25.3.2012
5. neděle v postu – Judica
Milost Pána Ježíše Krista, láska Boží, dar a přítomnost Ducha svatého se všemi námi! „Nemějte tedy starost a neříkejte: Co budeme jíst? Co budeme pít? Co si budeme oblékat? … Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno.“ Mt 6,31.33 Píseň 650 Začnem píseň novou Modlitba: Hospodine, náš nebeský Otče, Tvé milosrdenství nezná hranic, bez konce je Tvá dobrota k nám lidem. Nazval jsi nás svými dětmi a my podle svých zkušeností se snažíme si představit, co všechno to může znamenat. Jaký zájem o nás máš, jakou péči vynakládáš v náš prospěch, jak nás vychováváš a v naší slabosti se nás ujímáš. Abychom Tvou lásku poznali a mohli se na ni spolehnout, dal jsi nám svého Syna Ježíše Krista. Abychom ve spolehnutí na Tvé otcovství mohli žít, sesíláš mezi nás svého svatého Ducha. Za to vše Ti, Pane, děkujeme, a prosíme Tě, odpusť, že sotva Tvému jménu děláme čest pro naši nepevnost a sobectví, že stále od Tebe potřebujeme brát a nechat se povzbuzovat a Tvým odpuštěním obnovovat – více, než kolik jsme sami našim bližním schopni dát. Nezříkej se nás, ale zapracuj na nás – pro lásku svého Syna Ježíše Krista a pro spásu naši i celého stvoření. Amen. Pěvecký sbor – Žalm 27 Čtení: Ex 33,12-23 Píseň 312 Kriste, jenž jsi smrt podstoupil Text: Mk 6,7-13 Kázání: Tak už běžte! Nač ještě čekáte? Jste přece posláni! Jsme posláni, jsme vysláni na cestu a do práce svým Mistrem a Pánem.
Nejsme však ještě ani v polovině evangelia. Neposílá Ježíš své učedníky do terénu příliš brzy? Kdy bude učedník vyučen a připraven? Kdy bude dost zralý na to, aby se stal apoštolem, poslem, zvěstovatelem? Ještě se mi nechce, bojím se. Ještě mi, Pane, něco řekni! Vysvětli lépe svůj program, své evangelium, vylepši mne, vybav mne a posilni! Být učedníkem Kristovým a být apoštolem jeho evangelia – obojí vystihuje podstatné rysy křesťanské existence. Obojí se v našem životě prolíná. Naštěstí nemusíme jednoho dne ukončit své učednictví, abychom pak nenávratně vyšli do světa. Vybíháme a zase se sbíháme, abychom načerpali. Ježíšovo učení není uzavřenou naukou, kterou bychom obsáhli a osvojili si ji jednou provždy. Nedostáváme výuční list a nemusíme se obejít bez Mistra či ho dokonce předčit, abychom se prosadili. Máme privilegium být věčnými studenty a léta navíc si nemusíme připlácet. Ale jenom vysedávat v posluchárně nějak nelze. Mistrovo Slovo, které těší, posiluje, sytí duši, tohle Slovo taky vybízí, vysílá, vypuzuje. A nelze nevybíhat! Křesťanství není konzumní náboženství. Slovo milosti není určeno k vlastní spotřebě. Jako si nemohu vytvářet svou podobu víry po svém (bez Učitele), tak si ji nemohu ani pro sebe konzervovat. Přijímat a dávat je živou, tekoucí vodou pro rybičku kristovské víry. Sbíhat se a vybíhat je pulsem srdce, jímž ožívá církev, tělo Kristovo. Poslání, jiným slovem misie. Jsme posláni. Pokud přijmeme, staneme se misionáři. Jsou to zatížené pojmy. Slova, na kterých spočívá váha staletého násilí, manipulace a zneužívání. Misií velmi často rozumíme duchovní expanzi, necitlivou a netolerantní, bez respektu k odlišnému mínění druhého člověka, k odlišnému kulturnímu kontextu. Je těžké vrátit se k tomu prostému původnímu: že je to poslání, úkol. Jaké poslání? Jaká misie? Učedníci v dnešním příběhu z Markova evangelia nejdou do ciziny. Obcházejí okolní vesnice, svůj domovský kraj. Nejspíš jsou to místa, která už předtím Ježíš prošel, kde učil a kázal. Možná tam dokonce učedníky znají. Možná si nejsou cizí. To podstatné totiž je, s čím učedníci
(apoštolové) teď přicházejí. Jak jsou vybaveni a co přinášejí. Vybaveni moc nejsou. Mistr si dává práci, aby jim vyjmenoval, co všechno si nemají brát. Jdou takřka bez ničeho (jen s poutnickou holí). Ozvěnou mi zaznívá Ježíšovo slovo z kázání na hoře: „Nestarejte se!“ - - Právě! Přece jsem zvyklý, že když nemám všechno, co potřebuji, tak jsem celý ustaraný. Představuji si, že když budu mít dolary v opasku, buchty v ranci a rezervní košili, pak že teprve budu v klidu. Ale Ježíš mi tvrdí pravý opak! Jak to? Chce nás ten Ježíš nějak trápit, zkoušet? Nebo je to nějaký principiální postoj (církev má být chudá!), který nepotřebuje dalšího zdůvodnění? Vzpomněl jsem si, jak jsme před dvaceti lety chodili se skupinou kolegů po Izraeli. Mnozí učinili špatné zkušenosti s kapsáři a zlodějíčky, s vlezlostí a nepřátelstvím místních. Jeden z nás však tvrdil, že se všude setkával jen s přijetím. On totiž chodil po starém městě jeruzalémském naprosto nevybaven. Bez drahého foťáku, bez peněz a tuším i bez dokladů. Na první pohled bylo vidět, že má jen sandály, kalhoty s prázdnými kapsami a volnou košili. Možná je nevybavenost věcmi vhodným vybavením pro posly evangelia. Nestarejte se – vystačíte si totiž s podstatou! Ježíš jim dal moc nad nečistými duchy. (Moc nad vlastními strachy a obavami o sebe? Moc nad mocí peněz? Moc nad lidskou touhou po moci? Touhou mít věci pod kontrolou?) Dal jim něco ze své moci, ze svého Ducha – z té zázračné moci důvěry, otevřenosti, přijetí, z moci víry, naděje a lásky. Nestarejte se – vystačíte si s podstatou! Evangeliu se nejlépe daří v hodně jednoduchých kulisách. Tam, kde jsou si lidé blízko. (V souvislosti s církevními restitucemi vedeme debatu o tom, kolik toho církev potřebuje k zabezpečení svého provozu. Nenecháme si přitom radit od komunistů, že má být církev chudá. Ale mohli bychom přemýšlet o tom, co církev potřebuje ke svému poslání. A co tomu poslání napomáhá a co škodí.) Ježíš posílá své učedníky vybavené jeho mocí, jeho Duchem. A jejich posláním je zřejmě právě tohoto Ducha šířit. A pro tohle poslání jsou určitě rozhodující vztahy. Jak budou
apoštolové přijati a jak se zachovají. Učedníci přicházejí jako poutníci a hosté. Nepřicházejí s nadřazeností těch, kdo všechno mají, znají a jen nabízejí to své. Jsou závislí na svých hostitelích. Spoléhají na pohostinnost, tedy přijímají. Navazují vztah – nemají se po pár dnech stěhovat k jiným. Umožňují svým hostitelům, aby je dobře poznali. Chodí po dvojicích – nejspíš proto, aby se vzájemně doplňovali, pomáhali si, a aby dvojím svědectvím dodávali evangeliu na důvěryhodnosti. (Podle staré židovské moudrosti se svědectví nesmějí úplně a v každém detailu shodovat, to by bylo podezřelé. Tak ani svědectví naší víry nemusejí být úplně shodná. Každý máme svůj jedinečný příběh. Je docela přirozené, ba krásné, že máme různé důrazy, že zpíváme písně zrcadlící rozmanitou zbožnost.) K důvěryhodnosti také přispívá, jak se ti dva nositelé evangelia k sobě navzájem chovají. Rozhodně to nevypadá na nějakou snadnou a rychlou evangelizaci. Instantní evangelium v kostce, pár ohnivých kázání na náměstí a jde se dál. Učedníci zůstávají na místě, žijí s těmi, kterým zvěstují, ošetřují nemocné. Vším, co dělají a jací jsou, odkazují k Duchu svého Mistra. Co známe většího a krásnějšího nad evangelium? Je to síla! A přece ani Mistr sám o tom mnohé nepřesvědčil a svoje učedníky připravuje na odmítnutí. „A které místo vás nepřijme a kde vás nebudou chtít slyšet, vyjděte odtamtud a setřeste prach ze svých nohou na svědectví proti nim.“ Evangelium, největší moc pod sluncem se nesnoubí s jakýmkoli nátlakem. Ovšem: Jak bychom si také mohli vynucovat důvěru? Nepřijetí je v pořádku. A nejsem-li přijat já osobně, mohu tím být také doveden ke zdravé pokoře a pokání. Nepřijetí bolí a odmítnutí toho, na čem mi záleží, mne zarmucuje i zlobí. Vyjděte a setřeste prach! Nemusíš s sebou nosit své výčitky a zášť vůči odmítačům a lhostejným. Můžeš setřást ten prach, osvobodit se a mít zase čistý stůl. Nemusíš se trápit tím, že jsi nesplnil poslání uložené Mistrem. Jen se vrať pro novou inspiraci, pro novou sílu a jdi dál v síle jeho Ducha! Amen.
Píseň 682 Dnes k svému stolu zve nás Pán Večeře Páně (písně 308, 309, 311) Pěvecký sbor – Pane, nejsem hoden Přímluvná modlitba + Otče náš Ohlášky + Sbírka Píseň 632 Neskládejte v mocných naději Poslání: "Neste tedy ovoce, které ukazuje, že činíte pokání." Mt 3,8 Požehnání Píseň 448 Sláva buď tobě, Bože náš
