Personální změny ve volených orgánech ČAAF Navrhuji odvolání Zbyňka Zelinky z postu místopředsedy ČAAF. Důvodem je jeho dlouhodobá nedostatečná angažovanost v řešeních problémů vinou pracovního vytížení. Během roku 2011 u něj navíc pozoruji značný odklon od dříve nadklubového náhledu na věc, který je pro tuto pozici pravděpodobně podstatný. Současně navrhuji odvolání vlastní. Důvodem je, že ve světle posledních událostí, a především reakcí na ně, se ne zcela orientuji v tom, kam vlastně členové ČAAF hodlají směřovat. Můj postoj a vize byly dostatečně známé v momentě mé volby, jednotlivé body Herního řádu (jehož vznik jsem koordinoval a je pravděpodobně nejhmatatelnějším uceleným výsledkem mého působení) pak byly dostatečně známé rovněž. Přesto v posledních týdnech a měsících neustále čelím nejrůznějším vyjádřením, jak vedení asociace škodí atp. Za sebe říkám, že pro asociaci činím to, co hlasující členové mohli a museli očekávat. Své jmenování jsem si tedy vyložil tak, že většinový názor mezi členy je takový, že mnou hájený směr je ten, kterým si asociaci přejí vést. Nyní o tom mám však pochyby. V případě, že se členové ČAAF rozhodnout vydat cestou neřízených pravidel až jakési anarchie, ve které je jediným pravidlem, že předem žádná pravidla neexistují, tak se domnívám, že pro asociaci nemohu být nijak užitečný. Ba naopak, pokud existují potenciální (nebo dokonce stávající) členové, kteří váhají se zapojením do asociace z důvodu možných konfrontací se mnou, jakož i mými názory (se kterými se ale ve skutečnosti nikdy přímo nesetkali), tak můj odchod přispěje k rozvoji fotbalu. Nějakou novou cestou a s novými lidmi. Na druhé straně, pokud bude členy ČAAF rozhodnuto o zachování současného směřování, včetně možných úprav kurzu, jsem připraven se na řízení asociace i nadále podílet. Všechny zástupce ale vyzývám, aby toto vše pečlivě zvážili. Mé vize jsou dostatečné známé, některé další návrhy nabízím výše i níže. Potrvzení mého mandátu si však nebudu moci vykládat jinak, než souhlas s představou o fungování mojí, i celého současného vedení. Mám-li být i nadále místopředsedou ČAAF, žádám o zvolení takového místopředsedy, který bude sdílet vize mé a vize Filipa Hobzy, neboť pro činnost je sice vítaná pluralita názoů, nicméně za ještě podstatnější považuji směřování ke společnému cíli, nikoliv antagonistické partnerství. Výčet vhodných osob není zcela úzký, tyto osoby ale zatím vesměs zájem podílet se na činnosti asociace v jejich orgánech neprojevily. Přinejmenším pro rok 2012 navrhuji neobsazení všech postů v disciplinární komisi a práci, kterou DK vykonává plně rozhodnutím Parlamentu předat do rukou jediné osoby, konkrétně předsedy ČAAF. Tento návrh nemá souvislost s podstatou rozhodnutí, která DK učinila a která vycházela z pravidel, která si mezi sebou odsouhlasili členové ČAAF. Návrh souvisí s dlouhodobě zcela nevyhovujícím tempem, kterým DK pracuje. Nechci hodnotit, jaké pro to jsou důvody, návrh řeší pouze stav. Personálně je DK obsazena kvalitně, byť tedy dlouhodobě pouze jedním, resp. dvěma členy, nalezení plné sestavy se nedaří po několik let a všechny předchozí pokusy naprosto selhaly. Bohužel, ani v jinak dobrém složení, není činnost dostatečně pružná, neboť průměrná doba čekání na rozhodnutí je kolem měsíce a to například včetně rozhodnutí o trestu pro vyloučeného hráče. Tento stav je neudržitelný, v nalezení dostatečného počtu angažovaných osob příliš nevěřím, tím spíše po histerických výlevech ohledně udělených trestů, a proto jsem přesvědčený, že navrhovaná změna by byla správnou. Svěřit rozhodnutí do rukou jediné osoby není neobvyklé ve fotbale, ani v jiných, dokonce i tuzemských, našich sportech a systémy fungují, obavu bych proto neměl. Martin Šindler by ovšem i přes odchod z DK mohl a měl zůstat členem Rady. V ní ale již dva roky chybí sedmý člen, kterého je třeba nalézt. Této role by se mohl ujmout například někdo z tábora „opozice“, aby tak získal kontrolu na straně jedné, odpovědnost na straně druhé. Stejně tak je třeba nalézt i jednoho, resp. dva místopředsedy (kteří jsou současně členy Rady). Je-li celý tento proslov veden v duchu hledání nových názorů a nelhosteném přístupu k dění v asociaci a činů místo kritiky čehokoliv, věřím, že vhodné kandidáty se podaří nalézt.
