Přehled zpráv. Svatba prince Williama ČRo Rádio Česko ~ str. 01 ~ 13:08 Rozhovor na aktuální téma

Přehled zpráv VEŘEJNÉ ZAKÁZKY POD LUPOU .......................................................................................................................7 5.4.2011 Parlamentní listy ~ str. 34 ~ Projekt VĚRA VORTELOVÁ

Desáté výročí takzvané televizní krize.................................................................................................................8 29.4.2011 ČRo 6 ~ str. 01 ~ 20:10 Média v postmoderním světě

Svatba prince Williama........................................................................................................................................19 29.4.2011 ČRo Rádio Česko ~ str. 01 ~ 13:08 Rozhovor na aktuální téma

ZÁRUBA je záruka ...............................................................................................................................................22 26.4.2011 Tv Pohoda ~ str. 07 ~ Rozhovor Josef Louda

Vládní krize dostoupila vrcholu..........................................................................................................................23 15.4.2011 ČRo 6 ~ str. 01 ~ 22:10 Studio STOP

Současná vládní krize obrátila pozornost veřejnosti k fungování politické scény ......................................26 12.4.2011 ČRo 6 ~ str. 01 ~ 22:10 Studio STOP

Francouzské síly zadržely dosavadního prezidenta Pobřeží slonoviny Laurenta Gbagba .........................35 12.4.2011 ČRo Rádio Česko ~ str. 01 ~ 08:16 Událost dne

Kauza VV očima politologa.................................................................................................................................36 7.4.2011 ČT 24 ~ str. 09 ~ 05:59 Studio 6

Soud s Berlusconim ............................................................................................................................................38 6.4.2011 ČT 24 ~ str. 02 ~ 05:59 Studio 6

Mystifikátorů v české politice přibývá ...............................................................................................................38 4.4.2011 ČRo 1 - Radiožurnál ~ str. 02 ~ 21:05 Stalo se dnes

Boj o prezidentský palác.....................................................................................................................................41 1.4.2011 ČT 24 ~ str. 09 ~ 22:00 Události, komentáře

průmysl .................................................................................................................................................................43 14.4.2011 Železničář ~ str. 05 ~ Provoz a zahraničí (rub, mn)

Lidé a podniky......................................................................................................................................................44 4.4.2011 Euro ~ str. 22 ~ Lidé a podniky Naďa Kubalíková

Plné znění zpráv

1 © 2011 NEWTON Media, a.s. www.newtonmedia.cz

Marketingová komunikace – elixír pro váš byznys ..........................................................................................46 4.4.2011 Komora.cz ~ str. 14 ~ Můj obor - téma měsíce

V nouzi poznáš profíka........................................................................................................................................47 4.4.2011 Komora.cz ~ str. 16 ~ Můj obor KATEŘINA BÁRTOVÁ

Odmítám stepovat v montérkách .......................................................................................................................48 9.4.2011 Moje rodina ~ str. 04 ~ Návštěva u Markéty Fialové DANIELA KUPSOVÁ

Na vzdálenosti záleží ...........................................................................................................................................51 26.4.2011 Fresh marketing ~ str. 28 ~ Komentáře Petr Majerik

Češi jsou třetí nejlepší manažeři na světě, vyhráli Slováci .............................................................................51 17.4.2011 businessworld.cz, kariera.iHNed.cz, businessworld.cz ~ str. 00 ~ redakce

Diplomacie minulostí?.........................................................................................................................................52 11.4.2011 Mezinárodní politika ~ str. 38 ~ Volná tribuna Lenka Soukupová

Akční plán pro Rusko ..........................................................................................................................................53 9.4.2011 businessinfo.cz ~ str. 00 ~ Rusko Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO)

Případ Bárta a ABL: Mediální rozumbradové opět útočí na MF DNES (Redakční blog) ..............................55 10.4.2011 idnes.cz - blog ~ str. 00 ~ + ceska-media.cz

MfD se brání proti mediálním rozumbradům ....................................................................................................57 10.4.2011 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Zprávy jas

Vysoké školy nehodlají zohledňovat výsledky státních maturit.....................................................................60 2.4.2011 reflex.cz ~ str. 00 ~ Politika

Britové připravují novelu zákona o nástupnictví. Ve prospěch žen ...............................................................61 29.4.2011 zpravy.rozhlas.cz ~ str. 00 ~ evropa Ondřej Bouda,Mariana Zapotilová

Ministerstvo financí: Ekonomika vzroste letos o dvě procenta, příští rok o 2,8 %.......................................62 28.4.2011 Hospodářské noviny ~ str. 17 ~ Česko čtk

Hrozbou je neschopnost vládnout.....................................................................................................................63 28.4.2011 Lidové noviny ~ str. 13 ~ Diskuse

Průzkum MF: Česko letos poroste o dvě procenta ..........................................................................................63 28.4.2011 Právo ~ str. 17 ~ Trhy & ekonomika Vlastní zpráva



TISKOVÁ ZPRÁVA: Tisková zpráva ke konferenci „Potřebnost mediální výchovy v ČR“ ..........................64 27.4.2011 ceska-media.cz ~ str. 00 ~ Média-Tiskové zprávy Tisková zpráva Centrum mediálního vzdělávání - Renata Kasalová (pd)

Česká ekonomika letos poroste dvouprocentním tempem ............................................................................66 27.4.2011 ct24.cz ~ str. 00 ~ Ekonomika ČT24

Průzkum MF: Ekonomika letos poroste o 2 pct, příští rok o 2,8 pct ..............................................................66 27.4.2011 finance.cz ~ str. 00 ~ Financninoviny.cz

Senát schválil větší využití elektronických peněz............................................................................................67 27.4.2011 financninoviny.cz ~ str. 00 ~ Zpravodajství ČTK

DNES OČEKÁVÁME.............................................................................................................................................68 26.4.2011 ceska-media.cz ~ str. 00 ~ Média-Stalo se Vlastní zpráva ČM, (mai)

Češi jsou třetí nejlepší manažeři na světě ........................................................................................................68 22.4.2011 marketingovenoviny.cz ~ str. 00 ~ Obchod --

Důchodová reforma – jak dál? ...........................................................................................................................69 19.4.2011 webreporter.cz ~ str. 00 ~ Ekonomika Magdalena Straková, VŠFS

Světová banka: drahé jídlo a vysoká nezaměstnanost mohou způsobit další krizi .....................................69 18.4.2011 ČRo - rádio Česko.cz ~ str. 00 ~ exkluzivne Roman Chlupatý,Lukáš Vincourek

VŠFS: Důchodová reforma – jak dál?................................................................................................................70 18.4.2011 opojisteni.cz ~ str. 00 ~ Kurzy a semináře VŠFS

Světová banka: drahé jídlo a vysoká nezaměstnanost mohou způsobit další krizi .....................................70 18.4.2011 zpravy.rozhlas.cz ~ str. 00 ~ svetovaekonomika Roman Chlupatý,Lukáš Vincourek

PR Impulsu bude mít na starosti moderátorka Stříbrská ................................................................................71 15.4.2011 MaM.cz ~ str. 00 ~ mam.ihned.cz Zuzana Kartáková

České vzdělávání a zdravý rozum......................................................................................................................71 15.4.2011 Právo ~ str. 13 ~ Studium Tereza Rábová, Ondřej Hník

Koaliční partneři jsou schopni všeho, jen ne spolu vládnout ........................................................................73 15.4.2011 reflex.cz ~ str. 00 ~ Politika

Lucie redlová S tátou v pohodě .........................................................................................................................74 14.4.2011 Instinkt ~ str. 40 ~ Rozhovor MILOŠ KOZUMPLÍK



Objednejte si newsletter Médiáře, týdenní souhrn dění v médiích a marketingu .........................................77 14.4.2011 mediar.cz ~ str. 00 ~ Články Ondřej Aust

Lidé ve firmách: Walter Deppeler prezidentem ACER pro oblast EMEA .......................................................78 13.4.2011 itbiz.cz ~ str. 00 ~ ITbiz.cz

Politologové: Vládní krize bere koalici voliče, opozice na tom ale nevydělá ................................................79 13.4.2011 zpravy.iDNES.cz ~ str. 00 ~ Zprávy / Domácí iDNES.cz, Barbora Říhová

Gbagba by měl čekat soud, Ouattaru oficiální jmenování...............................................................................80 12.4.2011 ČRo - rádio Česko.cz +zprávy.rozhlas.cz ~ str. 00 ~ exkluzivne Tomáš Pavlíček,Michal Šenk

Rok od Smolensku: Poláci a Rusové jsou si blíž .............................................................................................81 12.4.2011 Mladá fronta DNES ~ str. 11 ~ Názory Karel Svoboda

VIDEO: Věřte, nevěřte: Aprílové žertíky.............................................................................................................81 11.4.2011 ceska-media.cz ~ str. 00 ~ Média-Hydepark Kateřina Šťovíčková

AUDIO: Média v postmoderním světě: Média veřejné služby - konference v Ostravě .................................82 11.4.2011 ceska-media.cz ~ str. 00 ~ Média-Hydepark Kateřina Šťovíčková

Marketingová komunikace - elixír pro váš byznys ...........................................................................................83 7.4.2011 businessinfo.cz ~ str. 00 ~ Management MSP Hospodářská komora ČR (HK ČR)

Kam kráčí veřejnoprávní média? .......................................................................................................................85 7.4.2011 ct24.cz ~ str. 00 ~ Média roh

Univerzita Karlova si připomněla 663. výročí svého založení a 100 let od působení Alberta Einsteina v Praze......................................................................................................................................................................86 7.4.2011 finance.cz ~ str. 00 ~ Univerzita Karlova

MÉDIA: ČT24.cz: Kam kráčí veřejnoprávní média?..........................................................................................87 6.4.2011 ceska-media.cz ~ str. 00 ~ Média-Stalo se Publikováno na serveru www.ct24.cz dne 6.4.2011, autor: roh, (mai)

MÉDIA: Veřejnoprávní média v novém desetiletí – čas na privatizaci ? ........................................................88 6.4.2011 ceska-media.cz ~ str. 00 ~ Média-Stalo se Vlastní zpráva ČM (rh)

Děti jsou na internetu hlavně kvůli hudbě a hrám, pětina denně chatuje......................................................89 6.4.2011 novinky.cz ~ str. 00 ~ Domácí Jiří Vavroň

80 procent dětí je na internetu hlavně kvůli hudbě a hrám .............................................................................90 6.4.2011 Právo ~ str. 01 ~ Titulní strana Jiří Vavroň



MÉDIA: Hvíždalova nová kniha je o krizi médií a vzpourách žurnalistiky .....................................................90 5.4.2011 ceska-media.cz ~ str. 00 ~ Média-Stalo se ČTK, autor: kli, pba, (BoJ)

TISKOVÁ ZPRÁVA: Veřejnoprávní média v novém desetiletí – čas na privatizaci?.....................................91 5.4.2011 ceska-media.cz ~ str. 00 ~ Média-Tiskové zprávy Tisková zpráva České televize - Jolanda Pilařová, (ls)

Novou tiskovou mluvčí Škody Transportation je Lubomíra Černá ................................................................91 5.4.2011 iHNed.cz ~ str. 00 ~ Ekonomika.iHNed.cz + FinWeb.cz

Kam po škole? Udělat si doktorát......................................................................................................................92 5.4.2011 Lidové noviny ~ str. 28 ~ Akademie

Daňová reforma: na co se připravit v letech 2012 a 2013................................................................................98 5.4.2011 Mladá fronta DNES ~ str. 04 ~ Ekonomika - peníze

Redaktor Respektu: Měl jsem se Škárkou čtvrtou schůzku. Věděl, že to otiskneme.................................102 5.4.2011 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Zprávy Olga Böhmová

Jednotky OSN pomohly povstalcům dobýt Abidžan .....................................................................................103 5.4.2011 zpravy.rozhlas.cz ~ str. 00 ~ afrika Ondřej Bouda,Jan Piroch,Lenka Buriánková,Tomáš Pavlíček,Eva Presová

Podle Respektu Škárkovo tvrzení o mystifikaci nemá logiku .......................................................................104 4.4.2011 zpravy.rozhlas.cz ~ str. 00 ~ politika Veronika Sedláčková,Lenka Rafaelová

V čele Kazachstánu zůstává Nursultan Nazarbajev .......................................................................................105 4.4.2011 zpravy.rozhlas.cz ~ str. 00 ~ asieaustralie Roman Chlupatý,Jan Piroch,Martina Hanáčková

Korupce zvyšuje riziko podnikání a odrazuje investory................................................................................105 26.4.2011 Finanční management ~ str. 44 ~ Trendy - řízení rizik Aleš Pachmann

Znovu hrdý Všehrd ............................................................................................................................................108 14.4.2011 PRÁVO & BYZNYS ~ str. 50 ~ Publicistika - spolky Adam Vojtěch a Vít Straňák

Larisa koučuje: Jak (pro)dávat více.................................................................................................................110 22.4.2011 e15.cz ~ str. 00 ~ Speciál

Francie nám může být dobrým příkladem.......................................................................................................112 16.4.2011 Havlíčkobrodský deník, Jihlavský deník, Pelhřimovský deník, Třebíčský deník, Žďárský deník ~ str. 07 ~ Publicistika MICHAL VÍTŮ

Eurozóně už dochází chuť platit dluhy za jiné................................................................................................115 22.4.2011 Hospodářské noviny ~ str. 09 ~ Rozhovor Plné znění zpráv


Julie Hrstková

Studenti ON THE ROAD ....................................................................................................................................118 7.4.2011 Instinkt ~ str. 40 ~ Styl Jana Šafaříková

Jak (pro)dávat více ............................................................................................................................................121 21.4.2011 Strategie ~ str. 88 ~ Vzdělávání Karel Troška

NEDĚLNÍ VIDEOROZHOVOR: Zdeněk Šámal: Jedna fungující zpravodajská televize pro náš trh stačí .123 11.4.2011 ceska-media.cz ~ str. 00 ~ Média-Extra Česká média

O sázení cibule, Jeruzalémě i chuti na svíčkovou .........................................................................................126 2.4.2011 Bruntálský a krnovský deník, Frýdecko-místecký a třinecký deník, Havířovský deník, Karvinský deník, Moravskoslezský deník, Novojičínský deník, Opavský a hlučínský deník ~ str. 02 ~ Z vašeho okolí HANA POREBSKÁ

Debakl v Zátoce sviní dodnes ovlivňuje kubánsko-americké vztahy...........................................................130 13.4.2011 zpravy.rozhlas.cz ~ str. 00 ~ amerika Vít Pohanka

Michal Horáček: Myslím, že žiji bujarý život ...................................................................................................133 8.4.2011 nova.cz ~ str. 00 ~ Doma.cz/Novinky/Celebrity

Češi a Němci za první republiky.......................................................................................................................138 21.4.2011 ct24.cz ~ str. 00 ~ Historie.cs (eu) ČT24

Veřejnoprávní média v novém desetiletí, čas na privatizaci - konference v Ostravě .................................144 8.4.2011 ČRo 6 ~ str. 01 ~ 20:10 Média v postmoderním světě



Plné znění zpráv VEŘEJNÉ ZAKÁZKY POD LUPOU 5.4.2011

Parlamentní listy str. 34 VĚRA VORTELOVÁ

Projekt

Nejslabšími místy zadávání veřejných zakázek jsou systém provádění a kontrola. Relativně levné a spolehlivé řešení nabízí projekt zIndex.cz. O jeho prvních praktických přínosech jsme si povídali s jeho tvůrci Janou Chvalkovskou, Jiřím Skuhrovcem a Petrem Janským. VEŘEJNÉ ZAKÁZKY NA ČESKÝCH MINISTERSTVECH ZADANÉ V LETECH 2006-2010 * 67 % z celkových prostředků (cca 340 miliard korun), které vynaložila ministerstva na nákupy (neinvestiční a investiční), neprošlo Informačním systémem veřejných zakázek * Pouze o 19 % nákupů se skutečně soutěžilo v tomto systému * 14 % z celkových nákupů bylo ministerstvy zadáno jako tzv. jednohubky (tj. zakázky se stejným počtem uchazečů jako vítězů, zpravidla s jedním) - za sledované období jde o 48 miliard korun * Kde jste se inspirovali? Vycházíme z doporučených pravidel pro zadávání veřejných zakázek (VZ) uvedených v protikorupčních manuálech OECD, ministerstva pro místní rozvoj (MMR) a Transparency International (TI). Všechna data přebíráme pomocí webových robotů z veřejných databází a spolupracujeme se společností Czech Credit Bureau, která se na sběr a vyhodnocování finančních údajů z privátního sektoru a obcí specializuje. Naší výhodou je fakt, že při práci na zIndexu se obejdeme bez součinnosti zadavatelů VZ. Pokud je nám známo, tak podobný projekt zatím nikde na světě neexistuje. * Co je vaším cílem? Poskytnout zájemcům z kontrolních orgánů, státních zastupitelství, policie a především z řad občanů komplexní a přehlednou databázi dat o veřejných zakázkách, která umožní srovnání zadavatelské praxe jednotlivých zadavatelů. Podle našeho názoru je nejspolehlivějším a nejlevnějším dozorovým orgánem veřejnost. Na našem internetovém portálu budeme publikovat případy výběrových řízení veřejné a státní správy, které neodpovídají principům mezinárodně identifikované dobré praxe. Prvním příkladem v našem seriálu neprůhledných zakázek je tendr Institutu klinické a experimentální medicíny na nákup zdravotnického materiálu za 437 milionů korun, v němž zvítězila firma Kardio Port. * Každá firma či živnostník, nechtějí-li zkrachovat, mají přehled o svých výdajích. Jak je tomu u veřejných výdajů? Všichni se zmiňují pouze o odhadech. Objem veřejných zakázek například na rok 2008 odhaduje MMR na 648 miliard korun, TI na 509 mld. korun a podle docenta Jana Pavla z VŠE tvoří každoročně 17,5 procenta HDP. Rozdíl v odhadech tedy představuje zhruba jeden státní deficit. Takže o tom, jak se hospodaří s veřejnými prostředky, nemáme jasnější představu ani my, daňoví poplatníci, ale dokonce ani stát. * Na vašich webových stránkách připomínkujete návrh novely zákona o veřejných zakázkách, ale podrobnosti budou upraveny až prováděcím předpisem. Je již znám? Není, ale v hrubých rysech by měl existovat ještě před schválením normy. Jak mohou autoři předlohy vyhodnotit dopady novely již nyní, když se ve veřejných zakázkách ďábel skrývá v detailech? Proto doufáme, že MMR předloží k veřejné diskusi rovněž návrh prováděcí vyhlášky. * O významných zakázkách ministerstev a jejich příspěvkových organizací nad 300 milionů korun by měla rozhodovat hodnoticí komise jmenovaná vládou. Pokryje svou kompetencí všechny státní veřejné zakázky nad tímto limitem?



Také na to jsme upozornili. Podle našich výpočtů půjde řádově jen o třetinu této kategorie zakázek, daleko víc jich bude v obcích, jiných příspěvkových organizacích a na státních fondech, což jsou subjekty, které pod pravomoc komise nespadají. * Ale hodnoticí komisi na zmíněnou zakázku IKEM přece jmenovala vláda? Přesto ji nelze označit jako příklad dobré praxe? Ano, to je pravda. Nově by se však měli do sestavy komise někteří členové losovat. Problém však spočívá v tom, že by mělo jít pouze o jednoho odborníka z celkem devíti členů navržených zadavatelem. Je otázka, zda se jednotlivci i při nejlepší vůli může podařit případné problematické rozhodnutí zvrátit. Přišlo by nám efektivnější, kdyby se náhodně vybírala větší část komise. Cílem je poskytnout zájemcům z kontrolních orgánů, státních zastupitelství, policie a především z řad občanů komplexní a přehlednou databázi dat o veřejných zakázkách. Foto autor| FOTO PAVLÍNA RÁSLOVÁ Foto popis| PhDr. Ing. Jiří Skuhrovec, ekonom a informatik, absolvent FSV UK a FJFI ČVUT Foto popis| PhDr. Mgr. Jana Chvalkovská, ekonomka a právnička (FSV UK a PF UK) Foto popis| Petr Janský, M. Sc., ekonom, absolvent FSV UK a University of Oxford Foto popis| Ekonomové, doktorandi a přednášející Institutu ekonomických studií FSV UK se stážemi na zahraničních univerzitách, spolupracovníci NERV. O autorovi| TEXT VĚRA VORTELOVÁ

Desáté výročí takzvané televizní krize 29.4.2011

ČRo 6

str. 01

20:10 Média v postmoderním světě

Václav ŽÁK, moderátor, šéfredaktor časopisu Listy -------------------Dobrý večer, vážení posluchači. Od mikrofonu pořadu Média v postmoderním světě vás dnes vítá šéfredaktor časopisu listy Václav Žák. Ani v tomto pořadu se nebudeme ptát zahraničních novinářů na dění v České republice, ale vrátíme se s mírným zpožděním k desátému výročí takzvané televizní krize. Do studia jsem proto dnes pozval Milana Šmída z fakulty sociálních věd, který se komentováním médií v České republice rozsáhle zabývá, a dále dva hosty, kteří byli přímými účastníky tehdejších událostí, popřípadě událostí, které ke krizi vedly, Antonína Dekoje, technika České televize a předsedu Nezávislé odborové organizace, a evangelického faráře Miloše Rejchrta, který byl členem jak Poslaneckou sněmovnou odvolané rady Jana Jiráka, tak následné rady pana Miroslava Mareše, která krizi odstartovala. Televizní krize se běžně líčí jako pokus stran takzvané opoziční smlouvy, tedy ODS a sociální demokracie, ovládnout veřejnoprávní televizi. Milan Šmíd napsal pro server Mediář.cz předčasem článek, z čehož závěru vyjímám: "Bohužel, jak už to s dějinami často bývá, ze složitých procesů se postupem času stávají zjednodušené mýty, které přetrvávají a někdy zcela překrývají původní realitu a konkrétní fakta. A tak asi nezbývá, než se smířit s tím, že veřejné mínění bude i nadále vnímat televizí krizi zimy 2000 až 2001 jako Spacákovu evoluci pravdu láskařů, hájících své zájmy ve veřejnoprávním médiu proti politiků opo smlouvy snažícím se tato média ovládnout. Přitom všechno bylo ještě trochu jinak. Podle mého názoru kus pravdy i dobré úmysly byly na té i na oné straně stejně jako drobné podrazy a protlačování vlastních partikulárních zájmů. Tato nepříliš šťastná epizoda v české televizní historii však měla i své kladné stránky. Masové demonstrace v Praze na podporu stávky zaměstnanců České televize, jakkoli nebyly prosty prvků manipulace ze strany stávkujících, se staly důkazem, že nikoli nevýznamná část veřejnosti přijala koncept České televize jako nezávislého vysílatele veřejné služby za svůj a že byla ochotna ho hájit a ostře se postavit proti jakémukoli politickému vměšování do činnosti České televize, ať už hrozba tohoto vměšování byla skutečná nebo jenom zdánlivá." Milan Šmíd podle mého názoru ukazuje správně, že televizní krizi předcházel proces, bez něhož se události nedají dobře pochopit. Projděme si proto stručně předchozí historii České televize. Začněme na sklonku komunistického režimu. Jak byla řízená Čekoslovenská televize? Plné znění zpráv


Byl to státní orgán, měla nějaké prvky veřejnoprávnosti, měla svoji autonomii, nebo byla čistě převodní pákou režimu? Zeptal bych se Milana Šmída. Milan ŠMÍD, Fakulta sociálních věd -------------------Československá televize byla takovou paradoxní organizací, protože ona oficiálně spadala pod předsednictvo vlády. Měla dokonce svoji stránku ve státním rozpočtu. Byla teda de facto státní organizací, ale bezprostředně byla naprosto plně řízena a kontrolována oddělením ÚV KSČ. V podstatě ta vláda se zajímala o televizi jenom v době rozpočtu a v době investic. Jinak všechno od roku 1970, teda od té doby normalizace, bylo všechno kontrolováno tehdy oddělením ÚV KSČ, od obsazení tedy nomenklaturních funkcí, až po schvalování ideově tématických plánů, až po vlastně ty týdenní brífinky, které hodnotily zpravodajství a ukládaly úkoly zpravodajství. Takže ona to byla spíš taková oficiálně státní instituce, ale svým způsobem hlásná trouba tedy vedoucí strany, tedy té komunistické strany. Václav ŽÁK, moderátor, šéfredaktor časopisu Listy -------------------To znamená například o tom, jaké se budou točit seriály a jaká bude dotace časová pro pořady. To dělalo ÚV KSČ? Milan ŠMÍD, Fakulta sociálních věd -------------------To se dělalo tak, že se sestavoval ideově tématický plán na příští rok a ten se schvaloval na ÚV KSČ. Jestliže byly nějaké připomínky, samozřejmě ten plán vznikal uvnitř Československé televize, ale to schvalování probíhalo na úrovni ÚV KSČ. Václav ŽÁK, moderátor, šéfredaktor časopisu Listy -------------------Ta autonomie Slovenské televize existovala nějaká, nebo to patřilo všecko? Milan ŠMÍD, Fakulta sociálních věd -------------------To byl veliký problém, protože je paradoxem, že ačkoliv od 1. ledna roku 1969 jsme měli federální stát, tak v podstatě co se týče masmédií, k federalizaci nedošlo. Naopak se prosadilo centrální řízení a vlastně Bratislava byla plně podřízena tedy Praze svým způsobem i v programovém plánování. Když tam něco vymysleli, vyrobili, museli přijít do Prahy, tady se to schvalovalo. Takže ta autonomie Slovenska byla velice malá. Vlastně to se řešilo až po roce 89, kdy se tedy rozdělil druhý program na dva nezávislé okruhy, ale já nechci jít do detailů, to by byla dlouhá řeč. Václav ŽÁK, moderátor, šéfredaktor časopisu Listy -------------------Ne, ne, jenom mě zajímalo, jestli prostě si Komunistická strana Slovenska vydobyla nějakou autonomii v řízení médií? Ne. Milan ŠMÍD, Fakulta sociálních věd -------------------Nikoliv, ne, jedině, když, pamatuji si, že když bylo jakési 15. plénum, nevím, proč si to pamatuji, že to bylo 15. plénum, někdy v 80. Letech, tak tehdy jako Bilak prosadil, že Slováci dostali o něco větší autonomii v programování druhého programu, protože do té doby nesměli programovat svůj druhý program zvlášť, s výjimkou tedy dětských pořadů, které byly nasazovány tedy ve své verzi, a s výjimkou svátků, to znamená Vánoc. Jinak muselo se poslouchat tedy to, co se rozhodovalo v Praze, potažmo teda na baráku, na ÚV KSČ. A vlastně tehdy Slováci protestovali a ten Bilak nějak, to ideologické, jmenovalo se to Ideologické plány, ale nic nevyřešilo. Ale víceméně výsledek z toho byl, že dostali Slováci více autonomie, co se týče programování druhého programu, ale... nejmenovaný host -------------------Jestli můžu takovou spíš humornou glosu. Ono to přesně zrcadlilo jakýsi kulhavý model, který byl ve státě zaveden, to znamená, byla Komunistická strana Československa a byla Komunistická strana Slovenska. Já si



pamatuji na to, jak přijel jednou přenosový vůz a tam měl napsáno Slovenská televízia a musel tam dopsat do Česko s velkým skřípěním zubů samozřejmě. Václav ŽÁK, moderátor, šéfredaktor časopisu Listy -------------------A jak to teda vypadalo po listopadu? Co se začalo v televizi dít po listopadu? nejmenovaný host -------------------Tak já jsem četl mnoho různého, jak říkal pan Werich, mnoho toho bylo napsáno, rozumného taky, ale málo toho bylo. Takže já bych řekl, že hlavní takovou, hlavní snahou nás obyčejných i zaměstnanců, kteří měli zájem, aby ta televize se konečně stala, přestala být hlásnou troubou a začala informovat objektivně o událostech, které se prostě v Praze konaly, nebo které se udály, tak jsme v podstatě se tak, dalo by se říct, vzbouřily a takzvané pověstné garáže směřovaly pouze k jednomu cíli, aby ta televize informovala o tom, co se děje, v čase a nikoliv se zpožděním, a pravdivě. Václav ŽÁK, moderátor, šéfredaktor časopisu Listy -------------------To znamená, že vzápětí v nějakých dohledných pár dnech po tom 17. listopadu se přestalo poslouchat ÚV a začala ta televize si do jisté míry dělat, co chce? nejmenovaný host -------------------Já nejsem zcela přesvědčen, že to bylo takhle snadné a jednoduché. My bychom si to bývali takto představovali samozřejmě. Že jsme se bouřili, to bylo jasný. Že bylo nádherný, když potom vyjel přenosový vůz ven na Václavské náměstí a tam lidi se rozestupovali, pomalu jako kdyby jela nějaká záchranka, a tleskali, to jsou ty okamžiky, které člověku zvlhnou oko a pamatuje si to. Na druhou stranu si myslím, že to byly momenty, který měly být naprosto normální, že ta televize měla informovat o tom, co se děje. Václav ŽÁK, moderátor, šéfredaktor časopisu Listy -------------------Teď přicházejí první dva roky, ve kterých se vytváří mediální legislativa. A na základě doporučení Rady Evropy se připravují veřejnoprávní média a připravují se zákony, které braly takovou volnou inspiraci z německého modelu. Teď se zase zeptám Milana Šmída, jak hodnotí ten původní pokus napsat tu mediální legislativu, která byla do značné míry liberálnější v té době? Milan ŠMÍD, Fakulta sociálních věd -------------------Ona mediální legislativa počítala s tím, že tady budou věci některé fungovat a že lidé jsou slušní a hodní a že budou stále žít v tom počátečním, řekl bych, opojení, které jsme zažívali ty první dva roky, kdy skutečně člověk říkal - ni zisk, ni slávu, jenom aby bylo dobře. A ta mediální legislativa, já bych jenom řekl takovou zajímavost, která je specifická pro Československo, vlastně Českou republiku, že narozdíl od jiných postkomunistických států se nám podařilo odstátnit televizi dříve nežli v jiných státech, a to jenom díky tomu, že se rozpadlo Československo, protože když byl přijat kompetenční zákon, který umožnil teda Slovákům určitou autonomii v oblasti médií, oni okamžitě tehdy vyhlásili Slovenskou televizi jako nezávislou televizi, která se svým způsobem oddělila od Československé televize. Na to následoval zákon o Československé televizi, teda ze 7. listopadu roku 1991, aby byla symetrie. A vlastně od roku 1992 tady je ten zajímavý rok, kdy tady fungovaly tři televizní organizace, z nichž jedna byla státní, což byla Československá televize dotovaná státem, spravovala první program a spravovala pouze federální věci. A pak tady byla národní televize Česká, národní televize Slovenská a obě tyto televize už byly koncipovány jako na státu nezávislé subjekty, které měly vlastní příjem a které neměly závazky vůči státu. A právě tím, když se rozpadlo Československo a federální televize zanikla, tak náhle jsme tady od roku 1993 tedy měli vlastně jedinou televizi, která už byla nezávislá na státu, odstátněná. Což se například jako v Bulharsku, Rumunsku nebo Maďarsku, což trvalo ještě další léta. Václav ŽÁK, moderátor, šéfredaktor časopisu Listy -------------------No, a jak to vypadalo uvnitř té organizace tenkrát? Ptám se pana Dekoje. Jak se etabloval nový management, který, řekněme, měl důvěru zaměstnanců televize?



Antonín DEKOJ, technik České televize, předseda Nezávislé odborové organizace -------------------Já myslím, že ta euforie, jak říkal pan Šmíd, ta určitě ještě přetrvávala a já bych to nějak nebral jako pejorativně paradoxně. Já bych řekl, že to bylo velice dělné prostředí a že tehdejší ředitel Ivo Mathé byl věcný člověk. Byl to člověk, který znal provoz od v podstatě těch nejnižších, nebo jak bych to řekl, stupňů, nebo všechny ty profese a byla s ním velmi věcná debata. A když člověk takto je fungován těmi znalostmi a potom teda řídí tu organizaci, tak se dá říct, že ten dialog s ním, byť samozřejmě nebyl vždycky jenom souhlasná stanoviska na obou stranách, ale každopádně ta debata je potom věcná a je to ve prospěch věci. Takže se dá říct, že všichni s nadšením přijali, že to je Česká televize, přijali to, že máme nějaké podmínky stanoveny, že už nebudeme hlásnou troubou, nemusíme takovou troubou být, a tudíž se snažili, aby se vytvářela díla, která teda budou, dokonce si myslím, že ještě dneska důkaz toho je, že jsou reprízována a že to byla díla, která jsou asi někdy nadčasová. Václav ŽÁK, moderátor, šéfredaktor časopisu Listy -------------------Jak vypadalo to řízení uvnitř té televize? Ivo Mathé měnil ten systém, který tam fungoval předtím, nebo...? Milan ŠMÍD, Fakulta sociálních věd -------------------Já si myslím, že pan Dekoj by mohl dát kvalifikovanější informaci, ale já už tehdy jsem to pozoroval zvnějšku. Já bych ještě oddělil trošku, nebo zmínil tu zvláštnost té přechodné etapy roku 1992, kdy vlastně ředitel federální televize byl Jiří Kantůrek. A vlastně vznik té České televize byl až od 1. ledna roku 1992. Tehdy byl Ivo Mathé, který potom... A je zajímavé, zase bych jedna veliká specifika české televizní scény, že Ivo Mathé byl jediný z ředitelů, který přežil celé svoje funkční období šesti let. To se nikde jinde v postkomunistických státech neudálo. Ale já si to vysvětluji tím, že to byla ta výhoda, že když se tehdy formovala Česká televize, tak ona nebyla ve středu politického zájmu. Ve středu politického zájmu byla federální televize. A tam zkrátka se zaměřila ta pozornost politiků víceméně i do Rady České televize, kteří později volili tedy Iva Mathého. Ta volba byla na základě osobnostního principu. Tam ještě nehrály vůbec žádnou roli nějaké politické, řekl bych, vazby. Ale já, když jste se mě ptal na ten způsob řízení, tam bylo zajímavé, že právě ten lid televizní, který chtěl, aby to bylo lepší, tak zrušil tehdy určité centralizované řízení přes hlavní redakce a rozhodl se zvolit produkční systém, kdy jaksi existovala produkční centra, která navzájem spolu soutěžila a která jak potom dodávala a nabízela vysílání ty pořady. Ale do dnešního dne jsou diskuse o tom, zdali produkční systém byl dobrý, nebo špatný, protože koneckonců za Jiřího Balvína se opět zcentralizovala výroba do jednotlivých celků žánrových. Ale já si myslím, že byl dobrý, ale jedině v tom případě, když byl někdo schopen ho uhlídat a kdo byl schopen jaksi uhlídat to, aby nedocházelo k tomu, že se nějaké, něco vyrobilo příliš mnoho a někde toho zase bylo příliš málo. To znamená, že tam byl schopný management, který byl schopen tento produkční systém uřídit. Bohužel to se právě stalo za následovníka, pana Mathého, za Puchalského, že on bohužel nebyl schopen toto uhlídat a tím došlo k určitým disproporcím a víceméně ekonomickým problémům České televize. Václav ŽÁK, moderátor, šéfredaktor časopisu Listy -------------------K tomu se určitě dostaneme. Jako já bych, ještě než tady Miloš Rejchrt se hlásí? Miloš REJCHRT, evangelický farář, bývalý člen Rady České televize -------------------Já bych jen zmínil, že v té době začátků takových oslnivých a krásných, co voněly nadějemi, protože jsme přece všichni demokraté a chceme všichni to nejlepší a tak, patřily i ty mediální zákony, kde také je svěřena volba ředitele členům rady, jo. A tu radu volil parlament už tehdy podle toho zákona. Jenže když ten zákon čtete v té jeho původní podobě, tak je naprosto zřejmé, že se očekává od parlamentu zvolení té rady proto, aby byly odříznuty všechny politické vazby. Proto vzniká rada, aby tohle to porozené dítko parlament mohl odstřihnout a už bez té pupeční šňůry ta rada žila svým životem. Takhle bylo dosaženo odpojení vlastně těch veřejnoprávních médií od té politické sféry. Zajímavé je, že po čase se ukázalo, že vlastně to poslanci chápou úplně jinak, že vlastně smyslem toho zákona je ten stranický princip prodloužit až do těch rad, včetně toho šílenýho zlozvyku, který dodnes se praktikuje, ale vlastně o něčem vypovídá, že se vždycky píše - členy Rady České televize a za tím je v závorce ODS. Smyslem volby těch členů rady bylo právě vyloučit vliv politických stran na veřejnoprávní média. Václav ŽÁK, moderátor, šéfredaktor časopisu Listy -------------------Plné znění zpráv


Pan Dekoj? Antonín DEKOJ, technik České televize, předseda Nezávislé odborové organizace -------------------Já samozřejmě to doplním. Jak říkal pan Šmíd, tehdy byla rada stavěna na osobnostním principu a pokud mě paměť neklame, tak byl, předsedou rady byl pan Jiří Grygar, a to je samozřejmě persona grata. Přesto, aby tady zase všechno nebylo zalité sluncem, vím, že pan Mathé, a nechci ho tady glarifikovat, byl také občas ve sporu s touto radou, ale to byl věcný spor o tom, že rada je dozorčím orgánem. Ona má kontrolovat ředitele, řešit stížnosti na ředitele, nikoliv se plést takzvaně do programu. Takže vím, že pokud by případně bývali chtěli více, než bylo, jaksi připomínka nějaká, ale chtěli by zasahovat do programu, to pan Mathé se bránil. A potom ještě mohu říct druhou věc, to taky navazuju na ten produkční systém. Svého času jsem měl příležitost být přítomen kolegium, které pan Mathé měl, abych teda byl jaksi informován a mohl přinášet informace zaměstnancům. A pamatuji si velmi dobře na to, jak se tam právě, za prvé, hodnotily pořady, řekl bych, pomalu den zpátky, to, co se vysílalo, jaký to mělo úspěch, paní Taberyová přinesla nějaký ten výčet, kdo co sledoval, která skupina a tak dále. A samozřejmě pan Mathé případně byl schopen takzvaně na místě spočítat, říct - hele, tak tenhle program, ten nemohl bejt přeci tak drahej, to mělo stát tolik, tolik, tolik. Víc jak 250 tisíc za to nemůžeme dát. A kdo za to chce 307, za to mu nedáme. Takže takováhle tam byla věcná diskuse a ta si myslím, že potom v těch následujících letech chyběla, protože tam by ta zpětná vazba na to, co jsme odvysílali, jaký to mělo dopad, jak to bylo úspěšné, nebo ne, vzájemně křížem se jakoby kontrolovaly a kritizovaly ta produkční centra. Václav ŽÁK, moderátor, šéfredaktor časopisu Listy -------------------K tomu se, doufám, ještě dostaneme, protože nedůvěra ve fungování toho produkčního systému a podezření z korupce, která tam je, byla věc, která, myslím si, notně přispěla k té televizní krizi, a to už se zase pohybujeme o hodně let dále. Já bych se teď ještě držel pořád na tom začátku. Jestli můžu říct svoji poznámku moderátorskou, tak já si myslím, že ty zákony nebyly nastaveny šťastně, protože co je úkolem té rady? Ona má dva úkoly. Ten první úkol je, že odstíňuje volbu ředitele od politických tlaků. Ten druhý úkol ale hlavní je, že ona definuje veřejnoprávní zájem, to znamená, ona mluví do programu, ona má říct, jaká bude dotace pro náboženské vysílání, jaká bude dotace vysílání pro menší. Ona nemá hodnotit jednotlivé pořady samozřejmě, ale prostě tu míchanici sport, kultura, hudba, menšiny a tak dál, to je primárním úkolem rady, definovat pro tu instituci. A já si myslím, že takhle to nastaveno nebylo. Jinými slovy to, jak mluvil, že se ÚV KSČ schvalovalo jakýsi... nejmenovaný host -------------------Ideově tématický plán. Václav ŽÁK, moderátor, šéfredaktor časopisu Listy -------------------Ideově témtický plán, tak tohle to měly schvalovat ty rady pro tu televizi. nejmenovaný host -------------------Pan Šmíd má přednost. Milan ŠMÍD, Fakulta sociálních věd -------------------Nejsem si zcela jist. Máte pravdu v tom, že všechny ty zákony se dělaly ve velkém spěchu a že speciálně, co se týče teda veřejnoprávní instituce, tam vznikl problém, že ta rada je svým způsobem kočkopes. Ona je svým způsobem dozorčí rada, která má některé výkonné pravomoci. A teďka je veliká hádanice o ty výkonné pravomoci. Já jsem tedy u toho zákona, tvorby zákona pro Českou televizi nebyl, ale bohužel kdyby se vzal, nedošlo k tomu, že se dnes hodnotily zkušenosti ze zahraničí, protože já si osobně myslím, že České televizi chybí správní rada. Každá německá veřejnoprávní instituce má teda intendanta ředitele, správní rada, která je složená z odborníků. A potom má tu Runfungrath, která je složená teda ze zástupců veřejnosti. A ty zástupci veřejnosti, ty nejsou honorovaní, to není trafika. Ti skutečně tam hájí zájmy veřejnosti, zatímco ta správní rada, ve které jsou i zástupci odborů, ve kterých jsou i zástupci té nominované s radou a tak dále, je to různě jako namixováno, aby to bylo vybalancováno, tak ty jako jsou partnery tomu řediteli a určitě jsou zárukou kvalifikovaného řízení té televize. Ale já se vrátím teda k těm našim zákonům. Bohužel tam je několik těch nedostatků, že ta rada je svým způsobem nedostatečně vyprofilovaná. Vy jste řekl jiný názor, já s ním zcela plně nesouhlasím. Já si myslím, že by měla jako být rada dozorčí, která jednou za čtvrt roku se sejde, případně Plné znění zpráv


odschválí rozpočet, výroční zprávu případně, anebo zaúkoluje teda tu správní radu, která tady chybí. A druhou věc, což možná je taková zajímavost, že když se to všechno zlomilo, kdy ten osobnostní princip přestal fungovat. Zlomilo se to v podstatě po pěti letech. Když se podíváte na zákon o České televizi, tak funkční období rady je jenom pětileté a funkční období ředitele je šestileté. Rada byla zvolena 1992, došlo k první převolbě v roce 97 a málokdo si všiml, že došlo ke změně zákona, že zatímco ta první rada, to byla nehonorovaná funkce. Jestli tedy ten Jiří Grygar prý dostal teda tři a půl tisíce za nějaký provoz, tak náhle poslanci rozhodli, že to bude funkce honorovaná, že měli docela slušné peníze za to. A od té doby se to stala jakási trafika pro ty poslance. A od té doby, v podstatě od roku 1997 se tam jako, a navíc ta rada, která se cítí, když teda už jsme tady honorovaní, tak teda začne jako velice být aktivní. A já si myslím, souhlasím s váma, že ta legislativa není šťastná jako, ale omluva je jediná, bylo to ve spěchu. Chtěli jsme, aby to bylo rychle. Václav ŽÁK, moderátor, šéfredaktor časopisu Listy -------------------Já souhlasím s tím, že to dvoustupňové řízení je rozumnější. V tom Bavorsku to je tak, že ta základní rada má asi 48 členů. Je tam skutečně zastoupena, řekněme, občanská společnost, církve, odbory, zaměstnavatelé, sportovci, věda a tak dál. Ta správní rada je taky nehonorovaná, to jsou taky čestné funkce. Scházejí se taky jaksi velmi málo. A v podstatě volí kromě šéfa Poslanecké sněmovny a, myslím, šéfa Nejvyššího správního soudu. Milan ŠMÍD, Fakulta sociálních věd -------------------No, to je veliká výjimka bavorského rozhlasu, protože jedině v Bavorsku se do správní rady dostávají tyto politické funkce. V jiných, ve Vestfálsku a jinde to není, ale já to nechci… Václav ŽÁK, moderátor, šéfredaktor časopisu Listy -------------------Ne, ne, v pořádku jako. A tam jaksi politická funkce, tak z těch 48 lidí, tam mají zástupci, mají tam jednu čtvrtinu zástupci politických stran, který jsou zastoupeny v bavorském senátu. Ty politici tam nemůžou nebejt. Oni jsou taky reprezentanti společnosti, ale nesmí mít převahu. Nesmí to být tak, že by prostě mohli jaksi něco opravdu ovlivňovat. Ale co je mnohem důležitější podle mě, mnohem důležitější je, že oni sice volí toho intendanta, ale oni ho nemůžou odvolat. Důležité je, že jakmile ho zvolí, tak toho intendanta je možný odvolat, teprve když něco provede. A což je přesně to, co se nepovedlo udělat v české mediální legislativě. A dostalo se to tam na základě zase poslanecké tvořivosti, že se tam zavedl ten princip odvolatelnosti jak rady, tak vlastně rada dostala právo odvolávat generálního ředitele. To se posléze ukázalo jako dračí vejce, který mohlo fungovat doopravdy jenom během toho prvního období. No, ale pak když se ta moc těm mocenským strukturám o tu televizi začalo jít, protože se ukázalo, jak je důležitá, no, tak se všechny ty chyby v konstrukci přirozeně objevily. Vy jste chtěl něco poznamenat. Antonín DEKOJ, technik České televize, předseda Nezávislé odborové organizace -------------------Chtěl určitě, něco už jste tady řekli, takže to bylo řečeno, ale je pravda, že to bylo deset členů, jestli se pamatuju dobře. Václav ŽÁK, moderátor, šéfredaktor časopisu Listy -------------------Devět. Antonín DEKOJ, technik České televize, předseda Nezávislé odborové organizace -------------------Tak vidíte to, pamatuji si to špatně, ale každopádně potom v dalších letech to bylo navýšeno na patnáct, že jo. Milan ŠMÍD, Fakulta sociálních věd -------------------Po televizní krizi. Antonín DEKOJ, technik České televize, předseda Nezávislé odborové organizace -------------------Po televizní krizi, jak říkáte vy, já to nerozliším, ale dobře. Proč to říkám, protože to byly ty trafiky, že jo. Protože se zřejmě devět členů bylo málo na to, abychom pojmenovali všechny ty strany, které měly na tom zájem, tak se Plné znění zpráv


to pak muselo zvýšit na 15. A co jsem považoval za taky úskalí toho zákona nebo nepřesnost definování, tak rada jmenuje a odvolává ředitele, dobře. Nikde nebylo napsáno, že by bývala ta rada, myslím, že to byla rada pana Jiráka, nemohla prodloužit mandát panu Mathé a nemusel on podstupovat jakýsi konkurz. Protože mně to připadá, že jestliže za tím člověkem je jedno funkční období, kde tedy jsou plusy, minusy, každý je máme, tak ta rada mohla usoudit, máme někoho lepšího? Jestliže máme někoho lepšího, udělejme výběrové řízení a jmenujme někoho lepšího, kdo z toho výběrového řízení vyjde. Proč by měl se zúčastňovat výběrového řízení současný ředitel, kterého máme takzvaně přečteného? On nám může napsat elaborát. Máme jednoho člověka, který jich píše hodně a každému řediteli, tak si myslím, že by toto bývalo nemuselo být. To je jenom jako první glosa, pak bych měl daleko víc dalších. Václav ŽÁK, moderátor, šéfredaktor časopisu Listy -------------------Dobře. No, tak pojďme, to je jedna z otázek, na kterou jsem se chtěl zeptat. Jak vnímala Jirákova rada právě působení Iva Mathé? Milan ŠMÍD, Fakulta sociálních věd -------------------Mohu pouze říci svůj názor z druhotných informací. Tehdy ta rada stála před volbou, že buď tedy zvolí stabilitu, anebo zvolí změnu. A ona byla tlačena do změny. Tam často zase se… Václav ŽÁK, moderátor, šéfredaktor časopisu Listy -------------------Byla tlačena skutečně? Milan ŠMÍD, Fakulta sociálních věd -------------------Já myslím, že jednak vlastní iniciativou, ale i trošku zvenku. A já vám řeknu, někdy sehrávají veliký význam maličkosti. V roce 1997 byly zavedeny peoplemetry, v červnu roku 1997, a peoplemetry odhalily obrovské tajemství, které předtím ty průzkumy neodhalily, že televize Nova, která šla v 19:30 proti České televizi, v podstatě sbírá 80 až 90 procent sledovanosti, na což tehdy Mathé teda reagoval tím, že posunul vysílací čas na 19:15, ale tato skutečnost se stala předmětem kritiky Iva Mathého, že v podstatě s tím zpravodajství něco nedělá. A to byla kritika, který vycházela z rady, ale víceméně nacházela velký ohlas mezi politiky. Těm se to líbilo, jen tak do něj, protože on to zpravodajství děla špatně. A já si myslím, že protože Mathé se postavil za zpravodajství tak, jak existovalo a bylo, a on odmítl tam dělat radikální přestavbu, tak si myslím, že tím si tak trošku podřezal větev, protože tím pádem se nakonec to rozhodnutí bylo ve prospěch změny. Václav ŽÁK, moderátor, šéfredaktor časopisu Listy -------------------Já bych k tomu poznamenal, že když dával Ivo Mathé rozhovor do Rudého práva, nebo už Práva, si nevzpomínám, tak tam řekl, že se ho rada ptala, jestli by souhlasil s tím, že s nimi bude konzultovat šéfa zpravodajství. A on řekl, že ne. Přičemž německý zákon chce, po generálním ředitelství, aby konzultoval s radou první patro svých náměstků. Ne, že by je poslechl, ale aby to konzultoval. Já se obávám, že ta rada stála před problémem, že jestli zvolí Iva Mathého, tak se nezmění vůbec nic a oni nebudou mít šanci něco změnit. Takže se rozhodli pro změnu. Souhlasím s panem Šmídem. Antonín DEKOJ, technik České televize, předseda Nezávislé odborové organizace -------------------Debata, která samozřejmě, těch debat bylo plno po zvolení pana Puchalského generálním ředitelem, tak pan Jirák v jedné z těch debat, já jsem to tady říkal před začátkem, že vlastně on byl tlačen k té změně. On to přiznal, že byla po nich požadována změna, po radě. Takže to jaksi potvrzuji jenom to, co tady bylo řečeno. Navíc si myslím, že ten zákon měl být takový, jak říkáte. Má konzultovat, nebo nemá? Proč to v tom zákonu není teda, aby ta rada..., kompetence té rady by měly být jednoznačně stanoveny. A ještě, jestli dovolíte k té legislativě, a to si myslím, že bylo problém právě už té nové legislativy, která se změnila a kde jsme všichni tak jako upínali naděje k tomu, že v té legislativě bude, za prvé, stanoveno ne vágně, povinnosti té instituce, aby teda bylo jasně řečeno, nejen tak jako, že to má být vyvážené a, já nevím, pro všechny skupiny cílové, ale že to teda bude nějak kvantifikováno, čeho by mělo být víc a míň. A kromě toho taky, což se nedá samozřejmě zapomenout, o penězích je to vždycky v první řadě, tak tam jsme očekávali, že bude jasně dán té instituci prostor, aby byla zajištěna, zajištěné financování bez jakéhokoliv dalšího vlivu. A to byl ten index, aby se tedy dalo na inflaci indexovat podle té inflace, nikoliv podle vůle, či nevůle nějakých takzvaných pánů u moci. Plné znění zpráv


Václav ŽÁK, moderátor, šéfredaktor časopisu Listy -------------------To se nepodařilo. Posloucháte pořad Média v postmoderním světě, ve kterém o televizní krizi z roku 2001 diskutují předseda televizních odborů Antonín Dekoj, bývalý radní Miloš Rejchrt a vysokoškolský pedagog Milan Šmíd. Tak éru pana Puchalského pomiňme, protože to je celkem asi, bychom se shodli, že to nebylo úspěšné období České televize. A možná, že to byl jeden z bodů, kdy politici zjistili, že svými intervencemi dokážou výrazným způsobem ovlivňovat situaci v České televizi, protože nakonec to vedlo k odstoupení Puchalského, když rada tenkrát ne hlasovala šesti hlasy o jeho odvolání a bylo tam jenom k dispozici pět hlasů a odstoupil. Proč se rada rozhodla, to už se můžu zeptat přímého účastníka Miloše Rejchrta, zvolit pana Chmelíčka okamžitě novým generálním ředitelem? Miloš REJCHRT, evangelický farář, bývalý člen Rady České televize -------------------Na to si vzpomínám dost dobře, protože den před volbou jsem byl zvolen Poslaneckou sněmovnou za člena Rady České televize, tak bez jakýchkoliv zkušeností, bez jakékoliv výbavy jsem druhý den po té, po obdržení dekretu se účastnil dlouhé celodenní volby. Když se tady mluví tak pořád, že byl někdo vystaven nějakým tlakům, tak já po zkušenostech, které mám, myslím, že nebyly nějaké takové tajemné Kafkovské tlaky. Prostě vypadalo to tak, že pan Langer, který mně předával tehdy ten dekret, tak bylo vidět, že má pořád něco tak jako na jazyku, ale nechce mi to říct, tak jsem se sám zeptal. A říkám - a vy byste volil koho? A to jsem rád, pane Rejchrte, že se ptáte. No, heleďte se Čermáka, určitě Čermáka. To je obchodník, s tím se dohodneme. Čili já jsem necítil žádný tlak. Já jsem cítil prostě jenom, že pan Langer by byl pro Čermáka, o kterým jsem nic nevěděl, o Chmelíčkovi jsem nic nevěděl, ale do toho druhého dne se mně tenhle ten výrok - to je obchodník, s tím se domluvíme - tak nějak rozležel v rozhodnutí, tak určitě ne Čermáka, protože je to obchodník a s ním se domluví, jo. Takže já jsem nakonec se zdržel hlasování, ale účastnil jsem se toho procesu, toho dohadování, kde opravdu ze začátku to vypadalo, bude to Čermák. Jak času přibývalo a stoupala únava, tak přišla taková nejistota. Už tam bylo jakési jedno hlasování, které pak ale bylo označeno za takové orientační jenom. A z něho vylezl ten Čermák opět jako ředitel a dokonce už se to nějak pustilo do světa dokonce a pan Čermák přijel převzít gratulace k volbě a ono ještě nebylo zvoleno. A dopadlo to tak, že v té únavě, tak si to vysvětluji, došlo k tomu, že lidi, kteří třeba měli za to, že někdo, komu jsou nějak vděčni třeba, by volil Čermáka, tak nakonec tak uvadli a řekli - tak mně už je to všechno jedno, tak si zvolte, koho chcete. Tak dopadlo to takhle, že o jeden hlas byl zvolen Chmelíček, který nebyl, myslím, kandidátem nikoho. Václav ŽÁK, moderátor, šéfredaktor časopisu Listy -------------------To potvrzuje moji tezi, že ty rady jsou do značné míry autonomní subjekty a že ta představa, že jsou to loutkoherci, který jsou voděný z Poslanecké sněmovny, není úplně přesná, nebo aspoň ne vždycky. Tak pojďme teď dál. Je třeba říct, že rada si moc nepomohla. Jako to okolí, které vidělo pana Chmelíčka jako navázaného, nebo pokračovatele Puchalského, tak jaksi nebylo zrovna důvěřivé. Nicméně během času si pan Chmelíček začal budovat docela slušnou pozici, leč k jeho neštěstí se mezitím vyměnila rada. Čili přišla nová rada a Miloš Rejchrt se stal členem i té nové rady. A jak teďka se dívala i ta nová rada na fungování generálního ředitele? Miloš REJCHRT, evangelický farář, bývalý člen Rady České televize -------------------Já jsem měl dojem, že tak trošku jako telátko na nová vrata, protože nikdo v té radě neměl zkušenost s televizí, dokonce s médii vůbec, s výjimkou pana Kratochvíla, ten, myslím, chvilku někde v něčem takovým pracoval. Ale prostě nikdo nevěděl, co vlastně si má myslet, protože nevěděl, jak to v tý televizi funguje, co je to za podnik a co jsou to producentský centra, prostě nic. Václav ŽÁK, moderátor, šéfredaktor časopisu Listy -------------------Ale měli nedůvěru? Jako tenkrát prostě se šířilo po Praze, jaká je obrovská korupce v těch produkčních centrech. Miloš REJCHRT, evangelický farář, bývalý člen Rady České televize -------------------Pozor, tak já bych řekl, že první takový pocit byl, že ten Chmelíček zasluhuje, abysme mu dali šanci a třeba se ukáže, že je to dobrý ředitel. A rada měla dojem, že je to dobrý ředitel ze začátku, protože on byl takový rázný. On totiž vyhodil pana Šámala z postu šéfa zpravodajství za to, že pan Šámal odmítl ve večerním vysílání nechat Plné znění zpráv


přečíst nějaké stanovisko televize, které bylo vyloženě hloupé a bylo to takové, že není pravda, že televize s panem Hušákem ze Sazky uzavřela smlouvu takovou a onakou. A prostě nesmyslný text takový odmítl odvysílat a za to byl vyhozen, a to se radě líbilo, s výjimkou mě. Já jsem byl jediný, který vlastně hlasoval proti řediteli Chmelíčkovi. A ostatní schválili tento krok, protože na to přece ředitel má právo. Václav ŽÁK, moderátor, šéfredaktor časopisu Listy -------------------Aha, tak u toho se musíme zastavit velmi stručně. Poprosím pana Šmída. Milan ŠMÍD, Fakulta sociálních věd -------------------Já se omlouvám, ale tady rád korigoval některé vzpomínky. Já bych ještě se vrátil, podívejte, vy jste teda byl zvolen den před volbou teda Chmelíčka. Kdy jste byl odvolán? Miloš REJCHRT, evangelický farář, bývalý člen Rady České televize -------------------Asi 14 dní potom, co jsem byl. Milan ŠMÍD, Fakulta sociálních věd -------------------A jestli víte, proč jste byl odvolán? Miloš REJCHRT, evangelický farář, bývalý člen Rady České televize -------------------Ne. Milan ŠMÍD, Fakulta sociálních věd -------------------No právě to je to ono, že rada v podstatě za to, že nezvolila favorit teda politické scény Čermáka, v podstatě byla odvolána. A bylo zajímavé, že totiž původní zákon, který říkal, že v průběhu šesti měsíců se musí vyslovit, že rada neplnila svoji dobrou funkci, takže jsem se domníval, že jako je třeba i nějaké období. Ne, to se stihlo během jednoho dne v pátek, dopoledne jedno vyslovení nedůvěry, odpoledne druhé vyslovení nedůvěry a v podstatě vaše rada, že jste zvolili Chmelíčka, byla potrestána a byli jste odvoláni. A právě potom nastalo, přišla ta nová rada, do které jste se tedy opět dostal. Ale já rád bych zmínil totiž tu jednu epizodu, která si myslím, že je dosti důležitá pro vznik té krize. Chmelíček totiž ještě, dokonce bych řekl svoji teda teorii, nebo svoji, nevím, jestli je to spekulace. Já si dokonce myslím, že Chmelíček byl zvolen díky špatnému svědomí Jirákovy rady, protože Jirákova rada měla špatné svědomí, neboť pochopila, že zvolila do čela tehdy Jakuba Puchalského jako člověka nezkušeného a nechtěla tuto chybu opakovat a zjistila, že ačkoliv vlastně Chmelíček byl člověk Jakuba Puchalského, on si ho tam vzal, ale za ty dva roky v televizi se naopak seznámil s provozem, takže jakoby byl schopen tu televizi nějak vésti. Ale říkám, ta rada za to zaplatila tím, že byla okamžitě odvolána. Chmelíček si zvolil, a to je problém Hodače. Chmelíček si zvolil jako šéfa zpravodajství Jiřího Hodače. Jiří Hodař přišel do televize a do zpravodajství, měl určité představy o vedení té televize. V červnu roku 2000 došlo právě ke konfliktu, neboť tehdy Roman Prorok vlastně byl Hodačem odvolán z diskusního pořadu a stal se teda moderátorem Antonín Zelenka. A to už bylo vidět, že ten Hodač jako slyší na ty signály z politické scény. A vlastně, a když jste hovořil o tom, proč teda Šámal, on nebyl vyhozen, on odešel sám z toho důvodu, že 14 dní poté ho nutil Hodač, aby přečetl stanovisko teda České televize. On říkal - vy mi tady nebudete nic poroučet, protože jako navíc to bylo takové trošku hloupé, to víceméně byla taková deklarace - podívejte, jak jsme nezávislí. Není pravda, že Roman Prorok byl a tak dále a tak dále. A vlastně a Hodač potom předložil svoji koncepci zpravodajství, kterou mu Chmelíček tehdy nepřijal, a Hodač podal demisi. Ale chci říct, že tato zkušenost jako Hodačova řízení zpravodajství potom hrála velkou roli v televizní krizi. Václav ŽÁK, moderátor, šéfredaktor časopisu Listy -------------------Pan Dekoj? Antonín DEKOJ, technik České televize, předseda Nezávislé odborové organizace -------------------Rychle to zkrátím. Je to tak, že pan Chmelíček samozřejmě jako člověk pana Puchalského, kde dělal vedoucího právního oddělení, byl tam v právním útvaru, a vím, že když byl, Puchalský už odstoupil, tak pan Chmelíček Plné znění zpráv


dokonce měl pozval, když to takhle řeknu, a ptal se, zda může počítat s naší podporou, teda myšleno zaměstnanců. A já jsem mu říkal, že určitě ne, protože pro nás člověk pana Puchalského, na druhou stranu že určitě, pokud on se rozhodne, je to jeho osobní rozhodnutí, kandidovat, tak má šanci a nikdo mu ji nebude brát, si tu důvěru získat. Takže to byl první krok. A pak ten druhý krok, jak říkal tady pan Šmíd, že teda je pan Hodač, který se taky velmi pompézně, se stavěl, jak on teda z tý Kanady je zvyklej, že teda ty odbory a tak, a potom vím, že to bylo někdy během srpna snad, vlastně se nad ním zavřela voda. On rezignoval, nebo jak říkáte, podal demisi. Ale je pravda, že on se ztratil. On v momentě krize umí jako se ztratit, jakoby nemocnej, nebo cokoliv, takový, najednu zmizel. Takže já si myslím, že to byl velmi velký signál pro to, co se potom opakovalo za půl roku. Václav ŽÁK, moderátor, šéfredaktor časopisu Listy -------------------Dobře, takže prostě postupem času narůstala z nějakých důvodů nedůvěra, v radě myslím tedy, nedůvěra vůči generálnímu řediteli Chmelíčkovi, která vyústila už v dosti otevřený konflikt, kdy Chmelíček si jmenoval svoji vlastní radu jako etickou... nejmenovaný host -------------------Svůj poradní sbor. Václav ŽÁK, moderátor, šéfredaktor časopisu Listy -------------------Svůj poradní sbor. Jako zmiňovala to rada konkurenčně? Miloš REJCHRT, evangelický farář, bývalý člen Rady České televize -------------------Samozřejmě, rada to cítila jako velkou konkurenci. Já jsem to také tak vnímal, ale zároveň jsem si říkal, je to takový krok proti radě, ale svým způsobem je tam něco sympatického. Takový ten prvek takové přímé demokracie, protože on si do toho poradního sboru vybral skutečně takový osobnosti respektovaný, který třeba taky o tý problematice něco věděly. A rozhodně teda bylo cítit, že Rada České televize, tedy ten poradní sbor, nemá moc ráda. Václav ŽÁK, moderátor, šéfredaktor časopisu Listy -------------------Mě by zajímalo, jestli jakoby ta geneze na odvolání Chmelíčka, na jeho náhradu, vyplývala z nějakých vnějších tlaků, anebo to spíš byly iniciativy jednotlivých radní?Třeba se hovoří o tom, že paní Dědečková si přála Kateřinu Fryčovou jako generální ředitelku, že tam bylo asi šest nominantů, kteří se tak jako různě přemílali. A mělo to politickou motivaci, nebo to mělo vnitřní motivaci? Jak to vypadalo v těch... Miloš REJCHRT, evangelický farář, bývalý člen Rady České televize -------------------Jako člověk, který byl u toho tehdy, jsem si ničeho nevšiml. Já jsem prostě si všiml jenom toho, že paní Dědečková někdy už v létě dala návrh na odvolání ředitele. Neprošel ten návrh, ostatní členové rady jednoznačně proti. A hlavní její argumentace byla jednak taková nekomunikativnost pana ředitele s radou a potom zdálo se jí nehospodárnost, neprůhledné hospodaření. Antonín DEKOJ, technik České televize, předseda Nezávislé odborové organizace -------------------A já si pamatuji, že samozřejmě pro nás to bylo asi jako ta poslední kapka, která panu Chmelíčkovi zlomila vaz, když použiju eufemistického výrazu. A sice to bylo Brno. Kauza Brno, kdy on odvolal tehdejšího místního takovýho, jak to mám říct kulantně, prostě pana ředitele, oblíbence. A jak je vždycky zvykem, tak v tomto okamžiku se to pojímá nikoliv politicky ve vztahu k Praze, ale nacionálně. To znamená, že tam se spojili napříč politickými stranami na obranu pana ředitele všichni. A samozřejmě ten politický tlak byl naprosto nezpochybnitelný, a to si myslím, že byla poslední kapka, která vedla k odvolání pana Chmelíčka. Václav ŽÁK, moderátor, šéfredaktor časopisu Listy -------------------Čili ale to byl spíš tedy lobbyistický tlak protlačený přes politiku než že by to byl čistý politický...



Milan ŠMÍD, Fakulta sociálních věd -------------------Ale to už jsme byli v závěru toho hlasování prosincového, kdy vlastně odvolání toho Chmelíčka vlastně přispěla změna názorů sociálních demokratů. A ty sociální demokraté právě byli pod tlakem toho Brna. Ale já tady mám zprávu, prosím vás, rady a tady jsou, důvody k odvolání Chmelíčka byly následující - neprůhledná hospodářská politika, deficitní rozpočet za rok 2001, neplnění úkolů vyplývající z písemného projektu, tedy předložit to v rámci výběrového řízení, manažerské selhání a špatná komunikace s radou. Já jenom bych rád řekl, že některé z těch argumentů jsou účelové, protože zkrátka paní Dědečková, která byla takovým hnacím motorem té rady, jako došla k přesvědčení, že Chmelíček není dobrý ředitel a že by měl, a spíš k tomu ještě vyhledávala důvody, samozřejmě některé důvody se našly, co se týče toho plýtvání a tak dále, ale speciálně to manažerské selhání, to se mu vyčítalo, že pozastavil, protože si nebyl jist, reportáž o Sazce. A ačkoliv po týdnu, když zjistil, že je to bez problémů, tak šel do toho konfliktu s Hušákem a v podstatě to odvysílal, ale bylo mu to vyčítáno jako manažerské selhání. Pamatuji si, že bylo mu vyčítáno, že zase účelově, že špatně Česká televize pokrývala tehdy zasedání Světové banky a Mezinárodního měnového fondu, že Nova byla lepší, což nebyla naprosto pravda. Bylo to zkrátka účelové. Jako tam byla snaha toho Chmelíčka odstranit a já myslím, že Chmelíček si trošku zavařil tím, že skutečně nedobře komunikoval. On si totiž podle mého názoru myslel, já když to budu mít dobré jako s lidma nahoře, tak tady ty lidi dole, ty mě neohrozí. Všimněte si, že Chmelíček zařídil přímý přenos ze spouštění Temelína, aby tam Zeman jako mohl bejt. Jako on na těchto úrovních jako vycházel vstříc. Ale já nepůjdu do detailů, já bych to jenom zdržoval. Václav ŽÁK, moderátor, šéfredaktor časopisu Listy -------------------Ne, ale to myslím, že je přesná poznámka, protože tím víc to ukazuje, že ty důvody pro tu televizní krizi neplynou z opo smlouvy, ta mohla být spokojená s tím, jak televize funguje, ale spíš s vnitřním nastavením poměrů v radě samotný, bez toho, jako jo, což je prostě, myslím si, ta teze, o které jsem se chtěl tady bavit. No, ale my už jsme prakticky na konci pořadu, tak já se ještě zeptám a tím definitivním startovacím bodem pro televizní krizi byla tedy volba pana Hodače, s kterým vlastně jakoby televize uvnitř měla velmi neblahou zkušenost, nebo proč se rada rozhodla zvolit právě Hodače z těch možností? Zeptám se Miloše Rejchrta už na závěr pořadu. Miloš REJCHRT, evangelický farář, bývalý člen Rady České televize -------------------No, to já už opět nemohu vědět, protože když byl odvoláván Chmelíček, tak jako jediný jsem hlasoval proti odvolání ne z důvodu nějaké obliby Chmelíčka, ale zdálo se mi, že ten podnik bude těžce destabilizován, ke konci roku odvolat ředitele, to není jen tak. Nechal jsem si to vysvětlit jako lidma z televize, že když ho chceme odvolat, tak ať s tím počkáme hlavně tak do února třeba, ale hlavně ne teď. Dobře, tak jsem si říkal, nebudu pro odvolání Chmelíčka. A potom když ho odvolali, tak najednou přišel nápad, že vypíšeme výběrové řízení, které bude trvat týden, a příští týden prostě už ohlásíme nového ředitele, zvolíme ho. No, tak tohle to když se usneslo, tak když jsem přijel z týhle tý schůze domů, tak jsem si řekl - s tímhle tím spolkem já nemůžu mít nic společnýho, protože tyhle ty lidi tomu podniku, kterej mají nějak dozorovat, tak mu škoděj, protože za tejden vyberte ředitele, jo. Tak jsem prostě podal rezignaci. A já už u tý volby potom ředitele jsem nebyl. Ale jsem hluboce přesvědčen o tom, že pana Hodače, se kterým já jsem měl osobně jako i dobré styky za začátku, jo, a cejtil jsem dokonce, že mu bylo nějak ublíženo, ale oni to cejtili taky, a právě proto, že panu Hodačovi bylo ublíženo, tak ho zvolili, protože má nevyřízený účty s těma televizákama, tak na ně vypustíme Hodače, ten je srovná. A tohle, myslím, byla hlavní motivace volby. Antonín DEKOJ, technik České televize, předseda Nezávislé odborové organizace -------------------Řekl bych, že ta volba, jak říkal tady Miloš, byla výsměchem všem pravidlům, protože oni vypsali výběrové řízení, pak přišly nějaké projekty. Já si myslím, že jich bylo asi 30, ale to není přesný, to číslo není tak důležitý. A během dvou, tří hodin, kdy vyhlásili vítěze toho výběrového řízení, tak tím jaksi zesměšnili všechny principy, a proto jsme řekli, že takovouto volbu neuznáváme a pana ředitele nerespektujeme. Václav ŽÁK, moderátor, šéfredaktor časopisu Listy -------------------To je závěr dnešního pořadu. Za účast děkuji svým dnešním hostům Antonínu Dekojovi, Miloši Rejchrtovi a Milanu Šmídovi. Od mikrofonu pořadu Média v postmoderním světě se loučí a na shledanou těší Václav Žák.



Svatba prince Williama 29.4.2011

ČRo Rádio Česko

str. 01

13:08 Rozhovor na aktuální téma

moderátor -------------------A ve třináct hodin a devět minut se ve Světě o jedné Rádia Česko asi musíme podívat do Londýna, asi to nepůjde jinak. Prvorozený syn následníka trůnu, princ William, se zhruba před hodinou oženil s Kate Middletonovou. Oddal je biskup z arcibiskup z Canterbury Rowan Williams. Královna udělila svému vnukovi a jeho ženě vévoda a vévodkyně z Cambridge. BBC s roztomilým citem pro detail uvádí, že pelikáni v londýnském parku svatého Jakuba poklidně spali navzdory jásotu davů. Blahopřání přicházejí nejen z Westminsterského opatství, ale z celého světa, také od britských vojáků z Afghánistánu. Příslušnice britských sil přejí mladému páru hodně štěstí a doufají, že v Londýně bude slunečno. Blahopřání zaslala i posádka Mezinárodní vesmírné stanice. Ale zpátky na zem, dění na zemi, konkrétně ve Spojeném království sleduje náš tamní spolupracovník Milan Kocourek, hezké odpoledne. Tak zdá se, že spojení s Londýnem se nedaří. Zřejmě chtějí teď v tuto chvíli telefonoval do Velké Británie. Možná chtěj, se pokoušejí blahopřát Kate Middletonové a princi Williamovi, tedy čerstvému páru, který byl právě oddán, právě dnes, zhruba před hodinou. A teď už bysme tedy měli být ve spojení s Milanem Kocourkem, s naším spolupracovníkem v Londýně. Dobrý den, Milane. Milan KOCOUREK, redaktor -------------------Dobrý den. moderátor -------------------Co se děje právě teď v Londýně? Milan KOCOUREK, redaktor -------------------V této chvíli právě novomanželé odjíždějí z opatství Westminsterského v kočáru Landau z roku 1902. Princ William v červeném úboru irské gardy, Kate Middeltonová, teďko vlastně už vévodkyně z Cambrigde, jeho maželka, v bílých šatech. Ty šaty, jak vypadají, byly tajemstvím až do poslední chvíle. A davy samozřejmě mávají a jsou doprovázeni po obou stranách eskorty na koních. moderátor -------------------Jak ten obřad ve Westminsterském opatství vypadal? Milan KOCOUREK, redaktor -------------------Tak ten obřad byl velmi působivý. Když přicházeli lidé dovnitř, tak ti přicházeli hodně dlouho, zřejmě proto, aby měly příležitost i televizní kamery. Dostavili se všichni pomalu, pomalým krokem, začalo to už v devět hodin zdejšího času, to je v deset hodin našeho českého času. Královna byla ve žlutých šatech a ve žlutém kloboučku. Na to hodně sázeli lidé, kteří měli zájem sázet, jestli to budou skutečně žluté šaty. A byly to žluté šaty. A byli tam trubači, bylo to krásné. A několik skupin zpěváků zpívalo a bylo to skutečně velmi pěkné. Doktor Williams, arcibiskup canteburský řídil celý obřad. A také do jeho rukou skládali svůj slib nevěsta a ženich. Bylo to velmi důstojné. Bylo tam celkem 1900 lidí. moderátor -------------------Milane, proč se princi William ženil v uniformě irské gardy? Má to, jaký to má význam? Milan KOCOUREK, redaktor -------------------Tak důvod je ten, že on je čestným plukovníkem irské gardy. Byl jím jmenován, tuším, v únoru. A tím, jak se zdá, chtěla britská královská rodina naznačit posilování styků mezi Londýna a Dublinem, právě protože královna tam příští měsíc vykoná státní návštěvu. A důvod je tedy také ten, že princ William je tedy plukovníkem, čestným plukovníkem irských gardistů a ti se vrátili nedávno z velmi nesnadné služby v Afghánistánu. Plné znění zpráv


moderátor -------------------Takže tím vzdal hold právě těmto vojákům. Královna udělila svému vnukovi a jeho současné ženě tituly vévoda a vévodkyně z Cambridge. Jaký má tohle význam? Milan KOCOUREK, redaktor -------------------Tak ten význam je to vlastně tradiční. Protože vévoda z Cambridge a vévodkyně z Cambridge, to jsou tituly, které jsou udělovány mladším členům královské rodiny, obvykle při sňatku tedy mužského člena královské rodiny. Uvažovalo se o několika titulech, například vévoda z Conot a několika dalších a byl zvolen tedy, královna zvolil titul vévody z Cambridge. To znamená, že jeho paní, tedy nyní už jeho manželka Kate Middeltonová bude od nynějška zvána vévodkyně z Cambridge. moderátor -------------------Jak to vypadá v ulicích? My už jsme slyšeli, že v ulicích táboří tisíce lidí, kteří čekali na ten dnešní obřad, že tam možná byli už několik dní. Jak to tedy vypadá? Milan KOCOUREK, redaktor -------------------Tak v ulicích, právě na to koukám teď v televizi, já sedím doma u televizi ve /nesrozumitelné/ na Temži, tak davy jásají, samozřejmě všude anglické vlajky, tedy britské vlajky a lidé provolávají slávu novomanželům, je to velmi rušné samozřejmě. Teď právě jedou po třídě jménem Weidhol, směřují do paláce královské gardy. moderátor -------------------Do centra Londýna přišlo skutečně mnoho lidí a byli to i návštěvníci ze zahraničí. Jak zvládá ten nápor, ten mumraj britská policie? Milan KOCOUREK, redaktor -------------------Tak britských policistů je v ulicích Londýna, zvláště centrálního Londýna na pět tisíc. Dá se říci, že to zvládají dobře, protože jejich přítomnost je naprosto neokázalá. To se vyznačuje tím, že například jsou všude jako na chodnících ocelové bariéry a policisté jenom od místa k místu, nikoliv že by byly vidět stovky policistů třeba na jedné ulici. Takže policisté jsou jenom tam mírně stranou a pozorují, aby nikdo se ničeho nepředloženého nedopustil. moderátor -------------------Tolik tedy z Británie náš tamní spolupracovník Milan Kocourek, díky za rozhovor a hezké odpoledne. Milan KOCOUREK, redaktor -------------------Pěkné odpoledne i vám. moderátor -------------------Princ William si tedy vzal ženu, která neměla šlechtický původ Kate Middeltonovou. Poslední král, který se o to pokusil, byl Williamů praprastrýc Edward VIII. Ten se kvůli svatbě s rozvedenou Wollis Simpsonovou musel vzdát trůnu za sebe i své potomky. Ve Velké Británii se i proto v souvislosti se svatbou začala připravovat změna zákona z roku 1701, který upravuje nástupnictví na trůn. Politici při této příležitosti chtějí také zrušit diskriminaci ženských potomků. Při jednáních ale může dojít i na prince Charlese. Pokračuje Ondřej Bouda, který se na změny v britském následnictví zeptal politoložky Lenky Rovné z fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, která už se nebojí opakování podobných problémů které měl Edward VIII. kvůli sňatku s Wollis Simpsonovou. Lenka ROVNÁ, politoložka, fakulta sociálních věd UK --------------------



Taková krize nehrozí, naopak má tento sňatek velkou podporu Britů, protože to svědčí o určité modernizaci monarchie. Ondřej BOUDA, redaktor -------------------Princ Harry se tak podle profesorky Lenky Rovné z fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy hned tak trůnu nedočká. Obzvláště pokud se novomanželům narodí potomci. Nástupnictví na trůn se řídí podle zákona z roku 1701. Ten jasně říká, že starší sourozenci mají přednost. Ledaže by se jako první narodila dcera. Lenka ROVNÁ, politoložka, fakulta sociálních věd UK -------------------Kdyby se stalo, že William bude mít jako první dceru, tak nástupnicí bude ona. Pokud by ale druhorozený byl syn, tak ji přeskočí. Ondřej BOUDA, redaktor -------------------Pro Williamovy děti už to ale možná platit nebude. Britský vicepremiér Nick Clage vyjednává o radikální změně zákona. Chce zrušit diskriminaci žen. Podle nového návrhu by se do pořadí potomci dostávali bez ohledu na pohlaví. Se změnou ale bude souhlasit všech šestnáct svrchovaných zemí, které uznávají britského panovníka za hlavu státu. Nový Zéland už tuto myšlenku podpořil. Dohodnou se i ostatní? Lenka ROVNÁ, politoložka, fakulta sociálních věd UK -------------------Já myslím, že to je velmi reálné protože je to něco, co nebude tak těžké odsouhlasit. Já si myslím, že i v britském parlamentu, samozřejmě v dolní sněmovně, ale i v té sněmovně horní, že pro to podpora bude. Takže tento zákon a jeho změna tak je velmi reálná. Ondřej BOUDA, redaktor -------------------Když už se ale bude řešit změna nástupnictví, je podle profesorky Rovné možné, že se někdo pokusí vznést dlouho diskutovaný návrh, aby byl přeskočen princ Charles. Královna Alžběta II. má nakročeno k tomu, aby vystřídala královnu Viktorii jako nejdéle vládnoucí britský panovník. A Charlesovi už je dnes 62. Může být věk důvodem pro abdikaci? Lenka ROVNÁ, politoložka, fakulta sociálních věd UK -------------------To nevím, přece jenom to není tak lehké. Řekněte následníkovi trůnu, že je příliš starý. Ondřej BOUDA, redaktor -------------------Mnohem větší překážkou by mohla být nízká oblíbenost prince Charlese. Mnoho lidí mu stále nemůže zapomenout rozvod s Dianou. A v době, kdy se v mnoha zemích diskutuje o tom, zda pokračovat pod britskou korunou, o které si myslí, že je jim příliš vzdálená, může dostat přednost mladých charismatický pár nepoznamenaný skandály. Milan KOCOUREK, redaktor -------------------Co je důležité pro monarchii, co je důležité i pro vládou britskou, je stabilita. A pokud tady bude i takové mínění, že to, když bude následnictví Williama, že to posílí roli monarchie, tak určitě takový tlak na Charlese bude. Ondřej BOUDA, redaktor -------------------Velkou roli v tomto může sehrát britský parlament. Ten by teoreticky mohl odhlasovat i výjimku k nástupnickému zákonu. Tak daleko ale pravděpodobně nebude potřeba zajít. Profesorka Rovná připomíná precedens ze třicátých let minulého století. Lenka ROVNÁ, politoložka, fakulta sociálních věd UK --------------------



Stejně tak jako to bylo v případě Edwarda, že tady byl tlak parlamentu na to, že král potom sám abdikoval. A rozhodl se, že abdikuje a paní Simpsonovou si vezme. Ondřej BOUDA, redaktor -------------------I když spekulace na toto téma patří spíše do žánru fantasy, tak jako jeden z možných scénářů se nabízí ten, kdy se Charles zapíše do historie jako panovník, velmi rychle se ale trůnu vzdá a přenechá ho svému synovi. moderátor -------------------Redaktor Ondřej Bouda.

