PEEŘI A STUDENTI MEDICÍNY aneb cesta do hlubin medikovy duše Bc.Valentýna Křížová, ZZS Kraje Vysočina Pelhřimovský podvečer 2011
STUDENTSKÝ MARATON BISKUPICE 2011
Soutěž zaměřená na urgentní medicínu pro mediky z celé ČR i SR V rámci této soutěže úkol pro čtyřčlenné týmy. Účast peerů ZZS KV – H.Kadečka, M.Havlíková a M. Vácha
ÚKOL Prostředí:hangár – velká nepřehledná plocha 70m na 15m, šero, praskání střechy,dusno. Situace na místě: schovaný rozhodčí a jeden peer ve valníku , mrtvý útočník s prostřeleným hrudníkem se zbraní v ruce 1.dvojice soutěžících figuranti – smrtelně zranění kolegové s průstřelem hlavy, u hlavy jednoho z nich vepřový mozek, 2. dvojice přibíhající záchranáři vstupní informace: „vevnitř jsou vaši kolegové, kteří potřebují pomoc.“
CÍLE záchranáři: na místě rychle diagnostikovat smrt útočníka a kolegů, přivolat policii Peeři: na místě úkolu poslouchat a soustředit se na chování záchranářů V budlince vytvořit pro soutěžící jakýsi ostrov klidu, oddech mezi náročnými úkoly natrénovat se zúčastněnými jakýsi krátký defusing, procvičit si komunikační dovednosti: aktivní naslouchání, pojmenování emocí a práce s nimi, vedení rozhovoru. Osvěta: informovat soutěžící o PIS
OČEKÁVÁNÍ Z naší strany: „krev, pot a slzy“ – byli jsme připraveni poskytovat první psychickou pomoc zdeptaným soutěžícím, kteří budou oplakávat své „mrtvé“ kolegy. Naše „pracoviště“ bylo dokonale vybaveno stohy papírových kapesníčků realita: stoický, odosobněný přístup záchranářů k obětem, pro soutěžící jen figuranti, „nepochopení“ rolí v úkolu, nevžití se
PŘEKVAPENÍ Jsou medici cynici? NE! (alespoň většina ne) scénář a zadání úkolu a jistá „nezkušenost“ soutěžících s podobnou situací (pocity ohrožení vlastního bezpečí, strach o kolegu), nemožnost vztáhnout si to k realitě, nic podobného prostě ještě nemohli v profesi zažít
EMOCE ze strany záchranářů: STRACH (z prostoru – „dobrá jízdárna“, o své bezpečí, o kolegy) NEJISTOTA (je tu někdo?) ZMATEK (co mám teď dělat?) BEZMOC (nikdo nejede na pomoc, jsme tu na to sami) VZTEK na útočníka jen jednou zazněla somatizace: „měla jsem stažený žaludek“ (!)
EMOCE Ze strany figurantů: STRACH o kolegy zachránce VZTEK na kolegy (všimli si mě pozdě, nevěnovali mi dost času) VDĚK (za pokus o záchranu „jsem rád, žes to nevzdal“)
DEFUSING Vedl vždy jeden peer, druhý pozoroval, případně nezdvořile zapisoval (vzhledem k nedostatku času) Trvání cca 10 minut Dotazy na prožívání a myšlenky při vstupu do haly a během plnění úkolu, Informace o PIS, zodpovídání dotazů
DOTAZNÍKY 86 zodpovězených dotazníků (2/3 všech) Muži 33, ženy 53 „oběti“ 41, záchranáři 44, fotograf 1 často v odpovědích zaznívá strach, otázka vlastní bezpečnosti přínos úkolu pro soutěžící: rozporuplné reakce - nepochopení úkolu:“ ale i dobrá zkušenost
DOTAZNÍK - CITACE
„Nejdu tam ani zanic!“ „Tma, nevím, co se bude dít“ „Prasečí mozek fakt smrdí“ „Není bezpečno, asi tu někde budou, ale kde?“
Hodnocení přínosu tohoto úkolu: „Dobrá příležitost k zamyšlení nad všudypřítomností smrti“. „Zklamání – doufal jsem v záchranu alespoň jednoho zraněného….odnáším si zkušenost, že úplně všechny zachránit nelze“
REAKCE NA PEERY Většinou pozitivní ohlasy: „Líbilo se mi popovídat si o tom s vámi“… “Je dobře, že existujete“ Ale i: „…doporučuji změnit název, mysleli jsme, že další úkol bude honit nebo utíkat před UPÍRY…“
Další postřehy medici by uvítali v rámci studia např. nácviky různých komunikačních dovedností (jednání s agresivním pacientem, apod.) uvědomují si nedostatečnou psychosociální péči o zdravotníky uvítali by nějakou formu psychické podpory ve svém budoucím zaměstnání (nejč. psychologa na pracovišti) 34 respondentů by mělo zájem stát se peerem
Přínos pro nás výborná příležitost, jak si procvičit komunikační dovednosti více poslouchat, méně mluvit dbát na prostředí defusingu (pití, jídlo, vytvořit lepší zázemí) příležitost poznat se i trochu „jinak“ povzbuzení v naší „práci“
DĚKUJI ZA POZORNOST A PEERŮM ZDAR!