PÉČE O SENIORY S DEMENCÍ
Mgr. Eva Pogodová
DEMENCE • Demence pochází z latinského „ demens“, tedy z „de“ – mimo a „mens“ – ducha (ten, kdo ztratil ducha). • Označuje celkový úpadek psychických funkcí způsobený atrofií centrálního nervového systému. • Demence není projevem stáří, ale nemoci. • V první fázi postihuje kognitivní funkce – paměť, intelekt, pozornost. • Postupně se přidávají poruchy emotivity – afekty a nálady, mohou se vyskytnout také deprese, halucinace a iluze, někdy i bludy. • Uvedené příznaky by se měly vyskytovat u nemocného alespoň šest měsíců, aby mohla být diagnostikována demence.
ROZDĚLENÍ DEMENCE • Atroficko – degenerativní demence • Vaskulární demence • Další symptomatické ( sekundární ) demence • Kombinace AN a DAT
ATROFICKO-DEGENERATIVNÍ DEMENCE Patří sem: • Alzheimerova choroba – nejčastější demence vůbec (55%) • Demence s Lewyho tělísky - je pokládána za jednu z variací Alzheimerovy choroby • Demence při Parkinsonově chorobě • Huntingtonova choroba - geneticky podmíněné onemocnění • Pickova choroba • Onemocnění motorického neuronu ( OMN ) a další. • B – F činí celkem činí 15% demencí z celkového počtu.
VASKULÁRNÍ DEMENCE Jsou způsobené kombinací faktorů, které vedou k nedostatečnému prokrvení a okysličení mozkové tkáně a ke sníţení mozkové látkové přeměny. Mezi tyto faktory patří především cévní poruchy – uzávěry mozkových tepen způsobené cévními trombózami, které pak vedou k mozkovým infarktům, nebo zvýšená sráţlivost krve. Patří mezi ně : – Multiinfarktová demence – 15%. – Vaskulární demence s náhlým začátkem – Biswangerova choroba – Leukoaraióza a další
OSTATNÍ FORMY DEMENCE Další symptomatické (sekundární) demence, způsobené jinými chorobami, např. infekčními, zraněními mozku, intoxikacemi apod., poslední stadium AIDS. Kombinace MID a DAT – 15%.
DEMENCE U OSOB S MR • Sekundární snížení rozumových schopností je častým problémem i u lidí s MR. Zvláště u lidí s Downovým syndromem je zvýšená hrozba ACH, objevuje se kolem 40. roku. • ACH se řadí k degenerativním onemocněním mozku. • Mezi typické symptomy demence u lidí s MR patří agitovanost (nesoustředěnost, neklid, vznětlivost, neúčelné rychle se měnící bezcílné jednání), neschopnost přizpůsobit se běžným požadavkům, afektivní výbuchy a agresivita.
DAT – ALZHEIMEROVA CHOROBA • Je charakterizována atrofií, dochází ke značnému úbytku mozkových buněk a to mozkové kůry a podkorových center. • Objevuje se zhruba od 50. roku prakticky kdykoliv, pravděpodobnost rozvoje choroby prudce stoupá po 75. roku. Po 85. roku vykazuje 25% osob alespoň některé ze symptomů DAT. • K úmrtí dochází v průměru po pěti letech od prvních symptomů. Jde o celkové selhání tělesných funkcí.
DAT – ALZHEIMEROVA CHOROBA Vyskytuje se ve dvou podobách: – Familiární (vrozená) – je vzácná, postihuje nejčastěji mladší lidi (1% - 5% případů) – Sporadická (občasná) forma – 80% případů DAT, přichází až v seniorském věku. Alzheimerova choroba je nemoc v současné době nevyléčitelná, její příčina je neznámá a její průběh lze pouze v některých případech, zpomalit. V žádném případě není nakažlivá.
RIZIKOVÉ FAKTORY • • • • • • • •
stárnutí, dědičnost, deprese, prodělané onemocnění a úraz mozku, škodlivý životní styl, nezdravá strava, škodliviny vnějšího prostředí, dlouhodobý stres.
MID – MULTIINFARKTOVÁ DEMENCE • Objevuje se poškození mozkové tkáně ve výrazně vyšším počtu, což vede k demenci. K infarktům dochází v mozkové tkáni relativně náhodně. • K MID může dojít kdykoliv po 55. roku, průměrný věk nástupu nemoci je 65 let, zhruba o 10 let dříve než u ACH. • Příčinou je různé tempo degenerace jednotlivých oddílů mozku, jež jsou odpovědné za odlišné psychické funkce. • Nástup některých symptomů je dosti náhlý. Někdy případech se deficity intelektu projevují ve své ostrůvkovité povaze.
MID – MULTIINFARKTOVÁ DEMENCE • Hlavní rozdíl mezi DAT a MID a ostatními formami demence je v průběhu choroby. Najednou dochází k propadu a tento proces se následně opakuje, přičemž s každým poklesem jsou odčerpány další kapacity psychických rezerv, • Posléze je dosaženo kritického bodu a určitá oblast již se zbývající rezervou nervových tkání není schopna své funkce v požadované kvalitě a kvantitě adekvátně plnit. • Jednou z prvních obětí je paměť. V konečné fázi je život kl. redukován do své vegetativní podoby.
SMÍŠENÁ DEMENCE MID DAT Někteří klienti vykazují psychologické a neurologické symptomy MID a DAT současně.
PICKOVA CHOROBA • Není chorobou vyhrazenou stáří. V průměru se vyskytuje kolem 50. roku věku. • Atrofie nervové tkáně začíná ve frontálních lalocích, postupuje ke spánkovému laloku mozku a je provázena rozmanitými změnami psychických činností. • Čl. ztrácí schopnost plánovat, myslet abstraktně apod. • Může se objevovat nezadrţitelné sexuální chování, často neberoucí ohled na společenské konvence. • Jakmile choroba pokročí, začínají se projevovat dementní symptomy připomínající symptomy DAT.