Herní řád na rok 2012, proces Hrubá pracovní verze HŘ 2012 nechť je neprve prodiskutována v pracovní skupině složené ze zástupců klubů hrajících 7s fotbal v rámci ČAAF, zástupců klubů hrajících soutěž A7 a samotné ČAAF. Výsledkem tohoto jednání by měla být kompomisní podoba Herního řádu ve formě, jež by umožnila „sloučení“obou konkurujících si soutěží pod křídly ČAAF. Podobné jednání proběhlo před dvěma lety za mé účasti. Nového jednání se zúčastnit nehodlám a věřím, že k podobnému kroku sáhne i druhý partner jednání a noví lidé naleznou nové způsoby, jak obě soutěže přiblížit. Vzhledem k tomu, že mnohé z dříve odmítaných bodů byly v soutěži A7 již zavedeny, v nalezení shody věřím. Aby však nově již nemolo docházet docházet k oboustrannému obviňování z krachu jednání, navrhuji komunikaci průběžně zveřejňovat tak, aby bylo zřejmé, které body jsou problémové, jaké existují varianty řešení a aby ani ze stran nemohla usilovat o sloučení soutěží pouze „na oko“. Bude-li mezi jednajícími nalezena shoda a týmy hrající A7 projeví zájem na společné soutěži, bude Herní řád v příslušných bodech upraven tak, aby vyhovoval dohodnutému kompromisu. Veškerá možná sporná pravidla týkající se 11s fotbalu, stejně jako obecná pravidla týkající se asociace jako členství apod., nechť jsou intenzívně diskutována na zasedání Parlamentu. Parlament by v tomto smyslu měl být místem, kde bude o pravidlech diskutováno, nikoliv však hlasováno bod po bodu (v duchu Stanov ČAAF). Kromě pravidel by měly být prodiskutovány i sankce hrozící za porušení, mají-li vůbec nějaké být. Diskusi nad tímto tématem považuji za neméně důležitou, neboť se onoho směřování asociace týká rovněž. Rada jakožto navrhovatel a schvalovatel (přičemž konečné slovo o přijetí mají v kadém případě členské kluby!) bude ty body, na kterých bude mezi kluby panovat shoda respektovat a zohlední je v Herním řádu. U bodů, kde bude stanovisko klubů nejednoznačné, bude Rada postupovat v zájmu asociace a fotbalu jako takového, jakkoliv to nebude a ani nemůže být v zájmu naprosto všech klubů. Je na klubech, aby respektovaly, že jsou součástí většího celku a že ne zcela vše je možné učinit přesně dle jejich prání. Vzhledem k tomu, že na dříve dohodnutá pravidla je nahlíženo jako na nepřátelské počiny, navzdory faktu, že všechny normy jsou přijímané kluby a nejsou jim násilně vnucovány, žádám a vyzývám všechny kluby i členy, kteří mají pocit, že nyní existují pravidla jdoucí proti fotbalu samotnému, aby iniciovali jednání ve svých mateřských klubech, kde se vytvoří názor (a naleznou kandidáti na volené funkce), který budou jejich delegáti hájit na půdě Parlamentu. Ještě jednou tedy vyzývám k tomu, aby se během zasedání Parlamentu prošel celý Herní řád, změny, které navrhuji i konkrétní změny, které navrhne kdokoliv jiný. Prodiskutovat je bod po bodu, včetně možných sankcí. Bez ohledu na dobu, kterou to může trvat. Chcete-li mít nějaká pravidla a současná pravidla vám nevyhovují, tak není jiné cesty, než podstoupit tento proces. Jste-li k tomuto procesu lhostejní, nemůžete se divit, že pravidla nejsou upravena dle vašich předobrazů. A pokud je chcete kritizovat, tak se je snažte změnit tak, aby vám vyhovovala. I za cenu rizika, že potom již nebudete mít co kritizovat, což je bohužel právo, kterého se patrně mnoho členů bude bohužel nerado vzdávat. Herní řád, hlavní nové navrhované myšlenky v pracovní verzi -Do Herního řádu se zavádí soutěž ve flag fotbalu. Jako třetí dlouhodobá soutěž -Dvojúrovňová soutěžní kauce zajišťující, že přihlášený tým soutěž skutečně zahájí (lze ošetřit i jinak, blíže později) -Změna kompetencí u základních soutěžních záležitostí (jako nenastoupení k zápasu, kontumace apod.) z disciplinární komise na Radu. Změna by se netýkala konkrétních zápasových prohřešků (vyloučení, nedodržení povinností pořadatele apod.)
