Pevninská Čína viděna očima taiwanských studentů lékařství v České republice

UIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI

Filozofická fakulta katedra asijských studií

Bakalářská diplomová práce

Pevninská Čína viděna očima taiwanských studentů lékařství v České republice

Mainland China as viewed by the taiwanese medical students in the Czech republic

Olomouc 2013

Zuzana Zemancová

vedoucí práce: Mgr. Ondřej Kučera

Kopie zadání diplomové práce

2

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně a uvedla veškeré použité prameny a literaturu. Olomouc, 20. listopadu 2012

....................................................................

Zuzana Zemancová

3

Chtěla bych poděkovat Mgr. Ondřeji Kučerovi za vedení mé bakalářské práce i podporu během celého mého studia.

4

AOTACE Práce se zabývá vztahem obyvatelů ostrova Taiwan k pevninské Číně. Pomocí kvalitativního výzkumu se snaží dospět k odpovědím, které jsou klíčové ve vztahu mezi obyvatelstvem Čínské lidové republiky a Čínské republiky na Taiwanu. Samotnému výzkumu předchází základní teoretický rámec nezbytný pro pochopení vzájemných vztahů. Vzorek respondentů je v rámci taiwanské populace zúžen pouze na mladé lidi, ve věku od 20 do 25 let, kteří v České republice studují na Lékařské fakultě Univerzity Palackého. Výklad prováděného kvalitativního výzkumu je rozdělen do několika tematických okruhů a na začátku je vždy doplněn o vhled do dané problematiky. V práci jsou použity doslovné citace jednotlivých respondentů. Pod každým tematickým okruhem se nachází analýza prováděného testu a vysvětlení odpovědí. Závěr předkládá výsledky analýzy výzkumu a naznačuje i možné další směrování vzájemných vztahů v budoucnosti.

klíčová slova: Taiwan, Čínská lidová republika, mezinárodní vztahy, kvalitativní výzkum, analýza, komparace

5

Obsah Ediční poznámka................................................................................................................... 9 Seznam zkratek.................................................................................................................... 10 Úvod.................................................................................................................................... 11

I. Ostrov Taiwan a jeho provázanost s pevninskou Čínou 1. Geografické aspekty 1.1 Blízkost ostrova k ČLR .......................................................................................... 13 1.2 Taiwanská etnicita ................................................................................................... 14

2. Dějiny 2.1 Společná historie do roku 1895 ............................................................................... 14 2.2 Ostrov pod nadvládou Japonců ............................................................................... 15 2.3 Situace v Číně na počátku 20. století ...................................................................... 16 2.4 Návrat Taiwanu pod čínskou správu ....................................................................... 17 2.5 Důsledky 2. světové války pro Taiwan ................................................................... 18 2.6 Konec Kuomintangu na pevnině ............................................................................. 18

3. Soudobé tendence 3.1 Politické vztahy s ČLR ............................................................................................ 19 3.2 Ekonomická spolupráce .......................................................................................... 19 3.3 Identický kulturní základ ......................................................................................... 20

II. Praktická část 1. Metodologie 1.1 Počáteční myšlenka výzkumu ................................................................................. 21 1.2 Volba výzkumu ....................................................................................................... 21 1.3 Definice kvalitativního výzkumu ............................................................................ 21 1.4 Zpráva o kvalitativním výzkumu ............................................................................ 22 1.5 Metoda sběru dat 1.5.1 Pozorování ...................................................................................................... 22 1.5.2 Neformální rozhovor ...................................................................................... 23

6

1.5.3 Dotazník ......................................................................................................... 23 1.6 Tematické okruhy výzkumu .................................................................................... 24 1.7. Přesné znění otázek dotazníku anglicky................................................................. 25 1.8 Přesné znění otázek dotazníku česky ..................................................................... 27 1.9 Problémy ve výzkumu............................................................................................ 29

III. Interpretace získaných dat 1.1 Vnímání národní identity.........................................................................................30 1.1.1 Definice národní identity................................................................................. 30 1.1.2 Výsledky.......................................................................................................... 30 1.2 Dopad japonské kultury versus vliv pevninské Číny...............................................31 1.2.1 Souhra kultur .................................................................................................. 31 1.2.2 Výsledky......................................................................................................... 31 1.3 Důsledky japonské kolonizace 1.3.1 Vztah ČLR k Japonsku ................................................................................... 33 1.3.2 Výsledky......................................................................................................... 33 1.4 Významné osobnosti 1.4.1 Koxinka .......................................................................................................... 34 1.4.2 Sunjatsen ........................................................................................................ 35 1.4.3 Čankajšek ....................................................................................................... 37 1.4.4 Jiang Jingguo ................................................................................................. 39 1.4.5 Li Denghui...................................................................................................... 40 1.5 Demokratizační proces na Taiwanu 1.5.1 Pluralita politických stran a přímá volba prezidenta ...................................... 41 1.5.2 Výsledky......................................................................................................... 42 1.6 Tradiční znaky 1.6.1 Simplifikace tradičních znaků v ČLR ........................................................... 43 1.6.2 Výsledky........................................................................................................ 43 1.7 Transkripce do latinky 1.7.1 Pinyin ............................................................................................................ 44 1.7.2 Výsledky......................................................................................................... 44 1.8 Lékařská péče a tradiční čínská medicína 1.8.1 Zdravotní systém na Taiwanu ........................................................................ 45

7

1.8.2 Tradiční čínská medicína ............................................................................... 45 1.8.3 Výsledky ......................................................................................................... 45 1.9 Systém vzdělávání 1.9.1 Model vzdělávání na Taiwanu ....................................................................... 47 1.9.2 Možnost studia cizích jazyků ......................................................................... 47 1.9.3 Starověká čínská literatura ............................................................................. 48 1.10 Spojené státy americké 1.10.1 Americká podpora Kuomintangu v občanské válce ..................................... 49 1.10.2 Změna politiky USA- příklon k ČLR ........................................................... 49 1.10.3 Výsledky...................................................................................................... 49 1.11 Tibet 1.11.1 Tibetské povstání proti čínské okupaci ........................................................ 52 1.11.2 Liberalizace po smrti Maa ............................................................................ 53 1.11.3 Výsledky....................................................................................................... 53 1.12 Komunistická strana a prezident Hu Jintao 1.12.1 Komunistická strana ČLR ............................................................................ 55 1.12.2 Hu Jintao....................................................................................................... 55 1.12.3 Výsledky....................................................................................................... 56 1.13 Lidská práva a trest smrti 1.13.1 Legitimita trestu smrti .................................................................................. 57 1.13.2 Trest smrti a politická stabilita země............................................................ 57 1.13.3 Trest smrti v ČLR a na Taiwanu .................................................................. 58 1.14 Ekonomika a životní standart 1.14.1 Životní úroveň na Taiwanu .......................................................................... 59 1.14.2 Dnešní ekonomické ambice ČLR ................................................................. 59 1.14.3 Výsledky....................................................................................................... 60 1.15 Obraz ČLR v taiwanských médiích 1.15.1 Definice médií .............................................................................................. 61 1.15.2 Výsledky....................................................................................................... 61 1.16 Budoucnost Taiwanu .............................................................................................. 62

Závěr.................................................................................................................................... 64 Resumé v anglickém jazyce.................................................................................................66 Seznam literatury................................................................................................................. 67 8

Ediční poznámka V práci je při přepisu čínského znakového písma použita mezinárodní transkripce pinyin. U čínských jmen, která mají svůj specifický název v českém jazyce, jsem upřednostnila tuto variantu. Doslovné citace jednotlivých respondentů jsem přeložila z anglického jazyka.

9

Seznam zkratek OS

Organizace spojených národů

KMT Kuomintang KS

Komunistická strana

ČLR

Čínská lidová republika

DPS

Demokratická pokroková strana

USA Spojené státy americké UP

Univerzita Palackého

10

Úvod Na výběr tématu mé bakalářské práce mne přivedlo delší pozorování chování určité skupiny cizinců ve vztahu k druhým. Konkrétně se jednalo o početnější taiwanské studenty Lékařské fakulty Univerzity Palackého, kteří se v areálu vysokoškolských kolejí Neředín dostávali do kontaktu se studenty z Čínské lidové republiky. Ti přijeli do České republiky, aby se vzdělávali v postgraduálním stupni studia a rozšířili si poznání o evropskou kulturu a tradice. Vzhledem k tomu, že se jedná o cizince mluvící stejným jazykem, kteří se sešli na území cizího státu daleko od domova, dalo by se předpokládat, že obě dvě skupiny se budou snažit semknout a společně si pomoci jak v případě náhle vzniklých potíží, tak jen pro účel posílení vlastního sebevědomí v neznámé krajině. Skutečnost mne však v tomto momentu dostala do rozporu s původní představou. Při téměř každodenních setkáních jsem brzy vypozorovala, že ani odloučenost od Asie nemůže překlenout silné antipatie taiwanských studentů ke studentům z Čínské lidové republiky. Tyto osobní zkušenosti mne inspirovaly k tomu, abych se pokusila zjistit, jaký je skutečný vztah obyvatel Taiwanu k Čínské lidové republice a které zásadní historické i současné momenty přispěly k vytvoření „taiwanské národní identity”. Zajímalo mne, v kterých aspektech se tento koncept odlišuje od pevninské Číny a zda jsou některé prvky obou národů společné. V této práci se pokusím obhájit hypotézu, že „taiwanská národní identita” se zrodila jako potřeba odlišit se od Čínské lidové republiky především z politických důvodů. V jednotlivých kapitolách se budu snažit najít důvody, proč se obyvatelé ostrova Taiwan chtějí vůči pevninské Číně vymezit. První kapitola bude tvořit základ celého dalšího výzkumu, protože všichni dotázaní Taiwanci se přimykají k „taiwanské národní identitě” a jejich další odpovědi budou tedy tvořit jednotlivé elementy tohoto fenoménu. Pro účely tohoto cíleného výzkumu jsem zvolila metodu kvalitativního výzkumu. Jednotlivé body zájmu této práce tvoří lidé a jejich sociální interakce s výzkumníkem. Proto se tato metoda jevila nejvhodnější. Splňovala také kritéria pro potřebu znát detailní odpovědi. V rámci kvalitativního výzkumu jsem mohla využít takové metody jako pozorování, neformální rozhovory i rozsáhlý dotazník s otevřenými odpověďmi. K vytvoření základní báze, na které jsem mohla dále stavět svůj výzkum, mi pomohly neformální rozhovory s taiwanskými studenty. Byli ochotni zúčastnit se výzkumu a velice mile překvapeni v tom, že česká studentka jim pokládá otázky, které dokazují

11

určitou míru znalostí čínských reálií i historická fakta. Pro přesnější a podrobnou analýzu jsem sestavila dotazník, který měl ozřejmit jednotlivé problematické aspekty ve vztahu k Čínské lidové republice. V práci jsem použila doslovné citace jednotlivých respondentů, pod kterými se nachází jejich analýza. Odpověď na položenou otázku této práce nám podá syntéza těchto jednotlivých analýz. Strukturu práce tvořily jevy jako vnímání národní identity, tradice a kultura na Taiwanu, postoj k významným historickým osobnostem, vztah k tradičním znakům a eventualitě jejich zjednodušení, rozdíl v pojetí lékařské péče a systému vzdělávání v Čínské lidové republice a na Taiwanu, starší i aktuální tendence mezinárodních vztahů, názor na vládu komunistické strany a současné ambice prezidenta Hu Jintaa, legitimitu trestu smrti v Čínské lidové republice a na Taiwanu a v neposlední řadě jsem se také zajímala o to, jak taiwanští studenti nahlížejí do budoucnosti vzhledem k rostoucí ekonomické síle Čínské lidové republiky. Závěry vyvozené z prováděného kvalitativního výzkumu byly v některých bodech velice překvapující a zcela jistě přispěly k ozřejmění skutečného vztahu mezi dvěma zeměmi, které sice spojuje stejný jazyk a kultura, ale jsou odděleny neviditelnou linií odlišného způsobu chápání a nazírání na demokratické svobody a principy.

12

I. Ostrov Taiwan a jeho provázanost s pevninskou Čínou 1. Geografické aspekty 1.1 Blízkost ostrova k ČLR Pro pochopení těsné vazby ostrova Taiwan s pevninskou Čínou jsem práci doplnila o základní zeměpisné údaje. Ostrov Taiwan leží jihovýchodně od pevninské Číny a dělí je od sebe vzdálenost asi 130 km. Ostrov je omývaný na východě Tichým oceánem, na

severozápadě Východočínským mořem a na jihozápadě Jihočínským mořem.

Svojí velikostí, která činí 394 km na délku a 144 km na šířku, tvoří významnou dominantu mezi mnoha dalšími ostrovy a korálovými útesy, které si také nárokuje vláda Čínské republiky na Taiwanu. Mezi významné přidružené ostrovy patří Peskadorské ostrovy, které jsou z části obyvatelné. Další je soustroví Kinmen a Matsu ležící v blízkosti pevninské Číny (Bakešová, Fürst, Heřmanová 2004:6). 1

1

http://newsimg.bbc.co.uk/media/images/42395000/gif/_42395673_taiwan_china2_map203.gif (5. 3. 2007)

13

1.2 Taiwanská etnicita V současné době žije na Taiwanu asi 8 miliónu obyvatel, z nichž 92 % se považuje za příslušníky Hanského etnika2. Tedy etnika, které tvoří majoritní etnikum Čínské lidové republiky. Tento počet pramení z důvodu migrace obyvatel pevninské Číny na Taiwan v minulosti. Před příchodem Hanů byl ostrov obýván domorodými kmeny, jejichž původ dosud nebyl spolehlivě vysvětlen a má řadu teorií. Některé z nich se přiklání k názoru, že domorodé kmeny přišly na Taiwan z Malajsie a okolí Filipín. Podle posledních údajů počet obyvatel patřící k původním domorodcům činí asi 400 000 osob (Bakešová, Fürst, Heřmanová 2004:14-15).

2. Dějiny 2.1 Společná historie do roku 1895 Dějiny ostrova Taiwan nelze do určitého časového úseku vůbec sledovat bez vztahu k pevninské Číně, protože to byla právě pevninská Čína, která až do roku 1895 nechala na ostrově zakořenit čínskou kulturu a tradici. Státním zřízením pevninské Číny bylo císařství a císař sám byl ctěn jako syn Nebes. Jednotlivé mocné dynastie se střídaly na císařském trůnu během staletí až do počátku novověku. První významný kulturní rozmach zažila Čína ve 12. století, kdy k moci nastupuje dynastie Song. Během vlády této dynastie se zvyšuje počet obyvatel a čínské severní provincie nejsou schopné pojmout stále početnější populaci. V důsledku toho se města začínají budovat i v jižních provinciích, kde se brzy rozvíjí důležitý obchod založený na směně zboží, který přispívá k bohatnutí místních obchodníků. Konfuciánským úředníkům se nelíbí, že příjmy z obchodu nadále nezvyšují rozpočet centrální vlády a snaží se získat nad obchodem kontrolu a moc (Bakešová, Fürst, Heřmanová 2004:28). Čínští obchodníci chtějí uniknout z dosahu této vlády a usazují se na Filipínách či v Malajsii. V těchto podmínkách představoval ostrov Taiwan výtečné strategické postavení (Bakešová, Fürst, Heřmanová 2004:29). Dynastie Ming, panující ve 14. století, vnáší na čínskou půdu technickou vyspělost, staví se velkolepé lodě a podnikají se zámořské výpravy. Expedice doplouvají i na Taiwan a setkávají se zde s místním obyvatelstvem.

