PERSPEKTIVY. sedíš doma u televize nebo koukáš z okna a napadne tì: nejsem úplnì š astná, nìjak to není ono..., tu se právì po špièkách

PERSPEKTIVY

V

Severní Americe žije dnes v rezervaci indiánský kmen Lakotù. Lakotové mají svou dávnou mytologii. Hovoøí se v ní o podivné démonické bytosti zvané Iktumi. Iktumi je zlomyslná šibalka, šprýmaøka, podvodnice a pokušitelka v jedné osobì. Chodí po svìtì a mate lidi. Pøijde k vám a lstivì vám našeptává, ale dìlá to tak lehce, že si to vùbec neuvìdomujete. Proè to dìlá? Snaží se vám zabránit být šastní. A protože je moc a moc vychytralá, nedìlá to tak, že by vám našeptávala, abyste dìlali konkrétní skutky, které by vedly k neštìstí, jelikož tím byste lehko prokoukli její rady. Iktumi - øíkají Lakotové -, má mnohem chytøejší a zákeønìjší zbraò; používá „Osm lží”. Ty lži zní takto: • Kdybys byla bohatá, milá lidská bytosti, pak bys mohla být šastná. • Kdybys byla slavná, pak bys mohla být šastná. • Kdybys mohla najít toho pravého partnera, pak bys mohla být šastná. • Kdybys mìla víc pøátel, pak bys mohla být šastná. • Kdybys byla sympatiètìjší, krásnìjší, chytøejší, pak bys mohla být šastná. • Kdybys nemìla tìlesný nedostatek, pak bys mohla být šastná. • Kdyby ten èlovìk, kterého jsi milovala, neodešel, pak bys mohla být šastná. • Kdyby svìt byl lepší, pak bys mohla být šastná. Jak to Iktumi asi dìlá? Když tak tøeba Duben 2008

sedíš doma u televize nebo koukᚠz okna a napadne tì: nejsem úplnì šastná, nìjak to není ono..., tu se právì po špièkách pøiplíží Iktumi a šeptá ti do ucha: „Kdybys nebyla tolik nemocná, pak bys mohla být šastná!” anebo: „Mít víc penìz, všechno by bylo dobré a byla bys šastná!” Èlovìk ta slova slyší, neuvìdomí si, že vùbec nepocházejí z jeho srdce, ale od

Iktumi, a øekne si, že to je pravda. A tak si øíká, jen co budu mít víc penìz, jen co se vyléèím z mé nemoci, jen co budu mít víc pøátel, jen co najdu toho pravého muže nebo ženu, všechno bude jinak a já budu šastný. Je pravda, že odpovídající životní úroveò, zdraví, harmonický vztah a vùbec další vìci, podmiòují naši pohodu a radost ze života nebo štìstí, mohli bychom øíct. Ale moudrý èlovìk si uvìdomuje, že to je jen polovina pravdy, nebo ty vìci jen samy o sobì nám štìstí nemohou zaruèit. Moudrý èlovìk hledá štìstí pøedevším v sobì. Buïme obezøetní, až uslyšíme Iktumi plížit se za našimi zády. Petr Samojský

-3-

Unitáøské listy

Obsah:

Unitáøské listy - duben 2008 Rubriky Perspektivy 3 Povzbuzení: Hledáš-li jenom... 5 Rozhovor: Žijeme v dobì... 6-14 Dùležité osobnosti souèasnosti 15 Události - komentáøe 16 Letem unitáøským svìtem 16 Dotazy a odpovìdi 17 Promluva: Nìcismus - nové... 18-21 Od zahranièního dopisovatele 22-23 Knižní recenze 27

Aktuální poezie Dìtská stránka Svátky v dubnu Ètení na pokraèování Slovo závìrem

28 30-31 32-33 34-37 38

Z tvorby Jany Hrevušové

29

Texty Mùže poutník na duchovní... 24-26

UNITÁØSKÉ LISTY vydává mìsíènì Pražská obec unitáøù pro èleny, pøíznivce a pøátele v Pražské obci unitáøù, Místní skupinì unitáøù v Liberci, PNO Obec širšího spoleèenství, PNO Porozumìní Praha Jižní Mìsto. Názory v pøíspìvcích našich èlenù nemusí vyjadøovat názor redakce. Uzávìrka pøíspìvkù vždy do 10. dne každého mìsíce. Pøíspìvky do Unitáøských listù posílejte e-mailem na adresu [email protected], nebo do kanceláøe POU, Karlova 8, 110 00 Praha 1. Redakce dìkuje za pochopení, že nìkteré pøíspìvky je tøeba krátit. (Doplnìní na str. 38.) Redakce: OŠS: Josef Musil; POU: Jana Hrevušová, Kateøina Samojská, Petr Samojský; Porozumìní: Romana Radová; MS Liberec: Jasoò Havlín. Odpovìdný redaktor: Josef Musil. Technická redakce: Mirka Kmentová a Marie Pichrtová. Výtvarný doprovod a ilustrace: Jana Hrevušová a archivní zdroje. Grafický návrh a sazba: Jiøí Klobouèník. Registrace: MK ÈR E 13407. Finanèní pøíspìvek za Unitáøské listy mùžete uhradit v kanceláøi Pražské obce unitáøù, Karlova 8, 110 00 Praha 1, nebo jej poslat na èíslo úètu: 1938 1483 69/0800, Èeská spoøitelna. Duben 2008

-4-

Unitáøské listy

POVZBUZENÍ

„Hledáš-li jenom štìstí, pravdìpodobnì ho nikdy nenajdeš. Zkus tvoøit a milovat bez ohledu na své štìstí a pravdìpodobnì budeš stále šasten.“ M. Scott Peck

(Zdroj - M. S. Peck: Meditace; Votobia, Olomouc, 1994.) Duben 2008

-5-

Unitáøské listy

ROZHOVOR

Žijeme v dobì

v níž se rodí nové lidství Iva Fišerová Reverendka Iva Fišerová ve svém osobním profilu na stránkách spoleèenství Porozumìní prozrazuje, že je v dìjinách èeského unitáøství pátou ženou, jež se stala unitáøskou duchovní. Od èervna loòského roku pùsobí jako duchovní pøi ústøedí NSÈU a zakládá a vede unitáøské spoleèenství Porozumìní na pražském Jižním Mìstì. Aktivnì podporuje Chartu Zemì, zajímá se o novou kosmologii a v tomto duchu vede vzdìlávací programy. Proto se nᚠrozhovor bude dotýkat pøedevším duchovních témat. Úvodní otázka se v pøípadnì duchovního nabízí sama: Za jakých okolností jste se dozvìdìla o existenci unitáøství? Takøíkajíc pøi svém prvním nádechu. Nemusela jsem ho tedy hledat - jako vìtšina unitáøù -, ale protože jsem se narodila v unitáøské rodinì, unitáøství se stalo pøirozenì mým svìtem. Jsem pováleèné dítì a nedìlní unitáøská škola pro dìti musela být brzy po komunistickém puèi uzavøena. A tak babièka, rodièe a teta, se kterými jsem vyrùstala, mi unitáøství bezprostøednì pøedávali. Nicménì vedle tohoto obrovského vkladu, kterého se mi dostávalo a za který jsem moc vdìèná, tu byl jeden zásadní náboženský prožitek, který Duben 2008

mì od mých šesti let provází po celý život: Kvìtinová slavnost. O to bych se s vámi ráda trochu podìlila. Síò Rudolfina byla zcela naplnìná vøelou radostí, láskyplnou pozorností, živoucím bratrstvím. Jednalo se o nábožensky neskonale autentické spoleèenství, jež objalo tu pøedškolní holèièku a poskytlo jí do budoucna pøes problémy, spojené s nadcházející náboženskou perzekucí, vìrohodné útoèištì. Tam vznikla silná pouta, které mi unitáøské spoleèenství nabídlo a které jsem nemohla než pøijmout jako radostný obšastòující závazek. To je nìco, co èlovìk sám o sobì, tøeba i v soukromí produchovnìného života, nemùže nalézt. Je to vztah,

-6-

Unitáøské listy

v nìmž se èlovìku od náboženského spoleèenství dostane pro život tolik, že z toho mùže nejen èerpat, ale také zároveò druhým dávat. Unitáøství vám tedy bylo dáno do vínku. Pøesto zkusme spekulovat: Kdyby bývalo nebylo na svìtì unitáøství, k jakému souèasnému náboženství byste mìla nejblíže? Èím jsem starší, tím více si vážím kupøíkladu judaismu a mýtù a legend pùvodních náboženství. Mají pøekvapivì jedno spoleèné: jejich svìt není rozdìlený, nepanuje v nìm oddìlení svìta duchovního a hmotného, jako je tomu v našem prostøedí formovaném køesanstvím. Jsou to zároveò náboženství, která nevytvoøila kulturu „buï, anebo“, „èerné, bílé“ atp., ale protiklady jsou v nich souèástí jednoho celku. Tak jako tøeba i v taoismu. S úctou pohlížím na moudré a zároveò pokorné tradice; èlovìk v nich má své trvalé místo v existenci. Jak v souèasnosti - s nabytými životními zkušenostmi, duchovním vhledem a zároveò rozhledem odpovíte na otázky: Proè chodím po této planetì? Proè existuji? Je pravda, že po naší planetì Duben 2008

chodím už chvíli; a chodím po ní moc ráda, taky i proto, mimo jiné, že nemám auto... Ta otázka je samozøejmì sama o sobì velmi dùležitá a podle mne je dobré nejprve si alespoò trochu ozøejmit, odkud se bere to: „Proè tady jsem? Co tady dìlám?“ Je to otázka stále ještì relativnì nová. Dokud byli lidé v situaci, že se museli podporovat, a to hlavnì v rodinì, soudržnost rodiny byla dùležitá v tom, aby pøežili, a smyslem jejich života byla práce, jež byla navíc fyzicky namáhavá. Mìli tìžký život, nemìli mnoho na vybranou, a tak proti jejich životùm je nᚠživot, pøi existenèním zajištìní jedince, pøi jeho emancipaci a svobodách, kterých užívá, podstatnì snazší. Máme co jíst, máme støechu nad hlavou, zamìstnání, naše nejzákladnìjší potøeby jsou povìtšinou zajištìny; je toho mnoho, co si mùžeme svobodnì vybírat. Døíve si èlovìk nemohl svobodnì vybrat, ani s kým spojí svùj život, kde bude žít a co bude dìlat. Život celého rodinného klanu byl na každém jedinci závislý. Lidé byli chudí. Na dokreslení si mùžete napøíklad pøedstavit Ukrajince, který

-7-

/Pokraèování na následující stranì/ Unitáøské listy

Žijeme v dobì,...

