[ zdarma ] říjen 2012
kultura & názory Ustupujeme moci
»4 ____
K u lt u r n í
PECKA a lt e r n a t i v n í m ě s í č n í k
— téma — československo bez pomlky Mezinárodní manželství
»5 ____ film & kino
6 měsíců před kamerou Olgy Špátové Pohled na natáčení dokumentu
»14 ____
místa, která žereme Duch místa k zábavě přímo vybízí
»16 ____
téma: československo bez pomlky vydavatelství
[2]
kultura & názory
hlavní partneři
ŽENSKÁ LOGIKA Alina Shupikova ____________________________________
tiráž KULTURNÍ PECKA, ALTERNATIVNÍ MĚSÍČNÍK, www.kulturnipecka.cz
[email protected] MK ČR E 19310 ISSN 1804-2279 vydává media4free s.r.o. NAD TOPOLY 382/12, PRAHA 10 www.media4free.cz
[email protected] články označené symbolem ¦ obsahují komerční prezentaci Inzertní oddělení
[email protected] Distribuční oddělení
[email protected] [email protected] HR oddělení
[email protected] šéfredaktor Jana Kneschke korektoři Martina Lupínková Petr Procházka Magdalena Plosová ilustrátor Vojtěch Rada fotografové Alžběta Diringerová Bára Alex Kašparová Lukáš Dvořák tisk GRAFOKON TISKÁRNA s.r.o. obálka koláž Lubor Čížek ročník III, [34] říjen 2012 vychází 1. 10. 2012
„Potkáme se dneska večer?“ Přečetla si novou zprávu a radost se jí rozlila po celém těle. No konečně! Už si myslela, že mu to bude muset nějak říct sama. Feminismus, že jo. „Jasně, v kolik kde?“ Hlavní je být lakonická a nedat tu radost znát. Jakože nic. Jakože je to jedno. „Tak v sedm u Národního, jo?“ Skvělé, pomyslela si, to budu mít po práci ještě hrozně času – stihnu si skočit koupit hezký boty a možná i nějakou sukni a… No vůbec, co si teda vezmu na sebe? Zbytek pracovního času byl přirozeně věnován debatám s kamarádkou o ideálním oblečení a úvahám, co by od toho měla nebo neměla čekat. Udusit v sobě hned v zárodku naději na kytici růží a romantické šampaňské u Vltavy, morálně se připravit na hospodu. Nečekat moc. Ale zase nečekat málo a oholit si nohy, přece se sám ozval. V břiše měla plno motýlků, oběd s kolegy proto vynechala – možná by se jí mohlo do večera podařit i něco málo shodit. O čtvrté s nadšením zaklapla počítač. Tak, teď bude tři hodiny něco smysluplného dělat, vůbec se nebude stresovat, ani na tu schůzku myslet. Prostě to vezme s klidem,
jako by na tom nezáleželo… nezáleželo… Hele, kadeřnictví! Ignorovala fakt, že stav jejího účtu je žalostný a výplata v nedohlednu, a zaplula do prosklených dveří. Ano, trochu zkrátit. Vyfoukat do objemu, víte co, mám večer něco důležitého. Sakra, pomyslela si. Přece si říkala, že to nebude brát vážně. Ale tak co, tak jako tak potřebovala s vlasy něco udělat. Stejně si vysvětlila i nákup voňavky, předražené pleťové masky, nových lodiček, sukně, náušnic, řasenky a dvou odstínů laku na nehty. Poté s hrůzou zjistila, že už jí zbývá jen čtyřicet minut na vytvoření svého krásnějšího já. Stihla to tak tak. Se správným čtvrthodinovým zpožděním se nesla na místo schůzky na mírně krkolomných podpatcích a v plné výbavě – stylové, sexy, ale zároveň něžné. Variantu toho, že by chtěl vyrazit na romantickou procházku, se rozhodla potlačit hned v zárodku sdělením, že má hlad. On na místě ještě nebyl. To jí výrazně zkazilo plánovaný efektní příchod, na druhou stranu měla čas se alespoň efektně postavit. Než přiběhl v půl, celý udýchaný, stihla už vystřídat přes deset efektních pozic doporučených v časopise, žádná však zřejmě nepočítala s nikdy nenošený-
mi lodičkami. Au. Dal jí letmou pusu na tvář: „Promiň za to zpoždění, dneska hrozně nestíhám. Budu právě muset zase za chviličku běžet…“ „…?“ „No tady je ten foťák, už ho nebudu potřebovat, tak vracím. Nezlobíš se, že jsem ho měl tak dlouho, viď? Promiň, už budu muset fakt jít. Tak se měj krásně, rád jsem tě viděl.“ Poodběhl už několik metrů, když se otočil přes rameno, prohlédl si její vzhled a než naskočil do tramvaje, stihl se na ni usmát: „Ty jdeš pak ještě někam na rande, viď?“|
Holky, nestyďte se! Eva Železná ____________________________________
M
ožná jste už někdy zvažovaly, že byste své tělo zkrášlily neobvyklým šperkem intimnějšího rázu. Ozdobu, která by byla hodně osobní a tak trochu tajemství. Věděli by o ní jen ti nejbližší (tedy, s výjimkou babičky). Jenže – u intimních piercingů, jak se souhrnně označují piercingy genitálií a bradavek, je tu ten zákeřný stud. Sundat kalhotky nebo podprsenku před cizím mužem může být někomu nepříjemné, už
jenom pokud jde o lékaře. Přístup k tělu v piercingovém studiu Hell je samozřejmě zcela profesionální, ale pořád je to týpek vyzbrojený piercingovými kleštěmi a ostrou jehlou. Proto Hell nabízí i alternativu. Piercerka Kakina je šikovná kočka, která precizně zvládá nejen piercingy všeho druhu (a to prosím skoro bezbolestně!), ale udržuje i skvělou náladu, kterou ocení především ty nervóznější z vás. Svléknout se před touhle usměvavou propíchanou slečnou je asi tak divné jako potkat se ve sprchách na koupališti. Samozřejmý je přístup profíka, pro kterého není důležité, jestli píchá jazyk, ucho nebo bradavky, ale jestli odvede dobrou práci… A dobrá tedy rozhodně bude!
Ať už se Kakina věnuje své vášni poledancu, který vyučuje, nebo vysněné práci s lidmi v Hellu, dává do toho všechno. Z potenciálně trapného a bolestivého zážitku se tak stane taková malá dámská party :-) Ale samozřejmě každá jsme jiná, a proto intimní piercing z rukou piercera Michala nebo Míly není problém.¦
PIERCING TATTOO HAIR
WWW HELL CZ
[3]
kultura & názory
První ročník mezinárodního festivalu malých nakladatelů v Táboře
Tabook: Talivre Tabuch Takniha Takniazka Takonyv Martina Lupínková ____________________________________
Malí nakladatelé kvalitní literatury, čtenáři i knižní profesionálové mají příležitost se setkat na novém festivalu Tabook v Táboře. Účast bude mezinárodní a doprovodný program pestrý.
Festival pro čtenáře i profesionály Festival Tabook, který pořádá nakladatelství Baobab, není koncipován pouze jako platforma pro setkávání čtenářů a nakladatelů, chce pracovníkům nakladatelství také umožnit, aby mezi sebou navázali spolupráci. To získává na významu proto, že vystavovat budou nejen nakladatelé čeští, ale i francouzští, polští, slovenští, maďarští a španělští. Kromě výstavy a prodeje knih, které budou po celé dva dny trvání festivalu umístěny v centrálním stanu na táborském náměstí, připravil
Markéta Matějková ____________________________________
Třetí ročník mezinárodního konopného veletrhu Cannafest upevňuje pozici evropského lídra ve svém oboru. Jako každým rokem, i letos se sjedou příznivci konopné subkultury z celého světa ve dnech 9.–11. listopadu na Výstaviště Incheba v pražských Holešovicích. Během tří dnů zde více než 130 vystavovatelů z 18 zemí světa představí své produkty v kategoriích Pěstování, Semena, Přírodní zdroje, Doplňky, Média, Instituce a Umění. Cannafest Prague 2012 zaznamenal opětovně zvýšený zájem zahraničních vystavovatelů, a tak jsou již nyní vyprodány plochy ve Střední hale i Pravém křídle Průmyslového paláce. Kromě tradičních vystavovatelů se návštěvníci mohou těšit především na
Tabook bohatý doprovodný program. Ten se bude odehrávat ve spřízněných prostorech, jako jsou kavárny, galerie a Husitské muzeum, a zahrnuje autorská čtení, divadelní představení, výstavy, tvůrčí dílny, koncerty a další aktivity. Kromě nakladatelů festival hostí i knihovníky, knihkupce a novináře, kteří se setkají u kulatých stolů a při přednáškách. Vše přístupné i zájemcům z řad čtenářů. Tématy letošního ročníku jsou: Fenomén malý nakladatel ve střední Evropě, Kvalitní literatura pro děti a mládež a Jak se píše středověk. Akcí Tabook nakladatelský baobab zase o kousek povyrostl.| Mezinárodní festival malých nakladatelů Tabook Tábor, 5.–6. 10. účast / vstupné: zdarma www.tabook.cz
Cannafest Prague 2012 odstartuje již začátkem listopadu
foto: Cannafest
V České republice existuje několik knižních veletrhů, žádný z nich ale neklade důraz na malé nakladatele. Ti si většinou účast na akcích takové velikosti nemohou z finančních důvodů dovolit, a proto si svou cestu ke čtenářům hledají všelijak – sami roznášejí své knihy po obchodech, vystavují je na jednorázových knižních trzích po kavárnách či se snaží získat pár stolů na designovém marketu. Jakousi revoluci v prezentaci malých nakladatelství započal v loňském roce knižní jarmark Knihex organizova-
ný kulturním čtrnáctideníkem A2 a nakladatelstvím Lipnik. Od letošního roku budou mít malá a středně velká nakladatelství další možnost kvalitně prezentovat své práce před odbornou i laickou veřejností, a to na festivalu Tabook v Táboře.
