PŘEMOSTĚNÍ d i v a d e l n í
f e s t i v a l
IV 29. března 2014
Figurantka předvádí, jak unavení někteří účastníci přehlídky jsou...
BYPASS OD VĚRY 2.014 KE KOMEDII 2013 Když jdete ráno kolem telefonní budky a přístroj v ní z ničeho nic zazvoní, aniž by byl kdokoliv poblíž, nutně vás napadne, že někdo volá vám. Pak máte hned dvě možnosti. Zvednout telefon nebo nezvednout telefon. V případě, že se rozhodnete pro nezvedací řešení, zůstane vám iluze a poměrně intenzivní pocit tajemna. Posílený fantazií, která je excitována nedostatkem spánku. Pokud spíte cca 5% dne, vidíte šest divadelních představení denně a pohybujete se mezi prakticky stejnými lidmi, téměř určitě se dostaví pocit kolektivního vědomí. I tím umí být divadlo. Pocitem, že možné je naprosto všechno. Páteční ráno už podruhé začalo semináři. Někteří seminaristé byli vylekáni pozdními spáči v zákulisí, jak už to ale bývá, úlek vyplavil endorfiny a poskytl následný pocit úlevy. Spotřeba kávy stoupla na dvojnásobek původního množství. V baru Capone nechávají kvůli PřeMostění otevřeno až do neděle a jen výjimečně zavírají před čtvrtou hodinou ranní. Účastníci přehlídky již znají snídaňová místa, ví, kde mají nejlepší medovník a že U Divocha je nejhodnější obsluha. První představení čtvrtého březnového pátku patřilo souboru, který se v Mostě již zcela zabydlel a leckterý Mostečan jeho členy považuje za obyvatele tohoto statutárního města. Poobědový spektákl Věra 2.014 tentokrát dopadl dobře, přestože sportovní terminologií řečeno nastoupili aktéři libereckého Vydýcháno ve značně oslabené sestavě. Improvizace A BASTA! DeKA Plzeň - Novinového divadla, také příchozí pobavila, přestože z rozhovoru s aktéry vyplynulo, že i oni hráli v oslabení. Nebojte se, nebylo to nočním hledáním inspirace ani spánkovým deficitem velikosti Macochy. Aktéři v rozhovoru, který naleznete uvnitř čísla, prozradili, že v představení hraje vždy jen ten, kdo má čas. Na páteční inscenaci měli čas tři herci a diváci se bavili.
Do Mostu, přesněji do řad účastníků PřeMostění, přibyl krátce po odpolední svačině režisér a umělecký šéf divadla v Příbrami Milan Schejbal. Od prvních hodin jeho pobytu je jasné, že už nikdo zde nevypije tolik kávy jako on. Téměř každé představení sleduje s šálkem zpočátku plným černé tekutiny. Traduje se, že pokud je šálek plný i na konci představení, o souboru ještě uslyšíme. Na konci Suché kytice byl hrnek beznadějně prázdný. Hravé představení lounského MHD (Malé hravé divadlo, My herci divákům, Máš hlavu do modra, Máme Hluboké Dekolty apod.) odpálilo sice občas v publiku salvy smíchu, ovšem v paměti nestora zůstalo kilometry za Suchého adaptací Kytice z minulého tisíciletí. Kdyby měla Learovaná Matějky a spol. víc času na zkoušky a nepotřebovala nápovědu stejně jako kohoutek vodu od slepičky, byla by skvělým divadelním počinem. I přesto odcházelo publikum z divadla spokojené s čerstvou dávkou energie v srdci, mozku a periferiích. V předposlední inscenaci oživly na jevišti loutky a JACK – jednotný amatérský club kumštýřů – donutil publikum po vzoru I. P. Pavlových psů plnit huby slinami nad koláči z Hudlického posvícení. Dlužno podotknout, že si herci nenechali všechny voňavé pochoutky pro sebe a po děkovačce se rozdělili s diváky. Zuzky na kafi jsou milé a nejeden režisér by je chtěl mít doma místo medvídka mývala. Zlí jazykové tvrdí, že jejich úroveň jde k výšinám díky účasti na kurzu praktické režie. Ať už je to jakkoliv, jejich představení Komedie 2013 patřilo k tomu lepšímu, co letošní PřeMostění nabídlo. Honza Švácha