ZÁRUBA je záruka 26.4.2011

Tv Pohoda str. 07 Josef Louda

Rozhovor

Kdo má rád sportovní přenosy, nemůže si být samozřejmě jist výsledkem, ale pokud je vysílá Česká televize, může si být jist, že její sportovní komentátoři jsou skutečnými mistry svého oboru. Jejich projev je pro diváky pokaždé umocněním sportovního prožitku. Někdy se diváci hokejových přenosů proměňují navíc ve fanoušky Roberta Záruby. * Co si vlastně zaznamenáváte do svých pověstných deníků? Myslíte moje hokejové zápisky? Tak to nejsou v pravém slova smyslu deníky. Především už je nepíšu rukou, ale láduju do počítače. Je to vše, co se týká zápasů, hráčů, výsledků, zápisů z utkání, dokumentů, novinových článků. Za 13 let, od roku 1998, kdy jsem přešel na počítač, mám opravdu hodně souborů. Jsou to statistiky, údaje o hráčích, scénáře k pořadům, věci jednak televizní, jednak ty, které potřebuju pro sledování konkrétních sportů - fotbalu, florbalu, baseballu, ale hlavně hokeje. V hokeji máte domácí soutěž, národní mužstvo, mistrovství světa, olympijské hry, a jednotliví hráči nehrají jen v národním mužstvu, ale v různých ligových soutěžích. * Využil jste tyhle zápisky při psaní třeba svojí knížky Dominik Hašek: Chytám svůj život? Když jsem psal příběh o Dominiku Haškovi, měl jsem díky zápiskům všechny statistické údaje. Hokejisté si nepamatují výsledky zápasů, protože jich odehrají hodně. Dominik mi například tvrdil: Tenhle zápas jsme vyhráli tři jedna a já: Ne, dva jedna. Tak jsme se vyhnuli spoustě faktických chyb, kterých bych se dopustil, kdybych spoléhal na jeho paměť. Uplatnil jsem dokonce i zápisky, které jsem si dělal jako mladý kluk. * Jste obrovská zásobárna vědění o hokeji a vaše repliky si lidé opakují, jako třeba vtipný příměr, že Dominik Hašek je blázen, který by chytal i ve svěrací kazajce… Šlo by srovnat práci sportovce a herce? Dobrá otázka. Srovnání spočívá v té performanci sportovce a herce a herce a komentátora. Všichni mají určitou dávku exhibicionismu, ale ta musí být úměrná k profesi. Například s emocemi pracuje určitě herec jinak než sportovní komentátor. * Co považujete za největší současný nešvar v hokeji? Momentálně neschopnost mezinárodní federace dosáhnout lepší dohody s NHL o vyplacení hráčů z evropských klubů. Pak spoustu specifických hokejových věcí a někde na 10. místě nevstřícnost některých hráčů vůči médiím. Jsou hráči, kteří se pořád ohánějí tím, že hokej se hraje „pro lidi“, ale když dojde na věc, neuvědomí si, že to obnáší také velkou vstřícnost vůči médiím. * Na Západě to je jiné? Tam to vnímají jinak, tam hráči vůbec nepřemýšlejí, jestli mají něco říkat, a to i po prohraném utkání, kdy nemají zrovna náladu. Ale lepší se to, v hokeji určitě. Ti hráči přece zastupují klub směrem k veřejnosti, jsou Plné znění zpráv


svým způsobem také mluvčími. Samozřejmě, že jejich hlavní role je hrát, předvést se na ledě, ne mimo led. Ale na druhou stranu součástí profesionality je schopnost něco říct po zápase, popsat svůj výkon, svůj dojem a odpovídat na otázky, do určité míry i osobního charakteru, protože to ke sportu patří. Diváci chtějí toho hráče poznat, ztotožnit se sním. Dřív byly sportovní hvězdy z hlediska televize prakticky němé. Všichni sice věděli, jak vypadá třeba Jirka Holík, protože ho viděli hrát, ale nikdo se ho na nic neptal. Já každého hráče vnímal přes obrazovku, ukázat mi takového Jirku Holečka, už když jsem byl malý kluk, poznal bych ho mezi tisíci jinými! Tehdy to byla víc vizuální záležitost než dneska, kdy mají všichni skoro stejné helmy. * Rád vzpomínám na klukovská léta na hokeji v Plzni, kdy se hrálo bez zastřešení, tam se fanoušci dělili na ty pod hodinami a ty pod plynárnou. Když dali Plzeňáci gól, pořadatelé vypnuli světla a diváci zažehli zapalovače. Když se jim ale něco nelíbilo, napinkali na ledovou plochu desítky nafouknutých prezervativů! To mě zajímá, protože děda mi říkával různé skandované pokřiky, jako třeba Metelka, třese se ti prdelka! Nebo fandění protilehlých stran na Štvanici, kam chodil: jižní tribuna: Je vám tam ta ky ta ko vá zi ma? A ze severní: Nám je ta dy ta ky hro zná zi ma! To muselo být přeci úžasné! Ale teď mi vadí vyřvávané bezduché vulgarity. To mi přijde ve sportu nepatřičný. Nárůst tohohle jevu byl v osmdesátých a pak ještě v devadesátých letech. Naštěstí toho ubývá, tedy alespoň v hokeji určitě. Normální lidé se přece chtějí chodit na utkání bavit a ne se bát. Jde o to, aby tohle sportovní prostředí bylo snesitelný i pro rodiny s dětmi… * Máte ještě jinou vášeň, na kterou myslíte, když usínáte? To, že si sám můžu zahrát. Samozřejmě že ne vrcholově, ale na svojí úrovni. Hraju rád hokej, stejně tak fotbal, tenis, plážový volejbal, cokoliv... Když si vzpomínám, třeba jak jsem co, kdy a kde hrál jako kluk, při tom se mi hezky usíná. * Co je důležité pro párové soužití? Vytrvalost a spolehlivost. * To je skoro sportovní terminologie... Samozřejmě, preferuju všechno, co vztah živí, emocionalitu, humor… Ale někdy závisí vztah čistě jen na vůli: Chci v tom vztahu být nebo nechci, to ostatní je druhořadé. Ale těžko se o tom mluví, pro mě zůstává soužití dvou lidí stále záhadou… KDO JE… Robert ZÁRUBA Narodil se v roce 1967. Vystudoval Fakultu žurnalistiky UK. Od roku 1984 externě spolupracoval s redakcí sportu ČST, od roku 1990 je jejím zaměstnancem, v současné době jako šéfkomentátor Redakce sportu. V ČT uváděl Branky, body, vteřiny (celkem 565 pořadů), Olympijské studio (1992, 1996, 2000, 2004, 2008). Je redaktorem Buly hokej živě, v minulosti Dohráno, Studio Sport. Od roku 1991 komentuje přenosy hokejových zápasů čs./české ligy, národního týmu, mistrovství světa, olympijských her, MS juniorů, NHL. Přednáší na Fakultě sociálních věd UK předmět Sportovní televizní žurnalistika. Napsal knihy Přepište dějiny (ZOH v Naganu) a Dominik Hašek: Chytám svůj život (3. nejprodávanější kniha roku). Podílel se na 134 sportovních dokumentárních filmech. Záliby: florbal, stolní i lední hokej, šachy, romány Milana Kundery, české filmy tzv. nové vlny. V roce 1990 obdržel Zvláštní cenu Českého literárního fondu za diplomovou práci Historie HRTM ČsT, v roce 1999 Novinářskou křepelku ČLF. Je držitelem cen TýTý 2003 a 2004. Je rozvedený, má desetiletého syna Viktora. Foto popis|

Vládní krize dostoupila vrcholu 15.4.2011

ČRo 6

str. 01

22:10 Studio STOP

Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka -------------------Plné znění zpráv


Dobrý večer na okruhu Českého rozhlasu 6. Připravena je pro vás Inventura Studia STOP. Slýcháte ji každý pátek od 22 hodin a 10 minut. Ohlížíme se v ní za některými událostmi uplynulého týdne, které si ke zpracování vybrali naši redaktoři. A natáčíme pro vás též aktuální, ještě neodvysílané příspěvky, které mají premiéru právě v pátečním vydání Inventury Studia STOP. Michael Romancov, politolog z Metropolitní univerzity Praha bude mým dnešním hlavním hostem a tedy hlavním komentátorem odvysílaných událostí z předchozích pořadů. Přeji vám dobrý večer. Michael ROMANCOV, politolog, Metropolitní univerzita Praha -------------------Dobrý večer. Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka -------------------Při poslechu Českého rozhlasu 6 posluchače srdečně vítá Terezie Jirásková. Začněme děním na české politické scéně. To se řádně vyostřilo. Vládní krize dostoupila vrcholu. Stojí Česká republika před předčasnými volbami? Před zásadní rekonstrukcí vlády? Na tyto otázky budeme hledat odpověď právě ve společnosti dnešního hosta, jímž je politolog Michael Romancov. Tři koaliční lídři po schůzce u prezidenta republiky Václava Klause prohlásili, že chtějí v každém případě pokračovat ve vládě na půdorysu všech tří stran. Premiér Nečas dokonce hovoří o jakýchsi 7 možných scénářích, jak by měla vláda dál vypadat. Zatím nejsou upřesněny. Další jednání o budoucnosti koalice jsou plánována na pondělí večer. Pokud se současná trojkoalice nedomluví na další spolupráci, dostane dle návrhu prezidenta Václava Klause šanci sestavit vládu Bohuslav Sobotka, lídr sociálních demokratů. Po vzniku koaličního kabinetu se hovořilo o tom, že se 118 poslanci je nejsilnějším vládním uskupením v historii České republiky a že by mu vlastně nemělo bránit nic v prosazování reforem, které země potřebuje. Zároveň se poukazovalo na to, že v koalici už výrazně nedominuje jeden člen, ale že jde o celkem vyrovnané společenství. V neposlední řadě se diskutovalo o tom, jak čitelné jsou Věci veřejné a staronová TOP 09. Tedy subjekty, které se po volbách ocitly v první politické lize. Jak ukázala realita posledních dnů, koalice nepotřebovala ani rok k tomu, aby se dostala do vážných potíží. Přivedla ji do ní netradičně dělaná politika Věcí veřejných? O tom se hovořilo v úterním vydání Studia STOP kolegy Petra Hartmana, k němuž se v následujícím úryvku na několik minut vrátíme. Ještě dodejme, v souvislosti s Věcmi veřejnými se hovoří o tom, že jejich fungování je podnikatelským záměrem, že to je strana, která nastoupila do politiky s cílem proměnit politickou moc v moc ekonomickou. Připomeňme, že Věci veřejné kdysi vznikly jako komunální uskupení na Praze 1, kde bylo jejich cílem poukazovat na nepravosti, zejména kolem privatizace bytového fondu. Až později se rozrostly do většího měřítka a možná, že i představitelé Věcí veřejných byli nakonec zaskočeni tím, že se jim ve volbách podařilo uspět a dostat se do Poslanecké sněmovny a nakonec i do vlády. Jde podle Josefa Mlejnka z Fakulty sociálních věd o velmi netradiční stranu, stranu podnikatelů, kteří přišli do politiky prosazovat své ekonomické zájmy? Josef MLEJNEK, politolog, Fakulta sociálních věd -------------------Tam tím podnikatelem hlavním a takřka možná jediným velkým je Vít Bárta. Strana Věci veřejné podle mě, ona má řadu nešvarů, velmi podobných jako klasické politické strany. Ale přeci jenom v něčem se liší. A liší se určitě v tom, že dosud to v České republice bylo tak, že prostě existovala, existovaly politické strany, pořád měly nějaký program, nějaká ideová východiska. Určitě v těch stranách působili a dodnes působí i lidé, kteří přece jenom mají motivy k působení v politice takové, že to je prostě jejich zájem, že existuje nějaký veřejný zájem a tak dál. Že to nejsou jenom nějací chladnokrevní pragmatici, kteří touží pouze po moci a po ničem jiném. A na tyto strany se postupně začal nabalovat byznys, podnikatelské kruhy a fungovalo to prostě tak, že ty strany když byly u moci, nebo ať už na úrovni celostátní, anebo komunální, tak postupně zabředávaly do takového výměnného obchodu, že dostaly od podnikatelů příspěvky a když se dostaly k moci, tak zase k těm podnikatelům byly vstřícní a vyšly jim vstříc, když třeba se rozdávaly nějaké veřejné zakázky a tak dál. Pořád tady existovalo jakési nějaké oddělení toho byznysu a politických stran, byť obě dvě tyto skupiny byly provázané. Věci veřejné nakonec přes ty počátky v komunální politice, jakmile tam vstupuje do toho Vít Bárta, tak je to vlastně fenomén takový, že byznys sám si vytvoří prostě politickou stranu, jakousi nějakou politickou divizi své firmy a už se nehodlá nějakým způsobem nabalovat na zavedené strany. Ale chce dosáhnout politické moci vlastně jakoby přímo přes tu svoji politickou divizi. Tak v tom se to liší. A potom samozřejmě to oslovení voličů, tak to, které předvedly Věci veřejné v roce 2010 bylo postavené hodně na populismu. Samozřejmě použily takové, v roce 2010 určitě pro voliče přitažlivé heslo pryč s politickými dinosaury. Vymezily se vůči těm stávajícím elitám. Odpovídalo to i tehdejším náladám ve společnosti. Ale šlo víceméně o propracovaný politický marketing, za kterým myslím nestály žádné politické idee, ale bylo to prostě cílené s tím, jako dosáhnout hlasu a dobýt moc. A problémem Věcí veřejných je i to, že jednak při řízení té strany Vít Bárta nadále uplatňoval spíš Plné znění zpráv


metody z byznysu, z podnikání. A navíc ještě to jeho podnikání bylo podnikáním v bezpečnostní soukromé agentuře. Čili on i velmi intenzivně používal na cestě k moci a potom i při působení ve vládě metod, řekněme, špionážních, policejních, pracoval s informacemi, s různými materiály podobně jako policejně, byznysově řídil i tu stranu. A myslím si, že to je jedna z příčin, byť to není příčina jediná, ale je to jedna z příčin problémů velmi vážných, ve kterých se ta strana ocitla. Poněvadž určitě části lidí v té straně se tyto metody začaly zajídat a určitě tam byl nějaký potenciál k tomu Víta Bártu nějakým způsobem odstranit nebo upozadnit nebo omezit tu jeho velkou moc ve straně. Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka -------------------Řekl pro úterní vydání Studia STOP politolog Josef Mlejnek z Fakulty sociálních věd. A zde jsou mé otázky pro hlavního hosta tohoto komentovaného vydání Inventury Studia STOP politologa z Metropolitní univerzity Praha Michaela Romancova. Pane Romancove, i premiér Nečas a ministr financí Kalousek za TOP 09 tvrdí, že důvodem vládní krize je chování bývalého ministra dopravy Víta Bárty. Odvolávají se při tom na informace Mladé fronty DNES, která zveřejnila Bártův byznys plán jak ovládnout politickou sféru. A dostat se tak k penězům. Tak,jak tyto informace jsou podle vás věrohodné a opravdu Věci veřejné, potažmo Vít Bárta, ohrožují principy demokracie i podle vašeho názoru? Michael ROMANCOV, politolog, Metropolitní univerzita Praha -------------------Tak, rozhodně ten zveřejněný byznys plán, který se jeví být autentický, je tou viditelnou jaksi příčinou situace, v níž jsme se ocitli. Nicméně já se domnívám, že ta situace nazrávala daleko delší dobu, že to, co teďka uniklo tedy do médií a je otázka, jestli to bylo řízené, anebo jestli to byla v podstatě náhoda, že se k tomu novináři dostaly, ale to je samozřejmě jiná otázka. Tak to jaksi se tedy použilo v tento okamžik. Ale ta situace s působením Věcí veřejných, ne jenom Víta Bárty, ale Věcí veřejných jakožto takových v současné vládní koalici je terčem kritiky a já se domnívám, že velice oprávněné kritiky už delší dobu. Když jsem tady byl posledně před nějakou dobou, tak jsme se zabývali krizí tenkrát na pražském magistrátu. A já jsem říkal, že podle mého názoru jeden z velkých problémů, tenkrát jsme se tady bavili o té komunální politice, tak komunální politiky u nás je naprostý nedostatek osobností. Prostě lidí, s nimiž byste se mohli jakožto volič nějakým způsobem ztotožnit, lidí, o nichž byste si mohli říct, aha, tak tenhle člověk má z těch a těch důvodů podobně strukturované myšlení jako mám já, a proto mu dám hlas. Teď jsme svědky naprosto toho samého na té úrovni celorepublikové. Věci veřejné, to je marketingová značka, mediální bublina nebo cokoliv jiného si za to dosaďte, to je celkem jedno. Rozhodně to není standardní politická strana. Já se vůbec nedomnívám, že standardní politické strany v našem případě představují něco úžasného, něco, co by nám mělo vyhovovat. Ale Věci veřejné, to je nastrčený obličej Radka Johna a za ním v pozadí pravděpodobně tedy Vít Bárta, možná, že ještě někdo jiný. A pak už to není nikdo. Když se podíváte, jakým zoufalým způsobem tito lidé nejsou schopni komunikovat o věcech, který by měly být jejich denním chlebem, tak při tom, když posloucháte vyjádření jejich jednotlivých politiků, tak já se přiznám, že mně prostě naskakuje husí kůže, když si uvědomím, že tihle ti lidé, bez ohledu na to, že já jsem je osobně nevolil, ale tihle ti lidé sedí v parlamentu. Nejenže sedí v parlamentu, oni jsou součástí vlády a oni rozhodují o tom, co se s naší společností bude dít. A to je něco katastrofálního. Věci veřejné, a v tom si myslím, že to Josef Mlejnek vystihl velice dobře, jsou pravděpodobně tedy onou politickou divizí jedné soukromé firmy, byl to úspěšný marketingový tah, který v podstatě vyšel vstříc náladám ve veřejnosti. Věcí veřejné neměly, nemají a podle mého názoru ani nejsou schopny mít jediný pozitivní program. Protože oni se jednoznačně vymezily proti dinosaurům, proti stávajícím politickým stranám. Teď tam jsou a co vidíme? Vidíme ještě něco horšího než to, co předváděly dosud tyhle ty strany. Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka -------------------Jaký podíl na té koaliční krizi má ODS a TOP 09? A jaký podíl vlastně nesou voliči, kteří neprohlédli, že ty nové strany jsou vlastně staré strany a že uvnitř těch stran po volbách není opravdová chuť k tomu něco měnit a hlavně pracovat pro občany. Michael ROMANCOV, politolog, Metropolitní univerzita Praha -------------------Není žádné tajemství, že ODS sestavila vládu, i když de facto prohrála volby. Vládu sestavila jenom proto, že tehdy sociální demokracie vedená Jiřím Paroubkem, zvolila tak nesnesitelný styl politického vymezování se vůči všem svým soupeřům, že se dostala do pozice, kdy se jich nikdo nechtěl dotknout, jak se říká, ani pětimetrovým sterilizovaným bidlem. Takže vítězná ČSSD skončila v opozici. ODS, která volby prohrála, použil bych tady termín jejich ideového zakladatele Václava Klause, byla to nevýhra. Nicméně ta nevýhra stačila na to, aby Plné znění zpráv


sestavili vládu s politickým subjektem, který se sice objevil jako nový politický subjekt, ale je ve srovnání zejména s Věcmi veřejnými standardním způsobem strukturován. Je to politická formace, která má jednoznačným způsobem identifikovatelné hráče a je to především politický subjekt, který byl schopen na naši politickou scénu přinést zcela nové transparentně se chovající politiky. Ministry zdravotnictví Luboš Heger například je politik, který se podle mého názoru profiluje jaksi jako velice zdatný manažer resortu, který je nesmírně komplikovaný. Myslím si, že to v zásadě oceňuje i veřejnost. Ale nikdo takový i ve Věcích veřejných třeba není. Ale abych se vrátil ještě zpátky k té vaší otázce, nakolik za to mohou tyhle ty strany. Například ODS, ale podobně i ČSSD za to mohou tím, že tyhle ty dva dominantní politické subjekty natolik namíchli svým chováním, tím, co se děje v jejich zákulisí, tím, co se děje v kruzích, které je nějakým způsobem podporují, čekají na to, že dostanou něco za tu podporu a dostávali. V tom mezi ODS a ČSSD není žádný rozdíl, tak ty natolik namíchli své voliče, že ti potom hledali nějaké jiné alternativy a řada z nich si, a já řeknu bohužel, vybrala Věci veřejné. Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka -------------------Takový je tedy názor hlavního hosta tohoto vydání Inventury Studia STOP politologa Michaela Romancova z Metropolitní univerzity Praha.

Současná vládní krize obrátila pozornost veřejnosti k fungování politické scény 12.4.2011

ČRo 6

str. 01

22:10 Studio STOP

Petr HARTMAN, moderátor -------------------Začíná pravidelný diskusní pořadu Studio STOP, který se vysílá na okruhu Český rozhlas 6. Pokud možno ničím nerušený poslech vám přeje Petr Hartman. Současná vládní krize opět obrátila pozornost veřejnosti k fungování politické scény. Konkrétně v tom slova smyslu, zda jsou na ní nejdůležitější programy a myšlenky, nebo uchopení moci k prosazení nejrůznějších ekonomických zájmů. Po vzniku koaličního kabinetu se hovořilo o tom, že se 118 poslanci je nejsilnějším vládním uskupením v historii České republiky a že by mu nic nemělo bránit v prosazování reforem, které země nutně potřebuje. Zároveň se poukazovalo na to, že v koalici už výrazně nedominuje 1 člen, ale že jde o celkem vyrovnané společenství. V neposlední řadě se diskutovalo o tom, jak čitelné jsou Věci veřejné a TOP 09, tedy subjekty, které se po volbách poprvé ocitly v takzvané první politické lize. Byť v druhém případě v poslaneckých lavicích usedla celá řada zkušených politických veteránů. Jak ukázala realita posledních dnů, koalice nepotřebovala ani rok k tomu, aby se dostala do velmi vážné krize. Přivedla ji do ní netradičně dělaná politika Věcí veřejných? Také o tom uslyšíte v dnešním Studiu STOP. Ve studiu vítám politology Josefa Mlejnka z Fakulty sociálních věd a Jana Bureše z Metropolitní univerzity. Dobrý den. Jan BUREŠ, politolog, Metropolitní univerzita -------------------Dobrý den. Josef MLEJNEK, politolog, Fakulta sociálních věd -------------------Dobrý den. Petr HARTMAN, moderátor -------------------Když budeme hovořit o dění v české politice, tak nemůžeme začít ničím jiným než pohledem na Věci veřejné. Ty se nyní dostaly do popředí zájmu a v souvislosti s nimi se hovoří o tom, že jde o podnikatelský záměr, že to je strana, která nastoupila do politiky pouze s cílem proměnit tu politickou moc v ekonomickou. Možná už se zapomíná na to, že Věci veřejné kdysi vznikly jako komunální uskupení, když to takto řeknu, na Praze 1, kde jejich cílem bylo poukazovat na nepravosti kolem privatizace bytového fondu a dalších věcí. Až později se rozrostly do většího měřítka a možná, že i představitelé Věcí veřejných byli nakonec zaskočeni tím, že se jim ve Plné znění zpráv


volbách podařilo natolik uspět a dostat se do takzvané první politické ligy, to znamená do Poslanecké sněmovny a nakonec i do vlády. Podle Josefa Mlejnka, jde skutečně o velmi netradiční stranu, stranu podnikatelů, kteří přišli do politiky prosazovat své ekonomické zájmy? Josef MLEJNEK, politolog, Fakulta sociálních věd -------------------Tam tím podnikatelem hlavním a takřka možná jediným velkým je Vít Bárta. Strana Věci veřejné podle mě, ona má řadu nešvarů, velmi podobných jako klasické politické strany. Ale přeci jenom v něčem se liší. A liší se určitě v tom, že dosud to v České republice bylo tak, že prostě existovala, existovaly politické strany, pořád měly nějaký program, nějaká ideová východiska. Určitě v těch stranách působili a dodnes působí i lidé, kteří přece jenom mají motivy k působení v politice takové, že to je prostě zájem, že existuje nějaký veřejný zájem a tak dál. Že to nejsou jenom nějací chladnokrevní pragmatici, kteří touží pouze po moci a po ničem jiném. A na tyto strany se postupně začal nabalovat byznys, podnikatelské kruhy a fungovalo to prostě tak, že ty strany byly u moci, nebo ať už na úrovni celostátní, anebo komunální, tak postupně zabředávaly do takového výměnného obchodu, že dostaly od podnikatelů příspěvky a když se dostaly k moci, tak zase k těm podnikatelům byly vstřícní a vyšly jim vstříc, když třeba se rozdávaly nějaké veřejné zakázky a tak dál. Pořád tady existovalo jakési nějaké oddělení toho byznysu a politických stran, byť obě dvě tyto skupiny byly provázané. Věci veřejné nakonec přes ty počátky v komunální politice, jakmile tam vstupuje do toho Vít Bárta, tak je to vlastně fenomén takový, že byznys sám si vytvoří prostě politickou stranu, jakousi nějakou politickou divizi své firmy a už se nehodlá nějakým způsobem nabalovat na zavedené strany. Ale chce dosáhnout politické moci vlastně jakoby přímo přes tu svoji politickou divizi. Tak v tom se to liší. A potom samozřejmě to oslovení voličů, tak to, které předvedly Věci veřejné v roce 2010 bylo postavené hodně na populismu. Samozřejmě použily takové, v roce 2010 určitě pro voliče přitažlivé heslo pryč s politickými dinosaury. Vymezily se vůči těm stávajícím elitám. Odpovídalo to i tehdejším náladám ve společnosti. Ale šlo víceméně o propracovaný politický marketing, za kterým myslím nestály žádné politické idee, ale bylo to prostě cílené s tím, jako dosáhnout hlasu a dobýt moc. A problémem Věcí veřejných je i to, že jednak při řízení té strany Vít Bárta nadále uplatňoval spíš metody z byznysu, z podnikání. A navíc ještě to jeho podnikání bylo podnikáním v bezpečnostní soukromé agentuře. Čili on i velmi intenzivně používal na cestě k moci a potom i při působení ve vládě metod, řekněme, špionážních, policejních, pracoval s informacemi, s různými materiály podobně jako policejně, byznysově řídil i tu stranu. A myslím si, že to je jedna z příčin, byť to není příčina jediná, ale je to jedna z příčin problémů velmi vážných, ve kterých se ta strana ocitla. Poněvadž určitě části lidí v té straně se tyto metody začaly zajídat a určitě tam byl nějaký potenciál k tomu Víta Bártu nějakým způsobem odstranit nebo upozadnit nebo omezit tu jeho velkou moc ve straně. Petr HARTMAN, moderátor -------------------To byl Josef Mlejnek. Podle Jana Bureše, jsou Věci veřejné odlišné od těch jiných politických stran také z toho úhlu pohledu, o kterém ve zkratce hovořil Karel Schwarzenberg? To znamená předseda TOP 09, který hovořil o tom, že Vít Bárta napsal na papír to, co ostatní si myslí a jakým způsobem se velmi podobně ty ostatní strany chovají. Jan BUREŠ, politolog, Metropolitní univerzita -------------------No, tak určitě já si nedělám iluze o tom, že už dříve a není to jako záležitost posledních 10 let, ale já bych skoro řekl posledních 1000 let, že prostě politika je propojená s ekonomikou a každý, kdo jde do politiky, tak určitě má i ekonomické zájmy, byť by měly být na té nejprimitivnější úrovni a obohatit sám sebe, anebo obohatit nějakou, nějakou společnost, pro kterou pracuje. Neříkám, že to tak je vždycky, samozřejmě jsou v politice lidé, kterým jde o ideály, kterým jde o programy a myšlenky. My jsme trochu byli zvyklí na to po roce 89, že ta politika se tady minimálně v těch 90. letech hodně odvíjela právě na pozadí nebo byla jaksi odvíjena před zraky občanů a voličů právě na pozadí těch ideových střetů ohledně třeba koncepce reforem a podobně. Čili jakoby ta česká společnost je na tohle to samozřejmě citlivá, protože pořád ještě tady je jakýsi duch nebo náboj té polistopadové transformace, která byla hodně o idejích. A i když v pozadí určitě byly i určité ekonomické zájmy jednotlivých skupin, které se postupně vytvářely, tak ale ten jakoby ideový náboj jako podstata politiky tady určitě byl hodně přítomný. Samozřejmě ne jenom díky Václavu Havlovi, ale i třeba i díky Václavu Klausovi a dalším, kteří ty ideové střety, ať už s opozicí nebo v rámci koalic hodně prezentovali ideově. Vzpomeňme si na velké souboje třeba Václava Klause a Josefa Luxe v rámci, zase, šlo spíše o určité ideové pojetí transformace, restitucí a podobně. Čili v tomto smyslu se nelze divit, že to českou společnost překvapuje, šokuje, že dokonce, že do jisté míry, nebo do značné míry třeba velmi radikálně reagují politici ODS, byť, byť samozřejmě po zase zkušenostech z té druhé poloviny toho dvacetiletí demokratického víme, že prostě všechny ty politické strany Plné znění zpráv


tak, jak to správně říkal kolega Mlejnek, neodolaly napojení na byznys a tím se do značné míry v očích voličů zdiskreditovaly, tak přeci jenom právě ta například ODS byla dlouhou dobu nositelem určitých silných hodnot. Myslím právě třeba v době Václava Klause. Ať už si o nich můžeme myslet, co chceme, ale byl to hodně silně jaksi ideový náboj a já věřím tomu, že dodnes jaksi v ODS, tak jako v jiných stranách, ale právě v tuto chvíli jde asi o ODS nejvíc, existuje hodně politiků, kteří prostě jaksi mají, a já myslím, že to je i Petr Nečas, mají prostě pocit, že ta politika se má dělat kvůli programům, idejím a podobně. A v tomto smyslu jaksi mně přijde ta reakce na informace o tom, jak vlastně fungují Věci veřejné a zkušenosti s těmi politiky, když Petr Nečas hovoří o tom, že ministerstvo vnitra fakticky řídil Vít Bárta a tak dál a tak dál, tak si myslím, že se ukazuje, že prostě jsme se dostali do určité jako extrémní situace, která na jednu stranu je spíš vyvolána skutečně tím fenoménem Věcí veřejných, i když jako poodhaluje nějaký obecnější problém, který v té české společnosti dlouhodobě je. Ale v zásadě bych zase to neviděl tak jaksi velmi tragicky. Prostě jde teď asi o to nějakým způsobem buď docílit situace, aby se Věci veřejné proměnily v nějakou víceméně klasickou politickou stranu. A pokud ti ostatní politici budou mít pocit, že to nejde, tak je prostě z té politiky nějakým způsobem izolovat, například odchod, jejich jaksi vypuzením z vlády. Petr HARTMAN, moderátor -------------------Tolik Jan Bureš. Když zde hovoříme o tom, že politika by měla být především o prosazování nějakých programů, myšlenek a tak dále, tak ale k tomu jsou potřeba peníze. Protože pokud nebudete u moci, tak nic neprosadíte. A v souvislosti s tím, jak jsou u nás, a nejenom u nás, financovány politické strany, tak je zřejmé, že ty nejrůznější nákladné kampaně, ale i vůbec fungování toho aparátu, toho odborného zázemí a dalších věcí stojí velké peníze, které ty strany nemohou získat pouze od státu, ale musí je získat i jinde, od nejrůznějších sponzorů, dárců, více či méně transparentních, protože někteří dárci zůstávají dost často skryti a je zřejmé, že ti, kteří podporují určitou politickou stranu, tak to mohou dělat sice z náklonnosti k tomu, co chce ta strana prosazovat, ale zároveň to dělají i z toho důvodu, že za tím vidí nějaký svůj prospěch. Což je přirozené. A což skutečně propojuje tu politiku s ekonomikou. Neděje se to jenom v České republice, ale děje se to i jinde ve světě. Ale existuje nějaká ta hranice, míra? Josef MLEJNEK, politolog, Fakulta sociálních věd -------------------Já si myslím, že to je vlastně celocivilizační fenomén a problém, který se týká všech západoevropských zemí i Spojených států, prostě vyspělých zemí. Mohli bychom si to tady vodit tím, že často padá termín klasická politická strana. ODS a TOP 09, nebo může ČSSD říkají, my jsme klasické politické strany, kdežto Věci veřejné, to je něco úplně nového, podivného. Ale těžko říct, co to je klasická politická strana. Samozřejmě politologové by se úplně neshodli na tom termínu, ale určitě by souhlasili asi všichni s tím, že úplně nejklasičtější politická strana je ta strana masového typu, která se formuje, vzniká někdy koncem 19. století a funguje takhle zhruba do poloviny 20. století. To je strana, která má velký počet členů, ke které jsou napojeny různé přidružené organizace jako odbory nebo třeba ženské spolky, vzdělávací spolky a tak dále. Čili celý ten pojem strana vlastně je něco, co zahrnuje nějaké sociální prostředí a něco, co zahrnuje nejen přímo členy té strany, ale třeba i členy právě odborů a těch přidružených organizací. To už je nějaká síla. A když tito lidé platí třeba malé členské příspěvky, tak i nějakým způsobem mohou tu stranu sami financovat. Tento model se už vlastně nevyskytuje. S rozvojem i médií a elektronických médií, televize a podobně. A i s proměnami západní společnosti nakonec ty strany mají tu podobu, že vlastně členy strany jsou přímo profesionální politici, lidé, kteří chtějí pomoci té straně dosáhnout funkcí a moci, dělají politiku jako skutečně životní profesní kariéru. Těch členů těch stran je málo. Nikdo jiný vlastně ani nemá žádný důvod do té strany vstupovat, pokud si neřekne, já chci být profesionálním politikem, nebo aspoň, dejme tomu, nějakým politikem poloprofesionálním na komunální úrovni. Anebo do té strany pak vstoupí někdo, kdo třeba je podnikatel a slibuje si od toho nějaké vazby. Čili členské příspěvky vůbec, to se spíše udržuje, pokud se to vůbec někde udržuje, jako formální věc. Takže ty strany potřebují nějaké finance a je to zavedeno tak, že mají příspěvky od státu ve většině zemí. Tak jako u nás, že dostávají peníze za hlasy a dostávají peníze třeba za poslance, za počet křesel. Ta idea je taková, že vlastně když se stanoví nějaká částka, kolik strana dostane za hlas a kolik dostane za poslance od státu, takže vlastně jakoby občan, jakoby daňový poplatník přes stát, jako když tu stranu volí, tu stranu jako vlastně financuje. Tak, na první pohled to vypadá sympaticky, ale stejně ty částky, které strany takto dostávají, jsou příliš malé, poněvadž náklady na ty kampaně rostou a tudíž tady už není jiná možnost, jak získat peníze, než od těch podnikatelů. A tím pádem pak ty strany musí vycházet vstříc a pak vzniká tady tenhle ten, ta chobotnice, ten řetězec propojení politiky a byznysu, čili to existuje všude. A těžko s tím, těžko s tím něco dělat. Protože může se to nějakým způsobem omezovat, můžou být nějaké zákony, které zpřísňují financování politických stran. Ale v zásadě těžko očekávat, že by se to propojení politiky a byznysu nějakým způsobem zásadně rozpojilo. Problém, si myslím, je v tom, že když už to propojení byznysu a politiky je takové, že to vlastně ohrožuje i kvalitu Plné znění zpráv


těch zakázek, nebo toho výsledku, nebo kdybych, když to řeknu stručně, tak když dostane firma zakázku, stát za tu zakázku, dejme tomu, za železnici zaplatí víc než kdyby to bylo čisté a ten přeplatek jako jde do partajní pokladny. Ale pořád ještě, když je ten nějaký přeplatek a je to zbytečně drahé, ale pořád ještě je důležité sledovat, jestli fakt ty koleje jsou postavené, jestli vlaky po tom jezdí. A my už se dostáváme do té situace, kdy už je to všecko takový šunt, že opravdu hrozí, že bude docházet k železničním neštěstím a že budou padat mosty a letadla, poněvadž ty zakázky už jsou tak prožrané tou korupcí, i ta kvalita toho obchodu je tak mizerná, že to ohrožuje prostě bezpečnost lidí a celé společnosti. Tady si myslím, že je jeden z takových bodů, kdy už to přeroste únosnou mez a kdy asi, no, určitě, by bylo dobré s tím něco dělat. Petr HARTMAN, moderátor -------------------To byl Josef Mlejnek. Podle Jana Bureše, je to propojení toho byznysu s politikou větší než by bylo únosné? Je v tom Česká republika výrazně odlišná od těch vyspělých demokratických zemí? Jan BUREŠ, politolog, Metropolitní univerzita -------------------No, tak určitě je větší, protože prostě podle mého názoru tady nefunguje dostatečně kvalitně legislativa v této, regulující tuto oblast. Samozřejmě nedělejme si jako iluze, podle mého názoru, že se podaří korupci vymýtit stoprocentně. Že se podaří ohlídat a zkontrolovat jaksi všechny toky peněz do politických stran. Ale určitě na západě existují přísnější pravidla hry v tomto smyslu, ve Spojených státech, prostě nemůžete jako jednotlivec dát větší dar než asi 1000 dolarů jednomu politikovi na kampaň. Tady prostě poslanec Babák se ještě před volbami, a všichni to věděli, chlubil tím, že dal straně asi 5 milionů korun za to, a za to se dostal na čelo kandidátky Věcí veřejných ve svém volebním kraji. Takže prostě já myslím, že tady je to pořád o tom, že je velmi slabá kontrola státu, chybí tady povědomí jaksi určitého obecného zájmu státu. Státní úředníci nejsou nezávislí, měli by být nezávislí, měli by oni především být v pozici neodvolatelných lidí, pokud pracují kvalitně, měl by existovat zákon o státní službě, který by je chránil. Ale jejich úkolem by potom mělo být hájit zájmy státu, když už je nehájí politici a ti politici spíše se snaží stát okrádat. Měla by být velmi jasně, naprosto nezávislá policie, soudnictví. Tady v tom všem máme ještě velké mezery. A nedělejme si jako iluze v tom smyslu, že ta krize, ve které jsme se ocitli, je řešitelná nějakými ráznými kroky, jako to nejjednodušší, řekl bych, rozhodnutí, před kterými můžeme stát, je v tomto smyslu jako chceme pokračovat v tomto demokratickém marasmu, anebo chceme nějakou novou totalitu, respektive nedemokratický režim. To asi nechceme. Čili pokud se shodneme na tom, že ta demokracie je prostě skutečně jediná možná varianta nějakého lepšího vývoje než jsou ty režimy nedemokratické, tak ale potom musíme počítat s tím, že demokracie je prostě systém, který jenom reguluje do určité míry vztahy mezi lidmi, mezi institucemi. Ale je založený prostě na tom, že umožňuje lidem maximální míru svobody. A ta svoboda bohužel někdy není využívána jenom jako k pozitivním jevům a věcem, ale i k těm jevům negativním. Někdo se chce obohatit, okrást stát a podobně. Čili potom ale musíme mít naprosto jasno v tom, že cesta k nějakému lepšímu stavu té české politiky za prvé nebude krátká, bude to dlouhodobá záležitost. Za druhé je to částečně taky záležitost morální, prostě já si nechci tady hrát na nějakého moralistu, ale myslím si, že do určité míry lidé musí daleko více jaksi hodnotit politiky i podle toho, jak čestně nebo nečestně se chovají. A pokud prostě se určitý politik nechová čestně, tak byť může mít sebelepší myšlenky, sebelepší způsob vyjadřování a podobně, tak ho prostě nemůžou napříště volit. To je například jeden moment. Ale další, a podle mě klíčový, je právě otázka toho právního státu, že tady skutečně potřebujeme daleko přísnější legislativu, která by například přesněji a podrobněji vymezila za jakých, v jakých rozmezích mohou třeba strany dostávat dary sponzorské, kolik může třeba jedna fyzická osoba nebo jedna právnická osoba maximálně darovat straně peněz. Pak musí být naprosto detailní kontrola ze strany finančních úřadů, finanční policie a podobně. A to všechno se tady bohužel neděje. Protože ty státní úřady jsou prostě pod kuratelou politiků, kteří si s nimi dělají, co chtějí. A jestli nějaký úředník ministerstva vnitra nebo protikorupční policie bude chtít něco vyšetřit, co se týká politické strany a klepnou ho přes prsty a odvolají ho, tak je to prostě špatně, že jo. Čili je tady potřeba především podle mě zdokonalovat právní řád a být trpělivý. A ono to bohužel i vyžaduje určitou, podle mého názoru větší schopnost politiků odolávat určitým mediálním kampaním. Protože samozřejmě si nedělám jako iluze o tom, jak fungují média. A v určitém smyslu mám pocit, že se dostáváme do určité nebezpečné situace, kdy prostě pokaždé, když média zveřejní nějaký skandál, který se týká nějakého politika nebo strany, tak se budeme ocitat ve stavu permanentní vládní krize. Já myslím, že ty politici a politické strany, respektive ten ústavní systém by měl být jakoby odolnější vůči těmto aférám a skandálům, které jsou zveřejňovány. Protože to je samozřejmě na druhou stranu důsledek té mediální demokracie. Zaplať pánbůh za ní, že samozřejmě ty informace máme. Ale na druhou stranu nemůžeme žít v situaci, kdy kvůli jednomu článku v novinách bude padat vláda. Myslím si, že je to spíš o tom, že ta vláda má být stabilní po dobu toho volebního období, nechť se skandály samozřejmě zveřejňují a voliči nechť to potom těm politikům spočítají. Ale nemělo by



to být tak, že na základě jednoho, dvou článků v novinách se rozjede jednání od Hradu až po Strakovu akademii a padne vláda a budou třeba předčasné volby, které prakticky taky nemusí nic vyřešit. Petr HARTMAN, moderátor -------------------Kdybych měl zůstat u toho systému, který je důležitý proto, aby vůbec ta společnost, nejenom politika, lépe fungovala, tak ale jsme před takřka neřešitelným úkolem. Protože ta pravidla vytvářejí politici a politici zároveň jsou svým způsobem existenčně závislí na těch sponzorech a dost často skrytých sponzorech, protože bez jejich peněz tu politiku dělat nemohou, ti, kteří ty politické strany financují, tak nemají zájem na tom, aby šli proti svým vlastním zájmům. To znamená, snaží se ty politiky usměrňovat k tomu, aby třeba nějaké dílčí změny dělali, ale aby to nebyly změny zásadní, které ohrozí ten jejich byznys. Jak z toho lze vůbec se dostat? Josef MLEJNEK, politolog, Fakulta sociálních věd -------------------Já si myslím, že nevede z těch problémů současných nějaká snadná, rychlá cesta. Ani si nemyslím, že by nám pomohlo, kdyby se přijal nějaký zákon o financování politických stran, nějaký, že by to jako o sobě už stačilo. Nemyslím si, že se může situace radikálně změnit k lepšímu po přijetí dvou, tří nějakých zákonů. Myslím si, že je to skutečně věc na velmi dlouhou dobu dopředu a spíše by pomohlo postupné vylepšování řady oblastí. Jak třeba zákon o financování politických stran. Samozřejmě, když přijmeme nějaký lepší zákon, tak ty jevy negativní nezmizí. Ale přeci jenom třeba se aspoň o trošku ztíží nějaké, nějaké černé financování. A když se nějakým způsobem vylepší pozice státních úředníků, těch, kteří prostě na tom ministerstvu jsou z hlediska své odbornosti, zase se nějakým způsobem ztíží pronikání nějakých ekonomických mafií. Samozřejmě, když i lidé budou jako jednotlivci morálně zdatnější, abych tak řekl, tak zase přeci jenom se sníží míra těch negativních jevů, poněvadž ty mafie, nebo tak, tohle to ovlivňování politiky může v řadě případů potom narazit na někoho, kdo prostě řekne ne a nenechá se do toho zatáhnout. Samozřejmě často se mu pak stane to, že z té funkce odejde, ale přece jenom když takovejch lidí bude víc, tak zase nějakým způsobem se ten stav o trošku vylepší. A myslím, si, že abychom se přiblížili západním zemím, kde k těmto jevům samozřejmě taky dochází, ale ne v tak velké míře. Tak to prostě vyžaduje dalších 10, 15, 20, 30 let dost jako usilovné práci a usilovného boje. A zlepšování řady těch dílčích věcí. A teprve potom v nějakým součtu nebo v nějakým, že se to pak všechno, ty drobné dílčí změny nějakým způsobem pospojují dohromady a vytvoří se tam nějaký kumulativní efekt, který pak může přispět k tomu, že prostě míra politické korupce, kdybychom si dali nějaký pomyslný, pomyslnou hodnotu 100, tak že se třeba sníží na 70 nebo na 60. A to bude velký úspěch. Petr HARTMAN, moderátor -------------------To byl Josef Mlejnek. Jan Bureš. Jan BUREŠ, politolog, Metropolitní univerzita -------------------No, já jsem chtěl jenom zareagovat ještě na jednu věc. Samozřejmě jako nechci bagatelizovat všechno to, co se v této zemi děje. Ale na druhou stranu, podívejme se do některých takzvaných západních evropských zemí, jako já myslím, že já bych teda nechtěl žít v politické kultuře Itálie třeba. Já myslím, že to je ještě strašnější než je Česká republika, jako když premiér té země ovládá všechny hlavní média, vlastně jaksi sám rozhoduje o tom, co se bude tisknout, co se tisknout nebude, co se bude říkat v televizi, co se říkat nebude. A jeho sexuální skandály, které už samy o sobě jsou jako dost otřesné, tak vlastně jsou zamlčovány a ovládá policii a soudy a tak dál. Takže jako ta situace jako může být ještě strašnější než je, než je Česká republika. Čímž nechci ale říkat jako, nebo naznačovat, že to tady je v pořádku. Já myslím, že ten, nebo jeden z problémů, proto si myslím, že to je právě jako na delší dobu a je to hlubší společenský problém. Je prostě v tom, že po roce 89 díky tomu předchozímu režimu, který tady byl a který do značné míry vedl k takové jako všeobecné jednotě v chudobě. Tak prostě ta česká mentalita do určité míry se hodně přeorientovala na materiální zisky. Hodně lidí samozřejmě vnímalo přechod k demokracii, hlavně jako příležitost k zvýšení své životní úrovně. Což je logické prostě z důvodu toho, jak ekonomicky vypadal asociálně ten předchozí režim. Je to typické pro všechny země, které procházely tou transformací. No, a samozřejmě v tomto smyslu i takto začali lidé přistupovat, a nejenom politici, ale vlastně většina té společnosti i ke státu jako takovému vlastně. My jsme se dostali do situace, kdy se trošku vytrácí jako určitý poct jakési zodpovědnosti za stát, ve kterém žijeme, nebo vůbec pocit sounáležitosti s tím státem. Pocit toho, že ten stát taky je určitá pozitivní hodnota, kterou je třeba nějak posilovat a budovat. Nemyslím posilovat jako bezpečnostně a policejně a tak, ale prostě posilovat ho jako určitou identitu, určitou komunitu, ve které žijeme. A v tomto smyslu potom posuzovat i politiky, to znamená, že bychom prostě měli vyžadovat po politicích, aby jim šlo primárně o zájem toho státu, o nějaký všeobecný zájem nějaké většiny Plné znění zpráv


společnosti, kterou mají reprezentovat. Pokud je to většinová vláda, že je, a tak dál. A že by nemělo jít primárně o nějaké vedlejší ekonomické zisky. Samozřejmě je jasné, že každý politik vždycky bude mít tendenci využít své moci i k nějakému třeba obohacení nebo malé výhodě, větší výhodě a podobně. To je do určité míry tolerovatelné, pokud ale vidíte, že primární snahou těch politiků prostě je reprezentovat zájmy voličů, realizovat sliby, které slíbili a hlavně sledovat nějaký všeobecný zájem té společnosti, státu, země, kterou prostě řídí v určité chvíli. A to nám tady podle mého názoru trochu chybí. My prostě máme pocit, že vlastně ten stát všechny jenom okrádá. Což je do značné míry samozřejmě pravda. A je to pochopitelné. Ale to je vina taky hodně těch politiků, kteří zavinili to, že ten stát takto všechny okrádá a že peníze, které se vybírají od občanů, potom jsou rozkrádány na korupci a my zjišťujeme, že až 100 miliard ročně se vlastně vydá na korupční jaksi jednání ze strany politiků teda. Tak i o tohle to jde. Petr HARTMAN, moderátor -------------------Když hovoříme o tom prorůstání byznysu do politiky, jak je na tom česká politika? Je na tom ještě tak, že česká politika diktuje, kdo vlastně tu politiku bude dělat, nebo ten zákulisní byznys ovládá tu politiku, že vlastně to zákulisí rozhoduje o tom, kdo jak bude úspěšný v té politice, kdo z ní bude muset odejít, kdo tam bude moci zůstat a tak dále? Jaký je váš názor, Josefe Mlejnku? Josef MLEJNEK, politolog, Fakulta sociálních věd -------------------Já si myslím, že už spíš platí to druhé. Nebo že se to druhé bohužel prosazuje. Protože skutečně ta témata, okolo kterých se točí volby a které politici v kampaních před voliče jako kladou, tak to jsou čím dál tím víc nějaká témata zástupná, to je takové prostě divadlo, které má jediný cíl, vybudit nějaké emoce, nebo spíš emoce než rozum. A prostě získat pro tu stranu a pro toho politika hlasy, které pak uplatní v nějakých mocenskoekonomických transakcích. Ale rozhodující je to zákulisí. Často právě o tom, kdo bude v koalici a kdo v opozici a kdo bude mít jaké ministerstvo mohou právě rozhodnout zákulisní zájmy velkých ekonomických hráčů. A ostatně i docela možné nebo pravděpodobné, že v té současné krizi se právě jakési zájmy zákulisních hráčů silně projevily, nebo že jsou jednou, jedním z faktorů vlastně, který tu krizi nějakým způsobem inicioval, přiložil tam nějaká polínka do ohně a tak dále. A nějakým způsobem se to snaží ze zákulisí ovlivňovat. Potom volič se nestačí divit, že politici, kteří v kampani šli proti sobě a líčili se vzájemně jako naprosté, jako naprosto jako zločinci a škůdce státu, tak po volbách, když spadne opona a zavřou se volební místnosti, tak se začnou objímat a jsou najednou největší přátelé. Voliči samozřejmě zažili poprvé v Český republice tento šok po uzavření opoziční smlouvy. A od té doby neustále podobné šoky vlastně zažívají, nebo mohou zažívat. A já bych tady v této souvislosti jenom připomněl Miroslava Kalouska a ten jeho podivný obrat v létě 2006 po volbách, kdy začal domlouvat koalici s ČSSD s Jiřím Paroubkem, za podpory komunistů. A přitom Miroslav Kalousek si ve volební kampani v roce 2006 dokonce vystupoval minimálně jednou, ne-li dvakrát, s Naděždou Kavalírovou, předsedkyní Konfederace politických vězňů. A tu kampaň vyloženě pojímal prostě jako antikomunisticky. Ani ne měsíc po tom najednou jako mu nevadila vláda opřená o komunisty. Těžko přesně podložit přesnými důkazy to, o co přesně šlo. Ale samozřejmě, že myslím, že velmi platná hypotéza je ta, že prostě Richard Háva nebo nějaký jiný Kalouskův obchodní přítel prostě chtěl být ve vládě, řekl mu, že v té vládě být musí, že jsou ohroženy ty zakázky, no, tak najednou Miroslav Kalousek prostě udělal veletoč a nebýt toho, že ho pak sama Lidová strana sesadila, poněvadž zase ti komunální lidovečtí politici se báli svého vlastního výsledku v komunálních volbách, tak nebýt toho, že ho vlastní strana sesadila, tak by ta vláda po volbách 2006 opravdu mohla být taková, že by byl premiérem Jiří Paroubek, udělal by koalici menšinovou s lidovci a v parlamentu by to jistili komunisté. Ale možná vlastně by se pak stalo to, že všecky ty kšefty, které pak třeba probíhaly v tom období 2006 až 2010 za těch Topolánkových vlád, no, tak stejně by proběhly za této vlády. Stejně bysme měli problém s letouny Casa, kdo ví, jak by to bylo s transportéry a já nevím, s čím vším. Takže vlastně by ta se stala jako vládní, byla jakoby politicky ideově úplně jiná, ale vlastně řada obchodů a kšeftů by proběhla úplně stejně. Petr HARTMAN, moderátor -------------------Když už jsme se dostali k Miroslavu Kalouskovi a TOP 09, tak v čem je zásadní rozdíl mezi Věcmi veřejnými a TOP 09? Jaký byl projekt TOP 09? Protože tato strana vznikala v době, kdy KDU-ČSL měla určité problémy, kdy tam došlo k vnitřnímu rozporu až rozpadu té strany. A kdy bylo jasné, že by třeba určití lidé se dál nemuseli podílet na moci. Lze to také nahlížet jako nějaký podnikatelský záměr, nebo šlo čistě o ideovou snahu uplatnit nějakou velice konzervativní pravicovou stranu? Jan BUREŠ, politolog, Metropolitní univerzita Plné znění zpráv


-------------------Já si osobně myslím, že to byl spíš určitý sebezáchovný, politicky sebezáchovný záměr Miroslava Kalouska. On prostě zjistil spolu s dalšími lidmi v KDU-ČSL, že jeho politická budoucnost, pokud zůstane v KDU-ČSL, je nejistá, že ta strana prostě se strmě řítí dolů. A nemá asi šanci oslovit větší množství voličů a že spíš se může i stát, že neprojde do parlamentu. A on prostě, protože vždycky byl takový lidovec napůl a často se o něm mluvilo jako o politikovi, který by klidně mohl být třeba v ODS. A to samozřejmě nechci zpochybňovat jeho náboženské cítění, ale myslím, že to určitě nebylo jaksi to hlavní, proč byl v KDU-ČSL. Čili, nebo vůbec v politice. Čili tam já jsem prostě to vnímal tak, že šlo o sebezáchovnou snahu jaksi se uchovat v politice. To znamená on velmi dobře zvládl jaksi úkol vytvoření vlastně nového politického subjektu, kterému navíc dal velmi, myslím, dobrý a propracovaný program. A naznačil i vlastně takovou základní ideologii, určitý návrat ke konzervativním hodnotám, po kterým, po kterém samozřejmě zejména na českém a moravském venkově je určitá poptávka. On využili i té situace, že ta hlavní strana, která dosud tento étos nesla, to znamená ODS, byla prostě zatížena mnoha skandály. Takže bylo v podstatě celkem snadné jako znevěrohodnit tu konzervativní bázi občanských demokratů. A vymezit se tedy jako ta pravá konzervativní strana. Podařilo se mu relativně rychle vytvořit i síť těch krajských organizací, prostě proto, že v každém tom regionu České republiky se našlo pár politiků, kteří také jako on nebyli spokojeni buď se svou pozicí v KDU-ČSL, nebo prostě s obecnou situací této strany. Takže jakoby naskočili na ten projekt a vytvořili tuto stranu. Čili já bych ten hlavní rozdíl viděl v tom, že ta strana je lépe organizačně jaksi připravena, byť pořád vnímejme, že to je nová strana, kde samozřejmě místní struktury, lokální mají poměrně slabý hlas a jsou slyšet spíš ty, nebo ta strana je řízena přísně z centra. Na druhou stranu ale rozhodně je organizována jaksi kvalitněji než, po té organizační stránce, než třeba Věci veřejné. I si myslím, že tam je určitá větší míra ideové jednoty a konzistence u těch politiků, protože většina těch politiků prostě přešla do TOP 09 z KDU-ČSL. Tudíž to byli lidé v podstatě konzervativně naladění. Ve Věcech veřejných najdete liberály, levicové liberály, konzervativce, čili je to taková směs a pak různé dobrodruhy. Čili je to směs jako lidí daleko heterogennější než je, než je TOP 09. Takže i proto já si myslím, že ta TOP 09 má jakoby dlouhodobě větší šanci nějakým způsobem přežít. Nakonec se to ukazuje i z těch volebních výsledků třeba v Praze, že, a i z těch preferencí, které vlastně zůstávají relativní stabilní, dokonce i v situaci, kdy jsou to hlavně politici TOP 09, kteří ve vládě navrhli ty velmi razantní reformy, kde by se asi dalo čekat, že ten pokles preferencí bude větší. A on vlastně není. Takže se mi zdá, že zatím ten projekt se Miroslavu Kalouskovi daří a TOP 09 podle mě má určitě blíž k podobě jakoby takzvané klasické politické strany v té podobě, jak u nás existují než Věci veřejné. Petr HARTMAN, moderátor -------------------Jak si lze vysvětlit určitou citlivost, která se týká dění v armádě toho systému zadávání zakázek, nákup zbraní, vojenského materiálu a tak dál. Ono to může působit také jako jedna z motivací různých kroků, které Miroslav Kalousek a tím pádem de facto i TOP 09 v té politice, činí. Josef MLEJNEK, politolog, Fakulta sociálních věd -------------------Ano, já bych ještě podotkl něco k tomu, co říkal kolega Bureš. Já s ním souhlasím a souhlasím i s tím, že vlastně Miroslav Kalousek buduje skutečně politickou stranu a i to jeho spojení s těmi starosty svědčí o tom, že on si dobře uvědomuje význam komunální politiky a té stranické sítě. V tom se to liší. Ale já bych zmínil přeci jenom jednu podobnost s Věcmi veřejnými. Když se útočí na Radka Johna, že to je takový maskot Víta Bárty, tak by se trošku podobně mohlo zaútočit na Karla Schwarzenberga. Že je to takový maskot Miroslava Kalouska. Skutečně, i v TOP 09 je taková dvoukolejnost, že vlastně formálně předsedou je Karel Schwarzenberg. Ale každý ví, že reálným předsedou, reálným vůdcem té strany je Miroslav Kalousek. Nicméně on právě i kvůli tomu, že už je v politice dlouho a je spojen s řadou problematických zakázek, tak si i dobře uvědomil, že asi on nemůže být lídrem té strany, takže místo sebe povystrčil Karla Schwarzenberga a zase v té situaci, která tady byla, už zase znechucení veřejnosti s politiky a z té stávající politické elity, tak část voličů, pravicových voličů a hlavně lidí třeba z měst, nebo lidí vzdělanějších, tak vlastně jakoby reagovala podobně jako trošku jiná voličská skupina na Věci veřejné a Radka Johna. Jo, to je určité, dalo by se říct, že pro některé lidi byl prostě Karel Schwarzenberg tím, co pro jiné Radek John a obráceně. Akorát samozřejmě to bylo cílené. Jako on není schopnej, nebo samozřejmě, že voliči Věcí veřejných asi těžko osloví Karel Schwarzenberg a obráceně. Ale tady ten model přeci jenom tady funguje a v tom jsou si ty strany blízké. A pak samozřejmě, když někdo, Miroslav Kalousek, obviňuje teď Věci veřejné a Víta Bártu z toho, že on, že má privatizační projekt na stát, jo, a podobně. No, tak to samozřejmě Miroslav Kalousek, obzvlášť v souvislosti s těmi zbrojními zakázkami, tak to má taky privatizační projekt a už pěkně dlouho. A dokonce vlastně celá ta kampaň proti Alexandru Vondrovi je samozřejmě motivovaná snahou udržet si ten chod na ministerstvu obrany. Tím nechci říct, že je to celé vykonstruované. Těžko přesně říct. Ale většinou to prostě je tak, že každá z těch afér má nějaký reálný základ, Plné znění zpráv


že to není úplně čisté. Většinou ani to nejde úplně si to vycucat z prstu. Čili spíš, podle mého názoru je to tak, že tam samozřejmě Alexandr Vondra nějaký docela vážný problém má v organizaci toho předsednictví a toho ozvučení. Nicméně Miroslav Kalousek to samozřejmě účelově vytáhl, kdyby on prostě nechtěl dosáhnout, docílit toho, aby Alexandr Vondra odešel. Kdyby mu nešlo o udržení si vlivů na ty zakázky, tak bychom o nějakém ProMoPru vůbec nic nevěděli a bylo by to všecko přikryté. Vlastně jen na Miroslavu Kalouskovi a na tom konfliktu Kalousek - Vondra, se zase projevuje ten obchodně politický rozměrná podstata politiky. A on byl ochoten, Miroslav Kalousek, nebo byl by ochoten třeba i rozvrátit tu vládní koalici? Jenom aby dosáhl toho, aby Alexandr Vondra odešel a on ten vliv na ty zbrojní zakázky získal zase zpět. Úplně jako kdyby ztrácel pud sebezáchovy a vlastně tu současnou vládní koalici, ta je teďka tak rozložená, nejenom kvůli Věcem veřejným. Ale už prostě je jí hodně. Nalomilo vlastně ten konflikt Kalousek Vondra. Přitom každý normální člověk by si řekl, tak co blázní? Vždyť mají mít hlavní zájem na tom, aby se ta koalice udržela pohromadě. Jsou vlastně na jedné koaliční lodi. Pokud půjdou tvrdě proti sobě, no, tak opravdu hrozí to, že ta vláda se rozpadne. Ne, ne, ne, prostě útok, nebo ten souboj o Alexandra Vondru a vlastně o obranu byl, a dosud je, velmi, velmi tvrdý. Věci veřejné a TOP 09, byť se v řadě důležitých věcí hodně liší, tak mají zase z jiného úhlu pohledu až překvapivě mnoho společného. Petr HARTMAN, moderátor -------------------Vládní koalice se dosud mohla ve sněmovně opírat o 118 hlasů. Vládní koalice tvrdila, že bude dělat reformy, ale spoustu energie právě vyčerpala tím, že řešila různé aféry, skandály. Vypovídá to nějak o tom pojetí české politiky, že skutečně může to být více zákulisní boj těch různých byznysmanů, když to takto řeknu, než boj o ty idee, o reformy a podobně? Jan BUREŠ, politolog, Metropolitní univerzita -------------------Určitě. Jako nějaký zájem byznysmanů tady je a politici podle něj teda, podle něj pracují do určité míry. Na druhou stranu asi je zřejmé, že pokud se objeví skandál těchto rozměrů, který se objevil, byť můžeme mít pochybnosti o jako pravdivosti všech informací, které se na nás jako valí. Tak asi ti politici nemohou to přejít mlčením a musí nějak reagovat. Čili jako považuju za logické, že došlo k určité jako krizi, která jako je na jisté, do jisté míry krizí důvěry a do jisté míry je to vlastně reakce na ty jednotlivé informace, které přicházejí. Média samozřejmě požadují od politiků, aby se vyjadřovali k těm věcem. Dělají se rozhovory v médiích a už z těch rozhovorů samotných jak prostě můžete číst, že ty vztahy jsou velmi napjaté. Čili ono asi do jisté míry nelze prostě toto jako utlumit a říct, tak my jako na skandály kašleme a budeme dělat reformy. Na druhou stranu, to je prostě ten problém, na který jsem trošku narazil na začátku, že podle mého názoru ta politika musí být přeci jenom odolnější vůči určitým teda třeba mediálním kauzám. A musí být schopná nějakým způsobem je jakoby racionálně řešit, pokud možno rychle. Tak, aby ten vládní projekt, pokud teda je tady zájem té vládní koalice na pokračování, a to hlavně z důvodů, že chtějí dělat reformy, tak by se měli na ně soustředit. Čili toto je samozřejmě klíčové. Ale dovedu si představit, že pro mnohé politiky vlastně ten skandál, který přišel, nebo ta krize ne do určité míry jakýmsi vysvobozením, protože se prostě ukazovalo, že ta vláda byla přeci velmi problematicky hodnocena už jenom kvůli tomu, jakým způsobem komunikovala, a reformy veřejnost. To znamená, tady bylo celá řada různých demonstrací, stávek, různé sociální skupiny se ozývaly proti pojetí těch reforem, proti tomu, že vláda nekomunikuje s určitými sektory té společnosti. Samozřejmě opozice napadala ty reformy. Čili ani ten samotný jako reformní projekt, který zatím byl předložen spíše na papíře, tak rozhodně nevyvolával nějakou jednotnou podporu vládě, ať už ze strany veřejnosti nebo i uvnitř té vlády jako takové, že jo. Viděli jsme i spory ohledně pojetí třeba té daňové reformy, důchodové reformy a podobně, takže ono to je do jisté míry s těmi skandály jako provázáno, protože mnohým politikům se hodí to, že najednou se o těch reformách přestalo mluvit a ta politika řeší vlastně zase sebe samu. A to já vidím jako velký problém, protože to samozřejmě odcizuje tu politiku občanů. Občany opravdu nezajímá to, jako kdo kde našel nějakou štěnici, nebo kdo kde dostal nějakou štěnici, nebo kdo bude, dostal nějakou obálku. Ale prostě zajímá je, jak bude vypadat tahle země, jak bude vypadat důchodový systém a tak dál. Petr HARTMAN, moderátor -------------------Když hovoříme o tom, že česká politika není úplně zdravá, když to mám takto říci. Co ji může postavit na nohy? Je zde šance, že by skutečně vznikl takzvaně na zelené louce nějaký projekt, který by byl založen na ideích, odolával by tomu nějakému masivnímu prorůstání, s tím byznysem, nebo je větší šance nějak kultivovat ty zavedené politické strany zevnitř, aby se okysličily, aby tam přišla mladá krev. Má vůbec pak šanci takováto mladá krev právě odolat všem těm nástrahám? Nebo dříve nebo později zajede do těch starých kolejí? Jinými slovy, je vůbec šance nějak z toho vyjít ven? Plné znění zpráv


Josef MLEJNEK, politolog, Fakulta sociálních věd -------------------Bohužel, já těch šancí moc nevidím, nebo takovou šanci oceňuji jako velmi nízkou. Protože když budete chtít začít na zelené louce, tak potřebujete peníze když budete chtít okysličovat zavedené strany, tak přesně jak jste říkal, tak ti mladí tam přijdou a oni je stejně většinou k ničemu nepustějí. A když už je k něčemu pustí, tak až v situaci, kdy ti staří vycítí, že už ti mladí se naučili ty jejich staré kousky, že už vlastně jedu v tom systému. Navíc v české společnosti politika má tak nízký kredit, že vlastně většina slušných lidí prostě do politiky nepůjde. Když řeknete někomu, kdo je slušný, poctivý, má nějaké idee a dovedl by pracovat, řekněme, pro nějako společnou věc, nebo ctít nějaké společné zájmy, tak většinou vám stejně řekneme, neblázněte, přeci jenom nepůjdu do té politické scéně. To přece není, čili v posledních samozřejmě týdnech, měsících, i vlastně už letech, protože ta situace je špatná už hodně dlouho, si kladu tu otázku, co s tím vlastně. A bohužel nic mě jako nenapadá. Nic zásadního, žádný nápad, jakože nemyslím, že třeba já, někdo jiný, že by třeba objevil nějaký velký vynález, jak to vylepšit. Bohužel asi ne, takže spíš si myslím, že jediná výhoda, si myslím, spočívá v tom, že žijeme v demokratické zemi a že ta politika není všeprostupující jako v nějakém totalitním režimu. Že tady existuje svobodná společnost, občanská společnost. Že se lidé mohou realizovat v řadě jiných oblastí. A vlastně je to takový paradox, že, a je to třeba paradox i té Itálie. Ta politická scéna tam je strašlivá. A třeba bývala strašlivá v těch dobách studené války, kdy to bylo prostě prorostlé mafií. Ještě hůř než u nás. Tam se střílelo, vraždilo. Ta Itálie přesto zažívala nějaký vzestup ekonomický, což je právě dáno tím, že ta politika přeci jenom není všeprostupující a že ten počet té sféry života společnosti vlastně nebyli na politice přímo závislé. Že tam prostě od politiky tam bylo jenom to, že tam stanovily se nějaké zákony. A ten život ekonomický nebo společenský, kulturní, náboženský, tak probíhá jako sám, sám od sebe a nikdo ho nemusel řídit, nebo ho neomezoval. Takže pokud já bych viděl někde nějakou naděj, tak spíš v těch mimopolitických sférách a v aktivitách lidí, v těchto oblastech. Petr HARTMAN, moderátor -------------------Takže to byl Josef Mlejnek. Ještě stručně Jan Bureš. Jan BUREŠ, politolog, Metropolitní univerzita -------------------No, já s tím souhlasí. Prostě opravdu někdy ta mladá krev je horší než ta stará krev v té politice. Takže v tom úplně taky naději nevidím. Že nějaký projekt na Zelené louce určitě vzniknout může. Ale nemůže to být nějaká samospásná záležitost? Určitě to není řešení nějaký, kde budou stánky v ulicích, nějaká vláda pevné ruky. Já myslím, že naopak prostě bychom měli, měli právě vnímat tu současnou situaci tak, že je třeba jako nerezignovat na to základní, co, v čem žijeme. To znamená obhajobu té myšlenky demokratické a liberální společnosti a liberálního státu. Vážím si toho, že žijeme ve společnosti, kde ta politika fakticky do našich životů nezasahuje, mohl bychom taky žít v režimu Muammara Kaddáfího a podobně. Já to nechci jako záměrně odvádět jinam, ale uvědomme si, že pořád žijeme v zemi a v systému, který mnohem jako pozitivnější než možná dvě třetiny světa. Čili v tomto smyslu určitě. Nelze mít jako přehnané požadavky nebe přehnané nároky. Ona, koneckonců, bohužel ta politika tady do značné míry špinavá byla vždycky, jako i ta První republika byla prolezlá mnoha skandály. Tam taky sedláci upláceli politiky v Agrární straně a tak dál. Čili jako nedělejme si iluze, že to bylo vždycky lepší. Jde ale přeci jenom o jednu věc. Já si myslím, že by lidé prostě neměli rezignovat, když už ne teda na aktivní účast v politice, protože chápu, že každý samozřejmě do politiky jít nechce a je to jeho právo. Ale neměl by rezignovat na to tu politiku sledovat a vnímat ji a přemýšlet o ní. A podle toho se potom i třeba rozhodovat u těch volebních uren, anebo případně i v dalších nějakých svých aktivitách. Ať už se rozhodnu být v nějaké straně, nebo v nějakém třeba místním zastupitelstvu a podobně, protože pořád je potřeba jako posilovat takové to pozitivní vnímání toho, že ta demokratická společnost a ten demokratický systém je příležitostí k nápravě té politiky, jo, prostě ta demokracie, vlastně a systém, který umožňuje permanentní zlepšování a nápravu těch věcí a lidé by na to podle mě rezignovat neměli. Petr HARTMAN, moderátor -------------------Tím končí pravidelný diskusní pořad Studio STOP, který se vysílá na okruhu Český rozhlas 6. Hosty byli politologové Josef Mlejnek z Fakulty sociálních věd a Jan Bureš z Metropolitní univerzity. Děkuji za účast, opět někdy na slyšenou. Jan BUREŠ, politolog, Metropolitní univerzita -------------------Plné znění zpráv


Na shledanou. Josef MLEJNEK, politolog, Fakulta sociálních věd -------------------Na shledanou.

Francouzské síly zadržely dosavadního prezidenta Pobřeží slonoviny Laurenta Gbagba 12.4.2011

ČRo Rádio Česko + zprávy.rozhlas.cz

str. 01

08:16 Událost dne

moderátor -------------------Francouzské síly zadržely dosavadního prezidenta Pobřeží slonoviny Laurenta Gbagba a předaly ho vůdcům povstalců. Ti podporují mezinárodně uznávaného vítěze listopadových prezidentských voleb Alassana Ouattaru. Gbagbo má být postaven před soud, jak slíbil velvyslanec této západoafrické země při OSN. O aktuální situaci podrobněji s afrikanistkou Kateřinou Werkman z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Vítejte, dobrý den ... tak vypadá to, že jsme přivítali Kateřinu Werkman, ale ona nevydržela na lince. Takže jenom připomenu, že dosavadní prezident Pobřeží slonoviny Gbagbo padl. Co to udělá s cenou kakaa, o tom budeme mluvit v ekonomické rubrice po půl desáté. Teď bychom se rádi vyptali na aktuální situaci. Odbornice z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Tedy ještě jednou vítejte, dobrý den. Slyšíme se, prosím? Kateřina WERKMAN, afrikanistka -------------------Dobrý den. moderátor -------------------Je to Kateřina Werkman u telefonu, ano? Kateřina WERKMAN, afrikanistka -------------------Kateřina Werkman u telefonu. Dobrý den. moderátor -------------------Vítejte. Krize v Pobřeží slonoviny trvá právě od podzimu, tedy od oněch sporných prezidentských voleb. Znamená zadržení Gbagby úplný konec této krize? Co myslíte? Kateřina WERKMAN, afrikanistka -------------------Já se omlouvám, já vás vůbec neslyším. moderátor -------------------Jedná se podle vás o konec krize tím, že byl Gbagbo zajat? Kateřina WERKMAN, afrikanistka -------------------Dobře už slyším. Konec krize ... v tom lepším případě znamená to Gbagbovo zadržení vlastně konec téhleté bezprostřední krize, která vznikla po listopadových volbách, i když pořád tam existuje nějaké nebezpečí, že někteří ti ozbrojenci neuposlechnou té výzvy a zbraně nesloží. Nicméně, i když tedy boj teď skončí, tak zdaleka to neznamená jakýsi úplný konec té krize v zemi, protože to současné soupeření obou vůdců o prezidentský post bylo vlastně jenom poslední epizodou v krizi, která má velice hluboké kořeny a bude teda trvat dost dlouho,



než se vlastně podaří situaci stabilizovat natolik, aby vypuknutí dalšího násilí vlastně nehrozilo v reakci na sebemenší podnět. moderátor -------------------Jaké postavení má v tuto chvíli tedy ten legální prezident zvolený Ouattara? Kateřina WERKMAN, afrikanistka -------------------Tak já nevím tedy úplně přesně, jak je to, jak je to formálně. Já předpokládám, že by mělo dojít vlastně k nějakému tedy oficiálnímu potvrzení Ouattary tedy ve funkci podle tedy nějakého ústavního protokolu, nicméně zdá se, že on se vlastně de facto jaksi ujal té prezidentské pozice. On včera večer pronesl i takový nějaký projev k národu, ve kterém vyzval k ukončení násilností a přislíbil různé kroky a tak dále. Takže on, se zdá, že jaksi tedy de facto úřaduje, ale myslím si, že tedy by ještě mělo dojít k nějakému tomu jmenování. moderátor -------------------Povězme ještě, Gbagbo by měl jít před soud. Může proces splňovat všechny náležitosti řádného a spravedlivého soudu, jak si přeje britský ministr zahraničí William Hague? Kateřina WERKMAN, afrikanistka -------------------Tak ta otázka toho Gbagbova soudu je relativně komplikovaná. On, pokud už k němu tedy dojde, tak tam se dá předpokládat, že to bude i soud, který bude ostře sledován ze zahraničí. Takže tam by nějaké ty procedurální věci a zajištění tedy toho spravedlivého soudu mělo, mělo se podařit. Otázka je vlastně taková širší, protože tohleto, ten Gbagbův soud je politicky velice citlivá záležitost. Vzhledem k tomu, že ta společnost je tak hluboce rozdělena, je nutné tu spravedlnost provádět tak, aby si ta část obyvatelstva, která vlastně Gbagba volila jako prezidenta, jej nezačala vnímat jako jakéhosi obětního beránka nebo dokonce mučedníka, protože v posledních týdnech se objevily třeba i zprávy o násilnostech, které spáchaly ty Ouattarovy jednotky a je třeba, aby byly prostě vyšetřeny všechny tyhlety násilnosti a viníci potrestáni tak, aby jaksi Ouattara vyslal vzkaz Gbagbovým stoupencům, že všem bude měřit stejným metrem a že je prezidentem celého národa a nejen tedy těch svých voličů. moderátor -------------------Kateřina Werkman, afrikanistka z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Děkujeme pěkně. Na shledanou. Kateřina WERKMAN, afrikanistka -------------------Jo, díky, na shledanou.

Kauza VV očima politologa 7.4.2011

ČT 24

str. 09

05:59 Studio 6

Barbora KROUŽKOVÁ, moderátorka -------------------No a Přemysla Sobotku poslouchal v tuto chvíli už taky politolog Fakulty sociálních věd Josef Mlejnek, dobré ráno přejeme. Josef MLEJNEK, politolog, Fakulta sociálních věd UK -------------------Dobrý den. Barbora KROUŽKOVÁ, moderátorka -------------------Plné znění zpráv


Pane Mlejnku, jak to cítíte? Do jaké míry v tuto chvíli už celá aféra ohrožuje koalici a vládu Petra Nečase? Josef MLEJNEK, politolog, Fakulta sociálních věd UK -------------------No tak v tuto chvíli samozřejmě aféra ohrožuje vládu velice, protože pokud Věci veřejné odejdou z vlády, tak ta vláda ztrácí většinu a pokud by ovšem zůstaly ve vládě, tak těžko mohou zůstat ve vládě s tím, co se teďka objevuje. Ta vláda pak nebude mít vůbec žádný kredit u veřejnosti, takže to je zásadní problém. Barbora KROUŽKOVÁ, moderátorka -------------------Pardon, já jsem vám špatně rozuměl, říkal jste stín nebo s kým? Josef MLEJNEK, politolog, Fakulta sociálních věd UK -------------------Pardon, já jsem špatně slyšel. František LUTONSKÝ, moderátor -------------------Jestli jste říkal, použil zájmeno s tím nebo s kým? Myslel jste Víta Bártu nebo s tím, co v tuhle chvíli vládu ohrožuje všechno? Josef MLEJNEK, politolog, Fakulta sociálních věd UK -------------------Myslel jsem všechno toto, co se objevuje prostě na Věci veřejné, nejenom na Víta Bártu, poněvadž to, co vyplouvá na povrch, tak to jsou věci z kuchyně Věcí veřejných a ukazuje se, že ta strana je založena na korupci, na velmi podivných finančních operacích a tak dál. Barbora KROUŽKOVÁ, moderátorka -------------------Lidové noviny už druhý den spekulují o tom, že by to taky mohlo ale dopadnout tak, že by Věci veřejné z vlády odešly, ale že by se vláda TOP 09 a ODS opírala o některé poslance stávajícího klubu Věcí veřejných. Je to varianta? Josef MLEJNEK, politolog, Fakulta sociálních věd UK -------------------Ano. Tuto zprávu Lidové noviny přinesly, ale to samozřejmě by musela sehnat tolik poslanců, aby měla ta vláda aspoň 101 poslanců. A těžko říct, jak by se pak chovali ti vládě loajální poslanci z Věcí veřejných. Možná by také samozřejmě začali pak tu vládu vydírat nebo by mezi sebou začli rozehrávat nějaké války, takže to by taky asi byla konstrukce potenciálně dost nestabilní. František LUTONSKÝ, moderátor -------------------Dnešní Mladá fronta Dnes také otvírá vydání novými důkazy o financích Víta Bárty a Věcí veřejných. Já nevím, jestli měl možnost ten článek číst. Josef MLEJNEK, politolog, Fakulta sociálních věd UK -------------------No, já jsem samozřejmě celou věc sledoval na různých webech i novinách, ale asi jsem to četl, ale teďka nevím, na co přesně narážíte. František LUTONSKÝ, moderátor -------------------Ona totiž Mladá fronta Dnes získala v podstatě smlouvu mezi agenturou ABL Víta Bárty a společností Navatyp. Josef MLEJNEK, politolog, Fakulta sociálních věd UK -------------------Ano, ano, ano, už vím, už vím, ano. Už si to vybavuju, to jsem četl a to samozřejmě je dokument, který mnohé napovídá o způsobu financování Věcí veřejných. Že se prostě vykážou nějaké peníze, které se účetně vykáží, jako že to jsou peníze za nějakou ostrahu, kterou provádí agentura ABL, ale ve skutečnosti jsou to peníze, které Plné znění zpráv


jdou na činnost té strany, čili že to účetnictví jakoby formálně třeba vykazovalo všecko normálně, ale reálně prostě jde o nějaké černé peníze. Barbora KROUŽKOVÁ, moderátorka -------------------On by to ale nebyl samozřejmě první případ v historii samostatné České republiky, kdy se řeší takto závažné pochybení ve financování politické strany. Jak to řešit a proč si myslíte, že se dál a dál tyto příběhy opakují? Josef MLEJNEK, politolog, Fakulta sociálních věd UK -------------------Ony se opakují i z toho důvodu, že politika je hodně drahá, protože ta činnost stran a hlavně ty kampaně jsou mimořádně nákladné a už těm stranám nestačí ani ty příspěvky od státu za mandáty za hlas, které jsou už tak docela vysoké, takže se oni uchylují k tomu, že se tímto způsobem získávají peníze a samozřejmě když někdo dá straně peníze, tak pak za to něco chce. A většinou chce nějaký podíl na státní zakázce a podobně, čili to je takový začarovaný kruh. Barbora KROUŽKOVÁ, moderátorka -------------------My děkujeme za váš komentář. Josef Mlejnek, politolog fakulty sociálních věd, na shledanou. Josef MLEJNEK, politolog, Fakulta sociálních věd UK -------------------Děkuju, na shledanou.