PICKOVA CHOROBA • Řeč bývá postiţena více než paměť. Osoby s PCH mají nápadný sklon ke smyšlenkám, konfabulacím. • V terminálním stádiu je život klientů redukován do vegetativní podoby. • K úmrtí zhruba dochází do čtyř let po objevení prvních symptomů.
JAK SE DAT POZNÁ? První varovné signály: Zhoršení paměti, projevující se zapomínáním nedávných událostí, postupů a jmen Zapomínání termínů schůzek Zapomínání správného měsíce a roku Stále obtížnější rozhodování a nejistota Obtíže pří řešení složitějších úkolů (finanční záležitosti) Problém naučit se používat nové přístroje např. domácí Pokles zájmu o své zaměstnání a koníčky Opakování stále stejných věcí Porucha paměti, je nápadná, a vadí Další zhoršení paměti, neschopnost si vybavit data a nalézt cestu domů
CHARAKTERISTIKA DAT Nástup DAT je obvykle velmi pomalý, třeba trvá až 10 let od prvních změn v mozku, než se projeví první klinické příznaky – poruchy paměti, řeči, myšlení, změny chování, deprese apod. Preklinická fáze - ještě nejsou přítomny příznaky, trvá několik let, podobně je to i s mírnou kognitivní poruchou, kdy člověk (nebo jeho okolí) pozoruje určité mírné poruchy paměti, kdy se ještě nejde o demenci. Tato fáze nemusí vždy přejít do stádia demence, ale obecně ji považujeme za stav, kdy je riziko jejího vzniku výrazně zvýšené.
TŘI STÁDIA DAT Lze rozlišit tři odlišná stádia. První stádium – má mírné a často přehlédnuté příznaky: • Zhoršení paměti • Časová dezorientace • Prostorová dezorientace • Ztráta iniciativy a průbojnosti: nejistota v rozhodování • Obtížné hledání slov Lidé jsou relativně soběstační a mohou ţít samostatně za předpokladu určitého pravidelného dohledu a dopomoci. To platí zejména, pokud jsou včas a správně léčeni.
TŘI STÁDIA DAT Druhé stádium Tito lidé vyžadují prakticky nepřetrţitou přítomnost druhé osoby a pomoc ve většině sebeobsluţných aktivit. Stav může kolísat. • Významné výpadky paměti (včetně jmen členů rodiny) • Poruchy orientace i ve známém prostředí (bloudí nebo se ztratí i na známém místě) • Snížená schopnost postarat se sám o sebe (nutnost pomoci např. při mytí, oblékání) • Zhoršování řečnických schopností – vyjadřování i porozumění řeči • Další komplikující příznaky (bludy a halucinace) a poruchy chování, inkontinence, neklid až agresivita
TŘI STÁDIA DAT Třetí stádium Jedná se o fázi pokročilé demence, lidé potřebují ošetřovatelskou péči a na ní se stávají postupně závislí. • • •
• •
Obtíže při příjmu potravy, nutnost pomoci Dezorientace (nepozná členy rodiny) Výrazné zhoršení komunikace, praktická nemožnost navázat slovní kontakt Obtíže s chůzí (někdy až upoutání na lůžko) Inkontinence – neudržení moči nebo stolice
KDO MŮŢE POMOCI Diagnostika se stanovuje na základě mnoha různých klinických a laboratorních testů. •
• •
Nejdůležitější je vyšetření kognitivních (poznávacích) funkcí orientačními testy. Vyšetření hlavy a mozku pomocí tomografie (CT) nebo magnetické rezonance (MR) Podrobné klinické vyšetření s cílem vyloučit ostatní chorobné stavy
V ČR přibližně 70 až 80 tisíc případů
DAT Úspěšnost léčby – včasná diagnóza, proběhnou-li nenávratné změny na mozku, je už pozdě. Nemoc má vážné zdravotní i socioekonomické dopady. Snadný a laciný test – možné zastavit nebo zpomalit DAT – každý člověk v 65 letech. Americký biochemik Kodadek objevil trojici specifických protilátek, které se tvoří u osob s DAT – již testuje. Očkování proti DAT – druhá fáze klinických testů do konce 2012– vídeňský institut psychosomatické medicíny – zastavuje vývoj nemoci, ale zlepšuje i stav postižených DAT. Vakcína na trhu do 3 let. Experimentální očkování probíka v Rakousku, Německu a dalších 5 evropských zemích.
DAT Mechanismus nástupu DAT: - Uvnitř nervových buněk se utvářejí chybně svinutého proteinu – tau, dochází k rozpadání vláken nervových buněk a tau se dostává do mozkomíšního moku, dochází k ukládání beta-amyloidu na spánkový lalok, kde vytváří povlaky rezivé barvy – plaky a ty narušují činnost neuronů a ty odumírají. - Tvorbě těchto plaků, by mělo zabránit výše jmenované očkování vyvinuté v Rakousku.
DEMENCE SENIORŮ • Nejlepší způsob, jak porozumět chování jiného člověka, je pokusit se představit si na jeho místě sám sebe. • Často v chování seniorů postřehneme racionální snahu vypořádat se s okolnostmi, které přestaly dávat smysl, uznání tohoto racionálního aspektu ze strany personálu je základem pro vytvoření a udržení pečovatelského vztahu. • Je nutno si uvědomovat, že jedinec s kognitivní poruchou je dospělý jedinec s dospělými reakcemi a jako každý dospělý bude i on příznivěji reagovat na vedení než řízení. • Pečovatel musí dobře rozumět funkčním a behaviorálním účinkům demence.