-1-
SEMINÁŘ O POHYBU Tělo je chytřejší, než se zdá Po náročném čtvrtku jsem svůj původně rozespalý den nastartoval nejen dobrou snídaní, ale také rozcvičkou. Tu měl na svědomí Petr Besta a jeho seminář zabývající se pohybem. Nějakou chvíli po tom, co jsem na něj zavítal jako němý pozorovatel, mě lektor vybídl, abych si zacvičil také. Moc jsem neotálel, a i když nejsem zrovna fyzicky zdatným jedincem, pouhým protahováním jsem si krásně rozproudil krev v žilách. Hry a cvičení, jež prováděli účastníci semináře před tím, mi přišli celkem vyčerpávající. Tudíž jsem se docela divil, když Petr o dopoledni prohlásil: „Dnes je jen takové relaxační.“ Při interview, jež mi po konci pátečního kurzu poskytnul, objasnil: „Třeba po včerejšku jsem úplně ztuhlý. Včera byla lekce mnohem náročnější než dnes.“ Od počátku Petr má rád veškeré druhy sportu a od svých raných let je k němu veden. Není to však zas taková doba, co na pohyb získal nový pohled: „Se studií pohybu, respektive s tím, odkud pochází, že není samozřejmý a že jde ještě mnohem dál, než si uvědomujeme, jelikož tělo je mnohem moudřejší, než se zdá, jsem se poprvé setkal před pěti lety. Společně se Štěpánem Páclem, když jsme měli hereckou propedeutiku. Štěpán je bývalý režisér v pražském Švandově divadle a v současnosti dělá uměleckého šéfa v divadle u Bezručů v Ostravě. Potom jsem se potkal se spoustou lidí, jelikož na škole jsou pohybové ročníky přímo studující na alterně a
podobně.“ Přes známosti, které Petr získal, se postupně dostával k různým pohybovým cvičením. Ty kombinuje s jeho znalostmi klasické činoherní výuky, včetně tanců jevištního pohybu a akrobacií. Základ je v sebepoznání Na svých poznatcích a vlastním přístupu posléze postavil seminář, jenž dělá už třetím rokem: „Seminář jsem vždy stavěl na sebepoznání. Nedělám žádné výsledky nebo pravidla. Snažím se ukázat lidem, že mají něco víc, než vědí. Vzhledem k tomu, že jsem mladé ucho, se zatím ani necítím, abych dělal nějaké výsledky, což mi navíc přijde jako ztráta času. Mnohem lepší je vycházet přímo z lidí a neříkat jim: ‚Tohle máš správně, tohle máš špatně,‘ ale spíš se jich zeptat: ‚Jaks to cítil? Jak ti to šlo?‘ Nemám rád, když učitel potřebuje od dětí dobrý výsledek, aby jim cvičení šlo. Budu se radši půl hodiny trápit s cvičením, které nám nevyjde, ale člověk si díky něčemu takovému zažije lepší zkušenost.“ Pohyb jako vyjadřovací prvek Další věc, které by Petr chtěl dosáhnout, ale s obměňováním účastněných v semináři se mu prý k ní s ostatními asi dojít nepovede, je uskutečnit pohyb jako vyjadřovací prvek: „… jako scénickou věc, která něco znamená i pro ostatní. Aby se mohli spolehnout na to, co jim tělo říká a co říká i ostatním.“ Jedním z prostředků sloužících tak, aby si účastníci kurzu uvědomili, jak tělo samovolně jedná v určitých situacích (například zbystření, připravení se rychle vyběhnout ze židle), jsou i hry, které s nimi Petr provozuje a které bývají pohybově a energicky náročné. Samozřejmě propojit takovéhle poznatky přímo s herectvím by bylo nejlepší, avšak, jak Petr tvrdí, bylo by na takovou věc potřeba delšího workshopu: „Bude mi stačit, když si účastníci uvědomí, že tělo na židli sedí jinak, dává jinou informaci jak jim, tak přihlížejícím. Tohle je totiž něco zcela fyzicky hmatatelného a ne vymyšleného. Vidět a