Soud s Berlusconim 6.4.2011

ČT 24

str. 02

05:59 Studio 6

Silvio Berlusconi půjde před soud. Ono to není úplně novinka. Silvio Berlusconi už několikrát u soudu byl, každopádně dnes začíná v Miláně přelíčení s italským premiérem a to v kauze obvinění ze sexuálního styku s nezletilou barovou tanečnicí. Silvio Berlusconi je ale rovněž obviněn ze zneužití postavení, protože se zasadil o propuštění této dívky zadržené za údajnou krádež. Vystupující - David BOREK, moderátor - Daniela PÍSAŘOVICOVÁ, moderátorka - Lada ŠUŠLÍKOVÁ, Institut politologických studií FSV UK (pouze anotováno)

Mystifikátorů v české politice přibývá 4.4.2011

ČRo 1 - Radiožurnál

str. 02

21:05 Stalo se dnes

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------Mystifikátorů v české politice přibývá. Po ministrovi financí Miroslavu Kalouskovi tvrdí poslanec a místopředseda Věcí veřejných Jaroslav Škárka, že novináře záměrně navedl na falešnou stopu. Reportérům z Respektu nejdřív prozradil, že dostává každý měsíc peníze od lidí blízkých ministrovi dopravy Vítu Bártovi. Platí mu údajně za mlčení o financování strany. Samotný šéf resortu dopravy a neoficiální lídr Věcí veřejných Bárta nařčení odmítá. Stejně jako předseda Radek John, podle kterého se poslanec Škárka zbláznil. On sám teď tvrdí, že si vymýšlel,



protože ho novináři navzdory domluvě nahrávali. Jedním z autorů článků je Ondřej Kundra z Respektu, dobrý večer. Ondřej KUNDRA, vedoucí domácí rubriky týdeníku Respekt -------------------Dobrý večer. Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------Ondřeji, věříte tomu, co teď pan Škárka říká, že vás záměrně mystifikoval, když si všiml, že má reportérka nahrávací zařízení? Ondřej KUNDRA, vedoucí domácí rubriky týdeníku Respekt -------------------Ne, nedává to logiku, a to z několika důvodů. Na první schůzce, kterou jsme s panem Škárkou měli, o těch úplatcích začal mluvit sám. Tam k žádnému nahrávání nedocházelo. Čili on nás nemohl ani mystifikovat podle té logiky, jako o té mystifikaci mluví nyní. Takže druhá velmi důležitá indicie, když mluví o mystifikaci, tak se podívejme na důvěryhodnost jeho slov. On minulý týden po opakovaných rozhovorech s námi tvrdil místopředsedkyni Věcí veřejných Kateřině Klasnové, že se s námi nesešel, že s námi na téma úplatků nijak nemluvil. A nyní teda, to nám potvrdila paní Klasnová v e-mailových odpovědích k téhle té věci. A nyní teda tvrdí, že nás mystifikoval. Čili ty zkoušky připouští... čili ty schůzky připouští. Pan Škárka velmi účelově mění své výpovědi podle toho, jak mu zrovna přijme, že to je... přijde, že mu je pro něj nejvýhodnější. Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------Pan Škárka vám řekl výslovně, že ten rozhovor je takzvaně off record, tedy že se nemá dostat na veřejnost? Ondřej KUNDRA, vedoucí domácí rubriky týdeníku Respekt -------------------Nikoliv, pan Škárka na první schůzce, kterou jsme s ním měli, která byla tak zhruba před 10 dny o té informaci o úplatcích promluvil sám a nijak nezmínil, že to jsou informace mimo záznam, respektive my jsme mu na té první schůzce nijakým způsobem neslíbili, že ty informace budou neveřejné. Navíc další důležitá věc, já jsem s panem Škárkou mluvil naposledy minulý týden po třech schůzkách, které jsme s ním měli. Vysvětlil jsem mu, že ve veřejném zájmu je s těmi informaci vyjít na veřejnost a že to uděláme pod jeho jménem. Pan Škárka mě po téhle té informaci požádal ještě o jednu schůzku, sešel jsem se s ním ve čtvrtek večer ještě před jeho odjezdem na služební cestu do Kazachstánu a tam i poté, co věděl, že se chystáme s těmi informacemi vyjít na veřejnost, znovu popsal ten úplatkářský systém, který jsme pak my popsali v Respektu. Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------Ono je to totiž citlivá záležitost pro novináře, práce s informaci od lidí, kteří si nepřejí být jmenováni, jak ostatně teď pan Škárka tvrdí, že to bylo. Vy jste se tedy rozhodli zveřejnit to jméno z popsaných důvodů, že je to jednak ve veřejném zájmu a že to pan Škárka podle vás důrazně nepopřel a nepožádal o tu utajenou identitu, řekněme. Ondřej KUNDRA, vedoucí domácí rubriky týdeníku Respekt -------------------My jsme měli v podstatě na výběr ze dvou možností. Buď tu informaci vůbec nezveřejnit a o té věci nijak nepsat, což dle mého názoru bysme se nicméně provinili novinářské profesi, protože o velmi důležité informaci, která ukazuje buď na to, že vláda stojí na korupčních základech nebo že její poslanci si elementárně nedůvěřují, což může ohrožovat její činnost do budoucna. Tak jsme o tom buď nemuseli psát vůbec, nicméně to bysme tyhle ty informace před veřejností utajili a to si myslím, že by tahle novináři postupovat neměli. Anebo druhá možnost to byla zveřejnit. Ne něco mezi tím, co si představoval pan Škárka, a to sice, že anonymně řekneme nebo napíšeme, že některý z poslanců Věcí veřejných tvrdí, že některý jiný z představitelů Věcí veřejných poskytuje ty úplatky. Čímž by ovšem pan Škárka nenesl žádné riziko, zatímco například ministr Bárta by byl vystaven vysokému politickému riziko, a to teď nijak ministra Bártu nehájím, že v té věci nemá sám máslo na hlavě, dost možná že má, že skutečně k tomu úplatkářskému systému dochází. Nicméně nemohli jsme realizovat politické cíle pana Škárky skrze anonymní zdroj. Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka Plné znění zpráv


-------------------Vysvětluje vedoucí domácí rubriky týdeníku Respekt Ondřej Kundra, já děkuji za rozhovor, na shledanou. Ondřej KUNDRA, vedoucí domácí rubriky týdeníku Respekt -------------------Díky, hezký večer. Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------Na druhé lince je politolog z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Josef Mlejnek, dobrý večer. Josef MLEJNEK, politolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Dobrý večer. Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------Za jak vážné považujete signály, které teď vycházejí zevnitř Věcí veřejných, zprávy o údajných úplatcích za věrnost, mlčení? Josef MLEJNEK, politolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Já si myslím, že to jednak souvisí s tím, že tam začíná mocenský boj o vedení, boj o předsedu a to, že začínají vyplouvat na povrch tyhle ty věci, tak to patrně bezprostředně souvisí s tím, ať zatím asi bude stát i nějaký politický zájem pana Škárky nebo někoho jiného. Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------Je to pro vás jako pro politologa zajímavé to následné vysvětlování Jaroslava Škárky, že mystifikoval novináře, protože ho nahrávali, ačkoli to nechtěl? Josef MLEJNEK, politolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------No, tak pan Škárka si jenom pomohl figurou, kterou už použil předtím pan Kalousek nebo něčím podobným. Tak samozřejmě já myslím, že i jemu musí být jasné, že se tímto způsobem z toho nevylže, to je nějaká dočasná, dočasná lež, kterou on se to snaží celé nějakým způsobem utlumit. Já samozřejmě přesně nevím, jak ty věci šly po sobě a co on tím přesně sledoval. Ale já si myslím, že když on mluvil s novináři a říkal jim: teď vám něco povím, ale ne abyste si to nahrávali, tak tím vlastně jenom jakoby je vlastně skrytě popíchl k tomu, aby, aby to zveřejnili. Upozornil na to, že to je něco důležité. Takže pravděpodobně on chtěl, aby se tohle to zveřejnilo. A když to chtěl, tak si musím položit otázku, co tím sledoval. Samozřejmě takováto věc poškozuje v tuto chvíli Věci veřejné jako politickou stranu, poškozuje vedení této strany, zdá se, protože pan Škárka se cítil jaksi nějak odstaven na vedlejší kolej. Zdá se, že asi počítal s tím, že ten nový předseda už ho nevyzvedne do tak vysoké funkce, takže je pravděpodobné, že se snaží nějakým způsobem tam rozvířit hladinu uvnitř Věcí veřejných a nějakým způsobem z toho vytěžit. Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------Myslíte si, že to může ohrozit celou vládní koalici, potažmo důvěryhodnost tohoto koaličního svazku? Josef MLEJNEK, politolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Důvěryhodnost určitě ano a samozřejmě že to může oslabit nebo rozložit celou vládní koalici. Vlastně vládní koalice od počátku svého vzniku se neustále rozkládá, neustále mezi jednotlivými koaličními partnery a dokonce i uvnitř těch stran probíhají různé boje, které vedou k tomu, že ta vládní koalice vlastně se nemůže ničím předvést před občany nějakým pozitivním výstupem. A jediným, s čím se může předvést, jsou tyto rozbory, toto samozřejmě nepřispívá ke kreditu té koalice v očích veřejnosti. A samozřejmě pokud to bude pokračovat, tak nakonec se může snadno stát, že ta koalice se i rozpadne. Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka Plné znění zpráv


-------------------Myslí si politolog Josef Mlejnek, děkuji za váš čas, na shledanou. Josef MLEJNEK, politolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Děkuju, na shledanou. Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------A Jiří Chum se po půl desáté zeptá přímo vás, za jakých okolností má novinář právo zveřejnit svůj zdroj.

Boj o prezidentský palác 1.4.2011

ČT 24

str. 09

22:00 Události, komentáře

Daniela DRTINOVÁ, moderátorka -------------------Boje o prezidentské křeslo v Pobřeží slonoviny už naplno zasáhly Abidžan. Ekonomickou metropoli země. Jednotky mezinárodně uznaného vítěze listopadových voleb Alassanea Ouattary stojí u bran prezidentského paláce a v něm se stále skrývá jeho rival Laurent Gbagbo, který volby prohrál, ale moc odmítá předat. Jan MOLÁČEK, redaktor -------------------Liduprázdné ulice a neutichající střelba. Boje o nejvyšší úřad v Pobřeží slonoviny vrcholí v komerční metropoli země, pětimilionovém Abidžanu. Jednotky věrné mezinárodně potvrzenému vítězi voleb Alassaneu Ouattarovi stahují smyčku kolem prezidentského úřadu, v němž se opevnil jeho rival Laurent Gbagbo. Dosavadnímu prezidentovi, který západoafrickou zemi ovládal od roku 2000, zřejmě definitivně zlomí vaz masové přeběhnutí důstojníků a klíčových armádních jednotek. Detoh LETO, armádní velitel -------------------Od této chvíle jsou ozbrojené složky poslušné rozkazu demokraticky zvoleného prezidenta Alassanea Ouattary. Jan MOLÁČEK, redaktor -------------------Laurenta Gbagba vyzývá k odchodu OSN, Africká unie i bývalá koloniální mocnost Francie, která má v Abidžanu vojenskou základnu. Na ní se před střelbou ukrylo asi 500 cizinců. Samozvaného prezidenta v paláci brání jeho elitní armádní jednotky. Odmítá se vzdát. Toussaint ALAIN, vyslanec Laurenta Gbagba v Paříži -------------------Je připraven k dialogu a znovu vyzývá k míru. Alassan QUATTARA, zvolený prezident Pobřeží slonoviny -------------------Mnohokrát jsme Laurenta Gbagba a jeho okolí vyzvali k pokojnému předání moci. Odpovědí na naši nabídnutou ruku bylo vždy jen násilí. Jan MOLÁČEK, redaktor -------------------Od listopadu zahynuly v bojích stovky lidí a milion dalších utekl z domovů. Svět konflikt vnímal hlavně v rostoucí ceně kakaa, jehož je Pobřeží slonoviny největším vývozcem. Africké země ale pocítily i jeho vážnější důsledky. Například sousední Libérii zaplavily stovky tisíc uprchlíků a panují obavy, že násilí může přeskočit i do dalších zemí. Jan Moláček, Česká televize. Daniela DRTINOVÁ, moderátorka Plné znění zpráv


-------------------Afrikanistka Kateřina Werkman je naším hostem. Dobrý večer. Kateřina WERKMAN, afrikanistka, Fakulta sociálních věd UK -------------------Dobrý večer. Daniela DRTINOVÁ, moderátorka -------------------Část mezinárodního společenství se postavila na stranu prezidenta Ouattara. Může si být ta část světového společenství jista, že stojí na správné straně? Kateřina WERKMAN, afrikanistka, Fakulta sociálních věd UK -------------------Já myslím, že docela, docela si jista může být. Ty výsledky těch voleb totiž neschválilo jenom mezinárodní společenství, ale to nejprve oznámila vlastně samotná /nesrozumitelné/ vlastně volební komise, že tedy skutečně prezident Ouattara vyhrál. A tohle to potom oznámení to rozhodnutí zvrátil. Tedy zvrátila teda ústavní komise na popud prezidenta Gbagba. Ale tam lze docela jasně vidět ty motivy, proč on tady k tomu zvrácení těch výsledků přistoupil. Daniela DRTINOVÁ, moderátorka -------------------Nevstupuje ale světové společenství v rozporu s právem na suverenitu do občanské války této země? Ostatně to je postoj třeba i Ruska, který projevilo právě v OSN. Kateřina WERKMAN, afrikanistka, Fakulta sociálních věd UK -------------------Já si nemyslím, že by tam mezinárodní společenství nějak vstupovalo, nedej bože, že by porušovalo suverenitu. Jednak tedy mezinárodní společenství je v té zemi zapojené už delší dobu. Mezinárodní společenství prostředkovalo ukončení toho konfliktu v roce 2004, 2005. Nehledě na to, že vlastně ta, taková ta většina, větší iniciativa vlastně k prostředkování tady toho současného sporu nešla ani tak úplně jakoby zvenku jako od především afrických států. Jak Africká unie, tak především západoevropský ECOWAS byly ty organizace, které první podpořily nebo uznaly vítězství Ouattarovo, které .... ECOWAS byl první z organizací, která vlastně pozastavila členství Gbagbem vedeného Pobřeží slonoviny v organizaci a tyhle ty organizace také vedly většinu těch zprostředkovacích jednání. Daniela DRTINOVÁ, moderátorka -------------------Na ten africký postoj jsem se právě chtěla zeptat. Protože Organizace spojených národů se rozhodne pro jednu stranu, pak na tu druhou vyvíjí jistý mezinárodní tlak, takže ty africké země jsou s tím srozuměny a pak taky, neobešlo by se bez toho Pobřeží slonoviny? Kateřina WERKMAN, afrikanistka, Fakulta sociálních věd UK -------------------Ty africké země, nejenže jsou s tím srozuměny, ale hlavně v posledních letech jsou v téhle té oblasti velmi aktivní. Ten ustavující akt organizace nebo Africké unie vlastně vysloveně jaksi se odvolává k principu, že neústavní změny vlády jsou nepřijatelné a že je nebude tolerovat. A v posledních letech Africká unie zase také pozastavila členství a prostředkovala v řadě zemí, jako třeba Niger, Mauretánie, Madagaskar, kde došlo k převzetí moci nějakým problematickým způsobem. Takže já myslím, že naopak zejména Africká unie je v téhle té oblasti velice aktivní v posledních letech. Daniela DRTINOVÁ, moderátorka -------------------V zemi jsou francouzští vojáci, v mírové operaci dohlížejí na klid v té zemi. Hrozila by genocida, pokud by mezinárodní společenství tímto způsobem nezasáhlo? Kateřina WERKMAN, afrikanistka, Fakulta sociálních věd UK -------------------Já myslím, že genocida by nehrozila ... Plné znění zpráv


Daniela DRTINOVÁ, moderátorka -------------------Tak jak to třeba známe z jiných afrických zemí. To tedy nehrozí? Kateřina WERKMAN, afrikanistka, Fakulta sociálních věd UK -------------------Ne, ne, ne, já myslím, že to je taková ta někdy představa spojovaná. Kdykoli dochází k rozsáhlejšímu násilí na africkém kontinentě, tak se začíná mluvit, jestli se nechystá genocida. Na druhou stranu ta země skutečně je docela hluboce rozdělena podél etnických náboženských linií, ale je to zejména vzhledem k dlouhým letům vlastně politické manipulace, takže ve chvíli, kdy tedy nějakým způsobem se vyřeší tato otázka nástupnictví, tak by se, tak se musí samozřejmě začít pracovat na napravování vztahů v rámci té společnosti, protože i kdyby se to vyřešilo, anebo i kdyby mezinárodní společenství v té zemi dlouhodobě zůstalo, tak pokud se tyhle ty otázky nezačnou řešit, tak by to mohlo vést k relativně rozsáhlému násilí. Daniela DRTINOVÁ, moderátorka -------------------Pokud velký nápor na civilisty ale v tuto chvíli nehrozí, tak co by se stalo, kdyby mezinárodní společenství tedy nechalo oba tábory, aby si ten vnitřní konflikt, své vnitřní záležitosti vyřešily samy? Kateřina WERKMAN, afrikanistka, Fakulta sociálních věd UK -------------------Ono je jakoby nechává. Tyhle ty volby byly jakoby vyvrcholením toho řešení, toho vnitřního konfliktu. A mezinárodní společenství, já myslím, že stále vlastně hraje spíše takovou roli toho pozorovatele nebo hrálo ... Jednotky OSN byly vlastně uprostřed té rozdělené země. Poté jako občanské válce a nějakým způsobem spíše jaksi garantují ten proces nebo pomáhají prostě upevňovat tu důvěru v situaci, kdy se ty dva tábory nějakým způsobem smiřují. Daniela DRTINOVÁ, moderátorka -------------------Afrikanistka Kateřina Werkman, děkuji vám. Dobrou noc přeji. Kateřina WERKMAN, afrikanistka, Fakulta sociálních věd UK -------------------Taky děkuju.

průmysl 14.4.2011

Železničář

str. 05 Provoz a zahraničí (rub, mn)

Trolejbusy z Plzně pro Prešov Východoslovenské město Prešov se dočká nových trolejbusů, které pro místní dopravní podnik vyrobí firma Škoda Electric. Na počátku letošního roku byla podepsána dlouhodobá rámcová smlouva na dodávku dvaceti nízkopodlažních trolejbusů s označením Škoda 30 Tr SOR a 31 Tr SOR. Škoda Electric vyhrála výběrové řízení a Dopravnímu podniku města Prešova plánuje dodat v letech 2011 až 2014 patnáct osmnáctimetrových a pět dvanáctimetrových trolejbusů v tradiční červeno-bílé barvě. Finanční objem zakázky bude představovat částku asi 235 milionů korun. Na výrobě trolejbusů pro Prešov bude plzeňská společnost spolupracovat s výrobcem karoserií SOR Libchavy. Nové stroje tak významně posílí flotilu 45 českých trolejbusů, které již ulice Prešova brázdí. Strojírenský podnik mění mluvčí Do pozice tiskové mluvčí Škody Transportation nastoupila Lubomíra Černá. Začínala jako redaktorka a dramaturgyně v České televizi. Další zkušenosti získala na Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy, kde nejdříve zastávala post zástupkyně ředitelky a později ředitelky Odboru vnějších vztahů a komunikace. Poté Plné znění zpráv


pracovala jako tisková mluvčí IKEMu a pak následoval návrat do zpravodajství, konkrétně do televize Z1, kde působila jako vedoucí redakce diskuzních pořadů. Poslední pracovní pozicí před nástupem do Škodovky byla vedoucí tiskového oddělení Pozemkového fondu ČR. Vystudovala obor politologie a mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. První reko-Brejle v Krkonoších První rekonstruovanou lokomotivu řady 750.7, konkrétně čísla 5, si od výrobce CZ LOKO z České Třebové přivezli do Provozní jednotky Trutnov 24. března. Už dnes je jasné, že si na rychlíkovém vozebním ramenu Trutnov hl. n. - Hradec Králové hl. n. - Letohrad vedou velmi dobře. V současné době se na ni postupně zacvičují strojvedoucí, kteří na lokomotivách této řady budou od 1. 5. jezdit turnusově. Strojvedoucí si zvykají na jiný způsob brzdění pomocí elektrodynamické brzdy a ovládání v součinnosti s vlakovým zabezpečovačem Mirel. Kladně je hodnoceno zlepšení pracovních podmínek strojvedoucích a při vedení vlaku je znát i vyšší výkon lokomotivy, což umožňuje strojvedoucímu snížit či úplně dohnat případné zpoždění vlaku. Další dva stroje řady 750.7 by měly být podle harmonogramu předány do trutnovského depa každý s odstupem jednoho měsíce. Foto popis|

Lidé a podniky 4.4.2011

Euro str. 22 Lidé a podniky Naďa Kubalíková

VÝKONNÝ ŘEDITEL NATLAND GROUP Lubor Svoboda Výkonným ředitelem finanční a investiční skupiny Natland Group se stal Lubor Svoboda (35). V této pozici bude zodpovědný za provozní řízení skupiny a její rozvoj. Před příchodem do Natland Group byl Svoboda pět let generálním ředitelem a předsedou představenstva společnosti Naxos, kde zodpovídal za strategický rozvoj společnosti a její obchodní síť. Ještě předtím působil jako generální ředitel koncernu IPB Real Investment, kde měl na starost celkovou restrukturalizaci koncernu. Lubor Svoboda vystudoval Právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně a dále pak MBA na Prague International Business School – Manchester Metropolitan University. Je ženatý a má dvě děti. Ve volném čase rád hraje tenis či golf, lyžuje nebo se věnuje cestování. KINSTELLAR Martin Němeček, Tomáš Čihula, Marek Disman counsel, managing associate, koncipient Mezinárodní advokátní kancelář Kinstellar jmenovala dva advokáty do nových pozic. Martin Němeček byl jmenován do pozice counsel, Tomáš Čihula se stává managing associate. Zároveň byl přijat Marek Disman do pozice advokátního koncipienta. Martin Němeček je zkušeným advokátem v oblasti nemovitostního práva. Před příchodem do společnosti Kinstellar v roce 2007 pracoval v advokátní kanceláři Salans. Jeho specializací je oblast nemovitostí, zejména akvizice, financování, prodeje, zpětný leasing, nájmy a výstavba nemovitostí. Tomáš Čihula je uznávaným advokátem a vedoucím sekce soutěžního práva a práva Evropské unie. Před svým příchodem do společnosti Kinstellar v roce 2009 působil několik let v Bruselu, nejdříve v Evropské komisi na Ředitelství pro hospodářskou soutěž, následně pak ve špičkové bruselské advokátní kanceláři Van Bael & Bellis, zaměřené na hospodářskou soutěž a evropské právo. Rovněž se spolupodílel na celé řadě soutěžních a antidumpingových kauz a fúzí. Marek Disman vystudoval právo na Právnické fakultě UK a absolvoval stáž na Universität Salzburg zaměřenou na evropské soukromé právo. Před příchodem do právní kanceláře Kinstellar pracoval jako paralegal v právních kancelářích Lovells a Allan & Overy v Praze. Specializuje se na oblast nemovitostí, fúze akvizice, nájmy a zabývá se rovněž IT právem. INTERSNACK



Michal Riegel ředitel marketingu Do pozice ředitele marketingu společnosti Intersnack nastoupil Michal Riegel (35), pozice brand manažerů obsadili Jaroslav Ďurkovský a Marek Gold. Cílem nového týmu je i nadále posilovat image především značky Bohemia. Michal Riegel přichází s desetiletými zkušenostmi marketingového manažera ze společnosti Stock Plzeň – Božkov. Během své kariéry působil také ve společnosti Opavia. Studoval na nizozemské Arnhem Business School a na Západočeské univerzitě v Plzni. Jaroslav Ďurkovský má na starost tradiční červenou řadu Bohemia chips a dětskou řadu PomBär, Marek Gold zodpovídá především za značky Senza, Grande a segment pečiva. BMW GROUP ČR Josef Reiter generální ředitel Josef Reiter (43), dosavadní generální ředitel BMW Group Slovensko, převezme 1. dubna zodpovědnost za BMW Group Česká republika, a to rovněž v pozici generálního ředitele. Jeho předchůdce Martin Saitz (45), který tuto pozici zastával tři roky, přijal novou výzvu v rámci BMW Group. Josef Reiter pracuje pro BMW od roku 1992. SCHNEIDER ELECTRIC Jiřina Slánská personální ředitelka Jiřina Slánská nastoupila do funkce personální ředitelky společnosti Schneider Electric v České republice. Ve své předchozí praxi pracovala od roku 2006 jako HR manager/HR business partner ve společnosti RWE Transgas, předtím ve společnostech Český Telecom, Bosal ČR či H. Neumann. Je absolventkou oboru andragogika, vzdělávání dospělých a personální management na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Jazykovéznalosti si zdokonalila během studijních pobytů ve Velké Británii a v Německu. Mezi její koníčky patří návštěvy divadel, četba knih a cestování. ERNST & YOUNG David Zlámal manažer David Zlámal se stal manažerem týmu kapitálového a dluhového poradenství Ernst & Young. Ve své roli se zaměří na poradenství spojené s bankovním a dluhovým financováním a souvisejícím finančním modelováním. Zlámal ve firmě působí více než pět let a v minulosti spolupracoval na řadě projektů v oblasti finančního poradenství ve střední a východní Evropě. Zaměřuje se zejména na společnosti podnikající v energetice a dopravě. Vystudoval obor finance, finanční trhy a bankovnictví na Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd UK v Praze. Rovněž studoval finance v Paříži na Univerzitě Dauphine. Je držitelem titulu Chartered Financial Analyst (CFA) a dokončuje studium American Society of Appraisers (ASA). Je ženatý, má syna a rád tráví čas lyžováním, golfem či četbou. ADVOKÁTNÍ KANCELÁŘ TOMÁŠ RAŠOVSKÝ Zdeněk Málek advokát Tým právníků brněnské Advokátní kanceláře Tomáš Rašovský získal novou posilu v advokátovi Zdeňku Málkovi. Ve své praxi se bude specializovat na smluvní vztahy v obchodním právu a na právo insolvenční. Po ukončení Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci Málek vykonával svoji koncipientskou praxi u Tomáše Rašovského. Po úspěšném složení advokátních zkoušek bude i nadále v této kanceláři působit v pozici advokáta. Právo a jeho další studium je současně jeho koníčkem. Relaxuje při squashi nebo četbě. SANDVIK CHOMUTOV Jiří Polman generální ředitel Do pozice generálního ředitele a jednatele švédské společnosti Sandvik Chomutov Precision Tubes, výrobce přesných trubek pro podmořskou těžbu ropy a jaderný průmysl, byl jmenován Jiří Polman (48). Poslední rok působil jako manažerský konzultant nejrůznějších firem, předtím dva roky zastával pozici obchodního ředitele a člena představenstva ve firmě Tatra. Jiří Polman vystudoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy v Praze a doktorát získal v Ústavu organické chemie a biochemie ČSAV. Domluví se anglicky, německy a rusky a pasivně ovládá francouzštinu. Ve volném čase se věnuje rodině, výtvarnému umění, rád vaří a hraje golf. PCS Vladimír Brož business development manager Obchodní tým společnosti PCS, divize DataGuard, posílil Vladimír Brož v pozici business development managera. Bude zodpovědný za rozvoj a podporu bezpečnostních projektů, jeho další úlohou bude kontakt s médii. Vladimír Brož několik předcházejících let působil ve Plné znění zpráv


společnosti McAfee jako territory manager pro Českou a Slovenskou republiku. Je uznávaným odborníkem na IT bezpečnost, v tomto oboru disponuje dlouholetými zkušenostmi. Foto popis| Foto autor| FOTO: archiv

Marketingová komunikace – elixír pro váš byznys 4.4.2011

Komora.cz

str. 14

Můj obor - téma měsíce

Marketingová komunikace je novodobým zaklínadlem úspěšného podnikání. Zatímco v západním světě je komunikace se zákazníkem, obchodním partnerem či zaměstnancem nedílnou součástí marketingového mixu, v českých podmínkách je její „moc“ stále podceňována. Jak by měla vypadat efektivní firemní prezentace? Podle spisovatele Stephena Leacocka stačí zmrazit lidskou inteligenci na dostatečně dlouhou dobu, aby se na tom dalo vydělat. Jak upozorňuje Pavel Dolanský, zakladatel oboru Marketingová komunikace a PR na Fakultě sociálních věd UK, marketing je nepostradatelnou a esenciální součástí podnikání, bez ohledu na to, co zákazníkovi nabízíte. Už ve starověku nabízeli kupci své zboží na konkrétním místě, za určitou cenu a starali se o to, aby se o jejich sortimentu mezi zákazníky vědělo. Přestože nebyli obklopeni týmem marketingových stratégů a neměli k dispozici žádné tištěné nebo elektronické médium, které by šířilo jejich věhlas do všech světových stran, byla řada z nich ve svém počínání velmi úspěšná. O jejich promotion se postaraly reference. „Staré praktiky jsou dnes pouze oblečené do nových kabátků. Aby zněly zasvěceně, tak nejlépe anglických. Módní ‚word of mouth‘ je obyčejná šeptanda, ústní předávání nějaké informace, známá tisíciletí. O dobrou či špatnou zkušenost s někým či něčím se lidé vždycky rádi podělili. A pokud byla zkušenost dobrá, byla to nejúčinnější reklama,“ vysvětluje Dolanský. Jablka, nebo hrušky? Nedocenění významu marketingové komunikace a nejasné povědomí o její náplni jsou v českém podnikatelském prostředí stále výrazná. Problematika takzvaných public relations (vztahy mezi subjekty, zahrnující celou řadu dílčích činností) je mnohem komplexnější, než se může zdát. Souvisí například s publicitou, public affairs (správa veřejných záležitostí), employee relations (vztahy s vnitřní veřejností), reklamou, inzercí nebo se vztahy se sdělovacími prostředky (media relations). „V marketingové komunikaci nemají zmatek jen podnikatelé, ale i státní správa, politici a neziskové organizace. Majitelé firem mnohdy vyžadují, aby zaměstnanec najatý na marketing firmy obsáhl celý záběr marketingového mixu, což je pro jednu osobu mnohdy nesplnitelná úloha,“ myslí si majitelka poradenské společnosti Pentacle Consulting Monika Urbanová a dodává: „Marketingové komunikaci jako by všichni bezpečně rozuměli, ale jen málokdo si naplno uvědomuje, jak odpovědná práce to je. Když je informace špatně podána, může to mít pro zadavatele kampaně nepříjemné důsledky.“ Lidé, kteří ve firmách rozhodují o výběru marketingových nástrojů, mnohdy nevidí mezi reklamní kampaní a nástroji tzv. podlinkové komunikace rozdíl. Mají mnoho společného – obě mají zákazníka přesvědčit k určitému chování (zpravidla nákupnímu), obě disciplíny vyžadují dokonalou znalost cílových skupin a neotřelý přístup jejich oslovení. U první varianty však můžete narazit na skepsi veřejnosti vůči placené reklamě, prostřednictvím publicity se stanete součástí žurnalistických textů a v roli toho, kdo vaše zboží nebo služby doporučuje, budou média, veřejností obecně vnímána jako arbitři důvěryhodnosti. Přesto nelze spoléhat jen na jednu složku PR kampaně, rozumný manažer ví, že efektivní cestou oslovení veřejnosti je kombinace různých marketingových přístupů (přímý marketing, venkovní reklama, účast na veletrzích atd.). „Doba drahých filmových reklam a okázalých reklamních večírků již pominula. S odcházející krizí se při rozdělování rozpočtů stále častěji věnuje část na efektivnější podlinkové aktivity, jako jsou media relations, product placement, word of mouth marketing (WOM) a sociální zodpovědnost (CSR),“ shrnuje současné trendy marketingové komunikace Pavla Střechová, ředitelka agentury Bílý Medvěd Public Relations. Slovníček marketingové komunikace Philipa Kotlera Marketingový komunikační mix – soubor nástrojů složený z reklamy, osobního prodeje, podpory prodeje a public relations, který firma využívá pro přesvědčivou komunikaci se zákazníky a splnění marketingových cílů. Reklama – jakákoli forma placené prezentace a podpory prodeje výrobků, služeb či myšlenek určitého subjektu. Podpora prodeje – krátkodobé pobídky sloužící k podpoře nákupu či prodeje výrobků nebo služeb. Public relations – snahy o budování pozitivních vztahů veřejnosti k Plné znění zpráv


dané firmě, vytváření dobrého institucionálního image a úsilí o minimalizaci nepříznivých událostí, popř. pomluv, které se o firmě šíří. Osobní prodej – osobní prezentace nabídky, jejímž cílem je prodej výrobku nebo služby a vytvoření dobrého vztahu se zákazníkem. Přímý marketing – navázání přímých kontaktů s pečlivě vybranými zákazníky; výhodou je možnost okamžité reakce na nabídku ze strany zákazníka a možnost budování dlouhodobých vztahů se zákazníky. Foto autor| Foto: Thinkstockphotos.com

V nouzi poznáš profíka 4.4.2011

Komora.cz str. 16 Můj obor KATEŘINA BÁRTOVÁ

Oddělení styku s veřejností, které se stará o ucelený komunikační mix, dnes funguje v každé větší tuzemské firmě. Zatímco v nadnárodních společnostech jsou taková pracoviště vnímána jako stěžejní, bývají zpravidla přímo podřízena nejužšímu vedení firmy a jejich personální obsazení (případně angažmá externích specialistů) je důsledné, u českých firem a institucí jako by platilo, že kvalitu tiskového mluvčího určuje jeho praxe v médiích. „Pro styk s veřejností jsou většinou najímáni lidé bez jakékoliv kvalifikace v příslušné profesi: prostě jen mluví a píší jako my ostatní. V nejlepším případě se sáhne po bývalém novináři, který to nejčastěji dělá špatně – jako novinařinu. Novinařina a marketingová komunikace se šíří stejnými kanály, u marketingové komunikace je jich ale podstatně víc,“ zdůrazňuje Pavel Dolanský. Zejména menší a střední firmy investují velké částky do výroby a distribuce, méně již pak do lidských zdrojů nebo firemní komunikace. „Platí to bohužel také o státním sektoru a státních institucích – na rozdíl od vyspělých ekonomik toto často podceňují a myslí si, že i ta nejkomplikovanější témata zvládnou odkomunikovat s jedním in-house mluvčím,“ doplňuje Martin Frýdl z Asociace PR agentur. Mezer, které budou muset čeští manažeři ve vztahu k marketingové komunikaci ještě vyplnit, je víc než dost. Podle Moniky Urbanové musí nejvyšší management přijmout a uvést v praxi myšlenku, že jedním z nositelů značky a jejího dobrého jména jsou samotní zaměstnanci. Způsob, jakým se budou zaměstnanci chovat na obchodních jednáních nebo byznys večírku, vypovídá o firemní kultuře, a tím pádem i profesionalitě. Je nutné si konečně přiznat, že marketing a komunikace jsou vědními obory a nositel takového povolání si musí být svého postavení plně vědom. Pavel Dolanský z FSV UK dodává, že velkou neznámou je v českých poměrech také krizová komunikace. Když mohou mít podrobný krizový plán živelní katastrofy, jako je pád letadla, potápějící se loď nebo únik jedovatých zplodin, proč bychom měli opomínat mít obdobný scénář i pro komunikaci s veřejností? „Jak ukázaly třeba živelní katastrofy u nás v posledních letech, neumíme ani to. Neexistují ale žádné manuály pro krizovou komunikaci v případě naštvaných zákazníků, nefungujících výrobků, defraudace z účtu vkladatelů, obvinění firmy z korupčního jednání, stávkujících odborů. Slýcháme jen trapné vytáčky a nic neříkající slova nastrčených tiskových mluvčích, kteří ještě před pár dny byli tiskovými mluvčími něčeho úplně jiného.“ « *** Agentura Bílý Medvěd Public Relations – od roku 1996 poskytuje komplexní služby v oblasti public relations. Vyniká především v oblasti kreativity, media relations a tvorbě strategických plánů komunikace. Je zakládajícím (a zároveň jediným mimopražským) členem APRA. Bílý Medvěd je certifikován podle mezinárodního standardu CMS. Za svoji práci byla agentura opakovaně oceněna prestižním oceněním „Česká cena za PR“. Mezi její klienty patří nejen velké nadnárodní společnosti, jako je Pfizer, 3M, FEI, ale i úspěšné české, Direct Alpine, Šmídl, TOP TISK obaly a další. Krédo: Rozdíl mezi dobrým a skvělým je v trošce úsilí navíc…, tu trochu úsilí nechejte na nás. Bílý medvěd (Ursus maritimus) je jedna z největších suchozemských šelem. Vydrží dlouho pod vodou a umí se pohybovat i na velmi tenkém ledě. Foto popis| [Zákazníci nejsou homogenní skupinou lidí se shodnými potřebami, touhami a zájmy. Správně nastavená marketingová komunikace proto musí hovořit k jednotlivým cílovým skupinám zvlášť. Foto autor| Foto: Thinkstockphotos.com



Odmítám stepovat v montérkách 9.4.2011

Moje rodina str. 04 Návštěva u Markéty Fialové DANIELA KUPSOVÁ

Už šest let moderuje s Karlem Voříškem nejsledovanější zpravodajskou relaci v zemi, Televizní noviny na TV Nova, a každoročně vede živý rozhovor s prezidentem Václavem Klausem. Má dvě dcery, je instruktorkou lyžování, hraje golf, ráda listuje v kuchařských receptech, těší se na velikonoční pomlázku a přeje si skočit padákem. Bulvár se o ni nejvíce zajímal, když před čtyřmi lety onemocněla a na půl roku zmizela z obrazovky. Snad proto Markéta Fialová s oblibou říkává, že člověk má být rád za malé radosti. Setkání s Markétou pro mě ale bylo velkou radostí. Potkaly jsme se na farmářských trzích v pražských Dejvicích, kde zrovna nakupovala se svými dcerami. Poklábosily jsme, co má který trhovec dobrého, a Alma s Emmou si mezitím vybíraly jablka na svačiny. „Když se holky chystají do školy, běží si vzít každá to své a více si jich považují, protože si je samy přinesou v batůžcích,“ vysvětluje mi Markéta. Společně pak rozhodují, co nakoupit, a doma všechny tři vaří. „Holky mi pomáhají a pěkně si to užíváme. Dáváme přednost lehké kuchyni, nejraději máme italskou. Knedlíky jsou u nás tak třikrát ročně a výhradně bramborové. Když ale máme chuť, upečeme si dort. Zeleninu musím dětem do jídla propašovávat, ale když si ji na trhu samy vyberou, tak ji pak také s menšími odmluvami spořádají,“ směje se moderátorka. Při úvahách o jídle míjíme stádečko koz a ovcí, které jsou atrakcí pro malé i velké koupěchtivé, a nakonec neodoláme záplavě květin, které tu trhovci nabízejí. To už Markéta plánovala, co udělá dobrého k obědu a že musí odpoledne na Barrandov, protože má ten den službu. Když sleduji rodinnou idylu, napadne mě, že se jí třeba v sobotu do práce ani nechce. „Každému se někdy nechce,“ říká už cestou k autu, „ale výhodou mého zaměstnání je, že žádný den není stejný. Díky tomu jsou pro mě hezké i ty dny, kdy pracuji. Večer se doma potkáme a o všem si povídáme. Člověk má být rád i za malé radosti,“ tvrdí Markéta. Co prý ale nenávidí, jsou pracovní dny, když jsou děti nemocné. „Trápí mě pocit, že je nemám opouštět, když stůňou. To pak pořád volám domů a od babiček nebo chůvy zjišťuji, jestli mají teplotu, na krku zábal a zda vypily čaj. Když se ve studiu rozsvítí červená, musí jít tyhle starosti stranou, ale stejně někdy myšlenka zabloudí k tomu, co se doma děje. A pak taky nemám ráda dny, kdy není dobře mně, přestože se většinou snažím chorobu zahnat všemi prostředky. Když mě pak nalíčí, jsem si jistá, že nikdo nic nepozná. Tedy až na moji maminku. Ta přesně ví, kdy mám migrénu a kdy jsem nastydlá,“ přiznává Markéta. STAČÍ, KDYŽ SE DÍVÁM Oběd ani práce nepočkaly, a tak jsem si dala s Markétou druhou schůzku o pár dní později v cukrárně. Má oblíbená moderátorka se zjevným potěšením obhlížela dorty, které tady dělají opravdu špičkové. Jeden by si mohla na rozdíl ode mě s klidem dopřát, ale jí prý stačí, když se dívá. Se stejnou sebekázní se probírá časopisy o vaření. „Jsou pro mě relaxací. Přemýšlím nad fotkami, jak asi pokrmy chutnají a čím by se daly obměnit. Ráda se dozvím, jak se peče chleba a jaké ingredience se dávají do cizokrajné polévky. Kamarádky mi závidí, protože po takové četbě v posteli by prý okamžitě běžely vyjíst ledničku,“ směje se Markéta. Bydlí pár kroků odtud a současná adresa je prý kompromisem mezi manželovým snem o bydlení v domku za Prahou a její touhou žít v centru města, což si už vyzkoušeli na nábřeží u Vltavy, odkud rádi přesídlili do Suchdola, kde příroda začíná hned za domem. „Rádi jezdíme na kolech, i když letošní sezonu jsme nezahájili nejlépe. Emma spadla a dost si namlela, ale před vážnějším úrazem ji ochránila přilba. V tom je můj muž nekompromisní a dbá, aby si je dcery vždycky nasadily,“ chválí manžela moderátorka a mě hned zajímá, v čem je ve výchově nekompromisní ona. „Do velké míry jsme oba s dětmi v přátelském vztahu, ale jsou situace, kdy se nediskutuje a demokracie jde stranou. Ale myslím si, že přístup k dětem máme docela vyvážený, každý jsme přísnější v něčem jiném. Já trvám na pitném režimu, mytí rukou a dodržování hodiny, kdy se chodí spát, tatínek na procvičování angličtiny a na přilbách. V zásadě se oba snažíme ochránit jejich zdraví a dbát na jejich bezpečí,“ zasvětí mě Markéta. A jaké to je mít maminku, kterou téměř každý pozná? „Tohle už dávno neřešíme, holky jen tu a tam utrousí, že jsem v televizi měla hezké náušnice nebo barvu šatů. Už když byly menší, oddělily si maminku od té paní v televizi výstižným označením,v práci dáma, doma máma‘, a dokonce naléhaly, abych si make-up, který jsem si přivezla ze studia, šla smýt. Pro ně to byla,špína‘,“ prozradí Markéta. Dnes už ale dcerky samy pokukují po šminkách a nejdůležitější pro ně je, aby jim máma dala pusu na dobrou noc a přečetla jim pohádku. S novým systémem ve zpravodajství ale přijíždí Markéta z poloviny směn až o půlnoci, protože musí odvysílat noční zprávy, které jsou daleko náročnější než Televizní noviny. „Jednak už jsou pouze o jednom moderátorovi, který si všechno do vysílání chystá sám, nestojí ve studiu na jednom místě a pracuje s dotykovou plazmou, a to je mrcha nevyzpytatelná, na kterou musíte s nadhledem a s úsměvem, aby vás poslechla,“ přizná Plné znění zpráv


upřímně. „To pak stihnu domů poslat jenom pusu po telefonu, a když se vracím, mám mozek tak nastartovaný, že jsem ve dvě ráno úplně čerstvá, přestože za čtyři hodiny musím vstát a vypravit děti do školy.“ VÁŽNĚ TAKHLE ZNÍM? Poslouchat Markétino vyprávění je nejen zajímavé, ale i poučné. Vždycky jsem obdivovala, jak se vyjadřuje. Její věty mají logickou stavbu, důraz klade tam, kam patří, má perfektní intonaci a její interpretace postrádá zbytečné herecké prožitky. Soudím, že se tak příkladné mluvě a dikci musela někde učit. Tahle má úvaha ji pobaví. „Na vysoké škole jsem prošla jedním semestrem hlasové a pohybové výchovy. Byl to úsměvný předmět. Před stařičkou kamerou a magnetofonem jsme pronášeli monology. Když se pak člověk poprvé vidí a zaposlouchá do své vlastní mluvy, je v šoku. Nepoznává se a ptá se sám sebe, jestli vážně takhle příšerně zní,“ směje se Markéta. Přestože o sobě zpočátku pochybovala, ozvala se jí kabelová televize mladoboleslavské škodovky, aby jim dělala firemní zprávy. „Lítala jsem po továrně jako reportérka, pořizovala ankety a dokonce jsem vymýšlela reklamy na auta. Když jsme si pak filmečky pouštěli, probudila se ve mně seberefl exe a snažila jsem se sama sebe opravovat, aby se mi to aspoň trochu líbilo. Tím celé mluvní vzdělávání skončilo,“ říká moderátorka. „Čas od času zve vedení Novy na všechny moderátory nějakého jazykozpytce, ale my s Karlem (kolega Karel Voříšek, pozn. red.) procházíme téměř bez připomínek.“ Ne vždy se správná stavba věty nebo dikce povede, což může zásadně změnit význam celého sdělení. „Mám ráda češtinu a mrzí mě, když někdo oznámení vyřkne s nesprávným důrazem. Pak může i ohromně důležitá informace vyznít jako naprosto banální a naopak. V tom, jak by to mělo vypadat, jsou mými ikonami bývalé hlasatelky ČT. Nedávno jsem poslouchala Milenu Vostřákovou a jen jsem přivřela oči, přesně jsem cítila, jak se ta dáma staví ke konkrétní informaci,“ vyznává se moderátorka. START Z KOŠE Sama se před kameru dostala náhodou, i když jako vítězka řádného konkursu, kam ji s sebou vzala spolužačka. Obě čekaly ve frontě uchazeček a sekretářka si do seznamu zapsala i Markétu. Už tehdy zřejmě působila jako rozená zprávařka. Za pouhé tři dny pak vysílala z tehdejšího Paláce kultury, kde měla své první útočiště FTV Premiéra, dnes Prima. V té době Markéta nosila dlouhé vlasy, saka jí půjčovala paní, která jí i česala drdoly, a před starou kamerou, která byla nastavená na výšku „dlouhé“ Patricie Strouhalové, musela začínající moderátorka stát na obráceném odpadkovém koši, aby vůbec byla vidět v záběru. A přestože se jelo živě, o čtecí tabuli si mohla nechat jenom zdát. „Zprávy jsem si psala velikánskými písmeny a mezi reportážemi mi je vyměňovali. Brala jsem to jako brigádu tak na půl roku, ale nějak se to protáhlo,“ konstatuje Markéta. Na Primě„brigádničila“ osm let, pak nastoupila do České televize, kde připravovala pořad Fakta. Změny přicházely shodou okolností vždy po narození dcerek. Třetího potomka už ale Markéta neplánuje a žádné další střídání si ani nepřeje. „Na Novu mě lákali několikrát, ale dokud jsem dělala investigativní pořad, neměla jsem na změnu ani pomyšlení. A když jsem pak nastupovala, měla jsem jedinou podmínku:,Nebudete mě nutit stepovat v montérkách!‘ Nejsem ani herečka, ani modelka a netoužím účinkovat v zábavných pořadech. Na druhou stranu občas dostanu pozvání uvádět módní přehlídku nebo večer sportovců, ale přijmout ji mohu jen se souhlasem vedení. A nedovolí mi zdaleka všechno.“ NEBOJÁCNÝ PREZIDENT S Markétou jsem se chtěla setkat o pár dní dříve, ale trefila jsem se do přípravy live talk show s Václavem Klausem, kterou s ním pravidelně v brzkém jaru vede. Hlava státu rekapituluje uplynulých dvanáct měsíců a komentuje i takové věci, k nimž se běžně nevyjadřuje. „Mívám trému - tu ostatně mám před každým živým vysíláním, a kdybych ji neměla, bylo by něco v nepořádku - ale tahle je jiná. To, že jde o prezidenta a dění kolem něj, dodává události zcela zvláštní atmosféru,“ říká Markéta. I proto se vždy radí s Martinem Ondráčkem, ředitelem zpravodajství, zda to či ono téma je nebo není prezidentské. „Někdy usoudíme, že není, ale když se pak rozsvítí ve studiu červená a to téma padne, pan prezident na něm nic neprezidentského neshledá a rád odpoví. Václav Klaus se nebojí provokativních otázek, naopak je to často on, kdo je vyvolá. Občas se přistihnu, jak už dva měsíce předem někde něco zaslechnu a pomyslím si, že by bylo zajímavé vědět, co by na to pan prezident. Po přímém přenosu pak ještě posedíme u vína a probíráme otázky, které nestihly zaznít. Škoda, že u toho nejsou kamery,“ přibližuje Markéta zákulisí prestižního pořadu, citovaného domácími i zahraničními médii. MALÁ, VŠEHO SCHOPNÁ Plné znění zpráv


Premiéru hned v několika evropských televizích má ovšem Markéta dávno za sebou. Před lety přebraly její reportáž, kterou ještě coby elévka na povinné studijní praxi natočila o hořícím hotelu Olympic pro zpravodajství ČT. „Vy patříte k ženským, které jsou malé, ale všeho schopné,“ vyznamenal ji tehdejší šéf Ota Černý a hned jí nabídl místo a pak i syna jako ženicha. S díky odmítla první i druhé a vymluvila se, že chce dostudovat. Záhy pak začala vysílat zprávy v FTV Premiéra, které tenkrát n těstí kvůli technickým obtížím téměř nikdo neviděl, jinak by moderátorku vyhodili ze školy, kam ji mimochodem napoprvé nepřijali, ačkoliv Fakultu sociálních věd a publicistiky UK založil její dědeček Jaroslav Drtina. „To ale na škole nevěděli a já se tím ani nechlubila,“ krčí rameny Markéta. Během dlouholetého působení ve zpravodajství moderovala už nejrůznější zprávy. Jsou takové, které ji zabolí více než jiné? „Nikdo není stoprocentní profesionál, aby byl úplně imunní. Jako matku dvou holčiček mě nenechá v klidu, když se dozvídám o násilí na dětech, ať už o šikaně, nebo o něčem tak hrůzném, jako byla Anička Janatková. O takových případech se mi mluví opravdu těžko a na reportáže se musím podívat dřív, než je uvidím ve studiu, abych se trochu obrnila. Vzpomínám si, že příběh o popálené Natálce se sestřihával na poslední chvíli, záběry a výpověď matky byly tak emotivní, že jsem v tom okamžiku nemohla číst další komentář. Naštěstí je tam Karel, který mi pomůže a ujme se slova,“ děkuje Markéta kolegovi. KAREL JE MILÁČEK Karel Voříšek už třikrát zvítězil v anketě TýTý. Minulou sobotu byl druhý a Markéta třetí. Chtěla jsem se jí proto zeptat, zda ji nemrzí, že je její kolega u diváků oblíbenější, ale ani jsem nestihla dokončit větu. Hned mi skočila do řeči: „Karel je miláček žen, okouzlující, vtipný, chytrý, charismatický, cenu si zaslouží a já mu ji z celého srdce přeji a jsem spokojená s tím, jak to je. Z reakcí diváků vím, že působím přísně, čemuž se dost smějí mé dcery, ale svůj výraz těžko změním. Snažím se moderovat tak, abych nepřebíjela obsah zpráv extravagantní vizáží a abych jim dala patřičný výraz. Karel má jiný přístup, je tahákem divaček.“ Za okny svítí krásný den a v cukrárně se už zabydleli čokoládoví zajíčci, slepičky, beránci a vajíčka, kteří evokují sváteční náladu. „O Velikonocích jezdíme do Podkozí u Berouna, do trampské osady, kterou spoluzakládal můj dědeček. Budeme péct beránky, barvit vajíčka a všechny děti společně vyrazí na koledu. To jsou Velikonoce, jaké mají být. Kvůli pomlázce oželíme i jednu z posledních příležitostí slušně si zalyžovat a kamarády a přátele, které máme vesměs z golfu,“ líčí Markéta blížící se sváteční chvíle. Lyžovat Markétu naučil tatínek a ona tak pilně jezdila na lyžařské výcviky, až to dotáhla na lyžařskou instruktorku. A vloni se jí povedlo získat v golfu zelenou kartu. „Manžel je vášnivý golfista a my na něj s holčičkami vždycky čekávaly v parku, až dohraje, což se mi nelíbilo. Tak jsem začala trénovat a zjistila, že golf je docela dřina, když se dělá pořádně. Navíc na hřišti často stihneme probrat spoustu věcí, na které předtím nebyl čas,“ směje se Markéta. Než se rozloučíme, troufnu si zeptat se na Markétino zdraví. Od svých osmnácti totiž trpí poruchou krvetvorby a v roce 2005 kvůli tomu musela na čas opustit zpravodajství Novy. „Doufám, že mi to takhle vydrží. Četla jsem, že nemoc je jenom jistá forma života, člověk se s ní musí naučit žít a respektovat ji. Tak se tak respektujeme vzájemně. Nemoc mě netrápí a neobtěžuje a já zase vím, že některé věci si prostě dovolit nemůžu. Není jich moc, ale občas mě to zamrzí. Třeba se nemůžu potápět do hloubek… a já bych přitom tak ráda…“ * *** Nikdo není stoprocentní profesionál. Jako matku dvou holčiček mě nenechá v klidu, když se dozvídám o násilí na dětech, ať už o šikaně, nebo o něčem tak hrůzném, jako byla Anička Janatková. Na takové reportáže se musím podívat dřív, než je uvidím ve studiu, abych se trochu obrnila. VIZITKA Narodila se 5. února 1971 v Praze. Má mladší sestru Jitku. Absolvovala Fakultu sociálních věd UK - obor masová komunikace. Svou novinářskou kariéru začala ještě před studiemi v deníku Mladá fronta. Přispívala do časopisů a novin, od roku 1993 do roku 2001 byla moderátorkou hlavní zpravodajské relace televize Prima. Po rodičovské dovolené nastoupila do České televize, kde dramaturgicky připravovala a moderovala investigativní pořad Fakta. Nejvíce popularity jí přineslo moderování hlavní zpravodajské relace TV NOVA Televizní noviny, kde vytvořila dvojici s Karlem Voříškem. Pravidelně moderuje rozhovory s prezidentem Václavem Klausem a některé významné akce mimo televizi (např. večer Charty 77 nebo předávání cen Jaroslava Seiferta). Markéta je vdaná, její manžel Alexej je obchodník, mají spolu dvě dcery, Almu (9) a Emmu (6). Foto popis| Markéta je jednou z mála moderátorek, která dává přednost krátkým vlasům. Foto popis| Markéta Fialová a Karel Voříšek jsou dobří kolegové i kamarádi. Foto popis| Na plazmu, která dělá moderátorce společnost v nočních zprávách, se musí s citem. Plné znění zpráv


Foto popis| Na farmářských trzích s dcerami Emmou a Almou. Foto autor| FOTO: ANNA CHARABANSKA, TV NOVA

Na vzdálenosti záleží 26.4.2011

Fresh marketing str. 28 Petr Majerik

Komentáře

Dojíždění Petra Maj erika Čas je jednou z veličin, kterých se nám ve zrychleném světě 21. století čím dál tím více nedostává. S nástupem internetu, elektronické komunikace, mobilních telefonů a sociálních sítí a za podpory globalizace stále víc manažerů nadnárodních společností denně řeší mnoho nečekaných úkolů, které zdánlivě nesnesou odklad a u nichž druhá strana automaticky počítá s jejich okamžitým vyřešením. Jsme k zastižení kdekoli a kdykoli - včetně víkendů a dovolených - a naše okolí s tím jaksi automaticky počítá. Jeden můj známý z těchto důvodů považuje za velkou ztrátu času dojíždění za prací z větší vzdálenosti, což byl před několika lety trend zejména v souvislosti s výstavbou satelitních městeček v okolí Prahy. Ve své argumentaci zašel až tak daleko, že vypočítal přibližnou dobu strávenou na cestách za jeden rok: Při dojíždění ze vzdálenosti zhruba 50 kilometrů činí denní navýšení času potřebného k cestě do práce minimálně jednu hodinu. Za týden je to tedy pět hodin navíc, za měsíc kolem 20 hodin a za rok 240 hodin. Sečteno a podtrženo, za jeden rok zabere doba věnovaná dopravě do zaměstnání z větší vzdálenosti celých deset dní, což je polovina roční dovolené! Kromě toho je nutné připočíst náklady na dopravu a nervy pocuchané kvůli nejrůznějším dopravním komplikacím. Nic ale není tak jednoduché. Když jsem se o tomto výpočtu zmínil před jedním z kolegů, který také denně dojíždí do práce z větší vzdálenosti, překvapil mě úplně opačným pohledem na věc. Automobil totiž už dávno vyměnil za vlak, a za poslední roky tak přečetl na svých cestách do práce a z ní tolik odborných knih, jako nikdy v minulosti. Navíc cestování využil ke zdokonalení se v cizích jazycích, a kromě toho také ve vlaku navázal řadu zajímavých obchodních kontaktů s jinými manažery, se kterými se pravidelně potkává. Čas strávený na cestě tak nepovažuje za ztrátu, ale naopak za přidanou hodnotu. A v tom je zakopán pes. I z relativní nevýhody se dá udělat přínosná záležitost, stačí jen pozitivní přístup a změna úhlu pohledu. Foto popis| O autorovi| Petr Majerik, Autor je generálním ředitelem společnosti At Media. Působí také jako vysokoškolský lektor na VŠFS a FSV UK.

Češi jsou třetí nejlepší manažeři na světě, vyhráli Slováci 17.4.2011

businessworld.cz, kariera.iHNed.cz, businessworld.cz redakce

str. 00

V mezinárodním finále 10. ročníku manažerské soutěže Global Management Challenge vybojovali Češi třetí místo za druhými Číňany z Macaa. Absolutním vítězem se stali Slováci. Mezinárodního semifinále manažerské soutěže světa Global management challenge v čínském Macau se zúčastnilo 25 států z celého světa. Češi se utkali se silnými týmy z Běloruska, Itálie, Dánska, Turecka, čínského Macaa a Německa. Slováci soupeřili s Řeckem, Indií, Čínou, Portugalskem a Hong Kongem. Do finále 10. ročníku soutěže postoupilo 8 států – Česká republika, čínské Macao, Austrálie, Ukrajina, Čína, Slovensko, Polsko a Rusko. Po náročném manažerském boji týmů na virtuálním trhu vyhráli Slováci s 2.072 body za akcii. Na druhém místě se umístila pořadatelská země – čínské Macao, která získala stejný počet bodů za akcii jako Češi (1.786). O konečném pořadí musel tedy rozhodnout kapitál společnosti, který měl tým z Macaa jen o málo Plné znění zpráv


vyšší. Český tým složený ze studentů Západočeské univerzity, Fakulty ekonomické obsadil nakonec v mezinárodním kole manažerské soutěže Global management challenge třetí místo. Třetí nejlepší manažerský tým ve složení Roman Sterly, Vít Černohouz, Jakub Honzík, Jiří Pešík a Jakub Sloup se pod patronací společnosti Seznam.cz probojoval do mezinárodního kola vítězstvím v českém národním finále. Národní finále proběhlo 15. 3. 2011 ve vzdělávacím centru Škoda Auto v Mladé Boleslavi a postoupilo do něj 8 nejlepších týmů z celkového počtu 190 z celé České republiky. Na virtuálním trhu byla každému z týmů přidělena výrobní společnost, kterou soutěžící museli strategicky vést a rozvíjet. Zvítězil ten tým, který dosáhl při vedení virtuální společnosti nejvyšší ceny za akcii. Na druhém místě se umístil tým Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy „Shell GMC Power“ pod patronátem společnosti Škoda Auto a na třetím místě skončil tým složený ze skupiny studentů z českých univerzit s příhodným názvem „Second place is for losers“, který si také vybral jako svého patrona společnost Seznam.cz.

URL| http://businessworld.cz/aktuality/cesi-jsou-treti-nejlepsi-manazeri-na-svete-vyhrali-slovaci-7210

Diplomacie minulostí? 11.4.2011

Mezinárodní politika str. 38 Lenka Soukupová

Volná tribuna

V knize Politics Among Nations: The Struggle for Power and Peace z roku 1948, která je dnes již klasickým textem pro řadu studijních osnov, se americký politolog Hans JoachimMorgenthau (1904-1979) vyjádřil o diplomacii takto: „... ztratila svou vitalitu a její funkce chřadnou v rozsahu, jaký historie moderního státu dosud nezaznamenala“ (LegueyFeilleux : 1). Kde se diplomacie nachází v první dekádě jedenadvacátého století, teď znovu zmapoval člověk pocházející ze starého kontinentu, a přece vědecky působící v americkém prostředí Jean Robert LegueyFeilleux, nyní profesor politologie na Saint Louis University, jenž se specializuje na mezinárodní vztahy, diplomacii a Blízký východ. Kniha začíná úvodním vymezením pojmu diplomacie (kap. 1) a historickým shrnutím vývoje diplomacie do doby po druhé světové válce (kap. 2). Následuje rozdělení knihy do dvou velkých částí. První je věnována jednotlivým silám proměny, jež jsou rozčleněny do čtyř po sobě jdoucích kapitol (kap. 3-6): důsledky vzájemné závislosti, dopad technologie, úloha nestátních aktérů a proměny v diplomatické profesi. Poté, co popsal hlavní dynamické tlaky v profesi, zaměřil se autor v druhé části knihy na „způsoby diplomacie“. Ve snaze pochopit tuto část lze plně docenit pevnost odrazového můstku, který nám autor poskytl první částí. Jde o shrnutí nástrojů, které má v jejich různých obměnách a ve svých různých polohách diplomacie k dispozici. Autor rozčlenil i tuto část, tentokrát do pěti kapitol. Popisuje funkce a kroky na zastoupení v jednotlivých zemích (kap. 7), jež možná ztratilo svůj dávný lesk, nikoli však některé podstatné úlohy. Dále se věnuje multilaterální diplomacii, jak narostly její postupy v mezinárodních organizacích, například prostřednictvím úředníků hovořících za tyto organizace spíše než jednotlivé státy (kap. 8), i na dočasnějších speciálních misích a konferencích (kap. 9 se v podstatě dělí do oddílů věnovaných zprostředkování a reprezentaci právě na mezinárodních konferencích). Kapitola 10 se věnuje setkáním na nejvyšší úrovni při na summitech a tzv. ministerské diplomacii, kdy i aktéři mimo ministerstvo zahraničí stále častěji řeší záležitosti za hranicemi národních států. Situaci, kdy přímo privátní osoby řeší mezinárodní záležitosti, označuje autor jako tzv. track II diplomacy a věnuje se jí v kapitole 11. Zakončuje kapitolou k budoucnosti diplomacie, kterou samostatně uzavřel do třetí, závěrečné části. Silnou stránkou celé knihy je její přehlednost a jasná členitost. Kromě výše zmíněného tematického dělení knihy jsou jednotlivé kapitoly hned v obsahu jasně nadpisy rozčleněny do menších pododdílů, které se rychle čtou a snadno se mezi nimi listuje. V rámci těchto pododdílů zaslouží zvláštní pozornost související případové studie, jež autor do každé kapitoly zařadil a jež vhodně ilustrují právě teoreticky popisovaný proces (například u track II diplomacy gruzínsko-osetinský dialog), a také zajímavě sestavené tabulky. Již samotné téma diplomatických postupů je atraktivní pro řadu čtenářů. Kniha je navíc psána natolik poutavě, že nemusí nutně sloužit jen jako učebnice/úvod do studia. Nabízí ucelený pohled na současné diplomatické dění a dává prostor o něm hlouběji uvažovat. Ostatně, každá kapitola obsahuje i sekci s tématy ke studiu a diskusi i další vhodnou literaturu. K přemýšlení tak přímo provokuje. Plné znění zpráv


Vrátí čtenáře až zpět k Morgenthauovi a jeho výroku z Politics Among Nations: „Ať jsou konečné cíle mezinárodní politiky jakékoli, moc je vždy cílem bezprostředním. Boj o moc je stálý v čase i prostoru a je nepopiratelným faktem zkušenosti.“ Kdoví, ale Leguey-Feilleux zmapoval velmi dovedně, jak se změnily diplomatické zbraně při přeměněných podmínkách mezinárodního boje. Leguey-Feilleux, Jean Robert (2009): The Dynamics of Diplomacy Lynne Riener Publishers, Boulder/London, ISBN 978-1-58826-605-7, p. 401. O autorovi| Lenka Soukupová studuje obory Západoevropská studia a Mediální studia na FSV UK v Praze. [email protected]

Akční plán pro Rusko 9.4.2011 businessinfo.cz str. 00 Rusko Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) Dokument přináší plán nejvýznamnějších proexportních akcí, zaměřených na Rusko. Plán proexportních akcí projednává tým expertů pro Rusko, který je složen ze zástupců státní správy a podnikatelské samosprávy. Tento plán obsahuje kromě akcí organizovaných institucemi státní správy také aktivity připravované podnikatelskou sférou (Hospodářská komora ČR, Svaz průmyslu a dopravy, oborové svazy a asociace, vývozní aliance atd.). Plán projednal tým expertů pro Rusko, jehož vedoucím je Ing. Jiří Mašata, e-mail: [email protected] , tel.: 224 852 006, vedoucí oddělení zemí SNS MPO ČR.Termín (od – do)AkceMístoGestorOborPodrobnosti První čtvrtletí 2011 1. týden v únoru 2011 Podnikatelská minimise pod vedením VOEÚ (cílená podpora aktivit vybraných firem v regionu) Krasnodar CzechTrade, OEÚ ZÚ Průřezová akce Detail akce 10.02.–12.2.2011 Pracovní návštěva velvyslance Koláře v Kazani Kazaň ZÚ Moskva Průřezová akce Detail akce březen 2011 Seminář „Jak založit firmu nebo zastoupení firmy v Rusku – postupy, problémy, praktické zkušenosti“ Praha K SNS ve spolupráci s BBH Praha a ČD Moskva Průřezová akce Detail akce 01.03.–03.03.2011 Chillventa (výstava, oficiální česká účast) Moskva MPO ČR, Svaz chladicí a klimatizační techniky Chlazení, klimatizace, tepelná čerpadla Detail akce 01.03.–04.03.2011 Interlakokraska (výstava, společná účast) Moskva HK ČR, CzechTrade Technologie pro povrchové úpravy kovů a dalších materiálů Detail akce 12.03.–15.03.2011 Mezinárodní veletrh cestovního ruchu Intourmarket (ITM) Moskva CzechTourism Cestovní ruch Detail akce 16.03.–19.03.2011 Mezinárodní veletrh cestovního ruchu MITT Moskva CzechTourism Cestovní ruch Detail akce 21.03.–24.03.2011 Výstava Ekologie velkého města Petrohrad CzechTrade Ekologie a ekologické strojírenství Detail akce 28.03.–30.03.2011 Russia Power (výstava, společná účast) Moskva HK ČR, CzechTrade Energetika a energetické strojírenství Detail akce březen–duben 2011 1. SPS MPO ČR a MPO Republiky Tatarstán Praha – Kazaň MPO Průřezová akce Detail akce Druhé čtvrtletí 2011 05.04.–08.04.2011 Stavební veletrh Mosbuild (společná účast) Moskva HK ČR, CzechTrade Stavební materiály, stroje, technologie Detail akce 07.04.2011 Společný teritoriální seminář „Ruské regiony – Ural a Sibiř“ MPO, CzechTrade, GK Jekatěrinburg Průřezová akce Detail akce 13.04.2011 Workshop zemí Visegrádské skupiny (V4) Kaliningrad CzechTourism, ZÚ Moskva Cestovní ruch Detail akce 14.04.–16.04.2011 Toursib – Mezinárodní výstava pro cestovní ruch, volný čas, sport a letectví Moskva CzechTourism Cestovní ruch Detail akce 17.04.–20.04.2011 Pracovní cesta ministra MPO M. Kocourka do Tatarstánu a Sverdlovské oblasti spojená s podnikatelskou misí Kazaň, Jekatěrinburg MPO (K SNS), ZÚ Moskva Průřezová akce Detail akce Plné znění zpráv


20.04.2011 Specifika realizace zahraničních styků se zeměmi Celní unie Praha SNS ve spolupráci s OZ RF v Praze Průřezová akce Detail akce 21.04.2011 Specifika realizace zahraničních styků se zeměmi Celní unie Brno SNS ve spolupráci s OZ RF v Praze Průřezová akce Detail akce 26.04.–29.04.2011 TransRussia (veletrh, oficiální česká účast) Moskva HK ČR, CzechTrade, NADATUR Dopravní logistika Detail akce duben–květen 2011 6. SPS mezi ČR a Republikou Baškortostán Praha MF Průřezová akce Detail akce duben–květen 2011 6. SPS mezi MPO ČR a vládou Moskvy Moskva MPO, K SNS Průřezová akce Detail akce květen 2011 Podnikatelská mise Petrohrad, Archangelsk K SNS Průřezová akce Detail akce květen 2011 Podnikatelská mise Sankt-Peterburg, Leningradská oblast (PS MVK) Sankt-Peterburg GK Sankt-Peterburg, Nadatur Průřezová akce Detail akce květen 2011 11. SPS mezi ČR a Petrohradem Petrohrad MD, NADATUR Průřezová akce Detail akce květen 2011 10. SPS mezi ČR a Leningradskou oblastí Petrohrad MD, NADATUR Průřezová akce Detail akce 2. pol. května 2011 Podnikatelská minimise do Samary pod vedením VOEÚ (cílená podpora aktivit vybraných firem v regionu) Samara OEÚ ZÚ Moskva Průřezová akce Detail akce 17.05.–20.05.2011 Výstava Energetika & Elektronika Petrohrad CzechTrade Energetika, elektronika Detail akce 23.05.–27.05.2011 Metalloobrabotka Moskva MPO ČR, SST Strojírenský průmysl – obráběcí stroje Detail akce 31.05.–03.06.2011 Wastetech (veletrh, oficiální česká účast) Moskva MPO ČR, CWA Vodní, odpadové hospodářství, management životního prostředí Detail akce červen 2011 Podnikatelská mise Krasnojarsk, Omsk K SNS Průřezová akce Detail akce červen 2011 7. zasedání SPS v dopravě mezi ČR a RF Praha MD Průřezová akce Detail akce červen 2011 Podnikatelská mise pod vedením velvyslance Koláře do Krasnojarska a Omsku Krasnojarsk, Omsk ZÚ Moskva, KSNS Průřezová akce Detail akce 1. týden v červnu 2011 2. Zasedání Pracovní skupiny pro spolupráci v oblasti normalizace, metrologie a posuzování shody Rusko UNMZ Průřezová akce Detail akce 06.06.–09.06.2011 ELEKTRO (výstava, oficiální česká účast) Moskva MPO ČR, Českomoravská elektrotechnická asociace Elektrozařízení Detail akce 06.06.–10.06.2011 Ugol & Mining Rossii (výstava, oficiální česká účast) Novokuzněck MPO ČR, CDT Těžební a důlní technika Detail akce 16.06.–18.06.2011 XV. Mezinárodní ekonomické fórum Petrohrad GK ČR v Petrohradu Průřezová akce Detail akce červen–červenec 2011 8. SPS mezi MPO ČR a vládou Sverdlovské oblasti Praha MPO Průřezová akce Detail akce Třetí čtvrtletí 2011 3. až 4. čtvrtletí 2011 Seminář „Modernizace ruské ekonomiky“ Praha K SNS ve spolupráci se ZÚ a OZ RF v ČR Průřezová akce Detail akce 18.08.–23.08.2011 MAKS (veletrh, oficiální česká účast) Moskva MPO, ALV (Asociace leteckých výrobců) Letecký průmysl Detail akce září 2011 Podnikatelská mise Kaliningrad, Nižní Novgorod K SNS Průřezová akce Detail akce září 2011 Mimořádné zasedání SPS v dopravě mezi ČR a RF v rámci výstavy „MAGISTRAL 2011“ Jekatěrinburg MD Průřezová akce Detail akce září 2011 Agrosalon (výstava, společná účast) Moskva HK ČR, CzechTrade Zemědělská technika Detail akce 14.09.–16.09.2011 Odborná dopravní výstava „Business in Motion“ Čeljabinsk NADATUR Nákladní doprava, dopravní technika, diagnostika a projektování tras, silniční a stavební technika Detail akce 14.09.–16.09.2011 Prezentace českých firem při zasedání SPS Sankt Peterburgu a Lenigradské oblasti Sankt Peterburg OEÚ Sankt Peterburg Průřezová akce Detail akce 26.09.–29.09.2011 MosShoes (výstava, společná účast) Moskva HK ČR, CzechTrade Obuvnictví Detail akce 28.09–01.10.2011 Výstava Ruský průmyslník Petrohrad CzechTrade Průřezová akce Detail akce Čtvrté čtvrtletí 2011 Plné znění zpráv


říjen 2011 7. zasedání MVK mezi ČR–RF Praha MPO Průřezová akce Detail akce říjen 2011 Prezentace akce Czech the Retro Moskva ZÚ Moskva, ČC Moskva Průřezová akce Detail akce 03.10.–10.10.2011 Business den RF na 53. Mezinárodním strojírenském veletrhu Brno K SNS, MPO, NADATUR Průřezová akce Detail akce 14.10.–17.10.2011 ARMS & HUNTING (výstava, společná účast) Moskva HK ČR, CzechTrade Zbraně, střelivo Detail akce 11.11.2011 Konference „Evropa a Rusko dvacet let poté“ Praha K SNS, SBP CESES FSV UK Průřezová akce Detail akce 16.11.–18.11.2011 Mezinárodní fórum –výstava „Změny klimatu a ekologie průmyslového města“, prezentace českých firem Čeljabinsk NADATUR Vodní a odpadové hospodářství, ekologie ve stavebnictví, úspory energie a přírodních zdrojů Detail akce 05.12.–19.12.2011 Zdravoochraněnije (veletrh, společná účast) Moskva HK ČR, CzechTrade Zdravotnictví a zdravotnická technika Detail akce Potřebujete-li jakékoliv informace týkající se podnikatelských aktivit, jež souvisejí s Ruskem, vstupem na jeho trh, překonáváním překážek na hranici nebo obchodními příležitostmi, je vhodným zdrojem Souhrnná teritoriální informace. K dispozici máte též bezplatnou Zelenou linku pro export na telefonním čísle 800 133 331. Jakýkoliv námět můžete signalizovat:vedoucímu zahraniční kanceláře CzechTrade v Moskvě na e-mail [email protected] ([email protected]), tel.: +7 499 9787642,vedoucímu zahraniční kanceláře CzechTrade v Sankt-Peterburgu na e-mail [email protected] ([email protected]), tel.:+7 812 7188115,vedoucímu zahraniční kanceláře CzechTrade v Jekatěrinburgu na e-mail [email protected] ([email protected]), tel +7 343 217 3571, vedoucím obchodněekonomických úseků ZÚ ČR v Moskvě na e-mail [email protected], tel.:+7 795 250 2254, GK ČR v Sankt-Peterburgu na e-mail [email protected], tel.:+7 812 275349,GK ČR v Jekatěrinburgu na email [email protected], tel.:+7 343 3559236,nebo vedoucímu expertního týmu. Zkratky: MPO ČR – ministerstvo průmyslu a obchodu ČR, MF ČR – ministerstvo financí ČR, MMR ČR – ministerstvo místního rozvoje ČR, MD ČR – ministerstvo dopravy ČR, OEÚ – obchodně ekonomické úseky zastupitelských úřadů ČR v Moskvě, Sankt-Petěrburgu a Jekatěrinburgu, CzechTrade – agentura CzechTrade a její zahraniční kanceláře (ZK) v Moskvě, Sankt-Petěrburgu a Jekatěrinburgu, CzechTourism – Česká centrála cestovního ruchu a její zastoupení (Z) v Moskvě, ČEB – Česká exportní banka a její zastoupení (Z) v Moskvě, K SNS – Komora pro hospodářské styky se SNS, KB – Komerční banka ČR, NADATUR – obchodní agentura, SPS – Společná pracovní skupina, MVK – Mezivládní komise, SBP CESES FSV UK – Středisko bezpečnostní politiky centra strategických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. zpět na začátek

URL| http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/rusko/akcni-plan-pro-rusko/1000580/53638/

Případ Bárta a ABL: Mediální rozumbradové opět útočí na MF DNES (Redakční blog) 10.4.2011

idnes.cz - blog

str. 00

+ ceska-media.cz

Případ Bárta a ABL: Mediální rozumbradové opět útočí na MF DNES Spiknutí - a když ne spiknutí, tak špatná práce, dozvídám se od českých mediálních odborníků mistrujících MF DNES: tentokrát jde o velký materiál o Vítu Bártovi a spřízněné detektivní kanceláři ABL. Ve skutečnosti však zde vidím jen hanebně špatnou práci mediálních rozumbradů. Jedním z rozumbradů je například politolog Milan Znoj. Ten již v pátek ráno v České televizi rozumoval nad „načasováním“ zveřejnění materiálu, kterým MF DNES odhalila velký tajný plán Víta Bárty, jak vstoupit do Plné znění zpráv


politiky a ekonomiky (více o něm zde) . To je prý náhodička, že se text dostal na veřejnost zrovna po té, kdy poslanec Věcí veřejných Škárka a poslankyně Kočí řekli, že se je faktický šéf strany Vít Bárta snažil uplatit. To asi nebude investigativní žurnalistika, na materiálech se má přece pracovat dlouho, šklebil se i ronicky politolog Znoj. Problém je, že pan Znoj zjevně příliš netuší, jak nejen redakce MF DNES, ale obecně redakce médií pracují a jak investigativní materiály vznikají a vznikat mohou. Kdyby zmíněné věty o „načasování“ říkal člověk, který z podstaty své profese znát média nemusí, pochopil bych to: já jsem novinář a také nevím, jak rychle lze třeba projektovat most. Jenže Znoj je politolog, zabývá se politikou, tudíž by o médiích, které politiku ovlivňují, měl vědět dost. A jestliže neví, měl by si znalosti doplnit. Můj kolega Jiří Kubík totiž skutečně nelhal, když v novinách a na redakčním blogu (zde) napsal, že MF DNES začala zkoumat pozoruhodnou stranu Víta Bárty a jeho pozoruhodné zázemí-detektivní kancelář ABL již před několika měsíci. Ono to totiž ani jinak nejde. Představa, že většina materiálů jako ten o plánech Víta Bárty, s nimiž vstupoval do politiky, může vzniknout za týden, je naivní – stejně jako ta, že přijde jeden člověk a dá reportérovi fascikl a je to. Jen menšina podobných materiálů vzniká rychle, většinou jde o zdlouhavou a úmornou práci, kdy se snažíte kontaktovat množství lidí a jejich informace ověřujete. A ti lidé, co s vámi hovoří, mají jen málokdy plán a jasný záměr – velice často, což se u nás obecně podceňuje, jde o osoby mluvící váhavě a proto, že prostě z vnitřního přesvědčení nesouhlasí s tím, co se kolem nich děje (v USA pro takové lidi existuje speciální termín – whistleblowers a v některých státech dokonce požívají zvláštní právní ochrany). Tato představa o investigativní novinařině je samozřejmě neskonale méně vzrušující, méně bondovská a méně povrchní, ale to je mediální rozumbradům – jinak bojujícím proti povrchnosti – zjevně jedno. Že materiál o plánech Víta Bárty bude připraven k vydání v pátek 8. dubna, jsme si řekli zhruba o čtrnáct dnů dříve na plánovací poradě vedení listu koncem března. Tedy před tím, než se objevilo na veřejnosti, že (dnes už tehdejší) místopředseda Věcí veřejných Jaroslav Škárka vypráví o penězích od Víta Bárty (a že týdeník Respekt si Škárku skrytě nahraje a příběh otiskne, jsme nevěděli). Když se zpráva Respektu objevila první dubnovou neděli večer, měl jsem službu za vedení MF DNES. Šéfredaktor se telefonicky zajímal, co bude otvírák novin (hlavní text na titulní straně), a když se dozvěděl, že půjde právě o Škárkovo obvinění vůči Vítu Bártovi, byl trochu rozmrzelý. Teď se mezi naším materiálem a článkem Respektu budou hledat souvislosti, říkal mi – a já ho ještě přesvědčoval, že to nebude tak zlé. Souběh obou věcí (Škárkova výpověď a odhalení MF DNES) byla skutečně náhoda – a my jsme venkoncem neměli moc na výběr, než zveřejnit náš materiál, jak bylo naplánováno, tedy v pátek. Po Znojovi Šmíd Politolog Znoj však na náhodu patrně nevěří, nic se podle něj neděje náhodou (mírně paranoidní). Ovšem ještě horší neznalost světa novin a novinářů, než jaké projevuje Milan Znoj, ukazuje se u jiného Milana, totiž Šmída, který paradoxně vyučuje média na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Materiál MF DNES o plánech Víta Bárty na vstup do politiky ostře odsoudil na svém blogu. Musím se přiznat, že tak povrchní, a priori předpojatý text jsem už dlouho nečetl. MF DNES si prý otištěním plánů Víta Bárty na ekonomicko-politickou ofenzivu „zahrává se svoji pověstí seriozního média předpojatými pamflety z podstrčených dokumentů“. Bože, jak Milan Šmíd ví, že ty dokumenty o Vítu Bártovi byly podstrčené? Šmíd dále žádá, že „by ty dokumenty měly být kvalitně ozdrojovány“. Haha. Ví doktor Šmíd něco o principu ochrany zdrojů, tedy že novinář v demokracii má své zdroje chránit? Slyšel někdy zmíněný termín „whistleblower“? Nebo si pan Šmíd myslí, že u nás žádní whistleblowers nejsou, tudíž ti nemohli být zdrojem MF DNES – zdrojem musel být dozajista nějaký politik; Šmíd tedy patrně sdílí vulgární, ne-li dokonce marxistickou představu, že v Česku „práskají novinářům“ jen lidé, co sledují nějaký průzračný, patrně materiální zájem. Doktor Šmíd jde ovšem dále. Odsuzuje například titulek „Odhalen“, který vyšel na začátku tématu uvnitř MF DNES. Zde pan Šmíd prokazuje nedostatek znalosti cizích médií. Co je na „odhalen“ špatné? Cožpak neví, že titulek „revealed“ (odhalen, odhaleno) se běžně používá v britském seriózním tisku, právě u investigativních materiálů? Plné znění zpráv


O co větší pochybnosti vzbuzuje Milan Šmíd ohledně svých znalostí, o to větším sebevědomím oplývá. Že jsme prý v titulku řekli „natáčeli Topolánka“ a to že prý není pravda. Zde ovšem pan Šmíd překrucuje, protože v titulku bylo napsáno „natáčeli i Topolánka“ – a to je samozřejmě pravda, na materiálech o Dalíkovi se objevil i Topolánek: pokud pan Šmíd nevěří, ať se podívá na video zde . Podobně nepoctivý je, když tvrdí , že materiál MF DNES je „čistokrevný politický bulvár“ s „návodnými komentáři“, aniž by ovšem uvedl nějaký, alespoň jeden citát nebo konkrétní příklad (přístup vpravdě hodný univerzitního vyučujícího). Další věci nechám na posouzení čtenáře ( celý text doktora Šmída zde ), pouze se musím zastavit ještě u jedné věci. Čtyřstránkový materiál o Bártovi a ABL, jehož spoluautorem byl Jaroslav Kmenta, označuje Šmíd pohrdlivě za „kmentovinu“ – je zjevně vidět, že mu kolega Kmenta leží v žaludku. Ať by udělal cokoli, stejně by to Šmídovi nebylo dost dobré. Mně tento Šmídův předsudek přijde nejen nesoudný, ale především otřesně nespravedlivý. Co je na „kmentovině“ špatného? Co bylo špatného, když Jaroslav Kmenta odkryl podivné financování bytu Stanislava Grosse? Nikdo jiný něco takového neudělal – neměl to snad Jaroslav psát? Nebo co udělal Jaroslav Kmenta špatně, když popsal kontakty kmotra Františka Mrázka do vysokého byznysu a politiky? Bylo by pro Českou republiku podle Milana Šmída lepší, kdyby nenapsal, že politik ODS Ivan Langer loboval ve prospěch stejného byznysmena, který spolupracoval právě s Mrázkem? Uměl by se doktor Šmíd přenést přes svoje předsudky a uznat, kolik věcí, které Jaroslav Kmenta napsal jako první, se dnes považují za potvrzená historická fakta? Odpovím si sám – doktor Šmíd by to neuměl. Závěrem: Samozřejmě že české noviny a čeští novináři nejsou sborem neomylných světců; dělají občas chyby a samozřejmě je správné, když na ně někdo upozorňuje. Bohužel většina českých mediálních odborníků a rozumbradů jsou, nemohu si pomoci, mimo. Neznají ani česká média, natož zahraniční média. Projevují stejně paranoidní myšlení jako Jiří Paroubek či Vít Bárta (když už o něm hovoříme). A navíc – neměří všem stejným metrem. Už jsem totiž četl stohy materiálů od mediálních rozumbradů, jak se nesmí používat metoda skrytého nahrávání a jak je tím MF DNES nechvalně proslulá. Nyní tedy marně čekám, kdy si přečtu nějaké zasvěceného hodnocení kroku, který udělal týdeník Respekt. Reportérka si skrytě nahrála Jaroslava Škárku mluvícího o úplatcích od Bárty v rozhovoru označeného předem za off the record, tedy neurčen k citování. Proč jste se k Respektu dosud nevyjádřil, pane Šmíde? Michal Musil , zástupce šéfredaktora MF DNES

URL| http://redakcni.blog.idnes.cz/c/186203/Pripad-Barta-a-ABL-Medialni-rozumbradove-opet-utoci-na-MFDNES.html

MfD se brání proti mediálním rozumbradům 10.4.2011

parlamentnilisty.cz jas

str. 00

Zprávy

V souvislosti s krizí ve Věcech veřejných i celé vládě se na pořad dne dostává nejen kritika samotných politiků, ale i médií, která o jejich kauzách referují. Rozporuplné názory se v poslední době objevují například v souvislosti s prací novinářů MF Dnes. Zástupce šéfredaktora tohoto deníku se však proti kritikám ostře ohrazuje. "Spiknutí - a když ne spiknutí, tak špatná práce, dozvídám se od českých mediálních odborníků mistrujících MF DNES: tentokrát jde o velký materiál o Vítu Bártovi a spřízněné detektivní kanceláři ABL. Ve skutečnosti však zde vidím jen hanebně špatnou práci mediálních rozumbradů," nebere si servítky ohledně negativních hodnocení práce své redakce zástupce šéfredaktora deníku Michal Musil.