DEMENCE SENIORŮ Jde o vývoj mnohočetných kognitivních poruch: 1. Poruchy paměti 2. Jedna nebo více specifických poruch: • afázie (porucha řeči) • apraxie (poškození schopnosti vyvinout pohybovou činnost i přesto, že pohybové schopnosti nejsou porušeny) • agnózie (neschopnost rozeznat a rozlišovat předměty přestože senzorické funkce nejsou postiženy) • poruchy výkonu činnosti (plánování, organizace, abstrahování)
DEMENCE SENIORŮ • Kognitivní poruchy způsobují významné problémy ve společenském a pracovním ţivotě a vedou k významnému zhoršení kvality ţivota. • Průběh ACH je charakterizován pozvolným začátkem a postupným ubýváním užívání kognitivních schopností. • Jde tedy o poruchy získané v dospělosti. • Takovýto člověk si nezávisle na nemoci o sobě udržuje představu jako o dospělém jedinci. Má-li se vyvinout a udržet pozitivní vztah s klientem, musí být toto uznáváno a respektováno.
DEMENCE SENIORŮ • ACH představuje obrovskou ztrátu pronikající všemi aspekty ţivota, aniž by byl přítomen fyzický handicap. Člověk si není schopen uspořádat šatník, uvařit si jídlo, vyznat se ve výpisech z banky, a nemoc postupuje. Nedokáže se umýt, vykoupat, ani sám najíst. • Demence působí jako filtr, který ovlivňuje, jak informaci doručovanou, tak odesílanou.
ČASTÉ SITUACE Každý pečovatel se někdy dostal do situace, kdy klientovi dlouho vysvětloval, proč nemůže dělat některé věci (jako chodit sám ven nebo kouřit). Čím více klient zákazům vzdoruje, tím se mu dostává důkladnějšího vysvětlení. • Pokaždé, když se objeví rozpor, mezi schopnostmi osoby s ACH a očekáváním pečovatele, dojde k problému v jejich vzájemné komunikaci. • Přestože si klient incident nepamatuje, pečovatel se cítí provinilý, rozmrzelý a stresovaný. • Je nezbytné se naučit správně hodnotit skutečné schopnosti klienta.
POMATENOST NEPOROZUMĚNÍ • Vážné ohrožení respektu je obsaženo v termínu pomatenost. Je pracovníky nadměrně používaný a často zneuţívaný a dokonce latentně nebezpečný. • Termín je často užíván k označení jednání, kterému pečovatel nerozumí a tím inklinuje k tomu, aby nepátral po příčinách chování klienta. • Zdrojem problémů je nedostatek souladu mezi schopnostmi a potřebami osoby na jedné straně a možnostmi tyto potřeby uspokojit na straně druhé.
• Nemůžeme přizpůsobit osobu, musíme přizpůsobit prostředí!
DŮSLEDKY KOGNITIVNÍ PORUCHY Přesná povaha kognitivních ztrát se liší v závislosti na druhu demence, ale liší se také od osoby k osobě. A osoba si nemusí uvědomovat, že není něco v pořádku. Vnímání je ovlivněno pamětí. Ztráta paměti • Osoba s ACH si často ani neuvědomí, že něco zapomněla, nepozná, ţe ztratila paměť. • Nevybaví si událost, ke které došlo před chvílí, před několika dny nebo měsíci. • Ale vzpomínky ze vzdálené minulosti jsou obyčejně zachovány, a to do mnohem pozdějších stádii nemoci.
PROJEVY ZTRÁTY PAMĚTI Mizí krátkodobá paměť, zůstává dlouhodobá a postupně dochází k výpadkům dlouhodobé paměti Projevy: • • • • •
potíţe se získáváním nových znalostí, špatná orientace v prostoru, čase a lidech, opakující se dotazy, paranoické tvoření představ, konfabulace, úzkostlivost a nedostatek vhledu.
PROJEVY ZTRÁTY PAMĚTI Opakované otázky: rozčilují pečovatele - podvědomě očekává, že si kl. odpověď zapamatuje. • Jde o projev nemoci - informaci budete muset mnohokrát opakovat. • Hojné a klidné opakování je pro totéž jako záchranné kolo pro tonoucího. • Ze strany pečovatele pomáhá překlenutí ztráty paměti klienta důsledností, uklidňující rutinou a zdvořilým opakováním. • Pečovatelé se stávají terčem bolestivých obvinění, nemá cenu se impulzivně bránit.
PORUCHY JAZYKA Řeč je schopnost artikulovat slova, zatímco jazyk je schopnost zakódovat myšlenky do slov a myšlenky ze slov dekódovat. Jazyk má dva hlavní komponenty: • Reciproční jazyk – porozumět myšlenkám jiných. • Expresivní jazyk je schopnost vyjadřovat vlastní myšlenky.
PORUCHY JAZYKA • Obě složky nemusí být postiženy stejně. Máme problém v komunikaci s klientem, musíme určit, zda mu uniká smysl slov nebo zda jde o neschopnost formulovat myšlenku. • Jde o důleţitý rozdíl. Má-li problém s porozuměním slov, použijeme synonyma nebo popis předmětu. Dobrou praxí je podporovat verbální komunikaci konkrétními příklady nebo gesty.
DEFICITY POZORNOSTI Projevy ztráty pozornosti: • Např. neschopnost začít nebo ukončit úkol nebo akci. • Fixace na jeden nepodstatný aspekt úkolu, přičemž na úkol jako celek zapomene. • Neschopnost vzdorovat rušivým podnětům. • Snížená schopnost reagovat. • Zmatené reakce.