-2-
všímat si, co mi tělo říká v reálném životě je pro mě první krok. Jakmile bych je učil divadelní hýbání se a podobně, tak je vzdělávám v jevištním pohybu a od skutečnosti je odvádím.“ Méně znamená více Jak je již patrné, Petrovi nejde pouze o to všímat si různých skutečností okolo těla jen v divadle, ale také v běžném životě: „Nemusí se jednat ani o realitu nebo o vyloženě realistické divadlo, ale prostě o skutečnost. Tělo opravdu je v nějaké situaci, něco vyzařuje, něco dává mě a něco dává divákům. To samé je i v životě. Člověk vejde do místnosti a tělo jak jemu, tak na nás
něco vyzařuje. Jakmile si tyto záležitosti začne člověk uvědomovat třeba ve chvíli, kdy sedí v tramvaji a uvědomuje si, jak sedí a jak sedí lidé kolem něj, začne mu najednou všechno docházet. Něco takového je pak velice jednoduše přenositelné na jeviště.“ V okamžiku, kdy člověk začne nahlížet na svět, takovýmto způsobem, otevřou se mu nové možnosti: „Zjistíš, že co je doopravdy, nepotřebuje tolik energie, kolik jsi myslel. Většinou stačí dvacet procent a procpe ti to celé tělo spíš, než kdyby ses snažil být na sto procent mim nebo divadelník, čímž se zablokuješ.“ -šij-
SOUTĚŽ SOUTĚŽ SOUTĚŽ SOUTĚŽ SOUTĚŽ SOUTĚŽ SOUTĚŽ SOUTĚŽ SOUTĚŽ SOUTĚŽ SOUTĚŽ SOUTĚŽ SOUTĚŽ SOUTĚŽ SOUTĚŽ SOUTĚŽ SOUTĚŽ SOUTĚŽ SOUTĚŽ SOUTĚŽ SOUTĚŽ SOUTĚŽ SOUTĚŽ SOUTĚŽ SOUTĚŽ SOUTĚŽ SOUTĚŽ SOUTĚŽ SOUTĚŽ SOUTĚŽ SOUTĚŽ SOUTĚŽ SOUTĚŽ SOUTĚŽ SOUTĚŽ SOUTĚŽ SOUTĚŽ SOUTĚŽ SOUTĚŽ SOUTĚŽ SOUTĚŽ SOUTĚŽ SOUTĚŽ SOUTĚŽ SOUTĚŽ SOUTĚŽ SOUTĚŽ SOUTĚŽ SOUTĚŽ SOUTĚŽ SOUTĚŽ SOUTĚŽ SOUTĚŽ SOUTĚŽ SOUTĚŽ SOUTĚŽ SOUTĚŽ
SOUTĚŽ O CENY Prvních pět, kteří uhodnou všechny čtyři odpovědi na naše divadelní hádanky a zašlou je v sms na foun 724 179 884, se může těšit na nejen zajímavé, ale i hodnotné ceny (knížky, keramika, šperky, trička a placky). Je nutné se nezapomenout podepsat Hezký trik s Thespidovou károu a spustí se déšť samou chválou. Od přeháňky či od povodně všichni zmoknou úctyhodně. Jedněm po vlasech tečou kapky, druzí mají mokré jen tlapky. Co je to?
Ostrozrak jeho přísně sviští po všech pohybech na jevišti. Trpělivě přihlíží všemu, žádná chybka neujde mu. Však pohleď přímo v zrak ten lepý a zůstaneš pár minut slepý. Co je to?
Je vždy prvním vypravěčem a první zadá podnět k řečem. Příběh zná líp, než kdo jiný, však spíše slova, nežli činy. Radu kudy dál vždy dává tak herec se ho nerad vzdává. Co je to?
Ač to role sama není, herce nám v postavy mění. Za šestou, sedmou vteřinu skryje scénu pod peřinu. Dolézá za třetím zvoncem, bývá začátkem i koncem. Co je to?
-3-
RS VYDÝCHÁNO LIBEREC VĚRA 2.014 S DIVADLEM JSEM DOMA Ve středu se divákům PřeMostění představila v titulní roli Nicoletty a včera v experimentu Věra 2.014. Po představení jsem ji poprosil o několik informací a ona poté, co pomohla uklidit kulisy, ochotně vyhověla. Kateřina Táborská. Jak jste přišla do ZUŠ a k divadlu?
Co z hraní divadla vlastně máte? Co vám to přináší?
Částečně jsem působila v dramaťáku už dříve ve škole. Bavilo mě to, a tak jsem si řekla, že to zkusím v ZUŠce. Tam jsem potkala Lukáše Horáčka a začala dělat s ním. V souboru ZUŠ se sice lidi pořád střídají, s některými z nich však hraji již čtvrtým rokem.