A jako příklad jednoho nehodného uvádí politologa Milana Znoje. Ten si dovolil namítnout něco o podivném "načasování" zveřejněného materiálu, který MF Dnes vydala jako přílohu tento pátek. "Problém je, že pan Znoj zjevně příliš netuší, jak nejen redakce MF DNES, ale obecně redakce médií pracují a jak investigativní materiály vznikají a vznikat mohou. Kdyby zmíněné věty o „načasování" říkal člověk, který z podstaty své profese znát média nemusí, pochopil bych to: já jsem novinář a také nevím, jak rychle lze třeba projektovat most. Jenže Znoj je politolog, zabývá se politikou, tudíž by o médiích, které politiku ovlivňují, měl vědět dost. A jestliže neví, měl by si znalosti doplnit," vysvětlil trpělivě Musil z MF Dnes. Zopakoval proto následně, že deník začal zkoumat stranu Víta Bárty a jeho zázemí detektivní kanceláře ABL již před několika měsíci. "Představa, že většina materiálů jako ten o plánech Víta Bárty, s nimiž vstupoval do politiky, může vzniknout za týden, je naivní - stejně jako ta, že přijde jeden člověk a dá reportérovi fascikl a je to," dodává na obranu práce redaktorů z Mladé fronty Musil. SLEDUJEME téma: Peníze za mlčení ve VV Kompletní text zástupce šéfredaktora MF Dnes Michala Musila z redakčního blogu Případ Bárta a ABL: Mediální rozumbradové opět útočí na MF DNES Spiknutí - a když ne spiknutí, tak špatná práce, dozvídám se od českých mediálních odborníků mistrujících MF DNES: tentokrát jde o velký materiál o Vítu Bártovi a spřízněné detektivní kanceláři ABL. Ve skutečnosti však zde vidím jen hanebně špatnou práci mediálních rozumbradů. Jedním z rozumbradů je například politolog Milan Znoj. Ten již v pátek ráno v České televizi rozumoval nad „načasováním" zveřejnění materiálu, kterým MF DNES odhalila velký tajný plán Víta Bárty, jak vstoupit do politiky a ekonomiky. To je prý náhodička, že se text dostal na veřejnost zrovna po té, kdy poslanec Věcí veřejných Škárka a poslankyně Kočí řekli, že se je faktický šéf strany Vít Bárta snažil uplatit. To asi nebude investigativní žurnalistika, na materiálech se má přece pracovat dlouho, šklebil se ironicky politolog Znoj. Problém je, že pan Znoj zjevně příliš netuší, jak nejen redakce MF DNES, ale obecně redakce médií pracují a jak investigativní materiály vznikají a vznikat mohou. Kdyby zmíněné věty o „načasování" říkal člověk, který z podstaty své profese znát média nemusí, pochopil bych to: já jsem novinář a také nevím, jak rychle lze třeba projektovat most. Jenže Znoj je politolog, zabývá se politikou, tudíž by o médiích, které politiku ovlivňují, měl vědět dost. A jestliže neví, měl by si znalosti doplnit. Můj kolega Jiří Kubík totiž skutečně nelhal, když v novinách a na redakčním blogu napsal, že MF DNES začala zkoumat pozoruhodnou stranu Víta Bárty a jeho pozoruhodné zázemí-detektivní kancelář ABL již před několika měsíci. Ono to totiž ani jinak nejde. Představa, že většina materiálů jako ten o plánech Víta Bárty, s nimiž vstupoval do politiky, může vzniknout za týden, je naivní - stejně jako ta, že přijde jeden člověk a dá reportérovi fascikl a je to. Jen menšina podobných materiálů vzniká rychle, většinou jde o zdlouhavou a úmornou práci, kdy se snažíte kontaktovat množství lidí a jejich informace ověřujete. A ti lidé, co s vámi hovoří, mají jen málokdy plán a jasný záměr - velice často, což se u nás obecně podceňuje, jde o osoby mluvící váhavě a proto, že prostě z vnitřního přesvědčení nesouhlasí s tím, co se kolem nich děje (v USA pro takové lidi existuje speciální termín - whistleblowers a v některých státech dokonce požívají zvláštní právní ochrany). Tato představa o investigativní novinařině je samozřejmě neskonale méně vzrušující, méně bondovská a méně povrchní, ale to je mediální rozumbradům - jinak bojujícím proti povrchnosti - zjevně jedno. Že materiál o plánech Víta Bárty bude připraven k vydání v pátek 8. dubna, jsme si řekli zhruba o čtrnáct dnů dříve na plánovací poradě vedení listu koncem března. Tedy před tím, než se objevilo na veřejnosti, že (dnes už tehdejší) místopředseda Věcí veřejných Jaroslav Škárka vypráví o penězích od Víta Bárty (a že týdeník Respekt si Škárku skrytě nahraje a příběh otiskne, jsme nevěděli). Když se zpráva Respektu objevila první dubnovou neděli večer, měl jsem službu za vedení MF DNES. Šéfredaktor se telefonicky zajímal, co bude otvírák novin (hlavní text na titulní straně), a když se dozvěděl, že půjde právě o Škárkovo obvinění vůči Vítu Bártovi, byl trochu rozmrzelý. Teď se mezi naším materiálem a článkem Respektu budou hledat souvislosti, říkal mi - a já ho ještě přesvědčoval, že to nebude tak zlé.



Souběh obou věcí (Škárkova výpověď a odhalení MF DNES) byla skutečně náhoda - a my jsme venkoncem neměli moc na výběr, než zveřejnit náš materiál, jak bylo naplánováno, tedy v pátek. Po Znojovi Šmíd Politolog Znoj však na náhodu patrně nevěří, nic se podle něj neděje náhodou (mírně paranoidní). Ovšem ještě horší neznalost světa novin a novinářů, než jaké projevuje Milan Znoj, ukazuje se u jiného Milana, totiž Šmída, který paradoxně vyučuje média na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Materiál MF DNES o plánech Víta Bárty na vstup do politiky ostře odsoudil na svém blogu. Musím se přiznat, že tak povrchní, a priori předpojatý text jsem už dlouho nečetl. MF DNES si prý otištěním plánů Víta Bárty na ekonomicko-politickou ofenzivu „zahrává se svoji pověstí seriozního média předpojatými pamflety z podstrčených dokumentů". Bože, jak Milan Šmíd ví, že ty dokumenty o Vítu Bártovi byly podstrčené? Šmíd dále žádá, že „by ty dokumenty měly být kvalitně ozdrojovány". Haha. Ví doktor Šmíd něco o principu ochrany zdrojů, tedy že novinář v demokracii má své zdroje chránit? Slyšel někdy zmíněný termín „whistleblower"? Nebo si pan Šmíd myslí, že u nás žádní whistleblowers nejsou, tudíž ti nemohli být zdrojem MF DNES - zdrojem musel být dozajista nějaký politik; Šmíd tedy patrně sdílí vulgární, ne-li dokonce marxistickou představu, že v Česku „práskají novinářům" jen lidé, co sledují nějaký průzračný, patrně materiální zájem. Doktor Šmíd jde ovšem dále. Odsuzuje například titulek „Odhalen", který vyšel na začátku tématu uvnitř MF DNES. Zde pan Šmíd prokazuje nedostatek znalosti cizích médií. Co je na „odhalen" špatné? Cožpak neví, že titulek „revealed" (odhalen, odhaleno) se běžně používá v britském seriózním tisku, právě u investigativních materiálů? O co větší pochybnosti vzbuzuje Milan Šmíd ohledně svých znalostí, o to větším sebevědomím oplývá. Že jsme prý v titulku řekli „natáčeli Topolánka" a to že prý není pravda. Zde ovšem pan Šmíd překrucuje, protože v titulku bylo napsáno „natáčeli i Topolánka" - a to je samozřejmě pravda, na materiálech o Dalíkovi se objevil i Topolánek: pokud pan Šmíd nevěří, ať se podívá na video zde. Podobně nepoctivý je, když tvrdí , že materiál MF DNES je „čistokrevný politický bulvár" s „návodnými komentáři", aniž by ovšem uvedl nějaký, alespoň jeden citát nebo konkrétní příklad (přístup vpravdě hodný univerzitního vyučujícího). Další věci nechám na posouzení čtenáře, pouze se musím zastavit ještě u jedné věci. Čtyřstránkový materiál o Bártovi a ABL, jehož spoluautorem byl Jaroslav Kmenta, označuje Šmíd pohrdlivě za „kmentovinu" - je zjevně vidět, že mu kolega Kmenta leží v žaludku. Ať by udělal cokoli, stejně by to Šmídovi nebylo dost dobré. Mně tento Šmídův předsudek přijde nejen nesoudný, ale především otřesně nespravedlivý. Co je na „kmentovině" špatného? Co bylo špatného, když Jaroslav Kmenta odkryl podivné financování bytu Stanislava Grosse? Nikdo jiný něco takového neudělal - neměl to snad Jaroslav psát? Nebo co udělal Jaroslav Kmenta špatně, když popsal kontakty kmotra Františka Mrázka do vysokého byznysu a politiky? Bylo by pro Českou republiku podle Milana Šmída lepší, kdyby nenapsal, že politik ODS Ivan Langer loboval ve prospěch stejného byznysmena, který spolupracoval právě s Mrázkem? Uměl by se doktor Šmíd přenést přes svoje předsudky a uznat, kolik věcí, které Jaroslav Kmenta napsal jako první, se dnes považují za potvrzená historická fakta? Odpovím si sám - doktor Šmíd by to neuměl. Závěrem: Samozřejmě že české noviny a čeští novináři nejsou sborem neomylných světců; dělají občas chyby a samozřejmě je správné, když na ně někdo upozorňuje. Bohužel většina českých mediálních odborníků a rozumbradů jsou, nemohu si pomoci, mimo. Neznají ani česká média, natož zahraniční média. Projevují stejně paranoidní myšlení jako Jiří Paroubek či Vít Bárta (když už o něm hovoříme). A navíc - neměří všem stejným metrem. Už jsem totiž četl stohy materiálů od mediálních rozumbradů, jak se nesmí používat metoda skrytého nahrávání a jak je tím MF DNES nechvalně proslulá. Nyní tedy marně čekám, kdy si přečtu nějaké zasvěceného hodnocení kroku, který udělal týdeník Respekt. Reportérka si skrytě nahrála Jaroslava Škárku mluvícího o úplatcích od Bárty v rozhovoru označeného předem za off the record, tedy neurčen k citování. Proč jste se k Respektu dosud nevyjádřil, pane Šmíde?



URL| http://www.parlamentnilisty.cz/article.aspx?rubrika=1387&clanek=193840

Vysoké školy nehodlají zohledňovat výsledky státních maturit 2.4.2011

reflex.cz

str. 00

Politika

O tom, jak se rozhodla Místopředsedkyně Věcí veřejných, také o tom, co chce novelizovat ODS či o tom, že vysoké školy nehodlají zohledňovat výsledky státních maturit. Vysoké školy prý zatím nehodlají zohledňovat výsledky státních maturit. Přiznám se, že smyslu státních maturit příliš nerozumím. Už když jsem studoval na FF UK, bylo mi nepochopitelné, jak se někteří mí kolegové vůbec mohli dostat na vysokou školu, a zdálo se mi, že mezi úrovní výuky na „jedenáctiletkách“ (tak se říkalo tehdejší obdobě gymnázií) v Praze a na venkově musí být veliký rozdíl. Hranice ovšem nevedla ostře mezi Prahou a „venkovem“, například to, co jsem se naučil na střední škole z němčiny, bylo ve srovnání s tím, co uměli kolegové, dost mizerné (ačkoli jsem z Prahy) a musel jsem první rok tvrdě dohánět. Je zjištění podobných rozdílů smysl „státních maturit“ (aby se mohla následně úroveň vyrovnávat?) A pokud jde o přijímací zkoušky na vysoké školy: učil jsem po převratu deset let na Fakultě sociálních věd KU (obor politologie), a nedovedu si představit, k čemu by mohly být při přijímání státní maturity dobré. Už v přijímacích textech testech se zjišťovala úroveň znalosti posluchačů v historii a taky to, jak se orientují v současné politice. Výsledky nebyly irelevantní, ale taky ne stoprocentně spolehlivé, stávalo se (občas), že při ústním pohovoru se zjistilo, že je problém, jak adepta, který udělal nejlepší dojem, přijmout, a to kvůli špatnému výsledku testů. Ústní pohovor se mi proto zdá být nezastupitelný (jiná věc je, že ty nejlepší jsem nikdy na fakultě neviděl, FSV byla jejich druhou nebo třetí šancí, a když uspěli jinde, studovali tam). Ministr (a místopředseda TOP09) Kalousek oznámil do rádia, že TOP09 napříště nebude bránit v projednávání kauzy Promopro na schůzi Poslanecké sněmovny. Vondrův problém je prý čistě věcí ODS a TOP09 při hlasování o programu schůze odejde. Tématu se týká naše dnešní glosa. Místopředsedkyně Věcí veřejných Karolína Peake se strany. Učinila tak poté, co se ukázalo, že má o jednu 20). Vede John se 42 nominacemi a předseda se volí udělala proto, že volba „podle potřeb strany“ by se za velmi těžko.

rozhodla, že nebude kandidovat na funkci předsedkyně nominaci na funkci více než Vít Bárta (21 proti Bártovým na internetu. Je těžké si nepředstavit, že tak paní Peake této situace a v případě, že by kandidovala, zvládala jen

Ústavní soud zrušil povinnost mobilních operátorů půl roku uchovávat všechny informace o telekomunikačním provozu (tj. o všech uskutečněných hovorech) a to v zájmu chránění soukromí účastníků. Zároveň ale trestní řád a zákon o policii stále opravňuje policii ty informace vyžadovat. Vyžadovat je tedy smějí, jenom se nedočkají. Poslanec Huml tepe svou stranu, že přispěla k tomu, aby nebyl vydán k trestnímu stíhání ve věci jakéhosi odborného posudku. Problém je, že při hlasování ve Sněmovně se on sám zdržel hlasování, což v tom případě je totéž, jako kdyby byl proti. Poslanec Huml je nebezpečný spojenec a Věcem veřejným ho docela přeju. Titulek dnešního „otvíráku“ v LN zní: „Chtějí zrušit Benešovy dekrety. A mohou tady zůstat.“ (Týká se rozhodnutí Městského soudu v Praze ohledně toho, že Ministerstvo vnitra odmítlo registrovat občanské sdružení „Sudetoněmecké sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku“, které založili tři čeští občané, soud důvody ministerstva neshledal relevantními a nařídil, aby se žádostí znovu zabývalo). Neznámý autor titulku (titulky se v novinách velmi často rodí jaksi samy od sebe) mne potěšil: Já taky chci zrušit Benešovy dekrety, a teď tu mám konečně černé na bílém, že mne nikdo nevyžene. Jiná věc je, že k takovému vyhnání chybí nějaký zákon, ale jsem přesvědčený, že spousta lidí u nás by v tomto případě žádný nepotřebovalo. Např. vyjádření pana Petra Hájka, prezidentova kancléře, je velmi výmluvné: „Úsilí o narušení územní celistvosti nelze zpochybňovat.“ Narušuji tedy územní celistvost. Dostatečným důkazem je, že to tvrdí sám prezidentův kancléř, a jistě by se v okolí Hradu našlo víc podobných. Ve zpravodajství o případu jsou věcné chyby, např. mluví se tam o „dalším dekretu“ (prezidenta Beneše, bd), který „omilostnil pachatele násilí na Němcích v době tak zvaného divokého Plné znění zpráv


odsunu“. Za prvé, nešlo o dekret, ale o zákon č. 115/1946 Sb. Za druhé, nešlo o amnestii, nýbrž o konstatování, že jednání, jehož účelem bylo přispět k boji o znovunabytí svobody Čechů a Slováků nebo které směřovalo ke spravedlivé odplatě (!) za činy okupantů nebo jejich pomahačů, není bezprávné ani tehdy, bylo-li by jinak podle platných předpisů trestné. Čili: nepromíjejí se spáchané trestné činy, nýbrž se říká, že o trestné činy vůbec nešlo. K věci se vrátím rozsáhlejším článkem, považuji ji za velmi významnou. ODS hodlá navrhnout novelizaci jednacího řádu Poslanecké sněmovny. Podle úpravy by pozměňovací návrhy bylo možné předkládat jen jménem poslaneckého klubu. Zatím může pozměňovací návrh podat i jeden poslanec, čímž vzniká legislativní chaos. Návrh ODS je druhá krajnost, když se to vezme do důsledků, stačilo by, kdyby ve sněmovně seděl za každý klub jen jeden člověk, disponující počtem hlasů podle výsledků voleb. Koaliční partneři ODS navrhují, aby pozměňovací návrhy směly podávat jen skupiny 5 – 10 poslanců, což je daleko správnější, ČSSD je proti jakékoli reglementaci, bodejť by ne, je to opozice a osobní iniciativa bludných koaličních střel může přispět k dalšímu rozkladu koalice. Odbory nezávislé i závislejší chystají rozsáhlou kampaň proti vládním reformám. Budou demonstrovat a „nevzdávají se ani myšlenky na stávku“. Zároveň prezentovali 80 billboardů, jimiž chtějí představit své vlastní reformní návrhy. Mezi nimi je mj. portrét velkého šéfa ČMKOS Zavadila, jak ukazuje prstem na pozorovatele a u toho je nápis: „Velkou důchodovou loupež zaplatíte!“ Billboard přímo volá po zdokonalení, nejdete ho zde. Pan Zavadil je člověk na svém místě, nevím proč mi připomíná jeho velkého předchůdce (v době, kdy se ČMKOS ještě jmenovala ROH) Antonína Zápotockého. Ten ovšem vypadal o něco dobromyslněji. Jedním z billboardů měl být též portrét Nečase a Kalouska jako dvou odpudivě ušatých a zubatých upírů, s nápisem „Vládní upíři Vám rádi pustí žilou“. Mluvčí ČMKOS prohlásila, že ten však nebyl schválen. Podivil jsem se útlocitnosti odborové schvalovací komise, podle podrobnější a přesnější informace ovšem zní, že nebyl schválen agenturou poskytující billboardy, údajně jim připadal neetický. Včera bylo Apríla. Musím se přiznat, že mi vzhledem k povaze politických událostí v naší zemi dělá potíže poznat, co je apríl a co ne. Tak např. na Aktuálně.cz mne zaujal titulek „Drobil se vrátí do vlády“. Teprve dodatečně jsem zjistil, že aprílový text je jiný. A nebyl jsem sám. Podobně znejistěna se cítila např. paní místopředsedkyně PS Klasnová (VV). Více na: http://www.bohumildolezal.lidovky.cz/

URL| http://www.reflex.cz/clanek/41149/vysoke-skoly-nehodlaji-zohlednovat-vysledky-statnich-maturit

Britové připravují novelu zákona o nástupnictví. Ve prospěch žen 29.4.2011 zpravy.rozhlas.cz str. 00 evropa Ondřej Bouda,Mariana Zapotilová Dnes se žení britský následník trůnu, princ William, jeho nastávající Kate Middletonová ale není šlechtického původu. Poslední král, který se o to pokusil, byl jeho praprastrýc Edvard VIII, který se kvůli svatbě s Američankou Wallis Simpsonovou musel vzdát nároku na trůn za sebe i své potomky. Podle profesorky Lenky Rovné z Fakulty sociálních věd UK podobná následnická krize ale nyní nehrozí. „Právě naopak. Tento sňatek má velkou podporu Britů, protože to svědčí o určité modernizaci monarchie,“ vysvětluje.Princ Harry se podle ní hned tak trůnu nedočká. Obzvláště pokud se novomanželům narodí potomci. Nástupnictví na trůn se řídí podle zákona z roku 1701. Jasně říká, že starší sourozenci mají přednost. Leda že by se jako první narodila dcera.„Nástupnicí by pak byla ona. Pokud by ale druhorozený byl syn, přeskočí ji,“ říká profesorka Rovná z Univerzity Karlovy.Pro Williamovy děti už to ale možná platit nebude. Britský vicepremiér Nick Clegg vyjednává o radikální změně zákona. Chce zrušit diskriminaci žen. Podle nového návrhu by se do pořadí potomci dostávali bez ohledu na pohlaví.Se změnou ale bude muset souhlasit všech šestnáct svrchovaných zemí, které uznávají britského panovníka za hlavu státu. Nový Zéland už tuto myšlenku podpořil.Když už se ale bude řešit změna nástupnictví, je podle profesorky Rovné možné, že se někdo pokusí vznést dlouho diskutovaný návrh, aby byl přeskočen princ Charles. Královna Alžběta II. má nakročeno k tomu, aby vystřídala královnu Viktorii jako nejdéle vládnoucí britský panovník. A Charlesovi už je dnes 62 Plné znění zpráv


let.Neodpustitelný rozvodMnohem větší překážkou by mohla být nízká oblíbenost prince Charlese. Mnoho lidí mu stále nemůže zapomenout rozvod s Dianou. A v době, kdy se v mnoha zemích diskutuje o tom, zda pokračovat pod britskou korunou, o které si myslí, že je jim příliš vzdálená, může dostat přednost mladý charismatický pár nepoznamenaný skandály.Velkou roli může sehrát britský parlament. Teoreticky by mohl odhlasovat i výjimku k nástupnickému zákonu. Tak daleko ale pravděpodobně nebude potřeba zajít. Profesorka Rovná připomíná precedens ze 30. let minulého století.„Tak to bylo v případě Edvarda, kde byl tlak parlamentu a král potom sám abdikoval,“ připomíná.I když spekulace na toto téma patří spíše do žánru fantasy, jako jeden z možných scénářů se nabízí ten, kdy se Charles zapíše do historie jako panovník, velmi rychle se ale trůnu vzdá a přenechá ho svému synovi.Kdo jsou a kde se potkali princ William a jeho snoubenka?Na svatbu britského prince Williama se připravuje i IndieLondýn se připravuje na svatbu Williama a Kate. V ulicích bude 5000 policistůBritští královští snoubenci dostanou jako svatební dar starokladrubského koněAmeričany zajímá královská svatba víc než samotné Brity

URL| http://www.rozhlas.cz/_zprava/885598

Ministerstvo financí: Ekonomika vzroste letos o dvě procenta, příští rok o 2,8 % 28.4.2011

Hospodářské noviny čtk

str. 17

Česko

Průzkum Česká ekonomika v letošním roce poroste v průměru o dvě procenta. Vyplývá to z výsledků pravidelného průzkumu ministerstva financí sestavených na základě prognóz 19 tuzemských odborných institucí. Příští rok by měla ekonomika růst o 2,8 procenta. Následně by měl ekonomický růst zrychlit až na 3,3 procenta v roce 2014. Ekonomické oživení by přitom mělo být podle průzkumu taženo spíše růstem produktivity práce s omezenou tvorbou nových pracovních míst. Podle odhadů by růst zaměstnanosti v letech 2011 až 2014 neměl přesáhnout 0,3 procenta. „Predikce ministerstva financí pro rok 2011 je zcela v souladu s prognózami ostatních institucí, pro roky následující pak počítá s mírně rychlejšími tempy růstu zaměstnanosti,” uvedl úřad. Míra nezaměstnanosti by přitom měla letos činit 7,1 procenta, a dosáhnout tak vrcholu. V roce 2012 by se měla nezaměstnanost snížit na 6,8 procenta a pod sedmiprocentní hranicí zůstat i v následujících letech. Průzkum prognóz pořádá MF od roku 1996, a to dvakrát ročně. Výsledky vycházejí z předpovědí 19 institucí. Je mezi nimi ministerstvo financí, ministerstvo průmyslu a obchodu, ministerstvo práce a sociálních věcí, Atlantik, Bank of America Merrill Lynch, CERGEEI, Cyrrus, Česká spořitelna, ČSOB, Institut ekonomických studií FSV UK, ING, Komerční banka, Liberální institut, Patria, Generali PPF Asset Management, Raiffeisen, Svaz výrobních družstev, UniCredit Bank a nově i prognóza MMF. *** Jak poroste ekonomika Výsledky vybraných ukazatelů z průzkumu MF (v %) Ukazatel 2011 2012 2013 2014 HDP 2,0 2,8 3,2 3,3 Prům. inflace 2,1 2,5 2,1 2,2 Míra nezam. 7,1 6,8 6,7 6,4 Spotř. dom. 0,7 1,8 2,7 2,6 Zdroj: Min. financí



Hrozbou je neschopnost vládnout 28.4.2011

Lidové noviny

str. 13

Diskuse

DISKUSE Dalo se očekávat, že vláda přežije další hlasování o nedůvěře. Nicméně mnohé otazníky o jejím dalším osudu zůstávají. Nejedná se jen o možné personální rošády a jejich vliv na koaliční soudržnost. Pozornosti by třeba neměl uniknout stav, v jakém se nacházejí dva „silové“ resorty – vnitra a obrany. Předseda sněmovního výboru pro obranu a bezpečnost a bývalý ministr vnitra František Bublan měl pravdu, když upozornil, že se jmenováním bývalého policisty Jana Kubiceho ministrem vnitra vracíme do minulých dob. Je to v rozporu se zásadami civilní kontroly silových složek a velmi nestandardní v demokratickém systému vládnutí. ČSSD jako nejsilnější opoziční strana má navíc důvod být vůči novému ministrovi nedůvěřivá kvůli nechvalně proslulé „Kubiceho zprávě“, prezentované zřejmě nikoliv náhodou pouhé čtyři dny před parlamentními volbami v červnu 2006, jež ČSSD poškodila. Dialog mezi koalicí a opozicí při hledání nadstranických přístupů k zajišťování bezpečnosti, jak se uvádí v návrhu nyní připravované nové české bezpečnostní strategie, se tak výrazně ztěžuje. Ztěžuje ho ale i nebývalá infiltrace resortu vnitra, jakož i státní správy představiteli soukromých bezpečnostních služeb, se kterou si zjevně neví rady ani předseda vlády Petr Nečas. A k tomu můžeme přičíst nespokojené policisty a hasiče s jejich „ořezanými“ platy, kteří se v nebývalém množství vzbouřili proti předcházejícímu ministrovi vnitra Radku Johnovi. Nový ministr přitom policistům a hasičům zřejmě jen těžko bude moci nabídnout, že jejich platovou situaci zlepší. V dobré kondici není ani ministerstvo obrany. Ministr Alexandr Vondra je díky koaličním tlakům ohledně kauzy ProMoPro v „polodemisi“ a s takto oslabeným mandátem pro něj nebude jednoduché zahájit a řídit implementaci Bílé knihy o obraně. Ta má být návodem k tomu, jak zachránit armádu tváří v tvář nedostatku financí před jejím kolapsem, což by vláda měla brát velmi vážně. Bude toho schopna? Problém zde nespočívá jen v pozici ministra, nýbrž i v absenci strategického vládnutí této koalice. Předvedla to názorně v tomto měsíci, kdy se „vládlo“ od aféry k aféře a od odposlechu k odposlechu a dost možná, že to bude pokračovat. Bílá kniha se v této konstelaci může nakonec stát jen další zajímavou publikací pro vojenské historiky a armáda zbytným tělesem, které už nebude použitelné ani pro vojenskou přehlídku k 95. výročí vzniku Československa v roce 2013. Není to optimistický pohled na oba „silové“ resorty. Nejaktuálnější hrozbou pro naši bezpečnost se stává neschopnost vlády vládnout. Více jak 21 let po listopadu 1989 to není příliš radostné zjištění. Miloš Balabán, vedoucí Střediska bezpečnostní politiky Centra pro sociální a ekonomické strategie FSV UK, člen ČSSD „Vládlo“ se od aféry k aféře a od odposlechu k odposlechu

Průzkum MF: Česko letos poroste o dvě procenta 28.4.2011

Právo

str. 17 Trhy & ekonomika Vlastní zpráva

Česká ekonomika v letošním roce poroste v průměru o dvě procenta. Vyplývá to z výsledků pravidelného průzkumu ministerstva financí (MF) sestavených na základě prognóz 19 odborných institucí. Příští rok by měla ekonomika růst o 2,8 procenta. Následně by měl ekonomický růst zrychlit až na 3,3 procenta v roce 2014. Ekonomické oživení by přitom mělo být podle průzkumu taženo spíše růstem produktivity práce s omezenou tvorbou nových pracovních míst. Podle odhadů by růst zaměstnanosti v letech 2011 až 2014 neměl přesáhnout 0,3 procenta. Míra nezaměstnanosti by přitom měla letos podle výběrového šetření pracovních sil činit 7,1 %, a dosáhnout tak vrcholu. V roce 2012 by se měla nezaměstnanost snížit na 6,8 procenta a pod sedmiprocentní hranicí zůstat i v následujících letech. Průměrná míra inflace by se měla po celé sledované období, tedy až do roku 2014, držet v tolerančním pásmu kolem dvouprocentního inflačního cíle České národní banky. Plné znění zpráv


Inflace by neměla přesáhnout 3 % „Otázkou zůstává, nakolik již instituce do svých prognóz stačily promítnout dopady uvažovaných změn nepřímých daní v letech 2012 a 2013,“ upozornilo MF. Inflace by tak letos měla činit 2,1 procenta a v roce 2012 pak 2,5 procenta. Následně by měla klesnout na 2,1 v roce 2013 a mírně stoupnout na 2,2 procenta v roce 2014. Po stagnaci objemu mezd a platů v letech 2009 a 2010 by podle odhadů měly mzdy a platy v letošním roce vzrůst o 2,2 procenta. Obdobným tempem by mzdy a platy měly růst i v roce 2014, uvedlo MF. Jeho odhad přitom počítá s rychlejším zvyšováním mezd a platů v letech 2012 až 2014. Průzkum prognóz pořádá MF od roku 1996, a to dvakrát ročně. Cílem je získat představu o názorech odborné ekonomické veřejnosti na předpokládaný vývoj tuzemské ekonomiky. Poslední průzkum se uskutečnil loni na podzim, další šetření ministerstvo uskuteční v listopadu 2011. Výsledky vycházejí z předpovědí 19 institucí. Jsou mezi nimi ministerstvo financí, ministerstvo průmyslu a obchodu, ministerstvo práce a sociálních věcí, Atlantik, Bank of America Merrill Lynch, CERGE-EI, Cyrrus, Česká spořitelna, ČSOB, Institut ekonomických studií FSV UK, ING, Komerční banka, Liberální institut, Patria, Generali PPF Asset Management, Raiffeisenbank, Svaz českých a moravských výrobních družstev, UniCredit Bank. K nim je přiřazena i prognóza MMF.

TISKOVÁ ZPRÁVA: Tisková zpráva ke konferenci „Potřebnost mediální výchovy v ČR“ 27.4.2011 ceska-media.cz str. 00 Média-Tiskové zprávy Tisková zpráva Centrum mediálního vzdělávání - Renata Kasalová (pd) Organizátor: Ústavně-právní výbor Senátu PČR ve spolupráci s Centrem mediálního vzdělávání Cílová skupina: ředitelé a pedagogové ZŠ, úředníci krajských úřadů a MŠMT Program konference Konferenci, kterou uspořádal Ústavně-právní výbor Senátu Parlamentu České republiky v součinnosti s Centrem mediálního vzdělávání, zahájil předseda tohoto výboru, senátor JUDr. Miroslav Antl. První příspěvek přednesl Prof. PhDr. Jan Jirák, PhD., z Fakulty sociálních věd UK, který se věnoval “Vývoji a roli mediální výchovy a mediální gramotnosti v českém prostředí“. Profesor Jirák se specializuje na rozvoj mediální gramotnosti v České republice. Je autorem koncepce průřezového tématu Mediální výchova pro rámcové vzdělávací programy základního a gymnaziálního vzdělávání. Tématu “Mediální výchova a prevence“ se věnoval JUDr. Miroslav Antl, který zdůraznil, že je nutné děti chránit před negativními vlivy médií - a zabývat se i prevencí, tj. dítětem jako potencionální obětí či pachatelem zločinu, ale zejména pak trestní odpovědností těch, kteří mají povinnost děti vychovávat a dohlížet nad nimi. Miroslav Antl přednáší od roku 1993 na Katedře sociální patologie a sociologie Pedagogické fakulty Univerzity Hradec Králové. Za Centrum mediálního vzdělávání vystoupil Mgr. Jiří Snítil, který ve své prezentaci “Implementace mediální výchovy do škol“ představil aktivity Centra mediálního vzdělávání, dále hovořil o projektech, kterými se CMV zabývá. Blíže se věnoval projektu MŠMT “EU peníze školám“ a Operačnímu programu vzdělávání pro konkurenceschopnost. Panelové diskuse k tématu mediální výchova na základních školách se účastnili další významní odborníci a pedagogové. Jmenujme PaedDr. Markétu Pastorovou z Výzkumného ústavu pedagogického v Praze, PhDr. Helenu Pavličíkovou,CSc., z Pedagogické fakulty Jihočeské univerzity, Mgr. Jiřího Uhra, garanta vzdělávacích programů Centra mediálního vzdělávání, a odborného lektora a konzultanta Centra mediálního vzdělávání PhDr. Jiřího Závozdu. V diskusi byly probrány například tyto otázky: Není mediální výchova na ZŠ tak trochu luxus, když se říká, že děti jsou školou přetížené? Jakým způsobem vyučovat mediální výchovu na ZŠ, aby byla co nejpřínosnější a Plné znění zpráv


nejpřijatelnější? Jakou roli by měly hrát ICT ve výuce mediální výchovy? Jaký názor máte na projektovou výuku a jakých zásad bychom se měli v rámci této výuky držet? Mají číst děti na ZŠ noviny nebo zprávy na internetu? Případně jaké? Jak může ovlivňovat rozvoj mediální gramotnosti dítěte rodina? Jak je vyučována mediální výchova na školách účastníků konference? Centrum mediálního vzdělávání - představení Odborníci z Centra mediálního vzdělávání (CMV), které přednedávnem zahájilo svou činnost, realizovali v minulosti, především v rámci zaniklé společnosti PPF Media, a. s., celou řadu aktivit zaměřených na práci s veřejností, pedagogy, studenty a žáky. Konkrétně organizovali letní novinářské pobytové tábory, připravovali pravidelné celoroční mediální kroužky pro žáky i studenty, s účastníky vytvářeli časopis, který následně vycházel v elektronické i tištěné verzi, vedli otevřené i uzavřené kurzy pro různé cílové skupiny v oblasti médií, komunikace s nimi, mediální výchovy, marketingu, PR a využívání moderních ICT. Organizovali exkurze pro základní a střední školy, které se médií a mediální výchovy týkaly. V současnosti se CMV zabývá projektem MŠMT “EU peníze školám“, který je zaměřen na základní školy, a projekty pro střední i základní školy v rámci Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost. V rámci těchto projektů implementuje do škol mediální výchovu, která spojuje teorii, praxi a smysluplné využívání ICT. Povinné průřezové téma Mediální výchova a jeho cíle Média jsou nedílnou součástí našeho každodenního života. Život jednotlivce, skupin i celé společnosti je prostoupen médii. Média a mediální komunikace představují velmi významný zdroj zkušeností, poznatků a prožitků pro stále větší okruh příjemců. Staly se rozhodujícím socializačním prostředkem a jejich vliv na životní styl, postoje a názory jedince je enormní. Proto je důležité médiím rozumět, dokázat jejich obsah a komunikační záměr správně vyhodnotit a tyto schopnosti a dovednosti v člověku pěstovat již od dětství. Mediální výchova je v České republice od roku 2006 dle nařízení Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy v souladu s rámcovým vzdělávacím programem (RVP) začleněna do výuky na všech základních školách a gymnáziích jako povinné průřezové téma. To znamená, že je v kompetenci školy, jakým způsobem bude toto téma na škole vyučováno, jakou hodinovou dotaci mu škola stanoví a do jakých předmětů bude výuka tohoto předmětu zařazena. Závazná jsou jen samotná průřezová témata a tematické okruhy. V případě jednotlivých podtémat se jedná pouze o nabídku a jejich výběr je zcela v kompetenci školy (viz RVP). Povinná průřezová témata by se měla promítnout především do formování osobnosti žáků. Mediální výchova by měla vybavit žáky dostatečnou úrovní mediální gramotnosti. Ta zahrnuje jak osvojení si některých základních poznatků o fungování a společenské roli současných médií, tak získání dovedností podporujících poučené, aktivní a nezávislé zapojení jednotlivce do mediální komunikace. Především se jedná o dovednost analyzovat nabízená mediální sdělení, posoudit jejich věrohodnost a vyhodnotit jejich komunikační záměr, popřípadě je asociovat s jinými sděleními. Dále pak schopnost volby odpovídajícího média jako prostředku pro naplnění nejrůznějších potřeb - od získávání informací přes vzdělávání až po naplnění volného času. Mediální výchova by měla přispívat k rozvoji občanské identity a celkové humanitně orientované vzdělanosti žáků. Cíle vzdělávacích programů Centra mediálního vzdělávání Hlavním cílem je podpořit schopnosti a dovednosti učitelů efektivně vyučovat mediální výchovu, která se bude zabývat nejen teoretickými východisky, ale bude zaměřena i na smysluplné a užitečné využívání médií, a zvláště informačních a komunikačních technologií (ICT). Programy podpoří schopnosti a dovednosti cílové skupiny pedagogů naučit žáky orientovat se v informacích přinášených médii, nenechat se slepě ovlivňovat reklamou ani neobjektivními informacemi bulváru a rozlišovat kvalitní mediální produkty od nekvalitních. V základním vzdělávání je důležitá i jazyková komunikace, vnímání mluveného i psaného projevu a práce s textem. Vzdělávací programy jsou zaměřeny také na ryze aktuální a praktická témata, která se věnují například bezpečnějšímu pohybu v kyberprostoru, soudobému rozmachu sociálních sítí a jejich využívání, občanské žurnalistice, internetové komunikaci aj. Součástí školení jsou také základy mediální legislativy a základní poučení o právech mediálních uživatelů a možnostech dobrat se právní a jiné ochrany před médii. Zaměřením školení na nová média, moderní trendy, ekonomické principy médií, oblasti marketingu a PR si učitelé utvoří komplexní přehled o vývoji a fungování současného mediálního světa a také tyto znalosti využijí při práci s žáky. V praktické části školení se budou pod vedením odborných lektorů zabývat oblastí moderních informačních a komunikačních technologií a jejich využíváním jako zdroje informací a prostředku ke tvorbě mediálních obsahů Plné znění zpráv


(základy pro tvorbu školního časopisu, práce s on-line obsahem, export dat na web, tvorba reportáže, práce s fotografií, audiovizuálním materiálem aj.). Doplní si a prohloubí znalosti o nových technologiích a multimédiích a ty budou umět efektivně využívat v praxi a při práci se žáky.

URL| http://www.ceskamedia.cz/article.html?id=380981

Česká ekonomika letos poroste dvouprocentním tempem 27.4.2011

ct24.cz

str. 00 ČT24

Ekonomika

Praha – Letos se česká ekonomika může těšit na dvouprocentní růst. O rok později zrychlí na 2,8 procenta a v roce 2014 už to bude o dalších pět desetin procentního bodu více. Ekonomické oživení by přitom mělo být podle průzkumu taženo spíše růstem produktivity práce s omezenou tvorbou nových pracovních míst. Vyplývá to z výsledků pravidelného průzkumu ministerstva financí sestavených na základě prognóz 19 tuzemských odborných institucí. Následující roky také v Česku podle průzkumu poroste zaměstnanost. Mezi lety 2011 až 2014 však nepřesáhne 0,3 procenta. Míra nezaměstnanosti by přitom měla letos podle ministerstva činit 7,1 procenta, a dosáhnout tak vrcholu. O rok později by se však už nezaměstnanost měla dostat pod sedm procent a tam se udržet i v následujících letech. (Ministerstvo financí používá jinou metodiku pro výpočet nezaměstnanosti než ministerstvo práce a sociálních věcí.) Ministerstvo financí: "Otázkou zůstává, nakolik již instituce do svých prognóz stačily promítnout dopady uvažovaných změn nepřímých daní v letech 2012 a 2013." Inflace se až do roku 2014 bude pohybovat kolem dvouprocentního inflačního cíle České národní banky. Letos by ceny měly růst o 2,1 procenta. Největší nárůst však inflaci podle ministerstva čeká o rok později, a to až na hodnotu 2,5 procenta. Dobrou zprávou je ale letos očekávaný mírný nárůst mezd a platů. Po stagnaci v letech 2009 a 2010 by podle odhadů měly vzrůst o 2,2 procenta. "Očekává se, že v dalších letech bude docházet ke zrychlování růstové dynamiky až na čtyři procenta v roce 2013. Obdobným tempem by mzdy a platy měly růst i v roce 2014," odhadlo ministerstvo. Průzkum prognóz pořádá ministerstvo dvakrát ročně od roku 1996. Cílem je získat představu o názorech odborné ekonomické veřejnosti na předpokládaný vývoj ekonomiky. Poslední průzkum se uskutečnil loni na podzim. Výsledky vycházejí z předpovědí 19 institucí. Je mezi nimi ministerstvo financí, ministerstvo průmyslu a obchodu, ministerstvo práce a sociálních věcí, Atlantik, Bank of America Merrill Lynch, CERGE-EI, Cyrrus, Česká spořitelna, ČSOB, Institut ekonomických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, ING, Komerční banka, Liberální institut, Patria, Generali PPF Asset Management, Raiffeisen, Svaz českých a moravských výrobních družstev, UniCredit Bank. K nim byla přiřazena i prognóza Mezinárodního měnového fondu.

URL| http://www.ct24.cz/ekonomika/122301-ceska-ekonomika-letos-poroste-dvouprocentnim-tempem/

Průzkum MF: Ekonomika letos poroste o 2 pct, příští rok o 2,8 pct 27.4.2011 finance.cz str. 00 Financninoviny.cz Plné znění zpráv


Praha 27. dubna (ČTK) - Česká ekonomika v letošním roce poroste v průměru o dvě procenta. Vyplývá to z výsledků pravidelného průzkumu ministerstva financí sestavených na základě prognóz 19 tuzemských odborných institucí. Příští rok by měla ekonomika růst o 2,8 procenta. Následně by měl ekonomický růst zrychlit až na 3,3 procenta v roce 2014. Ekonomické oživení by přitom mělo být podle průzkumu taženo spíše růstem produktivity práce s omezenou tvorbou nových pracovních míst. Podle odhadů by růst zaměstnanosti v letech 2011 až 2014 neměl přesáhnout 0,3 procenta. "Predikce ministerstva financí pro rok 2011 je zcela v souladu s prognózami ostatních institucí, pro roky následující pak počítá s mírně rychlejšími tempy růstu zaměstnanosti," uvedl úřad. Míra nezaměstnanosti by přitom měla letos podle výběrového šetření pracovních sil činit 7,1 procenta, a dosáhnout tak vrcholu. V roce 2012 by se měla nezaměstnanost snížit na 6,8 procenta a pod sedmiprocentní hranicí zůstat i v následujících letech. Průměrná míra inflace by se měla po celé sledované období, tedy až do roku 2014, držet v tolerančním pásmu kolem dvouprocentního inflačního cíle České národní banky. "Otázkou zůstává, nakolik již instituce do svých prognóz stačily promítnout dopady uvažovaných změn nepřímých daní v letech 2012 a 2013," upozornilo MF. Inflace by tak letos měla činit 2,1 procenta a v roce 2012 pak 2,5 procenta. Následně by měla klesnout na 2,1 v roce 2013 a mírně stoupnout na 2,2 procenta v roce 2014. Po stagnaci objemu mezd a platů v letech 2009 a 2010 by podle odhadů měly mzdy a platy v letošním roce vzrůst o 2,2 procenta. "Očekává se, že v dalších letech bude docházet ke zrychlování růstové dynamiky až na čtyři procenta v roce 2013. Obdobným tempem by mzdy a platy měly růst i v roce 2014," uvedlo MF. Dodalo, že jeho odhad počítá s rychlejším zvyšováním mezd a platů v letech 2012 až 2014. Průzkum prognóz pořádá MF od roku 1996, a to dvakrát ročně. Cílem je získat představu o názorech odborné ekonomické veřejnosti na předpokládaný vývoj ekonomiky. Poslední průzkum se uskutečnil loni na podzim. Výsledky vycházejí z předpovědí 19 institucí. Je mezi nimi ministerstvo financí, ministerstvo průmyslu a obchodu, ministerstvo práce a sociálních věcí, Atlantik, Bank of America Merrill Lynch, CERGE-EI, Cyrrus, Česká spořitelna, ČSOB, Institut ekonomických studií FSV UK, ING, Komerční banka, Liberální institut, Patria, Generali PPF Asset Management, Raiffeisen, Svaz českých a moravských výrobních družstev, UniCredit Bank. K nim byla přiřazena i prognóza Mezinárodního měnového fondu. Další průzkum uskuteční ministerstvo financí v listopadu 2011. Výsledky vybraných ukazatelů z průzkumu MF min. prům. max. MF min. prům. 2,0 2,8 4,4 2,3 Průměrná inflace 3,2 Míra nezaměstnanosti (VŠPS) 6,7 Spotřeba domácností (růst) 0,2 0,7 1,8

2011 max. 1,6 7,1 0,7

2013 prům. inflace 1,5 6,7 3,3

min. prům. max. MF 5,0 3,3 2,5 3,3 4,0 4,0 3,0 2,0 Míra nezaměstnanosti (VŠPS) 5,5 Spotřeba domácností (růst) 0,2 2,7

max. 2,1 8,3 0,2

MF HDP 2,5 1,5 6,1 5,5 2,6 4,2

2014 2,2 1,8 6,4 4,2

3,2 2,2 7,0

MF HDP 2,1 2,7 8,0 6,9 0,2 1,8

1,2 2,1 5,9 3,5

2012 2,0 2,0 6,8 1,9

3,0 2,5 8,5

1,9 3,4 6,5

min. Průměrná 6,0 3,5

Zdroj: MF

URL| http://www.finance.cz/zpravy/finance/307845/

Senát schválil větší využití elektronických peněz 27.4.2011

financninoviny.cz str. 00 ČTK


Zpravodajství 67

© 2011 NEWTON Media, a.s. www.newtonmedia.cz

Praha - Využívání takzvaných elektronických peněz má podpořit novela, kterou dnes schválil Senát. Nová pravidla vycházejí ze směrnice EU. Počítají s tím, že k poskytování platebních služeb a vydávání peněz v elektronické podobě bude zapotřebí povolení pouze tehdy, pokud jsou tyto činnosti provozovánrstvo průmyslu a obchodu, ministerstvo práce a sociálních věcí, Atlantik, Bank of America Merrill Lynch, CERGE-EI, Cyrrus, Česká spořitelna, ČSOB, Institut ekonomických studií FSV UK, ING, Komerční banka, Liberální institut, Patria, Generali PPF Asset Management, Raiffeisen, Svaz českých a moravských výrobních družstev, UniCredit Bank.

URL| penez/629178?nt

http://www.financninoviny.cz/zpravodajstvi/zpravy/senat-schvalil-vetsi-vyuziti-elektronickych-

DNES OČEKÁVÁME 26.4.2011

ceska-media.cz str. 00 Média-Stalo se Vlastní zpráva ČM, (mai)

09:00 - Těžkej Pokondr na Frekvenci 1 - host: Filip Blažek, herec. Moderují Roman Ondráček a Miloš Pokorný Frekvence 1 09:00 - TANDEM - rozhlasová talk show Jana Rosáka - host: Jan Kanyza, herec - ČRo Region, Středočeský kraj 10:00 - Konference senátního ústavně-právního výboru na téma Potřebnost mediální výchovy v ČR - vystoupí mj. Miroslav Antl, předseda ústavně-právního výboru Senátu, Jan Jirák (Fakulta sociálních věd UK) a Jiří Snítil (Centrum mediálního vzdělávání) - jednací sál Senátu PČR, Valdštejnský palác


Češi jsou třetí nejlepší manažeři na světě 22.4.2011

marketingovenoviny.cz --

str. 00

Obchod

V mezinárodním finále 10. ročníku největší manažerské soutěže světa Global Management Challenge vybojovali Češi třetí místo za druhými Číňany z Macaa. Absolutním vítězem se stali Slováci. Mezinárodního semifinále manažerské soutěže světa Global management challenge v čínském Macau se zúčastnilo 25 států z celého světa. Češi se utkali se silnými týmy z Běloruska, Itálie, Dánska, Turecka, čínského Macaa a Německa. Slováci soupeřili s Řeckem, Indií, Čínou, Portugalskem a Hong Kongem. Do úplného finále jubilejního 10. ročníku soutěže postoupilo 8 států – Česká republika, čínské Macao, Austrálie, Ukrajina, Čína, Slovensko, Polsko a Rusko. Po náročném manažerském boji týmů na virtuálním trhu vyhráli Slováci s 2.072 body za akcii. Na druhém místě se umístila pořadatelská země – čínské Macao, která získala stejný počet bodů za akcii jako Češi (1.786). O konečném pořadí musel tedy rozhodnout kapitál společnosti, který měl tým z Macaa jen o málo vyšší. Český tým složený ze studentů Západočeské univerzity, Fakulty ekonomické obsadil nakonec v mezinárodním kole manažerské soutěže Global management challenge třetí místo. Třetí nejlepší manažerský tým na světě ve složení Roman Sterly, Vít Černohouz, Jakub Honzík, Jiří Pešík a Jakub Sloup se pod patronací společnosti Seznam.cz probojoval do mezinárodního kola vítězstvím v českém národním finále. Národní finále proběhlo 15. 3. 2011 ve vzdělávacím centru Škoda Auto v Mladé Boleslavi a postoupilo do něj 8 nejlepších týmů z celkového počtu 190 z celé České republiky. Na virtuálním trhu byla každému z týmů přidělena výrobní společnost, kterou soutěžící museli strategicky vést a rozvíjet. Zvítězil ten tým, který dosáhl při vedení virtuální společnosti nejvyšší ceny za akcii. Na druhém místě se umístil tým Fakulty Plné znění zpráv


sociálních věd Univerzity Karlovy „Shell GMC Power“ pod patronátem společnosti Škoda Auto a na třetím místě skončil tým složený ze skupiny studentů z českých univerzit s příhodným názvem „Second place is for losers“, který si také vybral jako svého patrona společnost Seznam.cz. Soutěžící si během celého klání mohli otestovat své teoretické a praktické manažerské dovednosti a plně nést důsledky svých rozhodnutí ve virtuální společnosti. Největší předností soutěže Global Management Challenge je však spolupráce studentů s prestižními firmami, které působí na českém trhu. -red-

URL| http://www.mano.cz?Action=View&ARTICLE_ID=9705

Důchodová reforma – jak dál? 19.4.2011

webreporter.cz str. 00 Ekonomika Magdalena Straková, VŠFS

Porovnání koncepce připravované české důchodové reformy a Panevropského penzijního systému přinese vedle řady dalších aktuálních témat připravovaný druhý ročník mezinárodní vědecké konference Důchodová reforma - jak dál?, kterou dne 5. května pořádá Vysoká škola finanční a správní pod vedením prof. Ing. Jaroslava Vostatka, CSc, předního českého odborníka na systémy důchodových reforem. Jako keynote speaker vystoupí prof. Robert Holzman (Světová banka a Vídeňská univerzita) s příspěvkem nazvaným „Důchodové reformy v Evropě: trendy, nové výzvy a společné opce". Konference se koná v prostorách Grand hotelu Bohemia, Králodvorská 4, Praha 1. V dopoledním bloku vystoupí vedle prof. Holzmana a prof. Vostatka (přednese příspěvek „Panevropský penzijní systém jako alternativa vládní důchodové reformy") i Jiří Král (MPSV) s příspěvkem „Stav důchodové reformy v ČR".Odpolední blok je vyhrazen příspěvkům vybraným vědeckým výborem konference a diskusi. K 15. 4. 2011 byly přihlášeny příspěvky těchto účastníků: Hans Fehr (Univerzita Würzburg a Netspar), Kenichi Hirose (MOP, Budapešť), András Simonovits (EÚ, Budapešť), Martin Potůček (FSV UK), Juraj Draxler (CEPS, Brusel), Petr Mach (VŠFS), Václav Vybíhal (VŠFS), Jiří Šindelář (USF ČR), Jaroslav Šulc (ČMKOS), Jan Mertl (VŠFS), Jiří Šteg (ProAlt). Aktuální program můžete sledovat na http://www.vsfs.cz/duchodovareforma .Z konference bude vydán recenzovaný sborník na CD.

URL| http://www.cianews.cz/ekonomika/duchodova-reforma-jak-dal/

Světová banka: drahé jídlo a vysoká nezaměstnanost mohou způsobit další krizi 18.4.2011

ČRo - rádio Česko.cz str. 00 exkluzivne Roman Chlupatý,Lukáš Vincourek

Svět dělí jen jeden šok od vypuknutí zásadní krize. Toto varování včera vyslal prezident Světové banky Robert Zoellick, který v této souvislosti mluvil zejména o rychle rostoucích cenách potravin. Právě drahé jídlo v kombinaci s vysokou nezaměstnaností mezi mladými totiž ohrožuje chudší státy. Zmíněné státy by tak podle Zoellicka mohly ztratit i celou generaci. Případně by je mohl ovládnout chaos, který ohrozí celý svět.Podle někdejšího ředitele Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd UK Michala Mejstříka je nyní na komoditních trzích patrné vícero problémů.„Vše samozřejmě souvisí i se zvýšenou cenou ropy. Ropa je například jeden ze vstupů, který slouží k obhospodařování polí. Proto také ovlivňuje vývoj cen potravin. Schází se nám tedy celosvětově několik vlivů, například malé zásoby vody nebo naopak velké. Navíc Plné znění zpráv


nároky rozvojových zemí na potraviny také rostou,“ vysvětlil Mejstřík na Rádiu Česko.Řešení je v dotacích, ne každý na to ale máZa zmínku stojí, že například kukuřice v prvním čtvrtletí meziročně zdražila o 74 procent, pšenice o 69 procent, hovězí maso o 30 procent a tak dále. Mnozí viní spekulanty. Otázkou je, zda se s tím dá něco dělat a zda je možné prudký růst cen zemědělských komodit přibrzdit.„Spekulace samozřejmě ovlivňují fakt, že trhy přestřelují. Zajímavé řešení vymysleli v Číně, kde stát dotuje některé vybrané potraviny, což naráží na odpor některých konkurentů. Rovněž dalším nástrojem je umělé přerušení růstu cen, kdy je stát reguluje. A to ale musí být ekonomicky velmi silný,“ uzavřel Mejstřík.


VŠFS: Důchodová reforma – jak dál? 18.4.2011

opojisteni.cz

str. 00 VŠFS

Kurzy a semináře

18.4.2011 Porovnání koncepce připravované české důchodové reformy a Panevropského penzijního systému přinese vedle řady dalších aktuálních témat připravovaný druhý ročník mezinárodní vědecké konference Důchodová reforma – jak dál? Porovnání koncepce připravované české důchodové reformy a Panevropského penzijního systému přinese vedle řady dalších aktuálních témat připravovaný druhý ročník mezinárodní vědecké konference Důchodová reforma – jak dál?, kterou dne 5. května pořádá Vysoká škola finanční a správní pod vedením prof. Ing. Jaroslava Vostatka, CSc, předního českého odborníka na systémy důchodových reforem. Jako keynote speaker vystoupí prof. Robert Holzman (Světová banka a Vídeňská univerzita) s příspěvkem nazvaným „Důchodové reformy v Evropě: trendy, nové výzvy a společné opce“. Konference se koná v prostorách Grand hotelu Bohemia, Králodvorská 4, Praha 1. V dopoledním bloku vystoupí vedle prof. Holzmana a prof. Vostatka (přednese příspěvek „Panevropský penzijní systém jako alternativa vládní důchodové reformy“) i Jiří Král (MPSV) s příspěvkem „Stav důchodové reformy v ČR“. Odpolední blok je vyhrazen příspěvkům vybraným vědeckým výborem konference a diskusi. K 15. 4. 2011 byly přihlášeny příspěvky těchto účastníků: Hans Fehr (Univerzita Würzburg a Netspar), Kenichi Hirose (MOP, Budapešť), András Simonovits (EÚ, Budapešť), Martin Potůček (FSV UK), Juraj Draxler (CEPS, Brusel), Petr Mach (VŠFS), Václav Vybíhal (VŠFS), Jiří Šindelář (USF ČR), Jaroslav Šulc (ČMKOS), Jan Mertl (VŠFS), Jiří Šteg (ProAlt). Aktuální program můžete sledovat na http://www.vsfs.cz/duchodovareforma. Z konference bude vydán recenzovaný sborník na CD.

URL| http://www.opojisteni.cz/vzdelavani/kurzy-a-seminare/vsfs-duchodova-reforma-jak-dal/

Světová banka: drahé jídlo a vysoká nezaměstnanost mohou způsobit další krizi 18.4.2011

zpravy.rozhlas.cz str. 00 svetovaekonomika Roman Chlupatý,Lukáš Vincourek

Svět dělí jen jeden šok od vypuknutí zásadní krize. Toto varování včera vyslal prezident Světové banky Robert Zoellick, který v této souvislosti mluvil zejména o rychle rostoucích cenách potravin. Právě drahé jídlo v kombinaci s vysokou nezaměstnaností mezi mladými totiž ohrožuje chudší státy. Plné znění zpráv


Zmíněné státy by tak podle Zoellicka mohly ztratit i celou generaci. Případně by je mohl ovládnout chaos, který ohrozí celý svět.Podle někdejšího ředitele Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd UK Michala Mejstříka je nyní na komoditních trzích patrné vícero problémů.„Vše samozřejmě souvisí i se zvýšenou cenou ropy. Ropa je například jeden ze vstupů, který slouží k obhospodařování polí. Proto také ovlivňuje vývoj cen potravin. Schází se nám tedy celosvětově několik vlivů, například malé zásoby vody nebo naopak velké. Navíc nároky rozvojových zemí na potraviny také rostou,“ vysvětlil Mejstřík na Rádiu Česko.Řešení je v dotacích, ne každý na to ale máZa zmínku stojí, že například kukuřice v prvním čtvrtletí meziročně zdražila o 74 procent, pšenice o 69 procent, hovězí maso o 30 procent a tak dále. Mnozí viní spekulanty. Otázkou je, zda se s tím dá něco dělat a zda je možné prudký růst cen zemědělských komodit přibrzdit.„Spekulace samozřejmě ovlivňují fakt, že trhy přestřelují. Zajímavé řešení vymysleli v Číně, kde stát dotuje některé vybrané potraviny, což naráží na odpor některých konkurentů. Rovněž dalším nástrojem je umělé přerušení růstu cen, kdy je stát reguluje. A to ale musí být ekonomicky velmi silný,“ uzavřel Mejstřík.


PR Impulsu bude mít na starosti moderátorka Stříbrská 15.4.2011

MaM.cz str. 00 mam.ihned.cz Zuzana Kartáková

Novou PR manažerkou nejposlouchanější tuzemské rozhlasové stanice Rádio Impuls je Iva Stříbrská. Novou PR manažerkou nejposlouchanější české rozhlasové stanice Rádio Impuls je Iva Stříbrská. Tímto krokem chce Rádio Impuls posílit své PR aktivity. “K rozhlasovému prostředí mám velmi vřelý vztah,“ říká nová PR manažerka Rádia Impuls, Iva Stříbrská. Iva Stříbrská vystudovala obory Marketingová komunikace a PR a Mediální studia na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Stříbrská do Rádia Impuls přišla v březnu 2009 na pozici moderátorky odpoledního vysílání pořadu “Fanda a jeho česká banda“. V minulosti pracovala v oddělení mezinárodního marketingu agentury CzechInvest a jako projektová manažerka Sdružení pro zahraniční investice - AFI měla na starosti například projekt časopisu pro zahraniční investory Czech Focus.

URL| http://mam.ihned.cz/c1-51578940-pr-impulsu-bude-mit-na-starosti-moderatorka-stribrska

České vzdělávání a zdravý rozum 15.4.2011 Právo str. 13 Studium Tereza Rábová, Ondřej Hník Vzdělávání je pod tlakem různých názorů a reforem, často protichůdných (viz například současná diskuse o návratu osnov na základní a střední školy). Coby vzdělavatelé cítíme potřebu se k této situaci vyjádřit a pojmenovat některá problémová místa současného českého školství. S přihlédnutím k vlastní praxi i k teorii vzdělávání za nejpalčivější problémy považujeme: Nekritické přejímání nového V poslední době jsme do českého školství přejali množství pedagogických modelů, vzdělávacích strategií, učebních koncepcí a metodologií. Nové koncepce v mnohém oživily českou školu a obohatily ji o užitečné podněty (škola si může vybrat své vlastní směřování; individualizace výuky, možnost větší volby výukových Plné znění zpráv


materiálů). Zároveň s tím se však vzdala osvědčeného. Na úkor moderních technologií, jako jsou interaktivní tabule, powerpointové prezentace či elearning, se často zapomíná nejen na lidský rozměr vzdělávání (osobní setkávání učitele a žáků), ale také na vlastní obsah vzdělávání (učivo). Technologické inovace jsou často považovány za důležitější než změny koncepční; výuka se tím zároveň odlidšťuje. Výše zmíněné prostředky a pomůcky v rozumné míře ve výuce pomáhají, avšak jejich nadužívání mnohdy zastírá vlastní obsah vzdělávání. Kult digitálních technologií a moderních pomůcek plíživě vytlačuje znalostní tradici, a to napříč celým vzdělávacím systémem včetně vzdělávání mimoškolního (firemní kurzy, nejrůznější pseudoodborné semináře). Dalším příkladem této tendence je, že se po vzoru jiných zemí na všech stupních škol zavádějí jednokolové přijímací zkoušky. Domníváme se, že jednokolový systém přijímaček, tj. písemný test, neumožňuje osobní kontakt s uchazečem, nedává prostor, aby se student vyjádřil a aby ho zkoušející lépe poznal. Z formy testu nelze zjistit skutečný zájem uchazeče o studium a jeho studijní předpoklady. I proto se na školy dostávají studenti na principu náhody: jednoduše se jim podaří trefit správné odpovědi. Výraznou změnu k lepšímu by přinesl návrat k tradičnímu přijímacímu řízení. Jako alternativu písemného testu navrhujeme například: psaní eseje, úvahu nad dílem či myšlenkou; rozpravu nad skutečně prostudovanými díly, pohovor o výběru studijního oboru atd. Kult sebeprezentace a bezobsažnost Obáváme se, že bezobsažné diskuse žáků s učiteli nebo žáků navzájem nahrazují čím dál častěji znalosti. Žáci a studenti se často s razancí snaží „prodat“ i takové vědomosti a dovednosti, které jsou buď zcela nedostačující, nebo se netýkají příslušného obsahu. Výjimkou není ani suverénní předvádění neznalosti. K tomu se připojuje přehnané sebevědomí žáků, arogance a sebestřednost, se kterou učitelé marně bojují. Schopnost prosadit se (a to i na úkor druhého) se ocitá v hierarchii hodnot (lidských i školních) výše než znalosti, respekt k druhým a tolerance. Mnozí učitelé se (také na základě nových vzdělávacích programů) mylně domnívají, že pouhé vyhledávání informací (nově nazývané jako kompetence k vyhledávání informací) může nahradit znalosti. Často se opomínají vskutku zásadní znalosti a dovednosti, a to i v klíčových předmětech, jako je matematika nebo český jazyk a literatura. Zeptejte se českých učitelů, kolik jejich žáků má na 2. stupni základní školy problémy s malou násobilkou nebo nedokáže vytvořit smysluplnou českou větu (v písemném i ústním projevu), stylizovat osobní nebo oficiální dopis, napsat odstavec souvislého textu bez pravopisných chyb. Základní gramotnost, tj. čtení, psaní a počítání, ustupuje módně formulovaným typům „nové“ gramotnosti (finanční, mediální, počítačové atd.) a tzv. „soft skills“. Takto definované kompetence ovšem nepřicházejí v úvahu, pokud žák nedisponuje gramotností základní. Nepochybujeme o tom, že tyto podoby funkční gramotnosti jsou v dnešním světě důležité. Žák se ovšem nemůže vzdělávat ve finanční gramotnosti, pokud není schopen si spočítat procenta; manipulativnost reklamy neodhalí bez schopnosti číst s porozuměním. Na vyprázdněnost základních znalostí a dovedností často poukazují vysokoškolští pedagogové. Potýkají se s tím, že studenti přicházejí na vysokou školu, aniž by znali látku školy základní a střední (toto můžeme doložit na písemné podobě přijímacích zkoušek nebo na výsledcích dílčích zkoušek). Vzdělání jako zboží? Jsme přesvědčeni o tom, že na vzdělání nelze uplatňovat tržní principy. Uplatňování tržních mechanismů se například projevuje v koncepci třístupňového vysokoškolského studia („produkce“ bakalářů je levnější a rychlejší než vzdělávání magistrů. Studium nemůže ovšem z logiky věci dosahovat potřebné hloubky). Rozložení studia do tří bloků (bakalář, magistr, doktor) jde proti smyslu některých oborů, zvláště těch, které vyrůstají z tradiční vzdělanosti a které nelze při nejlepší vůli souvisle obsáhnout za tři roky bakalářského studia (studium japonštiny, archeologie, učitelství a mnohých dalších). Vzdělání se dnes „měří“ na kredity, jejichž dostatek si musí student zajistit; radost z poznávání tak může být snadno odsunuta do pozadí. Nové systémy vysokoškolského studia nahrazují tradiční studijní kruhy, které zažili ještě dnešní třicátníci a které spontánně zajišťovaly ducha pospolitosti a lidského sdílení. Tyto nové modulové systémy (vycházející z politiky Evropské unie) sice umožňují prostupnost a volbu, ale svojí roztříštěností vedou také k tomu, že vzdělávání i jeho očekávaný výsledek postrádá jednotící princip a zároveň znesnadňuje práci pedagoga. Vysokoškolský učitel, jenž má vést skupinu studentů, z nichž někteří absolvovali například kurz etiky výzkumu, druzí ekologie a třetí zdravého životního stylu (!), a žádní z nich úvod do filozofie, v navazujícím modulu nemůže stavět na společných znalostech studentů. V tomto chaosu se ztrácí společný obsah vědění a také přemýšlení v souvislostech. Pokud se přístup ke vzdělávání bude ubírat výše naznačenou cestou Plné znění zpráv


(technizace, permanentní „reformy“ namísto dlouhodobé koncepce, adorování západních vzorů, ekonomizace, masovost), nepovede to ke zvyšování kvality vzdělávání, ale k jeho devalvaci. Protože všichni procházíme různými typy a stupni škol (právníci, zemědělci, poslanci, učitelé, řemeslníci, inženýři, vojáci, prodavači, lékaři…), snižování úrovně vzdělávání (a tím vzdělanosti a morálního klimatu společnosti) bude mít dalekosáhlé celospolečenské důsledky. (Autoři článku: doktorandka Fakulty sociálních věd UK (*1983) a odborný asistent Pedagogické fakulty UK (*1977)) Foto autor| Ilustrační foto Profimedia.cz Foto popis| Ondřej Hník Foto popis| Tereza Rábová

Koaliční partneři jsou schopni všeho, jen ne spolu vládnout 15.4.2011

reflex.cz

str. 00

Politika

Předsedové vládních stran sice ujistili prezidenta, že spolu chtějí i nadále se podílet na vládě, ale zdá se, že současná vládní koalice již vyčerpala své možnosti. Předsedové stran vládní koalice ujistili prezidenta, že se chtějí dál podílet na vládě. Složení trojice ovšem není reprezentativní, John i Schwarzenberg jsou předsedy spíše dekorativními. Výše uvedený závazek jim ovšem jejich významní straničtí kolegové jistě odsouhlasili. Bohužel nejde tolik o to, co koaliční partneři chtějí, ale o to, čeho jsou schopni: zdá se že jsou schopni všeho kromě jediného: dohromady vládnout. Tahle koalice už vyčerpala své možnosti, její dosavadní vládnutí je jedna jediná rvačka, teď se možná uklidní, na chviličku, a pak se do sebe zase pustí, jen daleko s větší vervou. Nikdo mi nevymluví, že obrodný proces na ministerstvu obrany, iniciovaný Vondrou nepochybně s Nečasovým požehnáním, neměl vést k tomu, aby dostal zahulit Kalousek. Kalousek se Nečasovi odvděčil tím, že mu Vondru tak říkajíc odpálil. Věci veřejné (tedy pan Bárta) usilují o stranickou očistu, bohužel v ODS, kterou je třeba zbavit kmotrů, a v TOP09, kde sídlí dinosauři (teď prý chystají žalobu na Kalouska). Kalousek se spojil s Nečasem ve věci vystřídání dvou ministrů VV (bez ohledu na to, nakolik je žádost věcně podložená, je zjevné, že kdyby to VV strpěly, dají najevo, že si nechají líbit všechno). Prezident se snaží státotvorně přivést tuhle společnost k jednomu stolu, těžko se zbavit dojmu, že mu takový stav koalice vyhovuje, protože mu umožňuje ji dirigovat daleko víc, než mu nabízí ústava. To by do budoucna znamenalo faktickou změnu ústavního systému bez formální změny ústavy, byla by možná proto, že politické strany se nedokážou bránit: ČSSD, jak se zdá, nemá jasno, o co jde, a koaliční strany jsou natolik zakousnuty do sebe, že na nic jiného než na permanentní rvačku nemají čas. Tenhle stav je krajně nebezpečný. Fakticky to znamená, že Klaus přejal Havlovu tezi o nedostatečnosti politických stran (nad nimi musí stát prezidentská autorita, to tedy ano, nad těmi třemi, které jsou u vlády, protože ty žádnou autoritu nemají a na politiku už skoro nemají čas), jen to neříká na plná ústa. Mezitím do novin pronikly další informace o tom, co všechno obsahuje nahrávka Kristýny Kočí, jak se nyní píše třináctiminutová (ne dvacetiminutová, jak jsem mylně převzal z novin). Plné znění teď už zná kdekdo. Paní Kočí používá spojení „my spolu s Petrem“ (rozuměj Tluchořem). Klaus je nebezpečný, ale nevydrží nápor informací (tedy posere se, jak říká paní poslankyně lidově). Navíc se za ni prý hodlá postavit Havel. S Tluchořem paní poslankyně nespala ( i tady používá taky jadrnější výrazy). K tomu všemu jen dvě poznámky: když sama tvrdí, že to byla cílená mystifikace, je to samozřejmě směšné, a navíc lidé, kterým se to pokouší nabulíkovat, nemohou nemít dojem, že je má zas pitomce. Zároveň řeči jako „my s Petrem“, tvrzení o společné akci vedené už devět měsíců a o Havlových sympatiích dodávají výrokům paní poslankyně vysloveně chlestakovský charakter, připadá mi zjevné, že svou účast v údajných vysokých „politických hrách“ neobyčejně nafukuje. Mělo by se to brát přece jen trochu kriticky. A druhá, zcela zásadní věc: kvůli tomu, co všechno ta nešťastná slepice do skrytého mikrofonu nakdákala, by se nemělo zapomínat, že nahrávat někoho, a zvlášť někoho, kdo nám jako dejme tomu kamarádovi důvěřuje, je mimořádně ohavná věc, a ten, kdo to dělá, si za tento čin zaslouží nejhlubší opovržení. Zejména tam, kde paní poslankyně mluví o spaní či nespaní, mi ten záznam vzdáleně, ale nutkavě připomíná pornonahrávku učitelky ze Znojma, kterou před dvěma lety její pořizovatelé umístili na internet. To, co jsem o tom tenkrát napsal, si dovolím právě v této souvislosti připomenout. Plné znění zpráv


A konečně výstup z odpoledního jednání schůzky K12, pokračování té noční, která byla bez v pondělí, doufejme, že se do té doby neprovalí nějaký další skandál. K dispozici je několik variant, přesněji řečeno 7 (tvrdí to aspoň premiér Nečas), podle jedné z nich by mělo být vnitro svěřeno nestraníkovi, s jehož nominací budou souhlasit i VV. Tohle měl Nečas udělat hned loni v létě, teď už je nejspíš pozdě. O předčasných volbách, jak se zdá, už nikdo z koaličních partnerů neuvažuje, ačkoli je to jediná možná cesta, navíc taková, která by uzemnila i příliš rozbujelé ambice pana prezidenta (Sněmovna by ho postavila před hotovou věc). Také ČSSD chce vyvolat hlasování o nedůvěře vládě: musí počítat s tím, že neprojde, protože pak by se dostal dvakrát ke slovu prezident a jednou paní Němcová (což je, řekl bych, totéž). Předseda TOP09 poskytl další rozhovor Právu. Prohlásil tam mj.: „V kritických situacích je nejdůležitější – poslušně hlásím – držet hubu.“ Pan Schwarzenberg se tak nepřímo hlásí k dvěma tradicím – ke švejkovské i k té, kterou mimovolně založil po roce 1945 Jan Masaryk. „Vždyť kde to žijeme, aby se odposlouchávali poslanci?“, ptá se teatrálně ministr a předseda VV John v souvislosti s údajnou „štěnicí“ v ložnici poslankyně Kočí. To je moc fajn. A to, co provedli paní Kočí s nahrávkou jejích výroků, je totéž co odposlech. (V této souvislosti je slušné připomenout, že paní Kočí objevila odposlouchávací zařízení v pondělí, a v té době už podle svých vlastních slov věděla o tom, že ji v sobotu nahráli. Zařízení tam podle expertů bylo nejspíš jen krátkou dobu. To je opravdu zvláštní). A nakonec něco úplně mimo rovinu politických skandálů: týká se smrti, a to docela konkrétní. Když je člověk úplně mladý a někdo z vrstevníků, zvlášť těch, kteří mu byli blízcí, umře, je to strašná a nepochopitelná tragédie. Stárnutím se jakoby blíží k frontové linii: v mládí, v hlubokém týlu, byla smrt tragická a neopochopitelná náhoda. Za pár desetiletí už vybuchují šrapnely blíž a blíž, mrtvých je víc a víc, a jediná jistota je, že nakonec jeden zasáhne i jeho. Vlastně jen z článku Petra Placáka v LN jsem se dozvěděl, že včera ráno zemřel ve věku 78 let Zdeněk Vašíček. V devadesátých letech byl jedním z mála exulantů, s nímž měla Demokratická iniciativa blízké vztahy. Pak jsme se pár let vídali na Fakultě sociálních věd. Vážil jsem si ho. Další slušný člověk, kterého už nikdy nepotkám. bohumildolezal.lidovky.cz

URL| http://www.reflex.cz/clanek/41325/koalicni-partneri-jsou-schopni-vseho-jen-ne-spolu-vladnout

Lucie redlová S tátou v pohodě 14.4.2011

Instinkt str. 40 Rozhovor MILOŠ KOZUMPLÍK

Je dcerou slavného písničkáře Vlasty Redla a svým způsobem souputnicí světoznámé hudebnice Markéty Irglové. Pokrevní pouto ani spřízněnost domovem jí však nebrání, aby se vůči oběma valašským hvězdám přátelsky vymezovala. „Jsem prostě svá,“ říká písničkářka s mandolínou přes rameno. Stejně jako Markéta Irglová pocházíte z V alašského Meziříčí. Obě jste osobité autorské zpěvačky. Nežárlíte na její slávu? To bych pak musela žárlit snad na každého úspěšnějšího muzikanta z Valmezu a že jich tam pár máme. Markétu znám od dětství, měla jsem ji dokonce v družstvu na táboře a upřímně se raduju z jejího úspěchu. Abych pravdu řekla, tak jsem vlastně ráda, že mě nic podobného nepotkalo, protože dosáhnout vrcholu kariéry hned ve dvaceti letech, to musí být strašně zavazující. * Co je perlička, ona vystupovala s Glenem Hansardem, vy jste natáčela se Stevem Wallem z The Walls. Irové jsou mezi holkama z V alašského Meziříčí v módě? To se tak prostě sešlo – irské kapely k nám totiž jezdí pravidelně na festival Valašský špalíček od roku 2001, kdy tam hráli poprvé The Frames s Glenem. No a v roce 2004 přijeli do Valmezu The Walls. S jejich lídrem Stevem jsme si vzájemně hodně sedli, a když jsme s vydavatelem mé desky Milanem Kuchynkou přemýšleli, kdo by ji mohl hudebně produkovat, napadlo nás oslovit právě jeho. Plné znění zpráv


* Markéta Irglová vedla v tomto muzikantském valašsko-irském partnerství ještě jednu nepřehlédnutelnou kolonku: love story. I mně to samozřejmě podsouvali. Jedny bulvární noviny se chytly toho, že obě natáčíme s muzikanty z Dublinu, a že s ním něco mám. Jenže já se Stevem ani s žádným jiným Irem nechodím a nikdy jsem nechodila. Náš vztah je profesní, kamarádský. A už to budou dva roky, co jsme se viděli naposled. * Proč jste opustila osobité Valašsko a usadila se v Praze? Nikdy jsem neplánovala žít v Praze, ale studovala jsem tu vysokou školu a pak mě tu přidržely citové vztahy. Moje bývalá kapela Docuku i současná Garde ovšem sídlí ve Valmezu, takže stejně pendluju tam a zpět. Ale takto to určitě není definitivní. * Nářeční tón si pořád držíte, používáte jej i v některých písničkách. To je stylizace, nebo přirozenost? Nářeční tón používám podle toho, s kým zrovna mluvím. Ve svých písničkách nářečí rozhodně nemám, ty jsou striktně spisovné, dokonce jsem vedla kdysi s textaři velký boj ohledně toho, že jsem nechtěla zpívat jedno slovo s koncovkou v obecné češtině. Písničky v nářečí jsou jen ty původně lidové nebo pak ohlasové – např. „Otevřte sa, mraky“, která je schválně stylizovaná jako „pseudovalašská“. Ale protože jsem z Valašska, myslím, že mám právo zpívat valašské písničky. Moje babička ještě v sedmdesáti chodí zpívat do krúžku, druhá babička je ze Slovenska z Horehronu, tam je to folklorně ještě čistější než u nás. Takže je to asi ve mně a já se tomu nevyhýbám, ale rozhodně na tom nehodlám stavět kariéru. I to byl ostatně jeden z důvodů, proč jsem odešla z Docuku – chci raději dělat své vlastní věci. * Končí sčítání lidu, jakou jste uvedla národnost? Nakonec moravskou. * Jaký pro to máte důvod? Jaký? No tak narodila jsem se na Moravě, tak asi proto. Ale není to pro mě nic životně důležitého, hlavně se považuji za Češku z České republiky. * To máte po tátovi, že při vystoupení střídáte několik nástrojů? Na akordeon jsem chodila do hudebky, ale už ho ani nemám. Asi bych ještě zahrála nějaké základy, ale teď je prostě u ledu. Vždycky jsem strašně moc chtěla umět na klavír, ale naši mi ho nikdy nekoupili. Teď mi jeden doma stojí, kamarád si ho tam uschoval kvůli stěhování, ale už nemám ten čas a ambice jako tehdy. Jinak na vše, na co teď hraju aktivně, jsem se učila sama. Na kytaru jsem začala hrát ve čtrnácti, na mandolínu potom kvůli kapele Docuku – kluci mě sice chtěli původně jen na zpěv, ale mě by asi nebavilo na koncertech jen tak stát. Kytara už byla zabraná a mandolína mě lákala už dřív, takže jsem aspoň měla motivaci se do ní pustit. * V podání bluegrassových hráčů jsou mandolínové party pěkný nářez. No, tak to u mě fakt nehrozí, hraju na ni podobným způsobem jako na kytaru – moc si nelibuju v sólech, spíš v akordech a nějakých riffech, vyhrávkách. * Často vystupujete sólově, bez kapely. Jak ten nástrojový arzenál bez auta dopravujete? Vypadám u toho jako vánoční stromeček, ale mám systém. Na zádech kytaru, přes rameno přehozenou mandolínu a za sebou táhnu kufřík s věcmi, šňůrami a loop stationem (krabička na zvukové efekty; pozn. red.). A hledám spoje bez přestupů. * A co elektrická kytara? Pokud vím, hrajete i na ni. To sice jo, ale používám ji jenom s kapelou. Tu bych s kombem sama už fakt neuvezla. Takže když někde hrajeme, kluci mi ji dovezou až na místo. Což je trochu nepraktické, protože když ji s sebou přivážejí a zase odvážejí do Valmezu, nemůžu na ni v Praze cvičit – takže by se mi hodily kytary dvě! Plné znění zpráv


* Čím se vlastně živíte oficiálně? Dělám finanční manažerku v občanském Sdružení dobrovolných aktivit. Starám se o peníze, o sestavování rozpočtů a účtování dotací. Naštěstí mám volnou pracovní dobu, protože chodit do práce od osmi od rána do čtyř prostě nemůžu. A obdivuju kolegy – muzikanty, kteří jsou schopní táhnout ty dlouhé štreky – vrátit se někdy ve čtyři ráno z koncertu a v sedm vstávat do práce. Párkrát se to dá zvládnout, ale snažím se tomu vyhýbat, jak to jde. * Jenže muzikou se asi neuživíte, co? Zatím ne, ale lepší se to. Koncertů pořád přibývá, uvidím, kam se to časem vyvine. Taky se mi stala taková skvělá věc, že mě oslovila kapela Traband, jestli bych jim nenahrála mandolínu na připravovanou desku, která vyjde v květnu. No a z nahrávání dvou písniček je najednou hostování na jejich koncertech – hraju s nimi pár jejich písniček, a když je na to prostor, dostanu i takzvané „okénko hosta“ a hraju i pár věcí mých. To je pro mě velká zkušenost a radost. * Skládáte hudbu, hrajete na několik nástrojů. Jste, s prominutím, použitelná i mimo pódium? Jako vystudovaná ekonomka umím dobře počítat. Držet rodinnou kasu by nebyl problém. Ale vážně... Vaření mě sice moc nebaví, ale hlady neumírám a obecně si myslím, že jsem dost praktická žena – a když bydlím sama, domácím pracem se nevyhnu stejně, jako když bych měla rodinu. * A budete ji mít? V jedné ze svých písniček zpíváte: „Jen já se pořád nevdala, jsem divná a pomalá“. Ten text je samozřejmě myšlen s nadsázkou, je věnovaný bezdětným po třicítce a týká se tedy i mě. Z tlaku okolí a otázek na děti se snažím nic nedělat, tyto věci nemá smysl uspěchat, až to přijde, tak to přijde. * Co rodina, ze které jste vzešla? Cepoval vás táta muzikantsky? Od mých dvou let se mnou nebydlel a ani jsme se moc nevídali. Tím je hodně věcí daných. Byl spíš takový otec v povzdálí, takže mě necepoval ani v muzice ani v ničem jiném. * Jaký máte vztah teď? Doslechlo se mi, že je na mě pyšný. Možná i proto, že jsem z celé široké rodiny jediná, kdo udělal vysokou školu. Jinak mi dal moji první pořádnou kytaru se snímačem, později taky mandolínu. Jak už jsem říkala, začali jsme se poznávat později a časem jsme se skamaráďovali, a teď na „stará kolena“ máme hezký vztah. Já ho respektuju, on zase mě. * Radí vám s muzikou? Hned když jsem začala hrát v Docuku a vypadalo to, že to s muzikou myslím trochu vážně, jsme se domluvili, že se bude držet stranou. Chtěli jsme zabránit spekulacím o tom, jak mi tatíček šlape cestičku, a myslím, že se nám to povedlo. Mám pocit, že lidi vnímají, že jdu jinou, vlastní cestou. * Neříkejte, že si ani vaši desku neposlechne a nepřijde na koncert? Desku slyšel, až už byla hotová. Vím, že kdybych s ní za ním přišla dřív, měl by milion připomínek a zlepšováků, a jistě velmi užitečných, ale byla to moje deska, ne jeho. Zrovna nedávno přišel v Brně na koncert a celou dobu poslouchal naprosto pozorně, což se snad do té doby ještě nestalo. Pak jsme jeli k němu a rozebírali to. Začal: „Hlavně se mi tady nerozbreč, vy ženské hnedka brečíte, když vás někdo kritizuje...“, ale nebyl důvod plakat. Měl věcné připomínky, dobré tipy. Bylo to moc fajn. I proto, že to bylo v podstatě poprvé. Lucie Redlová › 1980 ve Valašském Meziříčí muzikantka N vystudovala ekonomii na fakultě sociálních věd na UK v Praze 2001 – 2009 působila v kapele Docuku 2009 vydala první sólovou desku První, poslední; producentem je Steve Wall z irské skupiny The Walls, ohlásila vznik doprovodné kapely Garde N Z diskografie: s Docuku: Meziřečí (2004), Domrtě! (2007); sólově: Valmez 2004, Valmez 2009, První, poslední (2009) N je dcerou muzikanta Vlasty Redla Plné znění zpráv


Foto popis| Se Stevem ani s žádným jiným Irem nechodím a nikdy jsem nechodila. Náš vztah je profesní, kamarádský. Foto popis| Z tlaku okolí a otázek na děti se snažím nic nedělat, tyto věci nemá smysl uspěchat, až to přijde, tak to přijde. Foto popis| Lucie Redlová se skupinou Docuku, se kterou zpívala v letech 2001 až 2009 Foto popis| Vlasta Redl na koncertu v Košicích před třemi roky

Objednejte si newsletter Médiáře, týdenní souhrn dění v médiích a marketingu 14.4.2011

mediar.cz str. 00 Ondřej Aust

Články

Elektronický časopis s hlavními texty serveru Médiář chodí každou neděli ráno. Vážení přátelé médií a účinné komunikace, nabízíme vám první číslo obnoveného týdenního newsletteru, bude chodit vždy v neděli ráno. Navazuje na elektronickou publikaci, kterou server Médiář.cz připravoval loni, ještě pod křídly PPF Media. Od ledna 2011 funguje toto specializované zpravodajství nezávisle na jakémkoli mediálním domě či jiné podnikatelské skupině - vydáváme jej pod hlavičkou stejnojmenného občanského sdružení Médiář.cz. První ukázkové číslo shrnující dění minulého týdne Na této adrese vycházejí zprávy a analýzy z oboru médií a marketingu od roku 2002, od loňska fungujeme jako profesionální redakce. Osobně navazuju na svou činnost v Lidových novinách 2005 až 2009, kde jsem znovuobnovil a vedl pravidelnou rubriku věnovanou právě médiím. Aktuální mediální dění analyzují uznávaní Milan Šmíd (FSV UK) a Milan Kruml (MediaPro Pictures), reklamu obecně a nové kampaně komentují Dan Růžička (AdWood) a Marek Prchal, oblast PR pak Ivo Půr (PR Klinika), jenž naučil českou vládu komunikovat přes Twitter. Svůj pohled na Médiáři má výkonný ředitel nových médií ČT Milan Fridrich a nově i odborníci na online marketing z Ataxo a H1.cz. Zaměřujeme se detailně na média a marketing, jak funguje v Česku, a publikujeme původně. Lišíme se vlastní agendou. Vedle zpravodajství o klasických médiích máme letos jako profilová témata zpoplatňování online obsahu, mobilních aplikací, elektronických knih a slevových serverů. Online vydáváme zprávy, “offline“ pořádáme konference a další akce. V prosinci jsme rozjeli původní přehlídku tvorby českých a slovenských vývojářů AppParade. V rámci únorové konference o hromadném nakupování jsme popsali nový český trh slevových serverů a čísla převzaly Hospodářské noviny i E15. Jako mediální partneři podporujeme reklamní festival PIAF, předtím Louskáček, čerstvě Czech Young Lions (pozvánky na protější stránce). Děkujeme, že nám věnujete pravidelnou pozornost. K pravidelnému odběru nedělního newsletteru a dalších novinek Médiáře se přihlásíte přes formulář nahoře v pravém sloupci.