DEFICITY POZORNOSTI • Inerce (netečnost) – osoba má potíže se zahájením práce na úkoul, podobně jako nenaskočí motor. Pečovatel si to může vykládat jako vzdor a umíněnost, pokud pokračujeme ve snaze přimět osobu k činnosti, frustruje jak kl., tak sebe. • Často měříme pozornost podle schopnosti reagovat a neschopnost reagovat spojujeme s nedostatkem pozornosti. • Cokoliv děláme, musí to postižený vidět nebo slyšet, musíme informace registruje. Klient vnímá řeč těla, tón hlasu. Jedním z nejběžnějších, proč osoba nereaguje je např. strach ze selhání..
PORUCHY VHLEDU, ÚSUDKU A A ABSTRAKCE Klient se jeví jako tvrdohlavý, nerealistický a egocentrický, v důsledku nerealistického odhadu: • • • •
odmítá pomoc, trvá na svých starých vzorcích chování, nepřijme důkaz o snížení svých schopností, ztrácí schopnost chovat se podle společenských konvencí, ztrácí zábrany, • nedokáţe předvídat důsledky, • nedokáţe si udělat představu o nepřítomných objektech nebo okolnostech, • má tendenci brát věci doslovně.
PORUCHY VHLEDU, ÚSUDKU A A ABSTRAKCE • Pokud klient nebyl zvyklý v minulosti přijímat pomoc, tak ji odmítá i nyní. • Může to dokonce vnímat jako vměšování a ohrožení a doslova se zabarikádovat a dostat se tím do většího nebezpečí. • Klient si neuvědomuje, že se věci změnily, a nemůţe ani pochopit potřebu nezvyklého zásahu. • Opakované snahy přesvědčit ho, že udělal chybu zvyšují jeho pocit ohroţení. U osob s ACH dochází k nejsložitějším situacím zřejmě tehdy, když lpí na starých, zaběhaných způsobech chování.
PORUCHY VHLEDU, ÚSUDKU A A ABSTRAKCE • Dochází k selhání vnitřní cenzury, která určuje, jaké myšlenky si nechat pro sebe, jaké vyslovit a jakým způsobem. (vulgarity, sexuální zabarvení, zuřivost apod.) • Jedním z nejbolestivějších důsledků chování bez zábran je společenská izolace. Dále je narušená schopnost reagovat na emociální potřeby, pečovatelé jsou vystaveni stresu a je nezbytné, aby měli k dispozici odborné poradenství a soustavnou podporu – supervizi.
PORUCHA VE VNÍMÁNÍ PROSTOROVÉ ORIENTACI Neschopnost dát smysl vlastním vjemům a poruchy zrakového vnímání. Projevy: • neúspěch při rozpoznání předmětů nebo lidí • mylný výklad podnětů z prostředí (iluze) • potíţe s nacházením věcí, které nejsou na svém místě • zakopávání a nepřesný odhad vzdálenosti • potíţe s nacházením správné cesty • úzkost a nejistota
ZVLÁŠTNOSTI V KOMUNIKAČNÍCH POTŘEBÁCH OSOB POSTIŢENÝCH ACH ACH a emociální závislost • Osoby mají špatnou nebo žádnou paměť a nedokáží komplikované situace analyzovat a pochopit, jsou závislé na jiných lidech emociálně i fyzicky. • Nedokáží si pamatovat ani používat informace vyplývající ze souvislostí, a proto jsou citliví k nejrůznějším dopadům konkrétních sdělení, jež každé setkání obsahuje. • Viz. Pracovník beze slova odklízí šálky a talířky – vnímáme to, že dává najevo, že momentálně nemá čas. Osoba s ACH si to překládá jako: Na tobě nezáleží. Jsi nedůležitý. Jsi zbytečný.
ZVLÁŠTNOSTI V KOMUNIKAČNÍCH POTŘEBÁCH OSOB POSTIŢENÝCH ACH Stačí tento dialog: » » » » »
Paní Malá dopila jste Ehm. Můžete mi podat šálek, prosím? Tady je. Děkuji.
Vzkaz, který osoba s ACH dostane na základě tohoto rozhovoru: Máte na situaci vliv.Uznáváme vás. Jste potřebný.
PORUCHA VE VNÍMÁNÍ PROSTOROVÉ ORIENTACI • např. klientku požádáme, aby zvedla svou lžičku, přesto že se na ni dívá, nerozezná ji jako lžičku. Když jí lžičku vložíme do ruky, prsty si jí pamatují po hmatu, přestože oči zapomněly jak vypadá. • Může dojít k proţívání bludů – stíny vypadají jako postavy, povlávající záclony jako utíkající bytosti. Jde o bludy nikoliv halucinace. • Halucinace se objevují, když si lidský mozek vytváří představy a zvuky, které nemají žádný reálný podklad.
PORUCHA VE VNÍMÁNÍ PROSTOROVÉ ORIENTACI Další problémy: • Rozlišení předmětu a pozadí, schopnost odhadnout vzdálenost a hloubku. • Schody bez jasného označení se mohou stát dokonale nevnímatelnými. Vzorové koberce, kárované dlaždičky a lesklé podlahy, to vše může být nezdolatelné. Nebezpečné jsou podlahové lišty ze stejného materiálu. Vzbuzuje to iluzi, že podlahu je o kousek širší – bolestivý náraz. • Ztráta schopnosti vnímat směry a polohu předmětů vůči sobě navzájem, problém s rozlišováním pravé a levé, přední a zadní vzniknou problémy s oblékáním, najít směr a trefit ke stolu apod.
PORUCHY V OBLASTI MOTORIKY • Během let naše nervová soustava vytvořila milióny pohybových vzorců, které podle potřeby automaticky pouţívá. • To dovoluje naší mysli, aby se zabývala vyššími operacemi, kterými jsou kontrola kvality splněného úkolu a rozhodování. Jde o výkonové funkce. • Pro pečovatele je největší frustrací, když má osobu s kognitivní poruchou dostat do auta a z auta. Aby klient mohl vykonat tento složitý úkol, potřebuje startující podnět, kterým spustí pohybový vzorec.