-Zavedení statutu A-class pro hráče se zkušeností z college jako regulativní prvek silných týmů -Zavedení limitu 45 hráčů (plus až 15 možných nevratných výměn) na soutěžní soupisku týmu 11s fotbalu jako regulativní prvek silných týmů bránící jejich neúměrného rozrůstání -Snížení minimálního počtu hráčů na zápasové soupisce na 16 (vyjma ČLAF A) u 11s jako odstranění překážky pro start malých týmů v 11s -Změna omezení pro soupisky v 7s z 35 osob na (celo)soutěžní soupisce na 20 osob na zápasovou soupisku jako řešení možné značné fluktuace v týmech, ale současně zachování tlaku na to, aby zápasy 7s hrály skutečně jen malé týmy a ve větších by tak docházelo k nucenému vyřazzení ze soupisky Soutěže 2012 Moje osobní představa, resp. přání, o podobě soutěží dospělých v sezóně 2012 je třídivizní systém. Na vrcholu pětičlenná 11s divize elitních týmů s nejvyššími nároky (8 zápasů pro každý tým). Pod ní druhá 11s divize pro kvalitativně slabší týmy, které nemají hráčskou kvantitu (nikoliv kvalitu!) k měření se s nejlepšími týmy, nicméně stále dostatečně početné na to, aby mohly hrát 11s fotbal. Na příkladu mnoha soutěží zahraničních i tuzemských lze ilustrovat, že zápasy lze odehrát bez problémů i s počtem kolem 20 na zápasové soupisce. Jak plyne z pracovní verze HŘ 2012, nutné minimum v této divizi by bylo 16 hráčů na zápasové soupisce. Počet týmů (a zápasů) v této divizi, jakož i její samotný vznik, těžko odhadovat. Věřím však v zapojení čtyř týmů, což by znamenalo 6 zápasů pro tým, což se pro tyto týmy jeví jako optimální číslo. Třetí divizí by byl 7s fotbal pro skutečně malé nebo začínající týmy. Při dostatku týmů by divizi bylo možné rozdělit regionálně a zrušit tak nesmyslný (a možná i ojedinělý) současný stav, kdy české soutěže jsou výhradně celorepublikové, bez ohledu na úroveň. Tím by se současně dosáhlo i určitého snížení klubových výdajů. Představa o této divizi je velmi blízká odehrané ČLAF B, tzn. klasický model soutěže, kterým probíhají tařka všechny kolektivní sporty dospělých. Nicméně přesná podoba by byla kompromisem a pokud se účastníci dohodnou na formátu jiném, bude nutné toto přijmout. Nároky na jednotlivé soutěže by byly, stejně jako letos, klesající. Flag fotbal V letošním roce proběhla pravděpodobně první (v takovém rozsahu) soutěž ve flag fotbalu v Česku. Její přípravou jsem chtěl dokázat, resp. vyvrátit, že flag fotbal není nikterak dětským sportem, jak zde byl „od nepaměti“ vnímán a že to může být a je skvělá zábava pro dospělé. Jeho dětskou podobu já osobně nemám ambici rozvíjet, neboť to není místem, kde si myslím, že bych mohl být jakkoliv prospěšný. Zdůrazňuji však, že pokud kdokoliv nabídne myšlenku, jak flag fotbal zpopularizovat i mezi dětmi, v žádném případě se tomuto nebudu bránit. Ačkoliv soutěž neproběhla zcela v duchu, v jakém jsem si původně přál, určitý pozitivní ohlas jsem zaznamenal a chtěl bych jej pro příští rok rozvinout. Z víceméně jednorázové akce by se stala krátká soutěž naplánovaná na srpen až září. Formát (jakož i samotné konání) by samozejmě byl poplatný zájmu, představa spočívá v několika turnajích počítaných do společné tabulky. Na turnajích by se každý tým postupně utkával s maximálním počtem soupeřů, na každý tým by turnaje připadaly tři až čtyři. V ideálním stavu. Částečnou (asi nevyhnutelnou) termínovou kolizi s juniorskou ligou by řešilo plánování turnajů na jeden víkendový den a juniorské zápasy na druhý. Soutěž by již nebyla zcela zdarma (z pohledu plateb asociaci), poplatky by ale byly drženy na maximálně nízké urovni. Předběžná úvaha počítá se zhruba 3000 na tým v průměru, přičemž bonifikovány by byly týmy s možností uspořádat domácí turnaj, mající vlastní flagové sety apod. Požadavky na vybavení týmů i na organizaci by zůstaly velmi podobné jejich letošní úrovni, tzn. na dosažitelné úrovni takřka pro každého.
