Od korupce ke korupci

číslo 21 – ročník 2012

21 / 2012

1

Obsah: Editorial Rozhovor s Ing. Petrem Tůmou, Ph. D. Typické příklady reklamovaných poruch průmyslových podlah z nedávné doby

Od korupce ke korupci Pobavila mne cesta k  vymýcení korupce, kterou zvolil gruzínský prezident Saakašvili. Korupcí prolezlé úřady zrušil. Mimo jiné dopravní policii, potravinářské kontrolory a rovněž orgány vykonávající do té doby stavební dozor. Princip vysvětluje v HN ze 14. 9. letošního roku Kacha Bendukidze, jinak otec této netradiční cesty vymýcení korupce: „Nechceme, aby domy padaly. Dříve stačily peníze, a člověk získal razítko. Teď razítko nepotřebuje, ale pokud se opravdu něco stane, tak to ten stavitel nejen zaplatí, ale půjde si za to i sednout!“ Jak prosté! Peter Enklund ve své (a mé oblíbené) knize Nepokojná léta: Historie třicetileté války, připisuje úspěch švédských vojsk ve válečných výbojích daleko od Švédska během třicetileté války mimo jiné i tomu, že švédští zbrojaři dodávali zbraně, jejichž díly byly z technického hlediska normalizovány. Ano, jejich součástky byly zaměnitelné, v poli relativně snadno opravitelné z  náhradních dílů. Dílů vyráběných v dalekém Švédsku a dovážených přes moře na bojiště do střední Evropy. Zbraně soupeřů byly kusově vyráběné unikáty, v  případě poruchy či selhání v realitě válečné vřavy neopravitelné. Jak prosté!

Změny v normě „ČSN 74 4505 Podlahy – společná ustanovení“ platné od roku 2012 Pozvánka na KvaliHistorie technické normalizace dispo- fikační kurzy nejen nuje samozřejmě řadou mírumilovněj- z oboru sanací betoších příkladů užitečnosti toho, že je něco nových konstrukcí zaměnitelné, že má něco normalizované vlastnosti či rozměry. Nevím jak vás, ale mnou cloumá vždy bezmocný vztek, když s každým novým nákupem mobilního telefonu, digitálního fotoaparátu a dalších elektronických přístrojů s ohromením zjišťuji, že koncovky kabelů pro napájení, propojení s PC či dalším periferním zařízením jsou menší, užší, širší, v žádném případě ne stejné jako u přístroje, který dosloužil. To samé se týká patic zářivek, délky zářivek, pytlíků do vysavače (na to aby člověk měl vysokou školu), nemusím pokračovat, jistě to znáte z vlastní zkušenosti. Když jsem v konci 80.let minulého století pracoval ve funkci vedoucího Oborového normalizačního střediska při GŘ CEVA měly technické normy (tzv. ČSN) formát A5. A nejen, že se daly přečíst, ale člověk po jejich přečtení měl jasno, co může od výrobku očekávat, za jaké parametry výrobce ručí a jak je možné tyto parametry ověřit. Dokonce existovaly laboratoře disponující potřebnými přístroji a zaškoleným perso-

SANAČNÍ NOVINY, Čtvrtletník, Číslo 21 – 2012; vydáno 3.12. 2012, ISSN 1803 – 7119 Vydává BETOSAN s.r.o., Na Dolinách 23, 147 00 Praha 4, IČ 48028177

nálem. Rozměr a rozsah norem umožňoval je mít pro případ potřeby ve větší kapse či menší aktovce. Jak je to dnes? Formát A5 byl nahrazen formátem A4. Budiž, do kapsy se nevejdou, ale to by člověk oželel. Byl opuštěn svým způsobem geniální československý systém číselného označování technických norem, budiž i to by se dalo oželet. Horší je to už se čtením norem, už jenom název. Tak např. ČSN EN 1504-2 (732101) Výrobky a systémy pro ochranu a opravy betonových konstrukcí – Definice, požadavky, kontrola kvality a hodnocení shody – Část 2: Systémy ochrany povrchu betonu. Uf! Norma má celkem 48 stran formátu A4. Jenom 4,5 strany zaujímá část 2 Normativní odkazy, celkem 58 norem uvedených v plném názvu (pochopitelně dvojjazyčně). 58 norem, bez kterých je vám uvedená norma k ničemu. Nevíte totiž, jak odebrat vzorek, jak ho uchovávat, jak ho zkoušet atd. S takovýmhle přístupem by švédská vojska asi neuspěla, to se vsadím.

Výsledkem toho je, že se opravdu jen málokdo vyzná v  tom, co je povinností výrobce, kdo jaké zkoušky může a musí vykonávat, kdo za co ručí atd. Kapitolou samo o sobě je povinné označování výrobku. Nejsem si jist (samozřejmě si jist jsem ☺), zda takto pojatá technická normalizace ještě může plnit svůj účel, zajistit standardní (rovnoměrnou) kvalitu kupovaného výrobku, jednoznačnost jeho vlastností či rozměrů. A to nemluvím o další houšti předpisů a nařízení, které mají tu regulovat ochranu životního prostředí, jindy zase chránit spotřebitele (miluji knihy „Nebojme s „éček“ nebo „Víme, co jíme?“), zabezpečit bezpečnost přepravy po silnici, železnici, vodě, vzduchem, jindy Vás zas předpisy nutí opatřit výrobky nálepkami pro slepce (no ano, pytel s maltou může být předmětem zájmu v  obchodě se stavebninami i pro zrakově postižené). A tak než se zeptám na to jak to vypadá s technickou normalizací dnes, na sklonku roku 2012 Ing. Petra Tůmy, PhD. nemohu si odpustit vyslovit podezření, že i technická normalizace se stala jedním z mnoha nástrojů byrokratického šikanování spíše než nástrojem jednoduchého a praktického technického dorozumění mezi jednotlivci i celými národy. Nástrojem, který bohužel, může mimo jiné vytvářet podhoubí toho, čemu se dnes říká korupce a za mého mládí (zejména v období povinné vojenské služby) se proto používal častěji termín buzerace. Ani se Gruzíncům nedivím, že zvolili tak radikální způsob boje s korupcí. Méně razítek více osobní odpovědnosti. To by mohlo fungovat. Ing. Václav Pump, CSc.

