[ zdarma ] květen 2013
kultura & názory Enter: Biopolis? Esc: Technopolis? Space: Where?
K u lt u r n í
PECKA a lt e r n a t i v n í m ě s í č n í k
»2 ____ — téma —
co abych Tě, drahá, oběsil? Až umřeš, zasadím na tebe slivku Ekofunebrácké duo Ke kořenům
»6 ____ — téma —
co abych Tě, drahá, oběsil? Pravidla existence nejsou v rukách lidí Ondřej Macl: Epos o Mariánkovi
»8 ____ inscenace & divadlo Soňa who?
»13 ____ vydavatelství
téma: co abych Tě, drahá, oběsil?
[2]
kultura & názory
tiráž KULTURNÍ PECKA, ALTERNATIVNÍ MĚSÍČNÍK, www.kulturnipecka.cz
[email protected] MK ČR E 19310 ISSN 1804-2279 vydává media4free s.r.o. NAD TOPOLY 382/12, PRAHA 10 www.media4free.cz
[email protected] články označené symbolem ¦ obsahují komerční prezentaci Inzertní oddělení
[email protected] Distribuční oddělení
[email protected] [email protected] HR oddělení
[email protected] šéfredaktorka Martina Lupínková korektoři Jan Kovanda Kateřina Plevová Iva Vávrová Martin Zemek redaktoři Andrea Dosoudilová Veronika Frydlová Filip Goldefus Michal Hříbek Barbora Klárová Jan Kovanda Petr Krása Anna Maixnerová Michaela Malčíková Klára Nechanická Olga Srstková Kateřina Vrablová fotografové Jan Dytrych Bára Alex Kašparová ilustrátoři Jana Chrenčíková Slakinglizard tisk GRAFOKON TISKÁRNA s.r.o. obálka Slakinglizard ročník IV, [41] květen 2013 vychází 1. 5. 2013
úvodník Už jste někdy přemýšleli o tom, jak byste chtěli být pohřbeni? Mě k takovým úvahám paradoxně přivedli samotní dárci mého života. Kdykoliv nám na cestě v autě hrála píseň Bridge over Troubled Water od Simon and Garfunkel, máma neopomenula poznamenat: „Tuhle písničku mi nechte zahrát na pohřbu.“… Já osobně bych tedy při posledním rozloučení stála o písně radostné. O hudbu, kterou poslouchám ráda, když jsem veselá – balkán, cikáni, reggae? Energii aby to mělo. A určitě nechci, aby pozůstalí na můj pohřeb přišli v černém. Tu prosím nechte doma a dorazte pěkně v barvách a to řádně pestrých! Pořádný mejdan by to měl být – oslava života již uběhlého i stávajícího, ne oplakávání smrti. Další úvahy o uložení k věčnému odpočinku mě vedou ke Spalovači mrtvol. Pan Kopferkingl schází se schodů budovy majestátního krematoria, veden tibetským vyslancem, aby dostál svému určení a stal se novým dalajlámou… Krematorium je v Pardubicích, vím to, protože tam prodlívá část mé rodiny – té živé i mrtvé. Tamní hřbitov navštěvujeme docela často, rondokubistický chrám smrti je jeho součástí. Chtěla bych být spálena tam. Všechny tyto představy jsem považovala za více méně snové, bez nároku na možné uskutečnění. Až jsem se doslechla o aktivitách dvou mladých slečen říkajících si ekofunebrácké duo Ke kořenům, které se zajímají o alternativní způsoby pohřbívání. Z jejich rozhovoru, který je součástí květnového čísla o smrti a všem, co s ní souvisí, jsem se dozvěděla, že má přání se zdají být nejen zcela běžnými, ale ve světě i vyplňovanými v rámci DIY pohřbů. Snad i vy se v tomto čísle dočtete o smrti něco, s čím se vám bude lépe žít. ___ Martina Lupínková šéfredaktorka
foto: Michal Hříbek
hlavní partneři
HELMA MĚNÍCÍ ČAS
Enter: Biopolis? Esc: Technopolis? Space: Where? Michal Hříbek ____________________________________
Jak moc máte rádi své elektronické mazlíčky? Nestačilo by si hrát s mikroby? Bojíte se nechat si implantovat neprůstřelnou kůži? Přijde vám psí čip málo a chcete si nechat vytetovat QR kód a navždy se propojit s internetem? Jaké jsou vize našeho propojení s technologiemi v budoucnosti a jaký je náš samotný vztah k nim? Takové otázky vznesla výstava Enter: Biopolis a možná je čas, aby si na ně každý sám za sebe odpověděl. Na začátku dubna proběhlo v Národní technické knihovně již 6. art-sci-tech bienále organizované Mezinárodním centrem pro umění a nové technologie CIANT. Výstava oprášila otázky vztahu člověka a jeho výtvorů a nabídla možné odpovědi z pohledu dnešních umělců či vědců. Opět tak akcentovala pocity strachu a fascinace z možné budoucnosti, která je vždy tajemná a většinou se nevyvíjí podle našich očekávání. Oproti představám z minulých dekád, jež nám vytvořila hnutí typu kyberpunk, je už mnoho let jasné, že změny se nebudou dít tak rychle a převratně, jak se předpokládalo. Nicméně lidská schopnost zhmotňovat sny do reality se nezměnila a my jsme jejími každodenními svědky. Možnosti biotechnologií a nanotechnologií totiž již začaly pronikat do našich životů. Přehnaný optimismus vystřídalo střízlivé vědecké uvažování, které zchladilo většinu horkých umělec-
kých hlav a propojilo se ve směru Art science, aby tak mohlo přinést nové podněty, jež reflektovala právě tato výstava. Pavoučí vlákno z geneticky modifikované kozy, model srdce, jehož stahy jsou ovlivňovány emocemi uživatelů blogu či interaktivní hrací kostka už dávno nevznášejí otázky o propojenosti člověka s technologiemi, ale jen chladně vypovídají o její existenci a narůstajícím vlivu. Takové věci vlastně již nikoho nepřekvapují, protože technologie už dávno proměnily naši každodenní realitu. Na jedné straně jsme z vnějšku pohlceni strojem při jízdě autem, na druhé sami pohlcujeme upravené organismy či upravujeme sami sebe. Samozřejmost, se kterou se propojujeme, je pozvolná a o to víc fascinující a zneklidňující. Helma zpomalující čas či zelenina sloužící za hudební nástroj jsou sice vděčné atrakce pro technický kroužek základní školy, ale pokud nás nedonutí se zamyslet, zůstáváme jen u zajímavého a fascinujícího obludária. Na někoho může návrat k uvažování o vztahu k technologiím působit archaicky, ale čím více jsme jimi pohlceni, tím získává toto přemýšlení mnohem větší důležitost a opodstatnění, protože technologie je tak špatná nebo dobrá, jako ti, již ji ovládají. Vize budoucnosti jsou hezké a někdy i nutné koncepty, ale mnohem důležitější je návrat k osobním odpovědím na otázky k čemu, proč a jak chci konkrétní vymoženosti využívat. Je zřejmé, že člověk nemusí mít pokročilou technofobii, aby zjistil, kolik diod na něj denně pomrkává. Ale už musí mít trochu vůle nemrkat slepě na všechno kolem sebe.|
[3]
kultura & názory
PECKA 4000 HYPERGALAKTICKÉ NAROZENINY 4. NAROZENINY Kulturní PeckY