2

Hanské etnikum – název pochází z označení dynastie Han, panující v Číně od 3.st. př. n. l. (Fairbank 2010:68)

14

Zámořským cestám nejsou nakloněni konzervativní úředníci. Toto konání odporuje konfuciánské morálce o výlučném postavení Číny v Asii. Autorita císaře by mohla býti zpochybněna. Oficiální zákaz urychlil rozvoj nelegálního obchodu a čínští kupci vypravují flotily na námořní cesty, na kterých potřebují vybudovat zásobovací základny. Tyto podmínky jim splňuje ostrov Taiwan. Vznikají tam čínské osady a přijímají další imigranty z pevniny (Bakešová, Fürst, Heřmanová 2004:30). V roce 1644 nastupuje na čínský trůn dynastie Qing. Do této doby přeplouvali z pevniny na ostrov především příslušníci nižších společenských vrstev. Po nástupu dynastie Qing na ostrově hledají útočiště i vzdělanci. Ti se snaží vymanit z područí dynastie, která by jim mohla vnutit neznámé prvky. Mandžuská dynastie Qing zprvu o ostrov nejevila velký zájem. Císař se rozhodl kontrolovat ostrov pouze proto, aby se vyhnul vzniku protimandžuské základny (Bakešová, Fürst, Heřmanová 2004:40-41). Během opiových válek došlo u břehů ostrova Taiwan k několika incidentům. Na základě výsledků druhé opiové války byly taiwanské přístavy otevřeny volnému obchodu. Roku 1885 mandžuský dvůr vyčlenil Taiwan z administrativy provincie Fujian a ustanovil ho samostatnou provincií (Bakešová, Fürst, Heřmanová 2004:49).

2.2 Ostrov Taiwan pod nadvládou Japonců Na konci 19. století Japonsko zaznamenává hospodářské a společenské reformy. Vláda éry Meidži 3 si klade za cíl vybudovat zemi se silnou armádou. To se jí podařilo, vyhnula se válkám se západními mocnostmi a smlouvy mezi nimi podepsané byly postaveny na rovnoprávném základě. Roku 1894 rozpoutalo Japonsko první válku s Čínou. Předmětem sporu byla Korea. Korea patřila k zemím, které byly po mnoha staletí v tributární závislosti na Číně. Korejský král požádal pekingský dvůr o pomoc. Vzhledem k modernějšímu válečnému vybavení Japonci spor vyhráli. Výsledek války byl potvrzen smlouvou v Šimonoseki roku 1895 (Bakešová, Fürst, Heřmanová 2004:56-59). Čína byla donucena vzdát se Taiwanu i Pescadorských ostrovů. Japonci získali Taiwan jako svoji první kolonii. Japonská správa zahájila činnost v červnu 1895. Obyvatelé Taiwanu se

stali

poddanými

japonského

císaře.

3

Japonci

vytvořili

školskou

soustavu,

éra Meidži – období japonských dějin v letech 1868 –1912, během kterého Japonsko za vlády císaře Meidžiho zažilo prudkou modernizaci za podpory západních mocností. Nejzásadnějšími atributy tohoto období byly industrializace a zánik samurajů.

15

zastřešenou Císařskou univerzitou. Veškerá výuka probíhala v japonštině. V oficiálním styku byla čínština zakázána po vypuknutí čínsko-japonské války v roce 1937. Když si Japonci udělali z Taiwanu svou první kolonii, jejich záměry byly nejen hospodářské, ale i politické. Chtěli sobě i světu dokázat, že jsou schopni kolonizovat cizí území stejně dobře jako západní mocnosti. Došlo k důležitým opatřením jako třeba k založení Taiwanské banky, standardizaci měr a vah, zákazu kouření opia, stavbě železnic, rozšíření telegrafní sítě, výstavbě silnic. Japonská kolonizace položila základy hospodářské modernizaci Taiwanu. Životní úroveň Taiwanu dosáhla za padesát let japonské kolonizace vyššího standardu, než byla úroveň obyvatel čínské pevniny (Bakešová, Fürst, Heřmanová 2004: 66-69).

2.3 Situace v Číně na počátku 20. století Nyní je třeba nastínit vývoj na čínské pevnině. Konec 19. století je poznamenán tragickou konfrontací se západním světem. Pokusy o reformy mandžuského císařského dvora ztroskotaly a mezi intelektuály se šířilo přesvědčení, že císařství je třeba svrhnout. Do čela revolučního hnutí se postavilo politické hnutí - strana Kuomintang. Tato strana zorganizovala sérii povstání. Poslední ve Wuhanu bylo úspěšné. Čínská republika byla vyhlášena 1. ledna 1912. Politickou situaci zkomplikoval Yuan Shikai. Poté se země se rozpadla na území kontrolované vojenskými militaristickými klikami. Vůdce Kuomintangu Sunjatsen hledal spojence, aby získal finanční prostředky pro sestavení vlastní armády. Toho využili agenti Kominterny. Sunjatsen souhlasil s příjezdem sovětských poradců a zřídil vojenskou akademii Huangpu. Akademie sídlila na ostrově v Perlové řece poblíž Kantonu. Tehdy vstupuje na scénu postava generalissima Čankajška. Na počátku 20. let byl náčelníkem této vojenské akademie. Jihočínská Národní revoluční armáda4 podnikla v roce 1925 pod velením Čankajška pochod na sever. Jeho cílem bylo svržení pekingské vlády. Kominterna přikládala čínské revoluci velký význam. Viděla v ní důkaz potvrzující pravdivost teorií o celosvětovém vítězství proletariátu nad imperialismem. Komunistická strana v té době působila jako integrální složka KMT. Čankajšek již dříve dal několikrát najevo své výhrady vůči komunisticko – kuomintangskému

4

Národní revoluční armáda – armáda sestavena ze žoldnéřských armád jihočínských militaristů za pomoci poradců vyslaných Kominternou. Její důstojnický sbor se školil ve vojenské akademii Huangpu (Bakešová 2001:42).

16

spojenectví. Příležitost k prosazení své vůle se mu naskytla při vstupu jihočínské armády do Šanghaje, kde v roce 1927 provedl puč a zbavil se komunistů. Čankajškův puč způsobil rozkol i v komunistické straně. KS zorganizovala další povstání v Kantonu, které skončilo tragédií. Po tomto neúspěchu se část stranického vedení, do jehož čela se prosadil Mao Zedong, rozhodla ignorovat instrukce Kominterny a vsadit na nejpočetnější společenskou třídu - rolníky. Soustředila aktivitu do venkovských oblastí jihovýchodní Číny a zorganizovala několik rolnických povstání, která položila základ budoucí komunistické armádě (Bakešová, Fürst, Heřmanová 2004:74-78).

2.4 Důsledky 2. světové války pro Taiwan Za počátek války v Tichomoří bývá považován japonský útok na americkou vojenskou základnu Pearl Harbour. Po útoku se zásadně změnil postoj západních mocností k oběma asijským zemím. Obdiv k Japonsku vystřídala nenávist, pohrdání Čínou se změnilo v nadbíhání kuomintangskému režimu. Na sklonku roku 1943 již bylo zřejmé, že protifašistická koalice zvítězí. Bylo třeba sladit představy o poválečném uspořádání světa. Rozhodující byl názor USA, Velké Británie a SSSR. Čankajškovi se podařilo prosadit, aby tato Velká trojka byla rozšířena o Čínu. Na konferenci v Káhiře5 požadoval Čankajšek, aby po kapitulaci Japonska byla Číně navrácena všechna území, která ztratila v důsledku japonské agrese. Na tomto seznamu byl i ostrov Taiwan a Peskadorské ostrovy. Prezident Roosevelt tento návrh podpořil. Na závěr jednání v Káhiře podepsali zúčastnění státníci dokument nazvaný Káhirská deklarace, ve které se prohlašuje, že po kapitulaci Japonska budou všechna území, která Japonsko vzalo Číně, vrácena. Mezi vyjmenovanými územími figuruje i ostrov Taiwan a Peskadory. Na základě dokumentu o kapitulaci podepsaného 3. září 1945 byl vydán rozkaz, na základě kterého měly čínské autority převzít z japonských rukou administrativu Taiwanu za pomoci USA (Bakešová, Fürst, Heřmanová 2004:80-85).

2.5 ávrat Taiwanu pod čínskou správu V období mezi kapitulací Japonska a převzetím správy ostrova kuomintangskou administrativou byl na Taiwanu relativní klid. Zůstalo tam 200 000 ozbrojených japonských vojáků a obyvatelstvo zvyklé na tvrdý postih jakéhokoli protijaponského projevu nevystavovalo na odiv ani radost ani rozčarování. 5

Konference v Káhiře – uskutečnila se v listopadu roku 1943. Jednání se účastnil americký prezident Roosevelt, britský premiér Churchill a čínský generalissimus Čankajšek.

17

Odpovědi na otázku, jak Taiwanci rozhodnutí o připojení k Číně přijali, se různí. Autoři, kteří se zabývají problematikou vrácení ostrova Číně v roce 1945, se vesměs shodují v názoru, že obyvatelstvo bylo většinou emotivně naladěno návrat do Číny přivítat. Taiwanci předpokládali, že si sestaví vlastní vládu. Předpokládali, že se jim v rámci Číny dostane vysokého stupně autonomie. Rozčarování pro obyvatele přišlo, když Čankajšek jmenoval prvním guvernérem Taiwanu svého přítele Chen Yiho. Slavnostní akt převzetí ostrova se uskutečnil 25. října 1945. Taiwan se po padesáti letech stal opět jednou z čínských provincií (Bakešová, Fürst, Heřmanová 2004:84-87).

2.6 Konec Kuomintangu na pevnině Po porážce Japonska začala třetí čínská občanská válka. Zpočátku měl KMT převahu. KMT armáda obsadila dokonce i centrum komunistů město Yan´an. Komunistům se však podařilo vybudovat několik silných osvobozených oblastí a postupně začali dobývat ztracená území zpět. Na počátku roku 1947 si KMT ještě věřil natolik, že uvedl v platnost Ústavu Čínské republiky. V souladu s ústavou se konaly na pevnině volby do Národního shromáždění. Prezidentem Čínské republiky se stal 19. 4. 1948 generalissimus Čankajšek. Poté, co Čínská republika nabyla charakter ústavního státu, došlo ke změně v průběhu občanské války. Komunisté zahájili ofenzívu, kterou už KMT nebyl schopen zastavit. V dubnu 1949 vstoupila čínská Rudá armáda do hlavního města KMT Číny Nanjingu. Současně v květnu 1949 přijel Čankajšek na Taiwan. Spolu s ním se na Taiwan přeplavila i část jeho kabinetu a poslanců zákonodárných sborů zvolených v roce 1948, armádní jednotky, prominentní rodiny, významné osobnosti vědeckého a kulturního života, celkem asi 2 miliony osob. Dne 1. října 1949 bylo na pevnině slavnostně proklamováno založení nového čínského státu - Čínské lidové republiky s hlavním městem Peking. V prosinci 1949 obnovila činnost vláda Čínské republiky v hlavním městě Taibei. Čankajšek se opět ujal úřadu prezidenta (Bakešová, Fürst, Heřmanová 2004:96-97).

18

3. Soudobé tendence 3.1 Politické vztahy s ČLR Oficiálně není vztah mezi Čínskou lidovou republikou a Taiwanem určen, neboť z hlediska mezinárodní politiky jsou vazby mezi oběma zeměmi interpretovány různě. Pevninská Čína považuje Taiwan za jednu ze svých provincií, zatímco ostrovní stát trvá na své suverenitě coby pokračovatel Čínské republiky z roku 1912. Demokratizací Taiwanu se kontakty s pevninskou Čínou politicky zkomplikovaly. S ohledem na trvání totalitního režimu v ČLR se část obyvatel Taiwanu cítí ztotožněna s jinou realitou. Od doby vlády prezidenta Li Denghuie se politika Taiwanu zásadně nevymezuje proti obecně pojatému principu jednotné Číny, ale Pekingem prosazovaný princip „jedna země – dva systémy” oficiálně plně neakceptuje (Bakešová, Fürst, Heřmanová 2004:173-177). Zvolení prezidenta Chen Shuibiana ze strany DPS v roce 2000 nebylo v Pekingu příliš vítané. Chen Shuibian však v inauguračním projevu vyjádřil ochotu nevyhlašovat nezávislost Taiwanu, neuspořádat o tomto referendum a nezačlenit do ústavy formuli vztahů s ČLR na principu dvou států, kterou vyslovil Li Denghui. Jako podmínku ale stanovil, aby se Čína vzdala záměru použít vůči Taiwanu síly. Základem pro taiwanskou zahraniční politiku za působení prezidenta Chen Shuibiana byla trvající podpora USA. Prezident George W. Bush brzy po nástupu do funkce schválil v roce 2001 další dodávku zbraní pro Taiwan. Současně však USA neprojevily zájem na vztazích s ČLR a postavení Taiwanu cokoliv měnit (Bakešová, Fürst, Heřmanová 2004:187-188).

3.2 Ekonomická spolupráce Bez ohledu na politické spory mezi Taiwanem a pevninskou Čínou se od konce osmdesátých let dařilo především vzájemným ekonomickým vztahům. Taibei zrušila embargo pro obchod s ČLR v roce 1985 a zákaz vycestování do ČLR roku 1987. Taiwan vyváží do ČLR především průmyslové zboží, elektroniku a textil, dováží zejména zemědělské komodity a nerostné suroviny (Bakešová, Fürst, Heřmanová 2004:183).

19

3.3 Identický kulturní základ Taiwan se v době své nezávislosti odcizoval realitě na pevninské Číně. Existuje ale bezpochyby společná kulturní identita vyvěrající z etnického původu, historie, filosofického a etického základu a způsobu života. Spolu s tím existují příbuzenské a jiné osobní vazby mezi Číňany žijícími na Taiwanu a na pevnině. V pocitu identity obyvatel Taiwanu existují dvě základní vrstvy. Identita společná s ostatními krajany na pevninské Číně a identita nová. Ta se s realitou v ČLR neztotožňuje (Bakešová, Fürst, Heřmanová 2004:177).

20

II. Praktická část 1. Metodologie 1.1 Počáteční myšlenka výzkumu Počáteční idea konceptu se zrodila jako výsledek dlouhodobého pozorování vztahu dvou skupin lidí. Toto pozorování nebylo zpočátku záměrné. Vysokoškolské koleje Neředín v Olomouci, které patří pod správu Univerzity Palackého, ubytovávají každoročně zahraniční studenty. Jelikož jsem po dobu svého studia na Filosofické fakultě UP sdílela stejné koleje jako cizinci, dostávala jsem se s nimi pravidelně do kontaktu. Vzhledem k zaměření mého studia, jímž je čínská filologie, jsem zjistila, že jsou zde i studenti hovořící tímto jazykem. Početnější skupinu tvořili studenti z Taiwanu studující všeobecné lékařství, menší skupinu představovali studenti z Čínské lidové republiky. Vzhledem k mému zájmu o čínštinu jsem se snažila spřátelit s oběma skupinami. To nebyl problém ani u jedné z výše jmenovaných skupin. Po několika vzájemných kontaktech jsem si uvědomila, že skupina taiwanských studentů není příliš nadšena, pokud mne vidí ve společnosti studentů z Čínské lidové republiky. Tyto antipatie jedné skupiny vůči druhé nebyly reciproční, méně početná skupina studentů z Čínské lidové republiky neměla vůči taiwanským studentům žádné výhrady. To mne inspirovalo k tomu, abych se výzkumnou prací pokusila zjistit skutečné názory taiwanských studentů na pevninskou Čínu.

1.2 Volba výzkumu Z hlediska mého zájmu se jevil jako nejvhodnější kvalitativní výzkum. Ten dává možnost pozorování všech respondentů v určitém omezeném „terénu” i potřebu znát detailní odpovědi. Metody kvalitativního výzkumu plně splňují podmínky, za kterých jsem mohla plánovaný výzkum provést. Mezi hlavní teze kvalitativního výzkumu patří dialog s určitou skupinou lidí.

1.3 Definice kvalitativního výzkumu Kvalitativní výzkum je dnes nejpoužívanější způsob výzkumu v sociálních vědách. V opozici k němu stojí výzkum kvantitativní, který své poznání staví na statistických metodách a přesně stanovených parametrech. Kvalitativní výzkum dává možnost modifikovat výzkumníkovo chování v závislosti na potřebách výzkumu. Neexistuje obecný způsob, jak vymezit nebo dělat kvalitativní výzkum.