URL| http://www.mediar.cz/objednejte-si-newsletter-mediare-tydenni-souhrn-deni-v-mediich-a-marketingu/



Lidé ve firmách: Walter Deppeler prezidentem ACER pro oblast EMEA 13.4.2011

itbiz.cz ITbiz.cz

str. 00

Z manažerských výměn posledních dní upozorníme na jmenování nového prezidenta počítačové společnosti Acer pro oblast EMEA, kterým se stal Walter Deppeler. K zajímavé personální změně došlo také u personální společnosti Hays. ACER Světový výrobce počítačů Acer oznámil jmenování Waltera Deppelera prezidentem Acer pro oblast EMEA. Deppeler působil doposud jako vicepresident společnosti Acer v oblasti Evropa, Střední východ a Afrika). Na pozici prezidenta vystřídal Gianfranca Lanciho, dosavadního výkonného ředitele a prezidenta společnosti Acer a Acer EMEA. Walter Deppeler se narodil roku 1957 v Badenu, nastoupil do společnosti Acer v roce 1997 a doposud zastával funkce Senior Corporate Vice President společnosti Acer a Acer EMEA, kde získal obchodní a marketinkové zkušenosti a podílel se na růstu společnosti Acer. Walter má možnost využít pevné základy v oblasti EMEA položené Gianfrancem Lancim, a směrovat vedení EMEA k dalšímu rozvoji. HAYS Eva Kramešová nově nastoupila na pozici Training and Development manager společnosti HAYS pro CEE region (ČR, Polsko, Maďarsko). Od 1.4. se tak stává součástí regionálního vedení. Je zodpovědná za rozvoj zaměstnanců v CEE regionu, plánování a realizaci školení, rozvojová centra a vybudování trainee akademie. Dále zastřešuje Outplacement projekty v celém regionu a souběžně působí jako HR kontaktní osoba pro všechny Hays zaměstnance. Eva Kramešová pracuje v Hays Czech Republic od roku 2001. Původně nastoupila na pozici konzultanta a zakládala divizi Hays Pharma. Později se stala vedoucí několika divizí a manažerkou lokální pobočky Hays. Od roku 2006 pracovala jako interní trenér pro Hays CEE. Donedávna byla zodpovědná za aktivity v oblasti business managementu, HR a PR pobočky Hays Czech Republic. Přidejte si Evu Kramešovou do své sítě pomocí služby [?] a posteriori.cz a posteriori.cz, český aplikační partner společnosti InterSystems, oznámil, že posiluje svůj tým o nového kolegu Iva Kutáče a zároveň otevírá nové zastoupení v Brně. Ivo Kutáč přichází do a posteriori.cz ze společnosti SDE, ve které pracoval na pozici softwarového inženýra a později jako team leader pro telekomunikační společnost Tekelec z USA. Kutáč se přímo podílel na vývoji softwaru pro správu a monitoring sítí Tekelec a ovládá technologie a programovací jazyky Zend, MySQL, gSoap, C++, Perl, Dojo, IBM Rational ClearCase a další. V průběhu svého profesního života též pracoval pro společnosti SMS, LogicaCMG a IDEA, kde se specializoval na technologie InterSystems, resp. objektovou databázi InterSystems CACHÉ. Ve své nové pozici v a posteriori. cz Ivo Kutáč zužitkuje v největší míře právě zkušenosti s technologiemi InterSystems. U zákazníků bude implementovat řešení InterSystems DeepSee, software, který do transakčních systémů přidává vestavný nástroj pro podnikovou inteligenci (business intelligence) fungující v reálném čase, což umožňuje činit lepší rozhodnutí spojená s řízením firmy. Dále se bude podílet především na vývoji produktové řady FIBEUS pro advokacii a inkasní společnosti, řešení založených na platformě Caché. Kromě technologií InterSystems se Ivo Kutáč u a posteriori.cz bude zabývat též integrací produktů třetích stran. Plné znění zpráv


Ivo Kutáč se zároveň stane tváří nového zastoupení společnosti a posteriori.cz v Brně, které bude podporovat činnost společnosti a zajišťovat support pro zákazníky a posteriori.cz na Moravě. TÜV SÜD Czech Na post obchodního manažera v přední certifikační a inspekční společnosti byl jmenován Martin Zuna (36). „Mým cílem je ještě více posílit a prohloubit spolupráci a komunikaci s našimi stávajícími obchodními partnery a přiblížit naše služby také zákazníkům novým,“ uvedl Martin Zuna. Mezi hlavní úkoly nového obchodního manažera a jeho týmu patří obchodní prezentace všech produktů společnosti z oblasti Management Service, Industry Service a Akademie novým klientům a péče o klienty stávající. Před nástupem do TÜV SÜD Czech Zuna pracoval na obchodních pozicích. Od roku 1995 v logistice a posledních sedm let ve společnostech výrobního charakteru. V současné době studuje Vysokou školu ekonomie a managementu – obor komunikace a lidské zdroje. Ve volném čase se rád aktivně věnuje sportu, literatuře faktu a zajímá se o psychologii. Škoda Transportation Novou tiskovou mluvčí společnosti Škoda Transportation se stala Lubomíra Černá (34). V roli tiskové mluvčí bude odpovídat za mediální obraz společnosti, externí a interní komunikaci. Před nástupem do Škody Transportation pracovala jako vedoucí tiskového oddělení a tisková mluvčí Pozemkového fondu ČR. Zkušenosti má i z mediálního prostředí. Lubomíra Černá začínala jako redaktorka a dramaturgyně v České televizi. Další zkušenosti získala na Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy, kde nejdříve zastávala post zástupkyně ředitelky a později ředitelky Odboru vnějších vztahů a komunikace. Poté pracovala jako tisková mluvčí IKEMu a pak následoval návrat do zpravodajství, konkrétně do televize Z1, kde působila jako vedoucí redakce diskuzních pořadů. Lubomíra Černá vystudovala obor politologie a mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Magisterský diplom získala na Fakultě multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně, kde studovala marketing a sociální komunikaci. Mezi její zájmy patří hlavně film a literatura. Přidejte si Lubomíru Černou do své sítě pomocí služby [?] ..

URL| http://www.itbiz.cz/lide-ve-firmach-prestupy-duben-dva

Politologové: Vládní krize bere koalici voliče, opozice na tom ale nevydělá 13.4.2011

zpravy.iDNES.cz str. 00 Zprávy / Domácí iDNES.cz, Barbora Říhová

Vládní krize nemusí nutně způsobit odliv voličů VV a případně i dalších koaličních stran k opozici, shodují se politologové. Také ČSSD totiž řeší různé problémy, kterým se teď pouze nedostává tolik pozornosti, argumentují. Je tak možné, že naroste počet nerozhodnutých voličů. Naprostá diskreditace celé koalice, komentuje dění posledních dnů politolog Jiří Pehe. "Není to jen diskreditace Věcí veřejných, i když ti na to samozřejmě doplatí nejvíc," míní Pehe.



"Ztratí tím všechny koaliční strany, protože se hádají a nic nedělají, je ale otázkou, kolik ztratí," doplňuje politolog Josef Mlejnek z Fakulty sociálních věd UK. Mlejnek připomíná, že ODS a TOP 09 jsou zavedené strany, které mají pevné voličské jádro, jímž nemusí vládní krize otřást. "U Věcí veřejných je to ale otázka, protože u nich žádné pevné voličské jádro nebylo a ani se nemohlo vytvořit," dodal Mlejnek s tím, že VV budou ztrátou příznivců zasaženy nejvíce. Politologové se také shodují v tom, že úvaha "Když ztrácí hlasy strany vládní koalice, musí na tom vydělat opoziční strany, především ČSSD" může být lichá. Pehe připomíná, že i ČSSD má problémy, mimo jiné s kmotry a klientelismem. "Je možné, že zatímco dojde k odlivu hlasů od vládní koalice, zejména od VV, tak zároveň nemusí nějak výrazně posílit sociální demokracie. Tyto hlasy se mohou hromadit někde v prostoru nerozhodnutých voličů," tvrdí Pehe. "Je ale otázkou, do jaké míry lze v české politice ještě stále uspět s racionálními analýzami," dodává. Jiří Vinopal z Centra pro výzkum veřejného mínění mluví o zklamání, které se může mezi voliči rozšířit. Kauzy současné vládní koalice podle Vinopala navazují na nedůvěru v politickou reprezentaci, jež tu panovala před loňskými sněmovními volbami. "Kauza s VV tomu zasadila poslední hřebíček do rakve," míní Vinopal. I Vinopal připouští, že koaliční strany by v případě předčasných voleb sice přišly o voliče, zároveň však platí, že vládní krize by výrazně nenahrála levici. "Nemyslím si, že by nutně měnili své rozhodnutí ti, co volili TOP 09. U VV by se možná někteří přiklonili spíše k ČSSD, někteří možná k ODS a TOP 09. Žádná strana by ale nezískala příliš výrazný počet nových voličů, a to ani sociální demokraté," dodal.

URL| http://zpravy.idnes.cz/politologove-vladni-krize-bere-koalici-volice-opozice-na-tom-ale-nevydela-1rn/domaci.asp?c=A110413_150235_domaci_bar

Gbagba by měl čekat soud, Ouattaru oficiální jmenování 12.4.2011

ČRo - rádio Česko.cz str. 00 exkluzivne Tomáš Pavlíček,Michal Šenk

Francouzské síly zadržely dosavadního prezidenta Pobřeží slonoviny Laurenta Gbagba a předali ho vůdcům povstalců. Ti podporují mezinárodně uznávaného vítěze listopadových prezidentských voleb Alassaneho Outtaru. Jak slíbil velvyslanec této západoafrické země při OSN, Gbagbo má být postaven před soud. „Zadržení Gbagba znamená konec bezprostřední krize, která vznikla po listopadových volbách. Stále ale hrozí nebezpečí, že někteří ozbrojenci neuposlechnou výzvy a zbraně nesloží,“ upozorňuje afrikanistka Kateřina Werkman z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. I když boj skončí, neznamená to podle ní úplný konec krize v zemi.Soupeření obou vůdců o prezidentský post bylo podle Werkman jen poslední epizodou v krizi, která má hluboké kořeny. „Předpokládám, že by mělo dojít k oficiálnímu potvrzení Ouattary ve funkci podle ústavního protokolu,“ dodala.De facto se Ouattara ujal funkce, popisuje Werkman. Včera večer pronesl projev k národu, ve kterém vyzval k ukončení násilností.Gbagbo by teď měl jít před soud. Pokud k soudu dojde, půjde o soud ostře sledovaný ze zahraničí. Dosažení spravedlivého procesu by se mělo podařit, myslí si Werkman.„Vzhledem k tomu, že soud bude velice politicky citlivý – společnost je hluboce rozdělena – je nutno se zasadit o to, aby ta část obyvatelstva, která Gbagba volila jako prezidenta, nezačala vnímat Gbagba jako mučedníka,“ podotýká Werkman.Podle ní je také třeba, aby Ouattara vyslal vzkaz ke Gbagbovým stoupencům, že všem bude měřit stejným metrem, že je prezidentem celého národa. Musí se proto vyšetřit i ozbrojené útoky Ouattarových stoupenců.




Rok od Smolensku: Poláci a Rusové jsou si blíž 12.4.2011

Mladá fronta DNES str. 11 Karel Svoboda

Názory

Rusko-polské vztahy jsou zatíženy historií snad více než kterékoli jiné v Evropě. Jejich historie se táhne až do hlubokého středověku – a prakticky neustále šlo o příběh střetávání a válek. Po loňské tragédii u Smolensku se většina komentátorů shodovala, že taková událost může dát zapomenout na předchozí spory a znamenat „restart“ ve vzájemných vztazích, a to především v případě transparentního a nenapadnutelného vyšetřování katastrofy, na němž se budou podílet obě strany. Již nyní je možné říci, že tato možnost nebyla plně využita. Vyšetřování ani zdaleka neodpovědělo na všechny otázky, spekulace tak spíše nabírají na síle, než že by zmizely. Přesto se rusko-polské vztahy od dob nástupu Donalda Tuska na premiérský post v Polsku výrazně zlepšily a ani jedna, ani druhá strana nemají zájem na jejich opětovném zhoršení. Obě země naopak podepsaly dlouhodobou smlouvu o dodávkách zemního plynu, prezident Medveděv navštívil v listopadu 2010 Polsko, došlo k předání dokumentů o katyňském masakru, sám prezident Medveděv neváhal hned několikrát za viníka masakru označit Stalina a NKVD, v ruské televizi byl odvysílán film Andrzeje Wajdy Katyň. Podobně i z druhé strany: jak premiér Tusk, tak prezident Komorowski mají zcela zjevný zájem na tom, aby se vztahy mezi oběma zeměmi zlepšovaly. Z druhé strany se pak zdá, že prezident Medveděv je v podobné snaze přece jen jednodušší partner než jeho předchůdce Vladimir Putin. Jenže toto zlepšení není zcela bez problémů. Zatím poslední aféra nastala, když pamětní desku obětem smolenské tragédie, která připomínala fakt, že celá delegace směřovala na setkání k uctění obětí katyňského masakru, vyměnili v Rusku za jinou, která již podobný text neobsahovala. Mezi oběma zeměmi vzbudila taková akce diplomatickou rozmíšku, ačkoli není ani jasné, kdo za výměnou desky stál. Rusové okamžitě přispěchali s vysvětlením, že za výměnou čistě polského nápisu za upravený dvojjazyčný stáli místní představitelé. Podle ruského ministerstva zahraničních věcí byla navíc polská strana o výměně informována. Pro Poláky šlo o nepřípustnou a zbytečnou provokaci. Nicméně bylo zjevné, že ani jedna strana nehodlá tímto problémem zatěžovat vztahy. Očekávání nenaplnily ani závěry vyšetřování nehody. V lednu roku 2011 vydal Mezivládní výbor pro leteckou dopravu (jde o výbor složený ze zástupců zemí Společenství nezávislých států) zprávu, která veškerou odpovědnost klade na polskou stranu, aniž řeší takové otázky, jako je zavinění ze strany ruských dispečerů či stav letiště. Výsledky byly bez výhrad přijaty ruskou stranou, ale totéž se nedá říci o polské. Navíc poznámka o opilých polských představitelích rozhodně nemohla být z polské strany přijata jinak než jako urážka. I proto se nyní s napětím čeká na polskou zprávu o této nehodě. Celou situaci tak provází přesně to, čeho se všichni obávali, tedy spekulace. Různé scénáře ukazují na podivnou činnost ruských policistů hned po havárii, kdy vyměňovali na letišti světla, rozvíjejí teorie o komunikaci mezi letovými dispečery a letadlem, dokonce se objevily i verze obviňující Rusko z výroby umělé mlhy nad Smolenskem atd. Podobných spekulací stejně jako chybějících míst ve vyšetřovacím spisu se pochopitelně chopila i polská opozice vedená bratrem zesnulého prezidenta Kaczynského a začala je využívat ke kritice vlády a prezidenta. Polská scéna se tak rozdělila, když opozice stále častěji mluví o područí Ruska, padlých od Smolensku atd. Celkově se tak nezdá, že by problém ležel přímo v rusko-polských vztazích. Ty se alespoň na pragmatické úrovni vyvíjejí poměrně pozitivně. Foto popis| O autorovi| Karel Svoboda, přednáší o Rusku na Institutu mezinárodních studií FSV UK

VIDEO: Věřte, nevěřte: Aprílové žertíky 11.4.2011

ceska-media.cz str. 00 Média-Hydepark Kateřina Šťovíčková



Pořad České televize Věřte, nevěřte, který moderuje Hana Malaníková, na začátku zhodnotil informování médií o katastrofálních událostech v Japonsku. Podle Jana Sýkory, ředitele Ústavu Dálného východu, byly reakce českých médií příliš dramatické a příliš vypjaté a média v Japonsku k tomu zas přistoupila velice profesionálně. “V Japonsku média stojí spíše na straně establishmentu a jejich hlavní úkolem je dosahovat společenského koncensu. Ne jenom informují, ale zároveň vysvětlují příslušné události,“ řekl Jan Sýkora. Hlavním rozdílem mezi Japonskem a Českou republikou je podle něj v tom, že japonští novináři poskytují informace zaručené, hodnověrné a ověřené, přičemž ještě vybírají ty části zpravodajství, které občan opravdu potřebuje. A co by se podle Sýkory mohli čeští novináři od Japonců naučit, je perfektní znalost dané situace. Pouhé povědomí a problému a nedostatek detailů podle Sýkory vede k nepřesným a nepravdivým informacím. Druhým hostem ve studiu byl profesor Jan Jirák z FSV UK, který se vyjádřil k poslední politické kauze, kterou zveřejnil týdeník Respekt. Respekt zveřejnil rozhovor s poslancem Škárkou, který ovšem pořídil mimo záznam. Podle Jiráka Respekt na začátku zariskoval, protože jeho jednání bylo na hraně přijatelnosti. “Tady je potřeba říct, že rozhoduje výsledek v tomto případě. Kdyby to nezačalo dopadat, tak jak to dopadá, tak by se o přijatelnosti začalo diskutovat víc,“ řekl Jirák. Podle profesora Jiráka média splnila svou společenskou úlohu. Problém vidí spíše ve vzájemných vztazích politiků a novinářů: “Je to již několikátý případ, který ukazuje na pokřivené vztahy mezi novinářskou obcí, respektive jednotlivými novináři, a mezi politickou obcí, respektive některými politiky. Tady se domnívám, že je problém.“ Pořad Věřte, nevěřte se dále věnoval například filmu Odcházení, kterému média věnovala zcela mimořádnou pozornost. První recenze, glosy a názory na film rozpoutaly neuvěřitelnou polemickou přestřelku mezi jejich autory. Stranou nezůstaly ani aprílové žertíky médií, kterých bylo na prvního dubna víc než dost. Tím nejoblíbenějším se stala zpráva z iDnes.cz o zateplení Chrámu sv. Víta. Lidové noviny psaly o obnovení titulu národní umělec a zasloužilý umělec. Apríl si média udělala i z Miroslava Kalouska a jeho mystifikace s nahrávkou. Celebrita je v dnešní moderní době někdo, kdo se často objevuje v médiích. Před nástupem televize to byli především filmoví herci. S televizním vysíláním přišly i hvězdy televizní, mezi které patřili zpěváci, ale i novináři. Celebritami se dnes stali moderátoři, baviči a jiní. I o tom byl pořad Věřte, nevěřte České televize. Videozáznam přehrajete zde. Kateřina Šťovíčková


AUDIO: Média v postmoderním světě: Média veřejné služby - konference v Ostravě 11.4.2011

ceska-media.cz str. 00 Média-Hydepark Kateřina Šťovíčková

Pořad Českého rozhlasu 6 Média v postmoderním světě přinesl záznam z ostravské konference Veřejnoprávní média v novém desetiletí - čas na privatizaci?, kterou pořádala Ostravská univerzita v Ostravě, Centrum kulturálních, mediálních a komunikačních studií, Univerzita Palackého v Olomouci a Česká televize (ČT), Televizní studio Ostrava. Mezi řečníky byli např. profesoři mediálních studií Jan Jirák či Tomáš Trampota z FSV UK, politik Lubomír Zaorálek, novinář Karel Hvížďala nebo tajemník Ladislav Jakl. Pořad Média v postmoderním světě však přinesl záznam z druhého dne konference na téma Existence regionálních studií veřejnoprávní televize - ano, nebo ne?, které zahájil známý ostravský sociolog a myslitel Jan Keller. Pořad připravil Radko Kubičko. Člověka vždycky nejvíc zajímá, co se děje u něj v domě, v ulici, ve městě. Od pondělí se mimo jiné přesouvá regionální zpravodajství České televize z ČT24 zpět na ČT1. “Konečně někdo v Praze pochopil, že ty regiony Plné znění zpráv


jsou důležité a že ty regiony je třeba prosazovat co nejvíce,“ uvedla diskuzi o regionálním významu médií veřejné služby Šárka Bednářová z ČT Ostrava. Sociolog Jan Keller z fakulty sociálních studií Ostravské univerzity v Ostravě pojal svoji přednášku velmi filosoficky. V podstatě se zmínil o třech důvodech, kvůli kterým je význam regionální televize naprosto nepominutelný. Přičemž mluvil převážně o ostravském regionu, který je velmi specifický hlavně díky tomu, že ze všech krajů České republiky je nejvíce zasažen deindustrializací, která má velký vliv na ekonomickou i sociokulturní situaci v regionu. Za prvé podle Kellera regionální televize přispívá ke kulturnímu klimatu v regionu, některé jeho jevy jsou přímo viditelné na obrazovce, jiné divák neuvidí, ale jsou tam. “Regionální televize zcela nepochybně patří k významným aktérům kulturního života,“ řekl Keller. Takže podle něj je důležité udržet instituce, které na rozdíl od jiných institucí mají smysl. Za druhé je důležité udržet rovnováhu mezi prostorem veřejným a prostorem soukromým. Jan Keller, říká, že pokud se tato rovnováha vychýlí na jednu či druhou stranu, tak demokracie přechází k totalitě. Dnes podle Kellera hrozí opačné vychýlení než za dob socialismu. “Ne riziko, že by státní moc pohltila a udusila všechno soukromé, ale riziko, že soukromé zájmy pohltí a udusí zbytky veřejné sféry,“ řekl Keller na ostravské konferenci. Podle něj je důležité především to, že každá z oblastí osciluje kolem jiných hodnot: “Ústředním kódem, kolem kterého osciluje veřejná sféra, je koncept služby. Naproti klíčovým slovem soukromé sféry je vlastní profit.“ Keller označil ty, kteří chtějí veřejnou sféru privatizovat, kritizují stát a navíc působí ve veřejných funkcích za parazity. “Snaha o privatizaci veřejných služeb je nebezpečná,“ míní Keller. Ovšem svou roli zde kraje i korupce, která mimo jiné umožňuje držitelům veřejného úřadu privatizovat zisky. “Korupce smíchává dva principy, které nemají být smíchávány a tím degraduje veřejné služby,“ řekl Keller. A tak z druhého bodu jeho projevu vyplývá toto: “V situaci, kdy všechna tištěná média v zemi jsou v cizích rukou (s výjimkou Práva, Haló novin a Mateřídoušky), v takové situaci je naprosto žádoucí, aby existovala protiváha v podobě regionálního veřejnoprávního média.“ Za třetí je tu stále více klesající mezilidská důvěra. Jedná se o důvěru ke konkrétnímu druhému člověku, vůči lidem obecně a vůči společnosti, jak vysvětlil Keller. Přičemž nejdůležitější jsou střední vrstvy obyvatelstva, kterých se ztráta důvěry dotýká nejvíce. “V této situaci narušené důvěry má obrovský význam udržet to, v co ještě věří,“ říká Keller. A dle jeho průzkumů lidé věří více regionálním než státním institucím, což platí i pro média. “Regionální instituce požívají vyšší důvěry než instituce celostátní,“ řekl Keller. Ze studie vyplývá, že střední generace je nejméně důvěřivá vůči všem médiím a více než médiím důvěřují informacím svých známých. Zajímavá je důvěra v internet. Mladí a středně staří věří internetu mnohdy více než svým kamarádům. Důvěra a solidarita mezi generacemi je narušena, existuje zde však jedno velmi úzké pouto a to je identifikace s regionem. “Regionální televize tady může sehrát roli významného stabilizačního faktoru,“ míní Keller. Regionální média jsou podle něj nositelé symbolu regionu a kulturnosti. Je to instituce, na které se důvěra jednotlivých vrstev protíná. “Regionální veřejnoprávní televize je jednou z mála institucí, které v této situaci mohou vykonat něco hmatatelně dobrého. Je to služba v nejvlastnějším slova smyslu, služba k nezaplacení,“ uzavřel Keller. V závěru vysílání pořadu jsme pak mohli slyšet ještě příspěvek Lenky Waschkové-Císařové z fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně na téma: Lokalizace žurnalistiky jako aktuální trend ve vývoji médií v ČR a ve světě. “Lokální blízkost je klíčový faktor,“ řekla v úvodu Waschková-Císařová. Regionální témata jsou jedním z top témat. “Čím blíž to je, tak to diváci považují za důležitější,“ dodala. Ve svém vystoupení zveřejnila studii Evropské vysílací unie (EBU). Záznam pořadu přehrajete zde. Kateřina Šťovíčková


Marketingová komunikace - elixír pro váš byznys Plné znění zpráv


7.4.2011

businessinfo.cz str. 00 Management MSP Hospodářská komora ČR (HK ČR)

Článek časopisu Komora.cz. Marketingová komunikace je novodobým zaklínadlem úspěšného podnikání. Zatímco v západním světě je komunikace se zákazníkem, obchodním partnerem či zaměstnancem nedílnou součástí marketingového mixu, v českých podmínkách je její moc stále podceňována. Jak by měla vypadat efektivní firemní prezentace? Jak upozorňuje Pavel Dolanský, zakladatel oboru Marketingová komunikace a PR na Fakultě sociálních věd UK, marketing je nepostradatelnou a esenciální součástí podnikání, bez ohledu na to, co zákazníkovi nabízíte. Už ve starověku nabízeli kupci své zboží na konkrétním místě, za určitou cenu a starali se o to, aby se o jejich sortimentu mezi zákazníky vědělo. Přestože nebyli obklopeni týmem marketingových stratégů a neměli k dispozici žádné tištěné nebo elektronické médium, které by šířilo jejich věhlas do všech světových stran, byla řada z nich ve svém počínání velmi úspěšná. O jejich promotion se postaraly reference. „Staré praktiky jsou dnes pouze oblečené do nových kabátků. Aby zněly zasvěceně, tak nejlépe anglických. Módní ‚word of mouth’ je obyčejná šeptanda, ústní předávání nějaké informace, známá tisíciletí. O dobrou či špatnou zkušenost s někým či něčím se lidé vždycky rádi podělili. A pokud byla zkušenost dobrá, byla to nejúčinnější reklama,“ vysvětluje Dolanský.Jablka, nebo hrušky? Nedocenění významu marketingové komunikace a nejasné povědomí o její náplni jsou v českém podnikatelském prostředí stále výrazná. Problematika takzvaných public relations (vztahy mezi subjekty, zahrnující celou řadu dílčích činností) je mnohem komplexnější, než se může zdát. Souvisí například s publicitou, public aff airs (správa veřejných záležitostí), employee relations (vztahy s vnitřní veřejností), reklamou, inzercí nebo se vztahy se sdělovacími prostředky (media rela tions). „V marketingové komunikaci nemají zmatek jen podnikatelé, ale i státní správa, politici a neziskové organizace. Majitelé firem mnohdy vyžadují, aby zaměstnanec najatý na marketing firmy obsáhl celý záběr marketingového mixu, což je pro jednu osobu mnohdy nesplnitelná úloha,“ myslí si majitelka poradenské společnosti Pentacle Consulting Monika Urbanová a dodává: „Marketingové komunikaci jako by všichni bezpečně rozuměli, ale jen málokdo si naplno uvědomuje, jak odpovědná práce to je. Když je informace špatně podána, může to mít pro zadavatele kampaně nepříjemné důsledky.“ Lidé, kteří ve firmách rozhodují o výběru marketingových nástrojů, mnohdy nevidí mezi reklamní kampaní a nástroji tzv. podlinkové komunikace rozdíl. Mají mnoho společného – obě mají zákazníka přesvědčit k určitému chování (zpravidla nákupnímu), obě disciplíny vyžadují dokonalou znalost cílových skupin a neotřelý přístup jejich oslovení. U první varianty však můžete narazit na skepsi veřejnosti vůči placené reklamě, prostřednictvím publicity se stanete součástí žurnalistických textů a v roli toho, kdo vaše zboží nebo služby doporučuje, budou média, veřejností obecně vnímána jako arbitři důvěryhodnosti. Přesto nelze spoléhat jen na jednu složku PR kampaně, rozumný manažer ví, že efektivní cestou oslovení veřejnosti je kombinace různých marketingových přístupů (přímý marketing, venkovní reklama, účast na veletrzích atd.). „Doba drahých filmových reklam a okázalých reklamních večírků již pominula. S odcházející krizí se při rozdělování rozpočtů stále častěji věnuje část na efektivnější podlinkové aktivity, jako jsou media relations, product placement, word of mouth marketing (WOM) a sociální zodpovědnost (CSR),“ shrnuje současné trendy marketingové komunikace Pavla Střechová, ředitelka agentury Bílý Medvěd Public Relations.V nouzi poznáš profíka Oddělení styku s veřejností, které se stará o ucelený komunikační mix, dnes funguje v každé větší tuzemské firmě. Zatímco v nadnárodních společnostech jsou taková pracoviště vnímána jako stěžejní, bývají zpravidla přímo podřízena nejužšímu vedení firmy a jejich personální obsazení (případně angažmá externích specialistů) je důsledné, u českých firem a institucí jako by platilo, že kvalitu tiskového mluvčího určuje jeho praxe v médiích. „Pro styk s veřejností jsou většinou najímáni lidé bez jakékoliv kvalifikace v příslušné profesi: prostě jen mluví a píší jako my ostatní. V nejlepším případě se sáhne po bývalém novináři, který to nejčastěji dělá špatně – jako novinařinu. Novinařina a marketingová komunikace se šíří stejnými kanály, u marketingové komunikace je jich ale podstatně víc,“ zdůrazňuje Pavel Dolanský. Zejména menší a střední firmy investují velké částky do výroby a distribuce, méně již pak do lidských zdrojů nebo firemní komunikace. „Platí to bohužel také o státním sektoru a státních institucích – na rozdíl od vyspělých ekonomik toto často podceňují a myslí si, že i ta nejkomplikovanější témata zvládnou odkomunikovat s jedním in-house mluvčím,“ doplňuje Martin Frýdl z Asociace PR agentur.



Mezer, které budou muset čeští manažeři ve vztahu k marketingové komunikaci ještě vyplnit, je víc než dost. Podle Moniky Urbanové musí nejvyšší management přijmout a uvést v praxi myšlenku, že jedním z nositelů značky a jejího dobrého jména jsou samotní zaměstnanci. Způsob, jakým se budou zaměstnanci chovat na obchodních jednáních nebo byznys večírku, vypovídá o firemní kultuře, a tím pádem i profesionalitě. Je nutné si konečně přiznat, že marketing a komunikace jsou vědními obory a nositel takového povolání si musí být svého postavení plně vědom. Pavel Dolanský z FSV UK dodává, že velkou neznámou je v českých poměrech také krizová komunikace. Když mohou mít podrobný krizový plán živelní katastrofy, jako je pád letadla, potápějící se loď nebo únik jedovatých zplodin, proč bychom měli opomínat mít obdobný scénář i pro komunikaci s veřejností? „Jak ukázaly třeba živelní katastrofy u nás v posledních letech, neumíme ani to. Neexistují ale žádné manuály pro krizovou komunikaci v případě naštvaných zákazníků, nefungujících výrobků, defraudace z účtu vkladatelů, obvinění firmy z korupčního jednání, stávkujících odborů. Slýcháme jen trapné vytáčky a nic neříkající slova nastrčených tiskových mluvčích, kteří ještě před pár dny byli tiskovými mluvčími něčeho úplně jiného.“Slovníček marketingové komunikace Philipa Kotlera Marketingový komunikační mix – soubor nástrojů složený z reklamy, osobního prodeje, podpory prodeje a public relations, který firma využívá pro přesvědčivou komunikaci se zákazníky a splnění marketingových cílů. Reklama – jakákoli forma placené prezentace a podpory prodeje výrobků, služeb či myšlenek určitého subjektu. Podpora prodeje – krátkodobé pobídky sloužící k podpoře nákupu či prodeje výrobků nebo služeb. Public relations – snahy o budování pozitivních vztahů veřejnosti k dané firmě, vytváření dobrého institucionálního image a úsilí o minimalizaci nepříznivých událostí, popř. pomluv, které se o firmě šíří. Osobní prodej – osobní prezentace nabídky, jejímž cílem je prodej výrobku nebo služby a vytvoření dobrého vztahu se zákazníkem. Přímý marketing – navázání přímých kontaktů s pečlivě vybranými zákazníky; výhodou je možnost okamžité reakce na nabídku ze strany zákazníka a možnost budování dlouhodobých vztahů se zákazníky. Převzato z časopisu KOMORA.cz, vydávaném Hospodářskou komorou České republiky. Autor: Kateřina Bártová

URL| http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/management-msp/marketingova-komunikace-elixirbyznys/1001663/60244/

Kam kráčí veřejnoprávní média? 7.4.2011

ct24.cz str. 00 roh

Média

Ostrava – Na mezinárodní konferenci Veřejnoprávní média v novém desetiletí – čas na privatizaci? diskutují mediální odborníci i politici. Po dva dny se pokoušejí akademici a novináři odpovědět na to, jaké by mělo být postavení veřejnoprávních médií ve společnosti, jaký statut by měla mít regionální studia veřejnoprávní televize nebo jak využít nová média ve veřejnoprávním prostoru. Setkání pořádá Ostravská univerzita v Ostravě, Univerzita Palackého v Olomouci a Televizní studio Ostrava. "Společenská diskuze v určitých politických kruzích je o tom, jestli je vůbec tohoto média třeba. Mysleli jsme si, že je lépe se na to téma sejít, udělat o tom diskuzi demokratickou," vysvětluje ředitel Televizního studia Ostrava Ilja Racek. Jiná podoba, nebo zrušení veřejnoprávních médií?



Podle mediálních expertů jsou veřejná média jedním z pilířů západního typu společnosti. Technologické a společenské změny jim ale v současné době příliš nakloněny nejsou. "Evropské národní státy se vinou ekonomické globalizace oslabují. S tím se dostávají do krize svého smyslu i instituce, které stát reprezentují a média veřejné služby k tomu patří," uvedl Jan Jirák z fakulty sociálních věd UK. "V této globální době máte okamžitý přístup k informacím přes internet, takže to je doba, kdy vlastně veřejná média musí předefinovat způsob, jak plnit službu veřejnosti. Musí zajistit kvalitní zpravodajství a samozřejmě vzdělávací funkce k tomu patří," dodal Jiří Přibáň z Cardiff University. Ilja Racek, ředitel Televizního studia Ostrava: "Jsme si vědomi provokativnosti názvu konference. Zvolili jsme jej proto, abychom už od počátku vyvolali místo frází, kterých jsme slyšeli dost, diskuzi k meritu věci. Je jasné, že na české mediální i politické frontě jsou zásadně rozdílné názory na existenci veřejnoprávních médií, včetně jejich definování, a chceme slyšet jasné argumenty obou stran." Tajemník prezidenta republiky Ladislav Jakl je naopak pro zrušení veřejných médií. Tvrdí, že nemají přesně definovanou roli a fungují jen z historických důvodů. "Argument je úplně stejný u novin. Jsme malým trhem a neuživí se u nás tak široká nabídka jako třeba v německy mluvících zemích, a přesto nikoho nenapadne zřídit státní noviny," prohlásil tajemník prezidenta republiky Ladislav Jakl. Místopředseda Poslanecké sněmovny Lubomír Zaorálek z ČSSD je opačného názoru: "Mně připadá, že si nelze představit demokratickou politiku bez médií veřejné služby. A připadá mi, že na této konferenci bylo sympatické, že vyhrotila tu otázku." Tematicky se konference zaměřuje na tři oblasti, které pořadatelé shrnuli do názvů: Veřejnoprávní média – média veřejné služby?, Nová média ve veřejnoprávním prostoru a Existence regionálních studií – ano, nebo ne? Konferenci v ostravském hotelu Imperial spolu se zahraničním zpravodajem ČT v Polsku Miroslavem Karasem moderuje šéfredaktorka Redakce zpravodajství ostravského studia ČT Šárka Bednářová. Konference končí ve čtvrtek, kdy se nad existencí regionálních studií veřejnoprávní televize bude zamýšlet například sociolog Jan Keller nebo ředitel ostravského televizního studia Ilja Racek.

URL| http://www.ct24.cz/media/120139-kam-kraci-verejnopravni-media/

Univerzita Karlova si připomněla 663. výročí svého založení a 100 let od působení Alberta Einsteina v Praze 7.4.2011 finance.cz str. 00 Univerzita Karlova Univerzita Karlova si na slavnostním zasedání připomenula 663. výročí založení této nejstarší středoevropské univerzity. V rámci oslav byly předány tradiční univerzitní ceny – Cena za tvůrčí počin a Cena za prezentaci. Výročí dne, kdy Karel IV. založil listinou univerzitu se čtyřmi fakultami (svobodných umění, lékařskou, právnickou a teologickou), oslavuje nejen sama univerzita, ale od roku 2005 si na počest této události 7. duben připomíná jako významný den i celá Česká republika jako Den vzdělanosti. Slavnostní zasedání ve Velké aule Karolina zahájily univerzitní fanfáry a státní hymna ČR. V projevu rektora Univerzity Karlovy prof. RNDr. Václava Hampla, DrSc. zaznělo, že tomu je letos 100 let, co filozofická fakulta německé větve pražské univerzity povolala na profesuru teoretické fyziky Alberta Einsteina. Fakulta si mladého soukromého docenta, ještě nikoliv světově proslulého učence, musela důrazně prosadit. Praha byla Einsteinova prvá univerzitní profesura. Einstein během svého působení v Praze kolem sebe shromáždil a na dlouho inspiroval skupinu nadaných německých i českých žáků a přičinil se také o to, aby katedru po něm převzal a až do svého útěku na Harvard v temném roce 1938 vedl Philipp Frank, další velká postava středoevropské fyziky a matematiky.



„Univerzita Karlova si musí být v předvečer rozčleňování českých univerzit na research universities a na ty ´ostatní´ dobře vědoma, jaké nároky jsou trvale spojeny s dosažením a udržením statutu excelence“ zdůraznil prof. Hampl a dodal „Pohled do historie může přitom řadu problémů vykreslit v jasnějších konturách, než jaké tušíme za mnohdy chaotickým děním naší přítomnosti“. Prof. Ing. Lubomír Mlčoch, CSc. z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v následujícím projevu zmínil i další výročí. Na letošní rok připadá i výročí 50 let od úmrtí profesora JUDr. Karla Engliše, největšího českého národohospodáře a bývalého rektora Univerzity Karlovy, který musel utéci před totalitou, stejně jako o několik let dříve Einstein. K oslavám výročí založení univerzity tradičně patří také předávání Ceny za prezentaci a Ceny za tvůrčí počin, letos již 4. ročník. Letošním držitelem Ceny za prezentaci se stal prof. PhDr. Josef Petráň, CSc., Dr.h.c. za publikaci Karolinum vydanou univerzitním Nakladatelstvím Karolinum. Autor jako jeden z nejlepších českých historiků svým čtivým slohem dokázal zpřístupnit znalosti o dějinách a i přítomnosti Univerzity Karlovy široké veřejnosti. Publikace, vydaná v české i anglické verzi, obohacená kvalitními fotografiemi, plasticky líčí universitní slavnosti a obřady od dob starších až po současnost. Cena za tvůrčí počin byla letos udělena Prof. Ing. Milanu Sojkovi, CSc. (23. 3. 1951 – 17. 5. 2009) především za publikaci „Dějiny ekonomických teorií“. Kniha je posmrtně vydanou sumarizaci poznání, ke kterému dospěl prof. Sojka za celý svůj vědecký život. Kromě komplexnosti obsahu jsou četní čeští přední ekonomové přesvědčení, že Sojkova metodologie otevírá cestu k další možné syntéze ekonomického myšlení při vyhodnocování dopadů poslední krize na teorii i hospodářskou politiku. Profesor Sojka působil na Fakultě sociálních věd, cenu převzala manželka prof. Sojky. Cenu za tvůrčí počin si odnesl také Doc. RNDr. Martin Čížek, Ph.D. z Matematicko-fyzikální fakulty za práci „Experimental Results for H-2 Formation from H- and H and Implications for First Star Formation“, která vyšla v oceňovaném časopise Science. Práce zásadním způsobem mění názory na vývoj Vesmíru a kombinuje experimentální a teoretické studium problému vzniku první molekuly ve Vesmíru – molekuly vodíku. Experimentální práce byla provedena na Columbia University New York, teoretické výpočty byly provedeny v Ústavu teoretické fyziky MFF UK v Praze. Cena za prezentaci Univerzity Karlovy v Praze se uděluje za pozitivní počin, jenž má významný dopad na vytváření obrazu vnímání UK u široké veřejnosti. Cena může být udělena jednotlivci, případně skupině, bez ohledu na příslušnost k akademické obci univerzity. Cena za tvůrčí počin se uděluje za významný a originální tvůrčí počin, například za odbornou časopiseckou nebo knižní publikaci, umělecké dílo, pořádání výstavy, realizovaný patent apod. Hlavním kritériem pro udělení ceny je původnost, kvalita a závažnost tvůrčího počinu.

URL| http://www.finance.cz/zpravy/finance/305131/

MÉDIA: ČT24.cz: Kam kráčí veřejnoprávní média? 6.4.2011 ceska-media.cz str. 00 Média-Stalo se Publikováno na serveru www.ct24.cz dne 6.4.2011, autor: roh, (mai) Na mezinárodní konferenci Veřejnoprávní média v novém desetiletí - čas na privatizaci? diskutují mediální odborníci i politici. Po dva dny se pokusí akademici a novináři odpovědět na to, jaké by mělo být postavení veřejnoprávních médií ve společnosti, jaký statut by měla mít regionální studia veřejnoprávní televize nebo jak využít nová média ve veřejnoprávním prostoru. Setkání pořádá Ostravská univerzita v Ostravě, Univerzita Palackého v Olomouci a Televizní studio Ostrava. "Z naší strany to byla reflexe situace po zahájení digitálního vysílání. Nedošlo k žádnému systémovému pozitivnímu posunu v regionálním vysílání - což se třeba čekalo a predikovalo," vysvětluje ředitel Televizního studia Ostrava Ilja Racek. Plné znění zpráv


Tematicky se konference zaměří na tři oblasti, které pořadatelé shrnuli do názvů: Veřejnoprávní média - média veřejné služby?, Nová média ve veřejnoprávním prostoru a Existence regionálních studií - ano, nebo ne? "Zatímco akademici z obou spolupořádajících univerzit vybírali odborníky v teoretické části spektra, náš pohled směřoval k praktikům a politikům známým svými jasně definovanými až extrémními názory, samozřejmě často protichůdnými," konstatuje Ilja Racek. Hlavní příspěvky konference přednesou Jan Jirák z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze, Jaromír Volek z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně nebo Jan Keller z Fakulty sociálních studií Ostravské univerzity.


MÉDIA: Veřejnoprávní média v novém desetiletí – čas na privatizaci ? 6.4.2011

ceska-media.cz str. 00 Média-Stalo se Vlastní zpráva ČM (rh)

Ostravská univerzita v Ostravě, Centrum kulturálních, mediálních a komunikačních studií, Univerzita Palackého v Olomouci a Česká televize - Televizní studio Ostrava pořádají dnes a zítra mezinárodní konferenci na téma Veřejnoprávní média v novém desetiletí - čas na privatizaci ? Akci moderují Šárka Bednářová, šéfredaktorka Redakce zpravodajství TS Ostrava a Miroslav Karas, zahraniční zpravodaj České televize v Polsku. Seminář sledujeme a v průběhu jeho konání budeme přinášet aktuální informace. Kompletní příspěvky jednotlivých panelistů nabídneme v rubrice Hydepark v půběhu konference, resp. ihned po jejím ukončení. Na konferenci postupně vystoupili: Jan Jirák, Fakulta sociálních věd UK Praha: Média veřejné služby v Evropě přecházejí krizí identity, řízení organizace a financování. Příčinami současného stavu jsou ekonomicko - politické důvody v důsledku oslabení národního a sociálního státu v prostředí Evropy. Proto se komplikuje pozice médií veřejné služby. Dalším aspektem jsou privátní média, založená na principu zisku. V důsledku jejich působení dochází k postupným změnám v posuzování činnosti veřejnoprávních médií. Zavedením duálního modelu financování byla média veřejné služby vtlačena do soutěže orientované na generování zisku a v mnoha aspektech podmínky této “soutěže“ přijala. Varianty dalšího vývoje jsou zrušení, udržení současného stavu, omezená existence médií veřejné služby, setrvání ve formě národně - kulturní instituce. Jaromír Volek, Fakulta sociálních studií MU Brno: Pozice veřejnoprávních médií postupně slábne. Boj o postavení České televize je v podstatě bojem o veřejnou sféru. Ataky vůči ČT jsou dlouhodobě systémové. Hlavními odpůrci současného modelu jsou prezident Václav Klaus a ODS, jejíž poslanci trvale zpochybňují dosavadní polohu ČT. Hlavním nástrojem je údajně nejasná definice médií veřejné služby v Česku. Jiří Přibáň, Cardiff University: Jakékoliv zpochybňování termínu veřejnoprávní média je zpochybňováním principů demokracie. V době individualizace je mimořádně důležitá forma přijímání informací v níž mají média veřejné služby nezastupitelnou roli. V éře globálních médií je nutné aby veřejnoprávní média měla adekvátní zdroje. Krize médií znamená krizi politiky. Lubomír Zaorálek, poslanec (ČSSD): Bývalý zaměstnanec Televizního studia ČT v Ostravě přítomné ujistil, že jakákoliv privatizace veřejnoprávních médií v Česku nepřichází do úvahy. Byl by to podle něj krok “na východ“ z vyspělé západní Evropy. Miroslav Karas, zahraniční zpravodaj ČT v Polsku: Polská veřejnoprávní televize je v nesrovnatelně jiné situaci ve srovnání s Českou televizí. Téměř všechny příjmy má z vysílání reklamy (15% z vysílacího času), televizní poplatky hradí pouze 10 % povinných občanů. Jednotlivé kanály jsou zpolitizované. Šéfa televize jmenují politici podle svých představ a nikdo o tom nediskutuje. Česká televize je někde jinde a na téma její budoucnosti diskutuje téměř každý. Ladislav Jakl, tajemník prezidenta České republiky: Je třeba demaskovat termín veřejnoprávní média, která jsou médii státními. Přesto, že v zákonu o ČT je věta “Stát neodpovídá za závazky České televize a ČT nezodpovídá za závazky státu“. Je to zřejmý nesmysl, je přece jasné, že v případě nutnosti by stát ČT pomohl. Veřejnoprávní instituci nelze privatizovat, lze ji jen zrušit a následně prodat majetek, vysílací kmitočty apod. Vlastimil Ježek, člen Etického panelu České televize: Rating a zejména share by pro hodnocení výkonů televize veřejné služby měly být jen doplňkovými měřítky, ukazateli trendů, navíc vždy ve vztahu k přesně definovaným cílovým skupinám. Mnohem větší péči a důraz by média veřejné služby i jejich Rady měly klást na uměleckou a profesionální kvalitu, kterou by kromě diváků (například v koeficientu spokojenosti) měla hodnotit odborná veřejnost a členové akademické obce. Plné znění zpráv


Jakub Macek, Fakulta sociálních studií MU Brno: Nová média přinášejí do současné situace řadu nejistot, které neulehčují míjející se diskursy kritiků a obhájců vysílání veřejné služby. Proti názoru o tom, že pluralitní prostor nových médií dovoluje sytit individuální informační potřeby a média veřejné služby se stávají anachronismem stojí názor, že i nová média jsou provozovaná na principu zisku, tudíž předmětem jejich zájmu není poskytování komplexních informací. Milan Fridrich, Výkonný ředitel nových médií ČT: Česká televize nová média považuje za příležitost pro novou definici veřejné služby a posílení její role ve společnosti. Nová média přinášejí nové distribuční cesty (Internet, mobilní telefon) nové formy komunikace s divákem. Veřejná služba ČT se cestou nových médií stává interaktivnía podporující televizí. Stává se pilířem demokracie i vztahu občana a státu. Stává se sociálním komunikátorem se zárukou. Veřejné instituce nikdy neměly takovou příležitost posílit svoji relevanci, jako nyní.


Děti jsou na internetu hlavně kvůli hudbě a hrám, pětina denně chatuje 6.4.2011

novinky.cz str. 00 Jiří Vavroň

Domácí

Polovina českých dětí denně nebo skoro každý den, když zapne svůj počítač, používá i internet. Volný přístup k internetu má 84 procent českých dětí ve věku 10–15 let. Vyplývá to z nejnovější publikace Českého statistického úřadu „Informační společnost v číslech 2011“. Méně potěšitelný je údaj ze studie Fakulty sociálních věd Masarykovy univerzity v Brně, podle něhož 42 procent mladistvých ve věku 12 až 19 let denně poslouchá či stahuje prostřednictvím internetu hudbu a 39 procent hraje hry. Pouze 27 procent dětí a mladistvých využívá internet k získávání informací pro školu. Za to 22 procent denně chatuje, 16 procent přes internet diskutuje a dvě procenta sledují denně stránky s erotickou tematikou. U některých dětí se může dokonce vyvinout určitá forma závislosti na hraní počítačových her. Podle psychologů může teenager v době, kdy nemůže hrát svoje oblíbené hry, jevit známky neklidu, nesoustředěnosti, riskuje ztrátu kamarádů, vztahy s okolím. Závislost na hře se navíc s dalším věkem zvyšuje.Obtěžování i šikana Podle studie Masarykovy univerzity se 21 procent teenagerů ve věku 16–19 let a 16 procent dětí ve věku 12–15 let stalo alespoň jednou za rok prostřednictvím internetu cílem obtěžování, ponižování či výhrůžek. Podle psychologů šikana či pronásledování na internetu může mít vážné dopady do psychiky mladistvých. To všechno se děje navzdory tomu, že podle zjištění ČSÚ většina rodičů sleduje, co jejich ratolest na internetu vyhledává a nějakým způsobem dětem pohyb na internetu omezuje.Internet má 56 procent domácností Děti a jejich tlak na rodiče, aby jim pořídili počítač s internetem, se tak nepřímo podílí na tom, že vybavenost počítači v České republice roste. Počítači je vybaveno téměř 60 procent českých domácností – především těch s dětmi –, k internetu je jich připojeno 56 procent. To je třikrát více než v roce 2005. Vybavenost IT technikou u rodin ale současně ukazuje i na sociální rozdíly. V rodinách s vyššími a středními příjmy dosahuje vybavenost počítači a připojení internetu 89 procent, u rodin s nejmenšími příjmy pouhých 19 procent, informuje Český statistický úřad.

URL| http://www.novinky.cz/domaci/229897-deti-jsou-na-internetu-hlavne-kvuli-hudbe-a-hram-petina-dennechatuje.html



80 procent dětí je na internetu hlavně kvůli hudbě a hrám 6.4.2011

Právo

str. 01 Titulní strana Jiří Vavroň

Polovina českých dětí denně nebo skoro každý den, když zapne svůj počítač, používá i internet. Volný přístup k internetu má 84 procent českých dětí ve věku 10–15 let. Vyplývá to z nejnovější publikace Českého statistického úřadu „Informační společnost v číslech 2011“. Méně potěšitelný je údaj ze studie Fakulty sociálních věd Masarykovy univerzity v Brně, podle něhož 42 procent mladistvých ve věku 12 až 19 let denně poslouchá či stahuje prostřednictvím internetu hudbu a 39 procent hraje hry. Pouze 27 procent dětí a mladistvých využívá internet k získávání informací pro školu. Zato 22 procent denně chatuje, 16 procent přes internet diskutuje a 2 procenta sledují denně stránky s erotickou tematikou. (Pokračování na str. 4) 80 procent dětí je… (Pokračování ze str. 1) U některých dětí se může dokonce vyvinout určitá forma závislosti na hraní počítačových her. Podle psychologů může teenager v době, kdy nemůže hrát svoje oblíbené hry, jevit známky neklidu, nesoustředěnosti, riskuje ztrátu kamarádů, vztahy s okolím. Závislost na hře se navíc s dalším věkem zvyšuje. Podle studie Masarykovy univerzity se 21 procent teenagerů ve věku 16–19 let a 16 procent dětí ve věku 12–15 let stalo alespoň jednou za rok prostřednictvím internetu cílem obtěžování, ponižování či výhrůžek. Jak uvádějí psychologové, šikana či pronásledování na internetu může mít vážné dopady do psychiky mladistvých. To všechno se děje navzdory tomu, že podle zjištění ČSÚ většina rodičů sleduje, co jejich ratolest na internetu vyhledává a nějakým způsobem dětem pohyb na internetu omezuje. Děti a jejich tlak na rodiče, aby jim pořídili počítač s internetem, se tak nepřímo podílí na tom, že vybavenost počítači v České republice roste. Počítači je vybaveno téměř šedesát procent českých domácností – především těch s dětmi – k internetu je jich připojeno 56 procent. To je třikrát více než v roce 2005. Vybavenost IT technikou u rodin ale současně ukazuje i na sociální rozdíly. V rodinách s vyššími a středními příjmy dosahuje vybavenost počítači a připojení internetu 89 procent, u rodin s nejmenšími příjmy pouhých 19 procent, informuje Český statistický úřad.

MÉDIA: Hvíždalova nová kniha je o krizi médií a vzpourách žurnalistiky 5.4.2011

ceska-media.cz str. 00 Média-Stalo se ČTK, autor: kli, pba, (BoJ)

Krize médií a historie rozhovoru jsou jedněmi z témat nové knihy spisovatele a novináře Karla Hvížďaly. Publikace s názvem Mardata: Vzpoury v žurnalistice je pátou Hvížďalovou knihou o médiích. Shromáždil v ní své texty o médiích od roku 2006 až do současnosti. Kniha z nakladatelství Portál je stejně jako většina Hvížďalových knih určena mimo jiné i studentům žurnalistiky. "Moderní noviny jsou mardata, což je aramejsky vzpoura: pokud se média nebouří, zrazují své poslání a jsou jen státním věstníkem. Toto slovo jsem použil proto, že právě v aramejštině se poprvé dávno před vynálezem novin a žánru rozhovoru vyučovalo kladení nebezpečných otázek. My se této dovednosti budeme muset znovu učit," upozornil Hvížďala. Ve třech kapitolách se věnuje jednak historii rozhovoru, bulváru, eseje a cenzury a také současnosti a budoucnosti médií. Podle Hvížďaly totiž média v posledních letech nejvíce ohrožuje to, že se stala pouhým zbožím. Přední český teoretik médií a profesor na katedře mediálních studií Fakulty sociálních věd UK Jan Jirák pak označil Mardatu za výkřik a morální apel, který upozorňuje na roli médií ve společnosti. Jako velmi vhodnou ji pak označil také pro studenty žurnalistiky a médií. Devětašedesátiletý Hvížďala pracoval v 60. letech minulého století jako reportér Mladého světa, v následující dekádě v nakladatelství Albatros. Od roku 1978 žil v exilu v Německu, kde působil jako komentátor rozhlasové stanice Svobodná Evropa; do vlasti se vrátil v roce 1990. Působil ve vedení Mladé fronty Dnes a Týdne. Hvížďala je také autorem řady poetických próz, dvou desítek rozhlasových her a dvou desítek knih rozhovorů, například s bývalým prezidentem Václavem Havlem, dnešním prezidentem Václavem Klausem i bývalým kandidátem na tuto funkci Janem Švejnarem. Kromě Mardaty se tématu médií věnoval také v knihách Moc a nemoc médií, Jak myslet média, Restaurování slov, Interviewer a Restaurování kontextů. Plné znění zpráv



TISKOVÁ ZPRÁVA: Veřejnoprávní média v novém desetiletí – čas na privatizaci? 5.4.2011 ceska-media.cz str. 00 Média-Tiskové zprávy Tisková zpráva České televize - Jolanda Pilařová, (ls) Jaké by mělo být postavení veřejnoprávních médií ve společnosti? Jaký statut by měla mít regionální studia veřejnoprávní televize? Jakou roli by v regionech měla hrát? A jak využít nová média ve veřejnoprávním prostoru? Na tyto otázky by měla odpovědět mezinárodní konference “Veřejnoprávní média v novém desetiletí čas na privatizaci?“, kterou 6. -7. dubna pořádá v konferenčním centru ostravského hotelu Imperial Česká televize, Televizní studio Ostrava, Ostravská univerzita a Univerzita Palackého v Olomouci. První den konference ve středu 6. dubna zahajuje v 9:45 svým vystoupením Jan Jirák z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. V dopoledním tematickém bloku nazvaném Veřejnoprávní média - média veřejné služby? vedle něj vystoupí také Jaromír Volek z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně a Jiří Přibáň z Cardiff University. Odpoledne (přibližně v čase od 13:30 do 16:30 hodin) se k tomuto tématu vyjádří ve svých příspěvcích Lubomír Zaorálek, zástupce Mediální komise v Parlamentu České republiky, Ladislav Jakl, tajemník prezidenta republiky, Vlastimil Ježek, člen Etického panelu ČT, Tomáš Trampota z Institutu komunikačních studií a žurnalistiky Univerzity Karlovy a publicista Karel Hvížďala. Pozdní odpoledne téhož dne (od 17:00) je věnováno druhému tematickému okruhu nazvanému Nová média ve veřejnoprávním prostoru. V rámci něj se o slovo přihlásí Jakub Macek z Fakulty sociálních studií MU v Brně a Milan Fridrich, výkonný ředitel nových médií ČT. Druhý den, 7. dubna, se v rámci tematického bloku Existence regionálních studií veřejnoprávní televize - ano, nebo ne? od 9:00 do 15:00 vystřídají nejdříve hlavní vystupující - Jan Keller z Fakulty sociálních studií Ostravské univerzity v Ostravě a Lenka Waschková-Císařová z Fakulty sociálních studií MU v Brně. Na jejich přednášky navážou Boris Bergant ze Circom Régional, Marta Gajdošíková ze Slovenské televize, Lucia Jelčová z Univerzity Komenského v Bratislavě, Lukáš Macek, ředitel evropského studijního programu Pařížského institutu politických věd v Dijonu, Ilja Racek, ředitel Televizního studia Ostrava, Monika Horsáková, editorka ostravské Redakce zpravodajství ČT a další. Konferenci po oba dny moderují Šárka Bednářová, šéfredaktorka Redakce zpravodajství TS Ostrava, Miroslav Karas, zahraniční zpravodaj ČT v Polsku.

a

Více na : www.ceskatelevize.cz/ostrava a na www.osu.cz Jolanda Pilařová, TS Ostrava


Novou tiskovou mluvčí Škody Transportation je Lubomíra Černá 5.4.2011

iHNed.cz

str. 00

Ekonomika.iHNed.cz + FinWeb.cz



Do plzeňské Škody Transportation nastupuje Lubomíra Černá (34). V roli tiskové mluvčí bude odpovídat za mediální obraz společnosti, externí a interní komunikaci. Před nástupem do Škody Transportation pracovala jako vedoucí tiskového oddělení a tisková mluvčí Pozemkového fondu ČR. Zkušenosti má i z mediálního prostředí. Lubomíra Černá začínala jako redaktorka a dramaturgyně v České televizi. Další zkušenosti získala na Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy, kde nejdříve zastávala post zástupkyně ředitelky a později ředitelky Odboru vnějších vztahů a komunikace. Poté pracovala jako tisková mluvčí IKEMu a pak následoval návrat do zpravodajství, konkrétně do televize Z1, kde působila jako vedoucí redakce diskuzních pořadů. Lubomíra Černá vystudovala obor politologie a mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Magisterský diplom získala na Fakultě multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně, kde studovala marketing a sociální komunikaci. Mezi její zájmy patří hlavně film a literatura.

URL| http://Ekonomika.iHNed.cz/c1-51468710-novou-tiskovou-mluvci-skody-transportation-je-lubomira-cerna

Kam po škole? Udělat si doktorát 5.4.2011

Lidové noviny

str. 28

Akademie

Na doktorské studium míří především absolventi magisterských a inženýrských programů, kteří se chtějí věnovat vědě nebo přednášet na vysokých školách. Oficiální délka doktorského programu je tři až čtyři roky, mnozí studenti ovšem přetahují. Studium si rozkládají a během něj většinou učí, bádají nebo mají praxi ve firmě. Úspěšní absolventi získají titul „doktor“ se zkratkou PhD. uváděnou za jménem. Nově zapsaní a absolventi doktorského studijního programu na veřejných a soukromých VŠ, údaje za rok 2010 Vysoká škola Fakulta Celkem* VEŘEJNÉ VYSOKÉ ŠKOLY Univerzita Karlova v Praze 1. lékařská fakulta 3. lékařská fakulta 2. lékařská fakulta Lékařská fakulta v Plzni Lékařská fakulta v Hradci Králové Farmaceutická fakulta v Hradci Králové Filozofická fakulta Právnická fakulta Fakulta sociálních věd Fakulta humanitních studií Katolická teologická fakulta Evangelická teologická fakulta Husitská teologická fakulta Přírodovědecká fakulta Matematicko-fyzikální fakulta Pedagogická fakulta Fakulta tělesné výchovy a sportu Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích Zdravotně sociální fakulta Filozofická fakulta Zemědělská fakulta Teologická fakulta Přírodovědecká fakulta Plné znění zpráv


Pedagogická fakulta Ekonomická fakulta Fakulta rybářství a ochrany vod Celoškolská pracoviště Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem Filozofická fakulta Fakulta výrobních technologií a managementu Pedagogická fakulta Přírodovědecká fakulta Fakulta životního prostředí Fakulta umění a designu Počet nově zapsaných Počet absolventů 6742 2189 1648 607 155 57 52 18 49 16 27 12 53 19 23 19 329 109 134 34 140 38 53 13 18 5 14 6 15 3 258 148 180 67 106 33 63 10 197 64 12 12 9 2 48 14 18 2 55 26 9 0 22 2 13 3 12 3 52 4 11 0 9 0 15 4 4 0 4 0 10 0 Vysoká škola Fakulta Masarykova univerzita Lékařská fakulta Filozofická fakulta Právnická fakulta Fakulta sociálních studií Přírodovědecká fakulta Fakulta informatiky Plné znění zpráv


Pedagogická fakulta Fakulta sportovních studií Ekonomicko-správní fakulta Univerzita Palackého v Olomouci Lékařská fakulta Fakulta zdravotnických věd Filozofická fakulta Právnická fakulta Cyrilometodějská teologická fakulta Přírodovědecká fakulta Pedagogická fakulta Fakulta tělesné kultury Veterinární a farmaceutická univerzita Brno Fakulta veterinárního lékařství Fakulta veterinární hygieny a ekologie Farmaceutická fakulta Ostravská univerzita v Ostravě Lékařská fakulta Fakulta sociálních studií Filozofická fakulta Přírodovědecká fakulta Pedagogická fakulta Univerzita Hradec Králové Pedagogická fakulta Fakulta informatiky a managementu Filozofická fakulta Slezská univerzita v Opavě Filozoficko-přírodovědecká fakulta v Opavě Obchodně podnikatelská fakulta v Karviné Celoškolská pracoviště Počet nově zapsaných Počet absolventů 813 260 146 66 152 52 69 9 81 24 218 77 45 4 38 12 27 5 42 11 459 136 106 45 4 0 117 27 29 0 12 6 94 25 78 24 24 9 78 27 26 11 33 12 20 4 125 25 10 0 21 2 34 12 Plné znění zpráv


39 21 44 16 12 17 63 23 36 4

10 1 9 3 4 2 16 9 5 2

Vysoká škola Fakulta České vysoké učení technické v Praze Fakulta stavební Fakulta strojní Fakulta elektrotechnická Fakulta informačních technologií Fakulta dopravní Fakulta jaderná a fyzikálně inženýrská Fakulta architektury Fakulta biomedicínského inženýrství Celoškolská pracoviště Vysoká škola chemicko-technologická v Praze Fakulta chemické technologie Fakulta technologie ochrany prostředí Fakulta potravinářské a biochemické technologie Fakulta chemicko-inženýrská Západočeská univerzita v Plzni Fakulta strojní Fakulta elektrotechnická Fakulta právnická Fakulta filozofická Fakulta pedagogická Fakulta ekonomická Fakulta aplikovaných věd Technická univerzita v Liberci Fakulta strojní Fakulta mechatroniky, informatiky a mezioborových studií Ekonomická fakulta Fakulta textilní Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická Univerzita Pardubice Fakulta filozofická Fakulta chemicko-technologická Fakulta ekonomicko-správní Dopravní fakulta Jana Pernera Fakulta zdravotnických studií Fakulta elektrotechiky a informatiky Vysoké učení technické v Brně Fakulta stavební Fakulta strojního inženýrství Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií Fakulta informačních technologií Fakulta chemická Fakulta architektury Plné znění zpráv


Fakulta výtvarných umění Fakulta podnikatelská Celoškolská pracoviště Vysoká škola báňská - Technická univerzita Ostrava Fakulta stavební Fakulta bezpečnostního inženýrství Fakulta strojní Počet nově zapsaných Počet absolventů 618 190 151 49 115 40 135 54 43 0 39 17 78 23 49 7 28 0 3 0 196 80 58 23 33 18 66 23 43 16 219 72 26 14 55 17 1 3 57 21 14 0 13 3 54 14 138 30 55 17 38 6 21 4 29 2 1 1 151 67 21 2 63 41 15 3 41 21 1 0 12 0 506 162 76 26 95 58 130 17 60 13 34 23 26 14 5 3 33 6 49 2 392 120 35 4 27 12 70 27 Plné znění zpráv


Vysoká škola Fakulta Fakulta elektrotechiky a informatiky Hornicko-geologická fakulta Fakulta metalurgie a materiálového inženýrství Ekonomická fakulta Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně Fakulta technologická Fakulta managementu a ekonomiky Fakulta multimediálních komunikací Fakulta aplikované informatiky Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta financí a účetnictví Fakulta mezinárodních vztahů Fakulta podnikohospodářská Fakulta informatiky a statistiky Národohospodářská fakulta Fakulta managementu (v Jindřichově Hradci) Česká zemědělská univerzita v Praze Provozně ekonomická fakulta Fakulta agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů Technická fakulta Fakulta lesnická a dřevařská Fakulta životního prostředí Celoškolská pracoviště Mendelova univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta Agronomická fakulta Lesnická a dřevařská fakulta Zahradnická fakulta (Lednice) Akademie múzických umění v Praze Hudební a taneční fakulta Divadelní fakulta Filmová a televizní fakulta Akademie výtvarných umění v Praze Vysoká škola umělecko-průmyslová v Praze Janáčkova akademie múzických umění v Brně Hudební fakulta Divadelní fakulta SOUkrOMé VySOké škOLy Vysoká škola finanční a správní, o.p.s. Metropolitní univerzita Praha, o.p.s. Univezita J. A. komenského Praha, s.r.o. Počet nově zapsaných Počet absolventů 90 16 57 29 80 23 37 9 121 38 42 16 53 18 5 0 21 4 299 83 49 14 Plné znění zpráv


70 38 77 51 15 366 74 79 46 63 70 42 252 59 108 55 30 50 27 13 10 11 14 24 10 14 13 17 11

18 22 22 5 2 100 29 36 14 7 4 10 65 15 30 14 6 19 12 5 2 3 0 4 3 1 0 0 8

Poznámky: * - Hodnota celkem není součtem jednotlivých VŠ, neboť studenti mohou do doktorského studijního programu nastoupit nebo jej absolvovat na vícero VŠ (stejně tak součet za jednotlivé fakulty nemusí souhlasit s celkovým počtem za vysokou školu). Nově zapsaní: Studenti, kteří během sledovaného období studovali alespoň jeden den a kteří na konci předchozího období nebyli ve stavu studentů (ale mohli být mezi přerušenými). Počítá se aktivní zahájení studia. Přerušení ode dne zápisu se do studia nepočítá, s výjimkou studijních oborů, které nejsou pro studium určující. U zahájení studijního oboru se vychází ze zahájení studijního programu. Studijní obor není pro studium určující. Zdroj: ÚIV, SIMS /hell Foto popis|

Daňová reforma: na co se připravit v letech 2012 a 2013 5.4.2011

Mladá fronta DNES

str. 04

Ekonomika - peníze

Politici navrhují změnu daně z příjmů, daňových slev, DPH. Čtěte, jak se úpravy (pokud budou schváleny) promítnou do vašich peněz. Rodina s dvěma dětmi 35 000 Kč Rodičům je 39 a 36 let, mají dvě děti ve věku 5 a 8 let. Mladší chodí do školky, starší je ve druhé třídě základní školy. Otec je zaměstnán jako řidič, matka je prodavačka. On vydělává 20 000 hrubého měsíčně, uplatňuje si slevu na děti. Ona má příjem 15 000 Plné znění zpráv


korun. Bydlí ve vlastním bytě v malém městě, splácejí hypotéku. Plánované omezení daňové podpory ze zaplacených úroků se jich nedotkne, protože mají hypotéku na 600 000 korun a výše splácených úroků nepřesahuje ročně hranici 150 000 korun. měsíční příjmy 2011 2012 2013 čistý příjem obou 29 989 30 489 30 674 čistý příjem on 17 684 18 084 18 154 čistý příjem ona 12 305 12 405 12 520 měsíčně platí potraviny 6 500 6 734 6 942 léky 800 829 854 knihy, noviny, časopisy 400 414 427 hromadná doprava 900 932 961 školní potřeby 320 320 314 jídelna, družina 600 622 640 internet, telefon 1 800 1 800 1 764 benzin 1 000 1 000 980 energie 3 000 3 000 2 940 voda 700 725 748 oblečení, obuv 1 500 1 500 1 470 splátka hypotéky 3 600 3 600 3 600 ostatní (dárky, hračky) 1 000 1 000 980 zbývá 7 869 8 013 8 054 Podnikatel 30 000 Kč 40letý muž se živí jako účetní. Není však zaměstnán, podniká a má živnostenský list. Bydlí v pronájmu, o náklady na bydlení se dělí s kamarádem, občas chodí do restaurace. Jeho průměrný měsíční příjem je 30 000 korun, náklady spojené s podnikáním má přibližně 6 000 korun. Je pro něj tedy výhodnější uplatňovat výdaje paušálně – v tomto případě si odečte 60 % příjmů (18 000 korun). Daně pak počítá jen z 12 000 korun měsíčně, po odečtení slevy mu vyjde daň nulová, u sociálního a zdravotního pojištění platí povinná minima, nyní 1 670 + 1 807 korun, po sjednocení 1 807 + 1 807 korun. měsíční příjmy 2011 2012 2013 čistý příjem 26 523 26 523 26 176 měsíčně platí potraviny 3 000 3 108 3 204 léky 300 311 320 knihy, noviny, časopisy 500 518 534 hromadná doprava 400 414 427 kancelářské potřeby 800 800 784 internet, telefon 1 500 1 500 1 470 benzin 5 000 5 000 4 900 bydlení, energie 4 000 4 000 3 920 teplo a voda 600 622 641 oblečení, obuv 3 000 3 000 2 940 alkohol 1 000 1 000 980 jídlo v restauraci 800 829 855 kultura, sport 1 400 1 450 1 495 ostatní (dárky, koníčky) 1 000 1 000 980 zbývá 3 223 2 971 2 726 Bezdětný zaměstnanec 25 000 Kč 30letý muž je zaměstnaný jako fakturant. Jeho měsíční hrubý příjem je 25 000 korun. Žije sám, v nájemním bytě, nemá děti, nevyužívá žádných daňových úlev (hypotéka, penzijní připojištění...). Do práce jezdí hromadnou dopravou, má však auto, kterým jezdí o víkendech na výlety a k rodičům. Je kuřák. měsíční příjmy