PÁ
14. 6. 20 00
café v lese Krymská 12, Praha 10
[4] foto: Marián Béreš
kultura & názory
servis galerie Nightfall Galerie Rudolfinum Alšovo nábřeží 12, Praha 1 út–st, pá–ne 10:00–18:00, čt 10:00–20:00 29. 3.–24. 5. 120 / 70 Kč _____________________________ Dokonalost Psychiatrická léčebna Bohnice Ústavní 91, Praha 8 st, so, ne 14:00–19:00 10. 4.–5. 6. vstup zdarma _____________________________ 16 – 20 000 Hz Galerie MeetFactory Ke Sklárně 15, Praha 5 po–ne 13:00–20:00 11. 4.–24. 5. vstupné dobrovolné _____________________________ Boris Dornbusch / Jezdit svým autem rychlostí koně Centrum pro současné umění Futura Holečkova 49, Praha 5 st–ne 11:00–18:00 17. 4.–19. 5. vstup zdarma _____________________________ Tono Stano / Moje barvy Leica Gallery Školská 28, Praha 1 po–pá 08:00–21:00, so–ne 14:00–20:00 19. 4.–16. 6. 70 / 40 Kč _____________________________ Jan van der Pol / Pluriform & simultaneous Jiří Švestka Gallery Prague Biskupský dvůr 6, Praha 1 út–so 11:00–18:00 24. 4.–15. 6. vstup zdarma _____________________________ Bienále experimentální architektury #1 Galerie Jaroslava Fragnera Betlémské náměstí 5a, Praha 1 út–ne 11:00–19:00 26. 4.–26. 5. 40 / 20 Kč _____________________________ Barbora Bálková / Babičky Galerie Fotografic Stříbrná 2, Praha 1 po–ne 13:00–19:00 30. 4.–9. 6. vstup zdarma
Velké streetartové malby v Praze i mimo ni VIKTOR A6.pdf
1
4/10/13
7:53 PM
inzerce
Petra Šafářová ____________________________________
S
treetartové malby v nadživotní velikosti začaly náhle zaplavovat Prahu. Lidé se pozastavují v úžasu a sledují počin mladého umělce, který již druhým dnem maluje dvě velké siluety dívky a chlapce v perspektivě ubíhající ulice. Dílo s názvem Crossings je součástí projektu, který právě probíhá v Praze a dalších velkých městech České republiky. Série akcí je zahalena tajemstvím a jedinou indicií se pro diváky stává slogan „Tohle je…“. Například zdevastovaný a pokreslený výdech z metra na Palmovce se tak rukou umělce mění v oku libý obraz. Mladý malíř zrealizoval svůji představu inspirovanou samotným prostředím, právě v místě, kde se střetávají přestupující davy lidí. C
M
Y
CM
MY
JOIN THE WALL!
CY
CMY
K
Kdo za tím stojí? Na světlo světa se zatím nedostala žádná informace o tom, kdo projekt organizuje ani další podrobnosti o participujících umělcích, místech konání apod. Mějte tedy oči otevřené a sledujte, jestli třeba na zdi vedle vašeho domu nevzniká umělecké dílo hodné pozornosti.¦
TASÍŠ FIX RYCHLEJI NE KDO JINÝ? UKA CO UMÍš èerné na bílém!
[email protected]
[5] foto: Chapeau Rouge
foto: Alenka Pecháčková 4×
kultura & názory
Progrese a melodika blízkého severu se střetnou v centru Prahy
Krev a řev Barbora Klárová ____________________________________
H
ELL Party je událost. Svědčí o tom nejen počet návštěvníků – na letošním ročníku jich byla neuvěřitelná tisícovka – ale především spokojené až nadšené výrazy na jejich tvářích a celková atmosféra akce. Tady se totiž smí to, co jen málokde. Představte si karneval uzavřený do několika propojených sálů. Přesně tak to v Roxy/NoD v sobotu 13. dubna v režii studia HELL.cz vypadalo. Rozkvétala tu ryze jarní pestrost hudebních, módních, osobnostních stylů a preferované zábavy obecně. Na hlavním pódiu během celého večera probíhala vystoupení se zaměřením na suspension neboli věšení
přidejte se k nám na facebooku, komentujte, sdílejte
na háky. Choreografie jednotlivých čísel byla doslova špičkově dotažená a celková gradace až do závěrečného Vymítače a Modern Primitives zanechala v publiku hluboký dojem. Podívaná na těla visící za nataženou kůži sice není pro slabé povahy, ale rozhodně nejde o žádné mučení. Všichni účinkující potí pro své publikum krev dobrovolně a rádi. Zatímco se z hlavní stage ozývaly nadšené výkřiky při každém propíchnutí kůže, o patro výš byly podobným výskáním nebo slastně přivřenými víčky odměňovány BDSM praktiky. Na Fetish stagi přihlížející polechtala v podbřišku čtveřice vystoupení, v mezičase se zájemci mohli na workshopech přiučit něco o technice svazování. Za rohem si ve stánku náruživci dokupovali pomůcky do svých ložnicových výbaviček a hned si také zakoupené rákosky mohli na pranýři
v Play aréně vyzkoušet. Spontánní soukromé hrátky svou atraktivitou směle konkurovaly oficiálnímu programu party. Zpočátku jsem se mezi všemi těmi zástupci druhu „homo exhibitus“ necítila úplně ve svém latexu, ale netrvalo dlouho a uvolněná atmosféra akce si mě získala. Naopak se mi zpětně zdá, že teprve na takovém večírku se lidé ukazují ve své přirozenosti a chovají se zcela bez zábran. Potkala jsem tu několik známých a mnozí mě mile překvapili. Teprve v prostředí bezpečné hravosti se v mých očích doplnil chybějící kousek mozaiky jejich osobnosti. Paradoxně nejpodivněji tu působili lidé, kteří přišli oblečení civilně v triku a džínách. Jako by se na „ty úchylné“ přišli jen podívat a hodnotit. Karneval to tedy byl, ale své každodenní masky jsme tentokrát výjimečně mohli nechat doma.|
k u lt u r n í
PECKA a lt e r n a t i v n í m ě s í č n í k
Jeden z nejzajímavějších klubových koncertů května bude hostit pražské Chapeau Rouge. Hutné a neortodoxní kompozice dánských LIS ER STILLE, které dávají slovu progresivní rock původní význam, se potkají s příjemnou melodikou německých PARASHURAMA. Obě kapely vystoupí v centru metropole ve středu 15. května. Skladby LIS ER STILLE přelétají od post-rockové zasněnosti k výpravnosti progresivního rocku, od avantgardního písničkářství k neuchopitelnosti moderní klasiky. Výsledek ale nezní jako racionální lepení hudebních nápadů. Hudba L.E.S. je tak neortodoxní a intenzivní, že dělí fanoušky žánrů, kterých se hudebně dotýká, na nadšené a znechucené. I proto jsou Dánové jednou z nejzajímavějších klubových kapel současné Skandinávie. PARASHURAMA, která LIS ER STILLE doprovodí, je mladá kapela z Hamburku. Dobře postavené kytarové repetice a riffy, melodická basa, nenápadné zvukové krajiny v pozadí a příjemný zastřený vokál. Modernost se potkává se starou psychedelickou náladou. PARASHURAMA v květnu Praze představí svoje povedené debutové album Captive Rooms.