/Pokraèování z pøedcházející strany/

v dnešní dobì pracuje v Èechách a živí celou rodinu doma, protože ostatní u nich doma nemají práci. Oproti tomu rodina v bohatší èásti Evropy se stává spolu s hmotným zajištìním a svobodami stále více rozvolnìná. A práce, ta pøestává být tím, co dávalo životu smysl, a tak tedy otázka, proè tu jsme, vyvstává nezbytnì a pøirozenì. Souvislosti té otázky jsou širší a komplikovanìjší, ale myslím, že se dá øíci, že ve vývoji èlovìka, spoleènosti a vztahù došlo také k tomu, že se èlovìk stává více vìdom sám sebe a svých potøeb. Stále více se stává individuem; jeho pozornost je zamìøena na sebe sama. V tom vidím hlavní úskalí dnešní doby. Protože nìkde musí být hranice, která by èlovìku bránila v tom, aby nebyl sebestøedný a sobecký v naplòování svých hmotných, citových a dalších potøeb. Jakkoli je proces individualizace úžasný, není vrcholem vývoje èlovìka, i když má své klady. Èlovìk se tedy dostal do situace, kdy se vyvázal z tradièních vztahù a zpùsobu života, a zásadnì nyní záleží na tom, jak a k èemu využívá svou novou svobodu. Mùže hledat stále více potìšení v tom, jak bude žít: mùže vám v první øadì záležet na tom, co si poøídíte, kam pojedete na dovolenou, tedy èím „si udìláte Duben 2008

radost“. A pokud se nestanete vlastním otrokem - otrokem své vlastní pøedstavy, co všechno ještì potøebujete èi chcete -, mùže se vám stát, že jednoho dne zjistíte, že nejste šastnìjší z toho všeho, co si dopøáváte. Že vᚠživot je plytký. Že není naplnìný. Že postrádá smysl. Je to pøirozenì všechno složitìjší; je kupøíkladu tolik mediálních a technických lákadel, která èlovìka pøímo smìøují k tomu, aby myslel na sebe a byl stále sebestøednìjší, sobeètìjší, agresivnìjší. Ale ponìvadž nic není èerné nebo bílé, je tu i druhý druh svobody, jenž zároveò také narùstá. Lidé jsou soucitnìjší s lidmi pøi živelních èi humanitárních katastrofách, s trpícími zvíøaty, pøírodou, planetou. Všiml jste si, co všechno jsou lidé schopni vykonat, podpoøit a dokázat? Tento soucit poukazuje k dalšímu smìøování ve vývoji èlovìka: k individuaci. Vedle individualizace, tedy rozvíjení vìdomí sebe a vlastních potøeb, pøichází citová složka, která je nám vodítkem pro naše vlastní svìdomí. Je to nᚠvlastní cit, jenž nás navrací do vztahù. Èlovìk nemùže žít sám; sám o sobì ani neexistuje. Èlovìk zjišuje, jak jemné je pøedivo života, nad které se sebestøednì povýšil. A zùstal by tam v tìch výšinách naprosto osamìlý. Abych tedy dokonèila odpovìï na tak komplexní otázku, kterou jste mi položil: Èlovìk se vymanil ze vztahù

-8-

Unitáøské listy

do té míry, že znovu nachází sebe. Své pravé já. Svou plnìjší podstatu. Podstatu plnìjší o uvìdomìní daru vztahu. Vztahu k druhému, který do mého života pøináší možnost ten dar užívat. Nevidím druhého jako pøedmìt svého zájmu, tedy k èemu mi pomùže, co pro mne udìlá, jak mi mùže být užiteèný. V hlubokém respektu v druhém nacházím jeho jedineènost, jeho obdarování i slabiny. Poukazuje k mým darùm a mým slabinám tím, že mne zrcadlí. Skuteènost, že každému byl dán tento dar, tato schopnost vztahu, je požehnáním lidstva. Chodím po této planetì a mohu dìlat malé vìci, které mají tímto druhem vztahù zásadní význam: babièku pøevedu na druhou stranu rušné ulice ne proto, že se to má nebo že mi to naøizuje výchova èi náboženství. Ta babièka je tak jako já souèástí existence, která má božský rozmìr. Je v ní stejná boží jiskra jako ve mnì. Druhý kupøíkladu vnímá jedineènost posledního druhu kostøavy a zaslouží se o vyhlášení její ochrany. I když to tak možná pøímo neartikuluje, pøece jen v této vážnosti k tomu, co je ohroženo, je obsažena hluboká úcta, která tuto travinu pøesahuje, a to náboženská úcta. Jsou lidé, kteøí cítí s velrybami, jež uvízly na pevninì, a pomáhají jim na moøe. Lidé, kteøí cítí se zvíøaty chovanými na porážku, a stávají se z toho dùvodu vegetariány. Je to nový druh úcty, nový druh vztahu. Chovám Duben 2008

úctu k lidem, kteøí ve výslovnì otrockých podmínkách vyrábìjí levné zboží, a tak ho nekupuji, abych nepodporovala ten systém. Možnost volby vstoupit do vztahu v úctì je mou svobodou a zároveò darem, ponìvadž tím mám pøímý vliv na svìt; mohu svìt mìnit. Existuji, abych svobodnì užívala svùj dar pro svìt. V naší dobì se v tomto procesu, nazývaném podle Martina Bubera „individuace“, rodí nové lidství. Lidství je slovo, jež je v unitáøství skloòováno ve všech pádech. Èím se unitáøské pojetí lidství liší od obligátního køesanského? V køesanství je vrcholem lidství žít život v Ježíši. Pro køesany je vzorem, cestou, vodítkem. Køesan naplòuje své lidství, aby byl spasen. Pro unitáøe je tím nejvìtším darem, který mu byl dán, možnost podílet se na ustavování svìta. Proto existuji: abych užívala dar být èlovìkem soucítícím, abych byla èlovìkem konajícím z vlastní hloubky. Mé lidství neustavuje nadøazená vnìjší autorita. Ustavuje je osobní vnitøní autorita ve vztahu k tomu, co mne pøesahuje. Je to nové lidství, nebo má náboženskou hloubku, která vzchází z vlastní autority. To je podle mì unitáøské pojetí lidství: završuje se jím integrita, celistvost, úplnost èlovìka jako odpovìï na dar jménem Život.

-9-

/Pokraèování na následující stranì/ Unitáøské listy

Žijeme v dobì,...

/Pokraèování z pøedcházející strany/

K jakému ideálnímu stavu by mìlo nové lidství dojít, tj. jak se v praxi na svìtì projevit a jak svìt promìnit? Nové lidství mùže vypadat jako pøílišný ideál, jako utopie, ale na tom není nic špatného. Souvisí s novou situací, do níž jsme se celosvìtovì dostali; globalita se skloòuje ve všech pádech. Je to nìco, èemu žádné generace pøed námi nebyly vystaveny, a žádné náboženství na ni nemá odpovìï, ponìvadž neøešilo situace s ní spojené. Proto je èlovìk víceménì ponechán na holièkách, proto potøebuje vlastní autoritu, když ta nadøazená náboženská neøeší problémy, na které potøebuje najít odpovìï. Proto panuje i urèitá nevážnost k autoritám obecnì. Nemyslím, že by nové lidství mìlo metu, cíl. Nìco, co by bylo jednou dosaženo a splnìno, a tím byla vìc vyøízená. Je to proces. Nevíme, jak dopadne, ale už zaèal: uvìdomováním si souvislostí a nacházením celosvìtových øešení. Vznikají spoleèenství a aktivity, které se díky internetu a dalším technologiím s velkou rychlostí šíøí. Jen pár pøíkladù - byla obnovena èinnost Svìtového parlamentu náboženství, kde se scházejí osvícení jednotlivci, ovšem v poètu tisícù, a kupøíkladu v roce 1993 tento Duben 2008

parlament pøijal Prohlášení ke svìtovému étosu. Druzí osvícení jednotlivci založili Chartu Zemì, jejíž principy zamìøené na úctu a péèi o spoleèenství života, ekologickou neporušenost, sociální a ekonomickou spravedlnost, a demokracii, nenásilí a mír podporuje bezpoèet jednotlivcù i organizací po celém svìtì. Duch této charty je pøíbuzný se svìtovým étosem. Naše situace je natolik globální, že se kupøíkladu ve vydaných publikacích o aplikaci Charty Zemì mùžeme pouèit èi inspirovat od Brazilcù, jaké programy vytvoøili v této sféøe pro mateøské školky. To vše a mnohem víc se dìje, jen se to dostateènì nedozvídáme z našich médií. Žijeme v malé zemi a èasto jsme zahlceni lokálními problémy, jež jsou však druhoøadé vzhledem k problémùm celosvìtovým. Je to jako s osobní svobodou: ta má hranice tam, kde zasahuje do života druhého. Co víme v Èechách o tom, že UNESCO vyhlásilo na léta 2005 až 2015 Mezinárodní desetiletí vzdìlávání pro udržitelný rozvoj, které je založeno v Chartì Zemì? Pierre Teilhard de Chardin (18811955), francouzský jezuita, paleontolog a geolog, který byl po smrti Vatikánem rehabilitován za své vìdecko-náboženské postoje k biblickému stvoøení, nejen pøedvídal globální vývoj. Považoval také za

- 10 -

Unitáøské listy

možné, že ten vývoj dosáhne svého vrcholu vzhledem ke skuteènosti, že Zemì je kulatá. Její povrch není nekoneèný, nežije na ní nekoneèný poèet lidí. Co bude toto završení znamenat, si netroufám pøedvídat. Pouze chovám víru, že toto je nové lidství, ponìvadž zahrnuje novì vztah k nìèemu, co nás pøesahuje. Je to nové praktické uchopení transcendence v naší souèasné pozemské situaci. Chardinovo dílo stojí na poèátku uèení tzv. nové kosmologie, jejíž jste propa-gátorkou. V èem konkrétnì nová kosmologie spoèívá? Když astronomové oznámí prùlomový objev, je to pro lidstvo velký otøes. V 16. století Koperník oznámil udivené Evropì, že se Zemì pohybuje ve vesmíru, pøi tom, jak se otáèí kolem Slunce. Že není støedem vesmíru. Dlouho se s tím spoleènost vyrovnávala; ten objev je svázán s dobou renesance. Takový objev zmìní vše, na èem je spoleènost postavena, i vnímání sebe, vèetnì místa èlovìka v øádu vìcí. Tak se rodí nová kosmologie. O podobný Duben 2008

otøes se postaraly ve 20. století fyzikální objevy Plancka, Einsteina a Bohra a snímky vesmíru poøízené Hubble-ovým teleskopem ? øeèeno hodnì zjednodušenì. Dnes se ví, že se vesmír sám organizuje, že je v nìm tvoøivá inteligence, mùžeme øíci Tvoøivá Inteligence, a že má tendenci k utváøení složitých celkù. Na vesmír už se nyní nepohlíží jako na sbírku neživých pøedmìtù, jež visí na svém místì, ale vesmír je chápán jako celek, který má svùj vìk, a to 13,7 miliard let, a má svùj život a inteligentnì se vyvíjí. Základní principy vesmíru jsou pøirozenì zároveò principy veškeré existence. Gravitace je nám známa; pøiøaïte si k ní diferenciaci èili rozrùznìní, tedy, že vùbec nic v existenci není stejné, že vùbec nic se neopakuje, vše je jedineèné; subjektivitu èili niternost, tedy, že vše má svoji vnitøní realitu, pro kterou je zapotøebí vcítìní; a komunii, èili spojení, ducha úèasti èi tvorbu spoleèenství. Nejvyšším cílem vesmíru je úplné rozrùznìní, nejhlubší niternost a nejintimnìjší spojení. Lidstvo se podle toho zaèíná uèit pøetváøet

- 11 -

/Pokraèování na následující stranì/ Unitáøské listy

Žijeme v dobì,...