Občas se trochu ztrapním, dostanu kafe zadarmo. Nevím, mám pocit, že se v divadle strašně vybiju. Jsem velmi energický člověk. A hlavně, mám moc ráda všechny ty lidi, kteří se okolo pohybují. Rozumím si s nimi a všichni jsou svým způsobem ujetí a zvláštní. Jsem mezi nimi doma.
Proč jste se rozhodla věnovat divadlu. Je přece jednodušší sedět doma a koukat do monitoru počítače… To k ničemu nevede. Nějak cítím, že je potřeba v lidech občas něco probudit.
Máte tedy divadlo jako druhý domov. Spíš jako ten první. Zkoušíme v ZUŠ. Hraji ve dvou souborech a ještě máme z ostatních souborů posbíraný jeden další. Jsem tedy čtyři až pět odpolední v týdnu v divadle. Loni jsem hrála ještě ve školním představení, ale odešla jsem. Plánujete, že se budete divadlem živit? Toť otázka. To ještě nevím. Přemýšlela jsem o tom, ale nevím, jestli bych to zvládla. Divadlo mi přijde dost psychicky náročné. Zkoušení je hodně vyčerpávající a hrát občas také. Před představením je vždycky stres. Zvlášť dneska, když jsme byli v tak neúplné sestavě. Takže jste improvizovali? Osobní zpovědi byly vlastně jenom improvizace. -saj-
A BASTA! DEKA PLZEŇ NOVINOVÉ DIVADLO HRA PRO TŘI AŽ OSM LIDÍ Osoby a obsazení: Malý: Vojta Miller Ona: Radana Jarošová Velký: Karel Hájek
Kolik procent vaší hry je improvizace a kolik nazkoušené představení?
Malý: Než jsme přijeli do Mostu, tak jsme neměli připraveného vůbec nic. Velký: Je to takhle: Máme nějaké knihovny prvků, jako jsou přechody. Někoho něco napadne, přijde s tím na zkoušku, jde třeba o pohybové věci a práci s materiálem. Ale to je asi tak všechno. Ostatní věci pocházejí z dnešních novin. Ona: Ráno jsme koupili noviny, čtyři různé výtisky. Pak jsme celý den byli zavření a slepovali nápady. Před každým vystoupením tedy připravujete nové představení? Všichni: Jo! Malý: Ráno se prostě koupí noviny a v poledne je z toho představení. Čím později večer hrajeme, tím je představení delší. V kolik hodin jste tedy kupovali noviny, když jste ještě ve čtyři ráno byli v baru Capone? Ona: V osm ráno. Velký: Šli jsme spát v sedm a v osm jsme už četli. Malý: To by tam asi být nemuselo, že jsem spal jen půl hodiny.
-4-
inscenace. Jde také o to, kdo nás kontaktuje. Když je například někde nějaké výročí a místní nás osloví, tak si připravíme něco na míru. Malý: Třeba teď budeme hrát v kostele, kam si nás církev pozvala na sté výročí této budovy. Velký: V tomto kostele také můžeme zkoušet a máme neustále dveře otevřené. Tohle představení jsme zkoušeli v Tandemu, což je česko-německé koordinační centrum mládeže a také náš hlavní partner pro již zmíněné čoič projekty. Pokud se týká dalších produkcí, jedná se spíše o experimenty, kde máme možnost si leccos zkusit. Každé pondělí máme zkoušky v Dece (všechny naše rekvizity se dají sbalit do jedné deky), což je naše mateřské sdružení. V každém městě tedy hrajete představení pro dané město? Malý: Snažíme se naši inscenaci konkretizovat na daný region. Velký: To je naše přání. Ale ne vždy to úplně takhle dopadne. Ona: Když jsme byli v Litvínově, kupovali jsme Litvínovský týdeník, v Plzni hrajeme z Plzeňského deníku a podobně. Děláte pouze představení tohoto typu? Ona: Máme víc typů představení. Hodně se také specializujeme na divadlo, které používá jazyk čoič, což znamená dohromady česky a deutch. Jde tedy bilingvní
Kolik je vás tedy dohromady? Ona: Hodně se to mění. Myslím, že okolo osmi. Malý: Někomu je třeba špatně a nejede. Osm maximálně. Dnešní představení tedy hrajete i ve více hercích? Ona: Určitě. Původně hrajeme v pěti lidech. Vždycky se zeptáme, kdo má čas. Malý: Je to jednoduché. Čím víc členů, tím déle hrajeme a tím je představení barevnější. Pokud by nás tedy chtěl někdo pozvat na další přehlídku, tak prosíme o časy od osmé hodiny večerní. -saj-
MHD LOUNY SUCHÁ KYTICE MÁME VELKÉ PLÁNY K redakčnímu mikrofonu jsme si pozvali Petra Pidrmana. Jednoho ze tří aktérů Suché kytice od MHD Louny Proč jste si vybrali právě tex Jiřího Suchého? Kolegyně, která s námi hraje, Káťa Volánková, chtěla pracovat na divadelní hře pro akademii na gymnáziu. Nevěděla, co si má vybrat a já jí doporučil tento text. Nakonec se jí to ale stejně nějak rozsypalo, protože nikdo nechodil na zkoušky. Jednou jsme na zkoušce dokonce byli jenom my tři, rozhodli jsme se tedy, že to dáme ve třech.