¦
ELIS ER STILLE (DEN), PARASHURAMA (GER) st 15. 5. 19:00 Chapeau Rouge Jakubská 2, Praha 1 www.chapeaurouge.cz www.liserstille.dk ___ Daniel Prokop
— téma — co abych Tě, drahá, oběsil?
foto: Vojtěch Berger
[6]
GRIEF GARDENING
Až umřeš, zasadím na tebe slivku
rozhovor ekofunebráckého dua Ke kořenům
____________________________________ Blanka Dobešová, Alžběta Živá ____________________________________
B
ěhem rozhovoru máme ruce od hlíny. Sázíme meduňku, šalvěj, ačokču... Jsme ekofunebrácké duo Ke kořenům. Hledáme k přírodě a lidem přátelské cesty, jak pohřbívat a loučit se se zemřelými. A z hlíny může vyrůst ledasco... třeba i tenhle DIY rozhovor o ekologickém pohřebnictví a DIY pohřbech. Vzniknul jedné dubnové neděle pomocí dada hry, kterou jsme spolu hrály. Kladení otázek probíhalo organicky. Některé vyrůstaly náhodně v našich hlavách, jiné jsme si vypsaly na papír a losovaly je. Mezi tím jsme
prokrastinačně vymyslely nový recept na veganské palačinky a zasázely bylinky.
U nás nemá „zelené pohřbívání“ ještě žádnou tradici, ale v zahraničí vznikají už od 90. let přírodní hřbitovy, kde na své blízké můžete Takže, co to teď vlastně děláme? vysadit strom či divoké květiny. A tak vyrůstají památeční lesy Strkáme semínka do hlíny a louky, vyživované těly nebožtítak, jak to mohou dělat pozůstaků a chráněné naší úctou k nim. lí. Jednou z cest ekotruchlení je K přírodním pohřbům se také vážou grief gardening – zahradničení na památku zemřelých, které pozůsta- ekologické urny, rakve či rubáše. lým pomáhá vyrovnat se se ztrátou Důležitější je, že příroda nabízí prostor, který je v mnohém odlišný blízkého člověka třeba tím, že pro od smutečních síní v krematoriích. něj vysází památeční záhon růží Pozůstalí mají větší možnost zapojit nebo taky rajčat. Tak se tady teď skláníme nad „truchlíky“. Zahradni- se do příprav a průběhu posledníčit se dá i přímo na hrobech, jak to ho rozloučení. V lese či na louce jsou lidé kreativnější. A tak často vyzkoušel již například ekologicky vznikají zcela jedinečné vzpomínudržitelný programátor Honza kové slavnosti. Pozůstalí zde nejsou Pospíšil na svém dědečkovi. v pasivní roli pozorovatele, jak tomu bývá v obřadních síních krematoria, Asi ale existují i méně kde se z hlediště dívají na řečníka zahrádkářské způsoby a rakev zajíždějící za oponu. Kolem ekopohřbívání...
památečního stromu lidé vzpomínky i ztrátu sdílejí v kruhu. Celá příprava přírodního pohřbu a účast na něm může být pro duši hojivá. A existuje v České republice možnost rozloučit se se zemřelým tak, aby to bylo k přírodě šetrnější a celkově méně konvenční? U nás zatím přírodní hřbitov nevznikl, ale přesto zde máme možnost rozloučit se se zemřelým v přírodě. Zařízení pohřbu je u nás zákonem svázané méně, než si lidé myslí. Sami můžeme přejímat péči o zesnulého ve větší míře; netřeba předávat pohřební firmě tělo našeho zemřelého dříve, než vychladne. Sami ho můžeme připravit na poslední cestu. Umýt a obléknout jej je rituál uctivého rozloučení s člověkem, který nám samotným
— téma — co abych Tě, drahá, oběsil?
[7] může pomoci uvědomit si reálnost ztráty. Stejně tak obřad posledního rozloučení můžeme zorganizovat společně s ostatními pozůstalými. Služeb pohřební firmy můžete využít jen zčásti – třeba si objednat převoz rakve – ale také se dá pohřeb zajistit zcela svépomocí. To už se dostáváme k Do It Yourself pohřbům... Princip DIY se při přípravě pohřbu může promítnout do celé řady úkonů rozdělených mezi bližší i vzdálenější pozůstalé. Když zemře dědeček, můžete mu vytvořit zcela jedinečné parte ilustrované třeba obrázky vašich dětí. Dřevěnou truhlu stlučete společně s kutilsky nadaným strýcem. A teta třeba donese květiny ze zahrady a babička upeče dědečkův oblíbený štrúdl. Místem posledního rozloučení zdaleka nemusí být obřadní síň – vzpomínkové setkání je možné uspořádat doma, na zahradě, v hospodě, v lese. A dědečkův popel můžete pohřbít třeba pod jeho oblíbenou slivkou. S popelem se u nás dá nakládat vcelku libovolně. S celým tělem to už tak jednoduché není, to smí být pohřbeno jen na hřbitovní půdě.
stále více lidí kritizuje obřady v krematoriích, které probíhají v rychlém sledu za sebou jako na běžícím páse, řečníci pronášejí palčivě neosobní proslovy o někom, koho v životě neviděli, a estetika obřadních síní nezřídka připomíná doby komunismu. Stále více pozůstalých si tedy volí takzvaná kábéóčka – kremaci bez obřadu. A obřad pojmou spíše jako vzpomínkovou slavnost u nich doma či na chatě. Ale dostávají se k nám i příběhy lidí, kteří uskutečnili poslední rozloučení velmi osobitou formou, bez ohraných klišé s frázemi neznámých řečníků. Podoba takových pohřbů se odvíjí od osobnosti zemřelého. Naši přátelé třeba nechali zpopelnit svého kamaráda v tričku strany zelených, přikrytého tibetskou vlajkou. Poté následovala celá řada rozloučení organizovaných jeho přáteli, třeba ve venkovní galerii, kterou během svého života spoluvytvářeli.