Ú VO D

21 / 2012

2

Rozhovor s Ing. Petrem Tůmou 1. Pane inženýre, co říkáte gruzínskému řešení boje s korupcí? Neměli bychom se inspirovat i v ČR? Na první pohled taková radikální řešení vypadají lákavě a efektivně. Gruzii bych koneckonců jenom přál, aby to skutečně zafungovalo. Ale nemyslím si, že by se korupce skutečně dala řešit jedním „tnutím meče“. A jednoduchá řešení neplní vždy proklamace, které je provázejí. To, že se u nás poslední dobou více poukazuje na korupční jednání, považuji za dobré znamení. Snad to neznamená nějaký zásadní nárůst korupce, spíše více prosakuje na povrch. Pokud tyto snahy vydrží, možná se časem budou potenciální aktéři více bát odhalení a alespoň někdo z nich si rozmyslí, zda se mu korupční jednání skutečně „vyplatí“. 2. Jak je to vlastně s technickou normalizací aktuálně u nás a v Evropě? Kdo např. vznik normy iniciuje? V České republice vznikají aktuálně dva typy norem. Přejaté evropské (ČSN EN xxxx) a národní (ČSN xx xxxx). Číslování evropských norem nemá žádný logický systém. Jedná se o pořadové číslo, pod kterým byl zaevidován záměr na vytvoření příslušné normy. Československý systém číslování zůstal u nás zachován ve formě třídícího znaku, který se každé naší normě přiděluje. Pro národní normy pak je používán stále bez změny. Podle informací pracovníků ÚNMZ, u nových norem výrazně převládají přejaté evropské, národní normy se vydávají spíše výjimečně. Vyplývá to z povinnosti převzít všechny evropské normy a národní normy, které by s nimi byly v rozporu, zrušit. Proklamovaným cílem je, aby v celé Evropě byly v budoucnu pouze jednotné normy a aby tak byla odstraněna jedna z překážek pro volný pohyb zboží a služeb. Normy pro sanace betonových konstrukcí jsou všechny evropské. Jejich historie se odvíjí již od roku 1999, kdy Evropská komise pověřila CEN (evropský normalizační orgán) vypracováním norem pro výrobky na ochranu a opravy betonu. Ten pak připravil návrh struktury norem a nechal si jej od komise schválit. Poté vytvořil příslušnou technickou komisi, která normy připravila a dodnes upravuje. U českých národních norem obecný postup bohužel neznám. V případě normy ČSN 74 4505 Podlahy, společná ustanovení, jejíž poslední znění jsme připravili společně s doc. ing. Jiřím Dohnálkem, CSc., byl postup mnohem méně formalizovaný. První podnět vzešel od pracovníků normalizačního úřadu. Podle ohlasů z odborné veřejnosti usoudili, že tehdejší norma je často používaná, ale že obsahuje závažné nedostatky. Proto hledali vhodného zpracovatele revize. Oslovili doc. Dohnálka, nové znění normy jsme vypracovali a pozdější revizi jsme již iniciovali sami na základě připomínek, které jsme obdrželi. Pro úplnost bych ještě dodal, že v případě norem neplatí vztah Evropa = EU. Členů CEN je dnes 33. Mimo 27 zemí EU ještě Norsko, Island, Švýcarsko, Chorvatsko, Makedonie a Turecko.

RO ZH OVO R

21 / 2012

3

3. Máme my (myslím ČR) reálnou možnost vznik normy iniciovat, účinně připomínkovat nebo nás velcí evropští hráči typu SRN, Francie prostě „válcují“ a naší rolí je normy přeložit a přijmout? Norem je dnes až příliš, zmiňoval jste to i ve svém úvodníku, jsem upřímně přesvědčený, že dnes nemá nikdo šanci všechny stavební normy přečíst. Přestože by měly být dodržovány. K iniciaci vzniku nových norem bych nerad někoho povzbuzoval. Ohledně ovlivňování podoby norem máme myslím stejnou šanci jako v případě jiné legislativy. Inicializace probíhá na politické úrovni v Evropské komisi. Vlastní podoba pak vzniká v technické komisi CEN, kam každá členská země CEN může vyslat svého zástupce. Další zástupce (bez práva hlasovat) mohou do technických komisí vyslat národní nebo celoevropské obchodní federace a sdružení. Zde mají všechny země stejnou váhu hlasu. Např. v roce 2004, kdy jsem absolvoval dvě jednání komise připravující sanační normy, byla poměrně velká váha přikládána názorům zástupce Norska, které má cca 4 miliony obyvatel. Naopak zástupci některých velkých zemí (Itálie, Španělsko) se jednání vůbec neúčastnili. Vlastní schvalování normy probíhá korespondenčně obesláním všech národních normalizačních organizací (u nás ÚNMZ), kdy opět všichni mají stejnou váhu hlasu. Při tomto hlasování je norma zpravidla přijata, protože málo aktivní členové obvykle hlasují pro schválení. Naše šance ovlivnit znění normy je odvislá od našeho zájmu a schopnosti zajistit pravidelně svého zástupce, který by se aktivně podílel na práci technické komise. U nás však nejsou prostředky na financování zástupce, ani zájem o připomínkování rozpracovaných norem. Pro ilustraci, v době, kdy jsem se jednání účastnil, proplácel normalizační úřad svému zástupci 20% cestovních nákladů. Zbývajících 80% si musel zajistit sám. Studium podkladů pro jednání se pak předpokládalo ve volném čase. Odborná veřejnost ani neměla zájem o připomínkování návrhů rozpracovaných norem. Odpověď na otázku tedy podle mého názoru zní: aktivní válcují a rolí pasivních je pouze přeložit a přijmout. Tedy vlastně pouze přijmout, překládat se nemusí. Některé normy dnes máme přejaté a platné v angličtině. 4. Co nás čeká nového z hlediska technických norem v oblasti sanací? V oblasti norem pro sanace betonu bylo nyní klidnější období, které se však pomalu chýlí ke konci. Ve fázi závěrečného hlasování je nová verze EN 1504-5 (injektáž betonu). Myslím, že nás její vydání čeká na začátku příštího roku. Rozbíhají se revize EN 1504-3 (správkové malty), EN 1504-7 (ochrana výztuže proti korozi) a EN 1504-2 (povrchová ochrana betonu). V rámci práce na poslední zmíněné normě se objevují úvahy o umožnění certifikace kompletních nátěrových systémů, nejen jednotlivých výrobků. V  listopadu proběhl u vybraných sanačních norem pravidelný průzkum mezi členskými státy o tom, zda normu ponechat bez změny dalších 5 let, nebo zda ji revidovat. Tentokrát se průzkum týkal EN 1504-9 (navrhování sanací) a 31 zkušebních norem. Výsledky zatím nejsou známy. V červenci nás čeká změna v certifikaci všech výrobků pro stavebnictví, tedy i sanačních, a této změně se budou postupně muset přizpůsobit i normy. V roce 2011 bylo vydáno nařízení Evropského parlamentu a rady kterým se stanoví harmonizované podmínky pro uvádění stavebních výrobků na trh a které ruší směrnici Evropské rady 93/68/EHS z roku 1989. Účinnost je od 1.7.2013. Při uvádění výrobku na trh po tomto datu už nebude možné vydat Prohlášení o shodě, ale výrobci budou vydávat Prohlášení o vlastnostech. Nejen název, ale i obsah, prohlášení bude jiný. Uvidíme co to přinese.