Ambicí flagové soutěže je vykořenění pojetí, že flag je pro děti a že osloví i uskupení, která dosud nemají žádnou naději hrát tackle fotbal. Případně taková uskupení, která tackle hrát vůbec nechtějí, případně už nemohou například kvůli věku (přičemž zde vůbec nenarážím na tým Oldboys To vše přitom s naprosto minimálními náklady, které jsou často překážkou startu s tackle verzí, případně vedou k uchylování se k někdy až nesmyslným projektům zcela nedostatečně početných týmů. Sport versus pohybová aktivita Za velmi závažnou a ve světě vskutku ojedinělou, naneštěstí však velmi českou, považji ztrátu vůle akceptovat byť i základní pravidla fungování sportu, jakožto i ztrátu ambicí něčeho dosáhnout. Nejrůznější kluby rezignují na snahu dosáhnout úrovně svých lepších soupeřů. Místo toho se stahují do jiných soutěží, případně dokonce jiných zemí, kde spatřují vyšší naději na úspěch. Úspěch ale nikdy nebude bez „hvězdičky“, která navždy bude hlásat, že dotyčný tým vyhrál jen díky tomu, že dříve utekl z boje a soupeře si účelově vybral tak, aby vyhrál. To ovšem popírá podstatu sportovního soutěžení, které kromě vítězů nutně generuje i poražené. Základním pravidlem, které platí ve všech sportech a které odlišuje sport od pohybové aktivity je, že hráči hrají za své kluby a přechody mezi kluby jsou svázané určitými pravidly a jsou omezeny. Tím spíše jsou omezené přestupy mezi kluby v různých zemích. Toto plyne z pravidel, na kterých se dohodli členové ČAAF a především vycházejí z pravidel IFAF (tedy nadřízené organizace), jehož jsou všechny naše sousedící země členem. Taková všobecná pravidla jsou uznávána ve všech sportech a ve všech zemích. Navzdory tomu se opakovaně objevují zcela úmyslná a vědomá porušení těchto pravidel. Jak jednotlivými osobami, tak dokonce i celými kluby. Pod ušlechtilou záminkou, že se tak děje v zájmu fotbalu. Možná v zájmu fotbalu jako volnočasové zábavy, nikoliv však sportu. Co víc, v některých klubech se neustále diskutuje nad tím, ne ve které soutěži startovat, ale ve které zemi vlastně hrát. Tyto úvahy se v některých zemích jeví jako absurdní a obtížně vysvětlitelné, u nás však, dá se říct, každodenní záležitost, byť navenek se tvářící tajemně a vlastně nakonec proasociačně. Přinejmenším profotbalově. Vážení členové, dokážete akceptovat alespoň tato zcela elementární pravidla? Že je dokáží porušovat i některé cizí asociace fungující na živelném a chaotickém základě je politováníhodné, nicméně ČAAF by své zájmy, jakož i pravidla jako taková hájit měla a to i skrze mezinárodní asociace, jejichž je členem. Stanovisko mezinárodní federace je zcela jasné a nekompromisní. Všechny týmy působící v Česku mohou hrát soutěž pouze v Česku a v cizí zemi smí hrát jedině se souhlasem ČAAF (pokud tedy během pročítání textu výše vznikla jakákoliv pochybnost, tak řeč není o Prague Panthers a jejich nastupování v AFL!). Pokud cizí země akceptuje nastoupení českého klubu, ačkoliv ten nemá souhlas asociace v zemi, kde sídlí/hraje své zápasy/je členem, tak tím se vystavuje riziku sankcí jak samotná cizí asociace, tak všechny kluby z této země. Samozřejmě, pokud tato asociace (nebo její kluby) nehrají a ani nikdy v budoucnu neplánují hrát jakékoliv mezinárodní zápasy, tak IFAF nemá prostředek, jak tomu zamezit. Na toto pravidlo (nebo na pravidlo regulující mezinárodní přestupy) se můžete dívat jakkoliv, především je na něj potřeba nahlížet jako na pravidlo platící celosvětově a pokud ČAAF nechce vystoupit z IFAF, tak toto pravidlo prostě akceptovat musí. Současně pak platí, že stávající vedení ČAAF nehodlá tato pravidla jakkoliv „ohýbat“. 