Hmm, to zní inspirativně! Ano, ano, vzpomínku můžete uspořádat v duchu, jaký je vám a vašim blízkým nejmilejší. Netřeba nikam spěchat. Vše je možné si klidně promyslet v kruhu nejbližších. DIY – udělej si sám – zní ale spíš Nejsnáze můžeme DIY pohřeb tak, jako by si pohřeb měl zajistit vypravit následně po kremaci, sám nebožtík... s popelem nebožtíka. Neboť, jak už Svým způsobem to tak také je! jsme zmínily, nakládání s popelem Ekologické pohřebnictví vybízí je volné. Pouze nesmíme narušovat potenciální nebožtíky, aby o svém pietu zesnulého a popelem znečišpohřbu přemýšleli už během svého ťovat vody. Ti odvážnější se mohou života. DIY pohřby tedy velmi sourozloučit s celým tělem nebožtíka visí s námi živými. Některé přírodní u sebe doma nebo na zahradě a pak hřbitovy organizují prohlídky, udělat smuteční pochod na hřbitov. abychom si ještě, dokud jsme živí, Taková byla dříve tradice, dnes mohli v klidu vybrat místo svého by to byl DIY pohřeb, protože ho posledního odpočinku. Zájemci si realizujete svépomocí a nepotřebutaké mohou sepsat „funeral plan“, jete k tomu příliš využívat služeb takový list posledních přání, ve kte- pohřební firmy. Pokud je zima rém popíšou svůj vysněný pohřeb. a máte zvlášť chladný sklep, netřeba Pohřební list přání pak pozůstalým pohřebky ani ke chlazení nebožtíka. slouží jako scénář pro realizaci Čemu se teď ekofunebrácké duo obřadu, z jakého by měl nebožtík radost. Ale režiséři a aktéři posled- věnuje? V zásadě chodíme světem a povíního rozloučení jsou pozůstalí. dáme si o ekofunebráctví s lidmi, V DIY pohřbech nejde tedy tak které potkáme. Ptáme se jich třeba, úplně o to „udělat si sám“, člověk pod jakým stromem by chtěli být sám sebe nezakope ani si do sebe pohřbeni, a tak se v nich otvírá po smrti nekopne panáka na svou vlastní počest. DIY pohřby vyrůstají téma smrti. Také ještě s ostatními připravujeme projekt přírodního ze spolupráce a společenství, a tak hřbitova Les vzpomínek, který by spíš říkají: udělejme si to sami. měl vzniknout jako součást stávajíJak se daří DIY pohřbům u nás? cího hřbitova v pražských Ďáblicích. U nás je obvyklé, že tíha organiTakže bude možné ekologicky zace pohřbu padne na několik nejpohřbívat i v České republice? bližších pozůstalých, někdy třeba Ano! Les vzpomínek by měl být i jen na jediného člověka. Pozůstalí vůbec prvním hřbitovem u nás, kde nejsou moc informováni o svých se popel zemřelých bude ukládat možnostech, a tak třeba i s úlevou ke kořenům vzrostlých stromů. Les nechají pohřební firmu, aby vše vzpomínek by měl být prostorem, komplet zařídila. Zároveň však
kde se snoubí úcta k zemřelým s úctou k přírodě. Ekologicky šetrná péče o Les vzpomínek z něj vytvoří přívětivé místo pro přírodu, takové eko-útočiště v městském prostoru. Les vzpomínek je však zároveň utvářen jako přátelské místo pro pozůstalé, kteří zde budou moci hledat vlastní cesty rozloučení a vzpomínání. Princip DIY se zde bude moci promítnout do vzpomínkových obřadů, ale třeba i do krmítek či hmyzích domků, které pozůstalí mohou na památku svých zemřelých vytvořit. A místo pod stromem si zde lidé samo sebou budou moci najít již během života. Vytváří tím místo pro přírodu; takový „návrat do divočiny“. Tak to je fakt pecka! Byly bychom rády, aby to byla pecka přírodně-kulturní. V projektu navrhujeme, aby měl Les vzpomínek i svůj umělecký rozměr a byl protkán díly umělců i tvořivých pozůstalých. Aby v něm bylo možné objevovat nevšedně ztvárněné památeční lavičky, pítko pro ptáky či houpačku. Návštěvou takového hřbitova zemřelý zpříjemňuje zármutek pozůstalých. Kdykoliv jej půjdou po smrti navštívit, tak si prostě udělají výlet do lesa nebo na louku... Louku vzpomínek plánujeme také. Jak se nám vlastně spolu-dýchá a tvoří v ekofunebrácké autorské dvojici? Vše se zatím tak pomalu organicky vytváří. Jedna naše složka (B) je v projektu Les vzpomínek více angažovaná ve skutečném světě, kde se setkává s lidmi z funebrácké branže, druhá složka (A) podporuje B v tom, aby se jí v tom skutečném
LES VZPOMÍNEK
světě dobře vedlo a aby semínka společných myšlenek dopadala na úrodnou půdu. Les vzpomínek je „sám o sobě“ živnou půdou, kde vše začíná. A dále bude potřeba více šířit osvětu a vytvořit podmínky pro nás žijící a pozůstalé, abychom hřbitovní půdy mohli dobře „osázet“. V budoucnu se můžete těšit na další naše semínka a plody. Brzy bychom chtěly „vypučet“ s nabídkou přednášky a workshopu o DIY pohřbech. Poradenství poskytujeme již nyní, tak až vám někdo zemře, nebo se sami budete sklánět nad hrobem, ozvěte se. A kde jsme se stmelily? Dík patří brněnské Katedře environmentálních studií, kde jsme se setkaly a ze které stále čerpáme inspiraci a podporu. Na brněnském „enviru“ se udržuje hodně přívětivé klima pro to, aby studenti mohli přicházet s rozmanitými ekologicky a společensky příznivými inovacemi. A my si v tomhle „eko-inkubátoru“ bádáme a rozvíjíme ekopohřebnictví. Jako duo srůstáme a fungujeme i v jiných oblastech – společně s přáteli máme ekoškolku Dobroděj, jako dvojice učíme environmentální výchovu a také žijeme v Doupěti, v takovém envi-uvědomělém komunitním bydlení, které tvoří zázemí pro veganské vaření, pečení kváskového chleba a další eko-bio-živo-projekty. Kdybyste s něčím váhali nebo vám něco z řečeného připadalo nejasné, kontaktujte nás. Přijímáme jakékoli dotazy a rozložitelné nebožtíky na adrese:
[email protected].|
— téma — co abych Tě, drahá, oběsil?
autor: Anna a Petr Maclovi
[8]
Pravidla existence nejsou v rukách lidí ____________________________________ Martina Lupínková ____________________________________
K
jsme se domluvili na písemné formě.
příklad jediný: úmrtí dvouletého brášky. Rozbitý notebook by se ještě rátce poté, co jsme dal reklamovat. Nicméně pravidla se s Ondřejem Milý Ondřeji, existence nejsou v rukách lidí. seznámili, dostali já s tím naším psaním o smrti A láska na úrovni soucitu, humanijsme se během otálela, bála jsem se začít a hlavně smu, laskavé tolerance atd. může našich rozmluv jsem vůbec nevěděla, jak začít. být jen zavíráním očí – tváří v tvář k tragédii, která Teď projíždím Facebookovou „propasti“ ve všem, co je živé. Proč postihla jeho rodinu – úmrtí stránku „Epos o Mariánkovi“, se nepovraždit rovnou? Respektive malého Mariánka, Ondřejova pustila jsem si z vloženého důsledně se vyhýbám tomu, abych brášky, na Menkesův syndrom. odkazu Stabat Mater a běhá mi své „zkušenosti se smrtí“ porozuměl, O něco později mi vyprávěl, mráz po zádech… Začnu zeširoka abych si ji vysvětlil a sdílel jasně že zbásňuje archivní rodinné – jaká je tvá zkušenost se smrtí? dál. Nechci se zazdít útěchou, ať už fotky zachycující dané období Naše zkušenost se smrtí je vždyc- náboženskou (něco neumírá) nebo a připravuje je pro výstavu. Tu ky nepřímá, až dokud nezemřeme. skeptickou (všechno umírá). Otázky nazval „Epos o Mariánkovi“. Snad se dá žít nezávisle na smrti, mám raději než odpovědi; nelze se O výstavě, jakož i o smrti obecně, dělat si z ní legraci, strašáka… To s nimi spokojit, jsou jako okna ve jsem s ním vedla rozhovor – mi však dopřáno nebylo. Abych zdech. Včetně otázek v bráškových vzhledem k náročnosti tématu se nerozmělnil ve výčtech, uvedu očích…
Výstava Epos o Mariánkovi měla svou premiéru v Hradci Králové, kde ji návštěvníci mohli zhlédnout od 4. do 17. 3. v Galerii automat ve Studijní a vědecké knihovně. Nyní je v plánu Brno, atrium Fakulty sociálních studií, v Praze bude k vidění od 18. 9. do 20. 10. v klubu Samaří. Zájem o ni projevila i Olomouc, ale vzhledem k energii, kterou každá instalace obnáší, chce autor po pražské štaci projekt směřovat raději do volně dostupné virtuální podoby, případně v komorním nákladu do podoby knižní. Aktuální informace hledejte na stránkách „facebook.com/1998marianek2000“. Ondřej Macl (*1989) Vystudovaný novinář a sociální pracovník (MU Brno; zkušenosti s umírajícími, trestně stíhanými, zdravotně postiženými, lidmi bez domova aj.); 2012 zahájil studium světové literatury na pražské UK. Umělecky se věnuje poezii všech druhů, vzácněji performanci, hudbě či výtvarnému umění.
