčivech široké veřejnosti ze strany držitelů rozhodnutí o registraci. Evropský parlament připravil návrh legislativního usnesení, které si klade vyšší cíle než návrh Komise. Hlasovala jsem pro tento text, neboť ještě více zlepšuje informace poskytované pacientům a činí je bezpečnějšími. Zigmantas Balčytis (S&D), písemně. – (LT) Hlasoval jsem pro toto důležité usnesení, jehož cílem je umožnit pacientům, aby byli lépe informovaní o lécích, které jim jsou předepisovány. Pokud jde o přístup pacientů k informacím o léčivých přípravcích, jejichž výdej je vázán pouze na lékařský předpis, jsou zde závažné problémy v současném právním rámci a situace v Evropě je také problematická. Kvůli rozdílům v tom, jak členské státy směrnici vykládají, mají pacienti v různých částech Evropy rozdílný přístup k úplným a vysoce kvalitním informacím o léčivých přípravcích. Pacienti v některých členských státech postrádají snadný přístup dokonce i k těm nejzákladnějším informacím o lécích, které jim jsou předepisovány. Vzhledem k rozdílným interpretacím směrnice v jednotlivých členských státech se domnívám, že je potřeba, aby byla daná ustanovení vyjasněna takovým způsobem, aby všichni občané EU byli schopni dostat informace, které v souvislosti s léčivými přípravky potřebují. Pozměňovací návrhy přijaté Evropským parlamentem také zajišťují, aby informace o předepisovaných lécích byly veřejnosti zpřístupňovány pouze přesně stanovenými komunikačními cestami, včetně specializovaných a certifikovaných internetových stránek chránících zájmy pacientů, jejichž cílem bude omezovat reklamní příležitosti pro farmaceutické společnosti. Sebastian Valentin Bodu (PPE), písemně. – (RO) Je-li pacientům poskytnut lepší přístup ke kvalitním informacím ohledně léčby, která jim je předepisována, zvyšuje se pravděpodobnost toho, že porozumí rozhodnutím, která je přímo ovlivňují. V pozadí je

59

60

CS


proto velmi dobrý úmysl; musí však být součástí komplexnější strategie zdravotního vzdělávání, která se zaměřuje na pacienta, a nikoliv na farmaceutické společnosti. Pokud jde o přístup pacientů k informacím o léčivých přípravcích, jejichž výdej je vázán pouze na lékařský předpis, je zde mnoho problémů spojených se současným právním rámcem i se situací v Evropě. Kvůli rozdílům v tom, jak členské státy směrnici vykládají, mají pacienti v různých částech Evropy odlišný přístup k vysoce kvalitním informacím o příslušných léčivech. V některých členských státech je obtížné získat i ty nejzákladnější informace o lécích, které jsou předepisovány. To vytváří ve zdravotnictví nerovnosti. Pacienti mají na internetu během několika vteřin neomezený přístup k informacím o léčivých přípravcích, jejichž výdej je vázán pouze na lékařský předpis, které jsou nekontrolované a často nesprávné. Potřebují však mít přístup ke kontrolovaným a bezpečným informacím, tak aby věci nebyly ještě komplikovanější. Ustanovení týkající se informací o předepisovaných lécích je proto potřeba aktualizovat. Vito Bonsignore (PPE), písemně. – (IT) Chtěl bych poděkovat zpravodaji, svému kolegovi panu Fjellnerovi, za jeho práci na této zprávě. Hlasoval jsem pro, neboť se domnívám, že je nezbytné zajistit pacientům přístup k informacím o léčivých přípravcích, jejichž výdej je vázán pouze na lékařský předpis. Jak Evropský parlament, tak organizace pacientů již nějakou dobu žádají pozměnění současných předpisů, které v jejich aktuálním znění nezaručují nezbytné informace. Vskutku, technický pokrok a jednoduchá dostupnost informací o použití léčiv na internetu se často ukazují jako zavádějící a nepravdivé. Souhlasím s hlavní myšlenkou této zprávy, která si klade za cíl postavit do středu „pacientovo právo vědět“ a která v jeho důsledku doporučuje, aby farmaceutické společnosti poskytovaly pacientům určité základní informace. Doufám proto ve větší jasnost právní regulace, která je často nedostatečná, a to částečně díky rozdílné míře, v jaké členské státy provedly předchozí směrnici. Ustanovení vztahující se k informacím o léčivých přípravcích, jejichž výdej je vázán pouze na lékařský předpis, proto musí být aktualizovány a nová pravidla musí být přijata. Nová právní úprava musí podporovat vyšší zdravotní gramotnost a zapojovat větší měrou zdravotnictví do plnění zásadní úlohy spočívající ve zlepšování zdraví veřejnosti. Alain Cadec (PPE), písemně. – (FR) V oblasti zdravotnictví zaručuje přístup k úplným a kvalitním informacím lepší výsledky vzhledem k tomu, že pacienti budou s větší pravděpodobností dodržovat léčbu, které jsou schopni rozumět. Připojuji se k panu zpravodajovi a zdůrazňuji, jak obtížné je získání tohoto druhu informací v některých evropských zemích kvůli tomu, že jednotlivé členské státy vykládají směrnici týkající se léčivých přípravků rozdílně, stejně jako kvůli nevěrohodnosti a nejasnosti těchto informací. Musíme je v souladu s právem pacientů na informace učinit více přístupnými. Abychom však zabránili vytvoření nerovnováhy mezi členskými státy, je naprosto nutné určit prostředky šíření těchto informací a nedávat přednost jednomu prostředku před druhými. A konečně je naprosto klíčové jasně rozlišovat mezi informacemi a reklamou a zabránit farmaceutickým společnostem využívat těchto informačních kampaní k propagaci vlastních výrobků. Maria Da Graça Carvalho (PPE) , písemně. – (PT) Pozměňovací návrhy, které Evropský parlament předložil k návrhu Komise týkajícímu se informací o léčivech, si zasloužily můj hlas, neboť se domnívám, že pro širokou veřejnost je naprosto klíčové mít jednoduchý

24-11-2010

24-11-2010

CS


přístup k poznatkům týkajícím se léků, obzvláště skrze informace zpřístupněné na internetu ve všech evropských jazycích. Françoise Castex (S&D), písemně. – (FR) Hlasovala jsem proti tomuto textu, neboť nemůžeme nechat farmaceutické společnosti a Komisi, aby ze zdraví učinily komoditu jako každou jinou. Spojení mezi farmaceutickým průmyslem v Evropě a farmakovigilancí je opět ve středu rozpravy. Nemůžeme dovolit farmaceutickým společnostem, aby informovaly občany dle své libosti, ani nesmíme dovolit přímou reklamu cílenou na širokou veřejnost, pokud jde o léčivé přípravky, jejichž výdej je vázán pouze na lékařský předpis. Obchodní zájmy těchto společností jsou vskutku neslučitelné s cíli obecného zájmu sledovanými našimi zdravotními politikami a bylo by nebezpečné ponechat jim volnost je naplňovat. Nikolaos Chountis (GUE/NGL), písemně. – (EL) Původní návrh směrnice týkající se poskytování informací široké veřejnosti o léčivých přípravcích podléhajících omezení výdeje na lékařský předpis, který předložila Evropská komise, otevíral farmaceutickým společnostem dveře k propagaci jejich léků. Plénum dnes původní návrh Komise, který byl ušit na míru farmaceutickému průmyslu, pozměnilo. Hlasoval jsem ve prospěch všech pozměňovacích návrhů, které podstatně vylepšily původní znění tím, že posunuly zaměření tohoto předpisu od práva farmaceutického průmyslu propagovat vlastní produkty směrem k právu pacientů mít spolehlivé, objektivní a nezávislé informace. Hlasoval jsem také ve prospěch pozměňovacích návrhů zakazujících poskytování informací o lécích jak v televizi, tak v rádiu a v tisku. Navzdory všem vylepšením, která jsme učinili, však dělící čára mezi informacemi a reklamou zůstává i nadále neurčitá a daný text má stále řadu slabých míst a mezer. V závěrečném hlasování jsem se zdržel, protože si myslím, že nejlepším řešením by bylo, kdyby Komise přehodnotila svůj návrh směrnice na základě vodítek, která jsme jí dnes poskytli. Není také pouhou shodou okolností, že členské státy v Radě k této otázce zaujaly takřka jednomyslně odmítavé stanovisko. Vasilica Viorica Dăncilă (S&D), písemně. – (RO) Domnívám se, že pacienti musí mít lepší přístup k informacím o léčivých přípravcích podléhajících omezení výdeje na lékařský předpis. To zahrnuje poskytování objektivních informací o charakteristikách léků a o nemocech, pro které jsou doporučovány, stejně jako předcházení poskytování nevyžádaných informací nebo skryté reklamy. Christine De Veyrac (PPE), písemně. – (FR) Rozlišování mezi informacemi a reklamou, pokud jde o léčivé přípravky, je naprosto nezbytné pro ochranu veřejnosti. Proto jsem hlasovala pro zprávu pana Fjellnera, která vyžaduje, aby byl součástí obalu léků jejich objektivní popis pro pacientovo použití. Přístup k jasným a spolehlivým informacím bude navíc posílen jejich zpřístupněním ve všech jazycích Evropské unie na schválených internetových stránkách a v oficiálních brožurách. Vítám přijetí tohoto návrhu, který značí skutečný pokrok směrem k větší transparentnosti ve věcech týkajících se zdraví. Anne Delvaux (PPE), písemně. – (FR) Hlasovala jsem proti této zprávě, proti které jsem se vždycky silně stavěla. I když souhlasím s myšlenkou poskytování lepších informací pacientům, nesouhlasím s prostředky k tomu použitými. Cílem farmaceutického průmyslu nikdy nebude filantropie. Navíc je mezi informacemi a reklamou jen velmi úzká dělicí čára. Je pravda, že znění, které bylo takřka jednomyslně přijato, nemá co do činění s původní myšlenkou Komise. Původní návrh Komise by jednoduše otevřel dveře reklamě maskované označením „informace“. Původní návrh navíc odpovídal jasnému očekávání farmaceutického odvětví, které spočívalo v umožnění překonat zákonný zákaz reklamy

61

62

CS


na léky. Zpráva, tak jak byla dnes přijata, zahrnuje mnoho dalších záruk: především že informace poskytované farmaceutickými společnostmi za účelem rozšiřování budou předběžně kontrolovány a nebudou šířeny sdělovacími prostředky. Schvalování zveřejnění shrnutí příbalových letáků nicméně znamená, že budou obsahovat některé položky, které budou muset být zvýrazněny, a pak další, jako například nepříznivé reakce, které mohou být běžně ze shrnutí vyloučeny, neboť tak dobře „neprodávají“. Není již to reklamním krokem? Bylo to opravdu kýženým cílem? Je takový výsledek hodný vynaloženého úsilí? Edite Estrela (S&D), písemně. – (PT) Hlasovala jsem pro zprávu o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2001/83/ES, pokud jde o poskytování informací široké veřejnosti o léčivých přípravcích podléhajících omezení výdeje lékařský předpis. Tato směrnice stanovuje kodex Společenství týkající se humánních léčivých přípravků a pomáhá zajistit právo pacientů na spolehlivé, dostupné a nezávislé informace vztahující se k dostupným léčivým přípravkům, které jsou ověřeny příslušnými orgány. José Manuel Fernandes (PPE), písemně. – (ES) Směrnice 2001/83/ES, která stanoví kodex Společenství týkající se humánních léčivých přípravků, zajišťuje harmonizovaný rámec pro reklamu týkající se léčivých přípravků na úrovni Společenství; provádění tohoto rámce zůstává zodpovědností jednotlivých členských států. Tento právní předpis zakazuje propagaci léčivých přípravků podléhajících omezení výdeje na lékařský předpis široké veřejnosti. Ustanovení vztahující se k informacím o léčivech však nejsou regulována, neboť směrnice pouze stanoví, že informace vztahující se k jistým dodavatelským aktivitám jsou vyloučeny z ustanovení o reklamě. Právní předpis Evropské unie tedy nebrání členským státům ve stanovení svého vlastního přístupu k úpravě poskytování informací o léčivech za předpokladu, že tyto přístupy budou v souladu s výše zmíněnými pravidly týkajícími se reklamy. Souhlasím s návrhem pana zpravodaje vyloučit možnost zpřístupňování informací od farmaceutických společností v novinách, časopisech a podobných publikacích nebo v televizi či v rádiu. João Ferreira (GUE/NGL), písemně. – (PT) Tento návrh směrnice mění dřívější směrnici, pokud jde o poskytování informací široké veřejnosti o léčivých přípravcích podléhajících omezení výdeje na lékařský předpis. Obecně řečeno se tento návrh zaměřuje v prvé řadě na odpovědnost farmaceutických společností informovat veřejnost, s důrazem na zajištění toho, aby tyto informace nebyly reklamního charakteru. Za druhé, Komisi je prostřednictvím aktů v přenesené pravomoci dána úloha kontroly a rozhodování, pokud jde o definici toho, co znamená informace a co představuje reklamu. Domníváme se, že tento přístup znamená, že je příliš mnoho rolí týkajících se poskytování informací soustředěno v rukách farmaceutických společností a uvnitř Komise. Tyto role by měly být prováděny na nezávislém základě, měly by být koordinovány a schvalovány zvláštními vnitrostátními orgány tak, abyinformace poskytované pacientům a veřejnosti byly kvalitnější a aby byla chráněna jejich práva. Elisabetta Gardini (PPE), písemně. – (IT) Schválení tohoto nového právního předpisu o poskytování informací o léčivých přípravcích představuje další krok směrem k zajištění jasnějších a efektivnějších informací pro pacienty o lécích, které berou a které jim jsou předepisovány. Potřebujeme harmonizovaný právní rámec na evropské úrovni, který nejen zachovává zákaz reklamy na léčivé přípravky podléhající omezení výdeje na lékařský předpis, ale

24-11-2010

24-11-2010

CS


který také bere v potaz právo pacienta na informace. Nejde vůbec o zanedbatelnou záležitost, protože často nejasná hranice mezi „propagací produktu“ a „informacemi o produktu“ může mást pacienty. Musíme mít na paměti, že pacienti hrají stále aktivnější roli ve zdravotnictví napříč Evropskou unii. Lepší přístup k informacím nereklamní povahy proto může veřejnosti pomoci získat lepší porozumění léčbě, které jim je předepisována, a může dále pomoci jejich zotavení; to vše přirozeně v zájmu jejich zdraví. Závěrem bych chtěla zdůraznit, že je důležitétransparentně stanovit typy informací na lécích a cesty, kterými mohou být tyto informace šířeny. Musíme snížit riziko skryté reklamy a v případě nutnosti také riziko přemíry nekontrolovaných a zavádějících informací. Giovanni La Via (PPE), písemně. – (IT) Hlasoval jsem pro návrh směrnice týkající se poskytování informací široké veřejnosti o humánních léčivých přípravcích podléhajících omezení výdeje na lékařský předpis, protože se domnívám, že harmonizace právních předpisů v této oblasti je zásadním prostředkem pro zajištění informovanosti evropských pacientů. Je to skutečně velmi citlivé téma, protože se vztahuje k ochraně zdraví, která je základním lidským právem. Plně podporuji požadavek Evropského parlamentu, aby bylo jasně rozlišováno mezi léčebnými informacemi a reklamou. Farmaceutické společnosti totiž nesmí používat právo pacientů na informace jakožto prostředek k zamaskování svých reklamních záměrů, ale musí toto právo používat k zajištění toho, aby evropští spotřebitelé skutečně porozuměli produktům, a to prostřednictvím vědeckých informací o jejich vlastnostech, označování zboží a hodnotících zpráv. Je třeba také poznamenat, že větší přístup k informacím, jak v elektronické formě dostupné prostřednictvím internetu, tak v tištěné podobě, může také přispět k dosažení lepších lékařských výsledků, protože pacient, který je informován o předepisovaných léčivech je pacientem, který je schopen hrát aktivní a lépe informovanou roli v léčebném a zotavovacím procesu. David Martin (S&D), písemně. – Hlasoval jsem pro tuto zprávu, která je součástí balíčku, kterým se změní současná směrnice o humánních léčivých přípravcích z roku 2001. Tato zpráva se obzvláště zaměřuje na poskytování informací veřejnosti o léčivých přípravcích, jejichž výdej je vázán pouze na lékařský předpis. Deklarované cíle této směrnice jsou dosažení lepšího přístupu k informacím pro pacienty a vyjasnění pravidel, která jsou v současnosti rozdílně vykládána napříč Evropskou unií, což vede k nerovnostem v oblasti zdraví. Zabývá se také informacemi dostupnými na internetu, které nejsou současnou směrnicí pokryty a které představují obzvláště obtížné téma, neboť je velmi těžké je regulovat. Marisa Matias (GUE/NGL), písemně. – (PT) Tento návrh, jenž byl dnes v Parlamentu přijat velkou většinou, je výrazným vylepšením původního návrhu představeného Komisí, neboť lépe hájí práva pacientů na informace. Navzdory výrazným zlepšením v parlamentní zprávě jsem se však zdržela hlasování, protože některé záruky, které by byly nutné pro to, aby lidé měli přístup k jasným a nezávislým informacím o léčivých přípravcích, jsou stále slabé. Jean-Luc Mélenchon (GUE/NGL), písemně. – (FR) Ne všechny pozměňovací návrhy učiněné tímto Parlamentem k návrhu Komise a Rady jdou tím správným směrem. Neopouštějí nikdy logiku jednotného trhu v oblasti léčivých přípravků a i nadále považují ty léčivé přípravky, které jsou prodejné bez lékařského předpisu za zboží jako každé jiné; autoři dokonce zakončují tím, že hovoří o „spotřebitelích“ místo o pacientech. Pozměňovací

63

64

CS


návrhy nenavrhují zabránit farmaceutickým společnostem v poskytování informací o svých léčivech, které jsou určeny pro širokou veřejnost. Mají nicméně to pozitivum, že se snaží umožnit členským státům v nejvyšší možné míře regulovat rozšiřování informací zveřejňovaných těmito společnostmi. Obzvláště jim dávají právo veřejně odsoudit společnosti, které zveřejňují informace, jež nejsou v souladu s oficiálními údaji státu, a které tyto informace rozšiřují zavádějícím způsobem. To je lepší než nic. Nemůžu však hlasovat pro tak chabý text. Zdržím se proto hlasování. Nuno Melo (PPE) , písemně. – (PT) Přístup ke kvalitním informacím vztahujícím se k léčivým přípravkům, které jsou dostupné pouze na lékařský předpis, přispěje k dosahování lepších výsledků, pokud jde o zdraví pacientů, neboť čím lépe jsou informovaní, tím je pravděpodobnější, že budou lépe rozumět rozhodnutím souvisejícím s k jejich léčbou. Cíl tohoto návrhu proto nemůže být omezen na harmonizování evropských právních předpisů, ale měl by také podporovat zdraví prostřednictvím zlepšování znalostí v oblasti zdraví. Farmaceutický průmysl by měl v podpoře informovanosti v oblasti zdraví hrát důležitou úlohu. Tato úloha by ale měla být jasně vymezena, a zapojení tohoto odvětví přísně regulováno, aby se zabránilo tomu, že by komerční zájmy vedly k nadměrné spotřebě léčivých přípravků. Andreas Mölzer (NI), písemně. – (DE) Především starší a chronicky nemocní lidé mají předepsáno velké množství léčivých přípravků, které se mohou navzájem negativně ovlivňovat – protože, samozřejmě, jeden doktor neví, co předepsal jeho kolega. Mezitím je stále více produktů, od aspirinu přes léky proti nachlazení až po prášky na spaní, prodáváno bez předpisu. Uvědomuje si vlastně někdo možnost, že se i přírodní rostlinné produkty mohou navzájem ovlivňovat s různými léčivými přípravky? Pacienti také přispívají k tomuto zmatku: nic neříkají o předepsaných léčivých přípravcích, které jsme vzali ve špatnou dobu, nebo o lécích, jež jsme se z vlastní vůle rozhodli již nebrat nebo je změnit a tak dále. Hospodářské škody vzniklé v důsledku nedostatečného dodržování léčebných postupů jdou do miliard. Proto je důležité jasné rozlišení mezi reklamou a informacemi, které zpravodaj žádá. To bude mít, doufejme, za výsledek lepší vysvětlení skutečnosti, že se i léky vydávané bez předpisu mohou vzájemně ovlivňovat s léky dostupnými pouze na předpis. Předepisující lékař musí zůstat hlavním zdrojem informací, neboť je to pouze on, kdo volí léky, které jsou maximálně vhodné pro pacientův věk, pohlaví, hmotnost, lékovým intolerancím, které jsou známy, a tak dále. S ohledem na tyto úvahy jsem se zdržel hlasování. Alfredo Pallone (PPE), písemně. – (IT) Hlasoval jsem pro zprávu pana Fjellnera, protože věřím, že signál, který vysílá, a zásady, které poskytuje, jsou mimořádně důležité. Evropští spotřebitelé se při čtení příbalových informací léčivých přípravků často cítí ztraceni, protože je považují za složité a protože informace, které obsahují, jsou často matoucí. Hlavním cílem návrhu směrnice, pokud jde o poskytování informací široké veřejnosti o léčivých přípravcích dostupných pouze na lékařský předpis, je poskytování jednoduchých informací, které jsou jednoduše srozumitelné a použitelné, ale které na sebe neberou podobu reklamy. Je také důležité, aby tyto informace nebyly dostupné pouze v příbalových informacích, ale také jinými způsoby, a proto vítám jejich zveřejňování na internetu. Maria do Céu Patrão Neves (PPE) , písemně. – (PT) Domnívám se, že stanovení rozdílu mezi informacemi a reklamou s ohledem na léčivé přípravky, je naprosto zásadní pro ochranu občanů. Můj hlas pro Fjellnerovu zprávu byl výsledkem zřetelných zlepšení, která byla do směrnice 2001/83/ES vnesena. Velká většina, která tento dokument schválila, byla přesvědčena o ochraně práva pacientů na informace. Je třeba vyzdvihnout práci, kterou

24-11-2010

24-11-2010

CS


na zlepšení tohoto návrhu, původně představeného Evropskou komisí, odvedl Výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin. Aldo Patriciello (PPE), písemně. – (IT) Chtěl bych poděkovat panu Fjellnerovi za jeho vynikající práci. Hlasoval jsem pro návrh, protože souhlasím s tím, že informace o léčivých přípravcích, které jsou nereklamní povahy, musí být držiteli rozhodnutí o registraci zpřístupňovány pacientům a široké veřejnosti v souladu se zásadou vyhledávání informací („pull principle“), na jejímž základě mohou pacienti/veřejnost dané informace získat, pokud je potřebují, narozdíl od zásady vnucování informací – „push principle“, kdy držitelé rozhodnutí o registraci informace mezi pacienty a širokou veřejností šíří. Rovana Plumb (S&D), písemně. – (RO) Informace poskytované pacientům by měly splňovat následující hlavní kritéria: - Spolehlivost: informace poskytované pacientům by měly být založeny na nejnovějších vědeckých poznatcích, měl by v nich být uveden zdroj, ze kterých tyto poznatky pocházejí; - Nezávislost: musí být zřejmé, kdo dané informace poskytuje a kdo je financuje, aby spotřebitelé mohli rozpoznat možný střet zájmů; - Informace by měly být spotřebitelům snadno dostupné a zaměřené na pacienty: měly by být srozumitelné a snadno přístupné, měly by zohledňovat zvláštní potřeby spotřebitelů jako je věk, kulturní rozdíly a dostupnost ve všech evropských jazycích. Informace poskytované pacientům o léčivých přípravcích dostupných pouze na předpis by měly být součástí širší strategie „informace pro pacienty“ a širší strategie v oblasti zdravotního vzdělávání. Pacienti a všichni zájemci by měli být schopni najít přesné, objektivní informace o zdravém životním stylu, o prevenci onemocnění a o určitých onemocněních a rozličných možnostech léčby. To je důvod, proč se domnívám, že tento návrh musí být doplněn o kodex chování týkající se informací poskytovaných pacientům, který by byl vypracován ve spolupráci s organizacemi zastupujícími pacienty. Umožní to, aby se mohli vyjádřit i pacienti. Paulo Rangel (PPE) , písemně. – (PT) Hlasoval jsem pro tuto zprávu, neboť vítám skutečnost, že kompromisní změny začleněné do návrhu původně představeného Komisí rozhodně přispějí k zajištění přístupu pacientů ke spolehlivým a nezávislým informacím o léčivých přípravcích dostupných pouze na předpis, které jsou na trhu dostupné. Frédérique Ries (ALDE), písemně. – (FR) Reklama na léčivé přípravky dostupné pouze na předpis je v Evropské unii zakázána a tak to bude i nadále. Farmaceutické společnosti musí dodržovat jasná pravidla týkající se objektivity informací nereklamní povahy, které rozšiřují. To jsou dvě důležitá sdělení vyslaná dnes kolem oběda přijetím legislativního balíčku o informacích pro pacienty. Hlasování založené na obecné shodě (558 hlasů proti 48), které pouze potvrzuje jednohlasné hlasování, bez jednoho hlasu Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin. Byla přijata řada záruk. Evropská komise navrhla zákaz poskytování informací o léčivých přípravcích dostupných pouze na předpis v televizi nebo v rádiu a Evropský parlament rozhodl o rozšíření tohoto zákazu i na tištěná média. Výrobci mají řadu povinností: popis vlastností produktu, posílené označení na obalu a předběžné povolení orgánů veřejné správy v oblasti zdraví. Nerozumím všemu tomu „rozruchu“, který toto téma vyvolalo, především ve frankofonní části Belgie, mezi sdruženími spotřebitelů a vzájemnými společnostmi, který podporují jistí poslanci Evropského parlamentu, kteří tyto dva právní předpisy odsoudili dříve, než tyto diskuse

65

66

CS


začaly. Jde o jednoduché politické pózování, které shledávám politováníhodným vzhledem k vysokým očekáváním nemocných pacientů a vzhledem k tomu, že bez těchto předpisů by byla veřejnost vydána na milost kovbojům na internetu. Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE), písemně. – Rozhodli jsme, že budeme hlasovat buď pro, nebo se zdržíme hlasování v závislosti na tom, jak dopadne třetí část pozměňovacího návrhu 31, který zaručuje, že farmaceutické společnosti budou moci poskytovat informační materiály pouze zdravotnickým pracovníkům pro jejich vlastní potřebu, a nikoliv pacientům prostřednictvím zdravotnických pracovníků. To bylo pro Verts/ALE klíčové. Vzhledem k tomu, že tato část byla nakonec přijata, rozhodli jsme se zprávu v závěrečném hlasování podpořit. Sergio Paolo Francesco Silvestris (PPE), písemně. – (IT) Pro toto opatření jsme hlasovali z toho důvodu, že se formálně rozlišily informace o léčivých přípravcích a reklama. Podporujeme větší rozšiřování informací o léčivých přípravcích, pokud to zlepší povědomí pacientů. Nesouhlasíme a nikdy nebudeme souhlasit s žádným opatřením, které se evidentně nebo potají snaží zavést formy reklamy, a proměnit tak etické léčivé přípravky v komerční produkty. Cení se proto skutečnost, že informace o léčivých přípravcích nebude možné zveřejňovat v novinách nebo časopisech, a tím méně vysílat v rádiu nebo v televizi. Je rovněž dobré, že tento návrh směrnice vyjasňuje, které informace a v jaké míře mohou a musí být zveřejňovány, včetně vědeckých informací a s jasným vyloučením reklamních materiálů. Pozměňovací návrh, který zavádí certifikaci a sledování internetových stránek, na nichž se zveřejňují zmíněné informace, nás dále ujišťuje, že tyto informace nebudou naplňovat podstatu reklamy. Lékárna musí zůstat základním zdravotnickým zařízením, a jako taková musí být chráněnou oblastí, pokud jde o pravidla obchodu a hospodářské soutěže. Věříme, že toto pravidlo pomáhá lékárnám uskutečňovat jejich obtížnou úlohu ve farmakovigilanci a ve vzdělávání o správném používání léčivých přípravků. Bart Staes (Verts/ALE), písemně. – (NL) V době, kdy lidé sami vyhledávají informace musí být pacienti o účincích léčivých přípravků informováni jasně, objektivně, spolehlivě a důkladně. Ačkoliv je reklama na léčivé přípravky v Evropské unii zakázána, Komise jí otevřela dveře. Její návrh – který jsem nepodpořil – postrádal takovou strategii a odlišení od reklamy bylo příliš nejasné. Komise navíc dala příliš mnoho práv a příliš mnoho zodpovědnosti farmaceutickému průmyslu. Teď, když však Parlament učinil zásadní změny, mohu návrh podpořit. Používání oficiálních dokumentů (souhrn informací o přípravku, hodnotící zprávy) společnostmi a způsoby, kterými mohou zpřístupňovat informace, jsou omezeny: noviny a časopisy o zdraví, internetové stránky a dopisy pacientům již nejsou nadále povoleny. Veškerá poučení o léčivých přípravcích musí být v předstihu prověřena a schválena příslušnými orgány. To vylučuje samoregulaci, což původní návrh nečinil. Stále mám své pochybnosti o uskutečnitelnosti tohoto návrhu, neboť povinná vládní informační strategie by stále byla silnější než sledování politik společností ze strany vlád. Přesto jsem však hlasoval pro legislativní návrh, protože i ten nakonec zaručuje lepší informace pro pacienty. Marc Tarabella (S&D), písemně. – (FR) Fjellnerova zpráva ohledně informací o léčivých přípravcích vyvolává oprávněné obavy o možnostech farmaceutických společností dělat reklamu adresovanou pacientům. Mí kolegové z Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin daný text jistě vylepšili tím, že odmítli podporovat několik

24-11-2010

24-11-2010

CS


druhů skryté reklamy, a tím, že navrhli, aby orgány členských států v oblasti zdraví kontrolovaly sdělení farmaceutických společností určených široké veřejnosti, která se týkají jejich léků dostupných pouze na předpis. Zůstávám nicméně velmi opatrný ohledně mimořádně nejasné dělící čáry mezi informacemi a reklamou. Stavím se velmi zásadně například proti myšlence povolit společnostem reklamu na jejich léčivé přípravky prostřednictvím zdravotnického personálu. Nechci, aby byli lékaři vystaveni tlaku a aby se stali obchodními zástupci a zástupkyněmi farmaceutického průmyslu. To je důvod, proč jsem se, navzdory přísnému dozoru uloženému mými kolegy, zdržel hlasování o textu, který považuji za vskutku problematický. Thomas Ulmer (PPE), písemně. – (DE) Hlasoval jsem pro tuto zprávu, protože poskytuje jasné a dlouhodobě udržitelné zlepšení informací pro pacienty o léčivých přípravcích. Reklama na léčivé přípravky je i nadále zakázána. Vztah mezi doktorem a pacientem nebude touto směrnicí negativně ovlivněn a pravomoc poskytovatele služeb předepisovat léčivé přípravky zůstává jasná. Celkově vzato, pro druhé čtení máme velmi úspěšný návrh směrnice z farmaceutického balíčku. Angelika Werthmann (NI), písemně. – (DE) Tato směrnice poprvé přinese jednotnou regulaci poskytování jistých informací určených široké veřejnosti, které se týkají léčivých přípravků dostupných pouze na lékařský předpis. Nezbytnou informací je vysvětlit pacientům přínosy a rizika spojená s léčivými přípravky dostupnými pouze na předpis, aby jim bylo umožněno činit informovaná rozhodnutí. Po konzultacích, mimo jiné s organizacemi pacientů a s zdravotnickými pracovníky, přijme Komise kritéria kvality pro informace. Tato kritéria budou zajišťovat spolehlivost poskytovaných údajů – včetně těch na internetových stránkách a na internetových portálech – a na jejich základě bude farmaceutický průmysl odpovědný za informace, které poskytuje. Pozměňovací návrhy pana Fjellnera také doporučují informační kampaně ke zvyšování povědomí široké veřejnosti o padělaných léčivých přípravcích, která již mají smrtelné důsledky v některých členských státech, jako je například Spojené království. Celní orgány Evropské unie již po řadu let zaznamenávají rychlý nárůst dovozu padělaných léčivých přípravků, především antibiotik, léků proti bolesti a dokonce léků proti rakovině. V protikladu k některým zprávám v médiích se tato směrnice vztahuje pouze na léčivé přípravky dostupné pouze na lékařský předpis. Nikdo se nemusí bát o svůj bylinkový čaj. Zpráva: Christofer Fjellner (A7-0289/2010) Sophie Auconie (PPE), písemně. – (FR) Nařízení (ES) č. 726/2004 stanoví postupy Společenství pro registraci humánních a veterinárních léčivých přípravků a dozor nad nimi a zřizuje Evropskou agenturu pro léčivé přípravky. Pozměňovací návrh směrnice 2001/83/ES kladl důraz na lepší informování pacientů, zejména ve vztahu k rozlišení mezi informací a reklamou. Na základě tohoto pozměňovacího návrhu je třeba také pozměnit nařízení tak, aby mohl být určitý počet informací vztahujících se k přípravkům, kterých se nařízení týká, rovněž předložen k předběžné kontrole Evropskou agenturou pro léčivé přípravky. S tímto záměrem vypracovala Evropská komise návrh na změnu nařízení týkající se poskytování informací široké veřejnosti o humánních léčivých přípravcích vázaných na lékařský předpis. Evropský parlament byl vyzván, aby vyjádřil svůj názor na tento návrh, a předložil určitý počet pozměňovacích návrhů k textu Evropské komise. Z těchto důvodů jsem také hlasovala pro usnesení, kterým se mění směrnice 2001/83/ES. Tyto dva soubory právních předpisů jsou spolu úzce spojené ve věci zlepšování informování pacientů o jim vydávaných léčivých přípravcích.

67

68

CS


Charalampos Angourakis (GUE/NGL), písemně. – (EL) Komunistická strana Řecka hlasovala proti oběma návrhům nařízení a příslušným zprávám Evropského parlamentu, protože přenášejí zodpovědnost za zodpovědnou, spolehlivou a přesnou informaci pro pacienty z vládních resortů na nadnárodní farmaceutické společnosti. Za informace pro pacienty zodpovídají vlády, nikoliv jednotlivci. Zisky farmaceutických monopolů a ochrana veřejného zdraví se vzájemně vylučují. Nedávný podvod s očkováním v souvislosti s domnělou epidemií „nové chřipky“ je typickou ukázkou toho, jak cílená informace přináší miliardové zisky mezinárodním farmaceutickým společnostem. Zastáváme názor, že zodpovědnost za informování občanů o lécích obecně – nejenom o lécích, jejichž výdej je vázán na lékařský předpis, jak stanoví nařízení – by měl mít pouze stát. To je minimální požadavek na ochranu pacientů a pracovníků. Léky, výzkum léků a prostředky pro šíření znalostí a informací jsou v rukou nadnárodních firem, jež se řídí pouze ziskem. Pracovníci a zdravotničtí pracovníci si nemohou být jistí kvalitou a účinností léků a znalostí a informací, které jsou jim poskytovány. Proti takové politice musíme bojovat, abychom z otázek týkajících se zdraví a léků vyloučili obchod. Potřebujeme vládní agentury pro léky a bezplatné vnitrostátní zdravotnické služby. Zigmantas Balčytis (S&D), písemně. – (LT) Hlasoval jsem pro tuto zprávu, která se snaží dosáhnout klíčového cíle EU, a sice zajištění řádného fungování vnitřního trhu s humánními léčivými přípravky a lepší ochrany zdraví občanů EU. Dnes schválený dokument vytvoří podmínky pro přípravu jasného rámce pro poskytování informací spotřebitelům o léčivých přípravcích, jejichž výdej je vázán na lékařský předpis, s cílem zajistit, aby spotřebitel mohl učinit informované rozhodnutí. Dokument také zajistí to, aby přímá reklama pro spotřebitele na léky na předpis byla nadále zakázána. V souladu s návrhem Evropského parlamentu musí být v EU vytvořena veřejně přístupná databáze léčivých přípravků ve všech úředních jazycích Unie se zajištěním toho, že tato databáze bude aktualizována a spravována nezávisle na obchodních zájmech farmaceutických společností. Vytvoření databáze zjednoduší vyhledávání informací a umožní, aby byly informace srozumitelné pro laickou veřejnost. Anne Delvaux (PPE), písemně. – (FR) Hlasovala jsem proti této zprávě, vůči které jsem vždy dávala najevo svůj jasně odmítavý postoj. I když souhlasím s myšlenkou poskytování lepších informací pacientům, nesouhlasím s prostředky, jak toho dosáhnout. Farmaceutický průmysl nebude mít nikdy filantropické úmysly. Navíc mezi informací a reklamou existuje jen tenká hranice. Je pravda, že text, který byl schválen téměř jednohlasně, nemá nic společného s původním záměrem Komise, který by byl doslova otevřel dveře reklamě klamně označované za „informaci“. Tento návrh navíc odpovídal jasnému očekávání farmaceutického odvětví, že se bude moci vymanit ze zákonného zákazu reklam na léčivé přípravky. Zpráva ve své dnešní schválené verzi obsahuje o mnoho více záruk, a sice že informace poskytnuté farmaceutickými společnostmi pro účely šíření budou především předem kontrolovány a nebudou šířeny médii. Nicméně povolení uveřejňování souhrnných příbalových informací znamená, že některé informace budou zdůrazňovány a některé informace, jako nežádoucí účinky, budou možná z těchto souhrnů pravidelně vylučovány, jelikož by kvůli nim léky nešly tolik na odbyt. Nejde tady již o reklamní postup? Bylo toto skutečně cílem? Stálo to za to? Edite Estrela (S&D), písemně. – (PT) Hlasovala jsem pro zprávu o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 726/2004, pokud jde o poskytování informací široké veřejnosti o humánních léčivých přípravcích podléhajících omezení výdeje na lékařský předpis. Toto nařízení stanoví postupy Společenství pro

24-11-2010

24-11-2010

CS


registraci humánních a veterinárních léčivých přípravků a dozor nad nimi, zřizuje Evropskou agenturu pro léčivé přípravky a pomáhá zajistit právo pacientů na spolehlivé, dostupné a nezávislé informace, schválené příslušnými orgány, o dostupných léčivých přípravcích. Diogo Feio (PPE), písemně. – (PT) Vzhledem k tomu, jak je spolupráce pacienta a správné podávání léčivých přípravků důležité pro úspěšnou léčbu, je podstatné, aby měla veřejnost, tedy pacienti, přístup ke kvalitním informacím nereklamního rázu, které jsou pravdivé, aktuální a nezavádějící, v souladu se souhrnem údajů o přípravku. Nejvhodnějším orgánem pro poskytnutí aktuálních a přesných informací o každém léčivém přípravku je držitel rozhodnutí o registraci tohoto přípravku. Parlament se správně rozhodl, že se zaměří na zájmy pacientů a na jejich ochranu. S takovým přístupem nemohu než souhlasit, i když se nedomnívám, že je potřeba omezit možnosti, které návrh Komise poskytuje pro šíření informací farmaceutickým průmyslem podle tzv. zásady vnucování informací –„push principle“. Šlo o vyvážený návrh, který zohlednil zájmy všech stran, na kterém se podíleli zdravotničtí pracovníci a který chrání veřejnost od reklam na léčivé přípravky podléhající omezení výdeje na lékařský předpis, které jsou zcela správně i nadále zakázány. Nedomnívám se, že tento text, který byl právě schválen, skutečně hodně změní skutečný přístup pacientů k informacím, což pokládám za nevyužitou příležitost. Ian Hudghton (Verts/ALE), písemně. – Je důležité, aby byli pacienti lépe informováni o všech lécích, které užívají. Je také důležité, aby veškeré informace, které dostanou, byly objektivní a aby farmaceutický průmysl nezastřel hranici mezi informacemi a reklamou. Výbor pro hospodářské a měnové záležitosti (ECON) vykonal pozměněním tohoto návrhu dobrou práci a já jsem mohl zprávu podpořit. Alan Kelly (S&D), písemně. – Nesouhlasím s reklamou určenou široké veřejnosti v souvislosti s léčivými přípravky. Je důležité, aby pacienti měli přístup k informacím o lécích, které užívají, ale cítím, že tento druh reklamy by velmi poškodil roli lékařů jakožto dohledu a mohl by narušit jejich zodpovědnost vůči pacientům. Giovanni La Via (PPE), písemně. – (IT) Blahopřeji panu Fjellnerovi k jeho důležité práci ohledně se o informací určených široké veřejnosti a týkajících se humánních léčivých přípravků podléhajících omezení výdeje na lékařský předpis a zejména o postupů EU při registraci léčivých přípravků a dozoru nad nimi. Současný právní rámec EU o vědeckých informacích poskytovaných spotřebitelům představuje mnoho problémů, především pokud jde o různé výklady směrnice jednotlivými členskými státy. Cílem dnes schválené zprávy je zlepšení úrovně harmonizace nařízení v tomto odvětví ve snaze zaplnit mezery a odstranit rozdíly, které dnes existují, s ohledem na ochranu práva na zdraví. Vše je zasazeno do širší strategie zdravotní gramotnosti, jejímž cílem je zajistit, aby měla evropská veřejnost snadný přístup k vědeckým informacím o léčivých přípravcích vázaných na lékařský předpis. Petru Constantin Luhan (PPE), písemně. – (RO) Hlasoval jsem pro tuto zprávu, protože mě zvláště zajímají témata spojená se zdravím, především pokud jde o rovný přístup pacientů k léčebné péči a informacím. V současné době se úroveň informací o dostupných léčivech na trhu velice v Evropě liší, což považuji až za nespravedlivé vůči pacientům. Pacienti musí mít právo obdržet ucelené, správné informace o léčivech. Návrhy mého kolegy Christofera Fjellnera jdou přesně tímto směrem a kladou důraz na pacienta.

69

70

CS


Pozměňovací návrhy, které předložil Evropský parlament k legislativnímu návrhu Komise, zdůrazňují, že výrobci léčivých přípravků musí poskytovat základní informaci, jako je charakteristika přípravku, označení, příbalová informace pro pacienty a veřejně dostupná verze zprávy o posouzení. Přesto, abychom mohli zajistit spolehlivost informací, myslím, že musí vnitrostátní orgány přísně sledovat specializované internetové stránky, které tyto detaily poskytují. Jean-Luc Mélenchon (GUE/NGL), písemně. – (FR) Tato zpráva je připomínkou toho, čím by měla být Evropská agentura pro léčivé přípravky. Nelze se stavět proti textu, který stanoví tak samozřejmá fakta, jako je potřeba „klást důraz na práva a zájmy pacientů“, potřeba nařídit společnostem, aby zveřejňovaly výčet nežádoucích reakcí na svá léčiva, a potřeba zveřejňovat informace ve všech úředních jazycích Evropské unie. Je ovšem zarážející, že takové samozřejmosti je třeba připomínat 15 let po vytvoření této agentury. Parlament by měl odsoudit nedostatek transparentnosti agentury a říci nahlas a jasně, že by agentura měla být v zájmu všech reformována. Nuno Melo (PPE) , písemně. – (PT) Přístup ke kvalitním informacím vztahujícím se k léčivým přípravkům podléhajícím omezení výdeje na lékařský předpis přispěje k dosažení lepších výsledků z hlediska zdraví pacientů, neboť lépe informovaní pacienti budou pravděpodobně lépe rozumět rozhodnutím, jež souvisí s jejich léčbou. Proto cílem tohoto návrhu nemůže být pouze harmonizace evropských právních předpisů, ale také podpora zdraví prostřednictvím lepší informovanosti o zdraví. Farmaceutický průmysl by měl ve zvyšování informovanosti o zdraví hrát důležitou úlohu, ta však musí být jasně definována, a zapojení tohoto odvětví striktně regulováno, aby se zabránilo nadměrné spotřebě léčivých přípravků z komerčních důvodů. Je rovněž nutné vyhnout se zavádějící reklamě a pokusit se poskytovat lepší informace spotřebiteli (pacientovi), který má přístup k řadě nekontrolovaných informací prostřednictvím internetu, což není případ spolehlivých informací poskytovaných farmaceutickými laboratořemi. Louis Michel (ALDE), písemně. – (FR) V rámci ochrany práv a zájmů pacientů by tito pacienti měli mít o léčivech k dispozici kvalitní, objektivní, spolehlivé informace nereklamní povahy. Pokud chceme chránit zdraví, musí být příbalové informace co možná nejjasnější a nejobsažnější a musí splňovat základní kritéria kvality. Ve stejné snaze o ochranu pacientů a poskytování informací široké veřejnosti musíme podporovat ten nejsnazší přístup k informacím, zvláště shrnutím charakteristik přípravku a poskytnutím těchto informací v příbalovém letáku jak v elektronické, tak v tištěné podobě. Proto budeme muset zajistit dostupnost schválených a registrovaných webových stránek nabízejících značné množství nezávislých, objektivních informací nereklamní povahy. Alexander Mirsky (S&D), písemně. – (LV) Zpráva pana Fjellnera je velmi aktuální. Skrytá reklama léčiv je nepřijatelná. Lékaři musí mít možnost léky pacientům doporučit. Lékaři musí regulovat a předepisovat léky pacientům, aby zabránili spekulacím a soutěži mezi výrobci léčiv. Farmaceutické společnosti by se měly omezovat na podporu formou poskytování informací, ale v žádném případě nemohou na svých pacientech léky zkoušet a podsouvat jim je. Za léčbu jsou zodpovědní lékaři; ti také musí také rozhodovat o tom, který lék by měl pacient po dobu léčby užívat. Andreas Mölzer (NI), písemně. – (DE) Vzhledem k tomu, že jen v Německu zemře každoročně přibližně 25 000 lidí následkem nežádoucích reakcí na léky a interakcí mezi léky a 3 % nehod lze přičíst lékům podléhajícím omezení výdeje na lékařský předpis, je

24-11-2010

24-11-2010

CS


jasné, že musíme pacienty lépe informovat. Například bychom si mohli vzít příklad z Francie, kde je jakékoliv funkční poškození jasně označeno na obalu. Musíme pacientům poskytnout informace, ale také jim musíme pomoci se vyznat v nepřeberném množství léčivých přípravků, například dohodou o každodenním postupu, vzhledu obalu nebo zvláštním označení. Tak ušetří státní pokladně miliardy a pacienti budou ušetřeni nežádoucích reakcí a interakcí. Tento návrh obsahuje několik podnětů s cílem umožnit pacientům, aby byli lépe informováni o lécích, které jim byly předepsány, a o užívání těchto léků. Je otázka, zda budou pacienti skutečně využívat tento lepší přístup k vysoce kvalitním informacím, vzhledem k jednání mnoha pacientů. Je však samozřejmě důležité, aby byly informace dostupné v celé EU. Z tohoto důvodu jsem hlasoval pro zprávu. Alfredo Pallone (PPE), písemně. – (IT) Plně podporuji zprávu, jež obsahuje mnoho důležitých inovací, vzhledem k tomu, že se zaměřuje na právo pacienta na informace. První inovace se týká internetu: záměrem Parlamentu je upozornit spotřebitele na rizika nákupu léčiv přes internet a rovněž usilovat o návrh legislativy ad hoc o tomto způsobu prodeje. Druhá inovace se týká zákazu reklamy na léčiva podléhající omezení výdeje na lékařský předpis, protože je důležité rozlišovat mezi generickými a negenerickými léky, nejenom z hlediska informací, které má pacient obdržet, ale především ve vztahu k dodržování osvědčených metod při výrobě aktivních látek, zejména mimo Evropu. Maria do Céu Patrão Neves (PPE) , písemně. – (PT) Zpráva o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 726/2004, pokud jde o poskytování informací široké veřejnosti o humánních léčivých přípravcích podléhajících omezení výdeje na lékařský předpis, zavádí nová pravidla vzhledem k transparentnosti a účinnosti informací, s důrazem na zájmy pacientů, jejich ochranu, což je důvod, pro který jsem hlasovala pro zprávu. Důležitými body je zřízení Evropské agentury pro léčivé přípravky a jasné přispění k zajištění práva pacientů na spolehlivé, dostupné a nezávislé informace, schválené příslušnými orgány ohledně dostupných léků. Rovana Plumb (S&D), písemně. – (RO) Existuje mnoho zdrojů nezávislých a podložených informací o možnostech léčby dostupných v Evropské unii. Tyto zdroje zohledňují kulturní specifika dané populace a konkrétní souvislosti, včetně určujících zdravotních faktorů. Lepší přístup pacientů ke kvalitním informacím přispěje k jejich lepšímu zdravotnímu stavu, neboť lépe informovaní pacienti budou spíše pokračovat v potřebné léčbě a budou lépe chápat rozhodnutí, která s jejich léčbou souvisí. Proto tedy bude tento návrh, bude-li řádně formulován a proveden, přínosem. Nařízení, které je předmětem rozpravy, není uzpůsobeno technickému vývoji a možnostem a problémům v souvislosti s internetem. Pacienti v Evropě již mají přes internet neomezený přístup k nekontrolovaným a často nesprávným informacím o léčivých přípravcích vydávaných pouze na lékařský předpis, které mohou získat během několika sekund. Přístup ke kontrolovaným a bezpečným informacím o léčivých přípravcích na internetu je však pro většinu pacientů velmi omezen. To je zejména problém pro ty, kdo tyto informace potřebují ve svém mateřském jazyce. Cílem návrhu tedy nemůže být pouze harmonizace evropských právních předpisů, ale také zlepšení zdravotního stavu populace její větší informovaností o zdraví. Paulo Rangel (PPE) , písemně. – (PT) Hlasoval jsem pro zprávu o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 726/2004, kterým se

71

72

CS


stanoví postupy Společenství pro registraci humánních a veterinárních léčivých přípravků a dozor nad nimi a kterým se zřizuje Evropská agentura pro léčivé přípravky, pokud jde o poskytování informací široké veřejnosti o humánních léčivých přípravcích podléhajících omezení výdeje na lékařský předpis. Domnívám se, že je velmi důležité zajistit pacientům přístup ke spolehlivým a nezávislým informacím o léčivých přípravcích vydávaných na lékařský předpis, které jsou na trhu dostupné. Crescenzio Rivellini (PPE), písemně. – (IT) Na dnešním zasedání jsme hlasovali při prvním čtení o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, týkajícího se informací o léčivých přípravcích (postupy EU pro registraci léčivých přípravků a dozor nad nimi). Parlament a organizace sdružující pacienty takový návrh požadovaly již dlouhou dobu s cílem umožnit pacientům, aby byli lépe informováni o léčivech, jež jsou jim předepsána a jež užívají. Současné nařízení není uzpůsobené technickému vývoji a možnostem a problémům v souvislosti s internetem. Pacienti v Evropě již mají přes internet neomezený přístup k nekontrolovaným a často nesprávným informacím o léčivých přípravcích vydávaných pouze na lékařský předpis, které mohou získat během několika sekund. Zpravodaj navrhl, aby bylo změněno zaměření návrhu a aby byly farmaceutické společnosti povinny poskytovat pacientům určité informace, čímž by se „právo pacientů na informace“ stalo jádrem těchto právních předpisů. Lepší přístup pacientů ke kvalitním informacím přispěje k jejich lepšímu zdravotnímu stavu, neboť lépe informovaní pacienti budou spíše pokračovat v potřebné léčbě a budou lépe chápat rozhodnutí, která s jejich léčbou souvisí. Proto tedy bude tento návrh přínosem. Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE), písemně. – Tato zpráva vítá návrh Komise o poskytování informací pacientům, jejichž výdej je vázán na lékařský předpis (KOM(2008)0662-0663). Parlament a organizace sdružující pacienty takový návrh požadovaly již dlouhou dobu s cílem umožnit pacientům, aby byli lépe informováni o léčivech, jež jsou jim předepsána a jež užívají. Lepší přístup pacientů ke kvalitním informacím přispěje k jejich lepšímu zdravotnímu stavu, neboť lépe informovaní pacienti budou spíše pokračovat v potřebné léčbě a budou lépe chápat rozhodnutí, která s jejich léčbou souvisí. Proto tedy bude tento návrh, bude-li řádně formulován a proveden, přínosem. Cílem návrhu tedy nemůže být pouze harmonizace evropských právních předpisů, ale také zlepšení zdravotního stavu populace její větší informovaností o zdraví. Farmaceutický průmysl by měl ve zvyšování informovanosti o zdraví a podpoře dobrého zdravotního stavu populace hrát důležitou úlohu, ta však musí být jasně definována, a zapojení tohoto odvětví striktně regulováno, aby se zabránilo nadměrné spotřebě léčivých přípravků z komerčních důvodů. Christel Schaldemose (S&D), písemně. – (DA) My, dánští sociální demokraté v Evropském parlamentu (Dan Jørgensen, Christel Schaldemoseová, Britta Thomsenová a Ole Christensen), jsme se zdrželi hlasování o zprávě týkající se návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 726/2004, kterým se stanoví postupy Společenství pro registraci humánních a veterinárních léčivých přípravků a dozor nad nimi a kterým se zřizuje Evropská agentura pro léčivé přípravky, pokud jde o poskytování informací široké veřejnosti o humánních léčivých přípravcích podléhajících omezení výdeje na lékařský předpis. I když zpráva obsahuje řadu dobrých návrhů, nedomníváme se, že můžeme hlasovat pro návrh, který je proti dánské ústavě.

24-11-2010

24-11-2010

CS


Silvia-Adriana Ţicău (S&D), písemně. – (RO) Hlasovala jsem pro návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 726/2004, kterým se stanoví postupy Společenství pro registraci humánních a veterinárních léčivých přípravků a dozor nad nimi a kterým se zřizuje Evropské agentura pro léčivé přípravky, pokud jde o poskytování informací široké veřejnosti o humánních léčivých přípravcích podléhajících omezení výdeje na lékařský předpis. V budoucnu to zajistí právní rámec EU umožňující evropským občanům, aby měli rovný přístup ke správným a jasným informacím o léčivých přípravcích. Ve zprávě předložené Komisí dne 20. prosince 2007 týkající se „současné praxe při poskytování informací o léčivých přípravcích pacientům“ se uvádí, že členské státy přijaly různá pravidla a postupy s ohledem na poskytování informací o léčivých přípravcích, což vedlo k situaci, kdy pacienti a široká veřejnost mají k těmto informacím nerovný přístup. Evropští občané mají právo přístupu ke správným a jasným informacím o léčivých přípravcích. Myslím, že je důležité, že nařízení chrání zájmy pacientů a zajišťuje, aby byla využívána nejmodernější komunikační média k tomu, aby byly široké veřejnosti poskytovány správné, přístupné a srozumitelné informace, a to transparentně, nezávisle na obchodních zájmech farmaceutických společností. Zpráva: Christofer Fjellner (A7-0290/2010), (A7-0289/2010) Göran Färm (S&D), písemně. – (SV) Vzhledem k tomu, že jsem v předchozím zaměstnání jednal jako poradce pro jednu ze zúčastněných stran v této věci, zdržel jsem se dnes hlasování o těchto zprávách, tedy A7-0289/2010 a A7-0290/2010. Zpráva: Jill Evans (A7-0196/2010) Sophie Auconie (PPE), písemně. – (FR) Každý rok vznikne v Evropě přibližně 9,3 milionu tun odpadu z elektronických zařízení. Avšak tato zařízení často obsahují významné množství vysoce škodlivých materiálů. Tento odpad představuje velký problém z hlediska ochrany životního prostředí. Pokud ponecháme stranou přepracování tohoto odpadu, zdá se jako velmi zásadní od počátku omezit používání těchto nebezpečných látek. Velké průmyslové skupiny již začaly jejich používání omezovat. Nicméně potřebujeme jasná pravidla, abychom této důležité snaze poskytli společný rámec. Proto jsem hlasovala pro legislativní usnesení Parlamentu o schválení směrnice omezující používání těchto látek. Nešlo však o jednoduché hlasování. Návrh jistě obsahuje řadu odchylek, zejména pokud jde o fotovoltaické panely. Vzhledem k tomu, že panely umožňují snížení emisí skleníkových plynů, považovali jsme za vhodné tolerovat látky, které obsahují. Z tohoto však přirozeně vzešla rozprava o prioritách environmentální politiky Unie, která naneštěstí čelí vzájemně protikladným problémům. Zigmantas Balčytis (S&D), písemně. – (LT) Tuto zprávu jsem podpořil. Jen v EU se každý rok prodá přibližně 9,3 milionu tun elektrických a elektronických zařízení, přičemž největší část z nich tvoří velké domácí spotřebiče, zařízení informačních technologií a telekomunikační zařízení. S dalším růstem trhu a zkracováním inovačních cyklů se nahrazování zařízení zrychluje a z odpadních elektrických a elektronických zařízení se stává nejrychleji se zvětšující tok odpadů. Odhaduje se, že do roku 2020 se objem odpadních elektrických a elektronických zařízení zvýší na 12,3 milionu tun. Odpadní elektrická a elektronická zařízení obsahují různé nebezpečné látky, které se mohou uvolnit do okolí a poškodit lidské zdraví a životní prostředí, zejména pokud se s nimi nezachází správně.

73

74

CS


Tyto problémy nebyly v prvním znění směrnice o omezení používání některých nebezpečných látek vyřešeny. Podporuji návrhy obsažené v dokumentu, že by Evropská komise měla posílit prevenci v používání škodlivých látek a pravidelně přezkoumávat zákaz jiných nebezpečných látek a jejich nahrazení náhradami či technologiemi šetrnějšími k životnímu prostředí, které by zajistily vhodnou úroveň ochrany lidského zdraví a životního prostředí. Jean-Luc Bennahmias (ALDE), písemně. – (FR) Evropský parlament společně s Radou v rámci řádného legislativního postupu schválil dohodu, když při prvním čtení přijal přepracované znění směrnice o omezení používání některých nebezpečných látek v elektrických a elektronických zařízeních. Pro evropské spotřebitele je to dobrá zpráva: elektrická a elektronická zařízení prodaná v Evropské unii představují v prodeji spotřebního zboží významnou část (objem elektrických a elektronických zařízení prodaných každý rok jen v Evropské unii se odhaduje na 9,3 milionu tun). Stále častější nahrazování těchto různých zařízení představuje problém s odpadem a s nebezpečnými látkami v nich obsaženými. Z důvodu bezpečnosti a veřejného zdraví je nutné jejich používání omezit. Motivem přepracování stávající směrnice, která je z roku 2003, je ještě více pokročit v omezení používání nebezpečných látek. Předpokládá se také, že Komise za tři roky provede přezkum svých právních předpisů, za účelem dalšího uzpůsobení právních předpisů budoucím inovacím. Vito Bonsignore (PPE), písemně. – (IT) Chtěl bych poblahopřát zpravodajce, paní Evansové, za její práci a za dobrý kompromis, kterého mezi našimi politickými skupinami dokázala dosáhnout. Cílem schváleného textu, přepracovaného znění stávající směrnice, je nastavit ambicióznější parametry pro používání elektrických a elektronických zařízení. Je třeba poznamenat, že v minulých letech vyvinuly evropské orgány velké úsilí a udělaly velký pokrok v tom, že zneškodňování a výroba elektronických zařízení je šetrnější k životnímu prostředí a lidskému zdraví. Hlasoval jsem pro toto opatření, které do těchto souvislostí zapadá a jistě pro společnosti a malé a střední podniky představuje jak zátěž, tak i příležitost. Schopnost nabídnout spotřebitelům méně škodlivé výrobky je pro podniky dobrou příležitostí pro vylepšení jejich podnikových procesů a jejich celkové konkurenceschopnosti. Konečně, nové parametry, které jsou předmětem této zprávy, zaručí jak větší ochranu evropských spotřebitelů, tak větší respekt vůči životnímu prostředí. Edite Estrela (S&D), písemně. – (PT) Hlasovala jsem pro zprávu o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o omezení používání některých nebezpečných látek v elektrických a elektronických zařízeních (přepracované znění), protože se domnívám, že dohoda dosažená s Radou splňuje cíl přispět k ochraně lidského zdraví a životního prostředí zjednodušením a větší soudržností stávajících právních předpisů. Diogo Feio (PPE), písemně. – (PT) Podle Komise se jen v EU každý rok prodá přibližně 9,3 milionu tun elektrických a elektronických zařízení, přičemž největší část z nich tvoří velké domácí spotřebiče, zařízení informačních technologií a telekomunikační zařízení. S dalším růstem trhu a zkracováním inovačních cyklů se nahrazování zařízení zrychluje a z odpadních elektrických a elektronických zařízení se stává nejrychleji se zvětšující tok odpadů. Odhaduje se, že do roku 2020 se objem odpadních elektrických a elektronických zařízení zvýší na 12,3 milionu tun. Cílem přepracování směrnice o omezení používání

24-11-2010

24-11-2010

CS


některých nebezpečných látek je rozšíření oblasti působnosti směrnice a posílení její části o předcházení vzniku odpadů tak, aby mohlo být poškození životního prostředí napravováno přednostně u zdroje, v souladu s čl. 174 odst. 2 Smlouvy. Tato směrnice se však především zaměřuje na velké distributory a nebere v potaz možné rozpočtové dopady pro malé a střední podniky vyrábějící elektrická a elektronická zařízení. Nenabízí ani řešení následně po návrhu KOM(2008)0809 a po zprávě o BioInteligenci, podle které v tomto novém režimu budou mít malé a střední podniky vyrábějící zdravotnické, kontrolní a monitorovací přístroje pravděpodobně problémy. José Manuel Fernandes (PPE) , písemně. – (PT) Toto přepracované znění vztahující se k omezení používání některých nebezpečných látek v elektrických a elektronických zařízeních je podle Komise potřebné z důvodu nejistoty vzhledem k oblasti působnosti, nejasností ohledně zákonných ustanovení a rozdílů mezi členskými státy s ohledem na shodu předmětných výrobků. Před hlasováním jsem byl několikrát telefonicky žádán, abych odmítl zařazení polyvinylchloridu (PVC) do seznamu látek určených k přednostnímu přezkumu v příloze III směrnice o omezení používání některých nebezpečných látek. Chtěl bych říci, že s tímto zařazením nesouhlasím, jelikož soupis řady podezřelých výrobků, včetně PVC, jenž není založen na žádných kritériích, nemá smysl. Uvažování o nějakém výrobku jako o výrobku a priori v budoucnosti ohroženém zákazem, aniž by to bylo jakkoliv vědecky podloženo, vede k nepřijatelné situaci, kdy je definovaná legislativa nedostatečná. V případě PVC bylo závěrem původního přezkumu uskutečněného v souladu s nařízením o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek (REACH), že tato látka není velmi nebezpečná a nejde o látku, která by měla být přednostně zařazena do přílohy III. Hlasoval jsem pro tuto zprávu, protože během jednání, která předcházela hlasování na plenárním zasedání, byl tento seznam vyňat. Komise by neměla uskutečňovat nové posouzení tři roky po vstoupu tohoto právního předpisu v platnost. João Ferreira (GUE/NGL), písemně. – (PT) Množství prodaných elektrických a elektronických zařízení v EU a nevyhnutelný nárůst odpadu z těchto zařízení ukazují na to, že je potřeba nahradit určité nebezpečné látky v nich obsažené, aby byl minimalizován jejich dopad na životní prostředí a zajištěna ochrana spotřebitelů a veřejného zdraví. Uvědomujeme si, že je to nutné, a vnímámě hledání řešení, která by mohla přinést odpověď. Proto jsme pro tuto zprávu hlasovali. Během diskusí, které se konaly v minulých měsících, dosáhla Rada s Parlamentem dohody na základě jednání o některých diskutabilnějších a znepokojujících otázkách. Kladně vnímáme skutečnost, že v navrženém konečném textu byl z oblasti působnosti směrnice vyloučen polyvinylchlorid, což umožňuje pokračování výroby v některých průmyslových odvětvích, zejména v Portugalsku, jelikož začlenění PVC do textu, tak jak bylo navrženo, by mohlo vážně tato odvětví poškodit. Robert Goebbels (S&D), písemně. – (FR) Zdržel jsem se hlasování o zprávě paní Evansové o omezení používání některých nebezpečných látek v elektrických a elektronických zařízeních, protože považuji přístup Parlamentu za zvláštní. Na jedné straně se zpráva neúprosně staví, a to bez jakéhokoliv vědeckého důkazu, proti nanočásticím, které, protože jsou malé, musí být jistě nebezpečné. Na straně druhé návrh směrnice vylučuje odpady ze solárních panelů s tvrzením, že chce podpořit rozvoj technologií pro obnovitelnou energii. Buď jsou elektrické látky nebezpečné, nebo nikoliv. Pokud je cílem zavést zásadu předběžné opatrnosti, pak by se měla uplatňovat i na solární technologie.

75

76

CS


Matthias Groote (S&D), písemně. – (DE) Hlasoval jsem pro zprávu o omezení používání některých nebezpečných látek v elektrických a elektronických zařízeních, protože rozšíření oblasti působnosti pro pokrytí všech elektronických zařízení představuje jasný pokrok. Přesto velké množství výjimek pokládám za problematické. Především v oblasti obnovitelných energií se tato směrnice nevztahuje na fotovoltaické moduly, sestávající z části ze sloučenin teluridu kadmia. Tato látka je nejen zdraví škodlivá, je také nebezpečná a měla by tedy spadat do oblasti působnosti směrnice o omezení používání některých nebezpečných látek. Nebezpečí, že by v důsledku toho musela fotovoltaická zařízení úplně ze střech zmizet, nehrozí. Spíše existuje na trhu mnoho alternativ bez teluridu kadmia. Nesouhlasím tedy v tomto ohledu s rozhodnutím většiny Parlamentu a Rady. Françoise Grossetête (PPE), písemně. – (FR) Objem odpadních elektrických a elektronických zařízení stále narůstá a shromažďuje se v nich několik nebezpečných látek. Tyto látky se mohou uvolnit do okolí a poškodit lidské zdraví, pokud se s nimi nezachází správně. Tato směrnice umožní mnohým společnostem učinit ještě větší pokrok v navrhování nových a bezpečnějších elektrických a elektronických zařízení prostřednictvím podpory technologických inovací. Omezení nebezpečných látek od začátku výroby také povede k omezení nákladů na recyklaci. Konečně, což je podstatné, dosáhli jsme výjimky pro solární panely pro podporu rozvoje technologií pro obnovitelnou energii v Evropě. Małgorzata Handzlik (PPE), písemně. – (PL) Polsko je jedním z největších výrobců televizí, rádií a domácích elektrických spotřebičů v Evropě. V této zemi také prodej tohoto typu spotřebičů rok od roku narůstá. Rozvoj technologie a růst poptávky po zboží tohoto typu také způsobují nárůst objemu takzvaného e-odpadu (elektronického odpadu) a existuje problém se zpracováním tohoto odpadu a dopadem tohoto zpracování na znečištění životního prostředí. Nová ustanovení směrnice o omezení používání některých nebezpečných látek jsou tedy nadmíru důležitá pro výrobce tohoto typu spotřebičů. Tito výrobci jsou povinni vyloučit škodlivé látky a zvýšit bezpečnostní normy u spotřebičů určených ke každodennímu užívání. To jsou také dobré zprávy pro spotřebitele, protože nová pravidla zavádějí povinnost používat látky bezpečné pro zdraví a životní prostředí, což se vztahuje na všechny výrobce elektrických spotřebičů v celé Evropské unii. Jutta Haug (S&D), písemně. – I když není kompromis dosažený při prvním čtení příliš ambiciózní, vylepšuje současný právní předpis – hlasovala jsem tedy pro zprávu. Kromě nového způsobu omezení látek je klíčovým zlepšením otevřená oblast působnosti: všechna elektrická a elektronická zařízení, včetně generátorů elektrického proudu, budou ve střednědobém horizontu spadat pod směrnici o omezení používání některých nebezpečných látek. Největším nedostatkem je však dlouhý seznam výjimek, zahrnující fotovoltaické panely. Vyloučení této rozhodující „čisté“ technologie z právních předpisů vztahujících se k ochraně životního prostředí vyšle špatný signál, jak do celé EU, tak do celého světa. Jde o vytvoření správného regulačního rámce pro logicky promyšlené udržitelné investice! I když výroba fotovoltaických panelů s nebezpečnými látkami, jako je telurid kadmia, může být rentabilnější, již dlouhou dobu existují méně problematické alternativy, u kterých se prokázalo, že výborně fungují. Nevidím tedy potřebu pokrývat naše střechy a pole potenciálně nebezpečným odpadem a přenechávat problém s jeho odstraňováním budoucím generacím. V tomto bodě naprosto nesouhlasím se stanoviskem a rozhodnutím většiny Evropského parlamentu a Rady.