21

V typickém případě kvalitativní výzkumník vybírá na začátku výzkumu téma a určí základní výzkumné otázky (Hendl 2008: 47).

1.4 Zpráva o kvalitativním výzkumu Zpráva o kvalitativním výzkumu obsahuje popis místa zkoumání, rozsáhlé citace z rozhovorů nebo vyplněných dotazníků (Hendl 2008: 47–49). Výsledky kvalitativního výzkumu předkládáme za metodologickým odstavcem, za kterým následuje popis a shrnutí dat současně s jejich analýzou a interpretací. Úryvky z rozhovorů graficky odlišujeme od ostatního textu. Zachováváme slovník používaný účastníky. Mezi výňatky z rozhovorů zařazujeme naše interpretace. V kvalitativním výzkumu používáme narativní přístup (Hendl 2008:334). V závěru kvalitativního výzkumu se autor vrací k základním poznatkům a uvádí je do kontextu současné literatury. Výzkumník posuzuje získané poznatky a celý průběh výzkumu (Hendl 2008:322).

1.5 Metoda sběru dat Pro kvalitativní výzkum se používají relativně málo standardizované metody získávání dat. Hlavním instrumentem je výzkumník sám. Typy dat v kvalitativním výzkumu zahrnují přepisy terénních poznámek z pozorování a rozhovorů, osobní komentáře, poznámky. Výzkumníci se snaží o izolování určitých témat, projevů a datových konfigurací. Data se induktivně analyzují a interpretují (Hendl 2008:50).

1. 5. 1 Pozorování Samotné výzkumné akci předcházelo období velice důležité pro utvoření představy o povaze vztahů dvou zkoumaných skupin. Toto období nabývání přesvědčení o tom, že vztahy mezi oběma skupinami jsou pravděpodobně problematické, trvalo několik let. V průběhu asi 5 let se osoby patřící do té či oné skupiny měnily. To mne přesvědčilo v tom, že chování osob není vymezeno charakterovými vlastnostmi, ale příslušností k té či oné skupině.

22

1. 5. 2 Neformální rozhovor Pro získání základní představy o problému jsem si s několika taiwanskými studenty domluvila schůzku a pokusila se vést neformální rozhovor. Neformální rozhovor se spoléhá na spontánní generování otázek v přirozeném průběhu interakce. Otázky mohou být individualizovány, aby se dosáhlo hloubkové komunikace a

aby

se posílila bezprostřednost rozhovoru. Slabinou neformálního rozhovoru je

to, že získání daného množství požadovaných informací trvá delší dobu (Hendl 2008:175). Každý tento neformální rozhovor trval asi 2 hodiny a poskytl mi cenné údaje pro další směřování výzkumu. Tedy pro kvalitní sestavení otevřeného dotazníku, který pokryje dostatečný počet sporných bodů obou skupin a jehož odpovědi mi poslouží ke kódování dat.

1.5.3 Dotazník Dotazník tvořil základ mé práce. Jeho obsah tvořilo celkem 21 otázek, pod kterými byl dostatečný prostor pro sepsání libovolné odpovědi. Některé hlavní otázky nabízely možnost dodat detailnější vysvětlení svého názoru pomocí podotázky rozvíjející analyzovaný problém. Obsah otázek jsem se snažila přizpůsobit již zjištěným informacím z předchozích hovorů, jimž měl dotazník pomoci najít přesnější a ucelenější podobu. Žádost o vyplnění dotazníku pro studijní účely se nesetkala s negativní reakcí. Předala jsem ho 15 studentům a studentkám ve věku od 20 do 25 let. Většina z nich pocházela z hlavního města Taiwanu, ale několik respondentů bylo i z jiných měst. Požádali mne o možnost klidného vyplnění dotazníku v čase, který pro ně bude nejvhodnější a slíbili vrácení vyplněných formulářů do 14 dnů. Pouze jeden student vyplnil pouze první stranu a zbytek zůstal nepopsaný, zbývajících 14 studentů dodrželo smluvený čas a řádně vyplněné formuláře mi přinesli do dvou týdnů. Při následném čtení dotazníků jsem zjistila, že asi polovina z nich je vyplněna velice pečlivě a že studenti se snažili, aby co nejpřesněji vyjádřili své pohnutky. Zbytek dotazníků byl vyplněn spíše výstižně.

23

1. 6 Tematické okruhy výzkumu Neformální rozhovory mi pomohly najít základní tematické okruhy, ze kterých jsem posléze vycházela při sestavování dotazníku. Tematické okruhy byly následující: 1. Vnímání národní identity 2. Dopad japonské kultury versus vliv pevninské Číny 3. Vztah k Japonsku 4. Významné osobnosti 5. Demokratizační proces na Taiwanu 6. Tradiční znaky 7. Transkripce do latinky 8. Lékařská péče a tradiční čínská medicína 9. Systém vzdělávání 10. Spojené státy americké 11. Tibet 12. Komunistická strana a prezident Hu Jintao 13. Lidská práva a trest smrti 14. Ekonomika 15. Obraz ČLR v taiwanských médiích 16. Budoucnost Taiwanu

24

1.7 Přesné znění otázek dotazníku anglicky 1. What is your origin? Do you belong to an ethnic minority in Taiwan? Did your ancestors belong to the indigenous inhabitants of Taiwan, or did they come from mainland with Chiang Kai-shek in 1949? 2. What is your perception of your national identity? Do you consider yourself as the Taiwanese, or as the Chinese? Please explain more in detail. 3. Which culture was more influential and formative for you: the Chinese, or the Japanese one? In what sense? Please explain and give examples. 4. According to you, what consequences did the Japanese colonization of Taiwan in 1895 have for your island? Please explain and give examples. 5. What is your attitude towards the following historical persons. In your opinion, what role did they play in the history of Taiwan? Koxinga, Sun Yat-sen, Chiang Kai-shek, Jiang Jingguo, Li Denghui 6. After the death of Jing Jingguo in 1988, the native Taiwanese Li Denghui became the president. In your opinion what impact did this event have for the future of Taiwan? 7. What do you think about the traditional Chinese characters used in Taiwan? Should they be simplified? Explain. 8. What is your opinion of the use of pinyin as the main international transcription? 9. According to you, what is the difference in the medical care in Taiwan and in the People’s Republic of China (PRC)? 10. What is your opinion of the traditional Chinese medicine and acupuncture? Do you think the traditional medicine is more effective? 11. What are the differences in the educational systems in Taiwan and PRC? 12. Do you find easy to study English and other European languages in Taiwan? What is the situation in PRC? 13. Do you think it is still useful to study the ancient Chinese literature? 25

14. In your opinion: • What is your attitude towards the United States of America? • What role did the States play in the past and the present of Taiwan? • What was the real purpose of the States to support the Kuomintang regime at its beginning? • What did the support of the States bring to Taiwan, and what to PRC? 15. What do you think about the politically problematic situation of Tibet? • Do you consider the attitude of PRC government as correct one? • Do you think Tibet can become an independent state with the Dalai Lama as its head? 16. What is your opinion of the communistic government and the president Hu Jintao in PRC? 17. Have you visited the mainland China? Have you witnessed any violation of the civil rights? •

What do you think about the sentence of death?

•

In your opinion, how effective is the sentence of death for ensuring the political stability of the country with so many inhabitants?

•

What is the main political difference between Taiwan and PRC?

18. According to you, what are the major economical differences between Taiwan and PRC? Why? 19. What is the image of PRC in the Taiwanese media? 20. What is the standard of living in Taiwan in comparison to the one in PRC? 21. How do you see the future of Taiwan? Do you think it will become an independent state, or will it become a part of PRC? Why do you think so?

26

1. 8 Přesné znění otázek dotazníku česky 1. Jaký je tvůj osobní původ? Patříš k nějaké etnické menšině na Taiwanu, jsi původní obyvatel Taiwanu nebo přišli tvoji předci společně s Čankajškem z pevniny v roce 1949? 2. Jaké je tvé vnímání národní identity? Považuješ se za Taiwance nebo za Číňana?

3. Která kultura tě více ovlivnila? Čínská nebo japonská? A v jakém slova smyslu?

4. Jaké důsledky podle tebe přinesla ostrovu japonská kolonizace v roce 1895?

5. Jaký je tvůj postoj k následujícím historickým osobnostem? Jakou roli podle tebe hrály v historii? Koxinga, Sunjatsen, Čankajšek, Jiang Jingguo, Li Denghui

6. Po smrti Jiang Jinggua v roce 1988 se rodilý Taiwanec Li Denghui stal prezidentem. Jaký dopad měla podle tebe tato událost na budoucnost Taiwanu?

7. Co si myslíš o používání tradičních čínských znaků na Taiwanu? Myslíš si, že by se měly zjednodušit?

8. Co si myslíš o používání pininu jako mezinárodní transkripce a jeho možnosti nahradit čínské znakové písmo?

9. Jaký je podle tebe rozdíl v pohledu na lékařskou péči v Čínské lidové republice a na Taiwanu?

10. Jaký je tvůj názor na tradiční čínskou medicínu a akupunkturu? Myslíš si, že tradiční medicína může být stejně tak efektivní jako medicína západní?

11. Jaký je podle tebe rozdíl v systému vzdělávání a přístupu učitelů ke studentům v Čínské lidové republice a na Taiwanu?

12. Myslíš si, že na Taiwanu je snadný přístup k výuce angličtiny a dalším evropským jazykům? A jaká je podle tebe situace v Čínské lidové republice?

27

13. Myslíš si, že je stále ještě užitečné studovat starověkou čínskou literaturu?

14. Jaký je tvůj názor o Spojených státech amerických?

15. Jakou roli podle tebe hrály Spojené státy americké v historii Taiwanu a ČLR v minulosti a jakou roli podle tebe hrají dnes?

16. Jaký byl podle tebe skutečný záměr Spojených států amerických při podpoře začátků kuomintangského režimu? 17. Co podpora od Spojených států amerických přinesla Taiwanu a jaký důsledek to mělo pro Čínskou lidovou republiku?

18. Co si myslíš o politicky problematické situaci Tibetu?

19. Považuješ postoj vlády Čínské lidové republiky k otázce Tibetu za správný?

20. Myslíš si, že Tibet by se mohl stát nezávislým státem v čele s dalajlámou?

21. Jak se díváš na budoucnost Taiwanu? Myslíš si, že se stane nezávislým státem nebo bude součástí Čínské lidové republiky?

28

1. 9 Problémy ve výzkumu Při vyplňování dotazníků jsem se v podstatě nesetkala s problémy. Některé odpovědi a zvláště jejich grafická podoba pro mne byly překvapením. Odpovědi, které se přímo dotýkaly vztahu k Čínské lidové republice, svým grafickým pojetím dodávaly nádech zdůraznění negativních emocí. Například odpověď postačující k popsání jednoho řádku byla napsána přes řádků sedm a končila třemi vykřičníky. Počáteční idea analýzy vyplněných dotazníků předpokládala hypotézu, že první kladená otázka taiwanské studenty nadále rozdělí do tří skupin, jejichž názory se budou vlivem generačních zatížení měnit a pohled na Čínskou lidovou republiku se bude odlišovat. Tato hypotéza se ovšem nepotvrdila. Otázkou zůstává, zda tomu tak bylo proto, že analyzovaný vzorek respondentů nemohl svým rozsahem naplnit předpoklad dostatečného zastoupení všech podskupin, které by se vytvořily. Nebo zda v souvislosti s uplynutím časového úseku pojímajícího stovky let je již tato doba příliš vzdálená na to, aby mohla ovlivnit smýšlení soudobé mladé generace. Tato otázka se týkala původu předků. Otázka zněla: jaký je tvůj osobní původ, byli tvoji prapředci původní obyvatelé Taiwanu, jejichž původ je neznámý. Zde, pokud by někdo z respondentů patřil do skupiny původních obyvatel, jsem předpokládala jistou neutralitu otázek vůči odpovědím ke vztahu k pevninské Číně. Pokud by někdo v odpovědi zaznamenal druhou možnost, tedy tu, že jejich předci přišli v průběhu staletí z pevninské Číny (jmenovitě z pobřežních provincií Fujian a Guangdong), dalo by se předpokládat, že si respondenti od svých předků uchovali jistý kladný vztah k pevninské Číně jako k jejich pravlasti. Poslední skupinu měli tvořit studenti, jejichž předci přišli v roce 1949 s Čankajškem z pevniny po prohrané občanské válce a zde bych předpokládala výlučnost odpovědí v kladném hodnocení postavy Čankajška, přijímání spíše čínské než japonské kultury a odmítavost vůči KS Číny. Jak jsem již zmínila, variabilnost v původu předků ovšem ve výsledku analýzy nehrála roli, a proto jsem tuto otázku do výzkumu i jeho hodnocení nadále nezahrnovala.

29

III. Interpretace získaných dat 1.1 Vnímání národní identity 1.1.1 Definice národní identity Národní identita je identita jedince ve smyslu pocitu sounáležitosti s určitým státem nebo národem. Ten sdílí společně se skupinou lidí. Tato identita není vrozená, je výsledkem vlivů z běžné „denní” zkušenosti. Její součástí jsou takové elementy jako kultura, hudba, jazyk, historie, vědomí. K posílení národní identity jedince dochází většinou v případě válečného ohrožení státu6.

1.1.2 Výsledky „Považuji sám sebe za TAIWACE, protože jsem se narodil na Taiwanu a žiji zde. avzdory tomu, že jsou zde některé společné body mezi námi, my máme vlastní kulturu a dialekty.“

„Kvůli kulturním a politickým rozdílům se považuji za TAIWAKU. Žiji na Taiwanu a užívám si zde mnoho svobody, mohu mluvit o našem prezidentovi nebo o jakýchkoliv zprávách. ení zde policie, která si může dělat, co se jí zamane. Slyšela jsem, že Číňani dokonce nemohou používat google. echci žít na místě, kde svobodně nemohu říkat, co si myslím.“

„Považuji se za Taiwanku. Proč? Jednoduše kvůli kultuře, politice, životnímu stylu. Bez pochyby, Číňané a Taiwanci mají stejné předky a sdílí společnou historii po více než 5000 let až do občanské války mezi vůdcem Čínské lidové republiky, panem Mao a vůdcem Taiwanu, panem Jiangem. Od té doby lidé v Číně nemají svobodu pod vládou komunismu. Dokonce nyní mí čínští přátelé mají velice limitovaný přístup na internet. emohou svobodně mluvit o některých citlivých událostech v historii, které způsobil pan Mao. Kultura a myšlení pod vládou komunismu v Číně se staly naprosto odlišné od Taiwanu.“

„árodnostně si myslím, že jsem Taiwanka, ale etnicky si myslím, že jsem Číňanka.“

„Jsem Taiwanec, narodil jsem se zde, máme rozdílnou národnost, jiné pasy, jiné prezidenty a v něčem jsme odlišní kulturně. My jsme demokratická země, oni jsou komunisti.“ 6

http://www.huffingtonpost.com/jake-townsend/branding-peace-norways-id_b_918229.html (8. 4. 2011)

30

Na tuto otázku mi odpověděli všichni dotázaní Taiwanci a jejich odpovědi byly kvalitativně téměř shodné. Ani jeden z dotázaných studentů se navzdory společné historii, geografické blízkosti a kulturní podobnosti nechce přimknout k čínské národní identitě. V jednotlivých odpovědích bylo zřejmé, že všichni respondenti chtějí, aby vnímání jejich taiwanské národní identity bylo naprosto zřejmé. Označení slova Taiwan nebo Taiwanec bylo mnohokrát v dotazníku zdůrazněno. Buď použitím velkých písmen anebo volbou zdůrazňujících interpunkčních znamének. Studenti rozhodně nevnímají Taiwan jako jednu z provincií Čínské lidové republiky, ale jako vlastní stát, jehož jsou příslušníky a jejichž kultura je jiná než kultura v Čínské lidové republice. Studenti nahlížejí na Čínskou lidovou republiku jako na zemi, která se od doby občanské války mezi Komunistickou stranou a národní stranou Kuomintang změnila. Komunistické vládě je přičítána nesvoboda v zemi a zakázaný přístup k některým informacím o okolním světě. Odlišný způsob pohledu na svět vlivem komunistické strany představuje jeden z hlavních důvodů, proč taiwanští studenti nechtějí býti dáváni do souvislosti s ČLR. Sami sebe nepovažují za Číňany, ale za Taiwance.

1.2 Dopad japonské kultury versus vliv pevninské Číny 1.2.1 Souhra kultur V této kapitole jsem se pokusila zjistit, kterou kulturu považují studenti za určující činitel dnešní doby. O Taiwanu se často mluví jako o místě, kde svůj vliv zanechaly mnohé kultury. Imigranti v průběhu dějin přinesli na ostrov jistý podíl čínské kultury. Nemalý podíl zde ale jistě zanechala i japonská kultura, když se Taiwan stal v roce 1895 japonskou kolonií.

1.2.2 Výsledky „Japonská kultura nás více ovlivnila, moji prarodiče o tom stále mluví. A navíc, japonština je hodně promíchána s naším taiwanským jazykem.“

„Myslím si, že obě dvě kultury nás hodně ovlivnily. enapadá mne, která z nich nás ovlivnila víc. Obě dvě pro nás byly určující z různých hledisek. Od Číňanů jsme převzali jazyk, svátky a knihy, od Japonců budovy, komiksy, popovou hudbu…. ” „Co se týče vzdělání, myslím si, že čínská kultura nás více ovlivnila, protože k učení používáme čínštinu. Co se týče prevence a medicíny, myslím si, že japonská kultura pro nás

31

byla významnější. Myslím si, že celkově je to tak napůl, hodně nás ovlivnily obě dvě kultury…”

„Čínská kultura nás ovlivnila víc. Většina z nás ještě stále sdílí čínské tradice a etiku, které pocházejí od čínských imigrantů během 16-19. století. avzdory tomu, že Japonci napadli a okupovali Taiwan na 50 let, taiwanští lidé nezapomněli na své kořeny a své tradice. Po porážce Japonské říše v 2. světové válce si stále udržujeme naši kulturu, např. čínské tradiční svátky. ějak více se o japonskou kulturu nezajímáme. I když právě nyní přiznávám, že je zde jistý trend oživení japonské kultury, který má velký vliv na teenagery.“

„Je to tak, že každá kultura mne ovlivnila na 50%. Taiwan je místo, kde se mísí mnoho kultur. Byl jsem vychováván k tomu, abych následoval čínskou kulturní tradici a věřil v taoistickou mystiku. Ale na druhé straně japonská kultura byla velice loajální k našim společnostem a jejich strava nás také velmi ovlivnila.“

„Čínská kultura nás více ovlivnila. Většina našich předků jsou z Číny. Slavíme Čínský nový rok a Měsíční festival, svátek dračích člunů a další. A taky jíme čínské jídlo.“

Podle výpovědí studentů japonská kultura zanechala na ostrově značný vliv. Tradice pevninské Číny jim zanechaly čínskou literaturu i společnou řeč. Japonská kultura zase dodnes zanechala na ostrově svůj podíl v podobě typicky japonských budov. Dnešní moderní zábava jako komiksy, počítačové hry a popová hudba mají také svůj původ v Japonsku. Pouze jedna ze studentek si byla jistá v tom, že čínská kultura pro ně byla mnohem více určující a své kořeny na Taiwanu má od čínských imigrantů v historii. Tato studentka také ve svých odpovědích nahlížela na Japonsko negativně a vyjádřila radost nad tím, že taiwanští lidé se po japonské okupaci vrátili ke starým čínských zvykům. Jeden student zmínil také vliv výchovy, kdy byl směrován k tomu, aby následoval čínský taoismus. I on Taiwan vidí jako symbiózu japonské i čínské kultury. Zde je také připomenuta japonská strava, která zde dodnes zůstala. Výpovědi studentů mne přesvědčily v tom, že i když je Taiwan z hlediska časového úseku spjat spíše s pevninskou Čínou, tak Japonsko má značný vliv i na současné kulturní dění. Dokonce se objevuje trend znovuoživení japonské kultury. Zde by se mohlo jednat také o snahu vymezit se vůči pevninské Číně. Pro téměř všechny respondenty je z určitého hlediska znát na Taiwanu pozůstatky obou starých kultur. Někteří studenti byli ve svých 32

názorech vyhranění a cítili se býti ovlivněni buď jen čínskou nebo jen japonskou kulturou. Tyto odpovědi byly spíše ojedinělé. Je zde patrno, jak velký vliv museli Japonci na ostrově zanechat, i když byl v jejich područí pouze 50 let.

1.3 Důsledky japonské kolonizace V této části práce jsem se zaměřila na důsledky japonské kolonizace a postoj, který zastávají respondenti k Japoncům. Zajímala jsem se o tento jev z důvodu komparace k postoji obyvatel ČLR.

1.3.1 Vztah ČLR k Japonsku Je známou skutečností, že vztahy mezi ČLR a Japonskem jsou napjaté v důsledku čínsko-japonské války probíhající v letech 1937-1945. Do dnešních dnů zůstala válka hlavní překážkou čínsko-japonských vztahů7.

1.3.2 Výsledky „Města se stala modernější. ěkterá japonská slova jsou dodnes používána v určitých spojeních.“ „Byl to ten nejdůležitější faktor modernizace Taiwanu. Čína v historii vlastnila Taiwan, ale nikdy zde nic pořádného nevybudovala. Během japonské kolonizace byl vybudován vodní systém v každém městě, postaveny přístavy, letiště a silnice. Japonci jako první založili univerzitu, nemocnici, továrnu.“ „ Jsou tady dobré a špatné věci, které způsobila japonská kolonizace. Mezi ty dobré věci patří to, že Japonci přinesli svoje technologie a znalosti zemědělství na Taiwan. Díky tomu se mohl ekonomicky rozvinout a stát se jedním ze čtyř asijských draků po 2. světové válce. Mezi ty špatné věci patří to, že Japonci vnutili lidu jejich kulturu, mluvu a přinutili lid poslouchat příkazy z vrchu. Když neposlouchali, čekal je trest smrti. Další hrozná věc je, že japonští vojáci nutili taiwanské ženy, aby jim byly po vůli. Mnoho žen zůstalo traumatizováno na těle i na duši.“

7

CHANGOVÁ, Iris. ankingský masakr: nejkrvavější prolog druhé světové války. Praha: Naše vojsko, 2010. 251 s.

33

„Myslím si, že to byla dobrá věc. Japonci zvýšili úroveň vzdělání a výchovy, zavedli systém preventivní medicíny a zrekonstruovali města. Ale na druhou stranu bylo špatné, že se ničily naše přírodní zdroje.“ „avzdory tomu, že Japonci přišli na Taiwan pouze jako za zdrojem, určitým způsobem zvýšili úroveň civilizace. Zrekonstruovali budovy, zavedli lékařskou péči, postavili železnici, vodní systém.“

Japonci zvýšili životní úroveň obyvatel. Obohatili Taiwan o vyspělé znalosti z mnohých odvětví. Do postavených továren zavedli technologie, které znásobily výsledný produkt. Zrekonstruovali ostrov, vybudovali dopravní cesty a postavili budovy ve stylu japonské architektury. Přestože kladné hodnocení japonského vlivu na Taiwanu v odpovědích převládalo, objevily se i zmínky o japonském útisku obyvatel a o špatném způsobu vnucení japonské kultury taiwanskému lidu. Tento ojedinělý názor se staví spíše za tradice pevninské Číny. Z odpovědí vyplývá kladné hodnocení důsledků japonské nadvlády i pozitivní vztah k Japoncům. Taiwanci jsou vděčni za provedené modernizace ostrova a za umožnění kvalitního vzdělání. Jejich vztah k Japoncům i po čínsko-japonské válce zůstal kladný a odlišuje se tímto od postoje, který zastávají obyvatelé pevninské Číny. Taiwanci považují padesátiletou japonskou nadvládu nad ostrovem za předvoj budoucího ekonomického vývoje po 2. světové válce. Japonci Taiwan zmodernizovali a založili zde všechny potřebné vzdělávací, kulturní i lékařské instituce.

1.4 Významné osobnosti Postoj k historickým osobnostem, které se působily v oblasti pevninské Číny, Taiwanu či obou zemích navzájem, nám může ujasnit postoj respondenta v širším měřítku. Každá tato osobnost je vyjádřením určitého politického či sociálního symbolu. Do této kapitoly jsem zahrnula osobnosti jak z dávné historie, tak poměrně mladé iniciátory určitých společenských změn.

1.4.1 Koxinka Koxinka je taiwanský národní hrdina. Žil v době dynastie Ming a nástupu dynastie Qing. Sestavil vlastní armádu a bojoval proti Holanďanům na Taiwanu. Pomáhal mingským

34

učencům, kteří utíkali před Mandžui. Koxinka je v ČLR i na Taiwanu považován za symbol společné historie Taiwanu a pevninské Číny (Bakešová, Fürst, Heřmanová 2004:40). „Myslím si, že odvedl obrovský kus práce v mezinárodní výměně. Postavil první školu na Taiwanu.“ „Díky němu začala dynastie Qing věnovat více pozornosti ostrovu. V té době hrál důležitou roli v bitvách a obchodu mezi asijskými zeměmi díky geografickému hledisku. Po jeho porážce vyslala dynastie Qing na Taiwan správce a dělníky, aby i rozvinuli Taiwan. Od té doby bylo s ostrovem jednáno jako s čínskou provincií.“ „Je to pouze symbol, nic víc. Byl z jižní Číny. Myslím si, že Čínu miloval víc než Taiwan. Kdyby měl možnost, myslím si, že by se vrátil do Číny.“

V odpovědích bylo překvapující, že asi 60% respondentů osobnost Koxinky nezná. Několik studentů vědělo, že tato osobnost založila na Taiwanu první školu a že díky němu se dynastie Qing začala o ostrov zajímat. Jeden student zmínil, že se narodil v Číně a to mohlo mít vliv na jeho názor, že pevninskou Čínu měl raději. Pro tohoto studenta Koxinka nemá příliš velký význam. Z celkového výsledku výzkumu dotýkající se vztahu k osobnosti Koxinky mohu shrnout, že je vnímán jako symbol pomoci Taiwanu. Žádný ze studentů ho ale neoznačil za stmelující prvek společné historie Taiwanu a pevninské Číny, jak je uváděno v české literatuře.

1.4.2 Sunjatsen Dr. Sunjatsen inicioval založení společnosti, jejímž programem bylo svržení mandžuského dvora a nastolení republiky. Den jejího vzniku je dodnes považován za den vzniku politické strany KMT. O rok později iniciovala tato společnost první protimandžuské povstání v Kantonu a použilo modrou vlajku s bílým sluníčkem. Ta je dodnes ctěna jako státní vlajka Čínské republiky na Taiwanu (Bakešová 2001:40). Povstání ve Wuchangu v říjnu roku 1911 bylo úspěšné a vyvrcholilo vyhlášením Čínské republiky 1. ledna 1912 a abdikací císaře (Bakešová 2001:17). Sunjatsen byl zvolen prvním prezidentem Čínské republiky. Podmínky pokračování Čínské republiky ovšem zkomplikoval Yuan Shikai. Sunjatsen mezitím odešel do Kantonu, kde organizoval výcvik Národní revoluční armády. Sunjatsen zemřel v roce 1925 v Pekingu (Bakešová 2001:44).

35

Po přesunutí se Čankajška na Taiwan v roce 1949 se vláda KMT rozhodla zachovat všechny atributy státnosti vážící se k Čínské republice založené Sunjatsenem. Jeho představy vycházely z teze o dvou politických silách, kterými jsou lid a vláda. Lid je nadřazen vládě, vláda je z vůle lidu povinna administrativně zabezpečit chod státu. Lid má právo volit, odvolávat, vyvíjet iniciativu a účastnit se referenda (Bakešová, Fürst, Heřmanová 2004:105).

„Je to náš národní otec Taiwanu. Založil Čínskou republiku na Taiwanu a svrhl dynastii Qing. Stali jsme se demokratičtější.“ „Položil základní kámen demokracie v Číně. Myslím si, že my všichni Taiwanci bychom mu měli poděkovat za to, že přinesl na Taiwan demokracii.“. „Dr. Sunjatsen je otcem naší Čínské republiky na Taiwanu. Osvobodil čínský a taiwanský lid od imperialismu a osvobodil mysl lidu od starých čínských zvyků. Jako například odmítání znalostí ze Západu.“

Z odpovědí v dotaznících bylo hodnocení Sunjatsena u všech studentů kvalitativně shodné. Všichni dotázaní Taiwanci vidí v Sunjatsenovi symbol základů demokracie. Svržení mandžuské dynastie a nastolení parlamentní demokracie v roce 1912 na pevninské Číně považují za součást novodobé taiwanské historie. Spojitost s pevninskou Čínou vidí v tomto směru v protimandžuském povstání ve Wuhanu, které mělo pomoci pevninské Číně zbavit se zakonzervovaných dogmat konfuciánského myšlení a začít přijímat moderní vědu objevenou pod vlivem konfrontací s evropskými státy. Osobnost Sunjatsena je vnímána velice kladně především ve spojitosti se založením parlamentní republiky postavené na demokratických základech. Tento počin byl v dějinách Číny zcela unikátní a vypovídal o pochopení potřeby inspirovat se v některých bodech od západních států a upustit od myšlenky Číny v nadřazenosti nad ostatními národy. Pouze pro jednoho studenta je osobnost Sunjatsena vnímána spíše ve spojitosti s pevninskou Čínou. Nicméně tento student více nerozvinul své myšlenky, nejsem si z jeho výpovědi jista, v jakém slova smyslu měl Sunjatsen větší vliv na Čínu. Myslím, že měl na mysli tu skutečnost, že ve své době se samozřejmě pohyboval na pevninské Číně a ne na Taiwanu.

36

1.4.3 Čankajšek Čankajšek poprvé vstupuje na scénu jako velitel akademie Huangpu. Při pochodu Národní revoluční armády na sever překvapil v roce 1927 pučem v Šanghaji, který znamenal konec kuomintangsko – komunistické koalice (Bakešová 2001: 47). Od založení KS Číny v roce 1921 se vztah mezi oběma politickými stranami v Číně proměňoval. V roce 1946 se rozpoutala 3. občanská válka. Po neúspěších kuomintangské armády navrhl Čankajšek v lednu 1949 čínským komunistům jednání o míru. Odpověď byla v podstatě kladná, požadovala však splnění podmínek. Například zrušení ústavy vypracované Kuomintangem a konfiskaci majetku velkoburžoazie. Tyto podmínky byly pro Čankajška nepřijatelné. Vzdal se všech svých funkcí a odebral se na Taiwan, kde se rozhodl vybudovat novou základnu (Bakešová 2001:145). Zbytek života Čankajšek zastával nejprestižnější funkce: byl prezidentem, vrchním velitelem armády a předsedou politické strany KMT. Jeho pozice byla živena propagandou, která ho prezentovala jako pokračovatele zakladatele Čínské republiky Sunjatsena a jako bojovníka proti komunismu (Bakešová, Fürst, Heřmanová 2004:108). Zprávu o Čankajškově příchodu přivítali obyvatelé Taiwanu pozitivně. Předpokládali, že se jim v rámci Číny dostane autonomie a že se prvním poválečným guvernérem Taiwanu stane některý z místních aktivistů hnutí za sebeurčení. První rozčarování se lidem dostalo, když Čankajšek prvním guvernérem Taiwanu jmenoval svého přítele Chen Yiho (Bakešová, Fürst, Heřmanová 2004:86). Chen Yi a jeho agenti viděli bohatství válkou neporušeného ostrova a jejich prvotním zájmem bylo se tohoto bohatství zmocnit.

Schopní vedoucí podniků museli odstoupit

ze svých funkcí a na jejich místa nastoupili přátelé Chen Yiho. Celá tehdejší správa ostrova byla demoralizovaná a to se odráželo také na chování obyvatel Taiwanu. Hospodářská krize se prohlubovala a daně se zvyšovaly. Drancování ostrova vyvrcholilo incidentem z 28. února 8 , po němž Čankajšek nechal Chen Yiho veřejně popravit (Bakešová, Fürst, Heřmanová 2004:87).

8

Incident 28. února – protikuomintangské povstání roku 1947

37

„Způsobil konflikt mezi Číňany a Taiwanci. apříklad událost 228. Ta má dodnes vliv na vztahy mezi Taiwanci a Číňany. Zakázal také svobodu vyjadřování a politické svobody.“ „Byl to válečný vůdce. Odešel na Taiwan poté, co prohrál válku s panem Maem. Přivedl na Taiwan vojáky a bohatství. emůžu říct, zda byl špatný nebo dobrý vůdce v té době, ale jsem si jista v tom, že díky němu není na Taiwanu komunismus.“ „Bylo to brutální monstrum, které manipulovalo s Taiwanem. Poražený, zbytečný břídil.“ „Byla to špatná osobnost, terorizoval mnoho mužů, žen i dětí nepředstavitelným způsobem a nařídil, že ve všech školách se musí učit, že je národní hrdina. Ale podle mého názoru, to byl válečný kriminálník.“

Asociace, které vyvolává osobnost Čankajška, byly překvapující. Jeho osoba je hodnocena rozporuplně, s tendencí negativního hodnocení jeho charakteru. Fakt, za který mu Taiwanci vděčí, je, že Taiwan dnes není komunistická země. Studenti zdůrazňovali okolnosti, za kterých byl Taiwan znovu předán Číně, a způsob, jakým se tento akt děl. Čankajškovi je dáváno za vinu to, že nerespektoval práva obyvatel Taiwanu žijících zde do jeho příchodu. Jeden student dodnes považuje incident z 28. února za významný prvek problematických vztahů mezi obyvateli Taiwanu a potomky generací, kteří přišli na Taiwan s Čankajškem v roce 1949. Obraz Čankajška na Taiwanu je degradován. Studenti zatracují dobu předchozích desetiletí, kdy byl Čankajšek oslavován. Taiwanci zmiňují jeho morální poklesky a dávají je do souvislosti s jeho špatným charakterem. Ve výzkumu symbolizuje osobnost Čankajška protiklad ke KS ČLR. Tato opozice se však v tomto případě nevymezuje respektováním lidských práv a svobod. Čankajšek dle výpovědí studentů nepokračoval v odkazu dr. Sunjatsena při zachování demokratických svobod vyhlášených ústavou Čínské republiky z roku 1912. Strana Kuomintang v čele s Čankajškem v očích dnešních Taiwanců symbolizuje totalitní vládu jedné strany a zkorumpovaný úřednický aparát.

38

1.4.4 Jiang Jingguo Jiang Jingguo byl Čankajškův syn. Ve Spojených státech, které byly nejbližším spojencem KMT režimu, sílily hlasy, vybízející vedení KMT k vnitřní liberalizaci. I když to byl Jiang Jingguo, který na ostrově instaloval systém moci jedné politické strany, vystihl okamžik, kdy je třeba tento systém změnit. Inicioval změny, které otevřely cestu k demokratizaci taiwanské společnosti. Poté co Jiang Jingguo nastoupil do funkce předsedy Výkonného dvora, provedl personální změny ve prospěch rodilých Taiwanců. V roce 1986 vznikla nová politická strana - Demokratická pokroková strana. Politici z řady KMT žádali zatčení účastníků, ale Jiang Jingguo vzal zakladatele opoziční strany pod ochranu.

V roce 1986 byl již vážně nemocen a musel uvažovat o svém nástupci,

za kterého určil rodilého Taiwance Li Denghuie (Bakešová, Fürst, Heřmanová 2004:139).

„Byl to syn Čankajška. Byl to skvělý prezident. Udělal toho hodně pro Taiwan a taky nechal DPS, aby přežila. Předtím než zemřel, nařídil volby budoucího prezidenta a tak se Li Denghui mohl stát prezidentem. Jiang Jingguo taky poslal mnoho studentů do USA, aby se naučili nové technologie a nechal postavit mnoho továren. Byl skutečným tvůrcem naší ekonomiky. Byl to skutečný hrdina Taiwanu.“ „Pan Jiang byl mnohem lepší než jeho otec. Byl to milý a moudrý muž. Díky němu se Taiwan rychleji rozvinul, udělal toho mnohem více než jeho otec. Díky němu se ekonomika a technologie staly skutečně vyspělými. Tak, že Taiwan byl schopen konkurovat v mezinárodní soutěži. Pan Jiang vydal 14 hlavních stavebních projektů, které vedly k taiwanskému zázraku. Taiwanu to dalo 13% ekonomický nárůst a příjem 4600 dolarů na každé město.“ „Zrušil zákaz svobody vyjadřování. Zvýšil počet konstrukcí na Taiwanu, například silnice, letiště, přístavy a díky těmto událostem rychle vzrostla taiwanská ekonomika. Vytvořil vlastně ekonomický zázrak.“ „Byl to anděl, který osvobodil Taiwan a povznesl taiwanskou ekonomiku vysoko do nebes.“

Taiwanští studenti se o Jiang Jingguovi vyjadřovali velice emotivně. Dokázal podle jejich výpovědí splnit veškeré atributy zcela vyjímečné osobnosti. Z morálního hlediska jako první vlivný politik přistoupil k vytvoření základů skutečné demokracie. Z hlediska hospodářského znamenaly jeho projekty ve své době skutečný „zázrak Taiwanu“.

39

Jiang Jingguo byl v dotazníku všemi studenty považován za skutečného hrdinu Taiwanu. Především v opozici k jeho otci Čankajškovi. Je považován za tvůrce demokratizačního procesu na Taiwanu a svým způsobem za pokračovatele Sunjatsenova odkazu. Taiwanci jsou Jiang Jingguovi vděčni nejen za zrušení výjimečného stavu 9 , ale také za iniciaci řadu ekonomických reforem, díky nimž se stal Taiwan světově konkurence schopným.

1.4.5 Li Denghui Jiang Jingguo určil před svojí smrtí svým nástupcem rodilého Taiwance Li Denghuie. Významným činem prezidenta Li bylo v roce 1991 odvolání „Dodatků k ústavě platných po dobu komunistické rebelie“. Tímto aktem se prezident vzdal mimořádných pravomocí propůjčujících mu postavení diktátora a současně ukončil formální válečný stav s pevninskou Čínou (Bakešová, Fürst, Heřmanová 2004:157). Klíčovými reformami za funkčního období Li Denghuie byla rekonstrukce Národního shromáždění a zavedení přímé volby prezidenta. Prosazení přímé volby prezidenta prostřednictvím změn ústavního zákona bylo výsledkem podpory DPS a hlavního proudu v KMT okolo Li Denghuie. Toto lze považovat za klíčový akt v dovršení demokratické transformace politického systému Taiwanu. Demokratizací Taiwanu se kontakty s pevninskou Čínou politicky zkomplikovaly, i když samotný vývoj ekonomických a kulturních vztahů směřoval k trendu opačnému (Bakešová, Fürst, Heřmanová 2004:176). Demokratické volbě prezidenta na Taiwanu také lze rozumět jako symbolickému vyjádření vládní kolektivní identity, která i bez oficiální deklarace nezávislosti svou odlišnost od ČLR demonstruje účastí ve všeobecných a přímých volbách prezidenta (Bakešová, Fürst, Heřmanová 2004:159).

9

stanné právo - mimořádné opatření státní moci v oblasti trestního práva. Ve vyjímečných případech se omezí některá občanská práva s cílem odstrašit od páchání zločinů, které jsou za dané situace vysoce společensky nebezpečné. Tohoto odstrašujícího účinku se dosahuje urychleným a zjednodušeným procesem trestního řízení a výrazně zpřísněnými tresty, zpravidla trestem smrti. (http://www.az-encyklopedie.info/s/15005_Stann%C3%A9_pr%C3%A1vo/)

40

„Velmi statečný a vtipný starý muž, který měl vlastní politickou stranu.“ „Byl to první prezident volený občany staršími dvaceti let. Tento krok znamenal mnoho pro naši demokracii.“ „Pan Li byl po panu Jiangovi také skvělým prezidentem. Ustanovil volební právo na každý taiwanský okres. Poslal také studenty do zámoří, aby se naučili nové high-tech dovednosti od USA. Posunul taky taiwanské zemědělství a počítačové technologie na velmi vyspělý stupeň. Byl to on, kdo položil základy technologie na Taiwanu.“ „Byl to první prezident volený Taiwanci. Pokračoval ve snaze Jiang Jinggua vybudovat moderní Taiwan. Byl to skvělý vůdce a hrdina Taiwanu.“ „Byl to první prezident, kterého si mohl zvolit lid bez jakékoliv kontroly vlády.“

Všichni dotázaní studenti vidí v Li Denghuieovi velice významnou osobnost, která pokračovala v demokratizačních procesech po předešlém prezidentovi Jiang Jingguovi. Mezi jeho nejvýznamnější počiny patří ustanovení volebního práva pro všechny občany starší 20 let. Přímá volba prezidenta v referendu značí opět další stupeň v odlišení se od principů aplikovaných v rámci pevninské Číny.

1.5 Demokratizační proces na Taiwanu Tato kapitola do jisté míry tvoří paralelu k samotným podotázkám týkajícím se Li Denghuie a Jiang Jinggua. Ti měli na demokratizaci Taiwanu největší vliv. Zde mne však zajímal skutečný dopad jejich činů na ostrov v rámci demokratizačního procesu. Chtěla jsem se také dozvědět, jak Taiwanci vnímají další stupně vlastní autonomie v rámci možnosti zasahovat do volby prezidenta přímou účastí.

1.5.1 Pluralita politických stran a přímá volba prezidenta Prezident Jiang Jingguo v roce 1987 prosadil zrušení vyjímečného stavu. Moc DPS vzrostla zrušením stanného práva. V roce 1989 následovaly další zákony otevírající možnosti účasti více politických stran ve volbách. Legislativní změny, provedené v první polovině devadesátých let, posilovaly postavení prezidenta vůči parlamentu. Prezident Li Denghui zavedl od roku 1996 přímé volby prezidenta (Bakešová, Fürst, Heřmanová 2004:156-158).

41

1.5.2 Výsledky Pro některé studenty bylo obtížné se k tématu přímo vyjádřit, neboť vzhledem k jejich věku se jich tato událost nedotýkala osobně. Téměř všichni studenti ale byli obeznámeni s politickými činy obou prezidentů.

„Li Denghui nařídil první demokratické volby na Taiwanu. Položil základ skutečné demokracie.“ „Pan Jiang Jingguo i pan Li Denghui toho udělali mnoho pro Taiwan. Opravdu respektuji oba dva. Posunuli Taiwan kupředu. Po nástupu Li Denghuie se stal hlavní rozdíl mezi nimi ten, že pan Li více Taiwan přiblížil skutečné demokratické zemi s vlastní jedinečnou kulturou založenou na tradiční čínské kultuře. Každý obyvatel může volit prezidenta, Taiwan se stal aktivní ve vytváření přátelství mezi zeměmi a snaží se navazovat diplomatické styky.“ „ Položili základy demokracie.“ „Li Denghui učinil Taiwan skutečnou demokratickou zemí.“

Někteří studenti také pozitivně hodnotili aktivní mezinárodní politiku Li Denghuie, zvláště jeho zásluhy ve vytváření přátelských diplomatických vztahů s ostatními zeměmi, čímž Taiwan dále vystupuje z mezinárodní izolace a začíná plnit funkci samostatné země uznávané okolním světem.

42

1.6 Tradiční znaky 1.6.1 Simplifikace tradičních znaků v ČLR Většina zjednodušených znaků jsou výsledkem reforem, které zahájila vláda ČLR v letech 1950 - 1960. Mao Zedong řekl v roce 1952, že proces zjednodušování znaků by se měl týkat nejen strukturální formy znaku, ale také redukcí celkového počtu znaků.10 Taibeiská

vláda

zásadně

odmítá

zjednodušování

složitých

znaků,

ke kterému se uchýlila vláda v Pekingu v zájmu zjednodušení písma. Tvrdí, že neznalost tradičních znaků způsobuje, že většina obyvatel ČLR nedokáže číst klasickou literaturu (Bakešová, Fürst, Heřmanová 2004:24).

1.6.2 Výsledky „Mám ráda tradiční čínské znaky. emohou být zjednodušeny. Je zde mnoho významů v čínských znacích. Kdyby se hodně zjednodušily, mohly by ztratit svůj původní význam. I když je zjednodušená čínština pohodlnější, upřednostňuji tradiční čínské znaky.“ „Rozumím tomu, že zjednodušené znaky jsou jednodušší k naučení a píší se rychleji. Ale podle mého názoru, tradiční znaky ukazují více naši kulturu a to je skutečně nádherné.“ „e, nemyslím si, že by se znaky měly zjednodušit. Představují kulturu a moudrost našich předků. Tradiční čínština je krystalizací pěti tisíc let čínské historie.“ „e, tradiční znaky jsou lepší! Proč? Protože tradiční znaky udržují nejstarší, nejčistší struktury znaků od předků. Po pravdě řečeno, zjednodušené znaky jsou jedním z produktů čínské komunistické vlády. ěkterá slova jsou dokonce tak zjednodušena, že lidé mohou zapomenout skutečný smysl.“

Všichni dotázaní studenti jsou proti zjednodušení tradičních znaků používaných na Taiwanu. Vidí v nich pozůstatek staré čínské kultury i odkaz předků. Někteří studenti uvádí i jako možný důvod ponechání stávajících tradičních znaků možnost ztráty smyslu ve větě či ztrátu smyslu původního. Svým způsobem opět poukazují na zjednodušené znaky používané na pevninské Číně a jsou hrdí na to, že znaky používané na Taiwanu potřebují ke své interpretaci vyšší úroveň vzdělání. Někteří ze studentů připouští, že vzhledem k rychlosti psaní jsou zjednodušené znaky ekonomičtější. Historický odkaz, který však

10

http://roomfordebate.blogs.nytimes.com/2009/05/02/chinese-language-ever-evolving/ ( 2.5.2009)

43

s sebou složené znaky nesou, je pro všechny z nich důležitější. Jedna studentka vyloženě poukázala na souvislost mezi používáním zjednodušených znaků a KS Číny. Odpovědi získané z této části dotazníku usvědčily taiwanské studenty ze silného vztahu ke staré čínské kultuře a historii. Ta s sebou nese kult předků a tradici vztahující se k dávné minulosti pevninské Číny. Simplifikaci tradičních znaků na pevninské Číně vnímají jako novodobý akt, který má na svědomí čínská komunistická strana. S tímto krokem nesouhlasí a rozhodně nechtějí ani do budoucna ke zjednodušení znaků přistoupit.

1.7 Transkripce do latinky 1.7.1 Pinyin Vláda v Taibei odmítá všechny jazykové úpravy zavedené na pevnině v zájmu zjednodušení komunikace s cizinou a v zájmu rychlého psaní znaků. Týká se to především přepisu znaků do latinky. Na pevnině byl úspěšně zaveden systém přepisu do latinky nazvaný pinyin a tento systém byl akceptován v celém světě. Taibeiská vláda zásadně odmítla aplikovat v Pekingu vytvořenou a mezinárodně uznávanou transkripci pinyin a až donedávna trvala na původní anglické. V roce 1996 přijala komise pro reformu výuky nový systém přepisu znaků do latinky nazvaný tongyong pinyin. Podle autorů tohoto systému představuje tongyong pinyin systém přepisu, který vyhovuje „taiwanské kultuře a společnosti”. Při porovnání obou transkripcí zjišťujeme odlišnost ve 13 případech. Zavedení nové transkripce je chápáno jako kompromis. Z politických důvodů nelze přijmout systém vypracovaný na pevnině a z praktických důvodů nelze tento problém neřešit (Bakešová, Fürst, Heřmanová 2004:23).

1.7.2 Výsledky „Pinyin je nejjednodušší způsob pro cizince, jak se učit čínsky. Ale učit se čínské znaky je zajímavé.“ „ Pro mne je pinyin OK, protože cizincům snadněji umožňuje naučit se náš jazyk.“ „Myslím si, že pinyin je užitečný pro cizince na první pohled. Mohou čínštinu správně vyslovovat. Ale je tady mnoho systémů mezinárodních transkripcí, tak by se měly převést pouze do jedné podoby.“ „Pinyin je užitečný pro lidi ze zámoří. Je to dobrá věc. Ale je zde mnoho systémů pinyinu. Raději bychom si měli vybrat jeden a ten používat v celé zemi.“

44

Téměř všichni studenti považují pinyin za užitečnou pomůcku pro výuku a správnou výslovnost čínštiny pro cizince. Podle mého názoru ale studenti příliš ve svých odpovědích nerozlišovali pinyin jako takový a pinyin pouze ve významu přepisu čínského znakového písma do latinky. Studenti zmiňují, že systém mezinárodních transkripcí je nepřehledný vlivem variabilnosti systémů transkripcí a vybízejí k alternativě používání pouze jednoho přepisu. Transkripce pinyin se svými specifickými pravidly přepisu do latinky není u mnoha studentů rozlišena od ostatních typů transkripcí. Název pinyin je i na Taiwanu vžit pouze jako systém přepisu do latinky a není dáván do souvislosti se specificky pojatou transkripcí uznanou vládou Čínské lidové republiky.

1.8 Lékařská péče a tradiční čínská medicína 1.8.1 Zdravotní systém na Taiwanu Na Taiwanu existuje sociální systém, jehož státní podpora nadále stoupá. Pro zaměstnance průmyslových podniků obecně existuje systém zdravotního a sociálního pojištění, které v státních a soukromých formách dle stanoveného poměru financují zaměstnavatel, zaměstnanec a stát (Bakešová, Fürst, Heřmanová 2004: 203).

1.8.2 Tradiční čínská medicína Tradiční čínská medicína je souborné označení pro metody prevence, vyšetření i léčby, vycházející

z

tradičního

čínského

léčitelství.

Na

západě

bývá

zařazována

do

kategorie alternativní medicíny. Mezi metody léčby patří akupresura, akupunktura, masáže, změna stravy a životního stylu, podávání bylin. Na rozdíl od západní medicíny vnímá lidské tělo jako vysoce provázaný celek, v němž stav jednoho orgánu ovlivňuje jiný. Základními pojmy tohoto pohledu na tělo jsou energie, principy Yin a Yang a učení o pěti prvcích11.

1.8.3 Výsledky „a Taiwanu máme státní zdravotní pojištění. ejsem si jist, zda je to tak v Čínské lidové republice.“

11

http://nccam.nih.gov/health/whatiscam/chinesemed.htm (březen 2009)

45

„Myslím si, že je zde rozdíl. a Taiwanu máme státní zdravotní pojištění, péči poskytovanou

vládou.

Každý

taiwanský

obyvatel

má

právo

využít

této

služby.

Většina zdravotních služeb je hrazena vládou a tak i ti chudí mohou býti ošetřeni.“ „Je zde hodně rozdílů! Každý má přístup k bezplatné zdravotní péči, kterou platí vláda.“ „Jako studentka lékařství zde v České republice tvrdím, že tradiční medicína není efektivní. ení to vědecky dokázáno.“ „Pro mne je tradiční čínská medicína jistý druh okultismu. Opravdu neznám princip, podle kterého tato léčba funguje. Upřednostňuji západní medicínu.“

Ze svých osobních zkušeností během neformálních rozhovorů se studenty z Čínské lidové republiky a studenty z Taiwanu jsem vypozorovala jeden zásadní rozdíl v přístupu k lékařské péči. Studenti z Čínské lidové republiky byli nakloněni tradiční čínské medicíně a

harmonickému způsobu života v rovnováze s přírodou. Odmítali chemické léky

s odůvodněním, že veškerá chemie je pro lidské tělo škodlivá a připouštěli svoji léčbu v západním stylu pouze v případě velmi vážných potíží. O čínské medicíně mluvili jako o systému, který pochází z velmi starých filozofických knih. Umění stát se čínským tradičním lékařem je prý velmi náročné a zahrnuje až dvanáctiletá studia. V konfrontaci s těmito názory jsem problematiku lékařství také řešila s taiwanskými studenty. Jejich názor byl velice prozápadní, orientovaný pouze na vědecké poznatky západní medicíny. Někteří taiwanští studenti připustili možnost kombinace západní a tradiční čínské medicíny, která by mohla být ve výsledku ještě prospěšnější pro pacienta. Jako zásadní rozdíl studenti vidí existenci zdravotního pojištění na Taiwanu. To zajišťuje rovný přístup všech obyvatel k lékařskému ošetření. Jaký zdravotní systém je aplikován v Čínské lidové republice, si nejsou studenti zcela jisti.

46

1.9 Systém vzdělávání 1.9.1 Model vzdělávání na Taiwanu Na tomto místě jsem se zajímala o to, jaký rozdíl vidí studenti v systému vzdělávání na Taiwanu a v ČLR.

„Myslím si, že je to téměř stejné. Ale v Čínské lidové republice je větší soutěž.“ „a Taiwanu můžeme mluvit více svobodně a máme více rozvinuté kritické myšlení proti vzdělávacímu procesu, který je aplikován v Čínské lidové republice. Tento systém jsme převzali od USA.“ „Myslím si, že je to téměř stejné, ale nejsem si jist.“ „Podle mého názoru by to mělo být stejné. ěkteří Taiwanci dnes studují v Čínské lidové republice a u nás jsou zase studenti odtamtud.“

Systém vzdělávání v Čínské lidové republice označují studenti jako více soutěživý. Způsob výuky na Taiwanu jim dle jejich názorů dává větší prostor k otevřené diskuzi i možnost samostatně uvažovat. Někteří studenti považují systém výuky na Taiwanu a na pevninské Číně za shodný.

1.9.2 Možnost studia cizích jazyků Dále jsem se zajímala, jak studenti nahlíží na výuku cizích jazyků. Možnost naučit se anglicky na Taiwanu je podle studentů snadné, pokud má člověk zájem. Na Taiwanu je angličtina ve škole povinný jazyk, studium jiných evropských jazyků už by mohlo postrádat kvalifikované učitele. Situaci v Čínské lidové republice hodnotí rozdílně. Možnost naučit se evropský jazyk zde naráží na problémy.

„Myslím, že na Taiwanu můžeme bez obtíží studovat angličtinu, ale pochybuji, že je tomu tak v Čínské lidové republice.“ „Dnes téměř každý studuje angličtinu na Taiwanu, myslím si, že je to skutečně snadné, pokud má člověk zájem. evím, jaká je situace v Čínské lidové republice.“ „Angličtina je povinný jazyk na Taiwanu. Studovat ostatní jazyky je asi obtížnější. Ty se lidé mohou učit na univerzitě. Myslím si, že v Čínské lidové republice postrádají učitele.“

47

Pro jednu studentku ani na Taiwanu není situace s výukou angličtiny uspokojivá. Ne všechny školy mají k dispozici rodilé mluvčí.

„Myslím si, že celková situace se studiem angličtiny na Taiwanu není dobrá. Samozřejmě máme učitele rodilé mluvčí, ale nemají je všechny školy. avíc taiwanští studenti mají pouze velice malou příležitost vyjet studovat do zahraničí, protože ve škole se učí velice pilně a tak mají málo času studovat jazyk v příhodném prostředí. ěkteří Taiwanci mluví plynule anglicky stejně tak jako jinými evropskými řečmi, ale není jich mnoho.“

1.9.3 Starověká čínská literatura V další podotázce jsem se studentů ptala na přínos studia starověké čínské literatury a jejich vztah k této tradici.

„Je užitečné studovat některé knihy. Učí to studenty, jak být dobrým občanem, jak respektovat rodiče, dobré chování. Literatura je jako historie, učí nás vyvarovat se chyb z minulosti.“ „Ano, je užitečné studovat starou kulturu a znát brutalitu starých časů. Tak nebudeme opakovat chyby.“ „Pomáhá mi dozvědět se více o naší kultuře. Mám ji rád, je nádherná.“ „Díky starověké literatuře si připadám moudřejší.“ „Myslím si, že je užitečné studovat starověkou literaturu.“

Všichni dotázaní studenti považují za přínosné studovat starověkou čínskou literaturu. Pomáhá uchovávat stará čínská moudra a najít v nich poučení i pro dnešní dny. Taiwanci nechtějí, aby stará čínská kultura byla zapomenuta.

48

1.10 Spojené státy americké 1.10.1 Americká podpora Kuomintangu v občanské válce Čankajškova porážka v občanské válce roku 1949 byla de facto porážkou USA, které podporovaly KMT. V USA nebylo snadné Čankajška odepsat. Propaganda z dob války mu v očích americké veřejnosti nasadila gloriolu obránce demokracie a křesťanských principů. Nemálo Američanů věřilo, že porážka Čankajška na pevnině nebyla způsobena neschopností KMT, ale komunistickou konspirací v americké vládě a armádě (Bakešová, Fürst, Heřmanová 2004:99). V červnu 1950 vypukla válka v Koreji. Z Taiwanu se stalo území prvořadého strategického významu. USA vyslaly do Taiwanské úžiny válečnou flotilu a znemožnily tím čínské armádě uskutečnit invazi na ostrov (Bakešová 2003: 45). V roce 1954 byla podepsána smlouva o vzájemné pomoci mezi kuomintangským Taiwanem a USA (Bakešová 2003: 46). Až do roku 1965 bylo taiwanské hospodářství závislé na americké pomoci. Spojené státy poskytly Taiwanu pomoc, které se nevyrovná žádná další pomoc poskytnutá USA jiné zemi (Bakešová 2003:51). USA poskytly kuomintangskému režimu nejen materiální pomoc, ale i logistickou. Američtí poradci působili snad ve všech sférách veřejného života (Bakešová 2003: 124).

1.10.2 Změna politiky USA - příklon k ČLR Když koncem 60. let změnila pekingská vláda politickou koncepci, USA přehodnotily svou politiku vůči Číně. Nemohly oficiálně uznávat obě čínské vlády a postupně opouštěly vládu v Taibei a navazovaly styky s vládou v Pekingu (Bakešová 2003: 125). V roce 1971 většina delegátů hlasovala pro přijetí ČLR do OSN. Představitel Taibeie musel OSN opustit (Bakešová 2003: 127).

1.10.3 Výsledky V první podotázce jsem se taiwanských studentů zeptala, jaký je jejich všeobecný názor na USA. „Myslím si, že USA by měly více naslouchat názorům Taiwanců.“ „Amerika nás velmi ovlivnila. Jejich způsob myšlení, kultura. Mám ji rád.“ „Můj názor na USA není moc dobrý. Podpořily Taiwan ekonomicky a vojensky v dávných časech proti komunismu. V mých očích USA rády napadají jiné země, tak jako ve válce v Iráku, Afganistánu.“

49

„Záleží na tom, který prezident USA je zrovna u moci. Ale většinou se o nás příliš nestarají. Jejich jediným zájmem je, kolik peněz a zisku si mohou odnést z Taiwanu.“ „ Je to upadající země.“ Všeobecný názor taiwanských studentů na USA byl značně variabilní. Shodují se v tom, že Amerika i jejich myšlení je hodně ovlivnily. Mnoho studentů vidí v USA zemi, která se příliš angažuje do vnitropolitické scény jiných států. Především za účelem vidiny nějakého zisku. Zmiňovali území, na kterých se nachází ropa a které tvoří významné strategické body.

V druhé podotázce dotýkající se USA jsem se jich ptala, jakou podle nich hrály USA roli v minulosti a jakou roli hrají na Taiwanu dnes.

„Jako bohové.“ „Pro USA představuje Taiwan část překážky komunistické síly z pevninské Číny. Tak USA chrání Taiwan. Doufají, že zůstaneme demokracií a pevninská Čína nebude moci ohrozit USA přímo.“ „Politická situace mezi Čínou a Taiwanem je nyní velice napjatá. Pro USA to představuje příležitost, jak prodávat Taiwanu více zbraní. USA nutí Taiwan dovážet jejich hovězí maso, které obsahuje mnoho chemikálií a je škodlivé pro tělo. Myslím si, že je to díky prodeji zbraní na Taiwan a obchodnímu zisku v zemědělství.“ „USA chrání Taiwan.“ „Myslím si, že USA představují důležitou roli mezi Taiwanci a Číňany. apříklad znovuobnovení vztahů mezi Taiwanem a Čínou.“

V odpovědích na druhou podotázku studenti připouští, že USA hrály důležitou roli na Taiwanu a hrají ji dodnes. Povaha jednotlivých odpovědí se lišila podle osobní preference k USA. Pro některé studenty USA plní funkci ochrany před válkou namířenou z pevninské Číny. Podle jiných jednají USA čistě alibisticky a jejich pomoc není nezištná.

50

Další podotázka se ptala, jaký byl skutečný záměr USA podporovat v minulosti kuomintangský režim.

„Zabránit tomu, aby se komunisté dostali do východní části Asie.“ „Protikomunistický.“ „enechat komunistickou sílu převládnout v Asii. USA prohrály mnoho bitev s komunisty ve Vietnamu, a tak ztratily kontrolu ve východní Asii. Stejná situace byla v korejské válce.“

Studenti odpověděli na danou podotázku jednoznačně. Jako skutečný záměr USA podporovat kuomintangský režim vidí v tom, že USA nechtěly nechat komunismus převládnout v Asii.

Poslední podotázka týkající se USA se zaměřila na to, co podpora USA přinesla Taiwanu a jaký dopad měla na Čínskou lidovou republiku.

„Po příchodu Čankajška na Taiwan, USA dodaly Taiwanu jídlo, zdravotní pomůcky a zbraně. ejsem si jist v tom, jaký dopad to měla na Čínskou lidovou republiku.“ „Podpora USA Taiwanu nebyla skutečná. Dokonce nepodpořily Taiwan v OS, když jsme měly problémy s Čínskou lidovou republikou týkající se členství. Ačkoliv díky USA jsme nyní schopni být proti komunistické Čínské lidové republice. Jiný zisk, který by nám USA přinesly, nevidím.“ „Jejich podpora nám přinesla především vojenské vybavení. Za naše peníze!!. evím, jaký to mělo dopad na Čínskou lidovou republiku.“ „Byla to především ekonomická a vojenská podpora.“

Taiwanští studenti vědí, že USA je podpořily především ekonomicky a přísunem vojenského materiálu. Většina odpovědí byla dále mířena k USA ironickým tónem. To, že USA podporovaly Taiwan, nevidí jako skutečnou pomoc druhému, ale jako prostředek k dosažení dalšího vlastního záměru. Poukazují také na to, že USA nepodpořily jejich členství v OSN a navázaly v 80. letech styky s Čínskou lidovou republikou. Jaký vliv měla podpora USA Taiwanu bezprostředně po prohrané občanské válce na Čínskou lidovou republiku, studenti nevědí.

51

1.11 Tibet 1.11.1 Tibetské povstání proti čínské okupaci Krátce po vzniku ČLR začala vláda hovořit o záměru „osvobodit Tibet, který je nedílnou součástí Číny od cizích imperialistů”.

12

Dalajláma tehdy zaslal dopis

Mao Zedongovi a vyzval jej, aby zabránil vstupu čínských vojsk na území Tibetu. Jednání mezi

komunistickou

vládou

a

tibetskou

reprezentací

se

uskutečnila

v Dillí

(Bakešová 2003: 27). Poměry se vyhrotily v letech 1958-59. V Pekingu převládl názor, že je možné do komunismu vstoupit jedním velkým skokem 13 (Bakešová 2003:31). Tibet se v dobách studené války stal důležitým strategickým územím. USA živily myšlenku ozbrojeného povstání Tibeťanů proti Číňanům aktivně od roku 1956. Na jižních hranicích Tibetu vybudovaly

USA

výcvikové

základny,

zformovala

se

dobře

vyzbrojená

Dobrovolnická armáda národní obrany. Na počátku roku 1959 se situace stala neudržitelnou. Povstalci kontrolovali značnou část tibetského území a tibetská vláda odmítala vyhovět požadavkům Pekingu a vyslat proti

povstalcům tibetskou armádu. Protičínsky orientovaná část tibetské politické

reprezentace sestavila ve Lhase vládu, která vydala prohlášení anulující dohodu14 podepsanou v Pekingu v květnu 1951 (Bakešová 2003: 31). V noci 17. března dalajlama uprchl směrem k Indii, kde požádal o politický azyl. 19. března ostřelovala čínská armáda strategicky důležitá místa ve Lhase včetně dalajlamova paláce. Při ostřelování zahynulo 12 000 lidí. Povstání bylo krvavě potlačeno a ti, kdo byli většinou pochytání, byli i potrestáni. Indická Dharamsala se stala střediskem Tibeťanů v exilu. Od roku 1960 tam sídlí tibetská exilová vláda i její nejvyšší představitel dalajláma (Bakešová 2003:33). V roce 1971 západní mocnosti v čele s USA přestaly ignorovat komunistickou vládu v Pekingu, uznaly její právo zastupovat Čínu v OSN. V zájmu normalizace styků s ČLR zastavily USA v roce 1971 podporu ozbrojeného hnutí tibetského odporu. Výcvikové základny byly zrušeny, ustaly dodávky zbraní (Bakešová 2003:35). 12

Na počátku 20. st. byly podepsány dohody, podle kterých nesměla tibetská vláda řešit své záležitosti bez účasti VB, během 2. světové války se o Tibet začaly také zajímat USA (Bakešová 2003:26-27). 13 Velký skok – druhý pětiletý plán hospodářského vývoje v roce 1958, kdy stratégové čínské revoluce přijali Maovu tezi, že ideologickou kampaní je možno donutit masy lidí k maximálním výkonům. Nejzávažnějším rozhodnutím bylo zvýšení výroby oceli a zakládání lidových komun. Výsledkem byl nedostatek životních potřeb, na který zemřelo v Číně 20 milionů lidí (Bakešová 2003:65-69). 14 Dohoda o opatřeních k mírovému osvobození Tibetu – Tibeťané ji byli nuceni podepsat poté, co OSN zamítla jejich žádost zabránit čínské invazi do Tibetu (Bakešová 2003:28).

52

1.11.2 Liberalizace po smrti Maa Po smrti Mao Zedonga v roce 1976 došlo v Číně k podstatnému uvolnění. Uvolnila se i četná represivní opatření proti Tibetu. V roce 1984 přijelo do Tibetu asi 100 tisíc čínských odborníků, jejichž úkolem bylo podílet se na vybudování 24 projektů. Jednalo se o průmyslové podniky, hotely, nemocnice a školy, které měly Tibet ekonomicky integrovat do vlastní Číny. Podle představ pekingské vlády je to záslužná modernizace zaostalého regionu. Podle představ Tibeťanů to není nic jiného než necitlivá devastace přírody, tradic a přirozeného způsobu života (Bakešová 2003:37).

1.11.3 Výsledky V této kapitole jsem se chtěla od taiwanských studentů dozvědět, jak vnímají situaci Tibetu. Tato otázka byla nadále rozdělena do tří podotázek zaměřených na jednotlivé nejdůležitější body této politicky i morálně diskutované problematiky. První otázka byla opět všeobecně položená a zněla ve smyslu, co si studenti myslí o situaci v Tibetu.

„Bude to pro Tibet velmi ubohá budoucnost. Je to jako házení vajec na kameny. Ale jsem velice dojat odvahou Tibeťanů.“ „Je to komplikovaná otázka, nevím.“ „Je to velice hrozné... Čínská vláda se snaží zakrýt povstání v Tibetu. emyslím si, že by se to mohlo vyřešit v brzké době. Myslím si, že Tibet je kulturně odlišný od Číny. Je to ta stejná situace jako s Taiwanem. Čínská vláda nechce nikoho nechat nezávislým. avíc Tibet představuje dobré strategické místo v Asii.“ „Je to stejné jako s Taiwanem. Tibet po celou dobu své historii patřil Číně pouze krátce, během vlády dynastie Qing. Předtím byl nezávislý více než 1500 let. Čínská lidová republika je nenasytná...“

Situaci v Tibetu vnímají studenti jako ekvivalentní situaci s Taiwanem. Sympatizují s odvahou Tibeťanů a zatracují vládu ČLR. Nelíbí se jim vnucování čínské kultury kultuře, která je odlišná, i způsob, jakým se to děje. Druhá podotázka se přímo dotýkala chování vlády ČLR k Tibetu. Studentů jsem se přímo zeptala, zda postoj vlády ČLR považují za správný. „e. estarají se o lidská práva. A to je špatně.“

53

„ejsem si jista. Všechno, co existuje, má své důvody. emohu říci, že je to správné, ale ani na 100%, že je to nesprávné. Podívejme se na ekonomický nárůst Číny a další věci. Mimochodem, myslím si, že vláda ČLR nyní jedná s občany mnohem lépe a jinak, než za vlády pana Maa. Slyšela jsem to od svých čínských přátel.“ „evím… Je to takový druh vlády. Ale já mnohem více upřednostňuji naši vládu“. „e. Jsou velice nebezpečně zabednění.“ „Myslím si, že je to naprosto špatné. Zvláště ta nečestnost vlády skrývat negativní zprávy.“

Podotázka dotýkající se přímo postoje vlády ČLR k Tibetu vyvolávala podobné reakce jako otázka dotýkající se celkově Tibetu. Zde však odpovědi nebyly pouze negativní a zaznamenala jsem i nejistotu ve správnosti chování vlády ČLR. Negativa namířená k vládě ČLR ovšem převažovala. Jedna studentka také zmínila zlepšení postoje vlády k občanům ČLR z hlediska lidských práv a tato skutečnost jí dala příležitost klasifikovat chování vlády ČLR neutrálně. Vycházela ze zpráv, které jí podávají přátelé z ČLR. V posledním bodě jsem se soustředila na to, jaká je jejich představa možného budoucího politického uspořádání Tibetu a zda si studenti myslí, že by se mohl stát nezávislým státem s dalajlámou v čele.

„e, nemyslím si, že by se mohl stát Tibet nezávislým státem v čele s dalajlámou. Dalajláma je pouhý symbol, ne politik.“ „e, bojovat proti Čínské lidové republice a vyhrát je téměř nemožné. ezáleží na tom, kdo by byl v čele.“ „Je to nepředvídatelné. Ale podporuji je.“ „Myslím si, že je to těžké, protože ČLR jim to nedovolí.“ „Myslím si, že by mohl, ale nestane se to.“ „Ano, ale pouze pokud jim to Čína povolí. ČLR není dobrá, ale nyní je mocná.“

Taiwanští studenti jsou toho názoru, že budoucnost Tibetu je silně ovlivněna záměrem ČLR. Ta jim neumožní, aby se Tibet stal nezávislým státem. Podle některých studentů by k tomu měl předpoklady, ale jakýkoliv boj s ČLR je podle nich marný. Na to je ČLR nyní příliš mocná. Všichni studenti jsou kvalitativně nakloněni Tibeťanům a podporují je. Opět je zde vidět paralela mezi situací v Tibetu a problémy Taiwanu s ČLR.

54

Osobnost dalajlámy podle většiny z nich není důležitá, neboť pokud se v odpovědi jeho jméno ukázalo, tak pouze v souvislosti s tím, že je to symbol Tibetu. Není to politik, který by byl vybaven schopnostmi vést zemi. Většina studentů, se ale přímo k dalajlámovi v dotazníku vůbec nevyjádřila.

1.12 Komunistická strana a prezident Hu Jintao 1.12.1 Komunistická strana ČLR První krok organizovaného komunistického hnutí v ČLR byl učiněn příjezdem Grigorie Vojtinského, vyslaného 3. internacionálou. Pod jeho vedením se v červenci 1921 uskutečnil v Šanghaji zakládající sjezd KS Číny. Mezi zakladatele strany patří Chen Duxiu a Li Dazhao (Bakešová 2001: 36). Početnost strany rostla. V roce 1925 měla 1000 členů a v roce 1945 počet vzrostl na 1,2 milionů. V roce 2007 podle čínských médií měla KS Číny přes 73 miliónů členů15.

1.12.2 Hu Jintao V dubnu roku 1964 vstoupil do KS Číny a absolvoval univerzitu v Pekingu. V 80. letech 20. st. byl činitelem Komunistického svazu mládeže a Všečínské federace mládeže. Poté zastával funkce v provincii Guizhou a v Tibetské autonomní oblasti. V letech 1998-2003 působil na postu viceprezidenta ČLR. Od roku 2002 je generálním tajemníkem Ústředního výboru KS Číny a prezidentem ČLR od roku 2003. Většina pozorovatelů tvrdí, že Hu Jintao během dekády zajistil zemi permanentní ekonomický nárůst a modernizaci čínské infrastruktury. Za úspěch jsou také považovány dvě mezinárodní události: Olympijské hry 2008 v Pekingu a 2010 Expo v Šanghai. Navíc Hu Jintao se přiblížil k Taiwanu. Je ceněn za to, že zlepšil vztahy mezi Taiwanem a pevninskou Čínou. Během jeho prezidentství obchodní vztahy mezi oběma zeměmi výrazně vzrostly.16

15 16

http://news.xinhuanet.com/english2010/china/2011-06/24/c_13947698.htm ( 24. 6. 2011) http://www.chinadaily.com.cn/china/2007-10/22/content_6196354.htm (22. 10. 2007)

55

1.12.3 Výsledky „Hu Jintao je skvělý vůdce. ení agresivní a tvoří v Číně dobrou ekonomiku. On je dobrý, ale stále má okolo sebe lidi, kteří moc dobří nejsou.“ „Určitě to má dobré a špatné stránky. Dobré je to, že vytvořili z Číny jeden z největších ekonomických systémů světa. Špatné je to, že lidé nemají v ničem svobodu. Myslím si, že prezident Hu Jintao tvoří dobré vztahy s Taiwanem. Po ekonomické stránce i v jiných oblastech. Vím, že komunistická strana ČLR se přeměňuje do jiného systému, než ten, který je v Koreji. ení to ten komunismus, který byl za časů pana Maa.“ „Ve většině komunistických zemí je politická síla koncentrována a není zde ekonomická svoboda. Ale Hu Jintao zlepšil ekonomické svobody...“.

Všichni dotázaní studenti do jisté míry sympatizují se současným prezidentem ČLR. Za jeho záslužné činy považují progresivní ekonomický rozvoj země i navázanou obchodní spolupráci s Taiwanem. KS Číny vidí dnes na cestě k proměně. Spatřují liberalizaci systému v mnohých bodech a jeho transformaci do podoby, která zřejmě v budoucnu bude ještě odlišnější od jiných komunistických režimů a od toho, který byl aplikován v době Mao Zedonga.

1.13 Lidská práva a trest smrti V této části práce jsem se zaměřila na vnímání lidských práv a trestu smrti jak v ČLR, tak na Taiwanu. Základní východiska pro tuto kapitolu mi poskytly neformální rozhovory s taiwanskými studenty. Ti často vyzdvihují nerespektování lidských práv na pevninské Číně v opozici k Čínské republice na Taiwanu. Z jejich vyprávění jsem se dozvěděla, že trest smrti je v Čínské republice na Taiwanu také aplikován. Podmínkou pro udělení trestu smrti jsou zde velmi závažné zločiny jako např. mnohonásobné vraždy. Často dochází k tomu, že trest smrti je u zločince zmírněn na trest doživotního vězení či dokonce po odpykání části trestu jsou propuštění na základě dobrého chování. V opozici k tomu studenti spatřují v ČLR zemi, kde jsou tresty smrti udělovány bez dostatečného soudního přezkoumání a nepřiměřené vzhledem ke spáchanému zločinu. Jako úvodní otázku k tématu, který se zabývá lidskými právy, jsem se studentů v dotazníku zeptala, zda navštívili ČLR a zda zde byli svědky nějakého porušování lidských

56

práv. Všichni studenti navštívili ČLR, ani jeden z nich nebyl svědkem žádného porušování lidských práv během svého pobytu.

1.13.1 Legitimita trestu smrti V druhé podotázce jsem se studentů ptala, jaký je jejich všeobecný názor na udělování trestu smrti.

„Má to dobré a špatné stránky. Trest smrti pro ty, co spáchali vraždu, je férový pro pozůstalé. Ale na druhou stranu nevinní lidé mohou zemřít v důsledku justičního omylu. Pro mne na tuto otázku neexistuje absolutní odpověď, jestli je trest smrti správný nebo ne“. „Je to strašné. Trest smrti je naší ostudou.“ „Je to velice diskutabilní. Je jisté, že někteří by měli zmizet, ale kdo jsme, že můžeme posuzovat kteří?“ „ Jsem pro trest smrti.“ „Jsem pro trest smrti, ale musíme být velice opatrní, než ho udělíme.“ „Je nezbytný, zvláště pro zvlášť závažné činy.“

Pouze jeden student ze všech dotázaných se k trestu smrti staví vyloženě záporně. Ostatní studenti si nejsou zcela jistí legitimitou trestu smrti a nabádají k opatrnosti při jeho udělování. Někteří studenti také trest smrti podporují.

1.13.2 Trest smrti a politická stabilita země V další podotázce jsem zjišťovala, jak studenti nahlíží na efektivnost trestu smrti pro zajištění politické stability země.

„Trest smrti zajistí, že každá osoba se bude snažit dodržovat zákon. Je to jako v Americe. Každý stát to má jinak, ale většina států USA uděluje trest smrti. Je to kontroverzní otázka. Proč někdo, kdo zabije mnoho nevinných, by měl zůstat 20 - 30 let ve vězení a pak vyjít na svobodu a vraždit znovu?“ „ Je to zvláštnost naší kultury. Lidé v ČLR i lidé v Čínské republice na Taiwanu nejsou stále ještě dostatečně civilizovaní. Myslí si, že je správné jednat ve stylu oko za oko, zub za zub.“

57

„Myslím si, že trest smrti je efektivní k zajištění politické stability. Ale příliš extrémní, a to je špatné.“ „Trest smrti není aplikován pro zajištění politické stability. aše země, která je demokratická, potřebuje jiné prostředky ke zlepšení.“

Studenti se rozhodně nedívají na trest smrti jako na prostředek, kterým by se měla zajišťovat politická stabilita. Připouští, že tento postup může být efektivní, ale je příliš extrémní a nepřísluší se udělovat ho v zemích, které se označují za demokratické. Jeden student považuje trest smrti za druh kulturní nevyzrálosti typický pro asijské země. Jedna studentka, která s trestem smrti souhlasí, naopak poukazuje na to, že většina států USA trest smrti aplikuje. Pokud bych celkově shrnula záznam z výzkumu dotýkající se trestu smrti, mohu zaznamenat, že studenti jsou spíše pro udělování trestu smrti. Ale souhlasí s ním pouze v případě závažných kriminálních, ne politických zločinů. Zamýšlí se také nad určitou skepsí tohoto soudního prostředku v souvislosti s možností justičního omylu a jeho nezvratitelností.

1.13.3 Trest smrti v ČLR a na Taiwanu V souvislosti s vnímáním lidských práv jsem se v poslední podotázce studentů zeptala, jaký hlavní rozdíl vidí mezi ČLR a Taiwanem.

„a Taiwanu můžeme mluvit svobodně a svobodně protestovat proti vládě. K tomu můžeme použít i média. V ČLR za to zemřeš!” „Demokracie versus komunismus.“ „a Taiwanu se respektují lidská práva a svobody.“

Studenti opět jednoznačně vnímají hlavní rozdíl mezi ČLR a Taiwanem v oblasti respektování lidských práv na Taiwanu a možnosti svobodně vyjadřovat své názory. Poukazují na to, že nesouhlasit se stanoviskem vlády v ČLR by mělo neblahé následky.

58

1.14 Ekonomika a životní standart 1.14.1 Životní úroveň na Taiwanu Od šedesátých let se řízení ekonomiky osamostatnilo od amerického vlivu a Taiwan mohl díky poválečnému uspořádání světa participovat na mezinárodní obchodní výměně. Větší tlak k ekonomické liberalizaci nastal až s procesem liberalizace politické od konce osmdesátých let. Vláda v této dekádě uvolnila přístup zahraničního zboží na domácí trh. Vedle USA, kam dosud směřovala většina vývozů, se Taiwan snažil expandovat také do jihovýchodní Asie a na západoevropské trhy. V devadesátých letech se Taiwan také proměňoval v exportéra kapitálových investic. Velkou měrou se taiwanský kapitál soustředil na prostor pevninské Číny, avšak investiční aktivity se na druhou stranu staly také předmětem úvah o budoucí ekonomicko - strategické provázanosti s ČLR, která by mohla mít politické konsekvence (Bakešová, Fürst, Heřmanová 2004:200-203).

1.14.2 Dnešní ekonomické ambice ČLR Na počátku 21. století nárůst čínské ekonomiky překračuje deset procent. Stala se symbolem úspěchu a zároveň hrozbou pro již zavedené ekonomiky v Evropě, Asii i Severní Ameriky. Ty se obávají konkurence, které nebudou schopny čelit. ČLR navázala hospodářskou spolupráci s africkými zeměmi a Kazachstánem. Odtud plánuje dovážet ropu a zemní plyn17.

17

http://ekonomika.idnes.cz/cinsky-rust-nabral-nejrychlejsi-tempo-za-11-let-fqz/ekonomika.aspx?c=A070125_091902_ekonomika_plz (25. 1. 2007)

59

1.14.3 Výsledky V první podotázce jsem se ptala, jaký hlavní ekonomický rozdíl vidí studenti mezi Taiwanem a ČLR, případně jak by charakterizovali vzájemný vztah.

„Taiwan potřebuje ČLR, aby prosperoval. ČLR potřebuje Taiwan, aby mohla produkovat své výrobky.“ „a Taiwanu je většina měst rozvinutých. V ČLR je to pouze malá část.“ „evidím moc velký rozdíl. ČLR v minulých letech v mnohém zlepšila. Převzala znalosti ze Západu a od Taiwanu.“ „Taiwanská ekonomika je založena na počítačové technologii, vysoké technologii. Taiwan je velice malý v porovnání s ČLR, a proto potřebuje jiné znalosti, aby mohl konkurovat ve světě. Ekonomika ČLR je založena hlavně na zemědělství a má mnohem levnější pracovní sílu, levnější než v jiných zemích. ČLR tak přitahuje mnoho zahraničních investic.“ „a Taiwanu je ekonomika stejná jako v jiných zemích, v ČLR je ekonomika kontrolována vládou.“

Studenti odpovídali většinou rozdílně. Každý z nich zvolil specifickou preferenci, podle úhlu pohledu na daný problém. Hlavní rozdíl mezi ekonomikou Taiwanu a ekonomikou ČLR vidí v mnoha aspektech. Mezi ty nejdůležitější patří rozdíl v dominujícím ekonomickém zaměření, v přílivu zahraničních investic do ČLR v důsledku levné pracovní síly a v kontrole ekonomiky vládou v ČLR. Na druhou stranu někteří studenti přiznávají, že ČLR v posledních několika letech převzala mnohé znalosti Západu a rozdíly mezi ní a Taiwanem jsou zanedbatelné.

Druhá podotázka se dotýkala životního standartu obyvatel ostrova Taiwan v porovnání se standardem života obyvatel ČLR.

„Mnohem více se mi líbí na Taiwanu. a Taiwanu je čistší životní prostředí.“ „U nás je to mnohem lepší. Staráme se o náš systém, stravu a životní prostředí. Lidé z ČLR mohou pouze trpět a poslouchat příkazy jako roboti.“ „Životní standart je lepší na Taiwanu. V ČLR je mnoho padělků.“

60

„Můžeme mluvit svobodně, žijeme bezpečně. emusíme si dělat starosti s tím, že nás bezdůvodně zatknou...” „Životní standart je lepší na Taiwanu než v ČLR. Ve všem perspektivnější.“ „Průměrná kvalita života na Taiwanu je mnohem vyšší než v ČLR. Protože ČLR je mnoho let pod vládou komunismu a je to uzavřená společnost. Ale ve velkých městech jako je Peking, Šanghai je v ČLR stejně tak dobře jako v hlavním městě Taiwanu. V ČLR je mnohem větší rozdíl mezi bohatými a chudými než na Taiwanu.“

Všichni studenti si myslí, že životní úroveň je lepší na Taiwanu a každý z nich udává důvod svého názoru. Životní standart podle nich koresponduje s celkovou liberalizací a demokratizací společnosti na Taiwanu. Jedna studentka ve své výpovědi připustila, že velká čínská města se dnes mohou srovnávat s hlavním městem Taiwanu.

1.15 Obraz ČLR v taiwanských médiích 1.15.1 Definice médií Média jsou veřejné sdělovací prostředky s velkým počtem oslovených příjemců. Klasickými médii byly dlouho rozhlas, televize, tiskoviny. V poslední době je jedním z nejvlivnějších médií internet18.

1.15.2 Výsledky V této části jsem se zajímala o to, jaký obraz podávají média na Taiwanu o ČLR.

„ Velmi škaredý.“ „Taiwanská média jsou naprosto svobodná. Lidé mohou mluvit o čemkoliv. V ČLR média vlastní vláda, jsou nástrojem propagandy.“ „Špinavá země, pirátské kopírování, napodobeniny, špatná kvalita jídla.“ „Dobré i špatné věci. Mezi ty dobré patří: krásná místa k cestování, některé místní speciality, starověké budovy, vědecké výzkumy... Mezi ty špatné patří: špinavé životní

18

http://www.cliffsnotes.com/study_guide/The-Role-and-Influence-of-Mass-Media.topicArticleId26957,articleId-26946.html (23. 11. 2012)

61

prostředí, lidé s ubohými zvyky, hrozné zprávy týkající se Tibetu a lidských práv v některých malých městech.“

Jaká je skutečnost samozřejmě objektivně nyní nemůžeme zjistit, ale většina studentů odpověděla, že média na Taiwanu nevypovídají o ČLR příliš dobře. Pouze jedna studentka zmínila, že média podávají i kladné zprávy. Ty se týkají především cestopisných záležitostí. Negativa poukazují na nedodržování lidských práv a znečištěné životní prostředí.

1.16 Budoucnost Taiwanu Poslední část svého výzkumu jsem věnovala otázce budoucího směřování Taiwanu. Neformální rozhovory mi již přinesly určité subjektivní informace taiwanských studentů. Na základě těchto rozhovorů vyjadřujících strach z budoucnosti jsem se v poslední otázce dotazníku zeptala, zda se podle jejich mínění Taiwan stane nezávislým státem či se stane součástí ČLR a z jakého důvodu si toto myslí.

„Budoucnost Taiwanu je v našich rukách, v mladé generaci. Vím, že na Taiwanu je ještě nějaký potenciál, že to může být lepší. Protože je ale na nás kladen pracovní tlak, více a více mladých lidí ztrácí zájem a nevěnují pozornost tomu, co se děje s Taiwanem. Myslím si, že politická situace na Taiwanu je těžká stejně tak jako na mnohých jiných místech na světě. Je zde hodně korupce. V budoucnu to může být ještě horší. Právě nyní je pro Taiwan nemožné být nezávislým navzdory tomu, že my Taiwanci chceme být nezávislí a chceme, aby na nás bylo nazíráno jako stát s vlastní národní identitou. Ve světě ale panuje zákon džungle. Silnější, větší si diktuje podmínky. Taiwan má polovinu rozlohy České republiky. Kdyby přišla válka, Taiwan nemá proti ČLR šanci. Jestliže by se situace skutečně takto zhoršila, většina zemí by Taiwanu nepomohla. echtěly by ztratit příležitost ekonomicky spolupracovat s ČLR. V tomto století mocné země se zbraněmi mají moc udělat cokoliv, navzdory tomu, že tvrdí, že mají rády mír.“ „Myslím si, že současný stav se udrží ještě velmi dlouho. Protože je to dobré pro všechny. Pro Taiwan, Čínu, Ameriku a další. I přesto chceme být nezávislí. Ale Čína je na toto tvrdá. A my nechceme válku...” „Budeme nezávislí. echceme válku, ale rozhodně si nemyslíme, že ČLR je nějakým způsobem spojena s naší národností!! EÁVIDÍM ČÍU.“

62

„Myslím si, že se udrží současný stav. ebo se zformuje unie, ale zůstaneme politicky nezávislí.“ „Tak, jak se taiwanská ekonomika stává více a více závislou na ČLR, tak si myslím, že jednoho dne nás ČLR pohltí a Taiwan nebude existovat... Je to velice smutné, ale možná se Taiwan stane součástí ČLR. Osobně stále doufám v to, že zůstaneme nezávislí.“ „Taiwan je už nezávislý....“

Všichni studenti vyjadřují přání, aby se Taiwan stal nezávislým státem. Někteří studenti jsou optimističtí více, někteří méně. Žádný z nich ale nechce válku s ČLR.

63

Závěr Závěry, které vyplynuly z prováděného kvalitativního výzkumu, pomohly k ozřejmění stěžejních faktorů, které vytvořily novodobý fenomén nazvaný „taiwanská národní identita”. Osoby, které se ztotožňují s tímto pojmem, vyjadřují pocit sounáležitosti ke skupině, která se chce vymezit vůči Čínské lidové republice. Za tímto přáním stojí nesouhlas s celou řadou postojů, které zastává vláda na pevnině. Stěžejním prvkem celého výzkumu se stala prodemokratická tendence charakterizující téměř všechny jednotlivé kapitoly. Taiwanci si váží demokracie a s ní spojenými atributy svobody. Nositelé myšlenek určitých stupňů demokratizačního procesu jako Sunjatsen, Jiang Jingguo a Li Denghui jsou dodnes na Taiwanu živě oslavováni. Práva, která s sebou demokracie na Taiwanu nese, jsou hrdě konfrontována se stávajícím politickým systémem na pevninské Číně. Určité rysy charakteru ostrova jistě utvořilo i Japonsko. Vliv kultury této země zanechalo v Taiwancích živý odkaz až do současnosti v nejrůznějších podobách. Padesátiletá japonská nadvláda a pomoc USA jsou na ostrově považovány za základ ekonomického vývoje po 2. světové válce. Myslím si, že vznik myšlenky vlastního specifického národa se vůbec mohl zrodit pouze v zemi, kde k tomu byly učiněny předpoklady. Taiwanci sami hodnotí vývoj svých postojů jako výsledek kritického způsobu přemýšlení, kterým se také odlišují od způsobu myšlení lidí na pevninské Číně. Výzkum potvrdil hypotézu, že „taiwanská národní identita” se zrodila především z pocitu odcizení se způsobům, které jsou aplikovány na pevninské Číně z důvodu politického režimu. Neboť je to právě politický režim, který vytvořil bariéru mezi oběma zeměmi po občanské válce. Taiwanci rozhodně nepovažují ostrov za jednu z provincií Čínské lidové republiky, ale za samostatný demokratický stát, jehož jsou příslušníky. Navzdory negativním projevům vůči komunistické Číně výzkum odhalil silný vztah Taiwanců k čínským předkům a snahu uchovat všechny tradice vztahující se ke kultu minulosti. Mají rádi starověkou čínskou literaturu i ponaučení, které jim z ní vyplývá. Obyvatelé ostrova si za každou cenu přejí uchovat tradiční čínské znaky, které jsou vyjádřením nejčistší struktury jejich významu. Zjednodušené znaky jako produkt čínské komunistické vlády ztrácí svůj skutečný smysl. Taiwanci inklinují k poznání, které je vědecky ověřené a prozápadně orientované. Přinejmenším je tomu tak v případě lékařské vědy. Tradiční čínskou medicínu, vysoce ceněnou na pevnině, považují za jistý druh okultismu.

64

Z kapitoly dotýkající se tibetské otázky je možno rozpoznat jistou paralelu. Existující problémy Tibetu a celistvosti jeho území jsou interpretovány s povzbudivou emocionální angažovaností na straně Tibeťanů. „Taiwanská národní identita” sdílí podobný osud jako „tibetská národní identita”. Každá z nich bude bojovat za přiznání své nedotknutelnosti a obhajovat svá práva před Čínskou lidovou republikou. Výsledné dějství tohoto procesu ovšem zůstává nejisté. V důsledku rostoucí ekonomické síly a územní rozlehlosti Čínské lidové republiky si Taiwanci uvědomují svoji zranitelnost. Vědí také, že v případě války by do tohoto konfliktu na straně Taiwanu nezasahovaly jiné státy. Ztratily by totiž výhody ekonomické spolupráce s Čínskou lidovou republikou. Budoucnost svého státu však Taiwanci berou do svých rukou a nabádají k větší angažovanosti. Udržitelnost současného stavu také považují za příznivý jev a kladně hodnotí stávajícího čínského prezidenta Hu Jintaa, který bariéry mezi oběma zeměmi značně prolomil. Především po ekonomické stránce se vztahy výrazně zlepšily. Navzdory vyjádřené opovržlivosti vůči KS ČLR, bylo možno ve výpovědích studentů spatřit naději na transformaci této strany do jiné podoby. Ta již nyní umožňuje občanům pevninské Číny využívat jiná práva a svobody, než tomu bylo v minulosti. Nakolik však bude tento jev ještě progresivnější a do jaké míry ovlivní vztahy mezi pevninskou Čínou a ostrovem Taiwan v budoucnu však zůstává prozatím otázkou.

65

Thesis Abstract The thesis focuses on the relationship of the inhabitants of the Taiwan island towards mainland China. The qualitative research methods were used to answer key questions about the liaisons between the inhabitants of the People’s Republic of China and the Republic of China. An introductory theoretical frame precedes the research which is necessary for providing greater insight into the respective relationship. The representative sample of respondents of the Taiwanese population was narrowed down to participants, aged 20-25, studying currently at the Faculty of Medicine and Dentistry of Palacky University in the Czech Republic. The interpretation of the conducted qualitative research is divided into

several

thematic

categories,

each

complemented

with

an

introduction

into the corresponding category. In the thesis were used exact quotations of the respondents. Following the thematic category, an analysis of the test and interpretation of the responses was facilitated. The conclusion presents the results of the research analysis and outlines possible development of the relations in the future.

Key words: Taiwan, the People’s Republic of China, international relationships, qualitative research, analysis, comparison

66

Seznam literatury: BAKEŠOVÁ, Ivana, FÜRST, Rudolf a HEŘMANOVÁ, Zdenka. Dějiny Taiwanu. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2004. 303 s. BAKEŠOVÁ, Ivana. Čína ve 20. století. 1. díl. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2001. 126 s. BAKEŠOVÁ, Ivana. Čína ve 20. století. 2. díl. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2003. 218 s. FAIRBANK, John K. Dějiny Číny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2010. 653 s. HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum. Praha: Portál, 2008. 408 s.

67