V lounském divadle tedy nehrajete?
Původně byla ale Suchého Kytice muzikál…
Jaké jsou vaše další plány?
Je to tak. My jsme jej neviděli a vlastně jsme jej ani nechtěli slyšet, takže jsme Kytici udělali jako taškařici.
Chystáme Sen noci svatojánské, který chce režírovat Milena Nečesaná, což je vlastně principálka a zakladatelka našeho souboru. Já mám v plánu Krabata Otfrieda Preußlera a na letní Lounské Vábení bychom rádi dali dohromady Lounské pověsti od Květy Marešové. Jak vidíte, plány máme velké. Uvidíme, kolik jich vyjde.
Má MHD na repertoáru ještě další hry? Soubor začínal zhruba před třemi lety hrou Všechno na zahradě od Edwarda Albeeho. V listopadu jsme premiérovali hru Andělé všední i nevšední na motivy románu Michala Viewegha Andělé všedního dne a máme pochopitelně i hru, kterou jsme představili dnes, Suchou kytici. Mohl bych jmenovat ještě spoustu kratších věcí, protože existujeme pod ZUŠ.
Jsme vlastně pod obojím. Oficiálně jsme pod ZUŠ a ve Vrchlického divadle v Lounech zkoušíme.
-saj-
-5-
MATĚJKA & SPOL. LEAROVANÁ LEAROVANÁ
Čtyřicet na šedesát/šedesát na čtyřicet Soubor Matějka & spol. svérázně zpracovali Krále Leara od Williama Shakespeara. Nejen o vzniku inscenace a o její stále probíhající cestě ke konečnému tvaru se rozpovídal šprýmař Zdeněk Matějka. Rozhodli jste se osobitě pojmout Shakespearova Krále Leara. Jak dlouho jste hru realizovali a jak vznikala? Tři až čtyři měsíce. Vždycky si něco vymyslím, napíšu a udělám půdorys, na němž si pak hrajeme. Vypadávaly vám texty během představení schválně nebo to bylo hrané? To není schválně. Pořád někde jezdíme a nemáme čas inscenaci dozkoušet. Každé představení je vlastně zkouška. Hra se tak pořád posouvá a mění se, až dostane konečný tvar. Kolik bylo ve hře obsaženo vlastních osobních zkušeností? Je těžké něco takového zodpovědět. Sám jsi viděl, že hra kolikrát přechází až do intimních věcí, které nám z ní pak vyplynou samy. Osobních zkušeností je v inscenaci obsaženo asi šedesát na čtyřicet, ale někdy taky čtyřicet na šedesát.
-šij-
JACK POSVÍCENÍ V HUDLICÍCH OD LOUTEK K HERCŮM Posvícení na jevišti se nevidí každý den, a proto jsme samozřejmě nemohli pominout možnost oslovit režiséra Posvícení v Hudlicích Jana Lepšíka.