RO ZH OVO R

21 / 2012

4

5. Na závěr vždy něco osobního. Je o Vás známo, že jste se léta věnoval propagaci cykloturistiky, vlastivědných výletů do Posázaví, jezdíte na kole i do práce, ale méně se o Vás asi ví, že se věnujete i archeologii. Je to koníček určitě nesmírně zajímavý, který člověka přivede nejen do exotických míst, ale i vzdálených dob. Kam jste se letos vypravil, do jakých míst a časů? Děkuji za změnu tématu, na dovolenou se vždy příjemně vzpomíná. Obojí jsou pouze koníčky, neaspiruji na dosažení nějakých met nebo cílů, hlavně v případě archeologie jsem pouze v pozici vděčného posluchače. Na cykloturistice je krásná volnost pohybu. Díky tomu, že si člověk vše veze na nosiči, může jet doslova kamkoliv, kam vede cesta. Jezdíme s kamarádem ze školy každý rok na zhruba týdenní výlet, u nás nebo jinde po Evropě. Letos to bylo po Novohradských horách a Třeboňsku. Na cykloturistiku je to jedna z nejpříjemnějších oblastí, které jsme zatím navštívili. Archeologem je moje manželka, občas jsem jí pomohl se zpracováváním nálezů a testuje na mě své závěry a hypotézy. Zajímá se o období pozdní antiky, což je cca 5-9 století našeho letopočtu ve středomořské oblasti. Naše dovolené jsou z velké části o prohlížení památek z tohoto období. Letos jsme byli na podpatku italské boty, v Apulii. Kromě obligátně příjemného koupání a vynikajícího jídla, je zde spousta památek. Zajímavé bylo křesťanské poutní místo Monte Sant’Angelo, které bylo častou zastávkou křižáků před odplutím z Itálie. V hlavním kostele jsou stěny zcela pokryty středověkými graffiti, několik nápisů je i od rytířů ze severu, v runách. Stavaře určitě zaujme, že téměř v celé Apulii je podloží z poměrně měkkého tufu. Mnoho staveb je zde postaveno z kvádrů o velikosti cca dvou našich cihel, které byly přímo odtesávány v lomech. Říčky a potoky zde v tufu vytváří příkré skalní stěny, kde si lidé vytesávali obydlí, kostely, zásobárny, celé vesnice a města. V  pozdní antice, kvůli oslabení místní moci a nájezdům Saracénů a Slovanů (z Dalmácie), lidé postupně opustili pobřeží a odešli právě do těchto údolí. Dodnes se zachovaly krásné fresky ve skalních kostelech. Pro venkov jsou typické kruhové domky s jehlanovou střechou – trulli zděné na sucho. Psát bych mohl ještě na další tři stránky. Zmíním už jen olivové háje, které jsou v pásu podél pobřeží. Podle místních jsou nejstarší v Evropě, některé stromy prý až 1500 let staré. A pro milovníky ovoce zde v červnu zrají fíky. Divoce, podél cest. Velmi příjemná země, rozhodně mohu doporučit.

RO ZH OVO R

21 / 2012

5

Typické příklady reklamovaných poruch průmyslových podlah z nedávné doby Ing. Petr Tůma, Ph.D. Betonconsult s.r.o., V Rovinách 123, 140 00 Praha 4 Tel. 724 080 924, e-mail: [email protected] Web: www.betonconsult.cz

Anotace: Text uvádí tři příklady podlah, které autor v nedávné době posuzoval, buď na podnět uživatele objektů, nebo na podnět dodavatele stavby.

Úvod Podlahy jsou dlouhodobě jednou z  nejčastěji reklamovaných konstrukcí. Popsané příklady průmyslových podlah zde předkládám pro upozornění na stále se opakující závady a na jejich příčiny a zejména pro poučení se z  provedených chyb, aby se na stavbách čtenářů pokud možno nevyskytovaly.

Podlaha poškozená curlingem Podlaha výrobní haly je tvořena drátkobetonovou deskou tloušťky 140 až 200 mm (liší se v různých oblastech haly). Nášlapná vrstva je tvořena minerálním vsypem. Podlaha byla betonována před cca 2,5 roku, provozována pak je cca 20 měsíců. Při místním šetření byla zjištěna deformace drátkobetonové desky v místech řezaných spár a vznik trhlin. V části skladu, kde v minulosti došlo k  největší deformaci podlahy, byla původní podlaha vybourána a nově položena.

Nadzdvižené hrany a rohy smršťovacích polí – zkroucení desek, curling Toto poškození se projevuje jednak nerovnostmi podlahy, které jsou dobře patrné např. při položení latě přes hranu nebo roh smršťovacího pole, a jednak se projevují větším rozevřením řezaných smršťovacích spár. V části haly, kde byla provedena nová pokládka betonové desky, došlo k nadzdvižení hran rohů desek rovněž. Zde se toto poškození projevuje vytvořením „schůdku“ na rozhraní původního betonu a nového betonu. Nová dobetonávka byla pravděpodobně zarovnána přesně do úrovně původního betonu. V důsledku curlingu však došlo k nadzdvižení hran smršťovacích polí nového betonu, zatímco u původních desek byl tento proces již ukončený.