2011

2012

2013



čistý příjem 19 195 19 295 19 320 měsíčně platí potraviny 3 600 3 730 3 845 léky 500 518 534 knihy, noviny, časopisy 200 207 214 hromadná doprava 450 466 480 internet, telefon 1 200 1 200 1 176 benzin 600 600 588 bydlení, energie 6 000 6 000 5 880 teplo a voda 550 570 587 oblečení, obuv 1 400 1 400 1 372 alkohol 200 200 196 cigarety 1 050 1 095 1 073 jídlo v restauraci 800 829 855 kultura, sport 600 622 641 ostatní (dárky, koníčky...) 500 500 490 zbývá 1 545 1 358 1 389 Důchodkyně 10 000 Kč 68letá žena je v penzi. Měsíčně dostává od státu 10 000 korun. Žije sama v rodinném domku na vesnici, topí dřívím, má vlastní studnu. Nepřivydělává si. Věnuje se zahrádce, občas si pořizuje nové rostliny a semena, má psa. měsíční příjmy 2011 2012 2013 čistý příjem 10 000 10 000 10 200 měsíčně platí potraviny 2 100 2 176 2 243 léky 660 684 705 zdravotní pomůcky 580 601 619 krmení pro psa, rostliny 500 518 534 knihy, noviny, časopisy 50 52 53 hromadná doprava 100 104 107 energie 900 900 882 topení, odvoz odpadu 550 570 587 telefon 200 200 196 oblečení, obuv 300 300 294 ostatní (dárky...) 1 000 1 000 980 zbývá 3 060 2 895 2 800 Poznámka: Ve změnách cen se projeví navrhované zvýšení nižší sazby DPH a potom její sjednocení. Čistý příjem je vypočítaný podle navrhovaných daňových změn, včetně započtení vyšší slevy na dítě a zaměstnaneckého paušálu, neuvažovali jsme s inflací, růstem mezd ani se změnami cen energií a benzinu. Valorizace důchodů je počítaná přibližně 2 % od ledna 2013. (zuk) Chléb 2011 25,0 Kč 2012 25,9 Kč 2013 26,7 Kč Papriky 2011 79,0 Kč 2012 81,8 Kč 2013 84,4 Kč Káva 1 kg 2011 200,0 Kč 2012 207,2 Kč 2013 213,6 Kč



Čokoláda 100 g 2011 20,0 Kč 2012 20,7 Kč 2013 21,4 Kč Mléko 1 l 2011 15 Kč 2012 15,5 Kč 2013 16 Kč Léky 2011 250 Kč 2012 259 Kč 2013 267 Kč Boty 2011 650 Kč 2012 650 Kč 2013 637 Kč Sportovní triko 2011 1 300 Kč 2012 1 300 Kč 2013 1 274 Kč Podle ekonomické aktivity typ domácnosti 2012 2013 2014 po 2015 Zaměstnanci s nižším vzděláním -278 -501 -177 -201 Zaměstnanci s vyšším vzděláním -316 -577 -196 -201 Samostatně výdělečně činní -321 -580 -187 -214 Ekonomicky neaktivní -273 -359 +103 -71 Důchodci -132 -127 +171 -9 Nezaměstnaní -189 -320 -107 -150 Ostatní domácnosti -113 -230 -72 -94 Podle výše příjmu příjmová skupina 2012 2013 2014 po 2015 do 13 750 -181 -308 -132 -171 13 750 až 16 950 -180 -287 -49 -128 16 950 až 18 200 -199 -271 +14 -103 18 200 až 21 800 -230 -327 +8 -114 21 800 až 24 670 -183 -323 +14 -89 24 670 až 26 720 -254 -410 -60 -143 26 720 až 31 540 -281 -489 -117 -174 31 540 až 32 080 -282 -486 -111 -160 32 080 až 35 420 -289 -524 -119 -159 nad 35 420 -379 -672 -153 -196 Podle počtu dětí počet dětí 2012 2013 2014 po 2015 0 -201 -291 +25 -83 1 -278 -537 -182 -199 2 -367 -685 -284 -292 3 -367 -683 -291 -296 4 -331 -726 -263 -270 Poznámka: Údaje jsou v korunách za měsíc. V tabulkách je uvedena změna Plné znění zpráv


oproti současnému stavu. Tj. například bezdětná rodina si v roce 2014 polepší proti dnešku o 25 korun. Zdroj: Libor Dušek (CERGE) a Petr Janský (FSV UK) Foto popis|

Redaktor Respektu: Měl jsem se Škárkou čtvrtou schůzku. Věděl, že to otiskneme 5.4.2011

parlamentnilisty.cz str. 00 Olga Böhmová

Zprávy

Podle autora článku v časopisu Respekt Ondřeje Kundry vysvětlení místopředsedy Věcí veřejných Jaroslava Škárky o mystifikaci v případě mechanismu úplatků uvnitř strany nemá logiku. Proč? Jednoduše proto, že Škárka bezpečně věděl, že s jeho informacemi půjde časopis ven, s čímž prý souhlasil. Informaci se přitom Škárka dozvěděl osobně od Kundry a to těsně před svým odjezdem do Kazachstánu. Stalo se tak dokonce při čtvrté schůzce Respekt vs. Škárka. Vyšlo také najevo, že Škárka lhal své kolegyni Klasnové. Podle redaktora Respektu Ondřeje Kundry je v nové kauze Věcí veřejných velmi důležitá „důvěryhodnost" Škárkových slov. Dá se to jednoduše ukázat na příkladu místopředsedkyně VV Kateřiny Klasnové, které prý Škárka lhal. „On minulý týden řekl - a to přitom po opakovaných rozhovorech s námi - místopředsedkyni Věcí veřejných Kateřině Klasnové, že se s námi nesešel, že s námi prý na téma úplatků vůbec nemluvil. Klasnová nám to potvrdila v e-mailových odpovědích. Teď o nás pan Škárka tvrdí, že nás mystifikoval. Ty schůzky ale přitom připouští. Je tak patrné, že Škárka velmi účelově mění své výpovědi podle toho, jak je to pro něj nejvýhodnější," řekl redaktor Kundra v pondělním nočním rozhovoru pro Český rozhlas. Podle něj celé jednání Škárky nemá vůbec logiku. Příběh schůzek přitom redaktor popsal téměř stejně jako šéfredaktor stejného časopisu Erik Tabery. Se Škárkou se sešel těsně před jeho cestou do Kazachstánu „Na první schůzce, kterou jsme se Škárkou měli, začal o úplatcích mluvit pan Škárka sám. Tam k žádnému nahrávání nedocházelo. Čili on nás nemohl ani mystifikovat podle logiky, jak o mystifikaci mluví nyní," podotkl k tomu Kundra. Škárka navíc podle něj nijak nezdůraznil, že by šlo o informace mimo záznam a tedy je ani nemůže Respekt použít. To, že Škárka skutečně věděl, že Respekt s informací půjde takzvaně ven, pak popsal pro rozhlas Kundra následovně: „Já jsem s panem Škárkou hovořil i minulý týden po těch třech schůzkách, co jsme měli a vysvětlil jsem mu, že je ve veřejném zájmu s těmi informacemi vyjít na veřejnost a že to uděláme pod jeho jménem. Tehdy mne pan Škárka požádal ještě o jednu schůzku. Sešel jsem se s ním ve čtvrtek večer, těsně před jeho odletem na služební cestu do Kazachstánu. Na té čtvrteční schůze, poté, co již bezpečně věděl, že se s těmi informacemi chystáme vyjít na veřejnost, tak znovu popsal ten úplatkářský systém, jež jsme pak my popsali v Respektu," dodal k případu Kundra. Pro jistotu ještě jednou zdůraznil, že Respekt Škárkovi nikdy neslíbil, že informace od něj získané budou neveřejné. SLEDUJEME téma peníze za mlčení ve VV Čtěte také: Respekt lže. Peníze jsem nedostal. Vše jsem si vymyslel, tvrdí Škárka



Tabery to už řekl v pondělí: Nebyla to náhoda, zopakoval to Co se vlastně stalo? Poslanec Věcí veřejných Jaroslav Škárka údajně řekl, že dostává peníze za loajalitu ke straně Věci veřejné. Má prý totiž mlčet o podezřelém způsobu financování VV. Tvrdí to týdeník Respekt s tím, že má nahrávku rozhovoru. Peníze prý Škárkovi nosili poslanci blízcí ministrovi Vítu Bártovi; Michal Babák a Radim Vysloužil. Škárka ale teď tvrdí, že to byla z jeho strany záměrná mystifikace a k předání peněz nikdy nedošlo. S tím však vůbec nesouhlasí šéfredaktor Respektu Erik Tabery. „Rozhodně si za článkem stojíme. Proběhly tři schůzky, na kterých o tom pan poslanec Škárka mluvil. Na první mu to uteklo náhodou, podruhé, když se s ním kolegové sešli, tak to zopakoval. Poté jsme se dohodli, že je to tak závažná informace, že na třetí schůzce si to nahrajeme, a tak jsme taky učinili," vyjádřil se v Českém rozhlase Tabery. Více zde: Respekt: Za článkem si stojíme. Škárka o úplatcích mluvil na třech schůzkách Babák: Škárka se spojil s kmotry z ODS a chce tak stranu rozložit Tabery: Záznamy použijeme pro soud "My si ty záznamy necháme pro sebe, a použijeme je, až v případě soudu. Pan Škárka se chytil do trapné mystifikace, podobně jako nedávno ministr Kalousek," dodal pak k tomu Tabery v pondělí pro Českou televizi. Samotný šéf resortu dopravy a neoficiální lídr Věcí veřejných Vít Bárta nařčení Škárky odmítá. Stejně jako předseda Radek John, podle kterého se poslanec Škárka zbláznil. Politolog Josef Mlejnek z Fakulty sociálních věd předpokládá, že ve straně Věcí veřejných dochází k mocenskému boji o vedení: „To, že začínají napovrch vyplouvat tyto věci, patrně souvisí s tím, že za tím asi bude stát nějaký politický zájem pana Škarky nebo někoho jiného," konstatoval k případu pro rozhlas Mlejnek. Politolog navíc upozorňuje na to, že kauza může oslabit a rozložit celou vládní koalici. Čtěte také: Škárka: Bárta mi posílá cash. Neměl bych o tom mluvit To je ale pitomost, řekl John k případu Škárka

URL| http://www.parlamentnilisty.cz/article.aspx?rubrika=1387&clanek=193309

Jednotky OSN pomohly povstalcům dobýt Abidžan 5.4.2011 zpravy.rozhlas.cz str. 00 afrika Ondřej Bouda,Jan Piroch,Lenka Buriánková,Tomáš Pavlíček,Eva Presová Povstalcům na Pobřeží slonoviny se podařilo dobýt prezidentský palác v Abidžanu. Osud jeho dosavadního obyvatele Laurenta Gbagby zatím není znám. V hlavním městě se ale i nadále bojuje. Alassane Ouattara tvrdí, že vyčištění města od vládních jednotek už je jen otázkou několika hodin. A bývalý prezident podle něj už vyjednává o příměří. Nicméně vládní jednotky to všechno později popřely, prý stále kontrolují jak prezidentský palác tak další strategické objekty a o kapitulaci ani zdaleka neuvažují. Komu v té propagandistické přestřelce věřit to se prakticky nedá odhadnout. Třeba z Gbagbova tábora chodí často protichůdné informace. Jeden z generálů tvrdí, že vládní vojáci už nebojují. Přitom podle očitých svědků se ve městě stále střílí a bojuje se o Gbagbovu rezidenci i prezidentský palác.Do bojů se zapojily také mírové sbory OSN, které zaútočili na Gbagbovy vojenské základny i opevnění kolem prezidentského paláce. Podle vyjádření generálního tajemníka Pan Ki Muna šlo o Plné znění zpráv


akci v sebeobraně, protože základna OSN se během bojů o Abidžan ocitla několikrát pod palbou.Letecký útok byl ale načasovaný přesně na povstaleckou ofenzívu a bez podpory OSN by Ouattara tak rychlého vítězství pravděpodobně nedosáhl. Podle analytiků jde o nebezpečný precedens, kvůli kterému mohou mírové jednotky OSN ztratit legitimitu a podporu civilního obyvatelstva i v dalších misích.Francouzi zaútočili na prezidentský palác a ukrajinské vrtulníky ostřelovaly vojenské základny věrné prezidentu Gbagbovi. Bez letecké podpory by určitě povstalci nepostupovaly hlavním městem tak rychle. A za vojenské úspěchy tak vděčí právě mezinárodním jednotkám. To se ale podle expertů může OSN velmi vymstít.Když se ukáže, že mírové sbory se mohou přidat na něčí stranu, tak ztratí legitimitu i důvěru civilního obyvatelstva v dalších zemích. Francie se brání, že k zapojení do bojů mají mandát OSN, který se vztahuje na ochranu civilistů. Podle Ruska je ale v takovýchto situacích velmi důležitá neutralita a nestranost mezinárodních sil. A intervence se nelíbí ani Africké unii.„Pobřeží slonoviny je rozděleno národnostně i nábožensky. Nahoře jsou muslimové, dole jsou křesťané. Obou skupin je zhruba stejně. Gbagbo má základnu na jihu v Abidžanu, který je faktickým hlavním městě země, protože Yamoussoukro, které je oficiální metropolí, zřídil jako hlavní město první prezident nezávislého Pobřeží slonoviny, pro kterého to bylo rodiště. Fakticky se to ale nerespektuje,“ říká zahraničně-politický komentátor Českého rozhlasu Milan Slezák a pokračuje:„Mnozí lidé na jihu se obávají, že když převládne severní vliv, stanou se z nich druhořadí občané. Určitě je děsí také zprávy o tom, že masakrů, z nichž byli dříve viněni pouze vojáci věrní Gbagbovi, se dopouštějí i severní vojáci. I to je důvod, proč Gbagbu ještě všichni příznivci neopustili.“Gbagbovi se podle posledních informací připisuje asi stovka civilních obětí. Jenže Ouattarovi muži vydrancovali několik dobytých měst a pracovníci OSN tvrdí, že už objevili jeden masový hrob, ve kterém je asi 800 obětí jejich řádění. Takových hrobů může být mnohem víc, i když Ouattara odmítá vinu za tyto oběti. Bez civilních obětí pravděpodobně nezůstaly ani útoky OSN v hustě osídleném Abidžanu. „Zprávy o dobytí prezidentského paláce jsou zatím nepotvrzené. Není také jasné, zda v paláci prezident Gbagbo je. Jeho mluvčí se dnes nechal slyšet, že se Gbagbo nevzdává, je sice útoky překvapen, ale pořád počítá s tím, že dojde k dialogu, protože poražen se necítí. Je ale jasné, že ztrácí pozice,“ vysvětluje Kateřina Werkmanová, afrikanistka z katedry mezinárodních vztahů FSV UK a dodává:„Alassane Ouattara prohlásil, že chce Gbagba chytit a pohnat před soud. Možná ale vzhledem k vývoji dojde k dohodě a Gbagba využije azyl nějaké jiné země. V této souvislosti se nejvíce zmiňuje Angola.“„Podle mého soudu Gbagbo prohraje a Alassane Ouattara se stane prezidentem. Nevylučuji ale, že nebude čelit partyzánské válce,“ myslí si Slezák.Pobřeží slonoviny: V Abidžanu se vše připravuje k evakuaci Francouzů Začala rozhodující bitva o hlavní město Pobřeží slonoviny Do Pobřeží slonoviny míří další francouzští vojáci V Pobřeží slonoviny se schyluje k rozhodující bitvě o hlavní město Francie se obává o bezpečí svých občanů v Pobřeží slonoviny


Podle Respektu Škárkovo tvrzení o mystifikaci nemá logiku 4.4.2011 zpravy.rozhlas.cz str. 00 politika Veronika Sedláčková,Lenka Rafaelová Mystifikátorů v české politice přibývá. Po ministru financí Miroslavu Kalouskovi tvrdí poslanec a místopředseda Věcí veřejných Jaroslav Škárka, že novináře záměrně navedl na falešnou stopu. Reportérům z Respektu nejdříve prozradil, že dostává každý měsíc peníze od lidí blízkých ministrovi dopravy Vítu Bártovi. Platí mu údajně za mlčení o financování strany. Samotný šéf resortu dopravy a neoficiální lídr Věcí veřejných nařčení odmítá. Stejně jako předseda Radek John, podle kterého se poslanec Škárka zbláznil. On sám teď tvrdí, že si vymýšlel, protože ho novináři navzdory domluvě nahrávali.Podle autora článku v časopisu Respekt, Ondřeje Kundry, ale Škárkovo vysvětlení o mystifikaci nemá logiku: „Na první schůzce, kterou jsme se Škárkou měli začal o úplatcích mluvit sám, tam k žádnému nahrávání nedocházelo. Čili on nás nemohl mystifikovat podle logiky, jak o mystifikaci mluví nyní.“Škárka navíc podle novináře nijak nezdůraznil, že by šlo o informace mimo záznam. Místopředseda Věcí veřejných navíc podle Respektu mění výpovědi podle toho, jak mu to přijde nejvýhodnější.Politolog z Fakulty sociálních věd, Josef Mlejnek, předpokládá, že ve straně Věcí veřejných dochází k mocenskému boji o vedení: „To, že začínají napovrch vyplouvat tyto věci, patrně souvisí s tím, že za tím asi bude stát nějaký politický zájem pana Škarky nebo někoho jiného.“Politolog navíc upozorňuje na to, že kauza může oslabit a rozložit celou Plné znění zpráv


vládní koalici.Premiér chce vysvětlení v kauze výroků místopředsedy VV Škárky Poslanec Škárka prý řekl, že dostává peníze za loajalitu k VV


V čele Kazachstánu zůstává Nursultan Nazarbajev 4.4.2011 zpravy.rozhlas.cz str. 00 asieaustralie Roman Chlupatý,Jan Piroch,Martina Hanáčková Kazašský prezident Nursultan Nazarbajev zůstává i po dvou desítkách let v čele země nadále u moci. Potvrdily to včerejší volby, v nichž podle předběžných výsledků získal přes 95 procent hlasů. Opozice označila lidový plebiscit za zmanipulovaný. Přesto se čeká, že situace v zemi, na jejímž území se nachází jedny z největších zásob ropy, plynu a uranu na světě, zůstane stabilní. „Nursultan Nazarbajev je bývalý komunistický kádr, který prokázal velikou pružnost v okamžiku, kdy se společnost oficiálně zbavila komunismu. Ostatně jako většina jeho středoasijských kolegů. Nazarbajev se stal novým, ‚demokratickým‘ vládcem. Kazachstán má to štěstí, že se jedná o rozlehlou, relativně málo obydlenou zemi s obrovským nerostným potenciálem,“ říká Michael Romancov z pražské Metropolitní univerzity.Podle něj se většině Kazachů daří objektivně ekonomicky lépe než v dobách Sovětského svazu.„Nazarbajev a jeho věrní si velmi rychle osvojili moderní techniky manipulace s veřejným míněním,“ pokračuje Romancov.Ten se nedomnívá, že by Nazarbajev vyhlásil volby kvůli obavám, aby se do jeho země nerozšířila vlna nepokojů z arabského světa: „Obyvatelům řady arabských zemí se začalo žít lépe podstatně dříve, než je tomu v postsovětském prostoru. I ta nespokojenost se stávající situací proto v arabských zemích trvala podstatně déle, než je tomu v Kazachstánu. Kažašská opozice existuje, ale je institucionálně velice slabá a podle mého názoru je potenciál, že by se tam rychle přenesly nepokoje, jakých jsme svědky v arabském světě, v tuto chvíli zanedbatelný.“Kdo bude nástupcem?„V krátkodobém horizontu je pro Západ současná politická stabilita v Kazachstánu výhodná, protože je to oblast, odkud přichází celá řada surovin, hlavně energetických. Nicméně jsme i v arabském světě viděli, že stabilita je dočasná, pokud nedojde k nějakým zásadním reformám společnosti,“ uvádí Romancov a dodává:„Navzdory tomu, že Nazarbajev okomentoval volby tak, že mu společnost dala vítězstvím mandát k tomu, aby pokračoval v reformách, domnívám se, že jde spíše o slovní obrat než o realitu. Nazarbajev tedy pravděpodobně bude pokračovat ve své stávající politice a to směrem do budoucnosti nevěstí nic dobrého.“„Slovo reforma je takovým módním termínem, který se ve středoasijských zemích používá, ale Nazarbajev Kazachstán nereformuje. Spíše hledá svého politického nástupce. Nazarbajev zemi řídí již od začátku 90. let. Kdyby chtěl nějaké reformy provádět, mohl to dělat dřív a ne až po dvaceti letech,“ říká odborník na postsovětské země Emil Sulejmanov z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.„Nazarbajev letos oslaví 71. narozeniny. Uvažovalo se, že by se jeho nástupkyní mohla stát jeho nejstarší dcera. Pak se ale vztahy prezidenta s jejím manželem zhoršily. Problém je v tom, že Nazarbajev nemá syna. Má tři dcery. Konkrétního nástupce si nezvolil a asi potřebuje ještě toto volební období, aby si nějakého vybral,“ podotýká Sulejmanov.V Kazachstánu volí prezidenta, favoritem je NazarbajevObyvatelé Kazachstánu rozhodnou o prodloužení mandátu prezidentaV Kazachstánu se rozhodne o referendu prodlužujícím moc prezidentaRusko, Bělorusko a Kazachstán budou pokračovat v jednání o celní uniiRusko, Bělorusko a Kazachstán se neshodly na podmínkách celní unieSummit OBSE v kazašské Astaně se nečekaně prodloužil


Korupce zvyšuje riziko podnikání a odrazuje investory 26.4.2011

Finanční management str. 44 Aleš Pachmann


Trendy - řízení rizik


Státní rozpočet se nachází v neblahém stavu mimo jiné právě v důsledku systémové korupce. to si pravděpodobně začali uvědomovat i politici. V současné době jsme totiž svědky vytváření nejen daňových a důchodových reforem, ale i vládních protikorupčních strategií. Skupina doktorandů z Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd Karlovy univerzity zjistila, že ministerstva v ČR za uplynulé čtyři roky utratila na investice a nákupy více než čtvrt bilionu korun. Jen necelou polovinu z této částky jde, ale dohledat v systému veřejných zakázek. Podle vyjádření ekonoma Pavla Kohouta pro Českou tiskovou kancelář by aplikace vhodného mechanismu v oblasti veřejných zakázek mohla srazit náklady o dvě až 17 procent (podle různých odhadů). Jedno procento přitom znamená šest miliard korun. Bez nadsázky se lze domnívat, že Česká republika jen v důsledku korupce či předražování v oblasti veřejných zakázek přichází ročně o 90 až 120 miliard korun. Korupce i na úrovni místních samospráv, instituce v Čr na úrovni Senegalu O další peníze může Česká republika přicházet na úrovni místních samospráv. Robert Klitgaard z Ameriky, světově uznávaný znalec korupční problematiky, na nedávném setkání se zastupiteli Městské části Prahy 5 uvedl, že na úrovni místních samospráv bují korupce dokonce ještě více než na úrovni vedení státu. Při přednášce v Parlamentu ČR řekl, že česká ekonomika má z pohledu konkurenceschopnosti všechny výhody evropských ekonomik jako je Norsko, ale v mnoha parametrech, které vypovídají o kvalitě fungování institucí, má Česká republika nevýhody Senegalu. Přecenění významu inovací pro Čr O další finance může Česká republika přicházet v důsledku toho, že investoři a zahraniční podnikatelé nebudou do tuzemska přicházet a to mimo jiné i v důsledku korupce, byrokracie nebo nevhodných vládních politik. Otázky může například vzbuzovat upuštění od politiky investičních pobídek ve prospěch podpor tzv. inovací. Nezájem tradičních investorů o Českou republiku může mít v budoucnu negativní důsledky, např. na tvorbu pracovních míst. Myšlenka, že by se v budoucnu v ČR ujala jakási know – how střediska může být chimérou. Dosud fungují v ČR (a zřejmě i budou fungovat) taková střediska spíše jako zkušebny bez šance být tahouny české ekonomiky. Je málo reálné, aby v netransparentním prostředí vytvářeli zahraniční investoři skutečná know – how centra. Pro tuto domněnku hovoří i fakt, že skutečné příjmy vyplývající z inovací pro českou ekonomiku v současnosti nejsou a je velkou otázkou proč by se to mělo změnit (velice pravděpodobně k tomu nedojde). Myšlenka, kterou donedávna (a možná za ni stále stojí) silně razila agentura CzechTrade, že hlavní jsou inovace a nikoli trh, je pravděpodobně chybná. Každý reálně uvažující investor si nejprve je jistý odbytem produktu, než by prohýřil peníze v nejistých projektech. Velmi dobře fungují v ČR určité podniky dodávající nošovické fabrice společnosti Hyundai. Takové podniky se rozhodly o umístění svých investic do ČR až po rozhodnutí společnosti Hyundai v ČR investovat. Povzbuzujícím není ani příklad inovací z české provenience v oblasti tzv. nanovláken. Jedná se o zajímavou inovaci, ale úspěch českých vlastníků zatím není zřejmě stoprocentní a postupem času konkurenti již mohou po světě vznikat (a podle všeho vznikají). Investiční pobídky jako skutečným motorem investic nadnárodních podniků do Čr Lze shrnout staré a osvědčené pravdy, že každý obchodník chce mít na prvním místě zajištěn trh a nízké výrobní náklady. Právě s nízkými výrobními náklady investorů souvisely investiční pobídky, od kterých se upouští. Co se týká ceny pracovní síly lze konstatovat, že ČR v tomto směru není pro investory zemí zaslíbenou tak jako např. Rusko či asijské země. Z tohoto důvodu se ještě zvyšuje význam investičních pobídek, jako je např. pronájem pozemku pro investory zdarma apod. Pro investory jsou klíčoví zejména inženýři: stavební, výpočtáři, technologové,…Na tuzemském trhu (nejenom na tuzemském trhu) je silný nedostatek této pracovní síly. To však není z důvodu často proklamovaného systému školství neb přese všechno vysoké školy chrlí významný objem takových absolventů. Tito pro trh velmi využitelní absolventi však často nenalézají v ČR uplatnění dle svých představ neb výrobců finálních produktů v ČR např. ve strojírenství již mnoho není (dost je zejména „montoven“). Často tito absolventi buď skončí v zahraničí nebo pracují v ČR pro zahraniční podniky, ale v jiném oboru. Např. pro ně fungují jako obchodní zástupci (kteří rozumí i technickým aspektům určitých výrobků, které prodávají). Jedná se o vysoce adaptabilní absolventy. Plné znění zpráv


Je však zřejmě nesmysl, aby se systém školství nebo vládní politiky snažily vychovávat inženýry (se zaměřením na výuku jazyků, soft skills a manažerských schopností), kteří by poté prodávali po světě inovace vyrobené v Česku. Studium technických oborů lze však samozřejmě doporučit v rámci budoucího uplatnění zejména mladých spoluobčanů. Ve stavebních oborech však lze očekávat možné problémy s uplatněním. Stav infrastruktury v ČR není sice vždy ideální, ale nelze říci, že by byl tím hlavním co by investory mělo odradit (byť v určitých konkrétních případech se tak stát mohlo). Korupce v Čr a její vliv na zahraniční investice Přes veškeré snahy mezinárodní nevládní organizace Transparency International (TI), celosvětově bojující s korupcí, zřejmě ještě podnikatelé prioritně nesledují hodnoty indexu vnímání korupce, který tato organizace každoročně vydává, a neřídí se jím při svých úvahách zda vstoupit na trh té které země. Nedostatkem indexu mimo jiné je, že má význam převážně a jen pro srovnání jednotlivých států v mezinárodním měřítku. Nic však nevypovídá o tom, jaká korupce v dané zemi převažuje, zda je to korupce velká, tzv. politická nebo malá, tzv. administrativní apod. Větší praktický význam pro podnikatele (i politiky, akademiky apod.) mají například report Světové banky s názvem „Doing Business 2011“ a „Global Competitiveness Report 2010–2011“ Světového ekonomického fóra. Právě výsledky druhého reportu výše komentoval Robert Klitgaard (problém ČR zejména v kvalitě veřejných institucí, místních samospráv a v oblasti veřejných zakázek). Připojení k elektrické síti trvá v Čr dlouho Nelichotivé jsou i výsledky zmíněného reportu Světové banky, kde se Česká republika celkově umístila na 63. místě ze 183 zemí. Avšak v rámci hodnocení zahájení podnikání (Starting a business) je Česká republika až na 130 místě. V oblasti daní (Paying taxes) na 128 místě s enormními 557 hodinami, které musí podnikatel daňové problematice věnovat ročně. V rámci ochrany zájmů investorů je ČR (Protecting investors) na 93. místě. Dále připojení k elektrické síti trvá v ČR v průměru 279 dní, těsně za Pákistánem s 266 dni a před Ruskem s 302 dni. Takovéto závěry poukazují na problém zbytnělé a nekvalitní byrokracie a problematiku připojení k elektrické síti – související výsledek by mohl indikovat určité problémy v rámci místních samospráv a např. ČEZu. Je zvláštní, že současní „bojovníci“ s korupcí v ČR na tento problém ani tak moc nepoukazují přitom podle J. Graf Lambsdorffa („otce“ výše zmíněného indexu Transparency International) investory odrazuje zejména drobná, tzv. administrativní korupce a nikoli velká, tzv. politická korupce. Investorům ne nutně vadí např. korupce ve veřejných zakázkách, v soudnictví nebo při prosazování legislativních změn v parlamentu. Lambsdorff na základě analýz vyslovil hypotézu, že právě korupce při připojování k elektrické síti odrazuje investory nejvíce (vedle korupce při žádostech o bankovní úvěr). V Thajsku připojení k elektrické síti stačí průměrně 40 dní a Světová Banka ve své zprávě výslovně uvádí Českou republiku v tomto směru jako „odstrašující případ“ (str. 9 zmíněného reportu). Lze více než doporučit se na tyto aspekty zaměřit jak v rámci akademické obce, tak i např. v rámci vládních protikorupčních strategií. Často není prezentováno v médiích ani samotnými podnikateli (skutečných investorů – nadnárodních společností v reálu až zase tolik není a podnikatelé, kteří neinvestují s těmito problémy do styku nepřijdou). „Fakta — Ověření výše uvedených hypotéz“ O empirické ověření výše uvedených hypotéz se autor pokusil zejména ve spolupráci s Nordic Chamber of Commerce (vyplněno 90 dotazníků zejména TOP manažery zahraničních podniků – členů obchodních komor v ČR. Průzkum byl uskutečněn v průběhu měsíce února 2011 a byl nazván „Korupční prostředí v České republice“ a byl proveden v jazyce anglickém. Jedná se o velmi detailní dotazník o 31 otázkách). * Graf Korupční prostředí v České republice Zdroj: autor Překážky v podnikání Zdroj: autor Foto popis|



O autorovi| Aleš Pachmann, Autor je doktorandem na Policejní akademii ČR

Znovu hrdý Všehrd 14.4.2011

PRÁVO & BYZNYS str. 50 Publicistika - spolky Adam Vojtěch a Vít Straňák

Šestého května uplyne již 143 let od založení Spolku českých právníků Všehrd. Je nejstarším českým právnickým spolkem a jedním z nejstarších českých spolků vůbec. V následujících řádcích se budete moci seznámit jak s jeho bohatou historií, tak i se současným děním ve spolku a s nově vznikajícím klubem absolventů „alumni“. V pražském hostinci „U Fáfů“ se již nějaký čas před založením spolku neformálně setkávala studentská společnost z Právnické fakulty Karlo-Ferdinandovy univerzity, vedená pozdějším prvním starostou Všehrdu JUC. Alfredem Hrdličkou; zpočátku se bavila zpěvem a vášnivými diskusemi o právu v mateřském jazyce. I přes počáteční nezdar se nakonec podařilo získat svolení C. K. místodržitelství a Spolek českých právníků Všehrd mohl být na podkladě nového zákona o spolčování z roku 1867 oficiálně založen. Stalo se tak na ustavující valné hromadě dne 6. května 1868 v sedm hodin večer opět v oblíbeném hostinci „U Fáfů“. Počet členů Všehrdu rychle rostl a již v prvním roce existence dosáhl 151 studentů. Významnou zásluhu na tom měla vydavatelská činnost, jež započala vydáním nejslavnějšího díla Viktorina Kornela ze Všehrd „O práviech, o súdiech i o dskách země české knihy devatery“. Později přibyly učební texty a publikační činnost dosáhla takových rozměrů, že spolek získal v rámci právnické literatury prakticky monopol a z původně hospodské sešlosti se na počátku 20. století stala jedna z nejdůležitějších organizací v tehdejší společnosti, s počtem několika tisíc členů. V roce 1919 začíná navíc vycházet pod hlavičkou Všehrdu odborný časopis, který vydává spolek dodnes. V období první republiky se Všehrd stává centrem studentských snah o zdokonalování republiky jako státu demokratického a prosperujícího. Jde tedy nejen o organizaci studentskou, ale i politickou, což dokazuje fakt, že při volbách funkcionářů spolku byly proti sobě pravidelně postaveny dvě kandidátky – pravicová a levicová, někdy doplněny i o třetí komunistickou. Není bez zajímavosti, že například při volbě starosty pro správní rok 1933/34 kandidoval na straně levice Josef Urválek, pozdější prokurátor z politických procesů v 50. letech, který byl však tehdy drtivě poražen JUDr. Jindřichem Smolkem, současným čestným členem. Ze Spolku českých právníků Všehrd však vzešlo mnoho dalších význačných osobností české společnosti, jako byl ministr financí Alois Rašín, vrchní ředitel Živnostenské banky Jaroslav Preiss či přední právník a politik Albín Bráf. Spolek se těšil významné přízni svého čestného člena JUDr. Karla Kramáře, prvního předsedy vlády Československé republiky, nebo dcery prezidenta republiky dr. Alice Masarykové, která pravidelně zvala zástupce spolku na mírová velikonoční shromáždění na Pražském hradě. V této době byla mimo jiné založena i tradice reprezentačních právnických plesů v Obecním domě, velkolepých podzimních rautů v Lucerně nebo oblíbených maškarních karnevalů. Úctyhodný byl i sociální rozměr spolku, který díky svým dobrým finančním možnostem podporoval sociálně slabé studenty nebo přispíval na léčbu studentů ohrožených tuberkulózou. Veškerou činnost však ochromily události roku 1948, kdy byl spolek tzv. akčním výborem rozpuštěn. Novodobá historie Spolku českých právníků Všehrd se začíná psát v roce 1990, kdy byl znovuzaložen a otevřeně se přihlásil ke kontinuitě s předválečným Všehrdem. Prvním starostou byl zvolen Igor Volný. Spolek obnovil svou publikační činnost včetně časopisu Všehrd, začal opět pořádat každoroční reprezentační právnický ples na Žofíně či odborné přednášky a získal tak znovu významné postavení na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. I dnes se Všehrd hrdě hlásí ke své tradici, zároveň se však snaží být spolkem moderním, který nabízí studentům nejen možnosti, jak zlepšit své znalosti a profesní kvality, ale i aktivity, které jim co nejvíce zpříjemní jejich studentský život. Spolek tak pořádá odborné přednášky a konference s osobnostmi z řad advokacie, justice či politiky: pozvání v minulosti přijali např. čestný člen spolku a prezident republiky Václav Klaus, další čestný člen a bývalý ombudsman Otakar Motejl i jeho nástupce Pavel Varvařovský, předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský, premiér Petr Nečas, ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil nebo emeritní předseda České advokátní komory Karel Čermák, jemuž spolek udělil nedávno taktéž čestné členství. Pro budoucí právníky organizuje Všehrd kurzy a semináře (oblíbené kurzy rétoriky, seminář etikety s Ladislavem Špačkem). Zároveň, stejně jako v době předválečné, nezapomíná ani na sportovní turnaje a studentské večírky. Plné znění zpráv


Spolek taktéž zřizuje Randovu nadaci, nesoucí jméno po významné osobnosti českého práva rytíři Antonínu Randovi. Nadace má za cíl podporovat sociálně znevýhodněné studenty a talentovaným studentům poskytuje stipendium pro studium na Univerzitě v Curychu. Uděluje také prestižní Randovu cenu za nejlepší diplomovou práci. Zcela aktuální snahou Spolku českých právníků Všehrd je založit tzv. alumni komunitu, tedy klub bývalých členů tohoto nejstaršího právnického spolku u nás a obnovit tak vazby s lidmi, kteří v minulosti věnovali svůj čas a energii tomu, aby naplňovali ideály platné již více než 140 let. *** Adam Vojtěch Devátý starosta Spolku českých právníků Všehrd od roku 1990. Po maturitě na Biskupském gymnáziu J. N. Neumanna v Českých Budějovicích nastoupil v roce 2006 na Právnickou fakultu UK v Praze a zároveň na Fakultu sociálních věd UK v Praze, kde v roce 2009 úspěšně ukončil bakalářské studium oboru mediální a komunikační studia. Absolvoval několik odborných stáží, např. v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR, na Městském soudu v Praze nebo na velvyslanectví České republiky v Dublinu. V Irsku studoval v akademickém roce 2009/2010 na University College Dublin School of Law. Kromě práva se aktivně věnuje hudbě jako zpěvák, klavírista a skladatel. Je členem OSA a Intergram. Čtyři otázky pro starostu * Proč jste se rozhodl pro studium na Právnické fakultě UK? Studium práv pro mě bylo vždy atraktivní, možná i proto, že můj tatínek je advokát. Je však pravda, že jeden čas jsem vážně zvažoval, zda nedat přednost hudbě. Myslel jsem na konzervatoř, ale dnes jsem rád, že jsem se rozhodl jinak a hudba je pro mě skvělým koníčkem. A proč Praha? Vždycky jsem chtěl studovat na Univerzitě Karlově, mám rád tradice. * Jak jste se dostal do Spolku českých právníků Všehrd? V roce 2006, když jsem byl v oktávě na gymnáziu, mě oslovili zástupci Všehrdu, jestli bych nechtěl zazpívat na jejich plese. Přestože jsem v té době o spolku nevěděl vůbec nic, nadšeně jsem souhlasil. Ples se odehrál v hotelu hned vedle budovy Právnické fakulty. Když jsme se pak na ni v noci dívali z terasy hotelu, řekl jsem, že jestli se dostanu na práva, půjdu do Všehrdu. Stalo se a já se tak stal členem hned od prvního dne svého studia. * V minulém roce jste studoval University College Dublin v Irsku. Jak byste porovnal úroveň tamní školy a té pražské? Myslím, že z hlediska odborné úrovně jsou obě školy zcela srovnatelné. Liší se však v charakteru univerzitního života a v přístupu ke studentům, který je na UCD osobnější. Studenti se pak cítí být členy určité komunity, což je dáno i tím, že téměř každý je členem nějakého spolku, kterých jsou na univerzitě desítky. Univerzita se také aktivně snaží pomáhat absolventům s pracovním uplatněním. Ti se pak ochotně stávají členy alumni a vracejí univerzitě její péči, třebaže platí v průběhu studia velmi vysoké školné. Věřím, že podobný model bude v budoucnu fungovat i na Univerzitě Karlově. * Je to důvod, proč nyní vytváříte klub alumni v rámci Spolku českých právníků Všehrd? Přesně tak. Podobné komunity fungují s úspěchem na většině západních univerzit. U nás zatím tato tradice chybí, což je velká škoda. Jsem přesvědčený o tom, že je třeba udržovat vazby s bývalými členy spolku, respektive s absolventy fakulty, neboť to může být velmi přínosné nejen pro ně samotné, ale i pro současné členy spolku a v konečném důsledku rovněž pro Právnickou fakultu. Náš projekt se v současné době teprve rozjíždí, proto prosím všechny, kdo mají zájem se zapojit, aby se nám ozvali na e-mail [email protected]. Foto popis| Snímek z 90. let zachycuje významné příznivce Všehrdu, mj. dnes čestné členy in memoriam Pavla Tigrida a Otakara Motejla Foto popis| Mezi dlouholeté věrné příznivce Spolku českých právníků Všehrd patří také režisér Jiří Menzel Foto autor| Foto: archiv Všehrdu Plné znění zpráv


Larisa koučuje: Jak (pro)dávat více 22.4.2011

e15.cz

str. 00

Speciál

Nenacházíte nic nového v nabídce seminářů, workshopů a přednášek na téma obchodních dovedností? Zkuste začít s trochu jiným přístupem než doposud. Profesionální koučka a lektorka obchodních dovedností se zkušenostmi z byznysu, neziskového sektoru i státní sféry Larisa Francírková tvrdí, že to jde. Již při pozdravu vyzařuje tato – s ohledem na množství zkušeností překvapivě – mladá dáma nakažlivou vitalitu a laskavé charisma. Přitažlivě – stejně jako ona – lehce tajuplně působí i její motto: Pomáhám lidem objevit to, co nikdy neztratili. Můžete to vysvětlit? Každý z nás má k dispozici všechny potřebné zdroje pro realizaci svých osobních i pracovních cílů. Koučink je metoda, která tyto zdroje pomáhá aktivovat. Umožňuje plné využití vlastního potenciálu. Všichni známe situace, kdy chceme něco udělat či změnit; dlouho to odkládáme – „připravujeme se“ –, ale nakonec to neuděláme. A právě koučink v nás aktivuje potřebnou energii, abychom dokázali to, pro co se rozhodneme. „Dokázat to, pro co se rozhodneme“ je – řekl bych – docela užitečná schopnost. Jak tedy koučink funguje? Koučink je založený na otázkách. Kouč klientovi neradí. Tím, že pokládá určitým způsobem formulované a řazené otázky, přivádí koučovaného k hlubšímu uvědomění vlastních postojů, přístupů a souvislostí. Díky tomu se dokážete na některé věci podívat z nového úhlu pohledu, uvědomíte si své možnosti a případná vlastní omezení či bloky, které vám brání ve vaší cestě. A právě toto uvědomění je prvním a klíčovým krokem k vašemu cíli. Proč není lepší, aby kouč rovnou poradil? Proč? Protože nikdo vás nezná tak dobře, jako se znáte vy sami. Nikdo jiný než vy nemá přístup do vašeho vědomí. Rady jsou informace, které přicházejí v racionální rovině. Ale k tomu, abychom podali ten nejlepší výkon a byli při něm navíc šťastní, je zapotřebí aktivovat hlubší úrovně vědomí, než je ta racionální. Doslova každá buňka našeho těla musí aktivovat svou energii a tehdy máme největší možnost plně realizovat svůj potenciál. Když jsme v souladu s našimi nejhlubšími hodnotami a přesvědčeními, jsme schopni podat ten nejlepší výkon, ba co víc, inspirovat i ostatní. V tom spočívá i umění vedení lidí, tzv. leadership. Skutečný leader nemusí svůj tým složitě motivovat, je sám o sobě inspirací a lidé, kteří se s ním setkají, jsou rádi v jeho přítomnosti a touží po spolupráci s ním. Chtějí se spolupodílet na cílech, které vytyčil, neboť vnímají nejen jeho hodnoty, ale i jeho vlastní integritu s nimi. Co to je být šťastný? Opravdové štěstí pramení podle Martina Seligmana (dřívějšího prezidenta Americké asociace psychologů) z rozpoznání a rozvoje našich silných stránek a jejich každodenního uplatnění v práci, partnerském životě, volnočasových aktivitách a při výchově dětí. Vzhledem ke skutečnosti, že většina z nás tráví nejvíce času prožitého v bdělém stavu v práci, došel Seligman ve svých výzkumech o prožívání lidského štěstí k závěru, že nejšťastnější lidé jsou ti, kteří v životě tráví svůj čas prací, která je pro ně posláním. Taková práce je již sama o sobě potěšením, a to bez ohledu na výhody, které přináší. Prožitek štěstí je ještě umocněn v případě, že své silné stránky využijeme ve prospěch něčeho většího, než jsme my, a čím větší to něco je, tím smysluplnější je i náš život. Na první pohled se může zdát, že by tedy všichni měli působit v nějaké charitativní organizaci, ale není to tak. Každá práce může být přínosná pro ostatní. A právě díky koučinku máte možnost si uvědomit, že ať už jste obchodníkem, vrátným či generálním ředitelem, můžete ve vaší práci realizovat i vyšší smysl, než by se mohlo zdát. A právě skrze toto uvědomění se člověk stává šťastnějším a následně i efektivnějším a výkonnějším ve své práci, což má přirozeně i vliv na jeho příjem. Plné znění zpráv


Jak to jde dohromady se zavedenými principy jako např. „management by objectives“? Ze své vlastní obchodní činnosti vím, že nejlépe funguje, když se v rámci obchodního procesu zaměřuji na klienta. Už samotný prodejní proces pokládám za službu v pravém slova smyslu, kdy klientovi umožňuji zažívat kvalitu služeb, které nabízíme – už v prodejní fázi. Má pozornost je zaměřena na proces – setkání či komunikaci s klientem, nikoli na výsledek. Vždyť nikdy nemůžeme vědět, jak obchodní případ dopadne a jaké externí faktory jeho výsledek ovlivní. Když půjdu do extrému, nemůžeme vědět ani to, zda se konce obchodního případu dožijeme. Důležité ale vždycky je, že každým obchodním případem, každým dnem prožíváme významnou část života, kterou už nemůžeme vrátit. Ke svému štěstí potřebuji, aby život byl kvalitní a smysluplně prožitý už dnes, bez připoutanosti k výsledku či úspěchu. Použila jste výraz služba v pravém slova smyslu. Co tím myslíte? Slovo služba dnes bývá nahrazováno slovem „servis“, což zakrývá skutečný význam slova služba. Službu chápu ve smyslu „sloužení“, „uspokojování potřeby někoho z mého vlastního rozhodnutí“. Na jedné straně se dnes za služby platí a jsou považovány za nejvyspělejší segment ekonomiky. Na druhé straně je „sloužení“ vnímáno pejorativně a spojováno s nesvobodou a ponížením. Já službu vnímám jako projev nejhlubší lidské potřeby seberealizace a naplnění lidské sounáležitosti. Služba druhým je lidskou přirozeností, bohužel ji často hledáme výhradně v neziskovém sektoru či v charitě, ale svět byznysu je také ideálním prostředím k realizaci služby a rozvoji našich ctností stejně jako charita. Díky službě mohu být s klientem v interakci, učit se, podněcovat svou kreativitu a prohlubovat své sebepoznání. Prostě jedno velké dobrodružství. Samozřejmě, že na pozadí této interakce jsou peníze, ale průběh procesu je v rovině toho nejhlubšího lidství. Štěstí a radost ze služby znamená přítomnost v dané chvíli na daném místě, absolutní pozornost, prožívání naplno. Je tento přístup aplikovatelný v mnohdy cynické realitě, v prostředí velkých zakázek? Najde se místo pro vámi zmiňované ctnosti i v takovém prostředí? Odpovím takto: v pojišťovací makléřské společnosti Renomia mám na starosti obchod s významnými zákazníky. Od té doby, co jsem si tento přístup začala objevovat a osvojovat, jsou mé obchodní výsledky dvojnásobné. Můžete si říct, že to je štěstí, ale já jsem přesvědčena, že je to právě vědomým přístupem ke klientům, při kterém kladu důraz na službu a nikoli na výsledek. Vím, že to zní provokativně a narušuje to mnohá zavedená přesvědčení. Děje se to však ke spokojenosti nejen mé, ale i vedení společnosti, pro kterou pracuji. A jestli je prostor pro ctnosti v dnešní obchodní realitě? Jak by ne? Možná se na ně trochu pozapomnělo, ale je pro ně prostor ve všech oblastech lidského života. Říká se, že umírající lidé nikdy nepočítají, kolik toho prodali, ale kolik lásky lidem kolem sebe dali. To nejpodstatnější se tedy koupit ani prodat nedá, nicméně lásku ve smyslu starořecké agape dávat a kultivovat v obchodě a službách určitě můžeme. Stejně tak i další ctnosti, po kterých naše společnost tak žízní. Jaké to jsou? Výše zmiňovaný Martin Seligman se svými spolupracovníky zkoumal ctnosti schvalované a doporučované všemi náboženskými i filozofickými systémy napříč historií. K jejich překvapení téměř každý z těchto myšlenkových proudů rozprostřených přes tři tisíciletí a celou zeměkouli schvaloval šest ctností: moudrost, spravedlnost, lásku, odvahu, střídmost a duchovnost. Tyto hodnoty jsou trvalé a neodmyslitelně patří k životu. Jsou velmi jemné a často bývají opomíjené, avšak pouze skrze ně a soulad s nimi vede, podle Seligmana, cesta k ryzí spokojenosti a štěstí. A tyto hodnoty nejsou spojeny s výsledkem. Jsou spojeny s procesem. Se životem. Může si člověk užívat proces, aniž by se dostavily výsledky? Jak jsem řekla, nikdy nevíme, jak obchod dopadne. Na každý obchodní případ působí mnoho vlivů, které nemůžeme mít pod kontrolou. A já říkám, že když si budu užívat už i ten proces, mám mnohem větší šanci dosáhnout v životě štěstí, než když budu čekat na výsledek. Možná se nakonec nestanu úspěšným obchodníkem, ale zaručeně touto cestou budu mít větší šanci být šťastným člověkem. Nicméně jak jsem již uvedla výše, je dokázané, že šťastní lidé dosahují lepších výsledků než ti nešťastní, kteří se nechávají spoutat strachem z neúspěchu. Co na tento přístup říká svět obchodu? Kurzy obchodních dovedností, které vedu koučovacím způsobem, mi potvrzují, že v lidech tato energie a touha je. Každý z nás se určitě někdy ocitl v situaci, kdy stál před volbou, zda šlápnout na své morální kvality či hodnoty v zájmu výsledku či úspěchu. Aneb jak řekl Fred Kofman v knize Vědomý business, která byla nedávno vydána i u nás: nemůžeme být šťastní, zrazujeme-li to, čeho si ceníme nejvíce. Jen shodou mezi našimi Plné znění zpráv


hodnotami a naším jednáním dosáhneme úspěchu přesahujícího úspěch. A já k tomu dodávám, jen tehdy totiž zůstaneme ve vnitřní integritě, která nám dává největší sílu k našim výkonům dlouhodobě a přinese nám vnitřní klid a spokojenost. Baví vás víc obchod, nebo koučování? Užívám si obojí. Jakmile jsem se dostala do hlubšího kontaktu se sebou a svými hodnotami, přestal pro mě obchod být činností, která mě stresuje a vyvíjí na mě tlak. Začal být zábavou a radostí, kterou si užívám a zažívám při něm nejhlubší pocit seberealizace. Totéž zažívám při koučinku nebo při výuce. Příjemným „vedlejším efektem“ je, že za dva dny, které věnuji obchodu dnes, dosahuji větších výsledků, než když jsem ve stresu pracovala celý týden. zvětšit Nikdy nevíme, jak obchod dopadne, říká Francírková Autor: Jiří Černý, Zdroj: Strategie zavřít Larisa Francírková Larisa Francírková vystudovala obor politologie a mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních věd UK. Po několikaletém působení ve státní sféře a v neziskovém sektoru pracovala ve společnosti Nokia jako Business Development Manager. Nyní ve společnosti Renomia působí v týmu, který je zodpovědný za obchod s významnými zákazníky. Současně pracuje jako koučka a lektorka obchodních dovedností.

URL| http://strategie.e15.cz/special/larisa-koucuje-jak-pro-davat-vice

Francie nám může být dobrým příkladem 16.4.2011

Havlíčkobrodský deník, Jihlavský deník, Pelhřimovský deník, Třebíčský deník, Žďárský deník str. 07 Publicistika MICHAL VÍTŮ

Rozhovor se známým rozhlasovým i televizním novinářem, pelhřimovským rodákem Janem Šmídem nejenom o životě v Paříži: Pelhřimov - Jan Šmíd je už od pohledu klidný člověk. Pokud tento pelhřimovský rodák zrovna nedrží v ruce reportérský rozhlasový mikrofon, případně nestojí před televizní kamerou, hovoří spíše potichu, nevzrušeně. Na hlase spolehlivě přidá pokaždé, pokud se řeč stočí na jeho rodné město či na Francii, již si doslova zamiloval. Jeho beseda o Paříži hned dvakrát za sebou beznadějně vyprodala pelhřimovské kino. Mimo jiné o romantickém životě ve městě nad řekou Seinou jsme si povídali s tímto známým žurnalistou i my. * Z jakých pohnutek jste se do besedování pustil? Seriál besed vznikl ze dvou důvodů. Chtěl jsem nabídnout lidem něco více než prosté povídání při příležitosti autogramiády v knihkupectví, kam se vejde omezený počet lidí. Z dopisů a e-mailů jsem cítil zvyšující se zájem o Francii. Lidé mi posílají vzkazy, že je tato země baví, že tam rádi jezdí, hledají si místa, o kterých píšu. Tahle zpětná vazba mě těší. Navíc se asi před půl druhým rokem objevila dívka jménem Kamila. Dlouho mi volala, psala, snažila se mě přesvědčit, abych to s těmito většími besedami zkusil. * Jak vidno, nakonec jste se přesvědčit nechal. Co konkrétně vám navrhovala? Jako vzor jí posloužil cestovatel Leoš Šimánek, který připravuje podobný pořad. Přesvědčovala mě tak dlouho, až nakonec zorganizovala jakési úvodní kolečko besed, které právě uzavírám. Plné znění zpráv


* Máte z něho dobrý dojem? Myslím, že to dopadlo docela dobře. Není špatné jednou do roka objet nějakých deset měst. * Z čeho se váš program skládá? Rozdělili jsme to na dvě části. Narozdíl od předchozích let se zaměřuji stále více na televizní zpravodajství, s Karlem Brynychem točíme řadu příspěvků pro Objektiv. Napadlo mě ukázat návštěvníkům besed naprosto nové reportáže, které ještě nemohli vidět v televizi. Některé z příspěvků jsou dokonce ještě nehotové, diváci se jejich prostřednictvím dozvědí i o tom, jak takový pořad vzniká. * Takže vlastně pouštíte jakousi předpremiéru Objektivu. Vnímáte ohlasy na vaše čerstvá díla? Předně tomájednu velkou výhodu. Pokud to pustíte na velké plátno, je to úplně o něčem jiném než v televizi. Kromě Paříže navíc často ukazujeme obrázky z Provence, která je vizuálně nedostižná. Projevilo se to třeba zrovna v Pelhřimově. Mimochodem,mámetady jedno z vůbec nejlepších kin, kde jsem přednášel. Ve druhé části besedy pak promítám na plátno asi šedesát fotek z Paříže. Inspirovaloměk tomu to, že jsem tam potkal spoustu mladých lidí s omačkaným, viditelně používaným průvodcem v ruce. Řekl jsem si, že by bylo hezké jim nějak ten pobyt zpříjemnit, usnadnit. * Co všechno jste v Paříži nafotil? Prostřednictvím fotek se mohou dozvědět, kde lze potkat Jeana-Paula Belmonda, kde žila slavná herečka Annie Girardotová. Dávám jim tip na dobré restaurace, které mají michelinskou hvězdu, ale třeba i na cenově velice přijatelná bistra s tradiční francouzskou kuchyní. Zkrátka, ukazuji lidem úplně jinou Paříž. * V Pelhřimově jste vystoupil hned dvakrát. A pokaždé bylo kino beznadějně vyprodané. Samozřejmě, že mě to potěšilo. Když jsem se dozvěděl, jak velký zájem tady napoprvé byl, okamžitě jsme se domluvili s vedoucím kina Zdeňkem Ziemanem, že to zopakujeme. Pelhřimov bude součástí deseti vybraných měst pokaždé. Přece jenom je to moje rodné město, jakási jáma lvová. K tomuto místu budu mít vždycky zvláštní vztah. Uvažuji o tom, že až sem příště přijedu s besedou o kraji Champagne, mohl bych přivézt třeba padesát lahví pravého šampaňského, aby si mohl každý to víno ochutnat. * Pokud se zastavíme u vašeho rodiště, překvapilo vás tu něco? Právě tuhle nedávno mě pobavila inženýrka Šimonová, která mě učila na ekonomce účetnictví, což byl pro mě naprosto pekelný předmět. Zeptala se mě, jestli si ještě pamatuji číslo účtu neinvestiční dodavatelé. Já jsem to tedy nevěděl ani jako školák. A takhle tady potkávám spoustu lidí. Pokud to čas dovolí, stále se sem vracím. Mám tady rodiče, hraji fotbal za FK Maraton. * Ono se o tom příliš neví, vy ale máte více než vřelý vztah i k nedalekému Křemešníku. Je to tak. Můj děda, František Šmíd, tam vytvořil křížovou cestu. Dokonce je u prvního zastavení u studánky podepsaný. Křemešník je vůbec kouzelné poutní místo. Můj táta vetkl určitou podobu pro změnu samotnému městu. Dlouhá léta pracoval na odboru výstavby, podílel se na územní koncepci města. Naše rodina tady prostě zapustila hluboké kořeny. Jednu věc navíc může Pelhřimovu závidět i Paříž. * Kterou? Je tady nádherně čistý, silný vzduch. Táta sice nadává, že je tu celý rok zima a větrno, ten vzduch se však s pařížským smogemnedá srovnat. Jsem ale rád i za jiné věci. Třeba, že se v Pelhřimově lze dobře občerstvit a najíst. Pokaždé se zastavímNaKolíbce, umí tam připravit výbornou kávu. Navíc se tam nekouří, což je příjemné. Rovněž restauratéři již pochopili, že nejchutnější jídlo lze uvařit jedině z čerstvých surovin. * Jak často se vůbec za rok zpátky domů stihnete podívat?



Daří se mi sem zajet tak jednou za dva měsíce. Rád bych to stíhal alespoň takto i nadále. Když to převedu na fotbal, za půl sezony stihnu nějakých šest zápasů. Mocmě to baví. Je to parta lidí, se kterými jsem vyrůstal, s mnohými jsme chodili do školy. Rád bych hrál, dokud mi to zdraví a síly dovolí. * Pokud přikročíme k vašemu povolání, na první pohled se zdá, že vše zůstalo při starém. Údajně to ale není tak docela pravda? Je to tak, že zpravodajem Českého rozhlasu v Paříži jsem byl od roku 2006. Ta funkce se běžně propůjčuje na čtyři roky, vlonimě tam vystřídal Jan Pokorný. Myjsme ale chtěli s rodinou v Paříži zůstat, začal jsem tedy více spolupracovat s Českou televizí. Také jsem dokončil knížku Z Paříže, vyrazil jsem do dalších regionů. Honza Pokorný, s nímž jsme mimochodem nejenom kolegové, ale zároveň dobří přátelé, po roce zjistil, že život v Paříži bez rodiny je pro něho příliš těžký. Sámtedy požádal o návrat do Čech, kde se znovu ujal moderátorství Dobrého rána. * Paříž tím pádem opět „zbyla“ na vás? Jak se to vezme. Poté, co odtamtud Honza odešel, rozhlas tento post z úsporných důvodů zrušil. Zejména kvůli neuvěřitelně vysokému nájemnému se jednalo o nejdražší zpravodajský post. Dohodli jsme se nicméně na pravidelné spolupráci. Místo stálého zpravodaje jsem pravidelným spolupracovníkem. A nezúčastněný posluchač v podstatě nepozná rozdíl. * Nechystáte tak trochu přestup od mikrofonu před kameru? Je pravda, že pro televizi toho v poslední době točím stále více. Kromě zmíněných příspěvků do Objektivu spolupracuji se zpravodajským kanálem ČT24, navrhl jsem několik projektů, které podstupují nezbytný schvalovací proces. Nemohuvyloučit, že se opět pustím do nějakého dokumentu, možná obnovíme Postřehy odjinud. * Na nudu v Paříži to tedy nevypadá. Co dělá váš román, který jste si předsevzal napsat již před pár roky? Nápad napsat beletrii na pozadí Pařížemámskutečně už několik let. Zatím se to nepodařilo, chybí mi potřebný klid. Zpravodajství sebere hodně času. * Čím to, že vaše příspěvky překypují pohodou? Každý novinářmásvůj styl. Já vyznávám pozitivní přístup. Ukazuji věci, které mámrád, které se mi líbí. Neřeším rozpory. Řada mých přátel to vidí naprosto opačně. Třeba Honza Šibík, ten by se v Paříži nudil. Vyhledává místa, kde to vře, kde je to možná i trochu nebezpečné, a přináší odtamtud úžasná svědectví. Zejména u nás v Česku se rozmáhá skupina investigativních novinářů, kteří hledají různé nešvary. Měosobně politika, a obzvláště pak ta česká, vůbec nezajímá. Přestože republikou zrovna hýbe velká aféra, já první tři strany v novinách jen otočím. * Tak to musíte být ve Francii potažmo v Paříži spokojený. Ta zeměnámmůže být příkladem v mnohaohledech. Život tam plyne o poznání klidněji a přitom veseleji než u nás. Ajá nevidím důvod, proč bychom nemohli všechny ty hezké věci přejímat. Proto se na ně snažím neustále poukazovat. Gastronomie, víno, způsob života, tohle všechno činí Francii impozantní. Podobně to ale mají třeba i v Toskánsku, kterémě láká taktéž. * Skoro to vypadá, jako byste se chtěli v Paříži usadit. Je tomu tak? Paříž je pouze dočasný domov, natrvalo tam bydlet nebudeme. Je otázkou, jak dlouho budeme schopni utáhnout tamní vysoké nájemné. Určitě se jednou vrátíme do Čech. Možná s malou zastávkou v Provence. Lákámě pronajmout si tam dům. Cenově to není nijak nepřekonatelné, tedy alespoň v porovnání s Paříží. Žít ale budeme v Čechách. * A už máte jasno v tom, čemu se poté budete věnovat?



Uvidím. Až se reportérsky vyblázním, třeba přijde doba, kdy měosloví nějaká manažerská pozice, v níž bych zúročil nasbírané zkušenosti. Pochybuji o tom, že to bude Český rozhlas. V takovém případě bych musel začít spolupracovat s politiky, snažit se o jejich podporu. To bymě nebavilo, nepovažuji to za důstojné. * Mimo jiné jste autorem dvou životopisných knížek o Jaromíru Jágrovi. Nepomýšlíte na tu třetí? Nevylučuji to. S Jaromírem jsme ve spojení. Ta možnost završit trilogii a tím pádem„ukončit“ jeho kariéru tady je. Jak ale znám Jaromíra, knížka ještě pár let počká. Nedovedu si představit, že by skončil jen tak, sám o sobě. Pokud mu bude sloužit zdraví, klidně může hrát nejméně další tři roky. Je to hravý člověk, který by se bez hokeje zbláznil. Zastavit jej může leda zranění. Atomu rozhodně nikdo z nás nepřeje. *** životopis Jana Šmída - narozen 4. ledna 1965 v Pelhřimově, absolvent fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, stáž v USA a v BBC ve Velké Británii - zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu - Radiožurnálu v USA (1991 -1998), ve Francii (2003 a 2006 - 2010) - nyní stálý pařížský spolupracovník Českého rozhlasu a České televize - autor řady knih, prvotinou byl titul Tenkrát v Americe (1998). Následovaly dva díly životopisu Jaromíra Jágra, posléze celá řada cestopisných knih o francouzských regionech včetně Paříže - houževnatý sportovec, dlouholetý divizní fotbalista, nyní hráč Maratonu Pelhřimov (II. třída), zapálený tenista - internetové stránky: www.jansmid.cz Třetí knížku o závěru kariéry hokejisty Jágra nevylučuji. Jsme ve spojení. Ale jak tak znám Jaromíra, tohle psaní ještě nejméně hezkých pár let počká. Každý novinář má svůj styl. Já vyznávám pozitivní přístup. Ukazuji věci, kterémámrád, které se mi líbí. Neřeším rozpory. Politikaření mě vůbec nezajímá. Foto popis| TENISOVÍ HONZOVÉ. Dva dnes již bývalí stálí zpravodajové Českého rozhlasu v Paříži Jan Šmíd a Jan Pokorný se znají nejenom jako novináři a přátelé. Potkali se tam rovněž na tenisovém kurtu. Foto popis| GURMÁN. Jan Šmíd si francouzský způsob života zamiloval. Dobré jídlo i pití, posezení v příjemné restauraci, takových možností skýtá metropole nad Seinou nepočítaně. Jak ale jedním dechem dodává, na lepší časy se blýská i v jeho rodném Pelhřimově. Foto autor| Foto: archiv Jana Šmída Foto popis| METROPOLE PAMÁTEK. Málokterý výletník si nechá v Paříži uniknout návštěvu baziliky SacréCoeur. Méně známých a přitom také bezesporu okouzlujících míst se najde v tomto městě celá řada. Region| Vysočina Publikováno| Havlíčkobrodský deník; Publicistika; 07 Publikováno| Jihlavský deník; Publicistika; 07 Publikováno| Třebíčský deník; Publicistika; 07 Publikováno| Žďárský deník; Publicistika; 07 Publikováno| Pelhřimovský deník; Publicistika; 07 ID| c5c35030-54ae-4846-8418-cd46a46fc4e5

Eurozóně už dochází chuť platit dluhy za jiné 22.4.2011

Hospodářské noviny str. 09 Julie Hrstková

Rozhovor

Michal Mejstřík, profesor ekonomie, člen NERV ROZHOVOR nikdo neumí spočítat, co všechno by muselo Řecko dělat, aby mohlo splatit dluhy, říká profesor ekonomie a člen NERV Michal Mejstřík. Je to země, která má obrovské půjčky, malé úspory a není schopná konkurovat Plné znění zpráv


ostatním. Banky se už zhruba rok připravují na to, co by se stalo, kdyby... Napříč celou Evropou teď finanční sektor podstupuje stress testy, které by mohly na tuto otázku odpovědět. Současně se zřejmě v zákulisí jedná, kolik vlastně Řecko nakonec opravdu zaplatí. Zatím však jeho dluhopisy zůstávají na trzích a lákají spekulanty na vysoké úroky. * HN: Evropští ekonomové podle průzkumu z tohoto týdne tipují, že Řecko zbankrotuje. Co si o tom myslíte vy? Na to, že má Řecko, ale i Portugalsko, Irsko a zřejmě také Itálie obrovský problém, upozorňují všichni ekonomové už rok a tři čtvrtě. A nejde jen o rozpočtové schodky. Tyto země nejen že nešetřily, ale - a to je hlavně případ Řecka - zvyšovaly platy s pomocí rostoucího dluhu, přitom ale produktivita práce zůstala nízká. To ale není jediný problém. Podívejte se na ostatní ukazatele: nízké úspory, obrovské půjčky, vzdělání a inovace velmi chabé. Tak můžeme jít krok za krokem. Od první chvíle bylo jasné, že Řecko v žádném případě není schopné splácet svůj obrovský dluh, který nashromáždilo. Nikdo neumí spočítat plán, který by ukázal, jak dluhy splatit. Řecko šetří, ekonomika se nerozvíjí, pro turisty přestává být země zajímavá, protože se obávají problémů spojených s místními nepokoji. * HN: Proč se ale situace stala neúnosnou až teď? Okruh zemí v problémech narůstá, čímž klesá počet potenciálních zachránců. Z tohoto důvodu si evropské země nastavily mantinely: pod tlakem německé kancléřky Angely Merkelové prosadily takzvaný pakt konkurenceschopnosti (nyní známý pod názvem Pakt euro plus - pozn. red.). Jde fakticky o nastavení podmínek, které by země měly splňovat před tím, než se bude uvažovat o pomoci. A když se na tyto podmínky podíváte, pak je naprosto zřetelné, že je Řecko nesplňuje. Investoři dlouho vnímali eurozónu jako solidární homogenní celek, který je svým členům schopen a ochoten dostatečně pomoci. Ukazuje se však, že roste nedůvěra i uvnitř samotné eurozóny, protože každá solidarita má své meze. A nejde jen o dosud velmi kolegiální Finy, kteří ovšem teď dali ve volbách jasně najevo, že je neúnosné, aby při velikosti své země platili ještě dluhy Řecka nebo Portugalska. Na Řecko jsou banky připravené HN: Má Řecko vůbec na výběr? Nebo je bankrot nevyhnutelný? Jsou dvě varianty. Buď ta země bude schopná dostát svým závazkům a bude s pomocí nových úvěrů splácet ty staré. Jenže to je jen vytloukání klínu klínem, které bude fungovat do doby, než se najdou noví a noví věřitelé. Tím, že země eurozóny odsouvají pomoc, redukuje se počet možností získat půjčku. Což nakonec znamená jediné -nevyhnutelnou restrukturalizaci. * HN: Je jasné, kolik by stál bankrot Řecka? Půjčka má dlužníka a věřitele, kteří se musí dohodnout nejen na tom, jak se sníží úroková sazba, ale také jakou část půjčených peněz doopravdy zaplatí. Všechna tato jednání však probíhají utajeně. Pro všechny strany je stále v zájmu důvěryhodnosti nezbytné tvrdit, že je všechno v pořádku a nic se nekoná. Celá akce může doopravdy fungovat jenom tehdy, když bude skutečně překvapivá. A tak vysoké úrokové sazby dluhopisů Řecka zatím stále lákají spekulanty, kteří počítají s tím, že na nich vydělají. Přesto se už ale na některých trzích prodávají řecká aktiva s diskontem. * HN: Jak by konkrétně bankrot probíhal? Věřitelé se budou snažit snížit dluh jen na takovou výši, která je udržitelná a splatitelná. Nemá cenu slevit víc, než je nezbytně nutné. Je jasné, že to věřitele poškodí, problém ale bude mít i Řecko, které není schopné přežít bez dalších půjček. Bude muset i nadále plnit všechny podmínky, které mu věřitelé stanoví. Věřitelské banky teprve po detailním prověření stávajícího stavu a po těžkém vyjednávání dojdou k udržitelné hranici. To ale neznamená, že se dluh smaže. Stále bude velký a tlak na úspory a na propouštění zůstane silný. Banky svůj požadavek na splacení dluhu nezmírní. Jen nastaví novou úroveň, kterou budou považovat za udržitelnou. * HN: Pád Řecka se však často přirovnává k situaci, kdy padla americká banka Lehman Brothers, která odstartovala dominový efekt krize. Jak moc tento scénář hrozí Evropě? Jsme svědky toho, že v Evropě probíhají stress testy bank, které by oproti těm loňským měly být podstatně přísnější. Počítají už s tím, co se stane, když má banka v portfoliu řecké, portugalské, španělské, irské a další potenciálně špatné dluhopisy. Podmínky testů sice nejsou veřejné, ale předpokládejme, že se pracuje s variantou, že by Řecko v případě bankrotu splatilo jen polovinu svých dluhů. A protože se o možnosti



bankrotu, tedy o restrukturalizaci řeckého dluhu mluví už minimálně rok a půl, banky se na něj určitě postupně připravují. Jsem přesvědčen, že evropské banky s tím, že přijdou o část peněz z řeckých dluhopisů, počítají. * HN: Takže jsou na případný pád Řecka připravené a jejich kolaps je vyloučený? Nevíme, v jaké míře existují opravné položky a v jaké míře je vůbec Řecko ochotno a schopno své obrovské dluhy splácet. Protože jedna věc je, že vláda přijme protikrizová opatření, která sníží kupní sílu Řeků. Ale jak známo, Řekové jsou velmi výbušný národ, takže bude záležet na tom, nakolik se vládní sliby budou plnit. Údaje o tom, kolik bank má vytvořenou rezervu pro případ krachu, jsou neveřejné. Známé je jen to, že vícero velkých bank drží opravdu hodně řeckých dluhopisů. Současně mnoho řeckých dluhopisů převzala Evropská centrální banka, která by je splácela přímo na úkor daňových poplatníků v eurozóně. Takže pád Řecka by se neprojevil jen v komerčních bankách, ale také na situaci Evropské centrální banky. Fronta na odpouštění dluhů * HN: Když odpustíme Řecku dluhy, budou chtít odpustit i ostatní. To už se přece musí projevit? Jistě, v takovém případě to budou očekávat všichni. Situace každé země je ale odlišná. Řecko i Portugalsko jsou dlouhodobě nekonkurenceschopné. Irsko exportuje, je schopné konkurovat, ale teď mu hrozí, že přijde o nízké daně. To by mohlo jeho konkurenceschopnost podrazit. Všechny tři tyto země by ale byly v případě bankrotu pro bankovní sektor ještě stravitelné. Pád Španělska by byl už šokem. Proto, když se přizná barva v případě Řecka, zvýší se nedůvěra bank vůči všem ostatním státům v problémech. Ochota půjčovat utrpí, potíže narostou. * HN: Co by se stalo, pokud by Řecko domino efekt spustilo? Banky jsou založené na důvěře a všechny tyto propočty jsou a budou z povahy věci tajné. Když řeknete, že Řecko padne, vznikne obrovská nedůvěra a všichni budou chtít přesunout vklady do zahraničí. První náraz může být velmi tvrdý. Jenže Řecko patří k zemím, které část své historie prožily ve finančním úpadku, a tak je na to zvyklé. Pro Evropskou komisi proto bude naprosto zásadní, jak dopadne boj o Španělsko. Zda se ukáže, že je jiné a konkurenceschopné. * HN: Kde si pak mohou země půjčovat, když finanční trhy ztratí důvěru? Zatím je ale stále kde si půjčovat - když to odmítnou banky, je tady možnost půjčky od eurozóny, pak od Mezinárodního měnového fondu, byť už za mnohem tvrdších podmínek. Musíme si ale uvědomit, že jsou tady i země, které mají přebytek peněz. Například Čína má devizové rezervy tři bilióny dolarů a potřebuje je někam umístit. Zatím oficiálně jednala se Španělskem. Z dohody ale nakonec sešlo, zřejmě kvůli tvrdým podmínkám. Je vidět, že nejde už jen o čistě evropský problém, zapojují se i mezinárodní hráči. Jediné, co je jasné, je, že Evropa nebude zdrojem ekonomického růstu. * HN: Jaký to bude mít dopad na Českou republiku. Zpomalení ekonomiky a problémy bankovního sektoru nás musí negativně zasáhnout. Naše země stále těží ze strategické polohy uvnitř Evropy. Pro nás je rozhodující přítomnost velkých trhů, které si uchovaly dynamiku, což je naštěstí Německo. A to, že hodně vyvážíme právě tam a posléze přes Německo do třetích zemí, které nejsou akutně zasažené krizí, je velkou výhodou. Všechny evropské země se nakonec budou obracet mimo kontinent. Je naprosto jasné, že když vyvážíme přes Německo do Číny, znamená to, že máme nižší marže. Je to ale pořád lepší, než mít ekonomiku orientovanou na vývoz do Řecka, Španělska, Portugalska a dalších zemí. HN: Ptát se na euro je asi v tuto chvíli výsměchem. Přesto, lze odhadnout, zda vůbec vstupovat do eurozóny, případně, jak dlouho čekat? V tuto chvíli neexistují pro Českou republiku ani politické důvody, které mělo pro svůj vstup do eurozóny například Estonsko. A ekonomické důvody pro jednotnou měnu v tuto chvíli opravdu nepřevažují. Eurozóna je v tuto chvíli tak rozviklaná, že většina lidí souhlasí s tím, že je jednodušší počkat, až se situace uklidní. Jak dlouho to ale bude trvat, to by už bylo věštění z křišťálové koule. *** Věřitelé se budou snažit snížit dluh jen na takovou výši, která je udržitelná a splatitelná. To je sice poškodí, problém ale bude mít i Řecko, které není schopné přežít bez dalších půjček. Plné znění zpráv


Foto popis| > * 6. 6. 1952. Vystudoval ekonometrii na VŠE a svá studia završil na London School of Economics (1990-91). Od roku 1997 je profesorem ekonomie Univerzity Karlovy, kde přednáší kurzy bankovnictví a financí. Tamtéž v letech 19932010 jako ředitel vybudoval prestižní české univerzitní pracoviště - Institut ekonomických studií FSV UK. Publikoval přes 150 odborných publikací, které jsou zejména v zahraničí hojně citovány. V posledních 18 letech opakovaně působil jako externí konzultant mezinárodních organizací. Od listopadu 2009 je předsedou dozorčí rady ČSA a členem Národní ekonomické rady vlády. Foto autor| foto: HN - Jan schejbal O autorovi| Julie Hrstková, [email protected]

Studenti ON THE ROAD 7.4.2011

Instinkt str. 40 Jana Šafaříková

Styl

Tisíce studentů českých vysokých škol právě teď nejsou doma. Chodí na přednášky a dělají zápočty na univerzitách všech kontinentů. České univerzity díky rozsáhlé síti partnerských smluv se svými protějšky od Andorry po Venezuelu nabízejí široké spektrum možností, jak v rámci studia vycestovat do ciziny. Nabízíme vám pohled do světa studentských cest. Zahraniční studijní programy se liší svou délkou a zaměřením od několikatýdenních jazykových kurzů až po studium se vším všudy v délce jednoho nebo dvou semestrů. Studijní pobyt na zahraniční univerzitě znamená příležitost seznámit se s tématy, která se na domovských katedrách probírají jinak, málo nebo vůbec, poznat nové učitele a jiný přístup k výuce a v neposlední řadě i zkusit si půl roku žít v jiném prostředí než v tom, které považujeme za samozřejmé a důvěrně známé. Byl to právě jeden z typů takové spolupráce, který mi jako studentce antropologie se zaměřením na kulturu Austrálie umožnil vycestovat na dvě místa, která s mým studiem velmi úzce souvisela: nejdřív na University of Queensland v australském Brisbane, subtropickém městě kousek od Tichého oceánu. A o tři roky později se mým druhým domovem stala jedna z amerických univerzit, které obecně bývají považovány za domov kulturní antropologie, a znovu jsem se ocitla v subtropech, tentokrát v Miami na slunné Floridě. Přípravy na studijní pobyt začínají s přibližně půlročním předstihem. Výjezdy do mimoevropských zemí se nejčastěji uskutečňují v rámci takzvaných meziuniverzitních dohod a vše by měla zajišťovat zahraniční oddělení rektorátů, jako v mém případě na Univerzitě Karlově. Právě rektoráty na studijní pobyty vypisují konkurzy. Pak stačí podat přihlášku v podobě klasických písemností, jako je dosavadní studijní prospěch, doporučení odborných garantů a především záměr, proč chce člověk vyjet zrovna na dané místo a čím to bude přínosné pro jeho studium, ale taky pro katedru, fakultu i celou instituci, která ho vysílá, a v neposlední řadě i pro společnost. Pokud se vše podaří, můžete za další měsíc očekávat telefonát a hlas z rektorátu radostně oznamující, že místo bylo přiděleno právě vám. A velké přípravy mohou začít. Pád z kola a multikulti Brisbane, dvoumilionové hlavní město státu Queensland v subtropickém pásu na východním pobřeží, se nedávno „proslavilo“ těžkými záplavami. Já jsem v něm ale pobývala v čase, kdy nic blížící katastrofu ani vzdáleně nepřipomínalo. Město patří mezi ta, kam se z Česka zas tolik nejezdí – na rozdíl od Čechy přeplněného Sydney nebo s ním soupeřícího Melbourne. Kromě dvou českých spolustudujících, s nimiž jsme přiletěli společně, jsem na další krajany nenarazila. Hned záhy jsem si ověřila, že studium v cizích zemích přináší i některé neočekávané věci. V Austrálii jsem zažila svůj první fyzický šok a cestu sanitkou do nemocnice po pádu z kola. Ovšem jiný typ šoku, víc spojený s mým studijním oborem, na mě čekal později v Miami. Tam mi došlo, že není nad to ověřit si antropologickou teorii přímo v praxi. Většinu obyvatel Miami tvoří přistěhovalci z jihoamerických zemí a angličtina zdaleka není tak rozšířeným jazykem, jak by se u amerického města očekávalo. Velké sociální rozdíly, zanedbané centrum a oblasti s vysokou kriminalitou, mimo jiné už za branami kampusu, ale i okázalý životní styl Miami Beach vytvářejí kolorit města opředeného nespočtem stereotypů. Plné znění zpráv


Na druhé straně, co se týče univerzit, Miami a Brisbane se vzájemně v mnohém podobají. Obě třeba mají snaživé zahraniční oddělení a úvodní semináře, kde studenti zjistí spoustu důležitých, ale i očividných a zřejmých informací: v Austrálii se dozví, že si mají v moři dávat pozor na žraloky, ve Spojených státech pak dostanou mimo jiné návod, jak pozvat Američana nebo Američanku na drink. Následují různé představovací akce typu mixers – dejte na jedno místo dostatek výměnných studentů, kteří se neznají, ale chtěli by, dostatek alkoholu a pizzy a všichni budou dřív nebo později spokojeni. A nebo taky ne, což byl můj případ, ale proti gustu... Univerzita se navíc postará, že i ten nejméně nadaný student zvládne všechny popříjezdové formality. Pozornost je v začátku celkem příjemná, zejména ve srovnání s tím, jak se ke studentům často staví úřednice vlastního studijního oddělení. Po čase si ale člověk uvědomí, že většina věcí je samozřejmých a pomoc vlastně ani nepotřebuje. Pracovat? To nepůjde Jak vůbec studium na mimoevropské univerzitě probíhá? Zahraniční studenti si kvůli studentskému vízu musejí zapsat určitý minimální počet kurzů a dodržovat povinnou docházku. Univerzita a stát se tak brání zneužívání studentských víz a výměnného programu k jiným účelům – k práci či turistice. Možnost pracovat je velmi omezena (většinou na dvacet hodin týdně), víc by se ale při studiu stejně stihnout nedalo. University of Queensland po studentech vyžadovala tři až pět kurzů za semestr, University of Miami minimálně čtyři. Nenechte se ale mýlit, práce je na nich tolik, jako při běžné pracovní náplni na českých vysokých školách nebo možná o něco víc. Každý kurz totiž sestává nejen z přednášek, ale i takzvaných tutorialů, diskusních seminářů, pracovních skupin nebo pravidelných promítání například filmů, pokud se jedná o kurz zaměřený tímto směrem. Co se očekává od místních studentů, musejí zvládnout i studenti výměnní. Ti sice mohou využívat různých doučovacích hodin, kurzů jazyka a podobně, v hodnocení se ale ke všem přistupuje stejně. Většina kurzů od svých posluchačů vyžaduje přípravu na každou hodinu. Závěrečná zkouška pak jen doplní průbežné hodnocení. Právě tyhle rozdíly, shodují se studenti z Česka i ti, kteří ze zahraničí přijíždějí studovat na českou univerzitu, patří mezi nejobávanější. My se divíme, že někdo odevzdává zápočty v průběhu celého semestru, zatímco cizinci jsou vystrašení před českým zkouškovým obdostyl bím a nedokáží pochopit, jak mohou čeští studenti vše vsadit na úspěch u jediné zkoušky. Náklady na výměnné pobyty jdou do statisíců korun, zásadními položkami jsou především letenka a zdravotní pojištění. Na jejich pokrytí se ale významně podílí domovská univerzita, v některých případech i univerzita hostitelská. V rámci Univerzity Karlovy takové výjezdy podporuje Fond mobility, který v roce 2009 (nejen na ně) vyplatil přes devět milionů korun. Nicméně položka pro studenta není bezvýznamná. U semestrálních pobytů se musí připravit na výdaj v řádu desetitisíců korun. Lákavý přítel Erasmus Jinou možností, mnohem častější a zároveň levnější než studium na mimoevropských univerzitách, je vyjet na zahraniční „vejšku“ v rámci Erasmu, programu Evropské unie pro meziuniverzitní výměny v rámci Evropy. Přes tento nejběžnější a nejrozšířenější program v loňském školním roce vycestovalo 1135 studentů Univerzity Karlovy. Do nejžádanějšího Německa vyjelo 22 procent studentů, 16 procent do Francie a devět procent do Španělska. Velká Británie byla trochu překvapivě až na čtvrtém místě s osmi procenty. V celkovém počtu pak podle údajů Národní agentury pro evropské vzdělávací programy v loňském roce odjelo z Česka v rámci Erasmu 5338 studentů, naopak 3764 jich přijelo studovat na českých univerzitách. Největší zájem měli Španělé, Poláci, Francouzi a Němci. Zájem o evropské výměny stále stoupá. Od roku 1998 přijelo přes 19 tisíc studentů, víc než dvakrát tolik (43 348) jich vycestovalo za tuto dobu z českých univerzit. „Celkové náklady nedosahují výše nákladů na mimoevropské cesty, nižší je ale i stipendijní příspěvek a člověk většinou musí mít i vlastní úspory – aspoň pokud nechce celý semestr žít o chlebu a vodě,“ říká Petra, absolventka Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, která před dvěma lety vyjela na dva semestry do irského Dublinu studovat geologii. „Asi by se s tím stipendiem dalo vyžít, ale tak, že si nekoupíš fakt vůbec nic, jenom to nejlevnější jídlo, a předpokladem je samozřejmě hodně levné bydlení.“ Právě nájemné bývá při takovém pobytu nejvyšší položkou: ze stipendia 450 eur na měsíc spolklo bydlení v Petřině případě 300 eur. Kolej je v takovém případě, kdy si člověk neveze velké úspory, nereálná, stojí 600 eur. Ostatně v Dublinu se podobala spíš hotelovému pokoji než studentskému příbytku. Stipendium nemůže a ovšem ani nemá pokrýt úplně všechny náklady. O Erasmu se říká, že je to jedna velká party, že studium vůbec není náročné. „Ale záleží, kolik si toho zapíšeš,“ říká Petra, „jestli to bude celý studijní program, nebo jen jednotlivé kurzy.“ Takže odpověď může být ano i ne, někteří studenti se vyjedou jen bavit, zatímco jiní během semestru opravdu studují. Plné znění zpráv


Freemovers Odvážní studenti mohou zvolit vlastní cestu. Kromě výše zmíněného Erasmu a meziuniverzitních dohod mohou vycestovat bez formální podpory vlastní univerzity jako takzvaní freemovers; i přesto ale mají nárok žádat o stipendium. Zkušenosti s oběma typy studia má Martina. Jako studentka Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy na rok odjela přes Erasmus studovat sociální politiku do švédského Falunu. Pak se rozhodla pokračovat ve studiu dál, už bez podpory stipendia. Na studium si teď vydělává sama, vše už je ale o něco složitější: „Erasmus je rozhodně nejjednodušší způsob, jak vycestovat.“ Nějakou výhodu ale přece jen tenhle způsob má – konkrétně ve Švédsku evropští studenti neplatí žádné školné. Až do loňského roku totéž platilo pro všechny bez rozdílu, od ledna 2011 ale tato praxe pro neevropské studenty končí: „Všichni studenti ze zemí mimo EU budou platit přibližně 7000 eur za rok,“ říká Martina. Je to opatření zaváděné kvůli imigrantům a kriminalitě, s nimiž mají ve Švédsku problémy. „Je tu hodně studentů z asijských zemí a vlastně cílem toho opatření je i upřednostnit evropské studenty, protože ti jsou v místních školách ve výrazné menšině. Studuju v posledním ročníku, který je ještě pro všechny zdarma, a naše celá třída je polovina Čína, pak Rusko, Ukrajina, Bělorusko, Pákistán, Nepál, Bangladéš. V mé třídě tu jsme z pětačtyřiceti studentů jediné tři z Evropy. Kromě mě ještě Švédka a Rakušanka.“ Všude dobře... Po návratu ze zahraničí mají absolventi výměnných pobytů různé pocity, dobré i špatné, ale bez výjimky silné. „Jestli bych tam znova jela, to nevím, byla to těžká zkušenost. Přijela jsem vyčerpaná. Jinak to ale bylo hodně zajímavý... No, asi kdybych věděla, co mě tam čeká, nejspíš bych už znovu nejela,“ říká Petra. A Martina dodává: „Co se mi tam nelíbilo, byla přísná učitelka z Česka, kterou nikdo neměl rád. Ale jinak bych jela znova.“ Co je potřeba k přihlášce do konkurzu N životopis N motivační dopis N studijní plán N doporučující dopis katedry N výpis z kurzů absolvovaných za dosavadní studium na UK včetně studijního průměru N doklad o jazykové zkoušce To vše v angličtině. (Zdroj: Lída Svobodová, IPC UK) Typy zahraniční spolupráce na příkladu Univerzity Karlovy N Erasmus – program Evropské unie zaměřený na mobilitu a spolupráci mezi evropskými vysokými školami; www.naep.cz/erasmus. N Me ziuniverzitní dohody – informace na stránkách jednotlivých univerzit a jejich součástí. Free movers – studenti, kteří si svůj pobyt zajišťují individuálně. Další dohody organizované MŠMT prostřednictvím Akademické informační agentury při Domu zahraničních služeb; www.dzs.cz/. N Pokud jste studentem Karlovy univerzity a uvažujete o výjezdu na zahraniční stáž nebo byste si jen chtěli poslechnout vyprávění studentů, kteří se ze zahraničí vrátili, hned v polovině dubna pořádá Informační a poradenské centrum UK v Celetné ulici seminář o studiu v USA; www. cuni.cz/UK-1473.html. N Pro veřejnost jsou pak dostupné například závěrečné zprávy absolventů studijního pobytu na stránkách Domu zahraničních služeb při MŠMT; www2.dzs.cz/scripts/detail. asp?id=165&preview=yes. (Zdroj: Lída Svobodová, IPC UK) Za studiem i po padesátce Ještě nechodíte na vysokou školu nebo už ji naopak máte dávno za sebou? Nic se neděje, za jazykovými pobyty se dá vyjet v každém věku. Z rozšířené nabídky jazykových kurzů v zahraničí si vyberete například u společnosti Intact, která nabízí i speciální zájezdy pro manažery a seniory. Více na www.intact.cz. Student Agency zase nabízí pobyty pro děti a mládež, ale také kurzy pro dospělé. Více na www.studentagency.cz. Foto autor| / foto: profimedia.cz Foto popis| Náročné studium musí vystřídat vydatný spánek. Momentka z University of Brisbane. Foto popis| Zahraniční studenti si kvůli studentskému vízu musejí zapsat určitý minimální počet kurzů a dodržovat povinnou docházku. Foto popis| Neláká vás kampus a knihovna univerzity v Miami? Foto popis| Kontrast v Miami. Stánek protestujícího bezdomovce před budovou kampusu zdejší univerzity. Foto popis| Vyjeďte za studiem do subtropů. Budete moci studovat na terase tak často, jako tihle studenti z Miami. Foto popis| Právě nájemné bývá nejvyšší položkou: ze stipendia 450 eur na měsíc spolklo bydlení v Petřině případě v Dublinu 300 eur.