až fatálně, třeba máma začala vést charitu a po šamanských úletech obnovila víru v křesťanství). Hlubší vztah k bráškovi jsem si vyvinul až s odstupem dvanácti let, při zbásňování archivních fotek, na kterých dosud prodlévá jako živý.
Píšeš o letech netečnosti, po nějaké době jsi se ale jal Mariánkovy fotky umělecky zpracovávat, což byl aktivní čin, který vyžadoval tvou zaangažovanost. Vlivem čeho došlo k téhle proměně přístupu? Souviselo to přirozeně s věkem a vývojem myšlení a cítění či s nějakou konkrétní životní zkušeností? Potřeboval nebo chtěl sis tu událost skutečně, Kolik ti bylo, když bráška zemřel? uvědoměle prožít? Měl jsi Byl jsi, tuším, docela malý... Byl potřebu ji pochopit? jsi vůbec schopný chápat, co se Jakási potřeba to prožít – spíše stalo? než pochopit – přišla za mnou sama, Bylo mi deset a moc si toho já nic nepotřeboval. Psal jsem články nepamatuji. Určitě vím, že dospělí pro školní web a jeden z nich se týkal to prožívali víc. Při pohřbu jsem je tématu dětí, které zemřely mladé, šmíroval, jak pláčou, a to tak chladně, vedle článků o fotbale či pornože ani hrát jsem ten smutek nemohl. holismu. Použil jsem k němu i pár Brr. Neuvědomoval jsem si, že se fotek s bráškou. Ale k ničemu více děje něco hrozného, rozumem určitě by nedošlo, kdyby se mi kvůli článku ne. Byl jsem dítě, člověk obzvláště neozvala jistá Adéla: „Ahoj, založila zvířecí, a možná z hlediska zvířete jsem sdružení Jinej svět, pomáháme jsem to bral jako normální. Kolébka dětem, kterým umřel blízký člověk, se odvezla a já žil netečně dál (na nechceš s námi spolupracovat?“ Ve rozdíl od rodičů, které to změnilo snaze z toho vycouvat – „umím leda
— téma — co abych Tě, drahá, oběsil?
[9] básničky a fotky“ – zakvákla: „Tak proč nezbásníš fotky?“ Jaké fotky? Třeba fotky s bráškou? Má cenu k nim něco přidávat…? Zkusil jsem to. A bylo to pro mě jak sestup do podsvětí. Hledal jsem jeho, ale našel něco jiného, něco víc. Možná vlastní smrtelnost, brášku v sobě… Ani to neumím přeložit z řeči těch veršů. Poezie se tedy ukázala být pro tebe vhodnou formou, která dokázala tak složité téma pojmout? Poezie mi to umožnila ze všeho nejlíp, jelikož s/z ní vyrůstám, takže s ní prorostl i můj pohled na svět. Někdo jiný by to víc prožil hudbou, obrazem, filozofií… Záleží, jakým způsobem tvorby se nejvýstižněji vyjádříš. Došlo u tebe po sestupu do podsvětí ke katarzi? Nebo v těch hlubinách pořád jsi? Katarzi bych zažil v případě, že bych něco pojmenoval a tím bych se od toho „očistil“. Raději zvolím jiný Aristotelův pojem, totiž že u mě došlo ke zkušenosti patosu. Ten se dnes v umění moc nenosí, nevím proč, a pokud se nepletu, v angličtině dospěl přes latinu k podobě „passion“, tedy vášni i utrpení. Mám na mysli zkušenost přepjatého citu, která zneklidňuje svou převahou nad klepety rozumu (ostatně rozum je evolučně dítětem emocí a citů), podvrací ho a nutí k proměně. Úvahy o podsvětí mě tenkrát vedly až k roztodivnému pojetí řeči jako podsvětí, že totiž v tom, co vyslovím nebo napíšu, už nejsem já. I tohle já, co mluví, je už jen přízrak, jemuž přisoudíš mé jméno a který mě přežije. Skrze například zkušenost patosu však mohu za okraj řeči jít, nikoliv do ticha; v ticho se rozvíjí řeč, co nic neříká. A nejde jen o útěk z řeči, jde o návrat (protože já život s řečí stavím nade všechny jeho náhražky), jde o neustálou obnovu „ducha litery“, o věčný boj proti devalvaci jazyka, ze zdrojů mimo něj, překladem toho, co jazyk třeba i popírá, co nezná, co jej oživí… Od úvah o podsvětí a smrtelnosti jsem se dostal – i vlivem šťastné lásky – až do stavu, kdy „nejpevnější, čeho se můžu držet, je závrať“, takže teď nejsem v hlubinách, nýbrž v závrati. A aby mě těšily i školní povinnosti, hodlám psát (po charitní bakalářce) erotickou diplomku. Protože málokde je smrtelnost provázána s láskou tak silně jako v erotice, v jejím nejširším smyslu od nejmocnějšího z řeckých bohů přes probodaná srdce mystiků až po psychoanalytický pud a klidně ještě dál…| Celý rozhovor čtěte na našem webu
Posmrtný život na sociálních sítích ____________________________________ Olga Srstková ____________________________________
kam lidé píšou své vzpomínky, vzkazy a dojmy. Internet tak už ozvěte uživatele slouží nejen jako místo setkávání, David S. na událost! ale také loučení – květiny a svíčky Napište na zeď Jan jsou nahrazovány fotkami a videi. W. a popřejte mu Nebožtík však nějakým zvláštním k narozeninám! způsobem žije dál, přichází mu stále Takhle mě Facebook pozvánky na hry, zprávy, na profil každodenně nutí, abych zůstala ve občas napíše vzkaz známý v domněspojení se svými přáteli alespoň ní, že si adresát zprávu přečte. A to přes sociální síť. Problém nastává nemluvím o automatických přáních ve chvíli, kdy víte, že David k narozeninám. Na první pohled i Honza jsou už víc než rok mrtví. tedy můj kamarád nežije, ale virtuálně k žádné změně nedochází. Až po smrti jednoho blízkého Pokud budu patřit mezi citlivější kamaráda jsem si uvědomila, jak osoby, které za žádnou cenu nechtějí těžké je dívat se na jeho profil, jejž si svého zemřelého manžela potkávat mohu dodnes zobrazit, kdykoli se mi na sociálních sítích každý den, je zamane. Čím více se příspěvky na pro- potřeba profil smazat. To je ovšem filu blíží datu úmrtí, tím více vzrůstá velice složitá procedura, o které stupeň morbidity. Někdy mi z toho až málokdo z uživatelů Facebooku ví. běhá mráz po zádech. Číst poslední Profil může být tzv. „zvěčněn“, ne slova a myšlenky člověka, který neví, však vymazán. K tomu, abyste z něj co ho čeká, to je myslím hodně silná udělali profil „mrtvý“ je zapotřebí káva. Otázkou zůstává, zda je etické vyplnit žádost, a dokonce přiložit či humánní uchovávat profil na Face- odkaz na článek např. o nehodě či booku i po tom, co uživatel zemře. Má nekrolog. se smazat, doplnit datum úmrtí, nebo nechat všechno tak, jak je? Pohřbím tě zaživa! Na druhou stranu umožňuje Zvěčněný pomníček takový systém fungování vznik Z mnoha profilů zemřelých tragikomických situací. Jelikož osob se stávají pamětní místa, Facebook komunikuje se zákazníky