7s Musím zmínit, že zavedení soutěží 7s fotbalu zpětně až lituji a bylo-li by to možné vzít zpět, raději bych pozornost upřel na rozvoj flag fotbalu (dospělých). Ano, flag fotbal není fotbalem v pravém slova smyslu, 7s ovšem zdaleka také ne. 7s měly mít za účel a jejich smyslem mělo
být ulehčit začátek novým týmům. Naneštěstí ale vše vyústilo v to, že 7s jsou nyní mnohými a skoro mám obavu vyjádřit názor, že již většinou, považovány za přirozenou nebo základní formu. Týmy již nevznikají, aby hrály 11s, ale za klubovou dospělost považují 7s. Od zavedení 7s nemáme ani jeden tým, který by přešel do 11s (o vychovávání týmů pro 11s fotbal tedy nemůže být řeč). Máme ale bohužel případy, kdy změna proběhla směrem opačným. O faktu, že 7s verze se stává jakousi základní (i cílovou) formou svědčí i fakt, že i „mikro“-týmy se nesnaží hrát například 5s. Přitom se stejnou logikou jako 7s jsou alternativou k 11s, tak by například 5s měly být alternativou k 7s. Forma 7s byla zavedena jako exhibičně-soutěžní varianta (českého) fotbalu pro účely Halového mistrovství, chcete-li Vánočního turnaje. Důvod byl zřejmý – omezené prostory. Toto byl ale důvod jediný. Jinak jsou ovšem 7s zcela slepou (tedy přinejmenším zatím…) vývojovou větví, která nikde nemá obdoby. Samozřejmě s výjimkou Slovenska, které, troufám se tvrdit, neváhalo okopírovat český systém. Například v Polsku obdobnou úroveň hry zavedli jako 8s, což už nějakou inspiraci má. Ale i tak jsme „ostrovem“, na kterém máme trosečníky odříznuté od okolního světa a kteří mohou hrát výhradně sami se sebou. Samozřejmě, i zde je to o chybějící ambici utkávat se s těmi lepšími. Co hůř, 7s verze má i zničující dopad na naši reprezentaci, neboť v reprezentaci se hraje „jiný sport“, než v klubech… Přátelské zápasy Přátelské zápasy jsou něco, co takřka zcela vymizelo. Týmy buď „musí“ hrát soutěž nebo nehrají nic. A to jak z mezinárodního hlediska (kde navíc v kategorii 7s nastupuje již popsaný problém), tak tuzemského. Pod dojmem plzeňské „kauzy“ by možná nebylo od věci tuto kategorii zápasů oprášit a to například i jakousi organizovanou formou. Vzato na příkladě ČJLAF 2011, Plzeň by se mohla zapojit trojicí přátelských zápasů proti všem třem soupeřům. Výsledky zápasů by se zbývající trojici nepočítaly do tabulky (nebo ano, ovšem za podmínky, že Plzeň odehraje všechny tři), v každém případě by v tabulce nefigurovala Plzeň, pro ni by šlo o přátelské zápasy. Tím pádem nepovinné a bez závazku je odehrát. Kromě předem stanovaných termínů by organizovaná forma měla i ty vlastnosti, že by ČAAF zajišťovala rozhodčí, na straně druhé by účast klubu podléhala určitému startovnému. Pro 7s divizi roku 2012 připadají v úvahu starty nových (v některých případech zcela) týmů. Pro jejich první zapojení se tato „nezávazná“ forma jeví jako minimálně dobrá varianta. V rozpisu zápasů by figurovaly jako jeden tým, nikoliv však skrze společnou soupiskou, ale tak, že by si mezi sebe rozdělily své zápasy. Tímto tyto nové týmy (nebo nevěřící si na plnou sezónu) získají