Jak (pro)dávat více 21.4.2011

Strategie str. 88 Karel Troška

Vzdělávání

Larisa koučuje: Nenacházíte nic nového v nabídce seminářů, workshopů a přednášek na téma obchodních dovedností? Zkuste začít s trochu jiným přístupem než doposud. Profesionální koučka a lektorka obchodních dovedností se zkušenostmi z byznysu, neziskového sektoru i státní sféry Larisa Francírková tvrdí, že to jde. Již při pozdravu vyzařuje tato – s ohledem na množství zkušeností překvapivě – mladá dáma nakažlivou vitalitu a laskavé charisma. Přitažlivě – stejně jako ona – lehce tajuplně působí i její motto: Pomáhám lidem objevit to, co nikdy neztratili. * Můžete to vysvětlit? Každý z nás má k dispozici všechny potřebné zdroje pro realizaci svých osobních i pracovních cílů. Koučink je metoda, která tyto zdroje pomáhá aktivovat. Umožňuje plné využití vlastního potenciálu. Všichni známe situace, kdy chceme něco udělat či změnit; dlouho to odkládáme – „připravujeme se“ –, ale nakonec to neuděláme. A právě koučink v nás aktivuje potřebnou energii, abychom dokázali to, pro co se rozhodneme. * „Dokázat to, pro co se rozhodneme“ je – řekl bych – docela užitečná schopnost. Jak tedy koučink funguje? Koučink je založený na otázkách. Kouč klientovi neradí. Tím, že pokládá určitým způsobem formulované a řazené otázky, přivádí koučovaného k hlubšímu uvědomění vlastních postojů, přístupů a souvislostí. Díky tomu se dokážete na některé věci podívat z nového úhlu pohledu, uvědomíte si své možnosti a případná vlastní omezení či bloky, které vám brání ve vaší cestě. A právě toto uvědomění je prvním a klíčovým krokem k vašemu cíli. * Proč není lepší, aby kouč rovnou poradil? Proč? Protože nikdo vás nezná tak dobře, jako se znáte vy sami. Nikdo jiný než vy nemá přístup do vašeho vědomí. Rady jsou informace, které přicházejí v racionální rovině. Ale k tomu, abychom podali ten nejlepší výkon a byli při něm navíc šťastní, je zapotřebí aktivovat hlubší úrovně vědomí, než je ta racionální. Doslova každá buňka našeho těla musí aktivovat svou energii a tehdy máme největší možnost plně realizovat svůj potenciál. Když jsme v souladu s našimi nejhlubšími hodnotami a přesvědčeními, jsme schopni podat ten nejlepší výkon, ba co víc, inspirovat i ostatní. V tom spočívá i umění vedení lidí, tzv. leadership. Skutečný leader nemusí svůj tým složitě motivovat, je sám o sobě inspirací a lidé, kteří se s ním setkají, jsou rádi v jeho přítomnosti a touží po spolupráci s ním. Chtějí se spolupodílet na cílech, které vytyčil, neboť vnímají nejen jeho hodnoty, ale i jeho vlastní integritu s nimi. * Co to je být šťastný? Opravdové štěstí pramení podle Martina Seligmana (dřívějšího prezidenta Americké asociace psychologů) z rozpoznání a rozvoje našich silných stránek a jejich každodenního uplatnění v práci, partnerském životě, volnočasových aktivitách a při výchově dětí. Vzhledem ke skutečnosti, že většina z nás tráví nejvíce času prožitého v bdělém stavu v práci, došel Seligman ve svých výzkumech o prožívání lidského štěstí k závěru, že nejšťastnější lidé jsou ti, kteří v životě tráví svůj čas prací, která je pro ně posláním. Taková práce je již sama o sobě potěšením, a to bez ohledu na výhody, které přináší. Prožitek štěstí je ještě umocněn v případě, že své silné stránky využijeme ve prospěch něčeho většího, než jsme my, a čím větší to něco je, tím smysluplnější je i náš život. Na první pohled se může zdát, že by tedy všichni měli působit v nějaké charitativní organizaci, ale není to tak. Každá práce může být přínosná pro ostatní. A právě díky koučinku máte možnost si uvědomit, že ať už jste obchodníkem, vrátným či generálním ředitelem, můžete ve vaší práci realizovat i vyšší smysl, než by se mohlo zdát. A právě skrze toto uvědomění se člověk stává šťastnějším a následně i efektivnějším a výkonnějším ve své práci, což má přirozeně i vliv na jeho příjem. Plné znění zpráv


* Jak to jde dohromady se zavedenými principy jako např. „management by objectives“? Ze své vlastní obchodní činnosti vím, že nejlépe funguje, když se v rámci obchodního procesu zaměřuji na klienta. Už samotný prodejní proces pokládám za službu v pravém slova smyslu, kdy klientovi umožňuji zažívat kvalitu služeb, které nabízíme – už v prodejní fázi. Má pozornost je zaměřena na proces – setkání či komunikaci s klientem, nikoli na výsledek. Vždyť nikdy nemůžeme vědět, jak obchodní případ dopadne a jaké externí faktory jeho výsledek ovlivní. Když půjdu do extrému, nemůžeme vědět ani to, zda se konce obchodního případu dožijeme. Důležité ale vždycky je, že každým obchodním případem, každým dnem prožíváme významnou část života, kterou už nemůžeme vrátit. Ke svému štěstí potřebuji, aby život byl kvalitní a smysluplně prožitý už dnes, bez připoutanosti k výsledku či úspěchu. * Použila jste výraz služba v pravém slova smyslu. Co tím myslíte? Slovo služba dnes bývá nahrazováno slovem „servis“, což zakrývá skutečný význam slova služba. Službu chápu ve smyslu „sloužení“, „uspokojování potřeby někoho z mého vlastního rozhodnutí“. Na jedné straně se dnes za služby platí a jsou považovány za nejvyspělejší segment ekonomiky. Na druhé straně je „sloužení“ vnímáno pejorativně a spojováno s nesvobodou a ponížením. Já službu vnímám jako projev nejhlubší lidské potřeby seberealizace a naplnění lidské sounáležitosti. Služba druhým je lidskou přirozeností, bohužel ji často hledáme výhradně v neziskovém sektoru či v charitě, ale svět byznysu je také ideálním prostředím k realizaci služby a rozvoji našich ctností stejně jako charita. Díky službě mohu být s klientem v interakci, učit se, podněcovat svou kreativitu a prohlubovat své sebepoznání. Prostě jedno velké dobrodružství. Samozřejmě, že na pozadí této interakce jsou peníze, ale průběh procesu je v rovině toho nejhlubšího lidství. Štěstí a radost ze služby znamená přítomnost v dané chvíli na daném místě, absolutní pozornost, prožívání naplno. * Je tento přístup aplikovatelný v mnohdy cynické realitě, v prostředí velkých zakázek? Najde se místo pro vámi zmiňované ctnosti i v takovém prostředí? Odpovím takto: v pojišťovací makléřské společnosti Renomia mám na starosti obchod s významnými zákazníky. Od té doby, co jsem si tento přístup začala objevovat a osvojovat, jsou mé obchodní výsledky dvojnásobné. Můžete si říct, že to je štěstí, ale já jsem přesvědčena, že je to právě vědomým přístupem ke klientům, při kterém kladu důraz na službu a nikoli na výsledek. Vím, že to zní provokativně a narušuje to mnohá zavedená přesvědčení. Děje se to však ke spokojenosti nejen mé, ale i vedení společnosti, pro kterou pracuji. A jestli je prostor pro ctnosti v dnešní obchodní realitě? Jak by ne? Možná se na ně trochu pozapomnělo, ale je pro ně prostor ve všech oblastech lidského života. Říká se, že umírající lidé nikdy nepočítají, kolik toho prodali, ale kolik lásky lidem kolem sebe dali. To nejpodstatnější se tedy koupit ani prodat nedá, nicméně lásku ve smyslu starořecké agape dávat a kultivovat v obchodě a službách určitě můžeme. Stejně tak i další ctnosti, po kterých naše společnost tak žízní. Jaké to jsou? Výše zmiňovaný Martin Seligman se svými spolupracovníky zkoumal ctnosti schvalované a doporučované všemi náboženskými i filozofickými systémy napříč historií. K jejich překvapení téměř každý z těchto myšlenkových proudů rozprostřených přes tři tisíciletí a celou zeměkouli schvaloval šest ctností: moudrost, spravedlnost, lásku, odvahu, střídmost a duchovnost. Tyto hodnoty jsou trvalé a neodmyslitelně patří k životu. Jsou velmi jemné a často bývají opomíjené, avšak pouze skrze ně a soulad s nimi vede, podle Seligmana, cesta k ryzí spokojenosti a štěstí. A tyto hodnoty nejsou spojeny s výsledkem. Jsou spojeny s procesem. Se životem. * Může si člověk užívat proces, aniž by se dostavily výsledky? * Jak jsem řekla, nikdy nevíme, jak obchod dopadne. Na každý obchodní případ působí mnoho vlivů, které nemůžeme mít pod kontrolou. A já říkám, že když si budu užívat už i ten proces, mám mnohem větší šanci dosáhnout v životě štěstí, než když budu čekat na výsledek. Možná se nakonec nestanu úspěšným obchodníkem, ale zaručeně touto cestou budu mít větší šanci být šťastným člověkem. Nicméně jak jsem již uvedla výše, je dokázané, že šťastní lidé dosahují lepších výsledků než ti nešťastní, kteří se nechávají spoutat strachem z neúspěchu. * Co na tento přístup říká svět obchodu? Kurzy obchodních dovedností, které vedu koučovacím způsobem, mi potvrzují, že v lidech tato energie a touha je. Každý z nás se určitě někdy ocitl v situaci, kdy stál před volbou, zda šlápnout na své morální kvality či hodnoty v zájmu výsledku či úspěchu. Aneb jak řekl Fred Kofman v knize Vědomý business, která byla Plné znění zpráv


nedávno vydána i u nás: nemůžeme být šťastní, zrazujeme-li to, čeho si ceníme nejvíce. Jen shodou mezi našimi hodnotami a naším jednáním dosáhneme úspěchu přesahujícího úspěch. A já k tomu dodávám, jen tehdy totiž zůstaneme ve vnitřní integritě, která nám dává největší sílu k našim výkonům dlouhodobě a přinese nám vnitřní klid a spokojenost. * Baví vás víc obchod, nebo koučování? Užívám si obojí. Jakmile jsem se dostala do hlubšího kontaktu se sebou a svými hodnotami, přestal pro mě obchod být činností, která mě stresuje a vyvíjí na mě tlak. Začal být zábavou a radostí, kterou si užívám a zažívám při něm nejhlubší pocit seberealizace. Totéž zažívám při koučinku nebo při výuce. Příjemným „vedlejším efektem“ je, že za dva dny, které věnuji obchodu dnes, dosahuji větších výsledků, než když jsem ve stresu pracovala celý týden. *** Larisa Francírková Larisa Francírková vystudovala obor politologie a mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních věd UK. Po několikaletém působení ve státní sféře a v neziskovém sektoru pracovala ve společnosti Nokia jako Business Development Manager. Nyní ve společnosti Renomia působí v týmu, který je zodpovědný za obchod s významnými zákazníky. Současně pracuje jako koučka a lektorka obchodních dovedností. Foto popis| Koučink umožňuje plné využití vlastního potenciálu Foto autor| – Foto: Jiří Černý Foto popis| Nikdy nevíme, jak obchod dopadne, říká Francírková O autorovi| – Text: Karel Troška

NEDĚLNÍ VIDEOROZHOVOR: Zdeněk Šámal: Jedna fungující zpravodajská televize pro náš trh stačí 11.4.2011

ceska-media.cz str. 00 Česká média

Média-Extra

Jan Bohdal, moderátor (JB): Dobrý den, vážení diváci a čtenáři Českých médií, mým hostem ve studiu je dnes pan Zdeněk Šámal, pro mnohé novináře, nebo pro všechny novináře známým člověkem. Ovšem teď si dal trošku několika měsíční, dá se říct, distanc. Zdeněk Šámal, novinář a mediální manažer (ZŠ): Ano, to je dobře řečeno. JB: Po tom, co jste vlastně odešel z televize Z1. Dobrý den, pane Šámal. ZŠ: Dobrý den. JB: Vy jste vlastně, když jsem o tom přemýšlel o tomto rozhovoru, tak vy jste vlastně jediným českým manažerem, který, možná i světovým unikátem v tomto ohledu, který dokázal několik televizí zpravodajského charakteru postavit. Potom jednu z nich, úplně jinou, revitalizovat a pak vlastně být u jejího zániku. A nemyslím to teď nijak špatně, že byste vy byl příčinou toho zániku. ZŠ: No, to doufám nejsem. JB: Jak vy to období vlastně celé hodnotíte? Teď jste v nějakém bodu nula a od toho se budete odpichovat dál? Vy máte ekonomické vzdělání?



ZŠ: Ne, ne, ne, já mám fakultu sociálních věd, já mám mediální vzdělání. JB: Vy jste novinář, takže vy jste ryzí novinář. Já jsem vás totiž spojoval s Michalem Petrovem hrozně dlouho, který je ekonomem. ZŠ: Ano. JB: My už jsme se na toto téma bavili vlastně. On ani nestačil nastoupit. Jak to tam tenkrát bylo? My jsme se od té doby neměli šanci kromě telefonu nějak blíže bavit. Jak se teď s odstupem těch několika měsíců díváte na zánik televize Z1? ZŠ: No především se mi to zdá už hrozně dávno. Ono to opravdu bylo tak, že jednoho dne v podstatě, téměř z minuty na minutu, jsem byl povolán k vlastníkovi a ten mi sdělil, a bylo zjevný, že je to pro něj hodně těžké rozhodnutí, že Z1 musí skončit. Takže trvalo nějaké tři dny, než byla možnost to sdělit kolegům. Ty tři dny, řekněme, nebyly z nejpříjemnějších. Sdělil jsem to kolegům a pak jsem se rozhodl Z1 opustit, protože u té definitivní likvidace jsem nechtěl být ze dvou důvodů. Jednak nejsem likvidátor, protože to si myslím, že to je potřeba, řekněme, být prostě zkušený právně a zkušený administrativně mnohem víc, než já jsem. A jednak jsem tušil, jaký to bude smutný proces pomalé smrti a tak, znáte to, nepříjemných zážitků, pokud se jich můžeme ušetřit, tak se jich snažíme ušetřit. Takže teďka se na to koukám jako na zkušenost, kterou bych si třeba i odpustil v životě. Na druhou stranu každá zkušenost je obohacující a já to prostě v životě tak nějak mám, že vždycky se, to co jsem se učil, tím že jsem nabíral zkušenosti, tak jsem potom to mohl nějakým způsobem efektivně zužitkovat. Takže uvidíme, uvidíme časem, jestli mi tohle to k něčemu bude. Alespoň ve smyslu tom, že jsem to přežil a nenechalo to na mně psychické následky. A je to, bylo to smutné a je to za mnou, no. JB: To je jistým způsobem ekonomické hodnocení. Ale jak se díváte třeba na ten model Z1? Byla to skutečně chyba těch manažerů, že to zavřeli anebo byl to života schopný model, který za několik let mohl na sebe třeba i vydělat? ZŠ: Z1 jako televize postavená na zpravodajství, aby si na sebe vydělala, tak to byl opravdu dlouhodobý proces na několik let. Já bych opravdu uvažoval o horizontu tří let, možná pěti let. Takže já bych nemluvil o chybě, tam byla poměrně dlouho dobu jednoznačná vůle televizi udržet. Z nějakého důvodu, kterej já přesně neznám, se od toho ustoupilo a stalo se. Byly to asi důvody ekonomické, protože Z1 opravdu nebyla výdělečný podnik. JB: Přesto se teď zeptám. Nebyl jste například osloven pro angažmá v nějakém dalším projektu, který by na to navazoval nějakým způsobem? Myslíte si, že takový model by byl života schopný, kdyby teď měl být postaven znova na zelené louce? Kdyby to někoho napadlo? Jako konkurence ČT24. ZŠ: Já si nejsme jist, jestli náš trh v tomto ohledu o konkurenci podobného typu stojí. Já si myslím, že jedna zpravodajská televize a zejména v případě, že je to zpravodajská televize fungující, tak pro náš trh stačí. Stejná situace je na Slovensku, kde sice úlohu zpravodajské televize plní soukromý subjekt, ale kdokoliv druhý s podobným projektem by se tam obtížně chytal. Já si myslím, že Z1 nabídla mnohé, a teď mám na mysli dokumenty, ale ne jen dokumenty, co naznačuje možnou cestu do budoucnosti. Ale asi by se to od začátku muselo stavět jinak. Ukazuje se, nebo já si myslím, že soustředit se čistě na segment lidí, kteří se zajímají o dění na finančních trzích je příliš úzké. JB: Kdybyste měl porovnat oba dva trhy. Teď jste vlastně už trošku zmínil soukromou zpravodajskou televizi TA3, kterou jste budoval. Když byste měl porovnat tyto dva trhy z hlediska televizního a z hlediska zpravodajsko televizního. V čem se liší? V čem mají třeba Slováci výhodu, že tam ta TA3 pořád funguje? Je to samozřejmě také určitý motiv majitele té televize. ZŠ: Já nevím, v čem mají výhodu. Ta televize prostě funguje, plní svoji funkci a Slováci mají tu výhodu, že mají k dispozici zpravodajský kanál, který je bude včas a věcně informovat. Neboť já nejsem systematickým divákem TA3, ale jsem přesvědčen, že to dělá ta televize. Viděl jsem, nedávno jsem se díval na jejich novou grafiku, na nové studio. Po deseti letech došlo ke změně, ke které dojít muselo a byla to změna dobrým směrem, podle mého názoru. Ale výhodu přece jenom, tu výhodu má spíš český divák ČT24, protože TA3 nikdy nebude mít k dispozici takovou šíři zdrojů a nebude se těšit takové stabilitě financování jako televize soukromá. A myslím si, že divák zpravodajské televize je divák, který přece jenom víc stojí o zahraniční zpravodajství, což je věc, která asi masově netáhne, ale řekněme, že prostě diváci nicméně přemýšlející, neříkám chytřejší, ale přemýšlející, o



něco takového stojí. A v tomto ohledu má veřejnoprávní, nebo televize veřejné služby, která má zpravodajský kanál jednoznačnou výhodu před Slovenskem. JB: Takže to může být tím vlastně, že na slovenském mediálním trhu není silné veřejnoprávní zpravodajství? ZŠ: Ano, a díky tomu tam vlastně TA3 se velmi rychle úspěšně etablovala a velmi rychle tam úspěšně existuje. Já si nemůžu pomoct, řeknu to možná, možná až poněkud hrubě, ale co si pamatuju, tak Slovenská televize se potácí v problémech. Takže v okamžiku, kdy vznikla TA3, tak na Slovensku byla poptávka po rychlém moderním zpravodajství, které tam nikdo nenabízel. Televize Markíza ta dělala soukromé zpravodajství, tehdy hrála ve zpravodajství různé politické hry. A zpravodajství STV se prostě potácelo tak, jak je to pro něj bohužel typické. A přišla TA3 s jednoznačně vymezeným definovaným produktem, který možná nebyl nijak ohromující, když si to postavíte vedle CNN, na druhou stranu byl fungující a pro slovenský trh více než dostačující. A to místo na trhu, které bylo, TA3 obsadila a TA3 ho drží, pokud by někdo chtěl konkurovat, tak by opravdu musel přijít s něčím jiným. Ona je jako spousta možností, jak televizi podobného typu definovat, ale to už je potom o dlouhých debatách a přemýšlení. Ale, takto já to vidím. JB: V dnešní době už, v době digitalizace nebo post digitalizační, dá se říct už. Už to právě nejsou jen ty lineární služby televizní, ale i další doplňkové služby nazvané, i třeba v prostředí České televize i jiných vydavatelských domů, např. Economia, nová média. Jak se díváte na tento fenomén? Věříte mu? Nebo naopak jste skeptický? ZŠ: Vy říkáte fenomén, já říkám zaklínadlo. JB: Zaklínadlo. ZŠ: On se tím každý zaklíná, ale já pořád v podstatě nevím, co to znamená. Je pravda, že osobně, třeba na sobě cítím, že pro mě ten internet včetně, řekněme, video služeb tu televizi naprosto válcuje. Já se opravdu, já chci být informován v čas, který si zvolím, a to vám ani zpravodajská televize nedá, protože tam ty zprávy začínají v nějaký čas. A i jsem na internetu, jsem schopen se podívat na to, co mě zajímá. Takže nová média ano, nová média jsou budoucnost médií, ale jak to bude vypadat, to pořádně ještě nikdo neví. JB: Teď, vlastně včera, ještě že vás doplním, tento rozhovor se natáčí ve čtvrtek, to znamená ve středu 6. dubna, Česká televize zveřejnila už konkrétní výsledky, rozbory a plány pro tzv. model hybridní televize. To znamená, že zapíchnete kabel od internetu do televize a budete tam mít vlastně úplně všechno. Co to je? Je to boj o záchranu televize v té klasické podobě na obrazovce? Je to ten správný krok anebo by se to mělo dostat tím směrem, co jste teď říkal? Že se spíš podíváte pro tu rychlou informaci na internet přes mobilní zařízení atd. ZŠ: Ano. Já nevím, jestli je to správný krok, ale je to krok, který musí být učiněn, protože já pořád tvrdím, že nikdy nikdo přesně nevím, a teďka nemluvím o Český republice, myslím, že to je celosvětově, kudy vede cesta dopředu. A jako nejhorší je ale stát na místě, takže se prostě něco zkouší. Já osobně nejsem typ, který by sledoval zároveň televizi a využíval tam internetové služby. Mně prostě ten počítač stačí a jak jste řekl, když nemám počítač, tak mám po ruce mobil, i ty průměrné mobily jsou celkem sofistikované. Takže já nevím, jestli zrovna hybridní televize je to, co mě osloví. A já vlastně nevím, koho to osloví, protože takový ten standardní divák, řekněme, ten masový divák, kterého osloví, řekněme, turecké telenovely, ten takovou sofistikovanost nepotřebuje. Nevím, jestli pro mě, nebo pro diváky našeho typu je to málo sofistikované nebo zbytečně sofistikované. Nevím, jestli je to služba, kterou zrovna potřebujeme. Ale tím neříkám, že se to nemá dělat. Ono se něco dělat musí, protože nejhorší je nedělat nic. JB: Začala s tím Česká televize z hlediska vlastně jejích poslání veřejné služby. Je to asi logický krok, že s tím začala právě Česká televize. Nebo by s takovými to nejasnými, vlastně jakoby modely do budoucna, kdy není jasný ten výsledek, neměla vůbec začínat? Jak se díváte na toto? ZŠ: Já si myslím, že je rozumné, že s tím začala Česká televize. Já si vzpomínám, jak jsme rozjížděli ČT24 a jak mi volali i kolegové z veřejnoprávního rozhlasu a ptali se mě jako, co to je digitalizace, co to má za smysl rozjíždět kanál, na který nebude nikdo koukat. JB: To bylo něco podobného.



ZŠ: Ano, to bylo něco podobného. Takže prostě možná jsem jenom příliš krátkozraký a možná, že tohle je opravdu budoucnost, která… Já hybridní televizi nepotřebuju, myslím si, že nikdo u nás v rodině taky ne. Ale možná to ta budoucnost je. JB: Od té nejasné budoucnosti pojďme teď ke konkrétním věcem. Vy jako bývalý šéf zpravodajství České televize jste určitě nějak musel zavnímat tu situaci, ke které došlo před několika týdny, myslím tím ten vojenský vpád nebo pád Vojenské policie do České televize, do zpravodajství. Jak jste se na to tvářil? ZŠ: No, já jsem se na to tvářil. Víte, já jsem s tím byl v zásadě hned hotov. Já jsem seděl na chalupě, topil jsem si v krbu, četl jsem si příběhy o Hoch Brandovi a najednou mi začal drnčet telefon, objevilo se tam asi dvanáct zpráv o České televizi. Aniž bych se na to podíval, tak mi bylo jasné, že prostě někdo nedocenil situaci. Nějaký… Víte, já si velmi vážím české armády za to, co dělala, za to co dělá, velmi si vážím vojáků, ale před rokem 1989 se používal takový výraz “guma zelená“. Tak jsem měl prostě pocit, že někdo tady nepochopil jakou v rukou má moc a jakým způsobem ji zneužil. Takže v zásadě bylo mi celkem jasné, že prostě někdo tady udělal hrubou chybu a že tu chybu personálně odnese. A tak se stalo. Byl to tedy přehmat, podle mého názoru to byl ostudný přehmat, ale zase bych to neviděl nijak dramaticky, no. Prostě někdo udělal chybu, tak brutální, že za ni musí nést důsledky, ale oni dramatické byly spíš ty kulisy než ta podstata. JB: V té politické rovině, jako novináře se vás teď zeptám. Nemůže za tím být něco víc třeba, nějaká hra vládních špiček? Přece jenom se to stalo v určité časové okamžiky, ten sousled deset minut před zahájením hlavní vysílací, hlavní relace zpravodajské vstoupí vojáci se samopaly? ZŠ: Ano to byl takový vykřičník za celou tou blbostí s prominutím. JB: Leccos to naznačuje. ZŠ: Ale ne, já bych v tomhle tom opravdu nehledal žádné spiknutí. Já pořád, jak už jsem se mnohokrát v minulosti odvolal na citát ruského historika Radzinského, který říkal: “My v Rusku za vším hledáme spiknutí a obvykle je za tím obyčejný bordel.“ JB: Tak takto optimisticky nebo pesimisticky, nevím teď, jak to nazvat, končíme náš rozhovor, nedělní rozhovor Českých médií. Pane Šámale, já vám moc děkuji, budu se těšit někdy příště na shledanou. ZŠ: Děkuju za pozvání. JB: A našim divákům přeji hezkou neděli.


O sázení cibule, Jeruzalémě i chuti na svíčkovou 2.4.2011 Bruntálský a krnovský deník, Frýdecko-místecký a třinecký deník, Havířovský deník, Karvinský deník, Moravskoslezský deník, Novojičínský deník, Opavský a hlučínský deník str. 02 Z vašeho okolí HANA POREBSKÁ „Třicet let jsem členem Svazu zahrádkářů v Kozmicích,“ říká ředitel Televizního studia Ostrava Ilja Racek ROZHOVOR na konci týdne * Setkání s vámi přímo vybízí k dotazu na vašeho tatínka, slavného herce Ilju Racka, se kterým máte nejen stejné jméno a příjmení, ale troufám si tvrdit, že i velmi výrazné rysy… Jaké bylo vaše dětství? Když jsem se narodil, moji rodiče byli oba studenti DAMUa oba se chystali na hereckou kariéru. Vté době dostali umístěnky – tatínek do Olomouce a maminka do Mostu. Rodinný život byl komplikovaný, takže Plné znění zpráv


rodiče usoudili, že mi bude nejlíp u babičky a dědečka v Ostravě, kde jsem žil až do maturity. Tatínek se za mnou dostavoval ve výjimečných okamžicích, jako byly Vánoce, nebo o prázdninách, kdy jsem zase navštěvoval já jeho. Tatínek, který loni oslavil osmdesátiny, není zrovna společenský typ, co se rodinných záležitostí týká, ale před třemi lety, když se vdávala dcera, se mi ho podařilo vylákat do bytu svého syna v Praze. Tatínek na tolik lidí jen zíral, až vyslovil přání, zda bychom nemohli mít na krku cedulku, aby věděl, kdo je kdo… * Zavzpomínejte na svou maminku… Maminka byla v divadelním angažmá v Mostě, v Liberci, pak v Olomouci, Hradci Králové a pak znovu v Liberci. Přijížděla za mnou na Vánoce, a když Štědrý večer končil, tak hned půlnočním rychlíkem na Prahu odjížděla zpátky, protože druhý den dopoledne hrála představení pro děti. Ave stejnou dobu dojel z Olomouce tatínek… Vánoce byly tedy takové napínavé. Když to dnes hodnotím zpětně, tak jsem rád, že jsem zakotvil na jednom místě. Kdybych měl s nimi absolvovat jejich štace, nebylo by to veselé dětství. Poznal jsem herecké děti, které se stěhovaly ze štace na štaci. Aco víc – rodiče je každý den v šest večer opouštěli a vraceli se v jedenáct v noci… Ty děti byly většinou u prarodičů nebo taky trávily noci doma samy… * Co vám z dětství schází? Existuje něco, co byste si chtěl z té doby přenést do současnosti, ale už to nejde? Mám pocit, že všechno je tak, jak bylo. Bydlel jsem v ulici Na Desátém, ta zůstala stejná, až na množství aut, která tam dnes parkují. Dědeček pracoval od roku 1929 jako šofér na OKD(tehdy Severní dráha) a jeho služební auto bylo jediné auto, které na té ulici široko daleko stálo. Docela rád stopy z dětství znovu hledám. Třeba v souvislosti s projektem Ostrava 2015 jsem si oživoval historii Ostravy. Loni mi rodina k životnímu jubileu nechala vypracovat rodokmen, takže už vím, jak Rackové putovali z jižní Moravy přes Olomouc až do Prahy. Později jsem si dopracoval ještě tu ostravskou větev, polské předky nevyjímaje. Jsou tam všichni od poloviny 19. století. * Vaše dcera Zuzanka, která již odešla, měla nelehký osud – byla vážně handicapovaná. Údajně ona byla tím impulzem, že jste se nechal v polovině života pokřtít… Mé ostravské zázemí byli všichni věřící lidé, dědeček v poslední etapě svého života chodil do kostela velmi často. Ten nás k víře nasměroval. A Bible je četba, která má sama o sobě vysokou literární hodnotu. Když jsme žili v Liberci, tak i naše děti se dostaly do kontaktu s kostelem, chodily na náboženství. Vté době byl farářem libereckého kostela páter, který pocházel z Hrušova, měl jsem s ním společné zážitky. A jednou to tak prostě přišlo, že i já se nechal pokřtít. * Dokáže se vůbec někdy rodič alespoň trochu vyrovnat s tím, že jeho dítě je postižené? Zuzanka – to byla obrovská zkušenost. Život každého rodiče, který má takové dítě, se zásadně změní v tom, že jeho osobní záležitosti jdou stranou a všechny domácí starosti a domácí provoz, systém a styl života se točí kolem toho dítěte. Když Zuzanka odešla, trvalo nám dva roky, než jsme změnili styl a způsob života, rekonstruovali jsme byt. Takto postižené dítě potřebuje dvacet hodin denně opatrování. Hlavním člověkem, který měl všechno na starosti, byla moje žena – já řediteloval divadlo a posléze televizi, mezitím jsem působil na ministerstvu kultury. Velká tíha tedy spočívala na ní. Dostali jsme se do kontaktu s řadou lékařů, léčitelů, lidí, i nábožensky zaměřených, do společnosti, která nás svým způsobem určovala. Tak jsme se dopracovali k víře. To, co takového rodiče napadne, je: Proč já? Jak jsme k tomu přišli? Co jsme provedli, že máme takový úkol? Na druhé straně, když takto žijete téměř dvacet let, a když to skončí, vznikne vakuum, které se snažíte naplnit. * Čím jste chtěl být jako dítě? Budete se divit, ale vzhledem k tomu, že moje babička Racková pracovala v tělovýchově, tak jsem chtěl dělat sport. Kopal jsem za žáky Baníku Ostrava, hrál jsem hokej za žáky Baníku Ostrava, jezdil jsem na kole, bavil mě basketbal, chtěl jsem studovat fakultu tělovýchovy a sportu. Ke sportu jsem měl vždycky velmi blízko a bavil mě. * A co jste rozhodně zavrhoval jako své budoucí povolání? Divadlo (smích). Jezdil jsem za tatínkem do Olomouce, za maminkou do Mostu – bylo to jednak velmi únavné a jednak to prostředí mi přišlo hysterické. Tady v Ostravě jsem vyrůstal v normální rodině – dědeček byl Plné znění zpráv


šofér, babička švadlena, v Hrušově jsme měli příbuzenstvo, lidi, kteří pracovali na šachtě a v chemických provozech… A když pak mě vyvezli do divadla, tak jsem byl z toho vyděšený. Po divadle pobíhaly subrety, herečky, herci a všichni byli takoví veselí a emotivní. Když jsem odjížděl, tak jsem si říkal, že tohle teda rozhodně dělat nechci. * Přesto jste vystudoval DAMU… Víceméně omylem v souvislosti s politikou. Rok 1968, pražské jaro, spousta zajímavých věcí v novinách, televize, všude to hučelo, a já si řekl, že budu novinářem. V Praze jsem udělal přijímačky na novinařinu. Přehouplo se léto a všechno bylo jinak. Na novinařinu jsme nastupovali na podzim, kdy už byla politika po invazi o něčem jiném. Dělat novinařinu po normalizaci bylo proti mému přesvědčení a začal jsem se poohlížet po jiném uplatnění. Aprotože jsem měl blízko k divadlu… Šel jsem na přijímačky na DAMU,dostal jsem se do druhého kola. Pak se mi narodila první dcera. Přišlo jednoznačné rozhodnutí: žádné studium, ale začít se chovat jako zodpovědný otec. Pamatuji se, že jsem tehdy volal tatínkovi, že už na to další kolo přijímaček nepůjdu, že to nemá cenu, dítě na cestě… A on na to: „Víš, ale spousta známých v těch porotách a komisích ví, že přijdeš, bylo by to trapné, tak tam aspoň zajdi.“ Tak jsem tam zašel… A dostal se do dalšího kola, přijímačky udělal. Souběžně jsem pak dokončil i novinařinu. * Kterou látku jako režisér jste držel pod taktovkou nejraději? Klasiku – Shakespeara, dělal jsem Romea a Julii v Českém Těšíně, Jindřicha IV. v Liberci… * Existuje hra, kterou byste rád režíroval, a nepoštěstilo se vám to? Své režijní sny jsem odsunul. Těšilo mě, když jsme před dvěma lety jako vzpomínkové představení na dceru Zuzanku udělali v Divadle loutek na motivy Čajkovského Labutího jezera pohybové představení pro postižené děti na vozíčcích. Zuzanka celou hru Labutí sen o duši napsala, začala ji s námi režírovat, ale odešla uprostřed práce. Ale rád bych ještě s těmi dětmi pracoval. Dnes ve sdružení Bílá holubice, která postižené děti shromažďuje, působí baletky, které už nejsou aktivní ve velkém divadle, těm dětem se věnují a je to velký přínos. V červnu připravují premiéru dalšího představení. Jsou to spolužáci naší Zuzanky, jsme pořád v kontaktu a snažíme se vymyslet nějaké nové téma, které bychom s nimi udělali. To by mě bavilo víc než dělat divadelní klasiku. Ve svém věku už nemám ambice, že převrátím divadlo vzhůru nohama. * Při práci v řídících funkcích musíte umět vycházet s lidmi. Máme nějaké triky, jak na to? Všeobecně jsem považován za ředitele, který není příliš tvrdý, ale měkký. Byl a je to vždycky můj vnitřní problém. Když ale musím něco rozhodnout, tak do toho konfliktu jdu, i pak prožívám bezesné noci a trápí mě žaludeční vředy. Ale většinou dosáhnu svého… * Ředitelem Televizního studia Ostrava jste od roku 2002. Co se z vašeho pohledu od té doby změnilo? Hřeje mě, že se několikanásobně zvýšila výroba. Je tady spousta lidí, kteří dokážou vymyslet skvělé věci. Ana ty potřebují prostor a finance. Toto je pak úkol pro vedení studia, aby si na ústředí dokázalo vybojovat patřičné podmínky. A umělecky? Stačí se podívat, kolik ocenění naše studio získalo. * Jaké jsou vaše dobré vlastnosti? A které špatné? Dlouho mi trvá rozhodování a osobně mě zasahuje, potřebuji být nad věcí a jako vedoucí pracovník bych měl odhlédnout od lidských záležitostí. Málo platné, třeba starší generaci lidí ve studiu znám velice dobře, v sedmdesátých. letech jsem ve studiu pracoval, mám odsud manželku… A když se musím zachovat k těmto lidem profesionálně, tak mě to trápí víc, než by mělo. Na druhé straně dokážu vidět strategické cíle a vize podniku. Kdybych se chtěl chlubit, tak věci, které jsem v roce 2002, když jsem do studia nastoupil, navrhoval v programu, a které nebyly akceptovány, tak se dnes, po osmi letech, realizují – třeba pořady o národnostních menšinách, o technických památkách a podobně. * Každý potřebuje občas „vypnout“. Jak si nejlépe odpočinete? Na zahrádce, tam totiž pěstuju všechno a nic (smích). Třicet let jsem členem Svazu zahrádkářů v Kozmicích, máme malou chatu, a od období, kdy jsem tam jako čerstvý zahrádkář pěstoval všechno, jsem Plné znění zpráv


přešel k názoru, že pěstuji jen to, co roste samo. Nyní ale mám specifický úkol, protože v těch dnech se stěhuje z Prahy do Ostravy dcera Eva s rodinou a malou Viktorkou v čele, která už zjistila, že co roste v její výšce, musí sníst. Tak musím zasadit hrách… * Sportujete? Jediný sport, který provozuji, je mávání rýčem na zahradě. Ale taky jezdím na kole, v zimě mám rád lyže i běžky, ve skříni čekají brusle, tenisová i squashová raketa a o skříň se již několik let opírá souprava golfových holí, které jsem zatím nepoužil. Ale třeba dívat se na fotbal nebo hokej mě nebaví. * Hrajete na nějaký hudební nástroj? Hrával jsem na klavír, pak jsem toho pro nával sportu nechal. * Kde rád trávíte dovolenou? Nejlépe u sebe na zahradě, ale také jezdíme do Chorvatska, už několik let na stejné místo do městečka kousek pod Šibenikem. * Byl jste někdy u kartářky, věříte astrologům? Kdysi jsme u kartářky byli, to už je hodně dávno. Ale máme přítelkyni astroložku, kterou jednou za rok navštívíme. Bydlí v Těšínských Beskydech, tak je to vždycky takový pěkný výlet do přírody. * Vaše žena v jednom rozhovoru vyslovila přání, že by vás chtěla přemluvit do tanečních pro manželské páry. Už se jí to podařilo? Ne. A asi se jí to ani nepovede. Já jí to vřele doporučuji, ať to zkusí. * Máte rád módu, oblékáte se rád? Nebo si necháváte od ženy naordinovat, kterou košili, kterou kravatu… Nechávám si ordinovat všechno od ženy, i od dětí, které, jak žijí v Praze, tak vědí, co se nosí. Atak jako vánoční dárek občas dostanu něco, co bych si nikdy nekoupil, protože jsem v tomto směru velmi konzervativní. * Jaký jste řidič? Myslím, že dobrý, najezdil jsem toho hodně. Měl jsem nějaké drobné šrámy od roku 1979, kdy jsem dostal řidičský průkaz a začal jezdit ve svém prvním trabantu. Žádné závažné havárie jsem neměl. * Umíte vařit? Vaření je náš rodinný koníček, který nás naučil náš tatínek, a já to předal svému synovi Filipovi. Takže v jeho rodině vaří jen on. Vařím o víkendech. A třeba když se blíží Vánoce nebo Velikonoce, tak se rozezní telefon a moje dcera nebo syn z Prahy volají o pomoc, jak se dělá kapr, jak připravit bramborový salát. Jsem takový kuchař na telefonu… * Co a koho byste si vzal na pustý ostrov? Klasikové říkají Babičku Boženy Němcové, ale tu se mi nikdy nepodařilo přečíst celou, protože to byla povinná četba. A já byl proti povinným četbám značně zaujat. Vzal bych si Bibli. Mám ji u postele, neustále ji čtu, vždycky se tam najde nějaká nová kapitola… A jinak bych si vzal svoji ženu. * Je nějaké heslo, rčení, moudro, kterým se celý život řídíte? Těch mouder je tolik… Člověka v pokročilém věku napadne, když se podívá zpátky, že smysluplné je pomáhat lidem– ať už se to týkalo dětí a kamarádů naší Zuzanky. A motto, které mě naučil můj ostravský dědeček: Když nemůžeš pomoct, tak aspoň neubliž. To je někdy docela složité, zvláště když jste v nějaké vysoké funkci.



* Co vás v poslední době trápí? V souvislosti s připravovanou konferencí Veřejnoprávní média v novém desetiletí – čas na privatizaci?, která se koná 6. a 7. dubna, se zamýšlíme nad postavením regionálních studií České televize, závěry nejsou příliš veselé. Myslím si, že je potřeba znovu přehodnotit naše postavení jako regionálního studia, ale spíše k tomu lepšímu. Vrámci restrukturalizace ČT se regionální studia dostala na úroveň organizačních celků, které jsou v Praze, amy jako bychom se stali výrobnou pražské televize, jen jsme 360 kilometrů daleko od Kavčích hor. Rád bych, aby postavení regionálních studií bylo daleko pevnější a aby byla zakotvena v regionech svou tvorbou a vlastním vysíláním. I – INTUICE: Řídíte se intuicí? Čím dál tím víc. L – LÁSKA: Co je vaše největší láska? Moje rodina. J – JARO: Co se vám vybaví, když se řekne jaro? Sázím cibuli. A – AZYL: Ve které zemi byste hledal azyl, kdybyste musel? Izrael. R – RÁNO: Jste ranní ptáče? Ne, nesnáším vstávání, a když mi někdo telefonuje v půl osmé ráno, tak je můj třídní nepřítel. A – ANDĚL: Každý máme svého anděla strážného. Kdy ten váš měl s vámi nejvíce práce? Minimálně jednou týdně na dálnici D1, tam se nadře. Ale s anděly mám od doby Zuzanky docela dobré zkušenosti. C – CITRON: Po čem sáhnete – po kyselém, nebo sladkém? Spíše po sladkém, třeba po tiramisu. E – EMOCE: Jste emotivní člověk? Bohužel ano. K – KREV: Snesete pohled na krev? Daroval jste někdy krev? Nesnesu, daroval jsem na škole. Za párek a za dvě stovky. To když mi jako studentovi chyběly peníze… *** MALÝ ZPOVĚDNÍK Oblíbené… …jídlo: Svíčková, kterou jsem léta už nedělal, protože se mi zdá strašně složitá. …televizní pořad: Dokumenty, které se drží reálu a něco nového vypovídají o společnosti. …film: Romeo a Julie z roku 1969 a Všichny dobří rodáci. …knížka: Bible. …místo: Moje zahrada. …roční období: Jaro. …zvíře: Rybičky v akváriu. …město: Jeruzalém. …auto: Škoda Yeti. VIZITKA Ilja Racek j Narodil se v roce 1950. Vystudoval DAMU, obor režie a na Karlově univerzitě na fakultě sociálních věd a publicistiky televizní publicistiku. V roce 2005 dokončil třetí vysokou školu – Filozofickou fakultu Univerzity Palackého (UP) v Olomouci, obor divadelní vědy, z níž má doktorát. Začínal v Československé televizi Ostrava jako pomocný režisér, později jako režisér v Československém rozhlase Ostrava. Od 80. let kromě režijní činnosti řídil Českou scénu v Těšínském divadle, byl šéfem činohry Divadla F. X. Šaldy v Liberci, ředitelem Divadla Petra Bezruče, Janáčkovy filharmonie, Národního divadla moravskoslezského. V letech 1998 až 2001 působil jako náměstek ministra kultury ČR, jako pedagog na UP v Olomouci. V roce 2001 vedl odbor kultury a památkové péče Moravskoslezského kraje. Od roku 2002 zastává funkci ředitele Televizního studia České televize. Je ženatý, otcem čtyř dětí – dcera Veronika (39) je úřednice (vnučky Iva a Nicol), syn Filip (33) pracuje u filmu, věnuje se audiovizuální produkci, točí reklamy, publicistické pořady (vnoučata Matěj, Kryštof a Johanka), dcera Eva (30) vystudovala medicínu, provdala se za albánského spolužáka (vnučka Viktorie), dcera Zuzana – těžce handicapovaná – zemřela v 19 letech. Foto popis| ILJA RACEK. Foto autor| Foto: Deník/Pavel Sonnek Region| Severní Morava Publikováno| Karvinský deník; Z vašeho okolí; 02 Publikováno| Novojičínský deník; Z vašeho okolí; 02 Publikováno| Bruntálský a krnovský deník; Z vašeho okolí; 02 ID| cf500bbc-9620-4736-b9eb-ef5c8fc81764

Debakl v Zátoce sviní dodnes ovlivňuje kubánsko-americké vztahy 13.4.2011

zpravy.rozhlas.cz str. 00 Vít Pohanka

amerika

Před půl stoletím spustila americká CIA akci známou pod jménem Invaze v Zátoce sviní. Cílem byla porážka nového kubánského vládce Fidela Castra, výsledkem fiasko. Na základě vzpomínek jednoho z poražených brigadistů a archivních materiálů si můžeme připomenout událost, která dodnes poznamenává kubánskoamerické vztahy. Plné znění zpráv


Bylo jich 1500 a chtěli zachránit svou zemi před komunismem. Podle jedněch se stali nástrojem v rukou amerického imperialismu, podle druhých prokázali vlastenectví a hrdinství. Před 50 lety se v kubánské Zátoce sviní vylodili emigranti vycvičení ve Spojených státech a v Guatemale pod dohledem a vedením CIA.Po několika dnech bojů skončil jejich zoufalý pokus svrhnout Fidela Castra hořkou porážkou. Samotná CIA dnes mluví o potupném debaklu. Pro amerického prezidenta Kennedyho, který byl v úřadě jen asi 3 měsíce, byla nezdařená akce ponižující lekcí. Co vlastně motivovalo neúspěšné proticastrovské brigadisty? A jak se americký prezident mohl nechat přesvědčit k tak nejistému a dobrodružnému podniku, který komunistický režim v těsné blízkosti Spojených států nejen nesvrhl, ale v konečném důsledku posílil?Komplikovaný příběh měl své kořeny už v 50. letech a jeho peripetie dobře ilustrují zážitky dnes 67letého Eduarda Pereze. Shodou okolností prý chodil do stejné školy jako Fidel Castro. „Dostalo se mi evropského vzdělání na jezuitské škole, právě v té, kterou dřív navštěvovat Fidel Castro, totiž v El Colegio de Belén v Havaně. Vštěpovali nám tam, že se máme snažit být užiteční pro své okolí, dělat něco pro svou zemi, aniž bychom za to žádali odměnu,“ vzpomíná.„Svým způsobem jsem tak měl o Fidelu Castrovi velmi dobré informace, protože ho ve škole všichni učitelé dobře znali. Dokonce si ho ještě za jeho studií vytipovali a vybrali jako vůdčí osobnost. Když měl ze začátku velké rodinné problémy, postarali se o něj. On sám ve svých pamětech napsal, že jeho jediná skutečná rodina byli jezuité. Oni jediní se o něj zajímali a postarali se o něj,“ vysvětluje Eduardo Perez.Na Kubě vládl v době Eduardova dospívání Fulgencio Batista. Zkorumpovanost a zločinnost jeho režimu byla taková, že postupně ztratili iluze i jeho dřívější ochránci ve Spojených státech. Několik let čelil povstalcům vedeným Fidelem Castrem. Ten sice strávil po prvním neúspěšném útoku na kasárna Moncada v roce 1953 dva roky ve vězení, po amnestii však mohl odejít do mexického exilu. Zakrátko se vrátil v čele malé, ale postupně stále vlivnější a silnější ozbrojené skupiny.„Moje matka proti vůli otce tajně posílala Castrovi peníze. Později, když sešli z hor, navrhla Raúlovi byt. Byla bytová návrhářka,“ zmiňuje v té souvislosti Eduardo Perez. Byli tedy Eduardovi rodiče proti diktátorovi Batistovi?„Nebyli pro Batistu. Otec se politice vyhýbal, ale mamince imponovali hrdinové bojující proti němu v horách. Batistova vláda byla velmi krutá, represivní, zločinná a něco takového ženy nesnáší. Nechtějí, aby jejich děti vyrůstaly a žily v takové společnosti. Proto začala maminka tajně podporovat bratry Castrovy v horách. Moje rodina Batistu nepodporovala, ale také proti němu aktivně nevystupovala. Jen maminka tajně významnými částkami podporovala odbojáře v horách,“ odpovídá.Fidel Castro nebyl komunistaDnes už možná tak trochu vytrácí povědomí o tom, že Fidel Castro se v té době nijak neopíral o kubánskou komunistickou stranu. Komunisté se od něj tehdy dokonce distancovali.„Neznám jediného komunistu, který zemřel s Castrem, když bojoval v horách nebo dobýval Havanu. Komunisté byli dokonce pro Batistu. Když Fidel Castro napadl kasárna Moncada v roce 1953, vystoupili proti němu a obvinili ho, že se pokoušel o fašistický puč. Stejně tak proti němu vystupovali, když se později vrátil a vedl povstání v horách,“ nastiňuje Eduardo Perez a pokračuje ve vyprávění: „V roce 1959 se dostal k moci a potřeboval podporu zvenčí. Nikita Chruščov byl chytrý a pochopil, jaká příležitost se mu nabízí. Poslal za Castrem jako vyslance svého zetě, aby mu řekl, že ho uznává jako vládce Kuby. Castro byl sice už jako student levicově zaměřený, ale ne do té míry, že by se stal komunistou.“Slova Eduarda Pereze o postupné přeměně Fidela Castra v komunistu potvrzuje i český politolog Oskar Krejčí. Podle jeho výkladu se na přechodu Fidela Castra do komunistického tábora podílela neprozíravá americká politika.„Tvrdit, že Fidel Castro byl komunista, je naivní. Už tehdy říkal Nikita Chruščov, že z něj pomocí Američanů komunistu vychová. Americká zahraniční politika vůči Kubě byla od začátku špatná. Kdyby byla v té podobě politiky, jakou dělal Brown, tak by Kuba nebyla tam, kde je dnes. Tvrdý přístup k Latinské Americe, který praktikuje Washington, vyrábí všechny Cháveze nebo Fidely Castry. Chyba je v neurvalém paternalismu,“ soudí český politolog Oskar Krejčí, prorektor Vysoké školy mezinárodních a veřejných vztahů v Praze.Vraťme se přímo na Kubu. O proměnách oficiálního amerického postoje 50. let vůči Castrovi výmluvně vypovídají dobové filmové týdeníky. Jeho triumfální vstup do Havany v lednu 1959 popisovaly jako osvobození. Zdůrazňovaly ekonomickou stagnaci, korupci a policejní brutalitu Batistova režimu. O Fidelu Castrovi a jeho záměrech mluvily opatrně jako o velké neznámé. Netrvalo dlouho a nový vládce Kuby začal znárodňovat velké podniky, včetně těch amerických. Začal se vyzbrojovat s pomocí Sovětského svazu a také Československa, popravoval své odpůrce a potenciální konkurenty. Odezva Washingtonu na sebe nedala dlouho čekat.Prezident Dwight Eisenhower přerušil diplomatické styky. Nové pořádky na Kubě zakrátko pocítil na vlastní kůži i Eduardo Perez, když v řečnickém kroužku ve škole napadl legitimitu nově zformovaného komunistického svazu studentů.„Svaz komunistických studentů žádal mé vyloučení. V opačném případě by jeho členové vstoupili do stávky. Dostal jsem se do situace, která mě nakonec přiměla k emigraci. Do té doby jsem byl jen jedním z lepších studentů, staral jsem se sám o sebe, hrál košíkovou a baseball. Najednou se všechno zkomplikovalo. A to jen proto, že jsem nebyl marxista a leninista,“ vysvětluje.Kubánci věřili ve změnu politického systému ve své zemiEduardo si nejdřív ani neuvědomoval, na jak tenkém ledě se ocitl. Pomohly až kontakty jeho maminky, která se znala s Vilmou Espín, manželkou bratra Fidela Castra Raúla.„Maminka se vypravila za Vilmou a řekla jí, co se mi přihodilo. Ona slíbila, že se poptá. Po třech dnech jí řekla, aby mě poslala někam pryč, protože mě mladí komunisté považují za velmi nebezpečného. Bylo mi 16 let, mohli mě prý zadržet a věznit do 18 let a poté Plné znění zpráv


zastřelit. Prý jsem dobře mluvil a mohl bych inspirovat jiné lidi,“ nastiňuje Eduardo Perez.„Opravdu, tohle jí řekla. Potom nám pomohli jezuité. Organizovali katolické odbory a jeden jejich člen v té době řídil letiště. Kontaktovali jsme ho a řekli mu, ať mě nechá projít, i když nebudu na seznamu pasažérů. S pomocí maminky, jezuitů a katolických odborů jsem prošel letištní kontrolou a odletěl do Miami. Najednou jsem byl bez mámy a táty,“ vzpomíná na nelehké období.To bylo začátkem roku 1961. Eduardo si v Americe našel práci a bydlení a udržoval kontakty s dalšími Kubánci, kteří emigrovali. Miami se stalo jejich hlavní metropolí.„Dozvěděl jsem se, že se vytvořila revoluční rada, která měla kancelář v Miami. Šel jsem tam s kamarádem ze studií, který také emigroval. Měl jsem trochu strach a byl jsem nervózní, aby mne neodmítli, protože mi bylo teprve 17, a tak jsem zalhal a řekl, že je mi 18,“ popisuje svůj vstup do společnosti mužů, kteří se připravovali na boj proti Fidelu Castrovi se zbraní v ruce.Netušil, že se stal součástí akce, kterou americká CIA připravovala už od jara roku 1960. Někdy se uvádí, že prezident John Fitzgerald Kennedy v případě vylodění v Zátoce sviní nastoupil do rozjetého vlaku, který už nemohl zastavit. Historik Jan Mikulík z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy se této kapitole Kennedyho vlády podrobně věnuje a upozorňuje, že se nový americký prezident o přípravách dozvěděl hned po zvolení v listopadu 1960 od tehdejšího šéfa CIA Allena Dullese.„Tehdy mu Allen Dulles sdělil, že CIA připravuje operaci vůči Kubě a výsadek, který se brzy vylodí. Nebyl sice konkrétní, ale Kennedy věděl o celé záležitosti ještě před tím, než vstoupil do Bílého domu,“ vysvětluje Jan Mikulík. „Kennedy navíc vstupoval do celého procesu aktivně a byl to právě on, kdo změnil místo vylodění. Výbor, který o Kubě rozhodoval, se scházel každý týden.“CIA měla sice celou akci pod kontrolou a někteří z připravovaných účastníků byli do podrobností zasvěceni, ale většina, do níž patřil i Eduardo Perez, žila v přesvědčení, že hlavními organizátory a skutečnými veliteli jsou sami Kubánci a Američané jim jen poskytují potřebné zázemí.„O CIA jsem nic nevěděl. Odvezli mě do města Homestead na Floridě. Tam jsem prošel intenzivním výcvikem. Učili mě, jak vyslýchat zajatce, protože se počítalo s tím, že se Castrovy síly budou vzdávat a budeme je muset prověřovat. Cvičili mě v tom, jak poznat, jestli odpovídá prostý voják, kapitán, poručík nebo major. Jednoho dne nás odvezli na letiště, nevěděl jsem, kam letíme. Někde jsme přistáli, pak jsme jeli několik hodin v nákladním autě do hor, a tak jsem se ocitl ve vojenském táboře Santiago, kde mi dali uniformu a osobní zbraň, protože usoudili, že jsem dobrý vyšetřovatel,“ popisuje Eduardo Perez.A tím se dostáváme do Guatemaly, kde se odehrávala hlavní část výcviku. Když jeden z jejích členů zahynul při výcviku, přijala brigáda označení 2506, což bylo číslo jeho známky. Eduardo Perez zdůrazňuje, že on ani další Kubánci, kteří se na vylodění v Zátoce sviní připravovali, nebyli v žádném případě žoldáci ve službách Američanů motivovaní touhou po moci a majetku, jak je později vykresloval nejenom komunistický tisk.„Byl jsem mezi přáteli, spolužáky z Kuby, s nimiž jsem předtím studoval na jezuitské škole a kterým jsem věřil. Byli to poctiví a upřímní lidé ze všech společenských vrstev, bohatí i chudí. Žádní bandité ve službách kapitalismu nebo imperialismu. Tak jsme vůbec neuvažovali. Chtěli jsme Kubu změnit a zbavit ji režimu, který nastolil Fidel Castro,“ dosvědčuje.„Určitě mezi nimi byli utečenci, kteří požadovali navrácení majetku. Byli tam i chudší Kubánci, kteří doufali ve vytvoření nového režimu. Něco jiného je idealismus a něco jiného naivita,“ domnívá se politolog Oskar KrejčíEduardo bral přípravy naprosto vážně. Počítalo se s tím, že po invazi budou brigadisté zřejmě muset bojovat v horách kubánských, jako dřív Fidel Castro. „Asi měsíc nebo 45 dnů mě cvičili, jak bojovat v horách. Po nocích jsme běhali v terénu a učili se, jak přežít, myslet a zachovat si sílu. Byl to velmi náročný vojenský výcvik,“ uznává.Právě Kennedyho rozhodnutí přesunout vylodění do Zátoky sviní, která je obklopená bažinami, jim možnost stáhnutí do těžko přístupných hor znemožnilo. Existuje víc indicií, že Fidel Castro a zřejmě i sovětská KGB o přípravách věděli, neznali však místo ani čas vylodění.„Jednou jsem narazil na guatemalského vojáka, který nás sledoval. Zadržel jsem ho a při výslechu jsme zjistili, že je to špeh. Komunistická strana Guatemaly totiž infiltrovala armádu a získávala informace, které předávala na Kubu. Takže v Havaně věděli, že se něco připravuje. Zvěda jsme pustili a nic jsme mu neudělali. Naopak jsme ho začali využívat a předávali mu mylné informace. Nikdy se nedozvěděl, kde přesně se vylodíme a kdy. To byla jedna z mála věcí, které se na invazi povedly,“ domnívá se Eduardo.Akce plná problémůHlavní vylodění bylo plánované na 17. duben. Akce začala však už 3 dny předtím, když z nikaragujského přístavu Puerto Cabezas vyplula flotila lodí s hlavní údernou částí Brigády 2506 na palubě. Doprovázela je americká válečná plavidla včetně letadlové lodi Essex. Jejich úkolem bylo doprovodit Kubánce, po vylodění je neměly aktivně podporovat nebo zasahovat do bojů.„Byly to lodě společnosti García. Dřív převážely cukr a nebyly pro účel invaze vhodné, i když je narychlo a improvizovaně vyzbrojili a upravili. Na té naší jsme vezli mimo jiné velké množství leteckého benzínu v 200litrových nádržích na palubě i v podpalubí. Podle původního plánu jsme totiž měli získat kontrolu nad malým letištěm u Zátoky sviní, aby se naše letadla nemusela vracet kvůli dočerpání pohonných hmot do Nikaraguy. Zdrželi jsme se, protože jedné z dalších lodí došlo palivo a my jsme ho museli přečerpat z našich nádrží. Tak jsme se dostali do Zátoky sviní den po hlavním vylodění. V té době už na břehu docházela munice,“ pokračuje ve vzpomínání Eduardo Perez.Zdržení s největší pravděpodobností ušetřilo Eduardovi a jeho druhům kubánské zajetí, možná i život. Už od prvních fází operace nešlo téměř nic podle plánu. Nejdřív nevyšel taktický manévr, vylodění menší skupiny nedaleko Guantánama na jihu ostrova, které mělo zmást Castrovy síly a odlákat pozornost od samotné Zátoky sviní. V naprosté fiasko se nakonec zvrátily nejdřív úspěšné vzdušné akce. Proticastrovští Kubánci dostali od Američanů letadla B-26B s Plné znění zpráv


výsostnými znaky Castrových kubánských vzdušných sil. Ta měla paralyzovat při útocích na několik letišť. Bombardování bylo celkem úspěšné. Jedno z letadel pak přistálo v Miami, kde pilot předstíral, že je vzbouřenec proti komunistické vládě.První zprávy v médiích potvrzovaly informace, podle nichž na Kubě došlo k vojenskému povstání, které vedly nespokojenci z řad castrovské armády. Havana protestovala na půdě Spojených národů. Tvrdila, že se žádné povstání nekoná a na ostrov útočí síly emigrantů v americké režii.Ani velvyslanec Spojených států při OSN Adlai Stevenson nebyl do tajného plánu zasvěcen. Veřejně a kategoricky popíral jakoukoli americkou účast. Jenže plánovači CIA buď nevěděli nebo ignorovali skutečnost, že komunistické letectvo používalo mírně upravený, ale na první pohled rozpoznatelný typ letadla, než jaký byl ten, který přiletěl na Floridu.Velvyslanec Adlai Stevenson se tak ocitl v diplomaticky neudržitelné a lidsky zahanbující pozici. Hrozil okamžitou rezignací, jestli bude CIA v operaci dál pokračovat. Prezident Kennedy se rozhodl zastavit další letecké útoky. To připravilo Brigádu 2506 o hlavní předpoklad úspěchu – kontrolu nad vzdušným prostorem. A to právě v době, kdy se hlavní část proticastrovských sil vylodila. Když na místo dorazila zpožděná loď s Eduardem, vypadala situace neudržitelně.Zbyla jen hořkost„Tou dobou už potopili jednu naši loď a další vážně poškodili. Řekli nám, že musíme pryč, protože máme plno paliva. Kdyby nás zasáhli, vybuchli bychom jako rachejtle. Byli jsme na Kubě a chtěli jsme se vylodit, jenže jsme ztratili kontrolu nad vzdušným prostorem. Jedna z našich lodí nabrala kurz od pobřeží a začala odplouvat. Tenkrát jsme to nevěděli, ale na její palubě byl operační důstojník CIA. Oficiálně se měla řídit rozkazy našeho velitele Josého San Romána. Ten se s ní spojil rádiem. Ptal se, co se děje. Dozvěděl se něco ve smyslu, že je blázen, jestli si myslí, že je skutečným velitelem. José San Román byl pak zajat a dostal se z Kuby až v roce 1962. V roce 1989 spáchal sebevraždu. Myslím, že se nikdy nedostal přes tu tragédii a cítil se za ni osobně zodpovědný. Chtěli jsme se také vylodit, ale nenechali nás,“ vybavuje si Eduardo.Castrovy jednotky postupně likvidovaly odpor vyčerpané Brigády 2506 a Eduardova loď se začala vzdalovat od pobřeží.„Báli jsme se, že na nás zaútočí vládní kubánské jednotky a lodě. Spojili jsme se vysílačkou s velením a ptali se, co máme dělat. Řekli, že se máme vrátit do Nikaraguy, odkud jsme vypluli. Byli jsme hodně nervózní, nikomu jsme nevěřili. Vážně jsme se báli, že se budou Američané chtít zbavit svědků toho fiaska. Poslali pro nás letadla. Vůbec se nám nelíbilo, že měla okna zamalovaná bílou barvou. Řekli nám, že nás převezou zpátky do Spojených států,“ vypravuje Eduardo Perez.Z asi 1300 brigadistů, kteří se vylodili, jich víc než sto padlo, několik bylo popraveno nebo zemřelo při transportu do vězení. Přes 1200 jich Castrovi vojáci a milice zajali. Do Ameriky se vrátili až na Vánoce v roce 1962, kdy je Kuba vyměnila za potraviny a léky v hodnotě 53 miliónů dolarů. Na straně Castrových sil bylo zabito přinejmenším 161 vojáků, ale také blíže neurčený počet milicionářů. Eduardo Perez měl štěstí. Dostal se zpátky do Ameriky se zdravou kůží.„Když jsme přiletěli do Homesteadu na Floridě, měl jsem v botě schovanou malou pistoli. Na imigračním se jim to vůbec nelíbilo. Až na jednoho důstojníka. Ten to pochopil a dokonce mě pochválil. Vždyť jsem si nemohl být jistý, kam nás převážejí, chtěl jsem se chránit. Pak mi hned v prvním týdnu po návratu nabídli stipendium na univerzitě v Sao Paolu v Brazílii. Chtěli mě prostě dostat pryč ze země a věděli, že mám zájem o studium chemie. Moc mě to lákalo, ale oni po mně chtěli, abych informoval o komunistickém hnutí mezi studenty, a tak jsem odmítl. Říkal jsem, že nejsem žádný žoldák. To, co jsem udělal, bylo pro mou zemi,“ zdůrazňuje.Pocit hořkosti v Eduardu Perezovi zůstal dodnes. „Byl jsem naštvaný, podrážděný a hlavně ponížený. Zemřelo tam tolik kamarádů. Nebojovali jsme za kapitalismus ani za americké zájmy. To jsou nesmysly, výmysly radikálních levičáků,“ podotýká. „Nemyslíme si, že nás zradila Amerika. Zradila nás Kennedyho vláda. Jiné americké vlády, včetně vlád demokratů, se nás vždycky zastávaly,“ shrnuje s odstupem půl století Eduardo Perez, jeden z neúspěšných bojovníků ze Zátoky sviní, akci, která měla za cíl svrhnout rodící se komunistický režim, ale která v konečném důsledku spíš přispěla k jeho upevnění a sebejistotě a svým způsobem i ke Kubánské krizi, která přivedla o rok a půl později svět na pokraj jaderného konfliktu. mapa Zobrazit vylodění Kubánců v Zátoce sviní na větší mapěPůlstoletí vylodění v Zátoce sviníV Zátoce sviní to bylo fiasko, vzpomíná kubánský emigrantFidel Castro předává poslední otěže moci16. 2. 1959: Začátek vlády Fidela Castra


Michal Horáček: Myslím, že žiji bujarý život 8.4.2011

nova.cz

str. 00

Doma.cz/Novinky/Celebrity



Máme pro vás VELKÝ ROZHOVOR s textařem, spisovatelem a filozofem Michalem Horáčkem. Dovoluji si soudit, že život Michala Horáčka nemůže být fádní a to už jen proto, že je nesmírně kreativní, zvídavý a soutěživý člověk, který velmi potřebuje duševní činnost. Díla Michala Horáčka jsou velmi diskutována, ať už se to týká jeho současné či dřívější tvorby. A o to právě jde. Klást si otázky, hledat a otevírat klíčová témata, projevit se. To jsou věci, kterým Michal Horáček ve svém životě dává prostor v první řadě a vy si jej můžete přiblížit třeba v našem rozhovoru, anebo v představení Kudykam, které míří na prkna Národního divadla v Brně. Pro náš rozhovor v pražské restauraci V Zátiší oblékala Michala Horáčka firma Bandi Vamos, hodinky jsou značky Frederque Constant od společnosti Koscom, autorem fotografií je Robert Vano. Často se traduje, že dobrý umělec jen vzácně bývá zároveň také dobrý obchodník. Vám se podnikání a umění už řadu let potkává v profesionálním životě. Vyhovuje vám taková kombinace, nebo byl někdy po vašem boku nějaký manažer, pravá ruka? Několikrát jsem na universitní půdě vedl semináře tvůrčího psaní. První, co jsem studentům doporučoval je toto: Zásadně se vyhýbejte větám jako Je všeobecně známo, Říká se, že…nebo taky Často se traduje. Takové a podobné generalizace jsou neprůkazné a nemají žádnou výpovědní hodnotu právě proto, že jsou to generalizace. Jakmile takové výroky byť jen zlehka prozkoumáte, dojdete ke zjištění, že: někdy ano, někdy ne, obvykle něco mezi tím. Lepší je zeptat se rovnou sám za sebe a na to, co se údajně povídá, se neodvolávat. V mém případě je to tak, že vzhledem ke svým uměleckým aktivitám vůbec nejsem obchodníkem. Všechny tyto mé aktivity jsou finančně prodělečné, což vždycky vím už předem. Za své knihy si od nakladatelství neberu ani honorář, DVD Strážce plamene jsem dotoval, projekt Kudykam rovněž. Právě to jsou situace, které by obchodní strategii řešenou manažerem vyžadovaly, aby projekty našly lepší finanční bilanci. Neuvažoval jste o tom, svěřit tyto projekty do rukou obchodně zdatného specialisty? Myslíte, že by to v našich podmínkách vůbec šlo řešit tak, aby nebyly prodělečné? Ne, neuvažoval. Obchodník by se staral o výdělek. Já se starám pouze o to, aby projekt měl všechno, co potřebuje z uměleckého hlediska, takže bychom si nemohli porozumět. Partnera, s nímž si nemohu porozumět, nepotřebuji. Samozřejmě, že i v našich podmínkách by se na rozličných projektech vydělat dalo, ale z mých nároků by se muselo slevit. V projektu Kudykam je například jedna filmová dotáčka, konkrétně v písni Havrani, která trvá asi osm vteřin. Se speciální kamerou, která umožňuje sejmout 1 000 oken za sekundu, ji dělal člověk, který k tomu přijel rovnou z Milána od reklamy na Ferrari. Jen tohle stálo 400 000 korun, a to byla ještě přátelská cena. Jistěže to tam být nemusí - obchodník by to zaplatit nechtěl. Ale z uměleckého hlediska to tam být musí, takže to tam je. Jak zvládáte tuto obchodně-uměleckou kombinaci? Doporučujete případně, aby se umělci kromě umění také zajímali i o obchodní věci? Umělci ať se starají o uměleckou výpověď. Jakmile se začnou starat také o obchod, přestanou být umělci a v nejlepším případě budou uměleckými řemeslníky. Budou se totiž muset trefovat do předpokládaného vkusu čtenáře, diváka, posluchače. Skutečný umělec se něčím takovým nezabývá, má dost práce s tím, aby naslouchal sám sobě. Já mám jen to nezřízené štěstí, že sám sobě mohu být mecenášem a na obchodní stránku nemusím příliš hledět. ČTĚTE TAKÉ: Alena Šeredová se vdává! Konečně! Exkluzivně! Trailer k novému filmu WesternStory je tu! Obličej Nicole Kidmanové? Strnulá maska! Neuvažujete vydat na toto téma nějakou knihu, v níž by se kloubil svět umění s podnikáním?



Rozhodně ne. Můj případ je unikátní, takže nikomu nemůže sloužit jako návod. Svět umění, jde-li o umění, se s podnikáním nikdy nekloubí. Jsou to dva samostatné světy a musí takovými zůstat. Obchodník nesmí umělci říkat, jak má své umělecké dílo vytvářet, a umělec se nemá zabývat tím, jak bude obchodník jeho dílo uvádět na trh. Jedině v takovém případě je nějaká naděje, že to bude fungovat. V roce 2009 jste představil jeden z vašich posledních projektů, lyrikál Kudykam na scéně Státní opery v Praze. Setkaly se z dnešního pohledu vaše představy o realizaci projektu Kudykam s realitou? Už dávno jsem si přestal myslet, že představy se mohou potkávat s realitou. Existují jen přání, nebo ještě spíše - sny. Mým snem bylo, aby Kudykam sledovala plná Státní opera, aby se diváci stali spolutvůrci představení tím, že vyslyší Kudykamovu výzvu k cestě Penzionem Svět i k cestě vlastním životem, který se po takovém zážitku může třeba i měnit, nebo aspoň korigovat. K tomu v sedmdesáti sedmi představeních došlo vrchovatou měrou a docházelo by i dál, kdyby Opera jako veřejnoprávní instituce neprocházela tak složitým obdobím neustálých změn vedení a koncepcí. Na nic si ovšem nestěžuji, každá z těch sedmasedmdesáti příležitostí potkat se s diváky byla nádherná. Osobně jsem měla příležitost, když jsem navštívila představení ve Státní opeře v Praze, vidět, že jste tam byl osobně také. Chápu dobře i z vaší odpovědi, že jste na ta představení v rámci možností chodil, kdykoli vám to okolnosti dovolovaly? Jako producent jsem takovou odpovědnost cítil. Ale hlavně jsem tam chodil pro radost. Každé představení Kudykama bylo jiné. Jakými změnami procházel Kudykam v průběhu roku? Každá změna v souboru, kde mnoho rolí alternují tři nebo dokonce čtyři interpreti, z nichž mnozí nejsou z Prahy, je organizačně extrémně náročná. Přesto došlo k určitým úpravám v textu a zejména přibyla nová závěrečná píseň. Ta je sice prezentovaná jako přídavek, ale ve skutečnosti jí představení vrcholí - přál bych si, aby právě s touto písní v srdci divák odcházel. Nyní plánujete představit Kudykam v Národním divadle v Brně. Zvolil jste Janáčkovu operu. Jaká máte očekávání od brněnského publika? Máte s tímto publikem již nějaké zkušenosti? S brněnským obecenstvem jsem se seznámil během koncertů Ohroženého druhu, který jsem uváděl. Byla to moc hezká zkušenost. V Národním divadle ovšem může být obecenstvo úplně jiné. Pro mě to není až tak podstatné - mým úkolem je předložit umělecké dílo, které osloví jakékoli publikum. Bude představení v Brně v nějakých částech procházet inovací či změnami? Ne. Budeme rádi, když po půlroční přestávce odehrajeme představení tak, aby ten dlouhý výpadek nebyl příliš patrný. Každopádně ale nepřijedeme s dietní zájezdovou verzí, nýbrž v plné polní - v roli Kudykama se například vystřídají všichni, tedy Csongor Kassai, Karel Dobrý i Vojtěch Dyk. Přivezeme i celou zvukovou aparaturu, dvacetičlenný živý orchestr i s dirigentem a vůbec všechno až po vlastní maskéry. Taková scéna jako je Janáčkovo divadlo, součást divadla Národního, si to rozhodně zaslouží. Je to pro nás čest, že tam můžeme Kudykama uvést. Uvažujete o tom, že byste umožnil hrát Kudykama i divadlům v jiných městech? Je to vůbec realizovatelné, když vezmu v potaz, že představení doprovází živý orchestr? Uvažoval bych rád, ale technicky to nejde. V České republice jsou jen dvě divadla, která splňují jak jevištní požadavky naší scénografie, tak dostatečný počet sedadel v hledišti. Státní opera a právě Janáčkovo divadlo v Brně. Obě mají kolem 1 100 sedadel, zatímco třeba divadla v Ostravě nebo Liberci sotva 400. Tam by musela vstupenka stát přes 2 500 korun, aby se vůbec vrátily náklady… Samozřejmě že Kudykam by mohl přijet třeba do Sazka Arény, nebo jak se to jmenuje, protože tam je možná 15 000 míst. Ale Kudykam není estráda, ale hudebně-dramatické dílo, které patří do divadla. Takže obchodník, který říká: Pojďme do velké haly, je ode mne jako umělce okřikován: Všechno má své místo. Neuvažujete tedy o případném partnerovi, sponzorovi, který by představení částečně dotoval?