nové firmy s pěstební technikou z Velké Británie a USA. Na veletrhu se bude poprvé prezentovat rovněž několik předních semenných bank z Holandska. Levé křídlo, jehož část až doposud sloužila pro odborné a doprovodné programy, se rozroste o výstavní sekce zaměřené na konopí jako přírodní zdroj. Zde návštěvníci naleznou konopnou kosmetiku, pestrou škálu potravin, konopné oblečení či stavební materiály. Sekce s kuřáckými potřebami a doplňky pak nově nabídne Vapo zónu s informacemi o vaporizaci. K veletrhu Cannafest neodmyslitelně patří i třídenní mezinárodní odborná konference, která je simultánně tlumočena z češtiny do angličtiny a naopak. Na konferenci vystoupí na 25 odborníků se svými příspěvky týkajícími se především využití konopí v medicíně a s tím spojených chystaných legislativních úprav, dále využití
konopí jako přírodního zdroje či pěstování. Pro zájemce o využití konopí jako přírodního zdroje je vyhrazena sekce workshopů zaměřených na práci se suchými stonky, tradiční zpracování stonků na vlákno, předení a tkaní, výrobu provazů a sítí, konopné semínko, stavění z konopí či na rukodělnou výrobu papíru. Organizátoři Cannafestu chystají pro návštěvníky i letos pestrou škálu nejrůznějších doprovodných akcí. Samozřejmostí bude oblíbené kino Cannafest Cinema, které nabídne kromě tematických dokumentů třeba autorské promítání filmu Rok konopí – Year of Mari©huana nebo uvedení celovečerního životopisného snímku Mr. Nice za účasti samotného „aktéra“ Howarda Markse. Odpočinková zóna v Levém křídle bude doplněna o stage s celou řadu zábavných vystoupení i soutěží.
K tomu se návštěvníci mohou občerst vit vyhlášeným konopným cateringem v podobě pochutin jako jsou těstoviny či pizza. Jako tečka poslouží konopné pivo nebo konopná zmrzlina. Tradičně proběhne i ochutnávka konopného oleje spojená se soutěží o nejlepší olej veletrhu Cannafest. Venkovní plochu opět oživí Oko Dome chill out party stan s hudbou DJs a různými sponzorskými soutěžemi. Zavírací doba stanu je posunuta každý den do půlnoci a nespavci mohou pokračovat ještě v některém z pražských klubů, ve kterých budou probíhat oficiální afterparty. Kompletní seznam vystavovatelů s mapou a dalšími informacemi o odborných a doprovodných programech je k dispozici na oficiálních webových stránkách www.cannafest.cz či na www.facebook.com/Cannafest.¦
[4]
kultura & názory Seda Dzholdosheva, Martina Lupínková ____________________________________
„Kolem půl desátý večer se doplazíme do krásný restaurace na večeři a rovnou si dáváme kafe, protože z Amsterdamu pokračujeme dál a ráno chcem být v Berlíně. Ten je posledním místem našeho ojrotripu. Tady, poprvý za výlet, přespíme v postelích – bydlíme totiž u známých. Dělají nám výborný snídaně, obědy, navigují, starají se o nás a vůbec. A skoro se blížíme k hlavnímu cíli výletu – berlínským uměleckým domům. Prohlížim si mapu a značim na ní body, kde bydlíme a kam chci dojít. Z Uhlandstraße je to do Oranienburger Straße nejmíň hodina a půl rozvětveným metrem. Venku prší,
poprvý za tu dobu, co jsme na cestě. Tak to vezmem autem. Tam domýšlím, kudy ještě Berlín projedeme. Vzhledem k jeho historii je složitý vymyslet trasu. Většina měst má jedno historické centrum, pár turistických bodů. Tohle město ne. O rozpolceném Berlíně musíte něco vědět, aby pro vás výlet měl smysl, proto si raději necháme poradit, sami bychom akorát bloudili a neviděli nic. Do Oranienburger Straße dojíždíme kolem pátý večer. Tacheles poznám na první pohled – zaprvý jsem viděla spoustu fotek, zadruhý je to jediný pokreslený a poničený dům v okolí. Kolem vysedává parta Němců a krom nich i spousta turistů s fotoaparáty, což mě trochu překvapí. Vejdete-li do Tacheles, vejdete do smradu moči a do špíny. Pětipatrová budova, pomalovaný zdi odshora
dolu. Trochu mě mrazí, ale jdu po schodech do prvního patra, odkud se výhled úplně změní. Chodba squatu působí jako hezká galerie, spousta dveří vede do spousty dílen umělců, kteří tu přímo před vašima očima tvoří a prezentují svá díla. Na stěnách jsou nápisy „no photo – no problem“, ale jeden z umělců, se kterým se lámanou němčinou bavím a který mě místy provádí, si všimne mého fotoaparátu zavěšeného přes rameno a říká mi, ať si to nafotím. Poslechnu ho a fotim. Procházim budovou a je tam strašně moc inspirace. Spousta nápadů, úplně jiný Berlín a místo, co mi v Praze tak trochu chybí. Líbí se mi čim dál tim víc, jdu už sama do druhýho patra, postupně si prohlížim všechno, co se tam za tu dobu vytvořilo. Jsou tam krásný věci, některým nerozumim, některý jsou
mi naopak vcelku blízko. Chodí tu krom mne dost lidí, někteří si kupují obrazy, jiní trička, další přispívají do kasičky řízeni heslem „I support Tacheles“ všude na stěnách. Projít domem mi trvá přes hodinu. Venkovní prostory jsou výstavou děl z metalu. Výhled z okna v Tacheles je promyšlený, budovy okolo jsou pokrytý street artem různých autorů. Odcházim až večer, obohacená množstvím internetových adres, co mi umělci dali, a nápadů, co mi předali taky oni, akorát mlčky. Zanedlouho Berlín opouštíme. Zpátky směr Praha jedem s nohou co nejvíc na plynu, unavení, ale spokojení. Ojrotrip končí a vlastně skoro hned doufám, že nějaký zas brzo bude. Improvizovaný výlet se povedl. A líbil. I Kerouacovi by se líbil.“
symbolické protesty a umělecké performance, zinscenován byl smuteční pochod za squat, hudebníci vyhrávali.
vyžadují odstoupení berlínského starosty Klause Wowereita a státního tajemníka pro kulturu André Schmitze z funkcí. Své pokračování našel umělecký dům ve virtuální podobě – umělci společně s programátory vytvořili online 3D galerii (http:// art-center-tacheles-berlin.berlinin3d. com/). Jako avatar postavička můžete procházet domem i okolím, zúčastňovat se koncertů, výstav, party a jiných událostí, a dokonce si popovídat (tedy zachatovat) s ostatními návštěvníky. Nápad zajímavý, útěcha mizerná. Kéž by se půda klubu Cube ukázala umělecky úrodnou!|
foto: Andrea Lin
Ustupujeme moci
Hodně se změnilo Chvíli to trvalo, ale našla jsem sešit s poznámkama z loňskýho ojrotripu – výletu, na kterym jsem poprvý v životě viděla Tacheles. Původně obchodní dům (1909– 1914), později Dům techniky (od 1928), od počátku 30. let sídlo SS. Za druhé světové války byla budova rozbombardována a roku 1990 se sem nastěhovali umělci. Zachránili tak dům před plánovanou demolicí. Postupně místo předělávali, dvaadvacet let se tu tvořilo. Od tý doby, co jsem tam poprvý vešla, se toho stalo hodně. Roku 2008
zkrachoval majitel – Fundus-Gruppe – a umělecký squat přešel do správy HSH Nordbank, která se poslední čtyři roky snažila umělce vystěhovat. Psalo se, že v centru města něco takového nemá co dělat. Psaly se ale taky články, že Berlín ztratí svou uměleckou duši, která denně lákala stovky návštěvníků. Že je Tacheles kulturní památka. A byla. Dokud se čtvrtého září nevystěhovali i ti poslední umělci a dokud z jejich úst nepadla věta: „Ustupujeme moci“. Vyklizení a předání prostor proběhlo mírumilovně. Doprovázely je
A co bude dál? Tacheles byl klubem, kavárnou, galerií, místem střetu subkultur. Byl inspirací. Politici tvrdí, že uměleckým centrem zůstane, otázkou je, za jakou cenu a jak drahým. Skupina bývalých squatterů plánuje zřídit „exilový Tacheles“ v berlínské čtvrti Neukölln v klubu Cube, 14. září tam měla být zahajovací party. Pouze několik málo umělců chce podniknout další právnické kroky. Všichni ale svorně
— téma — československo bez pomlky
[5]
Mezinárodní manželství ____________________________________ Anna Pogranová ____________________________________
Píše se rok 1918 a celý svět se dívá, jak si po dlouhém domlouvání a válce s rodiči slečna Česká republika bere za manžela pana Slovensko. A vytvoří tak krásný pár, který se stane známým pod názvem Československo. Manželství po několika letech začne skřípat. Po mnoha tahanicích se rozcházejí. Nakonec se vše vyjasní, krize je zažehnána a manželé žijí pohromadě ještě mnoho roků. Vše probíhá jako v ostatních domácnostech, zataženo se mění v bouřku a poté zas vysvitne sluníčko. A tak pořád dokola. Znovu však dojde ke konfliktům a tahanicím, tak se v roce 1993 rozcházejí, tentokrát to vypadá, že natrvalo. Proč? Přestože si byli tak jazykově blízcí, jejich povahy se velmi lišily. Můj otec je Slovák, moje matka Češka. Téměř polovinu svého života jsem prožila na Slovensku, druhou
půlku v Čechách. Každý se mě ptá, čím se cítím být. Češkou, nebo Slovenkou? A já vždy odpovím: Čechoslovenkou! Jsem tedy jedním z mnoha dětí Československa a rozhodla jsem se zjistit, proč toto manželství dále nemohlo fungovat. Sedla jsem si tedy s mými rodiči – domovinami – jednou do kavárny a udělala s nimi rozhovor. Přečtěte si, jak to dopadlo, a posuďte sami, zda si umíte představit tento bývalý manželský pár znovu pohromadě. Jaké je vaše nejoblíbenější jídlo? Paní CZ: Vepřo, knedlo, zelo! To je moje! Pan SK: Halušky s bryndzou a k tomu kyslé mliečko! A nejoblíbenější pití? Paní CZ: Pivo! A druhá část mého já zase upřednostňuje víno. Pan SK: Borovička! Ale tiež mi začala chutiť Dämanovka a Tatranský čaj.
Co byste řekli, že je vaše nejoblíbenější či nejčastější věta? Paní CZ: Češi, do toho! Pan SK: Na Slovensku po slovensky! A je nějaká nadávka, pomocí které si nejvíce ulevujete z naštvanosti? Paní CZ: No jistě, přeci „do pr...“ Pan SK: Na jasné „do ri...“, to máme stejné. Máte oblíbené slovo, které se vám líbí na řeči toho druhého nejvíce? Paní CZ: Drevokocúr! Pan SK: Ale to predsa neexistuje! Paní CZ: Ale já ho mám stejně nejradši! :-) Jaké jsou vaše nejoblíbenější barvy nebo barva? Paní CZ: Já nejradši nosím bílou, modrou a červenou. Pan SK: Keď sa mám obliecť do niečoho slávnostnejšieho, tak iba do bielej, modrej a červenej.
Jaký vtip máte nejradši? Paní CZ: Víte, odkud pocházejí Slováci? – No přece z Hlohovce, protože je tam Slovakofarma! Pan SK: Dvaja chlapi sedia v pivnici. – Ako sa pozná, kto je Čechom a kto Slovákom? – Čech má v peňaženke tisíc korún a tvári sa, že má desať. Slovák má vo vrecku päť korún a chová sa, ako by mal tisícovku. Po tomto rozhovoru jsem si uvědomila, že přestože mají tyto dva národy opravdu hodně rozdílností, jak jazykových, tak povahových, jednu z mála věcí mají společnou – tu, kterou jsem do přepisu rozhovoru zahrnout nemohla. Oba totiž svorně nadávají na vlastní politiky. Stejně se ale jejich děti jako odlišné národy nevnímají, byli spolu přece velmi dlouho. A svět je také nerozlišuje. „Where are you from?“ „I am from the Czech Republic.“ „Oh, yeah, Czechoslovakia!“ Je vám to povědomé?|
Slovensko-český kvíz Rozumíte slovenštině?
M
úvodník 4. Jaký je překlad slovenského slova rušeň? a) lokomotiva b) cvrček c) přístroj
yslíte si, že vám porozumění slovenštině nedělá 5. Co si na Slovensku představí problémy? Tak pod pojmem cintorín? si schválně zkuste odpovědět na a) hrneček následující otázky. b) hřbitov c) hudební nástroj 1. Co mají Slováci na mysli pod slovem žihlava? 6. Co znamená pivnica? a) žáha a) sklep b) kopřiva b) hospoda c) jehla c) půda 2. Co myslíte, že znamená lúč? a) louka b) louč c) paprsek
7. Jaký význam má slovo paplón? a) deštník b) peněženka c) prošívaná deka
3. Víte, co je plafón? a) amplion b) strop c) balón
8. Co jsou slovensky řečeno obličky? a) kamínky b) ledviny c) dlaždičky
9. Co je chrasta? a) brouk b) náramek c) strup 10. Víte, co si Slovák představí pod pojmem hrkálka? a) chrastítko b) koloběžka c) zavařenina A bonusová otázka: Jaký význam má sloveso štekliť? a) škytat b) lechtat c) smát se
Správné odpovědi: 1b, 2c, 3b, 4a, 5b, 6b, 7c, 8b, 9c, 10a, BOb
____________________________________ Anna Pogranová ____________________________________
Tenkrát mne velmi překvapilo, když mi o sedm let mladší kluk řekl, že slovensky nerozumí. Pochopila jsem, že jsme každý z jiné generace. Tohle číslo jsme tedy věnovali všem, kteří ještě vnímají Českou a Slovenskou republiku jako by vlastně k rozdělení ani nedošlo. Pro mě je tahle československá státní hranice umělá a spíš se jedná o administrativní počin, než o něco, co by mi výrazně zasáhlo do života (s tím budou ovšem polemizovat obyvatelé těch obcí, které hranice rozpůlila – pamatujete si na ně?). S tímhle číslem nám také do redakce nám přibyla slovenská redaktorka. Náhoda? Možná. Kdo z vás vyluští její kvíz bezchybně, může jí pozvat na našem listopadovém večírku na drink. ___ Jana Kneschke šéfredaktor
— téma — československo bez pomlky
[6]
Súčasná podoba Hviezdoslavovho Kubína
foto: Nina Turčanová 3×
Slovem být, slovem beat, slovem bít
____________________________________ Martina Lupínková ____________________________________
L
iteratura naživo performovaná v klubech a ve festivalových stanech, výstupy vměstnané do tří minut a hodnocené body od 1 do 10 jako nějaká sportovní disciplína. Má své příznivce především mezi mladými lidmi, mluví jejich jazykem a pojednává o jejich tématech – pochází totiž z jejich řad. Slam poetry je v současné době fenoménem. Jak se uchytila v Čechách a na Slovensku?
Prezentovat českou a slovenskou slamovou scénu v jednom rámci není samoúčelným aktem podloženým jen geografickou blízkostí obou států a jejich společnou historií, ale nabízí se to kvůli společné organizaci a úzké spolupráci obou scén. V České republice zažila nová forma prezentace vlastní tvorby svou premiéru v roce 2003 na festivalu Poezie bez hranic v Olomouci a od té doby probíhá každoročně národní soutěž, které předcházejí regionální kola. V roce 2006 se organizace ujalo brněnské občanské sdružení Fléda, které pořádá jak finále a regionální kola, tak nesoutěžní exhibice a další akce, které se snaží o rozšíření formátu (Slam poetry na
hudebních festivalech, Slam poetry jako nový fenomén v mezinárodní komunikaci). Fléda stála i u zrodu scény na Slovensku – umělecký žánr tam v roce 2007 přenesla. V současné době má slovenský slam svoji vlastní organizační jednotku „Slam“, přičemž Fléda zůstává mateřskou organizací. A píšu-li občanské sdružení Fléda, mám na mysli především osobu Lenky Zogatové, činorodé organizátorky koncertů, festivalů, divadelních a literárních akcí v Čechách i na Slovensku a nově ředitelky Českého centra v Bratislavě. Česko-slovenská spolupráce Od počátku slovenské slam poetry tedy obě scény spolupracovaly. Díky své znalosti slovenského kulturního života Lenka Zogatová věděla, na koho se obrátit, aby si novou formu přednesu autorských textů zkusil. Položila tak základ skupiny lidí, kteří se tomu věnují. Zapojila rovněž zkušené české slamery, aby žánr na Slovensku prezentovali. Několikrát do roka se konají česko-slovenská slamová vystoupení, povětšinou na území Slovenska – např. soutěž v rámci festivalu Bažant Pohoda v Trenčíně, battle na festivalu Use the City v Košicích, exhibice ve Stanici Žilina – Záriečie. Posledně jmenovaná nezávislá kulturní instituce pořádá workshopy, které vedou čeští slameři sami (doposud Bohdan
Bláhovec, Bio Masha, Jan Jílek), ale i ve spolupráci se slovenskými kolegy (Stroon, Vlado Janček). Improvizovaná poezie? V Americe, odkud slam pochází, i v Německu, kde je vedle Francie největší scéna v Evropě, je standardem, že si performeři své texty předem napíší a naučí se je nazpaměť nebo je při vystoupení čtou z papíru. V protikladu k tomu se specifikem českého slamu zdá být užívání metody improvizace. Dozvíte se to v rozhovorech s umělci a organizátory akcí, v rodících se pokusech o vědecké analýzy, v mediálních zprávách. Ale především sami uvidíte, když se na nějakou takovou akci vypravíte. Vyzdvihování českého improvizování (a vyzdvihování čehokoli obecně) však může vést ke zjednodušování různorodosti české formy a také k posilování představy čtenářů / diváků / posluchačů, že slam poetry rovná se improvizace. Tak to ovšem není – zda si vystupující svůj text připraví a do jaké míry, nebo si ho nepřipraví vůbec a vytváří ho až na místě, záleží jen na něm. Nikde v (nepsané) definici žánru ani v mezinárodně uznávaných pravidlech o improvizaci nic nestojí. Pojem „improvizace“ se navíc používá dost vágně – např. je za improvizátora pravidelně označován slamer Bohdan Bláhovec, který jím vskutku je, ale „pouze“ částečným. Veřejně se
— téma — československo bez pomlky
[7] Poetry slam Poetry slam by se dal popsat jako performování vlastních textů před publikem. Většinou vykazuje soutěžní charakter a vystupující tak podléhají následujícím pravidlům: mohou prezentovat jen vlastní texty, a to v předem určeném časovém limitu, který je pro všechny stejný (v ČR i na Slovensku jsou to běžně 3 minuty), a nesmí používat žádné rekvizity. Způsob přednesu by měl být stejně důležitý jako text samotný. Text i performance mají umožnit vzniku interakce s publikem. Divák hraje ve slamu celkově důležitou roli – z jeho řad jsou náhodně vybíráni porotci, kteří hodnotí výstupy slamerů na bodové stupnici od 1 do 10 a určují tak vítěze. V průběhu vystoupení jsou diváci vybízeni, aby dávali najevo jak svou podporu vystupujícím, tak případnou nevoli – tleskáním, dupáním, bručením, bučením, slovními komentáři. Přitom by ovšem měli mít na mysli nepsané pravidlo „respect the poet“. Slam vznikl v polovině 80. let v Chicagu z iniciativy Marca Kellyho Smithe jako protipól k tradičním autorským čtením v literárních domech. Ty Smith považoval za nudné, bez života a přístupné jenom malé elitní skupině intelektuálů. Chtěl dostat literaturu z její slonovinové věže a demokratizovat ji – tím, že slamovat může každý, kdo se přihlásí, a že o vítězství nerozhodují literární kritici, ale sami diváci a posluchači. Z Ameriky se poetry slam postupně šířil a stále se šíří po celém světě. Svou největší základnu má v USA, Německu a Francii, praktikuje se ale např. i v Japonsku, Izraeli, Kosovu či Súdánu. Ač se jedná o jeden formát a žánr, jednotlivé národní varianty se od sebe můžou v různých aspektech lišit.
hlásí k tomu, že má při svých vystoupeních vždy připravenou nějakou tematickou kostru a refrénové motivy. Až na pódiu však vzniká celková podoba textu na základě odhalování skrytých významů slov jejich rozkládáním a ponoření se do proudu asociací. Do hry bere i stávající atmosféru večera, reakce publika či performance předešlých vystupujících. Podobným způsobem pracuje i umělkyně Bio Masha, používá při tom však jiných metod jazykové stavby a výrazně své texty rytmizuje. Snad jediným „absolutním“ improvizátorem je Jakub Foll, který se snaží nepřipravovat si vůbec nic a svůj text vytváří zcela až na pódiu. V různé míře moment improvizace do svých projevů zapojují dále např. Metoděj Constantine, Monika Serbusová nebo Honza Kistanov. Tento přístup umožňuje reagovat na nejaktuálnější dění, proto je často tematizována současná
politická a společenská situace. Další silnou linií české slam poetry je proplétání textu slovními hříčkami. Zástupci tohoto proudu jsou Jan Jílek nebo Míra Kynčl. Své texty mají precizně připravené, proto i jejich projev je čistý, „učesaný“ (na rozdíl od improvizačního, který dává prostor mnohému opakování, zakoktávání či vycpávkovým slovům, zato je však velmi živý a energický). Zhruba od loňského roku se dá na české scéně sledovat posílení tendence rapové, kterou u nás dříve reprezentovala hlavně Masha, momentálně i Taktika a již zmiňovaný Metoděj Constantine.
nování – „slam poetry“ tradičně označuje sumu textů přednesených nahlas a performovaných při kulturní události nazývané „poetry slam“ naživo před diváky. V Čechách i na Slovensku se používá pouze termín „slam poetry“ pro význam sumy textů i inscenačního formátu, respektive mezi nimi nerozlišuje. Dalším přejatým prvkem je improvizování, ve slovenské terminologii je užíván pojem „freestyle“. Slováci šli v tomto směru o krok dál než Češi, slam si jako „freestyle“ a improvizaci přímo definovali – na oficiálních stránkách www.slampoetry.sk stojí, že „slam poetry je súťaž freestylovej poézie“ nebo „slam poetry – nezávislá improvizovaná poézia“. Výraz „freestyle“ je součástí hiphopové terminologie (freestyle rap) a spojnice slovenského slamu se slovenským hiphopem opravdu existuje, vzpomenu Beneho a Mišu Kováče aka Bruce Lee Bratislava. Přes rap se do slamu dostává jeho specifický rytmus i gestika, po stránce tematické sociální a politická kritika. Ne všechen slamový „freestyle“ je samozřejmě ovlivněn hiphopem, mnohdy se jedná o „prosté“ improvizování na základě asociací, které se
můžou týkat čehokoli – za takového improvizátora může být považován Vlado Janček či Samuel Polák. Zmíněni musí být také slameři, kteří si své texty připravují. Lyrička Dorota Bachratá ve svých zvukomalebných textech pracuje se slovními hříčkami, prokládá je celou škálou zvuků a klidně několikrát během jednoho textu přejde do zpěvu. Píše a přednáší slovensky a anglicky. Nebo Palo Čejka píšící poťouchlé krátké rýmovačky za náležitě dramatického doprovodu. Kam v nejbližší době za slam poetry? Tradiční česká podzimní exhibice se koná 11. října v pražském Rock Café a 24. října na Moving Station v Plzni. Dále už budou následovat regionální kola a v prosinci slamové dění vyvrcholí národním finále v brněnské Flédě. Na Slovensku se budou od října konat slamová podujatia v kulturních prostorech bratislavského Batelieru, a to v pravidelné měsíční frekvenci, ve Stanici Žilina – Záriečie jsou po dobu školního roku vždy jednou za měsíc vedeny workshopy. Za informace o slovenské scéně děkuji Nině Turčanové.|
Súťaž freestylovej poézie Tím, že se slam poetry dostala na Slovensko z Čech a udržuje s českou scénou intenzivní kontakt, přejala některé její již modifikované vlastnosti. Například hned samotné pojme-
Si stratený vo Štatlu? Nevíš, jak chutná bryndza? Neváhej a navštiv Česko(-)slovenský týden! ____________________________________ Martina Lupínková ____________________________________
J
ak je to vlastně s oním tak často zmiňovaným bratrstvím Čechů a Slováků – existuje, nebo je to mýtus? Pomohli jsme si rozdělením ČSFR, nebo si naše země spíše pohoršily? V čem jsme si podobní a co nás odlišuje? Rozumíme si ještě vůbec? Těmito i dalšími složitými otázkami se
bude u příležitosti 20. výročí rozpadu ČSFR zabývat brněnský Česko(-)slovenský týden. Projekt, který připravují studenti Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity, bude týdnem intenzivního setkávání Čechů a Slováků, kteří žijí nebo studují v Brně. Společně se zamyslí nad vzájemnými vztahy, kulturními a společenskými podobnostmi a minulostí svých národů. Na programu je prohlídka vily Tugend-
hat, kde se mezi Václavem Klausem a Vladimírem Mečiarem odehrávaly rozhodující rozhovory o rozdělení ČSFR, v rámci Masarykových debat se čeští a slovenští hosté vyjádří k tezi „Rozdělení Československa bylo chybou“ (obhájci teze jsou Petr Pithart a Magda Vášáryová, proti vystoupí Milan Kňažko a Milan Uhde). Budou se promítat filmy reflektující dřívější i současné vztahy obou republik a jejich obyvatel, dojde ke sportovnímu utkání mezi Čechy a Slováky.
Vyvrcholením celého týdne pak bude studentská konference věnovaná společným kořenům, rozpadu ČSFR a současným vztahům. Vše zakončí večírek v rytmu českých a slovenských hitů – místní sál protne gejzír a začne vřít!| Česko(-)slovenský týden Brno, 1.–4. 10. www.matesmac.cz
hudba & kluby
servis galerie Sugar Choice / Veronika Drahotová Prinz Prager Gallery Osadní 35, Praha 7 st–so 13:00–18:00 20. 9.–4. 11. vstup zdarma _____________________________ Though the Needle's eye as a frame / Veronika Holcová Galerie 35M2 Víta Nejedlého 23, Praha 3 po–pá 10:00–19:00 so–ne 12:00–19:00 21. 9.–28. 10. vstup zdarma _____________________________ Beyond Reality, British Painting Today Galerie Rudolfinum Alšovo nábřeží 12, Praha 1 út–st, pá–ne 10:00–18:00 čt 10:00–20:00 4. 10.–30. 12. 140 / 90 Kč _____________________________ Lekce samoty Ateliér Josefa Saudka Újezd 30, Praha 1 út–ne 12:00–18:00 19. 10.–25. 11. 10 Kč
servis kluby DEORBITAL NIGHT MEETS RAM RECORDS WITH FRANKEE (UK) & JSCIENCE (UK) Cross Club Plynární 23, Praha 7 pá 5. 10. 20:00 do 21:00 zdarma / po 70 Kč _____________________________ Kale Café V lese Krymská 22, Praha 10 st 17. 10. 20:30 140 Kč _____________________________ AM: THE PROSTITUTES Palác Akropolis Kubelíkova 27, Praha 3 so 20. 10. 19:30 150 / 180 Kč _____________________________ Ben Frost (ISL) Meetfactory Ke Sklárně 15, Praha 5 po 22. 10. 20:00 500 / 600 Kč _____________________________ AMANDA PALMER & The Drand Theft Orchestra (USA) Palác Akropolis Kubelíkova 27, Praha 3 po 29. 10. 19:30 720 / 800 Kč
[8]
Francouz Chapelier Fou ukázal, jak umí vyrábět muziku
Prohlédněte si fotoreport od našeho fotografa Lukáše Dvořáka z koncertu Chapelier Fou, který proběhl na konci září v Paláci Akropolis na pražském Žižkově.|
[9]
hudba & kluby
Techhousový mág Jay Lumen odstartuje Pulse
co dělá a o čem přemýšlí...
foto: PULSE
AA-Adam Tureček / KK-Kristina Ambrozová
Petra Šafářová ____________________________________
První listopadovou sobotu se v nově zrekonstruovaném klubu Mecca odehraje premiérový díl eventu Pulse, s headlinerem Jay Lumenem.
Jeho DJ sety staví ze stylů house, tech-house s prvky techna. Jsou dynamické, pulzující, s příjemnými melodiemi a vokály. Jsou krásně srozumitelné a poslouchatelné. Spolupracuje s nejznámějšími světovými DJs a producenty, inzerce
jako jsou Umek, Sebastien Leger, Adam Beyer, Gary Beck a další. Na svém kontě má úspěchy v podobě prestižní světové hitparády TOP 20 UK CHART, jeho skladby se pravidelně pohybují na předních místech v TOP 100 nejprodávanějších skladeb na hudebním prodejním portálu Beatport. Jeho produkce vychází na mezinárodních vydavatelstvích, jako jsou Drumcode, Ministry od Sound, 100% PURE, Great Stuff, Mistake Music, Saved. O support tohoto mistra zvuku se postarají domácí zástupci Adam Cloud, Pete Walk, Subgate, Revis a Da Moon, kteří vhodně zapadnou do hudební koncepce hlavního pódia. Event Pulse si pro všechny návštěvníky přichystal bohatý hudební program i na druhé stagi v rytmech minimal a deephouse, kde bude hlavním hostem britský umělec Jag Kiranmay, Rob Smile, půvabná djane Sonja, ruský Van Vega a talentovaný Peter Costa.¦ Pulse klub Mecca U Průhonu 3, Praha 7 so 3. 11. 22:00 předprodej 190 Kč / na místě 290 Kč VIP předprodej 490 Kč / na místě 690 Kč Aktuální informace na www.facebook.com/ events/348687338543891/
AAKK – právě dokončujeme několik, řečeno slovníkem hudebních producentů, featuring-ů: se Sisters Conspiracy grafiku pro jejich novou kolekci, pro Amos design instalaci na Designblok a vizuální styl pro Das FILMFEST. V tuto chvíli přemýšlíme, co dobrého budeme vařit k obědu a zvítězilo pomalu pečené hovězí žebro s kroupami, pečenou dýní a liškami. Jinak neustále přemýšlíme, jak je možné, že v Čechách je tak málo lidí, kteří dokážou rozpoznat, potažmo vyžadovat, kvalitu jako takovou napříč všemi obory, nejen v designu. Možná je to způsobeno pestrostí lákadel, která se několikrát ročně obměňují a masírují touhou pořizovat si to Nové – což sice pomáhá vyrovnat se tlaku okolí, které je stále módní, NEW a IN, ale právě na úkor skutečných životních potřeb. V těch, co podlehnou, pak pěstují něco jako pocit „Já na to mám přece nárok, každý den se narvat »masem«, každý týden alespoň jedno nové cokoli“. Naštěstí nastupuje trend či kult tradice, řemesla, poctivosti, znovuobjevení obyčejnosti a jednoduchosti (neplést s batikou a korálky) – doufáme, že ho všichni přijmou za svůj a budou ho s vkusem následovat a díky tomu se skutečná kvalita posune ze škatulky Luxus do škatulky Standard. ___ připravil Josef Švejda
[ 10 ]
JEJICH KARNEVALOVÝ VEČÍREK čt 8. 11. 20:00
hudba & kluby
DEORBITAL NIGHT MEETS RAM RECORDS WITH FRANKEE (UK) & JSCIENCE (UK) Cross Club Plynární 23, Praha 7 pá 5. 10. 20:00 do 21:00 zdarma / po 70 Kč _____________________________ MI: Nils Frahm + Olafur Arnalds + A Winged Victory for the Sullen Palác Akropolis Kubelíkova 27, Praha 3 út 9. 10. 19:30 280 / 340 Kč _____________________________ Kale Café V lese Krymská 22, Praha 10 st 17. 10. 20:30 140 Kč _____________________________ AM: THE PROSTITUTES Palác Akropolis Kubelíkova 27, Praha 3 so 20. 10. 19:30 150 / 180 Kč _____________________________ Ben Frost (ISL) Meetfactory Ke Sklárně 15, Praha 5 po 22. 10. 20:00 500 / 600 Kč _____________________________ VISION FEAT. LOXY & PRESHA (SAMURAI RECORDINGS) Cross Club Plynární 23, Praha 7 pá 26. 10. 20:00 _____________________________ AMANDA PALMER & The Drand Theft Orchestra (USA) Palác Akropolis Kubelíkova 27, Praha 3 po 29. 10. 19:30 720 / 800 Kč
pořádá časopis Kulturní Pecka
servis kluby
PIERCING TATTOO HAIR
WWW HELL CZ
a lt e r n a t i v n í m ě s í č n í k
PECKA
K u lt u r n í
vstup zdarma jedině s maskou masky si koupíte i přímo na místě za 50 Kč
Klubovna 2. patro Dlouhá 37, Praha 1
* Chamber Worcester * MALALATA * karnevalová show HELL.cz * program budeme odhalovat postupně...
[ 11 ] hudba & kluby
[ 12 ]
inscenace & divadlo
servis divadlo Josefína Formanová: Posedlí hrou s koncertem Jana Čtvrtníka & kapely 27 Loď Tajemství Kotviště Praha 2 – Výtoň po 1. a st 3. 10. 20:30 160 / 200 Kč _____________________________ Petr Nikl: Divňáci z Njújorku Divadelní kavárna Švandovo divadlo na Smíchově Štefánikova 57, Praha 5 st 3. 10. 17:15 vstup zdarma _____________________________ Elledanse: Voda na vodě Divadlo Archa Na Poříčí 26, Praha 1 st 10. 10. 20:00 100 / 190 Kč _____________________________ Domácí úkoly z pilnosti 40. Alfred ve dvoře Františka Křížka 36, Praha 7 čt 11. 10. 20:00 100 / 200 Kč _____________________________ Smrt v růžovém Palác Akropolis Kubelíkova 1548/27, Praha 3 ne 14. 10. 19:30 150 / 200 Kč _____________________________ Léčitel Divadlo v Celetné Celetná 17, Praha 1 čt 18. 10. 19:30 (premiéra) 250 / 360 Kč _____________________________ Buchty a loutky: Psycho reloaded Cross Club Plynární 23, Praha 7 ne 21. 10. 21:00 vstup zdarma _____________________________ 4+4 dny v pohybu / Virginie Spallarosi: OUF Divadlo Archa Na Poříčí 26, Praha 1 ne 28. 10. 19:30 informace o cenách vstupenek v pokladně divadla _____________________________ Osamělá srdce Divadlo Na zábradlí Anenské nám. 5, Praha 1 po 29. 10. 11:00 (veřejná generálka) út 30. 10. 19:00 (premiéra) st 31. 10. 19:00 informace o cenách vstupenek v pokladně divadla
Deník bohéma otevřen na divadelních prknech Bára Alex Kašparová ____________________________________
P
avel Juráček – příbramský mladík, živelný student FAMU, horečnatý tvůrce, romantický milenec, agresivní partner, zoufalý toxikoman, egoistický bohém, apatický stín, troska, která nedokáže psát a nedokáže se psaním přestat. A Tygr v Tísni zahraje jeho Deník. Divadelní soubor Tygr v Tísni tvořený studenty DAMU předvede začátkem října novou adaptaci nedramatické látky. Inscenace vychází z knihy Deník 1959–1974 filmového scenáristy a režiséra, představitele české filmové nové vlny šedesátých let, Pavla Juráčka. Dozvídáme se o svobodě a úžasné finanční situaci filmu šedesátých let a o útlaku, rozkladu společnosti a kultury let sedmdesátých. O faustovské touze po vytvoření geniálního díla v těle jednoho rozklíženého nešťastníka. Deníky podávají zprávu o soukromém životě mnoha osobností kulturního života (Václav Havel, Věra Chytilová, Pavel Landovský a dalších) a autentický zápis o své době. Inscenace je vhledem do mnohasetstránkového deníku. Stává se tedy deníkem samotným. Divák se stane čtenářem jeho zápisů. Bude svědkem plíživého rozpadu osobnosti i společnosti. Herci (představující především autora deníku, ale i jeho postavy) zprostředkují různé pohledy na věc. Stejně jako Pavel Juráček si budou odporovat, děsit sebe samé, budou navždy končit se „psaním“ a znovu začínat. Budou autory i komentátory Deníku Pavla Juráčka.|
Deník Rock Café Praha Národní 20, Praha 1 I. premiéra po 1. 10. 19:30 II. premiéra út 2. 10. 19:30
scénář Marie Nováková, Ivo Kristián Kubák režie Ivo Kristián Kubák scénografie a kostýmy Radka Josková a Dominika Lippertová hrají Tomáš Havlínek, Marie Švestková, Matěj Anděl a další
Redakce Kulturní Pecky hledá redaktory, povídkáře, ilustrátory, fotografy Kulturní Pecka je platforma pro začínající autory a umělce. Předáváme zkušenosti mladým autorům, dáváme prostor všem, kteří mají co říci.
zašlete nám životopis a ukázky své práce na e-mail:
[email protected]
[ 13 ]
film & kino
projekt
pro art zaměřený na prezentaci současných mladých českých umělců
[ 14 ]
film & kino
Filmový klub MKP Královská aféra Ústřední knihovna v Praze Mariánské nám. 1, Praha 1 út 2. 10. 16:00 a 19:00 65 Kč _____________________________ Divadlo Járy Cimrmana – České nebe přímý přenos narozeninového představení do více než 40 kin v ČR Kino Aero, Bio Oko, MAT, ... čt 4. 10. 19:00 200 / 250 Kč _____________________________ Dny palestinského filmu Kino Světozor Vodičkova 41, Praha 1 4. 10.–7. 10. 90 Kč _____________________________ Cesta do lesa nový film Tomáše Vorla, volné pokračování Cesty z města, v kinech od 4. října Bio Oko Františka Křížka 15, Praha 7 pá 5. 10. 20:30 (premiéra) 100 Kč _____________________________ Živě: The Doors – Live at the Bowl ‚68 kompletní záznam slavného koncertu v digitálním remasterovaném provedení Bio Oko Františka Křížka 15, Praha 7 pá 5. 10. 20:30 200 Kč _____________________________ MET: LIVE IN HD – Nápoj lásky – Gaetano Donizetti zahájení sezóny přímých přenosů z Metropolitní opery New York Kino Aero, Kino Světozor so 13. 10. 18:45 400 / 500 Kč _____________________________ Ozvěny Fresh Film Festu Ústřední knihovna v Praze Mariánské nám. 1, Praha 1 st 17. 10. 19:00 50 Kč _____________________________ Bon-Bon de Cinéma přehlídka filmů Francouzské nové vlny Kino Aero Biskupcova 31, Praha 3 17. 10.– 21. 10. 100 Kč
6 měsíců před kamerou Olgy Špátové Pohled na natáčení dokumentu Olga Srstková ____________________________________
S
Špátová s tím, zda by mohla natáčet průběh posledního půl roku s matuedím na gauči ranty a jejich profesory. V té době v druhém patře jsem byla v šestém ročníku a režisérgymnázia Na Pražačce ka zapojila do projektu i mou třídu. a zhluboka dýchám. Nikdo ze školy netušil, do čeho jde, Za pět minut jdu proč a hlavně za jakým účelem. na řadu, v rukou První záběry byly natočeny na žmoulám kapesník a doufám, že maturitním plese v Lucerně v únoru maturitu přežiju. Najednou se 2011. Od obyčejného plesu se ani na schodišti objeví Olga Špátová tenhle ničím nelišil – krom stálé přis kamerou a ptá se: „Připravena?“ tomnosti kamery, kterou nám kažPřitakám a odcházím do třídy, dou chvíli mířila do obličejů. Mnoho o trochu klidnější. maturantů se stydělo a nevědělo, co odpovídat na zvídavé dotazy. Otázky První, kdo přišel s nápadem nato- byly různého charakteru, spíše se čit dokumentární film o přáních mla- orientovaly na to, jak my studenti dé generace, byl režisér a kameraman vnímáme zakončení studia, co si od Jan Špáta. Jeho dva filmy s názvem toho slibujeme a proč si myslíme, že Největší přání I (1964) a Největší je maturita tak zlomový okamžik. přání II (1990) oslnily nejen diváky, Sama jsem se zděsila, když jsem byla ale i zahraniční odborníky svou bombardována dotazy režisérky ve neotřelostí a originalitou. Sonda chvíli, kdy se z jedné strany přiřítil do životů mladých lidí veřejnosti fotograf a z druhé moji prarodiče, ukázala jejich otevřenost, fantazii kteří nadávali na otcovu neochotu a sny. Špáta se nevnucoval žádným si se mnou zatančit. Olga Špátová názorem na mladé lidi, snažil se být si také vzala pod drobnohled čtyři za každou cenu nestranný. partnerské páry, které se v naší Největší přání I mapovalo mlátřídě v tu dobu nacházely. Shodou dež šedesátých let, pár roků před okolností jsem jedním párem byla i já vpádem vojsk Varšavské smlouvy do a můj přítel Jonáš. Od té chvíle až do Československa. Pokračování tohoto konce natáčení nás Olga oslovovala dokumentu se zaměřilo na rok 1989, většinou oba dohromady a chtěla kdy se začal komunismus pomalu znát naše společné názory. hroutit, a film je obecně považován Natáčení pokračovalo na začátku za lepší. Hlavním důvodem je jeho května, kdy jsme měli poslední zvokonec, 17. listopad 1989. Jan Špáta nění. Důležitým zlomem se však stal zpovídal průvody lidí, které se hrnuly až den, kdy jsem maturovala. v osudný den Národní třídou. Všichni (i Špáta) si přáli jediné – svobodu. Konečná stanice – maturita Třetí pokračování Největšího přání S režisérkou jsme byly domlunechal dokumentarista již na své veny, na které části maturity může dceři Olze. Ta začala mapovat polispřijít. Čekala jsem, že mě to bude topadovou generaci mladých lidí. znervózňovat, proto jsem zvolila pouze češtinu. Nakonec jsem ale svo„A to nás jako bude natáčet, jo?!“ lila i pro dějepis. Velice rychle jsem V roce 2010 oslovila naše gymtotiž zjistila, že mi vlající mikrofon názium Na Pražačce režisérka Olga nad hlavou a kamera za zády vůbec
nedělá problém, důležitější byl v tu chvíli samozřejmě co nejlepší výkon. Profesorstvo obecně s natáčením žádné potíže nemělo, problémy spíše způsobovala nová forma maturit. Premiéra Cermatu paradoxně ztížila práci na dokumentu tím, že se mohlo točit jen u školních maturit, ne u státních. Hned po poslední zkoušce mě i přítele režisérka zatáhla do opuštěné třídy, kde nás vyslýchala půl hodiny. Natáčela, ptala se, co si myslíme, že bude dál. Byla to těžce popsatelná chvíle. Zrovna jsem odmaturovala a moje mysl se automaticky přepla do módu „prázdniny“. Euforie mnou cloumala a já ze sebe vydávala moudra, která si už ani nepamatuji. Tím pro nás spolupráce s Olgou skončila. Až teď mohu vidět plody její práce, které dokázala sklidit za 3 roky natáčení. Zásadním rysem práce této režisérky je, že se dokázala stát naší starší kamarádkou. Nikdy jsme ji nebrali jako rodiče nebo pedagoga, ale jako přítelkyni, jíž se můžeme s čímkoli svěřit. Zaujala celou mou třídu svou bezprostřední a přátelskou povahou, která v nás vzbuzovala pocit důvěry. Už je to rok, co celá třída odmaturovala. Splnila se naše největší přání? Osobně se přiznávám, že jsem se od svého „přání“ po zahájení vysokoškolského studia trochu vzdálila. Myslela jsem si, že mě v cestě za životním cílem podpoří, místo toho mě zklamalo. Změnila jsem hodnoty, které před maturitou byly zcela jiné. Škola už nestojí na prvním místě, více se soustředím na své zájmy a práci. Stále ale věřím, že své přání splním za každou cenu. Podporuje mě i přítel Jonáš, se kterým stále jsem. Společně věříme, že naše přání se vyplní tak, jak jsme je Olze Špátové před rokem popisovali.|
foto: Aerofilms
servis kino
[ 15 ]
Jana Kneschke ____________________________________
Architektonické studio Vallo Sadovský Architects stojí za projektem, který dnes zasáhl už mnoho měst i architektonických studií. Městské zásahy jste mohli vidět i v Praze na stejnojmenné výstavě v roce 2010. Byl jedním z popudů, kterým se rozhýbala veřejná debata. Rozhodla jsem se podívat se „za“ tento projekt, na studio jako takové a první kroky, které k Městským zásahům vedly. Za Vallo Sadovsky odpovídal spoluzakladatel Matúš Vallo.
autor: COLL COLL
Lze vysledovat první popud k projektu Městské zásahy? Celé roky som chodil na návštevu ku mojej frajerke po ulici, ktorá bola totálne nefunkčná: chodníky boli príliš úzke a parkovalo tam zbytočne veľa áut. Tam vznikol pocit že riešenia
PechaKucha Projekt PechaKucha [peča kuča] umožňuje v 6 minutách, 40 vteřinách a n a 20 obrázcích prezentovat publiku to nejlepší ze sebe, ať už jste architekt, designér, umělec či vizionář.
Jakou úlohu má podle vás architektura v dnešní společnosti? Ťažká otázka. Určite ju stále má veľkú, my sa skôr zamýšľame nad tým akú úlohu má architekt. Určite to pre Jaké máte další plány s tímto nás nuž nie je len o budovách. Byť projektem? architektom je aj záväzok a poslanie. Projekt sme po mestách Bratislava, Stále hľadáme nové cesty, preto sú Praha, Brno celkom otvorili a teraz si projekty nášho občianskeho zdrumôže zorganizovať Mestské zásahy ženia Mestské zásahy pre nás veľmi u seba v meste každý sám, stačí aby dôležité.| nám napísal a my mu pomôžeme s rozbehom a vysvetlíme mu základná Více fotek Městských zásahů na www.kulturnipecka.cz pravidlá tejto akcie. Riešia sa Košice, Prešov, Kladno, Ostrava a iné. existujú – akurát úradníci nie sú schopný sa k nim dostať. Prvotná idea bola, že stačí len nápad ukázať niekomu na meste.
Mestské zásahy “Mestské zásahy” sú katalóg – zásobáreň nápadov, ktoré, aj keď ostávajú majetkom architekta, spĺňajú základný predpoklad na ich ďalší vývoj; vznikli a sú na papieri, prístupné tým, ktorí by o ne mohli (alebo mali mať!) záujem. Je to spôsob ako ukázať verejnosti inú tvár architektov, novú tvár tých, ktorí boli v posledných rokoch stavebného rozmachu považovaní za jedných z hlavných zodpovedných za tvár našich miest. Oslovili sme kolegov, aby prispeli svojimi nápadmi do tohto nevyžiadaného portfólia nášho budúceho verejného priestoru a vznikol nový formát dialógu v rámci trojuholníka architekti – verejnosť– úradníci. Projekt je živený výstavami, prednáškami, katalógmi, blogom, ale aj dokumentárnym filmom. Obsahuje to najlepšie z rôznych foriem architektonického dialógu: stavia k sebe nápady ako v súťaži, nikto však nie je porazený a ego architekta si môže na chvíľu odpočinúť. Je to workshop, ale tentoraz s vlastným zadaním, a nakoniec je z toho výstava, o ktorú má na rozdiel od mnohých iných architektonických výstav záujem verejnosť. Doteraz sa projektu zúčastnilo viac ako 300 architektonických štúdií. Vallo Sadovsky Architects Ještě dlouho před tím, než začal vallo sadovsky architects, byl jen vallo sadovsky. Značka Vallo&Sadovsky vznikla na základní škole na Jesenského ulici cca v roce 1990 a základem ateliéru je dlouholeté kamarádství. Všechno bereme smrtelně vážně, ale jen do té doby, než se začneme bavit. V současnosti využíváme krizi k získání nových poznatků. Architekturu máme rádi stejně jako hudbu. Velmi. Další informace, ať už o architektonickém ateliéru nebo o projektu Městské zásahy na www.vallosadovsky.sk, www.mestskezasahy.sk a www.mestskezasahy.cz.
na okraji
Ucho na ucho a kafe skrz Na prst nos nebo pinďu, můžete si vybrat, je tu i jeden na krk a pak taky uši na cípy košile, pokud by ty vaše nestačily a taky ještě zuby z nehtů. Když někdo může nosit brože ze slonoviny a z peří, kolem krku kančí zuby a na kabelce proužky kůže stažený z jinýho tvora, tak proč na uchu vlastním nemít ucho lidský? Do vlasů si vylejt kafe a brejle rovnou troje. Vítejte ve světe Percyho Lau, šperkaře, jehož vnímání prostoru a krásy je rozhodně svérázný. ___ Jana Kneschke
foto: demilked.com
Nejste spokojeni se stavem svého města? Pomůžeme vám. Zn.: Doopravdy
Rubrika vzniká ve spolupráci s PechaKucha Night Prague www.pechakucha.cz.
foto: percylau.com 2×
autor: Jiří Koten a Karel Hausenblas
architektura & pknp
[ 16 ]
místa, která žereme
10 let od založení nakladatelství Fra Café a knihkupectví Fra Šafaříkova 15, Praha 2 celý říjen _____________________________ Peter Cusack, Udo Noll, Václav Cílek, Miloš Vojtěchovský: Hnědouhelné krajiny mračen představení uměleckého výzkumu o zvukových krajinách několika evropských povrchových dolů a diskuze ke kontextům Komunikační prostor Školská 28 Školská 28 (vchod dvorem), Praha 1 1.–5. 10. pro české účastníky zdarma _____________________________ Večer evropské literatury Památník národního písemnictví Pelléova 20, Praha 6 út 9. 10. 19:00 _____________________________ Večírek Psího vína klub K4 Celetná 20, Praha 1 út 23. 10. 19:00 _____________________________ tranzitdisplay vyhlašuje soutěž pro studenty vš V rámci lektorských aktivit vypisuje TD v letošním školním roce 2012–2013 soutěž pro nejzajímavější studentský projekt, který by dokázal libovolnou formou představit současné umění jako běžnou součást našeho života. Návrhy svých projektů o maximální rozsahu 1–2 normostrany zasílejte na mail
[email protected] nejpozději do 30. 11. 2012. Více na www.tranzitdisplay.cz/ cs/node/530
foto: Bajkazyl
servis ostatní
Duch místa k zábavě přímo vybízí Lubor Čížek ____________________________________
V
oní tam řeka, pofukuje čerstvý větřík, hraje hudba, nalijí vám pivo, víno i Cuba Libre. Potkávají se tam hudebníci i jiní umělci, cyklisti i turisti a je to v samém centru Prahy. Mluvím o pražské náplavce, té pod Rašínovým nábřežím. Bylo to právě letošní léto, kdy náplavka přilákala nejvíce lidí. Jak se to stalo? Mnoho dobrých důvodů (říkejme jim třeba forma) jsem zmínil hned v úvodu, ale část těchto věcí by nefungovala bez druhého souboru, kterým je (A)VOID, Bajkazyl, loď Tajemství a další jednotlivci a uskupení, kteří této formě dávají obsah. Ze dne na den? Vše však nevzniklo letos v létě. O správné nastartování tohoto prostoru se postaralo už v roce 2007 občanské sdružení Dvojka sobě – provozovatel galerie (A)VOID, a to
instalací několika plastik a pořádáním série koncertů v průběhu roků. V roce 2010 zde přibyl Bajkazyl, tedy azylové místo pro všechny bajkery – cykloservis, bar, posezení. Pravidelně na náplavku také začala připlouvat Divadelní loď Tajemství bratří Formanů i další plavidla s nabídkou posezení na vodě. Každou druhou sobotu v měsíci se zde konají bleší trhy. Život se na náplavce pod Rašínovým nábřežím zkrátka rozeběhl. Vznik náplavek Náplavky začaly vznikat na konci 19. století z prostého důvodu vykládání a nakládání zboží, kotvení lodí, některé zboží se tu také po nějakou dobu skladovalo či prodávalo. S růstem množství aut se pražské náplavky staly velice populárními parkovišti. Tomu se zamezilo poměrně nedávno, když hlavní město prostory částečně zkultivovalo a vytvořilo zde také cyklostezky. Je to ve hvězdách Na další úpravy a zkulturnění náplavek existují desítky studií, některé se umisťují na předních mís-
tech českých i mezinárodních soutěží, objevují se v prestižním zahraničním tisku. Jejich realizace záleží jen na souhlasu a spolupráci města. Náplavka pod Rašínovým nábřežím je nyní využívána nejen aktivně, ale i velmi živelně – lidé sedí na zemi u vody s vínem či pivem, někteří i leží. Při akcích zde na kole prakticky neprojedete, fronty k baru bývají dlouhé pět a více metrů, o záchodech ani nemluvě. Spontánní prostor vyvolává spontánní reakce – většinou úsměv. Dost často tu potkáte známé. Zábava trvá dlouho do noci. Duch náplavky k zábavě přímo vybízí. | Více o náplavce pod Rašínovým nábřežím najdete na: www.facebook.com/NAPLAVKA Weby subjektů, spojených s tímto místem: www.facebook.com/groups/ avoid.gallery www.bajkazyl.cz www.divadlobratriformanu.cz/cs/ sezona-2012 www.prazsketrhy.cz
[ 17 ]
foto: praguecyclechic.cz 7×
design & technologie