P
primárně přes internet, nemůže mít úplnou jistotu, kdo žádost zasílá (např. falešné profily, nejasné údaje o jménu a bydlišti). Stačí, pokud vyplníte výše zmíněný formulář o „zvěčnění“ například se jménem svého úhlavního nepřítele. I přes to, že bude naživu, se jeho profil prohlásí za „mrtvý“. Tímto způsobem je možné zablokovat účet člověku, který bude nejen dál živý, ale také značně naštvaný, jelikož se změnou na svém profilu už nebude moci nic udělat. Facebooková závěť Obecně je všem uživatelům Facebooku doporučováno, aby své přístupové údaje předali důvěryhodné osobě pro případ nenadálé události. Myslím, že při čtení tohoto odstavce se nejeden facebookový maniak pousměje. Pořád však platí, že nejvíce využívaná sociální síť operuje s takovým kvantem osobních dat, že by bylo nerozumné ponechat je osudu bez vlastního dohledu.|
[ 10 ]
umění & galerie
servis kluby
POHLED DO EXPOZICE – HANA HILLEROVÁ, EXIST
Galerie hlavního města Prahy podporuje již třetím rokem mladé umění Michaela Moučková ____________________________________
V
srpnu letošního roku končí třetí ročník projektu Start up pro mladé začínající umělce. Je spojen s odchodem z domácí výstavní síně v přízemí Domu U Zlatého prstenu. Po pěti letech tak Start up opouští svoje místo a přesouvá se do prostor ColloredoMansfeldského paláce v Karlově ulici, které budou zpřístupněny na podzim tohoto roku. Třetí díl představí celkem deset umělců – rovnoměrně zastoupeno je pět autorů a pět autorek. Společně s předchozími ročníky tak svá díla představí třicet autorů, pracujících s množstvím výrazových prostředků od kresby až po závěsný obraz, objekt, video či fotografii. Někteří z nich vytvořili site specific díla, jiní vystavili práce, jež vznikaly v jejich ateliérech, ale vždy měly ve Start up premiéru. Program Start up prokázal svoji životaschopnost, kterou dokazuje zvýšený zájem jednotlivých autorů o vystavování a pozitivní ohlas veřejnosti, jejíž vztah k současnému umění však stále není na tak vysoké úrovni, jakou by si zasluhovalo. Program také připomněl, že do aktuálního umění patří i projevy, jež jsou z něj někdy vylučovány a nemají příležitost uplatnit se v rámci zavedených kurátorských přehlídek či soutěží.
Do konce probíhajícího cyklu zbývají dvě výstavy. Tou nejbližší bude projekt Jakuba Petra (*1987 v Praze), který pokračuje v rodinné sklářské tradici, ve své volné tvorbě však spojuje zálibu v matematice a fyzice s konstrukcí elektronicky řízených mechanismů. Na výstavě s názvem Toroid představí monumentální kinetický objekt inspirovaný elektromagnetickým zářením, teorií strun a modelem atomu od de Broglieho. Interaktivně ovládaný stroj s rotujícími částmi a upevněnými LED diodami vytvoří iluzivní světelné kresby levitujícího toroidu (tj. prostorového tělesa prstencového tvaru), jehož podoba dokonce může být modifikována divákem. „Při výkladu elementární fyziky se člověk dobírá pravd a odhaluje základní principy přírody, já se inspirován tímto světem pokouším o zhmotnění jeho esence v našem lidském měřítku,“ říká autor, který studuje v Ateliéru skla pod vedením Ronyho Plesla na VŠUP v Praze. Závěrečná výstava patří Tereze Černé, absolventce Ateliéru malířství na Ostravské univerzitě, jež v rámci výstavy Vzdušné války představí své alegorické obrazy a kresby vyprávějící o mytických legendách a rituálech. Spolu se slavnostním zahájením nově situovaného ročníku, jehož cílem bude i nadále podpora mladých výtvarníků a nastartování jejich umělecké kariéry, se uskuteční také křest katalogu Start up III shrnujícího pestrou přehlídku třetího cyklu.¦
Start up III GHMP – Dům U Zlatého prstenu Týnská 6, Praha 1 Jakub Petr / Toroid 16. 5.–16. 6. Tereza Černá / Vzdušné války 4. 7.–4. 8. Více o projektu na: www.startup-ghmp.cz
foto: GHMP 2×
DUB TURBULENCE Dub Spencer & Trance Hill (AT), Umberto Echo (IT), Wild A, Petr Míkovec Cross Club Plynární 23, Praha 7 čt 2. 5. 20:00 vstup zdarma _____________________________ DEORBITAL NIGHT Rido, Hashtag (UK), Rich & MC Jacob, Mersi, Vitt3k & Koobl, Halbax Cross Club Plynární 23, Praha 7 pá 3. 5. 20:00 vstup zdarma _____________________________ Sofa Surfers Rock Café Národní 20, Praha 1 so 4. 5. 20:30 290 / 370 Kč _____________________________ DIRTY DIRTY DIRTY 90s NIGHT VOL. 2 Kokpit Pod Bruskou 2, Praha 1 so 11. 5. 20:00 60 / 90 Kč _____________________________ Euroconnections: Efterklang + Piano Palác Akropolis Kubelíkova 27, Praha 3 čt 16. 5. 19:30 350 / 420 Kč _____________________________ Fiction a Jiříkovo vidění Café V lese Krymská 12, Praha 10 st 22. 5. 20:00 informace o vstupném na místě _____________________________ Music Infinity: Harold Budd + Robin Guthrie Palác Akropolis Kubelíkova 27, Praha 3 so 25. 5. 19:30 490 / 590 Kč _____________________________ Music Infinity: Greg Haines + Carlos Cipa Palác Akropolis Kubelíkova 27, Praha 3 čt 30. 5. 19:30 200 / 250 Kč _____________________________ Dreadzone Lucerna Music Bar Vodičkova 36, Praha 1 čt 30. 5. 21:00 350 / 450 Kč
JAKUB PETR, TOROID
[ 11 ]
umění & galerie
foto: Jan Dytrych 2×
Ne příliš veselý umělec Eugenio Percossi
Veronika Frydlová ____________________________________