6

P O D L A HY

21 / 2012

Příčinou tohoto efektu je smršťování betonu. Ke zkroucení desek dochází v případě, že velikost smršťování na horním líci a na spodním líci je rozdílná, což nejčastěji nastává v důsledku různé rychlosti ztráty vlhkosti zrajícího betonu na horním líci a na spodním líci. Této poruše lze nejsnáze předcházet provedením husté sítě řezaných spár a dostatečným vyztužením desky pomocí klasické měkké výztuže (sítě či pruty), nejlépe při horním povrchu. Tyto závady jsou u drátkobetonových podlahových desek relativně časté. Vzhledem ke stáří popisované podlahy cca 2,5 roků lze smršťování betonu považovat za již ukončené, odeznělé. V  případě nadzdvižení hran a rohů smršťovacích polí obecně hrozí nebezpečí odlomení nadzdvižených partií. Ke vzniku těchto trhlin dosud na konstrukci nedošlo. Vzhledem k tomu, že nadzdvižení není extrémně vysoké, pravděpodobně pro eliminaci tohoto nebezpečí postačí tuhé vyplnění smršťovacích spár, které zabezpečí vzájemné „opření“ jednotlivých polí. Standardním způsobem opravy je provrtání desky v místech spár a v jejich okolí a podlití desky pomocí nízkoviskózní epoxidové pryskyřice, či nízkoviskózní cementové kompozice. V oblasti nově betonované desky, kde došlo k nadzdvižení hrany nově betonované desky nad úroveň hrany původní desky a k vytvoření „schodů“, bude třeba novou desku odbrousit tak, aby byl „schod“ odstraněn. S tím bohužel dojde k odbroušení mechanicky odolné povrchové úpravy podlahy (minerálního vsypu). Požadovanou mechanickou odolnost povrchu podlahy bude třeba zajistit nejlépe pomocí nátěru epoxidovou pryskyřicí vhodné barvy.

Olamování hran Tato závada se vyskytuje v dopravních uličkách v hale, kde v  důsledku pojezdu manipulačních prostředků dochází k  olamování hran smršťovacích řezaných spár. Za příčinu tohoto poškození je třeba označit nevhodnou výplň smršťovacích spár, která je tvořena pružným tmelem. Hrany spár jsou prakticky nevyztužené a pružný tmel zároveň není schopný jim poskytovat dostatečnou oporu. Z hlediska mechanického namáhání podlahy je třeba na takovéto spáry pohlížet jako na spáry nevyplněné. Účelem pružného tmelu je pouze uzavřít spáry tak, aby do nich nemohly vnikat nečistoty. V  případě posuzované podlahy ke vzniku těchto poruch přispělo i nadzdvižení hran a rohů smršťovacích desek, čímž došlo i ke zvětšení šířky smršťovacích spár u povrchu podlahy. V místech manipulačních uliček bude třeba pružný tmel ze smršťovacích spár odstranit a spáry zalít tuhým materiálem. Vhodná je např. měkčená epoxidová pryskyřice. V místech, kde smršťovací spáry nebudou přejížděny manipulačními prostředky, je možné ponechat spáry vyplněné pružným tmelem. Nejsou zde mechanicky významně namáhány a jejich poškození tedy není pravděpodobné.

Reklamace stavu dilatačních spár V případě druhé popisované podlahy bylo posuzováno zda nerovnosti podlahy v místech dilatačních spár představují závady podlahy? Hala, kde se podlaha nachází byla postavena před cca 4 lety. Podnětem pro objednání posudku byla

7

P O D L A HY

21 / 2012

stížnost zástupců uživatele haly na nerovnosti podlahy v dilatačních spárách. Tyto nerovnosti byly označeny jako příčina poškození manipulačních vozíků. Při místním šetření bylo zjištěno, že v hale se manipuluje s paletami o hmotnosti 1-2 tuny, které se skladují převážně v regálech výšky cca 8m, částečně i na volné ploše na podlaze. Manipulační vozíky mají tvrdá plastová kola. Podle sdělení zástupce uživatele haly není možné používat vozíky s pneumatikami, kvůli potřebné únosnosti vozíků a velké výšce zdvihaných břemen. V posuzované části haly se nachází 3 dilatační spáry vedoucí v podélném směru haly a 1 spára vedoucí v příčném směru haly. Dilatační spáry podlahy jsou vytvořeny dvojicemi ocelových profilů. V úrovni povrchu podlahy mají profily šířku cca 10mm. Šířka mezery mezi profily byla v době místního šetření (léto) cca 17 mm.

Měření rozdílu ve výškové úrovni povrchu podlahy v dilatačních spárách bylo provedeno v souladu s ČSN 74 4505 Podlahy – společná ustanovení. Při něm bylo krátké pravítko přiloženo kolmo na spáru tak, aby přiléhalo k povrchu části podlahy, která se nachází výše. Následně byla změřena velikost mezery mezi pravítkem a povrchem části podlahy, který se nachází níže. Tento parametr je jedním ze dvou parametrů určených pro hodnocení místní rovinnosti. Bylo zjištěno: - Na jednom místě (2,7% výsledků) je rozdíl větší než 2 mm. Konkrétní hodnota výškového rozdílu byla 3 mm, Postižená oblast má délku cca 0,1 m. - V naprosté většině měření (94,6%) byl zjištěný výškový rozdíl menší než 2 mm. - V jednom zkušebním místě (2,7% výsledků) nebylo možné výškový rozdíl změřit, protože ocelové profily na obou stranách spáry byly pod úrovní přilehlého betonu. Oba o cca 1 mm.

8

P O D L A HY

21 / 2012

Při posouzení je třeba změřené hodnoty nerovností porovnat s požadavky na podlahu. Ty jsou obvykle uvedeny v příslušných technických normách, případně mohou být specifikovány v návrhu podlahy (součást projektové dokumentace, případně smlouvy o dílo s dodavatelem podlahy apod.). V posuzovaném případě žádný specifický požadavek definován nebyl. Navíc v době pokládky podlahy (2007) požadavek pro tento parametr nebyl ani v tehdy platných českých normách. Vzhledem k tomu zjištěné nerovnosti nelze považovat za závady podlahy. Požadavek na maximální rozdíl ve výškové úrovni hran spáry je uveden v normě ČSN 74 4505 Podlahy, společná ustanovení až od roku 2008. Maximální povolený výškový rozdíl ve spáře je zde 2 mm.

