GW BALKAN TOUR 2010 Ještě v lednu 2010 padl nápad, že pojedeme na dovolenou do Bulharska. Láďa (Bandit 1200) už tu to cestu na moto dvakrát podnikl, zná místa, kde přespat, kam se podívat, kudy cestovat. Rozpočet je minimální, my máme „navíc“ GW, takže jsme se dlouho nerozmýšleli a rozhodli, že jedeme. Stanovili jsme datum odjezdu na 18. 7. 2010 po obědě. 14 dní před odjezdem Láďa koupil dům, takže dovolenou letos ruší… rozhodli jsme se, že to podnikneme ve třech Já +Žanet, Dalibor+Věrka a Dušan se Sylvou. Přebírám mapy, vizitky na ubytování a veškeré rady. Před odjezdem provádím nezbytný servis (dražší než samotná dovolená) a jsem redy vyrazit. Tři dny před odjezdem Daliborův GW jede jen na 5 válců, kontroluji svíčku, černá jak bota od kominíka, ha závada je diagnostikována , měním mu svíčku. Dva dny před odjezdem moto znovu „blbne“ kontroluji svíčky, stejný stav, nastává rozborka mašiny a po pár měření a diagnostice přehození vstřikovačů mezi 5 a 1 válcem padne verdikt - špatný vstřik. Je neděle dopoledne a do odjezdu zbývá 24 hodin. Dalibor žhaví telefon a ještě v neděli večer máme vstřikovač k dispozici. Takže rychlá zborka a zkouška, vše je OK, vzhledem k časovému presu a že jsme 2dny strávili v garáži, odkládáme odjezd na druhý den v 7 hodin ráno. Byli to nervy, ale ač jsme to nevěděli, tak jediné na celé dovolené….
Daliborův stroj 24 hod před odjezdem
Den první: Bohumín- Kiskunhalas (550km) ČR-SLOVENSKO-MAĎARSKO Ráno je sraz na obvyklé nejmenované benzínce, tam zadávám do navigace cíl naši cesty pro tento den - maďarský Kiskunhalas přes Komárno a jedééém.
Pauza v Trenčíně
Počasí přeje, jedeme přes Makov, pak slovenskou dálnici směr Komárno, v Maďarech po okrskách, dvě zastávky na kávu, jedeme turistickou rychlostí a kolem 16 hod jsme na místě. Vytahuji vizitku na ubytování, navigace nás zavede až před dům. Zkouším angličtinu, no nechytám se, Maďaří enem Maďarsky, ale pochopili jsme, že je plno. Zkoušíme kousek dál. Maďar neuměl ani maďarsky pořádně, ale měl volné dva apartmány s klimatizací a parkování pod střechou za 10 eček na osobu (neberte to). Jako nejmladší pár získávám apartmán sám pro mě a přítelkyní, ubytujeme se a jdeme na něco malého na zub. Zastavujeme v první restauraci u termálů cca 300 m od apartmánu. Dobré pivo, ceny a porce lepší jak v ČR, nemusím dál psát….
Po příchodu na apartmánu to na venkovním posezení doladí domácí slivovice.
Parkování u apartmánu
posezení před
Den druhý: teplá voda a studené pivo (0 km) Následující celý den trávíme v termálech. Jsou prázdné, celodenní vstupné 90kč na celý den!! Voda je léčivá, navíc kolem 12 hod otevřeli hned vedle našich lehátek občerstvení (čepované pivo), které bylo okamžitě v našem obležení. Kombinace horká voda, slunce a studené čepované pivko za necelých dvacet korun, nádhera…
Venkovní
Stánek v obležení
a vnitřní bazény s „petrolejem“
Daliborova akce „holý zadek“a polámáne lehátko
Kdyby chtěl někdo získat typ, jak si nenápadně převlíknout plavky uprostřed termám, zavolejte Daliborovi, má na to spešl fígl (no, odpoledne tam byla spousta mladých teenagerek, tak se mu nedivím). Den třetí: Kiskunhalas- Pirdop (730 km) MAĎARSKO – SRBSKO-BULHARSKO Ráno vstáváme před 6 hodinou, snídáme, platíme a v 7 hod vyrážíme na srbské hranice cca 10 km, odbavení naprosto bez problémů, na hranici měníme Dináry (4000 DIN) a jedem směr Bělehrad V navigaci se cesta tváří jako dálnice, ale je často dvouproudová, za to široká. Jedeme středem kolem 140 km/h, nákladní auta jedou po krajnici (jo najdou se poctivci, co jedou středem, SPZ je samozřejmě 100% Česká republika!!). Bělehrad projíždíme středem, dojem je samý smog a špinavé město. Za městem směr jih až do Niš po hodně slušné dálnici cvakáme na tempomatu 160, pouštím DAMICHI a cesta ubíhá, jak po másle. V Niš sjíždíme z dálnice směr Bulharsko. V Srbsku se platí mýtné a stálo nás celkem 1300 DIN (330 Kč). Cesta je nádherná, sekaná do skal, před hranicí začne
pršet, je to zvláštní, prší cca 10 min a cesta pořád naprosto suchá, takové bylo horko. Nakonec jedem cca 10 km po mokrém asfaltu a je tu Bulharsko.