Proč jste se rozhodli převést loutkové představení do činohry? Moc se mi líbí text Posvícení v Hudlicích. Je archaicky zvukomalebný. Navíc je zvláštní v tom, že je hodně upovídaný. Loutky pak často neustojí a neuhrají určitou jemnou psychologii té hry. Když jsem to ještě hrál s loutkami, tak mi to tak vždycky připadalo. Proto jsem se rozhodl představení inscenovat činoherně. Řešili jste nějakým způsobem herectví či výrazy herců na způsob loutek? Řídil jste herce jinak než při běžné činohře? Trošku jsme se snažili navrátit ke starým časům částečně deklamačního herectví, kdy gesto a výraz měly určitou přidanou hodnotu. Myslím, že právě v tomto parametru lze představení srovnávat s loutkovým. V jiných ohledech však nikoliv. Budete podobným způsobem inscenovat i další hru? Myslím si, že příští hra bude vypadat úplně jinak. Plánujeme hru od mladých autorů Honzy Kačeny a Robina Kvapila. Napsali docela zajímavou a kritickou hru, která se jmenuje „ČEZ Poslední zhasne“. Je to vlastně o problematice energetické politiky, o tom, jakým způsobem se tuneluje, lobbuje a podobně. A jak to potom vypadá s normálním spotřebitelem. Řekli jsme si zkrátka, že zkusíme něco současného.
-6-
Máte kladný vztah k přehlídkám? Jsme vlastně poprvé na podobném amatérském festivalu, protože jsme relativně mladý soubor. Já osobně mám přehlídky docela rád. Potkávání amatérů mi přijde důležité. -saj-
ZUZKY NA KAFI KOMEDIE 2013 KOMEDIE 2013 Autobiografie s nadhledem Někdo zaznamenává události, které zažil do deníku a někdo do autobiografických her. Zuzana Fuxová se inspiruje svými životními zkušenostmi, na jejichž základě píše scénáře k divadelním představením, jež nepostrádají nadhled a patřičnou dávku humoru. Jedním z nich je i inscenace Komedie 2013 stvořená pro soubor Zuzky na kafi, jehož je Zuzana členem a o jehož realizaci se autorka také rozhovořila. Nejedná se však o jediné téma, jež jsme v následujícím interview rozebrali. Jak probíhala realizace hry? S námětem textu jsem přišla já. Při zkoušení se ale scény ještě upravovaly. Ze třiceti procent je text dílem kolektivu, ale původní námět je můj.
Je scénář psaný podle událostí, jež se skutečně staly? Musím bohužel přiznat, že z větší části je hra autobiografická. Ne úplně všechny události v inscenaci se skutečně staly, ale řada z nich ano. Jste také předně režisérkou představení? To se nedá říct. Zkoušeli jsme bez režiséra. Tak trošku punkově, ale když jsme hru poprvé zahráli, vytýkali nám, že nám chybí ruka režiséra. Nepodařilo se nám ale sehnat někoho, s kým bychom si sto procentně rozuměli a věděli bychom, že by představení vedl přesně tím směrem, jakým chceme. Zvali jsme si tedy jen divadelně zkušené kamarády. Ti nám dělali režisérský dohled vždy například nad jednou zkouškou a čistili nám technické záležitosti. Jinak je ale režie dílem celého kolektivu. Komedie 2013 pro vás představuje kolikátý scénář? Jedná se o můj druhý pokus. Když jsme před rokem soubor založili, potřebovali jsme hru a já ji napsala. Jelikož nám jedna členka odjela, zbyli jsme tři a na následující rok bylo potřeba novou inscenaci. Pokusila jsem se o druhou hru a Komedie 2013 je výsledek. -šij-
-7-