Nestatické trhliny v podlaze U poslední podahy, které se tento článek bude věnovat, bylo předmětem zkoumání stanovení příčiny vzniku trhlin a posouzení zda přítomné trhliny snižují trvanlivost posuzované konstrukce. Posuzovaná podlaha má půdorysné rozměry cca 18 x 30 m, tloušťka betonové desky je cca 200 mm. Vyztužení bylo provedeno pomocí disperzní drátkové výztuže. Její stáří v době místního šetření bylo cca 3 roky a 3 měsíce. Nášlapná vrstva podlahy je tvořená minerálním vsypem. Podlaha je zatěžována pojezdem vysokozdvižného vozíku a ručních paletových vozíků. V době místního šetření byla hala již využívána pro lehkou strojní výrobu. Z toho důvodu bylo cca 30% podlahy zakryto stojícími stroji, složeným materiálem, nebo vrstvou kovových či dřevěných pilin a prachu. Podlahová deska v hale je rozdělena řezanými smršťovacími spárami na smršťovací pole o velikosti cca 6 x 6 m. Další, nepravidelně umístěné, smršťovací spáry jsou provedeny u vjezdových vrat, v okolí šachty a v rohu haly vedle uzavřené místnosti. U vjezdových vrat jsou přidané smršťovací spáry rovnoběžné s obvodovým pláštěm budovy. U šachty prostupující podlahou jsou vedeny přibližně diagonálně přes smršťovací pole, ve kterém se šachta nachází. V rohu haly vedle uzavřené místnosti jsou provedeny dvě nepravidelné smršťovací spáry rovněž v diagonálním směru. Při vizuální prohlídce byly nalezeny tři samostatné trhliny v blízkosti vjezdových vrat. U vrat na východním okraji haly byla nalezena trhlina cca uprostřed úzkého pruhu mezi okrajem haly a nepravidelnou smršťovací spárou. Pruh má šířku cca 250 mm a délku cca 6 m. Trhlina probíhá přes celou jeho šířku. Ve smršťovacím poli přiléhajícím k vratům v západní části haly byly nalezeny dvě smršťovací trhliny přibližně rovnoběžné s příčnou osou haly. První trhlina o šířce až 0,6 mm probíhá opět napříč úzkým pruhem šířky cca 250 mm, obdobně jako u vrat ve východní části haly. Tato trhlina dále zabíhá v délce cca 400 mm do vlastního smršťovacího pole. Ve vlastním smršťovacím poli byla pak nalezena ještě druhá trhlina délky cca 450 mm a šířky cca 0,1 mm. Kromě výše uvedených samostatných trhlin byly v hale nalezeny sítě všesměrných trhlin. Šířka trhlin v těchto sítích je ve většině případů do 0,1 mm. V některých oblastech, při jihozápadním rohu haly, se však vyskytují i trhliny o šířce 0,3, případně 0,4 mm. V jedné oblasti ve středním smršťovacím poli při východním okraji haly byly v síti trhlin nalezeny trhliny o šířce až 0,7 mm. Vlastnosti betonu byly zjišťovány v  odebraných jádrových vývrtech o průměru cca 100 mm. Kvalita betonu byla zjišťována na dvou zkušebních tělesech vyrobených z jádrových vývrtů JV 3 a JV 5, které byly odebrány mimo místa trhlin. Zjištěná válcová pevnost obou těles 43,0 MPa, resp. 40,9 MPa odpovídá požadavkům pevnostní třídy C 30/37.

9

P O D L A HY

21 / 2012

Objemová hmotnost byla zjišťována na všech pěti jádrových vývrtech Průměrná objemová hmotnost betonu byla 2.319 kg/m3. Z výsledků lze vysledovat, že v případě jádrových vývrtů odebraných mimo místa trhlin (JV 3 a JV 5) je objemová hmotnost na úrovni 2.375 kg/m3 až 2.390 kg/m3, zatímco v případě vývrtů odebraných v místech trhlin (JV 1, JV 2 a JV 4) je o cca 100 kg/m3 nižší, a to na úrovni 2.256 kg/m3 až 2.291 kg/m3. Menší objemová hmotnost je pravděpodobně způsobena částečnou segregací kameniva (viz dále), protože objemová hmotnost hrubého kameniva je zpravidla větší než objemová hmotnost jemného tmelu. Spodní partie desky nebyly součástí vývrtů. Na základě vizuální prohlídky pláště odebraných jádrových vývrtů lze konstatovat, že při výrobě betonu bylo použito ostrohranné hrubé kamenivo s maximálním zrnem 12 až 16 mm. Celkově lze množství kameniva v betonu popsat jako běžné. Beton se vizuálně jeví jako dobře zhutněný, s běžným množstvím pórů o velikosti maximálně 3 mm. Pláštěm jádrových vývrtů byly zasaženy drátky o kruhovém průřezu. Na povrchu podlahové konstrukce v místě všech jádrových vývrtů se nachází minerální vsyp šedé barvy v tloušťce cca 1 až 4 mm. Na plášti vývrtů byla zjištěna částečná segregace hrubého kameniva, kdy v partiích při povrchu betonové desky je množství hrubého kameniva v betonu významně menší, než v jádře desky. Segregace kameniva je patrná zejména u vývrtů JV 1, JV 2, JV 4 a JV 5. V případě vývrtu JV 3 je na plášti vývrtu patrná méně. V jádrových vývrtech č. JV 1, JV 2 a JV 4, které byly odebrány v místech trhlin, bylo zjištěno, že trhliny zabíhají do hloubky pouze cca 2 mm. Trhliny končily vždy přibližně na rozhraní mezi vrstvou minerálního vsypu a vlastním betonem. V případě posuzované podlahy je třeba zohlednit ustanovení ČSN 74 4505 „Podlahy – Společná ustanovení“, která v odstavci věnovaném minerálním vsypům uvádí: „Výskyt drobných smršťovacích mikrotrhlin ve vrstvě vsypu s šířkou do 0,1 mm (tzv. fajáns, krakeláž, crazing) je přirozenou vlastností hlazených vsypových povrchů, není funkční ani estetickou vadou“. Tyto trhliny jsou průvodním projevem technologie minerálních vsypů a nepředstavují závadu podlahy, ani neohrožují její trvanlivost. Z výše popsaných skutečností lze usuzovat, že příčinou vzniku trhlin v  povrchu podlahové konstrukce je smršťování betonu. To je jeho přirozenou vlastností a pro zabránění nepříznivým důsledkům smršťování se provádí konstrukční opatření, jako včasné nařezání smršťovacích spár, dostatečné vyztužení desky, ošetřování betonu, správná skladba betonu apod. V případě posuzované podlahové konstrukce lze jako nejpravděpodobnější příčinu vzniku nadměrně širokých trhlin v podlaze uvést částečnou segregaci betonu. V jejím důsledku se při povrchu desky nachází beton s menším množstvím hrubého kameniva, tedy významně jemnější a tudíž náchylnější ke smršťování. Vzhledem k tomu, že trhliny nezabíhají do vlastního betonu, případně zabíhají pouze velmi mělko, je zřejmé, že smršťování betonu v jádře desky, které nepochybně také nastalo, se realizovalo rozevřením smršťovacích spár (jak je předpokládáno u správně provedené podlahy) a nikoliv vznikem posuzovaných trhlin. Z toho lze usuzovat, že vzniklé trhliny nejsou projevem nadměrné náchylnosti betonu v jádře desky ke smršťování. Tvar trhlin zároveň neodpovídá trhlinám, které vznikají v betonu při zanedbání jeho ošetřování, tj. při příliš rychlém vyschnutí betonu.