Srbská hranice
Severní část Srbska – dálnice
Tunýlku tam bylo hodně
Bělehrad
Jižní část Srbska
Bulharská hranice
Celník vypadajíc přísně nás nechává cca 10 min stát na slunci (má důležitý telefon asi milenka), poněvadž pak zvedá závoru a nekoukne ani na pasy… V Bulharsku jedem s respektem a snažíme dodržovat rychlost, dokonce jedem cca 10 km za policejním vozem, které se doslova vleče… no jakmile je přefičel první Bulhar přes plnou čáru taháme za plyn a za chvíli jsme před Sofií. Škaredé město, na doporučení jedem obchvatem (středem by to asi
bylo rychlejší). Cesta rozbitá jak v Ostravě po 2. světové válce. Za Sofií (nejedeme po dálnici) je značka omezující rychlost na 40 km (cca 400km) kvůli špatné cestě pro jistou až do Burgasu!!! Zastavujeme na Schellu, dotankujeme. Před námi je Bulharské středohoří a spoustu černého mraku, podle informací od Ládi tam obvykle prší, takže balím za dozoru cca 50-ti leté prostitutky v červených střevíčkách s oříšky nepromok na zavazadla a jedem.
Hlavní město Bulharska – SOFIE
zde jsme se chtěli ubytovat
Samozřejmě celé středohoří prší, foťák nelze vytáhnout, je ale teplo a na GW nepromoky nejsou potřeba. Cesta se vleče, samá serpentina a s autobusem se rychle v dešti jet nedá. Náš cíl je hotel v městečku Pirdop. Kolem 16 hod dorážíme do městečka (do teď nevím proč si nás všichni fotili?? neviděli motorku?) a hotel je plný. Zkoušíme ten největší v centru, je místo, cena 20 leva (300kč) na osobu, luxusní ale parkování v centru mezi těmi Bulhary, co vypadají jak naši z Chánova?? Neee . Ha, prvně se chytám s angličtinou, mladá recepční vysvětluje, že snad 5 km zpět je lepší možnost, tak jedem. Situace stejná, Dušan zaregistruje cestou poutač na moderní hotel, zkusíme, jedem do (chtěl jsem napsat prdele), ale při otáčení na šotolině zázrak?? Nově zrekonstruovaná budova HOTEL!! ( no připomínal až moc „BORDEL“ samé červené lampičky ….). Cena 20 leva se snídaní a je prázdno. Nechytáme se jakýmkoliv jazykem po telefonátu v AJ s majitelkou nás ujišťuje, že moto budou OK a můžeme si je klidně zaparkovat dozadu na dvorek, jsme klidní a ubytováváme se. Místní jsou z nás evidentně „paf“, servírka, pokojská, recepční v jedné osobě vidí asi poprvé latinsky psané písmo!!
Hotýlek uprostřed „ničeho“
parkování ( pro místní na zelené louce)
Ubytujeme se a jdeme do baru (tolik piv asi neprodají za měsíc, co nám za večer), místní se sjíždějí na svých koních podívaje, kdo že dorazil (ne ne kolotoče to nejsou!!!). Sedíme do noci, taky zjišťujeme, že je o hodinu navíc, jsme v jiném časovém pásmu!! Za večeří a pití pro dvě osoby nechávám 20 leva (300kč).