/Pokraèování z pøedcházející strany/

spoleènost, napøíklad novì spolupracovat a respektovat veškeré formy existence, být jednou z mnoha jedineèných souèástí života na Zemi. V této existenci nemùžeme být nièemu a nikomu nadøazeni; utváøíme úplnì nové vztahy. Chce to velkou pokoru! Zde bych pøedevším zdùraznila: Po staletí byla církev podporovatelkou a propagátorkou vìdy. Ale se ztrátou vlivu církve se svìt vìdy a náboženství oddìlil. A z vìdy se èasem stala víra. Co je vìdecké, tomu vìøíme. Jedním z našich unitáøských principù je užívání kritického rozumu v náboženství; chtìla bych poukázat na tuto naši pøednost. Unitáøùm dává tento princip možnost celostního pøístupu, to znamená, že neoddìlujeme víru od rozumu. Jde o kultivaci myšlení prostøednictvím náboženství. Tím se od ostatních náboženství lišíme. Loni jste se stala unitáøskou duchovní. Jaké byly vaše profese pøedtím? A proè vlastnì jste si zvolila profesi duchovní? Mìla jsem v životì rùzná zamìstnání, a protože jsem v mládí opustila studium chemie, vybírala jsem si alespoò zamìstnání, která by mì tìšila. A tak jsem postupnì byla asistentkou zvuku, sekretáøkou, kastelánkou, a vždycky to byla práce Duben 2008

v tvoøivém prostøedí. Takhle jsem prožila léta nepøíznivého režimu. Po Listopadu ’89 jsem dennì uvažovala, co bych dìlala nejradìji a jak bych zúroèila své zkušenosti ve svobodném prostøedí, jak a k èemu bych mohla pøispìt. Pamatuji si, jak se mi ulevilo, když jsem se rozhodla, že se zapojím v èeském unitáøství. Nenapadlo mne tehdy být duchovní; byla jsem zapojena v rùzných výborech, redakèní radì, i jinak. Pozdìji jsem bez rozpakù opustila lukrativní zamìstnání a pracovala v administrativì, v èeském a naposledy v zahranièním unitáøském prostøedí. Po letech jsem dostala pozvání ke studiu v unitáøském semináøi, ale nebylo to v dobì, kdy bych se cítila ke službì duchovní povolaná. Mìla jsem tehdy již hodnì zkušeností z unitáøského prostøedí a byla jsem spokojená se svým laickým postavením. Až pozdìji jsem pocítila, že bych si pøála tuto službu vykonávat. Je to zvláštní pocit: víte, že to nemùže být jinak, a všechno tomu podøídíte. Na studia jsem odjíždìla jako èerstvá dùchodkynì. Vzhledem k tomu, že jsem už mìl možnost poznat vás osobnì, mi k vaší èinorodé bytosti vùbec nesedí slovo dùchodkynì. Prozraïte, jaké máte kromì povolání unitáøské duchovní ještì další koníèky, zájmy a záliby? Jak se má rodina rozrùstá, koníèky se mìní. Mám tøi dìti, které mne obdarovaly osmi vnouèaty a

- 12 -

Unitáøské listy

bylo by úžasné mít na nì více èasu, ale v létì si to vynahradíme a užijeme se. Pøestìhovala jsem se z Prahy, protože miluji pøírodu. Pøíroda je mùj domov, místo, kam patøím. Pokusím se svým vnouèatùm v tomto duchu svùj domov pøiblížit. Budeme urèitì znovu v potoce hledat raky, venku v pøírodì taky tancovat a zpívat a zahraji jim na keltskou harfu, na kterou jsem se nedávno zaèala uèit. Taky pøíležitostnì píši básnì, dá-li se to tak nazvat, což už ètenáøi Listù asi postøehli. Tady je jedna pøedjarní:

nebylo pro nì snadné to pøijmout. Ale moje maminka mì velice podporovala, abych udìlala, co cítím. Ono to nebylo lehké ani pro mne, protože jsem se rozhodovala jet na studia do zámoøí a mìla jsem tam strávit rok, ze kterého se pak vyklubaly roky dva. Znamenalo to pro mne také pøíliš dlouhodobé odlouèení od mého pøítele, což nᚠvztah pozna-menalo. To, že jsem se stala duchovní jako babièka, mé blízké asi

dneska ráno poprvé bosky znovu po vìèné zimì spojená se zemí kapky rosy zrcadla mých oèí svìt na deroucích se èepelích zavìšený skrze má chodidla žhnoucí chladem objímám pùvab té chvíle své prozøení Jak vaši pøíbuzní a blízcí pøijali fakt, že se z „babièky“ stala duchovní? Bylo to pro nì pøekvapení a Duben 2008

nepøekvapilo. V mém životì se dìly legraèní vìci: nejdøív jsem byla babièkou, a pak jsem se vdávala, a

- 13 -

/Dokonèení na následující stranì/ Unitáøské listy

Žijeme v dobì,...

/Dokonèení z pøedcházející strany/

jako dùchodkynì jsem se stala studentkou! Mí blízcí si ode mne užili rùzná pøekvápka. A pak, v rodinì jsme už mìli tou dobou duchovní dva: mého syna Jakuba u adventistù a mého zetì Ivu u baptistù. Taková jsme rodinka. Zaujalo mì, že hledáte zájemce o spontánní tanec jako souèást náboženského setkávání. Jak si tento tanec a jeho funkci máme pøedstavit? Tanec byl odpradávna lidským vyjádøením vztahu, a také vztahu k tomu, co nás pøesahuje. I u nás se stává tanec souèástí liturgie klasických církví. Je to tanec, který plyne z nitra; není žádný pøedpis, jak by mìl vypadat. Je to spontánní neverbální odezva na duchovní prožitek pøi shromáždìní. Taneèník èi taneènice jím vyjadøuje svùj soulad s Bytím. Po poèáteèním ostychu pøítomných je tanec obvykle pøijímán s velkým dojetím, nebo vyjadøuje nìco, co slovy nevyjádøíme. Tak jako hudba. Máte svùj recept, jak si vytvoøit vnitøní klid, mír a pohodu? Žádný recept není univerzální. Jsem si jistá, že každý z nás má útoèištì; nìco, co mu dodává vnitøní klid a nemusí to být zrovna meditace èi meditativní èinnost. Nìkdo rád zpíváme, a mùžeme vyzpívat, co nás trápí. Nìkdo rád vaøí a dostane ho do dobré pohody, když mùže Duben 2008

pøipravit dobré jídlo pro druhé. Další má rád tøeba procházky, a tøeba má i oblíbená místa, která ho ukonejší. Pro mne je dùležité být si vìdoma toho, co mi dodává klid, protože to se èasem mìní. Nauèila jsem se každý den alespoò na chvíli se úplnì zastavit. Nic nedìlat, neposlouchat rádio ani televizi. Jenom být. Nìkdy jen hladím koèku a vnímám, jak je šastná. Jindy sleduji promìnu, která se dìje v krajinì. Naveèer se barvy nejprve mìní a pak dokonce s tmou mizí. A ráno, když první pruhy slunce svítí pøes les, se barvy navracejí, aby daly svìtu opìt jeho plnost a navíc tøpyt rosy. Jsem hluboce vdìèná za dar života. Dìkuji vám, Ivo, za rozhovor. A vám, milí ètenáøi, musím prozradit dùležitou vìc. Zatímco já jsem si pøi kladení otázek pomáhal knihou Brennana Manninga „Uchvácen Kristem“, Iva ve svých odpovìdích spoléhala jen sama na sebe. Všechny odpovìdi, jež ve své preciznosti pojala témìø jako samostatné promluvy, pocházejí jen a jen z její hlavy, jsou to výhradnì jen a jen její úvahy a v žádné jiné publikaci se jich v této podobì nedoètete. Kdyby následující pojem neznevážil bulvární tisk, neváhal bych øíci, že tentokrát „to byla Iva Fišerová EXKLUSIVNÌ pro Unitáøské listy“! (pøipravil Josef Musil)

- 14 -

Unitáøské listy

DÙLEŽITÉ OSOBNOSTI SOUÈASNOSTI

Thomas Berry Narodil se roku 1914 v USA v Kalifornii. Pùvodnì byl historikem svìtových kultur a náboženství, poté se stal historikem Zemì a jejích vývojových procesù. Øíká o sobì, že je „geologikem“. Mnoho let žil v Èínì a cestoval Asií. Po dvì desítky let byl øeditelem Støediska náboženského výzkumu v Riverdale u øeky Hudson. V té dobì vyuèoval na Fordham University historii náboženství. Jeho hlavním pøíspìvkem k diskusi o životním prostøedí jsou jeho knihy „Sen Zemì“ (The Dream of the Earth, 1988, 2006), „Velká Práce: Naše cesta do budoucna“ (The Great Work: Our Way into the Future, 1999); spoleènì Brianem Swimmem napsal „Pøíbìh Vesmíru“ (The Universe Story, 1992). Jeho poslední sbírkou jsou „Veèerní myšlenky: Úvahy o Zemi jako posvátném spoleèenství“ (Evening Thoughts: Reflecting on Earth as Sacred Community, 2006).

Brian Swimme

Vystudoval dynamiku gravitace na Univerzitì Oregon. Jeho výzkum je zamìøen na vývojovou dynamiku vesmíru a vztah vìdecké kosmologie a tradiènìjších náboženských pøedstav, kulturní souvislosti nového evoluèního eposu, pøièemž se také soustøedí na roli lidstva v odvíjejícím se pøíbìhu Zemì a kosmu. V roce 1998 založil mezinárodní Spoleènost eposu vývoje, fórum pro umìlce, vìdce, eko-feministky, ekology, náboženské myslitele a pedagogy, kteøí se o nový pøíbìh zajímají. Napsal „Skryté srdce vesmíru“ (The Hiden Hear of the Cosmos, 1996), spolu s Matthewem Foxem „Manifest pro globální civilizaci“ (Manifesto for a Global Civilization, 1983), „Vesmír je zelený drak“ (The Universe is a Green Dragon, 1984), a spolu s Thomasem Berrym pracoval po deset let na „Pøíbìhu vesmíru“ (1992). Natoèil videa „Hymnus o vesmíru“ a „Skryté srdce vesmíru“. (pøipravila Iva Fišerová)

Duben 2008

- 15 -

Unitáøské listy

UDÁLOSTI - KOMENTÁØE RELATIVNÍ ÚSPÌCH ASTROLOGA

Jak nedávno ukázala evidence v britském Národním archivu, MI 5 používala bìhem druhé svìtové války astrologa, aby pomohl odhadnout tìžko pøedvídatelné kroky nepøítele. Použití astrologa nepatøí ke konvenèním zbraním, ale tajná služba tehdy chtìla použít cokoliv, co by mohlo pomoci. Louis de Wohl byl tehdejším „dvorním astrologem” britských tajných služeb, než se ukázalo, že je pouze dobrým øeèníkem a manipulátorem. V boji proti Hitlerovi tedy pøíliš nepomohl - zato však pomohl své kapse.