24-11-2010

24-11-2010

CS


Ian Hudghton (Verts/ALE), písemně. – Kompromis sjednaný mou kolegyní Jill Evansovou znamená v této právní oblasti pokrok. Právní jistota, kterou poskytuje, povede k lepší ochraně životního prostředí, a proto jsem hlasoval pro zprávu. Jarosław Kalinowski (PPE), písemně. – (PL) Stále narůstající výroba televizí, rádií a domácích elektrických spotřebičů je výsledkem rozvoje moderních technologií a vzrůstu poptávky po tomto typu výrobků. Jako spotřebitelé očekáváme od těchto spotřebičů, aby byly funkční a ergonomické, ale především bychom měli požadovat, aby různé typy výrobků splňovaly příslušné normy, které stanoví bezpečnostní standardy jak pro uživatele, tak pro životní prostředí. Použité spotřebiče vyměňujeme za nové, čímž vytváříme znepokojující množství odpadu, a nebezpečné látky použité při jejich výrobě způsobují ekosystému nezvratné škody. Proto je nutné zavést nové právní předpisy, které omezí používání nebezpečných látek při výrobě spotřebičů používaných v našich domovech a které zároveň podpoří výrobce při zavádění inovativních, ekologických opatření. Alan Kelly (S&D), písemně. – Současná směrnice o omezení používání některých nebezpečných látek omezuje používání šesti nebezpečných materiálů, které byly dříve obsaženy v některých elektrických a elektronických zařízeních. Směrnice se přepracovává, aby byla zjednodušena a aby bylo pro výrobce snazší rozlišit, které látky jsou zakázané, a zabránilo se tak zbytečným zmatkům, které by mohly být nebezpečné pro spotřebitele a pro zdroje společností zabývající se zpracováním odpadů. Giovanni La Via (PPE), písemně. – (IT) Evropská unie potřebovala detailní soubor pravidel o používání některých látek považovaných za nebezpečné v elektrických a elektronických zařízeních. Tato nutnost vyplývá z podkladů Komise, podle kterých se jen v EU každý rok prodá přibližně 9,3 milionu tun elektrických a elektronických zařízení. S dalším růstem trhu a zkracováním inovačních cyklů se nahrazování zařízení zrychluje a z odpadních elektrických a elektronických zařízení se stává nejrychleji se zvětšující tok odpadů. Po krátkém přechodném období, umožňujícím společnostem přizpůsobit se novému právnímu předpisu, bude používání nebezpečných látek zakázáno ve všech elektrických a elektronických zařízeních, avšak s určitými výjimkami, jako jsou fotovoltaické panely. Na základě tohoto opatření budou muset i konkurenční průmyslová odvětví ze třetích zemí dodržovat stejné závazky, platné pro naše vlastní podniky, s výslovným požadavkem, aby dovážené výrobky splňovaly stejné bezpečnostní normy zajištěné pravidly EU. Proto se skutečně domnívám, že je prioritou ochránit některé primární hodnoty, jako je veřejné zdraví a životní prostředí, i když vím, že se nacházíme v podmínkách jasně ovlivněných silnou hospodářskou krizí, která postihla Evropu a svět. David Martin (S&D), písemně. – Hlasoval jsem pro tuto zprávu o omezení používání některých nebezpečných látek v elektrických a elektronických zařízeních. Současná směrnice o omezení některých nebezpečných látek omezuje používání šesti nebezpečných materiálů při výrobě některých elektronických a elektrických zařízení. Jejím záměrem je zajistit, aby jedovatý odpad z vyhozených evropských mobilních telefonů, počítačů a ledniček nepoškozoval životní prostředí či lidské zdraví prosakováním chemikálií do půdy na skládkách či vypouštěním toxických výparů do ovzduší při spalování odpadu. Směrnice se zjednodušuje.

77

78

CS


Marisa Matias (GUE/NGL), písemně. – (PT) Používání nebezpečných látek v elektrických a elektronických zařízeních je velkým problémem pro veřejné zdraví, pro životní prostředí a pro nakládání s odpady. Tato rizika jsou ještě větší při recyklaci a procesech za účelem využití odpadů prováděných v nedostatečných podmínkách v rozvojových zemích, zejména v případě nelegálního vývozu na skládky v chudších zemích. Na základě tohoto legislativního návrhu budou všechny dotyčné materiály zařazeny do této směrnice. Všechny materiály tak v budoucnu budou muset splňovat ustanovení směrnice, pokud to dle posouzení o dopadu na životní prostředí bude považováno za nutné. Tato směrnice přispívá k ustanovení jasných pravidel ve členských státech, pokud jde o uvádění těchto látek na trh a následovně o jejich opětovné použití. Tato směrnice povede k významnému zlepšení stávající situace, proto jsem hlasovala pro zprávu. Přesto se domnívám, že některé nebezpečné látky, které byly ze směrnice vyňaty, by do ní měly být do tří let zahrnuty, na základě přezkumu a posouzení jejich dopadu. Nuno Melo (PPE) , písemně. – (PT) Častější používání elektrických a elektronických zařízení, společně s jejich významným technologickým rozvojem, vedlo k jejich stále se zkracujícímu životnímu cyklu. Ten zase vedl k vážným problémům s ohledem na používání nebezpečných látek v těchto zařízeních, stejně jako k obtížím při nakládání se stále větším objemem odpadů. Cílem této směrnice týkající se omezení používání určitých nebezpečných látek je tedy rozšířit její oblast působnosti a posílit její část o předcházení vzniku odpadů tak, aby mohlo být poškození životního prostředí napravováno přednostně u zdroje, v souladu s čl. 174 odst. 2 Smlouvy. Toto přepracování je zásadní pro to, aby mohlo dojít k úspěšnému omezení nebezpečných látek v tomto typu zařízení. Alexander Mirsky (S&D), písemně. – (LV) Plně podporuji zprávu paní Evansové. Chtěl bych však dodat, že bychom této otázce měli věnovat více pozornosti. Používání olova, hořčíku, rtuti a kovů vzácných zemin v elektronických zařízeních a průmyslové technologii je nevyhnutelné. Naším úkolem je přinutit výrobce, aby začali používat méně škodlivé materiály. Tam, kde to není možné, je důležité informovat veřejnost o možném škodlivém účinku všech použitých škodlivých látek na spotřebitele. Andreas Mölzer (NI), písemně. – (DE) Směrnice o omezení používání některých nebezpečných látek v elektrických a elektronických zařízeních upravuje používání nebezpečných látek v zařízeních a součástkách. Je to také důležitý nástroj pro ustanovení evropské i celosvětové normy pro výrobce. Cílem rozšíření oblasti působnosti směrnice je vzít také v potaz zpracování odpadu nebezpečných látek. Zdržel jsem se hlasování, jelikož zpráva ještě úplně neřeší všechny problémy spojené se zacházením s nebezpečnými látkami. Franz Obermayr (NI), písemně. – (DE) Došlo nepochybně k rychlému růstu trhu s elektrickými zařízeními, zejména v oblasti informačních technologií a telekomunikací. Tato skutečnost a stále kratší inovační cykly také vedou ke stále narůstajícímu objemu elektrického odpadu. Cílem přepracování směrnice o omezení používání některých nebezpečných látek je předcházet používání nebezpečných látek, které by mohly poškodit životní prostředí nebo lidské zdraví. Některé návrhy jsou sporné: na jedné straně se velcí výrobci počítačů, jako HP, ACER nebo Sony Ericsson, vyslovili pro zákaz všech bromovaných retardérů hoření v elektrických a elektronických zařízeních. Na straně druhé nejsou výsledky studií Komise zjevně zcela přesvědčivé, alespoň pokud jde o potenciální škody na životním prostředí. Navíc zástupci průmyslu vyjadřují své obavy, pokud jde o zákaz PVC, zejména v oblasti kabelového průmyslu. Záporné vlastnosti PVC jsou sporné

24-11-2010

24-11-2010

CS


a existují obavy, že v případě zákazu kabelů pokrytých PVC dojde k nárůstu nákladů. Před zavedením konkrétních zákazů je třeba tyto argumenty zvážit. Proto jsem se zdržel hlasování. Alfredo Pallone (PPE), písemně. – (IT) Hlasoval jsem pro zprávu z mnoha důvodů. Souhlasím s tím, že pevné instalace a fotovoltaické panely by měly být vyloučeny z oblasti působnosti směrnice. Potěšilo mě také schválení způsobu přezkumu nebezpečných látek vyjmenovaných v příloze IV, protože takto může být seznam látek, které mají být prověřeny Komisí (příloha III), vyňat. Také se domnívám, že nepříliš široká definice „závislosti“ ve smyslu potřeby elektřiny pro fungování zařízení je správná. Myslím si rovněž, že je předčasné do právních předpisů zahrnovat hodnocení nanomateriálů, které nyní Komise prověřuje. Konečně, jsem potěšen skutečností, že oblast působnosti je „otevřená“, aby zahrnovala všechna elektrická a elektronická zařízení. Maria do Céu Patrão Neves (PPE) , písemně. – (PT) Důvodem mého hlasování pro zprávu o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o omezení používání některých nebezpečných látek v elektrických a elektronických zařízeních (přepracované znění) bylo vylepšení textu po vzájemné dohodě s Radou, což by mělo přispět k podstatnému zlepšení ochrany veřejného zdraví a životního prostředí a zpracování odpadu. Chtěla bych vyzdvihnout zjednodušení a větší soudržnost nového právního předpisu. Změna systému a omezení používání nebezpečných materiálů byly nezbytné vzhledem k podstatnému nárůstu prodeje elektrických a elektronických zařízení v EU. Tímto právním předpisem zabraňujeme tomu, aby odpad z elektrických a elektronických zařízení, jako jsou mobilní telefony, počítače a ledničky, poškozoval životní prostředí a lidské zdraví kvůli uvolňování chemikálií do prostředí, buď ze skládky, nebo při uvolňování jedovatých plynů při spalování odpadu. Aldo Patriciello (PPE), písemně. – (IT) Chtěl bych poděkovat paní Evansové za její vynikající práci. Hlasoval jsem pro zprávu, protože souhlasím s tím, že směrnici o omezení používání některých nebezpečných látek je nutno přepracovat v souvislosti s mezinárodními závazky EU snížit celkové množství uvolňovaných dioxinů a furanů s cílem postupně minimalizovat jejich výskyt a, kde je to uskutečnitelné, zcela zabránit jejich výskytu. Konečný osud velkého množství odpadních elektrických a elektronických zařízení (OEEZ) zůstává nejasný. Spalování při vysokých teplotách je i nadále výjimkou. U významného množství OEEZ hrozí, že budou i nadále zpracovávána v nevyhovujících podmínkách v EU nebo ve třetích zemích. S emisemi dioxinů a furanů se lze vypořádat pouze výběrem materiálů ve fázi navrhování zařízení. Rovana Plumb (S&D), písemně. – (RO) Jen v EU se každý rok prodá přibližně 9,3 milionu tun elektrických a elektronických zařízení, přičemž největší část z nich tvoří velké domácí spotřebiče, zařízení informačních technologií a telekomunikační zařízení. S dalším růstem trhu a zkracováním inovačních cyklů se zrychluje nahrazování zařízení a z odpadních elektrických a elektronických zařízení se stává nejrychleji se zvětšující tok odpadů. Odhaduje se, že do roku 2020 se objem odpadních elektrických a elektronických zařízení zvýší na 12,3 milionu tun. Přepracované znění směrnice se vyznačuje následujícími klíčovými prvky: - otevřená oblast působnosti

79

80

CS


- rozlišení mezi směrnicí o omezení používání některých nebezpečných látek a nařízením o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek (REACH) - úprava kritérií pro udělování výjimek - kritéria pro rozhodování o době trvání výjimky/odkladu - spolurozhodování o budoucích omezeních namísto postupu projednávání ve výborech - konkrétní ustanovení o nanomateriálech. Jsem ráda, že při prvním čtení bylo dosaženo dohody. Hlasovala jsem pro tuto zprávu, protože nový návrh směrnice je jednodušší a poskytne výrobcům snazší nástroj pro klasifikaci jejich výrobků podle kategorií zamýšlených ve směrnici. Při úpravě kritérií pro udělování výjimek zpráva také bere v potaz sociální a hospodářské dopady spojené s ochranou zdraví a životního prostředí. Paulo Rangel (PPE), písemně. – (PT) Podle Komise je vhodné přepracovat současnou směrnici o omezení používání některých nebezpečných látek v elektrických a elektronických zařízeních, přijatou v roce 2003, za účelem jasnosti a právní jistoty. Toto přepracované znění samozřejmě vyžaduje rozšíření oblasti působnosti směrnice, aby přispělo k ochraně lidského zdraví a ekologicky vhodné recyklaci a odstraňování odpadních elektrických a elektronických zařízení. Vzhledem k této otázce je nyní zásadní vzít v úvahu možný dopad doporučovaných řešení na malé a středně velké podniky. Frédérique Ries (ALDE), písemně. – (FR) Téměř před osmi lety schválil Evropský parlament směrnici o omezení používání některých nebezpečných látek, čímž reagoval na silnou poptávku spotřebitelů po bezpečných a zdraví neškodlivých každodenních spotřebních výrobcích. Toto zohledňování bezpečnosti se především uplatnilo v podobě zákazu používání olova, rtuti a kadmia v nejrůznějších výrobcích, jako jsou domácí spotřebiče, rádia a televizory, elektrické vláčky a videohry. Vítám dnes schválené přepracované znění, které rozšiřuje oblast působnosti na jiné výrobky, aniž by však byly předem odsouzeny tak důležité látky jako PVC. Stejně tak bylo důležité znovu zvážit restriktivní stanovisko o nanomateriálech přijaté Výborem pro životní prostředí v červnu. Tyto revoluční nekonečně malé částice si zaslouží lepší přístup než jen jednostranné stanovisko, tedy pro či proti, jako u geneticky modifikovaných organismů. Je také nezbytné, aby byla směrnice o omezení používání některých nebezpečných látek proveditelná, a v tomto ohledu vítám, že byly zohledněny možné dopady těchto látek na zdraví a životní prostředí, že byl stanoven způsobu přezkumu a byla zajištěna doplňkovost s nařízením o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek (REACH). Crescenzio Rivellini (PPE), písemně. – (IT) Na dnešním zasedání jsem hlasoval pro revizi směrnice o používání nebezpečných látek v elektrických a elektronických zařízeních. Text – přepracované znění směrnice z roku 2003 – z části vyplývá z nových vědeckých znalostí o tomto tématu a jeho záměrem je omezit používání materiálů jako je kadmium, chlor, rtuť nebo polyvinylchlorid (PVC), u nichž se prokázalo, že ohrožují lidské zdraví. Přestože jsem si vědom silného nesouhlasu ze strany výrobců v tomto odvětví, zvláště s omezením používání PVC, domnívám se, že primární povinností politiky, a tedy demokraticky zvolených politiků, je snažit se kontrolovat používání látek, které mohou poškodit lidské zdraví, i když pouze potenciálně. Zároveň musíme podporovat používání alternativních a náhradních látek v rámci dostupných technologií.

24-11-2010

24-11-2010

CS


Domnívám se, že zvláště důležitý je konečný osud odpadních elektrických a elektronických zařízení, zejména v případech, kdy tato zařízení obsahují materiály později označené za nebezpečné. V těchto případech musí být odstraňování těchto odpadů o to přísnější a opatrnější. Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE), písemně. – Podle Komise se jen v EU každý rok prodá přibližně 9,3 milionu tun elektrických a elektronických zařízení, přičemž největší část z nich tvoří velké domácí spotřebiče, zařízení informačních technologií a telekomunikační zařízení. S dalším růstem trhu a zkracováním inovačních cyklů se zrychluje nahrazování zařízení a z odpadních elektrických a elektronických zařízení se stává nejrychleji se zvětšující tok odpadů. Odhaduje se, že do roku 2020 se objem odpadních elektrických a elektronických zařízení zvýší na 12,3 milionu tun. Odpadní elektrická a elektronická zařízení představují komplexní tok odpadů, v němž jsou přítomny různé nebezpečné látky. Tyto látky nebo z nich transformované produkty se mohou uvolnit do okolí a poškodit lidské zdraví, zejména pokud se s nimi nenakládá správně. Rizika pro lidské zdraví a životní prostředí dále zvyšují recyklace a procesy za účelem využití odpadů prováděné v nevyhovujících podmínkách v rozvojových zemích. Podle čl. 174 odst. 2 Smlouvy by poškození životního prostředí mělo být napravováno v první řadě u zdroje. Podle hierarchie způsobů nakládání s odpady uvedené v rámcové směrnici o odpadech je hlavní prioritou předcházení vzniku odpadů, jež je mj. definováno jako přijímání opatření k předcházení vzniku odpadů, která omezují obsah škodlivých látek v materiálech a výrobcích. Skutečně doufám, že tato zpráva tyto problémy pomůže vyřešit. Daciana Octavia Sârbu (S&D), písemně. – Z elektronických zařízení vzniká nejrychleji se zvětšující tok odpadů v Evropě a snižování karcinogenních a jedovatých látek v tomto toku odpadů musí být nejvyšší prioritou. Otevřená oblast působnosti právního předpisu, tak jak ji doporučuje Výbor pro životní prostředí, představuje mnohem lepší přístup, než je přístup navrhovaný Komisí. Konečný seznam konkrétních výrobků by z nařízení mohl vyloučit nové výrobky, a my musíme zajistit, aby právní předpisy nejen usnadňovaly inovace v průmyslu, ale také s nimi držely krok. Je povzbuzující, že několik společností nyní postupně zastavuje používání některých těchto potenciálně škodlivých látek ve svých výrobcích. Stále však musíme přijmout ambiciózní právní předpisy, které podpoří zbytek průmyslových podniků, aby následovaly ostatní a prováděly inovace pro zajištění ochrany životního prostředí. Bart Staes (Verts/ALE), písemně. – (NL) Podpořil jsem zprávu o omezení používání některých nebezpečných látek v elektrických a elektronických zařízeních. Tato zpráva je krok správným směrem. Rozšiřuje kategorii zařízení mj. na lékařské přístroje. Kromě těžkých kovů jako je rtuť a olovo je zakázána také řada bromovaných retardérů hoření. Navíc zpráva zajišťuje otevřenou oblast působení a umožňuje tak, aby se tato směrnice v budoucnu vztahovala na všechna elektronická zařízení, s určitým počtem konkrétně stanovených výjimek, a také na jiné nebezpečné látky. K tomu jsou stanovena jasná kritéria. Lituji však, že do této směrnice nebyl zařazen zákaz PVC, jak navrhovala skupina Zelených/Evropské svobodné aliance. Je velmi důležité snížit množství nebezpečných látek v elektronickém odpadu. I když evropské právní předpisy zakazují vývoz nebezpečného odpadu pro recyklaci, studie prokázaly, že se vyvážejí více než dvě třetiny evropského elektronického odpadu. Tento e-odpad se často odváží na nelegální skládky do míst jako je Západní Afrika, kde je odpad zpracován ve velmi nevyhovujících podmínkách a způsobuje velké zdravotní problémy a znečišťuje životní prostředí. Tento

81

82

CS


rychle rostoucí trh s odpady je velice výnosný, proto je nutný rozumný dohled a monitorování pro omezení nelegálního vývozu elektronického odpadu. Marianne Thyssen (PPE), písemně. – (NL) Dnes si už nelze představit náš každodenní život bez elektrických a elektronických zařízení. Evropský systém omezení používání nebezpečných látek, který upravuje používání nebezpečných látek v těchto elektronických zařízeních, se stal vlastně obecně platným systémem, používaným v nejméně 28 zemích mimo EU. Doposud se omezení uplatňovalo na rtuť, olovo, kadmium a řadu retardérů hoření na základě současné směrnice o omezení používání některých nebezpečných látek. Rychlý rozvoj technologií a lepší vědecké znalosti nás přinutily tento právní předpis přepracovat. Přepracování této směrnice je rovněž nutné proto, aby se stala účinným, pružným nástrojem. Od této chvíle bude jistě možné rychleji vyloučit nebezpečné látky, což prospěje lidem i životnímu prostředí. Je také definován vztah mezi nařízením o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek (REACH) a je také stanovena směrnice o omezení používání některých nebezpečných látek, čímž se zabránilo dvojí regulaci. Z těchto důvodů jsem dnes rozhodně podpořila dohodu, které dosáhly Parlament s Radou. Doufám, že také bude brzy možné dosáhnout dohody, pokud jde o směrnici o odpadních elektrických a elektronických zařízeních. Nakonec oba legislativní nástroje jsou spolu nevyhnutelně propojené. Thomas Ulmer (PPE), písemně. – (DE) Zpráva se vydařila, bere vyrovnaně v potaz nejdůležitější otázky týkající se průmyslu i ochrany životního prostředí. I když v této tolik složité záležitosti jistě nedosáhneme naprosté spokojenosti, velice se k tomuto stavu díky této zprávě blížíme. Kathleen Van Brempt (S&D), písemně. – (NL) Hlasovala jsem pro zprávu paní Evansové, protože celková vyváženost dohody dosažené s Radou je pozitivní. Nicméně jako stínová zpravodajka bych chtěla vyjádřit svůj nesouhlas s tím, že solární panely byly vyloučeny z oblasti působnosti směrnice po intenzivním lobbyingu tohoto odvětví. V důsledku toho budou solární panely prodávané na evropském trhu moci po (alespoň) dalších deset let obsahovat kadmium, zatímco v žádných jiných elektrických a elektronických zařízeních nebude kadmium povoleno. Výslovně nesouhlasím se situací, kdy odvětví, které má být hybnou silou v našem vývoji k zelené ekonomice, se snaží vyhnout tomuto důležitému právnímu předpisu na ochranu životního prostředí a kdy většina v Parlamentu a Rada ustoupila zájmům jednoho typu technologie (používání solárních panelů s tenkými vrstvami teluridu kadmia). Artur Zasada (PPE), písemně. – (PL) Při dnešním hlasování jsem podpořil zprávu o omezení používání některých nebezpečných látek v elektrických a elektronických zařízeních. Nedávno jsme viděli význam problému, jenž je předmětem námi schváleného právního předpisu, když několik milionů domácností v celé Evropské unii vyměnilo své CRT televizory za LCD obrazovky. Dnes tytéž domácnosti uvažují o tom, že LCD televizory vymění za LCD LED televizory (televizory s LED podsvícením). Podle znalců se z použitých elektrických a elektronických zařízení stává nejrychleji se zvětšující tok odpadů. Navíc studie vypracované výzkumným ústavem Öko-Institut prokázaly nepříznivý účinek PVC a halogenovaných retardérů hoření na životní prostředí a na lidské zdraví. Jsem si jistý, že dnes přijatý dokument přispěje k omezení množství nebezpečných látek tohoto typu.

24-11-2010

24-11-2010

CS


Návrh usnesení B7-0617/2010 (Obchodní dohoda proti padělatelství) Damien Abad (PPE) , písemně. – (FR) Parlament dnes schválil návrh usnesení o mezinárodní obchodní dohodě proti padělání (ACTA) pro zajištění lepšího mezinárodního provádění opatření proti padělatelství. Nástroj ACTA umožňuje, aby byla stávající nařízení účinnější, a poskytuje lepší ochranu proti zneužití autorských práv, ochranných známek, patentů, designu a zeměpisných označení. Hlasoval jsem pro toto usnesení, předložené mou politickou skupinou, Evropskou lidovou stranou (Křesťanskými demokraty), protože se domnívám, že ACTA představuje pro evropský průmysl ochranný štít. Budeme tak moci zajistit ochranu autorských práv i kreativitu a inovace v kulturní a vědecké oblasti. Dnes bychom se jistě měli zastavit a přemýšlet o tom, jak lépe bojovat proti pirátství, a tato mezinárodní dohoda je krok směrem k účinnějšímu provádění opatření proti padělání. Sophie Auconie (PPE), písemně. – (FR) Hlasovala jsem pro společný návrh usnesení předložený skupinou Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) a skupinou Evropských konzervativců a reformistů o obchodní dohodě proti padělání, známé jako ACTA. Cílem této dohody je bojovat proti šíření padělání a nárůstu pirátství vůči výrobkům chráněným autorskými právy zřízením nové mezinárodní struktury řízení. Myslím, že je zásadní chránit kreativitu před krádeží, kterou ve skutečnosti pirátství a padělání jsou. Unie, jejímž cílem je stát se nejkonkurenceschopnější znalostní ekonomikou na světě, nemůže nadále tomuto velkému problému jen přihlížet. Proto vítám přijetí tohoto usnesení. Je to přesvědčivý text, který měl spojit všechny poslance Evropského parlamentu. Bohužel byl přijat jen těsnou většinou. Zatímco Evropská komise nabízela pevné záruky s ohledem na dodržování základních práv, levice v Parlamentu se raději uchýlila k nepodloženým protestním heslům. Podle mého názoru musí Evropská unie razit cestu v boji proti nedbalosti a nedostatečné vůli, kterých se v této oblasti často dopouštějí Čína a Rusko. V sázce je naše konkurenceschopnost v globalizované ekonomice. Zigmantas Balčytis (S&D), písemně. – (LT) Boj s paděláním je důležitým prvkem politické strategie EU, jejímž cílem je zajistit spravedlivé a jednotné podmínky pro naše výrobce, pracovní místa pro naše občany a dodržování zásad právního státu. S objevem digitálních technologií získalo padělání nekontrolovatelnou mezinárodní dimenzi, a proto je mezinárodní spolupráce hlavním nástrojem pro řešení tohoto problému. Podpořil jsem tento návrh usnesení, který stanoví cíle a priority Evropského parlamentu v mnohostranných jednáních o obchodní dohodě proti padělání, jejímž cílem je poprvé zřídit komplexní mezinárodní rámec pro účinnější boj proti porušování práv duševního vlastnictví. Cítím, že je důležité zajistit, aby opatření v oblasti vymáhání práv duševního vlastnictví nebyla inovacím a hospodářské soutěži překážkou a aby omezení práv duševního vlastnictví a ochrana osobních údajů nebyly porušeny, nebo aby nebyl omezen volný tok informací nebo nebylo neoprávněně bráněno zákonnému obchodu. Françoise Castex (S&D), písemně. – (FR) Hlasovala jsem proti tomuto textu, protože evropské právo ustoupilo požadavkům určitých vlád a tlaku kulturních odvětví na úkor základních práv evropských občanů. Všechny záruky, které jsme požadovali od Komise, skupina Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) ihned zamítla. To vysílá Komisi špatný signál před jednáními v Sydney příští týden. Navíc nejasná definice pojmu „obchodní měřítko“, který se vztahuje k nárůstu trestních postihů v oblasti porušování autorských práv on-line, by mohla podnítit státy k tomu, aby přijaly právní předpisy vedoucí ke kriminalizaci soukromých uživatelů a technických zprostředkovatelů. Důsledkem dohody ACTA nesmí být to, že Evropská unie bude moci vyšetřovat jednotlivce nebo zavede systémy pružné reakce či podobné systémy. Konečně, Komise musí rychle vyhodnotit –

83

84

CS


raději před zavedením dohody ACTA než po něm – dopad jejího uplatňování a jejích důsledků na základní práva, na ochranu údajů a na směrnici o elektronickém obchodu. Carlos Coelho (PPE), písemně. – (PT) Vytvoření nástroje na účinnou ochranu práv duševního vlastnictví nám umožní posílení mezinárodní spolupráce v boji proti padělání. Cílem není vytvořit nová práva, ale zajistit dodržování práv stávajících prostřednictvím represivních opatření a vytvořením komplexního mezinárodního rámce pro pomoc jednotlivým stranám. Jde o složitou dohodu vyznačující se protichůdnými zájmy, což, pokud jde o účinky dohody, umožňuje různý výklad. Ochrana práv duševního vlastnictví je zásadní, ale na druhé straně je velmi důležité zajistit rovnováhu tak, aby nebyly ohroženy svoboda slova a inovace a aby jednotlivci mohli neomezeně užívat svých občanských a základních svobod. Padělání je velice vážný problém, který pro evropský průmysl, hospodářství a inovace představuje obrovské nebezpečí. Doufám, že tato dohoda bude krok správným směrem a že při nadcházejících jednáních vyřešíme dvojsmysly a opomenutí, kterými je text stále postižen, jako například při uvádění nesprávných zeměpisných označení. Blahopřeji Komisi za její úsilí o zvýšení transparentnosti jednání a doufám, že tento postoj nezmění a bude Parlament plně informovat o vývoji jednání. George Sabin Cutaş (S&D), písemně. – (RO) Hlasoval jsem pro společný návrh usnesení o obchodní dohodě proti padělání, navržený skupinou Pokrokové aliance socialistů a demokratů v Evropském parlamentu, společně s dalšími třemi politickými skupinami z Evropského parlamentu. Záměrem tohoto usnesení bylo jak respektovat základní svobody a individuální práva, tak zachovat volný přístup k internetu. Usnesení také usilovalo o zajištění přístupu k léčivům v rozvojových zemích. Je politováníhodné, že toto usnesení Parlament neodhlasoval, neboť stanovisko socialistů podporovalo zájmy evropských občanů. Mário David (PPE) , písemně. – (PT) Celkově souhlasím s tímto návrhem usnesení, který se týká obchodní dohody proti padělání, schválené po dlouhých měsících debat a úsilí najít kompromisní řešení mezi různými politickými skupinami, čehož se bohužel nedosáhlo. V zájmu prospěšného fungování trhů, ochrany jednotného trhu, konkurenceschopnosti evropských společností v celosvětovém hospodářství a tvorby a zachování pracovních míst v EU je důležité, aby padělání ve svých různých podobách bylo pro Unii prioritou v rámci vnitřní i mezinárodní politiky. Jsem si vědom toho, že dohoda ACTA nepřináší řešení tak složitého a vícerozměrného problému, jakým je padělání. Domnívám se však, jak je zmíněno v bodě 3, že dohoda ACTA představuje cenný nástroj pro zvýšení účinnosti stávajících norem, a je tak prospěšná pro vývoz z EU a ochranu držitelů práv při jejich působení na světovém trhu, kde jsou různí držitelé práv průmyslového a duševního vlastnictví často oběťmi systematického a obecně rozšířeného porušování autorských práv, ochranných známek, patentů, designu a zeměpisných označení. Proinsias De Rossa (S&D), písemně. – Hlasoval jsem proti tomuto usnesení, které uvádí stanovisko Evropského parlamentu před parafováním obchodní dohody proti padělání (ACTA), protože konzervativní většina v tomto Parlamentu odmítla vznést otázku potřeby záruk pro naše občany vůči této celosvětové dohodě o autorských právech. Před parafováním dohody se Parlament ještě musí přesvědčit o tom, že právní základ těchto jednání je slučitelný s Lisabonskou smlouvou. Komise nám musí také dokázat, že spolupráce mezi poskytovateli služeb a držiteli autorských práv nebude omezovat základní práva

24-11-2010

24-11-2010

CS


občanů, zejména právo na soukromí, právo na svobodu slova a právo na řádný soud. To si vyžaduje posouzení dopadu dohody ACTA na ochranu údajů a na základní práva. Od Rady a Komise potřebujeme záruku, že dohoda ACTA nebude vyžadovat žádné změny práva EU, pokud jde o trestněprávní opatření vztahující se k vymáhání práv duševního vlastnictví. Ustanovení občanskoprávního vymáhání patentů by mohla mít také negativní dopad na přístup ke generickým léčivům a Komise by se na tento problém měla zaměřit. Měli bychom odepřít svůj souhlas s dohodou ACTA, dokud neobdržíme písemné záruky k těmto rozhodujícím problémům. Marielle De Sarnez (ALDE), písemně. – (FR) Nad obsahem obchodní dohody proti padělání (ACTA) se stále vznáší otazník. Hlavním cílem této dohody, kterou roky v největší tajnosti vyjednávalo přibližně deset zemí, je boj proti padělání a ochrana práv duševního vlastnictví. Nicméně je třeba poznamenat, že Čína, Brazílie, ani Indie se těchto jednání nezúčastnily. Navíc, zatímco se s paděláním musí bojovat, dobře známá ustanovení v dotčené smlouvě v sobě zahrnují zavedení opatření, které lze považovat za útok na osobní svobodu: dohled nad poskytovateli přístupu k internetu, posílení kontrol na hranicích a obtížnější přeprava generických léčiv vyráběných s nízkými náklady do rozvojových zemí. Všechno to jsou obavy, které ve svých reakcích uvedli mnozí poslanci Evropského parlamentu, kteří nechtějí slepě důvěřovat jednáním vedeným Evropskou komisí. Návrh schválený velice těsnou většinou nemůže být vlastně považován za podporu, jelikož stále přetrvávají pochyby o tom, zda je text v souladu s acquis communautaire a je slučitelný s dodržováním základních práv. Edite Estrela (S&D), písemně. – (PT) Zdržela jsem se hlasování o usnesení o obchodní dohodě proti padělání (ACTA), protože se domnívám, že přestože text obsahuje několik důležitých bodů, je vůči dotyčné dohodě přehnaně kritický. Celkově se domnívám, že dohoda ACTA je prospěšná hospodářským zájmům EU a vyváženě sleduje jak ochranu práv duševního vlastnictví, tak zajištění základních práv. Diogo Feio (PPE), písemně. – (PT) Po velkém nátlaku ze strany Evropského parlamentu došlo k výraznému posílení transparentnosti jednání o obchodní dohodě proti padělání (ACTA) a od kola jednání na Novém Zélandě je Parlament plně informován. Dojednaný text bere v potaz hlavní obavy, které Parlament vyjádřil, zejména pokud jde o otázky jako dodržování základních práv, ochrana soukromí a údajů, respektování důležitosti svobodného internetu, užitečnost ochrany role poskytovatelů služeb a potřeba ochránit přístup k léčivům. Boj proti padělání je prioritou a pro dosažení tohoto cíle je zásadní mezinárodní spolupráce. Když budou mít nové rychle se rozvíjející a rozvojové země možnost připojit se k dohodě, což podpoří širokou ochranu práv duševního vlastnictví, dosáhne dohoda ACTA požadované mnohostrannosti. José Manuel Fernandes (PPE) , písemně. – (PT) Sjednaná dohoda je důležitým krokem v boji proti padělání a je klíčovým prvkem v politické strategii EU pro zajištění spravedlnosti, rovných podmínek pro evropské podniky v hospodářské soutěži, zachování pracovních míst pro občany a dodržování právního řádu. Boj proti padělání by měl být jednou z priorit vnitřní a mezinárodní politické strategie a pro dosažení tohoto cíle je zásadní mezinárodní spolupráce. Dohoda ACTA je nástroj, který zvyšuje účinnost stávajících norem, a je tak prospěšná pro vývoz z EU a ochranu držitelů práv při jejich působení na světovém trhu. Chci zdůraznit význam ochrany zeměpisných označení pro evropské společnosti a pracovní místa v Evropě a vítám úsilí Komise o zařazení ochrany zeměpisných označení do oblasti působnosti

85

86

CS


dohody ACTA. Konečně chci zdůraznit význam potvrzení Komise, že uplatňování dohody ACTA nebude mít žádný dopad na základní práva a ochranu údajů či na úsilí, které EU v současnosti vynakládá k harmonizaci prováděcích opatření týkajících se práv duševního vlastnictví. Bruno Gollnisch (NI), písemně. – (FR) Kdybych se byl nerozhodl bojkovat zasedání po zoufalé epizodě sociálně-eurokratického totalitarismu, jíž jsme právě byli svědky, byl bych hlasoval pro společný návrh usnesení levicových skupin o dohodě proti padělání. Byl bych tak učinil nikoliv proto, že jsem změnil své politické přesvědčení, ale protože se domnívám, že tato dohoda nedostatečně chrání náš průmysl před paděláním, že nezaručuje dodržování zeměpisných označení, že nemá velký smysl, pokud nezahrnuje Čínu, největšího padělatele na světě, a že ohrožuje práva a svobody občanů, pokud jde o práva duševního vlastnictví. Také souhlasím se všemi požadavky na předchozí informace, posouzení dopadu a jiné požadavky uvedené v tomto usnesení. Stručně řečeno je dohoda ve své současné verzi zbytečná a potenciálně škodlivá. Nemělo by se o ní ani jednat, natož aby o ní jednala pouze Evropská komise, vzhledem k otázkám, ke kterým se vztahuje. Sylvie Guillaume (S&D), písemně. – (FR) Hlasovala jsem proti návrhu usnesení o obchodní dohodě proti padělání předloženému skupinou Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) a skupinou Evropských konzervativců a reformistů, protože tento text je zcela nedostatečný pro ochranu osobních svobod. Poslanci EP pravidelně vyjadřovali své četné obavy ohledně jednání o této mezinárodní dohodě a před tím, než byla dohoda definitivně schválena členskými státy a Evropskou unií, bylo důležité vyzvednout řadu problémů, především problémy vztahující se k přístupu k léčivům, zodpovědnosti poskytovatelů přístupu k internetu a prohledávání osobních zavazadel cestujících na hranicích. Bohužel společný návrh usnesení předložený skupinou Pokrokové aliance socialistů a demokratů v Evropském parlamentu, skupinou Zelených/Evropské svobodné aliance, skupinou Aliance liberálů a demokratů pro Evropu a skupinou konfederace Evropské sjednocené levice a Severské zelené levice, pro který jsem hlasovala a který tyto obavy vyjadřoval, těsně neprošel hlasováním. Ian Hudghton (Verts/ALE), písemně. – Jsem zklamaný, že dnes nebylo schváleno usnesení, které má skupina podpořila. Obchodní dohoda proti padělání (ACTA) může mít silně negativní dopad na občanské svobody a dnešní hlasování nijak tyto obavy nezmírnilo. Elisabeth Köstinger (PPE), písemně. – (DE) Hlasovala jsem pro návrh usnesení předložený skupinou Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) a Evropskými konzervativci a reformisty o obchodní dohodě proti padělání (ACTA). Usnesení vyjadřuje stejné obavy jako obavy občanů EU s ohledem na ochranu údajů. Výslovně odmítá regulaci ve smyslu „třikrát a dost“, což bylo opatření, o jehož použití se diskutovalo v případě porušení autorských práv. Usnesení také zdůrazňuje, že dohoda se musí shodovat s acquis communautaire, jinými slovy se společným souborem práva EU. Padělané výrobky a mezinárodní porušování autorských práv poškozují evropské hospodářství, čímž také ohrožují pracovní místa v Evropě. Proti tomuto musí být přijata rozhodná opatření. Edvard Kožušník (ECR), písemně. – (CS) Oceňuji, že z konečné podoby této mezinárodní dohody byla eliminována nejkontroverznější ustanovení, jako je odpovědnost třetích stran, povinná kontrola paměťových zařízení při překračování hranic či povinné uplatňování „digitální gilotiny“. Ačkoliv vítám, že je zde snaha, aby bylo právo duševního vlastnictví více chráněno, tak si nejsem zcela jist, že podoba dohody, která nám je zde předkládána, je zcela optimální. Velmi mne mrzí, že smluvními stranami nejsou země jako Čína či Rusko.

24-11-2010

24-11-2010

CS


Skutečnost, že dohoda více akcentuje ochranu držitelů práv, a nikoliv ochranu samotných autorů, ve mně vzbuzuje obavu, zda dohoda opravdu bude sloužit k obecné ochraně práva duševního vlastnictví, a nikoliv jen k ochraně práv úzké skupiny subjektů usídlených zejména v USA. Ostatně to, že se nepodařilo do dohody prosadit ochranu zeměpisných označení, tuto mou obavu jen potvrzuje. Způsob, jakým byla dohoda sjednána, asi není nutné opakovaně komentovat, nicméně věřím, že obdobně netransparentní způsob vyjednávání, který byl zvolen v případě ACTA, se již nebude opakovat a Parlament bude pro příště při sjednávání dalších dohod obdobného charakteru včas informován o postupu jednání a obsahu dohody. Giovanni La Via (PPE), písemně. – (IT) Obchodní dohoda proti padělání (ACTA) zvýšila a stále zvyšuje účinnost pravidel, která podporují vývoz Evropské unie a chrání ty občany, kteří jsou stále častěji oběťmi rozšířeného porušování svých práv duševního vlastnictví při svém působení na světovém trhu. Jak je účinně zdůrazněno ve společném návrhu usnesení, představuje boj proti padělání na celosvětové úrovni klíčový prvek politické strategie Evropské unie, s cílem mocinabídnout standardní podmínky hospodářské soutěže všem evropským výrobcům. Domnívám se, že v tomto odvětví, jako v jiných, došlo nyní k jasné shodě nad základními rysy spolupráce mezi státy. Ochrana autorských práv, ochranných známek, patentů, designu a zeměpisných označení je bez pochyb citlivé téma, protože se dotýká základních lidských práv, ale dnešní návrh představuje vážnou výzvu pokračovat správným směrem. Komise se musí zavázat k tomu, že zaručí zařazení účinných metod pro skutečné prosazení ochrany zeměpisných označení, protože to je podstatné pro podniky a pro zaměstnanost evropských občanů. Constance Le Grip (PPE) , písemně. – (FR) Hlasovala jsem pro návrh usnesení o obchodní dohodě proti padělání předložený skupinou Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) a Evropskými konzervativci a reformisty. Toto usnesení zdůrazňuje, že boj proti padělání je prioritou v rámci vnitřní a mezinárodní politické strategie Unie a že mezinárodní spolupráce je klíčovým prvkem při celosvětovém plnění tohoto cíle. Tím, že tento akt vyzdvihuje hlavní zájmy Evropského parlamentu a našich spoluobčanů, jako je dodržování základních práv, ochrana soukromí a osobních údajů, uznání zásadní role neomezeného přístupu k internetu, význam ochrany úlohy poskytovatelů služeb a potřeba ochránit přístup k léčivům, činí stávající pravidla účinnějšími. Jeho cílem je zajistit lepší ochranu proti veškerému porušování práv duševního vlastnictví, ochranných známek, designu a patentů v zájmu vývozu Společenství a držitelů práv. Naproti tomu, co uvádějí odpůrci dohody, je dohoda plně slučitelná s acquis communautaire. Například nezavádí takzvaný postup „třikrát a dost“. Petru Constantin Luhan (PPE), písemně. – (RO) Hlasoval jsem pro návrh usnesení o obchodní dohodě proti padělání (ACTA), jelikož tato dohoda: 1. je plně v souladu s acquis communautaire; 2. bude mít pozitivní dopad na opatření pro celosvětovou ochranu práv duševního vlastnictví a pro ochranu proti jiným územím jako jsou Asie, Austrálie, Tichomořský region atd.; 3. ochrání hospodářskou soutěž na úrovni EU a kulturní rozmanitost, a přispěje k tvorbě pracovních míst. David Martin (S&D), písemně. – Hlasoval jsem pro usnesení o obchodní dohodě proti padělání (ACTA). Dohoda ACTA se týká vymáhání práva v oblasti duševního vlastnictví na mezinárodní úrovni a obchodního porušování autorských práv. Jde o velice citlivé téma, kdy držitelům práv musíme poskytnout přiměřenou ochranu a rozumný návrat jejich

87

88

CS


investic, aniž bychom, na druhé straně, porušili občanské svobody, omezili přístup k léčivům nebo kriminalizovali jednotlivce za banální porušení autorských práv. Pro vyhotovení tohoto posouzení se ideálně hodí Výbor pro obchod, až bude zvažovat, zda má či nemá Parlament dát svůj souhlas s dohodou ACTA. Jiří Maštálka (GUE/NGL), písemně. – (CS) Ochrana proti padělkům a ochrana duševního vlastnictví jsou v mezinárodním měřítku významným prvkem, o jehož důležitosti není pochyb. Z navrhované dohody ACTA však nevyplývá jasný význam pro kvalitní a zejména vyváženou ochranu zájmů všech občanů členských států EU. Tato delší dobu připravovaná dohoda postrádala v různých stupních přípravných fází transparentnost a ve svém kontextu se přiklání více k zájmům jedné skupiny. Ačkoliv tato dohoda rovněž mimo jiné deklaruje posílení kontroly příslušných orgánů nad zbožím v tranzitním a vývozním režimu či jednání ex officio, vyvstává zde otázka spojená s dosahem a dalšími možnostmi vymahatelnosti dohody, protože její účinnost se – bez vyjednané ratifikace celou řadou významných světových zemí – zdá diskutabilní. K samotnému zajištění ochrany duševního vlastnictví lze uvést, že ve světovém měřítku je nyní řada uznávaných, fungujících a dostatečně ověřených nástrojů, institucí a smluvních ujednání, které oblast ochrany proti padělkům v současné době zajišťují. Rovněž ujišťování o tom, že není třeba změnit acquis communautaire, by u dokumentu takovéhoto významu a charakteru zasluhovalo podložení důkladnější právní analýzou. Marisa Matias (GUE/NGL), písemně. – (PT) Hlasovala jsem pro návrh usnesení, protože představuje významný krok v boji proto padělání, aniž by zpochybňoval otázky jako přeprava generických léčiv, a zajišťuje základní práva, jako právo na soukromí a ochranu údajů. Jean-Luc Mélenchon (GUE/NGL), písemně. – (FR) Obchodní dohoda proti padělání (ACTA) byla sjednána za zády našich občanů a v opozici proti OSN a její Světové organizaci duševního vlastnictví, jedinému orgánu, který je oprávněn takovéto dohody sjednávat. V případě dohody ACTA mezi sebou jednal nepatrný počet zemí o pravidlech, která mají být v oblasti práv duševního vlastnictví obecně platná. Toto zneužití mezinárodního práva ku prospěchu nejbohatších zemí a jejich nejbližších spojenců je naprosto nepřijatelné. Navíc vzhledem ke skutečnosti, že existují nejasnosti o možnosti patentování živých bytostí a možných překážkách pro oběh generických léčiv, nejde nezbytně o to, litovat toho či onoho a přitom přijmout, že jsme byli postaveni před hotovou věc. Hlasuji proti tomuto textu. Nuno Melo (PPE) , písemně. – (PT) Zveřejnění návrhu obchodní smlouvy proti padělání dne 2. října 2010, které následovalo po kole jednání v Tokiu, je velmi důležité. Je také nutné, aby Komise Parlamentu a veřejnosti zpřístupnila konečný text dohody ACTA po schůzce, na které se projednávaly technické stránky a která se konala v Sydney ve dnech 30. listopadu až 3. prosince 2010. Boj proti padělání je jednou z hlavních priorit vnitřní a mezinárodní politické strategie a mezinárodní spolupráce je pro dosažení tohoto cíle zásadní. Jsme si velmi dobře vědomi toho, že vyjednaná dohoda nevyřeší složitý a vícerozměrný problém padělání, ale představuje krok správným směrem k vyřešení tohoto vážného problému, jenž způsobuje velké ztráty v hospodářství EU i v hrubém domácím produktu členských států. Alexander Mirsky (S&D), písemně. – (LV) Je velmi důležité, aby tato dohoda co nejdříve nabyla účinnosti. Jakékoliv zpoždění povede k prostému rozkrádání duševního vlastnictví.

24-11-2010

24-11-2010

CS


Výdaje výrobců jsou nepředstavitelné. Velice aktuálním problémem současnosti je pirátství na internetu. Mnoho poskytovatelů internetových služeb a občanů Evropské unie je zapleteno do neetických činností. V této souvislosti musíme regulovat všechny operace spojené se stahováním a takzvanou výměnou informací. Nečinnost u předcházení padělání podporuje beztrestnost a jeví se jako cynický přístup. Plně tento návrh usnesení podporuji. Vital Moreira (S&D), písemně. – (PT) Zdržel jsem se hlasování o společném návrhu usnesení předloženém skupinou Pokrokové aliance socialistů a demokratů v Evropském parlamentu, skupinou Aliance liberálů a demokratů pro Evropu, skupinou Zelených/Evropské svobodné aliance a skupinou konfederace Evropské sjednocené levice a Severské zelené levice o obchodní dohodě proti padělání, protože se domnívám, že dotyčný text je příliš kritický a měl by být vyváženější. V předložené verzi je jasně uvedeno, že naše konečné stanovisko se bude stavět proti schválení dohody. Domnívám se, že dohoda celkově podporuje hospodářské zájmy Evropské unie, zvláště vzhledem ke skutečnosti, že chceme, aby naše hospodářství bylo založené na inovacích, výzkumu a rozvoji neboli na inteligentním růstu. Proto se domnívám, že zvýšená ochrana práv průmyslového vlastnictví, včetně patentů, je pro evropskou konkurenceschopnost zásadní. Na druhé straně se domnívám, že původní obavy o generických léčivech, o ochraně práva přístupu k internetu, o ochraně zeměpisných označení či o označení původu byly v konečných jednáních úspěšně překonány. Nelze si nevšimnout dosaženého pokroku. Samozřejmě ne vše je uspokojivé, ale je nutné posuzovat mezinárodní dohodu souhrnně. Rareş-Lucian Niculescu (PPE), písemně. – (RO) Hlasoval jsem pro návrh usnesení skupiny Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů)/Evropských konzervativců a reformistů a proti ostatním skupinám, protože mezinárodní dohoda ACTA umožňuje účinněji bojovat proti padělání, což povede k lepší ochraně autorských práv a v širším měřítku pomůže chránit evropský průmysl. Dále dohoda ACTA pomůže chránit spotřebitele před padělanými výrobky, které jsou na evropských trzích čím dál rozšířenější. Alfredo Pallone (PPE), písemně. – (IT) Hlasoval jsem pro návrh usnesení skupiny Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) o dohodě ACTA, poněvadž se domnívám, že je velmi důležité, aby dohoda nabyla účinnosti. K tomu musí dojít rychle, bez dalších prodlev nebo plýtvání časem, jinak hrozí, že jednání skončí ve slepé uličce, na úkor jak výrobců, tak evropských spotřebitelů. Evropa se musí povinně nadále soustředit na dva problémy. Prvním problémem je to, že evropská zeměpisná označení musí být povinně chráněna jak občanskoprávně, tak z hlediska celních kontrol, protože dnes jsou tato označení poškozována. To má dopad nejen na zemědělsko-potravinářský průmysl, jehož výrobky, které jsou předmětem padělání, jsou poškozovány nekalou soutěží, typicky zahrnující používání jmen, která kopírují a připomínají známé evropské značky, ale také na průmyslové činnosti v odvětví designu a módy. Druhým problémem je závazná potřeba společných pravidel pro prodej přes internet.. V tomto odvětví došlo k nárůstu prodeje knih, filmů, hudby a milionů kusů padělaného zboží, což poškozuje nejen spotřebitele, ale také evropské výrobce. Georgios Papanikolaou (PPE), písemně. – (EL) Hlasoval jsem pro návrh usnesení předložený skupinou Evropské lidové strany (Křesťanskými demokraty) a Evropskými konzervativci a reformisty o obchodní dohodě proti padělání (ACTA), protože cílem této dohody je zajistit spravedlnost a zdravou konkurenci. Dohoda zavádí plný mezinárodní

89

90

CS


rámec pro posílení boje proti porušování práv duševního vlastnictví. Podporuje přidružení jiných rozvojových zemí k dohodě, protože účast na dohodě ACTA není omezená. Jednání o dohodě nyní berou v potaz hlavní obavy EU, včetně: dodržování základních práv a respektování soukromí; ochranu údajů; respektování role internetu; obranu role poskytovatelů služeb a potřebu zabezpečit přístup k léčivům a chránit veřejné zdraví. Maria do Céu Patrão Neves (PPE) , písemně. – (PT) Jsem přesvědčena o tom, že tento návrh usnesení představuje důležitý krok v boji proti padělání, přičemž udržuje potřebnou rovnováhu mezi protichůdnými hodnotami. Nezpochybňuje svobodu slova a inovace a zaručuje základní práva, jako je právo na soukromí a ochrana údajů. Existují zde sice protichůdné zájmy, které dohodu ztěžují, ale s určitým úspěchem zde bylo dosaženo dohody, jež je především průnikem společných přání. Je třeba pochválit transparentní přístup Komise při informování Parlamentu o těchto jednáních a já doufám, že během nadcházejících jednání bude možné vyřešit dvojsmysly a opomenutí, na které stále všechny strany poukazují. Domnívám se, že dosažená dohoda posílí mezinárodní spolupráci v boji proti padělání tím, že vytvoří nástroj pro účinnou ochranu práv duševního vlastnictví a zaručení základních práv. Je také podstatné zajistit dodržování stávajících práv prostřednictvím represivních opatření a vytvořením komplexního mezinárodního rámce pomoci zainteresovaným stranám. Miguel Portas (GUE/NGL), písemně. – (PT) Hlasoval jsem pro tento návrh usnesení, protože představuje významný krok v boji proti padělání, aniž by zpochybňoval takové otázky, jako je přeprava generických léčiv, a zajišťuje základní práva, jako je právo na soukromí a ochrana údajů. Paulo Rangel (PPE) , písemně. – (PT) Boj proti padělání, které je celosvětovým fenoménem, si vyžaduje mnohostranný přístup, založený na posílení spolupráce mezi velkými světovými subjekty. Jsem si vědom toho, že sjednaná dohoda nevyřeší složitý problém padělání, jsem však přesto přesvědčen, že představuje krok správným směrem. Crescenzio Rivellini (PPE), písemně. – (IT) Dnes jsem hlasoval pro nedávno sjednanou obchodní dohodu proti padělání (ACTA). Cílem nové mnohostranné dohody ACTA mezi Evropskou unií, Spojenými státy, Kanadou, Japonskem, Mexikem, Marokem, Novým Zélandem, Singapurem, Jižní Koreou a Švýcarskem je posílit ochranu duševního vlastnictví a přispět k boji proti padělání a pirátství výrobků, jako jsou světově známé oděvní značky, hudba a filmy. Jsem si vědom toho, že sjednaná dohoda nevyřeší složitý a vícerozměrný problém padělání, ale domnívám se, že představuje krok správným směrem. Vyzývám Evropskou komisi, aby potvrdila, že text nebude mít žádný dopad na základní svobody a právní předpisy Evropské unie. Chci také poznamenat, že Parlament má právo vetovat mezinárodní dohody. Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE), písemně. – Hlasováním v Evropském parlamentu těsně neprošlo usnesení žádající Komisi, aby objasnila a posoudila dopady obchodní dohody proti padělání (ACTA). 306 poslanců bylo pro, 322 proti, 26 poslanců se zdrželo hlasování. Usnesení předložila skupina Zelených (včetně Pirátské strany), Sociální demokraté, Liberálové a levice. Místo toho bylo prosazeno náhradní usnesení předložené skupinou Evropské lidové strany/Křesťanských demokratů a skupinou Konzervativců. Toto usnesení v zásadě schvaluje dosavadní postup vyjednavatelů, bez žádných konkrétních požadavků vůči Komisi ohledně dalších objasnění a posouzení. Šlo o prohru, ale poslední

24-11-2010

24-11-2010

CS


slovo v této věci ještě zdaleka nebylo vyřčeno. Usnesení nemá žádný oficiální dopad, ale pouze vyjadřuje postoje Parlamentu. Rozhodující hlasování proběhne (pravděpodobně) někdy na začátku příštího roku, až bude Parlament požádán o to, aby dal k dohodě svůj souhlas. Pokud bude dohoda při hlasování zamítnuta, odstoupí se od ní. Dnešní hlasování nám připomenulo, že budeme muset nadále tvrdě pracovat, abychom dostali více informací o dopadech dohody ACTA, tak aby Evropský parlament mohl učinit při svém konečném schvalovacím zasedání informované rozhodnutí. Marie-Thérèse Sanchez-Schmid (PPE), písemně. – (FR) Obchodní dohoda proti padělání (ACTA) je dohoda, která chrání naše občany, naše tvůrce, naše umělce a naše podniky, a proto ji podporuji. Pomáhá totiž objasnit možnosti právního postihu v případě, že v jedné ze zemí, která je smluvní stranou dohody, dojde ke zjevnému porušení práv duševního vlastnictví. Přístup Komise byl transparentní, dohoda ACTA nemůže překročit acquis communautaire ani žádné z opatření přijatých v rámci evropských směrnic a nemůže za žádných okolností porušit základní práva. Dohoda byla sjednána mimo tradiční mezinárodní instituce (Světová obchodní organizace a další), protože Čína a Indie se postavily proti jakékoliv dohodě. Dohoda ACTA je dohodou otevřenou a všechny státy, které si přejí se jí svobodně účastnit, se k nám mohou připojit, abychom našim spoluobčanům mohli poskytnout právní i fyzickou ochranu proti škodám způsobeným paděláním. Hlasovala jsem tedy pro tento návrh usnesení. Olle Schmidt (ALDE), písemně. – (SV) Evropský parlament při mnoha příležitostech vyjádřil svůj názor o dohodě ACTA. Například já jsem hlasoval pro návrh usnesení Parlamentu v březnu 2010 o nedostatečné veřejné kontrole a transparentnosti při jednáních a podepsal jsem písemné prohlášení Parlamentu týkající se dohody ACTA. V té době si Komise zasloužila kritiku, stejně jako nyní, za nedostatečnou transparentnost při jednáních jak vůči poslancům Parlamentu, tak vůči evropským občanům. Myslím, že za současné situace jsou předešlá stanoviska Parlamentu přiměřená, a hlasoval jsem proti všem návrhům v usnesení. Je důležité, aby Parlament bral svou zodpovědnost za mezinárodní dohody velmi vážně. Komise sjednává a podepisuje dohody. Parlament má právo být během tohoto procesu plně a okamžitě informován a poté, co Komise dohodu podepsala, má právo ji schválit, či zamítnout. Je rozumné, aby Parlament své stanovisko vyjasnil, což jsme již mnoha způsoby učinili za tím účelem, aby Komise nesjednávala dohody, které nemají podporu Parlamentu. Společný návrh usnesení žádal po Komisi, aby před podpisem smlouvy předložila řadu časově náročných rozborů, přičemž by hrozilo, že dojde k situaci, kdy by ostatní smluvní strany začaly pochybovat o tom, zda je Evropa skutečně zodpovědnou smluvní stranou, se kterou lze uzavírat mezinárodní obchodní dohody. Evropa by tak nemusela v budoucnu dostat příležitost účastnit se jednání o mezinárodních dohodách o volném obchodu. Bogusław Sonik (PPE), písemně. – (PL) Podpořil jsem návrh usnesení Evropského parlamentu o obchodní dohodě proti padělání (ACTA), protože si myslím, že v rámci boje proti pirátství je zapotřebí stanovit společné zásady pro vymáhání práv duševního vlastnictví. Problém padělání zboží a nepovoleného užívání duševního vlastnictví jiných osob je stále velmi rozšířený. Řeší se obzvláště těžko v případě nehmotného vlastnictví, jako jsou autorská práva k hudebním a literárním dílům a patentům. Dohoda ACTA bude dobrým nástrojem pro ustanovení společné právní platformy, jejímž cílem bude bojovat proti padělání a pirátství. Thomas Ulmer (PPE), písemně. – (DE) Velmi mě těší, že zpráva skupiny Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) a Evropských konzervativců a reformistů byla schválena.

91

92

CS


Výsledkem je, že jedovaté, demagogické snahy opozice neměly šanci. Blahopřeji autorům, našemu koordinátorovi, panu Casparymu, a celé skupině k tomu, že v této důležité věci vystupovala jednotně. Dominique Vlasto (PPE), písemně. – (FR) Hlasovala jsem pro návrh usnesení mé skupiny, protože boj proti padělání je zásadní a aby byl účinný, musí být celosvětový. Padělání představuje rostoucí paralelní ekonomiku a umožňuje praní špinavých peněz ve velkém. Navíc náš průmysl, už tak z hlediska vývozu poškozený podhodnoceným yuanem a slabým dolarem, nemůže ještě přihlížet tomu, jak padělky vyrobené mimo EU nekale soutěží s našimi výrobky na vnitřním trhu. Toto celosvětově organizované okrádání má vážný dopad na kreativitu a inovace a katastrofální účinky na pracovní místa a bezpečnost oklamaných spotřebitelů. Náš model rozvoje, zaměřený na znalostní hospodářství, vyžaduje ochranu základního práva, kterým je duševní vlastnictví, na mezinárodní úrovni. Toto hlasování tedy otevírá cestu k ratifikaci obchodní dohody proti padělání, což usnadní právní postihy v případě porušení práv duševního vlastnictví v jedné ze zemí, které dohodu podepsaly. Takto pokládáme základy vícestranné strategie, která ochrání to, co dělá náš hospodářský rozvoj dynamickým: naše vynálezy, naše značky a naše umělecká díla. 10. Opravy hlasování a sdělení o úmyslu hlasovat: viz zápis (Zasedání bylo přerušeno ve 13:20 a pokračovalo v 15:00.) PŘEDSEDAJÍCÍ: Jerzy BUZEK předseda 11. Finanční dohled (podepsání aktů) Předsedající. – Vážení kolegové, dovolte mi několika slovy uvést oficiální podepsání balíčku o finančním dohledu. Uskuteční se za několik minut. Tento balíček bude sestávat z našich činností týkajících finančního dohledu přijatých řádným legislativním postupem. Dnešním podpisem zakotvíme do právních předpisů Evropský výbor pro systémová rizika, který bude odpovědný za dohled nad finančním systémem v Unii a přispívat k hladkému fungování vnitřního trhu. Zadruhé vytváříme také tři další evropské orgány dohledu, jež budou chránit veřejný zájem. Ty budou sledovat banky, cenné papíry a trhy a rovněž pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění. A konečně podepisujeme souhrnnou směrnici, kterou se změní celý soubor 11 směrnic tak, aby byly v souladu s evropským systémem finančního dohledu a Lisabonskou smlouvou. Bylo vynaloženo mimořádné úsilí a podle mne mezi evropskými orgány proběhla skvělá spolupráce. Celý proces byl velmi rychlý a účinný. Španělské a následně belgické předsednictví vystupovalo velmi aktivně a já jim za jejich spolupráci děkuji. I Komise byla skutečně aktivní a spolupráce s ní velmi úzká. Rád bych všem poslancům Evropského parlamentu, kteří budou přítomni zde ve sněmovně v okamžiku podpisu, i vám pane komisaři, řekl: je to velký kus práce. A děkuji Komisi, která se tak aktivně účastnila všech přípravných setkání a všech diskusí, děkuji za její nasazení.

24-11-2010

24-11-2010

CS


Naše práce ovšem nekončí. Stejně důležitý bude balíček pro hospodářskou správu, o kterém brzo povedeme rozpravu. Všichni víme, že prochází naším legislativním postupem, a doufejme, že bude co nejdřív hotov. Co říci závěrem? Celý balíček, který dnes podepíšeme, začne v Evropské unii platit od 1. ledna 2011, takže velmi brzy. To je pro nás všechny, pro naše trhy a naše občany, neboť cílem balíčku bylo pomoci občanům, velmi důležitá zpráva. A nyní podepíšeme legislativní balíček. (Předseda podepisuje akty společně s Olivierem Chastelem (úřadujícím předsedou Rady), Michelem Barnierem (členem Komise), José Manuelem García-Margallo y Marfilem (zpravodajem), Sylvií Goulardovou (zpravodajkou), Antolínem Sánchezem Presedo (zpravodajem) a Peterem Skinnerem (zpravodajem)) PŘEDSEDAJÍCÍ: GIANNI PITTELLA Místopředseda 12. Schválení zápisu z předchozího zasedání: viz zápis 13. Směrem k nové energetické strategii pro Evropu 2011–2020 (rozprava) Předsedající. – Dalším bodem je zpráva, kterou předkládá paní Kolarská-Bobińská jménem Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku Směrem k nové energetické strategii pro Evropu 2011–2020 (2006/2212(INI)) (A7-0313/2010). Lena Kolarska-Bobińska, zpravodajka. – (PL) Pane předsedající, pane komisaři, v poslední době jsme zde hodně mluvili o institucionálních změnách, které vyplynuly z Lisabonské smlouvy. K nim patří Evropská služba pro vnější činnost a postup práce na rozpočtu, Lisabonská smlouva se však zmiňuje i o politikách Unie. Dnes tu vedeme rozpravu o první polisabonské energetické strategii, připravené Komisí na období 2011–2020. Nutno zdůraznit, že strategie Komise i zpráva Parlamentu se nesou v duchu Lisabonské smlouvy – odrážejí to, co píše o energetické solidaritě, i obavy, které dává najevo ohledně zabezpečení dodávek energie. Strategie Komise a zpráva Parlamentu rovněž kladou důraz na posílení energetické politiky a na to, aby tato politika byla mnohem více evropská. Toho lze dosáhnout přijetím určitých opatření. Zaprvé musíme v členských státech urychleně provést platné evropské právní předpisy v oblasti energetiky. Proto plně podporujeme Komisi v přijetí přísných opatření vůči vládám a podnikům, které činnost v této oblasti zanedbávají. Zadruhé pro naplnění našich společných cílů musí dobře fungovat společný trh s energií. S tím souvisí i potřeba vybudování evropského trhu s obnovitelnými energiemi. K tomu, abychom těchto cílů dosáhli, je tudíž nezbytné rozšířit a modernizovat evropskou a přeshraniční energetickou infrastrukturu. Tomu často brání monopoly a vlády, které tyto monopoly chrání. Avšak bez celoevropské sítě nebudou klíčové cíle Evropské unie naplněny. Musíme zde překonat dvě hlavní překážky: správní a finanční. Pokud jde o správu, potřebujeme především stanovit jasné priority a pravidla pro výběr klíčových projektů. Bez těchto kritériíí a jasných pravidel povede výběr projektů k řadě sporů a neshod a namísto naděje bude vzbuzovat podezření. Na vnitrostátní úrovni však je nezbytně nutné, zejména s ohledem na přeshraniční projekty, přijmout regulační opatření.