Pití a jídlo bylo akorát
nebo že by ještě lepší?? ☺
Den čtvrtý: Pirdop-Sozopol (335km) BULHARSKO Ráno dobrá snídaně, nespěcháme, k moři je to něco málo přes 300km. Zastavujeme na Schellu, dotankujeme a neodoláme před myčkou, po včerejší jízdě v dešti, kluci se činí, ručně moto dolešťují. Cena?? 3 leva (45kč), až mi jich bylo líto. Cesta do Burgasu byla plná a v tom horku hodně únavná (klima by se na GW hodila).
Ruční mytí už to potřebovalo
osvěžení na pekelně horké cestě
Z Burgasu do Sozopolu to už byla hračka, zastavujeme na ulici, kde má sídlit Petra (má cestovku v Burgasu a pochází z Ostravy). Voláme jí a do cca 30 min zajišťuje ubytování jak pro nás tak pro naše GW (až se nechce věřit, jak to v sezoně šlo rychle). Musím se pochlubit, zase jako nejmladší pár dostáváme pokoj sami s balkonem, který má výhled na otevřené moře. Cena? 17 leva na osobu!! ( 255kč) Dole v přízemí je obchůdek majitele, který měl mimo jiné nádhernou hranatou prosklenou skřínku (ledničku) plnou „ZÁGORKY“ (bulharské pivo), no po naší návštěvě nebyla plná… Pak prohlídka města a pláží atd…
Příjezd do Burgasu
Parkování pod zámkem nemělo chybu
ubytování (já a Žanet byli o patro výše z výhledem)
Prohlídka pláží….
Den pátý až sedmý (0 km) Tyto dny jako všude u moře-pivo, slunce, písek, vlny, jídlo, zbytek slivovice (cca 1,5 litru), prostě klasická dovolena u moře. Sedmý den večer sedíme nad navigací, mapou, internetem ( wifi je snad už všude) a přemýšlíme nad cestou dál. V plánu bylo Rumunsko, ale předpověď byla moc špatná a v celé střední Evropě pršelo. Volba se nenechala dlouho pobízet, jsme cca 50 km od Turecka, proč se nezajet podívat??!!.
Jídlo ..hodně a levně
i tady jsme měli stánek 10m od pláže v obležení
Poslední den byli vlny opravdu jak kredence
večerní plánování cesty do Turecka
Den osmý: Sozopol –Dorani (745km) BULHARSKO-TURECKO-ŘECKO Ráno kolkem 8 hod vyrážíme směr turecké hranice přechod Malko. Cesta směrem přes lesy byla na bulharské straně doslova utrpením sice nádherná příroda ale pokrývku komunikace bych asfaltem asi nenazval ( a to jsou v EU????). Na hranicích zažíváme nesmírnou byrokracii snad 5x u okýnek zapisují technické průkazy a kontrolují pasu, cca hoďku strávíme u kontroly zelených karet (zhroutil se počítač) no natočit ty dva Turky tak je díl PAT a MAT já vyšitý!!! Dalibor při kontrole zjišťuje, že nechal doma řidičský průkaz a vzal místo něj občanku (ta mu bude v Turecku asi prd platná že). Od této chvíle červené GW jako dostalo strach a jelo podle předpisů. Po přejezdu hranic… je to divné nádherný asfalt cesta širší jak naše tříproudá dálnice, při průjezdu městy benzínka na každé křižovatce kruhové objezdy vybavené vodními mlýny napsal bych jak v pohádce ale to byste nesměli být v Turecku!! Mají nějaký zvláštní dešifrovací kód na jízdu po komunikacích a např. jízda po kruhovém objezdu v protisměru je normál!! Dodržujte pak pravidla!! Jednu chvíli se mi Dalibor ztratil doslova před očima, když vedle něj zastavil transit plný tureckých četníku!! Z červeného GW byla zelená palma (njn bez papíru…). V Edirne jsme se trochu zamotali (navigace ne a ne pochopit objížďku), odpoledne konečně dorazíme na hranici s Řeckem, odbavení proběhlo nad naše očekávání velmi rychle za zpěvu místních pávu (přechod byl jen pro osobní přepravu a připomínal park).