Myslíte si, že zrovna mně by někdo poskytl sponzorské peníze? Ani jsem se o ně neucházel, bylo by to nevkusné. Dělal jste v rámci tohoto sponzoringu nějaký průzkum trhu ke zjištění, jaký je zájem, či jaké jsou v tomto ohledu složitosti? Nedělal. Jsem přesvědčená, že si jak tento, tak i každý jiný umělecký projekt zaslouží finanční podporu, ať už od sponzora či ze zdrojů z EU, které jsou z velké části nevyužité. Mrzí mě, že si vás lidé spojují s tím, že vy na to máte, protože se asi topíte v penězích z Fortuny. Nemyslím, že jde o důstojnost, ale o otázku ekonomiky v umění. Věřím, že by se mohl najít takový partner, který by umožnil, aby se Kudykam hrál o to déle a třeba i v menších městech, kde je zájem a kde lidé kulturu ocení mnohdy více právě proto, že se k nim až tolik projektů nedostane. Prostředky na umělecká díla jsou mnohdy zásadní pro to, aby se vůbec k lidem takové dílo dostalo, a vy jste to jako jeden z mála tvůrců dokázal, šel jste v tomto do rizika s vlastními zdroji, a to je také ojedinělé. Jste hodná a myslíte to dobře. Ale já jsem opravdu v jiné situaci než kdokoli jiný. Má to své výhody (můžu toho Kudykama uvádět i s finanční ztrátou), a také nevýhody (nemůžu si říkat o sponzorské peníze, protože to, co dá někdo mně, musí upřít těm ostatním). Výhody ovšem nevýhody dramaticky převyšují, takže si nebudu stěžovat. Já si totiž myslím, že o důstojnost jde. Pokud vzdáme svůj respekt vůči důstojnosti, vzdáme i uznání toho, že slušnost a noblesa jsou pro dobrý život lidí v pospolitosti důležité. Z vlastní zkušenosti mohu říci, po zhlédnutí představení jsem nabyla dojmu, že příběh promítá mnoho situací v životě jako zrcadlo a vede k zamyšlení. Považuji toto dílo za užitečné pro společnost. Cítil jste i vy sám, že toto dílo vám v mnoha životních otázkách přineslo nové otázky či odpovědi? Případně ve kterých? Mně to spíše přineslo nové otázky. A ty mohou být základem nějakého dalšího díla. Z našeho soukromého rozhovoru vím, že veškerý svůj čas nyní věnujete dokončení disertační práce. Jakému studiu se přesně věnujete a proč? Je to studium obecné antropologie na Fakultě humanitních studií UK. Věnuji se mu proto, že na začátku 21. století a v globalizujícím se světě je antropologie stále důležitější. Jaký zájem ze strany veřejnosti vnímáte o tento obor a jaké v něm v rámci studia cítíte stále rezervy? Veřejnost bude mít o tento obor zájem v okamžiku, kdy vzniknou díla, která ji osloví, inspirují. Rezervy jsou v tom, že v České republice je kulturní antropologie mladým oborem, své vědce si teprve musí najít a vychovat. Za komunismu se pěstovat nesměla - protože měla v sobě schopnost něco říci. Je možné se s vámi sejít také jako s kantorem a naučit se něčemu z vašich obsáhlých zkušeností a znalostí jako žák? Přednášíte někde? Pokud ne, uvažujete o tom? V současné době nepřednáším, je však možné, že se v této roli vrátím tak za dva tři roky na Fakultu sociálních věd UK a znovu tam otevřu seminář tvůrčího psaní. Jakým způsobem se vám v životě nejlépe osvědčilo získat si pozornost veřejnosti pro svoji tvorbu? K tomu vede jediná cesta: předkládat něco, co se o pozornost veřejnosti vůbec nestará. Je-li to dobré, nějaké publikum si k tomu cestu vždycky najde. Před dvěma lety jste poprvé za svoji kariéru textaře, scénáristy a producenta měl živý koncert, a to s albem Ohrožený druh, tedy Ohrožený druh live. Pro velký úspěch tento koncert doslova objel republiku. Jaké máte z tohoto počinu ohlasy, zkušenosti a pocity? Nelitujete, že jste se ke koncertním vystoupením neuvolil dříve?



Jako textař, scénárista a producent jsem se na albu i koncertech Ohrožený druh skutečně podílel. V životě mnoho nelituji, takže ani toho, že jsem s tím nezačal dřív. Mám radost z toho, že jsem vůbec začal, protože setkání s živým obecenstvem bylo mimořádně inspirativní. Jakou hudbu vyhledáváte k poslechu vy sám a jaká tvorba jiných textařů je vám blízká? Hudba, kterou poslouchám, převážně spadá do kategorie klasická. Z textařů mám rád Leonarda Cohena, Boba Dylana, Randyho Newmana, Paula Simona. S Petrem Hapkou tvoříte neodmyslitelnou dvojici. Jak se váš pracovní vztah s Petrem za celé roky vyvíjel a jaký má dopad na váš soukromý život? Ptám se proto, že mnoho lidí pracovní a soukromé vztahy odlišuje. Odpověď na takovou otázku by vyžadovala celou knihu, takže ji s dovolením nezodpovím, protože by nutně zůstala v rovině nějakých zjednodušujících floskulí. Působíte jako konzervativní člověk, ovšem s vlastnostmi jako jsou nesmírná kreativita a postřeh pro detail, k tomu navíc oplýváte tvůrčími nápady. Jaký styl života vlastně preferujete? Jedním slovem: tvůrčí. Druhým: dobrodružný. Tedy nejistý. Zajímalo by mě, zda jste také něčeho sběratel a pokud ano, co to je a proč? Sbírám obrazy české moderny. Protože to je sbírka něčeho tvůrčího, dobrodužného a nejistého. Bill Zehme kdysi vydal knihu o Franku Sintarovi Umění žít, aneb jak se nosí klobouk. Četla jsem tu knihu a v některých situacích jste se mi v ní promítl vy, ale opravdu pouze v některých, protože nechci přirovnávat bujarý Frankův život k tomu vašemu. Spíše v srdečnosti, ve vztahu k lidem a tradicím, ke stylu. Ačkoliv, můžete o některé části svého života hovořit jako o bujaré? No jistě. O kterékoli. Četl jste tu knihu také? Ne. Doufám, že vám nevadí, že vás srovnávám. Stává se vám, že jste s někým srovnáván? Tedy kromě srovnání Roberta Vana, který vás při focení k tomuto rozhovoru připodobnil k Anthonymu Hopkinsovi. Nevadí. Nebudu nikomu předpisovat, zda mě má nebo nemá s někým srovnávat, případně s kým. Jste obecně spíše tolerantní člověk? Jakým způsobem volíte cestu k prosazení svého názoru či nápadu? Sám sebe hodnotit si v tomto směru netroufám. Někdy jsem tolerantní, jindy ne. Záleží na situaci a nejspíš i na mé náladě. Jinak mám to štěstí, že se o prosazení svého názoru nemusím s nikým handrkovat. Pokud jsem o něčem přesvědčený, tak to prostě udělám a basta fidli. Kdy se u vás poprvé projevila láska k doplňkům, jako je klobouk? Asi v dětství. Můj dědeček Leopold Heyrovský nosil ovšem nejen klobouk, ale na botách i starosvětské psí dečky. Tak daleko ovšem nezacházím. Když se bavíme o doplňcích, jste také toho názoru, že hodinky vypovídají o člověku? Řídíte se tím? Máte oblibu v těchto doplňcích? Hodinky jsou dnes jediným přípustným mužským šperkem. Proto si zpravidla vybírám ty kvalitní. Povíte mi o svých cestách do zemí třetího světa? S jakými diametrálně odlišnými zvyky jste se setkal v jejich kultuře, čím vás zaujaly?



Každá z těch cest by vydala na knihu. Občas z nich napíšu aspoň reportáž. Ale odpovědět na to v rámci interview není možné, abych složité věci nesnesitelně nezjednodušil. Do jaké míry vás ovlivňuje kontrast těchto dvou kultur? Jak říkám, je to složité - nemůžu to rozebírat na pár řádcích. Věnujete se pomoci těmto zemím? V jakém směru? Ano. Koupil jsem třeba solární panel pro nabíjení osobních počítačů v jedné vesnici u Viktoriina jezera v Keni, platím středoškolská studia jednomu mladíkovi z osady South Horr, starám se o školní vzdělání dětí, z nichž jedno se na můj popud jmenuje Praha. Jaký je váš vztah k Praze a jak si naše hlavní město stojí ve vašich očích? Praha je, spolu s Benátkami, nejkrásnější město, které jsem dosud viděl. Cestujete ještě někam jinam, nebo zůstáváte věrný lokacím, které znáte a máte tam své známé a přátele, které můžete navštívit? Cestuji vesměs na nová místa, ale občas se i vracím. Tam, kde jsou lidé, s nimiž jsme se stali přáteli. Text: Michaela Lejsková Foto: Robert Vano www.robertvano.cz Publisher: ibestof.cz Oblečení Bandi Vamos www.bandi.cz Hodinky Fredereque Constant www.hodinky-koscom.cz Foceno v restauraci V Zátiší www.vzatisi.cz Michal Horáček www.michalhoracek.cz Foto priloha: http://image.tn.nova.cz/media/images/440x248/Apr2011/743295.jpg?d41d

URL| http://doma.nova.cz/ext/celebrity/michal-horacek-myslim-ze-ziji-bujary-zivot.html

Češi a Němci za první republiky 21.4.2011

ct24.cz

str. 00 ČT24

Historie.cs (eu)

Soužití Čechů s Němci v nově vzniklém státě od samého začátku provázely neshody, nedorozumění i vyslovený odpor nově vzniklé německé menšiny. Představitelé československého státu si dobře uvědomovali nebezpečnost národnostních třenic a nepokojů a snažili se práva menšin co možná nejlépe právně kodifikovat. Realita však byla odlišná od právních ustanovení. Státní správa a státní podniky byly většinově české bez ohledu na procento Němců, nejvýraznější to bylo v armádě a v policii. A problémem byla i politická scéna. Německé i české nenacionalistické strany se sice mnohdy tvářily nakloněny spolupráci, ale v zásadě žádné z nich o kompromis nešlo a usilovaly pouze o vlastní cíle. Toto křehké "ozbrojené příměří" se pak logicky muselo roztříštit s příchodem velké hospodářské krize a nástupem Adolfa Hitlera v sousedním Německu.



O cestě k nevyhnutelnému hovořili v Historii.cs z 11. dubna právník René Petráš z Právnické fakulty Univerzity Karlovy a historici Jaroslav Šebek z Historického ústavu Akademie věd ČR a Jaroslav Kučera z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Moderoval publicista Vladimír Kučera. Na začátku bych byl rád, kdybychom si konečně vymezili, jak je to se sudetskými Němci, českými Němci, Němci z Čech. Kdo to vlastně byli Němci, kteří žili na území zemí Koruny české? Petráš: Pojem "sudetští Němci" se začal používat poměrně pozdě. Z hlediska nářečí se o žádnou jednotnou skupinu nejednalo. Takže to, co de facto vymezilo sudetské Němce, bylo zejména vytvoření Československa, v kterém se stali menšinou. Kučera: Ten pojem byl poprvé zkonstruován (je to opravdu umělina) na počátku 20. století – 1901, 1902 – a dlouhou dobu nebyl používán. Míra frekvence jeho užívání roste ve 20. letech a zejména ve 30. letech se vznikem Sudetoněmecké vlastenecké fronty. Tehdy se tento pojem dostává poprvé do názvu politického uskupení. A byl to především Henlein, který to slovo uvedl do politického prostoru a kdo mu vlastně dal i určitý program, který na Čechy nepůsobil nijak kladně. Čili najednou to už nebyl Hans Müller z Horní Dolní, ale příslušník sudetoněmecké skupiny. De facto se nějakým způsobem národně politizuje? Kučera: Národní politizace tam byla vždycky, v masovém měřítku to začíná v 80. letech 19. století. Posun byl spíš v tom, že než se prosadil termín "sudetský Němec", byli němečtí obyvatelé "Deutscheböhme" – "němečtí Češi". Ale to se obrací. Kořenem slova sudetoněmecký se stává "Němec" plus přívlastek, který ho teritoriálně určuje. To lze zcela vnímat jako obrat od zemské příslušnosti k příslušnosti celoněmecké se všemi konsekvencemi, které do toho pak Henlein, a nejenom on, vložil. Němci někdy cítili zemské vlastenectví vůči zemím Koruny české? Šebek: V době barokní a na počátku národního obrození určitě. Ale s postupující národní emancipací, což byla ale záležitost celé Evropy, se lidé vymezují na základě své národní identity a nikoli zemské příslušnosti. Připomněl bych, že pojem "Sudeten" byl použit i v roce 1918 jako označení jedné ze separatistických provincií, která vznikla v době vyhlášení československého státu. Byla to provincie Sudetenland na severní Moravě, svoje centrum měla v Opavě. Byly vztahy mezi Čechy a Němci mírové, nebo mezi nimi bylo odjakživa napětí? Kučera: Napětí zde bylo od samého počátku, i když nemělo výlučně národnostní, ale například i jazykový, sociální a politický kontext. Dost často, a spíš shodou okolností, se v případě některých mocenských skupin hranice sociální nebo politická kryla s hranicí jazykovou. Z toho pak vyplýval i dojem jakéhosi národnostního zvýhodnění. Měli se lépe Němci, nebo Češi? Kučera: Jak kde. Když si vezmeme například středověká města ve 13. a 14. století, tak platilo, že patriciát byl většinově německý, řemeslnické vrstvy byly tak půl na půl a námezdní dělníci, jak by se řeklo dnes, byli vesměs Češi. V tom pochopitelně splývá sociální a národnostní konflikt v jedno, což vidíme třeba u Dalimila. Jemu nejde o národ v moderním slova smyslu – tedy o soubor rovnoprávných jedinců, kteří se vyznačují určitými sociálními, kulturními charakteristikami. Jemu jde o příslušníky jeho vlastní sociální skupiny. A zda ti ostatní jsou, nebo nejsou Němci či Češi, ho nezajímá. Šebek: I doba husitství nebyla jen nábožensky orientovanou revolucí, ale byla to revoluce orientovaná rovněž sociálně. A do jisté míry to bylo namířeno i vůči patricijům, kteří byli převážně cizího původu. Slyšel jsem názor, který se mnoha Čechům nelíbí, že z Německa sem přicházely civilizační výdobytky, dokonce kulturní vzorce, které jsme přejímali. Dá se to tak říct? Není to pro nás ponižující? Petráš: Některé národy jsou vyspělé více, některé méně. V antice měli takovou roli Řekové, Římané, ve středověku to byla spíš Francie nebo severní Itálie. A k nám to šlo přes německé oblasti. Takže vliv západní Evropy, který u nás zprostředkovalo zejména německy mluvící obyvatelstvo, tady nepochybně byl. Je to vidět v některých otázkách právních, také města hodně zakládali kolonisté z Německa. Nelze to posuzovat ale příliš jednoznačně. Vytváření moderního německého národa je věcí komplikovanou: Kdo jsou to německy mluvící Švýcaři? Kdo jsou to Rakušané? Pavel Kosatík ve svém Českém snění píše, že u nás existoval dlouhověký sen o státě bez Němců. Je to pravda? Kučera: Někdy mám pocit, že spousta Čechů by si to určitě dala líbit. Ale asi v takové formě, že by šli večer spát, ráno se probudili a nebyl tady ani jeden Němec. Ale aby se to stalo cílem nějakého relevantního politického proudu, tak to je až věcí druhé světové války a poválečného období. Šebek: Češi a Němci jsou národy, které k sobě mají poměrně blízko, i kulturně blízko, více než třeba k slovanským národům. V 19. století je to velice dobře vidět na tom, jak se paralelně vytváří politická a spolková Plné znění zpráv


struktura v českých zemích. A nebyl to jenom německý vliv, ale nepochybně i Češi měli velký vliv na německé obyvatelstvo. Vlastně se tady ty vlivy přes různá napětí a tenze neustále prolínají. Stýkání a potýkání, jak říkal Palacký… Vzniká československý stát. Vlastně český stát, Slováci k tomu byli připojeni a, buďme upřímní, nebyla to od nás úplně rovná hra. Ale tíha úzkosti z velké německé menšiny pokračuje, protože součástí státu se stávají tři miliony Němců? Kučera: Navíc se to vyvíjelo pro obě strany poměrně nečekaně. Nebudeme si zastírat, že projekt samostatného českého státu byl mladý. Před rokem 1914 tak většina české politiky neuvažovala a zvrat mocenských poměrů ve střední Evropě byl překvapením i pro sudetské Němce. Takže tady na sebe narazila určitá nepřipravenost, z které později rezultovaly naprosto rozdílné představy. Demokratických vzorů ve střední Evropě bylo málo nebo žádný a ani česká politika nevěděla, co Němcům nabídnout. Tak to nakonec skončilo u povšechných deklarací "o spolupráci", "pozvání ke spolupráci" a "k budování toho státu". Ve skutečnosti toho ale česká politika moc nabídnout nedokázala a na druhou stranu se bála, aby toho nenabídla moc. Taková byla česká pozice. Němci se zase jednostranně soustředili na princip sebeurčení národů, který tedy zcela mylně vztáhli i na sebe, ačkoli to tak Wilson vůbec nemyslel. Byli poraženi, tak jaképak sebeurčení… Kučera: Navíc podle Wilsona bylo sebeurčení velmi úzce svázáno s demokratickou dimenzí. Nešlo jen o národní sebeurčení, šlo v první řadě o demokratické sebeurčení. Němci tak měli jen jednu kolej, to sebeurčení, a vůbec nezvažovali jiné varianty. Nic jiného pro ně neexistovalo. Z tohoto kataklyzmatu se potom dost těžko rodí první Československá republika se všemi zátěžemi, které na obou stranách měla. Petráš: Pokud jde o demokratické vzory, obvyklým československým vzorem byla Francie, zčásti i Spojené státy. To je třeba vidět i na československé ústavě. Jenomže právě tyto státy nejsou vůči menšinám příliš vstřícné. Rovnost občanů, to ano, víceméně se nepřihlíží k tomu, jaký má kdo původ. Ale že by menšinám třeba poskytly například jazyková práva, národní školství, to v žádném případě. V tomto ohledu se vlastně Československo inspirovat nemohlo. A uvědomovali si to i nacionalističtí politici. Například Karel Kramář říkal, musíme dát Němcům hodně, třeba i víc, než oni dávali Čechům za monarchie. Takže snaha poskytnout určitý systém práv menšin tady byla. Docela zajímavou roli v tom hrálo mezinárodní společenství, takže klíčové dokumenty (část ústavy nebo ústavní jazykový zákon) téměř doslova přejímaly určitou mezinárodní smlouvu. Nebyl to tedy jenom problém česko-německý, ale byl tady zájem i dalších států, hlavně vítězných velmocí. Šebek: Roky 1918 a 1919 jsou klíčové, protože dochází k událostem, které pak poznamenají sousedství a vztah Čechů a Němců na několik desetiletí. V roce 1918 Němci vyhlašují čtyři separatistické provincie a dávají tím najevo, že nechtějí být v tomto státě, že nechtějí být, jak říkali už před první světovou válkou, sluhy sluhů. Nakonec je většina území postupně dobyta, i když to je možná příliš silný výraz, protože padne pár výstřelů. Fakticky se ovšem pohraniční území dostává pod československou kontrolu. Jenže pak přichází 4. březen 1919, který je zachován v německé paměti dodnes. Tehdy došlo v řadě pohraničních měst k ozbrojenému střetu mezi manifestujícími Němci a československým vojskem a nakonec tento den přinesl více než 50 civilních obětí, samozřejmě hlavně na straně Němců. Kučera: V té době probíhala mírová konference a Československo se na ní chtělo prezentovat mimo jiné právě schopností konsolidovat poměry v pohraničí jako ostrov klidu ve střední Evropě. Jenže těžko se můžete prezentovat jako ostrov klidu, když vám leží 54 mrtvých na ulicích. Pochopitelně trauma na německé straně je skutečnost. Stejně jako to, že poté z toho zejména radikální národní německé kruhy pravidelně vytřískávaly politický kapitál. Méně se ale ví, že československá vláda oběti odškodnila. A tyto oběti potom ještě dostaly odškodnění za nacistického Německa. Takže celá ta kauza se táhla v této rovině až do doby druhé světové války. Šebek: Československá vláda se to snažila primárně prezentovat jako konflikt sociální, kterých bylo ve střední Evropě celá řada. A je fakt, že třeba v Kadani na radnici vlál nejen německý prapor, ale i rudá vlajka. Vláda se proto snažila ukázat, že to nebyl střet mezi dvěma národy, ale snaha udržet pořádek před revoluční radikalitou. Jaká práva z hlediska legislativy měli čeští Němci? Petráš: Československo především zajišťovalo menšinám, tedy i Němcům, občanskou rovnost, ale také speciální práva. Zejména práva související s užíváním jazyka, tedy možnost užívat svůj jazyk ve styku s úřady. To je problematika jazykového práva. Také šlo to, aby se děti vzdělávaly téměř výhradně v mateřském jazyce. To je tedy národní školství. Problematické bylo také zastoupení menšin ve státní správě, v úřadech. Tady by se našly mnohé nedostatky, protože zejména v armádě nebo v Plné znění zpráv


diplomacii byli Češi a Slováci velmi výrazně preferováni. Ne nepodstatné také bylo, že Němcům i dalším menšinám nebyla poskytnuta autonomie. Právě tento prvek Němce dost dráždil. Nebyla zde totiž žádná práva Němců, ale pouze obecně právní řešení postavení menšin. Je pravda, že Masaryk uvažoval o tom, že by Němci časem mohli získat autonomii? Kučera: Masaryk považoval autonomii obecně za velmi prospěšný princip při řešení národnostních problémů. Nejsem si ale vědom toho, že by navrhoval autonomii pro Česko, Slovensko, pro české Němce nebo pro kohokoli jiného v první republice. Skutečností je, že i autonomní mechanismy převzaté z Rakouska-Uherska, například v oboru školské autonomie, byly za první republiky dost potlačeny a v podstatě demontovány ve prospěch české většiny. Takže praktická politika šla opačným směrem. Navíc slovo autonomie neznamenalo pro českou politiku obecně nic jiného než první krok k odtržení, a proto se o autonomii hovořilo málo. Šebek: Nejprve se uvažovalo o tom, že tady bude župní zřízení, ale kvůli obavám, že by se vzniklé župy v pohraničí odtrhly a připojily k Německu, se nakonec přistoupilo k zemskému zřízení, které v podstatě eliminovalo autonomní snahy. O autonomii se jinak uvažovalo například v rámci vlády na počátku 30. let, byl to návrh, který vzešel především ze sociální demokracie. Bylo to ovšem už v době, kdy byl mezi německými stranami nejsilnější pročeskoslovenský proud a většina z nich se hlásila k československé spolupráci. Se stoupající krizí a s národnostním napětím tyto úvahy pochopitelně padají. Kučera: Málokterý evropský stát měl tak velké a tak problematické menšiny jako Československo, čili bylo v prioritním zájmu státu nějakým způsobem národnostní problém řešit. A v tom československá politika zase lavírovala mezi Skyllou a Charybdou. Na jednu stranu bylo jasné, že německá menšina má a musí mít demokratická a národnostní práva. (Vyplývalo to ostatně z demokratické povahy státu.) A na druhou stranu je tu obava, aby Němci tohoto gesta, daru, jak to česká politika interpretovala, nezneužili a neinterpretovali jako českou slabost. Takže Karel Kramář sice agituje pro docela rozumná ustanovení (například v jazykovém zákoně), ale na druhou stranu je přesvědčen, že se Němcům musí ukázat také tvrdá ruka. Že nemají šanci poměry nějakým způsobem zvrátit. V této nejistotě se pak česká politika pohybuje po celou dobu raných 20. let. Jaké bylo složení rozhodujících úředníků v Sudetech? Petráš: U samosprávy záleželo na místním složení, ale vedle toho byla státní správa, kde už byli Češi poměrně výrazně preferováni. Pokud jde o učitele, tam to ještě bylo úměrné národnostnímu složení. Trošku jiná situace byla třeba u soudců. A podstatně horší to bylo u četnictva a zvlášť u armády. Šebek: Němci byli velmi poddimenzováni, co se týče zaměstnanců pošt a železnic, to byly státní podniky. Takže přestože Němců bylo za první republiky okolo 22 %, německých státních zaměstnanců bylo pouze 10 %. Samozřejmě to vyvolávalo napětí, když byl ve většinově německé nebo zcela německé vesnici český pošťák. Kučera: Je tam ještě jeden zajímavý moment. Jazyková práva vymezovala právo občanů menšinových národností komunikovat v jejich jazyce se státními úřady, případně s úředníky státních podniků. A to, jestli si s tím úředník poradil, nebo neporadil, byl problém úřadu. Realita byla však taková, a to je okolnost, která Němce iritovala, že když byl český úředník poslán třeba do Sudet, nikde ve služebním řádu nebyla podmínka, že musí umět německy. Nešlo tedy jenom o otázku zabezpečení úředního styku po technické stránce, ale i o vytvoření důvěry mezi občanem a státním úředníkem. Němci později trvali na tom, aby úředníci v německých oblastech byli především Němci. V letech 1937 a 1938 v rámci jednání o národnostním statutu československá vláda dokonce připravovala program (mimo jiné i pro státní službu), který měl zabezpečit stejnoměrné zastoupení národností ve státní službě. A řešily se tam i problémy, aby jazykově většinové oblasti menšinového národa byly přednostně obsluhovány úředníky toho kterého jazyka. Typické pro naši národnostní politiku ale je, že to přišlo až v závěrečných fázích republiky, za pět minut dvanáct… Šebek: Spíše pět minut po dvanácté. Tehdy už totiž nastal problém najít loajální úředníky německé národnosti. V jakém vztahu do krize a do doby, než přišel Henlein a než v Německu získal moc Hitler, tady u nás žili Češi s Němci? Byl to přátelský vztah, loajální vztah, nebo vztah jakéhosi ozbrojeného příměří? Už v roce 1928 píše Emanuel Rádl studii Válka Čechů s Němci, která je velmi varující. A to se ještě o žádných henleinovcích nevědělo. Čili náznaky nějakého nebezpečí se v tom vztahu objevovat musely. Petráš: Existovala výrazná národnostní hranice, takže smíšených obcí nebylo až tolik. Podstatně horší byla situace ve větších městech. Někdy fungovalo skutečné oddělení společností, kdy česká společnost odmítala chodit do německých divadel, restaurací, kostelů a podobně. A stejně tak německá společnost.



Kučera: Trochu se vžil obraz, že do Hitlera bylo všechno v pořádku, a teprve když přišel Hitler a Henlein, začíná katastrofa. Tak to úplně není. Byla zde řada třecích ploch a poměrně dost velká část pozornosti společnosti i její kapacity byla vynakládána právě na řešení národnostních konflikt. Na obou stranách totiž byly radikální skupiny, které se vždy dokážou dobře postarat, aby se určitá témata objevila ve veřejném prostoru. Osobně bych se spíš klonil k tomu "ozbrojenému příměří". Aktivističtí Němci sice akceptují republiku, ale je to takové trpné smíření – že se s tím nic jiného dělat nedá. (Koneckonců v Československu se přinejmenším ve 20. letech zase tak špatně nežilo, rozhodně lépe než v Německu a v řadě dalších středoevropských států.) A většinová společnost nenabídla dostatek důvodů, proč být nějak výrazně pro stát. Pochopitelně se to láme s nástupem Hitlera, kdy se začínají vnější podmínky měnit. Šebek: "Ozbrojené příměří" je vystihující pojem. Možná bych řekl "korektní příměří", ale ne mír. Pořád existuje rozdělení německé scény na pročeskoslovenské aktivisty (aspoň navenek se tvářící) a na negativisty, kteří existenci Československa neustále odmítali. Je třeba si připomenout, že jednou ze zdejších velkých stran byla Německá nacionálně socialistická strana (dá se říct sesterská strana NSDAP). A zapomíná se, že ta má svoje kořeny už v habsburské monarchii v roce 1904 v Trutnově. Jak se dělily německé strany? Lze to rozdělit i geograficky, že někde bylo soužití veselejší a někde kritičtější? Kučera: Soužití bylo poklidnější v zemědělských a horských oblastech, kde byla malá mobilita obyvatelstva a lidé na sebe byli dost odkázáni. Naopak takovým "přetopeným kotlem" byly západní Čechy, zejména oblast uhelných revírů. Není náhodou, že nacionální socialismus, a nejen německý, ale i český, se formuje na počátku 20. století právě v těchto oblastech, kde se střetává národnostní a sociální otázka. Jinak byly v zásadě tři hlavní velké německé aktivistické strany. Na prvním místě to byla sociální demokracie, bezprostředně po válce nejsilnější německá strana na území Československa. Do vlády se ale dostala až v roce 1929, což mělo výhodu v tom, že mezitím se obě sociální demokracie (československá a německá) stačily sblížit. Takže zhruba od poloviny 20. let fungovala mezi oběma stranami, odborovými organizacemi a tak dále poměrně intenzivní spolupráce. Další německou aktivistickou stranou byl Svaz zemědělců, jakási paralela, řekneme-li to opatrně, k agrární straně. A nakonec to byli němečtí křesťanští sociálové, kteří by se dali přirovnat k českým lidovcům. A ty nacionalistické strany? To byla jen ta jedna velká, zlá, ošklivá? Šebek: Tyto strany měly svůj vrchol jenom v určitých obdobích. První je Německá nacionální strana (DNP) pod vedením Rudolfa Lodgmana von Auen. To byl muž, který stál v čele první secese v roce 1918 a stál v čele vlády Deutschböhmen v Liberci, největšího separatistického útvaru. A pak to byla zmíněná Německá nacionálně socialistická strana, která měla svůj vrchol ve 30. letech… Ale ta nebyla celou dobu pro odtržení německých území od Československa. Ostatně ani Henlein to původně přece nevyžadoval. Šebek: Ne, to skutečně ne. Německá nacionálně socialistická strana byla nejradikálnější v nacionální rétorice a požadovala velmi širokou autonomii, což nakonec požadoval i Henlein. Do svého programu ale postupně přidávala stále více programových prvků sesterské NSDAP z Německa. To znamená důraz na rasový antisemitismus a extrémní nacionalismus. Kučera: Německá nacionálně socialistická strana byla poměrně dlouho autenticky dělnická, ale ke konci 20. let, i pod vlivem nacionálního hnutí v Německu, tyto postuláty opouštěla. Jinak obě tyto negativistické strany byly nakonec ochotny smířit se s autonomií, byl to i jejich hlavní program, protože jim bylo jasné, že sjednocení všech Němců v Evropě je pouze perspektivní cíl, který nelze řešit v rámci Československa. Rozdíl od aktivistických stran tak nespočíval v autonomii, ale v taktice postupu. Zatímco aktivistické strany řekly, autonomii nám nedají, musíme k ní dojít aktivní spoluprací. Negativistické strany chtěly nejdřív autonomii a pak teprve do vlády. (A to nemluvím o antisemitismu a vypjatém šovinismu. Jednou jsem viděl pozvánku na ples nacionálních socialistů už z roku 1919, kde bylo napsáno "Židům, Čechům a psům vstup zakázán". Čili byl to skutečně přeexponovaný nacionalismus.) Po roce 1935 však aktivistické skupiny od programu autonomie ustupují, protože si uvědomují, že by to hrálo do ruky Henleinovi. Šebek: Ty pozvánky měly na sobě už v roce 1919 svastiky, což evokovalo něco, co samozřejmě československá demokracie nemohla vůbec akceptovat. Jak to, že katolická církev nebo vůbec církve, křesťanství, univerzalistická filozofie nebo víra to nespojovala? Šebek: Za éru Československé republiky se vůbec nezdařilo určité mentální přiblížení, kde je to duchovní souznění asi nejtypičtější. Logicky by se dalo říct, církev je univerzální, ba i nad jazyk, a má snahu překonávat národnostní problémy. Jenže Československo a České země ještě v době habsburské monarchie byly pravým opakem. Katolicismus byl často spojen s nacionalismem, a to mělo v českých zemích poměrně fatální důsledky. Plné znění zpráv


Nedošlo kvůli tomu k větší spolupráci mezi českými a německými církevními kruhy, které žily vedle sebe naprosto odděleně. Navíc řada z mladých katolických křesťanů se stala hybnou silou Henleinova hnutí. Co bylo dalšími důvody, že se nepodařilo přiblížit lidi mezi sebou? Samozřejmě vnější důvody jsou jasné – světová hospodářská krize, nástup Hitlera k moci. Ale jak to, že jsme si k sobě nenašli cestu za téměř sedm století? Kučera: To, že jsme spolu vydrželi sedm století, není zas tak negativní bilance, kdybych to trochu zlehčil. Mluvíme o hledání cest v moderním věku, a to je přece jenom záležitost od poloviny 19. století související se vznikem moderních národů, industrializací, modernizací a tak dále. Najít jednoznačnou odpověď je pochopitelně problém, ale asi by se to dalo uchopit takto: Tehdejší doba hledala – z řady důvodů – přijatelná technická řešení. Jenže sebelepší technické řešení je poněkud nanic, když není dobrá vůle. A tady byl určitý řetěz vzájemných příkoří, bezpráví, který bylo těžké rozetnout a říct, začněme novou kapitolu, uděláme to jinak. Byl to do jisté míry dialog hluchých, obě strany spolu sice navzájem mluvily, ale ve skutečnosti každá sledovala svůj cíl. Čechoslováci národní stát československý a Němci celoněmecký národní stát. To přitom byly cíle navzájem logicky neslučitelné. Petráš: Byl problém získat politickou podporu pro nějaké zásadní ústupky. Příliš stran bylo totiž proti státu – komunisté, téměř pořád maďarští poslanci a docela běžně a převážně i poslanci z řad Němců. Výsledkem byla téměř jediná možná vládní koalice a nutnost hledat docela široký kompromis. Nějaké ústupky nebo dokonce výrazné poskytnutí autonomie Němcům by nepochybně narazily na odpor. Mluví se o tom, že se Němcům mělo poskytnout více práv. Nepochybně ano, třeba jazykové právo by se dalo reformovat. Jenže to nebyl jen problém právního postavení menšin, ale problém práva vůbec. V Československu nebyl jednotný právní systém. Jinak to bylo v Čechách a zcela odlišný systém byl na Slovensku, který byl převzatý z Uherska. A i když byla snaha to sjednotit, vzniklo dokonce speciální ministerstvo unifikací, dařilo se to jen velice málo. Takže to, že se nepodařilo vyjít vstříc Němcům i dalším menšinám, nebyla věc nějak neobvyklá, ale bohužel pro první republiku svým způsobem typická. Šebek: Osudové to bylo až v okamžiku, kdy do politicko-právních problémů přicházejí problémy sociální. Příchod ekonomické krize obecně v celé Evropě přispěl k radikalizaci politiky. U nás navíc krize zvýšila problém národnostní. A to byl moment, kdy se česko-německé sousedství definitivně hroutí. Když se na to tak dívám, připustím barbarizaci světa druhou světovou válkou a velká traumata, která se během války vytvořila, tak poválečný odsun Němců má zcela logické vysvětlení? Kučera: Pochybuji, že bylo úplně politicky pragmatické zareagovat téměř stejnými prostředky a stejným způsobem. Nicméně bych upozornil na to, že druhá světová válka měla přinejmenším v našem kontextu jeden kladný vliv. Díky ní se naprosto zdiskreditoval nacionalismus toho šovinistického ražení. A důvodem komunikace mezi národy a národními státy od té doby je právě tato úděsná zkušenost s nacionalismem. Nacionalismus a nacionální reflex v druhé polovině 20. století v západní Evropě a nyní aspoň v některých částech střední Evropy hraje jinou roli a je řešen jinými prostředky než tehdy. A to je jeden z mála kladů, který můžeme připsat druhé světové válce. Petráš: I kdyby to takhle nedopadlo, problém dvou silných národů na jednom území by tady nepochybně stále existoval. Do jisté míry by se ta národní společenství pořád trochu blokovala, jak to třeba dnes vidíme v Belgii. Demokratická politika sama o sobě není ničím jednoduchým. A když se to komplikuje národnostním aspektem, je to ještě mnohem složitější. Cesta k odsunu nutná zcela nebyla, ale že tady byly nějaké problémy, bylo svým způsobem přirozené. A od doby moderního nacionalismu, u nás tak od roku 1848, to byla v podstatě věc nutná. Představa bezproblémového soužití Čechů a Němců na jednom území by byla asi trochu naivní. Šebek: Určité pozitivní záblesky vidím v tom, jak se vyvíjí situace po roce 1989. Přes všechny nánosy historických křivd se přece jenom trošku daří dialog mezi Čechy a sudetskými Němci dále posouvat dopředu. V tomto směru je to ukázka toho, že ne vždy může národnostní vztah končit tak fatálně, jako to bylo v době právě mezi válkami, za války a po válce. (redakčně kráceno)

URL| http://www.ct24.cz/textove-prepisy/historie-cs-eu/121801-cesi-a-nemci-za-prvni-republiky/



Veřejnoprávní média v novém desetiletí, čas na privatizaci - konference v Ostravě 8.4.2011

ČRo 6

str. 01

20:10 Média v postmoderním světě

Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Začíná pořad o médiích, informacích a novinářích, začíná pořad Média v postmoderním světě. Od mikrofonu Českého rozhlasu 6 vás při jeho poslechu vítá Radko Kubičko. Veřejnoprávní média v novém desetiletí, čas na privatizaci? Tento trochu provokativní název zvolili organizátoři pro svou konferenci, která se konala včera a ve středu tento týden v Ostravě a jejími organizátory bylo ostravské studio České televize a ostravská a olomoucká univerzita. Řečníky v jednotlivých panelových diskusích byli například pedagogové jako Jan Jirák, nebo Tomáš Trampota z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, za politiky místopředseda Poslanecké sněmovny Lubomír Zaorálek, za novináře například náš kolega Karel Hvížďala. A přitomen byl také tajemník prezidenta republiky Ladislav Jakl, který zopakoval svůj názor, že média veřejné služby nemají v moderní společnosti místo a svět by prý byl krásnější bez nich. K jejich příspěvkům se ještě vrátíme v našich pořadech. My se ale v našem dnešním pořadu zaměříme na druhý den konference, kdy byla řeč zejména o regionálních aspektech tématu, tedy o regionálním významu médií veřejné služby, zejména tedy České televize a Českého rozhlasu. Hlavním řečníkem tu byl známý ostravský vysokoškolský učitel, sociolog, publicista a myslitel Jan Keller, který téma postavil velmi filozoficky jako rozdíl mezi různými pohledy na svět. Debatu moderovala Šárka Bednářová z České televize Ostrava. No, a pořad Média v postmoderním světě právě začal. Dobrý večer. Šárka BEDNÁŘOVÁ, moderátorka -------------------Milí přátelé, jsem ráda, že jsme se v tak hojném počtu sešli i druhý den. Já vás tedy vítám na naší mediální mezinárodní konferenci s názvem, který tady máme před sebou, Veřejnoprávní média v novém desetiletí, čas na privatizaci. To bylo téma, kterému jsme se dosti důkladně věnovali včera. Dnes se chceme pověnovat regionálním studiím. Téma existence regionálních studií veřejnoprávní televize ano, nebo ne? Já myslím, že asi tady není pochyb, ale přesto, měly by tady zaznít argumenty, proč tedy regionální studia by měla existovat. Koneckonců možná k tomuto tématu by mohl říct i něco pan hejtman Jaroslav Palas, kterého tady vítám, který si našel čas. Když jsem nastupovala do televize asi tak před 16 lety, tak mi moudré hlavy, které se v médiích pohybovaly delší dobu, říkaly - hele, važ si toho, protože regiony mají budoucnost. Regiony jsou ty, které lidi zajímají. Vždycky člověka, každého z nás, zajímá to, co se děje tady za humny, to, co se děje v našem domě, to, co se děje v našem městě, v naší vesnici, v našem kraji, a až posléze co se děje u našich, řekněme, sousedů, u našich Poláků. Možná dřív, co se děje na Slovensku, protože přece jenom jsme spřízněnější. A až úplně na chvostu našeho zájmu je někde třeba Pobřeží Slonoviny, nebo, já nevím, výnos kakaových bobů někde v Africe, že jo. Opodstatnění vůbec regionálního zpravodajství jako takového, o tom snad ani není pochyb. Proto jsem ráda, že od pondělka už regionální zpravodajství se vrátí opět na kanál číslo 1, tedy na ČT 1 tak, jak byli lidé, diváci zvyklí, tedy v 18 hodin našli vždycky ten svůj regionální pořad, to své regionální zpravodajství, protože dosud jsme působili na ČT 24. A protože není úplná digitalizace tady tohoto kraje, tak byl velký problém a měli jsme velký problém s úbytkem diváků. Takže jsem ráda, že konečně někdo v Praze pochopil, že regiony jsou důležité a že ty regiony opravdu je třeba prosazovat co nejvíce. Úvodní přednášku otevře vlastně tu diskusi a tu debatu kolem regionálních studií, tak tu jsme svěřili profesorovi Janu Kellerovi, známému to sociologovi, který se teď proslavil Třemi sociálními světy, knihou, která byla snad na trhu rozebrána během dvou, tří dnů. Dokonce Honza Keller dostal i několik významných ocenění jednak u nás, ale jednak i na Slovensku. Takže blahopřeji. Ta přednáška, se kterou Honza Keller vystoupí, se jmenuje, nebo má název Trojí význam regionální televize. Takže ta trojka je u něho asi takovým šémem všeho. Takže já bych ho poprosila, kdyby přešel k pultíku a kdyby se ujal mikrofonu. Jan KELLER, sociolog -------------------Tak děkuji za slovo. Vážení přítomní, já se pokusím propojit tu včerejší problematiku s tou dnešní, protože jednak tedy budu mluvit o problematice regionální veřejnoprávní televize samozřejmě, ale jednak včera se tady často mluvilo o takových věcech, jako je veřejnost, soukromé, privatizace, služba, důvěra. Tak já jsem si odřekl večerní raut a předělal jsem si to tak, abych do toho zapracoval všechny tady tyto pojmy a navíc to propojil s problematikou regionální televize. V podstatě se zmíním o třech důvodech, kvůli kterých, domnívám se, je význam veřejnoprávní regionální televize naprosto nepominutelný. Budu mluvit samozřejmě především o ostravském regionu a ke zvláštnostem tohoto regionu, to je ten první bod, o kterém bych se rád zmínil, ke Plné znění zpráv


zvláštnostem tohoto regionu patří, že ze všech krajů České republiky je zdaleka nejvíce zasažen procesem deindustrializace. Ani severní Čechy to nepostihlo v takové velké míře. A s dopady tohoto procesu prakticky nikdo nepočítal. To není naše vina, protože proces deindustrializace je světový proces a s jeho dopady nikdo nepočítal ani ve Spojených státech ani v zemích bývalé západní Evropy. Zhruba od 60. let se očekávalo, že až skončí průmyslová společnost, tak plynule přejdeme do nějaké vyšší fáze, které se říkalo postprůmyslová společnost už od doby Alaina Turina a Daniela Bella, kteří to tak nazvali na přelomu 60. a 70. let. Nikdo nepočítal s tím, že by mohlo dojít k nějaké mezihře, to znamená k situaci, kdy průmysl se nikoliv nevýznamně utlumí, ale společnost služeb, těch super moderních služeb, které nabízeli teoretici postindustriální společnosti, jaksi nenastane. A přesně to se přihodilo v deindustrializovaných dříve průmyslových oblastech. Takže my nejsme ani typická průmyslová společnost, ale nejsme ani rozvinutí společnost služeb. To znamená, lidé ztrácejí relativně dobře placenou práci v továrnách, ale pokud vůbec najdou nějakou práci ve službách, tak ona bývá často nárazová, rutinní, rozhodně ne tvůrčí a často špatně placená. To je přesný opak toho, co bylo slibováno od nástupu postindustriální společnosti a není to, opakuji, naše vina, protože tak to probíhá i v ekonomicky vyspělejších zemích. Mladí lidé a vzdělaní lidé na to reagují odchodem z té oblasti, která je takto postižena. Tady je mimo jiné vidět, že všechna ta hesla o vzdělanostní společnosti, která vyřeší všechny problémy, stála svým způsobem na vodě, protože situace je taková, že jakmile vzniknou v regionu problémy, tak to poznáme podle toho, že houfně z něho odcházejí mladí a vzdělaní lidé. To máme demograficky úplně jasně zjištěno. Přesně ti, kteří by v takzvané vzdělanostní společnosti měli ty problémy řešit, tak odejdou jako první. Odejdou tam, kde tolik problémů není. Tam se to řeší líp samozřejmě a kde hlavně jsou vyšší platy. Z Ostravska se chodí nejčastěji do Prahy, v omezené míře se chodí do zahraničí. Mezi Prahou a zahraničím jsou další kraje v České republice. Právě ta mladší a vzdělanější část populace citlivě reaguje jenom na ty pracovní, platové a existenční podmínky, ale vysokou hodnotu přisuzuje také kulturnímu vyžití, možnostem vyžití ve volném čase, a to je tady ten první bod. Regionální televize zcela nepochybně patří k významným aktérům kulturního života. Její existence přispívá k celkovému kulturnímu klimatu v oblasti nejrůznějšími způsoby. Některé jsou vidět na té obrazovce, některé prostě divák ani neuvidí, ale ta televize tam v tom zapojená je. Nedávno se Ostrava zúčastnila akce Kulturní město Evropy. Ta akce nedopadla špatně. Jak se ukázalo, Ostrava je dnes druhým nejkulturnějším městem Evropy hned za Plzní. Pokud by se umístila ještě o ten jeden stupínek lépe, tak by asi do Ostravy směřovaly miliardové investice na rozvoj kultury a tím by vznikla tak trošku kafkovská situace. V oblasti, ve které se lidé v důsledku nedobrého vztahu ovzduší dožívají v průměru o několik let méně než ve zbytku republiky, by dostali příležitost, aby si své krátké životy zpestřili kulturními zážitky. Ostrava ovšem nevyhrála a peněz na kulturu bude mít i nadále právě tak málo jako peněz na nové, účinnější čistící filtry a na ekologizaci výroby. Ale abych nepůsobil pesimisticky. Včera už svitla naděje na lepší časy. Bude vyčleněno sto nezaměstnaných, kteří budou ty karcinogenní látky kropit vodou a zametat. Takže Kafka by z nás skutečně radost měl. Je pravděpodobné, že v této situaci poslechne ještě více mladých a vzdělaných lidí obyčejného pudu sebezáchovy a z našeho regionu odejdou. Když už nemáme sílu dosáhnout zlepšení v této životně důležité otázce, měli bychom se snažit alespoň udržet instituce, které tady máme a jejichž činnost narozdíl od řady jiných institucí má smysl. Opět musím zdůraznit, že jsem plně přesvědčen, že regionální veřejnoprávní televize mezi ně nesporně patří, a to přímo na jednom z prvých míst. Teď bych přešel ke druhému bodu. Ten se týká onoho veřejnoprávního charakteru. Je známá věc, že k jednomu z významných předpokladů fungování demokracie od počátku moderní společnosti patří rovnováha mezi prostorem veřejným a prostorem soukromým. Podle některých je to vlastně definiční znak modernity. Modernita je tam, kde veřejné a soukromé je v rovnováze. A pokud se tato rovnováha na jednu, nebo na druhou stranu vychýlí, pak ta modernita přichází o demokracii a směřuje k totalitě. Opakuji, že na jednu, nebo na druhou stranu. My známe z minulého století to vychýlení na jednu stranu, které dnes rozhodně nehrozí. Dnes hrozí právě ono vychýlení na opačnou stranu. Ne riziko, že by státní moc pohltila a udusila všechno soukromé, ale riziko, že soukromé zájmy pohltí a udusí zbytky veřejné sféry. Všichni, kdo dneska v této situaci brojí proti zbytkům státu, kdo označují stát už z definice za nepřítele, kdo chtějí zprivatizovat veřejnou službu, jsou, domnívám se, pro demokracii velice nebezpeční. Pokud navíc kritizují stát a sami působí ve veřejných funkcích, nechávají se živit daňovými poplatníky, tak to jsou obyčejní parazité. Vlastně neobyčejní parazité, protože v přírodě nenajdete parazita, který by nenáviděl svého živitele a který by po každém soustu, které si z něho vykousne, na něho ještě plivnul. Jenom na okraj, protože aby se to téma příliš nerozjelo. Jedním z kroků likvidace veřejné sféry je korupce. Korupce není zdaleka ještě kriminalistická záležitost, je to záležitost bytostně politická, protože korupce, nebo ta její nejznámější forma umožňuje držitelům veřejného úřadu privatizovat zisky. Ekonomové už si dávno všimli, že to je ideální forma podnikání, protože slušný podnikatel musí do své firmy investovat, zatímco korupčník má firmu k dispozici zadarmo, skládají se na její chod daňoví poplatníci, on pouze privatizuje zisky a ještě to většinou korupčník ani nezdaní. Proto ti inteligentnější korupčníci trvají na tom, že stát musí existovat, protože bez toho by celý ten mechanismus prostě krachnul. Když se vrátím k otázce rovnováhy mezi veřejnou sférou a soukromou sférou v obecnější rovině. Každá z těch dvou oblastí osciluje kolem jiných hodnot. Německý sociolog Niclas Humann tvrdí, že všechny oblasti ve společnosti, je jich zhruba tolik, kolik je ministerstev, každá z těch oblastí osciluje Plné znění zpráv


kolem určité dichotomie. Pro ekonomiku je důležité zisk, ztráta, pro politiku je důležité přítel, nepřítel. A takto by se to dalo najít patrně ve všech těch sektorech. Ústředním kódem, kolem kterého osciluje veřejná sféra, je koncept služby. Koncept služby druhy. Naproti tomu klíčovým slovem soukromé sféry je vlastní profit. Oba dva tyto principy jsou naprosto legitimní, ani jeden z nich není méněcenný a oba dva musí být v rovnováze, pokud to má dobře fungovat. Zároveň mezi těmito rovnocennými principy existuje zásadní opozice. Už Emil Durkheim psal o tom, že mezi posvátným a světským existuje zásadní opozice, která brání tomu, aby se to smíchávalo, protože jakmile to smícháte, tak hodnota toho posvátného najednou prudce klesne. Korupce dělá přesně toto. Ona smíchává dva principy, které smíchány být nemají, a tím prudce degraduje hodnotu toho veřejného principu. V našem kulturním okruhu, jak známo, princip původní význam služby pochází z křesťanství a z křesťanství také pochází euroamerický individualismus. Oba dva ty principy, jak ten veřejný, tak ten soukromý, jejich kořeny najdeme v křesťanství. Spása duše je věcí individuální. Každý v prvé řadě hledá spásu své vlastní duše, zpravidla až potom se stará o spásu duší těch druhých. Moderní individualismus, pokud překročí určitý stupeň, může společnost rozbít, i když na druhou stranu je jasné, že pokud by individualismus z těchto kořenů nevycházel a nerozvíjel se, tak specifičnost euroamerické kultury zanikne. Když ten individualismus ovšem překročí určitý bod, tak se společnost rozpadne do skrumáží soupeřících individuí, z nichž každé se snaží urvat maximum na úkor svých bližních. Ta nejcyničtější individua potom k maximalizaci své osobní kořisti využívají postavení ve státním aparátu. Pokud by taková forma korupce převládla, tak se dostaneme zpátky do dob, o kterých mluvil v bájné rovině Thomas Hobbes v té práci Leviatan, kdy takto by v podstatě fungoval čistý trh a naprostý individualismus, kdy lidský život byl krutý, smutný a krátký. Proto je tak důležité, že křesťanství dalo naší kultuře do vínku také hodnotu služby. Princip služby totiž dokáže překonat čistě individuální rozměr a dokáže propojit jedince s celkem. Původně to byla služba bohu. Už z této fáze je koncept služby spojen s oddaností něčemu vyššímu, něčemu, co člověka přesahuje, co je nadindividuální, něčemu, co má smysl samo v sobě, co nemůžeme rozhodně vyjádřit penězi. Elita dnešní doby, kdybyste seděli blíž, tak byste viděli, že elita mám v uvozovkách. "Elita" dnešní doby se neměla odkud dozvědět, že služba druhým a služba veřejnosti tady byla dávno před rozmachem moderního podnikání. Prostě když si prolistujete Miltona Friedmana, tak tam to není. Oni nemohou ani vědět, že pokud nemá moderní společnost pozbýt jeden ze svých hlavních pilířů, nemůže a nesmí být veřejný sektor podnikáním pohlcen. Služba měla původně náboženský charakter a postupně ve světském prostředí to získávalo nový význam a šlo to tak jaksi po dvou kolejích. Jednak se laicizoval koncept služby v prostředí knížecích dvorů a jednak v prostoru vznikajících měst. Obojí bylo důležité. Služba konkrétnímu pánovi na knížecím dvoře generovala takové podstatné hodnoty naší kultury, jako je věrnost, loajalita, osobní oddanost a především důvěra, o které budu mluvit za chvíli. Je jasné, že nic z těchto hodnot nebylo možné a není možné si koupit. Naproti tomu v prostředí měst nebyla služba orientovaná vůči jednotlivci, vůči vlastnímu pánovi, ale vůči celku, vůči těm lidem, kteří žili ve společné pospolitosti. A tam se spojila zase s takovými hodnotami, jako je péče o dobro druhých, činnost ve veřejném zájmu, ale také étos vykonávané profese jako jakéhosi vyššího poslání. Tržní princip a princip soukromého podnikání začal nabírat na síle až několik set let poté, co se tento historický proces kultivace pojmu služby a laicizace pojmu služby udál v evropském prostředí. Tržní systém, to je známá věc, obrovsky zvýšil produktivitu společnosti. Je to nejefektivnější známý způsob tvorby a distribuce žádaných statků a služeb. Žádný jiný takto efektivní nástroj k dispozici není. Odvrácenou stranou ovšem je, že přenos tržních vztahů do všech oblastí společnosti mimo jiné znehodnocuje právě princip služby. Namísto loajalita, která byla kultivovaná v dvorském prostředí, přináší studený kalkul. Namísto vzájemnosti, která se rozvíjela na úrovni měst, přináší anonymitu, problémy s financováním veřejného právního sektoru a podobně. Tržní princip, jak známo, Karl Polanyi to popsal v knížce v roce 1944, postupně ovládl jeden za druhým sektor moderní společnosti. Princip trhu bývá ztotožňován, ať už právem, anebo neprávem, někde je to naprosto spravedlivé, jinde je to trošku demagogické, princip trhu bývá ztotožňován s efektivitou, úsporností a pružností. Naopak celý veřejný sektor je v opozici k tomu stigmatizován jako něco, co už z definice funguje neúčinně, co je plýtvavé, co je zkostnatělé. Prostě ta opozice, ať už je pravda jakákoliv, tak v tom lidském myšlení takto funguje. A odtud aspoň v té oficiální rovině snaha o privatizaci veřejných služeb. Taková snaha je velice nebezpečná právě proto, že tady se dostáváme k jádru toho vychýlení rovnováhy mezi soukromým a veřejným. V situaci, kdy, jak všichni víme, prakticky všechna tištěná média v zemi, u těch médií výjimku tvoří jenom, jsou v cizích rukou, výjimku tvoří Právo, Haló noviny a Mateřídouška. Jinak máte tištěná média v cizích rukou. V takové situaci je vysoce žádoucí, aby existovala protiváha v podobě regionálního veřejnoprávního média. To narušení rovnováhy, o kterém mluvím, má ještě jeden dopad. Jde o to, že ve společnosti založené čistě na principu zisku, se stává jedním ze zdaleka nejnedostatkovějších statků mezilidská důvěra. Přecházím ke třetímu bodu. Tady se zaměřím nikoliv na ten přívlastek veřejnoprávní, ale na rozměr regionální. Už zhruba dvacet let, jestli ne déle, zaznívá jistě v ekonomicky nejrozvinutějších zemích hluboké znepokojení nad tím, že v nich stále citelněji chybí obyčejná důvěra. Takovým šlágrem v politologii byla kniha, nejdříve to vyšlo jako menší studie v roce 95, potom v roce 2000 jako tlustá objemná kniha, amerického politologa Roberta Patmana, který na spoustě statistických údajů dokazuje, jak ve Spojených státech zhruba někdy od 60. let dochází na nejrůznějších úrovních k prudkému poklesu důvěry. Ta důvěra se měří ve třech Plné znění zpráv


dimenzích. Jednak důvěra proti konkrétnímu, vůči konkrétnímu, ne proti, důvěra nebývá proti. Důvěra vůči konkrétnímu druhému člověku, jednak důvěra vůči lidem obecně a jednak důvěra vůči společnosti. Ve všech těch třech dimenzích Patman dokládá, že objem důvěry ve společnosti se stále více vytrácí. To není záležitost rozhodně nijak akademická, protože ekonomové velice dobře vědí, že právě důvěra hraje klíčovou roli ve snižování takzvaných transakčních nákladů. Tam, kde chybí důvěra, tam jsou ty obchody mnohem dražší. Jestliže si obchodní partneři mohou důvěřovat, tak si tím ušetří celou řadu výdajů, které by jinak museli vynaložit, pokud by si tolik nevěřili. Narůstající deficit důvěry je spolehlivě doložen. Obtížnější je odpovědět na otázku, proč důvěra ve společnosti mizí a proč k tomu dochází právě v dnešní době. Já se domnívám, že je tomu tak především ze dvou důvodů. Ten jeden je ekonomický a ten druhý je sociologický. V rovině ekonomické, to jenom poznámka na okraj, protože bysme tu museli být hodně dlouho, v rovině ekonomické jde o to, že se mění struktura firem. Ty velké pyramidální útvary přechází do síťové struktury, mají možnost kdykoliv se rozloučit s kterýmkoliv ze svých zaměstnanců. Ekonomicky je to perfektní, akcie rostou, ale problém je v tom, že ti zaměstnanci přestávají pak být loajální vůči té firmě. Vznikla spousta knížek o tom, jak udržet loajalitu zaměstnanců vůči firmě, i když ti zaměstnanci ví, že ta loajalita bude naprosto jednosměrná, že ta firma se jich může kdykoliv zbavit a ona k nim loajální nebude vůbec. To je velký problém, protože rozumný, racionálně ekonomicky uvažující zaměstnanec tu firmu tuneluje ještě dříve, než se dozví, že ona se ho zbaví, protože až bude odvolán, tak už potřebuje mít svůj balíček příručního vědění, know how, které upotřebí v jiné firmě, nebo když bude na vlastních nohou, nebo když bude hodně škodolibý, tak pro konkurenci. Takže to je ta ekonomická rovina. Ten druhý problém, proč je to s důvěrou tak špatné, je sociologický a souvisí se situací středních vrstev. Střední vrstvy se vyznačovaly schopností odložit odměnu do budoucna, nespotřebovat ji, odložit ji do budoucna v pevné víře, že potom bude o to větší. Abyste mohli takto postupovat, tak musíte mít důvěru v poměry. Jenom blázen by odkládal odměnu do budoucna v poměrech srovnatelných se současnými poměry v České republice. Střední vrstvy historicky měly na uchování důvěry velký zájem a byly na ní přímo závislé, protože ji potřebovaly z celé řady důvodů. Významnou část středních vrstev tvořili kvalifikovaní profesionálové a ve všech profesích je důvěra naprosto klíčová. Lékař potřebuje důvěru pacienta, právník potřebuje důvěru klienta, učitel aspoň trošku náznak důvěry svých žáků. Ve všech těch případech musí klient věřit, že odborník mu pomůže, a musí mít jistotu, že té jeho důvěry nezneužije. Jinou část středních vrstev představují živnostníci, drobní podnikatelé, pro malé firmy a střední firmy je důvěra opět naprosto klíčová. Oni nemají možnost vynutit si své zájmy tak jako velké nadnárodní komplexy, koncerny, oni musí se chovat důvěryhodně, pokud nechtějí zkrachovat. Bez důvěry místních zákazníků by zbankrotovali. Právě střední vrstvy zažívají dneska celou řadu otřesů. Jejich příjmy rostou jenom nevýrazně, spíše stagnují, nezaměstnanost se týká středních vrstev, střední vrstvy z definice byla vrstvy, kterým nehrozila nezaměstnanost. Dneska se nezaměstnanost, já vám pak řeknu z Ostravy několik údajů, abyste viděli, že nesýčkuju. Příslušníci středních vrstev jsou vystavováni nejistotě, která, a to zase souvisí s těmi proměnami firem a trhu práce, nejistotě, která dříve byla, kterou znali jenom sezónní dělníci. Česká země, moravská země, Česká republika. Česká republika je zemí velice slabých a dále slábnoucích středních vrstev, to jsme vědecky prokázali s kolegou. S narůstajícím ohrožením těch..., a ještě prokážeme. S narůstajícím ohrožením těchto vrstev kriticky slábne důvěra. I v zemích, které jsou bohatší než my v posledních zhruba 15 až 20 letech výrazně zeslábla důvěra středních vrstev v to, že oni a jejich děti se udrží ve středních vrstvách. Francouzi dělají tak podobné výzkumy 30, 40 roků a poprvé někdy kolem roku 2000 více jak polovina Francouzů ze středních vrstev vyjádřila nedůvěru v to, že jejich děti se udrží ve středních vrstvách. A francouzští sociologové jim dávají zapravdu a už spočetli, že v horizontu nějakých 15, 20 let polovina potomků středních vrstev spadne dolů ve Francii. Za předpokladů, že žádný z potomků nižších vrstev nepůjde nahoru. Pokud by náhodou někdy někdo chtěl jít nahoru, tak o to více potomků středních vrstev spadne dolů. /nesrozumitelné/ to vypočítal na dvě desetinná místa. Tyto procesy jsou samozřejmě velice nepříjemné nejenom pro členy středních vrstev. Střední vrstvy mívaly ve společnosti výjimečné postavení. Ony nebyly vystaveny tvrdému drilu. Říkalo se jim už od 30. let, jeden Rakušan to nazval služebná třída, serivce class, potom se to přejalo v Anglii. Střední vrstvy fungovaly jako služebná třída, to by bylo zase dlouhé povídání, ale podstatné je, oni měli důvěru těch horních, a vůči nim byli loajální. Protože střední vrstvy měly důvěru těch horních, tak měly větší autonomii práce, vyšší zisky a podobně, byly loajální vůči těm nahoře a také toto pouto důvěry posledních 20, 30 let je silně ohroženo. S tím samozřejmě integrita společnosti, protože, to jen maličká odbočka bokem, střední vrstvy jsou pro společnost naprosto klíčové. Oni totiž umožňují těm dole, že když budou hodní a když se budou hodně snažit, tak oni, nebo jejich potomci se dostanou o pár příček výše, i když dobře ví, že nahoru mezi elitu je stejně tak nevezmou. A zároveň té elity, ta elita se nemusí tolik bát, protože ví, že když její potomci budou sebeneschopnější a sebevětší lempli, tak nikdy nespadnou níže než do středních vrstev. Proto jsou střední vrstvy i z psychologického hlediska velice důležité. V této situaci hluboce, abych se vrátil k našim podmínkám, a přejdu k některým výsledkům našeho ostravského výzkumu, v této situaci narušené důvěry má obrovský význam udržet to, čemu lidé ještě věří. Mohu vás ujistit, že v České republice už toho moc nezbývá. Sociologické výzkumy opakovaně potvrzují, že většina lidí se dnes identifikuje ve větší míře, a nám to ten náš výzkum potvrdil taky, s regionálními institucemi než s celostátními institucemi. Platí to taky pro média. Prvek Plné znění zpráv


důvěry je klíčový v udržování stability společnosti, a proto je enormně důležité, že právě regionální instituce požívají větší důvěry než instituce celostátní. V rámci toho loňského výzkumu jsme se lidí ptali mimo jiné také na to, kterým institucím věří, do jaké míry, kterým médiím věří, kterým politickým stranám věří. A v souhrnu můžeme říci, že ve všech věkových kategoriích, ještě jsme to udělali mladí do 35 let, potom v produktivním věku a potom seniory. Ve všech věkových kategoriích lidé více věří regionálním orgánům, krajskému úřadu, magistrátu a obvodnímu úřadu, obvodním úřadům. Výrazně více věří než celostátním institucím. Uprostřed mezi těmi celostátními, které mají mizivou důvěru, a těmi regionálními, které mají relativně vysokou důvěru, někde uprostřed mezitím je například důvěra v policii, důvěra v městskou policii a v Policii České republiky je srovnatelná. Zjišťovali jsme také, jak se lidé různých generací liší mírou důvěry v jednotlivé informační kanály, jimiž se k nim dostávají zprávy o místním a celospolečenském dění. Střední generace je nejméně důvěřivá vůči všem médiím. Naprosto vůči všem. Mladší generace a starší generace důvěřuje médiím více. Více než médiím všechny generace důvěřují informacím, které dostávají od svých známých. Sociologie málokdy udělá bombastický objev přelomový a my jsme se této tradice drželi. Zvláštní je případ Internetu. Ten má u mladší a střední generace důvěru srovnatelnou, nebo dokonce vyšší než vlastní známí. Mladí a středně staří věří Internetu více než kamarádům. To už je na prahu přelomového objevu. Na posledním místě se v míře důvěry jednoznačně umístily z médii u všech generací reklamní letáky a prospekty, pokud se to, my jsme to tam dali, aby to tam bylo. Zjišťovali jsme míru hrdosti na čtvrť, ve které lidi žijí, na samotné město Ostravu, na Moravskoslezský kraj a na Českou republiku. Míra hrdosti na Ostravu je v mladší a střední generaci vyšší než hrdost na Českou republiku. U seniorů je obojí na stejné úrovni. To se dá nejjednodušeji vysvětlit tak, že ti lidé mladí a stejně staří, kteří nebyli hrdí na Ostravu, tak už odešli. Zatímco senioři ve svém věku už neplánují odstěhovat se jenom proto, že nejsou hrdí na Ostravu. Já si dovolím promluvit ještě o jedné kategorii, než tady shrnu tu důvěru, tak takovou vsuvku o jiné kategorii, která s médii úzce souvisí, a vy mi jistě dáte zapravdu, a sice jedná se o manipulaci. Ukázal bych to na jednom příkladu. A souvisí to s těmi, já jsem si to uvědomil, když jsme zkoumali postoje různých generací v Ostravě. Žijeme v době, kdy se ostře vyhranil generační problém. Jsou ty známé spoty, Přemluv dědka a bábu, které byly vysílány prostě, myslím, přes Internet a které výrazně přispěly k vyhrocení mezigeneračního problému. Myslím si, že už dneska můžeme tady tento případ považovat za klasický příklad mediální manipulace s veřejností. Je pravda, že nejmladší generace má poměrně chmurné vyhlídky, ať už žije v Ostravě, nebo mimo. Co je na tom zvláštní z hlediska těch vládnoucích ideologií, má chmurné vyhlídky i přesto, že má ze všech generací nejvyšší míru vzdělání. Ve vzdělanostní společnosti stejně dopadne, statisticky řečeno, dost špatně. Mnozí z dnešních mladých budou těžko hledat uplatnění, řada jich skončí na místech, která neodpovídají jejich vzdělání. Zatím máme v republice, dopočítali jsme jenom 40 tisíc lidí, kteří mají vysokoškolské vzdělání a dělají práci, na kterou by ho vůbec nemuseli mít. To velice prudce poroste. V Paříži vyšla zase vloni kniha, druhý díl Rambachové napsaly, to jsou dvě autorky, napsaly /nesrozumitelné/, Prekérní intelektuálové, kde ukazují stovky tisíc vysokoškoláků ve Francii, kteří žijí v podmínkách sezónních dělníků. To ještě tuto generaci nepostihne, to je dobrá zpráva, postihne to generaci jejich dětí. Viníkem této situace pro tuto generaci, nebo ty, kteří už i v této generaci budou mít problémy, zatím ještě srovnatelně malé oproti svým dětem, viníkem této situace není generace seniorů. Dnešní mladí budou mít, zase všechno statisticky řečeno samozřejmě, budou mít zablokovánu kariéru těmi, kteří měli v roce 89 18, 20, 25 let, v podstatě generaci revolučních studentů. U nás se stalo úplně to samé, co se stalo ve Francii v roce 68. V 68. v Paříži nastoupili revoluční studenti, od počátku 70. let zabrali všechny lukrativní pozice ve státním i privátním sektoru a do penze začali chodit až po roce 2005. Ti nerevoluční, kteří byli mladší než oni, měli smůlu. Poté, co tehdejší střední generace, ti, co měli začátkem 90. let, byli střední generace, tak odchází do penze, tak ti mladí, zase statisticky, zdůrazňuji, obsadili lukrativní pozice ve státní i soukromé sféře, a v tom by se dal spatřovat možný prvek budoucích konfliktů, protože dnešní střední generace, ti, kteří dneska mají 40, 45 let a nastoupili do aktivního života už v nových poměrech, na počátku 90. let, neměli ti dnešní čtyřicátníci, neměli vyšší kvalifikaci než generace, která byla tehdy na vrcholu své profesní dráhy. Dnešní generace důchodců byla navíc samozřejmě politicky snadno zranitelná, protože to jsou staré struktury. To usnadnilo nástup dnešní střední generaci, mladým strukturám. Ti, kteří byli mladí počátkem 90. let a kteří z toho mládí vytěžili, ale dneska se bude z mládí těžit čím dál hůře. Dnes je ta situace výrazně odlišná. Střední generace je na vrcholu profesní kariéry, ale nijak se od svých předchůdců neliší mírou vzdělání a kvalifikace. A ti mladí, kteří jsou dvakrát vzdělanější, alespoň papírově, vím, o čem mluvím, papírově jsou dvakrát vzdělanější, tak mají menší kariérní šanci. U nás se bude opakovat ještě částečně i to, co mají spočteno Francouzi. Když jste se narodili v roce, když jste měli to štěstí, že jste se narodili jako Francouz nebo Francouzka v roce 55, tak ve 30. věku svého života jste dosáhli kariérní úrovně, kterou ti, kteří se narodili o deset roků později, dosáhli až jako 40letí. Narodit se o deset let později znamenalo, že na stejnou příčku v kariéře budete muset si odsedět a odpracovat o deset let více, ne proto, že jste se narodili o deset let později, jako že vám to bude trvat o deset let dýl. V lepším případě totéž postihne dnešní mladé. No, a tady v této situaci my jsme zjišťovali, jak ti mladí dneska jsou na tom hůře než střední v oblasti příjmu, v oblasti jistoty práce, v oblasti rizika nezaměstnanosti, bydlí mnohem hůře než oni, přesto všechno jsou dvakrát vzdělanější. A v této situaci se podařilo tu možnou řevnivost mladých vůči Plné znění zpráv


střední generaci, která jim obsadila celý život, přetransformovat v dědka a bábu, kteří prý za to všechno můžou. To byl geniální tah, tady se nedá než blahopřát. Týká se to, jenom jednu větu, týká se to i středních vrstev. Ostrava je město chudých středních vrstev. Je to samozřejmě zčásti tím, že když je někdo úspěšný, tak se odstěhuje k Beskydům, anebo k Jeseníkům. Úspěšný Ostravák se pozná podle toho, že nebydlí v Ostravě, ale třeba ve Frádku-Místku, nebo ještě dál prostě směrem k horám. Zjistili jsme, že ty střední vrstvy, které v Ostravě zůstaly, tak jsou, my je teď budeme porovnávat s celostátními středními vrstvami. A vypadá to, že jsou chudší než střední vrstvy jinde. A typická střední vrstva v Ostravě, ta, která vám splňuje příjmy středních vrstev, je v tom intervalu, že vám příjmy spadne, rozpočteno na konzumní jednotku, na domácnost, že vám spadne do intervalu středních vrstev, tak bydlí v paneláku, zatímco nižší vrstvy bydlí ve vilkách, což je samo o sobě docela zajímavá informace. A ty střední vrstvy ostravské, které bydlí v paneláku, mají na osobu o pár stovek měsíčně více než ty nižší vrstvy, které bydlí ve vilkách a nemusí platit činži. Takže my zjišťujeme také poměr výdajů na bydlení, který teď půjde nahoru a který ty střední vrstvy panelákové srazí na kolena, pokud se včas neodstěhují z Ostravy. Abych se vrátil a zakončil tady tento problém ve vztahu k médiím. V situaci, kdy jednak z objektivních důvodů, jednak kvůli manipulacím je narušena stále výrazněji solidarita mezi generacemi, tak právě identifikace s regionem u všech generací, jak jsme zjistili, patří k tomu nejužšímu poutu. Všechny generace se shodují v tom, že se identifikují z regionů. Je to samozřejmě logické, protože jak už jsem naznačil, ty, které se neidentifikovaly, tak odešly. To znamená, regionální televize tady může sehrát roli významného stabilizačního faktoru, protože to je jakýsi symbol toho regionu a symbol kulturnosti regionu a zároveň je to instituce, na které se prostě důvěra těch jednotlivých vrstev jinak vyloženě fragmentované společnosti, jak o tom mluvil kolega Volek včera, na kterém se protne. Regionální veřejnoprávní televize je jednou z mála institucí, které v této situaci mohou skutečně vykonat něco hmatatelně dobrého. A pokud by se jí to dařilo, tak by se jednalo o službu, skutečně službu v nejvlastnějším slova smyslu, o službu, která v pravém slova smyslu je naprosto k nezaplacení. Děkuju za pozornost. Šárka BEDNÁŘOVÁ, moderátorka -------------------Honza Keller skončil optimisticky. Moc děkuji za přednášku. Akorát, Honzo, mi vysvětli ještě, když ta tvá přednáška byla tak depresivní, ty střední vrstvy mizí a budoucnost je černá, nedávno jsem četla takovou statistiku, že snad 80 procent Čechů je šťastných. Tak jak se to potom slučuje? Jan KELLER, sociolog -------------------To je jejich problém. Šárka BEDNÁŘOVÁ, moderátorka -------------------Diskusi otevřeme až po následné přednášce, takže myslím, že bude určitě i vtipná, jak tady pozoruju. Já poprosím teď k pultíku paní doktorku Lenku Vaškovou-Císařovou z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. Téma Lokalizace žurnalistiky jako aktuální trend ve vývoji médií v České republice a ve světě. Prosím. Lenka VAŠKOVÁ-CÍSAŘOVÁ, Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně -------------------Děkuju za slovo, dobrý den. Já se budu, já děkuju svému předřečníkovi, že skončil tím optimistickým provázáním, nebo vztahem lidí v regionu k té lokalitě nebo k tomu jejich regionu, protože já tím budu začínat. Mé téma je Lokalizace žurnalistiky jako aktuální trend ve vývoji médií v České republice a ve světě. Ta šířka toho tématu je zvolená proto, abych ten trend lokalizace, či delokalizace, to znamená toho, zda ta média posilují, nebo oslabují tu svoji roli v té lokalitě, jestli rozšiřují, nebo omezují to svoje lokální zpravodajství a lokální pokrytí témat. To východisko jsme tady vlastně už slyšeli. To znamená, že předpokládáme, že lokální a regionální žurnalistika má, nebo že publikum, čtenáři, diváci mají k takovým tématům bližší vztah, k takovým médiím mají bližší vztah. Ta lokální blízkost je tedy klíčový faktor toho, že ta lokální média informují o událostech, která se odehrávají, řekněme, na tom dvorku u vašich sousedů. Čím blíž to je, tím ti čtenáři to považují, nebo publikum to považuje za důležitější. Je otázka, jestli máme nějaká data, která opravdu říkají, co si to publikum myslí. Opakovaně se v různých průzkumech čtenářstva, nebo výzkumech čtenářských preferencí právě ten důraz na to, že čtenáři, diváci chtějí ta lokální témata, objevuje, nebo regionální. Je to jeden z těch top, jedno z těch top témat, o kterém ti čtenáři většinou mluví. Já bych chtěla ukázat na nějakém takovém měkčím výzkumu, který prostřednictvím Fucus Groupu v Británii v loňském roce zjišťoval, jaký vztah mají členové lokálních komunit ke svým lokálním médiím. Vztahovalo se to k nějakému výzkumu, který zadala společnost Media Trust. A ti výzkumníci zjišťovali, jestli ti členové lokální komunity tedy považují ta lokální Plné znění zpráv


témata za důležité. A zjišťovala to v souvislosti s tím, že tím prvním krokem byl výzkum toho, jak vypadá vůbec systém lokálních tištěných médií v Británii. A ti výzkumníci zjistili, že ten počet těch lokálních novin klesá. A zjistili od těch respondentů, že právě ty lokální tištěné noviny jsou to, s čím se to médium, se kterým se to lokální publikum nejvíc identifikuje a má k němu největší vztah. Tady máte nějaké dvě citace, které se mi docela líbily, které docela jsou takové signifikantní pro to, co ti lidé říkají. To znamená, budu citovat: "Obyčejní lidé nemají žádný hlas v celostátních médiích. Lokální média by měla být hlasem lidí, kteří tam venku nemají žádný hlas." To je jeden z těch názorů těch členů té lokální komunity. A ten druhý je ještě zajímavější v tom, že ještě ta lokalita má nějaké odstíny. To znamená, jak tady vidíte, když se to neodehrává v okolí do deseti mil, tak to není lokální zpráva, která by mě zajímala, ale to už to může být celostátní zpráva. Jako ta lokalita je nějakým způsobem omezená. A když mluvíme o dichotomii lokální, regionální, tak ti lokální příjemci, nebo to publikum spíše slyší právě na ty lokální nejbližší informace. Takže když se díváme na lokalizaci, s rozvojem nových technologií rostou možnosti pokrytí těch takzvaných marginálních témat. To znamená, mimo jiné i těch témat lokálních, které ve chvíli, kdy jsme měli nějaké omezené kmitočty a omezené vysílací časy a omezené náklady na tisk novin, nebudu to, všichni víme, o čem mluvím, nebudu to rozebírat, tak samozřejmě nebyl prostor pro to pokrývat ten nejnižší společný lokální jmenovatel těch témat a samozřejmě ani cílových skupin. To znamená, nemohli jsme cílit na ty jednotlivé lokality. Ty technologie umožnily rozvoj regionálních programů a umožnily to i televizím veřejné služby. Jak jsme tady slyšeli včera právě o rozvoji nových médií a důrazu na ta nová média i v České televizi. EBU třeba považuje, nebo považovala na začátku tohoto desetiletí nárůst těch regionálně zaměřených programů právě za jednu z těch klíčových rolí vysílání veřejné služby v té digitální éře. Takže i EBU viděla to propojení té technologie a té lokalizace veřejné služby. Rozvoj nových technologií ale samozřejmě přispěl i k nějaké větší konkurenci. To znamená, že ta nová média způsobila, že to spektrum té nabídky nejen celostátních, ale právě i těch lokálních informací roste. A tahle konkurence roste i na tom televizním trhu v souvislosti s digitalizací. Logicky všichni ti hráči museli hledat nějaký prostor, nějakou takzvanou nicku, ve které by ukázali nějaké svoje specifika, nějakou svoji sílu. Takže právě o té lokalizaci žurnalistiky se mluví v souvislosti s tím technologickým vývojem jako o jedné z těch nick, která, kterou můžou naplňovat třeba právě ta média veřejné služby. Je tam samozřejmě ale nějaké ale, protože i takový vývoj, pokud to zase bereme optikou ekonomickou, tak bude stát nějaké peníze. A teď je otázka, zda převáží, nebo pokud to budeme dávat na nějaké váhy, jestli je pro ta média veřejné služby konkrétně lepší investovat, nebo do budoucna perspektivnější investovat dneska víc peněz do rozvoje té lokalizace těch médií veřejné služby. A samozřejmě myslet na to, že nesmí ztrácet nějaké charakteristiky veřejné služby, na což upozorňuje právě ta EBU, která vidí nebezpečí v tom, že když média veřejné služby to uvidí jako ten konkurenční boj, jako ten předpoklad toho tržního modelu fungování médií, tak by mohla odhlédnout od té své veřejné služby a začít se snažit bojovat v tom konkurenčním boji o ty své diváky a inzerenty a tím přestat myslet na tu svoji, na té své povinnosti, které vychází z té veřejné služby. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Tolik tedy část konference, která se tento týden konala v Ostravě, s názvem Veřejnoprávní média v novém desetiletí, čas na privatizaci. K jejím dalším tématům se ještě vrátíme v dalších našich pořadech Média v postmoderním světě. Dnes hovořili Jan Keller a Lenka Vašková-Císařovská. Moderovala Šárka Bednářová. Dnešní pořad připravil a od mikrofonu se loučí Radko Kubičko. Na slyšenou zase za týden.



Přehled zpráv. Svatba prince Williama ČRo Rádio Česko ~ str. 01 ~ 13:08 Rozhovor na aktuální téma

Recommend Documents