S DÝKOU K PAPEŽI NEMَEŠ!

Pøedstavitelé sikhského náboženství se odmítají zúèastnit mezináboženského setkání s papežem Benediktem XVI. pøi pøíležitosti jeho návštìvy USA. Dùvodem je zákaz americké tajné služby mít u sebe kirpan. Tuto symbolicky sebeobrannou dýku jsou však sikhové povinni nosit jako znak svého náboženství. Mluvèí CIA prohlásil, že zbraò, a tøeba symbolická, prostì zùstává zbraní. A tak mezi pøedstaviteli køesanských, židovských, muslimských, buddhistických, unitáøských a jiných náboženských smìrù budou sikhové chybìt. Nahradí je vybraní pøedstavitelé džinismu.

LETEM UNITÁØSKÝM SVÌTEM KDYŽ SPRÁVNÍ SBOR JE POMALÝ

Malá unitáøská obec v americkém mìstì Pottstown v Pennsylvánii byla stižena havárií topného potrubí. Bìhem prudkých mrazù potrubí prasklo a topný olej vytékal pøes pozemky obce až do potoka. Kompletní vyèištìní vody a zemì bylo odhadnuto na 45 tisíc dolarù. Èást uhradí pojišovna, pomùže i ústøedí UUA. „Je to ironie osudu,” øekla Mary Alsayegh, pøedsedkynì obce. „Právì v bøeznu se totiž správní sbor chystal odsouhlasit rozšíøení pojistné smlouvy...” Držíme jim palce - a zkontrolujeme si radìji i naše topení!

SOUSTRAST DO INDIE

Dne 26. února zemøel v Shillongu Bah Brington Mylliemngap, generální sekretáø Unitáøské unie severní Indie. Bude vzpomínán pro svou práci pro Unii jak indickými unitáøi, tak zejména svou obcí v Madan Laban v Shillongu. Duben 2008

- 16 -

Unitáøské listy

DOTAZY A ODPOVÌDI Tentokrát se v této rubrice vrátíme k otázce z minulého èísla, v níž se tazatel ptal, zda existují unitáøi v muslimském svìtì. Slíbili jsme, že zveøejníme dopis osoby, jež z islámu pøestoupila na unitáøství. Svùj slib plníme.

OD ISLÁMU K UNITÁØSTVÍ Z dopisu Hafidhy Acuay „Když jsem bojovala se svou vírou koncem devadesátých let, nedaøilo se mi získat žádnou informaci o lidech, kteøí opustili islám, krom tìch, kteøí konvertovali ke køesanství. Mnozí muslimové se pøipojovali k hnutím, která jim umožnila pøejít od volnìjšího islámu k fixaci na konkrétní osobu jako jejich Hlasatele. V souèasné dobì ale probíhá širší debata o variabilitì islámu, proto ti pokrokovìjší jsou více vidìt. Nìkdy si øíkám, jestli jsem opustila islám, protože mi chybìla pøedstavivost. Snad, ale taky jsem vìdìla, že nechci strávit zbytek života dohadováním se s konzervativními muslimy a souèasnì bránìní islámu vùèi nemuslimùm. Pøipadalo mi, že mì islám dává do šuplíku, jenž mìl na obou stranách jinou nálepky pro ty, kteøí se na mì dívali z odlišných úhlù. Kladla jsem si proto otázky jako: »Dá mì unitáøství taky do šuplíku? Podpoøí mì? Mùže mì, èernošskou hispánku, podpoøit, když v Boha pøíliš nevìøím? Kde jsou ti, jejichž životem se mohu inspirovat? Jaké jsou unitáøské tradice, které oslavují mou kulturu, moje pøedky?« Vzdala jsem se nadìjí, že bych mohla být »normální«. Být unitáøkou neøeší moje problémy, ale umožòuje mi praktikovat život v nadìji. Unitáøství je náboženství, které se mùže adaptovat. Minulost unitáøství nemodeluje budoucnost. Jeho písma mohou být rozšíøena. Když cítím problém ve svém spoleèenství, mohu na nìj nahlas upozornit. Možnosti jsou k dispozici, budoucnost je nám otevøená. To je víra, kterou mohu pøijmout.” Poznámka: Hafidha Acuay vyrostla v muslimské rodinì a pøed pøíchodem k unitáøùm pracovala jako sekretáøka Muslimského vzdìlávacího institutu. Pøeložil -psDuben 2008

- 17 -

Unitáøské listy

PROMLUVA

„NÌCISMUS“

nové svìtové náboženství Rev. Dr. Petr Samojský 16. bøezna 2008

„Vìøím, že je nìco vyššího nade mnou. Ne, tím nemyslím Boha, protože v Boha nevìøím. Je to prostì nìco vyššího, nìjaký princip nebo autorita. Èlovìk by nemìl být pyšný, že je nejvyšším tvorem na Zemi. Cítím zkrátka, že v tomhle vesmíru je ještì nìco víc, než vidíme.“ Tak tohle je nìcismus. Stoupenci nìcismu se obecnì považují za nevìøící a hrdì se distancují od formálního institucionálního náboženství v podobì církví. Vytváøejí jakési podhoubí novì se formující spirituality; je to vlastnì duchovní underground. Stoupenci nìcismu zpravidla nemají podrobnì zdùvodnìno, proè vìøí v nìco vyššího. Nemají potøebu to zdùvodòovat. Jim naprosto staèí k životu ten základní pocit, že krom vìcí viditelných jsou i vìci mimo rámec našeho vnímání a našeho rozmìru života. Oni prostì vìøí mìli bychom øíct: spíš usuzují, protože nìcisté nemají rádi slovo vìøit -, tedy usuzují, že je nìco vyššího, a to vše. Nìcisté jsou nezávislí. Snaží se odlišit a oddìlit od vìøících, a tak se Duben 2008

prohlašují za nevìøící. Je to ale trochu matoucí, protože každý pøece vìøíme spoustì vìcí, jen si to neuvìdomujeme. Kdo je to vlastnì vùbec vìøící? Tím slovem mùže být rozumìn ten, kdo uvìøil v Boha, kdo je køesanského vyznání. Ovšem nikterak pouze toto. Vìøící mùže znamenat i víru jinou než køesanskou. A podle Slovníku spisovného jazyka èeského vìøící je „naplnìný, prostoupený, proniklý vírou, zvláštì náboženskou“. Pokud se podržíme toho širšího významu slova vìøící, pak opakem by nebyl ani tak nevìøící, jako spíš zoufalec. Protože i ten, kdo se prohlašuje za nevìøícího, v naprosté vìtšinì pøípadù vìøí spoustì vìcí, tedy je vìøící, protože jinak by to byl èlovìk prakticky neschopný života. Když si uvìdomíme, kolika

- 18 -

Unitáøské listy

vìcem vìøíme a dùvìøujeme, budeme až pøekvapeni. Když jdu veèer spát, vìøím, že ráno vyjde slunce; vìøím, že na zastávku pøijede tramvaj podle jízdního øádu; vìøím, že lékaø, který mi dává recept, zvolil ten správný lék a léèebný postup; vìøím, že moje dìti se vrátí v poøádku ze školy; vìøím, že na konci této promluvy po mnì nebudete házet rajèaty atd. Je tolik vìcí, kterým vìøíme a ani by nás nenapadlo požadovat dùkaz. Pøesvìdèil jsem se, že Zemì je kulatá? Ne. Dùvìøuji své uèitelce zemìpisu. Každý vìøíme spoustì vìcí - tedy všichni jsme vìøící. A kdo není schopen této základní víry nebo kdo není schopen takto dùvìøovat øádu lidského bytí, to je skuteènì spíš ne-šastný zoufalec. Je ale pravda, že když nìkdo deklaruje, že je nevìøící, myslí to zpravidla v kontextu náboženské víry. A myslí tím zpravidla to, že není køesanem a nevìøí v køesansky definovaného Boha. Nepøekvapí mì, když slyším: „Nejsem vìøící, ale cvièím jógu.“ Duben 2008

Když se dám s tzv. nevìøícím do øeèi, nezøídka mi pak øekne: „No jistì, že uznávám rùzné hodnoty, jako je dobro, láska, krása. A vìøím, že je nìco nade mnou.“ Tohle slyším velmi rád, protože jak ta slova nìkdo vysloví, zpravidla se z toho vyklube zajímavá debata! Nìcismus není až tolik novým náboženským smìrem. Je to vlastnì zpopularizovaná forma agnosticismu - to je filozofický názor, který tvrdí, že existenci èehokoliv, co nelze poznat zkušeností, tedy napø. Boha, nemùžeme ani dokázat, ani vyvrátit. Tøebaže agnosticismus jako filozofie je znám už od starovìku, jako filozofický smìr jej poprvé formuloval v roce 1869 Thomas Henry Huxley, dìdeèek spisovatele Aldouse Huxley. Thomas H. Huxley použil agnosticismus jako výzvu ke zdrženlivosti a toleranci vùèi jinak smýšlejícím, aby v kultuøe køesanského monopolu ospravedlnil ty, kteøí mají názor jiný. Tak jako agnosticismus, tak i nìcismus zastává støední pozici mezi

- 19 -

/Dokonèení na následující stranì/ Unitáøské listy

„Nìcismus“...

/Dokonèení z pøedcházející strany/

teismem a ateismem. Je otevøený ideálùm jako teismus, je také ale zdrženlivý jako ateismus. Nìcismus mùže mít nìkolik podob. Mùže být fundamentalistický, to když popírá jakoukoliv možnost blížeji poznat ono tajuplné Nìco. Fundamentalistický nìcista tvrdí: „Je Nìco vyššího, ale já to neznám, poznat to nemohu, a nikdo jiný to také nezná a poznat nemùže. A kdo tvrdí, že to poznal, tak se mýlí nebo lže.“ Takový nìcista je vlastnì stejnì nepøístupným a zatvrzelým dogmatikem, jako jsou náboženští fanatici. Nìcismus mùže být ale také svobodomyslný, to když pøipouští, že ono Nìco sice je tajuplné a èlovìkem bìžnì nepoznatelné, ale že ty možnosti jsou - že k poznání jsou rùzné cesty. Svobodomyslný nìcista øíká: „Je Nìco vyššího, já to neznám, ale nìkdo jiný to možná zná.“ Nìcismus je nové svìtové náboženství, které se šíøí obrovskou rychlostí postmoderním svìtem. Je to reakce na všechny ty filozofické a náboženské ismy, jimiž je nᚠsvìt prostoupen. Lidé jsou unaveni staletími pùtek a bojù, zápasù o takzvanou pravdu, kterou se každý ohání. Jsou unaveni historií sporù o správnou definici Boha, jež je poseta hranicemi upálených kacíøù, køižácDuben 2008

kými válkami, násilnými misijemi. Jsou unaveni nekonèícími spory hádajících se církví se svìtskými zájmy. A tak se utíkají do svého vlastního svìta, ve kterém si mohou svobodnì a po svém definovat svùj vlastní pohled na život, svìt a vesmír; kde si mohou pìstovat svou vlastní spiritualitu a tou tak obohacovat svùj život podle toho, jak to cítí, a ne tak, jak by jim to diktovali církevníci. Dùvody, proè se èlovìk stává nìcistou, jsou zcela zøejmé a naprosto pochopitelné a oprávnìné. Èlovìk chce stát na vlastních nohou a hledat pravdu po svém a nechce si do toho nechat mluvit nìkým druhým. Nechce se nikde vázat a omezovat svoje vlastní názory. On ví, že je nìco nad ním, ale chce si to hledat a definovat sám. To je pozadí nìcismu. Na nìcismu není v zásadì nic podezøelého nebo špatného. Je dùstojným partnerem ostatním svìtovým náboženstvím, pokud vede èlovìka cestou za pravdou, za poznáním sebe sama, protože usilovat o poznání je v životì èlovìka velmi dùležité. Ralph Waldo Trine, kterým se inspiroval i N. F. Èapek, øíká: „Uzavøete-li se pravdì, budete žíti ve svých domýšlivých pøedsudcích a vaše domýšlivost nadìlá z vás bláznù a blbù - takový výrok by se hodil na mnohé, a právì na ty, kteøí se honosí vyšší úrovní

- 20 -

Unitáøské listy

rozumovou. Blbost je zastavený vývoj duševní. Uzavøe-li se kdo z jakékoli pøíèiny pravdì, a tím vývoji, pøivodí sobì jistý druh blbosti, by se to tím slovem nenazývalo. A jiný druh blbosti zase vzniká, zdržuje-li se vývoj tím, že èlovìk pøijímá všecku pravdu, aniž toho zkoumá, jen proto, že tomu uèí urèitá osoba, urèitá kniha, urèité zøízení. To je tím, že èlovìk se stále ohlíží kolem sebe, místo aby byl vìren svému vnitønímu svìtlu a ošetøoval je tak, aby svítilo vždy jasnìji.“ (R. W. Trine, V souzvuku s nekoneènem) Pokud èlovìk je nìcistou a hledá pravdu, je to dobré. Jenže pozor! Nìcismus se nedìlí jen na fundamentalistický a svobodomyslný, ale má další dvì kategorie. V té první kategorii je tzv. nìcista líný. Mùže být nìcistou fundamentalistickým nebo svobodomyslným, ale pokud je nìcistou líným, pak s ním není øeè. On si opakuje svoje názory, pokud vùbec nìco øíká. Vytýèil si svoje stanovisko a víc ho nezajímá. Není otevøený pravdì, protože mu na ní vlastnì nezáleží. Je vùèi ní lhostejný. Jak to øekl Trine, je uzavøený svému vnitønímu svìtlu... Zato tzv. nìcista tvùrèí, což je druhá kategorie, to je nìco jiného. Je otevøený novým poznatkùm, kolem sebe se dívá s otevøenýma oèima. Když s ním mluvíte, je to opravdový dialog, protože jakožto nìcista tvùrèí je zvídavý, zajímá se o Duben 2008

nové podnìty. On ví, že nad ním je nìco vyššího a chce to poznávat, chce za tím poznáním aktivnì jít! Je pravda, že nìcisté jsou i mezi unitáøi a že je jich tam pomìrnì hodnì. A doufám z celého srdce, že jsou to nìcisté svobodomyslní a hlavnì nìcisté tvùrèí. A jsem moc rád, že nìcisté jsou mezi námi, nebo unitáøství je pro nìcismus vlastnì témìø ideálním prostøedím! Svoboda èlovìku není brána, naopak je zdùrazòována. Èlovìku se dostane inspirace a podnìtù. A také ještì jedné vìci se mu dostane, která nìcistùm tak èasto chybí: totiž dùraz na to, že nikdo nejsme osamìlým ostrovem, že všichni jsme jako lidé propojeni a tudíž za sebe navzájem zodpovìdni. Unitáøství pøitakává nìcismu: Ano, skuteènì je nìco vyššího, co jen tìžko poznáváme a k èemu jen tìžko se blížíme. A pak hned vybízí: Avšak neustávej na tom samotném zjištìní, pracuj s tím dál! Vždy jak by dopadl èlovìk, jenž by došel na køižovatku a tam by usedl a spokojenì nadále jen konstatoval: Ano, cesta se dìlí a vede dál. To by pøece bylo málo! A tak øíkáme: PSracuj s tím pojmem nìèeho vyššího; rozjímej, studuj, debatuj, medituj, vol cestu dle svého založení. Otevírej se tomu svému vnitønímu svìtlu a ošetøuj je tak, aby svítilo vždy jasnìji.

- 21 -

Unitáøské listy

OD ZAHRANIÈNÍHO DOPISOVATELE

Mùj Bùh je lepší než vᚠBùh Takto zaèíná výzva uveøejnìná v èasopise Time, která je souèástí mediální kampanì amerických unitáøù univerzalistù. Ètenáø, jehož titulek asi nemohl nezaujmout, dále ète: „Je toto zpùsob, jak hovoøit o náboženství? Možná sami hledáte otevøenou duchovní komunitu, kde lidé respektují víru druhých a kde se ve své víøe setkávají spoleènì. Kde pøedstava jednìch o Bohu není lepší než pøedstava o Bohu druhých. Vítejte mezi unitáøi univerzalisty.” Ameriètí unitáøi chtìjí svou rozsáhlou mediální kampaní vzbudit zájem veøejnosti. Kromì tradièních sdìlovacích prostøedkù, jako jsou èasopisy, noviny, rozhlas a televize, zde k tomu také plnì využívají nejmodernìjších technologií, napøíklad internet. Zatím se jim to daøí. Unitáøi univerzalisté zaznamenali v poslední dobì zvýšený poèet návštìvníkù jak v jednotlivých kongregacích, tak svých webových stránek a rovnìž nový pøíliv darù. Právì dary a pøíspìvky jednotlivých unitáøù mají pro jejich èinnost zásadní význam. Na rozdíl od nìkterých jiných náboženských spoleèností a církví totiž unitáøi svìtskými statky ani zde zrovna neoplývají. I samotná kampaò je tak financována. Pøestože to rozhodnì není levná záležitost, její výsledky hovoøí za sebe. Za nápad a jeho provedení patøí díky mnohým obìtavým unitáøùm a v neposlední øadì také Rev. Williamu Sinkfordovi, duchovnímu a prezidentu Unitáøských univerzalistických obcí USA, který nás minulou nedìli navštívil ve mìstì Tampa. Myslím, že stojí za to zde uvést nìkolik jeho myšlenek: „Jako unitáøi potøebujeme v zásadì tøi vìci: pøijímat, nést a dávat zpìt. Je mnohé, co my unitáøi univerzalisté mùžeme a musíme pøijmout - v našich kongregacích máme víru, ale i mnohé spory. Se spory se musíme èasto a pernì vypoøádávat. A když už jsem u sporù, dovolte, abych se zmínil také o tìch náboženských. Trochu z historie: Kde mohl èlovìk najít náboženskou autoritu? V novodobých dìjinách Evropy náboženskou autoritu pøedstavovala katolická církev, i když, jak víme, ne vždy a ne všude. Poté co pan Gutenberg vynalezl knihtisk, tištìné bible se dostaly do obìhu. Lidé zaèali èíst bibli ve velkém. A tu si mnohý její ètenáø uvìdomil, že bible jaksi neobsahuje to, co tvrdila katolická církev, zvláštì pak ne v Novém zákonì. A už vùbec v ní nebylo nic o svaté trojici. Teolog Michael Servetus proto navrhl pojem jednoho Boha: UNI-táøství. Tím ovšem zpùsobil šok a - jako mnozí teologové pøed ním i po nìm - za to Duben 2008

- 22 -

Unitáøské listy

skonèil jako kacíø na hoøící hranici. A stejnì jako jeho kolegové i on nastartoval zmìnu myšlení. Náboženská autorita se od dogmat katolické církve posunula smìrem k Písmu. Zde v Americe a zvláštì pak v Nové Anglii unitáøi èetli Písmo, a trojici nevìnovali pozornost. Poté pøišel kalvinismus. Tedy lidé, kteøí vìøili, že nìkdo byl pøedem urèen ke spáse, zatímco jiný ne, a dìlal, co dìlal. Unitáøi nìco takového odmítali. Tvrdili, že Bùh by èlovìka pøedem ke spáse èi zatracení neurèil. Další zmìna pøišla na poèátku 20. století s transcendentalisty. Ti tvrdili, že náboženská autorita nespoèívá jen v Písmu, ale také v myslích a srdcích lidí. To byla velká zmìna; stali jsme se univerzalisty humanisty. I nadále se ovšem jako unitáøi vyvíjíme; nevìøíme, že Boží revelace je uzavøena. V naší unitáøské univerzalistické komunitì jsme pluralisty; máme èleny mnohých pøesvìdèení: ateisty, køesany, buddhisty a jiné. Kdo není unitáøem proto èasto jen tìžko chápe, že nemáme ani kousek víry, která by nám byla pøedepsána všem spoleènì. Jsme tedy jakousi církví bez víry? O èem tedy spolu hovoøíme? Nejsme ovšem vírou bez víry! Vìøíme, že èlovìku již byla svatost dána do vínku a chceme, aby se jeden k druhému také tak choval. Nìkteøí unitáøi mì nìkdy žádají, abych jim sdìlil, co nás vlastnì spojuje. Je to právì duch unitáøství, který nás sjednocuje ve snaze uèinit svìt lepším a slušnìjším. Nenabízíme spásu od pekelného ohnì, ale spásu rozumem a nadìjí. Èasto slýchám od našich nových èlenù, že donedávna neèekali, že by kdy našli duchovní spoleènost, kde by nemuseli nechat svou inteligenci u dveø텔

Rev. Sinkford mì požádal abych vyøídil jeho pozdrav všem èeským unitáøùm a jeho pøíteli Rev. Petru Samojskému v Praze. Rád tak èiním. Mirek Katzl, Tampa, Florida

(Autor je pøekladatel a uèitel angliètiny. V 90. letech pracoval jako asistent pøedsedy Senátu ÈR. V posledních deseti letech žije se svou manželkou Valli ve mìstì Tampa na Floridì, kde jsou oba aktivní v místní kongregaci unitáøù univerzalistù, v Unitarian Universalist Church of Tampa. Valli Katzl vyuèuje na University of South Florida. Oba manželé se nyní tìší na trvalý návrat do Prahy v létì 2008 a na své pùsobení v pražské Unitarii.)