Turecká hranice
mešita je tam na každém rohu
Osvěžení vzduchu na každém kruháči
přejezd do Řecka
Za hranici dotankujeme (zdál se mi benzín nějak drahý ale vždyť jsme v zase v EU ne?). Míříme to směr středozemní moře a pak Makedonskou hranici na jezero Doiranis. V Řecku se dálnice neplatí, takže volba je jasná. Cesta (povrch) nádherný dopravní ruch žádný libujem si. Po cca 100km zastavuje ve vnitrozemí na svačinku zase na Schellu, už už chceme odjet a místní sličná obsluha benzínka (ve volném tričku bez podprsenky) se nás ptá, jestli netankujem?? Že jsou poslední benzínka, která má benzín!!! ( NJN kdo měl vědět, že ŘECI stávkují!!??) Dotankujem a jedem. No stávka do sebe něco měla naprosto prázdná dálnice na jedné straně moře na druhé hory, krásné dlouhé zatáčky a jenom pro nás!! 180 na tachometru ani neregistruji, ale jen do chvíle než se rozsvítilo hladové oko ručičky FUEL… GW si nějak papne při takové jízdě!! Sjíždíme do městečka KAVALA a začal hon na benzín!!
Krásně okaté dálnice v Řecku a skoro žádný ruch
sjezd do KAVALY a honba za benzínem
Všude sucho, naštěstí být motorkář se vyplatí, vedle Dušana zastaví motorkář a ten se sním hned, ač řecky neumí asi ani slovo, domluví, že jsme na suchu a ten nás zavede snad na poslední BP, kde ještě byl 100 oktanový benzín (sice za 50 Kč/litr) ale neber to!!!
Motorkář, který nás zachránil
Na jedne straně nadherné krásné uzuro a moře
poslední pumpa s benzínem
Na druhé straně hory a mraky
Po zdržení kvůli benzínu, dorážíme k jezeru kolem 19 hod a ubytování v prvním hotelu, na který narazíme, je sice luxusní, ale s luxusní cenou 25 eček na osobu, o jídle a pití ani nepíší, skoro 100 eur za večer v prr… Ale v ceně byl asi i hororový zážitek kdy se po setmění z jezera vyvalilo snad 10 trilionů moskytů a napadli hotel!! (hned se mi rozsvítilo, proč číšník lámanou angličtinou vysvětloval, že nemáme za žádnou cenu používat okna ale klimatizaci). Je nám to jedno, jsme unavení, jdeme spát… parkování byla v areálu hotelu pod našimi okny.
Parkování před hotelem
Lehčí večeře
začátek invaze moskytů
Přejezd do Makedonie
Den devátý: Dorani – Ruma (650 km) ŘECKO-MAKEDONIE-SRBSKO Ráno vstáváme kolem 7 hod, snídáme a vyrážíme směr Makedonie (na hranici je to cca 500m), ač jsme měli obavy, země nás mile překvapila, celníci se více zajímali o motorky a mluvili bratrsky slovansko-česko-makedonsky. Měníme jejich místní denáry na mýtné za 5 Euro cca 300 den. Strana jezera v Makedonie je samý kemp a penzion!! Ceny by byli asi víc ne 30 % proti Řecku!! Obsluha milá. Neodpustil jsem si rýpnout do Dalibora, když jsme zastavili na první pumpě v Makedonii a já se ptal, jestli se dá platit našimi kartami, tak jsem Daliborovi řekl, že v Makedonii se dává benzín pouze na řidičský průkaz…. Mýtné celkem 230 DEN.
Makedonská krajina
a náš navigátor ☺
Tranzit přes tuto zemi byl v pohodě, i když ani jedna navigacemi v sobě neměl. Navigovala Žanet s mapou v ruce. Cesty v pohodě jich je samý tunel a skály krása na projížďku na Srbských hranicích měníme dináry (za 20 euro) a zase směr Bělehrad tentokrát z jiné strany, jih Srbska je krásný sever stojí za prd. Poplatky za mýtné tentokrát 1560 DIN.
Mýtné před Bělehradem
Hotýlek v RUMĚ
Na večer dorážíme do městečka RUMA, zastavuji u prvního hotelu, jdu se optat na místo a cenu, číšník ovládá AJ i „slovanštinu“, takže není problém. Cena příjemná 10 eček na osobu ze snídaní vybavenost hotelu klima minibar na pokoji leštička obuvi atd., vše prvotřídní a obsluha ještě lepší (volno bylo jen pro dva páry, ale měli navíc dispozici apartmán za 50 eček a jelikož jsme měli pořád přednost já a Žanet, tentokrát padla řada na Dušana a Sylvu). Parkování na dvorku hotelu pod přístřeškem z vinné révy. K večeři jsme se rozhodli dát něco malého takže „kousíčky“ masa podle ceny. (No dovezli nám to na vozíku a nikdo z nás to nesnědl největší překvapení za celou cestu). Večeře a pití (nevím kolik už bylo piv 9 eček). Obsluha byla perfektní Dušan a Dalibor je velice oblíbené jméno u Srbů ☺.