93

94

CS


Nyní se přesuňme k nejdůležitějšímu problému – financování infrastruktury. Víme, jaké napětí v současnosti provází schválení rozpočtu na příští rok, ovšem ještě větší napětí se dotkne finančního rámce na období po roce 2013. Na druhou stranu výdaje, které plánujeme, musí odrážet politické cíle Evropské unie, čímž myslím zabezpečení dodávek energie pro občany. Budeme muset rovněž hledat nové způsoby, jak přilákat investice z různých podniků a bank. Ve zprávě o tom hovoříme. Energetická politika je dnes stále více spjata se zahraniční politikou Evropské unie. Naše vztahy s vnějšími energetickými partnery by se měly utvářet dle zásad evropského vnitřního trhu. Zahraniční podniky vstupující na evropský trh musí svou činnost vykonávat transparentně a v souladu s právem, přičemž je nezbytné, aby byly spravovány na základě transparentních dohod. To se týká jak plynovodů a ropovodů, které budou vybudovány v budoucnu, tak těch, jejichž výstavba aktuálně probíhá. Pane komisaři, oceňuji vaši pomoc Polsku při jednáních s Ruskem ve věci plynovodu Jamal. Domnívám se však, že byste se měl zachovat obdobně i v případě dalších plynovodů, zejména plynovodu Nord Stream. Chtěla bych zdůraznit, že zásada transparentnosti se musí vztahovat na všechny projekty v této oblasti, současné i budoucí, nejen na některé z nich. Abych to shrnula, pane předsedající, Unie potřebuje dlouhodobou vizi energetické politiky. Potřebujeme evropské energetické společenství. Pokud chce Komise urychlit opatření na straně podniků a členských států, pak musí být sama důvěryhodná a skutečně uvést tuto vynikající strategii, a rovněž tak balíček o infrastruktuře, v platnost. Evropský parlament chce v budoucnu provádění strategie sledovat, neboť se jí musí podařit mít skutečný vliv na situaci, nikoli jen vyjadřovat zbožná přání. A konečně jedno téma, které je velice důležité, totiž přístup členských států k cílům uvedeným ve strategii Evropské komise a v mé zprávě. Budou státy připraveny potlačit své národní zájmy ve prospěch společného evropského zájmu? Postaví se aktivitám velkých zájmových skupin a vezmou ohled na bezpečnost a prospěch spotřebitelů? Na tomto jako poslanci Evropského parlamentu trváme. Blahopřeji vám, pane komisaři, k této energetické strategii na příštích deset let. Günther Oettinger, člen Komise . – (DE) Pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi na úvod říci, že na mne zapůsobilo množství a kvalita vašich návrhů, kritických komentářů a konstruktivních příspěvků k dokumentu, který Komise předložila jako návrh energetické strategie na období 2011 až 2020. Chtěl bych poděkovat paní Kolarské-Bobińské za její vystoupení, za to, jak umně sdružila příspěvky kolegů dohormady, a za stanovení priorit, což osobně považuji za velmi důležité. Bude nás velmi těšit, když zařadíme vaši zprávu v dalších týdnech do našeho pracovního programu, neboť následujících několik týdnů bude, co se týče energetické politiky, velice rušných. Rada ve složení pro energetiku na svém zasedání dne 3. prosince, po jejímž zasedání nastane jedinečná příležitost pro hlavy států a vlád zabývat se otázkou energetiky dne 4. února, poskytne našim společným cílům a europeizaci energetické politiky impuls. Pro mě osobně je Parlament klíčovým partnerem v této věci. Naše výchozí situace je mimořádně obtížná. Máme jednotný trh, který dosud není dokončen. Už 12 let existují právní předpisy pro elektrickou energii a plyn, a přesto dosud nedošlo k tomu, aby se staly skutečností. Máme celou řadu dílčích trhů a regionálních hranic a musíme udělat vše, co je v našich silách, abychom zajistili, že v příštích pěti letech bude

24-11-2010

24-11-2010

CS


možné jednotný trh zavést i pro náš průmysl a spotřebitele s cílem nastolit lepší hospodářskou soutěž a vyšší transparentnost. Zadruhé nám zjevně schází infrastruktura. Podíváte-li se na to, co je v rámci jednotného trhu k dispozici pro jiné produkty, zboží, a služby – silnice, železnice, letecká doprava, letiště, digitální sféra, vodní cesty –, je očividné, že v otázce infrastruktury pro přepravu energie, zejména pokud jde o plyn a elektrickou energii, jsme na cestě k naplnění cílů evropské energetické politiky, které přispějí především ke zlepšení zabezpečení dodávek, solidarity, hospodářské soutěže a zájmů spotřebitelů, ještě daleko od toho, co potřebujeme. V příštích dvou desetiletích musíme vybudovat určité základy odpovídající zhruba tomu, co bylo u silnic a železnice vybudováno v posledních dvou stoletích a v digitální sféře v uplynulých deseti letech. Hodně to souvisí s přijetím ze strany občanů a transparentností. Musíme zvyšovat transparentnost, abychom dosáhli příznivějšího přijetí rozvoje infrastruktury pro elektrickou energii a plyn, a potřebujeme odpovídající finanční zdroje, které je nutné získat především od spotřebitelů v podobě plateb za energie, avšak tam, kde se věc dotýká evropských zájmů, je to každopádně i veřejná povinnost evropského rozpočtu. Zatřetí existuje z velké části nevyužitý potenciál v oblasti energetické účinnosti. Každý, kdo je stejně jako my závislý na dovozu a současně chce učinit pokrok v oblasti udržitelnosti, ochrany klimatu a ochrany životního prostředí, se musí postavit proti plýtvání energií a jít cestou cílených energetických iniciativ, úspor energie a zvýšení energetické účinnosti ve veřejném, průmyslovém a soukromém sektoru. Zvyšování energetické účinnosti se také co nejdříve objeví jak v naší, tak ve vaší agendě. S velkým zájmem očekávám zprávu Parlamentu z vlastního podnětu, která je téměř dokončená a na jejímž základě naše strategie pro energetickou účinnost bude široké veřejností, vám i Radě představena na jaře příštího roku. Další součástí naší strategie je otázka cenově dostupné energie. Belgické předsednictví správně poukazuje na to, že jmenovitě elektrická energie může způsobit, že se lidé ve společnosti rozdělí, jelikož je stále dražší a tedy již není cenově dostupná pro každého. To znamená, že musíme zabezpečení dodávek v naší strategii rozšířit o otázku cenové dostupnosti energie pro průmysl a pracovní místa a pro domácnosti. Dalším důležitým aspektem je výzkum. Evropa se sice nemůže postarat o všechno, avšak výzkum v oblasti energetiky by mohl být v příštích několika letech ústředním tématem z hlediska evropského rozpočtu i partnerství mezi veřejnými orgány a odvětvími výzkumu. A potom je tu otázka vnějších vztahů, vnější rozměr: paní Kolarská-Bobińská na to už upozornila. Musíme mít společnou koordinovanou evropskou strategii pro naši vnější energetickou politiku v záležitostech, kde jsou dotčeny významné evropské zájmy. Jsme z pohledu spotřeby stále ještě největší trh s energiemi, před Čínou a Spojenými státy. Zaměříme-li se na kupní sílu a naše strategie v oblasti infrastruktury, budeme mít vliv. Pokud se ke slovu dostane dávné pravidlo rozděl a panuj, bude pro ostatní snazší se nám postavit. A to nechceme. S ohledem na to bych vám chtěl poděkovat za vaše různorodé a moudré příspěvky a vaši zprávu. Bude pro mne vodítkem pro další práci na naší strategii, kterou budeme následně překládat Evropské radě. (Potlesk) Pilar del Castillo Vera, jménem skupiny PPE. – (ES) Pane předseající, pane komisaři, dovolte mi nejprve poblahopřát paní zpravodajce, která odvedla vynikající práci. Předložená zpráva je ambiciózní, ale i obsáhlá a musím říci, že je výsledkem tvrdých a úspěšných

95

96

CS


jednání, na jejichž konci Výbor pro průmysl, výzkum a energetiku zprávu prakticky jednomyslně přijal. K problému bych ráda připomněla to, co všichni dobře víme, avšak neuškodí to zopakovat: energetická situace v Evropě není právě optimální. Nejenže jsme stále závislejší na dovozu energie z mimoevropských zemí, ale navíc se musíme vypořádat s velkými investicemi, které si žádá naše energetická infrastruktura, a to ve chvíli, kdy se Evropa ještě stále potýká s důsledky krize. To vše v situaci, kdy se nám prozatím nepodařilo uplatňovat vlastní právní předpisy pro oblast energetiky. Nyní, v tomto volebním období Parlamentu, máme k dispozici nástroj, který jsme v předchozím období neměli. Lisabonská smlouva nabízí řadu jednoznačně definovaných cílů, jako je vnitřní trh s energiemi, zabezpečení dodávek, energetická účinnost a podpora rozvodných sítí, a navíc poskytuje Evropské unii pro činnost v oblasti energetické politiky právní rámec a kvalitní právní základ – článek 194. Za těchto nových okolností, v nichž vedeme nynější rozpravu, své kolegy poslance žádám, aby podpořili tuto zprávu, která navrhuje řadu opatření, jež budou zaměřena na zabezpečení dodávek energie a plné provedení platných právních předpisů a programů. Rovněž zdůrazňuje, že je nutné investovat do výzkumu, podporuje rozvoj celoevropských rozvodných sítí a dává vytvoření vnitřního trhu s energiemi takovou prioritu, jakou si zaslouží. Mnohokrát vám děkuji a žádám vás všechny, abyste zprávu zítra podpořili. Marita Ulvskog, jménem skupiny S&D. – (SV) Pane předsedající, ráda bych poděkovala zpravodajce Kolarské-Bobińské za její vynikající a otevřenou spolupráci. Pro mne jako sociální demokratku bylo důležité pracovat na takové energetické politice a strategii dodávek energie, která má jasný zájem o spotřebitele, která rovněž poskytuje transparentnost trhu obchodování s energiemi a zajišťuje, aby se klimatická krize projevila v našem rozhodování, čímž dojde k přesunu k obnovitelným, udržitelným a bezpečným zdrojům energie a energetickým systémům. V tomto ohledu jsme dosáhli určitého úspěchu a to mne těší. Byl zdokonalen a upřesněn text o právech spotřebitelů, a totéž proběhlo v souvislosti s právem nakupovat energii za rozumné ceny tak, aby si ji domácnosti mohly dovolit, jak pan komisař právě uvedl. V boji proti energetické chudobě je třeba něco udělat. Jasněji vyjádřen je i text týkající se otázky změny klimatu, třebaže je toho v této záležitosti ještě stále potřeba hodně udělat. Myslím si také, že je třeba, aby byla ve strategii jasně vymezena například odpovědnost členských států za skladbu energetických zdrojů. Největším zklamáním pro mne je, že zpráva neobsahuje žádné závazné cíle pro úspory energie a zvýšení účinnosti – to je hanba. Členské státy pravděpodobně nesplní cíl 20 %, což bude velice nepříjemný výpadek, neboť úspory energie jsou jednou z nejlepších cest, jak snížit naši závislost na dovozu, posílit naši konkurenceschopnost a vytvářet pracovní místa. K této problematice se budeme v Parlamentu v různých souvislostech vracet a doufejme, že se nám dostane rozhodné podpory celé této sněmovny i Komise. Jens Rohde, jménem skupiny ALDE. – Pane předsedající, především mi dovolte poblahopřát paní Kolarské-Bobinské k její vynikající zprávě a rád bych začal své vystoupení krátkým příběhem z praxe. Před deseti lety Čína nevyrobila jedinou větrnou elektrárnu; dnes v ní sídlí jedna z deseti předních světových společností produkujících větrnou energii. Do dvou let očekávají, že zde budou mít dvě společnosti z první světové pětice. A před deseti lety

24-11-2010

24-11-2010

CS


neměli nic. Dnes Čína představuje 50 % celosvětové produkce větrné energie. Čína jde kupředu, a postupují rychle. V tomto světle musím s politováním konstatovat, že nová energetická strategie Komise není povzbuzující, protože nemá velké ambice, co se týče zelenější budoucnosti. Je zapotřebí, abychom pro Evropu vytvořili ambiciózní energetickou strategii, a to nejen v usnesení 16. konference smluvních stran, které stejně nikdo nečte. Potřebujeme v Evropě plnit ambiciózní a konkrétní politické cíle. Rada a Komise se zřejmě řídí heslem „až přijde vhodný čas, můžeme být ambiciózní“. Nuže, vhodný čas je tady a my nemůžeme sedět a odpočívat a čekat na nějakou velkou mezinárodní závaznou dohodu a teprve pak začít konat. Pro energetickou strategii, která prospěje klimatu, růstu a pracovním místům, potřebujeme mnohem ambicióznější a tržně orientovaný přístup, abychom mohli využít tržní mechanismy v náš prospěch. Je na nás, abychom vytvořili hybnou sílu na trhu, a ukázali inovátorům, kam se chceme vydat, aby nám mohli pomoci tam dospět. Proto ALDE vyzývá EU k navýšení cíle v oblasti omezení CO2 na 30 %. Trh s uhlíkem, náš hlavní mechanismus pro snižování CO2 a zelené investice, nefunguje. Je zaplaven kvótami a cena je příliš nízká, nejsou zde tedy žádné pobídky k investicím do zelených technologií. Domníváme se, že EU tento krok kupředu musí učinit v zájmu svého hospodářskému růstu, ochrany klimatu a zabezpečení dodávek energie. Nuže Evropo, nuže Komise, pojďte dál, nemáme-li zůstat jen u slov! (Potlesk) Claude Turmes , jménem skupiny Verts/ALE. – Pane předsedající, nejprve bych chtěl jménem svým i své skupiny poděkovat paní Leně Kolarské-Bobińské i jejím stínovým zpravodajům za odvedenou práci. Pravděpodobně nebylo snadné dát nás všechny dohromady – jako když se shání ovce –, ale vám se to podařilo. Můj první vzkaz zní: provádět, provádět, provádět. Nepotřebujeme novou energetickou politiku. Musíme provést klimatický balíček, třetí balíček opatření pro vnitřní trh a zlepšit zabezpečení dodávek plynu. A potom k tomu musíme přidat zacílené politiky. Zmiňovali jste se o energetické účinnosti. Ta má zásadní význam a my očekáváme zprávu pana Bendtsena, která o tomto tématu pohovoří podrobněji. Druhý se týká vnitřního trhu. Pane komisaři, domnívám se, že jste odvedl vynikající práci na balíčku pro infrastrukturu, ale doufám, že nenastane v určitém smyslu uvolnění v oblasti politiky hospodářské soutěže. V posledních pěti letech jsme dospěli k dobrému výsledku v boji proti dominantnímu postavení na trhu a na tuto záležitost se musí naše evropská energetická politika zvlášť zaměřovat. Co se týká obnovitelných zdrojů, naše zpráva je mnohem konkrétnější, zatímco vaše strategie EU a energetická strategie do roku 2020 jsou velmi vágní. Jens Rohde má pravdu. Obnovitelné energie budou v Evropě v příštích deseti letech tvořit 70 % veškerých investic do energetické výroby. Obnovitelné technologie jsou ze všech energetických technologií naším největším vývozním trhem. Podle mne není oslabení obnovitelných zdrojů ve strategii EU 2020 vůbec dobrým signálem. Bylo by třeba, abychom měli zvláštní kapitolu pro něco, co bude největší investicí příštích deseti let. V naší zprávě jsme také mnohem opatrnější, pokud jde o opětovné otevření diskuse o vnitrostátních systémech fit-in a jiných druzích systémů. Vlády chtějí vnitrostátní systémy podpory a my bychom neměli tuto debatu komplikovat otevřením tohoto bodu.

97

98

CS


Plyn bude stejně jako ropa v budoucnosti důležitý. Mám pro vás dvě konkrétní otázky. Zaprvé se vás chci zeptat, jak vidíte trh se zemním plynem v energetickém odvětví v perspektivě příštího desetiletí. Zadruhé, na tiskové konferenci jste zcela otevřeně hovořil o ropném vrcholu a rovněž o riziku, že se cena ropy vyšplhá na 200 USD za barel – co to prakticky znamená pro dopravní politiku na úrovni Komise? Konrad Szymański, jménem skupiny ECR. – (PL) Pane předsedající, i já bych samozřejmě chtěl připojit svůj hlas k díkům zpravodajce za její velmi dobrou spolupráci při přípravě této velice obtížné zprávy. Tato zpráva zdůrazňuje všechny nejdůležitější výzvy, kterým evropská energetická politika čelí. Domnívám se, že Unie se především musí vypořádat s doložkami, které narušují trh a jsou součástí dohod se třetími zeměmi. To je jedna z největších překážek. Zejména Rusko omezuje přístup k plynovodům a rovněž zakazuje opakovaný vývoz, čímž omezuje vlastnické právo evropských podniků k plynu, který je již nakoupen. Tak tomu bylo v případě polského kontraktu, s nímž je pan komisař obeznámen. Cílem ruské politiky je zachovat si monopol na trhu se zemním plynem co nejdéle. Monopol Gazpromu ve střední Evropě je udržován na úkor jednotného trhu, na úkor hospodářské soutěže, a konečně i na úkor práv spotřebitelů. V takových případech musí Unie jednat velmi rozhodně a nesmí vylučovat diplomatický aspekt a úlohu vysoké představitelky pro zahraniční politiku. V opačném případě bude naše reakce zkrátka nevyvážená. Obecně by unijní diplomacie měla otázkám spojeným se surovinami věnovat více pozornosti. Význam této problematiky narůstá a je velkou výzvou pro naše služby, s přihlédnutím ke kompetencím ve všech oblastech obchodní politiky EU. V naší energetické politice bychom rozhodně měli plně podporovat moderní technologie, zařízení pro zkapalněný plyn, jakož i geotermální energii a břidlicový plyn. Dokud nezajistíme zabezpečení dodávek plynu a rozmanitost jejich zdrojů, nemůžeme si dovolit příliš rychle opustit uhlí. V opačném případě bychom jen zvýšili naši závislost na zemním plynu, a to obzvláště ve střední Evropě, kde uhlí stále hraje mimořádně důležitou roli. Je zde ještě jedna záležitost: myslím, že je nutné zmínit jeden institucionální problém. Všemu, o čem se paní Kolarská-Bobińska ve své zprávě zmínila, se dostalo jen velmi nedostatečné pozornosti ve sdělení Evropské komise, které evidentně vzniklo, aniž by byl zohledněn postoj Parlamentu. To je velice špatná souhra – tento proces se vyvíjí velmi špatně. Podle mne bychom tímto způsobem jednat neměli. Niki Tzavela, jménem skupiny EFD. – (EL) Pane předsedající, ráda bych paní Kolarské-Bobińské poblahopřála k vynikající zprávě a velmi pilné práci. Zaznělo zde hodně ambiciózních cílů – a můj vážený přítel pan Turmes opakovaně hovořil o provádění – domnívám se, že bychom měli všichni Komisi blahopřát k nedávnému sdělení o otázkách energetické strategie, jak bylo vydáno v listopadu. To je první realistická strategie, které jsme svědky. Komise se zmiňuje konkrétně a otevřeně o obtížích, definuje je a uvádí, čeho se takové obtíže týkají a kde jsou naše hranice pro realizaci cílů, které jsme si stanovili. Pane komisaři, předložil jste nám realistickou strategickou energetickou politku, což skutečně vítám, a ráda bych proto navrhla praktické a realistické řešení pro jižní plynovod. Máme dva malé plynovody – ITGI a TAP. Jsou připraveny a mohou být uvedeny do chodu. Můžeme se pohnout kupředu. Nabucco je velký, a proto komplikovaný projekt a může dojít ke zpoždění. Vykročme tedy kupředu s těmito dvěma malými plynovody.

24-11-2010

24-11-2010

CS


Dimitar Stoyanov (NI). – (BG) Pane předsedající, chtěl bych vyjádřit svou podporu vzniklé zprávě, zejména její závěrečné části, která žádá, aby zájmy občanů měly přednost před politickými argumenty. Důvodem je, že máme jeden velmi jednoduchý příklad tohoto druhu. V současnosti probíhá výstavba dvou velkých projektů. South Stream a Nabucco. Některé radikální bulharské frakce tvrdí, že tyto projekty jsou vzájemně neslučitelné. Téměř tomu je tak, že by měl existovat buď South Stream, nebo Nabucco. Domnívám se, že jedině konkurence mezi oběma projekty je cestou k zajištění bezpečné a levné energie pro evropské občany. Dalším mimořádně důležitým tématem, které nesmíme za žádných okolností přehlížet, je jaderná energie a její rozvoj v souvislosti s politizací této problematiky. Hovořím o tom proto, že rozhodnutí odstavit reaktory v elektrárně Kozloduj v Bulharsku bylo politické. Namísto toho, aby vydělávaly miliardy eur, z nichž část mohla být i součástí rozpočtu EU, nyní členské státy musí platit náhrady za politické rozhodnutí tyto reaktory odstavit. Kromě toho jsme v poslední době zaznamenali hysterii kolem otázky jaderných elektráren. Chtěl bych vás všechny vyzvat, abyste se postavili těmto aktivistickým organizacím přijímajícím nestranná opatření s cílem bránit této věci; protože ony především nenabízejí žádnou jinou alternativu. Jaderná energie je opravdu možností, která může rovněž zajistit bezpečnou a levnou energii. Herbert Reul (PPE). – (DE) Pane předsedající, pane Oettingere, dámy a pánové, i já bych chtěl poděkovat paní Kolarské-Bobińské za její velmi konstruktivní a intenzivní práci. Vyjadřuji své poděkování, a tudíž podporuji i přijetí zprávy, na rozdíl od některých kolegů poslanců, kteří zprávu sice chválí, avšak zítra se prostřednictvím některých zásadních pozměňovacích návrhů budou snažit některé její pasáže radikálně změnit. Rád bych se proto zabýval požadavkem, který na nás byl vznesen mnohokrát, totiž že musíme být ambicióznější. Nejsem si jist, zda to, co zde bylo v této souvislosti uvedeno, je ambiciózní, nebo zda je to nepřiměřené. Jsem velmi vděčný paní Kolarské-Bobińské za to, že předložila realistickou politiku, neboť právě to je v dobách hospodářské a finanční krize naším úkolem. Nemusíme rozvíjet nové sny, stačí ve skutečnosti předložit něco, co nám umožní za rok, dva, tři nebo čtyři ukázat, že jsme toho dosáhli. Jsem paní zpravodajce velmi vděčný za to, že zmínila význam skladby energetických zdrojů a odpovědnost členských států, které budou samy rozhodovat, co chtějí. Nebudeme trvat na tom, že existuje jen jediná cesta a že tou cestou jsou obnovitelné energie. Budoucnost zahrnuje obnovitelné energie, uhlí, ropu, plyn, jadernou energii a rovněž jadernou fúzi. Velmi by mne potěšilo, kdyby vše, co paní Kolarská-Bobińská napsala a co si získalo podporu velké většiny, bylo zachováno. Zabývala se otázkou finanční odpovědnosti, nutností rozvíjet a budovat infrastrukturu a nejen o to pouze prostě žádat a říkat, že peníze musí odkudsi přijít. Upozornila rovněž na odpovědnost podniků. Tím se dostáváme k jednotnému trhu. V tomto směru nemusíme požadovat nový balíček a nový právní předpis. Spíše musíme trvat na jeho provedení a přezkumu a být realističtí, aby standardy, které jsme si stanovili, byly také realizovány. V neposlední řadě se nesmíme nechat zahltit novými a novými věcmi a pak být překvapeni, budou-li ceny energií tak vysoké, že je již občané nebudou schopni platit. Je zaměřovat se na nové body, zvyšovat

99

100

CS


náklady a pak si stěžovat na energetickou chudobu občanů ambiciózní, nebo je to neodpovědné? Někdy se diskuse soustředí jen na průmysl, v dalších několika měsících a letech to však budou občané, na něž to bude mít plný dopad. V řadě debat bych byl rád, kdybychom již na začátku uvažovali o konečném výsledku. Teresa Riera Madurell (S&D). – (ES) Pane předsedající, pane komisaři, nejprve bych chtěla poblahopřát paní Kolarské-Bobińské i stínové zpravodajce z mé skupiny paní Ulvskogové a dalším zpravodajům k vynikající práci. S ohledem na strategickou povahu tématu se jedná o obsáhlou zprávu, která se podrobně zabývá jednotlivými aspekty energetické politiky EU a na základě velkého možství právních předpisů, které jsme v posledních letech přijali, vypracovává strategii. V krátkém čase, který mám k dispozici, bych ráda zdůraznila dva velmi důležité aspekty této zprávy – vzájemné propojení a zdanění. V této věci nyní velmi naléhavě potřebujeme rozhodně uplatňovat právní a finanční mechanismy, které máme k dispozici, abychom v příslušném časovém rámci, což je velmi důležité, posílili slabé vazby v oblasti transevropských energetických sítí. Co se týče zdanění, domnívám se, že k tomu, aby byly účinnost, úspory energie a obnovitelné energie rozvinuty na úroveň trhu, musí být zavedena nejen zvláštní daňová opatření, ale rovněž daňové pobídky ve formě vhodných odpočtů nebo výjimek. Lena Ek (ALDE). – Pane předsedající, v Evropě se potýkáme s obrovskými problémy trhu s energiemi a energetické sítě, a to ani nemluvím o tom, že produkce energie je v převážné míře založena na fosilních zdrojích. Někdo říká provádět, provádět, provádět, já bych řekla, že je třeba se více zaměřit, zaměřit, zaměřit. A uvedu několik příkladů. Stále nám chybí 50 % finančních prostředků na strategický plán pro energetické technologie. Vedeme jednání o rozpočtu, která směřují zcela jiným směrem než tato energetická strategie. Musíme bojovat – omluvte mne, nechci být z této sněmovny vykázána – jako blázni za plán evropské hospodářské obnovy, energetickou účinnost a alternativní paliva, přičemž stejný problém máme v oblasti výzkumu. Pane komisaři, ve stejném týdnu, kdy hlasujeme o tomto dokumentu, který, přiznávám, je zčásti dobrou strategií, hlasujeme o zprávě o dotacích na uhlí, v níž se uvádí, že Španělsko dotuje uhlí na nekonkurenceschopném trhu s uhlím až do výše 50 000 EUR na jedno pracovní místo, přičemž průměr činí 17 000 EUR na pracovní místo. Jak můžeme být konkurenceschopní a moderní, když přijímáme podobná rozhodnutí? Celou strategii to oslabuje. Jaroslav Paška (EFD). – (SK) Pane předsedající, zkušenosti z uplynulých let, kdy nám přerušení dodávek plynu z Ukrajiny či rozsáhlé výpadky elektrické energie v řadě zemí Evropské unie ukázaly, že náš energetický systém nemá dostatečné rezervy na překonávání krizových situací, poukázaly na to, že jeho dobudování si vyžádá rozsáhlé investice. Proto bude při rozhodování o jeho změnách třeba postupovat koordinovaně a promyšleně, abychom vložené prostředky využili co nejúčinněji. Předložená zpráva reaguje na tuto skutečnost velmi komplexně a zabývá se prakticky všemi aspekty, které bude při řešení energetických problémů třeba zohlednit. A to od legislativních a kompetenčních východisek přes obchodní pravidla, modernizaci sítí a způsob jejich financování.

24-11-2010

24-11-2010

CS


Při zajištění bezpečnosti dodávek energií, podpoře vývoje a výzkumu se nezapomíná ani na potřebu větší energetické účinnosti a využití energií z obnovitelných zdrojů. Svou komplexností a vyvážeností je tato zpráva, podle mého názoru, dobrým východiskem pro další práci na zlepšení evropského energetického systému. Bendt Bendtsen (PPE). – (DA) Pane předsedající, v prvé řadě bych chtěl poděkovat paní zpravodajce za vynikající práci a vyváženou zprávu. Není pochyb o tom, že potřeba nové energetické strategie pro Evropu rychle vzrůstá a nepochybují o tom ani evropské podniky. Jsme čím dál více závislí na plynu z Ruska a ropě z Blízkého východu. Energetická strategie se stala součástí evropské zahraniční a bezpečnostní politiky a zároveň otázkou zabezpečení dodávek. Naše rozhodnutí v Evropě mají klíčový význam pro naši konkurenceschopnost. Je třeba vložit rozsáhlé investice do budoucnosti, abychom mohli dosáhnout úplného a soudržného vnitřního trhu, a zároveň je třeba masivně investovat do energetické účinnosti. Každý ušetřený cent dobrý. Energetická účinnost je současně tím nejlevnějším způsobem, jak snižovat emise CO2. Chtěl bych poděkovat panu komisaři Oettingerovi za jeho dnešní slova o energetické účinnosti. Pokud jde o energetickou účinnost – bez ohledu na to, zda jsou cíle závazné, či nikoli –, těší mne sdělení Komise, které uvádí dlouhý seznam oblastí, v nichž můžeme být aktivnější. Jsem rovněž otevřen tomu, aby Komise získala větší pravomoci k odmítnutí vnitrostátních akčních plánů v případě, že neodpovídají našemu cíli 20 % do roku 2020. Navíc Spojené státy a Čína značně investují do oblastí, které zvýší energetickou účinnost. Všichni jsme si plně vědomi toho, že cena energie v budoucnosti stoupne, a Evropě v současnosti schází konkurenceschopnost na světové scéně. Prostřednictvím vhodných investic do energetické účinnosti, infrastruktury, inteligentních sítí atd. proto musíme dát našim podnikům možnost dosáhnout větší konkurenceschopnosti. Dodatečným přínosem budou nová pracovní místa a inovativní podniky v Evropě, která v současnosti o tisíce pracovních míst přichází. Ivari Padar (S&D). – (ET) Pane předsedající, blahopřeji paní zpravodajce a jejím kolegům k této úspěšné zprávě. Vytvoření celoevropského trhu s energiemi je v zájmu všech Evropanů. Při otevírání trhů s energiemi jsme však dosud neřešili otázky transparentnosti a komplexnosti trhů. Obávám se, že zatímco si na trzích podávají ruce kvóty pro emise elektřiny, plynu a CO2 v hodnotě stovek miliard EUR, panuje tu zřetelný nedostatek dohledu a právní úpravy. Vítám proto iniciativu Evropské komise tuto mezeru zaplnit. Doufám, že sdělení Komise, které by mělo být brzy přijato, bude zaměřeno na ochranu spotřebitelů a stanoví jasný celoevropský regulační rámec, který vytvoří jednoznačná pravidla a definice, aby nedocházelo k obchodování mezi zasvěcenými osobami a ke zneužívání postavení na trhu a rovněž ve prospěch likvidity trhů. Domnívám se, že Evropská agentura pro spolupráci energetických regulačních orgánů, regulační orgán trhu s energiemi Evropské unie, který vznikl na základě třetího balíčku o vnitřním trhu, musí nakonec provádět dohled nad obchodováním s elektřinou, plynem a s emisemi, a navrhuji, aby dohled nad těmito třemi trhy byl realizován pod záštitou jediného regulačního orgánu na úrovni členského státu. Fiona Hall (ALDE). – Pane předsedající, těší mne, že se energetická strategie Komise do roku 2020 zmiňuje o probíhajícím přezkumu dopadu nepřímé změny ve využití půdy. Je životně nutné, aby Komise splnila svou povinnost a předložila v této věci do konce roku

101

102

CS


návrh, jednak aby rozptýlila rozsáhlé obavy veřejnosti, že některá biopaliva, která jsou v současnosti na trhu, nemusí přinášet čisté snížení emisí skleníkových plynů, a také pro dobro průmyslu, jež rozvíjí inovativní procesy, jejichž přidaná hodnota si zaslouží uznání. V souvislosti s tímto problémem zabezpečení dodávek energie bych také ráda požádala Komisi, aby přehodnotila své připomínky ohledně harmonizace vnitrostátních systémů podpory pro obnovitelné zdroje energie. Jsem jednoznačně pro opatření na evropské úrovni, má-li přidanou hodnotu, avšak členské státy teprve nedávno předložily své Národní akční plány pro obnovitelnou energii a pracují na jejich plnění; to by byla harmonizace, která zachází příliš daleko. Maria Da Graça Carvalho (PPE). – (PT) Pane předsedající, pane komisaři, na úvod bych chtěla poblahopřát paní zpravodajce k její skvělé práci na této zprávě. Energetické odvětví je hnací silou hospodářského růstu. Evropa má strategii pro energetiku a boj proti změně klimatu již od roku 2008. Provedení této strategie má zásadní význam, avšak Lisabonská smlouva umožňuje jít dále a otevírá cesty k vytvoření skutečného energetického společenství v Evropě. Musíme prohloubit náš vnitřní trh s energií, budovat a posilovat vazby mezi sítěmi, zajistit energetickou solidaritu a umístit spotřebitele do středu našeho uvažování. Potřebujeme navýšit veřejné financování a rozvíjet nástroje a programy, které by podněcovaly úsporu energie. Při dosahování těchto cílů sehrávají klíčovou úlohu vědecký výzkum a technologie. Proto vítám zahájení různých evropských průmyslových iniciativ z evropského strategického plánu pro energetické technologie a vyzývám Komisi, aby zbývající část opatření uvedených v tomto plánu uvedla do praxe. Osmý rámcový program by rovněž měl učinit z výzkumu a vývoje inovativních technologií svou prioritu pro oblast energie. Je tedy naprosto nezbytné mít k dispozici odpovídající finanční prostředky na podporu čistých a udržitelných technologií. Pouze tímto způsobem dokážeme zachovat konkurenceschopnost našeho průmyslu, podporovat hospodářský růst a vytvářet pracovní místa. Kathleen Van Brempt (S&D). – (NL) Pane předsedající, slovo, které zde dnes zaznívá nejčastěji, je „strategie“ – a je k tomu dobrý důvod. Strategii Komise tedy vítáme. Nicméně jsme, pane komisaři, přece jen trochu zklamaní, neboť dobrá strategie má obsahovat provedení kvalitního posouzení – posouzení problémů v dodávkách, a zejména ekologických a rovněž sociálních problémů – a právě na základě této strategie stanovíme priority. Přikládám velký význam slovu „priorita“, to totiž znamená dát věci do správního pořadí. Energetická účinnost je v tomto pořadí priroit na prvním místě. Zmínil jste to, ale proč, považujeme-li energetickou účinnost za tak důležitou, je tak těžké vypracovat cíle, které hodláme prosadit v našich členských státech? To má zásadní význam. Víme, že to funguje a že je to způsob, jak dospět tam, kam potřebujeme. Proto bych vás, pane komisaři, chtěla požádat, abyste se této priority skutečně zhostil a abyste nám ji zadruhé také opravdu představil v rámci vašich příprav na velký summit konaný v únoru. Romana Jordan Cizelj (PPE). – (SL) Pane předsedající, pane komisaři, dnes rozhodujeme o tom, jak se bude oblast energetiky vyvíjet do roku 2020, což je ale příliš krátký časový horizont. Než se energetická zařízení vybudují a uvedou do provozu, trvá to řadu let. Svůj čas si žádá i výstavba rozvodných sítí a elektráren. Provozní životnost takových zařízení je několik desetiletí. To je důvod, proč také investoři potřebují skutečně stabilní politická vodítka pro daleko delší období. Chceme-li naplnit naše cíle v oblasti změny klimatu a energetické udržitelnosti, musíme v budoucnosti vytvořit politický rámec pro mnohem

24-11-2010

24-11-2010

CS


delší čas. Potřebujeme strategický dokument pro energetický rozvoj nejméně do roku 2050. Jaderná energie se ve stále větší míře řadí k energetickým zdrojům budoucnosti, a proto bych ráda zdůraznila tři úkoly, které se nás na evropské úrovni budou v tomto směru podle mne nejvíce týkat. Především musíme přijmout legislativní opatření, abychom zajistili bezpečné vyřazování jaderných elektráren z provozu a ukládání radioaktivního odpadu v souladu se zásadou znečišťovatel platí. Zadruhé musíme za pomoci účinných a transparentních postupů zajistit, aby výstavba nových elektráren probíhala v souladu s nejpřísnějšími bezpečnostními normami. Můžeme toho dosáhnout stanovením minimálních norem pro schvalování a potvrzování návrhů nových jaderných elektráren. Kromě toho musíme zvážit udělování licencí novým typům jaderných elektráren na evropské úrovni. To by nám pomohlo využít kombinovaných znalostí a podpořit země, které v současnosti jadernou energii teprve zavádějí, a ty, které disponují spíše malými správními orgány. Za třetí musíme zajistit, aby rozhodovací proces v záležitostech souvisejících s jadernými otázkami probíhal demokratičtěji. Jaderná energie je jen jedním z mnoha možných zdrojů energie, a proto musí být rozhodovací proces totožný jako u uhlí, obnovitelných zdrojů, plynu a ropy. Evropský parlament musí mít spolurozhodovací pravomoci. Nepotřebujeme revidovat Smlouvu o založení Euratom, neboť tohoto cíle by bylo možné dosáhnout prostřednictvím interinstitucionální dohody. Adam Gierek (S&D). – (PL) Pane předsedající, energie tvoří přibližně 40 % nákladů na výrobu, zatímco na pracovní sílu připadá pouhých 15 %, ovšem samo získání surovin pro produkci energie vyžaduje energii. Proto bude konkurenceschopnost ekonomiky záviset na energetice. Dogma ohledně dopadu na světové klima a podpora toho, co je označováno za bezuhlíkovou ekonomiku, je nesmysl. Zabřednutí do závazných cílů pro uhlík je příkladem návrhů, které jsou společensky i hospodářsky neoodpovědné, podobně jako technologie zachycování a ukládání uhlíku, jež byla uložena elektrárnám na uhlí – ale proč ne na jiná paliva? Proč není hnací silou pokroku účinnost? Musím varovat před nespokojeností veřejnosti v souvislosti se vznikem energetické chudoby. V nových členských státech tvoří energie zhruba 40 % výdajů rodin. Dále musím varovat před ztrátou zabezpečení dodávek energie způsobenou právními předpisy, které byly přijaty, zejména v případě klimatického a energetického balíčku. A ještě jedna věc – proč se členské státy o tom, jak snižovat své emise CO2, nerozhodnou samy, jak to mohou učinit ohledně skladby energetických zdrojů? Lambert van Nistelrooij (PPE). – (NL) Pane předsedající, nová Lisabonská smlouva stanovila v oblasti energie sdílenou odpovědnost EU a členských států. Druhý energetický balíček, který v podstatě slouží jako základ této strategie, si jednoznačně zaslouží doplnění, a zpráva poskytuje v tomto ohledu dobrou analýzu. Leč zapojit se musí členské státy a jejich soukromý i veřejný sektor. Operační programy mezi členskými státy a v jejich rámci nabývají čím dál více na významu. Pro oblast klimatu i energetiky byly stanoveny uspokojivé procentuální cíle. Není nutné stanovovat další závazné cíle. Jak tu již zaznělo – hlavní je provádění, a na tom s námi občané, spotřebitelé, musí spolupracovat. Možné je však i to, že Komise musí zlepšit své hodnocení vnitrostátních programů, a naše zdroje, případně eurobondy, se od tohoto hodnocení musí odvozovat. Stále je tu ale rozdíl mezi slovy a skutky. Prvním ze dvou zásadních bodů je energetická účinnost – je to velká příležitost. Přispívá ke konkurenceschopnosti našich společností a rovněž k zaměstnanosti – například

103

104

CS


ve stavebnictví a montážním průmyslu. Podívejte se i na situaci ve své zemi: výsledkem v Německu bylo vytvoření desítek tisíc pracovních míst. Druhý zásadní bod – a vy jste to řekl – je infrastruktura propojující země i místa uvnitř zemí a inteligentní rozvodné sítě. Zde jsou eurobondy nezbytné. Chtěl bych panu komisaři položit jednu otázku – bude v prosinci dosažen pokrok směrem k zavedení eurobondů? Hovoříme o nových zdrojích – potřebujeme peníze – a já bych rád, abyste nám řekl, zda budete opravdu finanční prostředky získávat touto cestou. Akce – to je to, co potřebujeme. Silvia-Adriana Ţicău (S&D). – (RO) Pane předsedající, energetická strategie Evropské unie se musí zaměřovat na energetickou účinnost, snížení spotřeby primární energie a otázku energetické chudoby, stejně jako na podporu energie z obnovitelných zdrojů a zabezpečení dodávek energie v Unii. Je však naprosto nevyhnutelné, aby energetická strategie Unie byla provázána s průmyslovou politikou, dopravní politikou, politikou výzkumu a inovací i politikou pro boj proti změně klimatu. Vyzýváme Komisi a členské státy, aby rozvíjely finanční a fiskální nástroje potřebné pro energetickou účinnost, zejména ve stavebnictví, a aby se energetická účinnost a inteligentní energetická infrastruktura staly prioritami budoucího víceletého finančního rámce. Unie musí klást větší důraz na Východní partnerství, zejména v rámci oblasti Černého moře, která je obzvláště geopoliticky významná pro zabezpečení dodávek energie a diverzifikaci tras dodávek do Unie. Současně vyzýváme Komisi a členské státy, aby pokračovaly v projektu evropského jižního koridoru pro přepravu plynu, zejména v projektu Nabucco, který by mohl zabezpečení dodávek energie výrazně posílit. Alajos Mészáros (PPE). – (HU) Pane předsedající, paní Kolarská-Bobińska a komisař Oettinger si za tuto vskutku záslužnou práci zaslouží uznání. Po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost se bude energetická strategie Evropské unie budovat na čtyřech pilířích: jednotném trhu, zabezpečení dodávek, energetické účinnosti a propojení evropských energetických sítí. Při zmapování nové energetické strategie musíme mít na zřeteli řešení několika problémů. I když se zásoby fosilních paliv postupně snižují, mohli bychom disponibilní zásoby navýšit prostřednictvím hledání nových surovinových nalezišť a činnostmi v oblasti výzkumu a vývoje. Závislost Evropy na energii roste přímo úměrně se zvyšováním počtu obyvatel. Do roku 2030 bude Evropa muset zajistit 65 % svého dovozu energie ze zdrojů mimo EU. V případě dodávek zemního plynu může toto číslo dosáhnout až 80 %. Musíme se zaměřit na další diverzifikaci přepravních tras a zdrojů pro doplňování. Zásadní význam může mít rovněž renovace elektráren, které jsou v současnosti v provozu. Nestačí jen věnovat obrovské částky na vyřazení zastaralých elektráren z provozu – musíme věnovat pozornost i jejich ponechání. Členské státy musí celkově přehodnotit svůj postoj k jaderné energii. Musíme i nadále pracovat na vývoji v oblasti jaderné energie, jinak nebudeme schopni naplnit své cíle v boji proti změně klimatu. Doporučuji, abychom v této oblasti byli obezřetní a zajistili, aby naše ambiciózní plány neohrozily naši průmyslovou a obchodní konkurenceschopnost. V tomto smyslu máme před sebou vyváženou zprávu obsahující závazky, které lze reálně splnit – a proto ji rozhodně podporuji. Mario Pirillo (S&D). – (IT) Pane předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, zaručení udržitelné, zabezpečené a cenově dostupné energie je rozhodně jedním z hlavních úkolů pro Evropu v nejbližších letech.

24-11-2010

24-11-2010

CS


Politické cíle Evropské unie vyžadují řadu opatření, jež nelze opomíjet. Dokončení vnitřního trhu s energiemi je cíl, kterého lze dosáhnout pouze za předpokladu, že budou ve všech členských státech uplatňovány platné právní předpisy vztahující se k energetickému balíčku. Domnívám se, že chceme-li cíle strategie naplnit beze zbytku, neobejdeme se bez investic do moderní a inteligentní infrastruktury, zejména do výzkumu a využití obnovitelných zdrojů energie. Přesně tyto investice jsou nejen ekonomicky nejvýhodnějším řešením pro snížení energetické závislosti EU, ale navíc přispějí k boji proti změně klimatu. PŘEDSEDAJÍCÍ: STAVROS LAMBRINIDIS Místopředseda Hannes Swoboda (S&D). – (DE) Pane předsedající, chtěl bych vyjádřit své upřímné poděkování paní zpravodajce a stínovým zpravodajům i vám, pane Oettingere, neboť to, co jste tu v posledních několika dnech a týdnech prezentovali, má pro vývoj Evropské unie zásadní význam. Avšak stejně jako paní Van Bremptová, pan Turmes a další jsem toho názoru, že musíme jít dále, neboť – smím-li to tak říci – citlivá a k životnímu prostředí šetrná energetická politika je něco jako nosná raketa pro zelený růst a zelená pracovní místa. Včera jsme o tom znovu diskutovali s předsedou Komise. Bohužel dnes se o tom prakticky nemluvilo. Musíme ovšem přijmout tyto další kroky. Samozřejmě, že mnohé z toho, co je zahrnuto v energetické politice zaměřené na životní prostředí, je ještě daleko dražší. Přihlédneme-li však k přínosům pro životní prostředí a k tomu, jaký význam má pro evropský průmysl vedoucí postavení, uvidíme, že to má rovněž velký význam pro pracovní místa. Pan Reul má pravdu: potřebujeme celou řadu zdrojů energie. Možná ne všechny – v tom se naše názory v řadě ohledů liší. Avšak musíme vědět, jakým směrem energetická účinnost, úspory energie a obnovitelné energie kráčí. V tom je hnací síla na budoucnost zaměřeného evropského hospodářství. Petru Constantin Luhan (PPE). – (RO) Pane předsedající, energetická otázka je naprostou prioritou, již si nemůžeme dovolit odkládat. Je důležité, aby budoucí akční plán pro období 2011 až 2020 významně přispěl k posílení společné politiky Evropské unie. Požadujeme úzkou spolupráci, zejména v oblasti energetické infrastruktury, a dále odpovídající financování ze strany EU. Domnívám se, že současně se získáním veřejných financí a prostředků EU musíme věnovat větší pozornost soukromému sektoru a z něj plynoucím investicím, a to s ohledem na rozvoj strategické infrastruktury, jejíž součástí bude integrace a rozšíření veškerých místních, regionálních a evropských trhů s energiemi. Domnívám se, že dobrým způsobem, jak toho dosáhnout, je podporovat partnerství mezi soukromým a veřejným sektorem prostřednictvím nabízení nezbytné politické a správní podpory, určité míry financování a veřejných záruk. To nám pomůže úspěšně získat finanční prostředky, které jsou tak důležité pro budoucnost jakékoli energetické politiky. Arturs Krišjānis Kariņš (PPE). – (LV) Pane předsedající, pane komisaři, rád bych dnes stručně pohovořil o životních podmínkách našich občanů a o ostrovech. Obvykle máme s ostrovy spojeny příjemné myšlenky – rádi tam jezdíme, je tam sluníčko, teplo. Izolace jižních ostrovů dokonce přispívá k dobrým životním podmínkám jejich obyvatel, neboť láká turisty, avšak pokud jde o energetiku, jsou izolace či ostrovní poloha pro obyvatelstvo

105

106

CS


mimořádně nepříjemné. Je to něco naprosto nežádoucího. Proč? Izolace v oblasti energetiky znamená přirozené dominantní postavení určitého monopolu na tomto trhu a pro dotčené obyvatele naopak nezabezpečené dodávky a vysoké ceny. V této zprávě je navrženo řešení. Infrastruktura, infrastruktura, infrastruktura. Budujme v Evropské unii vzájemné vazby, abychom se všichni propojili, aby naši občané mohli využívat přiměřených cen a zabezpečených dodávek. Děkuji. Francesco De Angelis (S&D). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, musím tomuto usnesení vyjádřit své uznání, neboť jde o vynikající dokument, a to ze čtyř důvodů. Zaprvé opakuje, že energetická účinnost a úspory energie jsou hospodářsky výhodnými prioritami pro snížení energetické závislosti Evropy a pro boj proti změně klimatu. Zadruhé zdůrazňuje význam inteligentní infrastruktury. Zatřetí nás naléhavě vyzývá, abychom prováděli platné evropské právní předpisy. Začtvrté se snaží vytvořit energetickou politiku s masivním a soudržným mezinárodním rozměrem. A konečně bych chtěl zdůraznit rovněž význam zabezpečení dodávek energie a investic do výzkumu, vývoje a inovací s cílem chránit zájmy spotřebitelů, podniků a občanů. Zigmantas Balčytis (S&D). – (LT) Pane předsedající, skutečně věřím, že všechny členské státy Evropské unie nyní kvůli energii pořádně bolí hlava, ale nejprve bych chtěl upřímně poděkovat zpravodajce a stínovým zpravodajům za to, že prakticky každý z nás zástupců všech členských států měl možnost předložit vlastní návrhy, a že se díky některým moudrým kompromisům zrodil velmi kvalitní dokument. Dále se domnívám, že není důležité mít ambiciózní plány, ale spíše mít plány reálné, totiž reálnou infrastrukturu, vzájemná propojení, skutečnou možnost občanů zvolit si dodavaele energie, od nějž budou energii odebírat, a samozřejmě reálnou tržní cenu. Myslím si, že pokud toho dosáhneme, bude to velké vítězství. Věřím, že v budoucnosti bychom rovněž měli mít lepší přehled o přáních a zájmech členských států, neboť při vytváření společného trhu s energiemi je nutné tyto zájmy skloubit. Pane komisaři, chtěl bych vám rovněž poděkovat za to, že jste velmi promptně zareagoval na podepsání určitých dohod, a jsem velmi vděčný, že zásada solidarity má na úrovni EU pevné kořeny. Sonia Alfano (ALDE). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, pozorně jsem si zprávu přečetla a jako celek ji podporuji. Přesto jsem byla spíše rozpačitá z různých zmínek o budoucnosti uhlí, které evropská strategie uvádí, zejména v bodu 52, v němž je Komise žádána, aby navrhla právní úpravu pro usnadnění budování uhelných elektráren. Před několika lety vzniklo ve Spojených státech politické a občanské hnutí, které de facto přineslo určité moratorium na výstavbu uhelných elektráren. Stejně jako v případě emisí CO2 vychází toto rozhodnutí z problému, jak nakládat s odpadem, který obsahuje množství toxických látek. Proto v žádném případě nepodporuji obranu uhelných elektráren a chtěla bych připomenout, že tzv. čisté uhlí je v řadě případů spíše sloganem než realitou. Slyšeli jsme i projevy několika poslanců, kteří odhodlaně bránili jadernou energii, a to z hlediska nákladů i bezpečnosti. Bohužel každý, kdo to říká, dává najevo, že netuší, o čem mluví. Alternativní zdroje existují, jsou obnovitelné, jsou opravdovou náhradou, a Evropská unie si musí v příštím desetiletí vyšlapat cestu tímto směrem. Oreste Rossi (EFD). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, tato zpráva nabízí několik velmi důležitých pohledů, a to již od základní koncepce, že si Evropa musí vytvořit společné energetické politiky, a pečlivě zkoumá jak metody, tak časové lhůty.

24-11-2010

24-11-2010

CS


Osobně jsem vystoupil na evropském energetickém fóru pořádaném panem předsedou Buzkem mezi dalšími zástupci 27 členských států EU a Evropského parlamentu a vyjádřil jsem svůj kladný postoj ke společnému energetickému plánu, jež by umožnil dosáhnout rovných podmínek pro přístup soukromých jednotlivců a podniků k energii a tím odstranit cenové rozdíly, dnes často velice výrazné. Je mi líto, že i tentokrát byly do tak kvalitní zprávy zařazeny nevyhnutelné zmínky o povinnosti Evropské unie bojovat proti změně klimatu. Tomuto tématu se věnují jiné dokumenty a podle mne je nadbytečné se o něm soustavně zmiňovat, jen abychom uspokojili některé ekologické extremisty. Pokud víme, druhé období závazku podle Kjótského protokolu může proběhnout pouze v celosvětovém měřítku a se zapojením všech hlavních ekonomik na základě právně závazné dohody. Radvilė Morkūnaitė-Mikulėnienė (PPE). – (LT) Pane předsedající, chtěla bych poblahopřát paní zpravodajce a poděkovat panu komisaři, kteří k energetické strategii a politice přistupují s tak dobrými úmysly. Máme ambiciózní snahu zmírnit proces změny klimatu. Energie může být z hlediska ochrany životního prosrředí pomocník, ale také nepřítel. V Evropské unii jsme závislí na fosilních palivech používaných k získání energie. Zároveň s ubýváním zdrojů v EU jsme stále závislejší na třetích zemích, a je tedy namístě nejen rozvíjet obnovitelné zdroje, ale rovněž investovat do výzkumu účinnějšího využívání energie. Na minulém dílčím zasedání jsme vedli rozpravu o vyčlenění dalších finančních prostředků z plánu evropské hospodářské obnovy na energetiku. Možná by bylo vhodné, kdybychom mohli získat finanční prostředky i z jiných finančních mechanismů Evropské unie, a to pro účely celkové energetické účinnosti. Obnovitelná energie je pro nás důležitá nejen jednoduše proto, že zmírňuje změnu klimatu, ale i kvůli zabezpečení dodávek energie. Dvoustranné dohody mezi některými členskými státy při provádění projektů, jako je Nord Stream, vyvolávají nedůvěru nejen ohledně environmentálních otázek, ale i z hlediska zásady solidarity – proto musí v této oblasti panovat transparentnost. Elena Băsescu (PPE). – (RO) Pane předsedající, podle mého názoru je jedním z klíčových prvků této zprávy zvýšení potenciálu EU v oblasti obnovitelných energií. Proto bych chtěla připomenout, že region Dobrogea v jihovýchodním Rumunsku se během několika let promění v největší park větrných elektráren v Evropě. Výstavba 522 turbín bude dokončena v roce 2011 a Dobrogea bude schopna pokrýt 50 % celostátní spotřeby energie. Dalším klíčovým prvkem účinného trhu s energiemi je infrastruktura. EU si musí vybírat mezi projekty, které prokáží svou účinnost a hospodářskou výnosnost. Propojení Gruzie, Rumunska a Ázerbajdžánu, jeden z hlavních rumunských příspěvků k rozvoji energetické infrastruktury, nabízí nízké náklady a je alternativním řešením. Diverzifikace zdrojů dodávek energie je nezbytností i pro ropný sektor. Vhodným příkladem je ropovod P8. V Rumunsku a Srbsku v nedávné době proběhly studie proveditelnosti pro budování první části ropovodu mezi Konstancou a Pančevem. Ioan Enciu (S&D). – (RO) Pane předsedající, pro energetickou budoucnost Evropské unie jsou důležité diverzifikace zdrojů, energetická infrastruktura a zvýšení podílu obnovitelných zdrojů energie. Současně však nesmíme přestat ani s využíváním starých zdrojů energie, které lze rozhodně zlepšit na základě inovativních technologií podle možností a potřeb konkrétního členského státu.

107

108

CS


Avšak nejdůležitějším faktorem pro mě a občany, které zastupuji, je, že musíme udržet pro všechny spotřebitele dostupnou cenu a zachovat a případně vytvářet nová pracovní místa v této oblasti. Nesmíme dopustit, aby došlo k tomu, že na evropském trhu s energiemi bude k dispozici nadbytek energie, protože ji lidé nebudou kvůli vysokým cenám kupovat. Kyriakos Mavronikolas (S&D). – (EL) Pane předsedající, řekl bych, že po Lisabonské smlouvě se rozumí samo sebou, že Evropský parlament se bude moci více podílet na energetické politice. Souhlasím se vším, co zpravodajka řekla, a chtěl bych zdůraznit, že v dnešní době energetická politika mnohem více souvisí, ať už přímo, či nepřímo, se zahraniční politikou členských států i Unie samé. Jsem přesvědčen také o tom, že existuje aktuální potřeba dalších nezbytných kroků, kroků na poli infrastruktury, a že potřebujeme rovněž pravidla pro vymáhání dohod. Dnes žádáme jednoznačné smlouvy, transparentnost a konkrétní odkazy na obnovitelné zdroje energie. Avšak to, co máme ještě před sebou, pane komisaři, je nutnost zavedení společného trhu s energiemi. Ten by pomohl zejména malým ostrovním státům Unie, neboť bychom na jednom velkém trhu mohli transparentně řešit zásadní energetické otázky. Nick Griffin (NI). – Pane předsedající, musím říci panu komisaři, že zpráva o nové energetické strategii opomíjí do očí bijící problém – ropný vrchol. Avšak alespoň Komise si na poslední chvíli tuto obrovskou a aktuální hrozbu uvědomila. V okamžiku, kdy si uvědomíme problém ropného vrcholu, je bohužel většina této vcelku dobře míněné zprávy dobrá tak na podpal. Obrovský nedostatek energie, který vzniká, nelze případně vyřešit bájnými obnovitelnými zdroji a uhelnou břidlicí. Uhlí, jaderná fúze – a z dlouhodobého hlediska jaderná fúze ve spojení se štěpením – jsou jedinými dostatečně vydatnými zdroji, které nás mohou zachránit, jelikož ropná éra se chýlí ke konci. Pane komisaři, když jsme toto nyní uznali, můžeme se těšit na nový a vážně míněný přístup k energetice? Musíme pohřbít všechny ty nesmysly ohledně sítí větrné energie a globálního oteplování a soustředit se na skutečně vědecká řešení krize ropného vrcholu. Günther Oettinger, člen Komise . – (DE) Pane předsedající, dámy a pánové, dnes jsme zahájili rozpravu a vezmu-li si body, na které jste se ve svých vystoupeních soustředili, máme v Evropské unii, členských státech a rovněž v Parlamentu velmi širokou skladbu energetických zdrojů. Slyšel jsem hovořit o všem, od stoprocentně obnovitelných energií až po jadernou fúzi, jadernou energii a uhlí. Takže klíčová otázka bude: shodneme se na dlouhodobé strategii? Dojdeme v Evropě ke shodě? A pokud ano, v čem bude spočívat? V současné době pracujeme na strategii, která sestává ze tří cílů – 20 % obnovitelných energií, 20 % snížení emisí CO2 a 20 % nárůstu účinnosti. Toto je strategie pro další desetiletí. Je pravda, že potřebujeme dlouhodobou strategii. Tu nabídne plán, který vám v hrubých obrysech předložíme příští rok na jaře. Tímto plánem chceme ve spolupráci s vámi a členskými státy v příštím roce pokrýt dalších 40 let a předložit očekávané energetické požadavky, energetickou skladbu, cíle v oblasti životního prostředí a v zabezpečení dodávek pro čtyři desetiletí. Nijak snadný úkol. Zkuste si představit, že jsme v roce 1970, před ropnou krizí, před pádem Berlínské zdi, máme jen několik členských států a musíme využít

24-11-2010

24-11-2010

CS


odborných znalostí, které máme v roce 1970, k tomu, abychom předpověděli rok 2010 a současnou energetickou situaci. Naše odhady by byly zcela chybné. Víme my, jaké technické možnosti se v příštích 40 letech objeví? Jaké budou nové politické zájmy členských států? Přesto jsem pro to, abychom plán do roku 2050 vytvořili. Dále zde zazněla otázka, proč potřebujeme, aby byly zvýšeny závazné cíle snížení CO2, a proč tak členské státy nemohou učinit. Je to poměrně prosté – protože tak bylo rozhodnuto. Souhlasím s 20 % CO2 a s 30 % v případě, že pro ně najdeme po celém světě partnery. To je rozhodnutí Parlamentu, jehož jste členy, a Rady, a já je realizuji. Chcete-li něco jiného, tak mi to řekněte. Domnívám se, že pokud by cíle nebyly závazné, členské státy by je zkrátka nedododržovaly. Pokud závazné cíle zrušíme, členské státy je budou plnit méně nebo vůbec, zejména v hospodářsky složitých časech. Byla zmíněna otázka energetické účinnosti. V naší strategii pro ni vytváříme pouze kostru. Podrobnosti, jak bude v praxi realizována, a nástroje, opatření a finanční rozmezí budou následovat na jaře, kdy budeme muset předložit strategii energetické účinnosti, o níž v současné době hovoříte. Zazněly tu otázky ohledně vnitřního trhu. Mějte prosím ke mně a panu Almuniovi důvěru. Zajistíme úplné dodržení druhého a třetího balíčku o vnitřním trhu, budeme se zabývat řízením pro porušení Smluv a učiníme maximum, abychom zajistili, že v příštích pěti letech vznikne vnitřní trh s plynem a elektrickou energií, v jehož rámci bude probíhat hospodářská soutěž a který bude transparentní. V posledních pěti týdnech jsme poskytovali poradenství členským státům – polské vládě ve věci Jamal, bulharské vládě ve věci South Stream a v souvislosti s dodávkami zemního plynu do Bulharska. V praxi členské státy nejsou vždy ochotny nebo samy připraveny zajistit dodržení pravidel vnitřního trhu ve svých dvoustranných dohodách. Pokud někdo stojí o naše rady, poskytneme mu je, nezbytný je ale i aktivní přístup členských států. Existují rovněž velké členské státy, v nichž vnitřní trh nefunguje. Jedna taková země je nedaleko odsud a možná to je dokonce i země, v níž se právě teď nacházíme. Proto bych chtěl položit otázku francouzským poslancům: jste připraveni se mnou na vytvoření vnitřního trhu ve Francii a dalších zemích pracovat? Potřebuji v tom vaši podporu, nejen na vnitrostátní úrovni, ale i na úrovni evropské. Pokud jde o jižní koridor, myslím, že rozhodnutí ohledně Nabucco, TAP nebo ITGI budou přijata v prvním čtvrtletí příštího roku. Plynárenská infrastruktura nicméně vyžaduje, abychom diskutovali o tom, kolik plynu budeme v příštích desetiletích pro vytápění a konverzi na elektrickou energii potřebovat? V současnosti je to 500 miliard kubických metrů ročně. Bude to více, nebo méně? I tím se bude zabývat plán do roku 2050. Pan Rohde zmiňoval příklad Číny. Podle mého názoru je srovnání s Čínou vždy užitečné, je ovšem lepší, pokud ji nevnímáme jako příklad hodný následování. Máte pravdu, že v Číně došlo k masivním investicím do větrné energie. To je pravda, zapomněl jste ale zmínit fakt, že Čína v současnosti po celém světě skupuje uhlí a investuje mnohem více do něj. V minulém roce Čína investovala daleko více peněz do obnovitelných energií než Německo, to je pravda. Avšak poměr obnovitelných energií v Číně klesá, neboť investuje mnohem více do jaderné energie a uhlí. Navíc Čína označuje jadernou energii za obnovitelný zdroj. S tím nesouhlasím. Abych to shrnul, srovnání s Čínou je důležité, důrazně bych ale doporučoval nepovažovat Čínu za příklad, který bychom měli v naší evropské praxi následovat. Ještě jednou vám děkuji. Vaši pomoc potřebuji i co se týče evropského rozpočtu. Objevily se požadavky, aby se daleko víc udělalo v oblasti výzkumu a infrastruktury aby na její

109

110

CS


podporu bylo zajištěno více finančních prostředků. S tím souhlasím. Beru každé euro, které mi dáte, ovšem o rozpočtu rozhoduje Rada a Parlament. Na základě našich dobrých zkušeností se strategickým plánem pro energetické technologie, s financováním výzkumu v oblasti energetiky a plánem hospodářské obnovy věřím, že vytvoříme kvalitní návrh o infrastruktuře a že vy jej podpoříte, abychom měli v příštím desetiletí k dispozici dostatek evropských prostředků s přidanou hodnotou pro vhodná evropská opatření v oblasti infrastruktury a výzkumu. Za tímto účelem budeme zajisté mít dostatek příležitostí pro konstruktivní spolupráci. Lena Kolarska-Bobińska, zpravodajka. – (PL) Pane předsedající, jak si lze povšimnout, předmět jednání a vyjádřená stanoviska jsou v Evropském parlamentu velmi různorodé a odlišné. Tato zpráva je proto výsledkem kompromisu, o nějž jsme usilovali. Domnívám se, že jde o velmi dobrou zprávu, neboť jsme nalezli konsenzus. Chtěla bych poděkovat svým stínovým zpravodajům – paní Ulvskogové, panu Rohdeovi, panu Turmesovi, panu Szymańskému a dalším – za to, že jsme shody dosáhli tak pěkným způsobem. Dále bych chtěla poděkovat paní Castillo Vera za spolupráci, pomoc a podporu, paní Tothové ze skupiny Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) za pomoc, panu Hillmanovi a též panu komisaři a pracovníkům Komise, kteří zodpověděli mé četné dotazy a reagovali na mé různé návrhy. V Bruselu dnes proti sobě stojí zastánci myšlenky mezivládní dohody a ti, kteří chtějí jednat v duchu zásady solidarity. Povinností Evropského parlamentu a Komise je zaručit, aby tato solidarita přesto na příštích zasedáních Evropské rady převážila nad individuálními národními zájmy. Navrhli jsme určitý konsenzus. Máme strategii, a jak řekl pan Turmes, tudíž ji musíme provést, provést a ještě jednou provést, a uchránit se tak před jednotlivými dílčími zájmy. Předsedající. – Rozprava je skončena. Hlasování se bude konat zítra, ve čtvrtek 25. listopadu ve 12:00. Písemná prohlášení (článek 149) Luís Paulo Alves (S&D), písemně. – (PT) Věřím, že v případě této nové energetické strategie půjde nevyhnutelně o zavedení konkurenceschopné, udržitelné a bezpečné strategie. V době, kdy je Evropa stále závislejší na dovozu energie, považuji za nezbytně nutné, aby i nadále sehrávala svou hlavní vedoucí úlohu v energetických záležitostech tím, že se bude zaměřovat na inovace a technologie. Chceme-li docílit lepší udržitelnosti naší energetické strategie, bude třeba se trvale zaměřit na obnovitelnou energii, a to pomocí vyšší konkurence v odvětví, díky čemuž budeme moci účinně provádět vnitřní trh s energiemi.. To povede ke snížení nákladů a zvýšení konkurenceschopnosti ekonomiky a rovněž k vytvoření bohatství a pracovních míst, které jsou důležité pro zdravou rovnováhu obchodu. Pocházím z odlehlého regionu, jehož energetická soběstačnost v současné době činí zhruba 27 % a který si klade za cíl ji do roku 2012 zvýšit na 75 %. Azory si vytyčily daleko ambicióznější konkrétní cíle než EU, s výsledky, které jsou již uznány na evropské úrovni, zejména pokud se jedná o geotermální energii, jichž bylo dosaženo prostřednictvím ambiciózní energetické politiky partnerství mezi regionem a předními výzkumnými vnitrostátními a mezinárodními centry. Unie by se měla těmito příklady zabývat a zvýšit svou podporu zaměřenou na oblasti výzkumu, inovací a rozvoje projektů. George Sabin Cutaş (S&D), písemně. – (RO) Je na čase, abychom hovořili o skutečné evropské energetické strategii. V současnosti má trhliny oblast provádění energetických

24-11-2010

24-11-2010

CS


právních předpisů EU. Ustanovení Lisabonské smlouvy poskytují Evropské unii kvalitní právní rámec pro účinné rozvíjení jednotného vnitřního trhu, který zaručí zabezpečení dodávek, udržitelnost, vzájemnou provázanost sítí a solidaritu. V této souvislosti potřebují nové členské státy, které jsou mnohem zranitelnější vůči vnějším narušením svých dodávek energie, pomoc Evropské unie při řešení těchto výzev. Kromě toho bych vás chtěl vyzvat, abyste zachovali možnost dotování uhelných dolů ze strany členských států, přinejmenším do roku 2018. V kapitalistickém světě je výraz „nekonkurenceschopný“ synonymem sociální pohromy. Než označíme důl za nekonkurenceschopný, musíme vzít v potaz lidský faktor a zamyslet se nad škodlivými socioekonomickými dopady uzavírání uhelných dolů, pokud představují hlavní zdroj pracovních míst. Ilda Figueiredo (GUE/NGL) , písemně. – (PT) Tato zpráva se snaží přispět k novému energetickému akčnímu plánu v rámci strategie Evropa 2020. V zásadě se nový plán může ukázat jako důležitá iniciativa – za předpokladu, že si vezmeme k srdci omyly a nedostaky předcházejících plánů. Nemá smysl trvat na přístupu a na návrzích, v jejichž důsledku zaostáváme za ideálním stavem. Strategické nedostatky evropské energetické politiky, k nimž by se mělo přihlédnout, jsou následující. Energetická politika byla vnímána jako doplněk k „ekologické“ politice, jejímž jediným cílem je otevřít nové oblasti pro finanční spekulace zajištěním výnosnosti emisních povolenek skleníkových plynů. Avšak k řešení problému energetiky je nutný na míru šitý přístup založený na zlepšování konkrétních ukazatelů, jako je energetická účinnost nebo deficit v dodávkách energie. V oblasti energetiky se také předpokládá, že se vše jako mávnutím kouzelného proutku vyřeší zavedením fungujících trhů, kde hospodaří soukromí investoři. Již byly vydány postupně tři balíčky právních předpisů, byly vynaloženy veřejné finanční prostředky a dosud nemáme konkurenceschopné trhy, investice do infrastruktury ani energii cenově dostupnější pro spotřebitele. To je selhání ve všech aspektech uvedených cílů. Argument, že biopaliva, budou-li uplatňována, přinesou pouze environmentální výhody a nabízejí evropským zemím výrazný rozvoj zemědělství i průmyslu, byl vyvrácen. András Gyürk (PPE) , písemně. – (HU) S potěšením sleduji stále rozhodnější odhodlání Evropy realizovat jednotný trh s energiemi. To očividně demonstruje i skutečnost, že zpráva paní Kolarské-Bobińské i poslední energetická strategie a priority Evropské komise v oblasti infrastruktury naléhavě vyzývají k strukturálním změnám. Všichni si nakonec začínáme uvědomovat, že významný úspěch si žádá značné investice, konkrétní akční plány a odstranění administrativní zátěže. Toto je pro všechny členské státy jediná možnost, jak naplnit hlavní cíle Lisabonské smlouvy: jednotný trh, zabezpečení dodávek energie, energetická účinnost a rozšiřování obnovitelných zdrojů. Výše zmíněné dokumenty předkládají úsilí o o energetický rozvoj střední a východní Evropy jako prioritu, což je dle mého názoru důležitý posun vpřed. Plynová krize dala v loňském roce západním státům jasně pocítit, že členské státy v našem regionu jsou z velké míry závislé na jediném zdroji plynu a že jednotný trh zde nefunguje. Evropa si uvědomila, že přístup k alternativním zdrojům plynu, vytvoření severojižního plynového koridoru a odstranění izolace trhů zlepší regionální zabezpečení dodávek a současně nás výrazně přiblíží k dosažení jednotného trhu.

111

112

CS


Regionální flexibilita rovněž naroste posílením elektrických sítí a propojením ropovodů v rámci regionů. Úroveň angažovanosti ale nemůže skončit u vytvoření strategie. Věřím, že strukturální změny podporující účinnou realizaci jednotného trhu budou brzy realizovány a že dosáhneme rychlého a transparentního procesu udělování licencí, vytvoříme regionální iniciativy a poskytneme přístup k novým nástrojům financování. Tunne Kelam (PPE), písemně. – Po několika poměrně dramatických zkušenostech s dodávkou energií se ukázalo, že energetika je klíčovým faktorem bezpečnosti EU. Není pochyb o tom, že v oblasti energetiky potřebujeme dlouhodobou strategickou vizi. K naplnění této potřeby slouží nově navržená energetická strategie. V Evropě je v prvé řadě nutný soudržný a harmonizovaný vnitřní trh s energiemi, který v sobě musí spojovat různé energetické sítě a navzájem je propojovat. To je absolutní priorita pro stabilitu a bezpečnost EU. V současnosti stále ještě existují izolované regiony, které jsou téměř výhradně závislé na vnějších dodávkách energie. V případě dováženého plynu to platí pro tři baltské členské státy. Jsou závislé na dovozu plynu z Ruska, čehož Moskva využívá jako nástroje své zahraniční politiky. Důsledkem je, že baltské státy, které s Ruskem bezprostředně sousedí, platí o 30 % více za stejný ruský plyn než Německo. Nová strategie pro oblast Baltského moře by se měla zaměřit na rozvoj vzájemně propojených rozvodných sítí v oblasti Baltského moře. Podporuji vyčlenění větší části rozpočtu na společnou energetickou politiku. Rozvoj moderních a účinných energetických infrastruktur si vyžádá prioiritní investice. Posílení energetické účinnosti znamená větší investice do výzkumu a vývoje a do nových energetických technologií. Marian-Jean Marinescu (PPE) , písemně . – (RO) Navrhovaná energetická strategie musí v dlouhodobém horizontu podporovat diverzifikovanou skladbu energetických zdrojů, do níž patří nejen energie z obnovitelných zdrojů, ale i jaderná energie. Tato strategie nebude moci být životaschopná, dokud nebude posílena přenosová síť tak, aby mohla podporovat integraci trhu a rozvoj udržitelné velkokapacitní produkce energie. Kromě toho je nanejvýš důležité upevňování propojení a vazeb se třetími zeměmi. Jako věc prvořadého významu je třeba rozšířit a zmodernizovat distribuční sítě tak, aby do nich mohly být začleňovány stále častější instance distribuované výroby. Není třeba zdůrazňovat, že k integraci trhu je rovněž nezbytné lépe využívat stávající provozní sítě na základě přeshraniční harmonizace struktury trhu a rozvíjet jednotné evropské modely pro řízení vzájemných propojení. Zásadní význam má v neposlední řadě vytvoření inteligentní sítě v rámci EU, která bude schopna řídit, distribuovat a měřit v reálném čase, a to u všech různých modelů výroby a spotřeby, a tím zajistit účinnost fungování budoucího systému elektrické energie. Rareş-Lucian Niculescu (PPE), písemně. – (RO) Chci tuto zprávu, a zvláště pak zmínky o rozvoji potenciálu odvětví bioenergie, uvítat. Potenciál tohoto odvětví je v Evropě nevyužitý. Relevantní v této souvislosti je fakt, že některé členské státy se potýkají se situací, kdy jsou každoročně velké plochy zemědělské půdy ponechány neobdělané. Tato opuštěná země by mohla být využita i z hlediska obnovitelné energie. Jasný příklad skýtá situace v Rumunsku, s níž jsem velmi dobře obeznámen – nevyužity zůstaly zhruba 3 miliony hektarů půdy, přičemž by na nich mohlo být vyprodukováno přibližně 187 terawatt hodin. Domnívám se, že je třeba tyto otázky zohlednit v diskusích o budoucnosti společné zemědělské politiky. Požadavek, aby Komise navrhla politický rámec a podpořila další akce na pomoc rozšiřování udržitelných biopaliv druhé generace v Evropě, je velmi aktuální a já doufám, že jej EU přijme.

