zdarma
www.vednemesicnik.cz •
[email protected]
Vážení čtenáři, Bylo by asi naivní čekat, že plátek s podtitulem studentské noviny se v květnu nebude věnovat primárně majálesu. Obzvláště v Budějcích, kde probíhá ten nejlepší majáles z nejlepších. V první řadě si sypu popel na hlavu, protože dlužím obrovskou omluvu organizačnímu týmu Budějovického Majálesu za faktické chyby v článku na první straně minulého čísla Vedneměsíčníku. Tentokrát snad už správné informace o programu Budějovického Majálesu najdete na druhé straně. Dále se můžete těšit na dva rozhovory s muži, kteří jsou s majálesem spojeni. Ale kromě toho najdete samozřejmě uvnitř klasické rubriky- artefakta, notování, gastrosféra, stříbrné plátno a tentokrát jarní poezie. V anketě redaktoři odpovídají, jak se poprvé setkali s majálesem a nikdy to není negativní zkušenost. To o něčem vypovídá. Já jsem na tom stejně, ale myslím, že každý další rok od mého prvního seznámení s Budějovickým Majálesem je o něco lepší. Podruhé v prváku na gymplu, jsem se na něj těšil víc než na Vánoce. Vlastně se začátek května dlouho mění k lepšímu. Kdo z vás by radši šel do prvomájového průvodu, než na ten majálesový. Doufám, že nikdo. V tom majálesovém vám přeju sice hodně štěstí, ale za sebe stejně vím, která škola bude mít průvod nejkrásnější- Jirsíkárna. Trochu zdravého patriotismu neškodí. Na závěr chci ještě pogratulovat Martinu Škodovi, který v majálesovém týdnu bude křtít svou knihu Škoda nevařit, na koncertu MIDI LIDI. A vám všem ostatním přeju, abyste si nikdy nepřestali majáles užívat. Příjemné čtení přeje Tomáš Erhart, šéfredaktor
Budějovický půlmaraton Ještě nemáte program na sobotu 9. června večer? Co takhle si zaběhnout historicky první Budějovický půlmaraton? Nebo jen 10 kilometrů? Nebo sice půlmaraton, ale podělit se o něj s přáteli ve čtyřčlenné štafetě? Anebo aspoň symbolický nenáročný tříkilometrový Rodinný běh, kde je důležitější zúčastnit se než vyhrát? Všechny závody startují již řečeného 9. června v 19:00 hodin a jednotlivé kategorie jsou otevřeny všem, kdo se přihlásí. Přihlásit se lze na webových stránkách www.budejovickypulmaraton.cz, kde najdete další informace.
„Věřím, že letos zahájíme novou tradici a Budějovice budou mít svůj vlastní letní běh s masovou účastí, který se stane jednou z důležitých společenských událostí v životě města,“ poznamenal primátor města Juraj Thoma, který nad závodem převzal záštitu. V Českých Budějovicích se pravidelně (letos to bylo již popáté) běhá i maratón – ten však v zimních měsících, na místě, které je sice velmi netradiční a pozoruhodné (podzemní garáže Mercury Centra), avšak umožňuje jen velmi omezenou účast závodníků i publika. Milan Brabec
2 / duben 2012
Foto Eva Špírková
Majálesová tradice
Průvod plný masek, koncerty, divadla, „Sokolák“ obklíčen studenty ze všech stran… většině z nás musí být jasné, že je řeč o největším studentském svátku, na který se značná část gymnazistů těší už několik měsíců - Majáles. Ovšem tak mě napadá zda-li namaskovaní žáci v zástupech na náměstí vůbec tuší, co to vlastně slaví. Málokdo ví, že zde mluvíme o svátku s tradicí už z dob Habsburské monarchie. První zmínky však sahají dokonce až do 15. století. Více o tom, jak tyto oslavy příchodu května (od čeho je asi odvozen ten název, že?), konkrétně probíhaly, víme ale až ze století 18. Schválně jestli najdete deset rozdílů… Přesně 30. dubna, tedy v den filipojakubské noci, se scházeli studenti především středních škol ve večerních průvodech, při kterých kromě příchodu května oslavovali volnomyšlenkářství, také zde hrál roli i pocit vlastenectví. Ke gymnazistům v maskách se později připojovali i vysokoškoláci, načež veškeré bujaré události a kulturní akce zakončovali volbou krále Majálesu. Pojďme se ale přemístit o pár desítek let později. Postupem času totiž tradice Majálesu upadala, a tak se důležitým mezníkem stává až období poválečné. V letech 1945 – 1946 se objevily snahy svazáků studentské oslavy si přivlastnit (chcete-li znárodnit). Poúnorový režim byl po pádu Stalinova kultu natolik ochotný nalít znovu mladou krev do poněkud zatuchlých žil, že se v „comebacku“ Majálesu sám angažoval. Za to ale chtěl mít Velký Bratr celou akci pod kontrolou. Propaganda, typická pro tato léta, dokonce v následujícím roce pokračovala vydáním metodické příručky „Ako pripraviť Majáles“. Následovala brožura s ještě zajímavějším názvem „Politicko-organizačná priprava Majálesu“, z níž vyplývalo, že oslavovat by neměli jen studenti, ale i orgány veřejné osvěty, školní inspekce, národních výborů či velkých závodních klubů. Byla jen otázka času, kdy na tuto propagandistickou masáž zareagují samotní studenti. Bylo jasné, že doporučená
hesla jako „Za další růst zaměstnanců rektorátu!“, „Pusťte ministra mezi nás!“ nebo „Ať vzkvétá aparát Československého svazu mládeže – opora naší práce!“ byly ze stran studentů pronášeny s téměř neskrývanou ironií, čímž se obnovil jakýsi rebelský nádech akce. Možná i proto zůstala v 50. a 60. letech akce především záležitostí studentů. Majáles a jeho opoziční náboj došel tak daleko, že z majálesových oslav v roce 1956 vzešly petice kritizující cenzuru nebo bratrské vztahy k Sovětskému svazu. Trnem v oku bylo studentům i kádrové řízení na školách. Další ročníky Majálesu tak už byly připravovány pod bedlivým dohledem bezpečnosti. Květnové studentské akce se v Praze konaly bez průvodů, zato s policejní asistencí. Problém nastal ve chvíli, kdy duch pražského jara otupil dohled a králem pražského Majálesu se rázem stal obdivovaný americký beatnický básník Allan Ginsberg. To bylo i na tehdejší „reformní“ komunisty moc, akci rozpustili a Ginsberga zatkli a posadili na letadlo Go Home a Ginsberg na jeho palubě napsal o všem báseň… Oslavy tak
v následujících letech na sebe vzaly daleko mírnější podobu a dozor opět zesílil. Na druhou stranu přibyla složka, bez které si dnes Majáles nedokážeme představit. Jeho součástí se staly především koncerty a divadla, které nahradily dříve typické alegorické průvody městem. Po revoluci bylo velice těžké tradici znovu oživit. Důvodem může být i fakt, že studenti najednou neměli proti čemu rebelovat. Přesto si Majáles svou cestu našel, a to již v polovině 90. let ve velkých univerzitních městech, Praze a Brně. V Českých Budějovicích vznikl – a dále existuje – jako majáles středoškolský. V roce 2004 se začaly akce provazovat s Moravským Majálesem, na nějž již rok na to navázal projekt Český Majáles. Současný Majáles čerpá něco ze své historie dávné i nedávné, obnovily se průvody a zůstaly i doprovodné akce z let osmdesátých. Doufám, že vás exkurze do historie moc nenudila a že až se sejdeme 4. května v průvodu masek, ucítíte také trochu té historické nostalgie… Michal Kuboušek kresba: Lucie Krausová
s t u d e n t s k é
n e k r i t i c k é
Hudba Majálesu 2012 Jak už všichni víte, je duben, z čehož plyne mimo jiné, že letošní Majáles se neodvratně blíží. Těm, kterým program letošního již devátého ročníku ještě nezavál pod nos, nabízím příležitost ho prostudovat.. Byli jste někdy na Warm-up párty? Že ne? To je chyba, tahle akce vás rozehřeje a připraví, jak už tím tradičně bývá, na celý Majáles v sobotu, 28. dubna, ve Velbloudu. Těšit se můžete na pestrý program, se kterým všichni vykročíme do týdne plného nezapomenutelných akcí. Pondělí, 30. dubna, den oficiálního zahájení, se organizátoři rozhodli pojmout ve velkém. Na své si přijdou milovníci Silent disca. Ale pozor dámy a pánové! Majálesové Silent disco bude přímo pod širým nebem. Další velkou novinkou pro tento rok bude videomapping (3D promítání na budovy). Ulice zaplní pouliční představení a workshopy. Majálesovský týden vás ale neošidí ani o divadelní scénu. Již v pondělí vystoupí Divadlo Continuo se svým novým představením Sousedé. Určitě si v duchu říkáte, kam se poděla Dark side of Majáles. Žádné strachy. Právě od úterý 1. května se můžete vydat za poslechem začínajících kapel. Klub Slavie oživí zvuk drnkajících kytar na Folkovém večeru a mladé i starší zájemce o fotografické umění nasytí notoricky známá
n o v i n y
Fotojatka. Divadelní část programu vesele naváže na pondělní program. Vystoupí také brněnské divadlo Líšeň s představením „Putin lyžuje”, divadlo DNO a Divadlo na cucky se pochlubí hrou Groteska. Jestli jste se doposud závistivě dívali na americké filmy, ve kterých je úplně běžné jezdit se svou drahou polovičkou do autokina, není nic jednoduššího, než sednout do auta a do jednoho takového majálesového si prostě zajet. Speciální Blackout (pro netušící D’n’B party) nebo naopak klání pouličních básníků? Ano! Takhle rozmanitý je program ve středu, 2. května. Divadelní scénu tentokrát zaplní loutkový soubor Buchty a loutky, který předvede svou hororovou inscenaci Čelisti Reloaded. V Listování si zalistuje bajkami Straka v říši entropie. Ve čtvrtek, 3. května vám plánované akce nedovolí sedět doma u televize nebo nad učením, protože celé město ožije velkolepým pouličním Street Artem. Jestli se chcete pobavit, tak seberte celou rodinu a vyražte na scénu na Piaristickém náměstí, kde pobaví diváky každého věku Kašpárek v rohlíku, HUSO anebo Vojta Vrtek. Dále vás čeká vystoupení budějovického ZUŠ Bandu, Bezvadydivadla, Panenky Vyzuté nebo vystoupení mažoretek. Divadlo obohatí představení Haz.Art, pojednávající o výherních automatech a vlivu na osobnosti lidí, které inscenuje Divadlo Feste. Obléct masku, přidat se do průvodu a křičet za svou školu můžete právě v pátek, 4. května. Letošní průvod povede bubenický soubor Wild Sticks a oboha-
/2
Videomapping, malířská performance nebo autokino, co máte radši? Budějovický Majáles přiveze jako každý rok kromě super kapel a divadel také pouliční umělce. Ti vystoupí převážně v první části Majálesu, od pondělí do čtvrt-
l i t e r á r n í
k a v á r n y
m ě s í c
v e
d n e
Jaké bylo tvé první setkání s majálesem?