Parkování pod révou
zase minivečeře
Den desátý: RUMA – Harkány (240 km) SRBSKO-CHORVATSKO-MAĎARSKO Ráno po snídani vyrážíme kolem 9té hodiny přes Srbský národní park Fruška Gora směr Chorvatsko. Před vjezdem do parku je značka zákaz vjezdu zastavujeme na odpočívadle a seznamujeme se z místním motorkářem, při dotazu na zákaz se jen usmál a doslova řekl, že u nich se takové značky zatím moc neberou tak vesele jedem dál. Park docela ujde, cesty jsou chvílemi úzké tak akorát na normální motorku jako je GW. Při projíždění vesnicemi jsou všechny domy „nové“ nebo zbořené po válce.
Vjezd do národního parku
jedno z mála odpočívadel v parku
Hranice s Chorvatskem překračujeme na malém přechodu pro osobní auta. Srbský celník je z počátku důležitý, nechá si otevřít zadní kufr, u třetí motorky zjistí , že to má i boční s údivem sleduje, jak se otevírají, pak to nevydržel a začal si nás fotit, celou dobu ho více zajímaly motorky než my a naše zavazadla.
Místní srbský motorkář (taky měl repráky!!)
Srbský zvědavý celník
Při projíždění severem Chorvatska je ipo letech spoustu prostřílených domů i po tak dlouhé době od války. Odpoledne dorážíme na maďarské hranice, no Maďaři prohledali, co se dalo „hranice s EU!!“
Ze samopalu to asi nebylo…..
Vzpomínka na boje
je libo si vyloupnout kulku?
přejezd do Maďarska
Při příjezdu do Harkan stavíme na benzíně, pumpař krkolomně ovládá AJ, ptám se na nocleh, obvolá par známých a než dojíme bagetu, přijede chlápek a odvede si nás do apartmánu cena 10 eček osoba. Ještě odpoledne jdem do termálůcca 700m , pro změnu zkažena vajíčková voda tam byla.
Parking před apartmánem
☺
Dušan nechal svou nabitou zlatou kartu při placení na pumpě (když jsem domlouval ubytování tak jsem si toho všiml a vzal ji). Večer jsme tedy pili na Dušanův účet. No ráno mi taky bylo pěkně blbě.
Posezení u apartmánu a vodkáááá
snídaně
Den jedenáct ý: Harkány (0 km)
Druhý den dopoledne se jen povalujeme (hlava bolí z vodky jak sviňa) a odpoledne znovu do „zkažené vody“, začalo i pršet takže teplá voda docela bodla. Pak nakoupit nějaké dárky a čabajky.
Vstup do termálu
Holky si i zacvičily
Den dvanáctý: Harkány – Bohumín (620 km) MAĎARSKO-SLOVENSKO-ČR Ráno balíme, oblékáme podle předpovědi poprvé nepromoky a jedem směr domov. Bez kapky deště jsme se škvařili v nemokách až do ČR. V 16 hod už sedím doma, cesta byla naprosto v pohodě 2 x tankování benzínu a 3 zastávky na svačinku a oběd.
Odjezd domů
zastávka na kávu
Celkem jsme ujeli 3870 km, projeli 8 států, spotřeboval jsem 236.47 litrů paliva, tankoval jsem 17x, což vychází na průměr 6,1 l při plném naložení ve dvou je cca 650kg velice slušné!! A moc mě to překvapilo, protože na dálnicích v ŘECKU A SRBSKU kdy jsem jel jako třetí a sem tam doháněl ručička tachometru často olizovala 200km/h. Celkem jsme utratili 9500kč v hotovosti na osobu a 6800kč za benzín placený všude kartou. Cestopis je velice stručný a určitě nepopisuje spoustu zážitků fotografie jsem vybral náhodně je jich ze 4 fotáku až moc. Už se těším kde vyrazíme v roce 2011 ☺.
Mapa cesty:
