Cesta do Santiaga de Compostela aneb

Cesta do Santiaga de Compostela aneb

Cesta poznání sebe i jiných

Nechte se inspirovat k cestě do hlubin duše i mysli tak, abyste mohli žít život, který si pro sebe přejete Prohlášení: Tento materiál je informačním produktem. Jakékoliv šíření nebo poskytování třetím osobám bez souhlasu autorky je zakázáno a je porušením autorského zákona, které může být stíháno. Děkuji za pochopení a respektování tohoto sdělení.

Cesta nekonečných možností sebereflexe, poznání hranic a změn paradigmat

Jaroslava Rybanská

Pár slov úvodem Děkuji, že jste si stáhli tento eBook. Na následujících stránkách Vás s potěšením provedu střípky z mých cest do Santiaga de Compostela a ukážu Vám, jak nekonečné možnosti sebereflexe, poznání hranic, limitujících myšlenek a změn paradigmat tato cesta nabízí. Věřím, že Vás inspirují a dodají odvahu k poznávání sebe sama až k jádru vaší vnitřní radosti, svobody a naplnění a umožní Vám tak žít život, který si pro sebe přejete. Než se do toho pustím, ráda bych Vám řekla pár úvodních slov. Mou vášní je odhalování jádra věcí, hledání souvislostí, zákonitostí života samého. Vždy mě zajímalo, proč se věci dějí, proč se lidé chovají tak, jak se chovají, jaké principy tady platí. Mým dnešním nejvnitřnějším přesvědčením je, že lidé se nenarodili, aby trpěli, ale aby skrze své zkušenosti rozvíjeli a tvořily své Já v souladu se sebou samým. Aby žili život v naplnění, lásce, svobodě, harmonii a štěstí. Věřím, že pokud člověk odhalí své limitující myšlenky, tak se přirozeně rozhodne pro jejich změnu. A to je důvod, proč píšu tyhle řádky.

2016 © www.jaroslavarybanska.com

3


Jaroslava Rybanská

Moje vlastní cesta ke svobodě, ke stavu bytí a vědomí, že jsem to já, kdo tvoří svůj život a situace v něm. Dnes se pohybuji světem svobodně, bez vnitřních pout. Říkám, co si myslím. Dělám, pro co se rozhodnu já sama. Nemám potřebu vysvětlovat a zdůvodňovat své konání a rozhodování druhým lidem, ani sobě samé. Stojím si za tím, co dělám a co říkám. Nejsem dokonalá, ale jednám svobodně a beru za to zodpovědnost. Slova „musím”, „měla bych”, „tak se to dělá” se v mé mysli objevují už jen zřídka. Jsem naplněna nadšením a vděčností nad moudrostí vesmírných principů, nad poznáním, že - jsem to Já, kdo si tuto cestu nejen volí, ale také tvoří…. Nebylo tomu však vždy. Má cesta z role oběti k tomu, kým jsem dnes – člověkem, který ví, že si sám tvoří svou realitu, byla dlouhá a namáhavá. Prošla jsem ne-rozuměním, obviňováním všeho a všech, výčitkami, pocity viny, zlosti, nenávisti, ale také zoufalství, lítosti, beznaděje, smutku, bezmoci, deprese, strachu.


4


Jaroslava Rybanská

Neporozumění sobě a světu jsem řešila mnoha různými cestami. Léty se postupně a nepozorovaně z potřeby uvolnit vnitřní napětí, emoce uvězněné hluboko v mém nitru, z nutnosti pomoci si sama sobě, v kombinaci s mou nejvnitřejší vášní nacházet jádro věcí, odkryla sama podstata toho, jak si tvořím svůj život, situace, ve kterých se nacházím (jistě pouze v míře, které dnes rozumím  ). Chápu vlastní paradigmata. Poznávám sílu myšlenkových vzorců. Sílu vlivu myšlení v rodu rodičů, ale také myšlenkové vzorce typické jednotlivým skupinám, národům. Odkrývá se přede mnou poznání, které mne naplňuje úžasem, vděčností a chutí smát se, radovat, prostě Žít. K takovému stavu Bytí jsem došla díky svému neodbytnému přání a potřebě porozumět sobě a světu, díky schopnosti sebereflexe a mnoha absolvovaných kurzů, výcviků, terapií, metod a škol.