tí jej mažoretky, žongléři a další umělci. Jako každý rok na tradiční průvod naváže i tradiční volba krále, na kterou všichni čekají. Po volbě krále se všichni školou povinní dostaví na venkovní divadlo KočéBR, s jejich podáním Kytice. Na Sokoláku vás rozhodně potěší i tamější hudební scéna, která rozmazlí ouška milovníků všech žánrů. Těšit se můžete na dechberoucí show ze všech koutů světa, zastoupenou španělskou kapelou Million Dollar Mercedes Band, americkým ukulelistou Rockym Leonem, slovenským bandem Puding pani Elvisovej, rapperem Bonusem, rakouskou kapelou Giantree, kytarovým vystoupením The Feud a nebo dubstepovým duem Jazzsteppa. Tak a jestli jste si nevybrali tady, na hlavní stagi, nezoufejte a vyražte do šapita na alternative stage nebo si zadovádět na horolezec-
kou stěnu anebo vydechnout do čajovny na vodní dýmku. V sobotu, 5. května, zahájí program na Sokoláku představení dvou akrobatek z Cirkusu Te Ty. Pokračovat bude také hudební scéna, která začne v brzkých odpoledních hodinách. K poslechu toho bude opravdu hodně – rakouští Louise PoP, slovenští The Uniques, MIDI LIDI, Tata Bojs nebo novozélandský projekt Princess Chelsea. Mezi další vystupující se zařadí například kapela WWW, která ukáže, co umí s rapem. Jak jste se sami mohli přesvědčit, tak letošní Majáles bude fakticky velká záležitost, takže neváhejte a vyražte na týden plný hudby, tance, divadla, jednoduše čehokoliv. Pro přesnější info určitě nepřehlédněte webovky Majálesu (www.budejovickymajales.cz). Kristina Řežábková
Divadlo DNO vzniklo v roce 2000 díky studentům, hercům a výtvarníkům z Hradce Králové. Jedná se o nezávislou alternativní divadelní skupinu bez vlastní scény, která nám letos ukáže, že i divadlo může být sexy. Zapomeňte na svět Fagi, teď přichází IDOLLS! KočéBR rozhodně ví, jak zaujmout! Že neexistuje divadlo, jehož jedinými rekvizitami jsou nákupní košík, kombinace černobílé a (hlavně!) litry
umělé krve? Nejenže by Karel Jaromír Erben snad i záviděl, jak je jeho Kytice zpracována, já myslím, že teď docela smutní, že nebude moct sedět v hledišti s námi. A že jste v létě hrdinové a nebojíte se koupat v jihočeských rybnících? Po zhlédnutí divadla Buchty a loutky se Váš pohled na svět změní! Krev, pot, láska, nenávist, sex a drogy, to vše se může v podání loutkového divadla zdát nemožné, avšak s poctivou loutkařinou nejdál dojdeš. Po-
čkejte si na Spielbergovy Čelisti-Reloaded a zůstaňte na břehu! Olomoucké Divadlo na cucky okoření náš repertoár Groteskou plnou akrobacie, pantomimy, živé hudby a herectví. Volná adaptace fiktivní autobiografie Kurta Vonneguta nabídne směsici lidského obludária a štěstí. A co je Vaše štěstí? V cirkusech jsme jako malí nacházeli smysl života, žejo, zvižátka, cukrová vata a smrad sena. Cirkus TeTy Vás na Majálesu však přivítá slovy „Prodali jsme znuděné slony a lvy v klecích, ale máme tu dvě tygřice, zavěšené v pětimetrové výšce, račte dál!“ Ráčíte? Že Čechy jsou Las Vegas Evropy? Inscenace Haz.art brněnského Divadla Feste se zabývá identitou člověka i společnosti a polemizuje o nezvladatelné touze po blýskavých hracích automatech. Tématikou hra vážná, zpracováním však barevná a zářivá jako ony automaty. Divadlo Continuo je třešní na konec článku. Inscenace na téma příběhů pamětníků války, příběhů víry, lidských poklesků a hrdinství mi zastavují dech. Proto už mlčím, aby v každém z nás mohla začít doutnat trocha zvědavosti, co nám jednotlivá divadla nakonec předvedou. Takže já doufám, že mě maturita nezaměstná natolik, že by mi něco uniklo. V květnu na baru, ahoj! Sára Hölclová
ka. Ujít si nenechte už zahájení festivalu v pondělí, připravena je audiovizuální show v podání umělecké skupiny BOOT_ audiovisual. Poté, co připravovali projekty v Benátkách, Dráždanech a Praze, přijíždí po dvou letech opět do Českých Budějovic. Tentokrát nás čeká jejich videomapping. Přijďte se nechat unést geometrickými tvary, které proměňují nejen budovu, ale i celý prostor, kde se nacházíte, téměř k nepoznání! Třešničkou úterního programu je z hlediska street artu výtvarná performance Davida Böhma a Jiřího Franty. Tahle ostřílená dvojka ráda pokouší hranice kresby, ukázali to už mimo jiné i na Ceně Jin-
dřicha Chalupeckého. Nevíte co čekat? Nechte se překvapit, může to být cokoliv od štětce připevněného na bagrové lžíci až po větve stromů, které kreslí! Ve středu bude město patřit básníkům, čekat na Vás budou u Jihočeského divadla a Černé věže. Předvedou se mladí začínající básníci s vlastní tvorbou, ale i vítězové literárních soutěží. To vše proloží hudební vystoupení. Pokud vám ani to nestačí, vězte, že máme víc! Číst se budou i oblíbení autoři, tak proč se na chvilku nezastavit a neposlechnout si Blues pro bláznivou holku nebo zoufalé Kvílení?! Středa přinese kromě básníků i něco naprosto nového. Zažijete kino, které nebude v kině. Představujeme Vám Buďkin, guerillový projekt volně inspirovaný Cinema Royal. Nebudete vědět co, nebudete vědět kde, pouze KDY. Přijďte na náměstí Přemysla Otakara II. 2. května v 19.30 a nechte se nést kinematografickým tajemstvím, které dovede společenství guerrillových filmožroutů na místo projekce. Bezúčelná procházka vyvrcholí promítáním blíže nespecifikovaného snímku a taneční afterparty v buďkin-stylu. Kdo jako první uhodne název filmu, o který půjde, získává velmi hodnotnou cenu. Čtvrtečnímu programu bude kralovat scéna na Piaristickém náměstí, kde se od čtyř odpoledne až do devíti bude pořád něco dít! Vystoupí bejbypanková
Divadelní perly Majálesového veselí Českobudějovický Majáles je jarním skvostem Jihočechů; a za to vděčíme našemu studentskému majálesovému týmu. Rok co rok se v Českých Budějovicích netrpělivě očekává odtajnění aktuálního Majáles programu, a co se divadelních spolků týče, letos je opravdu o co stát. Vedle parádních umělců se však dočkáme i pořádné Slam Poetry, která se bude konat v Horké Vaně. Zanedlouho na Facebooku vypukne zápis účastníků jihočeských, kteří svým slovem chtějí uhranout diváky veškeré. Teď však k samotné nabídce divadel, která na nás budou začátkem května číhat v útrobách Českých Budějovic. Divadlo Líšeň, balancující na hraně loutkohry a hereckého projevu, nabízí bizarní horory s nádechem pohádkové utopie. Toto divadlo, pocházející z Brna-Líšně, vzniklo roku 1998 a je známo svými experimenty, co se divadelních forem týče.
z
legenda Kašpárek v rohlíku, což přináší pravou příležitost jak zabavit nejen sebe, ale i mladší sourozence. K večeru zahraje kapela Panenka Vyzutá. Její hudba je směsí ryzího rock-folkového písničkářství výhradního autora Jiřího Harnacha a výrazné latino rytmiky cajonisty Azara Abou, za přispění různorodých hudebních vlivů ostatních členů o klasické hudby přes jazz až k lidovce. Bude toho ale ještě mnohem víc, divadlo, mažoretky, kejklíř… Pátek bude tradičně věnován průvodu a volbě krále, podél nábřeží se ale můžete potěšit s Kabaretem Kajbar nebo využít majálesových svateb. To ale pořád není všechno. Během celého týdne bude ke zhlédnutí několik studentských výstav, v Literární kavárně, Hostelu nebo Kredanci. Probíhat bude i studentské jamování, které rozhodne o tom, které školy půjdou do finálního kola volby krále. A co rozhodne? Jenom vaše hlasy… Další věcí, kterou určitě není vhodné opomenout, jsou workshopy! Povedou je odborníci, kteří vám poradí a pomůžou. Budete moct sprejovat, hrát na prknech, která znamenají svět, naučíte se bubnovat, tančit nebo objevíte postupy profesionálních fotografů. Takže jak to všechno shrnout? Letošní Majáles bude super!
