Petr Rálek, Jiří Martinčík
Indiana Jones a n– tá křížová výprava
scénář divadelní hry
Osoby: IJ Indiana Jones LK Lara Kroft KŠ Klára Šrot, maminka P Pán vektorového prostoru EZ Dr. Emanuel Zloch, prom. sběr M Exponát manželky AA Agent Anče AK Agent Kuba, Hlas profesora AT Agent Tajnej O Ing. Opilec Filozof, CSc. R Rytíř Alfons Straka obecná
Prolog. Po přednášce snáze umíš najít báze! P Pultík, tabule, přichází P v bílém plášti, zálibně se rozhlíží po okolí. P: Tak vás tu pěkně vítám na první přednášce. Vidím spoustu známých tváří. To mě těší, že se vám loni – vám i předloni, že jo? – můj předmět tak líbil. Začal bych zase obecným přehledem, to se neoposlouchá. Průběžně listuje zápisky, píše na tabuli. Nakreslí šipku. P: Tak tohle je vektor. Ve dvě dé. Vektor můžeme mít i ve tři dé. Fyzici obvykle ve tři dé skončí, my matematici si můžeme vytvořit vektor, jaký chceme, a to je na tom to pěkné, že ano? Prosím, neplést si vektor se slovem rektor. Otočí list, Konopova fotka. P: Ale i takový rektor je vlastně vektor, že jo? No ve vektorovém prostoru rektorů, že jo? Blbej fyzik by rektorovi vektorovi nakreslil šipku, takhle nějak, a bejt to navíc mechanik, pošle rektora silou F ve směru té šipky někam – no teda někam ve směru šipky. Pardon, v tomto případě bude lepší tento směr. Překreslí šipku směrem nahoru na šipku směrem dolů. P: Což je vlastně pro nás matematiky blbost, že jo, kam bysme rekotra posílali, ale my jsme vlastně k vektoru rektora přičetl jiný vektor a co nám vyjde, no? Správně, zase vektor, teda rektor. Otočí list, Kůsova fotka. P: Ale to jsem nějak odbočil. Ano, správně, vektorový prostor. To může být cokoliv. Vektorový prostor rektorů, prostor šipek, prostor brambor. A když máme bázi toho prostoru, můžeme z ní nakombinovat jakýkoliv vektor z toho prostoru, no představte si to! Třeba ty brambory – když mám správnou bázi vektorového prostoru brambor, tak z ní nakombinuju jakýkoliv vektor z prostoru brambor. Teda zrovna já z brambor nic nenakombinuju, ale třeba moje maminka umí skvěle nakombinovat bramborovou kaši a cokoliv jiného z brambor. Pro sebe si mumlá. P: Moje žena, ať nakombinuje cokoliv, ani prasata to nežerou. Matematika ji nikdy nešla. K auditoriu. P: Najít bázi není vždy snadné. Ale bez báze jste zase nahraný, že jo. Ale když zase umíme bázi najít, to jsme pak borci! Páni vektorového prostoru jsme! No to vlastně ne, zapište si laskavě za uši, že pán vektorového prostoru jsem tu já. Proč? No prostě proto, že jsem Pán vektorového prostoru! Co je zase? Někdo z publika se přihlásí a vznese dotaz. Divák: A prosím vás, kdy se budeme učit integrovat? P: Člověče, kupecké počty se vyučují na kupecké fakultě. Nebo na základní škole. To jsou snad nutné podmínky k přijetí na vysokou školu, ne? Psát, sčítat, odčítat, integrovat! Dnes, zdá se, stačí
umět se podepsat. Umíte se podepsat? Ano? Výborně, tak se napište do seznamu docházky a připište si tam černý puntík, příště si vás vyvolám! Kouká na tabuli. Otočí list. P: Takže integrál. Archimédes, Leibnitz, Newton, Fourier, Gauss, Cauchy, Riemann! Postupně píše na tabuli. P: Ti všichni vydláždili cestu integrálu do jeho světlé budoucnosti. Kdo je další? Kdo je ten, kdo zatloukl poslední hřeb do mocné matematické konstrukce? Zase se hlásí nešťastník. P: Člověče, vy jste snad zatloukl poslední hřeb do konstrukce? Leda do vaší rakve! Co pořád otravujete? Nejste vy ten dálkový student? Listuje seznamem. P: Jones? Akademie věd? Ústav vykopávek? Co tu proboha chcete? Vypadněte! Divák: Prosím, už podruhé opakuju ročník. Profesor mě jinak vyhodí z ústavu. Posledně mi řekl, že mě tak zderivuje, že mě ani vlastní matka nepozná. Jak se mu ubráním, když se nenaučím integrovat? P: Utečte. Prostě utečte. Říkám, utečte. Divák: Ale... P: Utečte, je-li vám život milý, já zuřím, já rudnu, že jo?! Divák: Aspoň mi řekněte kdo, kdo zatloukl ten hřeb do konstrukce? U po něm hází fixami. Prchá. P: Lebesgue, vy debile! Lebesgue, vy omezený tupče! Lebesgue zatloukl poslední hřeb, sám velký Lebesgue. Divák prchne. U se ovívá papíry. P: To mě zase dostalo. Konec přednášky. Konzultační hodiny vedu v Baru u lihové báze. Připomínám, že v pondělí vyšlo nové číslo časopisu Vektorový prostor. V příloze Úlohy na víkend na straně 357 máte domácí cvičení. Nashledanou! Odchází.Tma.
Scéna první. Pouze má-li život věčný, pak je vědec užitečný! IJ, O Temná scéna. Náhle se ozve hromová rána, rachot a nakonec kovový talíř rychle rotující na zemi. Pak nepříjemný hlas: Hlas: "Vy hňupe! Tak tohle že je výsledek vaší mnohaleté práce? Máte ze mě bžundu? Ty vaše sliby a řeči! Děláte si z huby žumpu!! Snažně vás prosím, už mi nedávejte žádné návrhy na perpetua mobile a tenhle si taky vetkněte za klobouk! Vaše práce nestojí za nic, jste úplně neschopný Za celý váš život nikdy nic pořádného nevytvoříte, co říkám, i kdybyste žil dvakrát, třikrát! Snad kdyby váš život byl nekonečně dlouhý, tak už jen z elementární teorie pravděpodobnosti, ovšem takhlle... A
mě už došla trpělivost. Varoval jsem vás, kdo mě nezná, ten mě pozná a já jsem pes! A vy jste mě právě poznal, Jonesi. Ven!" Scéna se rozsvěcí. Uprostřed stojí shrbený a zlomený IJ, v ruce dva kufry. Hudba začíná tiše písní Vítr vane pouští. Hlas: A tohle si vemte s sebou! Zpoza opony vylétne jeho klobouk a chvíli se kutálí. IJ si klobouk unaveně nasazuje a opět bere kufry. V tom zafouká vítr a klobouk mu shodí. IJ za ním chvíli běhá. Pak znechuceně usedá na lavičku IJ: Kariéra v háji! a praští do popelnice. Z popelnice se ozve kovově zastřený hlas opilce. O: Dále! H se znepokojeně rozhlíží. O: Moment! IJ vstane a zvedne víko. To je však zajištěno bezpečnostním řetízkem. O odemkne a vysoukává se ven. O: Promiňte, ale pořád mi sem lezou lidi. Vy jste z plynáren? IJ: Nejsem. (povzdech) O: Reklamní letáky nenechávat! IJ: Taky nemám. O: Nože nabrousit nechci! IJ: Ale kdeže, to bych byl nejšťastnější člověk na světě, mít některé z těchto poctivých a vážených povolání! O: A živíte se teda jako co? IJ: Jako neúspěšný archeolog. O: To jste tedaIJ:- ano, dá se říct, že jsem váš kolega. Aspoň v mém případě mě nic lepšího nečeká. A já bych zatím potřeboval nějak zajistit nekonečně dlouhý život! O: Pročpak? IJ: Aby se zvedla šance na to, že konečně něco vybádám. O: Ale to není tak těžké. IJ: Cože? Neříkejte! Chci říct: povídejte! O se sehne a vytáhne láhev. O: Ovšem, trocha nesmrtelnosti je i v téhle lahvi. Vypije až do dna. O: Zrovna teď je to dvacetiprocentní nesmrtelnost tak na tři hodiny. IJ: Ale to mi nestačí! Pouhé tři hodiny! O: Není láhev jako láhev. V některé se skrývá nesmrtelnosti více, v jiné méně, v další, například od mléka, číhá smrt! A záleží také na tom, z čeho piješ! Vypráví se mezi námi archeology, že existuje
největší mezi všemi poháry a sklenicemi, Svatý Grál! Napije-li se z něj čistá duše (něco jakojá ) čistého lihu, čeká ji stoprocentní nesmrtelnost na celou věčnost! IJ: A kde jej najdu? Kde??? O: To nevědí ani ti největší z nás, mohou jen tušit. Ale nejmoudřejší z nás, Pán Vektorového Prostoru, ten snad zná cestu. IJ: A kde jej najdu? O: Musíš hledat a hledat, až najdeš tu správnou bázi. Provázej tě štěstí! O vleze zpátky do popelnice a zavře víko. IJ: Kde jen najdu tu správnou bázi? To bude práce na rok! IJ odchází. O zpívá píseň, žebrá u diváků v prvních řadách.. Nic na druhou Blahobyt, ten mě neláká, lepší je život tuláka. Navíc mě práce nebaví, člověk se zpotí, unaví. Hlavní je slušnej kvartýr mít, když je co pít, proč měl bych klít. R: Prd, prd, prd, prd, prd, jééé, mít prd je moje poslání. Prd, prd, prd, prd, prd, jééé, jen tak životem uháním. Prd, prd, prd, prd, prd mám, na svoje mládí vzpomínám. Kdekdo chce nesmrtelný být, žádný však neví, kudy jít. Na cestě, kterou já se dal, tam zatím nikdo nehledal. Svůj osud na dně láhve mám, jedno, zda pravdu nebo klam. R: Prd… Prd, prd, prd, prd, prd mám, mít prd je lepší než bejt sám.
Scéna druhá. Nejlepší bar v Praze: U lihové báze! IJ, LK, KŠ, P Jsme v hospůdce, bar, za barem stoji LK a leští sklenice, za ní na stěně nápisy (např. Nebuď na svém pivu lineárně závislý; Za vaše oběživo naše pivo; Lineární závislost na alkoholu není závislost apod.). Vpravo stolek, židle. U stolu sedí P, cucá pivo, na stolku leží svazek časopisů. K baru přichází pan Jiří. LK: Tak, co to bude pane? P: No, přece jako obvykle. LK: Aha, takže jogurt nebo pivo?
P: Obojí, jako ostatně vždycky. LK to šoupne před něj. P spokojeně zobne hlavou, sedne si ke stolu a pustí se do toho. Poté spokojeně klimbá. IJ přijde sklíčený do baru IJ: On snad měl pravdu… IJ: Já jsem byl snad už všude a tu správnou bázi ne a ne najít.. Jak se někoho zeptám, hned slyším: nevím, neznám, ani babičku jsem nečetl. To se na to můžu hned… já jsem fakt asi neschopný. v tu chvíli jej LK přeruší: LK: Nikdo nejsme dokonalý. Co to bude pane? Dáte si naše nové pivo? IJ: Nevím, neznám, ani babičku jsem nečetl. LK:To bude na dlouho. Postaví před něj půllitr. IJ k publiku. IJ: No řekněte sami. Okresní archiv - NIC, krajský archiv - samá voda, školní knihovna - v pátek mají zavřeno, a dokonce ani v kosu ........... jsem NIC NENAŠEL. Já tu správnou bázi asi nenajdu. LK: Ale no tak, jednu bázi jste přece jen našel. Našel jste nejlepší bar v Praze- U lihové báze! IJ:Tak to je asi opravdu poslední báze, kterou jsem ještě neviděl. To abych se naložil do lihu. Pivo. LK: Už se na tom pracuje. P:Pivo je dobrá věc, ale to musíte mít dobrou náladu. IJ:Já s tím vším asi skoncuju. Slečno nemáte tam něco ostřejšího? LK: No měla bych tady Maršákovy slzy, ale pije se to na Jex! A k tomu vám tady ještě dám dubnové vydání časopisu Vektorový prostor. IJ: Dobře tak mi to teda namíchejte. LK: A milý pane, už mně tu ty časopisy nenechávejte, já ty balíky nemám kam dávat. On to nikdo nechce a ve skladu už nemám žádný prostor, všude samý Vektorový prostor. P se po vyslovení Vekt... probere z dřímoty a zmateně se rozhlíží kolem. Vezme štos časopisů co zapomněl na baru a roznáší to do publika. P: Cože? Ano! Vektorový prostor, Vektorový prostor! Kupte si Vektorový prostor! Slečno, nechcete jeden? Nebo dvacet? LK: To nemá cenu. J si listuje v časopise. Stále je smutný. Mezitím pán Vekt. Prostorů skončí své turné po publiku, usedá zpět ke stolku a se zájmem pozoruje IJ, jak si čte jeho časopis. Dál si čte. IJ: ... a tuhle básnička, nakonec. Tam, kde šipkám směr je dán, poklad hlídá starý pán. IJ vytahuje kus své mapy. IJ: Moment, prostor šipek? To mi může pomoci! Jediné, co jsem našel za celou dobu mého pátrání po svatém grálu, byl tenhle kousek mapy. Vidíte. Je tady napsáno najdi prostor šipek. Ale zbytek mapy mi stále uniká.
Předehra k písni. Píseň „V kabinetu nad strží“. IJ si při ní prohlíží kus mapy, LK Míchá nápoj, P má výstup. IJ pochopil. P odchází. V kabinetu nad strží, on nikdy nemlží v něm věčný oheň plá, s ním není zima zlá. Kde sídlí starý pán, tam šipkám směr je dán, všichni se mu klaní tu, i sám velký Manitú. IJ: To je přece on, Pán Vektorového Prostoru! On mi může pomoci s prostorem šipek. Počkejte, stůjte přece! Marně jej stíhá. IJ: A je pryč. Nevíte kdy se vrátí? LK: Až s květnovým vydáním. IJ: To je pozdě. LK před něj staví cloumák a jen tak mimochodem říká: LK:Tady to máte. Mapa říkáte? Takových věcí mi tu po zdech visí… Mávne rukou kolem sebe. IJ bere cloumák a přitom se rozhlíží. V tom mu padne pohled na MAPU na zdi, okamžitě zapomíná na cloumák, vyskakuje, přikládá puzzle a zjišťuje, že má mapu celou. Pobíhá, neartikulovaně vykřikuje a projevuje všeobecnou radost. IJ: Mám obě poloviny mapy. A tady vzadu je dokonce něco zašifrováno. To jistě bude cesta ke Grálu. Již jsem jen krůček od cíle. Budu slavný bohatý a nesmrtelný. Při vyslovení slova bohatství LK zvedá hlavu a od teď o celé dění projevuje daleko větší zájem. IJ sundá mapu ze zdi: IJ:Vyrážím co nejdříve. Ve spěchu platí KS: To je moc. IJ: Drobné si nechte….. a ty papírové si s dovolením vezmu zpátky. Nashle! LK: STŮJTE. Kam jdete s tou mapou? IJ: Vždyť to je ten kus, co tak dlouho hledám. LK: Ale to je můj Kůs! IJ: Tak já ho od vás koupím. Kolik za něj chcete? LK: Není na prodej. IJ: Tak jak ho tedy můžu získat? LK: Já chci být také slavná bohatá a nesmrtelná. Vezměte mě s sebou! IJ: To by ovšem znamenalo…., že vás musím vzít s sebou. LK: Nějakej problém? IJ: Je to moc nebezpečné….. pro vás určitě. Umíte vůbec něco? LK: Jasně, umím se skvěle prát!
Při těchto slovech vyskakuje zpoza baru a staví se IJ po bok. Při pohledu na výškový rozdíl propukne IJ v smích LK se rozzlobí a snaží se mu jednu ubalit. Zuřivě vyskakuje do výšky a snaží se na IJ dosáhnout. IJ se směje, až se za břicho popadá. LK: Mě se nikdo smát nebude. Víš kdo já jsem? IJ: Můžu hádat? LK: Dobře, máš jeden pokus, pak dostaneš jednu do nosu. IJ: Pikaču? LK: A mám toho právě tak dost! Jen počkej, ty uvidíš! LK sáhne za pult vytáhne štafličky, vyleze na ně a IJ a dá mu pecku. IJ: Jauvajs, že byste snad? Ne, to ne. Žena za pultem? Taky blbost. Mohla byste mi ještě nějak napovědět, prosím? Ubalí mu jinačí ránu. IJ: Už myslím vím! Jak jsem vás jen mohl nepoznat? Vy jste přece ta, no, jak je podle ní ta počítačová hra, ta, jak běhá po těch chrámech a rozbije na co příjde?! LK: Ano! Strhne si zástěru. LK:Já jsem L Kroft, mistr bojových umění a okresní přeborník ve skoku vysokém. Laře Kroft se žádný náfuka smát nebude! Rozhodně ne víckrát než jednou! IJ si ji nedůvěřivě měří pohledem. IJ: No ale teda... já vím, že televize zkresluje... LK napřahuje k ráně. IJ: ,, ...počkejte! No ne, že by vám to neslušelo... ale prostě... nějak mi na vás chybí ta hmota, co vám tam chybí... víte, jak to myslím? LK: Máte bohužel pravdu. Jsem až druhá v pořadí, verze dvě. Skutečným modelem pro hru byla moje maminka. Mami? Mami, můžeš na chvíli? Přichází KŠ ve stejném kostýmku, jaký má LK. KŠ: Nazdar mladíku, mé jméno jé maminka a jsem máma tuhle mladý Lary. To já stála, seděla a ležela modelem! IJ: Teda něco takového jsem ještě neviděl, a to je můj strýc letecký modelář! Píseň „Moje maminka blues“ zpívají LK a KŠ. Moje maminka blues Když ti síly nestačí a zdá se, že jsi v louži, mamka tvá jen posvačí a už okolo krouží. Vysvětlí vše svojí pěstí kdejakému lumpu!
Ten ||:hledá místo k úkrytu, buď kanál nebo žumpu.:|| Když mně síla dochází, když na všechno jsem sama, tak pomůže mi z nesnází ta moje velká máma. Se svou pěstí nosí štěstí, vždy je včas na místě! ||:Kosti láme jako klestí – přesně, jistě, čistě.:|| Když na tebe sedne blues, k tvým prosbám nejsme hluší. Jestli píchneš kolo v buši, slepíme ti duši. Nesedíme jen na bobku, nejsme vůbec líní. Instalujem v hrobce sopku nebo vaši tchyni. Instalujem v hrobce sopku nebo vaši babičku… IJ: Takže vy jsteKŠ: - ano, maminka. IJ: A ty musíš teda býtLK: - ano, LK. IJ: No a kdo jsem potom teda já? LK: Vy budete asi ten Indiana Jones. IJ: No jasně, máte pravdu to jsem já. Já jednou zapomenu i svoje vlastní jméno. LK: Mami, popros ho, ať mě vezme s sebou, moc prosím! Chci být taky slavná, jako jsi ty! KŠ si vezme IJ stranou, chvíli tiše gestikulují. KŠ ho to ručně poprosí. LK skáče radostí. LK: Běžím balit! KŠ vzkřísí I. Jdou spolu ke LK. Ta si přinesla na zádech batůžek s Míšou. LK: Tak co, Indy, vezmeš mě s sebou, prosím? IJ: Samozřejmě, rád. Hlavně, když s námi nepůjde tvá maminka. KŠ: Ahoj, děti! LK a IJ odcházejí, náhle stojí. IJ: Tak teď nevím, tady asi psali dva autoři. Jeden to značí se šipkama a druhý řeckými písmeny. A tady je nějaký flek, že by moře? Ne, ne, to je flek od piva. Takže asi tudy! IJ se obrátí. Jdou zpátky směrem k KŠ. IJ pořád sleduje mapu. IJ: jdeme dobře. Narazí do KŠ
IJ: Tak jsme došli. LK: Nazdar mami. IJ, stále sledujíc mapu, marně se snaží jít dál, neboť naráží do břicha KŠ. Zvedne hlavu. IJ: A sakra. To abychom radši šli cestou nejmenšího odporu. KŠ: Sbohem, děti! Odcházejí.
Scéna třetí. Pozor na kluzké schody, neznámé strýčky a pevné body! EZ, M, IJ, LK Park, nějaký keřík apod. Přijde M se psem, zpívá píseň. Procházka v parku Můj pes se rád venčí, já ráda se venčím s ním, jsem větší, on menší, co chce to mu dovolím. Já jsem totiž lady, můj intelekt oslní, svádím pány i strejdy, každé přání mi vyplní. R: Koukej, koukej, jak nás má rád! On má totiž psí doktorát! A proto jasné je všem, že můj pes se rád venčí, já ráda se venčím s ním, je krásný zevnitř i zvenčí, asi bude to tím, že můj pes se rád venčí, můj pes se rád venčí… Přiběhne EZ a kouká se na hodinky. EZ: Pospěš si drahá, už jsem tam měli být! Připotácí se M, vleče psa, který klade tuhý odpor. M skoro brečí. M: Přece nás tu nenecháš. Oni počkají. Vidíš přece, že se tam Luciferovi nechce! EZ: To je mi jedno. Lucifera jste si přála vy, má drahá. A kvůli tomu, že se neumíte rozhodnout, zda jste vy pán, či pes má snad více autority, než máte vy, přece nezmeškám výroční schůzi Unie sběratelů všeho. M: Jste přece jejím jediným členem. EZ: A právě proto si nemohu dovolit, opozdit se. Kromě toho, vy jste hlavní exponát výstavy.
M se mile usměje. M: Opravdu, drahý? EZ: Ano, je ohlášený zájezd z Japonska. Možná vás výhodně prodám či vyměním. M: Tohle říct mě, fuj! Nemluvím s vámi! M se urazí. EZ: Tak si tu zůstaňte, pošlu pro vás hasiče. EZ přejde blíž k publiku. Nachystá si řečnický pultík. EZ: Tak vás tu všechny hosty vítám na výroční schůzi naší Unie sběratelů všeho. Jistě mě všichni dobře znáte, já jsem ten sběratelé všeho. Sbírám všechno: známky poštovní, známky v idexu, psí známky, psí kosti, ... Song strýčka Sběratele Já som ujo Sberatel, veď všeci ma poznáte, obrať vás tiež by som chceľ, tak dajte mi, čo máte. Ak som sa dobre obzeral, máte tu toho veľa, ja mám zas veľa peňazí, má ponuka je skvelá. Sbieram škvrny od bláta tiež škvrny od pigmentu, papierová vrecúška, aj vrecia od cementu. Keď prekáží vám manželka či len dole v sklepe debna, tak obidve mi prineste, má cena nie je pevná. EZ: Děkuji za pozornost. Co říci závěrem? Jsem smutný. Proč? Protože ještě nemám všechno! A že je toho hodně: Kristova noha, Ježkovi voči, Krůtí brko, Hrom do police, to jen tak namátkou. Ale to všechno není v silách jednoho smrtelníka – co jednoho, ani dvou, tří, čtyř, správně – pěti, šesti, cojavímkdesetozastaví smrtelníků. No a kde mám já vzít nekonečně smrtelníků?... Nesmrtelnost, to by bylo něco! Toho času, všechno na světě bych stačil posbírat! A sami dobře víte, že nesmrtelnost mi dá jen jedno – napít se ze Svatého Grálu! Ten mimochodem také ještě nemám ve sbírce. Léta po něm pátrám, až konečně teď se štěstí obrací směrem ke mně! Má špionážní síť mi oznámila, že se objevila mapa cesty ke Svatému Grálu! Tu mapu musím mít! EZ odchází vlevo. M je tažena psem na opačnou stranu. Zprava přicházejí IJ a LK. IJ drží mapu. Dojdou doprostřed jeviště. IJ: Tak teď opravdu nevím, jak dál. Tohle tu podle mapy vůbec nemělo být! LK: Nemáš to vzhůru nohama? IJ: No jo, mám. Ale je to pořád stejný.
LK: A co zleva doprava? IJ: To samý. Ať to natočím, jak to natočím, pořád je to stejný. Není to snad….. no já fakt nevím. Přijde Pán vektorových prostorů. P: No ale to je špatný, to dohromady nedáte, jak to je? IJ: Že by ……..začátek? P: Tak to už vůbec ne, to i to co jste říkal předtím bylo míň špatně než to co říkáte teď. Je přece úplně zřejmé, že to bude, no první pevný bod. IJ: Aháá, já jsem to měl na jazyku, no tak, tak to vám moc děkuju P: Není zááč. Nashledanou. IJ: Nashledanou. A zase stejně znenadání jako se objevil, tak také rychle zmizel. IJ: Tady něco píšoP: Chceš-li cestovat v pohodě, střez se zdržet v pevném bodě! Rychle pryč! LK: Ale kudy? IJ: Nemám tušení. Přichází EZ. EZ: Vidím, že potřebujete pomoc. IJ: Kdo jste? EZ: Mé jméno je doktor Emanuel Zloch, promovaný sběratel. Ale říkejte mi strýčku Sběrateli. Ukažte, podívám se. Koukne se, narovná, a směrem do hlediště. EZ: To je ona! Moje mapa! LK ho nedůvěřivě pozoruje. Ku IJ. LK: Mě se ten strejda vůbec nelíbí. Dej si na něj pozor, víš, ze jsme v pevném bodě! IJ: Dobře, dám si pozor. EZ je zpátky. EZ: Tak co, přátelé, potřebujete poradit? IJ: Už ne. Víte, my si tu jen tak bloudíme. A my vlastně bloudíme rádi. EZ: Pročpak? Chci vám přeci od vašich problémů pomoci. Koupím od vás tu mapu! LK: Není na prodej! Proč vás tak zajímá? EZ: Já jsem se asi nepředstavil... Sbírám úplně všechno. ... IJ: No, vidíte, a tuhle mapu nemáte. A my ji neprodáme. EZ: Říkal jsem, že ji koupím!! Chci ji! Dám vám za ní….. 20. Bude vám to stačit? Dialog probíhá vždy jen ve dvojici v popředí a poté se vymění. Přichází M. M: Cože 20 miliónů???? Miláčku. Ty jsi se snad zbláznil! Jak můžeš dát skoro celé naše jmění takovejm sockám!!! Jak můžeš takhle mrhat našimi penězi? EZ: Drahá, to jsou moje peníze, tvoje není ani to hrací prkýnko na našem – mojem záchodě. M: Tolik by stála ta nová róba od Versaceho. Já nemám co na sebe! A když tuhle potřeboval Luciferek NUTNĚ na pedikůru, nedal jsi nám na to a teď chceš dát sumu dokonce dvojnásobnou
úplně cizím lidem??? EZ: Kdybys věděl, kolik stojí manikůra, pedikůra, ondulace a kastarce tý chlupatý bestie, koupil jsem Ti hada!!! (Třeba by Tě uškrtil a já bych měl klid. Dal bych si Tě vypchat). M: Ty nás nemáš rád!!! Odstěhuju se zpátky k mamince! EZ: Drahá, nezačínej s tím zase! Nenič mi mou sbírku, víš přece, že jsi můj jediný exponát manželky Homo erectus obecné. M: Tak tedy moje maminka se nastěhuje k nám! EZ: NE! Ale co, když budu mít Svatý Grál, i tu starou vrtuli přežiju…mohl bych si založit i sbírku mumifikovaných tchýní!!! M: Cože??? Však ona mě před Tebou varovala! Odcházím! M odchází a EZ ji následuje. LK: Ale no tak, 20 tisíc je přece docela dobrá nabídka, ne? IJ: Já se nestačím divit. To bylo pořád: Indy, já chci bejt taky bohatá, slavná a nesmrtelná, Indy, vezmi mě s sebou, maminko, popros Indyho... A teď se tu objeví Nákej strejda s 20 tácama a ty jseš z toho na větvi. LK: No a nešlo by to nějak... obojí? IJ: Jo obojí? To si děvče budeš muset vybrat – buď nesmrtelnost se mnou nebo dvacet táců tady s doktorem Zlochem. Přichází EZ. LK: Tak jo. Kolik jste to říkal, že byste nám dal? My totiž nakonec – IJ: Počkej! Počkej, a co tvé dívčí ideály? Něco jí šeptá do ucha. LK: Prdlajs, to mi slibuješ už měsíc! LK se chystá ke EZ, IJ ji zase něco šeptá, LK se červená. LK: Dobrá, ale maminka bude chodit na večírky s námi! IJ: No dobře... LK: Tak my tedy... neprodáme! EZ: To neříkejte, tohle byla má téměř poslední nabídka. IJ: Ale my stejně neprodáme EZ: Dám dvakrát tolik! IJ: Tak schválně, kolik? EZ něco píše, ukazuje to IJ a ten málem omdlí, EZ ještě dopíše nulu. IJ: Ježíšmarjá! EZ: Rád zaplatím, mám tři konta na Seychelách. LK k IJ. IJ: No jestli je tohle pravda, tak my asi nakonec – LK: Ale Indy, vzpomeň, hledáš přece nesmrtelnost! Co tvé vědecké ideály? IJ: Ale za tohle si můžu koupit celej výzkumák i s profesorem. LK: A co tvé chlapecké ideály? Něco mu šeptá.
IJ: No jo, ale tohle v Hoších od Bobří řeky nebylo. Zase mu něco šeptá. IJ: Tak teda jo, ale maminka bude chodit jenom lichý víkendy. LK: Dobře. IJ: Tak my teda neprodáme! LK: Poslední slovo! IJ: Já budu mít poslední slovo! SpolP: Neprodáme! EZ: Tak tedy jinak. Čtete? Já totiž sbírám i knihy. Četli jste třeba - Sběratel kostí? Tak to je o mně. LK: Já četla jen Strašidlo Cantervillské, to je taky o vás? EZ: Vy se mi snad budete vysmívat? Však já si vás ještě najdu!... jo, to je také o mně. IJ: Víte co, pane? My se strašidel nebojíme, a vás už vůbec ne! Laro, pojď! LK: Ale kam? IJ: To je jedno, pryč z pevného bodu! Sbohem, pane sběrateli. Odcházejí. EZ: Spíše nashledanou, nashledanou! Já jim ještě ukážu! Odbíhá pryč. Opona.
Scéna čtvrtá. Chceš znát předem pointu? Nikdy nevěř agentu. EZ, AA, AK U EZ doma. B sedí na pohovce, na klíně hladí Lucifera. Za ním na stěně visí mapa. Vedle stojí karton s namalovanou TV. Dr. Zloch sedí za křeslem zády k publiku. Na stěně visí mapa rozdělená na sektory. Zvoní telefony. Zvoní mobil. RA nejprve napomene publikum. Pak shodí plášť a s omluvou zvedne zvonící mobil. AA: Tady agent rezident Anče.. ahoj mami. Promiň já teď fakt nemám čas… mám se dobře… Jde to.. Nemusíš mít starosti… Během hovoru zvoní další mobil. AA podává stávající mobil AK AA: Podrž mi hovor! Bere zvonící mobil. Ahoj lásko… Promiň, dneska večer to nepůjde.. Omlouvám se… Šéf má teď naplánovanou nějakou důležitou akci. Já se ti ozvu… Zvoní další mobil, AA podává další mobil AK a zvedá ten zvonící AA: Agent Anče. … Ne. Neprodáváme žádný Vektorový prostor … To bude omyl. (zavěšuje) Ozve se klasický (analogový) zvonek a AK podává AK sluchátko archaického telefonu AA: Tady agent rezident Anče. No konečně agente Tajnej. Kde jsou IJ a LK? (Bere do pravé ruky spray a přistupuje k mapě) Takže vyjeli včera z baru u lihové báze, sektor F5. Rozumím. Jeli krtkem na severovýchod až do sektoru E4. Rozumím kreslí (sprejem čáru na mapě)… To už víme! A dál? Ano stále na sever podél pivního moře. Sektor D4, sektor C5. Mám to. A dále na západ do
sektoru C4 podél skal až k chajdě u stříbrného jezera. RA přerušuje práci. Doktor Zloch vstává, chodí kolem mapy a mlčky si ji prohlíží za asistence Hucul a ostatních Mohou mít nějaké poznámky Po chvíli rozzlobeně prohlásí. EZ: Co to zase je? Jaké Stříbrné jezero? Nehledáma Vinnetou, hledáme Jones! AA: Tajnej, koho to vlastně sledujete? Nehledáme Indiana Jones, ne indiána Vinnetou! Kde jsou IJ a LK teď? Ano, sektor H – H kolik? A vůbec, jak může být Lara na H, když teď byla na C4? Ahá, takhle nahá. Už to chápu. A Indy? To jsem si mohl myslet. Kreslí do mapy srdíčko na poslední pozici Lary (C4). Dr. Zloch nadšeně vyskakuje z křesla, přichází k AA bere si od něj sprej. EZ kreslí přes srdce šíp, popř. nad něj šipku/vektor. EZ: A máme je! EZ vezme agentovi sluchátko. EZ: Tajnej, slyšíte? Fotíte? Jste tam sám? Dobře, pošlu vám posily. Jasně, dokoukat se můžete, ale potom: sledovat, nepustit a až se zaseknou v dalším pevném bodě, tak unesete Laru a vyčkáte našeho příjezdu. Ano, dokoukejte se, ale pak do práce. Končím! Vyrážíme na cestu. Ke všem. EZ: Sbalte se a připravte hlavní stan na přesun. Všichni odejdou. EZ k M. EZ: Drahá víte co teď´ příjde? M: Jasně, jasně. Jdu se připravit (a odbíhá) Dr. Zloch rychle odchází. Vzápětí se vrátí M v sexy oblečku, chvíli zmateně pobíhá... zpívá píseň. Exponát Jak ženou tvou jsem privždy snad, tak v sbírce tvé jsem exponát. Své číslo mám, jsem žena tvá, chci navždy být, tvá Vycpaná! S tebou chci dožít důchodu, nevyměň mě, ni ze zištných důvodů. Kde bys hledal lepší než jsem já, originál žena provdaná! Vyměníš mě snad za mladší či za sbírku kaktusů Přesto já tě pořád ráda mám, navzdory svému předkusu. Svůj osud znám, znám vůli tvou. Zde smlouvu mám předmanželskou. Slib jsi mi dal a prachy máš.
Jsem navždy tvá,co naděláš…
Scéna pátá. Jsi-li v pevném bodě, vyhni se hospodě! IJ, LK, AK, AT V pravé části scény je hospůdka: nápis (U proleželého gauče apod.), stůl, gauč, na něm po stranách sedí AK a AT, ten si listuje ve Slabikáři. LK a IJ projdou zprava kolem hospody, vlevo se zastaví, IJ tradičně sleduje mapu. IJ: Tak, a jsme zase v pevném bodě! Mám tu problém. LK: To bude zase nadlouho, miláčku, viď? Nevadí, beztak už Míšu bolí nožičky, Sundá si ze zad batůžek s Míšou. Že jo, Míšo? IJ: A mě se nikdo nezeptá?! LK: Dobře tedy, ptám se – jsi už hotov. IJ: Nejsem! Někam si sedni a neruš. Pracuju. LK: To je pořád pracuju, pracuju, sedni, lehni. Já už chci být slavná a chodit na nákupy s kamarádkama. Jé, tady je hospůdka. Jdu dovnitř, Indy! IJ nereaguje (neboť pracuje). LK vejde. LK: Pánové, je tu volno? Míšu už bolí nožičky. AT: Jistě, slečno, račte se posadit. IJ si sedne doprostřed, gauč se propadne a ona je uvězněná v prostěradle. Zatímco ji agenti svazují (i s prostěradlem), hovoří IJ. Agenti prchají vpravo, na věšák dávají zprávu. AT: Nemáš nějakej papír? Potřebuju napsat zprávu pro IJ. AK: Nemám, ale vytrhni list třeba z támhleté knížky. Ale honem! Zabalí ji do prostěradla, odcházejí kolem IJ, požádají ho o uvolnění místa... IJ: Hele, Laro, už jsem něco vyluštil: Jsi-li v pevném bodě, vyhni se hospodě! Rozhlíží se. IJ: Laro, kde jsi? Laro? Běží do hospody, najde zprávu. Čte. IJ: Máme Laru, dej nám mapu! Lara má Míšu, Ema nese mísu – jaká Ema? Máma mele Emu, v míse je maso, My jíme maso a z toho plyne, že Ema je v každém z nás. Ó my se máme. S úctou nechává pozdravovat strýček Sběratel. No tohle! Vypadá to, že mám problém.Co budu jenom dělat? Jestli se to dozví Maminka, tak mě zabije, ať jsem nesmrtelný nebo ne. Jak ony se ty problémy mají řešit? – Máš problém? Nevaž se, odvaž se! – to ne, to ne – Navštiv Mc Donald’s! – taky ne….. Mám to!!! Laro, vydrž! Odběhne vpravo. Opona. Rozdělení scén. Diváci hlasují, kudy IJ půjde pro Laru. Ať zvolí jakoukoli cestu, je to jedno. Ukazatel, se dvěma stejnými směrovkami na opačnou stranu.
Scéna šestá. Nejez zelí, dej si DELI! AA, AK, AT, EZ, IJ, LK Na scéně stojí AK a AT a svázaná LK. Píseň Agenti. Agenti Správný agent nemá žádné vady vždy a všude ví si se vším rady nemá žádny skrupule, žvejkačku má v papule Nikdy k němu nestoupej si zády nikdy si k nám nestoupejte zády! Naše akce, ty jsou děsně tajný mise tuzemský i cizokrajný nebaví nás učení, radši máme mučení zkrotíme i holký nepoddajný (jen ať nás tu nenačape hajný...) AT: Nudím se.Co budeme dělat, než dorazí velký šéf? AK: Jako vždycky ve volné chvíli, ne? Napřed mučit, pak znásilnit. AT: Znásilnit? Vždyť víš, že to před tolika lidma nezvládnu. LK: No jo, Ty mladý, Všechno to je vyhnaný práškama a nic to nevydrží. AK: Mlčet! Máš pravdu, bod 2 odložíme. Uvidíme, co s ní udělá bod 1. AT: Hurá, mučit! A jak? AK: Co třeba natáhnout ji na skřipec? AT: Se na ní podívej, ještě by nám poděkovala. Kosmetický salón zdarma. AK: Tak teda psychický teror. Vezme Míšu. AK: Tak co, Míšo, bolí tě nožičky? Neboj, ulevíme ti. Podej mi nůž. LK: Ne, Míšu ne!!! Zprava přicházejí EZ a AA. EZ: Co se to tu děje, panové?! Jak se to chováte ke slečně? Budeme ji ještě potřebovat. Neudělali vám nic? LK: Chtěli mě mučit, a tady Míšu taky! EZ: Ale no tak, nebojte se už. Já používám sofistikovanějších metod. Na zjišťování informací mám s sebou Agenta Ančeho. Prohledejte ji! AA tak činí. AK: Je mi ten AA nějaký povědomý. EZ: Jistě, civilním povoláním je to Kapitán Iglo. AK: Snad ne ten Kapitán Iglo, jehož prsty znají... AA zakmitá prstíky. AK: ...děti po celém světě?
EZ: Ano, ten. Vyhmátl jste něco, AA? AA: Pouze standardní vybavení. EZ: Jestli tomuhle říkáte standard... Nevadí, počkáme si. Kdepak se toulá váš přítel, slečno? LK: Neřeknu! EZ: Počkáme si. Jistě nám rád přinese tu mapu!!! AK: Šéfe Sběrateli, my máme hlad. Nemohli bychom si teď udělat přestávku? EZ: Dobře. Ale jen pět minut a pak zpátky. Agenti: A co teď? Co si dáme? Zleva se přiřítí IJ s velkou tyčinkou s DELI. IJ: Teď si dáme DELI!!! Pomlátí je s ní. EZ se zvedne. EZ: Co to bylo? IJ: DELI se vrátila! A zase jej bací. LK: Kdes byl tak dlouho? IJ: Nějakej trouba mě poslal špatnou cestou. Popadne LK a utečou vlevo. EZ si drží hlavu a zuří.. EZ: Anče, Kubo, Tajnej! Kde jste? Rychle, za nimi!. Odběhnou za nimi. Opona.
Scéna sedmá. Jestli ti jde o život, vším je vinen pevný bod. Všichni. Uprostřed jeviště vchod do jeskyně. U něj LK a IJ. LK: Nechceš mě už konečně rozvázat? IJ: Ano, ale teď si musíme pospíšit. Tohle je vchod do tajného labyrintu, na jehož konci se nalézá to, co hledáme. IJ vběhne dovnitř, LK nemůže, neb je stále svázaná. Kouká se na hodinky. LK: Mám tohle zapotřebí? Tak za patnáct vteřin se vrátí IJ. IJ: Něco jsem si tu zapomněl, promiň. Pozor na hlavu! Sebere klobouk a zase odběhne Nic se neděje. LK: Mám já tohle zapotřebí?
Píseň Lary. Při ní se setmí a zase rozední. Lihovina Když končí se den, já sama tu jsem a dlouhou mám chvíli tys odešel pryč, máš klobouk a bič, jdeš po šipkách k cíli jestli zabloudíš zas a zlámeš si vaz... Tak mi nechoď na voči, Jonesi!!!
pomalu zachází slunce
Když přichází noc, tak cítím, jak moc tvé řeči mi schází už zas padla rosa, je mi děsná kosa a mokro je v mlází přes den byl sice hic, teď však mám rozedmu plic...
setmí se, vyjde měsíc
Ve mně pořád zůstává pocit že jsem blbá nepoučitelná husa důvěřivá Až přijde zas den a vylezeš ven a na zem se svalíš vrací se zpět můj niterní svět – tak kdy už mě sbalíš? Chci řvát z plných plic!... a už je zas hic...
rozední se, přichází opilý IJ vyjde slunce
V tobě navždy zůstává tvoje voda živá předestilovaná dvakrát filtrovaná Duet. V tobě navždy zůstává tvoje voda živá předestilovaná dvakrát filtrovaná
Ve mně navždy zůstává čistá lihovina předestilovaná dvakrát filtrovaná
Od domova vzdálená jsem tvoje jediná? Duše nezkalená láska dokonalá
Z modrých švestek pálená je moje jediná jemně zakalená láska dokonalá
IJ: Dobré ráno, miláčku. L: No, dobré. Kdes byl celou noc? IJ: Nějak jsem zabloudil, a pak jsem poznal, že bez ní to nezvládnu, teda že bez tebe to nezvládnu! Hele, ještě jsem ti tam něco nechal. L: Mám já tohle zapotřebí. IJ: No tak, Laro, nezlob se, jak jsem tam potmě meditoval, rozhodl jsem se, že půjdu do sebe. A slibuju, že se polepším! L: To nestačí. IJ: Začnus tím hned teď. Složil jsem ti píseň na usmíření! Hraje píseň Laře.
Laro Prosím tě Laro, nejsem ornitolog ta netvař se jak slepice jsem alkoholik a archeolog a miluju tě velice Mám dutou hlavu, máloco chápu a přitahuju průsery že ty máš mozek? Já mám zas mapu společné máme záměry Kdybych byl chytrej, nedřel bych se na ústavu a místo vykopávek štěstím moh jsem brečet bejt Judr. z Plzně, měl bych nesmrtelnost, slávu jenže nic nevím, neznám, ani Babičku jsem nečet Mně za ty trable nedávej vinu vše spravím mocným závěrem vždyť stoprocentní mám zde lihovinu večer to spolu proberem Kdybych byl chytrej, nedřel bych se na ústavu a místo vykopávek štěstím moh jsem brečet bejt Judr. z Plzně, měl bych nesmrtelnost, slávu jenže nic nevím, neznám, ani Babičku jsem nečet Mně za ty trable nedávej vinu vše spravím mocným závěrem vždyť stoprocentní mám zde lihovinu večer se spolu ožerem! … z Grálu L: Nic lepšího jsem si asi nemohla přát. IJ: Já věděl, že se ti to bude líbit. Taky už se na večer těším. Tak honem, honem. L: S dovolením. Vejde první, za ní jde IJ. Za okamžik přiběhnou EZ a spol. EZ: Rychle za nimi. AT, máš nabitou zbraň? AT: Samozřejmě, dokonce ji mám nabitou, pane! EZ: Za nimi! Vběhnou dovnitř. Zmizet vchod. Zprava přiběhnou LK a IJ. Uprostřed přes hloubku jeviště vede řeka (provázek s fáborky). IJ: Tady někde je další pevný bod. Drž se mě pevně, je to tu nebezpečné! LK mu skočí na záda. IJ: Dolů, nejdřív musím vyluštit ty kódy! Kudy se teď dát?
LK seskočí. LK: Hele, podzemní řeka. Asi musíme přes... řeku. IJ: Nerušit, pracuji. LK: Je to studený, br! Pojď se podívat, řeka! IJ: Říkám nerušit! – Už to mám, musíme asi přes nějakou řeku. Je tady: Rychle opusť pevný bod, v řece musíš najít brod! Tak musíme přes nějakou řeku. Hele, řeka! Při brodění – čím hlouběji v řece, tím se zvedne provázek výš. IJ: Asi tudy. Strčí tam Laru. LK: To nepůjde. Jsem moc malá. IJ: Tak plav. LK: Je tu moc silný proud. IJ: Tak pojď zpátky! Takhle to nepůjde... Mám to, nahoru! LK mu skočí na ramena. Pomalu se brodí vlevo, asi doprostřed před jeviště, zleva přibíhají EZ a spol. LK tlačí IJ hlavu dolů pod hladinu. LK: Nádech! Dolů! IJ se nadechne a sedne ne bobek, tak, že i LK má hlavu pod úrovní provázku. Pomalu se sunou vpravo. EZ: Kam zmizeli? Přece se nepropadli do země? IJ naznačuje, že se dusí, LK se ho snaží udržet pod vodou, marně, IJ se postupně narovnává (LK ho stále tlačí dolů, trochu přetlačovaná). LK vykoukne nad hladinu. EZ: Á, slečna Kroft. To bude nablízku i IJ. Copak tu děláte? LK: Já si tu jen tak plavu. Naznačí tempa. IJ se vynoří, kucká, popadá dech. Pomalu stále postupují vlevo. IJ: Já už to nevydržím, chceš mě snad zabít? EZ: I to je možné, pane Jonesi, nebudete-li hodný. IJ: Dobré odpoledne, pane Sběrateli! Promiňte, že jsem tak nezdvořilý a nezdržím se tu. Jsou na konci. IJ: My zrovna spěcháme, víte? LK seskočí, vyběhnou nahoru po schůdcích a pryč z jeviště vlevo. EZ: Za nimi! Agenti se začnou pomalu svlékat (trikotové plavky) a osmělovat.
EZ: Panebože! AT: je to studený, pane. EZ: Jestli je nechytíte, budete za chvíli studený i vy! AA jde první. EZ: Přeneste mě! Bacha na flintu. Přenesou ho na ramenou, aby se nenamočil, přejdou přes řeku a vlevo z jeviště. Opona.
Scéna osmá. Když nastane drama, pomůže vždy máma. Všichni, KŠ Vlevo je vidět půlka lávky přes propast. Zprava LK a IJ. IJ: Poslední pevný bod! LK: Mně ta lávka moc pevná nepřipadá. IJ: Jsi lehčí, jdi první. LK: Nesu Míšu, mám za něj odpovědnost, jdi první ty! IJ: Jsi žena, máš přednost. LK: Do neznámých prostor chodí první muž. IJ: Tak už chápu, před čím mě otec varoval… Tohle nemá cenu. Víš co, hodíme si mincí. LK: Ty jsi orel a já panna. IJ: To asi těžko. LK: No dobře, já jsem orel a panna jsi ty. LK hodí minci, ta spadne do propasti, za chvíli cinKŠutí. IJ: A je v há….propasti. Ztrácíme tu čas. Kouknu do mapy, jak na to. LK: Miláčku, myslíš, že nás tu najdou? IJ: Samozřejmě. Samozřejmě, že to vyřeším… LK: Ty už mě zase neposloucháš? IJ: Samozřejmě…. Lávka ta je pevným bodem, vejdi potom tímto vchodem! Je to sicher, jdi na to. Postrkává LK k lávce. Přiřítí se EZ a spol. Spol je v plavkách. EZ: První půjdu já! Spoutejte je! IJ: Jé, skupina Plavci! Pane promovaný sběrateli, zazpívejte nám Promované inženýry! EZ: A dost! Anče, Kuba, Tajnej, ke mně! AT zalící flintou. EZ: Mám AT, ten má zbraň a nebojí se ji použít. IJ: A já mám Laru a nebojím se ji zneužít, ehm použít. EZ: To jsem zvědavý. AT, střílejte! AT pře kuklu nic nevidí, LK vyskočí záda na záda IJ a odkopne agenty. Radují se, v té chvíli je EZ shodí do propasti. Padají, vždy vylétne bič a EZ jej zase shodí dolů. Po chvíli jej zašlápne. EZ: Pane Jonesi, jak se tam dole cítíte? IJ: Cítím,že můj život visí na vlásku!
EZ: Jsem rád, že ještě něco cítíte. Cítím s vámi! LK: Přece nás tu takhle nenecháte? EZ: Ne ne, pěkně přeříznu lamno, abych mohl pohodlněji přejít. LK: Bídáku! Mamííí, maminko, pomoc! EZ: Jen si křičte... LK: Mamííí! Na provaze zleva přisviští KŠ a skopne EZ do propasti. KŠ: Jste nejslabší, máte padáka! EZ: Padááááám…. KŠ: Kláro, dceruško, jsi v pořádku? Vytáhne LK. KŠ: Co tam ten dole? Mám ho tam nechat? LK: Když já nevím. Culí se, červená se. KŠ: Dceruško, co ti provedl? Já ho tam nechám! LK: Ne mami, ne! On, on… on má mapu! KŠ: Tak polez. Vytáhne IJ. IJ: Honem, jdeme dokončit poslední část výpravy! Musíme přes lávku. LK: Jdi první. IJ: Proč já, jdi první ty! LK: Mami, popros ho prosím, ať jde první… IJ: Vlastně půjdu rád. Jdou po lávce vlevo ven z jeviště. Opona. Tajemná hudba.
Scéna devátá. Není straka jako straka, některá je Vrána. IJ, LK, KŠ, EZ, R Zprava doprostřed jeviště vede lávka, na konci místnost s truhlou. Přede ní leží bojovací tyče (Násada, z obou stran nastrčené PET lahve). Zprava po lávce přibalancují IJ, za ním LK. Vpravo stojí R. R: Došli jste až na konec své cesty. IJ: Kdo jste, člověče. R: Jsem rytíř Straka. Strážím tuto svatou místnost. IJ: Já jsem se přišel napít ze Svatého Grálu. Stoprocentní lihovinu mám prosím s sebou. R: Bohužel tě zklamu. Ze Svatého Grálu se nenapiješ. IJ: A to teda napiju! Nenasazoval jsem svůj život pro nic za nic. Nasazoval jsem svůj život, abych měl věčný život! Ustupte z cesty! Postupuje po lávce.
R: Tímto hrubým způsobem bys ses chtěl dobýt do svaté místnosti, smrtelníku? IJ: Chtěl, strašně moc. R: V tom případě mě musíš přemoci. R vezme ze země dvě tyče, vstoupí na lávku a jednu hodí IJ. R: Jeden z nás skončí v propasti, ale já to nebudu, jako že se Straka jmenuju! IJ: Bojujte! Chvíli se mydlí, opatrně, aby nespadli, vrávorají apod. IJ umdlévá a lehá si. R se nad ním sklání a napřahuje. IJ: Hele, sýr! R se rozhlíží, IJ ho praští tyčí a shodí z lávky. R mává rukama a se smíchem poletuje okolo. R: Chacha, kolego. Mě do propasti shodit nemůžete! To nevíte, že každá správná Straka umí létat? IJ: To jsem vám tedy naletěl. R přistane u truhly. R: Ale že jste tak statečně bojoval, pojďtě dovnitř. IJ jde za ním do dveří. R jde ke truhle. IJ: Truhla se Svatým Grálem!!! R: Bohužel, další, co se dal nachytat. Staletým přepisováním došlo ke gramatické chybě. Já tu strážím… Vytáhne Integrál. IJ: Ano! SvatýV: - Integrál! Do místnosti vejdou LK, KŠ. R: Pohleďte, smrtelníci, toť Svatý Integrál! LK: To jsme šli zbytečně? IJ: Asi ano… Skoro brečí. IJ: A já chtěl být nesmrtelný. No, mám tu ještě tohle, aspoň na pár hodin. Vytáhne láhev a napije se. Přijde EZ a se zájmem si prohlíží Integrál. EZ: Hele, Svatý Integrál ještě ve sbírce nemám. Já bych si ho s dovolením klidně vzal. KŠ: To ať tě ani nenapadne! R: Ano, patří zde panu Jonesovi. Chlapče, nesmrtelnost nehledej v kouzlech. Jak dím, nesmrtelným tě učiní tento Integrál. IJ: Můj Integrál! LK: Jonesův Integrál!
IJ: Já mám radost! Křepčí po jevišti. R: Tak. Kdo hledá, najde své štěstí. A teď, když vše dobře dopadlo, měli bychom si všichni společně odpustit a říci si čistou pravdu. Já začnu. Nejsem ve skutečnosti Straka. Jsem Vrána! EZ: Ano, i já se vám musím k něčemu přiznat. Já nejsem zlý, já jsem ve skutečnosti hodný. KŠ: Také já se ti musím, Laro, přiznat. Nejsem tvá matka, jsem tvůj strýc. LK: Cože? A moje matka? KŠ: Je tady doktor Zloch. EZ: Laro! LK: Maminko! IJ: A já jsem vám také lhal. Tento integrál není Jonesův. LK: Ale je, vždyť je tvůj, Jonesi! IJ: Neříkej mi Jonesi, nejmenuji se tak. Mé pravé jméno je Lebesgue! Po smrti mé matky mě vychovávala vdova Riemannová a dala mi jméno Jones, abych nepoznal, kdo opravdu jsem. Všichni: Definice! Nechť tedy tento integrál, který ti zajistí nesmrtelnost, zove se Lebesgueův. Opona.