Jak můj příběh souvisí s Vámi a tímhle eBookem. Uvědomuji si a vím, že není snadné vejít do hloubky sebe sama v běžných životních podmínkách, v kolotoči náročné práce, rodiny, dětí, přátel. Mnoho lidí se stále cítí ztraceno, nedopřeje si nějakou tu chvilku jen pro sebe, chvilku pro intenzivní zkušenost sebereflexe a poznání kým je, co mu v životě chybí, proč má pocit nenaplnění. Zjistila jsem, stejně jako mnoho jiných, jak si takovou chvíli pro sebe udělat a v relativně krátké době se o sobě dozvědět hodně informací, odhalit, kde jsou mé hranice fyzické i psychické, jaké možnosti si dovolím mít, ale také, jaké hranice a možnosti si dovolí jiní lidé.


5


Jaroslava Rybanská

Tou chvílí je Cesta do Santiaga de Compostela, původně poutní cesta, dnes signifikantně měnící charakter. Cestu do Santiaga de Compostela opakovaně již několik let procházím znovu a znovu proto, abych nahlédla do ještě větší hloubky sebe samé než roky minulé. A proto vím, co nabízí. Jelikož mi opravdu záleží na tom, aby mnohem více lidí prožívalo to, kým doopravdy jsou a naplňovali tak své životy radostí, svobodnými rozhodnutími, harmonií a souzněním, napsala jsem tento ebook ve víře, že vám pomůže žít život, který si pro sebe přejete.

Důvody, proč se na cestu vydat aneb co vám cesta může přinést Cesta do Santiaga de Compostela je pojímána různými lidmi různě. Každý, kdo se na toto camino (cestu) vydá, má svůj originální jedinečný důvod. Mou zkušeností je, že jsou vám na této cestě „vesmírem“ nabízeny kumulované formy sebepoznání, možnosti odhalování vlastních hranic jak fyzických tak psychických, možnosti posouvání vlastních limitů, poznání vlastních naučených myšlenkových vzorců a jejich změn.


6


Jaroslava Rybanská

Máte možnost posunout nevyhovující hranice myšlení k těm, kterými získáte pochopení a takový nadhled, že se posunete blíže k prožívání plné vnitřní svobody a důvěry v sebe samu. Schopnost sebereflexe zde můžete rozvíjet v téměř nekonečné míře a to v tak intenzivní formě, s jakou jsem se nesetkala zatím nikde jinde. Cesta vám může přinést pocit naplnění, pocit vnitřní svobody. Ale také pocit spolu-patřičnosti, přátelství, poznání jiných kultur, zvyků, myšlenkových procesů dané kultury. A mnoho jiného, záleží jen na vás, čemu věnujete na své cestě pozornost. „Je-li tedy život sám o sobě dobrý a žádoucí, a když si pak vidoucí uvědomí, že vidí, slyšící, že slyší, jdoucí, že jde a když máme i pro všechny ostatní činnosti vědomí, že jsme činní, takže vnímáme, že vnímáme, a myslíme, že myslíme, je to pro nás známka, že jsme.” — Aristotelés, Etika Nikomachova IX.9., 1170a25 a násl


7


Jaroslava Rybanská

Proč se na cestu nevydat aneb co vám cesta může vzít Co Vám může vzít? Vzít vám může i holý život. Lidé na cestě zemřeli, lidé nezvládli zklamání z nenaplněných očekávání a dobrovolně ukončili svůj život v této formě a dimenzi. Může vám vzít iluze o tom, kým si myslíte, že jste, o tom, co si o sobě myslíte, co si myslíte o jiných a světu. A také mnoho jiného, záleží jen na vás, čemu věnujete na své cestě pozornost.

Nastavení hranic, ve kterých se chcete na cestě pohybovat. (vždy se dají změnit. Na caminu je krásné to, že se rozhodujete sám za sebe daleko svobodněji než v běžných životních podmínkách. Je zde minimum „tlaků“ z vnějšího prostředí). Rozhodnutí, jaké hranice, možnosti a výzvy si pro sebe postavíte na tuto cestu, jakým výzvám chcete čelit co do způsobu absolvování cesty (pěšky, na koni nebo na kole), délky trasy, financí, ubytování, stravy, vás předurčí k situacím v různých mezích.


8


Jaroslava Rybanská

Délka trasy Zajisté se vám budou odkrývat jiné situace a myšlenkové procesy při cestě pěšky 2 500 km z Prahy do Santiaga, kdy budete procházet řídce značenými cestami přes několik krajin Evropy anebo začnete v Sarii, což bude nějakých 120 km.

Kdy se na cestu vydat – roční období. V létě, hlavně v červenci a srpnu, je Camino přeplněné převážně putujícími španělskými rodinami, připadáte si jak na promenádě. Horka jsou téměř nesnesitelná, často kolem 40°C, vlhkost je vysoká. Zimní období je náročnější na počasí i na množství věcí, které musíte se sebou nést. V horách může být sníh a také může vydatně pršet. Ubytovny, albergues mohou být v zimě vytápěné, ale také ne. Může se vám stát, že tam budete sám a dostanete klíč, abyste se na noc zamkl a ráno klíč někde odevzdal. Při svém putování nemusíte potkat živou duši celé dny. Já miluji cesty v zimním období. Jaro a podzim jsou příjemné pro putování, je méně poutníků na cestě než v letním období a také počasí je přijatelné.


9


Jaroslava Rybanská

Ubytování. Chcete zůstat v maximálně komfortní zóně a spát v penzionech, hotelích a nechat si posílat zavazadlo od jednoho k druhému nebo chcete přespávat venku, pod širákem, případně stanem (ten jsem viděla snad jen dvakrát)? Většina poutníků, peregrinos, přespává v albergues, ubytovnách o 20 až 180 postelích v jedné místnosti. Můžete tam spát sám, ale také se může stát, že pro vás nezbude žádné volné lůžko (závisí od ročního období, kdy se na cestu vydáte). Jsou vybaveny sprchami, kuchyňkami, většinou i pračkami a sušičkami za poplatek kolem 2€. Některé jsou vytápěné, jiné ne. Ne všechny mají k dispozici deky na spaní. Běžná cena za nocleh v albergues je pro rok 2016 - € - 10€. Můžete se setkat i s formou Donativo (dobrovolný dar), kdy záleží na vás, kolik za nocleh zaplatíte.

Stravování Snídaně v hospůdkách, večeře – tří chodové poutnícké menu za přibližně 10€ podávané nejdříve po 20.00 hodině. Nebo chcete posunout své poznání na hranici, kterou zažívají lidé bez střechy nad hlavou, bez peněz na nocleh a jídlo, odkázaných na dobročinnost? Co vám bude běžet hlavou, jak bude tělo reagovat, jak se s takovou situací


10


Jaroslava Rybanská

vyrovná celý váš organismus anebo přijmete jiné výzvy a stravu a nocleh budete udržovat v mezích většiny poutníků. Většina albergues má k dispozici kuchyňku, někdy s potřebným nádobím, jindy bez něj, kde si můžete uvařit z potravin nakoupených v supermarketech.

Co vzít sebou aneb co se může hodit Především se vám budou hodit - pokud nebudeme hovořit o „mind set“, o nastavení mysli - opravdu pohodlné vychozené boty (je to ta nejdůležitější součást vaší výbavy) a batoh s bederním pásem, který pomůže odlehčit těch 10%, maximálně však 15% vaší vlastní váhy nesených na zádech po celou dobu cesty. Lehké věci patří na dno, těžší nahoru. Já mám se sebou vždy  pas,  peníze a bankomatovou kartu,  spacák  čelovku,  krém proti slunci,  zicherky + šňůru na prádlo reflexní barvy (kterou mám jako bezpečnostní


11


Jaroslava Rybanská

prvek k orientaci v mlze (Pyreneje jsou někdy náročným oříškem),  šlapky do sprchy + lehké boty na přezutí z celodenní obuvi ,  pláštěnku (přestože mívám goretexovou bundu),  mobil s nabíječkou,  láhev s vodou ,  čokoládu - ta je pro případ „první pomoci“, kdy tělu bez varování dojde energie a zkolabuji . (Stalo se mi to sice jen jednou, ale nebýt té čokolády ....).  Oblečení na cestu hodnotím z hlediska pohodlí, váhy a času potřebného ke schnutí. Výše uvedené informace jsou pouze návrhem k zamyšlení před cestou. Na cestu můžete vyrazit I tak, že o ní toho moc nevíte. V kanceláři pro poutníky v St. Jean Pied du Port, kde nejběžněji začíná Svatojakubská cesta, Vám dají všechny potřebné informace, kredenciál i seznam albergů a návrh jednotlivých etap s výškovými profily, které budete procházet. Pokud se však chcete připravit důkladněji, mnoho užitečných informací nabízí http://www.ultreia.cz/, a pak profily a návrhy tras na http://www.aucoeurduchemin.org/.


12


Jaroslava Rybanská

Život poutníka, („peregrino“) aneb několik střípků z mých cest a změn paradigmat Strach nahrazen důvěrou v sebe samu. Když jsem se vydala na svou první cestu do Santiaga, byla jsem ve stavu Bytí, které nazývám „ vždy připraven“. Plánování trasy nebylo náročné a nevěnovala jsem mu zvláštní pozornost. Koupila jsem letenku do Biaritzu, věděla, že z letiště jede autobus do Bayonne a odtud vlak do St. Jean Pied du Port, kde je pilgrimská kancelář. Tady koupím kredenciál, potřebný do ubytoven a na závěrečný certifikát o absolvování Camina de Santiago a snad se všechno ostatní dozvím. A tak se i stalo. Čemu jsem však pozornost věnovala, bylo balení ve stylu „vždy připraven“– jen, aby mi něco nechybělo. Byla jsem sbalena pro„ všechny případy”. Na cestu jsem vyrazila s asi 12,5 kilogramovým batohem. Jak byl můj strach postupně nahrazován důvěrou v sebe samu, v to, že vždy najdu řešení v jakékoliv situaci, nově zakoupené „nutné“ věci, jako karimatka, bezpečnostní aluminiová fólie na přežití příšerného počasí, náhradní boty, super náhradní ponožky apod., zůstávali postupně v albergues a můj náklad se snižoval až na váhu kolem 6-7 kg, kterou nosím i dnes.


13


Jaroslava Rybanská

Lpění a připoutanost nahrazena „ let it go“, nechat odejít. Každá cesta mě učí něco jiného. Na jedné z prvních to bylo i o připoutanosti a o tom, nechat odejít a přijímat změny tak, jak jdou. Tím, že mé průměrné tempo chůze je obvykle kolem 36 km za den, málokdy se setkávám na albergu se stejnými lidmi. A tak lidé do mého života přicházejí a stejně tak z něj odcházejí. Naučila jsem se, že pokud mne zaujme někdo, kdo se mi na cestě přimluví tak, že se chci o něm dozvědět víc, musím své chtění naplnit hned, jinak tu příležitost nechávám proklouznout mezi prsty. Žádná jiná už totiž nepřijde, už se znovu nesetkáváme. Učím se to zpracovávat a časem se mi to daří. Pomáhá mi to i s vyrovnáváním se se ztrátami blízkých lidí.

Potřeby, přání, změna hodnotového žebříčku. Pamatuji si na cestu, kdy soustavně lilo několik dní, foukal silný nárazový vítr a já byla někde v horských planinách, kde se nebylo kam schovat před větrem a deštěm.


14


Jaroslava Rybanská

Potřebovala jsem ulevit svému močovému měchýři. Odkládala jsem to v naději, že najdu nějaké závětří, ale nic. A tak došlo ke zproštění se všech mých potřeb a přání na pouze jedinou, a tou bylo, aby déšť a vítr byly ke mně na malou chvíli shovívavý a změnily směr tak, abych si nenačůrala do bot. Vesmír mě vyslyšel (alespoň tomu chci věřit)