PORUCHY V OBLASTI MOTORIKY • Automatický vzorec se spustí v nevhodnou dobu. Sami často např. v kuchyni hmatáme po určitých předmětech, které jsme v rámci přestavby umístili jinam. • Problém- schopnost uskutečnit jednotlivé kroky úkolu ve správném pořadí. Viz. Oblékání spodního prádla přes vrchní oděv.
ZÍSKÁNÍ INFORMACÍ O ČLOVĚKU: MINULOST A OSOBNÍ DATA • Člověk s ACH není schopen informace poskytnout a aktualizovat, je na pečovateli, aby byl ustavičně bdělý a ve střehu. • Podstatnou charakteristikou dobrého pečovatele je neukojitelná zvědavost, zájem o minulost osoby, o současné záţitky, i její schopnosti apod. • Lidi postižené ACH a příbuznými chorobami jsou mezi šedesáti a pětadevadesáti lety. Jedná se o věkové rozpětí téměř dvou generací. • Je třeba zvážit různost vlivu prostředí a různost rolí, které v životě hrály .
ZÍSKÁNÍ INFORMACÍ O ČLOVĚKU: MINULOST A OSOBNÍ DATA • Informace o člověku byly získány většinou v okamžicích plných stresu (přijímání do zařízení). • Máme před sebou osmdesát někdy devadesát let lidského života. • Musíme vědět, co ten člověk v životě dělal, jak žil, s kým žil. Aby byly informace užitečné, je třeba, aby přicházely nepřetrţitě. • Je důležitý kontakt s rodinou, mohou osvětlit různé okolnosti z minulosti klienta. • Navrhnout, aby se rodina angažovala v programu (individuální plánování). • Pokoj klienta by mohli vyzdobit důležitými osobními předměty, fotografiemi, trofejemi, medailemi. Připravovat s klientem fotoalba, paměťové kufříky.
SOUSTAVNÉ HODNOCENÍ OSOB S ACH 1. Paměť Dotazy: • Dokáže si kl. vzpomenout na události z nedávné doby? • Vzpomíná si často na události a situace z dávné minulosti? • Existují velké rozdíly mezi tím, co klient říká o sobě sám a co o něm říkají jiní? • Jak se staví ke své zapomněnlivosti? Význam zjištěných informací: pokud jsou vybavování a krátkodobá paměť porušeny, potřebuje opakování instrukcí, ujišťování a reorientaci. Učit se nové věci je pro kl. mimořádně těžké. Otázky s otevřeným koncem a trvání na faktech může vyvolat konfabulace.
SOUSTAVNÉ HODNOCENÍ OSOB S ACH 2. Expresivní jazyk Dotazy: • Opisuje kl. slovo, aniž je schopen dostat se k věci? • Užívá neexistující slova (neologismy) nebo skoro-slova. • Existuje rozdíl mezi tím když mluví spontánně a když odpovídá na otázky? • Je automatická řeč, říkanky, počítání snadnější než řeč konverzační? Význam zjištěných informací: • Pečovatel musí vyvinout větší úsilí v naslouchání, bedlivěji sledovat neverbální komunikaci a aktivně věnovat pozornost vnímání kontextu, ve kterém byl vzkaz sdělen • Pečovatelé se musí ubránit odmítnout zkomolenou řeč nebo opravovat klienta a také by neměli na základě dobré automatické řeči usuzovat, že jde o neporušenou jazykovou funkci.
SOUSTAVNÉ HODNOCENÍ OSOB S ACH 3. Receptivní jazyk Dotazy je nutné zjistit, zda kl. rozumí tomu, co je řečeno.
Dokáže: • ukázat na pojmenovaný předmět z nabídky dalších předmětů? • naznačit odpověď na „ano“ a „ne“ na jednoduchou otázku? • Řídit se jednoduchými pokyny, např. aby zatleskal nebo zvedl předmět? Význam zjištěných informací: Pokud má kl. problémy, bude muset pečovatel minimalizovat závislost na verbální komunikaci a rozšířit svou komunikaci o neverbální pokyny, jako gesta.
SOUSTAVNÉ HODNOCENÍ OSOB S ACH 4. Psaný jazyk
Dotazy: • Dokáže kl. provést jednoduchou psanou instrukci, například „zatleskejte“? • Význam zjištěných informací: I když kl. dokáže číst nahlas, nemusí rozumět smyslu toho, co četl.
SOUSTAVNÉ HODNOCENÍ OSOB S ACH 5. Pozornost Dotazy: • Je snadné vzbudit pozornost kl. a udržet ji? • Je schopen se klient soustředit? Je možné ho vyrušit,? • Zvládne kl. vyjmenovat po sobě jsoucí měsíce roku dopředu a dozadu? • Kolik dokáže opakovat číslic dopředu a dozadu?
Význam zjištěných informací: kl. může mít problémy vydrţet u tématu, během konverzace se může vzdálit od tématu. • Je potřeba mu často připomínat cíl a opakovaně ho směřovat k úkolu. To vše musí probíhat v klidném prostředí, ve kterém není vyrušována jeho pozornost.
SOUSTAVNÉ HODNOCENÍ OSOB S ACH 6. Abstrakce Dotazy: • Rozumí kl. smyslu vyjádření, které neodráží konkrétní realitu? • Pochopí pokyny týkající se objektů, které nejsou bezprostředně přítomné? • Interpretoval úsloví – „Kdo jinému jámu kopá sám do ní padá“. • Zeptejte se, jak by vysvětlil podobnost mezi mrkví a kapustou (obě zelenina) nebo mezi letadlem a jízdním kolem (oba dopravní prostředky). Význam zjištěných informací: Kl. budou činit potíže, má-li něco vysvětlit nebo si učinit představu o budoucích událostech nebo důsledcích svého jednání. Měly by se podávat instrukce nebo klást otázky s napovídáním.