24-11-2010

24-11-2010

CS


Wojciech Michał Olejniczak (S&D), písemně. – (PL) Získání energie je jednou z nejdůležitějších výzev, jimž je dnešní svět vystaven. Evropská unie již dlouho podporuje politiku získávání energie za použití technologií zajišťujících nízké emise CO2. To, že zpravodajka tuto myšlenku přijala jako hlavní strategický cíl, pro mne není žádným překvapením a plně ji v tom podporuji. Druhý strategický cíl – zaručit zabezpečení dodávek energie pro všechny členské státy – má rovněž moji plnou podporu. Zpravodajka tento cíl spojuje s vytvořením nízkoemisní ekonomiky. Pro Polsko je to nesmírně důležité téma. Není žádným tajemstvím, že zabezpečení dodávek energie je v Polsku založeno na uhlí. Chceme-li tedy tohoto cíle účinně dosáhnout, je nezbytné, abychom měli silnou finanční podporu ze strany EU. Polsko – a řada dalších členských států – si uvědomují, že je nutné budovat nízkoemisní ekonomiku, avšak bez evropské pomoci tento cíl nedokážou naplnit. Na závěr bych chtěl vyjádřit své uspokojení nad tím, že zpravodajka uznala nezbytnost zajistit občanům cenově dostupnou energii a zařadit tento cíl ke strategickým cílům nové energetické strategie pro Evropu. Uznávám tři hlavní strategické cíle nové energetické strategie pro Evropu, a proto bych rád vyjádřil svou rozhodnou podporu návrhu usnesení Směrem k nové energetické strategii pro Evropu 2011–2020. Indrek Tarand (Verts/ALE), písemně . – (SV) Velmi mne těší, že jsme dnes v Evropském parlamentu opět měli možnost aktivně diskutovat o otázkách spojených se zabezpečením dodávek energie. Aby zde nedošlo k nedorozumění – tato otázka je stejně tak citlivá jako otázka plynu. V posledních letech narostla závislost EU jako celku na dodávkách energie z určitých třetích zemí. S tímto trhem je spojeno určité riziko, a to nejen z hlediska ekonomického, nýbrž i kvůli nedodržování demokratických a lidských práv a kvůli tomu, že se na tomto trhu pohybují společnosti, které neuplatňují modely dobrého obchodního chování. Bohužel si musíme přiznat, že o zprávě paní Kolarské-Bobińské, která je velice kvalitním dokumentem, vedeme rozpravu a hlasujeme poněkud pozdě. Evropská komise již svou energetickou strategii pro Evropu 2011–2020 vydala dne 10. listopadu, takže je podle všeho příliš pozdě na to, abychom ji mohli ovlivnit. Avšak lepší pozdě než nikdy. Rád bych proto ke stanoviskům, která tu byla dnes zaujata, doplnil, že Francie se rozhodla prodat Rusku válečnou loď třídy Mistral. Předpokládáme, že svého rozhodnutí upřímně lituje. Zbigniew Ziobro (ECR), písemně. – (PL) Návrh usnesení, který byl předložen, stále postrádá výslovné zmínky o dvou důležitých věcech. První je finanční podpora z rozpočtu Evropské unie pro hledání alternativních zdrojů paliv, například břidlicového plynu. Spojené státy si nyní dokázaly díky využití břidlicového plynu zaručit v oblasti zabezpečení dodávek energie nezávislost. Vědci a geologové hlásí, že také pro Evropskou unii se podobná možnost energetické nezávislosti stává stále patrnější. Považuji za důležité, aby se politika Unie v této věci změnila a podporovala těžbu a využití břidlicového plynu. Je také nezbytné zajistit finanční podporu pro instituce, které jsou zapojeny do rozvoje technologií pro těžbu a přepravu břidlicového plynu – včetně použití CO2 v procesu lámání břidlice. Druhá věc je ta, že zde schází výslovná zmínka o konkrétních investicích do projektů na přepravu paliv. Je to další dokument, který nemá žádnou vazbu na strategii. Evropský parlament musí konečně určit energetické projekty, které jsou důležité pro bezpečnost EU, a způsoby jejich financování. Navzdory prohlášením, která byla učiněna jak v rámci Východního partnerství, tak i programů černomořské synergie, se výstavba plynovodu Nabucco, který má spojit úložiště v Asii s evropskými uživateli, stále odkládá. Strategie se nezmiňuje ani o možnosti využít africká a arktická naleziště. A konečně jedna záležitost, která byla opominuta – schází jednoznačná definice výrazu „zabezpečení dodávek energie pro

113

114

CS


Evropskou unii“. O co se vlastně jedná? Má se tím na mysli Unie jako celek, nebo prvek zabezpečení dodávek pro jednotlivé členské státy, které tvoří dnešní Evropskou unii? 14. Příprava konference o změně klimatu v Cancúnu (29. listopadu – 10. prosince) (rozprava) Předsedající. – Dalším bodem jsou stanoviska Rady a Komise k přípravě konference o změně klimatu v Cancúnu (29. listopadu – 10. prosince). Joke Schauvliege, úřadující předsedkyně Rady. – (NL) Pane předsedající, vážení poslanci, po konferenci v Kodani se Evropská unie poměrně rychle rozhodla, že v budoucnosti bude zastávat pragmatický přístup spočívající v postupných krocích. Zaměřovat se na přístup „všechno nebo nic“ již dále není možné. Postupně musíme vytvářet stavební kameny pro období po roce 2012. Uvědomujeme si, že jednání o vytvoření ambiciozního programu pro boj proti změně klimatu po roce 2012 pokračuje velmi pomalu. Účastníci mají velmi rozmanité názory, což se zrovna nedávno ukázalo při posledním oficiálním jednacím kole v Tchien-ťin, v němž bylo dosaženo jen velmi malého pokroku. Vážení poslanci, právě za těchto okolností Rada ve složení pro životní prostředí a Evropská rada dokončily přípravu stanoviska Evropské unie pro konferenci v Cancúnu. V procesu byla zohledněna stanoviska i dalších orgánů a samozřejmě také váš návrh usnesení. Je již zřejmé, že v Cancúnu nevznikne právně závazný rámec pro období po roce 2012. Vzhledem k tomu, že obsah balíčku opatření pro Cancún stále není jasný, zaznívají ve stanovisku Evropské unie, které evropským vyjednavačům bude také poskytovat potřebnou pružnost, různé prvky. V každém připadě je zřejmé, že balíček opatření pro Cancún musí být vyvážený, což znamená, že musí obsahovat prvky, které umožní přizpůsobit se jak rozvojovým, tak rozvinutým zemím. Jaké jsou tedy hlavní prvky stanoviska EU? V prvé řadě je nutné dosáhnout vyváženého výsledku; vyvážit vyjednávací práva v kontextu Kjótského protokolu a Úmluvy na jedné straně a rovněž v rámcích samotných na straně druhé. Zadruhé jsou zde podmínky pro druhé období závazku podle Kjótského protokolu. Zatřetí je zde náčrt základní kostry Akčního plánu z Bali, konkrétně společné vize, zmírnění, přizpůsobení, technologií a financování. EU je i nadále toho názoru, že nejlepší cestou pro utváření rámce pro období po roce 2012 je jednotný právně závazný nástroj. Vzhledem k tomu, že v loňském roce vedl tento postoj k mnoha nedorozuměním a že se jedná rovněž o velmi důležitý prvek mezinárodních jednání, má EU v úmyslu přijmout pružný postoj – pružný ve vztahu k druhému období závazku, ovšem za určitých podmínek. Jaké podmínky to jsou? Na rámci pro období po roce 2012 se musí podílet všechny velké ekonomiky. Rámec musí být ambiciózní a účinný, musí být zaručena integrita životního prostředí a musí dojít k pokroku v otázce reformování současných tržních mechanismů a zavádění nových. Navíc rozvinuté země musí ukázat, že skutečně plní své finanční závazky, zejména pokud jde o financování rychlého zahájení. Evropská unie a její členské státy předložily první hloubkovou transparentní zprávu o plnění těchto finančních závazků a v roce 2010 přispějí částkou 2,2 miliardy EUR. Doufám, že tato zpráva pomůže obnovit důvěru mezi stranami. Belgické předsednictví je toho názoru, že pro naplnění očekávání stran a zajištění důvěry v mnohostranný proces v rámci Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu (UNFCCC) budou nutná věcná a konkrétní opatření. My budeme ze všech sil

24-11-2010

24-11-2010

CS


pracovat ve prospěch dosažení cílů Evropské unie. V tomto ohledu, jako vždy, budeme spoléhat i na vás, vážení poslanci, a na to, že nám pomůžete toto poselství šířit a samozřejmě prosazovat. Connie Hedegaard, členka Komise . – Pane předsedající, velice souhlasím s tím, co jsme právě slyšeli z úst zástupkyně belgického předsednictví. A těším se také na spolupráci s vámi při konferenci v Cancúnu. Je zcela zřejmé, že právně závazná dohoda, kterou měla EU připravenou minulý rok a k níž je připravena stále, bohužel výstupem z Cancúnu nebude – nikoli naší vinou, ale vinou ostatních, kteří připraveni nejsou. Je pravda, že směřujeme k balíčku, který bude sice vyvážený, ale řekla bych, že i zásadní a ambiciózní. Letos na jaře, na přelomu února a března, jsme byli vlastně první, kdo přišel s myšlenkou prosazovat přístup spočívající v postupných krocích, stavět na dohodě z Kodaně a zajistit impuls pro pokračování této práce nyní na konferenci v Cancúnu. Může se zdát, že panuje shoda ohledně toho, co bychom si měli z Cancúnu přivézt – vyvážený balíček –, a je snadné říci, že právě o něj všechny strany usilují, obtížnější ovšem je shodnout se na tom, co to znamená.. Co je to věcný vyvážený balíček? K tomu bych uvedla, že z evropského pohledu budeme jednoznačně trvat na tom, že je nezbytné zakotvit závazky ohledně zmírňování dopadů, vytvořit posílený systém monitorování, vykazování a ověřování a podpořit trhy s uhlíkem. Měli bychom samozřejmě rozhodnout i o snížení emisí z odlesňování a znehodnocování lesů (REDD+), přizpůsobení, technologiích, financování a budování kapacit. Všechny tyto prvky se budou muset v balíčku, který bychom považovali za vyvážený, promítnout. Jednu věc bych ráda podtrhla – jako Evropská unie musíme jasně trvat na našich podmínkách pro druhé období závazku podle Kjótského protokolu. Musíme v rámci těchto podmínek zvyšovat míru ambicí a přimět ostatní k činnosti. Podmínky spojené s případným druhým obdobím závazku jsou velmi důležité pro integritu životního prostředí a pro ambice budoucího klimatického režimu. Samotná EU sama není v rámci druhého období závazku ani dostatečná, ani důvěryhodná. Proto potřebujeme lpět na těchto našich podmínkách, které mají za cíl přimět k pozitivní odezvě naše partnery. Musím říci, že mám – a to i na základě jednání předcházejících konferenci – zřetelný pocit, že se naše argumenty v této věci setkávají se stále větším porozuměním. Návrh usnesení, který máme před sebou, se zabývá všemi oblastmi, jež jsem právě zmínila. Komise velmi vítá pokyny Parlamentu, i když není možné převzít úplně všechno. Uvedu jeden příklad: někteří z vás navrhovali, že bychom místo cíle dvou stupňů měli zvolit jiný cíl. Hlavní prioritou pro nás v Cancúnu bude, abychom nezačali otvírat dohodu z Kodaně a zabývat se tím, co již máme. Ráda bych také využila této příležitosti, abych zdůraznila, že EU musí splnit své kodaňské sliby ohledně financování rychlého zahájení. Upřímně vám dnes mohu říci, jsme téměř u cíle. Stále nám však chybí 200 milionů EUR z členských států, abychom byli přesně tam, kde jsme v Kodani slibovali, že budeme. Věřím, že dokážete vnímat rozdíl v tom, můžeme-li v Cancúnu jménem Evropské unie říci: „Splnili jsme to“, nebo říci: „Téměř jsme to splnili“. Opravdu se domnívám, že dny, které zbývají do Cancúnu, bychom měli využít k tomu, abychom splnili to, co jsme slíbili v Kodani. Nehovořila jsem o cílech – ne, že by nebyly důležité, to rozhodně jsou, a EU tento rok stejně jako ten minulý řekne, že jsme stále ochotni jít až na 30 % za předpokladu, že ostatní učiní totéž. Na tom se nic nemění. Jestliže ale nyní tolik nehovoříme o cílech, je to dle mého

115

116

CS


názrou z toho důvodu, že mnohé další strany nejsou – z vám známých důvodů – připraveny jednat v Cancúnu o cílech. Domnívám se, že je důležité zakotvit závazky z kodaňské dohody do oficiálního dokumentu. Může to posloužit jako základ pro zlepšení situace. Musím ale na druhou stranu říci, že bez ohledu na výsledek v Cancúnu považuji za důležité, abychom i po Cancúnu měli inteligentní klimatickou politiku s ambiciózními cíli a současně se zabývali našimi energetickými problémy, o nichž jste před několika okamžiky mluvili. Můžeme prosazovat inovace a vytváření pracovních míst a můžeme si stanovovat ambiciózní cíle. Moje poslední poznámka se týká toho, že naše práce postupuje tak, aby bylo zajištěno, že se naplní Lisabonská smlouva – to bezesporu –, a mohu vás ujistit, že budeme delegaci Parlamentu informovat o každém pokroku v jednáních. Samozřejmě budou každý den probíhat informační schůzky s delegací Parlamentu a budeme se snažit velmi úzce spolupracovat. Rozhodně vítáme skutečnost, že návrh usnesení podporuje zajištění toho, aby EU hovořila jedním hlasem. Považuji to za jednu z hlavních cancúnských výzev: ať bude mluvit jménem Evropské unie kdokoli, mohou si být naši partneři mimo Evropu jisti, že se setkají vždy se stejnými prioritami a stejným poselstvím. Tak budou naše priority nejlépe vyslyšeny. Karl-Heinz Florenz, jménem skupiny PPE. – (DE) Pane předsedající, paní Schauvliegeová, paní komisařko, máme-li se nějak poučit z Kodaně, jíž jste vy, paní komisařko, samozřejmě předsedala, pak v tom, že Evropská unie musí na takových konferencích v budoucnosti hovořit jednohlasně. Můžeme se lišit v názoru na jeden nebo dva body, pokud se však jako Evropané budeme vyjadřovat rozdílně, nebudeme považováni za důvěryhodné, a nebudeme-li důvěryhodní, ostatní nás nebudou následovat. Proč by také měli? Je proto správné, aby údaje, o nichž jsme rozhodli pod vedením kancléřky Merkelové, byly v zásadě zachovány a tvořily základ tohoto dalšího jednání. Sdílím vaše stanovisko, že ambiciózní cíle dvou stupňů by v tomto okamžiku neměly být výrazně zpochybňovány a neměli bychom uvažovat o řádově nižších číslech, neboť by se tím značně oslabila naše schopnost těchto cílů dosáhnout a lidé by se od nás odvrátili. Velmi mne znepokojuje, že vystavujeme riziku naše duševní vlastnictví. Náš průmysl investuje do vývoje peníze a lidskou sílu. Když nyní půjdeme a plot chránící naše duševní vlastnictví snížíme a necháme v něm díry, pak přijdeme o cenné věci, konkrétně o naše duševní vlastnictví. Jsem zastáncem transferu technologií, ovšem naše podniky musí současně vnímat smysl investic do technologií, a tudíž nelze rozmělňovat duševní vlastnictví. Pokud jde o závazky, i já jsem nakloněn tomu, abychom od našich partnerů po celém světě žádali seriózní závazky. Musí však být důvěryhodné a tyto země musí být schopny je splnit. Jinak budou postupovat přesně naopak, než bychom chtěli, jinak řečeno distancují se od nás. Je proto důležité, abychom se v Cancúnu představili důvěryhodně. Hlavní rozhodnutí pak bude přijato později v Johannesburgu, v Cancúnu si pro něj však musíme připravit půdu. Jsem původním povoláním zemědělec. Není-li půda pečlivě připravená, nebude co sklízet. Soustřeďme se tedy na přípravu vhodné půdy. Marita Ulvskog, jménem skupiny S&D. – (SV) Pane předsedající, před kodaňským summitem jsme měli velmi vysoká očekávání. Jeho výsledek nebyl příliš dobrý. V den, kdy jsme Kodaň opouštěli, hustě sněžilo a v jednacích sálech byla mimořádná zima. Mrazivé teploty neopanovaly pouze Kodaň, ale i celou atmosféru jednání. Dalo by se říci, že klima

24-11-2010

24-11-2010

CS


je dnes na politickém programu mnohem níž, než jak tomu bylo před Kodaní. To je samozřejmě politováníhodné, skutečností však je, že je naší povinností zajistit, aby summit v Cancúnu přinesl lepší výsledky, vypořádat se s problematickým výstupem z Kodaně a napravit jej. Jak toho hodláme dosáhnout? Uděláme to jako zástupci Evropy tím, že se ujmeme vedoucí úlohy. Je to také přesně to, k čemu vyzývala výkonná tajemnice UNFCC Christina Figueresová, když prostřednictvím videokonference hovořila s těmi z nás, kdo budou Evropský parlament v Cancúnu zastupovat. Potřebujeme se projevit jako vůdci, a to se nám podaří mimo jiné tak, že skutečně zrealizujeme vše, co jsme v Kodani slíbili – nikoli téměř vše, ale absolutně vše. Pak také musíme samozřejmě zajistit, aby se k nám přidali ostatní. Společně s dalšími konkrétními rozhodnutími, která budou v Cancúnu přijata o odlesňování, přenosu technologií a o cestě k druhému období závazku podle Kjótského protokolu, by se tím dala připravit cesta k přijetí mezinárodní dohody o klimatu v roce 2011. Takže se nedomnívám, že by očekávání před Cancúnem byla příliš nízká. Chris Davies , jménem skupiny ALDE. – Pane předsedající, ohledně řešení globálního oteplování v současnosti nevládne přílišné nadšení, spíše všeobecná skepse. Na počátku tohoto roku ležela všude spousta sněhu, ovšem pokud se podíváte na čísla, zjistíte, že prvních šest měsíců tohoto roku bylo nejteplejšími zaznamenanými na planetě. To je zkrátka fakt. Chci, aby co nejdříve vznikla mezinárodní dohoda, jsem však znepokojen povahou takové dohody. Přijde mi podivné rozlišování mezi rozvinutými a rozvojovými zeměmi. Jsem zvědav, jak dlouho to bude trvat, než některá z rozvojových zemí předstihne nejchudší evropské země. Sleduji konference o změně klimatu a nadšení, s nímž Saúdská Arábie podporuje myšlenku zachycování a skladování uhlíku v rámci mechanismů čistého rozvoje. Saúdská Arábie zajisté může část svých peněz do něčeho takového investovat. Proč bychom na to měli přispívat? Obávám se, aby Evropská unie nezaostala za tempem změn, a myslím si, že inicitativy v boji proti změně klimatu a naše schopnost řešit globální oteplování nabízí veliké příležitosti. Čína má v plánu snížit svou uhlíkovou náročnost v průběhu příštích deseti let o 45 %. To znamená investice do nových elektráren, které nahradí ty staré, to znamená zlepšení její energetické účinnosti. Skutečný problém zde spočívá v tom, že jestliže nejsme schopni soupeřit s Číňany nyní, jak potom chceme v příštích letech soutěžit s Čínou, která bude energeticky účinnější? Chci, abychom utáhli kohoutky. Chci, abychom se z 20 posunuli na 30 %. Chci, abychom zvýšili ceny uhlíku a tím v budoucnosti podnítili investice do nízkouhlíkových technologií. Přál bych si více věřit, že v Komisi panuje shoda ohledně toho, že je tato opatření opravdu nutné zvážit a realizovat. Nyná zkrátka nemám pocit, že by tomu tak bylo. Vím, že paní komisařka je pro tuto věc zapálená. Nejsem si jist, jestli má v kolegiu plnou podporu. Ale možná potřebujeme nouzové východisko? Potřebujeme nouzové východisko a v zásadě právě to má být motorem naší energetické účinnosti. Před několika okamžiky jsme vyslechli plány komisaře Oettingera předložit v příštím roce některé právní předpisy. Právní předpisy musí být ambiciózní. Musíme zachránit vlastní zdroje. Musíme být více konkurenceschopní. Yannick Jadot, jménem skupiny Verts/ALE. – (FR) Pane předsedající, paní komisařko, vážení kolegové, mohl bych své vystoupení omezit pouze na to, že zmíním obrázky

117

118

CS


letošního léta z Ruska a jižní Asie, abych vám tak znovu připomenul, že boj proti změně klimatu je naprosto nevyhnutelný a že se, jelikož hovoříme o Evropě, musíme posunout ihned nebo co možná nejdříve k cíli snížení emisí skleníkových plynů do roku 2020 o 30 %. Dnes, pokud nic nezměníme, dosáhneme 19 %. Cíl, který jsme si stanovili, jsme již prakticky splnili, a proto hovoříme-li o 20 %, nemůžeme dále tento cíl nazývat evropským ambiciózním cílem. Co se týče mne, nejsem jednoznačným zastáncem trhu s uhlíkem, ovšem pokud zůstaneme u 20 %, můžeme si být jisti, že budeme k trhu s uhlíkem přistupovat jako k druhu ohroženému vyhynutím, nikoli jako k silnému nástroji v boji proti změně klimatu. Zvýšení na 30 % by případně přineslo do evropských pokladen 8 miliard EUR z dražebních kvót. Víme, že 30 % je reálných. Závazný cíl 20 % energetické účinnosti by v prvé řadě znamenal milion evropských pracovních míst. To jsou úspory 1 000 EUR na každou evropskou domácnost, a jak tu pan komisař Oettinger zmiňoval Nabucco, rovná se to patnácti takovým Nabuccům. Stane se tak tedy zvýšení na 30 % vraždou pro evropské podniky? Očividně nikoli. Prokazují to všechny studie. Některá potenciálně ohrožená odvětví jsou zasažena, k tomu však máme dostupné prostředky, a kromě toho odvětví, jimž v Evropě hrozí vymření, jsou ta, která se stala příjemci evropské energetické politiky. Díky evropské klimatické politice získaly miliardy EUR. Zvýšení na 30 % by znamenalo, že se výslovně stavíme na stranu těch, kdo přináší změnu, těch, kdo rozhodují o tom, jak bude svět v budoucnu vypadat. Dále bych rád citoval několik čísel. Podle barometru Ernst & Young pro rok 2010 byly nejatraktivnějšími zeměmi pro investice do rozvoje obnovitelné energie Čína a Spojené státy. Podle nedávné studie mají z padesáti podniků označených za světové čelní představitele v oblasti produkce zelených technologií pouze tři sídlo v Evropě, ostatní mají sídlo v Asii a Spojených státech. Je tudíž naprosto nezbytné zvýšit náš cíl na 30 %, a na závěr zopakuji slova Baracka Obamy, který řekl, že naše budoucí pracovní místa můžeme přenechat našim konkurentům nebo tuto příležitost století využít, stejně jako již i oni začali. Národ, který bude v budoucnosti určovat cestu energetiky, bude průkopnickým národem 21. století, řekl. Tyto volby prohrál. Pojďme se v přeměně energie a nové ekonomice ujmout velení. Miroslav Ouzký, jménem skupiny ECR. – (CS) Přestože jsem signatářem usnesení k nadcházející klimatické konferenci, tak mám několik kritických připomínek a výhrad k našemu vlastnímu usnesení. Víte, já jsem rád, že ten optimismus, který jsme vždy před každou konferencí v minulosti tady rozdávali a šířili do světa a který se vzápětí měnil na velkou skepsi, tentokrát nepanuje tak plně. Jsem velmi rád, že si uvědomujeme, že ani na této konferenci nedojde ke globální dohodě, a všichni v tomto sále víme, že bez globální dohody Evropa sama, i kdyby zvýšila své vlastní plány ambiciózně na 100 %, nemá sebemenší vliv na globální změnu klimatu. Zaslepené zpřísňování našich norem ve svém důsledku může Evropu ohrožovat a přiznám se, že vůbec nemohu souhlasit se skrytým zaváděním evropských daní pod vlajkou boje s klimatickými změnami. Abych nebyl jenom negativistický, já vidím velká pozitiva v podpoře spolupráce s rozvojovými zeměmi a hlavně v ochraně pitné vody a v naší snaze zajistit přístup k pitné vodě všem obyvatelům hlavně v rozvojových zemích. Přestože mám kritické výhrady, tak

24-11-2010

24-11-2010

CS


nehodlám svůj podpis stáhnout a doufám, že k nějakému dalšímu posunu přece jenom na nadcházející konferenci dojde. Bairbre de Brún, jménem skupiny GUE/NGL . – (GA) Pane předsedající, nesmíme opakovat chyby, jichž jsme se dopustili minulý rok v Kodani. K tomu, abychom udrželi teplotní nárůst pod 1,5 °C, bude zapotřebí skutečně vůdčí duch a politická vůle. Tento cíl je důležitý. EU by měla vystupovat jednohlasně, aby zvýšila cíl snížení emisí pro rok 2020 a přesvědčila ostatní rozvinuté země, aby souhlasily s celkovým snížením emisí do roku 2020 o 80 až 95 %. Nejenže to pomůže jednáním v Cancúnu, ale musíme tak učinit i pro své vlastní dobro. Rozvinuté země musí dále poskytovat odpovídající finanční prostředky na řešení klimatických otázek; toto a uplatňovat financování rychlého zahájení společně se silným politickým odhodláním a plnou transparentností. Rovněž jsou zapotřebí nové dlouhodobé zdroje financování. Kromě toho by měla existovat mezinárodní daňová a finanční opatření a opatření na získání peněz z odvětví mezinárodní letecké a lodní přepravy. Žádám vás, abyste hlasovali proti těm pozměňovacím návrhům, které mají oslabit poselství, jež bude vycházet z tohoto Parlamentu. Potřebujeme silné poselství. Nelze zneužívat světovou hospodářskou krizi jako omluvu k tomu, aby se nic nedělalo nebo aby byla odepřena klimatická spravedlnost. Změna klimatu je problém, který je nutné řešit v celosvětovém měřítku, a k tomu je nezbytné budovat atmosféru důvěry mezi námi. Oreste Rossi, jménem skupiny EFD . – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, navzdory tomu, že jsem jak ve výboru, tak v této sněmovně předpovídal neúspěch kodaňské konference o klimatu a dokumentu, který tato sněmovna předložila, tyto zkušenosti nás nic nenaučily. Pokud budeme trvat na tom, že by Evropa měla jednostranně reagovat tím, že sníží svoje emise mnohem více, než bylo Kjótským protokolem stanoveno, pak ani příští summit v Cancúnu – 16. konference smluvních stran – nebude úspěšný a Parlament si opět pokazí pověst. Usnesení přijaté ve výboru nejenže zdůrazňuje, že příspěvky rozvíjejícím se zemím by neměly klesnout pod 30 miliard EUR ročně do roku 2020, ale navíc vyzývá EU k tomu, aby podporovala vznik zeleného klimatického fondu, v němž by se počínaje rokem 2020 ukládalo 100 miliard USD ročně. Tento dokument nám dále říká, jak máme nalézt finanční prostředky – podle něj zdaněním veškerých možných zdrojů, například uvalením daní na finanční transakce, obchodní transakce a letenky – čili přímo z kapes našich občanů a podniků. Zpráva se pak uchyluje k utopickým požadavkům. Dokonce požaduje, abychom místo 20 % snížili emise CO2 v ovzduší do roku 2020 o 30 %, a naléhá na Komisi, aby předložila návrh, aby si EU tyto cíle stanovila jednostranně. Žádat naše občany a podniky, aby přijali takové oběti v dobách hospodářské krize, jako je dnes, je jen poslední v dlouhém seznamu evropských pošetilostí. Máme týž názor jako Rada, tedy, že Evropská unie bude moci o druhém období závazku podle Kjótského protokolu uvažovat pouze tehdy, bude-li to v celkovém rámci, jehož součástí budou hlavní ekonomiky a který bude předcházet celosvětové právně závazné dohodě.

119

120

CS


Nick Griffin (NI). – Pane předsedající, vybrat pro 16. konferenci smluvních stran slunné Mexiko byl dobrý tah. Měli bychom si ušetřit loňský trapas, kdy se zastánci globálního oteplování třásli v nejchladnějším kodaňském prosinci posledních deseti let. Podobně může používání klamavě dvojznačného termínu „změna klimatu“ namísto „globální oteplování“ zahladit pro některé britské daňové poplatníky sarkasmus celé situace – jen po nezvykle chladném létě následuje brzká ledová zima. Ještě lepším trikem by bylo konat takové události výhradně na jaře – tehdy se zdá, že se každým dnem otepluje. Jak dlouho ještě může fašistická EU ukládat stále represivnější daně a kontroly běžným občanům pod záminkou lidmi zaviněného světového oteplování, když stále více skutečných vědců odmítá tuto teorii jako nepodloženou a vyvrácenou? Lidmi zaviněné globální oteplování je propaganda, velká lež formátu Josepha Goebbelse šířená komplexem zeleného průmyslu za účelem masivního přesunu bohatství od obyčejných lidí k podvodníkům obchodujícím s uhlíkem, jako jsou Al Gore nebo Goldman Sachs. A levičácké politické elity to zneužívají k absolutnímu odprůmyslnění západu, jelikož bezpáteřní konzervativci jsou příliš vyděšení hysterií okolo světového oteplování, než aby se postavili a nahlas řekli nepříjemnou pravdu: lidmi zaviněné globální oteplování je tím nejvýnosnějším podvodem v historii. Součástí konference Biderberg, která se konala v červnu ve Španělsku, letos byla i diskuse o nebezpečí globálního ochlazování. Kdy se nový realismus těch, kdo skutečně utváří světovou politiku, vkrade sem, mezi lidi, kteří si pouze myslí, že ji dělají? Richard Seeber (PPE). – (DE) Pane předsedající, dámy a pánové, jsem skutečně šokován názory, které zde lidé jako pan Griffin prezentují ve jménu změny klimatu. Co má společného fašismus se změnou klimatu, to je pro mne naprostá záhada. Jsem také přesvědčen, že to, s čím zde vystoupil, je skandální, a podle mne nemají taková prohlášení v této sněmovně místo, neboť tento problém je skutečně příliš závažný na to, aby bylo možné k němu takto přistupovat. Dále jsem zneklidněn tím, že úroveň emisí skleníkových plynů v našem ovzduší se zvyšuje. Podívejte se na údaje Světové meteorologické organizace. Jsem šokován rovněž skutečností, jak málo si to lidé připouštějí. Platí to i pro pana Griffina, a podle mne je šokující i to, že velcí znečišťovatelé, jako jsou Spojené státy a Čína, nejsou připraveni přistoupit k mezinárodní dohodě. Vzpomeňte si, chcete-li, na diskusi, kterou jsme zde vloni vedli před konferencí v Kodani. Jestliže nebudeme přehnaně ambiciózní a přistoupíme k těmto jednáním realisticky, pak Evropa – méně významný producent emisí – ještě může něčeho dosáhnout. A jak to můžeme udělat? Paní komisařko, oceňuji vaše nadšení, domnívám se ale, že je nesmírně důležité komunikovat s občany. Lidé tomuto problému nerozumí. A proč tomu tak je? Protože údaje Světové meteorologické organizace jsou jasné – jsou to průměrné údaje. Je pravda, že Evropa je v současnosti chladnější, než byla před několika lety, avšak v celkovém pohledu světové teploty stále stoupají. To je nutné občanům vysvětlit, a pokud se nám to nepodaří, pak nezískáme jejich podporu a lidé jako pan Griffin budou moci do otázky změny klimatu vnášet fašismus. To je ten problém. Proto bych vás chtěl, paní komisařko, požádat, abyste se pokusila v této oblasti dosáhnout zlepšení. Zadruhé, pojďme se přeorientovat na udržitelné zdroje energie s využitím pobídek, které jsou kvalitní. Moji kolegové poslanci tyto údaje předložili. Nejlepší podniky jsou v Číně, my v Evropě na tom tak dobře nejsme. Proto musíme přijít s nějakými dobrými nápady,

24-11-2010

24-11-2010

CS


jak naše podniky přimět, aby k takové změně skutečně přistoupily. Jsou tyto závazné cíle skutečně tak skvělým řešením, jak zde vždy byly vychvalovány? Samozřejmě potřebujeme i to, aby na trzích panovala poctivost. Neměli bychom dovolit, aby docházelo k něčemu takovému jako v případě mechanismů čistého rozvoje, kdy 60 % finančních prostředků směřuje do Číny. Schovávat se v tomto ohledu za čistě právní argumenty nestačí. Pojďme se k této diskusi postavit čelem, jedná se o příliš významnou záležitost. Paní komisařko, máte naši podporu. (Řečník souhlasil s položením otázky postupem modré karty podle čl. 149 odst. 8 jednacího řádu) Lucas Hartong (NI). – (NL) Pane předsedající, pan Seeber řekl, že veřejnost diskusi o klimatu nerozumí. Rád bych mu položil následující otázku: není to náhodou tak, že veřejnost tomu ve skutečnosti rozumí, má ale zkrátka odlišný názor než můj kolega? Richard Seeber (PPE). – (DE) Pane předsedající, nejsem si jist, zda jsem tomu správně porozuměl. Důležité je jednoduše to, abychom vedli diskusi s našimi občany otevřeně a – jak jsem řekl – na základě údajů Světové meteorologické organizace. To jsou zkrátka průměrné údaje z celého světa, které ukazují, že teplota stoupá o 0,63 °C, ovšem v Evropě jsou hodnoty odlišné. Je to způsobeno tím, že počasí je lokální jev, přičemž my hovoříme o klimatu, což je dlouhodobý globální jev. Proto se rozhodněme takto: řekneme-li, že se postupně ochlazuje a zimy přicházejí dříve, pak to musíme správně vysvětlit. Proto je důležitá lepší komunikace, k níž vyzývám. Jo Leinen (S&D). – (DE) Pane předsedající, paní Schauvliegeová, paní komisařko, obávám se, že jdeme z jednoho extrému do druhého. Před Kodaní jsme možná byli ambiciózní příliš, ale obávám se, že nyní před Cancúnem jsme ambiciózní zase málo. Proto je podle mého názoru správné, že se Parlament v tomto usnesení zabývá všemi otázkami, ve kterých má podle nás být dosaženo pokroku a o nichž si myslíme, že jsou důležité k tomu, abychom již v Cancúnu měli výsledky. Máme jeden zásadní požadavek, a to, aby EU změnila svou strategii. Před Kodaní jsme byli vlastní chybou závislí na tom, co se dělo ve Spojených státech, možná v Číně. Nefungovalo to a nebude fungovat ani v Cancúnu. Měli bychom tedy opatření na ochranu klimatu využít k ochraně vlastních zájmů. Proto požadavek většiny ve výboru, a já doufám, že i zítra v plénu, zní, abychom zvýšili své cíle ze 20 na 30 %. V každém případě to bude v průběhu tohoto procesu nezbytné. K tomuto cíli musíme dospět, přinejmenším než se vydáme do Jihoafrické republiky. Dále se domnívám, že pokud jde o Kjótský protokol, postupujeme stále špatně. I zde spoléháme na všechny další. Myslím, že bychom měli nabídnout Kjóto II. Nebude to žádný problém, podaří se nám to. A konečně, pokud jde o to, aby EU hovořila jedním hlasem. Viděl jsem, jak to fungovalo v Nagoji. EU měla jeden mikrofon. Mohli mluvit různí lidé, museli však zprostředkovat stejné sdělení. Totéž bych rád viděl i ze strany Komise a Rady v Cancúnu. Corinne Lepage (ALDE). – (FR) Pane předsedající, paní Schauvliegeová, paní komisařko, alespoň jedna věc je po Kodani jistá, a to, že dezinformační kampaň nasazená před Kodaní se neosvědčila a že informace Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) byly plně podepřeny všemi odborníky, jejichž stanovisko má Organizace spojených národů k dispozici. To je první bod, který bych ráda zdůraznila. Ukazuje to na důležitost a naléhavost toho, co musíme učinit. Musíme vyvodit důsledky z porážky, již jsme utržili v Kodani, a tudíž je naprosto nezbytné, aby si Evropská unie

121

122

CS


vytyčila cíle podle své vlastní svobodné vůle. Z toho důvodu je z hlediska klimatu i našeho průmyslu a hospodářství nezbytné, abychom při zítřejším hlasování schválili cíl 30 % uvedený v usnesení. Jak uvedl jeden kolega, cíl 20 % již v podstatě byl splněn. Chceme-li podpořit náš průmysl, chceme-li zůstat ve vedení nebo se dostat do předních řad v nových odvětvích, ať už energetické účinnosti nebo obnovitelné energii, je nezbytné, abychom si tento cíl v Unii stanovili. Druhým bodem je otázka důvěryhodnosti. Musíme dostát svým závazkům, které máme vůči jižním zemím, a přitom rozlišovat mezi jednotlivými kategoriemi těchto zemí na jihu, neboť v konečném důsledku nelze házet Čínu a Afriku do jednoho koše. Proto je podle mne – a to je můj osobní názor, nemusím tím nutně vyjadřovat stanovisko celé skupiny – nezbytné, abychom měli daň z finančních transakcí, díky níž bychom mohli získat 100 miliard USD, které jsme pro rok 2020 stanovili. A konečně doufám, že přinejmenším dohoda o lesích, dohoda o snížení emisí z odlesňování a znehodnocování lesů může být v Cancúnu uzavřena, neboť už to by byl výrazný krok kupředu. Nezapomínejme, že odlesňování má na svědomí 20 % emisí skleníkových plynů. Satu Hassi (Verts/ALE). – (FI) Pane předsedající, dámy a pánové, souhlasím s těmi, kteří podporovali názor, aby byly emise v EU sníženy o 30 %. Nejde jen o budoucnost lidstva – je v našem vlastním zájmu zachovat si v probíhající revoluci v oblasti energetických technologií konkurenceschopnost. Má-li být EU důvěryhodným lídrem v oblasti klimatu, měla by v Cancúnu prosazovat skutečnou strategii ochrany klimatu a nikoli se dopouštět nových právních mezer. Bohužel, pokud jde o účetní pravidla pro lesní jímky uhlíku, EU zjevně postupuje opačně. Zdálo by se tedy, že EU uděluje svůj souhlas budoucímu odhadu coby referenčnímu cíli pro lesní jímky, což je bezesporu svévolné. To by znamenalo více problémů pro průmyslové země, a to nikoli malých. Problémy, o nichž hovořím, by se mohly rovnat 3 až 5 % jejich emisí, což je, abych tak řekla, stejný údaj jako závazek snížení veškerých emisí ve všech rozvinutých zemích podle Kjótského protokolu do roku 2012. Dalším nedostatkem politiky EU je outsourcing snižování emisí do rozvojových zemí prostřednictvím mechanismu čistého rozvoje. Používáme-li mechanismus čistého rozvoje například na podporu těch průmyslových odvětví v Číně, u nichž si stěžujeme na riziko úniku uhlíku, je to krátkozraké a navíc nerozumné z hlediska spravedlivé hospodářské soutěže. Úvěry spojené s projekty by měly být omezeny na nejchudší rozvojové země. Zbigniew Ziobro (ECR). – (PL) Pane předsedající, boj proti globálnímu oteplování se stal bezpochyby jedním z nejdůležitějších cílů Evropské unie. Výrazným faktorem v tomto boji je podle mne rozumná politika zaměřená na snižování emisí oxidu uhličitého a sleníkových plynů do atmosféry. V návrhu usnesení Parlamentu, který byl vypracován před cancúnskou konferencí, je část, která se zmiňuje o výrazném snížení emisí CO2 v členských státech – o více než 20 %. Unie se při navrhování takové politiky zjevně nezabývá jejími závažnými dopady na ekonomiky členských států. A zatímco se v návrhu dočteme o tak výrazném snížení na straně Unie, vysvětlení postoje Unie ve vztahu ke snížení emisí skleníkových plynů ve Spojených státech či asijských zemích již je velice nedostatečné. To je velká chyba. V době, kdy Evropa zažívá hospodářský pokles, bychom se měli více soustředit na opatření zaměřená na posílení hospodářství Unie, nikoli je zatěžovat dalšími náklady. Členské státy Evropské unie nejsou těmi největšími

24-11-2010

24-11-2010

CS


emitenty – jsou jimi rychle rostoucí ekonomiky rozvojových zemí, jako je Čína a Indie, a ty nemají v úmyslu emise snižovat. Průmyslová výroba a následně pracovní místa se tedy možná budou vyvážet do zemí mimo Evropskou unii. To by oslabilo naše hospodářství a emise by vzrostly, nikoli poklesly. Taková politika k ničemu nevede. Proto bychom měli toto politické směřování v oblasti boje proti globálnímu oteplování přehodnotit. Sabine Wils (GUE/NGL). – (DE) Pane předsedající, klimatická konference v Cancúnu musí na naše státy vyvíjet pozitivní tlak, aby pokročily kupředu v otázce mezinárodní spolupráce a vnitrostátních právních předpisů na ochranu klimatu. Je třeba, aby EU v rámci odpovědného spojenectví projevila demokratické vedení, bez ohledu na to, jak postupují Spojené státy, a musí se nechat posuzovat dle zásady klimatické spravedlnosti. To znamená, že v průmyslových státech se musí uskutečnit druhé období závazku podle Kjótského protokolu. Je nutné poskytnout další finanční prostředky na finacování klimatických opatření. Co se týká dlouhodobého financování, musí EU při jednáních vyložit své karty na stůl. EU musí předložit své ambiciózní cíle pro snižování emisí skleníkových plynů. Světová teplota nesmí za žádných okolností stoupnout o více než 1,5 °C. Tento cíl přinese technické inovace a vytvoří pracovní místa v době hospodářské krize. Anna Rosbach (EFD). – (DA) Pane předsedající, v prosinci budou všichni – vrcholní představitelé, politici, novináři, aktivisté a mnozí další – směřovat na summit do Mexika. I Parlament se zúčastní, třebaže vždy panují zmatky ohledně toho, kolik poslanců Evropského parlamentu může jet. Vydáme-li se na summit o klimatu, nesmíme si s sebou zapomenout vzít jednu důležitou věc – realismus. Velmi dobře si uvědomuji, že podobná slova nejsou moc populární, je to však důležité, aby nás lidé po celém světě považovali za důvěryhodné. EU by měla kráčet v čele, jak se tak hezky říká – jinými slovy měli bychom se ujmout vedení a jít příkladem. To je sice pěkné a správné, musíme se ale ujistit, že nejdeme tak napřed, že nás nikdo nenásleduje. Není dobré prosazovat politiku, již je ochotno nebo schopno následovat jen několik států. Tím dosáhneme jen jediného – přesunutí našich odvětví s velkým počtem pracujících z Evropy do zemí s méně přísnou právní úpravou, nižšími mzdami a horšími pracovními podmínkami. Přijdeme o pracovní místa a to poškodí naše evropské ekonomiky. Měli bychom tedy usilovat o řešení, jichž se budou moci účastnit i rychle se rozvíjející země, jako je Čína, Indie a jihoamerický kontinent. Doufám, že se poučíme ze zkušeností z loňského setkání v Kodani a tento rok se budeme snažit o splnitelné projekty namísto toho, abychom upírali zrak k nemožnému. Lucas Hartong (NI). – (NL) Pane předsedající, příští týden budeme svědky klimatické konference OSN pořádané v Cancúnu. Účast EU je od začátku do konce přetvářka, neboť naše klima je vlastně naprosto v pořádku. To, čím procházíme, je normální kolísání teplot. Dovolíte-li, pohovořím o skutečných faktech této nadbytečné konference. Stovky účastníků příští týden nastoupí do letadel směřujících do Mexika, která produkují emise CO2. Jaký že byl cíl konference o změně klimatu? Ach ano, bylo to snížení emisí CO2. V současnosti se v Cancúnu kácí 11 000 hektarů mangrovníkového lesa. A opět, jaký že byl cíl konference o změně klimatu? Ach ano, byla to ochrana lesů. Pane předsedající, mohl bych EU nabídnout svou skromnou radu? Nechme klimatickou politiku skutečně nezávislým odborníkům, protože zatím jen stojí daňové poplatníky obrovské peníze; za poslední desítky let to nepřineslo žádný výsledek kromě zmanipulovaných zpráv Mezivládního panelu pro změnu klimatu a jeho šarlatánského šéfa Rádžendry Pačaurího.

123

124

CS


Pilar del Castillo Vera (PPE). – (ES) Pane předsedající, paní Schauvliegeová, paní komisařko, dovolte mi na úvod říci, že mám pocit, že jak úřadující předsedkyně Rady, tak paní komisařka přistupují ve svých vystoupeních ke konferenci v Cancúnu ze zcela z jiného úhlu, než bylo přistupováno ke konferenci v Kodani. Je to mnohem realističtější a životaschopnější pohled a má proto mnohem větší potenciál být účinný. Heslem kodaňského summitu bylo všechno nebo nic – jak úřadující předsedkyně Rady zmínila, cancúnský summit musí nabídnout celou paletu životaschopných a účinných možností. Boj proti změně klimatu má dva základní rysy: zaprvé musí být globální a zahrnovat všechny hlavní znečišťovatele, od Spojených států po Brazílii, Čínu a Indii. Zadruhé se musí jednat o sérii opatření, která budou mít účinný vliv na změnu klimatu, přičemž tento vliv musíme být rovněž schopni změřit, a tato opatření nesmí mít zhoubný dopad na hospodářský růst. V tomto ohledu potřebujeme zároveň s pokorou uznat, že globální problém řešení změny klimatu nabízí řadu technologických a politických možností. Jedná se o závazné dohody, odvětvové dohody, o přenos technologií a o podporu výzkumu. Je nutné všech těchto možností využít, spolu s radikálním zvýšením energetické účinnosti ve všech oblastech ekonomiky a společnosti. Jedině tak budeme schopni problémy změny klimatu účinně řešit. Pokud cancúnský summit v tomto směru předloží celou řadu životaschopných a účinných dohod, bude to veliký úspěch. Kriton Arsenis (S&D). – (EL) Pane předsedající, paní komisařko, souhlasím s panem Leinenem, že skutečně jdeme z jednoho extrému do druhého. V Kodani jsme měli příliš vysoká očekávání a od Cancúnu možná očekáváme velmi málo. Naše požadavky se v podstatě týkají dvou otázek: dohody o snížení emisí z odlesňování a znehodnocování lesů (REDD) a potom financování. Pokud nedosáhneme pokroku v těchto dvou oblastech, pak hrozí, že jednání nijak nepokročí a možná budou ohrožena. Jestliže v Cancúnu nenastane žádný pokrok, celý vyjednávací proces bude v nebezpečí. Proto spoléháme na to, že naše snaha, snaha Evropské unie, přinese pokrok, byť jen v těchto dvou otázkách, a proces jednání jako celek tak zůstane mimo nebezpečí. Řada poslanců zmínila, že v roce 2009 jsme již dosáhli 17,3procentního snížení emisí. Cíl 20 % pro rok 2020 je tedy reálný, během několika málo let bychom jej mohli splnit. Není tedy důvod, proč ho nezvýšit na 30 % i více, chceme-li modernizovat naši ekonomiku, vytvořit nová pracovní místa a obnovit svou konkurenceschopnost. Paní Hassiová hovořila i o využívání krajiny, změnách ve využití krajiny a o lesnictví. Má naprostou pravdu. EU zaujímá postoj, že bychom neměli srovnávat snížení emisí v rámci využívání krajiny, změnách ve využití krajiny a lesnictví (LULUCF) s rokem 1990 a měli bychom použít postup „jako obvykle“, nadměrné emise a výpočet o kolik méně emitujeme oproti potencionálně stanoveným cílům, což je absurdní. Spoléháme na vás, že dosáhnete v těchto dvou klíčových otázkách při jednáních v Cancúnu výsledků. Bas Eickhout (Verts/ALE). – (NL) Pane předsedající, mnohokrát děkuji paní komisařce a belgické úřadující předsedkyni Rady za jejich úvodní projevy, přesto bych rád sněmovně připomněl, že kodaňská dohoda byla mimořádně slabá a že někdy se zapomíná i na to, co je v ní vlastně uvedeno. Cíl 2 °C nebo dokonce 1,5 °C je v kodaňské dohodě uveden a

24-11-2010

24-11-2010

CS


chceme-li jej dodržet, musíme nyní skutečně začít pracovat na snižování našich emisí – o víc než 20 % – a rovněž poskytnout finanční prostředky na první tři roky. Kodaňská dohoda velmi jasně říká, že tyto prostředky musí pocházet z nových a dodatečných zdrojů. Paní komisařko, řekla jste, že máme téměř splněno – jenže finanční prostředky nejsou ani nové ani dodatečné, a ke splnění tedy máme velmi daleko. Buďme upřímní. Pak je zde záležitost role EU, jejího vůdčího postavení. To je vlastně otázka na belgickou uřadující předsedkyni Rady: jak toho v Cancúnu dosáhneme? Nyní jsme od Rady získali mandát, v Cancúnu však bude nutné jednat. Pokud jej budeme měnit, bude nutné, aby jej znovu jednomyslně schválily členské státy, nebo ke změně postačí kvalifikovaná většina? Koneckonců jedině tak lze naši vedoucí úlohu proměnit ve skutečnost. Větší ambice, více finančních prostředků a lepší vyjednávání – právě to potřebujeme. Peter van Dalen (ECR). – (NL) Pane předsedající, Cancún má před sebou složitou a velmi naléhavou výzvu, přece jen však vidím možnost určitého úspěchu, jelikož výsledek jednání v Nagoji považuji za slibný a povzbudivý. Proběhly rozsáhlé diskuse s cílem co nejlépe zajistit úlohu Evropské unie v této debatě. Snažíme se o snížení emisí CO2 o 20 nebo dokonce 30 %? Pokud vím, méně CO2 se nerovná omezení hospodářské činnosti, můžeme se tedy zaměřit na cíl snížení o více než 20 %, protože to bude skýtat příležitosti pro zelená pracovní místa, inovace a udržitelný hospodářský růst. Současně bych chtěl vyzvat Mezivládní panel pro změnu klimatu, aby skutečně vzal vážně kritiku svých zpráv a vytvořil otevřenou vědeckou diskusní platformu, v jejímž rámci by byly zohledněny všechy relevantní informace a nic by nespadlo pod stůl. Pokud se mu to nepodaří, bude zprávy IPCC nadále obestírat atmosféra nedůvěry, což považuji za zbytečné a nežádoucí. Marisa Matias (GUE/NGL). – (PT) Pane předsedající, chtěla bych se vrátit k několika bodům, které tu zazněly. Bylo řečeno, že od Cancúnu se očekává, že se stane důležitým mezikrokem v boji proti změně klimatu a dále, že nemůže jít dále nebo být ambicióznější než Kodaň ani přijmout některé výsledky kodaňského summitu. Víme, že toho bylo málo, ale přesto, jestliže se nezměnily vědecké důkazy ani údaje, které máme k dispozici, zdá se mi, že se změnila politická vůle a schází odvaha a do Cancúnu se vydáváme s obavami. Domnívám se, že vymanění se z jedné z nejkrutějších krizí naší doby nemůže být řešením. Dále bych ráda řekla, že máme příležitost v Cancúnu různé věci, které tu byly zmiňovány, otestovat a rovněž otestovat naše schopnosti přerozdělování a poskytování podpory chudším zemím a nejchudším lidem. Domnívám se, že reakce na environmentální krizi současně znamená i jednotnou a čestnou reakci na hospodářskou a sociální krizi, jíž v současnosti procházíme. To je nyní reálné. Derek Roland Clark (EFD). – Pane předsedající, je mi potěšením, že mohu tento projev přečíst jménem pana Blooma, který bohužel byl dnes odpoledne – podle mne nespravedlivě – ze sněmovny vyloučen. Před rokem jsme v Kodani zažili fiasko, kdy se na jednom místě sešlo 15 tisíc nekvalifikovaných lidí, zejména poslanců Evropského parlamentu s celým doprovodem, aby po dobu dvou týdnů zdvojnásobili uhlíkovou stopu tohoto místa a beznadějně zabředli do aféry Climategate, jejíž přesné načasování napomohlo ke zmaření jednání. Ano, všichni si pamatujeme, jak University of East Anglia ukázala, co je zač – centrum pavědy stlučené z uplacených vědců, kteří se v oblasti finančních prostředků na výzkum a laboratoře spoléhají na generální ředitelství EU pro výzkum, na „všemocnou nevládní, avšak vládami financovanou“ OSN a na mzdy britských daňových poplatníků. Projevili se

125

126

CS


jako falšovatelé údajů a klimatických počítačových modelů, utajovači nepohodlných údajů a konspirátoři spolupracující s Obamovými zelenými nohsledy. Masy daňových poplatníků bez jakýchkoli pochyb zjistily, že EU a světová zelená agenda jsou jen o zvyšování našich daní z uhlíku a o zastrašování s cílem dosáhnout svého. Cancún samozřejmě nebude až tak hrozný. Bude mnohem teplejší. Je krásná zima a konspirátoři si dají mnohem větší pozor, aby tento rok svou snahu o světovou vládu utajili. Ale varuji vás: my, občané, jsme vám v patách. Francisco Sosa Wagner (NI). – (ES) Pane předsedající, paní komisařko, sdílím cíl, o který usiluje tato sněmovna. Chci, aby se návrhům evropské delegace dostalo v Cancúnu podpory, jakou si zaslouží. V souvislosti s touto diskusí je třeba zdůraznit roli měst při zachování životního prostředí. Existuje dohoda více než tisíců primátorů v Evropské unii, která potvrzuje, že si tyto orgány problém, jehož úspěšné vyřešení bude vyžadovat i jejich spolupráci, uvědomují. Naše krásná slova budou bez spolupráce s vedením měst k ničemu. Pokud hovoříme o zajištění této spolupráce, je velmi důležité, aby se údaje o emisích zveřejnily, neboť velká města produkují 80 % skleníkových plynů. V současnosti nejsou údaje o emisích známé, ale ještě horší je, že neexistuje ani žádná společná norma pro měření. Existuje nezisková organizace „Projekt zveřejňování údajů o CO2“, který shromažďuje údaje od tisíců podniků a mohly by je podle mého názoru využít i orgány místní správy. Bez spolupráce s orgány místní správy a starosty přijdou opatření v oblasti životního prostředí vniveč, čemuž se samozřejmě chceme vyhnout. Theodoros Skylakakis (PPE). – (EL) Pane předsedající, hrozí velký environmentální skandál, jenž cancúnská konference musí řešit. Šedesát procent práv spojených s mechanismy čistého rozvoje prodaných v rámci systému obchodování s emisními povolenkami se týká likvidace průmyslových skleníkových plynů, HFC-23. Prodány byly za cenu sedmdesátkrát převyšující skutečné náklady, za což platí především evropští uživatelé elektřiny. Dodnes jsme vyplýtvali zhruba 1,5 miliardy EUR, a bude-li to tak pokračovat, promrháme do roku 2013 další 3,5 miliardy, což je oproti skutečné hodnotě likvidace plynů velký rozdíl, jelikož ta činí pouhých 80 milionů. Několika málo společnostem po celém světě tak vzniká obrovský neoprávněný výnos, aniž by se nějak prospělo životnímu prostředí, neboť obsah HFC-23 v ovzduší se v posledních letech zvýšil. Je to nepřijatelná situace zpochybňující čestné úmysly naší environmentální politiky a používání kjótského mechanismu. Evropa musí tento problém v rámci 16. konference smluvních stran řešit, neboť změna mezinárodní politiky v této otázce skýtá reálnou možnost výrazně snížit emise skleníkových plynů přímo a za velmi nízké náklady a žádat, aby se země, jako je Čína, která v současnosti vypouští do ovzduší velké objemy HFC-23, jež by bylo možné snížit na nulovou úroveň za předpokladu, že by Čína některé z peněz vybraných na daních z těchto neoprávněných zisků využila, aktivně zapojily do snahy bojovat proti změně klimatu. Vyplýtvání více než 4 miliard EUR z kapes evropských daňových poplatníků je nepřijatelné. Úkolem nás v Evropském parlamentu je chránit veřejné zájmy a zájmy spotřebitelů.

24-11-2010

24-11-2010

CS


Edite Estrela (S&D). – (PT) Pane předsedající, mezinárodní pozadí této konference není příznivé – potýkáme se s celosvětovou hospodářskou krizí, ve Spojených státech panuje politická a správní nejistota a jednání mezi Spojenými státy a Čínou uvázla na mrtvém bodě. Očekávání jsou proto nízká, ale přesto je třeba tento cancúnský summit vidět jako příležitost k obnovení důvěry v mnohostranný proces a boj proti změně klimatu a ke konsolidaci kodaňské dohody. To je naprosté minimimum, které lze učinit, ale i to vyžaduje odhodlání, politické vůdcovství během jednání a také odvahu při rozhodování. Především je potřeba udělat mnohem víc v otázkách, které se týkají rozvojových zemí, konkrétně financování, přenosu technologií a budování kapacit. V oblasti zmírňování se očekává pokrok, jehož by však mělo být dosaženo zejména ve vztahu ke stanovení ambiciózních a závazných cílů pro snižování emisí a procesy převádění, především pokud jde o sledování, podávání zpráv a kontrolu. Bez ohledu na výsledek mezinárodních dohod by Evropská unie měla prosazovat cíl snížení emisí CO2 o více než 20 % s cílem vytvořit zelená pracovní místa a hospodářský růst. Stručně řečeno, výsledek v Cancúnu by měl napomoci řešit období po roce 2012 a v rámci toho zajistit, abychom mohli v roce 2011 dosáhnout mezinárodní dohody, která by byla právně závazná a naplňovala světový cíl omezení nárůstu teploty na Zemi na maximálně dva stupně. Roger Helmer (ECR). – Pane předsedající, mám-li mluvit osobně, dovolte mi kolegům připomenout, že veřejnost přestala věřit globálnímu oteplování zaviněnému lidmi. Voliči mají plné zuby obviňování ze změny klimatu a nejsou ochotni za to dále platit. Stále více vědců veřejně klimatickou ortodoxii kritizuje. Důvěryhodnost IPCC byla rozstřílena na kusy. Drobné změny klimatu, které jsme v poslední době zaznamenali, jsou zcela v souladu se stálými dlouhodobými přirozenými klimatickými cykly. Kodaň byla neúspěchem ze stejného důvodu, jako jím bude Cancún. Spojené státy a jejich nová republikánská většina v Kongresu si nebudou kupovat režim limitů a systém obchodování. Indie a Čína nebudou tento proces podstupovat ve jménu klimatické paniky. Naše zelené politiky jsou pravděpodobně zbytečné, jednoznačně neúčinné a nákladné tak, že nás zruinují. Bude-li Evropa jednat sama o sobě, zničíme naše hospodářství a uvrhneme do chudoby naše děti, klima se tím však nijak neovlivní. Dobrovolně se vrháme do náruče chudoby ve jménu pochybné vědecké teorie. Je čas změnit směr. Catherine Soullie (PPE). – (FR) Pane předsedající, paní Schauvliegeová, paní komisařko, až budeme zítra hlasovat o našem usnesení pro 16. konferenci smluvních stran o změně klimatu, musíme se chovat jednotně a realisticky, alespoň bych ráda, kdyby tomu tak bylo. Věřím proto, že naše paní komisařka dokáže udržet cíle, které je nutné společně naplnit, ale rovněž ubránit zcela neoddiskutovatelné s tím související podmínky, které Evropa stanovila. Stejně tak nesmíme v průběhu těchto jednání ztratit ze zřetele očekávání našich spoluobčanů a průmyslu, že bude nalezena správná rovnováha. Proti změně klimatu musí bojovat celý svět, nikoli osamocená Evropa. Proto bude důležité, abychom uznali význam duševního vlastnictví, které není odpovídajícím způsobem chráněno. Zelené technologie musí být k užitku co největšímu počtu lidí, ale to neznamená, že musíme prodávat své současné i budoucí znalosti zalevno, třebaže by to mělo být ku prospěchu tohoto důležitého boje proti změně klimatu.

127

128

CS


Stejně tak je zjevné, že požadavek používání společných metod pro výpočet emisí a rovněž pro ověřování a zveřejňování údajů, díky čemuž by všechna odvětví produkující emise byla měřena stejným metrem, je zcela oprávněný a nikoli pouhá vyjednávací taktika. A konečně, také můj kolega se o tom před okamžikem zmínil, kontroverzní jsou právní mezery v rámci současného mechanismu čistého rozvoje a na konferenci o nich rovněž bude řeč. Dámy a pánové, všichni bohužel velmi dobře víme, že skutečná vyjednávací síla neleží na Evropském parlamentu. Avšak vůli mnohých poslanců Evropského parlamentu včetně mne pracovat a podílet se na pozitivním výsledku této konference je třeba podporovat, nikoli opomíjet, tak jsme to pociťovali v několika posledních dnech. Jestliže si přeje Evropa být ve víru mezinárodních dialogů rozhodná, musí být rozhodní i všichni její zákonodárci. Rovana Plumb (S&D). – Pane předsedající, jsem optimistka a myslím, že v dnešní době je možné v Cancúnu dosáhnout pokroku s vyváženým balíčkem, který zemím dovolí příjímat rychlejší a důraznější opatření napříč všemi oblastmi změny klimatu. Je proto nanejvýš důležité, aby bylo obnoveno vedoucí postavení Evropy v mezinárodních jednáních o klimatu zavedením zásady klimatické diplomacie a aby Evropská unie a její členské státy vymezily a prováděly princip klimatické spravedlnosti, a tím pro budoucí mezinárodní jednání o klimatu prosadily „ustanovení o spravedlivém podílu“ („equity clause“) . Zdůrazňuji, že je nutné vytvořit mechanismus regulující financování finančních aspektů změny klimatu. K tomu, abychom zajistili navýšení objemu peněz nutných k provádění přizpůsobení se změně klimatu a projektů zmírnění a k dosažení zeleného růstu přispívajícího k dobrým životním podmínkám občanů a spravedlivého růstu, budeme potřebovat nové inovativní zdroje příjmů, například daň z finančních transakcí, zelené fondy nebo soukromé zdroje. Nezapomínejme, že politiky v oblasti boje proti změně klimatu mají i aspekt rovnosti mezi muži a ženami. Romana Jordan Cizelj (PPE). – (SL) Pane předsedající, paní komisařko, dámy a pánové, propast mezi očekáváními a výsledky kodaňské konference byla nepřijatelná, pročež bylo nezbytné, abychom provedli některé změny. Tentokrát se chystáme do Cancúnu – s mnohem realističtějšími a přitom stále ještě ambiciózními cíli. Paní komisařko, zasloužíte si ocenění za to, že jste zajistila, aby se Unie tentokrát na konferenci vydala mnohem lépe připravená, a já bych vám za to chtěla poděkovat. Přesto bych však měla několik poznámek k některým předloženým pozměňovacím návrhům. Dohoda, již jsme uzavřeli v Kodani, přinesla některé výrazné výsledky, přičemž jedním z nich je jednoznačně rozhodnutí, že musíme přijmout opatření, jimiž zabráníme nárůstu světové teploty o více než 2 stupně Celsia. Na tomto cíli musíme dál trvat a teď není vhodný čas ke změnám, a to ani kdyby to mělo být vykládáno tak, že směřujeme k nižšímu cíli. Musíme být i nadále důvěryhodní. Nemůžeme tak důležitá rozhodnutí měnit z roku na rok. Chtěla bych rovněž reagovat na návrhy, že by Unie měla jednostranně snížit emise skleníkových plynů o 30 %. Domnívám se, že bychom se neměli znovu vzdalovat od třetích zemí. Musíme tento cíl zvýšit a zvýšíme jej, avšak pouze za předpokladu, že pro to budou podmínky. Musíme nicméně zajistit, abychom předem stanovili postup pro takové rozhodnutí, a ovšem také to, aby byl Evropský parlament do rozhodování náležitě zapojen. Dále musíme podporovat rozvoj a využívání čistých technologií v celosvětovém měřítku. Mimořádně důležité je ujednání o přenosu technologií, musíme ale mít i vhodná ujednání

24-11-2010

24-11-2010

CS


v otázkách ochrany duševního vlastnictví. Jedině tak se změna klimatu stane spíše příležitostí než zátěží. A konečně pokud jde o financování úsilí o snížení dopadu změny klimatu v rozvojových zemích, dovolte mi zdůraznit, že Evropská unie již finanční mechanismus pro tento účel má – evropský systém obchodování s emisemi neboli ETS. Musíme zajistit řádné fungování a účinnost tohoto systému a transparentní a cílené rozdělování finančních prostředků. Domnívám se, že v době finanční a hospodářské krize by vytvářet novou finanční zátěž nebylo vhodné. Justas Vincas Paleckis (S&D). – (LT) Pane předsedající, svět brzy opět obletí dobré, anebo jak bylo v poslední době obvyklé špatné zprávy o změně klimatu, tentokrát z Cancúnu. Naprostá většina vědců tvrdí, že běží čas, kdy mohou lidé změnu klimatu zastavit, neklesá však ani počet těch, kdo všechno popírají a odmítají cokoli činit. Evropská unie byla a měla by nadále být hnací silou pokroku v jednáních. V Cancúnu by EU měla lépe koordinovat postoje členských států. Je důležité, abychom vypracovali svůj domácí úkol, prokázali, že je možné mít udržitelný hospodářský rozvoj a žít způsobem šetrným k životnímu prostředí. Jedině tím, že změníme sebe, můžeme na ostatní působit, aby našeho příkladu následovali. Skutečně bych podpořil, aby EU jednostranně snížila emise skleníkových plynů do roku 2020 o 30 %. Je mimořádně důležité, aby byl nově formulovaný princip klimatické spravedlnosti zohledňován v Cancúnu. Jestliže změnu klimatu nezastavíme nebo alespoň neomezíme, sežehne naše přehřívající se planeta v prvé řadě ty nejchudší země a nejchudší lidi. Mohlo by se zdát, že někteří lidé, společenství a země se řídí starým, i když modernizovaným rčením: po mně – po tom, co jsem vše maximálně využil – potopa. Tento přístup nesmí v Cancúnu zvítězit. Elisabetta Gardini (PPE). – (IT) Pane předsedající, paní Schauvliegeová, paní komisařko, dámy a pánové, snaha Evropy, aby dovedla příští konferenci o změně klimatu k ambiciózním cílům, je samozřejmě závazek k vytrvalosti, jejíž výsledky budou určovat budoucnost naší planety. Ovšem právě proto musíme být, dámy a pánové, ve svých očekáváních realističtější a opatrnější. Pokud víme, přípravná mezinárodní jednání na cancúnskou konferenci nejenže nepřinesla žádoucí pokrok směrem k celosvětové dohodě, ale navíc potvrdila ostražitost a odpor proti závazkům, jež přijala Kodaň. Byla o tom již řeč, přesto bych se v tomto okamžiku chtěla zmínit o Číně. Například Čína si dovoluje zvýšit své emise CO2 do roku 2020 o 5 miliard tun, což má důsledky, které by bylo možné vyvážit jen tím, že by Evropa do téhož roku 2020 snížila své průmyslové emise o 100 % – a ani to by nestačilo. Kvůli této skutečnosti bude jednak návrh na bezpodmínečné snížení o 30 % zbytečný, a my jsme kategoricky proti takovému návrhu, ale navíc to povede mnohé nezávislé pozorovatele k hypotéze, že dojde k nárůstu, a to dokonce k výraznému nárůstu celosvětových emisí do tohoto data. V této protichůdné situaci by bylo přinejmenším riskantní a dokonce demagogické přicházet s čísly a malovat si lákavé, avšak nereálné scénáře, kde by se neznámé veličiny nevyhnutelně promítly do prodražení nákladů. Doufám, že Evropská unie přijme pro Cancún sdílený, realistický a udržitelný návrh, neboť dohoda, která skýtá opravdové hmatatelné výsledky, je vždy a v každém případě lepší než

129

130

CS


očekávání, která jsou nevyhnutelně odsouzena k neúspěchu a v mezinárodních očích ještě více snižují důvěryhodnost snahy vlád v zásadních otázkách životního prostředí, což by bylo nesmírně obtížné napravit. Jolanta Emilia Hibner (PPE). – (PL) Pane předsedající, paní Schauvliegeová, paní komisařko, přijetí usnesení pro 16. konferenci smluvních stran v Mexiku je prvním krokem v globální diskusi. Je velmi důležité nalézt kompromis vyhovující všem zemím. Neměli bychom si ale nalhávat, že se úspěch dostaví okamžitě. Musíme předložit maximální možný návrh, na němž se však shodne co největší počet zemí účastnících se konference. Hlavním cílem tvořícím obsah usnesení je dospět ke kompromisu v boji proti globálnímu oteplování a změně klimatu. Chceme-li tohoto cíle dosáhnout, musíme získat podporu největších zemí a nejvýraznějších emitentů. Mimo jiné Spojených států a Číny. Musíme s nimi vést tuto diskusi a požadovat, aby zhodnotily své ekonomické možnosti. Měli bychom se rovněž soustředit na dosažení cílů, které jsme již zakotvili do ekologického balíčku Evropské unie. Někteří kolegové poslanci tvrdí, že balíček je nesmělý, jelikož hovoří o cíli snížení emisí v objemu 20 %. Splňme nejdříve tento krok a teprve potom se bavme o dalším. Dále je důležité, aby závazky byly přijatelné pro všechny země. Jestliže znovu vytvoříme závazky, které nikdo neuvede do praxe, nebudou k ničemu a budou existovat jen na papíře. Navíc musíme svou pozornost směřovat k těm zemím, které mají velmi slabý hospodářský rozvoj a jejichž ekonomika je málo rozvinutá. Naším cílem tedy jednoznačně je, aby peníze směřovaly do nejchudších zemí. Tyto země by měly mít přístup k penězům z Unie. Za všechny své kolegy bych ráda řekla, že si myslím, že všichni budeme paní komisařce držet palce. I já prohlašuji, že jsem připravena v jednáních co nejvíce pomoci. Sirpa Pietikäinen (PPE). – Pane předsedající, především bych chtěla poděkovat komisařce Hedegaardové za její velmi kvalitní a oddanou práci v oblasti klimatu, a to na úrovni EU i světové úrovni. Vím, že veškerá jednání o jakékoli mezinárodní otázce jsou v současnosti na půdě OSN velmi obtížná, a proto se domnívám, že bychom měli plně využít přísup založený na konkrétních opatřeních. Víme také, že problému budeme vystaveni ve všech zemích na celém světě a že tak opatření k předcházení změně klimatu jsou vždy ziskem, a to z hlediska environmentálního i podnikatelského. Máme k dispozici řadu studií naznačujících, že EU by mohla své emise CO2 snížit do roku 2020 o 30 či dokonce 40 % způsobem, který by byl z hospodářského pohledu proveditelný i výnosný. Vyžadovalo by to v prvé řadě ukončit poskytování škodlivých dotací, například 6 miliard EUR v Evropě ročně na fosilní paliva, a je nutné přijmout přísnější předpisy pro systém obchodování s emisemi, zvýšit účinnost zdrojů a energetickou účinnost a posilovat oblast nástrojů, například v podobě přísnější směrnice o ekodesignu. Dle mého názoru jedině tím, že sami ukážeme cestu, můžeme přesvědčit ostatní, že to a) myslíme vážně, b) je to ekonomicky výnosné a c) děláme to pro životní prostředí a pro úspěch evropského hospodářství. Seán Kelly (PPE). – (GA) Pane předsedající, chtěl bych poděkovat za to, že moje skupina dostala příležitost říci několik slov k tématu, které mne velmi zajímá.