Duben 2008

- 23 -

Unitáøské listy

MَE POUTNÍK NA DUCHOVNÍ CESTÌ POŽÍVAT ALKOHOL ? Ing. Dr. Otakar Mikeš, DrSc. Loni v pøedvánoèním èísle Unitáøských listù jsme pøinesli èlánek nazvaný „Drogy a duchovní vývoj“. Tam jsme nazvali drogy „metlou lidstva“ a vystoupili proti jejich zneužívání na duchovní cestì. Tento postoj však vyvolává odpor stoupencù legalizace tzv. „mìkkých drog“, mezi nìž poèítají tzv. marihuanu, což je produkt jednoleté jedovaté rostliny (indického konopí), která produkuje drogu hašiš. Užívá se zejména formou kouøení nebo žvýkání a nìkdy se pøidává i do cukrovinek. Èím argumentují tito stoupenci? Øíkají, že naše zákony netrestají konzumenty jiných rozšíøených „mìkkých drog“, mezi nìž poèítají alkohol a nikotin. Proè by se tedy mìli trestat jedinci, užívající údajnì neškodnou a nìkdy i léèivou marihuanu? Považujeme proto za vhodné se v tomto èlánku vyjádøit (z hlediska Náboženství Moudrosti) k otázce možnosti užívání alkoholu pro ty nábožensko-filozoficky orientované poutníky, kteøí nastoupili nebo už déle rozvíjejí svou „duchovní cestu“. Otázkou pøístupu k další zmínìné látce - nikotinu - se z duchovního hlediska budeme zabývat v nìjakém budoucím samostatném pojednání. Napøed musíme struènì pojednat o Duben 2008

obou výchozích pojmech: alkoholu a duchovní cestì. Alkoholy jsou z chemického hlediska hydroxyderiváty alifatických i dalších nearomatických uhlovodíkù o chemickém vzorci R-OH, kde -OH je tzv. hydroxylová skupina a R- je napø. alkyl (a už substituovaný nebo ne). Pro èlovìka jsou velmi významné dva alkoholy: (1) Prudce jedovatý methanol neboli methylalkohol CH3OH (v tìchto vzorcích C znamená atom uhlíku, H vodíku a O kyslíku), který se vyskytuje v tzv. denaturovaném lihu a jiných závadných lihovinách; jeho požití (k nìmuž obèas u neukáznìných alkoholikù dochází) mùže vyvolat oslepnutí. (2) Nejznámìjším poživatelným alkoholem je tzv. ethanol neboli ethylalkohol CH3CH2-OH. Vyrábí se alkoholickým kvašením cukrù nebo (pro chemické úèely) hydratací ethylenu. Pro potravináøské úèely se hodnì zdaòuje, a proto pro nepotravináøské úèely se tzv. denaturuje, aby se stal nepoživatelným. Je základní látkou všech alkoholických nápojù, zejména piva, vína, destilátù a rùzných likérù. Pøidává se nìkdy i do nìkterých bonbonù a obèas slouží i k jednoduché desinfekci. Jeho nadmìrné požití

- 24 -

Unitáøské listy

vyvolává zvýšené opojení (tzv. opilost) a mùže vést i k vážné otravì. U nìkterých jedincù zpùsobuje nekontrolovaný návyk, který je obtížnì zvládnutelný a vyžaduje èasto ústavní léèení. Duchovní cesta je soustavná snaha èlovìka o rozšíøení svého vìdomí, o pøekroèení hranice omezeného „malého jᓠèlovìka, o pøiblížení se božství (Absolutnu) a posléze o vìdomé splynutí s ním. O rùzných formách rozšiøování našeho vìdomí bylo podrobnì pojednáno v citovaném pøedvánoèním èlánku o drogách a proto nemá smysl se zde opakovat. Velmi podrobné pojednání o duchovní cestì je obsahem knížky „Sádhaná - duchovní cesta“, kterou vydalo nakladatelství Unitaria v r. 1992 a která je dosud levnì k dostání v sekretariátu Unitarie v prvním patøe v Karlovì ulici na Starém Mìstì v Praze. Ètenáøe asi udiví, že se k této otázce vyjádøíme kladnì. Alkohol totiž není látkou našemu organismu cizí (jako nìjaká vnìjší do našeho organismu vpravená droga). Je v nás v nepatrném množství trvale pøítomen a úèastní se našeho metabolismu (látkové výmìny). Kromì toho stoupenci Náboženství Moudrosti (viz internet - www.nabozenstvi mouDuben 2008

drosti.cz ) se nechtìjí tváøit duchovnìji než veliký prorok lidstva, všem známý Ježíš Nazaretský, který nebyl ani abstinentem, ani vegetariánem. Jakožto pøíslušník židovského národa pojídal v termínech urèených hebrejským náboženstvím svého beránka a vypití èíše èerveného vína urèil dokonce jako obøad, který má po jeho smrti pøipomínat jeho památku. Tato benevolence našeho duchovního uèení má však své meze. Prakticky: jeden až dva pùllitry piva nebo dva až ètyøi decilitry vína normálního dospìlého èlovìka sice neopijí, ale v jeho meta-bolismu zanechají urèité zvýšené množství alkoholu, které snižuje jeho pozornost, a proto by takový jedinec po jejich vypití nemìl øídit motorové vozidlo nebo nebezpeèné stroje, ani pracovat ve výškách nebo na jiných nebezpeèných místech. A jak je tomu u destilátù nebo likérù? Tam je nutno být ještì opatrnìjší. Padesát až sto gramù vodky (napø. jakožto pøípitek) sice bìžného dospìlého èlovìka zpravidla rovnìž neopijí, avšak v metabolismu vhledem ke své koncentraci zanechávají vìtší množství alkoholu, proto v tìchto pøípadech musíme být zvláštì opatrní. A jak je tomu u nealkoholického piva? To se vyrábí z obyèejného piva

- 25 -

/Dokonèení na následující stranì/ Unitáøské listy

odstraòováním alkoholu. Tento proces však není dokonalý; malé množství alkoholu tam zbývá, které však není bìžnými kontrolními pøístroji zjistitelné. Jestliže však žíznivec vypije rychle po sobì nìkolik lahví nealkoholického piva, tato residua se sèítají a takový jedinec neobstojí bez pokuty pøi policejní zkoušce aparaturou na kontrolu dechu øidièù. Upozoròujeme také, že pøi naèínajícím zkvašování rùzných cukernatých moštù, kompotù a podobných poživatin vzniká i urèité množství alkoholu. Konzument takovýchto mírnì zkvašených produktù se také mùže dostat do svízelù pøi dechové zkoušce øidièù. Podle duchovního uèení Náboženství Moudrosti malé množství alkoholu podávané obèas našemu organismu nejen neškodí, ale mùže mu i prospívat. Kvalitní vína v sobì obsahují kromì alkoholu i nìkteré významné látky, které napø. potlaèují nádorová onemocnìní, a tak v zemích, kde se taková vína èasto konzumují, byl zjištìn nižší výskyt rakoviny. Vína však obsahují i jiné zdravotnì významné látky. Rovnìž kvalitní pivo obsahuje nìkteré organismu prospìšné látky, které se mohou uplatnit i pøi léèení urèitých chorob. Jestliže naše duchovní uèení alkoholické nápoje nejen nezakazuje, nýbrž dokonce doporuèuje, pøesto velmi rozhodnì odmítá jejich nadmìrné užívání. Napø. ve skriptech, vydaných pražskou Duben 2008

Unitarií hned po Sametové revoluci a nazvaných „Etika duchovnì vyspìlého èlovìka“, se pod normou è. 15 píše: „Abych si udržel(a) tìlesné i duševní zdraví, jím jen mírnì, nekouøím, neopíjím se a neužívám žádné drogy, nestøídám sexuální partnery, obèas se postím, pravidelnì tìlesnì cvièím, chodím èasto do pøírody a kontroluji a obèas rozebírám své duševní procesy“. Kromì toho v „Zásadách stoupence Náboženství Moudrosti“ je pod èíslem VI uvedeno: „Zásadnì nekouøit, neopíjet se, neužívat žádné drogy, vystøíhat se sexuální promiskuity, nelhat a nekrást“. Z výše uvedených dùvodù nemùžeme považovat alkohol za „mìkkou drogu“, proto jeho užívání v malé míøe nejen tolerujeme, ale ze zdravotních dùvodù pøímo doporuèujeme. To však neplatí pro ty alkoholiky, kteøí se léèí ze závislosti na alkoholu. Ti se musí jeho požívání vystøíhat i v té nejmenší míøe a nemìli by ani navštìvovat setkávání pøátel, kde se alkohol pije a voní. U zdravého dospìlého èlovìka bez sklonù k narkomanii však proti mírnému užívání námitky nejsou. Co však rozhodnì a ráznì odsuzujeme, je opilství. Takoví jedinci nejen škodí svému zdraví, znechucují své okolí, rozvracejí své rodiny a v opilosti èasto páchají i trestné èiny. Proto poslední vìta zní: Alkohol ano, ale s mírou!

- 26 -

Unitáøské listy

KNIŽNÍ RECENZE Radek Chlup:

CORPUS HERMETICUM (Herrmann a synové, Praha 2007)

Stále se objevují fakta o historické tradici unitáøských principù. Sotva si však nìkdo dovede pøedstavit, že již pøed dvìma tisíciletími existovala spoleèenství se zamìøením, jež bylo podobné souèasným unitáøským obcím. Jde o duchovní proudy, které byly v prvních stoletích našeho letopoètu nazývány hermetiky. Jejich autoøi nám zanechali pozoruhodné uèení. Hermetici byli transkulturním filosoficko-duchovním hnutím (s centrem v Øecku), tolerujícím neformálnost, pružnost a rùznorodost názorù. Komunity, jejichž vznik byl podmínìn snahou o duchovní univerzalizaci ve smìru „potøeb obecného náboženství“, nemìly podobu organizované církve. Hlavní roli v nich hrálo slovo, zatímco rituály sestávaly z nìkolika jednoduchých gest. Duchovní hermetika vedla ke sledování spásy lidské duše, formování zbožného života a k poznávání Boha. Èlenové byli nabádáni k odhalování vlastního niterného božství. „Boha lze obøadnì uctívat pouze jedním zpùsobem: tím, že budeš dobrým!“ znìlo jedno z jejich základních pravidel, nebo pak „èlovìk dokáže svou existencí pøeklenout propast mezi smrtelností a nesmrtelností“. Rozhodující tak byla pro „probuzení vnitøního božství, skrytého v èlovìku“ sama duchovní promìna osobnosti na základì „poznání sebe sama“. Také unitáøský princip úcty k životu a pøírodì byl hermetiky vyjádøen dobovým pojetím: podle nich je „pøirozená síla“ pozemských bohù uložena ve vlastnostech toho, co zemì poskytuje: v rostlinách, kamenech apod. Pomìrnì obsáhlá publikace (420 stran textu + rejstøík) èeká na trpìlivé ètenáøe v knihovnì naší pražské obce. Ke studiu této knihy se urèitì budou mnozí opakovanì vracet: toto soustøedìné „seznamování“ se dlouhodobì vyplatí pro aplikaèní odvolávání na historickou tradici pøi nejrùznìjších pøíležitostech. Jiøí Blucha Duben 2008