DISKUZE Č. 1 – 28. 3. Páteční hry se stejně jako ve čtvrtek rozebíraly ve dvou diskuzích. Na první z nich si porota, soubory a další zúčastnění posvítili na představení Věra 0,14 souboru Vydýcháno ze základní umělecké školy v Liberci a poloimprovizovanou hru Novinové divadlo plzeňského spolku A basta! Deka. U první inscenace se projevila otázka vkusu přihlížejících. Ti, kteří mají rádi zapojování diváků do představení, ocenili interakci. Zavrhli ji však účastníci, jimž je takováto spolupráce s obecenstvem proti srsti. Porota interakci přijala ovšem kladně. Ta navíc pochválila spoustu druhů pohledů, které soubor ve svém představení nabídl a dobrý rytmus přetrvávající od jeho začátku až do jeho konce. Porotci vyzdvihli i herecké výkony a práci se zvukem. Na druhou stranu vytkli dialogy, zejména úvodní, který jim připadal ne moc přesvědčivý. Sandokááan! Sandokááan!!! Druhou inscenaci Novinové divadlo někteří přítomní včetně porotců viděli už podruhé a shodli se na tom, že toto představení se jim líbilo víc než předchozí. Nechali se také posvícení v Hudlích. Přítomní zvedali palec nahoru pro slyšet, že se bavili od začátku do konce. Porota pochválila, výběr textu a odvahu souboru k jeho realizaci. Většina jaký měla inscenace nápad, avšak čekali by od něj víc. Jeden z nich si však při sledování kusu neuvědomila, že herci z porotců se vyjádřil, že se bohužel nenechal unést na vlnu mají představovat loutky a s tímto poznatkem by se na představení a že na improvizační hru, bylo v Novinovém divadle představení chtěla podívat znovu. Milan Schejbal však moc málo improvizace. Na toto tvrzení soubor reagoval tak, že upřesnil, že herci neměli představovat loutky, ale pouze se verzi hry, jíž jsme měli možnost dnes shlédnout, napsali ráno touto cestou stylizovat. Rozporuplné názory porota vyjádřila a že představení nemá být úplná improvizace. Porota ještě k postavě. Většina se ale shodla na faktu, že ji kašpárek bavil vytkla některé vtipy působící prvoplánově. Jak přihlížející, tak tím, jaký představoval kontrast k obvyklému pojetí kašpárka, jenž bývá rychlý a svižný. V Posvícení v Hudlích byl tento porotci vychválili nápad s jedením novin. charakter vykreslen jako pomalý a lyrický. Milan Schejbal poznamenal, že něco takového v dějinách českého divadla nemá obdoby. Postava ale ve výsledku prý zpomalovala už tak pomalé tempo. -šijV druhé páteční diskuzi si porotci a další zúčastnění vzali pod lupu inscenace Suchá kytice lounského MHD, Learovaná Matějky & spol. a Posvícení v Hudlích od Jack. PROGRAM PROGRAM PROGRAM PROGRAMzrovna PROGRAMkladné PROGRAM PROGRAM PROGRAM PROGRAM PROGRAM PROGRAM PROGRAM PROGRAM PROGRAM PROGRAM PROGRAM První jmenovaná hra nesklidila ohlasy. PROGRAM PROGRAM PROGRAM PROGRAM PROGRAM PROGRAM PROGRAM PROGRAM PROGRAM PROGRAM PROGRAM PROGRAM PROGRAM PROGRAM PROGRAM PROGRAM Přítomní se ozývali, že mohla být kratší PROGRAM a že je nebavila. PROGRAM PROGRAM PROGRAM PROGRAM PROGRAM PROGRAM PROGRAM PROGRAM PROGRAM PROGRAM PROGRAM PROGRAM PROGRAM PROGRAM PROGRAM Někdo pochválil hip-hopové entrée, někdo úvodního Vodníka. Zbytek inscenace pak dotyčného už však nezaujal. Porota se vyjadřovala většinou negativně. Chyběla jí ve hře hudba Sobota 29. března 2014 ze semaforovské předlohy, pohled očima souboru, generační 09.00 semináře nebo myšlenkový názor a sdělení či záměr. 14.00 Old women company – Lázeňská Learovaná se dočkala kladnějšího přijetí. Účastníci diskuze 15.00 DS Inverze – Holky Elky si vychvalovali srdce, s nímž soubor inscenaci předváděl 15.30 Diskuse (Komedie 2013, Lázeňská, Holky Elky) a energii. Porotci vyzdvihli kupříkladu hravost, chytrost a autentičnost. Nelíbilo se jim koukání se do textu, které 16.30 DS PIK-ART – Když se zhasne shazovalo tempo, nesmyslnost dovětku na konci představení 19.00 P. Novotný, J. Typlt: Kurt Schwitters – Ursonate a to, že hra začala v průběhu padat. 20.00 Divadlo SoLiTEAter – Pochyby Zajímavá diskuze se však strhla při rozebírání představení
DISKUZE Č. 2 – 28. 3.
21.30 Diskuse (Když se zhasne, Pochyby)
Přemostění 4/2014 Redakce: Fotograf - Ludvík Otevřel, Fotografka - Karolína Jansová, Redaktor - Jirka Štraub, Šéfredaktor - Honza Švácha, Lamačka - Simona Bezoušková Vychází: 29. 3. 2014
-8-