Předsudky ustoupily a zrodil se hluboký respekt. Na jedné z cest jsem v dáli viděla mladého muže. Zaregistrovala jsem, že nese opravdu velký a těžký batoh. Problesklo mi hlavou „ chlapče, ty sis toho teda naložil na svá záda“. Když jsem ho míjela, přiznám se, napadla mě opět hodnotící myšlenka, dokonce možná i nějaký vnitřní odpor, že s tímhle klukem se do řeči v žádném případě nedám. Byl hodně potetovaný a já tetování opravdu nemusím. Ten den jsem zakotvila dříve než jindy v albergu, kde zatím nikdo nebyl, a šla do města. Když jsem se vrátila, čekalo mě překvapení. Mladý vyhublý potetovaný muž jako jediný další spolubydlící. Nebylo úniku. Dali jsme se po nějaké chvíli do řeči. Ukázalo se, že tento portugalský mladý muž sloužil ve francouzské legii. Od skončení služby nemá stání, nemůže zapomenout, nemůže se vyrovnat s tím, co den za dnem zažíval. Řekl pár slov, které v setině vteřiny změnily tetování se v tu chvíli stalo absolutně nepodstatné.

můj pohled kompletně, a nějaké

Uviděla jsem člověka, velice zraněného člověka. Člověka, který se ztratil sám sobě a hledal pro sebe mír a odpuštění. Celé mé tělo se naplnilo hlubokým respektem.


15


Jaroslava Rybanská

Má hranice, pocity viny... Vidím před sebou mladíka. Upoutal mě jeho zvláštní způsob chůze. Jak se k němu přibližuji, vidím, že má bílou hůl. Jakmile se dostávám na jeho úroveň, nedá mi pokračovat dále svým tempem, mám jakýsi pocit povinnosti pomoci mu bezpečněji procházet náročným terénem. Jdeme společně několik kilometrů, povídáme a já se dozvídám kromě jiného, že nemá žádné peníze a že má hlad. Začíná se stmívat. Přicházíme k albergu, sedáme na lavičku a já se dělím o chléb, který jsem plánovala ke snídani. Snědli jsme, co bylo a vcházíme do albergu. Já se registruji u paní, která má na starosti ubytování a jdu na pokoj. Jak odcházím chodbou, doléhá ke mně konverzace mladíka s paní, která mu vysvětluje, že ho nemůže v ubytovně nechat, pokud nezaplatí. Je téměř 22. hodina večer a venku je už tma. Ubytování stálo jen 5€ a v mé hlavě se vířily myšlenky, proč tomu chlapci nenabídnu těch pár peněz, za které bude moci mít teplou sprchu a spát v teple na posteli. Měla jsem dost času zpracovávat tuto situaci. Ale k žádné změně nedošlo. Narazila jsem na svou hranici, která v ten den byla nezměnitelná. Spala jsem na albergu sama s klíčem od vrat.


16


Jaroslava Rybanská

Pár slov na závěr. Každá z cest do Santiaga de Compostela je o něčem jiném. Každá je něčím specifická. Lidmi, kteří jsou v tom čase na cestě, zraněními, která lidi postihují, ale také tím, co o sobě zjišťujeme, jak a kam posouváme hranice vlastního myšlení a chování, a kolik stále jiných možností si pro sebe dovolíme. Věřím, že Vám čtení předchozích řádků přineslo zábavu a inspiraci, jak získat mnoho nových vhledů, změn a různých zážitků za poměrně krátkou dobu. Poutní cesta do Santiaga de Compostela je však jen jednou z mnoha možností, jak se na cestu do hlubin svých podvědomých obsahů vydat, jak prosvětlit onu temnou stránku našeho já a jak zde vysázet sazenice důvěry v moudrost sebe sama a nechat klíčit atributy života, které si pro sebe přejete. Pokud se vám představa svobodného radostného žití líbí, neváhejte a vydejte se do průzkumu svých podvědomých myšlenkových vzorců a potlačených emocí. S potěšením Vám budu průvodcem na té Vaší cestě. Věřím, že tento eBook naplnil očekávání, se kterým jste ho začali číst. Že Vám nabídl nové pohledy a inspiroval Vás k vykročení do života, který si pro sebe přejete. Budu velice ráda, když mi napíšete, jak Vás obohatil a jestli ste v něj našli, co jste hledali. Případně, chcete – li sdílet zkušenosti nebo komentáře z té Vaší cesty nebo máte-li otázky, napište mi na můj email: [email protected]. Ráda odpovím na Vaše otázky a také si ráda přečtu Vaše inspirativní příběhy.


17



Jaroslava Rybanská

18

Cesta do Santiaga de Compostela aneb

Recommend Documents