Van Gogh. Na ní Percossi vystavil sérii autoportrétů, vymodelovaných Deprese, smrt, sebevražda. To z materiálu, který není pro umění jsou témata pro umění a umělce zcela tradiční – plastelíny. S tou často příznačná. A nejen pro máme všichni bohaté zkušenosti motivy jejich děl, ale i pro životy z dětských let, a snad právě proto na a osudy jich samotných. Seznam první pohled vzbudí lehký nostalgický těch z nich, kteří svůj život úsměv. Ten se však vytratí v druhé skončili dobrovolně, je hodně části expozice, kde jsou stejnou techdlouhý. Troufám si tvrdit, že nikou a ve stejně zářivých barvách v tomto smyslu je umění jedním z zpracovány předměty představující nejrizikovějších povolání. umělcovy depresivní stavy – televizní ovladač (věrný kamarád v době, kdy Těch, kteří si tenkou hranici autor není schopen vykonávat nic mezi životem a smrtí zvolili jako své jiného než sledovat televizi), krabičky hlavní téma, je však již méně. Jedním různých antidepresiv nebo joint. z nich je italský umělec zdomácnělý K van Goghovi, jakožto životnímu v Čechách Eugenio Percossi (*1974). ztroskotanci na okraji společnosti, To, čím se zabývá, přitom vychází odkazují právě ony jasné barvy a vysoz jeho vlastního života – deprese, ké pasty. Jedinou výjimkou mezi pocity zmaru a myšlenky na sebevraž- plastelínovými obrázky byl prostý du. Všechny tyto problematické a vět- rámeček s usušenými listy podlouhléšinovou společností často tabuizované ho tvaru, jež by v jiné souvislosti niterné zážitky a stavy v Percossiho mohly fungovat jako ozdoba moderdíle krystalizují na povrch v mnoha ního designového interiéru. Tady ale podobách a prostřednictvím různých odkazovaly k živé rostlině oleandru, médií. Od klasické malby přes fotokterá postávala o kus dál a návštěvník grafii, video až ke konceptuálnímu ji mohl snadno přehlédnout, coby projevu. Většinou se jedná o zachycení okrasu galerie. Tato, v plném květu vlastní osobnosti – v podstatě jsou nádherná, dekorační květina je totiž to nejrůznější formy autoportrétů. hypertoxická, což neznamená nic Fotografie proleželé pohovky, na níž jiného, než že po pozření několika umělec trávil hodiny a dny svých lístků se vydáte takříkajíc „do věčných depresí, soubor drobností bezděčně lovišť“. Sám umělec si tyto účinky zdeformovaných jeho neurotickými rostliny údajně vyzkoušel na vlastní prsty, velká plátna hustě popsaná kůži. Zvolené množství však asi nebynápisy jako I´m depressed či I want lo dostatečné, protože byl i na vernisáto live a I want to die, které mohou ži a působil velmi živým dojmem. připomenout bezduché školní tresty. Podobně jako všechny ostatní Stejně jako u nich se pisatel po chvíli Percossiho práce se i tyto vyznačují oprostí od obsahu věty a soustředí precizním zpracováním a mocnou se na pouhý mechanický grafický působivostí. záznam. Na rozdíl od školního trestu však Percossi ve svých plátnech může Pamatuj na smrt! dospět až k jakési katarzi. Umělec ve svých dílech tematizuje také lidský pohled na smrtelnost, neuPo van Goghovi Percossi stálou přítomnost smrti v životě. Tak V tomto duchu byla laděna i jeho je tomu například u fotografií krajin poslední výstava, nedávno uspos vysokým nebem plným mraků, řádaná v Galerii Entrance – After v nichž můžeme při delším pozorová-
ní zahlédnout lidskou lebku – memento mori. I další jeho projekty odkazují k lidem, kteří už nejsou mezi námi – fotografie stovky náhrobků nebo míst, kde se přihodily smrtelné nehody. Zvláštním počinem v této souvislosti je instalace, představená Percossim již na několika místech. Nese název b/w a jde o zdánlivě obyčejný pokoj z jednoho z historických období – třicátá či sedmdesátá léta. Jediné, co dělá místnost odlišnou a zároveň i znepokojivou, je to, že je celá černobílá – lépe řečeno, v různých stupních šedi. A této barevnosti jsou podřízeny i veškeré doplňky, knihy, květiny nebo třeba ovoce na míse. Jako by se divák najednou ocitl uprostřed černobílé fotografie, obklopen dobovou atmosférou a neviditelnými obyvateli, do jejichž soukromí vstoupil. Třebešické mámení – druhá strana smrti Obdobu této instalace si můžete vyzkoušet na vlastní kůži. Percossi v tomto duchu totiž zařídil i jeden z apartmánů svého renesančního zámku v Třebešicích, nedaleko Kutné hory. Ten koupil v dezolátním stavu i s přilehlými pozemky a hospodářskými budovami spolu se svým přítelem, architektem a zakladatelem galerie Futura a Karlin Studios Albertem di Stefanem. V průběhu let zámek i zahrady zrekonstruovali a nyní ho využívají k různým účelům. Nejen, že v něm bydlí, ale nabízejí ho i jako místo uměleckých pobytů, při kterých autoři vytváří díla inspirovaná místním géniem loci. Tyto práce jsou rozmístěny po celém zámku i v okolních budovách, takže dochází k zajímavému spojení moderního umění a historické architektury. Majitelé sice zámek neprezentují jako hotel, ale je zde k dispozici několik (jak už bylo zmíněno) velmi originálně zařízených apartmánů, které jsou za pár tisícovek k mání. K jídlu se tu
podávají plody vypěstované přímo na místě. Další Eugeniovou vášní je totiž jeho zahrada, o kterou se vzorně stará a která se tak vlastně stává uměleckým dílem. Může za to černá žluč (?) Jak se tedy k tomu všemu postavit? Umělec, jehož hlavním tématem jsou palčivé otázky smrtelnosti, deprese, úzkosti, sebevraždy – zkrátka nic optimistického. Na druhou stranu člověk působící přátelským a otevřeným dojmem, pečující o stovky růží na své nádherné zahradě. Je to tedy póza, nebo rozpolcená bytost snažící se svými stavy pracovat? Už v renesanci, v době, kdy se výlučná osobnost umělce – génia utvářela, vznikaly teoretické spisy zabývající se podstatou a důvody odlišnosti umělců. Podle starověkého dělení existují čtyři druhy tělních šťáv a v závislosti na té s nejvyšší koncentrací také rozdělujeme lidi na různé typy temperamentů. Jedná se o choleriky, sangviniky, flegmatiky a melancholiky. Přičemž umělci jsou podle tohoto dělení přiřazováni k melancholii – černé žluči. Podstata melancholického temperamentu spočívá totiž ve dvojjakosti, dualismu. Na jednu stranu jsou tito lidé nadáni pro vědy a umění, na stranu druhou mají i přirozené dispozice ke zločinu a šílenství. Spojuje se v nich racionální s iracionálním. To v důsledku vede k jejich zvláštnosti, výstřednosti, bohémství. (Podobně se přitom projevují i vědci.) Je to tedy i důvod, proč se umělci tak „rádi“ tráví, probodávají, věší a topí nebo alespoň trápí depresemi? Když si člověk vybaví sílu sebezáchovného pudu a energii, kterou jsou schopni vyvinout smrtelně nemocní lidé pro záchranu svého života, kdy jim v mnoha případech pevná vůle pomůže, nezbývá než tuto možnost připustit.|
[ 12 ] foto: xavierbaumaxa.cz
hudba & kluby