10

P O D L A HY

21 / 2012

Trhliny vzniklé smršťováním přestavují divoké smršťovací spáry, ve kterých po odeznění smršťování již nedochází k pohybům. Riziko pro trvanlivost podlahové konstrukce, které v nich hrozí, je rovněž obdobné jako u řezaných smršťovacích spár, tj. olamování hran trhlin. Nalezené trhliny zasahují velmi mělko do podlahy a nepředstavují místa oslabení statické únosnosti podlahy. Na základě zkušeností z posuzování podlah lze konstatovat, že trhliny do šířky 0,1 mm nepředstavují pro trvanlivost podlahy riziko. Za předpokladu provozu vysokozdvižných vozíků s kvalitními pneumatikami či pryžovými koly nepředstavují riziko ani trhliny do maximální šířky 0,4 mm. Trhliny v rozmezí šířek 0,1 mm až 0,4 mm však představují riziko možného olamování jejich hran při provozu těžkých paletových vozíků s malými kolečky, případně při používání vysokozdvižných vozíků s tvrdými koly. Obvyklým způsobem opravy nežádoucích trhlin v podlaze je, obdobně jako u smršťovacích spár, vyplnění tuhou výplňovou hmotou s modulem pružnosti v intervalu 0,1 až 0,6 GPa, ideálně vhodně měkčenou epoxidovou pryskyřicí. Vzhledem k zašpinění podlahy pilinami a prachem bude třeba trhliny před vyplněním proříznout.

3. Závěr Podlahové konstrukce průmyslových objektů jsou na první pohled konstrukce velmi jednoduché, s malým rizikem vzniku závažných poruch. Případné závady, na rozdíl od nosných konstrukcí staveb, v naprosté většině případů opravdu neohrožují uživatele staveb na životě nebo na zdraví. Přesto však je není možné bagatelizovat. Uživatele často omezují v užívání budovy, případně pro něj znamenají zkrácení životnosti postižené konstrukce a tím zhoršení efektivity prostředků vynaložených na stavbu. Pro dodavatele podlah jsou jejich závady nepříjemné zejména proto, že jsou velmi snadno zjistitelné a tedy často a úspěšně reklamované. Reklamace pak znamená, v lepším případě pouze odložení platby za práci, v horším případě slevu či dodatečné náklady na opravu. V některých případech pak je ještě hůře. Rizika poruch podlah se nevyplatí podceňovat.

11

P O D L A HY

21 / 2012

Změny v normě ČSN 74 4505 Podlahy – společná ustanovení platné od roku 2012 Ing. Petr Tůma, Ph.D. Betonconsult s.r.o., V Rovinách 123, 140 00 Praha 4 tel. 724 080 924, e-mail: [email protected] www.betonconsult.cz

Anotace Příspěvek představuje změny normy ČSN 74 4505 z roku 2012 oproti jejímu znění z roku 2008.

Úvod Společně s Doc. Ing. Jiřím Dohnálkem CSc. jsme v loňském roce a na začátku roku letošního zpracovávali revizi základní normy pro podlahové konstrukce - ČSN 74 4505 Podlahy – Společná ustanovení. Předfinální verze byla relativně široce diskutována na předchozím ročníku konference. Po zapracování připomínek a vypořádání nezbytných formálních náležitostí bylo nové změní normy vydáno v květnu 2012. Nahrazuje normu, kterou jsme vypracovali v roce 2008. Cílem nové verze je opravit nedostatky normy, které se při jejím používání ukázaly a zaktualizovat ji tak, aby odrážela posun, ke kterému za poslední 4 roky v oboru došlo. V dalším textu jsou uvedeny hlavní změny textu normy. Přeškrtnutý text je původní, vypuštěný, klasickým písmem je uvedeno aktuální znění a kurzívou případné komentáře.

Hlavní změny v textu normy Problematika trhlin v betonových podlahách 4.1  Charakteristiky viditelného povrchu 4.1.1  Povrch podlahy nesmí vykazovat vady, jako např. trhliny, rýhy, kaverny, puchýře, vlny apod. Prvky skládaných podlahovin a podlahových krytin nesmí mít olámané hrany. U betonových podlah musí výskyt a šířka trhlin odpovídat ČSN 73 1201, nebo ČSN EN 1992-1-1. 4.1  Charakteristiky viditelného povrchu 4.1.1  Povrch podlahy nesmí vykazovat vady, jako např. trhliny, rýhy, kaverny, puchýře, vlny apod. Prvky skládaných podlahovin a podlahových krytin nesmí mít olámané hrany. U betonových podlah se připouští výskyt trhlin o maximální šířce 0,1 mm. POZNÁMKA: Dominantní vliv na vznik trhlin má vyztužení desky a provedení smršťovacích spár.

Původní odkaz na návrhové normy umožňoval tolerovat trhliny o šířce až 0,4 mm, podle příslušného stupně vlivu prostředí. Takto široké trhliny v podlahách by mohly vést ke snížení trvanlivosti postižených míst, proto byl odkaz nahrazen konkrétní hodnotou 0,1 mm. Trhliny této šířky jsou u většiny podlah akceptovatelné.

Problematika rovinnosti V původním textu nebyly důsledně rozlišovány pojmy místní rovinnost a celková rovinnost, což snižovalo jeho přehlednost. Toto bylo napraveno. Dále byly doplněny odkazy na normy definující požadavky na podlahy do skladových hal s výškovými regálovými sklady obsluhovanými regálovými zakladači a do hal, kde má být umožněno stohování manipulačních jednotek.

12

N O R MA

21 / 2012

4.3.2  Požadavky na celkovou rovinnost povrchu podlahy pro výškové regálové sklady obsluhované regálovými zakladači jsou uvedeny v ČSN 26 7406 a v ČSN EN 15620. POZNÁMKA: V ČSN 26 7406:1993 jsou požadavky uvedeny v článku 4.1. Požadavky na rovinnost povrchu podlahy pro výškové regálové sklady jsou relativně přísné. Obvykle nejsou splnitelné běžnými technologiemi. 4.3.3  Pokud má být na podlaze, zejména průmyslové, umožněno stohování manipulačních jednotek (palet, boxů apod.) nesmí sklon podlahy překročit požadavky ČSN 26 9030. POZNÁMKA: V ČSN 26 9030:1998 platné v době vydání této normy je dovolen sklon nejvýše 0,9%.

Bylo doplněno ustanovení týkající se pochůzných střech, kde se upozorňuje, že tyto konstrukce musí splnit jak požadavky na podlahy, tak požadavky na střechy. 4.3.6  U pochůzných střech je třeba splnit požadavky příslušných norem, zejména ČSN 73 1901. POZNÁMKA 1: Pokud je třeba provést povrch pochozí podlahy ve sklonu, doporučuje se sklon ploch v rozmezí 1 % až 2 %. Při spodní hranici sklonu je v některých případech, pro dodržení požadavku odstavce 4.3.5, třeba požadovat přísnější požadavky na místní rovinnost povrchu, než je uvedeno v článku 4.4. POZNÁMKA 2: Dlažbu, bez provedení speciálních hydroizolačních opatření podle ČSN P 73 0600, není možno považovat za vodotěsnou vrstvu.

A byla doplněna poznámka upozorňující na specifickou problematiku dlažeb z velkoformátových prvků. POZNÁMKA: Odchylky geometrických parametrů (např. rovinnost ploch prvků, přímost hran prvků apod.) některých stavebních výrobků pro podlahy (např. dlaždice velmi velkých formátů) jsou větší, než požadavky na místní rovinnost. Při použití těchto výrobků je třeba buď v návrhu podlahy definovat odlišné požadavky na místní rovinnost nášlapné vrstvy (méně přísné), nebo počítat s větší pracností pokládky na přetřídění a vhodné sestavení výrobků.

Rozměrová stálost 4.7  Rozměrová stálost Podlahové vrstvy nesmí po dobu své životnosti vykazovat výrazné rozměrové změny. Povolené odchylky stanoví příslušné normy výrobků a projektová dokumentace objektu. 4.7  Rozměrová stálost Návrh podlahy musí počítat s objemovými změnami použitých materiálů spojených např. s tvorbou mikrostruktury materiálu, se změnami vlhkosti a teploty. POZNÁMKA: U betonu (s max. zrnem kameniva 22 mm) se uvažuje konečná hodnota objemové změny – smrštění hodnotou 0,7 mm/m. U cementových potěrů a mazanin (s max. zrnem kameniva 4-8 mm) hodnotou v rozmezí 1-3 mm/m.

Původní formulace, ač pocházela již z textu z roku 1994, neodpovídala reálnému chování např. dřeva, materiálů na bázi dřeva, či materiálů na bázi cementu, které vykazují výrazné objemové změny.

Požadovaná pevnostní třída betonu u průmyslových podlah Odstavec byl přeformulován tak, aby byl zohledněn nový stupeň vlivu prostředí XM (obrus) definovaný ve změně Z3 EN 206-1. 4.8.2  Pro průmyslové podlahy se požaduje, aby kvalita podkladní nebo přímo pojížděné vrstvy odpovídala nejméně pevnostní třídě C20/25 podle ČSN EN 206-1, případně pevnostní třídě, která byla stanovena statickým výpočtem. Provádění a hodnocení betonových vrstev se provádí podle ustanovení ČSN EN 206-1.

13

N O R MA

21 / 2012

4.8.2  Pro průmyslové podlahy se požaduje, aby kvalita podkladní vrstvy odpovídala nejméně pevnostní třídě C20/25 podle ČSN EN 206-1, případně pevnostní třídě, která byla stanovena statickým výpočtem. Pro přímo pojížděné vrstvy (bez povrchové vrstvy tvořené minerálním vsypem) musí kvalita betonu odpovídat požadavkům příslušného stupně vlivu prostředí XM podle ČSN EN 206-1. Provádění a hodnocení betonových vrstev se provádí podle ustanovení ČSN EN 206-1. POZNÁMKA: Stupně vlivu prostředí XM (koroze vlivem mechanického působení) byly do ČSN EN 206-1 zavedeny změnou Z3 z dubna 2008.

Pevnost v tahu povrchových vrstev potěru Tato problematika byla diskutována na konferenci v  loňském roce. Na základě této diskuse byla podrobně specifikována doporučená hodnota pevnosti v tahu povrchových vrstev. Text vlastního odstavce 4.8.3 zůstal beze změny. 4.8.3  Požadavky na pevnost v tahu povrchových vrstev podkladu musí být stanoveny v návrhu podlahy podle typu nášlapné vrstvy a intenzity vnějšího zatížení.

POZNÁMKA: Minimální hodnota pevnosti v tahu povrchových vrstev pod nášlapnou vrstvou je v případě nepojížděných podlah 1,25 MPa. POZNÁMKA 1: Například německý spolek BEB Bundesverband Estrich und Belag e.V. ve svém dokumentu Oberflächenzug- und Haftzugfestigkeit von Fußböden – Allgemeines, Prüfung, Einflüsse, Beurteilung doporučuje následující hodnoty: Pevnost v tahu povrchových vrstev potěrů a) pod keramický a kamenný obklad

Pevnost v tahu povrchových vrstev betonu



- nepojížděné povrchy 0,5 MPa

a) pod přikotvený cementový potěr



- pojížděné povrchy

1,0 MPa



- nepojížděný

1,0 MPa

b) pod textilní krytiny

0,5 MPa



- pojížděný

1,5 MPa



0,8 MPa

b) pod magnesitové potěry

- v kancelářích

0,8 MPa

c) pod plastové krytiny

c) pod polymerní vrstvy



- nepojížděné povrchy 0,8 MPa



- nepojížděné

1,0 MPa



- v kancelářích



- pojížděné

1,5 MPa

1,0 MPa

d) pod polymerní vrstvy

Soudržnost kotvených potěrů s podkladem



- nepojížděné povrchy 1,0 MPa



- pojížděné povrchy

a) uvnitř budov, bez teplotního namáhání, po dosažení rovnovážné vlhkosti

1,5 MPa

e) pod parkety

1,0 MPa

f) pod dřevěnou dlažbu

1,2 MPa



- nepojížděné

0,5 MPa



- pojížděné

0,8 MPa

b) v exterieru, po vyschnutí

1,0 MPa

POZNÁMKA 2: Požadovanou pevnost v tahu povrchových vrstev materiálu potěru je třeba ve specifikaci materiálu potěru uvést (viz ČSN EN 13813).

Problematika působení vody a vlhkosti V roce 2011 probíhala revize normy pro garáže, kde jsme se podíleli na formulaci požadavků na podlahy. Tyto požadavky jsme pak včlenili i do ČSN 74 4505. 4.12.1  V případech, kdy by přijímání vlhkosti nebo vody podlahou mohlo být na závadu, navrhne se jeho omezení, popř. vyloučení.

14

N O R MA

21 / 2012

4.12.1  V případech, kdy je podlaha vystavená působení provozní či srážkové vody, musí být podlahové souvrství vodotěsné a nesmí umožnit vnikání vlhkosti do ostatních konstrukcí nebo pronikání do nižších podlaží. Vodotěsná vrstva musí být vytažena na všechny prostupující konstrukce (stěny, sloupy apod.) do výšky alespoň 0,1m nad povrch podlahy. Napojení podlahy na tyto konstrukce musí být vodotěsné. Zachycená voda se odstraňuje buď vyspádováním podlahy do odvodňovacího systému, nebo vysátím při úklidu, popř. je na podlaze ponechána, aby se odpařila. POZNÁMKA 1: U hromadných garáží se doporučuje vyspádování podlahy a odvodnění. V případě, že se předpokládá odstraňování vnesené vody jejím vysáváním, je třeba počítat s pravidelným až průběžným provozem průmyslového vysavače v obdobích, kdy je na vozovkách sněhová pokrývka. Odstraňování vody jejím odsáváním se nedoporučuje u hromadných garáží s dlouhodobým parkováním vozidel (např. bytové domy) z důvodu možnosti hromadění vody pod dlouhodobě zaparkovanými vozidly. V zimních měsících je u hromadných garáží odpařování vody obvykle nedostatečně účinné, zejména v uzavřených objektech. POZNÁMKA 2  Pokud je hydroizolační vrstva tvořena nátěrovým nebo stěrkovým systémem přímo na železobetonové desce, musí tento systém mít takovou tažnost, aby byl schopen překlenout pohyb v trhlinách desky, vznikající od smršťování a dotvarování betonu, nebo od teplotní dilatace desky. POZNÁMKA 3  Potěry na bázi síranu vápenatého nejsou určeny do prostorů, kde mohou být vystaveny dlouhodobému působení vody či vlhkosti.

Skluznost Kapitola týkající se tohoto parametru byla významně přeformulována tak, aby byly jednoznačně specifikovány požadavky na podlahy, které mohou být při užívání mokré (např. terasy, balkóny, okolí bazénů apod. 4.17  Skluznost Chůze, sportovní činnost nebo doprava vyžaduje u nášlapné vrstvy bezpečnost proti skluzu. Skluznost se může měnit s vlhkostí a se znečištěním nášlapné vrstvy. Proto je nezbytné uvážit vhodnost nášlapné vrstvy i z tohoto hlediska. Aby se předešlo pádům následkem zakopnutí a uklouznutí, musí mít stavba v komunikačních oblastech rovný povrch bez náhlých malých nerovností, změn skluznosti nebo malých překážek s následujícími požadavky: Podlahy všech bytových a pobytových místností musí mít protiskluzovou úpravu povrchu odpovídající normovým hodnotám. Pokud tyto normové hodnoty nejsou uvedeny, musí být kritéria protiskluznosti u podlah všech bytových a pobytových místností následující: součinitel smykového tření nejméně 0,3 nebo hodnoty výkyvu kyvadla nejméně 30, nebo úhel kluzu nejméně 6 °. Kritéria protiskluznosti jsou u částí staveb užívaných veřejností, včetně pasáží a krytých průchodů, a částí staveb uvedených ve zvláštním právním předpise následující: součinitel smykového tření nejméně 0,5 nebo hodnota výkyvu kyvadla nejméně 40, nebo úhel kluzu nejméně 10.° 4.17  Skluznost 4.17.1  Obecně Chůze, sportovní činnost nebo doprava vyžaduje u nášlapné vrstvy bezpečnost proti skluzu. Skluznost se může měnit s vlhkostí a se znečištěním nášlapné vrstvy. Proto je nezbytné uvážit vhodnost nášlapné vrstvy i z tohoto hlediska. Aby se předešlo pádům následkem zakopnutí a uklouznutí, musí mít stavba v komunikačních oblastech rovný povrch bez náhlých malých nerovností, změn skluznosti nebo malých překážek s požadavky podle následujících článků.

15

N O R MA

21 / 2012

4.17.2  Podlahy bytových a pobytových místností Podlahy všech bytových a pobytových místností musí mít protiskluzovou úpravu povrchu odpovídající hodnotám uvedeným v tomto odstavci. Do této kategorie patří i soukromé terasy, balkóny, lodžie apod. V případě, že podlaha není krytá před deštěm, musí být požadavky splněny i při mokrém povrchu. – součinitel smykového tření nejméně 0,3 nebo – hodnoty výkyvu kyvadla nejméně 30, nebo – úhel kluzu nejméně 6 °. 4.17.3  Podlahy a povrch pochozích ploch částí staveb užívaných veřejností Kritéria protiskluznosti jsou u  částí staveb užívaných veřejností, včetně pasáží a krytých průchodů, a částí staveb uvedených v právním předpisu následující: – součinitel smykového tření nejméně 0,5 nebo – hodnota výkyvu kyvadla nejméně 40, nebo – úhel kluzu nejméně 10.° Do této kategorie patří i veřejné terasy, balkóny, lodžie apod. V případě, že tyto povrchy nejsou kryté před deštěm, musí být požadavky splněny i při mokrém povrchu. Kritéria protiskluznosti jsou u částí staveb užívaných veřejností, kde je možno stát nebo chodit bosýma nohama za mokra (např. ochozy okolo bazénů, sprchy, dna v neplaveckých bazénech s hloubkou větší než 80 cm, dna v neplaveckých bazénech s vlnobitím, schody vedoucí do vody max. 1 m široké opatřené oboustrannými madly, schody mimo bazény), následující: – úhel kluzu nejméně 18° Povrchy podlah, kde je možno stát nebo chodit bosýma nohama za mokra a které nemohou být zkoušeny metodou úhlu kluzu, musí vykazovat hodnotu výkyvu kyvadla za mokra nejméně 45.

Celou normu najdete na www.unmz.cz

16

N O R MA

21 / 2012

21 / 2012

17