zkušenosti v regulérních zápasech, řádně zapojené týmy získají zápasy navíc a pestřejší složení soupeřů. Přitom zrušením zápasů nedojde k žádnému narušení soutěže a nad týmy nebude žádná hrozba. Jedinou podmínkou, kterou toto vyžaduje je střízlivá úvaha před sezónou v týmech a nepřistupování k sezóně se slovy „i my chceme mít šanci vyhrát titul“, ačkoliv existují pochybnosti, zda-li se vůbec podaří nastoupit, případně „nastoupit proti nejsilnějším je výzva“ a koordinované přátelské zápasy nevnímat jako něco ponižujícího. Do módu přátelských zápasů by týmy mohly spadnout i rozhodnutím asociace, která by tak ochraňovala soutěž v případě, kdy týmy před začátkem nebudou schopny prokázat, že disponují dostatečným počtem hráčů. Ne přímo přátelským zápasem by mohly být i „bowly“. Existují-li snahy opustit tu kterou soutěž, protože „nemůžeme vyhrát, tak ať ani neprohrajeme“, tak nechť se na konec sezóny zavedou bowly, chcete-li zápasy o umístění, ačkoliv bych se tomuto označení velmi rád vyhnul a do bowlů týmy nenasazoval jen čistě dle pořadí. Mistrovský titul je k dispozici jediný, všichni ostatní musí být poražení. A vítězství v „jiné“ soutěži není o nic více hodnotné, než vítězství ve zmíněném bowlu.
Zasedání Parlamentu Mimo zmíněné myšlenky a výzvy pro zasedání připravím (nezávisle na předloženém každoročním vyúčtování) stručný přehled hlavních „kapitol“ asociačních příjmů a výdajů. Příjmy budou rozděleny na pouhé tři kategorie a to platby od klubů (bez rozlišení konkrétních klubů nebo důvodů plateb vyjma nákupů materiálu apod.), platby od „veřejnoprávních“ složek (stát v jakékoliv podobě, ČSTV, Sazka apod.) a platby od soukromých sponzorů a partnerů asociace. Na druhé straně výdaje budou rozděleny na 5-10 kategorií jako mzdy volených členů asociace, náklady na rozhodčí, na pořádaní finálových zápasů, reprezentaci, školení trenérů. Smyslem toho přehledu má být určení, v jaké kategorii výdajů se mají provést změny v případě, že se bude chtít provést změna v některé kategorii příjmů nebo opačně. Kromě toho vznikne poměrně snadno uchopitelná představa o financování i výdejích asociací a jejich vzájemných poměrech. Celé zasedání Parlamentu navrhuji nahrávat a v případě souhlasu poté veřejně nabídnout ke stažení. Jiný úhel pohledu Pokud je na vině současné vedení asociace, které postupně stěpí fotbal, nedokáže jej tmelit a klubová „anarchie“ je jeho vinou, nechť je tedy nalezeno vedení nové, všemi akceptované, které dokáže klubům vysvětlit, že jejich jednání je nesmyslné a s profotbalovostí nemá vůbec nic společného. Každý aktivní klub hraje nějakou soutěž (pokud tedy parcelizace v duchu „já chci být vítěz a ne poražený“ nepovede k tomu, že kluby budou v jednočlenných ligách, kde budou oslavovat své tituly), každá soutěž má nějaká pravidla organizace a někoho, kdo tato pravidla stanoví. I pravidlo, že nejsou žádná pravidla, někdo musí stanovit. Jsou-li tedy alternativní soutěže vedeny kvalitněji, nechť jsou jejich vůdci zvoleni do vedení ČAAF. Jakékoliv řešení, které udrží fotbal jako jeden celek je dobré. Toto je ale (bohužel?) možné jedině za podmínky, že každý jeden člen nebude hledět výhradně na maximalizaci svého prospěchu. Zaštiťuje-li se ten či onen tím, že vše, co dělá je pro fotbal tám nejlepším, tak by nalezení společného řešení možné být mělo.