Marcela Macháčková
Na majálesech 90. let nebylo nic k zapamatování. Pro mne však přece. Rok 1995. První majáles v prvním ročníku gymnázia s první občankou v kapse – a s prvním pivem. Nechápal jsem, jak dospělí mohou pít ten smradlavý hořký nápoj. Ale do všeho se asi holt musí dorůst. Když vám začnou růst vousy, začne vám nejspíše taky chutnat pivo. Na diskotéce v sokolovně byla nuda, tak jsme šli do hospody na náměstí. Když jsem viděl, jak otrlejším spolužákům objednávka piva prochází, svezl jsem se s nimi. A měl jsem štěstí. Protože mým prvním byl budvar. Ta úžasná kombinace lehce nasládlé svěží chuti, avšak s dostatečnou typicky českou hořkostí... (která přeslazeným zahraničním ležákům prostě chybí – to jsem ale zjistil až mnohem později). Jsem přesvědčen, že kdyby to poprvé byla jiná značka, zašklebil bych se a ještě nějaký čas pivo odmítal. Ale naštěstí to byla láska na první ochutnání. Která vydržela dodnes. Milan Brabec
První setkání s majálesem je jako první setkání s láskou. Už to budou čtyři roky, stále si pamatuji ten jemný vítr ve vlasech, když jsem stála před Sokolovnou a do mých uší se opíraly tóny kytar a zpěvu, nedá se to zapomenout... Od té doby je majáles mou každoroční závislostí, na kterou je nemožné se netěšit. Magdaléna Spurová
s t u d e n t s k é
n e k r i t i c k é
n o v i n y
/3
z
l i t e r á r n í
k a v á r n y
m ě s í c
v e
d n e
Michal Kubala aneb O Majálesu s láskou
Asi poprvé jsem zaregistrovala Majáles v primě nebo sekundě, šli jsme za fotbalisty. Ale až asi do 15 jsem Majáles vnímala jen jako průvod, celý ten program okolo mi unikal. Ostuda no, teď už to vnímám krapet jinak, a moc si toho, co tady v Budějovicích vzniká, vážím. Tak hlavně ať neprší! Marcela Macháčková
Když jsme s panem šéfredaktorem Tomášem řešili, kterého z majálesových veteránů oslovit do majálesového speciálu, padla naše volba velmi rychle na Michala Kubalu, mého bývalého dlouholetého spoluredaktora a stále aktuálního dlouholetého kamaráda, a tak mi připadla milá povinnost udělat s Míšou rozhovor. Náš výběr se samozřejmě neřídil jen osobními sympatiemi, málokdo však může soupeřit o post majálesového matadora s člověkem, který má za sebou uklízení majálesových odpadků, kandidaturu na majálesového krále, dramaturgii majálesové divadelní scény, post hlavního organizátora Majálesu a poslední léta i moderování celého Majálesu. Domluvili jsme se na pátou. Michal dorazil po půl šesté, jelikož cestou narazil na svého dědu, který ho nepustil, dokud u něj něco nepojedl a nedal si s ním dvě piva. Na oplátku mi ale na poslední otázku odpovídal za běhu a na rušné ulici doprovázejíce mě k dalším mým povinnostem… Už po první větě jsem byla rozhodnuta zprostředkovat vám náš rozhovor slovo od slova, jelikož jak sami poznáte u Míši má i zdánlivě nefunkční opakování svůj smysl a svéráznou poetiku lehce mi evokující Hrabala. I Michalovo vyprávění se skládá z mnoha nečekaných odboček a asociací, která dohromady tvoří vlastně jen jednu jedinou větu přesně vystihující podstatu. Chcete-li se tedy konečně dozvědět, co je podstatou Majálesu, doporučuju dočíst až do konce. Možná to v celém rozhovoru vůbec nezazní, ale když ho přečtete, sami jí pocítíte. Jako by se na tu chvilku Michal sám skrze své historky a názory, stal Majálesem… Jak dlouho už se podílíš na organizaci Budějovického Majálesu a jaké funkce sis už za tu dobu vyzkoušel?
Takže… Od doby, co jsem zametal na Sokoláku, což bylo někdy ve druhém ročníku mého studia na gymnáziu. Což znamená, že je to asi… Jedna. Dva. Tři, čtyři, pět… Nějakých pět až šest let nazpátek. Tak se kolem Majálesu motám nějakých těch šest let. Zhruba tak.(…) („Tak pověz, ještě něco o svojí nynější funkci moderátora…“) Jak jsem moderoval Budějovický Majáles… Já jsem vlastně na začátku vůbec nechtěl Budějovický Majáles organizovat- já jsem na Budějovickém Majálesu chtěl vystupovat, chtěl jsem dělat nějaký performance, blbnout venku, chtěl jsem vlízt na to pódium a dělat kraviny na tom pódiu- což se mi podařilo ještě onehdy, když jsem kandidoval za naší školu na krále, což bylo trošku zoufalý jenom protože se nenašel žádnej jinej dost šílenej člověk, kterej by kandidoval a… A pořád jsem koukal na toho Dana Stacha, kterej několik let, když se ten Majáles rodil, když vznikala ta nová podoba Budějovickýho Majálesu a rozjíždělo se to, co vedlo v to velkolepý, co se děje teďka a trvá to celej tejden, tak sem na něj tak koukal, jak tam lítá po tom pódiu a jak tam vykřikuje a moderuje to a… Vlastně jsem to celý chtěl vod začátku moderovat!(…) Zažil jsi jak majálesové začátky, kdy šlo o jednodenní akci pořádanou „studenty pro studenty“ v tom pravém slova smyslu i dnešní podobu Majálesu, jako týdenního festivalu plného hvězd. Která z nich je ti bližší…? Tak ty první Majálesy, který já jsem zažil, ještě nejdřív z pohledu diváka- úplně poprvé to vlastně bylo z pohledu reportéra Vedneměsíčníku, který o Majálesu měl napsat nějaký stručný článek- tak to byla úžasná akce. Byla to akce, která se konala během jednoho velkolepýho dne, kterej byl hrozně nabytej- U Černý věže hrály studentský divadla, pros-
tě samí ochotníci, byl tam PrimoTeátr z Českýho gymnázia, který tam hrál ještě dřív, než jsem začal chodit na gympl na Českou… Hrál tam Uslintanej pes- jehož členové se potom později spojili s uskupením Arte della Tlampač, ale to je zase úplně jiná historie- Uslintanej pes, kterej tam rozhazoval kusy nějakýho masa z řeznictví mezi lidi, a bylo to úžasný představení! Byl tam u Černý věže nějakej scénickej tanec, při kterym začalo pršet a stejně, i když pršelo, tam byli lidi a koukali na to, jak tam v tom dešti ty lidi tančí ten scénickej tanec. (…) Takže od tebe neuslyšíme žádnou kritiku současné podoby Majálesu? Žádná provokativní myšlenka…? Ano, řekněme teď provokativní myšlenku, takovou vizi do budoucna- Právě to, co se kdysi dělo na tý hudební scéně, na tý hudební složce Majálesu- to že se od studentských kapel přešlo k těm profesionálním kapelám, byť to nebyly mainstreamový, ale alternativní kapely, tak přesto to vyžadovalo to, aby se zrodila iniciativa, aby se zrodil Darkside, aby
pár lidí řeklo „Dost! To že sem začnete vozit skvělý profesionální kapely je sice úžasný, ale nestačí to. Majáles je o tom, aby tu byl prostor pro studenty, pro studentský kapely.“ Já myslím, že v současný době a do příštích ročníků je třeba, aby se zrodil nějakej divadelní Dark side of Majáles, protože ta druhá složka, nebo jedna z dalších složek Majálesu po tý hudební scéně, je prostě ta divadelní scéna, kde je taky znát v průběhu těch let, kde ten posun přišel trochu pozdějc než u tý hudební složky, ale postupem času došlo taky k tomu, že se od těch studentských ochotnických souborů přešlo víc na ty profesionální divadla a v současný době jsou mnohem víc proklamovaný, co se týče divadelní scény, jakože na Majálesu bude divadlo Continuo, Buchty a Loutky, že loni, já nevim, hrála Husa na provázku a podobně- což je výborná záležitost a tahle tendence by určitě měla pokračovat, a kdyby se tyhlety profesionální divadla, stejně tak jako kdyby se ta profesionální hudební složka z Majálesu vytratila, tak by to byl krok zpátky, ale prostě krok kupředu, stejně jako byl krok kupředu Darkside, kdy se do Majálesu v mnohem větší míře navrátily ty studenstský kapely, tak stejným krokem myslím by bylo, kdyby se objevil nějakej „Teátr Dark side of Majáles“, kterej by v nějaký rozmanitější formě, nějaký víc proklamovaný, víc zdůrazňovaný a víc propagovaný formě, vrátil na Majáles ty ochotnický soubory, ty studentský divadla, protože i mezi těma se občas najdou unikátní věci. (Nezkrácenou verzi Hovorů s M.K., kde na vás místo tří teček v závorce čeká povídání o Dark Side of Majáles, Michalův názor na současnou podobu festivalu a mnohé další, najdete v archivu na našem webu www.vednemesicnik.cz) Emma Vrbová
Rozhovor – Zibi Prvně jsem se s majálesem setkal v prváku. V průvodu jsme šli převlečeni za čerty a čertice. Po průvodu jsme se spolužáky šli podpořit v závodě na vozítkách našeho kandidáta na krále majálesu a užívali si jarního počasí posezením na Sokoláku. Jan Turek
Moje majálesová premiéra byla asi tak před 4 lety. Všichni o něm mluvili, a já sem absolutně netušila, co od něj očekávat. Opravdu mě nadchla jeho hudební scéna, především můj tehdejší oblíbenec Xindl X, anebo taky kapela Drein nebo Barevný nátěr... Kristina Řežábková
Dnes bych vám rád představil jednoho ze členů organizačního týmu Budějovického Majálesu. Osobu, která má svou práci pro Majáles splněnou mnohem dřív, než vůbec festival začne (pokud tedy nepočítám tradiční vedení průvodu), ale bez které by Majáles měl jen polovinu financí. Letošní Majáles bude již čtvrtý, na jehož přípravě se podílel, takže v týmu patří mezi ctihodné kmety, ke kterým se chodí pro radu. Že ještě nevíte, o koho se jedná? Poslední nápověda: do tohoto roku to byl jediný blonďák v týmu. Stále nic? Nezbývá než vám to prozradit. Dnes se nám všem představí Ladislav Zibura, či jak ho mnoho z vás zná - Zibi. Zibi, začnu trochu z jiné strany a tedy, jak jsi Majáles bral a jak na tebe působil do té doby, než ses stal jedním z těch, co ho vytvářejí? Před svým vstupem do týmu jsem vždycky během Majálesu seděl doma, cpal se brambůrkami, četl si, a byl naštvaný, že bude venku zase hluk. Tenkrát ještě nefrčel ani Facebook, takže jsem si ani neměl kde postěžovat. Takže jsem kouzlo Majálesu poprvé okusil až v patnácti - jako brigádník, který v 5 ráno zametal vajgly na Piaristickém náměstí... Byla tvá cesta do organizačního štábu Majálesu spletitá nebo až příliš lehká (oproti současné práci v týmu)? Já neměl na výběr. Bylo nám patnáct, bourali jsme s Lukášem stage a přišel za námi Kolda, který pro nás tehdy byl dospělák a frajer (bylo mu 22) a řekl „Kluci, dobrá práce“. A vsadím se, že už měl, kluk ušatá, moc dobře rozmyšleno, co s námi dál. Byla to pro nás hrozná pocta, takže když se mě pár měsíců na to Matěj Vlašánek zeptal, jestli bych mu nechtěl pomoci s žádostmi o granty, neváhal jsem. No a pak mi kluci řekli, že už budu psát granty sám, a byl jsem v tom naplno... Už jsem to v úvodu maličko nastínil, ale objasni nám víc, jaká je tvá hlavní role v týmu v době před Majálesem i v době Majálesu?
Moje práce pro Majáles začíná v září, kdy jsou uzávěrky prvních žádostí o grant. Ty poslední posílám v lednu. Znamená to hlavně spoustu psaní, shánění všech možných a nemožných příloh a prvotní vymýšlení konceptu festivalu tehdy, kdy ještě nemáme ani korunu a netušíme, kdo na Majálesu vystoupí. Pak přichází období, kdy s Lukášem občas zajdu na jednání se sponzory, pomáhám PR týmu s psaním, chodím na schůze a snažím se pomoci, kde se dá. Většinou jsem vysílán tam, kde je třeba někomu vypsat nebo vymluvit díru do hlavy. Občas mám pocit, že píšu a mluvím až moc – třeba tehdy, kdy se dozvím že má žádost o grant od města byla opět ze dvou stovek přijatých textů suverénně nejdelší, ovšem soudě podle rostoucího rozpočtu se zatím zdá, že to funguje. No a během Majálesu dělám práce, které vyžadují především zkušenost, trpělivost a minimum sebeúcty – patří k nim laminování akreditací, tisk všeho potřebného, bourání stagí, plnění pokynů dramaturgů – prostě to, co je třeba. Zatímco před Majálesem každý dělá to, co nejlépe umí, během festivalu je třeba každá ruka, takže se na žádnou dělbu práce nehraje. Jak bys řekl, před čtyřmi lety, že bude Budějovický Majáles vypadat dnes? Jsi překvapen tím, jaký je či jsi čekal, že bude ještě dál? Jednoznačně největší překvapení je to, jak moc se Majáles rozrostl. Z pozice návštěvníka to možná není až tak znát – stejně jako před 4 roky pořád většinu umělců z programu nezná, ovšem posun je opravdu ohromný. Lidem z dramaturgie se sem daří vozit čím dál kvalitnější umělce (přinejmenším soudě podle toho, kolik stojí :), rozpočet rok od roku roste. Návštěvnost je také čím dál vyšší – a co vidím moc rád, výrazně přibývá i návštěvníků z řad těch, co již pár desetiletí nestudují. A taky je skvělé, že máme v týmu spoustu nesmírně schopných lidí – a naučili jsme se je plně využít, díky čemuž máme krásný nový web, skvělé hudební a divadelní dramaturgy, vlastní PR
sekci a neuvěřitelně výkonného hlavního koordinátora. To všechno – i když to asi není to první, čeho si návštěvník všimne - posunulo festival mnohem dál. A co si do budoucna přeješ aneb jak by měl BM vypadat za další čtyři roky podle Zibiho? Majáles 2016, Pouzík bere telefon a volá manažerce Subways. Vysvětluje jí, že bohužel jejich vystoupení musíme na poslední chvíli zrušit, protože do Budějovic nakonec opravdu přiletí zahrát a oznámit svůj návrat na pódia Elvis. Nad Sokolákem létají helikoptéry CNN a první odhady potvrzují, že Majáles má opravdu větší návštěvnost než Woodstock. Z policejního vozu vystupuje strážník, aby tlumočil stížnosti na hluk z domova důchodců na Dobré Vodě. Toi-Toiek je tolik, že se nestojí fronty, ve Vokně nedošly bagety a lidé hážou kelímky od piva do košů. Statisíce návštěvníků si na Sokoláku užívají atmosféru festivalu, vstřebávají první jarní paprsky a na stagi právě zvučí The Shins. Já sedím v Horké Vaně a laminuji akreditace. Možná ne všichni vědí, že jsi před rokem podnikl poutní cestu Sv. Jakuba do Santiaga de Compostela ve Španělsku. Jak to vše vzniklo? Jaký to na tebe mělo dopad? A doporučil bys to i ostatním? Poprvé jsem si o ní přečetl v magazínu
Ona Dnes (ne, nečtu jej běžně) a když jsem se o Camino a jeho historii začal zajímat víc, bylo mi jasné, že to musím zažít. Tak jsem koupil letenky, odmaturoval a vyrazil. A co jsem na pouti našel? Opak Prahy - všichni chodí pěšky, kafe všude stojí euro a nikdo se netváří naštvaně. A zbytek vám povím na jednom z cestovatelských večerů, které proběhnou v rámci Majálesu. Navážu na předchozí otázku… Rok po své pouti do Španělska plánuješ další dlouhou cestu po stopách prvních křesťanů. Co to má být letos? Rád bych pěšky došel z domova do Říma. Už mám i plán – vyrazím z Budějovic, zajdu na poslední kávu do Vany a pak tam přes Německo a Itálii za nějakých 45 dní dojdu. Ještě nevím, kdy přesně vyrazím, ale určitě chci odejít dřív, než si PR tým uvědomí, že jsem ještě nenapsal závěrečnou zprávu Majálesu. Pouť do Říma už je dnes (na rozdíl od Santiaga) prakticky zapomenutá, takže to bude mnohem větší dobrodružství. Prý ji kdysi podnikl i Karel Hynek Mácha (a pak v šestadvaceti zemřel). Tak to přeju hodně štěstí a silné nohy. Nechť tě šťastně donesou do Říma a zpět! Všichni budeme doufat, že se vrátíš a za rok díky tobě ve všech hodnotících komisích znovu potečou slzy dojetí! Jakub Axman
s t u d e n t s k é
n e k r i t i c k é
Program budějovických galerií
Výstavy:
Alšova jihočeská galerie – Wortnerův dům U Černé věže 22 19. 4. – 24. 6. Bohuslav Reynek 28. 6. – 9. 9. Mezi symbolismem a surrealismem
Dům umění Náměstí Přemysla Otakara II. č. 38 12. 4. – 12. 5. Gast Bouschet, Nadine Hilbert 15. 5. – 17. 6. Martin Creed
n o v i n y
/4
z
l i t e r á r n í
k a v á r n y
m ě s í c
v e
Kdo umí, ten umí… Je to zvláštní, jak prosté přísloví někdy dokáže vystihnout situaci jako nic jiného. Všeho moc škodí, a teď před maturitou obzvlášť. Přímo úměrně k čím dál tím většímu počtu hodin strávených nad (kdo by to byl čekal) poměrně obsáhlým učivem dějin výtvarného umění ve mně roste údiv, že právě tomu se chci věnovat. Lítě se ve mně sváří až posvátná úcta k umění a všem, co s ním kdy měli co do činění, se vzrůstajícím znechucením nad tím, že jich bylo (je a bude) tolik. Nechci se vysmívat umělcům. A zejména ne těm, kdo si na ně jen hrají. Opravdu nechci. Ale když už mám tu příležitost, byla by prostě škoda jí nezneužít. Totiž, nevyužít… Buďte k sobě upřímní, když se řekne umělec – co si vybavíte? Jistě je mezi vámi osvícená menšina těch, kteří začnou rozjímat o kráse, ideálech a jiných vzletných myšlenkách. Pak jsou tu ovšem ti, jimž se před očima zjeví postava s pohledem upřeným kamsi do dáli, v ruce štětec, pero nebo jiný životu nebezpečný nástroj (vždyť pero ostřejší meče), chrlící ze sebe nepřeberné množství podivných nápadů (Co že jsi říkal, že tohle znamená? Aha. No, hezký to máš…). Klišé o umělcích je víc než dost. Tak například – člověk, který se chce stát
d n e
úspěšným umělcem, musí být divný. Musí žít ve svém vlastním divném světě daleko od trapné reality, divně se chovat, divně vypadat. Ať už je to excentrický šílenec dštící plameny (ale pozor, uvnitř je vždy křehký, zranitelný a světem nepochopený), nebo introvert sedící v koutě zahalen tajemným obláčkem dýmu (opět světem nepochopený a ještě křehčí), rozhodně se musí lišit od ostatních, nudně nedivných lidí. Z domu zásadně nevychází jinak než ušpiněn barvou či inkoustem (chudáci, kterým se to prostě jenom blbě myje – já, se nepočítají). Ale především, musí trpět! Uznávám, že za určitých okolností to může být do značné míry stimulující. Jenomže jmouti se dobrovolně trpět a myslet si, že pak už se to nějak vyvrbí, moc nefunguje. Klidně si to můžete i prakticky vyzkoušet – pořádně se něčím prašťte. Bolí to? Trpíte? A cítíte se múzou políbeni? Tvořivost je zkrátka věc zapeklitá a nepředvídatelná, a těžko se dá něčím přivábit. Asi proto ve mně nakonec úcta k těm, kterým se to podařilo, vítězí. A taky proto, že když se to vezme kolem a kolem, tak jich vlastně zas až tak moc není. A já si je do hlavy zkrátka narvu a bude. Protože kdo umí, ten umí. Šárka Tůmová
Kdo spasí se, kdo zahyne Galerie Měsíc ve dne Nová ulice 3 17. 4. – 11. 5. Ladislav Václav Kouba
Představení v divadle SUD, které nám ukazuje pravou tvář sedmi smrtelných hříchů. Vše je ztvárněno hrou pohybů, zvuků a barev, která v nás zanechává mnoho otázek, týkajících se našich nejniternějších pocitů. Již na začátku představení jsme nuceni se zamyslet nad rozložením divadelního podia - je všude okolo, vtahuje nás do děje,
Galerie Nahoře DK Metropol, Senovážné nám. 2 20. 4. – 7. 5. Metamorfóza portrétu 11. 5. – 12. 6. Denní a noční přízraky Komorní galerie u Schelů Panská 7 27. 4. – 26. 5. Výstava domova Libnič a Centra sociálních služeb Empatie
jsme jeho součástí, jako jsou hříchy součástí každého z nás, a přeci jsme pořád jen diváci. Těmi ale nemusíme zůstat, můžeme se nechat hrou pohltit, vnímat třesoucí se podlahu pod náporem hněvu, bloudit ve věčném kruhu lenosti, zhlédnout se v zrcadle obžerství, probudit v sobě vzpomínky smilstva, utíkat před rojícím se chtíčem, nechat proudit hašteřivou závist a vyzdvihnout nesmrtelnou pýchu. Otázkou, která v nás bude ale neustále rezonovat, je: Co naše duše? Odpovědi můžeme hledat v básni Modlitba k bohyni paměti od Karla Šiktance, protože
Program studentské středy 25. 4. Škola základ života / Jaroslav Žák hudební retro komedie 25. 4. Divoký tygr přeskakuje strž / Zdeněk Jecelín dobrodružný příběh 2. 5. Škola základ života / Jaroslav Žák hudební retro komedie
právě některé z jejích veršů jsou nám průvodcem celým představením a také jej celé uzavírají: „Mnémosyné! Mnémosyné! Mé neštěstí! Má bohyně!“ zní do tmy, všem kolem vás zatajuje dech a celé divadlo se najednou zalévá potleskem. Tato scénická krása je dílem studentů Divadelní dílny Lenky Krčkové. Magdaléna Spurová
s t u d e n t s k é
n e k r i t i c k é
/5
n o v i n y
z
l i t e r á r n í
Poprvé
k a v á r n y
m ě s í c
v e
d n e
*** A přišlo jaro. Zas. Už kvetou krokusy, zvedaj‘ se sněženky, zpívají drozdi... Měl bych se začít smát... Aspoň se pokusit... Jenže já jako dřív zas civím do zdi...
Běžím už dlouho a nikde žádný jarní květ, myslel jsem,že dnes ožívá celý svět. Asi jsem naivní prostopášný člověk, ani nevíte jak dokonalý byl ten pohled, když uviděl jsem hnízdo ptáků, na nebi žádného mraku. Mé nohy se rychle zastavily a já ohromen tou krásou, naproti cizí rasou, uviděl poprvé čerstvý příchod jara. Na rozdíl od ostatních, kteří viděli člověka,co čmárána politý popsaný papír. Jsem se napil -a viděl pomalounku a jasně přicházej jaro, ozářené stromy, serenády ptáků, zamilované páry. Květ bledule,co vzala si rozmnožovací póry A tvoří.
Hledám v ní odpověď... - Kéž aspoň napoví... Pobledlá jako já... - Zrcadlo vlastně... Otázka - nevím už... Odpověď - lahvový... Zrakem jdu po stěně, roztřesen, zasněn... Všechno se páruje, všechno se usmívá... - Jak moc jim závidím, těm živým tvorům! Zase sám... Přiopit veršuju u piva... Ze zájmu o lásku zbyl zájem vo rum...
Třepot motýlích křídel Yours is the first face that I saw Think I was blind before I met you
Jiří Feryna
Chci vypít Tvůj rtuťový nektar, vytříštit se z podkolenních jamek. Tam, kde usíná krvavý nezmar, chci uloupit Tvůj sací důlek.
Je jaro a hoří. Chci okusit dotyk neznáma, každý den padat do jara. Tam, kde létá motýl mezi náma, chci utrhat křídla papouška ara.
Tuš
Chci udělat dechovou zkoušku krevního oběhu, ponořit tlakoměr do ústí západu slunce. Tam, kde každá diagnóza otevírá se v kruhu, chci se ponořit do dusíku a podmanit se zkoušce.
DĚTI ANO
Chci najít konec v okapové roušce, jenž pomalu stéká po oknech v dešti. Tam, kde vzýváš anděle tak sladce, chci objevit v kapačce kousek štěstí.
Oči Oči… oči… jak rád se v nich utápím. Chtěl bych se smát a přesto pod řasami krvácím…
Spolu utopíme závislosti, v říji posledního květu. Tak ukončíme nebeské pasti, odepsané k poslednímu vzletu.
Očkama hledíš na tento svět, pro který nechce už ani slavík pět a venku již rozkvetl první jarní květ.
Petr Valenta
NĚCO JE VE VZDUCHU! Kupodivu nechci psát o smogu ani o antraxu, jak by se z titulku mohlo zdát, nýbrž mám na mysli jaro a s ním související blížící se konec roku pro maturanty. Jupííí! Sluníčko svítí, tráva se zelená, kočky se kočkují, majáles se majálesuje a Jupííí! A nás všechny v souvislosti se vším výše jmenovaným nepochybně čekají lepší zítřky, dlouhé noci a ospalá rána/dopoledne. S jarem přichází i období slzení očí i nosů, jarního úklidu, který letos začal panem Dobešem (ovšem jen zdánlivě, na ministerstvu je dál jako poradce, aneb ono známé Vyhoďte ho dveřmi… nebo se říká oknem?) a Velikonoc (jakkoliv bude toto téma v době vydání VDM neaktuální a možná už zmizí i poslední podlitiny). Vejce nevejce, Velikonoce, zajíčci, beránci i kuřátka opět dorazila, ostatně stejně jako každý rok (a jako vždy nejméně o měsíc napřed). Náhoda, v tomto případě politická, je blbec, a vejce jsou/byla doslova k nezaplacení zrovna před svátkem vajec potřebných. Eko zájmy a předsevzetí stranou, plastová vejce taky dobrá. Jaro je taky jediným obdobím v roce, kdy je život ve městě snesitelnější než na vesnici. Jarní pestrý mix alergenů vžene slzy do očí i těm největším tvrďákům. Ekologická uvědomělost je opět ta tam (jaro vůbec letos ekologii moc nepřeje) a na papírácích se vydělává snad víc než na vejcích. Chca nechca, ve vzduchu visí i jakási nepochopitelná nanejvýš otravná potřeba si uklidit. V pokoji, v garáži, v hlavě i v ledničce (tam je to zvlášť potřebné, pokud se nemám vrátit k antraxu). A jako každý rok, se i letos ze všeho ,,chytře“ vymluvím: Pokoj? Plastová vejce se jak známo nedají sníst, takže bordel=vejce musí v pokoji zůstat a všechno ostatní bylo pochopitelně uklizené už předtím. Garáž? Zaseknul se zámek. (Přísahám!) Hlava? Jak si mám asi tak uklidit v hlavě, když mi v jednom kuse teče z nosu? Logicky... A lednička = jarní očista? Fakt bych mocinky mocinky moc chtěla zase začít běhat, ale k parku plnému pylů se ani přiblížit nemůžu. Vajíčka letos nejsou a nebudou, takže jsem, já přešťastná, po zbytek roku ušetřena cholesterolu. Jupííí! Takže hurá do světa očištěná, odzajíčkovaná, ruku v ruce s kapesníkem ...
Johana Trešlová
Volupté
zase je čas krmit holuby zapamatovávat si čísla autobusů každý večer chtít umřít, protože jídlo je studené a světlo oslepuje politické strany mají ruce v kapsách (našich) pláč ženy ve středním věku pláč vzdělané okouzlující ženy, co je dobrá matka pláče do připravovaných svačin pro děti kruhy pod očima připisuje narůstajícímu věku 2 dětem nedostatku spánku slzy nelžou děti ano pastelkami kreslí mamince krvavou svatozář
M.M.
Všechno špatně Přišlo jaro a blíží se nám léto. Vedro. Lidé s ponožkami v sandálech a potem tekoucím odshora dolů. Dívky se sukněmi. Ženy v šatech. A slečny, kterým připadají šaty i sukně příliš krátké. S létem přichází ale i stížnosti typu: To je ale vedro, chci zimu, to sluníčko strašně svítí! Pak přijde podzim, kdy na některé jedince padá nostalgie a mnohdy jim vadí i barevné listy stromů. A najednou se přiřítí zima a my si připadáme jako sněhuláci s červenými nosy, co volají o pomoc. „Umřu zimou, chci léto!“ ozývá se z našich zmrzlých úst. Opakuje se to pořád, do nekonečna. Jsme zkrátka nepoučitelní. Když je na co, stěžujeme si. Jen málo z nás chápe, že když si stěžujeme, jen si ztěžujeme náš život. Slova bez činů nás nezachrání. I když zjištění, že nejsme superhrdina, nemusí být nejmilejší, chápu. Ale pak se může stát, že uvidíme náš život jen v pár větách. 1) Proč jsem se narodila? A zrovna tady!? Ježiši! 2) Takže smysl života je chodit do školy a pak do práce? Panebože! 3) Ne, takhle to nejde, já nesnáším todle počasí! 4) Proč je život tak hroznej? 5) No, to je skvělý a teď mám jako umřít?! A bude v ráji takový vedro jako včera? Bylo by to škoda vidět to takhle nebo mít emo sklony. Každá lidská bytost si občas potřebuje postěžovat. Ale co je moc, to je příliš. Změnilo se snad někdy počasí jen proto, že jsme na něj nadávali? Nebylo by lepší brát některé věci, tak jak jsou, nebo si je nechat pro sebe? Myslíte, že ne? „ Jak jen někdo může psát takový pindy?“ zařval pán odvedle sklopený nad mým článkem a já se potichu zasmála.
Anna Kárníková
kresba Lucie Krausová
s t u d e n t s k é
n e k r i t i c k é
n o v i n y
/6
z
l i t e r á r n í
k a v á r n y
m ě s í c
v e
d n e
V Symbiose zatím moc velká symbióza nepanuje
Bio, kvalita místo kvantity, čerstvost, radost z jídla a všeobecná pohoda patří k základním heslům restaurantu Symbiosa, který sídlí v centru Českých Budějovic. Bohužel během chvíle zjistíte, že to není tak úplně pravda. Po vstupu do restaurace jsem čekal, že se mne některý z číšníků ujme a doprovodí ke stolu. Dostalo se mi však jen pozdravu, a tak jsem sezení v horním patře musel najít, v šeru točivých schodů, sám. To už konečně personál přišel a já tak začal věřit, že úvodní zaváhání byla jen náhoda. Když jsem se dostal k výběru jídel, v lístku mě hned na začátku nemile překvapily dva pomačkané papíry s denní nabídkou, která už dávno neplatila. V úvodu jsem se pak dočetl, že jejich kuchyně se nese ve francouzsko-českém duchu, a proto jsem úplně nepochopil, proč celá jedna část nabídky byla věnována italské kuchyni. Žádné z nabízených italských jídel jsem si tedy samozřejmě nedal, ale vyzkoušel jsem krémovou polévku z dýně s praženými dýňovými semínky (55 Kč), která mne příjemně navnadila na další chod. Tím se stal hovězí „Symbiosa“ burger s pečenými brambory a domácí tat-
arkou (155 Kč). Mé očekávání po dobré polévce však už zdaleka tolik nenaplnil. Maso, které by mělo tvořit hlavní část celého jídla, se ztrácelo někde uvnitř housky. Navíc vypadalo spíše jako hokejový puk, jelikož bylo vysušené a skoro se nedalo ani rozkrojit. Domácí tatarka a dobré brambory už tento chod nezachránily. Chuť k jídlu mi rozhodně nezvedlo ani hrající rádio, ze kterého celý večer zněli interpreti jako Karel Gott nebo Iveta Bartošová. Když se k tomu přidal ještě, sice sympatický, ale neprofesionální personál, který mě klidně nechal v téměř prázdné restauraci 20 minut sedět u stolu bez povšimnutí, začínal jsem z večera být trochu přešlý. Naštěstí se nakonec přeci jenom někdo objevil, a tak jsem si rovnou objednal i dezert, protože jsem nechtěl riskovat, že tady budu muset, za hudebního doprovodu českých slavíků, strávit zbytek pátečního večera. V nabídce měly dezerty dva – citronový dort s créme fraiche (45 Kč) a čokoládovo pomerančový dort s cointerau likérem (49 Kč). Rozhodl jsem se tedy pro první variantu. Bohužel po pár minutách přišla servírka s prázdnou, jelikož tenhle dort už neměli. Nezbývalo mi tedy nic jiného než zkusit možnost druhou. Ta nakonec špatná nebyla, škoda jen, že chuť čokolády podstatně převyšovala chuť všeho ostatního, jelikož s tím už ani příjemná chuť po pomerančích nemohla nic udělat. Symbiosa je opět přesnou ukázkou toho, s čím se v poslední době můžeme setkat ve více českých restauracích – zajímavým konceptem a velkým potenciálem, který je však potřeba dotáhnout pořadatelům, nýbrž budou využity pro lepší účely. Obdrží je českobudějovické centrum Bazalka o.p.s., které se stará o postižené děti.
Gymfest ‘12 Letos je to v pořadí už druhý rok, co máme možnost užít si originálního hudebního festivalu, který je výjimečný nejen hudebními zážitky, které nám budou 1. června naservírovány, ale i způsobem a účelem, za jakým vlastně tento festival vznikl. Na začátku to byl jen koncert gymnaziálních kapel s účastí pražských Hentai Corporation. Po loňském nečekaném úspěchu se studenti rozhodli uspořádat akci daleko větších rozměrů. Vybrané peníze za vstupné, jež by tento rok nemělo přesáhnout dvě stě korun, však nepůjdou do kapsy
Jistě si vzpomínáte na minulý ročník Gymfestu, kde vystoupili pražští Hentai Corporation doprovázeni pěknou řádkou českobudějovických kapel, jako Děti sumce, Say cheese!, The Reckocners, The Opinion aj. a pomohli tak několika stům studentům užít si první dubnové dny. Letos se však organizátoři rozhodli překročit hranice českobudějovické hudební scény a oslovit slavnější a žádanější kapely. A byli úspěšní! Na 2. ročníku Gymfestu nás totiž čekají kapely Charlie Straight, Sunflower Caravan, The Drain a samozřejmě i Hentai Corporation. Můžeme se tedy těšit na opravdu pořádnou dávku dobré muziky. To ale není jediná odlišnost od předchozích ročníků. Letos budou pro fanoušky připravené hned dvě stage. Na první, v DK Slavie zahrají již zmíněné kapely a pro přívržence budějovického undergroundu bude přichystaná ještě jedna a to v Café Slavie, kde si budou moct poslechnout kapely jako Pošťák Jim, Say cheese! a možná přijde Sumec i s dětmi… Markéta Dadáková
do cíle. Jsem zvědavý, jak si s tím zdejší tým poradí a pokud se za pár měsíců vrátím, zda již nebude pěkný večer rušit odpuzující hudba, personál se bude víc starat o své hosty a zážitek z jídla bude zase lepší. Jsem zvědavý, zda bude pak vše pracovat v již zmíněné symbióze.
Moje hodnocení (max. 5 bodů)
Informace o podniku
Kvalita jídla
adresa: U Černé věže 15, České Budějovice kuchyně: francouzsko-česká
Servis Celková atmosféra
Martin Škoda
Jak si vede Temple hudební klání? V Českých Budějovicích se jako každý rok koná Temple hudební klání, kde se prezentují místní kapely všech možných žánrů. Souboje kapel se můžete zúčastnit i vy, a to zhruba každé druhé pondělí v budějovickém klubu Velbloud za pro nás studenty přijatelné vstupné 20 korun. Za dvacku tak dostanete hlas, který věnujete vaší spřízněné kapele. Vítězná kapela postupuje do dalšího kola. Doposud proběhla pouze čtyři tato klání. První z nich se odehrálo 13. února, kdy se utkaly dvě kapely – Bosspeople vs. A Sweetwater trick. S vavřínovým věncem z klání odcházeli Bosspeople. O dva týdny později, tedy 27. února, ukázala své dovednosti Budějovicemi oblíbená kapela Pošťák Jim, která pokořila své soupeře, The Duffs. 19. března jste měli příležitost zúčastnit se souboje kapely Wicked Design vss. Bez záruky. Více hlasů doputovalo Wicked Design, tudíž se poperou o vítězství ještě v dalším kole.
Poslední uskutečněný battle, který se odehrál 26. března, byl velice zajímavý. Dostavila se pouze jedna kapela – Noncitizen. Jejich protivníci, Oberkörperfrei, bohužel zrušili svou účast, tudíž se Noncitizen stali vítězi kontumačně.
Stalo se tak. 31. března. Ve Velbloudovi. S Dispersion a WayFu©K. Co? No přeci From Human To Machine! Už je to tak… Koncem roku kluci z Black Velvet Suicide nahráli čtyři pecky a dali to na placku. A na světě byl první oficiální počin téhle českobudějovické partičky. A stojí za to si To poslechnout. Aneb kdo tak ještě neudělal, nechť si vleze na BéndZoun, najde si tam Black Velvet Suicide a první čtyři fláky v přehrávači jsou přesně ty, co kluci koncem března pokřtili. Kdo tam nebyl… no nebudu říkat, že udělal chybu, ale… udělal chybu! A jakou:-) Neboť byla to opravdu jízda. A kdo že tu jízdu řídil? No nejprve kapela, která si říká The Dispersion. Poté si za volant sedli WayFu©K v maličko pozměněné sestavě – což znamená bez bubeníka Michala, ale s Honzou –
a změna nebyla téměř ani znát. No a nakonec si nasedli již zmínění Black Velvet a rozjeli to! Nejprve tam hodili takový ty starý pecky jako Wild Beauty nebo The Fight For Revenge, pak si dal bubeník sólo a šlo se na věc! Pan vyvolený byl tentokrát zpěvák z WF Pavel Strnad… aby se neřeklo, tak pronesl nějaký ty kecy a zalil krásnou, novou placku fakt fajnovým rumem. A bylo po všem… BVS nám ještě zahráli nový věci z Ípka a kolem čtvrt na jednu… se rozjela ta pravá party, která teda již neprobíhala na pódiu, ale někde jinde. No co víc dodat, každý již ví, jak to tak mohlo vypadat. Kluci si to fakt užili a nám nezbývá než doufat, že se brzy dočkáme třeba něčeho víc než ÉPéčka! Ať to hraje! Jakub Axman
Pro bližší info o dalším pokračování klání sledujte web klubu Velbloud (www. velbloud.info) a pro poslech kapel zavítejte na www.bandzone.cz . text Kristina Řežábková foto Jakub Axman
BVS pokřtili své debutní EP
s t u d e n t s k é
n e k r i t i c k é
Držte si klobouky, blockbustery přicházejí! Po relativně slabém filmovém březnu (dostala jsem se do nezáviděníhodné situace, kdy jsem zoufale chtěla jít do kina a jednoduše nebylo na co!) se vyhlídky začínají rapidně lepšit. Začíná příliv amerických letních blockbusterů – akčních bijáků pro mladé i staré, od kterých se dají očekávat velké výdělky a spoustu zábavy (mozek jako obvykle však nechte raději doma, radši si dejte víc popcornu). Začneme pěkně zostra. Ke které hře potřebujete jen čtverečkovaný papír a tužku? Ne, o piškvorkách nemluvím, ty by asi opravdu zfilmovat nešly. Mám na mysli lodě. Ano, vezměte zápletku každé partie lodí (takže dvě flotily o(d) střelující se navzájem), vytvořte z druhé flotily mimozemšťany, kteří mají nadpřirozené schopnosti, přidejte sexbombu (Brooklyn Decker), jejího ochranitelského otce alias námořního důstojníka (skvělý Liam Neeson), který se snaží za každou cenu ponížit jejího snoubence, také námořníka, sloužícího pod ním
n o v i n y
(Taylor Kitsch), obsaďte pár dalších známých tváří, nemusí to být ani herci (Rihanna), vše pořádně protřepetejte a zamíchejte a voilá! Máme tu Bitevní loď. Oscara za scénář film asi nezíská, akční podívaná by to ale mohla být výživná. Teď z úplně jiného soudku. Talisman, nová srdceryvná romance se Zachem Efronem, idolem náctiletých, pojednává o vojákovi, který se po třech misích konečně vrací z Iráku. Během boje nalezl fotografii ženy, která mu sloužila jako talisman. Nyní se vydává ženu hledat a světe div se, zamiluje se do ní. Kombinace válečné trauma+naděje+osudová láska je plná klišé, ale žádná jiná výživná romance se v kinech v dohledné době neobjeví, takže pokud jste citlivější povahy a chcete si krásně zavzdychat a zabrečet, Talisman je film právě pro vás! Další oddychovkou v seznamu je bezpochyby komedie Vrtěti ženou aneb Pravdivý příběh o vzniku vibrátoru. Překlad názvu do češtiny se moc nepovedl – v originále se film jmenuje Hysteria. O tom, jak hysterii léčili pokrokoví lékaři ve viktoriánské Anglii, totiž snímek pojednává. Jak? Ehm, podtitulek napoví. Žádný nechutný humor ale nečekejte. Vše je natočeno velmi decentně, film je prošpikovaný suchým britským humorem a recenze jsou veskrze pozitivní. Pokud vám ale občas trochu urážlivého a hlavně politicky nekorektního humoru dělá dobře, nesmí vás minout Diktátor. Sasha Baron Cohen se po Boratovi a Brunovi stylizuje do role diktátora Aladeena. Ten vládne republice Wadiya na Blízkém východě a rozhodne se pro návštěvu Ameriky. Inspirací pro tuto postavu byl údajně Muammar Kaddáfí. Cohenovi není nic svaté a čekejte proto narážky na terorismus, islám, křesťanství, americké celebrity a mnoho dalších témat, o kterých se prostě nežertuje (tedy jedině pokud zrovna nemáte v realitce vyhlídnutý protiatomový kryt). Tvůrcům se navíc povedl geniální marketing. Na předávání Oscarů totiž Cohen přišel právě v převleku Diktátora a v ruce držel urnu s pope-
/7
lem svého dobrého přítele Kim-Čong-Ila, jak sdělil šokovanému novináři předtím, než na něj obsah urny vysypal. Co se stane, když někdo začne vraždit přesně podle povídek mistra hororu, Edgara Allan Poea? To se dozvíte ve snímku Havran. Já jen napovím, že sám Poe (kterého ztvárnil John Cusack), se do vyšetřování zapojí. Výtvarná stránka filmu vypadá moc hezky a tem-
z
l i t e r á r n í
k a v á r n y
ná atmosféra by se dala krájet. Pokud se chcete bát, skočte si na Havrana! Johnny Depp a Tim Burton. Již legendární dvojice, která má na kontě neuvěřitelných sedm společných filmů. Nyní se spojili po osmé a natočili remake seriálu Temné stíny. A vypadá to na největší úlet roku. Ale zatraceně vtipný úlet. Johnny zde ztvárnil muže, který zlomí srdce dívce. Ta je ale
m ě s í c
v e
d n e
nešťastnou náhodou čarodějnice, promění ho v upíra a pohřbí hluboko pod zem. Když se pak po dvou stech letech, v roce 1972, dostane ven, je čas vyřídit si účty s čarodějnicí a nalézt zbytek svého rodu. Doporučuji pustit si trailer, určitě vás rozesměje a dokonale na film naladí. Do kina si pak nezapomeňte místo koly vzít do ruky pořádný dřevěný kolík. A na závěr silná trojka. Sněhurka a lovec, zpracování slavné pohádky, které ale rozhodně není pro děti, nabízí akční a temnou podívanou. Charlize Theron hraje zlou královnu a když z krásných panen vysává život, aby si zajistila věčnou krásu, působí opravdu démonicky. Sněhurku, která se překvapivě obratně umí ohánět mečem, ztvárnila Kristen Stewart. V roce 1997 spatřila světlo světa moje snad nejoblíbenější komedie – Muži v černém. Will Smith a Tommy Lee Jones v honbě za mimozemšťany prostě neměli chybu. Bohužel, druhý díl, který následoval po pěti letech, nebyl tak povedený, jak si fanoušci přáli. Proto doufám, že Muži v černém 3, dvojku s přehledem překonají. Zápletka vypadá originálně (ach to cestování v čase) a Will Smith je stále ve formě. Na závěr jsem si samozřejmě nechala tu největší pecku. Studio Marvell mělo v posledních letech veliký úspěch s filmy točených podle komiksů – superhrdinové Iron Man, Neuvěřitelný Hulk, Thor a Kapitán Amerika vydělali miliony dolarů a kritici s nimi též byli spokojeni. A co lepšího mohlo studio vymyslet než dát všechny tyto postavy do jednoho filmu? Avengers jsou snem každého komiksového fanouška. Zápletka je jednoduchá – tým superhrdinů zachraňuje svět a Iron Man v podání Roberta Downeyho Jr. do toho hláškuje. Obsazení je hvězdné – Samuel L. Jackson, Scarlett Johansson, Gwyneth Palthrow, Jeremy Renner a mnoho dalších. Pokud si libujete ve velkolepých akčních filmech, Avengers by vás neměli minout. Kateřina Dvořáková
Dylan Moran – tvůrce nejen Budoucí prezident legendárních Black Books a jaký by (ne)měl být
Je to smutné, ale občas se mi to stává. Narazím na někoho, kdo nezná legendární, geniální britský sitcom Black Books. Já jsem si dala závazek takřka budovatelský - vás všechny, kteří jste tímto seriálem dosud nepolíbení, navnadit, abyste svou neznalost urychleně napravili. Black Books jsou výtvorem irského stand-up komika Dylana Morana, který si v seriálu střihl i hlavní roli Bernarda Blacka, nejhoršího knihkupce všech dob. Nenávidí svoje zákazníky („Co ode mě chtějí? Proč mě prostě nenechají na pokoji?!?“) a nezřízeně popíjí víno a kouří (až se nezřízeně zřídí). V první epizodě potkává Mannyho, který se stává jeho poskokem a kterého Bernard neuvěřitelně vykořisťuje, uráží a zneužívá. Bernard má také kamarádku Fran, která sdílí jeho zájmy (rozuměj ty nezřízené). Všech 18 epizod je nabito absurdním humorem a díky jejich 20minutové délce seriál nikdy neztrácí dech. Když se cítím na dně, epizoda Black Books je ten nejlepší lék. Za zmínku ale stojí i kariéra Dylana Morana jako stand-up
komika. Tento druh zábavy u nás není příliš rozšířený (pořad Na stojáka! tvoří čestnou výjimku), zato v Británii je mnohem populárnější. Stand-up show Dylana Morana má neuvěřitelné grády. Od chvíle kdy přijde na pódium, zapálí si cigaretu a naleje si sklenku vína, hltá publikum každé jeho slovo. Jeho sarkastický pohled na život dostává diváky do kolen „Víte, vodka je velmi klamavé pití, protože ji pijete a říkáte si – Co je to? To nemá žádný smysl! Nemá to chuť, nemá to zápach… počkat! Proč stojíme uprostřed silnice?“ nebo „Já, například, jsem vegetarián. Nejsem ale ortodoxní. Víte, jím spoustu masa. Ale jen proto, že mi chutná, takže morálně vyhrávám.“ Umí si taky dělat legraci sám ze sebe: „Nejsem bojovník, jsem krváceč. Nejlepší v co můžu doufat je, že soupeře utopím ve své vlastní krvi – pokud předtím tedy neutopím sebe.“ Tyto hlášky jsou střípky z jeho show Monster, kterou můžete celou najít na youtube s českými titulky. Tak na co ještě čekáte! Kateřina Dvořáková
Václav Havel, Václav Klaus, kdo bude další? O kom se budeme učit, že je hlavou našeho státu? Navíc první hlavou státu, která vzejde z přímých prezidentských voleb? A bude opravdu z čeho či spíše z Koho vybírat... Kandidaturu oznámilo již několik osobností, ne všichni však oficiálně. Nejsem si jista, jaký je ideál prezidentského kandidáta, pojem prezident je ale v mé hlavě pevně spojen s určitou úctou země, v jejímž čele stojí. Od většiny nyní známých kandidátů můžeme čekat, že budou naši zemi důstojně reprezentovat. Vzhledem k tomu, že zastupování našeho státu na veřejnosti je jedním z hlavních, ne-li tím nejhlavnějším, úkolem prezidenta, je dle mého názoru důležité, aby toho budoucí hlava státu byla schopna. V té chvíli se nám ale seznam začne trochu krátit.... Třeba Karel Schwarzenberg a jeho spánek před kamerami ve spojení se slavnými červenými ponožkami nesplňují (mou ani obecnou) představu o důstojné reprezentaci naší země o nic více než sbírání psacích potřeb naším současným prezidentem. Na druhou stranu nazvat (v té době) prezidenta Václava Havla „prasetem a hovadem“, jako to učinil Petr Cibulka se této představě nepřibližuje ani na dohled. Pakliže Jana Bobošíková by se dobře vyjímala na fotografiích na zdech školních tříd, přirovnat samu sebe k Margaret Thatcherové mi přijde jako nezdravé sebeocenění. Nikdo z kandidátů se ovšem nedostane
(a snad ani nemůže) do „přihrádky“ s Tomášem Vandasem. Není sice jisté, jestli vůbec dosáhne potřebných podpisů, které by mu kandidovat umožnily, je však možné, že by kromě statutu prvního prezidenta, který vyjde z přímých voleb, dosáhl ještě jednoho - a to méně slavného - prvenství. Mohl by se totiž stát prvním prezidentem v novodobé historii našeho státu, který vzešel z extrémistického prostředí. Ale nejsme úzkoprsí, nebo se pletu? Kateřina Jančiová
?
s t u d e n t s k é
n e k r i t i c k é
n o v i n y
/8
z
l i t e r á r n í
k a v á r n y
m ě s í c
v e
d n e
Večer plný tulipánů
Je to tady! Křest kuchařky našeho redaktora
Martina Škody se bude konat 5. května, a to přímo v rámci budějovického majálesu, od 20:00 při koncertě kapely MIDI LIDI. A to není vše. V sobotu v poledne budete mít jedinečnou možnost okusit Martinovo kulinářské umění při jeho workshopu, přímo na Sokolském ostrově. vydalo nakladatelství Smart Press, www.smartpress.cz.
Ano, můžeme se oblékat jinak. Ne snad vyloženě lépe, ne snad se zaměřením na přelétavé módní trendy, ani o několik cenových skupin výš, ale prostě jinak. Zapomenout na chvíli na staré dobré džíny s černým trikem a udělat z ranního oblékání dobrodružství. Nesplynout. Hrát si. Jedním z průkopníků alternativní módy v Českých Budějovicích je butik Mata-Hari v České ulici. Jarně-letní kolekce španělských značek SkunkFunk a Desigual představuje v půli dubna módním fajnšmekrům na přehlídce v tanečním studiu Kredance během tzv. Tulipánového večera. Motto SkunkFunku „Make your summer anywhere!“ provokuje k neposlušnosti uniformního diktátu, stříhá šaty vysoko nad kolena a pozvolna se rozšiřujícími šikmými pruhy či vlnovkami lahodí ženské siluetě. Patrný je návrat 80. let, tedy pasy vzhůru či kontrast černé a bílé. Zejména efektní jsou však průstřihy na zádech, ve tvaru pánského motýlka nebo kosočtverců. Odvázané overaly, barevné punčocháče – totální bouře barev! Absolutní královnou předvádějící tyto velice pohodlně a přitom elegantně vypadající modely je herečka Lenka Krčková z Jihočeského divadla, které to naprosto sedí: Vidíte mě? Teď právě jdu jen tak po ulici v zelených šatech a celá mi patří! Za chvíli si dojdu naproti do obchodu pro rohlíky a… budu stejně tak oslňující, ve vysokém drdolu mám žlutý tulipán a svádím všechny, muže i ženy. Desigual – to je spíš než město prázd-
Do Čech dorazila nebezpečná zábava z Ameriky, zvaná „cinnamon challenge“. Není tomu tak dávno, co se na jednom zpravodajském internetovém serveru objevil článek o „cinnamon challenge“, v českém znění o „skořicové zkoušce“. „Cinnamon challenge“ je zábava založená na spolknutí lžíce drcené skořice. Tato na první pohled zcela nevinná zábava se však může změnit i v boj o život, jak o tom alespoň referuje zmiňovaný článek. Při polykání suché skořice totiž slinné žlázy nedokáží vyprodukovat takové množství slin, aby se celá lžíce dala snadno spolknout. Dochází tedy přinejmenším k mohutnému kýchnutí, zakašlání nebo k dostání se skořice do plic, čímž může hrozit i udušení. Podle článku již v Americe byli vlivem této zábavy hospitalizováni mladí lidé a tato nebezpečná zábava právě dorazila i do našich končin. „Skořicovou zkoušku“ prý už na vlastní kůži vyzkoušelo mnoho mladých Čechů a internetový článek měl nejspíše před riziky této zábavy varovat. Každému je snad více než jasné, že po zveřejnění článku se naopak najde více „odvážlivců“, kteří se pokusí skořici spolknout. Ti, kteří zvážili rizika nesmyslné zkoušky se na internetu podívali na obrázky či videa lidí, kteří se fenoménu se skořicí poddali. Snad nejzná-
mější a nutno podotknout i nejzábavnější je video černošky, zápolící se lžící drcené kůry skořicovníku. Nejen zlomyslníkovi tato k pokusu zjevně vyhecovaná žena vykouzlí úsměv na tváři. Diváka videa zaujme nejen její výstřední vzhled, ale hlavně vyprsknutí skořice z jejích úst, nápadně připomínající dračí dech. Po nezdařilém pokusu černoška sotva navozuje dech a sápe se po lednici, aby svá ústa propláchla vodou. Tento
snímek zcela jasně dokazuje, o jak nebezpečnou zábavu se jedná. Může se opravdu stát, že tato zábava si vybere lidský život, na čemž se tak trochu může podílet i zveřejnění článku, bez něhož by o „skořicové zkoušce“ věděl v Čechách málokdo. „Cinnamon challenge“ však není jedinou zábavou, z jejíž rizikovosti běhá mráz po zádech. Na internetu se v poslední době šíří také videa, na nichž ruští mladící skáčí přivázáni na laně z panelových domů, přičemž je vysoká šance nárazu do jedné ze stěn, a nebo se staví na samý okraj kolejnice zavěšené vysoko nad propastí, kdy hrozí volný několikasetmetrový volný pád „odvážlivce“ do propasti. Takto bavit se může opravdu jen cvok. Co by se mohlo stát, kdyby se tyto pokusy o dokázání statečnosti nezdařily, raději ani nedomýšlejme. Bohužel se takovéto druhy zábavy jako je „cinnamon challenge“ nebo šílenosti ruských mladíků stávají stále populárnějšími. Je zřejmé, že takto se mohou bavit opravdu blázni, kterým nedochází všechna zmiňovaná rizika. Zůstaňme tedy stále u klasických druhů zábavy a nesnažme se napodobit šílence z internetových videí. Jan Turek
ninový výlet na pláž: O palmu opřená dívka v divokých šatech s květinovým vzorem, á la džungle, zezadu zdobených sítotiskem. Spojení barev a vzorů, které se k sobě zdánlivě vůbec nehodí, ve výsledku však působí vkusně a promyšleně. Modelčiny dekolty zdobí navíc každou chvíli jiný objemný šperk z atelié-
ru Tullipe Veroniky Krátké – vyrobený z drahokamů, perel, zlata či stříbra. „Největším trendem jsou v současnosti také velké brože v pařížském stylu,“ tvrdí šperkařka, která vyrábí doplňky i na zakázku nebo přepracovává staré šperky, které jí zákazníci přinesou s tím, že už je nudí. Takže staré okoukané náušnice zásadně nevyhazovat! Tereza Pavelcová
POSLEDNÍ SLOVO
Při pohledu na politiku jako celek je člověku někdy až k pláči. A z některých lidí, které v politice potkáte, pak rovnou na zvracení. Ale když už se na to člověk dal a nepatří mezi mazánky, kolibříky, kmotříčky a jejich patolízaly, musí myslet na pozitivní věci, aby to nevzdal. Pro mě osobně je takovou věcí studentský parlament. Ten nápad není můj, vytrysknul z něčí hlavy při tvorbě našeho volebního programu, ale já jsem si ho jako zastupitel města vzal za svůj, protože se studenty mám dobrou zkušenost z tohoto časopisu a vím, jaký potenciál se v nich skrývá a co všechno dokáží. Podařilo se parlament dotáhnout ke vzniku i k fungování; asistuji u toho nadále jako patron a poskok zároveň. Ostatně, už se o parlamentu ve VDM psalo, tak nemá cenu se rozepisovat. Snad jen doplnit, že se studenti opravdu chytnuli své šance. Už navrhnuli radě města, co zahnívajícího napravit v oblasti kultury, a navázali spolupráci s Jihočeskou univerzitou, resp. s její studentskou radou. Soužití města s vysokoškoláky dosud nikdy nefungovalo, přestože několik tisíc jich žije na kolejích jen kousek od centra Budějovic – a navzdory tomu byli vždy našemu městu nepochopitelně vzdáleni. Nyní to vypadá, že časy se mění. Mám z toho radost. Díky, studentíci. PS: Říká se, že v politice vás nikdo nepochválí, pokud to neuděláte sami. Když to tak po sobě znovu čtu, tak koukám, že se mi to celkem povedlo... Tak promiňte.
A nikdy se nenechte ničím otrávit. Milan Brabec šéfredaktor: Tomáš Erhart zástupkyně šéfredaktora: Kateřina Dvořáková, Šárka Tůmová redaktoři: Markéta Dadáková, Anna Kárníková, Michal Kuboušek, Sára Hölclová, Marcela Macháčková, Kristýna Novotná, Tereza Pavelcová, Kristina Řežábková, Magdaléna Spurová, Kateřina Straková, Martin Škoda, Johana Trešlová, Jan Turek, Emma Vrbová, Dominika Vondráčková grafické prvky: Lucie Krausová, Tereza Müllerová poradci: Milan Brabec, Martin Volný