24-11-2010

24-11-2010

CS


– Výsledek konference v Cancúnu je nyní pro Evropskou unii důležitý z hlediska perspektivy i výsledků. Musíme být vnímáni jako realisté a musíme hovořit jedním hlasem. Je nutné si zcela jednoznačně ujasnit, že globální oteplování je globálním problémem, k němuž je nutné globální řešení za pomoci globálních závazných cílů. Z toho důvodu bychom měli trvat na našich cílích 20 % do roku 2020. Cokoli jiného by bylo kontraproduktivní. V okamžiku, kdy rozvojový svět pádí vpřed, by to zničilo naši ekonomiku a zbavilo nás konkurenceschopnosti. Pokud zhruba do roku 2015 dosáhneme cíle 20 %, můžeme ho změnit na 25 nebo 30 %, což by pak bylo z hlediska našeho postavení na veřejnosti vnímáno jako úspěch. Naopak pošilhávání po 30 %, když na ně nedosáhneme, by bylo z hlediska našeho postavení na veřejnosti katastrofou, tak tomu bylo v případě Lisabonské strategie. Máme toho dost. Je načase bojovat chytře, splnit svou povinnost, ale současně zajistit, aby své splnil i zbytek světa. A konečně, slyšel jsem, že několik poslanců Evropského parlamentu se hodlá vydat do Cancúnu, aby zde protestovali; na to mají samozřejmě právo, byl bych však rád, aby tak činili jako soukromé osoby, nikoli jako akreditovaní delegáti. Danuta Jazłowiecka (PPE). – (PL) Pane předsedající, moji kolegové poslanci mnohokrát zdůraznili, že je nutné, abychom ke klimatické politice zaujali jednotný interní postoj. Ráda bych však upozornila na to, že bychom na nadcházející konferenci o klimatu měli využít i naši největší přednost, která je, jak se ukázalo vloni, zároveň naší největší slabostí. Mám na mysli víceúrovňovná jednání a snahu porozumět argumentům našich partnerů a také obratné hledání uspokojivého kompromisu. Zkusme do klimatické politiky promítnout evropské know-how. Izolace, o níž mluvila paní komisařka, závisí na účasti Spojených států, Číny, Brazílie, Ruska a Indie. Bez nich nemá smysl, aby Unie přijímala jakákoli opatření. Dále je nutné jasně uvést, že se od výraznější role na mezinárodním poli, kterou chtějí sehrávat nově vznikající hospodářské velmoci, odvíjí i jejich povinnost přijmout větší závazky. Brazílie, Rusko, Indie a Čína se nemohou stále odvolávat na to, že potřebují dohnat rozvinuté země, a tím odůvodňovat svůj nesouhlas s radikálními opatřeními na ochranu klimatu. Větší moc s sebou nese větší odpovědnost. Maria Da Graça Carvalho (PPE). – (PT) Pane předsedající, úspěch cancúnské konference o změně klimatu je životně důležitý pro důvěryhodnost jednacího procesu, nad nímž má záštitu Organizace spojených národů. Je proto nezbytné, aby byly přijaty konkrétní závazky a stanoveny realistické cíle. Velký význam má nalezení shody o takových aspektech, jako je například politika ochrany lesů, přenos technologií do rozvojových zemí a financování. Pokud se nám nepodaří dosáhnout dohody v celosvětovém měřítku, měla by Evropa přesto zůstat otevřená úvahám o druhém období závazku podle Kjótského protokolu, avšak za stanovení určitých podmínek, které zajistí zejména environmentální integritu protokolu, nové vymezení mechanismu čistého rozvoje a převzetí závazků hlavními světovými znečišťovateli, jako jsou Čína a Spojené státy. Csaba Sándor Tabajdi (S&D). – (HU) Pane předsedající, před nadcházející konferencí o klimatu, která se bude konat v Cancúnu, by si Evropská unie a její členské státy měly konečně uvědomit, že vytyčování dalších a dalších jednostranných cílů nijak nepomůže tlaku na Spojené státy, Čínu a Indii a ani nemůže pomoci zapojení nově se rozvíjejících ekonomik do boje proti změně klimatu. Ve světle výše uvedeného se návrh skupiny Zelených / Evropské svobodné aliance na jednostranné zvýšení závazku snížení oxidu

131

132

CS


uhličitého na 40 % jeví jako nadsazený Avšak i jednostranný závazek 30 % má smysl jedině za předpokladu, že bude podložen reálnými opatřeními. Souhlasím s paní Hedegaardovou: Unie může získat zpět svou vedoucí úlohu jedině tehdy, pokud prokáže konkrétní výsledky, bude investovat do výzkumu a vývoje, vytvoří zelená pracovní místa, rozvine inteligentní elektrickou síť a bude prosazovat udržitelný zelený růst. Karin Kadenbach (S&D). – (DE) Pane předsedající, paní Schauvliegeová, paní komisařko, Parlament se již při mnoha příležitostech výslovně zavázal přijímat opatření na ochranu klimatu. Bohužel se mi zdá, že tvůrci rozhodnutí v členských státech jsou o tom přesvědčeni méně. Ministři životního prostředí, často velmi ambiciózní, v mnoha případech mohou konat podle vlastní vynalézavosti. Dále ministři financí a hospodářství a ti, kdo jsou odpovědní za ekonomiku, doufejme uvažují z hlediska delšího časového horizontu. Ale opatření jsou nejčastěji přijímána na velmi jasně vymezené období, konkrétně na období do příštích voleb. Příroda však nemůže brát ohled na politické malichernosti. Bude reagovat na tuto změnu klimatu se všemi negativními důsledky pro lidi, vlastně pro lidstvo jako celek, které s tím souvisejí. Pokud se nám nepodaří přesvědčit veřejnost o naléhavosti věci, a zejména o tom, že je zapotřebí neprodleně jednat, velkou část finančních prostředků bude nutné vynaložit na řešení následků katastrof, a to v nijak vzdálené budoucnosti Paní komisařko, pod heslem „jedna planeta, jeden hlas“ vám přeji, abyste v Cancúnu v zájmu budoucích generací uspěla. Sonia Alfano (ALDE). – (IT) Pane předsedající, vážení kolegové, velmi si vážím přítomnosti komisařky Hedegaardové a postoje, který zaujala. Chtěla bych vám poděkovat za váš příslib, že budete Parlament o vývoji v Cancúnu pravidelně informovat. Boj proti změně klimatu musí probíhat na světové úrovni za účasti všech, ovšem představa, že náš postoj se musí odvíjet od postoje ostatních zemí, je nezodpovědná a nijak neodpovídá roli, kterou si sama EU stanovila, tedy vedoucí úloze v kulturních revolucích na světové úrovni, především v boji proti klimatu. Je tedy nezbytné, abychom si stanovili ještě ambicióznější cíle a zajistili, aby je jednotlivé členské státy plnily. Proto děkuji paní komisařce za vznesení přípomínky Itálii před několika dny, že by měla dodržet svůj finanční slib věnovat 200 milionů EUR na boj proti změně klimatu. Bohužel musím Komisi informovat, že rozpočet italské vlády v tomto okamžiku tyto finanční prostředky podle všeho neposkytne. Ráda bych proto požádala Komisi, aby využila veškeré dostupné prostředky k tomu, aby přiměla členské státy splnit své sliby, zejména pokud se jedná o tak významný boj o blízkou budoucnost obyvatel celé planety ... (Předsedající řečnici přerušil.) João Ferreira (GUE/NGL). – (PT) Pane předsedající, Evropská unie nese díl viny na kodaňském neúspěchu a na zastavení pokroku v mezinárodních jednáních. Nestačí se prohlásit za ambiciózní, stanovit cíle pro ostatní rozvinuté země, tím spíše, když tyto země nedodržují doporučení Mezivládního panelu pro změnu klimatu, jestliže nijak neřešíme způsoby, jak takových cílů dosáhnout. Na způsobech dosažení těchto cílů záleží více než na cílech, na které se soustředila dnešní diskuse, a to je podle mne ústřední téma. Evropská unie trvá na tržním přístupu s využitím tržních nástrojů, které prozatím prokázaly dvě své vlastnosti: jsou neúčinné a zvrácené. Je to ráj finančních spekulantů: už to nejsou

24-11-2010

24-11-2010

CS


potraviny, už ne státní dluhy, ale samotné ovzduší, vzduch, který dýcháme, jež poslouží novému miliardářskému řádu k vytváření fiktivních finančních aktiv. Paní komisařko, příčiny změny klimatu lze vysledovat v nesmyslnosti tohoto hospodářského a sociálního systému. Řešení spočívá v tom, že skoncujeme s tímto systémem. Iosif Matula (PPE) . – (RO) Pane předsedající, změna klimatu je určitě tou největší výzvou, jíž lidstvo v současnosti čelí. Bohužel očekávání spjatá s konferencí v Cancúnu jsou v důsledku kodaňského neúspěchu poněkud skromná. V Kodani se od rozvinutých zemí očekávalo, že pomocí různých způsobů podpoří akční plány rozvojových zemí pro boj proti dopadům změny klimatu. Avšak v důsledku hospodářské krize, již členské státy EU pociťují obzvláště silně, jsme nuceni klást důraz i na jiné priority. Dosažení dohody o omezení emisí uhlíku je životně důležité. V Cancúnu musí EU vyjádřit svůj společný postoj k cílům, kterých je třeba dosáhnout, a mít na paměti, že úspěch strategie EU 2020 závisí na splnění cíle v oblasti změny klimatu. V této souvislosti bych chtěl zdůraznit úlohu partnerství zaměřených na rozvoj potenciálu udržitelné energie na regionální úrovni a povzbuzování regionů k tomu, aby využívaly obnovitelnou energii. Gilles Pargneaux (S&D). – (FR) Pane předsedající, paní komisařko, víme, že máte bojovného ducha, a víme rovněž, že si přejete, aby Evropa na konferenci v Cancúnu hovořila jednotným hlasem. Proto bych vás chtěl požádat, zda byste nám mohla sdělit svůj názor na dvě otázky, dvě opatření, která jsou uvedena v našem usnesení, o němž budeme zítra hlasovat. A byl bych rád, kdybyste mohla své názory na tyto dva návrhy zveřejnit před zítřejším hlasováním. Zaprvé se jedná o vytvoření zeleného fondu, z nějž bychom nakonec mohli od roku 2020 čerpat 100 milionů USD ročně na pomoc nejchudším zemím. Zadruhé je to zavedení daně z finančních transakcí ve výši 0,01 %, což by přineslo finanční prostředky v hodnotě 20 miliard EUR, rovněž pro účely pomoci nejchudším zemím. Domnívám se, že toto je důležité téma finanční povahy, které by nám umožnilo postoupit kupředu rychleji a rozšířit záběr. Angelika Werthmann (NI). – (DE) Pane předsedající, cílem konference o klimatu je vytvořit dokument navazující na Kjótský protokol, jehož platnost v roce 2012 skončí. Naléhavě potřebujeme pokročit v boji proti změně klimatu vpřed. Celkově je EU ke splnění cílů v oblasti klimatu na relativně dobré cestě. Pro nás, EU společně se Spojenými státy a Čínou, by však mělo zásadní význam, kdybychom usilovali o vytvoření právních předpokladů uzavření celosvětové dohody o ochraně klimatu. Zejména v těchto těžkých časech poskytne posílení environmentální politiky rovněž významnou příležitost pro hospodářskou politiku, například v podobě investic do obnovitelných energií a energetické účinnosti. Monika Flašíková Beňová (S&D). – (SK) Pane předsedající, na mezinárodních fórech se o změnách klimatu hovoří již téměř dvě desetiletí. Navzdory tomu, že povědomí o tomto skutečně globálním problému vzrostlo, z politického hlediska jsme tyto dvě dekády, dá se říci, promrhali.

133

134

CS


Kjótský protokol přestane platit v roce 2012 a fiasko loňské klimatické konference v Kodani nedává naději, že by se situace měla v dohledné době změnit k lepšímu. Říjnové rozhovory o klimatu jen potvrdily rozkol mezi takzvaným vyspělým světem a takzvanými rozvojovými zeměmi – v Cancúnu proto půjde skutečně o hodně. Pokud chceme, aby byla konference v Cancúnu úspěšná, je nezbytné, aby bohaté země změnily svůj postoj. V prvé řadě je třeba výrazně snížit objem domácích emisí. V této souvislosti rozhodně není řešením takzvané carbon offsetting. Dokud si budou bohaté země od chudých kupovat odpustky za to, že smí dále produkovat emise, klimatu to nijak nepomůže. Kyriakos Mavronikolas (S&D). – (EL) Pane předsedající, otázka, před níž stojíme, zní: podaří se nám v Cancúnu pokročit vpřed v boji proti změně klimatu? Zdá se mi, že náš postoj a naše cíle skutečně určují tempo změn, díky nimž předejdeme ekologické katastrofě, . Postoje Unie jsou stále ještě správné a nesmíme je na této konferenci pouze upřesnit – musíme bojovat za to, abychom došli k mnohem lepším výsledkům, než jsme dosáhli v Kodani. Bohužel musíme, paní komisařko, stále počítat s tím, že bude na nás, abychom přesvědčili velké státy, zejména Spojené státy a Čínu, aby se k této všeobecné snaze bojovat proti změně klimatu připojily. Věřím, že tato snaha přinese své ovoce. Connie Hedegaard, členka Komise . – Pane předsedající, myslím, že bych se po této živé rozpravě mohla omezit na tři základní poznámky, měla bych ale nejprve odpovědět na zcela konkrétní otázku pana Pargneauxe. Domnívám se, že můžeme dosáhnout určitého pokroku v otázkách týkajících se architektury zeleného fondu. Mnohé strany však pravděpodobně budou chtít mít o některých velmi specifických zdrojích financování poněkud více informací – uplynuly totiž jen dva týdny od chvíle, kdy panel OSN na vysoké úrovni tyto různé údaje představil. Realisticky viděno bychom ale měli výrazně pokročit. Měli bychom vědět, co chceme s tímto fondem dělat a jak jej chceme tvořit. Potom, velmi krátce poté, si jsem jistá, že budeme také schopni splnit požadavky fondu. Myslím, že by se postup měl vyvíjet v krocích, máme ale velký zájem o to, aby se zelený fond rozvíjel. Nyní mé tři poznámky. Zaprvé Marita Ulvskogová na začátku této rozpravy řekla, že otázka klimatu se tento rok propadla v prioritách mezinárodních jednání dolů. To je samozřejmě pravda, avšak pravda je i to, že pokud srovnáme naše současné postavení se situací před dvěma lety – nebo před pěti nebo deseti lety –, uvědomíme si, že klima je dnes na programu velmi vysoko. Kdyby nebylo přípravy na kodaňskou dohodu, myslíte si, že by otázky změny klimatu, energetické účinnosti a toho, jak podporovat zelený růst, přežily hospodářskou krizi? Dovolím si tvrdit, že pravděpodobně nikoli. Je to něco, co je ještě stále velmi důležitým prvkem na programu EU a musí to tak zůstat. Pan Ouzký říkal, že Evropa je pořád moc optimistická – no možná to není tak marné. Ti, kdo dosáhnou velkých věcí, nebývají pesimisté. Evropa v roce 2008 tím, že stanovila cíle, naznačila cestu; a mnohé ekonomiky se jí v přípravě na Kodaň vydaly. Před dvěma lety jsme cíle vytyčovali víceméně osamoceně. Před Kodaní stanovovaly své domácí cíle velké ekonomiky jako Indonésie, Mexiko, Korea, Indie, Jihoafrická republika a další – a jejich seznam je mnohem delší. Za stávajících podmínek je to rovněž velmi

24-11-2010

24-11-2010

CS


důležité z pohledu evropského obchodu. To jsme si skutečně vydobyli. V mnoha zemích dochází nyní pod vlivem těchto domácích cílů k určité změně paradigmatu. Ano, v mnoha ohledech je to příliš pomalé, ale skutečně jsme ušli poměrně dlouhou cestu. Někdo zmínil nově se rozvíjející ekonomiky. Tehdy to nebylo téma pro nově se rozvíjející ekonomiky, před dvěma lety by nově se rozvíjející ekonomiky řekly, že ony se změnou klimatu zabývat nebudou. Bohaté země by se s tím musely vypořádat – tedy rozvinuté země. Dnes díky Kodani uznávají, že nesou společnou odpovědnost. V Cancúnu se musíme snažit dosažený výsledek prohlubovat – a budeme se snažit. Padlo několik dotazů ohledně mechanismu čistého rozvoje. Ano, to je problém. V této souvislosti se potýkáme s určitými problémy a máme to na seznamu věcí, které musíme v Cancúnu řešit – pokusit se učinit další kroky vpřed v otázce reforem nezbytných pro systém mechanismu čistého rozvoje. Panu Skylakakisovi bych chtěla říci, že mohu s potěšením oznámit, že Komise zítra předloží návrh jistých omezení používání průmyslových plynů. V této věci jsme velmi dobře spolupracovali s Parlamentem, což bylo nutností k tomu, abychom pokročili v jednání s členskými státy. Náš návrh předložíme zítra a myslím, že jím vyloučíme mnohé obavy Parlamentu. Moje poslední poznámka se týká pana Leinena a pana Arsenise, kteří oba vyjádřili znepokojení, že ke Cancúnu přistupujeme s příliš nízkým očekáváním. Myslím, že říci, že chceme ambiciózní, věcný a vyvážený výsledek – se všemi prvky, které jsme já i zástupkyně belgického předsednictví zmínily – není něco, co by bylo málo odvážné. Pokud skutečně dojdeme k rozhodnutí o lesnictví, o přizpůsobení, o technologiích, o poskytování financování rychlého zahájení a o tom, jak měřit, vykazovat a ověřovat trhy s uhlíkem, a také o různých dalších prvcích, o nichž jsme dnes hovořili, pak to budu považovat za skutečný pokrok. Všichni víme, že nemůžeme dospět k jedné z věcí, jak bychom rádi – totiž k mezinárodně závazné dohodě. Jedním z důvodu je nedostatečný pokrok na půdě amerického Senátu. Je nám všem známo, že to je ten pravý důvod. Ovšem já se domnívám, že pokud si udržíme tuto dynamiku, můžeme stále ještě uskutečnit evropský cíl, tedy že budeme mít mezinárodně závaznou dohodu, jakmile to bude možné. My všichni uděláme maximum, abychom v Cancúnu dosáhli pokroku. Jiné alternativy jsou velmi smutné, jsou skutečně ponuré. Musíme tento pokrok zajistit a mohu vám s určitostí říci, že evropská delegace společnými silami učiní vše, co bude možné, aby byl pokrok dosažen, a to tak, aby svět slyšel, že hovoříme naším proslulým „jedním hlasem“. Já doufám, že to bude takový „jeden hlas“, kde budeme říkat všichni totéž, přijdeme se stejnými prioritami, ať už jsme ministři, členové Komise, odborníci nebo poslanci Evropského parlamentu. Současně se těším na spolupráci s vaší delegací po příjezdu do Cancúnu. Joke Schauvliege, úřadující předsedkyně Rady. – (NL) Pane předsedající, vážení poslanci, přirozeně souhlasím se slovy paní komisařky a i já bych ráda poděkovala všem poslanců tohoto Parlamentu za jejich poznámky i obavy, které vyjádřili. V každém případě je bereme na vědomí a přihlédneme k nim. Dále bych ráda poděkovala Komisi a jejím útvarům za dosavadní konstruktivní spolupráci. Myslím, že bychom měli tímto směrem pokračovat a že to bude klíčové i v následujících dnech a týdnech, jak v Cancúnu, tak také na samotné

135

136


CS

klimatické konferenci. Paní komisařka řadu bodů zodpověděla, dovolte mi však doplnit několik poznámek za sebe. Padly zde četné zmínky o důvěryhodnosti, o jednohlasném vystupování, a to samozřejmě musíme splnit. Z vlastní zkušenosti, kdy jsem se zúčastnila 10. konference smluvních stran k Úmluvě o biologické rozmanitosti v Nagoji, vím, že to Evropská unie dokáže a že je to zároveň jediná správná cesta k dosažení dobrého výsledku. Nesmíme však myslet pouze na zkušenosti z Nagoji, nýbrž i na špatné zkušenosti z loňského roku z Kodaně, a poučit se z nich. Rada ve skutečnosti tak postupovala; za sebe jsme přijali jasné stanovisko. Máme své závěry Rady, na jejichž základě můžeme vyhlásit jednoznačné poselství EU, pochopitelně i na mezinárodní úrovni. Pane Eickhoute, není třeba podotýkat, že pokud by se Evropská unie musela vracet k závěrům Rady, platí, a je to tak v praxi obecně vždy, koordinace EU s tím, že poselství může vstoupit v platnost opět jednomyslným schválením zde. Slyšela jsem i řadu poznámek ohledně zvýšení cíle snižování na 30 %. Jak víte, Rada i v tomto případě podpořila zprávu předsednictví na toto téma – zpráva vychází ze sdělení, ve kterém Komise předkládá analýzu dopadu zvýšení cíle na 30 %. V této zprávě, kterou již Rada přijala, požadujeme, aby Komise podrobněji zkoumala dopad na úrovni členských států. V tomto směru bylo současně přislíbeno, že na jaře – na jarním zasedání – proběhne rozprava podložená podrobnějšími závěry Komise o pokroku v naplňování cíle 20% snížení. Vážení poslanci, několik z vás oprávněně zmínilo význam konference v Nagoji. Nejde o přizpůsobování našich cílů. Musíme být realističtí, avšak musíme také vyvíjet maximální úsilí s cílem zajistit, že i v případě Cancúnu dosáhneme kvalitního výsledku – že tento balíček bude vyvážený. My jako belgické předsednictví učiníme vše, co bude v našich silách, abychom takového výsledku dosáhli. Učiníme tak společně se všemi členskými státy, s Evropskou komisí a s vaší podporou; musíme tímto způsobem zajistit, abychom na základě síly důvěry obnovené konferencí v Nagoji – kde se díky činnosti na více úrovních podařilo opět dosáhnout shody – dokázali touto cestou pokračovat i v Cancúnu a dokázali obnovit naději pro klima. PŘEDSEDAJÍCÍ: ROBERTA ANGELILLI Místopředsedkyně Předsedající. – Obdržela jsem jeden návrh usnesení (1) předložený v souladu s čl. 110 odst. 2 jednacího řádu. Rozprava je ukončena. Hlasování se bude konat ve čtvrtek 25. listopadu 2010. Písemná prohlášení (článek 149) János Áder (PPE), písemně. – (HU) Možná jste již slyšeli o skandálu s HFC-23, který byl včera oznámen na tiskové konferenci pořádané skupinou PPE. I já shledávám naprosto ostudným, že by evropští daňoví poplatníci měli platit zhruba sedmdesátkrát více za likvidaci skleníkových plynů produkovaných při výrobě chladicího plynu, který se postupně přestává používat, přičemž vznikají mimořádné vedlejší zisky pro několik převážně čínských a indických společností. Skandál přisypává sůl do rány, neboť Evropská unie, opírající se (1)

Viz zápis.

24-11-2010

24-11-2010

CS


o důvěru investorů, neplánuje obchodování s těmito emisemi ihned, před rokem 2013, pozastavit a tuto neudržitelnou situaci změnit. Situace je ještě horší s ohledem na to, že Komise činí při mezinárodních jednáních o klimatu vše, co je v jejích silách, aby zabránila nově přistupujícím státům v dodržování kjótských kvót, které tvoří součást jejich národního bohatství. Činí tak navzdory tomu, že za kvótami, na něž mají někdejší socialistické země, včetně Maďarska, nárok, se skrývá skutečný pokles emisí, za což východoevropské země zaplatily od okamžiku změny režimu velké částky. Avšak jádrem včera odhaleného skandálu je právě to, že zatímco evropští spotřebitelé dosud zaplatili za likvidaci HFC-23 1,5 miliardy EUR, koncentrace tohoto plynu, který je 12 000krát agresivnější než oxid uhličitý, v ovzduší v posledních dvou desetiletích trvale stoupá. Proto by pro nás, dámy a pánové, nebylo žádným překvapením, pokud by EU s takovým dvojím metrem neměla v Cancúnu jednotné stanovisko, stejně jako v Kodani. José Manuel Fernandes (PPE), písemně. – (PT) Jsem zastáncem toho, aby na summitu o klimatu, který začíná příští ponděli v Cancúnu, byla uzavřena závazná dohoda se specifickým mezinárodním systémem sankcí. Je zřejmé, že taková dohoda bude mít smysl jedině za předpokladu, že bude závazná i pro hlavní světové producenty emisí – Spojené státy, Čínu a Indii. Evropská unie je lídrem v boji proti změně klimatu a měla by být podporována v tom, aby toto postavení budovala, nesmíme přitom ovšem zapomínat na obrovské úsilí, které již naše podniky vynaložily, aby vyhověly povinným snížením emisí v Evropě. Nutno podotknout, že EU je odpovědná za zhruba 15 % světových emísí a podle odhadů tento podíl do roku 2030 klesne na 10 %, zatímco Spojené státy, Čína a Indie tvoří polovinu světových emisí a jejich podíl stoupá. V důsledku toho nemohu souhlasit s tím, že EU by měla jednostranně snížit své emise CO2 o 30 % oproti 20% cíli, pokud nebudou stejně postupovat i jiné země, konkrétně Spojené státy. To neznamená, že by EU měla krotit své ambice. Naopak, domnívám se, že i když s námi ostatní nepůjdou, měli bychom i nadále zaměřovat své snahy na vědecký výzkum, technologické inovace související s bezuhlíkovými zdroji energie, energetickou účinnost a na vytváření zelených pracovních míst v zájmu zvýšení naší konkurenceschopnosti. Alajos Mészáros (PPE), písemně. – (HU) Směrem k období po Kjótském protokolu ... Neúspěšný kodaňský summit ještě více posiluje význam 16. konference smluvních stran rámcové úmluvy OSN o změně klimatu, která se má konat v prosinci v Mexiku. Třebaže na mezinárodní úrovni lze Kodaň považovat za krok vpřed, ani zdaleka nenaplnila naše očekávání. Kjótský protokol vyprší v roce 2012 a právě proto je mimořádně důležité, abychom jasně vymezili globální cíle, které by byly všem zřejmé. Nestačí, že v této věci panuje relativní shoda o tématu v rámci EU. Je důležité, aby naše cíle přijaly i Spojené státy a hlavní asijské velmoci. I když v Cancúnu nelze dosáhnout shody ohledně čísel a procent, je naprosto nezbytné, aby se státy Úmluvy shodly na konkrétních plánech a závazcích a tím připravily cestu uzavření protokolu pro období po Kjótu na summit v Jihoafrické republice v roce 2011. Je nutné se dohodnout o otázkách, jako je financování, sledování a kontrolní mechanismy. Evropská unie musí svým jednotným postupem jít dobrým příkladem. Katarína Neveďalová (S&D), písemně. – (SK) Na úvod je třeba podotknout, že konference o změně klimatu v Cancúnu je další velkou šancí vykonat něco pro budoucí generace a alespoň částečně napravit to, co se nám nepodařilo v Kodani. Světovou změnu klimatu již nelze popírat. Výsadba vinic v horských oblastech a pěstování plodin na místech, kde nikdy nerostly, stejně jako například časté přírodní katastrofy jako povodně, jsou toho příkladem. Musíme přijmout odpovědné a dlouhodobé řešení. Nejsem odborníkem na životní prostředí

137

138

CS


a teorie se různí, ale věřím, že je třeba něco udělat. Přestaňme diskutovat o tom, zda změna klimatu existuje, či nikoliv, ale o tom, jak proti ní bojovat. Přestaňme diskutovat o tom, zda se dá změna klimatu zastavit, a radši pro to něco učiňme. Evropská unie i všechny její členské státy musí mít v těchto diskusích vedoucí postavení. Máme zodpovědnost za budoucnost celého světa. Musíme podpořit výrazné snížení produkce emisí, zapojme i města, regiony a vesnice do ochrany životního prostředí, snažme se vytvářet více zelených pracovních míst a podpořme investice do výzkumu a inovací. Věřím, že právě my stále můžeme tuto planetu zachránit. Jen musíme stát pevně a jednotně při sobě. Bogusław Sonik (PPE), písemně . – (PL) Jednání o klimatu v Cancúnu budou zahájena za pouhý týden. EU přijala ambiciózní plány v oblasti snižování emisí, financování, lesnictví a přenosu technologií. Na jedné straně je při jednáních o klimatu důležitá horlivost, ta však nesmí zastínit význam rozhodnutí, která budou na konferenci skutečně přijata. Měli bychom vyvodit závěry z rozpačitých výsledků kodaňské konference o změně klimatu, na níž nebyla přijata žádná důležitá konkrétní opatření. Proto by Evropská unie na 16. konferenci smluvních stran měla přispět k obnově důvěry v mezinárodní jednání o změně klimatu. Tato diskuse již trvá poměrně dlouho. Nyní v Cancúnu je nutné vypracovat příslušná konkrétní opatření, na jejichž základě bude možné uzavřít v roce 2011 v Jihoafrické republice komplexní mezinárodní dohodu. 15. Budoucnost strategického partnerství Afrika-EU před 3. summitem Afrika-EU (rozprava) Předsedající. – Dalším bodem jsou prohlášení Rady a Komise o budoucnosti strategického partnerství Afrika-EU před 3. summitem Afrika-EU. Olivier Chastel, úřadující předseda Rady, jménem místopředsedkyně Komise a vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku. – (FR) Paní předsedající, dámy a pánové, především jsem vám velmi vděčný za to, že jste mi umožnili promluvit o příštím summitu Evropská unie-Afrika. Vím, že se o něj mnozí z vás zajímají. První summit, který se konal v roce 2000 v Káhiře, zahájil proces kontinentální spolupráce, zatímco druhý, který se uskutečnil v roce 2007 v Lisabonu, vytyčil nový program pro vztahy Evropské unie a Afriky. Třetí summit v Tripolisu by měl naše strategické partnerství upevnit a konečně přinést konkrétní výsledky. Nejdůležitější je, aby Africká unie sehrávala vůdčí roli v otázkách míru a bezpečnosti. Africká unie jako první vyslala mírovou misi do Súdánu. V Dárfúru přebírá Africká unie díky skupině vedené panem Mbekim globální vedoucí politickou úlohu. Pokrok, který byl nedávno dosažen na jednáních o rámcové dohodě Sever-Jih, je důležitým krokem k pokojné transformaci. Vyslání mise pozorovatelů Unie v průběhu voleb mimoto jasně zdůrazňuje naše odhodlání přispět k zajištění pokojné transformace v Súdánu. V Somálsku je AMISOM, mise Africké unie v Somálsku, jediným aktérem, který je přítomen na místě, a sice v Mogadišu. Pokud jde o státní převraty, pravidlo přísné nulové tolerance uplatňované Africkou unií poskytuje ochranu a sehrává rozhodující roli při znovunastolení ústavního pořádku. Africká unie se stala organizací, která vytváří normy nejen v této oblasti, ale také v oblasti politické správy věcí veřejných na africkém kontinentu a v procesu hospodářské integrace. Poskytuje politický rámec, který jejím členským státům a regionálním hospodářským společenstvím umožňuje stimulovat vnitroafrickou výměnu a nadnárodní infrastrukturu.

24-11-2010

24-11-2010

CS


Celé portfolio nového partnerství pro rozvoj Afriky včetně jeho socioekonomického programu je nyní plně integrováno s Africkou unií. Tento vnitřní proces probíhá současně s reformami, které jsou uskutečňovány v souvislosti se zastoupením Afriky v mezinárodních strukturách správy věcí veřejných. Africká unie má dobrou pozici, aby koordinovala africký postoj k této problematice na mezinárodní scéně. Například ministerský předseda Etiopie byl Africkou unií pověřen, aby vystupoval jménem Afriky na mezinárodní scéně v otázkách změny klimatu. V některých otázkách, v nichž potřebujeme od Afriky řešení a přispění, se Africká unie stala pro Evropskou unii nepostradatelnou, ať už jde o zachování míru, migraci, obchod s drogami, změny klimatu nebo Mezinárodní trestní soud. Afrika také nabízí příležitosti, které by Unie měla prozkoumat, vezměte si například spolupráci v oblasti energetických vztahů, smlouvu o obchodování se zbraněmi a perspektivy, které nabízí soukromý sektor, abych uvedl aspoň některé. Zvlášť velká výzva v rámci spolupráce Evropská unie-Africká unie jasně souvisí s Mezinárodním trestním soudem. Naši afričtí partneři přispěli k jeho vytvoření a jejich spolupráce je i nadále nezbytná pro tento politický cíl, který má pro Evropskou unii prvořadý význam. Kritizují však způsob, jakým byla řešena záležitost súdánského prezidenta al-Bašíra, a to, že Rada bezpečnosti neuplatnila postup pozastavení, což vedlo k tomu, že se Africká unie od tohoto soudu distancovala. My v Unii očividně i nadále plně podporujeme nezávislost tohoto soudu a můžeme pouze ponechat tuto záležitost, pokud jde o případný postup pozastavení, v rukou Rady bezpečnosti. Na příštím summitu jasně vyjádříme své mínění, přičemž velmi dobře víme, že summit nepochybně nepovede ke změně v postoji Africké unie, který je také pevně zakotven. Evropa zůstává nejdůležitějším partnerem Afriky. Politická, hospodářská, institucionální a rozvojová spolupráce vždy převyšuje stávající spolupráci v rámci kteréhokoli jiného regionálního partnerství nebo v rámci vztahů s vládou kterékoli země. Unie by však neměla podceňovat rychle rostoucí zapojení rozvíjejících se partnerů. Evropu by měla tato nová situace těšit, ale protože má dopad na vztahy mezi Evropskou unií a Afrikou, žádáme také o to, aby byl znovu kladen důraz na známé prvky, které představují naše trumfy a přinášejí přidanou hodnotu. Zajistilo by to lepší koordinaci a přednostní zaměření na situace, které jsou výhodné pro všechny. My v Unii se nacházíme v institucionální situaci, která jinde ve světě nemá sobě rovnou: dvě unie, které si vytyčily jako svůj cíl regionální integraci a chtějí přispívat k zavedení multilaterálního systému globální správy věcí veřejných. Africká unie se zájmem sleduje vznik nových institucí, které se zavádějí díky Lisabonské smlouvě. Afrika je nenucená a předcházejí si ji mnozí partneři, kteří jí poprvé, tedy poprvé po dlouhé době, nabízejí nadějné vyhlídky růstu. Bude tedy jistě chtít, aby se s ní zacházelo jako s rovnocenným partnerem. Příprava na summit proto pokračuje. Diskuse s našimi libyjskými hostiteli a protějšky z Africké unie jsou užitečné. Mnozí vedoucí představitelé z Evropy i Afriky potvrdili, že se zúčastní na nejvyšší úrovni. Hlavní diskuse na summitu se zaměří na jeho ústřední téma: investice, hospodářský růst a tvorbu pracovních míst, a také na některá vedlejší témata, jež s tím souvisejí. Doufáme, že tyto diskuse povedou ke konkrétním výsledkům. Účastníkům politického dialogu na ministerské úrovni, který se uskutečnil v Malawi, se podařilo dokončit komuniké summitu, Tripolskou deklaraci, a společný akční plán na léta 2011–2013. Tento plán představuje solidní základ pro naše budoucí úsilí, neboť zajišťuje dobrou vyváženost mezi tradičními rozvojovými prioritami – infrastruktura, rozvojové

139

140

CS


cíle tisíciletí –, politickými tématy – mír a bezpečnost demokratická správa věcí veřejných a lidská práva, migrace, mobilita, pracovní místa – a novými slibnými oblastmi spolupráce, jako je obnovitelná energie, změna klimatu, informační technologie a vesmír, abych se zmínil jen o některých. Na závěr bych vám chtěl říci jménem prezidenta Van Rompuye, že upřímně vítám pozitivní zapojení Parlamentu do diskusí o budoucnosti vztahů mezi Afrikou a Evropskou unií a vítám schůzku mezi Evropským parlamentem a Panafrickým parlamentem, která se bude konat v Tripolisu dne 27. listopadu, bezprostředně před summitem. Tato schůzka bude výbornou příležitostí pro přípravu základních doporučení pro projednání v plénu, které se uskuteční v době summitu. Stejně tak jsem potěšen vyzněním dnešní rozpravy a se zájmem očekávám vaše názory. Andris Piebalgs, člen Komise. – Paní předsedající, je pravdou, že ústřední místo v partnerství Evropy s Afrikou i nadále zaujímá dosažení rozvojových cílů tisíciletí a překonání chudoby. Zároveň však naše vztahy jdou mnohem dále. Možnosti spolupráce obou kontinentů jsou mimořádně velké. Komise tento měsíc předložila návrhy, jak upevnit naše vztahy tím, že je posílíme a zaměříme se na dlouhodobý udržitelný růst podporující začlenění. Summit v Tripolisu bude výbornou příležitostí diskutovat o možnostech zlepšení naší spolupráce v tomto směru. Komise se domnívá, že je třeba posílit politický dialog a dialog o politikách překračující rámec tradičních rozvojových scénářů. EU a Afrika musí dvoustranně spolupracovat a musí spolupracovat i na mezinárodní scéně, aby podpořily náš společný zájem: vyrovnat se se změnou klimatu, dosáhnout pokroku v plnění rozvojových cílů tisíciletí a podporovat mír a bezpečnost, demokratickou správu věcí veřejných a lidská práva. Cílem je zajistit, že obě strany budou moci společně čelit globálním výzvám, jež budou hlavním tématem na pořadu summitu, a že připraví půdu pro efektivnější a vzájemně výhodnou spolupráci. S ohledem na zaměření summitu na investice, růst a tvorbu pracovních míst se musíme dohodnout i na tom, jak společně usilovat o překonání důsledků hospodářské a finanční krize. K tomu bude zejména nutné podpořit prostředí příznivé pro podnikání a investice. Bude to příležitost, abychom se zabývali slibnými oblastmi, jako jsou obnovitelné energie, informační a komunikační technologie, věda a další. Jsou to oblasti, po kterých je v Africe obrovská poptávka a kde zároveň Evropa má co nabídnout. Můžeme také navázat na dosavadní společné úspěchy: mír a bezpečnost a regionální integraci. Tato ambiciózní agenda vyžaduje, abychom navázali na úspěch lisabonského summitu v roce 2007 a na výsledky dosažené od té doby díky společné strategii Afrika-EU a jejímu prvnímu akčnímu plánu. Na základě poučení z předchozího vývoje komuniké také vyzývá obě strany, aby dělaly více pro překonání současné roztříštěnosti politických rámců a finančních nástrojů. Měla by být nalezena lepší součinnost mezi politikami EU zejména vůči subsaharské Africe a vůči Středomoří, aby se zajistila větší soudržnost, efektivita a zviditelnění. Je také zapotřebí lepší vnitřní koordinace s členskými státy a aktivní zapojení všech zúčastněných subjektů – Parlamentu, občanské společnosti, soukromého sektoru. Aby bylo dosaženo lepších výsledků, měl by se akční plán na léta 2011–2013 přednostně zaměřit na činnosti, které mají jasnou regionální, kontinentální nebo globální přijatou

24-11-2010

24-11-2010

CS


hodnotu. Summit bude výbornou příležitostí pokročit vpřed. Bude vyžadovat změny i na evropské straně a k tomu bude nutné zlepšit způsob, jakým EU řídí své vztahy s Afrikou. Domnívám se, že bude třeba, abychom po summitu v této diskusi pokračovali, ale velmi se těším na dnešní rozpravu, abychom byli na summit dobře připraveni. Filip Kaczmarek, jménem skupiny PPE-DE. – (PL) Paní předsedající, společné výzvy, před nimiž stojí Afrika a Evropská unie, jsou jasné a jednoznačně dané. Hovořili o tom pan Chastel i pan Piebalgs. Nepochybně mezi ně můžeme zařadit odstranění chudoby, mír a bezpečnost, demokracii a lidská práva, globální správu věcí veřejných a změnu klimatu. Máme také stanoveny konkrétní cíle na mezinárodní úrovni – rozvojové cíle tisíciletí. Souhlasím s panem Piebalgsem, že dosažení rozvojových cílů tisíciletí bude skutečně mimořádně důležité pro spolupráci v oblasti rozvoje a pro budoucnost Afriky. Zformulovali jsme také určité další cíle, které jsou velmi důležité pro vzájemné vztahy mezi Evropskou unií a Afrikou. Je to zdokonalování politické správy věcí veřejných a efektivní, řádná a udržitelná správa přírodních a ekonomických zdrojů. Doufáme, že partnerství mezi Evropskou unií a Afrikou a také společné strategie a společná opatření přinesou nesporné výsledky. Například doufáme, že hospodářský růst, jehož jsme svědky v mnohých afrických zemích, urychlí sociální začlenění a sníží míru chudoby a sociální nerovnosti. Proto skutečně chceme vytvořit podmínky pro investice a obchod a v důsledku toho pro tvorbu nových pracovních míst. Doufáme také, že tento vývoj bude udržitelný, což znamená, že povede k vybudování efektivního, ekologického a konkurenceschopného hospodářství. Jedním aspektem, který bude jistě také na summitu silně zdůrazněn, je obrovský a zatím stále nevyužitý potenciál Afriky v oblasti obnovitelné energie včetně vodních, slunečních, větrných a geotermálních elektráren a elektráren na biomasu. Představují určitý potenciál, který až dosud nebyl plně využíván a který stejně jako další aspekty potenciálu Afriky nepřináší vždy prospěch lidem, kteří tam žijí. Důraz na dobrou správu věcí veřejných a na využití tohoto potenciálu povede podle mého názoru ke kvalitativní změně. Monika Flašíková Beňová, jménem skupiny S&D. – (SK) Paní předsedající, jediným mezikontinentálním partnerstvím, které Evropská unie navázala, je právě strategické partnerství s Afrikou. Po přečtení textu, který Komise zveřejnila před nadcházejícím summitem, jsem se však nemohla ubránit dojmu, že vyznívá až příliš pozitivně. Jako by ho psal někdo v růžových brýlích. Skutečnost však má k růžové barvě velmi daleko. Chceme-li problémy překonat, musíme o nich zcela otevřeně hovořit. Na straně Afriky stále převládá dezintegrace. Politický mandát Africké unie je slabý a africký kontinent je stále rozdrobený, i hospodářsky. Dohody o hospodářském partnerství mezi EU a africkými zeměmi nefungují a africká regionální hospodářská společenství celou situaci ještě více znepřehledňují. Stručně řečeno, stěží lze tedy stěží hovořit o Africe jako o jednom celku. Na druhé straně Unie a její členské státy nemají vůči Africe soudržné politiky a k partnerství se často stavějí prospěchářsky nebo paternalisticky. Bylo by proto dobré, aby Komise ve své zprávě zohlednila i tyto aspekty. Charles Goerens, jménem skupiny ALDE . – (FR) Paní předsedající, současná doba poznamenaná krizí by neměla nechávat vyzkoušeným a ověřeným postupům a tomu, co

141

142

CS


jsme slýchali dříve, příliš mnoho prostoru. Nemá-li být summit EU-Afrika zbytečný, měl by úspěšně atakovat skutečné problémy. Navíc, a to je zdaleka nejdůležitější moment, by měl otevřít vyhlídku na značný potenciál, kterým africký kontinent disponuje. Od Afriky očekáváme jasný signál, pokud jde o zlepšení její správy věcí veřejných, schopnost realizovat přidanou hodnotu a odhodlání zastavit drancování jejích zdrojů. Očekáváme také, že Afrika poukáže na překážky, které zatím není schopna překonat vlastními silami. Od Evropy očekáváme, že rozvine svou schopnost naslouchat, své zapojení do pokroku Afriky, svůj zájem na osvobození černého kontinentu od politického, hospodářského a obchodního otroctví. V těchto oblastech má Evropa mimořádnou odpovědnost. Pokud summit Evropská unie-Afrika pomůže připravit půdu pro lepší zastoupení Afriky v Radě bezpečnosti a v G20 a lépe ji vyzbrojit pro boj proti chudobě, nebude tento summit zbytečný. Judith Sargentini, jménem skupiny Verts/ALE. – (NL) Paní předsedající, vztahy mezi Evropou a Afrikou jsou napjaté. Může za to podle mého názoru nejen hospodářská krize, ale i způsob myšlení, který je zaměřený krátkodobě a nikoli dlouhodobě. Chceme mít v krátkodobém výhledu v celé Africe volný obchod, a tedy vyvíjet na všechny tyto země tlak prostřednictvím dohody o evropském partnerství, anebo chceme mít v dlouhodobém výhledu v Africe rostoucí hospodářství, se kterým pak budeme moci velkoryseji obchodovat? Chceme, aby Afrika nyní udržela své migranty doma, nebo si uvědomujeme, že naše vlastní obyvatelstvo bude v budoucnu stárnout a že pak budeme potřebovat pracovníky? Chceme se nyní vyhnout platbám za celosvětové oteplování a za problémy, které vyvolává v Africe, a později čelit destabilizaci země nebo kontinentu a velkým skupinám uprchlíků? Chceme se příležitostně dostat do střetu s Čínou nyní, abychom co nejrychleji získali suroviny, anebo chceme být i nadále schopni později těžit z prosperity Afriky? A především také, jak zajistíme, že Afrika bude moci i v dlouhodobém výhledu těžit ze svých vlastních surovin? Jak zajistíme, že afričtí občané budou moci volat africké vůdce k odpovědnosti? A konečně, tento summit EU-Afrika v Tripolisu také ukazuje, že máme co do činění s vůdci, kteří již dlouho přesluhují: Bouteflika, dos Santos, Mugabe – dalo by se pochybovat, zda některý z těchto mužů má zrovna ty nejlepší plány se svým lidem. Na tyto otázky musíme najít odpovědi. Nirj Deva, jménem skupiny ECR. – Paní předsedající, Afrika je nejbohatší kontinent na světě, a její lid je podle příjmu na jednoho obyvatele nejchudší. Jak je to možné? Myslím, že komisař Piebalgs trefil do černého, když řekl, že potřebujeme konkrétní opatření na regionální, kontinentální úrovni. K tomu, abychom se k nim dopracovali, nepotřebujeme další almužny, které jen udržují lid v existenční chudobě, ale musíme usilovat o vytvoření hospodářského růstu. Hospodářský růst může vzejít jen z podniků a vzdělání, ale vzdělání a podniky přijdou jen tehdy, existují-li nástroje k vytvoření hospodářského růstu. Například velká část Afriky dosud nemá elektřinu, takže Afrika nemá potřebné vzdělání ani potřebné počítače ani potřebnou infrastrukturu pro hospodářský růst. Musíme nyní přivést do Afriky více elektřiny, potřebujeme čistou vodu a potřebujeme zajištění potravin. Jsem potěšen, že Africká unie nyní provádí politiku nulové tolerance ke státním převratům. Sláva, jak pravila Rada. Musíme nyní hledět na Afriku jako na moderního, rozvíjejícího se hospodářského tygra a pomoci Afriku rychleji nasytit, aby mohla více zbohatnout.

24-11-2010

24-11-2010

CS


(Řečník souhlasil s položením otázky postupem modré karty podle čl. 149 odst. 8 jednacího řádu) Richard Howitt (S&D). – Paní předsedající, děkuji panu Devovi za jeho vystoupení, ale rád bych se ho zeptal, když říká, že euroalmužny skončily, zda tedy nesouhlasí s tím, že všechny členské státy včetně Spojeného království by se měly řídit kalendářem pro dosažení rozvojového cíle tisíciletí přispívat nejpozději od roku 2013 na rozvojovou pomoc 0,7 % svého HNP? Pokud ne, jak může být naplněna jeho touha po čisté vodě, zajištění potravin a vymýcení chudoby, aniž by mezinárodní společenství splnilo své sliby týkající se výše pomoci? Nirj Deva (ECR). – Paní předsedající, jsem panu poslanci velmi zavázán za jeho zásah. Řekl jsem sněmovně, že almužny jednoduše chudobu nezmírní. Rozvojové cíle tisíciletí samozřejmě podporuji a tleskám vládě konzervativců, která – ačkoli musela snížit náš státní rozpočet, včetně rozpočtu na školství, přibližně o 30 % – účelově vázala a zvýšila rozpočet na rozvojovou pomoc o 27 %. Jsem panu Howittovi velmi vděčen, že mi umožnil informovat o tomto mimořádně konzistentním a velkorysém opatření koaliční vlády v Londýně. Ale dokonce ani zvýšením rozpočtu o 27 %, a dokonce ani v případě dosažení rozvojových cílů tisíciletí, chudobu v Africe neodstraníme, pokud nepomůžeme Afričanům více zbohatnout. Evropa se nestala tím, čím je dnes, jen tím, že by odstraňovala chudobu a žila na existenčním minimu. Zbohatla díky prosperitě. Dokud nevytvoříme v Africe bohatství, které si bude moci ponechat a nebude odčerpáno pryč, neuspějeme. Elie Hoarau, jménem skupiny GUE/NGL. – (FR) Paní předsedající, Evropská unie často vydává dohody o hospodářském partnerství za příležitost pro africké země. Zoufale se také snaží, aby tyto dohody byly rychle podepsány. Nás však znepokojuje, že tyto země nespěchají s podpisem těchto dohod, když jsou pro ně tak výhodné, a chtěli bychom vědět proč. Názory na kvalitu těchto dohod se zcela jednoznačně liší, a dokud tyto názorové rozdíly trvají, bude skupina afrických, karibských a tichomořských států (AKT) odmítat je podepsat. Nebylo by záhodno zintenzivnit dialog a zvýšit porozumění tím, že obavám a očekáváním skupiny států AKT budeme naslouchat? Tyto státy chtějí jednat o rozvojové strategii, zatímco Evropa opakovaně reaguje tím, že hovoří jen o otevírání trhů. Právě toto naslouchání požaduje Smíšené parlamentní shromáždění AKT-Evropská unie. Domnívám se, že ostatní evropské orgány by měly postupovat stejně, chceme-li vybudovat mezi Afrikou a Evropskou unií skutečné strategické partnerství. Giancarlo Scottà, jménem skupiny EFD . – (IT) Paní předsedající, dámy a pánové, třetí summit mezi Evropskou unií a Afrikou je zásadní příležitostí k upevnění vztahů mezi oběma stranami. Během této akce budeme jednat o hospodářském růstu, udržitelném rozvoji a politické správě věcí veřejných a posuzovat několik záležitostí, včetně hodnocení odvětví zemědělství a bezpečnosti potravin v souvislosti s rozvojovými cíli tisíciletí.

143

144

CS


Aby bylo možné zaručit všem lidem přístup k potravinám, bojovat proti chudobě ve venkovských oblastech a zlepšovat kvalitu zemědělské výroby, je nezbytná účast organizací producentů a odvětvových sdružení. Měli by mít možnost se angažovat, dostávat informace a zlepšovat distribuci a řízení přírodních zdrojů. Evropská unie musí usilovat o co nejlepší využití těchto příležitostí, o zintenzivnění dialogu a spolupráce na podporu regionální integrace v Africe. Zejména je třeba bojovat proti nerovnostem a korupci v oblasti iniciativ ke spolupráci. Povinnosti vlád nesmí převažovat nad povinnostmi občanské společnosti a musí být zaručeno zapojení všech zúčastněných stran do strategií udržitelného hospodářského a sociálního rozvoje. Franz Obermayr (NI). – (DE) Paní předsedající, na summitu EU-Afrika mají být projednávány konkrétní iniciativy pro růst a rozvoj, a to je dobře. Není to však dobře u absurdního projektu, jako je transafrická superdálnice, která má být postavena s podporou EU. V roce 2012 má být vybudováno 500 km této silnice, která má vést přímo přes Tanzanii a Keňu, přímo přes Serengeti, největší rezervaci volně žijící zvěře na světě. Je to tedy projekt, který by měl být odmítnut. Miliony volně žijících zvířat každoročně putují přes Serengeti ke svým napajedlům na severu. Vědci vydávají konkrétní varování ohledně ekologické katastrofy, která zde hrozí: jestliže se zvířata nedostanou k vodě, ekosystém se zhroutí a biologická rozmanitost bude ztracena. To pak poškodí místní cestovní ruch, který se podílí na příjmech Tanzanie z 23 %. Vyzývám proto Radu a Komisi, aby tento projekt, který je výrazem ekologického a hospodářského šílenství, rozhodně odmítly. Chraňme poslední zdroje Afriky, zachraňme podruhé Serengeti. Rád bych se vás také zeptal, zda podepíšete písemnou deklaraci proti tomuto projektu dálnice Serengeti, kterou jsem předložil. Cristian Dan Preda (PPE). – (RO) Paní předsedající, summit Evropská unie-Afrika, který se bude konat příští týden v Tripolisu, nám poskytuje příležitost zamyslet se nad tím, jakým směrem chceme vést toto partnerství, které nás s Afrikou spojuje. Sdělení Evropské komise ze dne 11. listopadu je podle mého názoru vítané. Chtěl bych především ocenit důraz, který je v tomto dokumentu kladen na potřebu doplnit rozvojovou spolupráci o konkrétní opatření, jež by mohla nastartovat udržitelný růst v tomto regionu podporující začlenění. Chceme-li skutečně, aby se země v Africe staly skutečnými partnery Unie a vzaly řízení svého osudu do svých rukou, není jiné cesty, jak toho dosáhnout, než podpora hospodářského růstu. Rád bych poukázal na tři aspekty, které, jak se domnívám, jsou pro naše budoucí vztahy s Afrikou zvlášť důležité. – Za prvé, chceme-li, aby bylo hlas Unie v Africe slyšet, musíme zajistit, že jednáme s partnerem, který je schopen vnímat to, co říkáme. Vzhledem k tomu je prvořadým úkolem institucionální posílení Africké unie a zvýšení její operativnosti. – Za druhé, domnívám se, že oblastí spolupráce s Afrikou, která podle analýzy Komise i expertů momentálně funguje nejlépe, je partnerství v oblasti míru a bezpečnosti. Domnívám se však, že můžeme udělat více než dosud. Podle mého názoru musíme posilovat aspekt předcházení konfliktům a politické konsolidační mechanismy, protože konflikty a nestabilní situace v některých zemích regionu očividně ovlivňují plnění rozvojových cílů tisíciletí; – A konečně bych rád zdůraznil, jak nesmírně důležité je nastolit demokracii a dodržovat lidská práva. Evropská unie a Afrika spolu v této problematice často nejsou v souladu. Musí

24-11-2010

24-11-2010

CS


být proto posílen politický dialog a zavedení demokracie v tomto regionu musí být prioritní otázkou, která bude ve vztazích s Afrikou systematicky nastolována. Joanna Senyszyn (S&D). – (PL) Paní předsedající, dosažení rozvojových cílů tisíciletí je klíčovým prvkem nového plánu na provádění společné strategie Afrika-EU. Hlavním problémem je odstranit chudobu, která se v důsledku krize prohloubila. Téměř 30 % světového obyvatelstva žije v extrémní chudobě, což znamená, že mají méně než 1,25 USD na den. Více než 100 milionů lidí nemá přístup k bezpečné vodě. Každou minutu umírá hlady téměř 80 lidí, z toho 60 dětí. Každoročně to je 40 milionů, což odpovídá počtu obyvatel některé velké evropské země. Nejhorší je situace v Africe, zejména v subsaharské Africe. Kromě strategických opatření to vyžaduje také zvýšení okamžité pomoci. Umírající nemohou čekat. Unie je největším poskytovatelem rozvojové pomoci. Od nás přichází více než polovina oficiální pomoci. Na to bychom měli být hrdí. Svou pomoc pro Afriku musíme zintenzivnit a musíme zvýšit její efektivitu. Proto podporuji Komisi v jejích plánech na posílení spolupráce v oblasti rozvoje, která je založena na udržitelném růstu a opatřeních s cílem předcházet sociálnímu vyloučení. Louis Michel (ALDE). – (FR) Paní předsedající, pane Chastele, v roce 2007 jsme byli, my Afričané a Evropané, velmi ambiciózní. Naše společná strategie vycházela z akčního plánu, který obsahoval osm zcela konkrétních strategických partnerství. Na summitu v Tripolisu bude přijat druhý akční plán. Za sebe bych rád zdůraznil čtyři požadavky, které musí být splněny, aby tento strategický plán byl skutečně úspěšný. Zaprvé bych trval na větším zapojení vnitrostátních parlamentů, Evropského a Panafrického parlamentu, do realizace této společné strategie. Za druhé, společná strategie musí být lépe propojena s dohodou z Cotonou. Za třetí, má-li summit v Tripolisu, který je věnován investicím, hospodářskému růstu a tvorbě pracovních míst, být úspěšný, musí naléhavě řešit otázku zlepšení podmínek pro podnikání – slyšel jsem, že to v některých projevech bylo zmíněno, ale je to nezbytné. Jedním z klíčů k hospodářskému a sociálnímu rozvoji Afriky je právně a soudně chráněná nedotknutelnost soukromých investic. Nebude žádná jiná rozvojová strategie, pane Hoarau, než otevírání trhů. Všechno ostatní je charita a ta bohužel dodnes nefunguje, alespoň ne dostatečně. A na závěr, poslední věc: chtěl bych vás, pane komisaři, požádat, abyste se podíval, zda by nebylo užitečné projednat to rychle v Komisi a připravit nějaké návrhy, aby se zajistilo, že naše podniky působící v rozvojových zemích, a zejména v odvětví přírodních zdrojů v těchto zemích, splňují podmínky Doddova zákona, který byl přijat Kongresem USA, nebo že jsou s ním souladu. Znamenalo by to totiž obrovský krok v boji proti drancování přírodních zdrojů a proti korupci. (Řečník souhlasil s položením otázky postupem modré karty podle čl. 149 odst. 8 jednacího řádu) Nirj Deva (ECR). – Paní předsedající, chtěl bych se zeptat pana Michela, s ohledem na jeho postavení bývalého komisaře pro rozvoj a jeho obrovské zkušenosti s Afrikou, zda dokáže prosadit, aby africké parlamenty – zejména výbory pro veřejnou kontrolu financí a rozpočtu v afrických parlamentech – dostaly pravomoci, byly posíleny a poskytli jsme jim větší podporu, tak aby se mohly skutečně ptát, co dělají ministři a prezidenti při

145

146

CS


přijímání legislativních a rozpočtových opatření, jak je to s jasností a odpovědností v tomto procesu? Souhlasí s tím, že to může být něco velmi důležitého, co můžeme v praxi udělat? Louis Michel (ALDE). – (FR) Paní předsedající, to by jistě bylo možné. Musím však říci, že Komise již po mnoho let financuje činnost a kapacity vnitrostátních parlamentů v rozvojových zemích právě proto, aby jim poskytla prostředky pro provádění takové kontroly. Asi také víte, že v jiném parlamentu a v jiné době naše kolegyně poslankyně paní Kinnocková prosazovala návrh, aby strategické dokumenty pro každou zemi a regionální dokumenty byly v případě potřeby – a řekl bych téměř preventivně – aktivně projednávány v parlamentech jednotlivých zemí. Asi také víte, že aby například mohlo existovat to, co se nazývá rozpočtovou pomocí, že jednou z podmínek, aby mohla existovat rozpočtová pomoc, která je aktem důvěry v instituce rozvojových zemí, je projednání státního rozpočtu, a tedy použití rozvojových prostředků, v parlamentu příslušné země. Domnívám se, z tohoto hlediska Komise již celou řadu podmínek a celou řadu metod v každém případě uplatňuje. Charles Tannock (ECR). – Paní předsedající, již několikrát se ukázalo, že Africká unie při konfrontaci s mnoha výzvami Afriky zklamala. Při střetu s autokracií, korupcí, volebními podvody a nezákonnými státními převraty je AU až příliš často zticha. Chtějí-li EU a Afrika v budoucnu prohloubit a zintenzivnit svou strategickou spolupráci, nemůžeme se vyhnout tomu, abychom důrazně a otevřeně řekli, co od Afriky očekáváme. Ve skutečnosti to znamená, že Africká unie musí být zodpovědnější organizací, která bude lépe reagovat a bude mít skutečnou morální a politickou autoritou. Jestliže Afrika potřebuje pomoc při řešení humanitárních krizí, samozřejmě bychom měli i nadále poskytovat nezbytné finanční a lidské zdroje. EU zejména musí zajistit, že její závazek v oblasti rozvojových cílů tisíciletí zůstane stejně pevný jako dřív. EU také musí reagovat na škodu, kterou africkým ekonomikám způsobily její obchodní politiky a její – někdy poněkud absurdní – režim subvencování zemědělských podniků. Ale koneckonců problémy Afriky mohou vyřešit jen Afričané. Musíme tuto realitu pochopit a učinit z ní hlavní východisko našeho přístupu k tomuto strategickému kontinentu a našich vztahů s ním. Mariya Nedelcheva (PPE). – (FR) Paní předsedající, nemá smysl zmiňovat se o tom, že společná strategie je strategie, která stanoví společné priority a cíle. Takovou strategii již máme. Nyní potřebujeme zavést konkrétní nástroje pro dosažení těchto cílů. Pro tento účel potřebujeme jasné politické linie, ucelené hospodářské politiky a stabilní sociální kritéria. V politické oblasti zůstává naším vodítkem respekt k demokratickým hodnotám a lidským právům. V souvislosti s tím bych ráda vyzvala naše partnery, aby co nejdříve ratifikovali Africkou chartu o demokracii a dohlédli na to, aby závazky přijaté oběma stranami byly dodržovány. V hospodářské oblasti jsou dalšími zárukami úspěchu našich společných činností zajištění přiměřeného a transparentního financování této strategie a boj proti korupci na všech úrovních. Je také nanejvýš důležité, abychom i nadále usilovali o vytvoření regionálních trhů, na kterých má zajištěné místo zemědělství. V sociální oblasti je třeba věnovat pozornost přednostně dialogu s místními nevládními organizacemi a všemi aktéry občanské společnosti. Musíme trvale usilovat o vyšší úroveň sociální politiky. V této souvislosti se domnívám, že zvláštní pozornost musíme věnovat

24-11-2010

24-11-2010

CS


vzdělávání, odborné přípravě a mobilitě mládeže, aby byla obnovena globální dynamika. Oba naše parlamenty, Panafrický a Evropský parlament, musí usilovat o zavedení pravidelné kontroly zpráv a ročních akčních plánů s pomocí skupiny expertů. Stojíme tak před několika výzvami. Abychom se jich zhostili, musíme překonat rozdíly mezi oběma našimi kontinenty a také uvnitř těchto kontinentů. Summit EU-Afrika je příležitostí k navržení účinných společných řešení a je na nás, abychom se této příležitosti chopili. Norbert Neuser (S&D). – (DE) Paní předsedající, dámy a pánové, summit EU-Afrika vypadá velmi slibně. Bude zcela ve znamení otázky rovnoprávného partnerství pro lepší společnou budoucnost. Dva měsíce po summitu v New Yorku věnovanému rozvojovým cílům tisíciletí máme jedinečnou příležitost přijmout další konkrétní, závazná opatření v boji proti chudobě v Africe. S velkým znepokojením samozřejmě sledujeme veškeré rozsáhlé aktivity Číny na africkém kontinentu, které jí mají zajistit vlastní dodávky surovin. Velmi silně to připomíná chování koloniálních států. Evropská unie proto musí vyvinout tlak na přijetí nařízení na podporu společných zájmů a sociálního pokroku afrických zemí. Vznikne tak dílo, které bude udržitelné. Důrazně proto vítám návrh Komise na provádění účinných kontrol v oblasti řízení surovin. Společně s africkými partnery musíme podporovat strukturální politiku, která podpoří růst a ochranu klimatu, aby se africký lid vymanil z pasti chudoby. Podporujeme návrhy Komise v oblasti sociální soudržnosti, protože pomohou vytvořit pracovní místa. Musíme africkému lidu napomoci dostat se do situace, kdy si dokáže vydělat na živobytí svou vlastní prací. Na závěr bych chtěl uvést výčet těchto priorit: Za prvé, musíme posílit Africkou unii a její zastoupení ve všech mezinárodních orgánech – Radě bezpečnosti, G20 a v Panafrickém parlamentu. Cílů tisíciletí musí být v Africe dosaženo prostřednictvím dalších iniciativ do roku 2015. Musíme zajistit, že sociální normy stanovené Mezinárodní organizací práce budou závaznou formou zakotveny ve všech hospodářských a obchodních dohodách mezi EU a Afrikou. Geoffrey Van Orden (ECR). – Paní předsedající, akční plán pro strategické partnerství EU-Afrika obsahuje část týkající se demokratické správy věcí veřejných a lidských práv, které jsou považovány za „klíč k udržitelnému rozvoji“. S realizací těchto cílů však na tom jsme velmi špatně. Názorným příkladem byl neúspěch úsilí o prosazení radikální změny v Zimbabwe. V roce 2007, před prvním summitem EU-Afrika, jsme si hořce stěžovali na pokrytectví EU, která na jedné straně vyhlásila zákaz cestování a zmrazení bankovních účtů Mugabeho a spol., ale na straně druhé Mugabeho pozvala na summit v evropském hlavním městě – Lisabonu. Nyní zjišťujeme, že Mugabe je znovu pozván na summit EU-Afrika, pravda, v Libyi, a my pokorně klušeme dál, jako by se nic nestalo. Stýkat se s Mugabem je urážkou našich zásad a je to v přímém rozporu s vlastním deklarovaným postojem EU. Je neúspěchem naší diplomacie v Africe, že kterákoli africká vláda má něco společného s Mugabem. Paní předsedající, mohu položit dvě otázky Radě a Komisi? Vyjádří v Libyi představitelé EU nespokojenost s přítomností Mugabeho? Za druhé, co dělá EU, aby aktivně prosazovala řádnou správu věcí veřejných? Bez ní je jen malá naděje na prosperující, demokratickou budoucnost Afriky. Enrique Guerrero Salom (S&D). – (ES) Paní předsedající, pane komisaři, během několika málo týdnů hrála Evropská unie vedoucí úlohu na mnoha summitech, nejprve s Čínou,

147

148

CS


pak s Asií, Spojenými státy a G20. Brzy pojedeme do Cancúnu a příští týden na summit EU-Afrika. Mohli bychom na to pohlížet prostě jako na záležitost našeho programu, rutinní řadu summitů, kterou zažíváme každoročně nebo neustále. Mohli bychom však na to pohlížet také jako na řadu summitů, na kterých musíme posunout věci dále, kde musíme prosadit nezbytné reformy, abychom čelili světu, který se, pokud jde o jeho problémy, jeho odpovědi a jeho aktéry, mění. Takto musíme pohlížet i na nadcházející summit EU-Afrika. Setká se tam 80 zemí, které představují třetinu členských států Organizace spojených národů a 1,5 miliardy lidí, což znamená čtvrtinu obyvatel světa. Nemůžeme bohužel říci, že máme stejně proporcionální hrubý domácí produkt, neboť mezi 53 africkými zeměmi je několik nejchudších zemí světa. Co musíme udělat pro vylepšení opatření, která přijímáme? Za prvé, musíme zaměřit pozornost v prvé řadě na více infrastruktury, větší zajištění potravin a větší podporu řádné správy věcí veřejných. Za druhé, musíme soustředit své nástroje pomoci, podporovat občanskou společnost, podporovat soukromou iniciativu a posílit úlohu Evropského parlamentu a Panafrického parlamentu. A konečně, musíme se spojit s Afrikou řetězcem strategických vztahů, týkajících se například mezinárodních finančních institucí. Reforma Světové banky poskytla velké pravomoci rozvíjejícím se zemím, ale odňala pravomoci Africe. Prezident Světové banky v dubnu prohlásil, že koncepce „třetího světa“ se nyní odsouvá do učebnic dějepisu. Bohužel k tomu zatím nedošlo, ale můžeme něco udělat, abychom zajistili, že se to stane realitou v blízké budoucnosti. Salvatore Iacolino (PPE). – (IT) Paní předsedající, dámy a pánové, především nesmíme zapomínat, že Afrika je desátou největší velmocí světa, dokonce i v roce, ve kterém si připomínáme důležitou záležitost – chudobu –, jež zajisté zasahuje Afriku, tak jako zasahuje mnohé další kontinenty. Musíme posilovat dohody o přidružení a přijmout opatření k dosažení hospodářské udržitelnosti, zejména prostřednictvím infrastruktury, vzdělávání, zdravotnictví a vodních zdrojů, přičemž přiměřenost finančních opatření schválených pro africké země je třeba důkladně kontrolovat a přitom mít na paměti, že jednotlivé regiony Afriky se navzájem velmi liší. Existují například zvlášť potřebné regiony, z nichž často proudí toky nelegálních přistěhovalců. Musíme naopak přizpůsobit migrační vlny skutečným potřebám trhu práce. Konstruktivní dialog určitě může na tomto mimořádně důležitém kontinentu chránit lidská práva a podporovat správu věcí veřejných. Ana Gomes (S&D). – Paní předsedající, na nadcházejícím summitu EU-Afrika v Libyi se vedoucí představitelé EU budou stýkat s Melesem Zenawim, předsedou vlády Etiopie. Etiopie není jen zemí s druhým největším počtem obyvatel v Africe a sídlem Africké unie, je také partnerem – ve smyslu dohody z Cotonou –, který v roce 2005 a nedávno, v roce 2010, zabránil předání volební zprávy EU v Addis Abebě, aby nevyšly najevo nesrovnatelnosti a manipulace v průběhu voleb. Jaký smysl má jednání o demokracii, lidských právech a řádné správě věcí veřejných, které EU povede s africkými mluvčími, jestliže mluvčím Afriky je Meles Zenawi, diktátor v Etiopii?