- 27 -

Unitáøské listy

AKTUÁLNÍ POEZIE

Nad lidským genomem Známe již dávno poèty chromozomù. Dnes jsme vypáèili ze sejfu pøírody tajemství, které odedávna neslo peèe Stvoøitele Zda v slávì nad tím bohatstvím nevztyèíme vlajku pirátskou a nepøehlušíme moudrost? Dnes už si lehce naklonujeme míry 90, 60, 90, pro novou Miss World 2028, ale co duše? A nikdy neobjeví, proè právì my dva jsme tolik toužili své geny rekombinovat! bratr -Pc-

Duben 2008

- 28 -

Unitáøské listy

Z tvorby Jany Hrevušové Duben 2008

- 29 -

Unitáøské listy

ABECEDA ETIKY PRO DÌTI:

PÍSMENO -

R

R - ROZVAHA, ROZHODNOST V pátek odpoledne èasto jezdil Kamil za babièkou do Prahy, a protože bydlel s rodièi kousek za mìstem, cestoval nejprve pøímìstským vlakem a potom metrem a autobusem. Ve vlaku si vždy poèítal zastávky, aby se mu nestalo, že by náhodou vystoupil døív, a byl patøiènì hrdý na to, že je celou cestu schopný zvládnout i bez doprovodu dospìlých. Cesta vlakem vìtšinou probíhala nudnì a bez vìtších zádrhelù - až na to, že vlak mìl èasto zpoždìní a v zastávkách stál déle, než podle jízdního øádu mìl. To proto, že musel na trati vždy dát pøednost mezimìstskému rychlíku nebo rychlovlaku, který spìchal do mìsta. A jednoho dne pøi jedné z takových vynucených zastávek se to stalo. Vlak stál už asi ètvrt hodiny v zastávce Velká Chuchle, kde nebylo vùbec nic k vidìní, jen prázdné koòské závodištì uprostøed polí. Byl horký letní den, a proto strojvùdce otevøel všechny dveøe soupravy, aby se cestující mohli alespoò nadýchat èerstvého vzduchu. Nìkteøí byli znaènì netrpìliví a nervózní, protože mìli být nìkde na èas, a vìdìli, že nebudou, a nìkteøí zase odevzdanì podøimovali a èekali, až se vlak koneènì rozjede. Kamil stál jako obvykle na plošince u dveøí, protože mìl odtamtud dobrý rozhled. Parta mladíkù vedle nìho se tedy rozhodnì nenudila - rozjaøení a rozesmátí kluci si krátili èas tím, že se pošuchovali a seskakovali a znovu naskakovali do otevøených dveøí vlaku. A pak najednou neèekanì prùvodèí odpískal odjezd a dveøe se zaèaly zavírat. Naneštìstí jeden z klukù, který právì vyskoèil ven na nástupištì, už nestaèil nastoupit a v zavøených dveøích mu uvízla noha. Vlak se pomalu zaèal rozjíždìl. Kamil, který to vše vidìl z bezprostøední blízkosti, strnul, bleskovì mu projelo hlavou, co se mùže stát, až vlak nabere Duben 2008

- 30 -

Unitáøské listy

plnou rychlost. V momentì se musel rozhodnout. Na to, aby volal na pomoc dospìlé, už nezbýval èas. Když navíc vidìl tváøe unudìné vedrem a èekáním, snad by dospìlí ani vèas nezareagovali. Tøesoucí se rukou proto rozbil ochranné sklo záchranné brzdy a stiskl èervené tlaèítko, pod kterým stál výstražný nápis „Zneužití se trestá“. A vlak skuteènì zastavil. Kluk i jeho noha vyvázli bez úhony. Kamil projevil v krizovém okamžiku nebývalou ROZHODNOST a ROZVAHU. Nepropadl panice a udìlal jedinou správnou vìc, kterou udìlat mohl, aèkoli se zároveò hodnì bál sahat na záchranou brzdu. O tom, co se stalo, se zanedlouho dovìdìl i Kamilùv skautský vedoucí. Asi mu o tom øekl nìkdo z vlaku. Zprávy se na pøímìstské vesnici, stejnì jako v pøímìstském vlaku zkrátka šíøí rychle. Kamil byl na pøíští skautské schùzce vyznamenán bobøíkem za ROZHODNOST, protože se umìl dobøe zachovat v tísni. Kéž by i jiní mìli v nouzi tak rychlé reakce jako on!

Rozhodnout se v pravou chvíli, to je velké umìní. Bez nehody, bez úhony, vlak dorazí k svému cíli. Bobøík tì pak odmìní! Kateøina Samojská Duben 2008

- 31 -

Unitáøské listy

KALENDÁRIUM

SVÁTKY V DUBNU • První duben - Den smíchu (prostì apríl) je též Mezinárodním dnem ptákù. Rovnìž se jedná o kyperský státní svátek (jedná se o výroèí vzniku Národní organizace kyperských bojovníkù za nezávislost v roce 1955). • Druhý dubnový den je Mezinárodním dnem dìtské knihy. • Na 4. duben pøipadá svátek svatého Isidora ze Sevilly (560 až 636), patrona internetu (kterým jej v roce 1999 oficiálnì jmenoval minulý papež Jan Pavel II. alias Karol Wojtyla). • Sedmého dubna si pøipomínáme Svìtový den zdraví, výroèní den vzniku Svìtové zdravotnické organizace, jejíž stanovy byly pøijaty 7. dubna 1948. („Osmièkové“ roky se zapsaly do dìjin netoliko èeských...) • Osmý duben je Mezinárodním dnem Romù. Pøipomíná se od roku 1971 na pøipomenutí prvního Celosvìtového kongresu Romù. • Jedenáctý dubnový den se pøipomíná jako Mezinárodní den osvobození vìzòù nacistických koncentraèních táborù. Kostarika si pøipomíná Den Juana Santamarii. • Dvanáctého dubna se pøipomíná Den letectví a kosmonautiky; v Nizozemsku na tento den letos pøipadá i tamní Den muzeí. • Na 13. dubna pøipadá pravoslavný svátek Zjevení ikony Pøesvaté Bohorodice. • Tøetí dubnový ètvrtek, letos 17. dubna, se na Islandu slaví jako Sumarsdag, první den léta po dlouhé zimì. V souèasnosti mívá podobu karnevalu. • Osmnáctý dubnový den je Dnem vojenské slávy Ruska (výroèí vítìzství vojsk Alexandra Nìvského nad nìmeckými rytíøi na Èudském jezeøe v roce 1242). • Devatenáctý dubnový den se dosud na Kubì oslavuje jako výroèí odražení interventù na Playa Giron (v Zátoce sviní) v roce 1961. • Na 20. duben letos pøipadá buddhistický svátek Kalaèakry (jde o pohyblivý svátek). Rovnìž se slaví židovský Pesach a pravoslavná obdoba Kvìtné nedìle, tj. Ježíšùv slavnostní vjezd do Jeruzaléma.

Duben 2008

- 32 -

Unitáøské listy

• V jedenadvacátý dubnový den slaví stoupenci víry Bahá’í první den Rizvanu; výroèí, kdy zakladatel víry Bahá’í, prorok Bahá’ulláh, zahájil poblíž Bagdádu svou misii. Jedná se o jeden z nejvìtších, ne-li vùbec nejvìtší svátek tohoto náboženství. Zároveò se jedná o narozeniny britské královny Alžbìty II. • Dvaadvacátý duben je Dnem Zemì. • Dvacátý pátý duben je v Egyptì Dnem osvobození Sinaje; zároveò se letos jedná o pravoslavný Velký pátek. • Dvacátý šestý duben je Dnem ochrany intelektuálního vlastnictví. (Nezvrhává se to ale nìkam, kde to pùsobí více škody než užitku? K tématu vizme napøíklad èlánky na www.svazautoru.org.) • Pravoslavné Velikonoce (Boží hod, tj. den Ježíšova vzkøíšení) pøipadají letos na 27. dubna. Slovinsko si toho dne pøipomíná Den povstání proti okupaci. • Na 29. dubna pøipadá Mezinárodní den tance, který se pøipomíná od roku 1982. • Tøicátý duben, tj. proslulý svátek èarodìjnic neboli Valpuržina noc, též Rodonica, staroslovanská vzpomínka na pøedky a oslava bohynì Živy, je zároveò dnem narozenin nizozemské královny, jakož i švédského krále. Rovnìž je Dnem požární ochrany v Rusku a Dnem dìtí v Mexiku. Ve Vietnamu se pøipomíná Den osvobození Saigonu (1975). (podle www.calend.ru pøipravil Miloš Hlávka)

Duben 2008

- 33 -

Unitáøské listy

ÈTENÍ NA POKRAÈOVÁNÍ NÁRYS DÌJIN UNITÁØSTVÍ Drahoò Špale

14. èást

Pøedpoklady unitáøství

ve svobodomyslných proudech 19. století Z ryze filosofického okruhu vycházejí K. S. Amerling a F. L. Èupr. Karel Slavomír Amerling (1807-1884), bývá pøirazován k pøírodním filosofùm. Pojímal pøírodu a celý vesmír jako myslící bytost – Boha. Není Boha mimo pøírodu, ale pøíroda je v Bohu. Bùh v pøírodì sebe sama opìt a opìt znovu tvoøí, prièemž toto tvoøení se dìje dle jistých èíselných pomìrù. (Upomíná na pythagoreismus.) Významnejší je František Ladislav Èupr (1821-1884) svými pracemi z filosofie a teorie náboženství. Ve spise Staroindické uèení srovnává filosofii západní a východní, náboženství indické a køesanské, a dokazuje, že uèení køesanské i kult se vyvinuly z pøedchozích náboženských útvarù. Je tedy náboženství dílo lidské a podléhá vývoji jako ostatní výplody kultury. I když se mluví o náboženských zjeveních, pøece jen nakonec musíme rozumovì, podle dokonalosti etické, logické a metafyzické rozhodovat, které „zjevené” náboženství je lepší. Køesanství vyvozoval z dávnoDuben 2008

vìkých náboženských soustav asijských, hlavnì indických. Význam obou filosofù je jen rámcový a záleží spíše v teoretických pracích náboženských, než v pøímém pøispìní k unitáøské orientaci. Pùvodci obrodných hnutí a nových myšlenkových smìrù bývají pøirozenì hlavnì náboženští myslitelé, filosofové a politikové. Nesmíme však zapomínat na úlohu básníkù a spisovatelù, kteøí sice nebývají pøímými pùvodci nových ideologií, ale zato jsou rozhodujícími èiniteli svou zprostøedkující èinností, nebo právì oni bývají mezi prvními, kteøí pochopili smysl filosoficky ukázané cesty a stali se jejími prùkopníky tím, že lidu usnadòovali proniknutí k její podstatì a stávali se tak prostøedníky mezi svou dobou a budoucností. U nás to platí o dvou význaèných zjevech literárních z druhé poloviny 19. století, totiž Jaroslavu Vrchlickém a Svatopluku Èechovi, vzhledem k náboženské orientaci, jak se projevuje v jejich básnickém díle.