Sukně v řetězu a kabelka na zemi Prague Cycle Chic o módě na kolo Všichni vzhůru do pedálů Příznivci městské cyklistiky Jednoho deštivého dne jedu po v největších evropských a amerických ulicích Prahy na kole. I když prší, městech (např. Kodaň, Dublin, Lublin, moc mi to nevadí, na sobě mám Atlanta, Montreal či Ottawa) zřídili nepromokavé kalhoty, rukavice zajímavý web, který se zabývá módou a bundu, která mě spolehlivě těch, kdo jezdí na kolech. Pozitivní na chrání před kapkami deště. Náhle stránkách je fakt, že podporuje levnějzpozoruji, jak se na druhé straně ší a ekologičtější způsob dopravy a šíří ulice řítí na bicyklu skrz naskrz je skrze módní trendy dále po světě. promočená dáma v krásných, ale Metoda přímo geniální, zvláště pokud vlhkých červených punčocháčích, žiji v době, kdy lidé skočí na téměř nachové sukni a bílém tílku. cokoli. Fotografie jsou také celkem Voda jí stříká přímo do obličeje zdařilé, kvalita slušná a věková hranice a nešťastná cyklistka je ráda, že neomezená. se drží řídítek. Z látkové tašky To, co mě ale na Prague Cycle Chic přes rameno vyčnívá kniha, která naštvalo, je jejich stále opakující se už ani jako kniha nevypadá. motto – Buďte na kole in za každé Škodolibě se uchechtnu a jedu situace. Tvůrci zřejmě nemají moc vesele dál. v oblibě tu skupinu cyklistů, kteří jezdí s helmami, speciálními úbory a terénPokud žijete v Praze už nějaký ními koly. Bicykly, které vypadají, ten pátek a máte občas chuť se zbavit jako kdybych je právě vytáhla od dědy městského ruchu, kolo je ten správný ze sklepa, jsou brány za originální, pomocník. Jelikož bydlím v centru neotřelé a módně žhavé. A nikoho a ruch aut je neustálý a otravný, radost nezaráží, že si na takové městské z tichého lesa nebo louky se stává kolo docela připlatíte, a přitom nic nutností. Existují však lidé, kteří se extra nedostanete. Obnažené rámy v městském ruchu rádi dopravují na bez držadla na láhev a brzdných kole, a to i přes stávající dopravní situ- lanek (a pokud je na kole spatřím, tak aci, která cyklistům moc nepřeje. I já se skoro neviditelná), žádný tachometr dostávám do situace, kdy radši volím a sedadlo, které je pohodlné asi jako kolo místo auta či MHD, protože ušet- vysokoškolské lavice. Netvrdím, že řím nejen sebe, ale i vzduch v Praze. taková kola nejsou hezká, často mi Olga Srstková ____________________________________
z nich až oči přecházejí. Ale když se na to celé podívám zdravým selským rozumem, nemůžu se nesmát.
které se neobejdete, pokud chcete dožít důchodového věku. Nedávno jsem na Prague Cycle Chic viděla slečnu se sluchátky v uších a s krásný„Na co helmu? Mně se přece nic mi vlajícími vlasy až po ramena, která stát nemůže!“ jela poblíž ulice Dukelských hrdinů. Pokud zkusím jet v sukni, botách Byla krásně oblečená a kolo jí k tomu na podpatku a s kabelkou na kole, krásně ladilo. Zkusím si představit, že budu mít trochu problém už na začát- by ze zatáčky vyjelo nějaké auto a ona ku. Zaprvé mi bude sukně překážet by ho neslyšela, rázem by byl veškeré v šlapání, a pokud bude moc krátká, módě konec. Hlavně by ale zbytečně i drobný poryv větru ji zvedne a kolem- vyhasnul lidský život, a to jen proto, jdoucí rázem poznají, co ten den mám že si slečna chtěla poslechnout za jízdy za spodní prádlo. Jestli bude sukně svou oblíbenou zpěvačku a nechtělo se moc dlouhá, zasekne se mi v řetězu. jí brát si k tak pěkným šatům helmu. Zadruhé – co s kabelkou? Mám si ji snad dát kolem krku, aby mi při Obezřetnost se vyplácí zatáčení doprava nesklouzla z rameObčas by neuškodilo nejdříve ne k řídítkům a posléze nespadla na přemýšlet nad bezpečností a pak zem? A za třetí tu jde snad především teprve nad módou. Fandím tomu, aby o bezpečnost. Nedokážu si představit, v Praze jezdilo čím dál méně aut a více že bych jela takhle oblečená, bez hellidí na kole. Ale vše má své meze. my, a čekala, že se nic nestane. Všude Prague Cycle Chic není špatnou ideou jezdí lidé, kteří se ani neohlédnou, o spokojeném měšťanovi, co nemusí na přechodech se nedává pozor a na každé ráno dýchat téměř všudepřísilnici v zácpě už vůbec ne. Když budu tomný oxid uhličitý. Na druhou stranu mít na nohou silonky a baleríny, po neškodí drobná osvěta. Helma není pádu z kola z nich zbudou cáry – a co zbytečný doplněk každého cyklisty, hůř, já sama budu ráda, že jsem přežila. i když by to mělo způsobit módní faux Nemluvě o těžším zranění, když mám pas. Speciální oblečení na kolo se dá na nohou punčochy, a ne kalhoty či také vylepšit. Pak to nemusíte brát ani speciální oblečení na kolo. jako módní prohřešek. A můžete vyjet A to jsem nezmínila pokrývku v klidu na ulice.| hlavy. Helma je dnes nutnost, bez
[ 18 ]
na závěr
víc než reklama příští téma
»p ____ rozhovor o generaci Y s Kathryn Havlovou
»p ____
architektka Kamila Amblerová
»p ____
Projevy kinošílenství Andrea Dosoudilová ____________________________________
ze které vidíte alespoň jednu třetinu z titulků. Atmosféru kina nenahradí teleNejlepší je, když se diváci začnou vize ani promítání na stěnu proti uprostřed promítání ještě více gauči. Ta sounáležitost s ostatními projevovat. Teď se ukážou limity zpestřuje filmový zážitek. Pravidla lidské tolerance. Konečně pochopíte, kinového sdílení totiž nejsou pevně které okamžiky ve filmu mají být ty definovaná. Vytříbené způsoby humorné. Kdyby vám to náhodou diváků začínají vyplouvat na povrch nedocvaklo. Jsou to chvíle, kdy divák záhy po zhasnutí světel v promítavedle vás začne hýkat smíchy a dávit cím sále. Slyšíte, jak zvesela chrastí se lupínkem. Nejčastěji v momenpytlíkem s brambůrkami a hlasitě tě, kdy je ve filmu použito sprosté křupou při jejich pojídání. Někteří slovo. To spolehlivě rozesměje dokonce hlasitě i pijí. Divné. Zkuste alespoň polovinu publika, na věku si někdy všimnout. Cítíte blízko nesejde. Také snadno rozpoznáte, na tváři alkoholické výpary z jejich jakého vyznání jsou okolní návštěvdechu. Tolik prožitků naráz doma níci. Ačkoli na to zprvu nevypadají. nezískáte. I když... S rezignací Dokud vám půlku filmu nekřičí do se přidávám k všeobjímajícímu ucha – Ježíši! V lepším případě se veselí a konzumaci nejen filmových dozvíte i pár pikantních historek, lahůdek. Usrkávám víno a pohazuji které byste od věřících rozhodně kolem sebe skořápky od pistáciových nečekali. Říkáte si – Tohle snad není oříšků. možné – Proboha! S trochou štěstí možná uvidíte A když už jsem na té religiózní i na plátno. Pokud se ovšem usadíte půdě, mám pro vás malou zpověď. do první řady. Filmuchtiví velikáni Nechci vypadat jako nějaká netynad sto osmdesát centimetrů si totiž kavka, a tak přiznávám: Nesmírně si rozhodně sednou před vás. K tomu užívám všechny výše zmíněné projestále vrtí hlavou, aby pro vás bylo vy ostatních diváků. Občas jsou totiž ještě obtížnější najít ideální pozici, zajímavější než samotný snímek.
Někdy dokonce přizpůsobuji volbu filmu očekávání úžasného publika. „Intelektuální“ komedie jsou mé nejoblíbenější. Sama často využívám oné možnosti v pravou chvíli se hlasitě rozesmát a předvést ostatním, že vtipům rozumím. Zkrátka mám ráda šum, ruch a výlevy ostatních diváků. Však uznejte – jaké by to bylo mít celý sál jen pro sebe? Z toho podezřelého klidu byste se snad ani nemohli soustředit na děj.|
[ 19 ]
3. ročník mezinárodního konopného veletrhu
09.–11. listopadu 2012 Výstaviště Incheba Praha Holešovice www.cannafest.cz www.facebook.com/cannafest