24-11-2010

24-11-2010

CS


Jaroslav Paška (EFD). – (SK) Paní předsedající, všichni si uvědomujeme, že obyvatelstvo mnoha afrických zemí je dnes odkázáno na humanitární pomoc z vyspělých zemí. Naše pomoc by se však měla v budoucnu více zaměřovat na pobídku hospodářského rozvoje hustě osídlených oblastí, aby občané afrických zemí mohli sami, vlastním přičiněním postupně měnit povahu svých zemí. Nerostný a lidský potenciál dává africkým zemím možnost se s citlivou pomocí průmyslových zemí vymanit ze zaostalosti a bídy. K tomu, aby africké země přitahovaly pracovní místa, know-how a velké investice, je nepochybně nutná větší politická stabilita, normální právní prostředí a přijatelná pravidla pro podnikatele, kteří pak budou ochotni poctivým způsobem rozvíjet v afrických zemích své aktivity. Velkou překážkou pro vytvoření takového prostředí jsou zatím divoké autoritářské režimy, které svým chováním odrazují všechny slušné lidi od jakékoli spolupráce. To je, myslím, problém, který teď nejvíc dusí možnosti rozvoje afrického kontinentu. Tento problém musí být řešen. Andreas Mölzer (NI). – (DE) Paní předsedající, každý zná africké přísloví, které praví, že „chudoba je jako lev; jestliže nebojuješ, sní tě“. Hodnotíme-li současnou rozvojovou pomoc a spolupráci mezi Afrikou a Evropskou unií, nevyhneme se myšlence, že v současnosti se spíš předhazují miliardy jako potrava lvu, než aby se skutečně používaly na pomoc lidem. Africký kontinent má samozřejmě celou řadu problémů. Za prvé tam probíhá množství ozbrojených konfliktů, které se nám skutečně nedaří přivést k mírovému konci a které opakovaně pohlcují peníze poskytnuté formou pomoci, jež se často dostává do nesprávných rukou. Za druhé, problematická je skutečnost, že míra hospodářského růstu jde zřídka ruku v ruce s úspěchem v boji proti chudobě. V této souvislosti musíme brát vážně kritiku, že EU tlačí africké státy, aby otevřely své trhy, což by mohlo zhoršit chudobu a hlad. To musí být nastoleno na jednáních o dohodě o volném obchodu na summitu EU-Afrika, spolu s kritikou, že vývoz levných potravin ohrožuje živobytí celých skupin obyvatelstva. Elena Băsescu (PPE). – (RO) Paní předsedající, nadcházející summit EU-Afrika nabízí vhodnou příležitost pro naplánování realistické strategie spolupráce. Myslím si, že návrhy předložené Evropskou komisí usnadní přijetí konkrétního akčního plánu na summitu, pokud jde o posilování vztahů mezi oběma kontinenty. Rozhodnutí přijatá nejvyššími představiteli států a vlád, kteří se při této příležitosti sejdou, ovlivní osudy 1,5 miliardy lidí v 80. zemích. Vymýcení chudoby, lidská práva a hospodářská správa věcí veřejných jsou společnými výzvami, jež vyžadují společný přístup. Je proto důležité, aby partnerství EU-Afrika nadále již nebylo partnerstvím mezi poskytovatelem a příjemcem pomoci, ale stalo se partnerstvím rovných. Stejně jako jsem to učinila při rozpravách týkajících se boje proti chudobě, ráda bych zdůraznila význam dosažení rozvojových cílů tisíciletí. Myslím si, že je nutná lepší koordinace mezi čtyřmi prioritními oblastmi opatření: financováním, zajištěním potravin, zdravím a vzděláváním. Alf Svensson (PPE). – (SV) Paní předsedající, mělo by snad být také poznamenáno, že Afrika sama ve skutečnosti v poslední době dosáhla některých zlepšení. Víme však, že stále ještě zbývá mnohé udělat.

149

150

CS


Evropu rozkolísala a stále ještě rozkolísává hospodářská krize. Analyzujeme každodenní život, ale velmi malou pozornost věnujeme tomu, co se v důsledku globální hospodářské krize přihodilo rozvojovým zemím. Myslím, že by bylo velmi důležité provést analýzu nazvanou „Jak byly rozvojové země zasaženy hospodářskou krizí?“. Rád bych také zdůraznil, jak je důležité, abychom usnadnili, nebo spíše zlepšili podmínky pro investice v rozvojových zemích, a to i pro evropské investice v rozvojových zemích. Není nedostatek nápadů a investic ze samotných rozvojových zemí, ale existuje potřeba stability. Bylo by mimořádně pozitivním vývojem, kdyby pomoc – nebo jak to chceme nazývat – přispěla k vytvoření stability, tak aby nápady, projekty a investice domácí povahy v rozvojových zemích skutečně mohly být realizovány. Andris Piebalgs, člen Komise. – Paní předsedající, toto je mimořádně bohatá diskuse a rád bych v rámci odpovědi na některé otázky zdůraznil několik bodů. Myslím, že by nebylo správné neuznat, že Afrika se podstatně změnila. Afrika má větší sebedůvěru a má k tomu pádný důvod. Její hospodářství roste a svým způsobem se vyrovnala s hospodářskou a finanční krizí lépe, než to dokázala Evropa. Afrika je mnohem lépe organizovaná a mnohem silnější – dokonce více než Evropská komise – a má větší pravomoc v podobě Africké unie. Zároveň by nebylo správné srovnávat Africkou unii s Evropskou unií, protože to jsou rozdílné typy unie a neměli bychom se pokoušet je navzájem srovnávat. Je však zcela jednoznačné, že Africká unie existuje. Důležité také je, že Afrika si uvědomuje svou sílu na mezinárodní scéně. Africké země usilují o zastoupení v souladu se svým politickým směřováním. Znamená to, že tento summit je velmi zvláštní summit. Rozhodně to není summit poskytovatelů a příjemců pomoci. Je to summit, který možná nemá příliš velkou publicitu, ale musíme zajistit, aby se tento vztah rozvíjel. Domnívám se, že se musíme zaměřit na dvě zásadní otázky. Jedna je jednodušší: a sice to, že rozvojové cíle tisíciletí by měly být dosahovány udržitelným způsobem prostřednictvím růstu, který napomáhá začlenění. Proto se zaměřujeme na problém energie. Proto je kladen tak velký důraz na udržitelné zemědělství, protože bez něho budou naše výsledky při plnění rozvojových cílů tisíciletí a v boji proti chudobě a za zajištění větší stability ohroženy. Druhým problémem je velmi závažná politická diskuse. Ano, na pořadu jednání jsou řádná správa věcí veřejných a lidská práva. Ale není tomu již tak, že jedna strana poslouchá, a druhá tvrdí svoje. Je to dvousměrná ulice. Na jedné straně je to výzva, a na druhé straně je to příležitost. Lidská práva a řádnou správu věcí veřejných považujeme za základ stability v našich společnostech. Není to něco, co bychom chtěli kázat. Domníváme se však, že dosažení rozvojových cílů tisíciletí a vymýcení chudoby bez řešení těchto otázek není možné. Znamená to, že klíčem ke všem programům, kterými se zabýváme, je řádná správa věcí veřejných. V rámci předběžného postupu nejednáme s vládami, u kterých nevidíme naději na řádnou správu věcí veřejných. V takových případech navazujeme kontakty s nevládními organizacemi; snažíme se podpořit obyvatelstvo jinými prostředky. Avšak v každém projektu bez výjimky stále více zdůrazňujeme význam řádné správy věcí veřejných a lidských práv. Do popředí naší politiky se dostává také udržitelnost. Například nefinancujeme projekt Serengeti. Žádné peníze EU nejdou do jakéhokoli projektu, který poškozuje životní

24-11-2010

24-11-2010

CS


prostředí. Každý projekt je hodnocen na základě posouzení dopadů na životní prostředí. Máme velmi udržitelný přístup k projektům. Ale zároveň zcela nepochybně nemůžeme očekávat, že kontinent, na kterém se za velmi krátkou dobu zdvojnásobí počet obyvatel, nebude mít dopad na životní prostředí. A opět, naším úkolem za současné situace je usilovat o udržitelný růst; a klíčem k zajištění takového typu růstu je obnovitelná energie. Domnívám se, že tento summit je velmi zvláštním summitem. Je to summit, kde nejde ani tak o politická hesla, jako spíše o důvěru, která již existuje. Je dosti křehká. Mohli bychom z těchto vztahů hodně získat, ale mohlo by se také nadělat hodně škody. Domnívám se, že tento summit bude mít trvalý dopad, protože důraz je podle mého názoru kladen na správné oblasti. Na politickou úlohu Afriky se díváme z pohledu Afriky. Poskytli jsme nemalou podporu, abychom přivedli Afriku tam, kde je dnes, a jsme odhodláni ji prostřednictvím naší podpory posunout ještě více vpřed a rozhodně ji budeme povzbuzovat, aby přijala odpovědnost za procesy, které v ní probíhají. PŘEDSEDAJÍCÍ: SILVANA KOCH-MEHRIN Místopředsedkyně Olivier Chastel, úřadující předseda Rady . – (FR) Paní předsedající, dámy a pánové, spíše na doplnění toho, co nám právě sdělila Komise, a na závěr bych vám chtěl říci, že třetí summit Evropská unie-Afrika v Tripolisu musí vyslat důležitý politický signál, jehož cílem bude prohloubení naší spolupráce s Afrikou v příštích letech. Půjde o lepší spolupráci týkající se výzev, kterým oba kontinenty čelí, o lepší využití možností, jež nabízí spojení jejich obrovského potenciálu, a o lepší koordinaci našich postojů na mezinárodní scéně. Afričtí a evropští představitelé při hledání ukazatelů další cesty nezklamou. V této rozpravě jsme vyslechli některé konkrétní pokyny, které určitě neopomeneme předat dál. Všechny příspěvky, zejména příspěvky poslanců Parlamentu, jsou vítány. Také bych chtěl odpovědět zejména na jednu otázku. Někteří z vás se konkrétně zmínili o dohodách o hospodářském partnerství, které – a to je pravda – jsou citlivou otázkou a na summitu 2007 v Lisabonu vyvolaly vážné neshody. Vzhledem k silnému odporu Afriky k uzavírání dohod o hospodářském partnerství určití aktéři skutečně požádali o politický signál, který by dal najevo, že tento africký postoj bereme v úvahu; jiní vyzývají k mnohem pozitivnějšímu a aktivnějšímu přístupu, pokud jde o povahu našich návrhů. Máme oprávněný pocit, že na summitu bude v každém případě nejlepší hledat v této záležitosti nějakou dohodu, aby bylo možné tato jednání znovu zahájit. Předsedající. – Rozprava je ukončena. Hlasování se bude konat během příštího dílčího zasedání v prosinci. Písemná prohlášení (článek 149) Nuno Teixeira (PPE), písemně. – (PT) Strategické partnerství Afrika-EU vzešlé z lisabonského summitu v roce 2007 umožnilo oběma kontinentům definovat společné zájmy a strategické cíle, jež překračují rámec tradiční rozvojové politiky EU. Vytyčené cíle byly převedeny do praxe přijetím společné strategie Afrika EU a akčního plánu na období 2008–2010, který stanoví osm prioritních oblastí: mír a bezpečnost; demokratická správa

151

152

CS


věcí veřejných a lidská práva; obchod, regionální integrace a infrastruktura, rozvojové cíle tisíciletí; energie; změna klimatu, migrace, mobilita a zaměstnanost, věda, informační společnost a vesmír. Tématem třetího summitu Afrika-EU, který se bude konat v hlavním městě Libye Tripolisu, budou „investice, hospodářský růst a tvorba pracovních míst“, s cílem vytyčit v těchto oblastech dlouhodobé společné hlavní směry při zachování priorit stanovených ve strategii EU 2020. Domnívám se, že je to příležitost pro portugalské obchodníky, aby v rámci své obchodní sítě navázali užší kontakty na africkém trhu, ale musíme se zabývat problémy nedostatečné bezpečnosti a vysoké míry trestné činnosti páchané příslušníky portugalského společenství, zejména komunity Madeiřanů žijících v Jižní Africe. Je proto nezbytné posilovat a rozvíjet konkrétní a koordinovanou spolupráci a zároveň ji přizpůsobit novým výzvám v oblasti mezinárodních vztahů. 16. Situace v Západní Sahaře (rozprava) Předsedající. – Dalším bodem je rozprava o situaci v Západní Sahaře. Prohlášení Rady a Komise. Andris Piebalgs, člen Komise, jménem místopředsedkyně Komise a vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku. – Paní předsedající, děkuji této sněmovně za velmi včasnou diskusi o Západní Sahaře. Odpovídám jménem paní Ashtonové na otázky k ústnímu zodpovězení, které předložili poslanci Parlamentu. Evropská komise je znepokojena událostmi, ke kterým došlo počátkem listopadu v Al-Ájúnu, a vyjadřuje politování nad ztrátami na životech. V Al-Ájúnu je nyní opět klid, i když pod povrchem jde stále cítit napětí. Evropskou unii znepokojuje, že vypuknutí násilí, jehož jsme byli svědky v Al-Ájúnu, by mohlo narušit snahu generálního tajemníka OSN naleznout vzájemně přijatelné řešení západosaharského konfliktu. Pokud jde o obavy, o kterých dnes hovoříme, musíme zajistit, aby se příslušnými kanály dostaly k marockým orgánům. Problém Západní Sahary je na pořadu příštího zasedání Rady přidružení, které se bude konat v prosinci. Mohl by být také projednán v rámci společného parlamentního výboru mezi Evropským parlamentem a Marokem. Evropská unie se nadále zapojuje do reforem prováděných v Maroku v oblastech, jako je řádná správa, právní stát a dodržování lidských práv. Evropská unie udržuje s Marokem dobrý a otevřený politický dialog na úrovni institucí odpovědných za sledování plnění dohody o přidružení. Na těchto fórech Evropská unie připomněla našemu partnerovi, že je důležité dodržovat mezinárodní závazky, které přijal v oblasti dodržování lidských práv. Pokud jde o využití přírodních zdrojů Západní Sahary, Maroko je odpovědné za splnění svých povinností podle mezinárodního práva, včetně povinností, které souvisejí s využitím přírodních zdrojů Západní Sahary. Evropská unie podporuje úsilí generálního tajemníka OSN s cílem dosáhnout spravedlivého, trvalého a vzájemně přijatelného politického řešení, které zajistí obyvatelům Západní Sahary sebeurčení v souladu s rezolucemi Rady bezpečnosti. Bernd Posselt (PPE). – (DE) Paní předsedající, čekám již 70 minut na t kdy začne doba vyhrazená pro otázky, a chtěl bych se zeptat, kdy se vlastně bude konat. Obvykle bývá rozprava na dobu vyhrazenou pro otázky přerušena a potom pokračuje.

24-11-2010

24-11-2010

CS


Předsedající. – Doba vyhrazená pro otázky nebude, protože předsedové skupin se na konferenci předsedů výborů dohodli, že se nebude konat. Proto si nemyslím, že má nějaký smysl dále na tuto dobu čekat. José Ignacio Salafranca Sánchez-Neyra , jménem skupiny PPE. – (ES) Paní předsedající, říká se, že filozof Aristotelés se procházel se svými žáky v okolí své proslulé peripatetické školy a jeden z nich pronesl poznámku, která jeho učitele rozčílila. Na svou omluvu řekl, „to nebyla moje myšlenka, ale vašeho učitele Platóna”. Tehdy se Aristotelses zastavil a pronesl větu, která se na evropské scéně mohokrát opakje od čtvrtého století před Kristem až po současnost. Řekl, „Mám rád Platóna, ale více miluji Pravdu”. Paní předsedající, Maroko je pozitivním a aktivním partnerem Evropské unie a je také strategickým a klíčovým spojencem při zadržování radikálního islámského fundamentalismu. Jak však prohlásil prezident Sarkozy během svého vystoupení zde, Parlament je demokratickou hybnou silou Evropské unie a je neodvolatelně a nezpochybnitelně oddaný věci lidských práv. Nejsou-li tato práva uznávána, nemůže tedy stát stranou a obracet svůj zrak jiným směrem. Musí nahlas a jednoznačně zdůraznit zásady, jimiž se řídíme. Paní předsedající, Evropská unie byla, je a zůstane Maroku loajálním partnerem, ale toto partnerství je založeno na zásadách a hodnotách, a my se musíme k těmto zásadám a hodnotám hlásit. Na závěr, paní předsedající, chci říci, že umírněnost v charakteru a temperamentu je zajisté vždy ctností, ale umírněnost při obraně lidských práv a základních svobod, zejména svobody projevu, je vždy neřestí, je vždy slabostí a je vždy zbabělá, a jako představitelé lidu Evropské unie si takové chování nemůžeme dovolit. Véronique De Keyser, jménem skupiny S&D. – (FR) Paní předsedající, bylo obtížné dojednat toto usnesení, ale nakonec jsme dospěli k uspokojivému výsledku pro všechny skupiny. Ráda bych poděkovala kolegům poslancům za jejich úsilí, protože si již netroufáme hovořit o Sahaře, neboť víme, jak citlivé je to téma. Proto zde nezaujmeme žádný politický postoj ke konfliktu mezi Marokem a Saharou. Na druhé straně, první bod odsuzuje násilí, ke kterému došlo při vyklizení tábora poblíž Al-Ájúnu; a toto odsouzení násilí je jednoznačné, i když zatím nemáme k dispozici všechna fakta, aby bylo možné říci, kdo se čeho dopustil. Pokud jde o druhý bod, vyslovujeme – mírně řečeno – politování nad tím, že zde neexistuje svoboda tisku a že humanitární organizace a poslanci nemají do tohoto regionu přístup. Máme za to, že cje to nepřijatelné. Třetí bod s tím úzce souvisí. Bereme na vědomí, že Maroko hodlá zahájit vyšetřování, ale jsme pevně přesvědčeni, že má být – a požadujeme, aby bylo – provedeno mezinárodní šetření k objasnění událostí. Kromě toho, pokud jde o politický konflikt, ponecháme jeho řešení na OSN a vyzýváme obě strany k obnovení jednání. Ivo Vajgl, jménem skupiny ALDE . – (SL) Paní předsedající, pane komisaři, tato rozprava a usnesení, o kterém budeme zítra hlasovat, byly vyvolány dvěma incidenty: smrtí čtrnáctiletého chlapce, který byl zabit kulkou marockého policisty, a o několik dní později násilným vyklizením protestního tábora, ve kterém bylo ubytováno více než deset tisíc obyvatel Západní Sahary, kteří se mírovou cestou snažili upoutat pozornost světa, a i naši

153

154

CS


pozornost, k neúnosné sociální, politické a hospodářské situaci uplatňované na jejich území. Tento incident si vyžádal nové oběti na lidských životech, čehož litujeme. Tito lidé zaplatili za tento vleklý problém, se kterým jsme všichni obeznámeni, nejvyšší možnou cenu. Západní Sahara je posledním příkladem na světě, který připomíná, že se dosud nezavršil proces dekolonializace, kdy sousední země těží z výhod nezákonné okupace cizího území, odmítá rezoluce Rady bezpečnosti, opakovaně ignoruje požadavky OSN na vyhlášení referenda a právo lidu Západní Sahary na sebeurčení a porušuje lidská práva a normy mezinárodního práva. Západní Sahara, země písku a kamení, kterou se vine zeď hanby o délce více než tisíc kilometrů, je dosti bohatá, aby vzbudila chutě a očekávání Maroka a těch zemí, které aktivně nebo pasivně podporují jeho neúprosný postoj. Víme, které to jsou. Problém Západní Sahary je problémem politickým, problémem dekolonizace. Může být řešen jen jediným způsobem, stejným způsobem, jakým byly řešeny podobné problémy jinde, totiž na základě mezinárodního práva, sebeurčení národů a dohod. Musíme posílit úlohu OSN v Západní Sahaře; mandát MINURSO je příliš slabý, neboť tato mise pouze zachovává status quo a dokazuje, že je bezmocná a pouze formální. Pane komisaři, velice vám děkuji za vaše jednoznačná slova. Nehledě na odlišné zájmy některých vlivných členských států, nebo právě kvůli nim, by Evropská unie měla převzít aktivnější roli a využít všech prostředků, jimiž disponuje. Také Maroko, kterému se dostává z mnohých míst podpory a pochopení, by mělo vyvinout úsilí o konstruktivní řešení této situace. Raül Romeva i Rueda , jménem skupiny Verts/ALE . – (ES) Paní předsedající, nejprve bych chtěl uvítat to, že konečně máme možnost hovořit o Západní Sahaře a přijmout usnesení. Pro jednou nátlak z Maroka neslavil úspěch, jako tomu bylo jindy. Domnívám se, že je to dobré pro posílení důvěryhodnosti Parlamentu, ale i pro transparentnost událostí, které se v Západní Sahaře odehrávají. Za druhé chci nahlas, jasně a důrazně odsoudit nezodpovědný a provokativní způsob, jakým byl vyklizen tábor Gdaim Izyk. Pravdou je, že násilí bylo pácháno z více stran, ale myslím si, že je zcela neospravedlnitelné stavět ty, kdo se brání proti útokům, na stejnou úroveň s těmi, kdo se na nich dopouštějí represí, perzekuce a mučení. Žádáme proto nezávislé vyšetření pod záštítou OSN. Nejedná se o konflikt mezi rovnocennými soupeři. Ne každý nese stejnou míru odpovědnosti a ne každý v tomto konfliktu používá stejnou strategii a stejné zbraně. Musíme samozřejmě vyzvat všechny strany ke klidu, ale – což je nejdůležitější, – musíme požadovat, aby Marocké království ukončilo svůj nepřátelský postoj vůči saharskému lidu a zastavilo šikanování poslanců, médií a obránců lidských práv. Evropská unie již nemůže nad tím dále zavírat oči, jako by se nic nedělo. My v Evropské unii máme velkou historickou odpovědnost, zejména některé země, jako je Španělsko a Francie. Postupujme ovšem citlivě, jak nás o to požádala paní ministryně Jiménezová, ale co je nyní nutné citlivým způsobem udělat, je říci marockému režimu „dost”. Je velmi dobře, že chceme mít dobré obchodní vztahy s Marokem. To je nezbytná a pozitivní věc, ale ne na úkor lidských práv nebo za cenu porušování mezinárodního práva.

24-11-2010

24-11-2010

CS


Paní Jiménezová, paní baronko Ashtonová, k tomu, abychom dospěli ke spravedlivému, trvalému a vzájemně přijatelnému řešení, musí být provedeno referendum o sebeurčení. Umožněme to. Charles Tannock, jménem skupiny ECR. – Paní předsedající, zmrazený konflikt o Západní Saharu destabilizuje okolní region. Neústupnost Maroka dále upírá spravedlnost lidu Západní Sahary, který již po dobu 20 let čeká na referendum o nezávislosti. Souhlasím s tím, že Maroko je důležitým spojencem Západu v boji proti terorismu, je však krajně politováníhodné, že Maroko neplní své deklarované závazky vůči podmínkám plánu OSN na řešení. Nyní v souvislosti se zprávou o násilí páchaném na lidu Západní Sahary bychom měli dát tamní misi OSN mandát k monitorování lidských práv saharského lidu. Úsilí o posílení této kapacity však tristně a důsledně blokuje Francie. To je téměř ojedinělý úkaz v rámci všech misí OSN: je to jediná mise bez mandátu v oblasti lidských práv. Maroko i Fronta Polisario musí pochopit, co od nich očekává mezinárodní společenství, pokud jde o normy.. My v EU máme nemalý vliv na Maroko, zejména co se týče oblasti práv rybolovu a pomoci. Doufáme, že nadcházející referendum, které se má uskutečnit v Jižním Súdánu a které vytvoří na jihu nový svrchovaný stát, bude všechny zúčastněné strany znovu motivovat v jejich úsilí o nalezení konečného řešení tohoto vleklého sporu o Západní Saharu – území a lid, který podle mého zasluhuje mírovou a prosperující budoucnost. Willy Meyer, jménem skupiny GUE/NGL . – (ES) Paní předsedající, rád bych uvedl něco zcela zjevného: musíme říci Marockému království, že toto není jeho parlament. Zdrojem svrchovanosti tohoto parlamentu jsou občané Evropy, a proto rozhoduje o svém programu jednání, otázkách a usneseních, a neustálé vměšování Marockého království do záležitostí této institucí je nepřijatelné. Za druhé, dámy a pánové, hlavní problém spočívá v tom, že jde o okupaci armádou, policií a marockými osadníky; nezákonnou okupaci „nesamosprávného území”, jak je definováno mezinárodním právem. Maroko nemá žádnou svrchovanost nad Západní Saharou; opakuji, žádnou. Nemůže uplatňovat své zákony, ani svou svrchovanost a Parlament proto musí vyslat zcela jednoznačný signál mezinárodnímu společenství a saharskému lidu, neboť pouze ten musí rozhodnout o své budoucnosti prostřednictvím referenda o sebeurčení, jak se na tom shodla Rada bezpečnosti OSN. Veškeré porušování a represe, kterých se v Západní Sahaře dopouští marocká vláda, mají jen jeden cíl: zajistit, aby nemohli uplatnit své právo na sebeurčení. Evropský parlament proto musí zaujmout rozhodnější postoj k obraně tohoto práva, postavit se za saharský lid a odsoudit porušování. Vyklizení Tábora důstojnosti nikdy nemělo být dovoleno. Byl jsem tam jen několik hodin před tou událostí. Byl jsem do své funkce zvolen a bylo mi zabráněno vystoupit ze španělského letadla, abych byl přítomen tomu, co se bohužel mělo stát o několik hodin později, protože nechtěli žádné svědky. Měli mnoho co skrývat, a Parlament se nemůže podílet na systematickém zatajování všeho, co tato represe znamená. Pokud jde o dohodu o přidružení, dámy a pánové, paní baronko Ashtonová – která je buhužel nepřítomna –, kdy bude zmrazena? Kdy řekneme, že tento přístup je nepřijatelný? Domnívám se, že Parlament se musí vyslovit nahlas a jednoznačně, dámy a pánové. Jarosław Leszek Wałęsa (PPE). – (PL) Paní předsedající, Západní Sahara dnes stojí na rozcestí. Nedávné akce vlády Maroka nesmíme ignorovat. O tom, co se v táboře na předměstí města Al-Ájúnu skutečně stalo, existují rozporné zprávy. Avšak nesmíme brát

155

156

CS


na lehkou váhu to, že 15 000 lidí ztratilo své domovy a bylo přinuceno opustit města, ve kterých žili, a to je fakticky jen jeden příklad porušování lidských práv, které sahá do roku 1975. My, poslanci Evropského parlamentu, se musíme podívat zblízka na historii tohoto regionu a na krutost, s jakou bylo zacházeno s obyvateli Západní Sahary, a musíme posílit politiku zaměřenou na řešení tohoto konfliktu a tohoto problému. Některé členské státy se pokusily řešit tyto problémy ve spolupráci s OSN, avšak toto úsilí nepřineslo žádné úspěchy. Nebylo možné dohodnout se na doporučeních nezbytných pro to, aby bylo Maroko povoláno k zodpovědnosti. Bezpečnostní síly OSN jsou ve své činnosti v Západní Sahaře omezeny, ačkoliv by měly být schopny zajišťovat plnou kontrolu a dohlížet na humanitární pomoc. Kromě toho Maroko nezrušilo blokádu volného přístupu do regionu pro novináře a mezinárodní pozorovatele. Jeden pozorovatel OSN zcela správně prohlásil, že pozornost věnovaný tomuto regionu Afriky by mohla zachránit životy a ochránit Sahařany před marockou vyhlazovací politikou. Hnutí Amnesty International vyzývá, aby bylo provedeno nezávislé šetření páchaného násilí. To je dobrá myšlenka. Měla by být realizována. Dodnes není známo, kolik lidí v důsledku marockých akcí zahynulo, bylo vážně zraněno nebo prostě zmizelo. Chtěl bych na závěr vyzvat naši sněmovnu k rozhodné reakci, která ukončí dosavadní pomalou mezinárodní diplomacii, a k navržení řešení, které ochrání Sahařany před dalšími ukrutnostmi. María Muñiz De Urquiza (S&D). – (ES) Paní předsedající, násilí, které otřáslo Západní Saharou a které důrazně odsuzujeme, a zároveň litujeme ztráty lidského života a požadujeme dodržování lidských práv, nesmí vypuknout znovu. Musí existovat trvalé, spravedlivé a vzájemně přijatelné řešení tohoto konfliktu v rámci OSN, který trvá již více než 30 let, odsuzuje tisíce saharských uprchlíků k zoufalství a uvrhuje sousedící oblast, která má pro Evropskou unii zásadní význam, do nestability. Vyzýváme proto Maroko, které je předním a spolehlivým partnerem Evropské unie a se kterým sdílíme významné zájmy a plány, aby zdvojnásobilo své úsilí v dialogu s cílem dohodnout se na ukončení konfliktu. Vyzýváme ke klidu také saharský lid a jeho představitele, kterým vysíláme poselství solidarity v jejich situaci. Vyzýváme je také k otevřenému a konstruktivnímu dialogu. Žádáme Evropskou unii, aby se jako důvěryhodný vyjednavač v tomto regionu připojila k úsilí skupiny zpřátelených zemí Sahary, mezi které patří má vlastní země, Španělsko, o usnadnění takového dialogu. Zahájení vyšetřování událostí v Sahaře marockým parlamentem a skutečnost, že marocké orgány jsou připraveny informovat Parlament o tom, co se stalo, jsou významné signály, kterých si ceníme. Nenahrazují však politiku transparentnosti informací, jež zaručí přítomnost všech médií v této oblasti. Usnesení, které zítra přijmeme, je výsledkem složité dohody, která vyjadřuje znepokojení Parlamentu týkající se stability v zemích Maghrebu a lidských práv. Je také výrazem podpory Parlamentu pro jednání o ukončení konfliktu bez předběžných podmínek, ale na základě rezolucí Rady bezpečnosti OSN, jež potvrzují právo saharského lidu na sebeurčení. Izaskun Bilbao Barandica (ALDE). – (ES) Paní předsedající, marocké orgány zasluhují naše odsouzení za útok na tábor Gdaim Izyk, po kterém následovaly další závažné incidenty v Al-Ájúnu. Práva jednotlivců – Sahařanů, kteří mírovým způsobem požádovali lepší životní podmínky, byla pošlapána. Kromě toho byla omezena svoboda tisku a informací

24-11-2010

24-11-2010

CS


a desítkám poslanců tohoto a jiných parlamentů včetně parlamentu mé země, baskického parlamentu, byl znemožněn přístup do této oblasti. Vzhledem k tomu, že nejsou k dispozici spolehlivé informace, žádáme OSN, aby provedla oficiální šetření toho, k čemu došlo. Víme však, že tam byli mrtví, zranění a stovky lidí byly zatčeny. Litujeme všech úmrtí, ke kterým došlo během tohoto incidentu, protože všichni – ať jsou to maročtí policisté, nebo saharští aktivisté – jsou nenahraditelní. Chtěla bych vyjádřit soucit se všemi pozůstalými rodinami. K útoku na tábor došlo v den, kdy v New Yorku začalo třetí kolo neformálních rozhovorů o situaci v Západní Sahaře. Tento útok neprospěl dialogu, dohodám nebo míru; je naopak překážkou mírového a spravedlivého řešení okupace Západní Sahary. Chci vyzvat strany konfliktu ke klidu. Řešení tohoto problému vyžaduje neustálý dialog vedený mezi Marokem a saharským lidem, založený na vzájemném respektu a zaměřený na splnění rezolucí OSN, jež zahrnují naplnění práva saharského lidu na sebeurčení. Skončím s jistou mírou sebekritiky: musíme vždy kritizovat porušování lidských práv. Nezáleží na tom, kým, kde, jak nebo proč jsou porušována, protože demokratické zásady a hodnoty musí vždy být nadřazeny zájmům. Proto vyzývám Evropskou unii ke zvýšení úsilí. João Ferreira (GUE/NGL). – (PT) Paní předsedající, události posledních týdnů v Západní Sahaře nebyly ojedinělým incidentem. Jsou součástí dlouhé historie tři a půl desetiletí trvajících represí, násilí a útisku lidu. Historie Západní Sahary je historií neustálých pokusů Maročanů zablokovat jednání o naplnění nezcizitelného práva saharského lidu na sebeurčení. Je proto na čase znovu odsoudit brutální represe marockých orgánů na okupovaných územích vůči všem, kdo vystupují proti kolonizaci a bojují za legitimní právo svého lidu na sebeurčení. Je také na čase odsoudit skutečnou humanitární tragédii, jíž jsou vystaveni Sahařané, kteří jsou nuceni žít v uprchlických táborech daleko od svých domovů, a vyzvat k větší mezinárodní humanitární pomoci. Mělo by být také požadováno dodržování mezinárodního práva a rezolucí OSN a uspořádání referenda. Evropská unie a členské státy nesou za toto vše velkou odpovědnost, kterou nemohou ignorovat, nemají-li se stát spoluviníky, neboť Maroko je země, která v důsledku některých dohod uzavřených s EU, požívá zvláštní status. Santiago Fisas Ayxela (PPE). – (ES) Paní předsedající, tisíce Sahařanů opustily svá města a pokojně vybudovaly tábor Gdaim Izyk, aby požadovaly lepší životní podmínky. Marocké bezpečnostní síly tento tábor násilím vyklidily, a v důsledku toho vypukly vážné nepokoje v Al-Ájúnu. Marocké ozbrojené síly zabily mladěho Sahařana a za nejasných okolností zahynul jeden španělský občan. V současnosti nejsou k dispozici žádné spolehlivé údaje o počtu mrtvých, raněných, pohřešovaných nebo uvězněných osob během těchto nepokojů. Kromě toho byl mnoha poslancům Evropského parlamentu znemožněn vstup na území Sahary, stejně jako novinářům, kteří se dosud při výkonu své práce potýkají s vážnými problémy. Maroko je přítelem a strategickým spojencem Evropy a není dobré, aby mezi přáteli vyvstávaly pochybnosti nebo nedorozumění. Jestliže Maroko nemá co skrývat, musí umožnit objasnění toho, k čemu došlo. Proto – ačkoliv je pravdou, že marocký parlament ustavil vyšetřovací komisi, – si myslím, že je nezbytné, aby byla ustavena mezinárodní

157

158

CS


komise, aby Evropané a politici a novináři měli volný přístup do této oblasti a aby byl misi OSN pro referendum v Západní Sahaře rozšířen mandát i na oblast ochrany lidských práv jak v oblasti kontrolované Marokem, tak na území kontrolovaném Polisariem. Komise a evropské vlády, a nejméně ze všech španělská vláda, nemohou hledat jiné způsoby reakce na tuto situaci. Realpolitika se nesmí stát záminkou pro pro přehlížení takových událostí. Musí požadovat vysvětlení těchto závažných událostí a vyzvat Maroko a Polisario k co nejrychlejšímu obnovení rozhovorů s cílem dosáhnout mírové dohody na základě rezolucí OSN. Pier Antonio Panzeri (S&D). – (IT) Paní předsedající, dámy a pánové, chtěl bych nejprve říci panu Salafranca Sánchez-Neyrovi, že ještě před vyřešením konfliktu mezi Platónem a pravdou jsme možná potřebovali poněkud více času, než jsme předložili toto usnesení, a to nejméně ze dvou důvodů. Za prvé, mohli jsme shromáždit všechny informace, aby bylo zaručeno, že Parlament zaujme pevnější postoj, a za druhé, probíhala řada schůzek a slyšení v příslušných výborech. Parlament se legitimním způsobem rozhodl postupovat v této záležitosti bez jakékoli prodlevy. To v žádném případě nesnižuje požadavek na uskutečnění těchto slyšení a potřebu udržet jednání s Marokem otevřená. Proto se domnívám, že by bylo dobré po hlasování zaměřit své úsilí třemi konkrétními směry: zajistit novou vedoucí úlohu pro Evropu s její diplomacií a politikami sousedství; přispět k pozitivnímu výsledku jednání, jež zahájila OSN; a konečně, využít všech parlamentních nástrojů – počínaje Výborem pro zahraniční věci a smíšeným výborem – s cílem zajistit, že toto zasedání bude nadále pokračovat a pomůže najít řešení. Myslím si, že by bylo užitečné cílevědomě usilovat o dosažení těchto konkrétních cílů. Frédérique Ries (ALDE). – (FR) Paní předsedající, chtěl bych poděkovat panu komisaři, který dnes večer jasně ukázal, že jeho pozice je na straně ústupků. Ano, museli jsme odsoudit násilí na obou stranách. Ano, bylo nutné, abychom vyzvali k trvalému řešení tohoto konfliktu, který trvá již více než 30 let. A ano, očividně bylo nutné, abychom poukázali na význam svobody tisku jako na základní pilíř každé demokratické země. Nicméně přesto lituji v některých otázkách nedostatečnou vyváženost tohoto textu. Například bych ocenil, kdyby byl zmíněn osud Mustaphy Salmy, disidenta z Fronty Polisario, uneseného za to, že se odvážil vyzývat k dialogu. Samozřejmě jsou zmíněna lidská práva, ale ne pro všechny, což je politováníhodné. V tomto konfliktu to není jen otázka nevinných na jedné straně a viníků na straně druhé. Odpovědnost, byť nestejně velká, je na obou stranách tohoto již vice než 30 let trvajícího konfliktu... Především – a to je zásadní, – všechny strany mají nyní stejnou odpovědnost za nalezení spravedlivého, realistického a udržitelného řešení, a když říkám všechny strany, myslím tím Maroko, myslím tím Frontu Polisario a také Alžírsko, klíčového symbolického hráče, který je zmíněn až v závěrečné pasáži našeho usnesení. Na závěr bych, paní předsedající, chtěl ještě říci, že plně podporuji návrhy na pokračování tohoto konstruktivním dialogu, které předložil pan Panzeri. Marco Scurria (PPE). – (FR) Paní předsedající, dámy a pánové, mezi přáteli může člověk hovořit otevřeně a říkat věci tak, jak jsou. Proto říkáme Maroku, že musí učinit mnohem víc pro řešení situace v Západní Sahaře.

24-11-2010

24-11-2010

CS


Evropská unie nemůže, a neměla by nadále tvrdit, že se vlastně nic neděje, protože riskujeme, že se dopustíme vážné chyby. Riskujeme, když řekneme těm, kdo se rozhodli pro mír, jak to prostřednictvím Fronty Polisario učinil saharský lid, že se rozhodli špatně. Ti, kdo nevysílají sebevražedné atentátníky, nepodnikají útoky a svoji důvěru vkládájí v mezinárodní organizace, se na titulní stránky nedostanou. Kvůli takovým lidem se světové velmoci nescházejí. Paní předsedající, to není správné, protože Sahařané jsou odvážný, ale mírný lid, žijí řádným životem podle svého náboženství a jejich ženy mají ve společnosti důležitou roli. Sahařané bojují za svou zemi, ke které je jejich láska stejně nekonečná jako jejich poušť; a bojují za svou identitu, a není správné, aby byli ponecháni napospas svému osudu. Hlasování, které jsme v rámci tohoto dílčího zasedání stanovili na zítřek, je důležitým signálem, že Evropská unie usiluje o převzetí určující role v osudu této oblasti. Norbert Neuser (S&D). – (DE) Paní předsedající, komisaři, oceňuji jednoznačná slova, která zvolil pan Piebalgs. Je důležité, aby Evropský parlament jasně ukázal, kde stojí, a aby také odsoudil brutalitu, ke které tam došlo. Je to už dávno, co jsme v Evropském parlamentu měli rozpravu o Západní Sahaře, a myslím si, že jsme ve svých činech příliš zdrženliví a konáme až nyní, kdy si tyto události vyžádaly oběti na životech. Jsem potěšen, že budeme schopni se všemi stranami přijmout zítra usnesení, které možná nepůjde tak daleko, jak by si ta či ona skupina přála, ale představuje široký konsensus a je jasným signálem pro Maroko a pro obyvatelstvo Západní Sahary, že Evropský parlament setrvává na svých základních hodnotách. Jako předseda meziskupiny bych chtěl vyjádřit svůj upřímný dík všem jejím členům, kteří zajistili, že Západní Sahara zůstala, a i nadále zůstane na pořadu dne. Jsem přesvědčen, že spolu s panem Piebalgsem a paní baronkou Ashtonovou musíme i nadále dostát svým závazkům vůči Západní Sahaře. Ana Gomes (S&D). – (PT) Paní předsedající, brutální útok na mírový protest tábora Sahařanů vážně otřáslo jednáním pod záštitou OSN. Připomnělo mi to ty nejhorší časy ve Východním Timoru: v rámci OSN probíhají jednání, a zároveň se podnikají útoky na lidi s cílem tato jednání zmařit. Španělsko by mohlo být advokátem této bývalé kolonie, kterou opustilo, stejně jako bylo Portugalsko pro sebeurčení ve Východním Timoru, ale není tomu tak, neboť si nepřeje zkompromitovat své obchodní a další zájmy v Maroku. Nyní je již známo, že Madrid a OSN byly o útoku předem informovány. Od zanedbání je jen krůček ke spoluvině. Zvlášť velkou odpovědnost za povzbuzování Maroka v pokračování okupace nese Francie. Pokud jde o Evropskou unii, vysoká představitelka Unie pro zahraniční vztahy a bezpečnostní politiku hovořila o útoku až týdny poté, co k němu došlo, a učinila to v mimořádně stručném a bezobsažném prohlášení. V tomto usnesení se Parlament obrací na Evropskou unii, požaduje nezávislé mezinárodní vyšetření událostí a zjištění počtu usmrcených a pohřešovaných osob a vězňů, požaduje neomezený přístup pro mezinárodní tisk, humanitární organizace a pozorovatele, požaduje, aby OSN monitorovala lidská práva v Západní Sahaře a požaduje okamžité propuštění všech Sahařanů zadržovaných v Maroku nebo na okupovaném území Západní Sahary. Guido Milana (S&D). – (IT) Paní předsedající, dámy a pánové, v této sněmovně mne dnes večer mrzí jen jedna věc, totiž to, že diskutujeme o saharském lidu pouze proto, že Maročané napadli tábor poblíž Al-Ájúnu, a to je ostuda demokracie v tomto Parlamentu.

159

160

CS


Parlament by měl najít vůli k tomu, aby projednal tuto otázku z vlastní iniciativy, neboť zahnívá na mezinárodních jednacích stolech již 30 let. To je nejvýznamnější politická skutečnost. Byli jsme k tomu donuceni akty násilí, a ne proto, že jsme se samostatně rozhodli zaručit lidská práva. Co to je, že se tam má konat referendum o sebeurčení, když ne otázka dodržování lidských práv? Právě proto, že Maroko je naším přítelem, nebo Maroko je v těchto vztazích tou silnější stranou, musíme důrazně požadovat, že nelze nadále toto naše odkládat, a navázat na to všemi následnými opatřeními. Musíme usilovat o vytvoření podmínek pro to, aby úkolem mise OSN pro referendum v Západní Sahaře (MINURSO) nebyla pouze příprava podmínek pro referendum, které je neustále odkládáno. Musíme se pokusit využít všech prostředků, které má Evropská unie k dispozici, abychom tuto akci uskutečnili a zajistili, že referendum ospravedlní 30 let utrpení lidu. Gilles Pargneaux (S&D). – (FR) Paní předsedající, komisaři, ponechme stranou rozpravu z dnešního odpoledne a usnesení, které budeme zvažovat zítra, a vraťme se k hlavnímu problému, který, pokud vím, během této diskuse ještě nebyl zmíněn. Pro Maroko je to skutečná národní otázka, nezapomínejme, že tento závažný politický problém je diplomatickou výzvou pro vztahy Maroka se zeměmi Afriky a Maghrebu, především s Alžírskem. Za druhé, je to výzva hospodářská, neboť tento problém brzdí vytvoření prosperujícího a stabilního Maghrebu. Je to také bezpečnostní výzva vzhledem k aktivistickým činnostem teroristické organizace Al-Kajdá v islámském Maghrebu a následně je to i humanitární výzva pro saharský lid, o který tu jde, zejména obyvatele táborů v Tindoufu, kteří nemohou vycházet ven. Musíme se vrátit k tomu, co je důležité. Důležitá je rezoluce 1920 přijatá jednomyslně v OSN, která požaduje, abychom byli schopni předložit na jednací stůl otázku autonomie navržené Marokem, a která také vyzývá k návštěvám rodin mezi Západní Saharou a tábory v Tindoufu. Takové jsou tedy v zásadě výzvy, které považujeme za důležité. Jak navrhl náš kolega Panzeri, v příštích týdnech je třeba obnovit dialog za účasti všech stran, zejména marockých orgánů, což se stane, neboť se na dne 1. prosinec plánuje návštěva ministra zahraničních věcí. Antonio Masip Hidalgo (S&D). – (ES) Paní předsedající, dne 18. listopadu paní ministryně Jiménezová ve španělském parlamentu zdůraznila stanovisko Mezinárodního soudního dvora v Haagu, a totiž že k dekolonizaci dosud nedošlo a že Západní Sahara nemůže být Marokem asimilována. Po 35 let tam existuje nezákonné utrpení a okupace. Tábor ztělesňuje vzdálenost mezi Marokem a saharským lidem bez ohledu na to, kolid osadníků a vojáků bylo přemístěno do této oblasti, odkud byly vypovězeny tisíce původních obyvatel. Maroko uplatňuje nenávistné represe vůči všem, koho považuje za odlišného. Brzy tam dojde k podobným koloniálním soudům, jako byl ten ze dne 5. listopadu v Casablance, kde byli inzultováni zahraniční a evropští pozorovatelé. Zabraňme zničení vznešené, hrdinné skupiny lidí, která je přítelem Evropy.

24-11-2010

24-11-2010

CS


Salvatore Iacolino (PPE). – (IT) Paní předsedající, dámy a pánové, tak závažná událost, k jaké došlo v posledních týdnech na úkor saharského lidu, nemůže zůstat nepotrestána, a proto je Evropský parlament vázán povinností a musí zasáhnout. Na druhé straně není pochyb o tom – jak správně řekl pan Salafranca Sanchéz-Neyra –, že za tuto dobu obyvatelé Maroka přinesli Africe mnoho významných příspěvků, což znamená, že je můžeme považovat nejen za přátele, ale za zvlášť nakloněné postojům Evropská unie. Bez ohledu na sankci, kterou jsme povinni uplatnit a je zcela nezbytná, by měla nastolena nová fáze jednání, která již byla zahájena ve společném výboru, Dříve než OSN plně objasní porušování základních práv, jež skutečně musí být potrestáno, by měla tato jednání přispět k dosažení ochrany základních práv, která již nelze dále porušovat tak jako dosud. Metin Kazak (ALDE). – (IT) Paní předsedající, chci také poblahopřát panu komisaři Piebalgsovi za mimořádně dobře vyvážené, spravedlivé přednesení postoje Evropské komise k událostem v Západní Sahaře. Domnívám se, že riskujeme, že tímto usnesením naděláme víc škody než užitku, protože nevěnuje pozornost úsilí, jež vyvíjí Maroko pro dosažení trvalého, spravedlivého řešení konfliktu v Západní Sahaře. Chtěl bych říci, že mnohé mezinárodní organizace jsou dosud přítomny a provádějí šetření událostí, ke kterým došlo. Domnívám se, že nejlepším fórem pro dialog s Marokem je společný parlamentní výbor EU-Maroko. Myslím si, že je třeba podpořit úsilí o nalezení vzájemně přijatelného řešení pod záštitou OSN, a ne činit jednostranná prohlášení. Janusz Władysław Zemke (S&D). – (PL) Paní předsedající, nemohu dostatečně silně vyjádřit, že situace v Západní Sahaře skutečně vyvolává naše znepokojení. My v této sněmovně velmi dobře víme, že tento konflikt, který probíhá již mnoho let, může mít dopady na území, která jsou mu velmi vzdálená. Žijí tam lidé, kteří nemají žádnou naději, jsou vystaveni represím a ponižování. V situacích jako je tato lidé, kteří jsou ponižováni, mohou často představovat přirozenou základnu pro teroristickou činnost. Mohou být náchylní k indoktrinaci terorismem a Západní Sahara se může stát místem, odkud je terorismus dále šířen. Evropská unie by proto měla odsoudit všechny případy porušování práva, ale myslím si, že by mělo být vynaloženo větší úsilí na pomoc silám OSN, takže budou moci ještě účinněji zajišťovat bezpečnost v této oblasti. Nicole Kiil-Nielsen (Verts/ALE). – (FR) Paní předsedající, dne 8. listopadu marocké orgány použily násilí při vyklízení tábora založeného pobléž Al-Ájúnu v Západní Sahaře, což vedlo k obětem na životech a četným zraněním. Jsem naprosto šokována tím, že některý z členských států, v tomto případě Francie, by měl vznést námitky proti požadavku, aby se těmito událostmi zabývala vyšetřovací mise OSN. Návrh Ugandy na zasedání Rady bezpečnosti OSN, které se konalo dne 16. listopadu, byl však legitimní i žádoucí. Je jedna věc, že se Francie schovává za nedostatek rozhodnosti Rady bezpečnosti, když zneužila svého práva veta, aby zabránila objasnění těchto incidentů. Což je tak obtížné vyrovnat se s pravdou? Evropa, která se tak ráda považuje za vzor ochrany lidských práv, však musí požadovat nezávislou a transparentní vyšetřovací misi pod záštitou OSN a rozšíření mandátu mise OSN pro referendum v Západní Sahaře (MINURSO). Obecněji spoléháme na paní baronku Ashtonovou, že bude nalezeno spravedlivé a trvalé řešení této situace, která je pro saharský lid nepřijatelná.

161

162

CS


Dominique Vlasto (PPE). – (FR) Paní předsedající, stejně jako mí kolegové poslanci odsuzuji ztrátu života v tomto konfliktu. Rád bych však řekl, že navrhovaný text není vyvážený a lituji, že hlasování o tomto usnesení bylo uspěcháno. Bylo by lepší počkat na výsledky vyšetřování, uspořádat řádnou diskusi na solidních základech a umožnit kolegům poslancům vytvořit si správný obraz o tom, co se skutečně děje. Toto by ovšem mohlo být považováno za ovlivňování jednání OSN o budoucnosti Západní Sahary. Musím říci, že mne to znepokojuje v době, kdy znovu nabírá na obrátkách evropsko-středomořská politika. Bude zapotřebí čas, abychom zjistili fakta a kdo je za co odpovědný. Z mého pohledu je to nezbytné pro stabilitu tohoto vysoce citlivého regionu a pro blahobyt jeho lidu. John Bufton (EFD). – Paní předsedající, také budu dnes hovořit o znepokojujícímu vývoji v Západní Sahaře. Jak jsme si přečetli v tisku, dochází k násilným konfrontacím v uprchlických táborech, kde je od marockého vpádu v 70. letech dvacátého století internována většina obyvatel Západní Sahary. Vpadnout do jejich země je jedna věc, ale odsoudit velkou část obyvatelstva k životu v uprchlických táborech je věc druhá. Hnutí Západní Sahara v exilu odvážně upozornilo celý svět na tuto situaci. Rada bezpečnosti tuto poslední násilnou epizodu zkoumala, ale nezašla tak daleko, aby vyzvala k nezávislému vyšetření. Je zcela jisté, že marocké orgány nebudou nestranné, jestliže bude vyšetřování ponecháno v jejich rukou. Marocké orgány nemohou s určitostí říci ani to, kolik lidí bylo zabito při zásahu na tábor v Al-Ájúnu. Vzhledem k blízkosti Západní Sahary a Evropy a k jejímu potenciálu destabilizovat citlivý severoafrický region by mohlo dojít k eskalaci, pokud se situace nepohne vpřed. Upřímně věřím, že by mělo proběhnout nezávislé vyšetřování, a vyzývám Radu bezpečnosti OSN, aby jej zahájila. Bernadette Vergnaud (S&D). – (FR) Paní předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, ráda bych nejprve poznamenala, že nejsem přesvědčena o správnosti vydávat tak brzy stanovisko s hlasováním o událostech, ke kterým došlo v Al-Ájúnu dne 8. listopadu, když nemáme k dispozici všechna fakta, jež by nám poskytly nezbytný zpětný pohled a objektivitu. Nicméně vzhledem k těmto okolnostem mne utěšuje, že jsme dosáhli relativně vyváženého a umírněného společného usnesení, které zohledňuje problematiku lidských práv a které příliš neodsuzuje kteroukoli ze stran, ačkoliv některé body jsou diskutabilní. V každém případě si myslím, že nejdůležitější je dále nepodněcovat situaci, aby vyšetřování a jednání mohlo být vedeno v klidné atmosféře, a myslím si, že je rozumné nenechat se na základě dílčích a často rozporných zpráv zatáhnout do zpochybňování privilegovaného statutu sousední partnerské země. Andreas Mölzer (NI). – (DE) Paní předsedající, snaha Maroka potlačit zprávy o incidentech v Západní Sahaře neukazuje tuto zemi v příliš dobrém světle. Když byla napadena flotila s humanitární pomocí pro Gazu, následoval okamžitý mezinárodní protest. Když však byl vyklizen protestní tábor v okupované Západní Sahaře, byli přitom usmrceni lidé a vyhlášen zákaz vstupu do příslušného města, dokonce i pro novináře, k žádné společné dynamické akci ze strany mezinárodního společenství nedošlo.

24-11-2010

24-11-2010

CS


Samozřejmě bylo možné očekávat, že vzhledem k nezvladatelné situaci se osvobozenecké hnutí v určitém momentě již nebude cítit vázáno příměřím. To se nabalilo na referendum o Západní Sahaře – referendum, o jehož účastnících ve skutečnosti nikdy nemohla být dosažena dohoda. Mezitím se tam usazovalo stále více a více Maročanů. Podle mého názoru musí být tyto incidenty plně vyšetřeny. Evropská unie by měla působit jako neutrální prostředník a pokusit se přinutit obě strany sporu zasednout znovu k jednacímu stolu. Ulrike Rodust (S&D). – (DE) Paní předsedající, dámy a pánové, podporuji dosažený kompromis v rámci tohoto usnesení. Jako koordinátorka Skupiny progresivní aliance socialistů a demokratů v Evropském parlamentu ve Výboru pro rybolov jsem také zainteresována na dohodě o rybolovu s Marokem. Je dobře, že v usnesení vyzýváme k dodržování mezinárodního práva v souvislosti s využíváním zdrojů v Západní Sahaře. Většina poslanců této sněmovny bohužel neví, že existuje stanovisko vydané právní službou Parlamentu, ve kterém se uvádí, že stávající dohoda o rybolovu s Marokem je v rozporu s mezinárodním právem, pokud nebude prokázáno, že z této dohody má prospěch lid Západní Sahary. V současnosti pro to žádný důkaz neexistuje a Evropská komise proto jednání o prodloužení této dohody pozastavila. Skutečně doufám, že se podaří nalézt diplomatické řešení. Musí nám však být jasné, že kvůli hospodářským zájmům nemůžeme ignorovat mezinárodní právo. Ulrike Lunacek (Verts/ALE). – (DE) Paní předsedající, jsem také velmi potěšena, že konečně máme v této sněmovně usnesení týkající se konfliktu v Západní Sahaře. Myslím si, že se to mělo stát mnohem dřív a na jiném základě, a ne až poté, co se odehrály tyto kruté incidenty v táboře Gdaim Izyk. Skutečně nechápu, proč Maroko nechce připustit nezávislé šetření. Nemá-li co skrývat, šetření by mělo být provedeno. Tak proč tomu tak není? Skutečně doufám, že toto usnesení bude zítra v Parlamentu přijato; to samozřejmě neznamená, že by neměl veden dialog s Marokem. Na příští týden jsou pozváni marocký a alžírský ministr zahraničních věcí a Fronta Polisario k účasti na zasedání Výboru pro zahraniční věci. Doufám, že přijedou a zapojí se s námi do diskuse. Nemyslím si však, že návrh na odklad přijetí usnesení je smysluplný, protože pro nás jako Evropský parlament je důležité, abychom dodržovali a podporovali zásadu dodržování lidských práv a také zásadu práva lidu na sebeurčení – v tomto případě pro Sahařany. Poprvé jsem navštívila tábory poblíž Tindoufu před 23 lety. Od té doby lidé bojují, aby konečně mohli uplatňovat své vlastní zákony a uspořádat referendum, které bude poctivé a spravedlivé. Jsem proto potěšena, že toto usnesení je nyní připraveno a že bude zítra snad skutečně také přijato. Cristian Dan Preda (PPE). – (FR) Paní předsedající, za prvé bych chtěl říci, že je pravda, že jsme mohli vést delší diskusi a předložit odlišný text. Zároveň však bylo tomuto textu věnováno víceméně stejné množství času, kolik se obvykle dostává mimořádným usnesením. Našim marockým partnerům by proto mělo být řečeno, že jde ve skutečnosti o konsensus dosažený různými politickými skupinami. Domnívám se, že to je jedna fáze tohoto dialogu. Snad poprvé podporuji návrh přednesený panem Panzerim na pokračování dialogu v parlamentním výboru o určitých záležitostech, které nás s našimi marockými kolegy spojují. JTento výbor byl před nedávnem vytvořen a může být podpořen – proč ne? – skupinou přátel z Maroka, protože je jich zde mnoho. Skutečně se také těším na dialog s marockým ministrem zahraničních věcí. Oznámil, že

163

164

CS


příští týden vystoupí ve Výboru pro zahraniční věci. To poskytne další příležitost k pokračování tohoto dialogu. Andris Piebalgs, člen Komise. – Paní předsedající, poté co jsem velmi pozorně sledoval rozpravu, bych chtěl navázat na své úvodní vystoupení. Domnívám se, že je velmi vyvážené a velmi korektní. Chtěl bych jen zopakovat poslední větu. Generální tajemník OSN má podporu EU pro dosažení spravedlivého, trvalého a vzájemně přijatelného politického řešení, které zajistí lidu Západní Sahary sebeurčení v souladu s rezolucemi Rady bezpečnosti. Rozhodně bych doporučil oběma stranám, aby podpořily úsilí OSN. Předsedající. – Obdržela jsem sedm návrhů usnesení (2) k ukončení této rozpravy. Tím tato rozprava končí. Hlasování se bude konat zítra ve 12:00. (Zasedání bylo přerušeno ve 20:00 a pokračovalo v 21:00). Písemná prohlášení (článek 149) Dominique Baudis (PPE), písemně. – (FR) Při pozorném pohledu na záběry, které jsou k dispozici na internetu, si člověk dovede představit míru násilí použitého proti marockým donucovacím orgánům. Scény, kterých jsme byli svědky v táboře Gdaim Izyk a na silnici do Al-Ájúnu, dokazují smrtící akty násilí páchané vůči marockým bezpečnostním službám. Ušetřena nebyla dokonce ani vozidla záchranné služby. Skutečnost je velmi vzdálena tomu, o čem by nás chtěla přesvědčit propaganda. Náš parlament proto musí projevit zdrženlivost a rozvážnost, namísto toho, aby neoprávněně svaloval vinu na marocké orgány a činil je plně odpovědnými za tuto situaci. Debora Serracchiani (S&D), písemně. – (IT) Poslední násilné události související se sporem mezi Marokem a Frontou Polisario o Západní Saharu vyžadují větší pozornost vzhledem k negativním dopadům. jež by mohly mít na stabilitu tohoto regionu. Vyklizení tábora v Al-Ájúnu, jak se zdá, mělo za následek přibližně deset mrtvých, více než 700 raněných, 150 pohřešovaných a 160 osob uvězněných marockými orgány a má se za to, že vedlo k zabití 1 španělského občana saharského původu, Babyho Hamdaye Buyemy. V souladu se zásadami Všeobecné deklarace lidských práv, zejména článkem 2, nesmíme ponechat saharský lid osamocený, ale musíme dokončit jednání vedená pod záštitou OSN. Evropská unie musí zasáhnout a vyzvat marockou vládu, aby se zdržela dalšího krveprolití a propustila Sahařany, kteří jsou nezákonně zadržováni. Obnovení neformálních rozhovorů mezi stranami konfliktu, které se konaly ve dnech 7. a 8. listopadu 2010, musí představovat první znamení, že strany jsou schopny dosáhnout mírového, spravedlivého řešení. PŘEDSEDAJÍCÍ: RAINER WIELAND místopředseda 17. Žádost o zbavení parlamentní imunity: viz zápis. 18. Členství ve výborech a delegacích: viz zápis. (2)

Viz zápis

24-11-2010

24-11-2010

CS


19. Ukrajina (rozprava) Předsedající. – Dalším bodem je prohlášení Komise jménem místopředsedkyně Komise a vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku k Ukrajině. Nejprve bych chtěl dát slovo panu komisaři De Guchtovi jménem místopředsedkyně Komise a vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku paní baronky Ashtonové. Karel De Gucht, člen Komise, jménem místopředsedkyně Komise a vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku. – (FR) Pane předsedající, jsem velmi potěšen, že mohu dnes večer diskutovat o situaci na Ukrajině jménem paní Ashtonové, vysoké představitelky a místopředsedkyně, která lituje, že zde dnes ne;může být přítomna. Dnešek je pro Ukrajinu významným dnem, neboť dnes ráno bylo oznámeno její předsednictví OBSE na rok 2013. Je to privilegium, ale také odpovědnost, a poskytne to Ukrajině příležitost, aby dostála očekáváním, která jsou jistě vysoká. Chci se nyní zabývat našimi dvoustrannými vztahy. Minulé pondělí se v Château Val Duchesse v Bruselu uskutečnil summit, kterého se zúčastnil prezident Janukovyč a také prezident Van Rompuy a předseda Barroso. Paní Ashtonová se zúčastnila diskuse o mezinárodních otázkách. Byl jsem tam také, abychom posoudili vyhlídky na zřízení rozsáhlé a komplexní zóny volného obchodu s vysokými ambicemi v blízké budoucnosti. Naše rozhovory byly otevřené a jsem přesvědčen, že summit uvedl vztahy, které si zaslouží být hlubší a konkrétnější, na správnou kolej. Dvěma nejdůležitějšími výsledky summitu jsou přijetí akčního plánu pro volný pohyb osob, a podpis protokolu k dohodě o partnerství a spolupráci, který umožňuje zapojení Ukrajiny do programů EU. Dalšími projednávanými body byla vnitropolitická situace na Ukrajině, probíhající jednání o budoucí dohodě o přidružení a postup reforem. Ukrajina je jedním z našich sousedů. Proto se snažíme její blízkost podchytit, ale v okolí Ukrajiny se vývoj nezastavil, když jen pomyslíte na summit NATO o příštím víkendu a dnešní ukončení dvoustranných jednání v Bruselu, kde jsem byl ještě před několika hodinami, které EU umožní podpořit přistoupení Ruska k WTO. Vraťme se k summitu. Nynější vláda zahájila některé důležité hospodářské reformy, které jsme přivítali. Za prvé, existuje zákon o veřejných zakázkách, který by měl sehrát významnou úlohu v boji proti korupci. Byly uzavřeny dohody s MMF a zahájeny významné reformy v klíčovém odvětví energetiky. Ukrajinská vláda je celkem úspěšná při stabilizaci situace v zemi, a to je očividně velice důležité. Nicméně jsme znepokojeni pokračujícími zprávami o erozi základních svobod a demokratických zásad na Ukrajině. Zvlášť velké znepokojení vyvolávají stížnosti týkající se svobody sdělovacích prostředků a svobody shromažďování a sdružování. Dále, jak víte, ukrajinský ústavní soud nedávno zrušil ústavu z roku 2004, která byla přijata během oranžové revoluce. Takže znovu platí ústava z roku 1996, která dává posílené pravomoci prezidentovi. Toto velmi kontroverzní rozhodnutí svědčí o tom, že Ukrajina potřebuje otevřený a participativní proces ústavních reforem. Tento proces by měl být zaměřen na vytvoření udržitelného systému kontrol a vyvážených pravomocí v souladu s evropskými normami. Toto téma bylo také nastoleno ve vašem usnesení přijatém v únoru.

165

166

CS


Dalším zcela nedávným rozhodnutím ústavního soudu, které umožňuje různý výklad, je délka funkčního období stávajícího parlamentu. Ačkoli nyní platná ústava z roku 1996 stanoví čtyřleté funkční období, soud rozhodl, že pravomoci stávajícího parlamentu vyprší až po pěti letech, neboť byl zvolen v době platnosti ústavy z roku 2004. Toto rozhodnutí je výrazem přístupu „šitého na míru”, který je stále více uplatňován stávající správou. Ještě jednou, Ukrajina velmi potřebuje otevřený a participativní proces ústavních reforem, a ne rozhodnutí přijímaná na základě okolností. V posledních letech byla míra politické svobody na Ukrajině velmi vysoká a po sobě následující volby byly důvěryhodnými institucemi hodnoceny tak, že odpovídají mezinárodním normám. Je proto politováníhodné konstatovat, že poslední municipální volby konané dne 31. října většina pozorovatelů kritizovala. Třebaže se tato kritika zaměřila jen na technické a procesní aspekty, přece jen šlo o krok směrem zpět. Demokratické hodnoty a principy jsou spolu s lidskými právy základními zásadami členských států EU. Jsou to bezkompromisní zásady, tím spíše, že zde se jedná o velmi důležitého partnera. Sdílené hodnoty pro společnou budoucnost: taková je výzva pro budoucí přidružení Ukrajiny k EU. Dokud budou problémy přetrvávat, musíme i nadále vysílat zcela jednoznačný signál týkající se respektu k základním hodnotám, stejně jako jsme učinili na summitu minulé pondělí. Elmar Brok, jménem skupiny PPE. – (DE) Pane předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, chtěl bych upřímně poděkovat za prohlášení, které zde zaznělo jménem vysoké komisařky a ke kterému mám skutečně velmi málo co dodat. Domnívám se, že můžeme klidně říci, že bylo rozhodnuto o reformách a větší stabilitě, a to i z důvodů souvisejících s parlamentární stabilitou, a to je třeba přivítat, ale musíme také konstatovat, že průběh posledních parlamentních voleb byl sice čestný a spravedlivý, ale těch komunálních nikoli, protože tyto volby byly změněny a opozice neměla rovnou příležitost postavit všude své kandidátky. Domnívám se, že si musíme povšimnout i toho, že šéf tajné služby má také vysokou dozorčí funkci v ústavním soudu a že jsou tam vyměňováni soudci, aby bylo možné zvrátit ústavu oranžové revoluce. To jsou fakta. Proto bych chtěl vyjádřit dík za prohlášení o stěžejním významu otázky společných hodnot a základních práv. Důležitou otázkou je samozřejmě také evropská perspektiva pro Ukrajinu. Na druhé straně jsem potěšen, že na pondělním summitu byl učiněn zásadní pokrok v důležitých záležitostech. Slova kritiky, která jsem právě pronesl, by v této fázi neměla záviset, nebo být kladena do spojitosti s tím, co se stane s vízovým režimem. Je dobré a důležité, abychom v této oblasti dosáhli pokroku. Je důležité dosáhnout pokroku v otázce rozšířené zóny volného obchodu, která více přiblíží Ukrajinu evropskému vnitřnímu trhu, a dát jasně najevo, že nejen politická, ale také hospodářská perspektiva pro Ukrajinu leží v Evropě. Nemá smysl přijímat ruský hospodářský systém, když nejsou k dispozici ruské suroviny. Ukrajina pak bude mít mnohem větší zájem o evropský trh, a to by se také mohlo zlepšit s dohodou o přidružení. Myslím si však, že by nám mělo být jasné, že je to nejen v zájmu Ukrajiny, ale i v našem vlastním zájmu a že bychom se měli zaměřit na to, abychom zajistili, že vnější a vnitřní vývoj Turecka se bude ubírat směrem uspokojivým z hlediska našich zájmů.

24-11-2010

24-11-2010

CS


Adrian Severin, jménem skupiny S&D . – Pane předsedající, filozofie mé skupiny, pokud jde o vztahy Ukrajina-Evropská unie, by bylo možno vyjádřit touto parafrází známého výroku: neptejte se, co může udělat Ukrajina pro Evropskou unii, ale ptejte se, co může Evropská unie udělat pro Ukrajinu, aby se Ukrajina stala spolehlivým pilířem projektu Evropské unie. Proto by přístup Evropské unie k Ukrajině měl být vyvážený, spravedlivý, založený na faktech a strategický. Domnívám se, že tato kritéria byla výsledky nedávného summitu naplněna, a rád bych poděkoval panu komisaři, že náš přístup formuloval tímto způsobem. „Vyvážený” znamená požadovat zlepšení, a zároveň nabízet pomoc. „Spravedlivý” znamená nestranit nikomu ve vnitropolitických sporech a používat stejný metr při posuzování činů stran, které nosí barvu, jež se nám líbí, a těch, které nosí barvu, jež se nám nelíbí. „Založený na faktech” znamená rozhodovat se podle věrohodných důkazů, a ne podle pouhých tvrzení, fám a předsudků. „Strategický” znamená podporovat politiky, jež mohou Ukrajině dopomoci k organickému začlenění do projektu Evropské unie, a ne politiky, jejichž smyslem je využívat Ukrajinu v naší konfrontaci s jejími sousedy. Kompromisní usnesení, které, jak předpokládáme, bude po dnešní rozpravě přijato, není dokonalé, ale je solidním příkladem takového přístupu. Musím odsoudit několik tiskových chyb v textu. Musíme požádat všechny politické hráče na Ukrajině, aby neinterpretovali toto usnesení jako vítězství jedněch nad druhými. Ve skutečnosti je toto usnesení myšleno tak, aby vyslalo signál všem politickým silám na Ukrajině, že je nejvyšší čas se sjednotit na minimálním národním programu a přinést dlouho očekávané reformy, politiky a politické výsledky, které by zaručily lepší život pro lid a lepší příležitosti pro tuto zem, s cílem evropské integrace. Vnitřní spory na Ukrajině není třeba řešit na mezinárodní úrovni. Splňme všichni své povinnosti tady i tam a budoucnost nás všechny odmění. Adina-Ioana Vălean , jménem skupiny ALDE . – Pane předsedající, je zajimavé, jak často máme Ukrajinu na pořadu jednání. Doufám, že to značí pokrok v našich vztazích. Přikláním se k názoru, že s pragmatismem a oboustranným respektem, díky pochopení rozdílů, ale i nacházení společných zájmů můžeme stavět na společných projektech a dosáhnout poctivého partnerství. Oceňuji nedávná prohlášení ukrajinského vedení, která, jak doufám, nyní odsouvají stranou některé obavy týkající se vzdalování se Ukrajiny od evropské budoucnosti. Na druhé straně každá diskuse o Ukrajině má tendenci přejít ve válku mezi evropskými politickými stoupenci opozice a vládními politickými stranami Ukrajiny. Myslím si, že to nepomůže, protože nejde o to, kdo je lepší – vláda nebo opozice – nebo koho Evropané více podporují, ale jde o demokratickou budoucnost ukrajinských občanů a o to, aby Ukrajinci měli silnou, demokratickou a prosperující zemi. Summit, který se konal tento týden, dosáhl dobrých výsledků z hlediska urychlení přístupu k programům EU a v jednáních o dohodě o přidružení. Zvlášť mne těší, že bylo dosaženo dlouho očekávaného pokroku směrem k zóně volného obchodu. Samozřejmě je třeba ještě mnohé udělat v oblasti politických a institucionálních reforem a přijatá opatření je nutné upevnit. Neměly by být dovoleny žádné výjimky v zákoně o veřejných zakázkách, který byl přijat v letošním roce – dokonce ani pro mistrovství Evropy ve fotbale.

167

168

CS


Nový daňový systém je dobrým krokem ke zlepšení fiskálního prostředí, ale neměl by se stát přítěží, zejména pro malé a střední podniky, které jsou tak důležité pro každou zdravou ekonomiku. Chci zároveň jasně říci: nejde o to, abychom říkali Ukrajině, co má udělat, a nejde o to, co musí Ukrajina udělat pro nás. Jde především o to, co musí Ukrajina udělat pro sebe samu, protože institucionální a hospodářské reformy jsou předpokladem prosperující demokratické budoucnosti, a to je v nejlepším zájmu ukrajinských občanů. Rebecca Harms , jménem skupiny Verts/ALE. – (DE) Pane předsedající, dámy a pánové, v posledních dnech probíhají rozsáhlé protesty v Kyjevě, Lugansku, Charkově a mnoha dalších velkých a menších městech na Ukrajině. Desetitisíce nebo statisíce ukrajinských občanů vycházejí do ulic. Protestují proti daňovým zákonům, které považují za nespravedlivé. Je-li naše usnesení na někoho směřováno, pak by to měli být podle mého názoru ukrajinští občané, kteří tímto protestem potvrzují, že vývoj Ukrajiny jako demokratické země pokračuje. Naše usnesení, které vyjadřuje znepokojení nad erozí demokracie, je zejména v souvislosti s těmito protesty samozřejmě směřováno na vládu a orgány, a zejména orgány vnitra na Ukrajině, a požaduje, aby umožnily pokračování těchto protestů. Očekává se, že zítra budou v Kyjevě statisíce, a možná miliony lidí. Musím se přiznat, že s velkým napětím sleduji tamní vývoj a že nesem zcela bez obav co se týče jeho budoucnosti Prozatím to jde – musíme zaklepat na dřevo. V několika posledních dnech vláda ukázala, že svoboda shromažďování funguje. Upřímně doufám, že tomu tak bude i do budoucna. Myslím si, že bylo velmi důležité, abychom přijali toto usnesení napříč skupinami. Pro vývoj Ukrajiny by bylo zásadní chybou, kdyby v budoucnu jedna strana této sněmovny měla být na straně Strany regionů a druhá na straně stoupenců Julie Tymošenkové. To by demokratickému vývoji Ukrajiny nijak neprospělo. Doufám, že toto usnesení bude bráno vážně – dokonce i když ho přijeme po summitu –, zejména s ohledem na rozsáhlé protesty a obavy lidí z dopadů reformy MMF, a že budeme nynější vývoj v Kyjevě a na ceké Ukrajině velmi pozorně sledovat. Děkuji vám za pozornost a doufám, že budeme – včetně Komise – při naší spolupráci s touto zemí, která je nám jako Evropanům tak blízká, projevovat i nadále solidaritu. Paweł Robert Kowal, jménem skupiny ECR. – (PL) Pane předsedající, v Evropském parlamentu jsme vedli po několik týdnů úžasnou rozpravu o záležitostech Ukrajiny. Myslím si, že je to velmi dobrá věc. Výsledky našeho jednání jsou na Ukrajině sledovány s velkým zájmem – větším než v mnohých zemích Evropské unie. Berme tedy své usnesení jako dopis, ne jedné nebo druhé straně, ale dopis Ukrajincům, ve kterém jim upřímně sdělíme, že se zájmem sledujeme, co se děje, a že jsme sousedy, kteří jsou připraveni otevřít Ukrajině dveře a kteří chtějí získat větší kontakt s občany této země. Chtěl bychl velmi poděkovat paní Harmsové za její skvělou práci. Má vždy velmi dobrý cit pro to, co je třeba v takových chvílích říci. Hovořme otevřeně o volbách, které nás neuspokojily. Mnohé aspekty těchto voleb vykazovaly úroveň, na které je mnohé co zlepšovat. Nepodařilo se udržet pozitivní trend předchozích voleb, ale je třeba také říci, že dosud existuje pro Ukrajinu naděje a že s tím chceme Ukrajině pomoci. Řekněme si tedy o dobrých věcech, které se tam odehrávají, a že nejen oblasti hospodářství, ale také i oblasti politiky a především každému Ukrajinci jsou dveře do Evropy otevřeny a že je správné, že takový signál vyšel tento týden ze summitu Evropská unie-Ukrajina. Je příznivou shodou okolností, že dnes hovoříme o tom, že toto

24-11-2010

24-11-2010

CS


usnesení není ve prospěch jedné nebo druhé straně na Ukrajině. Je pro Ukrajince, a přijímáme ho společně. Jaromír Kohlíček, jménem skupiny GUE/NGL . – (CS) Když se řekne Ukrajina, normální občan Evropské unie si představí boxera Klička, který hravě poráží své soupeře. Ekonomicky má Ukrajina ale rovněž významnou váhu a řada zemí Evropské unie a Balkánu je závislá na dopravních cestách zásobujících je středoasijskou a sibiřskou ropou a zemním plynem přes jejich území. Je jasné, že ze zemí Východního partnerství se jedná o nejdůležitějšího hráče. I proto vítám zlepšení vztahů s Ruskem i výsledky summitu Evropská unie-Ukrajina. V řadě zemí Evropské unie tvoří Ukrajinci významnou část zahraničních pracovníků a vzájemný obchod mezi Ukrajinou a Evropskou unií se dynamicky rozvíjí. Hlavní problémy země se podobají problémům řady zemí Evropské unie: korupce, nevýhodný vízový režim, vzájemně nekompatibilní zákonodárství. Dlužno podotknout, že komunální volby proběhly technicky podle pozorovatelů bez zásadních výhrad. Usnesení navržené napříč politickým spektrem je vyváženým kompromisem, a přesto, že mohu mít výhrady k některým detailům, klub GUE/NGL je podpoří. Bastiaan Belder, jménem skupiny EFD. – (NL) Pane předsedající, mmohé, někdy neuvěřitelné nesrovnalosti v komunálních a regionálních volbách na Ukrajině konané dne 31. října, musí být pro Evropskou unii varovným signálem. Abych uvedl několik příkladů: nekontrolovaný dotisk hlasovacích lístků ve velkém v mnoha regionech a fotografování hlasovacích lístků, a což teprve soustředěný tlak na úředníky, učitele, lékaře a profesory, aby se zdrželi podpory opozičních stran? Evropská unie – a vy to můžete učinit – by měla zaujmout pevný postoj vůči této špatné, nedemokratické předehře k ukrajinským parlamentním volbách v roce 2012; zachovat si své politické hodnoty tváří v tvář autoritářským tendencím na Ukrajině. Pokud tak neučiníme, riskujeme svou důvěryhodnost u nejvyšších elit země a zejména mezi proreformními a demokratickými silami. Vaše jasné vystoupení, pane komisaři, naštěstí nezavdává v tomto ohledu žádné důvody ke znepokojení. Andreas Mölzer (NI). – (DE) Pane předsedající, všichni víme, že Ukrajina je jedním z největších států sousedících s EU a že má do budoucna značný potenciál. Pro EU je tedy jistě nesmírně důležitým partnerem. Z politického hlediska se však zdá, že se od EU znatelně distancuje. To, že v posledních komunálních volbách byla úspěšná proruská frakce, nebylo jen tak bez důvodu. Pravděpodobně to také znamenalo prohru pro Evropskou unii. EU proto jasně ztrácí pro Ukrajince svou přitažlivost. Obyčejní občané na Ukrajině by pravděpodobně rádi byli Evropany, ale ne nutně součástí Evropské unie. EU tam postupně ztrácí kredit tím, že se chová spíše jako arogantní supervelmoc. Avšak Ukrajinci by nepochybně byli rádi, aby je EU i Rusko považovaly za rovnocenné partnery. Neshlížejme tedy pouze na Ukrajince z majestátní výše, jako by jejich nejvyšším cílem mohlo být jedině přistoupení k EU. Umožněme jim, aby v příštích letech budovali svou vlastní identitu a poté se rozhodli, zda se chtějí více sblížit s EU, nebo by možná dali přednost tomu, zůstat nezávislými. Michael Gahler (PPE). – (DE) Pane předsedající, existuje obrovský potenciál pro spolupráci mezi EU a Ukrajinou. To bylo na summitu zcela zjevné. Akční plán směřující k osvobození od vízové povinnosti a dohoda o přidružení jsou jen dva příklady, které to demonstrují. V tomto kompromisním usnesení – a to je zjevné z bodů, ze kterých se toto usnesení skládá, – jsme také vyzdvihli možné pozitivní aspekty. Chtěl bych však citovat jedno

169

170

CS


anglické přísloví, které praví, že chuť pudingu se pozná při jídle. Uvidíme, zda reformní balíček a reformní zákony budou skutečně prováděny v praxi. Pan komisař se zmínil o zákoně o veřejných zakázkách. Zcela nedávno byla k němu přijata významná výjimka. Z působnosti tohoto zákona byly vyjmuty veškeré dodávky související s mistrovstvím Evropy ve fotbale. Dovedu si již velmi dobře představit, kdo v důsledku toho pohádkově zbohatne. Takže to je jen jeden příklad zásady, která se těší velké vážnosti, ale v praxi věci nabývají zcela jiné podoby. Rád bych výslovně poděkoval panu komisaři za to, že vyjádřil znepokojení nad svobodou tisku, svobodou shromažďování a svobodou projevu a že také jasně prohlásil, že komunální volby jsou krokem zpět. Alespoň tak to zaznělo v německém překladu. Je to také názor skupiny Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů), a také jsme tento názor jednoznačně vyjádřili. Tvrdí-li pan Severin, že není třeba řešit vnitřní konflikty na mezinárodní úrovni, pro mě je to jemnější způsob, jak vyjádřit to, čemu se dříve říkalo zásada nevměšování se do vnitřních záležitostí. Toho už bylo dost, a neměla by to tedy být zásada, kterou se řídí náš postup vůči Ukrajině. Právě proto, že chceme tuto zemi více přiblížit Evropě, musí ona také dovolit, aby byla posuzována podle evropských norem. Proto má paní Harmsová pravdu, když řekla, že musíme nyní zůstat s Ukrajinou ve velmi úzkém kontaktu a zajistit, že to, co tam bylo dosaženo z hlediska demokracie a lidských práv, nebude znovu zpochybněno politikou obrácenou zpět do minulosti. Hannes Swoboda (S&D). – (DE) Pane předsedající, dámy a pánové, mluvme otevřeně. Oranžová revoluce bohužel, a chtěl bych zdůraznit slovo „bohužel”, nedosáhla toho, čeho dosáhnout měla. Stalo se tak mimo jiné v důsledku sporu mezi paní Tymošenkovou a panem Juščenkem. Pan Juščenko nyní říká, že paní Tymošenková je úplně stejná jako pan Janukovyč, což je také zajímavé. Komunální volby bohužel nesplnily naše očekávání. Neodpovídaly evropským normám, a to je nyní jasné i lidu Ukrajiny. Buďme upřímní, to, co měl na mysli pan Severin, bylo, pane Gahlere, něco zcela jiného. Měli byste hovořit s paní Tymošenkovou stejným způsobem, jako hovoříme my se svými přáteli z ukrajinské Strany regionů, jinými slovy, měli byste ji povzbuzovat, aby se vydala evropskou cestou. Nechme oligarchy za našimi zády a vydejme se směrem k demokratickému státu. Nepokoušejte se přerušit práci Parlamentu a my rozhodně vyvineme tlak, abychom zajistili, že evropské právní normy budou splněny. Paní Harmsová zaujímá středový postoj. Ačkoliv to není vždy postoj, který zaujímá skupina Zelených/Evropské svobodné aliance, s tím, co paní Harmsová řekla, můžeme souhlasit.. Podejme této zemi pomocnou ruku na základě evropských norem a evropského právního systému. To je důležité ze všech stran. To je naše politika a my v ní budeme pokračovat, dokud se někam nedostaneme. To je důvod, proč kritizujeme to, že volby neproběhly v pořádku. Zajistěte, ať paní Tymošenková pomůže vytvořit konstruktivní opozici. Raďte paní Tymošenkové stejným způsobem, jakým radíme my panu Janukovyčovi. Marek Henryk Migalski (ECR). – (PL) Pane předsedající, pane komisaři, začnu slovy pana Severina, který řekl jednu velmi důležitou věc, totiž že bychom se měli pokusit zamyslet, co můžeme udělat pro Ukrajinu, a ne co může Ukrajina udělat pro nás. Chtěl bych za tato slova panu Severinovi poděkovat, protože to je právě to, co bychom měli udělat.

24-11-2010

24-11-2010

CS


Ano, tyto volby nebyly vedeny tak, jak jsme si přáli. Staly se tam věci, které se stát neměly. Sohlasím však s paní Harmsovou, která říká, že bychom neměli hledat podporu u jedné či druhé strany, ale podívat se na to, co chtějí Ukrajinci, a co chceme my. Proto integrace Ukrajiny do evropských struktur, a řekněme to jasně – členství v Evropské unii – je v zájmu Evropské unie i v zájmu samotných Ukrajinců. Toto stanovování norem, jejichž splnění se od Ukrajinců očekává, je podle mého poněkud nečestné. Je tomu tak proto, že v této sněmovně jsou tací, kteří jsou velice velkorysí vůči svým strategickým partnerům v otázkách lidských práv, svobody projevu a svobody tisku. Současně důsledně stanovují a zvyšují normy, jejichž splnění se očekává od našich přátel z Ukrajiny. Je třeba, abychom zde projevili umírněnost. Ukrajinci zasluhují naši spolupráci, naše slova podpory, a to – jak řekl pan Swoboda, – bez ohledu na to, zda se jedná o ten či onen tábor. Totéž se někdy stává zde – určité názorové rozdíly ztrácejí význam, protože samotný problém je důležitější, než tyto rozdíly. Tímto problémem je co nejužší spolupráce mezi Evropskou unií a Ukrajinou. David Campbell Bannerman (EFD). – Pane předsedající, Ukrajinu jsem poznal ze svých návštěv Kyjeva a Krymu a sbírám díla ukrajinských umělců, jako je Tetenko a Šiško. Ukrajinci jsou dobří, štědří, dobromyslní lidé, ale z politického hlediska bych doporučoval velkou obezřetnost. Ukrajina je země rozdělená na prozápadní západ a východ orientovaný na Rusko. Je to také velký hráč se 45 miliony obyvatel, a Rusko tuto zemi považuje do značné míry za svůj zadní dvorek. Navštívil jsem lodě ruské flotily v Sevastopolu, na Krymském poloostrově. Rusové budou odtud bedlivě střežit přístup do Černého moře. Jakákoli zmínka o vstupu Ukrajiny do NATO by byla pro ruského medvěda silným kopancem. Neobratný diplomatický přístup paní baronky Ashtonové v této složité době by mohl prohloubit napětí, zatímco pobízení Ukrajiny ke vstupu do EU v podobě zemědělských subvencí, regionální pomoci a masové migrace by mělo odrazující účinek. Lépe pomáhat jinými způsoby a udržet Ukrajinu jako hrdý a nezávislý stát mimo EU. Csanád Szegedi (NI). – (HU) Pane předsedající, dámy a pánové, domnívám se, že se všichni shodneme na tom, že díky své geografické rozloze a počtu obyvatel má Ukrajina strategický a snad dokonce i klíčový význam pro Evropskou unii. Zjištuji však, že v této zprávě chybí dva momenty. Jedním z nich je zmínka o národnostních menšinách na Ukrajině. Jak všichni víme, pouze asi 65–70 % obyvatelstva tvoří Ukrajinci, dokonce i když mezi ně zahrneme rusínské obyvatelstvo. Žije tam početná ruská menšina a také mnoho Maďarů, Tatarů a Rumunů. Rozhodně navrhuji, aby byla tato skutečnost začleněna do zprávy a abychom v rámci svých požadavků vyjádřili také znepokojení ohledně národnostních menšin. Za zmínku stojí také potřeba podpořit místní vzdělávání, konkrétně menšinové vzdělávání, a používání menšinových jazyků a to, že místní památníky menšiny Podkarpatských Maďarů jsou terčem vandalství. Druhým momentem je, že mne mrzí, že jsme se důrazně nevyslovili proti podvodům napáchaným během voleb do místních zastupitelství. Žádám tímto EU, aby vyzvala Ukrajinu o vysvětlení k těmto dvěma otázkám. Paweł Zalewski (PPE). – (PL) Pane předsedající, tento týden se nese pro vztahy EU-Ukrajina v dobrém duchu. Za prvé, během pondělního summitu jsme společně vypracovali cestovní mapu ke zrušení vízového režimu. A dále, zítra budeme hlasovat o tom, co považuji za dobré usnesení Evropského parlamentu, které otevírá možnosti pro

171

172

CS


další spolupráci a posílení spolupráce mezi Evropskou unií a Ukrajinou. Otevírá takovou příležitost a zároveň ukončuje velmi důležitou diskusi, která na toto téma v Evropském parlamentu probíhala. Je dobře, že jsme dosáhli kompromisu a že vystupujeme ve shodě. Promlouváme jednotně nikoli k jednotlivým politickým skupinám na Ukrajině, nikoli vládnoucí skupině prezidenta Janukovyče nebo opozici paní Tymošenkové, ale především k Ukrajincům samotným. Chceme, aby se Ukrajina zreformovala způsobem, který jí v budoucnu umožní stát se součástí Evropské unie. To je nesmírně důležité. Je důležité posuzovat práci ukrajinské vlády podle jejích zásluh a na základě jejích činů. Za prvé je třeba říci, že jde o první vládu po mnoha letech, která začala provádět reformy ve spolupráci s Mezinárodním měnovým fondem, a dnes je jejich příznivý účinek na hospodářství znatelný – je jasně vidět, že existuje naděje na ukončení období stagnace, které bylo na Ukrajině v posledních letech patrné. Na druhé straně sama Ukrajina říká, že se chce stát součástí Evropské unie, a to nás opravňuje k tomu, abychom ji hodnotili podle evropských norem. Proto se samozřejmě musíme zabývat problémy souvisejími s nesrovnalostmi, ke kterým došlo při nedávných volbách. Marek Siwiec (S&D). - (PL) Pane předsedající, dnešní diskusi vládne jiná atmosféra, než tomu bylo před měsícem. Emoce ustoupily. Slova, která jsme použili v návrhu usnesení, jsou přiměřenější skutečné situaci. Je dobře, že se Parlament snaží vystupovat jednomyslně, i když tato slova občas nejsou na místě a někdy odhalují velkou nekompetentnost. O co v tomto usnesení jde? Jde v něm fakticky o kvalitu demokracie a o to, nakolik Evropský parlament chce, aby na Ukrajině panovala kvalitní demokracie. Usnesení se obrací k oběma stranám sporu k „modrým” a „oranžovým”. V posledních pěti letech byla na Ukrajině taková situace, kdy nejprve zvítězila „oranžová” strana, poté „modrá” strana, pak znovu zvítězila „oranžová” strana, a nyní vládne „modrá” strana. Přál bych si, aby „modrá” skupina – prezident Janukovyč, předseda vlády Azarov, Strana regionů – od této sněmovny vyslechla, že nesou odpovědnost za ochranu velkého dědictví, toho, co před několika lety požadovalo několik milionů lidí na náměstí Nezávislosti. Nesou odpovědnost, protože jsou to oni, kdo je u moci. Chci také, aby tato slova slyšela Julia Tymošenková, která je odpovědná za podobu opozice. Chtěl bych, aby hlavní vůdce opozice – Julia Tymošenková – pochopila, že když je někdo v opozici, nestačí jen požadovat moc. Je nutné mít alternativu pro svou zem a ukázat tuto alternativu lidem a zainteresovat je na ní takovým způsobem, aby ji pochopili. Jesliže „modrá” a „oranžová” skupina pochopí, že jsou nějaký čas u moci a pak jsou nějaký čas v opozici a že Ukrajina ve skutečnosti potřebuje po celou dobu stejnou péči, stejné vize a stejnou odvahu , dosáhneme velkého úspěchu, protože jsme jim s tím pomohli. Mému kolegovi z České republiky – není to Viktor Kličko, ale Vitalij Kličko, který dával Američanům co proto v německých boxerských arénách. Existují dva Kličkové. To, že Ukrajina vychovala dva takové boxery, ukazuje, jak veliká je to země. Tunne Kelam (PPE). – Pane předsedající, jedním z nejdůležitějších výsledků rozpadu Sovětského svazu byl vznik nezávislé Ukrajiny. Je to země, kterou lze považovat za budoucího člena Evropského společenství. Mohu jen přivítat to, že prezident Janukovyč a nový parlament potvrdili snahy připojit se k Evropě, protože skutečně nezávislá a demokratická Ukrajina bez korupce a bez obav z mocenských struktur a oligarchů a Ukrajina s pevně zakotveným právním státem je

24-11-2010

24-11-2010

CS


a bude nenahraditelným faktorem stability pro celý kontinent. Bez skutečně demokratické Ukrajiny si stěží lze představit skutečně demokratické Rusko. Včera uplynulo šest let od vypuknutí oranžové revoluce. Obrovský potenciál této změny byl bohužel promarněn. Avšak díky vítězství protestujících demokratických sil v prosinci 2004 byla vybudována důvěra v pluralitní volby a svoboda tisku. V tomto návrhu usnesení Evropský parlament vyjadřuje znepokojení nad rostoucím počtem zpráv o tom, že demokratické svobody a práva včetně svobody sdělovacích prostředků jsou ohroženy a že bezpečnostní služby také znovu začaly zasahovat do demokratických aktivit občanů. Chtěl bych vyslat důležité poselství nové vládě, totiž že Evropa je otevřena spolupráci ve všech oblastech, ale cenou za tuto spolupráci nikdy nemůže být, že budeme ignorovat omezování základních svobod. Jako skuteční přátelé Ukrajiny musíme být víc než kdy předtím otevření, přátelští a důslední při prosazování našich hodnot. Je politováníhodné, že ani po šesti letech nové elity stále nemohou akceptovat oranžovou revoluci jako skutečný výraz vůle lidu. Ztotožnění se s příčinami a výsledky této revoluce může jen prospět integraci ukrajinské společnosti. Lena Kolarska-Bobińska (PPE). – (PL) Pane předsedající, nechci hovořit o tom, co musíme udělat pro Ukrajinu nebo co musí Ukrajina udělat pro nás, chci hovořit o tom, co musí Ukrajina udělat pro sebe, protože její osud je ve skutečnosti v jejích vlastních rukou. Na jedné straně Ukrajina vyjadřuje své přání přistoupit k Evropské unii, ale na druhé straně dál dostáváme četné zprávy o porušování občanských svobod.. V několika posledních dnech obdržel Evropský parlament výzvu od novinářů prostřednictvím ukrajinské televizní stanice TVi, kteří si stěžují na politický tlak a neustálé sledování. Podobně je tomu i u komerční televizn stanice Channel 5. Na druhé straně nezávislá analytická střediska na Ukrajině nedávno zveřejnila, že z 69 plánovaných reforem se uskutečnily jen čtyři. Při nedávných diskusích v Evropském parlamentu byli někteří poslanci toho názoru, že kritika nedemokratického chování odrazuje Evropskou komisi a ukrajinské orgány od úsilí o užší vztahy mezi Ukrajinou a Evropskou unií, a že je tudíž lepší ukrajinské orgány neodsuzovat, ale povzbuzovat je k provádění reforem. Myslím si však, že Evropský parlament by měl především hájit demokratické hodnoty a zaměřovat pozornost na potřebu právního státu. Realistickou politiku, politiku tlaku, stimulů a jednání by měly provádět vlády, zatímco Evropský parlament by měl odsoudit porušování demokratických svobod a přesvědčit Evropskou komisi, aby využila prostředků, které má Unie pro tento účel k dispozici, čímž mám na mysli programy na podporu demokracie. Jsem potěšena, že jedním z výsledků pondělního summitu EU-Ukrajina byl podpis protokolu, který umožní Ukrajině přístup k určitým programům EU, a že byla přijata opatření ke zrušení vízové povinnosti. Pokrok v oblasti reforem a demokracie je však v rukou Ukrajiny. Jan Kozłowski (PPE). – (PL) Pane předsedající, během říjnového dílčího zasedání pan komisař Füle zdůraznil, že na vztahy s Ukrajinou by se mělo pohlížet z hlediska tří událostí, a sice schůzky EU-Ukrajina na ministerské úrovni, komunálních voleb a summitu EU-Ukrajina. Zvláště mě znepokojují komunální volby, u kterých jsme měl možnost působit spolu s kolegou poslancem panem Kowalem jako pozorovatel. Schválení změn volebního zákona tři měsíce před volbami a zrušení ústavy z roku 2004 bohužel může naznačovat, že ukrajinští občané nemají pocit jistoty a stálosti zákona. Porušení, ke kterým došlo během

173

174

CS


samotných voleb, kromě toho sama o sobě mohou vyvolat pochyby, zda byly dodrženy demokratické normy. Důležitým prvkem reformy by měl být také boj proti korupci a zlepšování transparentnosti činností veřejné správy. Chtěl bych však vyjádřit naději, že usnesení bude pro Ukrajinu povzbuzením, aby pokračovala cestou hospodářských a institucionálních reforem, kterou nyní nastoupila. Vilija Blinkevičiūtė (S&D). – (LT) Pane předsedající, kompromisní usnesení Parlamentu k Ukrajině je pro lid Ukrajiny zásadní, ale nezapomínejme, že je také velmi významné pro lid Evropské unie, protože Ukrajina je naším důležitým partnerem, zejména při provádění evropské politiky sousedství s východní Evropou. Proto je skutečně velmi důležité, abychom i nadále usilovali o úzkou spolupráci, zejména v oblasti vízových požadavků. Komise i Rada musí proto co nejdříve vypracovat akční plán na zavedení bezvízového styku. Musíme se také brzy dosáhnout shody ohledně dohody o volném obchodu. Pro zajištění dlouhodobé politické stability v zemi samotné a v sousedních zemí je nepochybně zcela nezbytné, aby Ukrajina prováděla ústavní reformy, ale my – Evropská unie a její orgány – musíme pochopit, že to vyžaduje čas a že nesmíme pořád jen kritizovat, ale pomoci Ukrajině s integrací do naší rodiny. Siiri Oviir (ALDE). – (ET) Pane předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, Ukrajina je předvídatelně nepředvídatelná. Jsem velmi potěšen, že toto hodnocení předložené Centrem pro evropskou politiku začíná ztrácet na aktuálnosti. Jsem velmi potěšen, že se ukrajinské vládě podařilo situaci stabilizovat. Je dobré, že také klesá nezaměstnanost a že hospodářství roste. Ukrajina má zájem na spolupráci s Evropskou unií, ale tento zájem je oboustranný. Evropská unie má také zájem na existenci demokratické vlády na svých hranicích. Dnes můžeme Ukrajině vytknout situaci v oblasti lidských práv a základních práv. Máme obavy z korupce a jejího prorůstání politikou. Ukrajina však ví, že Evropská unie nepřipustí v této otázce žádné ústupky. Zde musíme vytvořit skutečnou spolupráci. A na závěr, nemohu skončit, aniž bych řekl, že rozhodnutí této sněmovny z minulého měsíce o odkladu přijetí této zprávy bylo moudré. Zítra budeme přijímat komplexní a vyváženou zprávu, ze které bude mít Ukrajina skutečný prospěch. Dimitar Stoyanov (NI). – (BG) Pane předsedající, byl jsem členem parlamentní delegace, která navštívila Ukrajinu. Zcela otevřeně řečeno, vrátil jsem se se smíšenými pocity. Za svého pobytu jsme tam viděli protesty a četné nepokoje, zároveň. jsme viděli i některé pozitivní signály. Vítám rozhodnutí ústavního soudu týkající se funkčního období parlamentu, protože odstraní velkou překážku na cestě ke stabilitě. Kolegové poslanci, na Ukrajině žije téměř 1 milion osob bulharského původu. To znamená 1 milion potenciálních velvyslanců evropské myšlenky na Ukrajině, kteří nemají nic společného se zapojením se do oligarchických mocenských her a nenesou na nich vinu. Musíme v rámci vízové politiky najít způsob, jak zajistit, aby tito lidé, kteří byli se svými předky po více než 300 ĺet odříznuti od své vlasti, měli možnost volně cestovat do Bulharska a vyvážet odtamtud naše evropské ideály na Ukrajinu. Laima Liucija Andrikienė (PPE). – (LT) Pane předsedající, není to tak dlouho, kdy Ukrajina byla v čele ostatních našich východních sousedů z hlediska uplatňování evropských norem, hospodářských a právních reforem a vnitřního politického procesu. Nedávné události v této zemi jsou ovšem znepokojující a domnívám se tedy, že skutečně musíme vyjádřit svému partnerovi Ukrajině své znepokojení nad těmito neduhy, jichž jsme svědky, zejména nad pravomocemi, jež byly poskytnuty ukrajinské bezpečnostní službě, a opatřeními, jež tato bezpečností služba přijala ve snaze zastrašit nevládní organizace a podrobovat

24-11-2010

24-11-2010

CS


ukrajinský tisk kontrole. Zároveň bych ráda řekla ještě něco. Měli bychom podporovat proces integrace Ukrajiny do Evropy. Můžeme použít politiku cukru a biče, ale cukru musí být více. Měli bychom přiblížit Ukrajinu k Evropské unii, a ne ji od sebe odstrkovat. Domnívám se, že členství Ukrajiny v Evropské unii je také naším strategickým cílem, a proto musíme k dosažení tohoto cíle najít vhodné prostředky. Alexander Mirsky (S&D) . – (LV) Pane předsedající, mám otázku pro všechny poslance. Proč jsme potřebovali toto usnesení o Ukrajině v této době? Abychom pomohli nové ukrajinské vládě, nebo abychom se vměšovali do vnitřních záležitostí této země před komunálními volbami a bránili jim ve zlepšování situace v zemi vlastními silami? Zdá se že proto, abychom se vměšovali před komunálními volbami. Za zavřenými dveřmi byl vypracován text, který obsahuje názor, že vše na Ukrajině jde velmi špatně. Ti, kdo chtějí ukazovat reálnou situaci na Ukrajině v jiném světle, se však mýlí. Napříště bychom se měli nejprve jaksepatří podrobněji seznámit s fakty, a teprve pak psát. Měli bychom být ve svých závěrech velice opatrní, protože zajisté sklidíme to, co jsme zaseli. Děkuji vám. Elena Băsescu (PPE). – (RO) Pane předsedající, jedním důležitým momentem v dnešní rozpravě je kritika týkající se transparentnosti a integrity komunálních voleb konaných dne 31. října. Oprávněně se zaměřila na zvýšený vliv vlády na sdělovací prostředky, politickou úlohu tajných sklužeb a přijetí nového volebního zákona, který znevýhodňuje opoziční strany. Ukrajina zůstává pro EU jedním z klíčovách partnerů. V této souvislosti vítám zasahování EU do procesu reformy a demokratizace stvrzené pondělním summitem. Partnerství s Ukrajinou je přirozené i pro Rumunsko vzhledem k jejich významu v černomořském regionu a společným výzvám, jimž čelí v oblasti energetické bezpečnosti. Očekává se, stejně jako v případě Moldavské republiky, že bude dokončena dohoda o malém pohraničním styku s Ukrajinou v souladu s nařízeními EU. Má země také vyjádřila podporu pro zahájení akčního plánu EU zaměřeného na osvobození ukrajinských občanů od vízové povinnosti. Karel De Gucht, člen Komise. – Pane předsedající, dovolte mi nejprve zodpovědět faktickou otázku týkající se zákona o veřejných zakázkách, kterou mi položila paní Văleanová. Když byl zákon přijat, uvítali jsme ho. Avšak následné změny kvalitu tohoto zákona proměnily. Komise pozorně sleduje nedávný vývoj a změna k lepšímu je jednou z podmínek pro poskytnutí podpory z našeho rozpočtu pro odvětví energetiky. Kromě toho velmi vítám dododu napříč skupinami ohledně toho, jak analyzovat současnou situaci na Ukrajině. To patřičně zaznívá i v usnesení, které bude předloženo k hlasování zítra. Skutečně se domnívám, že jestliže my, Evropský parlament a Evropská komise, chceme mít v této konkrétní problematice nějaký vliv, pak je tato dohoda napříč politickými skupinami o zásadách takového postoje velmi důležitá. Takže to jménem Komise a jménem vysoké představitelky vítám. Předsedající. – Obdržel jsem šest návrhů usnesení (3) k ukončení této rozpravy. Rozprava je ukončena. Hlasování se bude konat zítra ve 12:00.

(3)

Viz zápis

175

176

CS


Písemná prohlášení (článek 149) Cristian Dan Preda (PPE), písemně. – (RO) Chci připomenout, že každá země má právo stát se členem EU, jak stanoví článek 49 Smluv o Unii. A právě proto, že Ukrajina se chce jednoho dne stát členem EU, jsem hluboce znepokojen způsobem, jakým proběhly nedávno v této zemi komunální volby. Volby nebyly svobodné, spravedlivé ani demokratické. Legislativní změna přijatá krátce před hlasováním a také skutečnost, že Strana regionů byla v 85 % případů „posunuta” na první místo volebních listin díky opožděné registraci opozičních stran, spolu s dalšími překážkami bránícími spravedlivému zastoupení opozičních stran, vyvolává otazník nad povahou politického systému. Jak již poukázala vláda USA, tyto komunální volby očividně zaostaly za úrovní lednových prezidentských voleb. Aby prokázali svůj závazek vůči demokratickým hodnotám, musí představitelé Ukrajiny přijmout volební zákon, který bude odpovídat mezinárodním normám. Rafał Trzaskowski (PPE), písemně. – (PL) O složitosti situace v zemi našeho východního souseda vypovídá velmi intenzivní diskuse, která se nedávno odehrála v této sněmovně. Je jisté, že nemůžeme ignorovat nesrovnalosti, jejichž svědky jsme byli před nedávnými komunálními volbami i po nich, neboť tyto nesrovnalosti znamenají, že Ukrajina stále ještě nesplňuje to, co považujeme za evropskou normu v oblasti politické kultury. Nemůžeme si však nepovšimnout pozitivních dopadů změn, ke kterým na Ukrajině dochází, a zejména úsilí vyvíjeného za účelem provedení hospodářských reforem, – což bylo potvrzeno i na nedávném summitu EU-Ukrajina. A právě tento kompromis by se měl stát postojem Parlamentu. 20. Lidská práva, sociální a environmentální normy v mezinárodních obchodních dohodách – Politiky mezinárodního obchodu v kontextu naléhavých otázek spojených se změnou klimatu – Sociální odpovědnost podniků v dohodách o mezinárodním obchodu (rozprava) Předsedající. – Dalším bodem programu je společná rozprava o následujících zprávách na téma mezinárodního obchodu: A7-0312/2010 o lidských právech, sociálních a environmentálních normách v mezinárodních obchodních dohodách (2009/2219(INI)), kterou jménem Výboru pro mezinárodní obchod předložila paní Saïfiová; – A7-0310/2010 o politikách mezinárodního obchodu v kontextu naléhavých otázek spojených se změnou klimatu (2010/2103(INI)), kterou jménem Výboru pro mezinárodní obchod předložil pan Jadot; – A7-0317/2010 o sociální odpovědnosti podniků v dohodách o mezinárodním obchodu (2009/2201(INI)), kterou jménem Výboru pro mezinárodní obchod vypracoval pan Désir. Tokia Saïfi, zpravodajka. – (FR) Pane předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, téma této zprávy vyprovokovalo diskusi v mezinárodním společenství. Rozvojové země si myslí, že vyspělé země se odvolávají na lidskoprávní doložky proto, aby zavedly jakousi formu maskovaného protekcionismu, zatímco vyspělé země odsuzují sociální a environmentální dumping rozvíjejících se zemí. Chtěla jsem použít pozitivní přístup a ukázat, jak se sociální a environmentální normy a obchodní zájmy mohou navzájem podporovat, pokud budou mít všechny země rovné podmínky.

24-11-2010

24-11-2010

CS


EU musí uplatnit svůj vliv v mezinárodním obchodě, aby iniciovala změnu. Postupovala by v souladu se svými zakládajícími texty, jež stanoví, že EU by měla přispívat zejména k udržitelnému rozvoji, volnému a spravedlivému obchodu a ochraně lidských práv. Podle mého musí jednat souběžně na mnohostranné, dvoustranné i jednostranné úrovni. Na mnohostranné úrovni musí EU povzbuzovat mezinárodní organizace, zejména Světovou obchodní organizaci, aby více zohledňovaly sociální a environmentální normy. Zároveň by tyto mezinárodní organizace měly více spolupracovat. Zejména z tohoto důvodu navrhuji, že by Mezinárodní organizaci práce měl být udělen status oficiálního pozorovatele ve WTO. Pokud jde o životní prostředí, domnívám se, že pozornost by měla být přednostně zaměřena na zlepšení přístupu k ekologickým výrobkům a technologiím, neboť nejen že podporují nové formy zaměstnaneckých politik, ale poskytují také nové možnosti růstu pro evropské podniky v této oblasti, které dosahují vynikajících výsledků. Pozornost je třeba věnovat také vytvoření skutečné Světové organizace pro životní prostředí, které by mohly být předkládány případy environmentálního dumpingu. Na dvoustranné úrovni může jít EU skutečně příkladem. Jsem potěšena, že dohody o volném obchodu „nové generace” obsahují závaznou doložku o lidských právech, zároveň bych si přála, aby byly začleněny také do kapitoly o udržitelném rozvoji. Dále, tyto dohody sjednává Evropská komise. Měla by zajistit, aby obsahovaly soubor sociálních a environmentálních norem, který by měly dodržovat všichni obchodní partneři EU. V závislosti na stupni hospodářského, sociálního a environmentálního rozvoje příslušné země by tyto základní normy mohly být v jednotlivých případech doplněny dalšími úmluvami. Tento odstupňovaný a flexibilní přístup by umožnil spravedlivější přístup k našim obchodním partnerům a byl by spravedlivější pro všechny. Především musí být lépe sledováno provádění dvoustranných dohod. Proto navrhuji, aby bylo prováděno posouzení dopadů před jednáními, během jednání i po nich a aby se nesoustředilo jen na udržitelný rozvoj, ale zohledňovalo také otázku lidských práv. A konečně velmi doufám, že na jednostranné úrovni věci půjdou rychle, neboť brzy by měl být reformován všeobecný systém preferencí. Jak víte, všeobecný systém preferencí vyžaduje ratifikaci přibližně 30 mezinárodních úmluv v oblasti lidských práv a pracovního práva, ochrany životního prostředí a řádné správy věcí veřejných. Tyto úmluvy byly sice z větší části ratifikovány, ale jejich praktické provádění je slabé, a právě na tento bod bychom měli zaměřit naše úsilí. Komise musí zahájit šetření nebo dokonce pozastavit preference, pokud by existovaly nějaké příznaky nasvědčující tomu, že tyto úmluvy nejsou dodržovány. Na závěr, některé z těchto opatření lze přijmout hned teď, ale postoje se nezmění přes noc. EU musí přijmout postupná opatření na všech úrovních, aby dosáhla lepších a spravedlivějších obchodních vztahů. Yannick Jadot, zpravodaj. – (FR) Pane předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, domnívám se, že je třeba uvítat tu skutečnost, že současně s tím, jak se Evropská unie pokouší po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost znovu definovat svou obchodní politiku, a zároveň se pokouší sladit ji se svou průmyslovou politikou, projednává tento parlament současně projednává tři zprávy o otázkách, jež rozhodně spadají do stejné politické a veřejné diskuse o tom, „co je to obchod a jak by měl být sladěn s otázkami sociálních, environmentálních a lidských práv?”..

177

178

CS


Ve skutečnosti se nepochybně nacházíme ve stavu permanentní schizofrenie: všude se přemisťují společnosti, jsou zpochybňována sociální práva, stále více se zhoršuje životní prostředí, a zároveň sjednáváme dohody o volném obchodu, jednáme se Světovou obchodní organizací (WTO) o celé řadě opatření, která jsou bohužel zcela v rozporu s veřejnou diskusí, do které se snaží naši občané zapojovat. Jak dnes vysvětlíme naší veřejnosti, že fotbalový míč přicházející na evropský trh, který byl vyroben za slušných pracovních podmínek a s ohledem na životní prostředí, a fotbalový míč vyrobený dětskou prací nebo v zemi, kde jsou zakázány odbory, je tentýž fotbalový míč? To našim občanům nevysvětlíme. Naší povinností je proto dnes začlenit tyto environmentální a sociální otázky do oblasti obchodu. Pokud jde o mou zprávu konkrétněji, v oblasti obchodu existují v současnosti některé evropské země, u kterých dovoz výrobků do značné míry vyrovnává snížení jejich vlastních emisí. Třetina evropských emisí není produkována v Evropě, ale připadá na dovážené zboží. Je proto nezbytné začlenit otázku klimatu do našich obchodních politik. Jak vysvětlíme naší veřejnosti, že současně s uzavíráním dohod o volném obchodu, jež potenciálně povedou k odlesňování, jedeme do Cancúnu jednat o dohodě o snížení emisí způsobených ztrátou a a znehodnocováním lesů (REDD) s cílem poskytnout finanční náhrady za neodlesňování v jižních zemí? Proto je nezbytné tyto různé otázky sladit. Když jsme připravovali tuto zprávu – a chtěl bych poděkovat stínovým zpravodajům z různých skupin –, snažili jsme se být co nejvíce konstruktivní. Doufám, že se to projeví během zítřejšího hlasování. Pokusili jsme se také učinit přítrž černobílým diskusím. Neříkáme již, že liberalizace obchodu a boj proti změně klimatu zničí 100 % našich průmyslových odvětví v Evropě, kde na to svým způsobem nedbáme, protože změna klimatu musí mít přednost. Když jsme například pracovali na otázce úniku uhlíku, vždy jsme se snažili specifikovat, které odvětví nebo činnost mohou být ohroženy a které nástroje by měly být vyvinuty na ochranu tohoto odvětví. Totéž platí o zákonech stanovících rámec pro jednání o antidumpingových opatřeních ve WTO. Totéž platí o výrobních postupech a metodách. U všech těchto otázek jsme se s ostatními skupinami pokusili přijít s návrhy, jak posunout věci vpřed, a domnívám se, že jsme přišli s konkrétními návrhy, jež jsou měřitelné s našimi ambicemi, s mandátem Evropské komise a všech evropských orgánech. Chtěl bych ještě jednou vyjádřit naději, že kooperativní, konstruktivní duch, ve kterém jsme tuto zprávu vypracovávali, se odrazí na zítřejším hlasování, a ještě jednou bych chtěl poděkovat všem svým kolegům za práci, kterou odvedli. Harlem Désir, zpravodaj. – (FR) Pane předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, chtěl bych začít poděkováním svým kolegům z Výboru pro mezinárodní obchod a zvláště stínovým zpravodajům za jejich spolupráci při vypracování této třetí zprávy k danému tématu. Díky této spolupráci jsme dnes schopni předložit soubor inovativních, konkrétních návrhů na zvýšení sociální odpovědnosti podniků v rámci obchodní politiky EU. Po mezinárodní krizi, jež způsobila hospodářské a sociální škody, po diskusích, jež vyvolala, po očekáváních veřejnosti a politických očekáváních o tom, jaká poučení je třeba vyvodit, jsme dospěli ke společnému přesvědčení, že obchodní politika Evropy musí více než kdy předtím přispívat ke splnění cílů v oblasti regulace globalizace a zejména ke splnění jejích sociálních a environmentálních cílů.

24-11-2010

24-11-2010

CS


Tato regulace se týká států a jejich hospodářství, ale je jasné, že hlavními hospodářskými hráči jsou podniky a zejména nadnárodní korporace: ty jsou hlavními hráči na poli světového obchodu. Ty nejvíce těží z liberalizace trhu, nejen pokud jde o získání přístupu k zákazníkům, ale i o cíle vyvážet část své výroby a diverzifikovat svůj systém dodávek. To činí často takovým způsobem, že čerpají ze zemí, kde jsou nízké výrobní náklady a především kde jsou méně přísně uplatňována sociální a environmentální pravidla. Liberalizaci obchodu doprovází ostrá soutěž mezi zeměmi, jež se snaží přitáhnout zahraniční investory, a ještě tvrdší soutěž mezi podniky. To vše až příliš často vedlo k nepřijatelnému porušování pracovních podmínek a k porušování lidských práv a ke škodám na životním prostředí. Od neštěstí v indické dceřinné společnosti chemické nadnárodní korporace v Bhópálu, které si vyžádalo tisíce lidských životů a za které mateřská společnost dosud nebyla potrestána, až po způsoby chování ropných a těžebních společností v Africe, Barmě a mnoha dalších zemích, jež ničí jejich životní prostředí a deklasuje jejich pracovníky na úroveň otroků, a od dětské práce v asijských textilkách až po vraždy odborářů v zemědělských podnicích ve Střední Americe, příkladů je bezpočet. A jsou ještě více nepřijatelné vzhledem k tomu, že se často týkají podniků z průmyslových zemí, jejich dceřinných společností a jejich dodavatelského řetězce, včetně evropských podniků. To před mnoha lety vyvolalo diskusi a kampaň, které se, dodávám, při několika příležitostech dostalo podpory v tomto parlamentu v podobě přijetí usnesení o sociální a environmentální odpovědnosti podniků. Pokrok dosažený v oblasti sociální odpovědnosti podniků dosud není stejný, jako v případě diskuse o sociálních normách v obchodních dohodách, což je téma zprávy paní Saïfiové. Je to pochopitelné, protože obchodní dohody se týkají právních pravidel, která jsou mezi státy závazná, zatímco sociální odpovědnost podniků se týká jejich dobrovolných závazků. Zároveň však jde o paradoxní situaci, protože sociální odpovědnost podniků a sociální a environmentální doložky jdou stejným směrem, totiž ke globalizaci, která je šetrnější k lidským právům a životnímu prostředí a směřuje k udržitelnému rozvoji. Proto doporučujeme začlenit sociální odpovědnost podniků do obchodních dohod, konkrétně tedy včlenit doložku o sociální odpovědnosti podniků do kapitol o udržitelném rozvoji, a zejména do dohod o volném obchodu s některými jednoznačnými a ověřitelnými závazky podniků. Za prvé, musí existovat reciproční závazek mezi Evropskou unií a jejími partnery, že budou povzbuzovat podniky, aby přijaly závazky v oblasti sociální odpovědnosti podniků a ověřovaly jejich plnění: zřízení kontaktních míst nejen za účelem lepšího poskytování informací, ale také pro příjem stížností ze strany odborů a občanské společnosti; požadavek, aby korporace pravidelně zveřejňovaly své účetní závěrky, což zlepší transparentnost; požadavek na podávání zpráv; a požadavek, aby podniky zajistily náležitou péči a přijímaly preventivní opatření. A konečně navrhujeme, že v případě závažných porušení zásad, ze kterých vychází sociální odpovědnost podniků, a take v případě porušování sociálních práv a sociálních a environmentálních zákonů by měl existovat mechanismus ... (Předsedající řečníka přerušil) Předsedající. – Rád bych všechny požádal o shovívavost, ale existují určité věci, které bychom prostě neměli připustit. Vaše řečnická doba je čtyři minuty. Nehledě na mé přerušení jste hovořil více než čtyři a půl minuty. Stanovil jsem pro každého poslance této

179

180

CS


sněmovny přísný limit. Snažím se být co nejspravedlivější, ale uprostřed svého vystoupení jste řekl: „Neustále si kontroluji čas.” Chceme-li mít živější rozpravy, nutně to neznamená, že musíme pronášet svá vystoupení rychleji. Neměl byste myslet jen na své francouzské voliče – a to se týká všech poslanců, kteří by neměli pomýšlet na svou vlastní voličskou základnu – , protože přístup k tlumočeným vystoupením mají prostřednictvím internetové stránky všichni občané Evropské unie.. Nestačí-li tlumočníci sledovat, co se říká, nebudou lidé ve zbytku Evropy vašemu vystoupení rozumět, protože bylo předneseno příliš rychle. Každý by proto měl dodržet svou řečnickou dobu a neměl by zasahovat do řečnické doby jiných poslanců, protože ta je koneckonců odečtena od postupu zvednuté ruky. William (The Earl of) Dartmouth (EFD). – Pane předsedající, je to podruhé, co jsem seděl v této sněmovně a byl svědkem toho, že předsedající přerušil jednoho z řečníků na základě toho, že mluví příliš rychle. Nevím, jak často vystupujete vy sám, ale měl byste pochopit, že takové přerušení zcela zmaří vystoupení. I když nyní výhradně nesouhlasím s tím, co řekl pan Désir, myslím, si, že tlumočníci jsou placenými zaměstnanci, a když nestíhají, je to jejich problém. Předsedající by neměl přerušovat tak, jak jste to právě učinil. Předsedající. – Je samozřejmě mou povinností, abych přerušil. Můžete zaplatit běžci na 100 metrů 1 milion EUR, aby uběhl stometrovou trať za 10 sekund. Ale i když mu zaplatíte 100 milionů EUR, nedokáže ji uběhnout za pět sekund. Jsem povinen poslance přerušit, pokud hovoří příliš rychle. Byl jsem poslancem této sněmovny 13 let a vím velmi dobře, že když tumočníci již nestačí tempu, zmačknou tlačítko a na mém stole se rozsvítí žárovka. Jste srdečně vítán, abyste se na to podíval. Je u ní nápis „zpomalte”. Setkal jsem se s tím již ve výborech. V určitém momentu tlumočníci sdělují, že přestanou tlumočit. Pokud si pak poslanec stěžuje, vše se zadrhne a řečník nemůže ve svém vystoupení pokračovat. (Rozruch) Paní Berèsová, dělám totéž, co děláte i vy ve vašem výboru, totiž vysvětluji situaci, když je vznesena procesní námitka. (Rozruch) Je to přesně totéž. Karel De Gucht, člen Komise. – Pane předsedající, chci vás ujistit, že kdybych měl někdy běžet 100 metrů, trvalo by mi to nejméně 15 sekund, takže se mnou není žádný velký problém – alespoň ne v tomto ohledu. Za prvé bych chtěl poděkovat zpravodajům a Výboru pro mezinárodní obchod za tyto zprávy, které nastolují důležité problémy týkající se přínosu obchodní politiky EU k dosažení některých základních cílů veřejné politiky: dodržování lidských práv, dosažení hospodářské prosperity a sociální spravedlnosti, dosažení udržitelného růstu a respektu k životnímu prostředí a zejména ke klimatickému systému. Jistě pochopíte, že v krátké době, kterou mám dnes k dipozici, není možné zabývat se podrobně každou z nich. Ale dovolte mi několik obecných poznámek. Tyto tři zprávy mají mnoho společného. Všechny se zabývají soudržností politik, a konkrétněji potřebou obchodní politiky prováděnou v rámci celkových cílů EU, zejména

24-11-2010

24-11-2010

CS


jejích hospodářských, sociálních a environmentálních cílů. Nemohu než plně souhlasit se záměrem plně využít k dosažení těchto cílů všech nástrojů, které máme k dispozici. Zároveň je třeba zdůraznit, že účinná opatření musí využívat těch nástrojů, které jsou pro řešení každého z problémů nejvhodnější. Obchodní politiku považuji za jeden z klíčových faktorů prosazování a ochrany sociálního modelu Evropské unie, jejích hodnot a jejích zásad, a jsem si vědom, že v tomto ohledu existují vysoká očekávání. Musíme však mít na zřeteli, že ne všechny problémy lze nutně řešit prostřednictvím obchodní politiky. I jiné politiky mohou nabízet zásadní prvky nebo dokonce lepší možnosti účinných řešení. Musíme si také uvědomit, že základem politických opatření je vyvažování různých zájmů. Takže vždy bude třeba volit z více variant. Také výzvy se budou lišit podle toho, zda zvažujeme samostatné nástroje, jako je všeobecný systém preferencí, dvoustranné dohody nebo mnohostranné dohody. Zpráva paní Saïfiové o lidských právech, sociálních a environmentálních normách v obchodních dohodách uznává, že každá z těchto dimenzí nabízí různé možnosti. Obecně řečeno, mezinárodní spolupráce umožňuje aktivovat účinnější postupy. Na druhé straně, na tango musí být dva. Musíme zvážit, co je přijatelné pro naše obchodní partnery – a za jakou cenu. Zejména v případě mnohostranných ujednání může být dosažení konsensu velmi obtížné. EU má celkově zájem na zlepšování mezinárodní správy, včetně zlepšení soudržnosti mezi činnostmi na různých fórech: WTO, MOP, na mezinárodních jednáních týkajících se klimatu a tak dále. Uvedené tři zprávy v tomto ohledu nastiňují několik možných směrů práce. Musíme být pragmatičtí a musíme umět rozlišovat mezi praktickými kroky, které pravděpodobně mohou být úspěšné z krátkodobého pohledu, a kroky, které mohou přinést ovoce spíše při dosahování dlouhodobých cílů. Musíme dbát na to, abychom mysleli dopředu a abychom mysleli ambiciózně. Na druhé straně Komise chce, aby obchodní politika a naše činnosti v obchodních institucích měly konkrétní dopad a přinášely výsledky. To platí i o našich dvoustranných dohodách. Ustanovení o volném obchodu obsažená v našich dohodách tam nejsou proto, aby se stala pouhými deklaracemi dobrých úmyslů. Musí být „proveditelná”. Když přejdu ke zprávě pana Jadota o změně klimatu, rád bych poukázal na to, že je třeba zajistit, že všechny možnosti volby budou ovšem schopny účinně snížit riziko úniku uhlíku a musí být uskutečnitelné při rozumných nákladech. Všichni například víme, že takové možnosti volby, jako jsou opatření na hranicích, vyvolávají některé otázky: jak měřit, jak monitorovat atd. Je pravdou, že musíme zachovávat opatrnost a posuzovat všechny relevantní otázky a nepřijímat ukvapená rozhodnutí. To jest, EU by rozhodně i nadále měla zvažovat všechny dostupné možnosti volby. Pokud jde o zprávu pana Désira o sociální odpovědnosti podniků, povšiml jsem si výroku, že „iniciativy Komise by se měly zaměřovat na podporu, a ne na regulaci čnností v oblasti sociální odpovědnosti podniků”. Je však nutné vést jasnou dělící čáru mezi podporou, regulací a prosazováním – linii, kterou zpravodaj dovedně zkoumal, která však vyvolává velké množství politických a praktických otázek. Sociální odpovědnost podniků ovšem nemůže nahradit státy nebo z nich sejmout odpovědnost za prosazování svých zákonů – právě tak jako státní orgány zde nejsou od toho, aby prosazovaly politiky podniků jako takové. Je užitečné poznamenat, že mnohé z těchto otázek jsou posuzovány

181

182

CS


v aktualizovaných pokynech OECD pro nadnárodní podniky, které mají být přijaty v roce 2011. Je to jeden z příkladů užitečné práce, která je odváděna a na které se aktivně podílíme. Zprávy, které dnes projednáváme, se velmi konkrétně zaměřují na možné směry rozšiřování působnosti, zlepšování efektivity, důslednosti a transparentnosti našich opatření z hlediska sociálních a environmentálních ustanovení v dohodách o volném obchodu, včetně ustanovení týkajících se sociální odpovědnosti podniků nebo problematiky změny klimatu. Je třeba říci, že Komise bude tyto směry nadále brát v úvahu. V souladu s námitkami, které jsem právě vyslovil, byste měli očekávat vážné výhrady k některým bodům – jakož i plný souhlas s jinými body. Budeme mít spoustu příležitostí, například v rámci přezkumu všeobecného systému preferencí v příštím roce, abychom o těchto záležitostech v příštích měsících nebo letech dále diskutovali, a to i v souvislosti s připravovanými právními předpisy nebo povolovacími řízeními. Evropská komise je ochotna zkoumat – spolu s Evropským parlamentem – vhodné, účinné a použitelné prostředky, aby se zajistilo, že obchodní politika náležitě zohledňuje sociální zájmy. Klíčovou zásadou by měla být pečlivá, analytická tvorba politiky na základě prozíravě stanovených cílů, ale i realistických očekávání. David Martin, zpravodaj pro stanovisko Výboru pro zahraniční věci. – Pane předsedající, mělo by v obchodní politice Evropy jít jednoduše o získání co největší hospodářské výhody, nebo by měla být používána na podporu našich širších cílů: udržitelné environmentální politiky, boje proti změně klimatu, našeho sociálního modelu, podpoře lidských práv a demokratických hodnot? Tři řečníci přede mnou – tři zpravodajové – všichni potvrdili, že odpověď by měla být kladná, a jsem rád, že mohu sdělit, že jde i o názor pana komisaře. V praxi ovšem již začleňujeme do svých dvoustranných obchodních dohod oblast lidských práv, ochranu životního prostředí a pracovní normy. Otázka však zní: děláme to způsobem, který nám umožňuje zajistit řádné uplatňování a dodržování těchto norem? Podvýbor pro lidská práva tohoto Parlamentu má vážné pochyby o naší dosavadní efektivnosti. U budoucích obchodních dohod bychom chtěli zajistit, aby ještě před parafováním jakékoli dohody byla příslušná dohoda o volném obchodu podrobena posouzení dopadu z hlediska oblasti lidských práv, a tím se zajistilo, že z příslušné dohody nevyplynou jen hospodářské výhody, ale že každá taková dohoda prospěje i lidským právům. Domníváme se, že systém pozastavení platnosti dohod o volném obchodu kvůli porušování lidských práv musí být transparentnější a dostupnější, a jsem si vědom toho, že v případě dohody o volném obchodu s Koreou se pan De Gucht touto cestou již vydal. Domníváme se, že v souvislosti s všeobecným systémem preferencí (GSP+) musí příjemci být podrobeni důslednému a spravedlivějšímu hodnocení podle pevných kritérií, aby byla zajištěna vysoká úroveň a konzistentnost při plnění environmentálních, sociálních a lidských norem. Paní Saïfiová, pan Désir a pan Jadot, ti všichni velmi jasně ukázali, že na obchod nelze pohlížet jako na účel sám o sobě, ale musí být součástí širší, globální strategie na podporu spravedlivější, bezpečnější a zdravější planety. Filip Kaczmarek, zpravodaj pro stanovisko Výboru pro rozvoj. – (PL) Pane předsedající, potěšilo mne, že pan De Gucht, pan Désir a paní Saïfiová velmi dobře chápou, že kdybychom měli mít rovné obchodní podmínky, pak normy – a myslím tím normy v širším

24-11-2010

24-11-2010

CS


smyslu, včetně lidských práv a sociálních a envoronmentálních norem – musí projít rozsáhlou harmonizací. Tyto normy jsou mimořádně důležité, nejen pro světový trh, ale také pro rozvojovou spolupráci, a co je ještě důležitější, pro prosazování hodnot, které nazýváme základními hodnotami. Výbor pro rozvoj předložil ke zprávě paní Saïfiové několik připomínek. Mrzí nás například, že Evropská unie nemá vypracován celkový přístup k tomu, jakým způsobem podniky plní závazky v oblasti lidských práv. To některým firmám a členským státům umožňuje tyto normy ignorovat. Trváme na dodržování základních norem Mezinárodní organizace práce jako předběžné podmínce pro uzavírání obchodních dohod. Catherine Grèze, zpravodajka pro stanovisko Výboru pro rozvoj. – (FR) Pane předsedající, ráda bych, když dovolíte, na úvod jménem Výboru pro rozvoj zopakovala některé klíčové myšlenky. Chtěla bych zopakovat, že změnou klimatu jsou postiženy nejzranitelnější skupiny obyvatelstva, včetně původních národů, a proto je nezbytná jejich účast při tvorbě politik, zejména obchodní politiky. Dále bych chtěla zopakovat, že obchodní politiky EU musí být konzistentní s bojem proti změně klimatu a proti chudobě. Požadujeme začlenění environmentálních doložek do všech obchodních smluv EU a Světové obchodní organizace (WTO), přezkum mechanismů čistého rozvoje, reálného přenosu technologií a boje proti biologickému pirátství. V neposlední řadě, protože 20 % emisí pochází z dopravy, musíme přejít ke krátkým distribučním kanálům, zejména a především v zemědělství, což povede k tvorbě pracovních míst v našich vlastních zemích i v rozvojových zemích a ke snížení našich emisí. Pervenche Berès, zpravodajka pro stanovisko Výboru pro zaměstnanost a sociální věci. – (FR) Pane předsedající, pane komisaři, jménem Výboru pro zaměstnanost a sociální věci se podepisujeme pod logiku zprávy vypracované panem Désirem ve Výboru pro mezinárodní obchod. V našem výboru, stejně jako kdekoli jinde, je otázka smyslu sociální odpovědnosti podniků jednou z nejvíce diskutovaných otázek. Je to cíl sám o sobě, anebo by měla vést k přijetí právních právních předpisů, když už je uplatňován v mnoha podnicích? Tato rozprava to jednoznačně nevyřeší; povzbuzuje nás, abychom rozvíjeli své myšlení, pokud jde o průnik firem do správy věcí veřejných, a abychom tyto dvě diskuse sladili. Ve Výboru pro zaměstnanost a sociální věci zastáváme názor, že sociální odpovědnost je nezbytná, chceme-li prostřednictvím obchodních dohod bojovat proti daňovým únikům a nehlášené práci. Také si myslíme, že mezi zainteresované strany, které jsou klíčovými pro zvýšení významu sociální odpovědnosti podniků, se musí plně zapojit odbory, sociální dialog a evropské rady zaměstnanců, protože jejich přínos je zcela zásadní. Zároveň si myslíme, že pro zajištění plného využití těchto nástrojů má zásadní význam Rada OSN pro lidská práva se svou iniciativou „Chránit, respektovat a napravovat”, a toho musíme využít. Také si myslíme, že sociální odpovědnost podniků je nástroj ke zvýšení konkurenceschopnosti, který musí být prozkoumán. Když však byl znovu dosažen konsensus, když byla sociální odpovědnost podniků definována pomocí norem, které jsou konečně všobecně akceptovány, měla by být úspěšná, aniž by nahrazovala pracovní předpisy nebo kolektivní dohody.

183

184

CS


A konečně si myslíme, že sociální odpovědnost podniků, včetně obchodních dohod, musí být dynamická a musí se umět přizpůsobit novým odvětvím, na která se bude vztahovat. Richard Howitt, zpravodaj pro stanovisko Výboru pro zaměstnanost a sociální věci. – Pane předsedající, jako zpravodaj tohoto parlamentu pro problematiku sociální odpovědnosti podniků již po více než tři funkční odbobí, zásadně vítám iniciativu svého kolegy pana Désira týkající se obchodu a sociální odpovědnosti podniků. Společnosti často říkají, že by měly zahrnout sociální odpovědnost do své činnosti, a tato iniciativa ukazuje, že by to měla udělat i veřejná politika. Velmi doufám, že pan komisař De Gucht zohlední tato doporučení v novém sdělení o obchodní politice. V posledních letech jsem v rámci své práce rostoucí měrou zastupoval evropské zájmy při prosazování globálních mechanismů v oblasti sociální odpovědnosti podniků. Proto, jako stoupenec pokynů OECD – podle mého názoru nejpropracovanější mezinárodní normy v oblasti sociální odpovědnosti podniků, ke které se také vlády smluvně zavázaly, – rozhodně podporuji článek 25, podle kterého by se budoucí obchodní dohody EU měly na tyto pokyny výslovně odvolávat. Komise oficiálně provozuje národní kontaktní místa podle těchto pokynů a doufám, že také tento závazek bude přezkoumán. Jako konsultant profesora Johna Ruggieho pro záležitosti podnikání a lidských práv podporuji požadavek obsažený v odůvodnění Q této zprávy, aby společnosti zajistili náležitou péči, a blahopřeji předchozímu švédskému předsednictví k tomu, že v závěrech Rady plně podpořilo doporučení zvláštních představitelů OSN. Jelikož Komise uplatňuje své nové pravomoci v oblasti investic, pan komisař by si měl zejména přečíst Ruggieho tvrdou kritiku toho, jak vlády nerespektují aspekty lidských práv.. Jako člen poradního sboru Globální iniciativy pro podávání zpráv bych chtěl chci podpořit cíl transparentnosti v článku 15, ale zároveň požádat, aby nezbytná veřejná konzultace Komise o poskytování informací nefinanční povahy byla rozhodně směřována k přijetí zásady integrovaného podávání zpráv o finančních, sociálních, environmentálních a lidskoprávních dopadech činnosti společností. Předsedající. – Chtěl bych vám to znovu připomenout. Tentokrát jsem upustil od přerušení řečníka krátce před ukončením jeho řečnické doby. Avšak jakmile přestal hovořit, tlumočníci mi sdělili: „Hovoří skutečně velmi rychle. Litujeme.” Chtěl bych požádat poslance, aby dodržovali normální tempo řeči. Daniel Caspary , jménem skupiny PPE. – (DE) Pane předsedající, pane Wielande, dámy a pánové, chtěl bych poblahopřát všem třem zpravodajům k jejich zprávám. Myslím si, že diskuse a jednání o těchto třech zprávách byly velmi dobrým příkladem toho, jak můžeme v Parlamentu dosáhnout společného přístupu k důležitým tématům, jako je toto. Chtěl bych se zaměřit především na jeden aspekt. Mám dojem, že v těchto třech zprávách velmi podrobně hovoříme o přínosu obchodní politiky pro tři oblasti politiky, kterých se zprávy týkají. V případě zprávy pana Désira týkající se společností, zprávy paní Saïfiové týkající se lidských práv a environmentálních norem, a zprávy pana Jadota o změnách klimatu, jsme velmi zevrubně zkoumali, jak může obchodní politika napomáhat těmto dalším oblastem politiky. Často si však kladu otázku, čeho samotné tyto jednotlivé oblasti politiky dosahují. Jsme dostatečně nároční na tvůrce politik v oblasti životního prostředí

24-11-2010

24-11-2010

CS


a v oblasti sociální a tvůrce politik v jiných oblastech, když jim zadáváme úkoly týkající se jejich vlastních témat? Abych zabránil vzniku nedorozumění mezi námi, chtěl bych říci, že si myslím, že na cílech se všichni shodujeme. Někdy však mám obavy, že příliš zatěžujeme obchodní politiku, když ostatní oblasti politiky stále častěji neplní své úkoly. Jako příklad lze uvést tvůrce environmentální politiky v Kodani, kterým se nepodařilo nalézt řešení v případě politiky v oblasti změně klimatu. V důsledku toho byla obchodní politika nadměrně zatížena povinností kompenzovat všechny tyto nedostatky. V této souvislosti bych byl velmi vděčen, kdybychom se zde v Parlamentu mohli v příštích několika týdnech a měsících seriózně zabývat tím, jak by jiné oblasti politiky mohly napomáhat obchodní politice. Rád bych proto slyšel, jak v budoucnu budeme říkat „obchod a ...”, a ne stále jen diskutovat o všem možném a až na posledních místech také o obchodu. Kriton Arsenis, jménem skupiny S&D . – (EL) Pane předsedající, pane komisaři, jsem si jist, že vám vaše útvary často vysvětlují, že určitá nezbytná opatření v oblasti změny klimatu nemohou být přijata a uplatňována. Hrozba změny klimatu je však tak obrovská, že otázkou pro nás není to, co se bude uplatňovat, ale jak najít způsoby řešení tohoto problému, jak najít způsoby uplatnění těchto nezbytných opatření. Jedno řešení, o kterém se diskutuje z hlediska jeho přínosu pro obchod a změnu klimatu, je úprava daní na hranicích, zdanění dovozu ze zemí, jež neuplatňují stejná opatření v oblasti změny klimatu jako my. Musíme také prozkoumat překážky, které odrazují od obchodování s takovým zbožím. Mezi místní zdroje patří voda, a přesto země jako Francie a Belgie zároveň figurují mezi největšími evropskými vývozci i největšími evropskými dovozci vody. Metin Kazak, jménem skupiny ALDE . – (BG) Paní předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, na úvod bych rád poděkoval třem zpravodajům, paní Saïfiové, panu Désirovi a panu Jadotovi, za dobrou práci, kterou odvedli při vypracování svých příslušných zpráv. Výzvu k začlenění právně závazných doložek o normách v oblasti lidských práv do mezinárodních obchodních dohod vítám a podporuji myšlenku, aby na jejich dodržování byla zaměřena větší pozornost. Chci zaměřit pozornost hlavně na dodržování pracovního práva, a to zejména u žen a dětí v zemích, se kterými Evropská unie obchoduje. Jak všeobecný systém preferencí, tak GSP+ jsou efektivními nástroji na podporu demokratických hodnot v partnerských zemích. Je však nutné zajistit lepší vzájemnou provázanost mezi lidskoprávními doložkami a GSP+. Měla by se zlepšit koordinace mezi Světovou obchodní organizací na jedné straně a vysokým komisařem OSN pro lidská práva a Mezinárodní organizací práce na straně druhé. Proto se domnívám, že MOP musí získat status oficiálního pozorovatele ve Světové obchodní organizaci. V neposlední řadě bychom jako představitelé evropských občanů měli být v souvislosti s novými pravomocemi, které má Evropský parlament podle Lisabonské smlouvy, podrobně informováni o jednáních o mezinárodních obchodních dohodách. Pokud jde o zprávu pana Jadota, musíme samozřejmě podporovat „ekologický” obchod. Musíme však opět být mimořádně opatrní při rozhodování, které výrobky budou označeny za „ekologické”. Stejně tak musíme klást větší důraz na podporu obnovitelných zdrojů

185

186

CS


energie šetrných k životnímu prostředí jako alternativu k poskytování dotací na fosilní paliva. Spravedlivé vyčíslení ceny životního prostředí v souladu s globálními normami ochrany životního prostředí je dalším důležitým aspektem obsaženým v této zprávě, který vítám. Protože neexistuje vyhlídka na dosažení mnohostranné dohody o klimatu v blízké budoucnosti, je důležité usilovat na evropské úrovni o vyvinutí mechanismu pro snižování emisí oxidu uhličitého. Myslím, že biopaliva i biomasa musí být zahrnuta mezi povinná kritéria udržitelnosti vzhledem k jejich nejednoznačnému dopadu na životní prostředí. Chtěl bych ještě jednou poděkovat všem kolegům poslencům a doufám, že tyto zprávy významně ovlivní jednání o mezinárodních dohodách. Keith Taylor , jménem skupiny Verts/ALE. – Pane předsedající, byl jsem stínovým zpravodajem skupiny Verts/ALE pro zprávu paní Saïfiové a zprávu pana Désira. Vítáme je jako důležité kroky směřující k zajištění lepších lidských práv a sociálních a environmentálních norem v zemích, jež jsou našimi obchodními partnery. Chtějí-li tyto země prodávat na lukrativních trzích EU, měli bychom je povzbuzovat k přijetí slušných a udržitelných norem u nich doma. Zajistit zlepšení prostřednictvím povinných doložek a požadavklů v obchodních dohodách je jedna cesta, jak toho dosáhnout. Paní Saïfiová, která jako zpravodajka odvedla vynikající práci, konstruktivním způsobem zkoumá různé úrovně a aspekty lidských práv a environmentální a sociální normy na různých úrovních. Souhlasíme s návrhem paní Saïfiové na zřízení světové organizace pro životní prostředí a na posílení statusu Mezinárodní organizace práce. Líbila se nám kapitola o udržitelném rozvoji v dohodách o volném obchodu, ale přejeme si, aby tyto normy byly povinné, a nikoli dobrovolné. Podobně všeobecné systémy preferencí by měly být účinně posíleny a měly by být právně vymahatelné. Nesouhlasili bychom však se zpravodajkou v tom, že doložka o lidských právech v dohodě o volném obchodu s Kolumbií byla uspokojivá. Ve skutečnosti jsme soudili, že to byla bezvýznamná, deklarativní doložka o lidských právech, která je výsměchem úsilí této sněmovny v této oblasti. Nyní ke zprávě pana Désira, museli jsme s ním naprosto souhlasit, když označuje nadnárodní korporace za zdroj nepříznivých dopadů na životní prostředí a na naše sociální normy. Těží z liberalizace obchodu a využívají levnou pracovní sílu – a až příliš často i levné materiály –, avšak přiměřeně zpětně nerozdělují bohatství, jehož nabyly na účet ostatních. Úspěšně jsme prosadili změny v obou zprávách a obě podpoříme při hlasování. Na závěr bych chtěl velmi stručně zdůraznit, že je třeba udělat více v oblasti definování lidských práv a sociální odpovědnosti, kterým chceme věnovat prvořadou pozornost. Měli bychom to učinit formou závazných požadavků, a nespoléhat se na dobrovolné kodexy. Peter van Dalen, jménem skupiny ECR. – (NL) Pane předsedající, paní Saïfiová vypracovala solidní zprávu. Čistě obchodní zájmy nikdy nesmí převážit nad starostmi o naše spoluobčany v jiných zemích, zejména v rozvojových zemích. Dodávám, v těch zemích, kde křesťané a další náboženské menšiny jsou pronásledováni pro svou náboženskou víru. EU má například obchodní vztahy s Pákistánem. Nyní se snažíme poskytnout této zemi dodatečné obchodní výhody, abychom jí pomohli postavit se na nohy po záplavách. Využijme našich obchodních vztahů k tomu, abychom odsoudili náboženské

24-11-2010

24-11-2010

CS


pronásledování a zákon o rouhačství v Pákistánu. V této souvislosti bych se také zmínil o jednáních mezi Evropskou unií a Indií. Evropa nesmí podlehnout tlaku Indie, aby záležitosti neobchodní povahy vypustila z nové obchodní dohody. Lidská práva a dětská práce nemohou být posuzovány odděleně od obchodu a investic. Vyzývám Komisi a kolegy poslance, aby v tomto ohledu zaujali pevný postoj v souladu s usnesením Evropského parlamentu z března 2009. Helmut Scholz, jménem skupiny GUE/NGL . – (DE) Pane předsedající, pane De Guchte, dámy a pánové, existuje pádný důvod, proč diskutujeme o těchto třech zprávách ve společné rozpravě. Chtěl bych poděkovat třem zpravodajům za jejich vynikající práci. Ze všech zpráv jasně plyne, že všechny skupiny v Evropském parlamentu chtějí zasadit obchodní politiku EU do širších souvislostí. Doba nepružné, jednostranné vnější hospodářské pomoci by nyní měla skončit. Dnešní diskuse se proto odehrává ve velmi vhodné době, protože jednáme na základě obchodní strategie předložené panem De Guchtem, která by měla zahrnovat některé návrhy a úvahy a také konkrétní projekty. Ochrana klimatu, životního prostředí a lidské důstojnosti, spolu s vymýcením chudoby jsou ve světě definovanými a uznávanými společnými cíli pro celé lidstvo. Tyto úkoly jsou mnohem důležitější než běžné obchodní zájmy. Je však důležité, aby tyto cíle byly začleněny do moderní obchodní politiky. Zlepšování sociálního blahobytu, jak je definováno v indexu lidského rozvoje, a právní stát jsou v nejlepším zájmu evropské ekonomiky. Umožní ji úspěšnou cestou propojit s jinými ekonomikami. Tyto záležitosti do určité míry zahrnují pojem sociální odpovědnosti podniků, ale nemohou být prováděny bez vnitrostátního rámce. Chtěl bych zdůraznit, že moje skupina by byla ráda, aby některé z aspektů, jež jsou řešeny v těchto třech zprávách, byly dále rozpracovány. Ačkoli vítáme, že společnosti plní svou sociální odpovědnost z vlastní iniciativy, je pravdou, že tisíce lidí po celém světě každý den zjišťují, že jejich práva existují v lepším případě jen na papíře, a v jejich každodenním pracovním životě jsou prostě ignorována. Podmínky v subdodavatelských společnostech a u dodavatelů, včetně těžby surovin, jsou často otřesné. Demonstrují to filmy o dětské práci v odvětví výroby čokolády. Abychom měli udržitelné, nepřetržité dodávky surovin a energie, jak je to popsáno ve vaší strategii, pane De Guchte, musíme mít aspekty těchto tří zpráv na zřeteli. William (The Earl of) Dartmouth, jménem skupiny EFD. – Pane předsedající, obchod přináší oboustrannou prosperitu, a zdůrazňuji slovo „oboustrannou”. Z toho tedy vyplývá, že obchodní politika by neměla být téměř nikdy zatěžována politickými otázkami. V osobní rovině si velmi vážím zpravodajům pro tyto tři zprávy, ale filozofie, ze které zprávy vycházejí, byla prosazována v mnohých volbách a většinou byla přehlasována. Jsme svědky pokusu o manipulaci obchodní politiky Evropské unie – kterou je bohužel momentálně vázáno i Spojené království –, abychom v tajnosti uskutečňovali socialistický program, který je důsledně odmítán. Na politické úrovni vypadají machinace zpravodajů dosti působivě. Avšak jako demokrat je musím odmítnout, a proto budu zítra hlasovat proti.

187

188

CS


Laurence J.A.J. Stassen (NI) . – (NL) Pane předsedající, příčiny a dopady změny klimatu se opírají o teorii, ale zdá se, že mají spíš povahu náboženského přesvědčení. Nicméně vše je tomuto náboženství podřízeno, jak můžeme vidět i při čtení této zprávy týkající se mezinárodního obchodu. To, co se navrhuje, je skutečná klimatická diplomacie; to znamená, že Evropská unie ráda obchoduje, ale jen za přísných podmínek neutrálních vůči klimatu – přesně tak, jak to má Evropská unie ráda – jako by tito obchodní partneři nechtěli nic jiného než se neprodleně přizpůsobit vývoji jednotného trhu. Koneckonců vývoz znamená dopravu, a více dopravy je velmi špatné kvůli globálním emisím CO2. Je pravda, že Evropa s tím rozvojovým zemím skutečně pomůže – zejména zemím, které závisí například na vývozu konkurenceschopných zemědělských produktů. A co to má společného s Evropskou unií? Pane předsedající, tento dokument vykazuje nedostatek ekonomického chápání. Rád bych citoval ze zprávy vypracované panem Jadotem, článek 57: „vyslovuje politování nad tím, že významná část mezinárodního obchodu sestává z homogenních výrobků, které by mohly být stejně tak snadno vyrobeny lokálně”. Konec citátu. Který ekonomický génius to vymyslel? Každý, kdo má alespoň špetku ekonomického vzdělání, bude obeznámen s ekonomickou zásadou, že specializace a obchod jsou skutečnými hybnými silami hospodářského růstu. Naivní argumentace obsažená v této zprávě by pro světové hospodářství byla katastrofou. Není divu, že většina občanů a podniků se může bez evropských klimatických cílů obejít. Avšak Evropa trvá na svém a navrhuje kdovíkolikátou řadu absurdních klimatických cílů. Rozvíjející se ekonomiky, jako je Čína a Indie, se o to nestarají a budou jen těžit z omezení, která si Evropa sama ukládá. Kdo za prosazování evropské utopie nakonec zaplatí? Budou to občané a podniky. Małgorzata Handzlik (PPE). – (PL) Pane předsedající, pane komisaři, především bych chtěla poděkovat panu Désirovi za velmi dobrou spolupráci při přípravě zprávy o sociální odpovědnosti podniků v mezinárodních obchodních dohodách. Byla jsem stínovou zpravodajkou za skupinu Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) pro tuto zprávu. O sociální odpovědnosti podniků se v diskusi o mezinárodním obchodu již nějaký čas hovoří, a je to patrné z odkazu na zásady sociální odpovědnosti v obchodních dohodách, které Evropská unie nedávno sjednala se zeměmi jako Jižní Korea, Kolumbie a Peru. Jsem potěšena tím, že Parlament touto zprávou zdůraznil, že použití těchto referencí, jež ve zprávě nazývá doložkami o sociální odpovědnosti podniků, je nutné dál rozšiřovat. Jsem přesvědčena, že začlenění takových doložek do mezinárodních dohod přispěje k větší rozpoznatelnosti nástrojů sociální odpovědnosti podniků a k podpoře a stimulaci toho, aby je ve větší míře používaly samotné podniky.. Neměli bychom totiž zapomínat, že správné fungování těchto nástrojů záleží do značné míry na vůli samotných podniků, protože jsou to podniky, kdo rozhodují, zda překročit rámec právně závazných norem. Dámy a pánové, během své poslední návštěvy v Indii jsem se ptala podnikatelů, s nimiž jsem měla možnost se setkat, jaké kroky podnikají v oblasti sociální odpovědnosti podniků. Všichni mi uváděli velmi konkrétní příklady opatření, jež v této oblasti přijímají. To mne osobně naplňuje značným optimismem. Doufám, že Désirova zpráva bude novým hlášením o opatřeních přijatých Unií a přispěje k ještě širšímu uplatňování norem sociální odpovědnosti podniků. George Sabin Cutaş (S&D). – (RO) Pane předsedající, rád bych poděkoval panu Jadotovi za ambiciózní návrhy, které ve své zprávě předložil, a zejména za ochotu dosáhnout kompromisu se všemi politickými skupinami, jež předložily pozměňovací návrhy.

24-11-2010

24-11-2010

CS


Musíme přiznat, že existovaly klíčové momenty, kdy Evropská unie měla možnost vystupovat jednotně. Jednou z nich byla Kodaň, kdy celá planeta očekávala, že se Evropská unie postaví do čela boje proti změně klimatu a popostrčí opatrné státy stejným směrem. Očekávání se bohužel nenaplnila a přímo úměrně tomu bylo i zklamání. Závěr, který z toho lze vyvodit, je ten, že v Unii nebyl dostatečný konsensus. Existují vlády jednotlivých zemí, které nejsou ochotny přijmout podstatné závazky v oblasti snižování emisí skleníkových plynů. Jedním nesporným vysvětlením by mohla být hospodářská a finanční krize, která zmírnila jejich nadšení pro to, aby se zavázaly vytvořit ambiciózní politiku v oblasti klimatu. Boj proti změně klimatu na místní i světové úrovni však musí být předmětem neustálého zájmu všech zemí světa. Nejde jen o to, že bude narušena budoucnost dalších generací, ale také o globální spravedlnost. Není spravedlivé nechat rozvojové země, aby platily cenu za globální oteplování, zatímco průmyslové země pragmaticky myslí na své vlastní potřeby. Je nutná skutečná solidarita Sever-Jih. Proto považuji summit v Cancúnu za příležitost dosáhnout více než jen operativní dohodu. Cancún musí být ve znamení celosvětové, právně závazné dohody, která pomůže udržet globální oteplování pod dvěma stupni Celsia. Je třeba také ověřovacího postupu, který bude definován jasněji než postup přijatý v Kodani. Kromě toho úsilí samotné Evropské unie bojovat se změnou klimatu nemůže zaručit úspěšnost dohody v období po roce 2012. Musíme úspěšně přesvědčit i další strany, aby přijaly ambicióznější závazky v oblasti snižování emisí plynů, včetně skleníkových plynů. V neposlední řadě bych se chtěl zmínit o vztahu mezi mezinárodním obchodem a změnou klimatu. Obchod je důležitým nástrojem přenosu technologií do rozvojových zemí. Proto musí být odstraněny bariéry, jež brání ekologickému obchodu, např. formou zrušení celních sazeb na ekologické výrobky, přinejmenším v rámci Světové obchodní organizace. Zároveň si musíme uvědomovat rozkol, který ve světě způsobuje stávající obchodní systém, pokud jde o práci a výrobu založenou na dopravě. Proto končím výzvou, abychom podněcovali místní výrobu v Evropské unii. Catherine Bearder (ALDE). – Pane předsedající, chtěl bych pana komisaře upozornit, že teorie a praxe sociální odpovědnosti podniků se za poslední desetiletí rychle rozšířily napříč podnikatelským sektorem. Kdo může něco namítat proti takovým zásadním hodnotám, jako jsou společnosti s dobrým přístupem ke svým zaměstnacnům a respektující lidská práva a životní prostředí? Přesto doposud byla vazba mezi obchodem a sociální odpovědností podniků v lepším případě volná a docházelo k množství sporů. Mezinárodní obchod se řídí dohodami uzavřenými mezi jednotlivými státy, avšak měla by sociální odpovědnost podniků být závaznou povinností, kterou tyto podniky musí převzít? Nebo ji mají plnit dobrovolně? Informovanost evropských občanů se zlepšuje. Takže mnohé nedávné pohromy – nejen únik ropy společnosti BP – ukázaly, že normy a etická pravidla, jimiž se řídí naše evropské společnosti při svých zahraničních činnostech, musí být monitorovány. Obyčejní Evropané již nejsou ochotni vítat a podporovat rozšiřování mezinárodního obchodu čistě na hospodářském základě. Pokud obchod ničí přírodní prostředí a zhoršuje životní úroveň místního obyvatelstva, my říkáme, co je moc, to je moc. Pouze vlády mohou

189

190

CS


stanovit normy, které zajistí, že těm, kdo se chovají eticky a transparentně, nebude podkopávána půda pod nohama těmi, kdo tak nečiní. Evropská unie musí povzbuzovat podniky, aby přijímaly závazky v oblasti sociální odpovědnosti podniků při veškerých svých obchodních činnostech doma i v zahraničí, a aby o tom podávaly zprávy. Jinak hrozí, že sociální odpovědnost podniků zůstane jen o málo víc než pouhé cvičení v oblasti veřejných vztahů pro několik nadnárodních společností. Vítám tuto zprávu z vlastního podnětu, jež vyzývá Komisi, aby zajistila, že sociální odpovědnost podniků bude zaujímat stěžejní místo v mezinárodních obchodních dohodách EU. Musímem zaručit, že respektování udržitelného rozvoje a pracovních práv bude při prosazování obchodních zájmů Evropské unie v zahraničíi i nadále stejně důležité. Jacky Hénin (GUE/NGL). – (FR) Pane předsedající, dámy a pánové, Komise při obraně zásad bezuzdého volného obchodu, organizujíc obchodní odzbrojení Unie, sehrává až do konce svou servilní roli jako nástroj sloužící velmi pochybným cílům, které poškozují evropské zaměstnance. Svobodná. ničím nerušená hospodářská soutěž je mýtem, který ničí pracovní místa a životy lidí. Vždyť je-li soutěž svobodná, pak je možný dumping v jakékoli formě od daňového, sociálního, monetárního až po environmentální dumping. Soutěž je nutně narušována. K tomu, aby bylo nalezeno východisko z této situace, která ubíjí zaměstnanost v průmyslu a uvrhuje zaměstnance a jejich rodiny do krajní chudoby, musí existovat přísná kontrola pohybu kapitálu ze strany členských států, daňové ráje musí být zrušeny, životně důležitá odvětví – energie, voda, léky, zemědělství a odborný výcvik – musí být z oblasti obchodu vyjmuty, a předevím musí být definována a uzákoněna environmentální a sociální kritéria zaručující rovnost v obchodních činnostech a práva zaměstnanců. Elisabeth Köstinger (PPE). – (DE) Pane předsedající, Evropská unie nese v rámci svých stávajících a budoucích obchodních vztazích velkou odpovědnost za lidská práva, sociální normy a ochranu životního prostředí. Tyto normy tvoří důležitý základ pro diskuse týkající se dohod o volném obchodu. EU by při všech svých jednáních měla jít příkladem a požadovat spravedlivé podmínky v zaměstnání a udržitelné využívání zdrojů. V souvislosti s tím bych chtěla poukázat zejména na probíhající jednání se zeměmi Mercosuru a na jednání s Indií. Skutečně chce Evropská unie dovážet levné výrobky, které byly vyrobeny za využití dětské práce a jsou spojeny s ničením přírodních zdrojů? Naším cílem musí být zajištění dobrých pracovních podmínek a slušných mezd v těchto zemích, a ne rychlých zisků. Evropská komise musí i nadále začleňovat jasné normy do budoucích obchodních smluv a učinit je součástí mezinárodních jednání. U těchto norem však nejde jen o etické zřetele a hodnoty, jež EU reprezentuje, ale také o rovný přístup k výrobcům v Evropě i mimo ni. Jiným důležitým faktorem je rostoucí poptávka evropských spotřebitelů po výrobcích a sledovatelnosti výrobních metod. Vzhledem k tomu bych se ještě úplně nakonec rád pozastavila u zprávy pana Jadota. V článku 48 se ostřé kritizuje společný zemědělský model. Tento model však zaručuje bezpečné dodávky vysoce kvalitních potravin. Zpráva poukazuje najeho zjevný negativní dopad na změnu klimatu. Chtěla bych zcela jasně pohlásit, že prioritní je zde bezpečnost potravin pro 500 milionů občanů. EU musí zůstat soběstačná v dodávkách potravin a nesmí se stát závislou na dovozu. To by byla kastrofa. Máme jasné povinnosti vůči občanům EU, a proto tuto pasáž ve zprávě nemohu podpořit.

24-11-2010

24-11-2010

CS


Zuzana Roithová (PPE). – (CS) Jsem nadmíru spokojená s novou strategií o mezinárodním obchodu. Jako členka výboru INTA v minulém období jsem trpělivě volala po tom, aby naše obchodní politika byla nástrojem na podporu spravedlivé soutěže, klíčem k udržení evropských hodnot a obchodních zájmů na globálním trhu. Tlak na zvyšování sociálních a environmentálních standardů je cesta, jak odstranit nespravedlnost a nerovné podmínky v mezinárodní obchodní soutěži. Přes šest let volám po tom, aby všechny obchodní dohody měly lidskoprávní doložky, jejichž dodržování by podmiňovalo preferenční politiku. Konečně dnes Evropský parlament žádá touto zprávou Komisi, aby předložila návrh nařízení, které by zakázalo dovážet do Evropské unie zboží vyrobené s využitím moderních forem otroctví, nucené práce a v zemích, kde jsou porušovány základní normy lidských práv. A týkat se to musí jak zemí AKT, tak Číny. Děkuji a blahopřeji ze srdce kolegyni Saïfiové k tomuto dokumentu, který je příkladem, že Parlament kráčí kupředu. Miroslav Mikolášik (PPE). – (SK) Pane předsedající, možnosti, které přineslo přijetí Lisabonské smlouvy, umožňují dlouho očekávané nastolení rovnováhy mezi obchodním právem a lidskými právy. Jsem hluboce přesvědčen, že Evropská unie v zájmu posilování své důvěryhodnosti a integrity musí tuto možnost aktivně využívat a v oblasti lidských práv začít vystupovat konzistentně ve své vnitřní i vnější politice. Zdůrazňuji požadavek, aby Komise uzavírala dohody obsahující doložky týkající se demokracie, lidských práv a také dodržování sociálních, zdravotních a environmentálních norem, aby zároveň zajistila účinnou kontrolu dodržování a uplatňování uvedených norem v praxi. Zvláštní pozornost v dohodách o komerčních aspektech práv duševního vlastnictví vyžaduje zaručení ochrany práv na zdraví, které je úzce spojeno se samotným právem na život. Blahopřeji paní Saïfiové k velmi odvážnému a konzistentnímu textu. Carl Schlyter (Verts/ALE). – (SV) Pane předsedající, myslím, že můžeme shrnout tyto tři zprávy tím, že řekneme, že přecházejí od pohledu na lidi jako na nástroje, které mají být využívány v obchodu, k pohledu na obchod jako na nástroj, který má být používán pro lidi. Chceme se vzdát logiky, při které zisk eura z obchodu je vyvažován ztrátou dvou eur na životním prostředí nebo sociálních nákladech. Zprávy také obsahují mnoho konkrétních návrhů, například výborný návrh paní Saïfiové na zřízení světové organizace pro životní prostředí nebo návrh na posílení pravomoci Mezinárodní organizace práce nebo hraniční poplatky jako prostředek k vymýcení nečestné hospodářské soutěže a emisí, jež poškozují klima, a také návrh na uspořádání konzultací s místním společenstvím před učiněnou investicí. Toto, pane komisaři, nejsou jenom dobré záměry, o kterých jste se zmínil. Namísto toho chceme nyní vidět konkrétní výsledky našich požadavků. Chceme vidět právní předpis, pokud je nezbytný. Chceme vidět změny v jeho provádění, pokud jsou nutné, a chceme vidět, že se Komise ujme iniciativy při mezinárodních jednáních s cílem vylepšit pravidla. Csanád Szegedi (NI). – (HU) Pane předsedající, dámy a pánové, moje strana, Jobbik – Hnutí za lepší Maďarsko, přikládá velký význam ochraně životního prostředí a obnovení ekologické rovnováhy. Jsme přesvědčení, že Evropa čelí nejen hospodářskému poklesu a recesi, ale také environmentální krizi. Vhledem k tomu považujeme za mimořádně důležité dosáhnout soběstačnosti v potravinářském a zpracovatelském odvětví v Evropské unii. Nikdo nechápe, proč musí EU dovážet obrovské množství česneku a paprik z Číny a kuřata z Brazílie, když tyto produkty mohou být vyrobeny lokálně. Proto říkáme, že potřebujeme místní samosprávy v potravinářském odvětví a lehkém průmyslu. Naší povinností zde,

191

192

CS


v Evropském parlamentu, je chránit evropské zemědělce, malé a střední podniky a naše vlastní občany, umožnit jim získávat čisté, vysoce kvalitní potraviny od místních zemědělců. Domníváme se také, že je zcela nezbytné uzákonit povinné zavádění technologií šetrných k životnímu prostředí v co největším rozsahu. Seán Kelly (PPE). – Pane předsedající, soutěž je duší obchodu. Abyste měli soutěž, musíte být očividně schopni soutěžit, a některá ujednání, která máme s třetími zeměmi, naše vlastní výrobce znevýhodňují. Paní Köstingerová se zmínila o Mercosuru,a je skutečně pravdou, že mnohé produkty zemědělství a rybolovu přicházející do EU jsou vyprodukovány při mnohem horších normách než ty, jež poptáváme v rámci EU. To je nutné řešit. Nicméně z pozitivního hlediska některé dohody, které jsme doposud sjednány, jsou velmi dobré, jako např. dohoda o volném obchodu s Koreou. Potřebujeme více takových. Většina lidí bude, myslím, souhlasit s tím, že by to prospělo nám a že by to prospělo i jim. Chci se pana komisaře zeptat, zda existují nějaké plány na sjednání dohody o hospodářském partnerství s Japonskem. Hospodářská studie z Kodaně ukázala, že díky takovému ujednání bychom získali 33 miliard EUR a Japonsko by získalo 18 miliard EUR. Karel De Gucht, člen Komise. – Pane předsedající, myslím si, že to byla velmi podnětná rozprava. Filozofie, ze které tyto tři zprávy vycházejí, je podobná, ale podrobnosti, myšlenky a odpovědi, o které jsme se dnes podělili, nelze patřičně řešit v krátkém čase, který mám k dispozici. Některé myšlenky jsou použitelné, jiné již méně, protože pracujeme v určitém právním, institucionálním a politickém prostředí, jednak jako Unie 27 členských států, jednak jako člen Světové obchodní organizace. Pokusím se zaměřit na ty úvahy, které u každé ze zpráv považuji za podstatné. Bohužel nemohu být vyčerpávající. Ke zprávě paní Saïfiové, někteří z vás hovořili o možnosti přiznat pozorovatelský status MOP ve WTO. Východiskem pro mne je, že existuje nesporně velký prostor pro zlepšení mezinárodní správy a pro lepší koordinaci mezi mezinárodními organizacemi. Další má úvaha se týká toho, že abychom mohli vyvážit obchodní politiku a dosáhnout tak lepších sociálních a environmentálních výsledků, musíme si stanovit dosažitelné cíle. Provedení strukturálních změn trvá dlouho, a budeme-li realističtí v tom, že členství ve WTO se bude projednávat v rámci programu „obchod a ...”, jde o dlouhodobé úsilí. Rád bych dodal, že pokud jde o návrh obsažený ve zprávě paní Saïfiové týkající se toho, že by se mělo provádět posouzení dohod o volném obchodu z lidskoprávního hlediska, domnívám se, že by se to mělo dít během celého jednání. Byl bych spíše skeptický, kdyby mezi ukončením jednání a parafováním dohody bylo k dispozici určité konkrétní období. To bylo dnes dopoledne také projednáváno v jiné souvislosti. Měli bychom se však, myslím, držet postupu podle Lisabonské smlouvy, která zcela jednoznačně stanoví, že je úkolem Komise parafovat takové dohody, poté začíná ratifikační postup a Rada podepisuje, což je její způsob ratifikace; pak má Evropský parlament právo a povinnost ratifikovat hlasováním. po jménech. Pokud jde o myšlenku, aby posouzení z lidskoprávního hlediska bylo provedeno před parafováním – nazvěme to jakousi předběžnou podmínkou –, s tím bych nesouhlasil. Na druhé straně si myslím, že samotná myšlenka posouzení dopadu smlouvy na oblast lidských práv smysl má, a souhlasím s ní. Byly vzneseny také konkrétní otázky, například otázky týkající se dětské práce. Víte, že nyní vyjednáváme o dohodě o volném obchodu s Indií, kdy musí být řešena i celá problematika udržitelnosti. Indie je k zahrnutí takové kapitoly o udržitelnosti do dohody

24-11-2010

24-11-2010

CS


velmi skeptická, ale my trváme – a i nadále budeme trvat – na tom, že taková kapitola tam patří, a myslím si, že nakonec bude začleněna. Chtěl bych ještě požádat, abyste později, až ji budete muset projednávat, zohlednili to, že myšlenky jednotlivých třetích zemí týkající se takových kapitol o udržitelnosti, mohou vycházet nejen z jejich obsahu, ale také z filozofie příslušných třetích zemí vztahující se k této otázce. Pokud jde o zprávu pana Jadota, slyšel jsem výzvy k začlenění kapitoly o klimatu do každé dvoustranné dohody. Jsme plně pro environmentální udržitelnost, protože budoucnost nepatří nám. Měli bychom však podle mého názoru být opatrní a uvědomit si, že mnohé prvky, které musí vstupovat do hry, aby byla poskytnuta uspokojivá odpověď na výzvu změny klimatu – od maximálních hodnot emisí až po financování –, nelze převést do ustanovení našich obchodních dohod. Myslím si, že pro to existuje širší fórum a pokud bude existovat dohoda v rámci tohoto širšího fóra, pak se ovšem taková dohoda musí odrazit ve dvoustranných dohodách o volném obchodu. Zda je toho možné dosáhnout také na jednáních o rozvoji, o kterých jsme jednali zcela nedávno v rámci jednacího kola z Dohá, je ještě spornější, protože mezi všemi účastníky tohoto mnohostranného procesu neexistuje shoda v tom, zda má být do konečného znění začleněna kapitola o klimatu. Náš postoj však bude takový, že to podporujeme. A konečně ke zprávě pana Désira, myslím si, že přichází ve velmi příhodnou dobu vzhledem k tomu, že se připravuje nové sdělení Komise o sociální odpovědnosti podniků. Komise a členové OECD aktivně přispívají k včasné aktualizaci stávajících srovnávacích kritérií pro ministerské zasedání OECD v květnu 2011. Ve všech svých činnostech spojených se sociální odpovědností podniků budeme pečlivě zvažovat různé možnosti volby, jak podpořit odpovědné chování evropských společností bez ohledu na to, kde provozují svou činnost, a se zvláštním zřetelem na proveditelnost a důsledky. Dodal bych, že je to nejen záležitost obchodu nebo dvoustranných a mnohostranných obchodních dohod. Ve Spojených státech byl nedávno přijat právní předpis, podle kterého se od nadnárodních společností – a nejen těch, jež provádějí operace ve Spojených státech, ale i těch, které tam mají sídlo, – vyžaduje, aby se chovaly zodpovědně a aby předložily osvědčení o svých finančních operacích a transakcích týkajících se surovin. Myslím si, že je to velmi chvályhodná iniciativa, která ve skutečnosti je zcela mimo rámec dvoustranné dohody. Většina těchto operací týkajících se surovin není dvoustrannými dohodami pokryta, jsou to prostě finanční a průmyslové operace nadnárodních společností, ale pokud mají sídlo ve Spojených státech, mohou Spojené státy vůči takovým společnostem přijímat opatření. Myslím si, že by to byla velmi dobrá myšlenka ke zvážení, zda bychom neměli udělat totéž v případě evropských společností, které působí většinou v zemích třetího světa, a poté uplatnit stejný přístup k zemím jako Kanada a Austrálie, takže bychom mohli nakonec obsáhnout většinu průmyslových činností tohoto druhu a většinu těžebních odvětví na světě. Byl by to, myslím, významný příspěvek k rozvoji za udržitelných podmínek. Blahopřeji zkrátka k těmto třem zprávám. Jsem samozřejmě ochoten v diskusi s vámi na tato témata v příštích měsících a letech pokračovat.

193

194

CS


Tokia Saïfi, zpravodajka. – (FR) Pane předsedající, je příliš málo času, abychom znovu otevřeli diskusi o odpovědích, které jste nám, pane komisaři, právě poskytl. Budeme proto, jak jste řekl, v diskusi pokračovat. Ráda bych nejprve poděkovala všem řečníkům, zejména stínovým zpravodajům a také svým kolegům panu Jadotovi a panu Désirému za spolupráci. Témata byla podobná a vzájemně se doplňovala, a to nám umožnilo vyměňovat si myšlenky a prokázat konzistentnost přístupů v naší práci: více otevřít obchod a komerci zásadám lidských práv, pracovního práva a environmentálního práva. Jak jsem již dříve poukázala, změna způsobů myšlení si, jak jste, pane komisaři uvedl vyžádá čas, ale nemůžeme čekat, že se změní samy o sobě. Uskutečníme-li tedy některá z opatření navrhovaných v různých zprávách, jež jsme vám dnes večer předložili, budeme postupně směřovat ke spravedlivějšímu a ekologičtějšímu hospodářství. Evropská unie musí tuto změnu iniciovat a jít svým obchodním partnerům příkladem. Yannick Jadot, zpravodaj. – (FR) Pane předsedající, pane komisaři, chci poděkovat panu komisaři De Guchtovi za jeho odpovědi a návrh, jak pracovat. Zaznamenal jsem jeho odpověď týkající se kapitoly o klimatu a doufám, že se nám také podaří dopracovat zbývající aspekty a předložit návrhy, které povedou k přijetí konkrétních opatření a k začlenění jistých aspektů do obchodních dohod. A konečně to, že obchodní jednání v rámci Světové obchodní organizace, která jsou nepochybně velmi složitá, byla přerušena, také nabízí Evropské unii různé možnosti integrovat do obchodních dohod více inovativních prvků a pokusit se vyvinout nové typy obchodních dohod s další integrací cílů v oblasti životního prostředí, klimatu, lidských práv nebo sociálních práv. Je to tedy v jistém smyslu příležitost. Domnívám se, že je to velmi ambiciózní požadavek, a pokud tyto zprávy zítra získají širokou podporu – a chci věřit, že se tak stane –, bude to zvlášť důležitý signál z Evropského parlamentu pro Komisi a Radu. Chtěl bych odpovědět na otázku paní Stassenové, která zde již není, týkající se ekonomiky. Knihy o ekonomice se píší od 19. století. Můžeme se tedy přesvědčit, že výzvy spojené s tím, jakým způsobem začlenit sociální a environmentální otázky do výrobních nákladů, jsou důležitým faktorem při definici reálných komparativních výhod. Podobně, paní Muscardiniová, budete mít vždy mou podporu, když půjde o obranu potravinové svrchovanosti Evropské unie. Kromě toho, jste-li ochotna spolu se mnou a dalšími bojovat proti dohodě Blairovy sněmovny (Blair House Agreement), která je koneckonců dnes hlavní překážkou dosažení skutečné potravinové svrchovanosti, skutečné bezpečnosti potravin v Evropě, budete mít mou podporu. Děkuji tedy všem kolegům a vám, pane komisaři, za vaši otevřenost vůči konkrétní práci a konkrétním opatřením v souvislosti s dohodami, které budou v blízké budoucnosti sjednávány a uzavírány. Harlem Désir, zpravodaj. – (FR) Pane předsedající, jak vidíte, ještě mám k dobru dvě minuty. Věděl jste to, takže kdybyste býval řešil otázku času dříve, mohl jste odečíst čas z této části mého vystoupení, které pak mohlo být kratší. Chtěl bych zvláště poděkovat svým kolegům a panu komisaři za jeho odpověď. Na této rozpravě je pozoruhodná velmi široká shoda, která překonává rozdíly mezi skupinami. Opravňuje k ní však to, že je skutečně třeba více zohlednit sociální a environmentální dimenze v obchodní politice, v dohodách, které sjednáváme.

24-11-2010

24-11-2010

CS


Když jste mě přerušil svým velmi zajímavým vystoupením, které, jak jsem přesvědčen, naši spoluobčané v celé Unii shledají fascinujícím, chtěl jsem jen poukázat na jeden aspekt, na který poukázal i pan komisař, totiž že sociální odpovědnost podniků nemůže – v tom má naprostou pravdu – nahradit dodržování zákonů a povinností členských států. Dále, pan De Gucht má také pravdu, když říká, že v daný moment v Organizaci pro hospodářskou spolupráci (OECD) a také ve Světové obchodní organizaci (WTO) v důsledku zprávy profesora Ruggieho, o které se zmínil pan Howitt, byla navržena nová opatření týkající se odpovědnosti nadnárodních společností, a to nejen v oblasti těžby, ale v mnoha dalších oblastech odpovědnosti – zejména pokud jde o jejich zahraniční dceřinné společnosti, – v rámci jejich sfér vlivu nebo v celém rozsahu jejich dodavatelských řetězců. Justiční spolupráce také zajistí, že mateřská společnost se nebude moci vyhnout své odpovědnosti za počínání některé ze svých dceřinných společností nebo některého subdodavatele, pokud porušili environmentální nebo sociální pravidla. To vše je zcela nezbytné. I když vím, že to bude obtížné, prostě věřím, že musíme vytvořit propojení s obchodními dohodami. Existuje již několik málo referencí na sociální odpovědnost podniků v dohodě s Koreou a v dohodách se zeměmi Latinské Ameriky. Domnívám se, že prostřednictvím dialogu, který jsme dnes zahájili s Komisí, musíme i nadále zajistit, že naše cíle v oblasti sociální odpovědnosti podniků a naše cíle v oblasti udržitelného rozvoje v mezinárodních dohodách budou navzájem konzistentní Předsedající. – Velmi vám děkuji, pane Désire. Předsedající. – Rozprava skončila. Hlasování se bude konat zítra, ve čtvrtek dne 25. listopadu 2010, ve 12:00. 21. Antidumpingové případy – současná situace a vyhlídky do budoucna (rozprava) Předsedající. – Dalším bodem je rozprava k otázkám k ústnímu zodpovězení pro Komisi, kterou předkládá Daniel Caspary, Cristiana Muscardiniová, Tokia Saïfiová, Georgios Papastamkos, Kader Arif, Bernd Lange, Gianluca Susta, Metin Kazak, Niccolò Rinaldi, Marielle De Sarnezová, Yannick Jadot, Carl Schlyter, Helmut Scholz, Robert Sturdy, Syed Kamall, Jan Zahradil, jménem skupiny Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů), skupiny Pokrokové aliance socialistů a demokratů v Evropském parlamentu, skupiny Aliance liberálů a demokratů pro Evropu, skupiny Zelených/Evropské svobodné aliance, skupiny konfederace Evropské sjednocené levice a Severské zelené levice a Evropských konzervativců a reformistů o antidumpingových případech – současné situaci a vyhlídkách do budoucna (O-0132/2010 – B7-0562/2010). Daniel Caspary, autor. – (DE) Pane předsedající, dámy a pánové, antidumpingová opatření hrají ve světě důležitou roli. Pro nás v Evropském parlamentu, a domnívám se, že mohu mluvit za většinu poslanců zde, nejde o protekcionismus, ale o smysluplné používání antidumpingového nástroje. Musíme se umět bránit, jestliže jiné země pomocí státních subvencí narušují hospodářskou soutěž. Musíme se umět bránit, jestliže společnosti prodávají na trhu výrobky za dumpingové ceny, jinými slovy, jestliže prodávají výrobky za méně, než jaké jsou náklady na jejich výrobu, aby vytěsnily z trhu konkurenty a získaly neoprávněnou výhodu.

195

196

CS


Rád bych se vyjádřil zejména k jednomu bodu. Zajímaly by mě odpovědi Komise na tyto otázky: Má Komise nějaké zkušenosti nebo nějaké informace od Rady týkající se rozsahu, v jakém jsou zahraniční vlády zapojeny do těchto aktivit? Existují případy, kdy se vlády těch zemí, ve kterých sídlí konkrétní společnosti, pokoušejí ovlivnit rozhodnutí příjímaná ve Výboru pro antidumpingové praktiky? Vyskytly se reakce nebo snad dokonce pokusy o ovlivnění, které vedly k rozdílu ve výsledcích hlasování? Měl bych zájem to zjistit, protože se společnosti na mě v minulosti obracely se svými obavami. Druhý bod se týká toho, že mne několikrát kontaktovaly společnosti a žádaly, abych zprostředkoval kontakt s Komisí a abych zabránil antidumpingovým šetřením týkajících se určitých. Uvalíte-li antidumpingové clo, bude to mít nepříznivý dopad na evropské společnosti podnikající v jiných oblastech, jako je Asie? Chtěl bych vědět, jaké má Komise v tomto ohledu pocity. Jaký je současný stav věcí? Existují takovéto případy? Vital Moreira, autor. – (PT) Pane předsedající, dámy a pánové, chtěl bych pana komisaře požádat, aby co nejpodrobněji objasnil postoj Komise k nástrojům na ochranu obchodu, jež zahrnují antidumpingová opatření. Faktem je, že Komise v nedávném sdělení uvedla, že otevřený obchod závisí na spravedlivé hospodářské soutěži mezi domácími a zahraničními výrobci, a dodala: „chráníme výrobu EU před deformací a narušením mezinárodního obchodu tím, že uplatňujeme nástroje obrany obchodu v souladu s pravidly [Světové obchodní organizace]". To vše je správné a dobré. Je však třeba, abychom kromě dobré právní základny měli také účinný a předvídatelný mechanimus tvorby rozhodnutí, tak aby tyto cíle mohly být dosaženy. Má otázka zní: může nedávný návrh Komise předložený členským státům kontrolujícím prováděcí akty Komise, jež obsahují i opatření na ochranu obchodu, odpovídat tomuto přání mít záruku, že opatření na ochranu obchodu jsou skutečně přijata? Vzpomínám si, že toto rozhodnutí Rady umožňuje výjimky z obecných pravidel výboru, což znamená, že je možné ztížit, ne-li zablokovat odklad a dokonce zpolitizovat tvorbu rozhodnutí o této záležitosti, za což je odpovědná Komise. Má druhá otázka je následující: V tomto sdělení se Komise zmiňuje také o tom, že bude analyzovat způsob, jak pokračovat v aktualizaci a modernizaci našich nástrojů na ochranu obchodu, a také smysl takového počínání. Mám obavu, že nebude-li Komise bojovat proti tomuto návrhu Rady, který se týká postupu při rozhodování o opatřeních na ochranu obchodu, může nám pak poskytnout nějakou záruku, že až dojde k jejich přezkumu, postaví se na odpor členským státům, které mají zájem na podkopání a oslabení uplatňování opatření na ochranu obchodu? Niccolò Rinaldi, autor. – (IT) Pane předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, je nás zde dnes večer jen několik, kdo chceme hovořit o antidumpingu. Jde však o problém, o kterém mnoho hovoříme v našich vlastních zemích. Domnívám se, že v mezinárodním obchodě neexistuje žádná jiný problém, o který by se podnikatelé, malé a střední podniky, odbory a spotřebitelé zajímali více než o dumping. Potýkat se s dumpingem je zásadně každodenním úkolem pro velkou část našeho produktivního hospodářství. Komise usilovně pracuje a zajisté plní svou povinnost, pokud jde o antidumpingové iniciativy, avšak my vyzýváme k přijetí opatření na základě následujících zásad. Za prvé, transparentnost opatření, úplná transparentnost postupů, přijatých hodnotících kritérií a jejich výsledků, a dále komunikace a komunikační strategie, protože opatření přijímaná Evropskou komisí v oblasti antidumpingu mohou posloužit ke získání jistoty našich podnikatelů a pracovníků.

24-11-2010

24-11-2010

CS


Za druhé, existuje prostor pro zachování diskrétnosti při antidumpingových postupech. To je obecně známo, ale někdy mívám dojem, že v rozhodnutích, jež jsou přijímána, je zachována až příliš velká diskrétnost. Za třetí, po Lisabonské smlouvě musí být lépe integrován, zapojen a informován Evropský parlament.. Zdá se mi, že Komise má poněkud problém s uznáním úlohy Parlamentu v mezinárodním obchodě – i když bylo vynaloženo nemalé úsilí, za což jsme panu komisaři vděčni – a Parlament zajisté musí mít větší slovo také v oblasti antidumpingu. A konečně vyvstává otázka týkající se dialogu se společností. A Komise má opět zřejmě v této oblasti dost co zlepšovat. Parlament nemůže jen sedět a naslouchat hráčům ve společnosti, a to i v záležitostech antidumpingu. Zde by Komise pravděpodobně měla zaregistrovat nové požadavky týkající se výlučných pravomocí v mezinárodním obchodě, které jí přiznala Lisabonská smlouva. A konečně, je nám jasné, že antidumping musí být součástí ucelené obchodní strategie a integrovanou politikou založenou na kritériích věrohodnosti a otevřenosti. Bude-li mít toto Evropa na paměti, dokáže kráčet kupředu s hlavou hrdě vztyčenou. Carl Schlyter, autor. – (SV) Pane předsedající, nyní můžeme pozorovat důsledky. Je ostudou, že Komise nevyužila příležitosti k reformě nástrojů na ochranu obchodu v roce 2007, když jsme hovořili o globální Evropě, což snad byl původní záměr. Pokud jde o otázku Lisabonské smlouvy a o to, které postupy tvorby rozhodnutí bychom měli uplatňovat, tak snad žádný ze stávajících postupů ve skutečnosti není vhodný pro naše účely. My Zelení však nemáme problém s otázkou provádění za předpokladu, že existují jasná, transparentní a spravedlivá pravidla. Chtěl bych zdůraznit, že v této souvislosti je také důležité hájit nejen zájmy výrobců, ale obsáhnout také zájmy spotřebitelů a skutečný cíl jako takový, přesně tak, jak to řekl pan Caspary, totiž zastavit prodej za dumpingové ceny pod úrovní skutečně vzniklých nákladů. V souvislosti s tím bych však chtěl zdůraznit, že skutečně vzniklé náklady musí zahrnovat environmentální dumping. Získat ekonomickou výhodu tím, že se obcházejí právní předpisy v oblasti životního prostředí, je totéž, jako získat subvenci v jiné formě než je ekonomický dumping, a to ve formě životního prostředí. Musí se najít způsob, jak jej začlenit, zabýváme-li se otázkou dumpingu. Dříve jsme hovořili o obchodní politice jako nástroji pro dosažení jiných cílů. V tomto případě možná bude efektivnější použít antidumpingová opatření například k tomu, abychom zabránili úniku oxidu uhličitého v rámci systému pro obchodování s emisemi. V rámci stávajícího systému existuje dlouhý seznam stovek odvětví podnikání, který zahrnuje desetitisíce společností podle čtyř rozdílných kritérií, na základě kterých jim může být udělena výjimka ze systému pro obchodování s emisemi nebo jim bude bezplatně přidělena povolenka. V tomto případě je samozřejmě mnohem jednodušší zahájit antidumpingové postupy, je-li některá evropská společnost zasažena nekalou hospodářskou soutěží v důsledku nedostatečné environmentální zodpovědnosti v jiných zemích. Helmut Scholz, autor . – (DE) Pane předsedající, pane De Guchte, dámy a pánové, v předchozí rozpravě jsme již diskutovali o tom, že je třeba zasadit obchodní politiku do širších souvislostí a dodržovat, chránit a uplatňovat mezinárodní právo. Jedním z právních rámců, jehož součástí je Evropská unie a její členské státy, je Světová obchodní organizace (WTO). Má skupina však již od samého počátku kritizovala její nedostatky, a zejména v této souvislosti. Povinností Komise je chránit evropské společnosti a jejich zaměstnance

197

198

CS


před nekalou hospodářskou soutěží pomocí antidumpingových nástrojů povolených WTO. Konkrétně se jedná o prodej výrobků pod úrovní nákladů. Vyzýváme vás, abyste rozšířili definici výrobních nákladů a uplatňovali tuto definici v mnohostranném prostředí, protože sociální dumping a environmentální dumping, jak již zdůraznili druzí řečníci, vede ke snížení výrobních nákladů. Výsledkem je nezdravý konkureční tlak na evropské společnosti, což dokonce může ohrozit jejich přežití. Jsme ohroženi globální sestupnou spirálou, což nemůžeme a nebudeme akceptovat. Vzhledem k tomu musíme dále zdokonalovat definici objektivních kritérií pro účely použití těchto nástrojů, protože v současnosti mají u zemí Evropské unie i mimo ni takovou pověst, že jsou stanovovány svévolně. Jednou z příčin je neexistence funkčního odvolacího orgánu. Některé malé a střední podniky v EU si stěžují, že v případě použití antidumpingových nástrojů jsou jejich zájmy považovány za méně důležité než zájmy větších společností. To platí zvláště o globální dělbě práce mezi zpracovatelskými společnostmi v Evropě. Tyto společnosti se ptají, zda má Komise stále ještě dobrý přehled o důsledcích opatření, jež vyhlašuje. Chtěl bych, aby se tím Komise zabývala, a jako konkrétní příklad uvádím případ AD549, kde klíčovým slovem je evropská skupina Saint-Gobain. Rozhodnutí Komise ve věci této společnosti ji možná může podpořit, ale z našeho pohledu také ohrožuje mnoho pracovních míst v malých a středních zpracovatelských firmách. Má otázka pro vás, pane De Guchte, zní: Byla provedena příslušná šetření, byly zde přiměřené možnosti odvolání, byly tyto možnosti využity a byl malým a středním firmám poskytnut dostatek informací o postupech? Robert Sturdy, autor. – Pane předsedající, řekl bych panu komisaři toto: od počátku hospodářského poklesu Komise opakovaně slíbovala, že se neuchýlí k ochranářským politikám, ale že zůstane věrná liberalizaci – což jste vy sám velice podporoval –, bude vytvářet příležitosti pro evropské podniky a vytvářet v Evropě atraktivnější prostředí pro investice. Souhlasím sice s tím, že antidumpingová opatření musí být tam, kde je to nezbytné, uplatňována ale problém je samozřejmě v tom, zda jsou používána jako ochranářská opatření. Už pouhý počet antidumpingových šetření v tuto chvíli by naznačoval, že tak používána jsou. V této záležitosti si, pane komisaři, dovolím s vámi nesouhlasit, pokud jde o konkrétní problém firmy produkující elektronická zařízení v Belgii, o které jsem s vámi hovořil před pouhými třemi nebo čtyřmi týdny. V konkrétním případě dospěli k dohodě a vyřešili si to sami, jenže vy jste nezastavil antidumpingové opatření vůči této konkrétní společnosti. Šlo o čínskou a belgickou společnost produkující elektronická zařízení. Vyřešily si to a v současnosti spolupracují, aby vytvořili pracovní příležitosti konkrétně v Evropské unii. Uvedu jiný příklad. Máme situaci ve Spojeném království – a pro tento účel v Evropě – týkající se skleněných vláken, na kterou je momentálně uvaleno clo (a můžete mne při tom vzít za slovo) ve výši 43,6 %. To je užitečný výrobek používaný v celém Spojeném království a celé Evropě při výrobě některých výrobků. A nakonec, pane komisaři, chci vám připomenout, že jste to nebyl vy, ani váš předchůdce, ale předchůdce vašeho předchůdce, kdo zavedl antidumpingové opatření v oblasti hnojiv. Pokud jde o zemědělské produkty, momentálně nás hluboce znepokojují náklady spojené s výrobou, dodávkou a bezpečností potravin. Jenže skutečně vzniklé náklady u hnojiv – protože jste zavedli antidumpingové opatření – vzrostly o 173 %. Proč k tomu dochází?

24-11-2010

24-11-2010

CS


Musíme otevřít naše trhy. Důvěřuji ze všech lidí právě vám, že nás bezpodmínečně skutečně zbavíte tohoto protekcionismu v celé Evropě. Těším se na vaše odpovědi. Karel De Gucht, člen Komise. – Pane předsedající, jsem rád, že Evropský parlament sdílí náš názor, že ochrana výroby EU před narušováním mezinárodního obchodu by měla být považována za nezbytnou složku otevřené a spravedlivé obchodní strategie. Sdílím váš názor, že rozhodnutí o použití nástroje na ochranu obchodu musí i nadále vycházet z technických a faktických prvků, a jsem přesvědčen, že máme jeden z nejúčinnější a nejspravedlivějších systémů ochrany obchodu na světě. Jsem si vědom, že při antidumpingových a antisubvenčních vyšetřování je v sázce mnoho zájmů a že některé zainteresované subjekty se pokoušejí rozhodnutí ovlivňovat. Nicméně mohu potvrdit, že proces tvorby rozhodnutí je efektivní, transparentní a je založen na faktických důkazech a důkladné analýze. Uvědomuji si, že třetí strany se nedávno snažily ovlivnit naši tvorbu rozhodnutí tím, že vytvářely tlak na odvětví nebo samozřejmě na členské státy a společnosti, které v těchto třetích zemích operují. Takové aktivity rozhodně odsuzuji. V této souvislosti vstup Lisabonské smlouvy v platnost poskytuje možnost řešení tohoto problému. Chtěl bych vás ujistit, že počet případů použití nástrojů na ochranu obchodu zůstává střednědobě i dlouhodobě stabilní: takže odpověď panu Sturdymu, ne, nestoupá. Dokázali jsme se vyhnout významnějšímu růstu, ke kterému mohlo dojít v důsledku světové recese, a zajistili jsme, že antidumpingový nástroj nebude používán pro ochranářské účely. Většina statistik ukazuje, že počet případů v EU zůstává nižší než u našich hlavních obchodních partnerů. Zdaleka největším zdrojem nekalého obchodu zůstává Čína (asi 35 % případů zahájených v EU je vedeno proti Číně). Jsem odhodlán v případě potřeby přijmout opatření, a to včetně antisubvenčních opatření. Pan Sturdy také vznesl otázku týkající se nedávného případu, takzvaného „modemového případu”, kdy Komise ve skutečnosti zkoumala tři aspekty: dumping, subvenci a také ochranu. Dumping a subvence byly šetřeny na základě stížností příslušné společnosti, a podle základních nařízení může stěžovatel své stížnosti stáhnout. Právo EU stanoví, že v případě stažení stížnosti mohou být postupy ukončeny, pokud by takové ukončení nebylo v rozporu se zájmy Společenství. V současnosti zkoumáme důsledky stažení. Nutno podotknout, že Komise taková stažení v minulosti akceptovala a následně zastavila šetření, aniž by přijala opatření. K třetímu případu, který se týká ochrany, to je ve skutečnosti stížnost iniciovaná příslušnou vládou – v tomto případě belgickou vládou – takže se jedná o poněkud odlišný postup. Příslušná společnost (Option NV) nyní informovala Komisi, že požádala belgickou vládu o stažení žádosti o uvalení ochranných opatření, ale belgická vláda dosud neinformovala Komisi, zda žádosti Option vyhoví. V současnosti čekáme na to, až belgická vláda přijme rozhodnutí o svém postoji. Právě to se v tomto případě.stalo. Nyní, když se vrátíme k obecnějším otázkám, nástroje na ochranu obchodu existují z pádných důvodů. Za situace, kdy neexistují pravidla mezinárodní hospodářské soutěže a další pravidla související s řádným fungováním trhů, jsou nástroje na ochranu obchodu jedinými možnými prostředky, jimiž můžeme chránit náš průmysl před zbožím obchodovaným nekalým způsobem. Snažíme se tato pravidla používat co nejefektivnějším způsobem z pohledu našich průmyslových odvětví. Existence časových limitů zajišťuje

199

200

CS


rychlost akce pro průmysl a předvídatelnost pro vývozce. Chci, aby naše nástroje zůstaly účinné a spravedlivé ve prospěch všech zainteresovaných hospodářských subjektů. Mezinárodní pravidla na ochranu obchodu jsou nyní znovu projednávána ve Světové obchodní organizaci (WTO). Evropský postoj je v tomto případě jasný: chceme zachovat účinnost svých nástrojů, a zároveň chránit naše podniky před ochranářskými opatřeními jiných. Tato jednání v rámci WTO a také změny vyvolané vstupem Lisabonské smlouvy v platnost, jsou důležité pro jakýkoli přezkum našich pravidel, který bychom chtěli provést. Pokud jde o malé a střední podniky, nástroje na ochranu obchodu zajisté představují pro malé a střední podniky výzvu z hlediska nákladů i složitosti. Při šetřeních na ochranu obchodu je třeba snížit administrativní náročnost pro malé a střední podniky. Proto jsem nechal vypracovat studii, abychom zjistili, jakým konkrétním potížím jsou malé a střední podniky v souvislosti s nástroji na ochranu trhu vystaveny, a jaká řešení lze použít ke zmírnění těchto potíží. Pokud jde o institucionální aspekty, zjistíte, že návrh přijatý postupem projednávání ve výborech, který Komise předložila v březnu, zajišťuje plnou informovanost Parlamentu o činnosti výborů. Komise bude také poskytovat informace o připravovaných opatřeních, ke kterým musí výbory předložit svá stanoviska, o konečných opatřeních a o konečném schválení Komisí. Parlament může kdykoli na požádání obdržet také další informace. V této souvislosti chci potvrdit, že Komise je rozhodně připravena předložit návrh na přizpůsobení nástrojů na ochranu obchodu novému systému kontroly delegovaných a prováděcích aktů (takzvaný „souhrnné sdělení o obchodu”). Avšak, jak víte, existuje vážná diskuse mezi institucemi ohledně celkové problematiky prováděcích aktů. Komise tuto diskusi pozorně sleduje a ve spolupráci s jinými institucemi zvažuje, kdy by Komise měla takový návrh přijat. Chci však jasně říci, že jedinou otázkou je, kdy bude návrh předložen, a ne zda bude předložen. Zazněla také konkrétní otázka pana Moreiry týkající se postupu projednávání ve výborech. Zde bych chtěl zcela otevřeně říci: nevidím v Lisabonské smlouvě žádný argument pro to, abychom měli mít nějaký konkrétní postup projednávání ve výborech týkající se obchodu, a ani s tím nebudeme souhlasit. Rozhodnutí je samozřejmě v rukou Parlamentu a Rady, ačkoliv Komise by také mohla sehrát určitou roli, stejně tak jako by ji nakonec mohl sehrát Evropský soudní dvůr. Zavádět různou většinu – protože k tomu to skutečně směřuje – pro přehlasování Komise v otázkách obchodu není pro nás přijatelné a není to ovšem přijatelné ani pro mne. A konečně, pokud jde o použití nástrojů na ochranu obchodu třetími zeměmi, tak jsme od počátku hospodářské krize zaznamenali nárůst. Chtěl bych vás ujistit, že pozorně sledujeme opatření třetích zemí na ochranu obchodu, a pokud je to nutné, sami přijímáme opatření – včetně intenzívního monitorování, účinné podpory postiženým vývozcům z EU a samozřejmě iniciování postupů pro řešení sporů ve WTO. V mnoha případech opatření Komise vedla k ukončení šetření bez zavedení opatření. V jiných případech tyto intervence často vedou ke zmírnění opatření, jež jsou přijímána vůči příslušným vývozcům z EU. Zazněla také otázka o možných formách odvety vůči třetím zemím v souvislosti s tlaky vyvíjenými vůči evropským společnostem. Obdrželi jsme v této souvislosti petice od

24-11-2010

24-11-2010

CS


evropských společností, avšak jejich jména nezveřejňujeme kvůli jejich ochraně. Například v nedávném případě týkajícím se Číny napadla Čína řešení sporu ve WTO a panel nás podpořil, ale jména příslušných firem jsme nezveřejnili a bylo to, myslím si, také kvůli ochraně těchto firem. Dvě poslední otázky se týkaly toho, zda budeme nástroje na ochranu obchodu revidovat. Nebudeme, protože se skutečně domnívám, že to není nutné. Existuje obrovské množství práce, kterou je v oblasti obchodu v příštích letech nutné odvést, a musím říci, že nechci prostřednictvím takového přezkumného procesu znovu otevírat určité diskuse. Zvážil bych to jedině až po dokončení jednacího kola z Dohá. Zazněla také konkrétní otázka poslance ze skupiny Zelených. Pane Schlytere, musím říci, vaše otázka je zajímavá, protože, jak nejspíš víte, tyto antidumpingové případy otevírají společnosti. Opatření jsou přijímána na základě stížnosti některé společnosti. Takže, chce-li se nějaká společnost zabývat otázkou, kterou jste položil a která se týká úniku uhlíku, pak by ji Komise samozřejmě prošetřila a zjistila, zda by takový případ měl vyústit v přijetí opatření. Ale tato otázka jistě nepřekračuje rámec argumentů, které posuzujeme. Posuzujeme argumenty, které jsou předkládány příslušnými společnostmi, takže kdyby nám to nějaká společnost předložila, zajisté bychom se touto záležitostí zabývali. Cristiana Muscardini, jménem skupiny PPE . – (IT) Pane předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, antidumping představuje jeden z nejostřejších nástrojů na ochranu obchodní slušnosti v Evropské unii, abychom mohli vést spravedlivou hospodářskou soutěž na trhu. Vyžaduje jasná a právně vymahatelná pravidla v rámci nového postupu projednávání ve výborech. Lisabonská smlouva jasně stanoví, že za prováděcí akty je odpovědná Komise. Rada a Parlament mají pravomoc kontrolovat práci Komise. Nyní se zkoumá kompromis, který by odstranil úlohu přisouzenou Lisabonskou smlouvou Parlamentu a mohl by tedy vytvořit nový demokratický deficit v orgánech. V zásadě nechápeme a odmítáme návrh na uplatňování diferencovaného přístupu k antidumpingovým opatřením, který zavádí prvky diskrečního rozhodování, politizace a právní nejistoty do postupů, které by naopak měly být zaměřeny na ochranu legitimních zájmů podniků poškozovaných praktikami nekalé hospodářské soutěže. Komplikovat a snad i prakticky znemožnit ukončení antidumpingových postupů se v době vážné hospodářské krize, jako je tato, zdá být nerozumným a masochistickým. Takový by ovšem byl výsledek stávajícího návrhu, pokud by nebyl změněn. Apelujeme na smysl pro odpovědnost členských států i Komise, neboť jejich společným zájmem musí být zajištění většího rozvoje. Rozvoj je možný jen tehdy, když existují pravidla, která brání narušování trhu, respektují úlohu institucí a zjednodušují postupy. Mario Pirillo , jménem skupiny S&D. – (IT) Pane předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, počet antidumpingových postupů, jež používá Evropská komise, v posledních letech vzrostl. Ukazuje to na růst nekalých praktik, které uplatňují jiné země vůči evropským podnikům. Nehledě na hospodářskou a finanční krizi bylo našimi mezinárodními partnery za poslední dva roky přijato přibližně 332 ochranářská opatření. Věříme ve volný, ale spravedlivý mezinárodní obchod, který je založen na sdílení pravidel, které jsou stejná pro všechny. Je důležité hájit účinnost evropských nástrojů na ochranu obchodu, které jsou používány k nápravě nezákonných situací.

201

202

CS


Jsem hluboce znepokojen dopady, které na tyto nástroje mohou mít nynější pokusy reformovat postupy projednávání ve výborech. Ponecháním prostoru pro politická a diplomatická jednání, která by rozhodovala o uplatňování antidumpingových opatření, hrozí rozvrácení postupu, který by naopak měl být i nadále založen na konkrétních, objektivních informacích. Jan Zahradil , jménem skupiny ECR. – (CS) Já bych se přece jenom vrátil k tomu, co tady říkal můj kolega, pan poslanec Sturdy. Antidumping je dobrý sluha, ale zlý pán. Stejně tak jako slouží k ochraně evropských podniků a evropské ekonomiky před nekalou soutěží a nekalými obchodními praktikami, tak stejně tak může být zneužíván ve prospěch protekcionismu, ve prospěch ochranářství a bohužel i k uzavírání evropských trhů před dovozy z třetích zemí. Já proto apeluji na Komisi, apeluji na Vás, pane komisaři, abyste nedopustil takový vývoj a abychom se opravdu vyvarovali toho, aby antidumpingová opatření byla zneužívána ve prospěch protekcionismu a ve prospěch uzavírání evropského trhu a evropské ekonomiky před zbytkem světa. Myslím si, že by nám to neprospělo, myslím si, že uzavřená pevnost Evropa neprospěje nikomu, a myslím, že vždycky v historii se dá prokázat, že pokud byla Evropa otevřená a kooperovala se zbytkem světa, že z toho pouze prosperovala. Mějte to, prosím, na paměti. Elisabeth Köstinger (PPE). – (DE) Pane předsedající, levná práce a sociální dumping jsou metody, které jsou v rozvojových a rozvíjejících se zemích používány velmi často. Problém antidumpingu ukazuje, jak důležité je na jednáních o dohodách o volném obchodu se třetími zeměmi vyžadovat zejména environmentální a sociální normy a také opatření na ochranu obchodu. Evropské společnosti ve všech zpracovatelských odvětvích nesmí být znevýhodňovány v důsledku svých vysokých kvalitativních norem, což se samozřejmě odráží i v jejich cenách. Mé velké znepokojení v této souvislosti vyvolává vývoj současných jednání s Mercosurem. Nesmíme otevírat dveře sociálnímu dumpingu, ale musíme naopak do obchodních dohod začleňovat udržitelný přístup. Dumping je velkým problémem v zemědělském odvětví, zejména pokud má za následek likvidaci malých, nezávislých zemědělských podniků, které nahrazují zemědělští dodavatelé. V této souvislosti bych ráda poukázala na zprávu z vlastního podnětu o obchodních vztazích mezi EU a Latinskou Ameríkou. Tato zpráva jasně vysvětluje zájmy Evropské unie v oblasti sociálních, environmentálních a výrobních norem. Chtěla bych poděkovat poslancům, kteří tuto důležitou otázku předložili Komisi. Karel De Gucht, člen Komise. – Pane předsedající, bude to jen velmi stručná odpověď. Přece jen musím odpovědět na otázku položenou panem Scholzem, která se týká případu skleněných vláken Saint-Gobain. Antidumpingová cla mohou dodávky zdražit – včetně dodávek pro malé a střední podniky. Komise vyčísluje tento potenciální dopad na základě testu veřejných zájmů. Malé a střední podniky se do těchto postupů mohou zapojit. Abychom tuto spolupráci usnadnili, máme linku na pomoc malým a středním podnikům. V tomto případě je však dopad malý, protože na Čínu připadá jen 14 % evropského trhu. Pokud jde o otázku, kterou položil pan Zahradil, o použití nástroje na ochranu obchodu jako nástroje protekcionismu a jaké je riziko, že se tak stane, tak jediným faktorem, který ovlivňuje počet případů, je počet stížností, které Komise obdržela, a kvalita poskytnutých důkazů. V souladu s pravidly WTO je politika Komise na ochranu obchodu systémem

24-11-2010

24-11-2010

CS


založeným na pravidlech.. Je-li předložena stížnost a existuje dostatek kvalitních důkazů o tom, že se jedná o dumping, pak Komise nemá jinou možnost, než zahájit šetření. Předsedající. – Rozprava je ukončena. Písemná prohlášení (článek 149) Jarosław Kalinowski (PPE), písemně. – (PL) Aby bylo chráněno evropské hospodářství, je nezbytné účinně omezit postup, který je používán k prosazování výrobků pocházejících ze třetích zemí. Tyto výrobky jsou velmi často vyráběny z materiálů, jež obsahují látky, které jsou škodlivé pro životní prostředí i pro spotřebitele. Typickým příkladem jsou dětské hračky – nebezpečné látky obsažené v barvách nebo plastických částech mohou vyvolat zdravotní problémy a nekvalitní zpracování může způsobit nehodu, která končí návštěvou nemocnice. A samozřejmě právě takto – s použitím levných materiálů a aniž by byla věnována pozornost kvalitě zpracování – je možné dosáhnout nízkých prodejních cen a zaplavit trhy zbožím. Musíme rozhodně zlepšit kontrolu nad výrobou dovážených výrobků a zajistit účinné vynucení právních předpisů, jimiž se řídí zavádění levných výrobků ze třetích zemí na evropský trh. Nástroje na ochranu obchodu musí být účinné a musí zaručit, aby všechny naše podniky měly spravedlivé podmínky v hospodářské soutěži. 22. Pořad jednání příštího zasedání: viz zápis. 23. Ukončení zasedání (Zasedání bylo ukončeno ve 23:55)

203

STŘEDA 24. LISTOPADU 2010

Recommend Documents