SOUSTAVNÉ HODNOCENÍ OSOB S ACH 7. Úsudek Dotazy: • Napovídá chování kl., že se něco mění v hodnocení sociálních důsledků jeho chování? • Dokáže řešit jednoduché problémy? • Dokáže si představit důsledky svých činů? • Položte kl. situační otázky, např. „Co byste dělala, kdyby ve vašem domě vypukl požár!?
Význam zjištěných informací: Klientovi se mohou přihodit trapná faux pas. K tomu, aby úspěšně prošel určitou situací, bude potřebovat vést krok za krokem pomocí přímých a jednoduchých instrukcí. Bude potřeba mu objasňovat jednoduché problémy a předcházet katastrofickým reakcím.
SOUSTAVNÉ HODNOCENÍ OSOB S ACH 8. Vhled Dotazy: • Uvědomuje si kl. změny vlastních schopností? • Hodnotí se realisticky? • Čemu tuto změnu přisuzuje? • Jak přijímá pomoc? Pozorujte jeho reakce, když mu nabízíte pomoc. Význam zjištěných informací : Kl., který postrádá vhled nebo své schopnosti nehodnotí realisticky, potřebuje, aby na něho někdo dohlíţel a poskytoval zvýšenou podporu.
PROČ SE ZABÝVAT KOMUNIKACÍ? Komunikace je aktivní a vědomý proces dorozumívání, sdělování. Základními stavebními kameny jsou iniciativa a její přijetí. Iniciativa – dáváme druhému najevo, že s ním chceme být v kontaktu. Může to být dotek, pohled, oslovení. Musíme umět nejprve rozpoznat a poté přijímat iniciativy klienta. Přijímat – dávat druhému najevo, že ho vnímáme. Přijetí (příjem) – kvalita odpovědi na jednotlivé iniciativy. Důsledkem nemoci se mění četnost i kvalita iniciativ.
ZMĚNĚNÉ INICIATIVY • Dochází ke změně schopnosti aktivně používat jazyk. • Později ztrácí schopnost porozumět významu slov • Postupně přestává komunikovat verbálně, mluví tělem a výrazem v obličeji. • Někdy se ale stává, že se i z tváře nemocného jakoby vytratí mimika. Čím větší bariéry v komunikaci jsou, tím více klient potřebuje vědět, že je přijímán, milován. Vztah se vytváří jedině skrze komunikaci. Komunikace je jako tanec.
PŘÍLEŢITOST KE KOMUNIKACI • Pečovatelé musí s kl. provádět řadu úkonů, které dříve klient nepotřeboval. • Klient novým věcem těţko rozumí, obtížně se jim přizpůsobuje – krmení, přemisťování, jiný způsob hygieny, přijímání velkého množství léků, různé manipulace. • Osoba s demencí každou chvíli potřebuje informace co dělá pečovatel a co má dělat on. • Pečovatel musí sledovat výraz obličeje kl., aby věděl co kl. potřebuje v daném okamžiku a uměl na to reagovat, a tak předejít případným negativním emocím.
PŘÍLEŢITOST KE KOMUNIKACI • Člověk s demencí chce žít běžným životem, dělal věci, které měl rád, které ho bavily. • Každý z nás chce, aby se cítil dobře, má potřebu být užitečný. • Pečovatel by důkladným pozorováním a rozhovory s blízkými kl. měl objevit, co je pro kl. smysluplné. Pro každého budou činnosti jiné. Někdo má rád kontakt se zvířaty, někdo rád vypráví příběhy z minulosti, někdo se rád dívá na film v televizi.
KONTEXT • Je nezbytné zjistit si podrobné údaje o ţivotě, o obdobích a situacích, ke kterým se může vztahovat klientova řeč i chování. • Současně je důležité zachovat pokud možno co nejvíce věcí tak, jak je dříve klient dělal, protože to znamená bezpečí. • Setkáváme se s klienty, kteří odmítají jíst, mýt se apod., protože jejich koupelna vypadá jinak, byli zvyklí se koupat jinak, jedli lžíci ne příborem. • Mnohdy nerozumí, co se s nimi děje a co mají dělat a také pečovatelé nerozumí svým klientům.
PODMÍNKY PRO KOMUNIKACI • Je důležité klidné prostředí, kde nejsou klienti rozptylováni. • Máme tendenci zvyšovat hlas, ale klient slyší, ale nerozumí. Vysoký nebo hlasitý tón vyvolávají úzkost a napětí (je ovšem potřeba vyloučit vadu sluchu). • Používáme klidný niţší tón hlasu. Houpavá, melodická intonace pomáhá soustředit se. Mluvíme pomalu a zřetelně a používáme krátké jednoduché věty. • Vyplatí se to, o čem hovoříme, ukázat. • Je nezbytné, aby nás klient plně vnímal (ne po probuzení nebo když je zabrán do jiné situace).
KOMUNIKAČNÍ KANÁLY • Jsou to silnice, po kterých proudí různé informace. U lidí trpících demencí jsou hodně rozkopané. Některé umožňují velmi pomalou jízdu, po některých se nedá jezdit vůbec. • Při komunikaci sdělujeme své názory, přání, požadavky a postoje mnoha různými způsoby, a to slovy, gesty, mimikou, tempem řeči a intonací, pozicí těla.. • Neverbální projev hraje v komunikaci mnohonásobně větší roli než slova. Někdy stačí jen gesto, pokynutí, pohlazení.
NAVÁZÁNÍ KONTAKTU • Spouštěcím momentem a základní podmínkou je navázání kontaktu. Je to jako vybudování mostu mezi dvěma osamělými břehy. • Navázání kontaktu – musí tu být někdo, kdo vyvíjí nějakou iniciativu a někdo, kdo ji přijímá. • Nejsnazší způsob navázání kontaktu je ten, kdy s iniciativou přijde sám klient. • Je tu ještě jedna cesta - pečovatel projeví iniciativu, když klient nepřichází s žádnou iniciativou. V tu chvíli se vyplatí zastavit se a chvíli pozorovat, co klient prožívá, sledovat jeho signály a navázat na ně. • Jakmile je kontakt navázán, může pečovatel přejít k vlastní iniciativě.
VYJADŘOVÁNÍ A POROZUMĚNÍ ZE STRANY KLIENTA • Jsme zvyklí posuzovat úroveň člověka podle jeho verbálního vyjadřování. • Velký rozdíl ve vyjadřovacích schopnostech klienta je v tom, když o něčem mluví spontánně, sám od sebe, a když odpovídá na nebo reaguje na slova. • Spontánní odpovědi jsou mnohem plynulejší, obsáhlejší, naopak když odpovídá, jsou odpovědi pomalejší, těžkopádnější. Dokonce často naší otázce nerozumí. • Často se uplatňuje tzv. automatická řeč – říkanky, básničky, počítání a jiné jazykové stereotypy.
VYJADŘOVÁNÍ A POROZUMĚNÍ ZE STRANY KLIENTA Klientům činí potíže zakódovat své myšlenky do slov. Ve snaze sdělit svou myšlenku pak používají často neexistující slova, nebo užijí slovo nesprávně: • Kasárna – sakárna • Typická je záměna slov – např. dcera – matka. Neznamená to, že klient myšlenku nemá! Jen ji neumí vyjádřit. • U různých klientů se setkáváme s různými poruchami vyjadřování. • Schopnost vyjadřovat se, zakódovat myšlenky do slov, ale nemusí přímo souviset se schopností porozumět významu sděleného.
VYJADŘOVÁNÍ A POROZUMĚNÍ ZE STRANY KLIENTA • Příčinou, že klient nerozumí je,že nedokáže rozeznat některá slova nebo jim přisoudit význam, sledovat konverzaci, udržet v paměti informace. • Někomu zůstane zachována schopnost číst, přičemž vůbec nerozumí tomu, co čte. • Je nezbytné se tedy zaměřit na jazykové schopnosti. • Když se nám podaří odhalit co nejvíce jeho možností, schopností, začnou se nám najednou rozšiřovat i možnosti komunikace. • Odpovědnost za porozumění se přesouvá na pečovatele.
PORUCHY PAMĚTI A JAK NA NĚ REAGOVAT • Někdy si kl. pamatuje násobilku, básničku, ale neví jaký je den, později ani nepozná své nejbliţší. • Jindy se mu naopak vybaví detaily dávno zapomenuté události. • Tyto výkyvy nás mohou vést k úvaze, že před námi něco hraje, dělá si z nás legraci, nebo s námi manipuluje. • Ve skutečnosti se jedná o poruchu paměti.
PORUCHY PAMĚTI A JAK NA NĚ REAGOVAT • Klient si pamatuje násobilku, ale neví, co měl k obědu. • Někdy si vybaví podrobné detaily dávno zapomenuté události a my máme pocit, že si z nás dělá legraci nebo s námi manipuluje. • S přibývajícími poruchami krátkodobé paměti se mu vybavují vzpomínky z dávné minulosti. Každá z těchto pamětí je v jiné části mozku.
PORUCHY PAMĚTI A JAK NA NĚ REAGOVAT • Pečovatel může mít pocit, že pro klienta ztrácí význam jakýchkoliv zážitek (návštěvy, procházky), protože je okamžitě zapomene. • V okamžiku, kdy však událost probíhá, jde o proţitek, který má nějaký emocionální doprovod. • Schopnost proţívat emoce zůstává dlouho zachována.
PORUCHY PAMĚTI A JAK NA NĚ REAGOVAT • Zkušenost doprovázenou silnou emocí si klient snáze zapamatuje a nový emocionální prožitek může přispět k vybavení staré vzpomínky. • Pro komunikaci s klientem s demencí je důležité si zapamatovat zásadu „tady a teď“. Prožívá věci ve chvíli, kdy se dějí. • Nepříjemný obličej pečovatelky si může vztahovat na sebe. • Klient bude potřebovat konkrétní, často opakované instrukce, ujištění, že je vše v pořádku.
PORUCHY PAMĚTI A JAK NA NĚ REAGOVAT • Snadnější zapojení klienta do činnosti – pečovatel začne činnost sám a umožní klientovi se připojit. • Neklást otázky typu „Pamatujete si, co jste měla k obědu“, „Co držíte v ruce?“ – nesou podtext „Měla bys to vědět, měla by sis to zapamatovat“ – přistupujeme k dospělému jako ke školákovi. • Máme posilovat jeho současnou identitu tím, že s ním komunikujeme jako s dospělým.
PORUCHY PAMĚTI A JAK NA NĚ REAGOVAT • Máme příležitost pracovat se vzpomínkami, s tzv. reminiscencemi. • Lidem je příjemné, když se mluví o tom, co proţili, o předmětech a událostech, které patřily k jeho mládí. • Někomu stačí, aby pečovatel začal vyprávět o minulosti.
PORUCHY PAMĚTI A JAK NA NĚ REAGOVAT • Míra pomoci, kterou od pečovatele kl. potřebuje je velmi individuální a závisí na konkrétní osobě a konkrétní situaci. • Vést, provázet klienta neznamená jen dávat instrukce. Znamená to neustále sledovat co klient dělá a cítí. • Pokud budeme klienta nutit dělat věci, kterým nerozumí nebo aby je dělal rychleji, rozčílí se. • Klient musí na zapojení do činnosti věnovat mnohem větší úsilí a proto bude potřebovat na každém kroku utvrzení, že tak jak to dělá, je to správně.
PROBLÉMOVÉ CHOVÁNÍ • Není na to jednoduchý recept. • To, jak na chování druhého nahlížíme, určuje, jak na něj budeme reagovat. Díváme se „růţovými“ nebo „černými“ brýlemi?
PROBLÉMOVÉ CHOVÁNÍ Chování kl. je chápáno jako:
Vzdor Schválnost Negace Nechuť Lenost
Bezmocnost Neschopnost
Chování kl. pak vyvolá potřebu:
Usměrňovat Napomínat Bojovat Odmítat Přehlížet
Pomoci Podpořit Předcházet probl.chování
Charakter klimatu:
Bludný kruh Oboustranná bezmocnost Neustálý boj o moc
Podpora Struktura Spolupráce
PROBLÉMOVÉ CHOVÁNÍ • V prvním případě budeme s kl. bojovat, odejdeme oba nespokojení, bezmocní. • Ve druhém se dostáváme na kl. stranu a vytváříme prostor pro spolupráci. • Mnoho problémů bývá spojeno s tím, že se pečovatel a klient nacházejí každý v „jiné rovině“. • Např. kl. říká, že potřebuje odjet za matku – oproti tomu pečovatel ví, že jeho matka už dlouho nežije, a má strach, aby klient neodešel pryč. Oba jsou o svých „realitách“ tak přesvědčeni, že by bylo jen obtížné říci, čí realita je „pravdivější.“
PROBLÉMOVÉ CHOVÁNÍ • Za každým sdělením kl. se něco skrývá. Obvykle něco sděluje, co nedovede vyjádřit jiným způsobem, často to jsou nějaké emoce. • Nerozmlouvejte kl. jeho „realitu“,on ji považuje za skutečnost. Připojte se k jeho pocitům.
PROBLÉMOVÉ CHOVÁNÍ • Kl. může reagovat agresivitou, příčinou je nemoc kl.. Může to být také strach nebo nedůvěra. Neměli bychom kl. napomínat ani trestat ani používat zbytečnou medikací. • Je dobré zachovat klid, mluvit klidným, hlubším tónem, pojmenujeme co vidíme, odvedeme pozornost, spojíme se s čl. proti problému, odstraníme příčinu napětí. Rozhodně nevstupujte do problému.
ZÁSADY PRO KOMUNIKACI S KLIENTEM S DEMENCÍ • Pro komunikaci nejprve vytvořte podmínky – omezte hluk, pokud kl. sedí, snižte se na jeho úroveň. • Než navážete kontakt, dobře se podívejte, co zrovna dělá – nejprve se k němu připojte, a teprve když si budete jisti, že vás dostatečně vnímá, můžete mu nabídnout své téma. • Pokuste se spíše přijímat kl. iniciativy a reagovat na ně.To znamená dobře sledovat jeho neverbální projevy. Pamatujte, že za vším, co dělá nebo říká je ukryt nějaký význam.
ZÁSADY PRO KOMUNIKACI S KLIENTEM S DEMENCÍ • Abyste zjistili, že vaše sdělení bude srozumitelné, vyuţijte několik komunikačních kanálů současně. • To, co říkáte, doprovázejte gesty. Kl. má vidět vaši tvář. Zvolte níţe položený tón hlasu a zajistěte, aby viděl vaše ústa. Může pomoci tělesný kontakt – zvažte.
ZÁSADY PRO KOMUNIKACI S KLIENTEM S DEMENCÍ • Když vám kl. nerozumí, pokuste to říci jiným způsobem – sdělení zjednodušte, vyjádřete gesty. • Kl. povzbuzujte, dávejte mu najevo, co dělá správně a to větami poskytujícími zpětnou vazbu, jako: „Ano, vidlička patří sem.“ „Teď hezky stojíte“. „Ta halenka vám sluší“. Kl. musí vědět konkrétně, za co jej oceňujete. • Pouţívejte slova, který kl. nejčastěji pouţívá. Když použije nějaké slovo nesprávně, nenuťte ho, aby ho opravil. • Pokud mu rozumíte, pokračujte v hovoru.
ZÁSADY PRO KOMUNIKACI S KLIENTEM S DEMENCÍ • Vyjadřujte se, co nejjednodušeji, pouţívejte krátké, jednoduché věty. • Instrukce mají být přesné, jednoznačné, vždy jen jedna v jednu chvíli a měla by zahrnovat jen jeden krok – „Položte si sem ruce“. „Ano, to je ono“ „Tak teď se opřete“. „A budeme se pomalu zvedat. • Klient potřebuje čas, aby mohl sdělení zpracovat. • Když vidíme, že rozumí, můžeme pokračovat. • Při společných činnostech pojmenovávejte, co děláte vy a co má dělat klient.
ZÁSADY PRO KOMUNIKACI S KLIENTEM S DEMENCÍ • V průběhu rozhovoru se drţte jednoho tématu. Při činnosti mluvte o tom, co se zrovna děje „tady a teď“. Co říkáte, taky dělejte. • Neklaďte nadbytečné otázky. Problémy působí otevřené otázky: „Co byste ráda dělala?“ raději “Šla byste se mnou na procházku?“ • Péče o kl. může připomínat péči o malé dítě a svádí ke zdrobnělinám, např.:“tak se napapáme“, „Pěkně si hačneme.“ „Jak chutná polívčička?“ – nepoužívat! Udržujte respekt a úctu – komunikujte jako s dospělým: „Posaďte se, prosím.“ „Pojďte, půjdeme se najíst“.
DĚKUJI ZA POZORNOST.