- 34 -

Unitáøské listy

Jaroslav Vrchlický

Možno øíci s jistotou, že až do Vrchlického nebyl u žádného básníka s takovou smìlostí a genialitou tlumoèen moderní svìtový názor na náboženském podkladì, jako právì u nìho. Vždy ne nadarmo byl Vrchlickému vzorem, ba pøímo idolem deistický ideolog Viktor Hugo, v jehož šlépìjích šel Vrchlický nejen umìlecky, ale do znaèné míry i ideovì. Po prvé se jeho svobodomyslné náboženské pøesvìdèení projevuje ve sbírce Duch a Svìt. Ne ovšem v plné jasnosti, spíše jako vedlejší motiv. Dominuje tu více pøírodovìdecká evoluèní teorie, plná hrdosti nad výboji lidského ducha v éøe Darwinovì, Haeckelovì a Spenserovì, jak to cítíme v pozadí veršù: Ó pøírodo, na tvojí hrudi v tvých lesù hymnì vítìzné vždy lidský duch se práci vzbudí, své bohy nalezne.

V pozdìjších výtvorech zní básníkovo niterné pøesvìdèení hlasitìji a pøes všechen obdiv k moderní kultuøe nachází Vrchlický dosti místa k projevùm své zbožnosti, ovšem s tím, že pojmem Bùh je mínìn panteisticky chápaný duch kosmu. V básni “Flat ubi vult” pìje: Svìt v stálém zápasu. On klidnì stojí za ním dnes zveme pravdou jej a zítra požehnáním. Nám netøeba se více chvìti jako Jobu. On stále mluví k nám i pøísným tichem hrobù, i smíchem kolébky. I hvìzdou, rùží, vlnou, Svìt pouhá váza jest. On vùni tajeplnou. Jej mnohý zapírá a pøec jej každý tuší, byl srdcem v Ježíši, byl v Spinozovi duší. Kdys mluvil s proroky, jsa tažen stádem drakù, a s dìtmi hraje teï a mluví øeèí ptákù má Dante na èele. Jan v hrudi jeho plamen . . . Silnì zní básníkovo pøesvìdèení i z veršù ve sbírce Hilarion, kde prosvítá názor na zjevení: /Dokonèení na následující stranì/

Duben 2008

- 35 -

Unitáøské listy

Pøedpoklady unitáøství...

/Dokonèení z pøedcházející strany/

Jest život velký, nesmrtelný, jeden vesmíra òadry proudí od pravìku, jen v nìm jest spása, vykoupení, eden, jen v životì Bùh mluví ku èlovìku. Ještì silnìji je vysloveno toto náboženství života bez dogmat a prázdných formulí v básni “Bohu osvoboditeli”, která budí mohutný dojem: A mìsta, vìže, chrámy, bánì mi náhle malými se býti zdály, v nich nectil se Bùh èlovìèenstva pravý, ten, otcovské jenž otevírá dlanì, jenž taví v soucit srdcí lidských skály, jenž èlovìka chce po bok vznést své slávy; Ten velký svatý bùh radostných skutkù, jenž nezná lání, kleteb, slzí, smutku, jenž vzpøímené chce hlavy, ne otrocké davy, jež mohou smìle v slunce nad oblaka se k nìmu obracet vždy jako k otci, Bùh onen, který každý žernov zkruší, jha láme, slzy suší, všem sluncem ve dne, a všem lunou v noci, kdo hledají ho s láskou k bratøím v duši. Duben 2008

Ten osvoboditel, který zlo zdrtí, a život, nadìj køísí v jícnu smrti. Ten Bùh, jejž lidstvo posud marnì hledá, jejž mudrc tuší v nesmrtelné hmotì, kde spí, sny jehož básníkù zpìv støeží, kterému není rouháním víc vìda, jenž mluví v dlátì, štìtci, slovu, notì, ten maják budoucnosti na pobøeží, jenž vyvolencùm hází jiskry svìtla, by celá zem v nich zkvetla. Ne dogmatu Bùh – jen Bùh pøesvìdèení, ne askese Bùh, snù a zahálení, však Bùh to práce svaté, vytrvalé, Bùh svìdomí a nadšení a snahy. On pøijde jistì – Stavte chrámy jemu. On pøijde jistì, a již dnes neb zítra a každý èlovìk jeho knìzem bude. V básni “Bùh” orientální kníže a chudý myslitel všude hledají Boha, ale nenalézají. Když umírají, hovoøí duše k nim obìma: “Lze vidìt, co mᚠv sobì?” Pøímo gigantickou formou a silou se Vrchlický vyslovuje v básni “Rozšiøte Boha”:

- 36 -

Unitáøské listy

Od pólu k pólu veliký zní hlas: Rozšiøte Boha a puknou tmy a vládne jas a jas: Rozšiøte Boha. Pryè s maskou prázdných pojmù, bytost buï tvar jeho, vesmír, moøe jeho hlas: Rozšiøte Boha. V orla skøeku, ve pìnkavy hlasu stvoø mne zas – v rùže plání i drobounkém vøesu stvoø mne zas – v hlase orkánu a v jeku moøí, v tichu zádumèivých skalních tesù stvoø mne zas – Zde zachází básníkova vize jednoty s veškerenstvem až do zcela buddhistických forem filosofického názoru. Panteistický názor nebyl u Vrchlického jen estétským filosofováním, nýbrž pilíøem životní víry, která jsouc založena na prožívaném vìdomí sounáležitosti s vesmírným dìním, pøekonává i tragiènost smrti. Jizba má se klene v dóm kosmu volný, cítím povznešen, že smrt je pouze okno otevøené v ten pravý život, v nekoneèný den. Kromì námìtu “Bùh” byly básníku velmi èastou inspirací nejrùznìjší legendární a biblické motivy, zejména velký zjev Ježíšùv, Duben 2008

v nìmž Vrchlický vidìl ztìlesnìní vrcholné lásky a utrpení, takže ho metaforicky nazývá Bohem, aè jeho panteismus to vyluèuje v ortodoxním slova smyslu. V básni “Pøedchùdce” vkládá do úst Jana Køtitele tuto zvìst: Vᚠpøijde Bùh, vy cesty pøichystejte, já jeho hlas jsem, znící v pustinách, on pøijde, jistì pøijde, pøijít musí. Kde notou jsem, On celý souzvuk bude, kde alfou já, on s Alfou Omega, ó èiòte všechny stezky pøímé jemu, on pán a Bùh, on král a Mesiáš. Též drama køíže je námìtem nìkterých básní. V básni “Pod køížem” je Ježíš vidìn jako jeden v øadì tìch, kteøí zoufale napjali všechny síly k dosažení ideálu, avšak podlehli zlobì svìta: Aè nejsvìtìjší, Kriste, nejsi sám; tìch bylo víc, kdož v bludnou lidstva poutí též vyrvat chtìli svìtla paprsk tmám a spìli – zahynouti. Ostatní biblické námìty, jichž je velmi mnoho, pøebásòoval èasto Vrchlický dle smyslu svého náboženského zamìøení.

- 37 -

(pøejato ze starší publikace)

Unitáøské listy

SLOVO ZÁVÌREM Milí ètenáøi, držíte v rukou poslední èíslo Unitáøských listù (ne úplnì poslední! ètìte dál!), poslední èíslo z tøímìsíèního období, v nìmž Petr Samojský postupnì pøedával své veslo odpovìdného redaktora redakèní radì, aby se nyní sám uchýlil do role jednoho z redaktorù za POU, jak si už dávno pøál. Nejprve tím pomyslným veslem nauèil veslovat mì v roli odpovìdného redaktora a Jirku Klobouèníka, jenž má na starosti grafiku a sazbu Listù. Teï si dovolím malou odboèku: V okamžiku, kdy na mì zaèala doléhat váha odpovìdnosti, pochopil jsem, co všechno Petr musel zajišovat v nedávných dobách, kdy celé Listy vytváøel témìø sám. A tak mu tady za to veøejnì dìkuji! Nebojím se øíci, že v podmínkách, jež mìl, odvedl opravdu poøádný kus tvùrèí práce. Zpìt k tématu. Nu a ve chvíli, kdy Petr vìdìl, že odpovìdný redaktor i grafik už veslovat vcelku umìjí, nadešel èas, abychom povolali na palubu všechny lodníky z redakèní rady a vydali se na další plavbu spoleènì. A tak jsme se 9. bøezna sešli: Jana, Kateøina, Romana, Jasoò, Petr, Jiøí a já. A kdyby po dobré pùldruhé hodinì nìkteøí nemuseli bìžet na vlak èi autobus, patrnì bychom v Unitarii diskutovali až doteï. Dùležité je, že jsme pøes mírnou rùznost pohledù mìli všichni hned od zaèátku spoleèný cíl. Na nìkterých záležitostech jsme se shodli hned, o jiných jsme museli dát hlasovat. Domluvili jsme se na tìchto dùležitých vìcech, jimiž budou formována budoucí èísla Unitáøských listù: Zachováme vše dobré, co se osvìdèilo a naè jsou ètenáøi zvyklí. Proto i nadále budou nedílnou souèástí Listù promluvy našich duchovních, komentáøe, dìtská stránka atd. A jelikož je naše spoleèenství tvoøeno lidmi – budeme pøedstavovat lidi. Své místo už si našel úvodní rozhovor s inspirativní osobou z øad našich obcí a skupin, které se podílejí na tvorbì Listù. Zároveò jsme si vìdomi velkého osobního vkladu, který èeskému unitáøství dali naši „zasloužilí“ èlenové, a proto budeme uvádìt jejich medailonky. Kdykoliv to jen trochu pùjde, pøineseme na stránkách Listù také podobenky lidí, o nichž se píše; vždy jsme lidé, kteøí mají nejen své zásluhy a názory, ale také tváøe. Rovnìž jsme definovali, jaké pøíspìvky od našich ètenáøù budeme otiskovat. Odpovìï je jednoduchá: VŠECHNY, které: 1) neodporují právnímu øádu této zemì a unitáøským principùm; 2) jakkoli se svým obsahem týkají unitáøství, by tøeba vùèi unitáøství jen inspirativnì nebo informativnì. Budeme se snažit zaøazovat pøíspìvky v jejich pùvodní podobì, a pokud bude nutno krátit, budeme tuto vìc pøedem konzultovat s autorem pøíspìvku. K osobním úvahám, reakcím na zveøejnìné èlánky a diskusím unitáøù vyèleòujeme samostatnou rubriku Unitáøùv svìt. Zároveò dìkujeme všem ètenáøùm, kteøí jakkoliv pøispìli èi pøispívají k vytváøení našeho èasopisu. Pište i nadále! Pøíspìvky v elektronické podobì smìøujte na mail: [email protected] (uzávìrka 10. v mìsíci), a pøípìvky v papírové podobì poštou na adresu: Pražská obec unitáøù, Karlova 8, 110 00 Praha 1; na obálku pøipište „UL“ (uzávìrka 6. v mìsíci). Za redakèní radu Josef Musil A se Vám daøí! Duben 2008

- 38 -

Unitáøské listy