servis divadlo Radim Vizváry a studenti 2. ročníku pantomimy HAMU: Piráti Studio Alta U Výstaviště 21, Praha 7 pá 3. 5. 19:30 (premiéra) 150 / 90 Kč _____________________________ Pitínský slovník KALD DAMU Divadlo DISK Karlova 26, Praha 1 pá 3. 5. (premiéra), út 7. 5., út 14. 5. a pá 24. 5. 19:30 120 / 80 Kč _____________________________ Schovanka Divadlo v Celetné Celetná 17, Praha 1 út 7. 5. 19:30 200 / 130 Kč _____________________________ Zlomvaz: festival vysokých uměleckých škol Divadlo DISK Karlova 26, Praha 1 8.–11. 5. 80 / 50 Kč _____________________________ Tantehorse: Soukup Soukup Palác Akropolis Kubelíkova 27, Praha 3 st 15. 5. 20:00 200 / 140 Kč _____________________________ Tereza Ondrová, Peter Šavel: Boys Who Like To Play with Dolls Studio Alta U Výstaviště 21, Praha 7 pá 17. 5. 19:30 (premiéra) 150 / 100 Kč _____________________________ Boca Loca Lab: Čtyři tři dva jedna Alfred ve dvoře Františka Křížka 36, Praha 7 so 18. 5. 20:00 150 / 100 Kč _____________________________ Divadlo Letí: Po Fredrikovi Studio Švandova divadla Štefánikova 57, Praha 5 út 28. 5. 20:00 180 / 120 Kč _____________________________ Andrea Miltnerová: Flashback Alfred ve dvoře Františka Křížka 36, Praha 7 út 28. 5. a st 29. 5. 20:00 (premiéra) 200 / 100 Kč _____________________________ Fringe Festival Praha Divadlo Inspirace, Divadlo Kampa, Divadlo Na Prádle, Malostranská Beseda 24. 5.–1. 6. 150 Kč
Xavi a jeho jazzíček Kateřina Vrabľová ____________________________________
Skladby litvínoffského písničkáře a kytaristy Xaviera Baumaxy jsou plné slovních hříček. V nich nás/ sebe baví parodováním českých osobností, hudebních stylů a popkultury mainstreamového prostředí. Svým bezprostředním hudebním projevem a místy buranským vyjadřováním, ať už na pódiu či mimo něj, se mainstreamu po dvacet let na scéně úspěšně vyhýbá. Obliba lokálního umělce s minimálním PR dávno překročila hranice severočeského regionu a jen díky příspěvkům od fanoušků mohl vydat nové album Dawntempo. Na jeho realizaci potřeboval částku 200 000 Kč. Umělci se začátkem roku prostřednictvím žádosti o finanční podporu desky podařilo vybrat necelých 300 000 Kč, což je zatím nejvíce v historii českého crowdfundingu (hromadného financování hudebních či výtvarných projektů). Někdo ho rád slyší sólo, jiný zase s kapelou, a tak mohl ve studiu nahrát rovnou dvojalbum. Na prvním jsou nové písně s kytarou, na druhém s aranžemi kapely. Konec Pažitek? Křest se konal 2. dubna v pražském Lucerna Music Baru, který byl nabitý fanoušky. Spolu s Xavierem
desku pokřtil člen skupiny J.A.R. Oto Klempíř, a to pivem. V první polovině večera zazněly písně z Dawntempa za doprovodu nově vzniklé kapely Xavier Baumaxa Jazz Sex Tet složené ze samých skvělých hudebníků: Pavel Bady Zbořil (bicí), Martin Lehký (basová kytara), Miroslav Lacko (piano), Radek Němec (trubka) a Jan Šantra (trombon). Jelikož jsem byla z minulosti zvyklá na zpěv pouze s kytarou, nový zvuk skladeb mě velmi příjemně překvapil. Už během prvního poslechu jsem si našla mezi novinkami své favority. Píseň Židot je založena na staré židovské anekdotě: „Jak jde židot, Roubíček? / Ale gheto, gheto, děkuju za voptání, / občas mě zlobí pan Býček / a občas není k mání…“ Mezirolí vypráví o herci béčkových rolí: „Jsem totiž hérec béčkový / bere mě bérec, já to vím / jdu na kobérec červený / a tam svým závazkům dostojím.“ Úplně normální píseň zase úplně normálně popisuje člověka, který je úplně v … : „To je ale deprione, two, three / se svým osudem jsou nespokojení. / To je ale deprione, two, three / ale proč zrovna já?!“ Caddy návštěvníkům připomněla pro změnu zvukomalebnost slovenštiny: „Caddy, caddy mi pomožeš / S tým mojím drevom? / Je to tak ťažké! / Drevokocúr je na čučoriedkach / Ide byť búrka! / Mám prepitú pečeň a aj obličky a doma dve bábatká / Drevokocúr je na čučoriedkach / Ide byť
búrka! / Bábatká sú také malé, cicajú z mamičky / Sú to cicavce“. Oproti předchozím albům se zpěvákova syrová severočeská hudba i texty zklidnily. Sám říká, že je to deska unaveného osamělého alkoholika a na jejím obalu doporučuje, abychom ji poslouchali až po půlnoci, kdy už máme hladinku. Texty, které tentokrát vznikaly po pár „brčkách a lahváčích“ v kotelně jeho domu, dávají větší smysl, když je člověk ve stejném (společensky) unaveném stavu jako jejich autor. Po menší pauze, kdy všichni přítomní mohli načerpat síly na druhou část večera, se muzikant představil jen s akustickou kytarou a starými peckami. Zahrál například Nonšalantního bonvivána, Lidé z malých vesniček, Positiff peopula, Nazijazz, Ozajstný hip-hop, Otvírákem, Pošumaví… A věřím, že nejen mne přesvědčil o tom, že časy pašování zážitků, sáčků suchých pažitek a dobré nálady ten večer pryč rozhodně nebyly!| Dawntempo Xavier Baumaxa CD, 2013
[ 13 ]
foto: Tomáš Crow
inscenace & divadlo
Soňa who? Klára Nechanická, Kateřina Suchanová ____________________________________
Soňa Červená je hodná holka, ale dostala od Emilie Marty v roce 1884 napít a Depresivní děti toužící po penězích se to nebojí říct nahlas. Ve své nejnovější inscenaci se nechali inspirovat látkou od autorských práv nedávno oproštěnou, tedy dramatem Věc Makropulos od Karla Čapka. Více než devadesát let starý text pojali trochu netradičně, akcentovali téma nesmrtelnosti a inscenaci tak částečně osvobodili od tematické linky soudních procesů, na kterých je založena jedna z hlavních zápletek dramatu. Ostatně od souboru Depresivních dětí se nic tradičního očekávat nedá.
ho možná až nekorektní) humor. Pro Depresivní děti poměrně osvědčený přístup se vyplatil. Představení mělo spád, bylo vtipné a i přes svou délku (dvě a půl hodiny) svou nápaditostí pohltilo.
neustále zvýrazňována zmiňovaná tělesnost – během módní přehlídky, formou rvačky, posilováním, souloží, masturbací atd.
Ironický nadhled a pozérští studenti Inscenace mimo jiné zesměš„Čapek je mrtvý a Marty je kurva!“ ňuje mladé studenty, kteří jsou Jako střed představení fungoval prezentováni téměř celým zbytkem Jakub Čermák, který mohl v roli souboru. Jsou to pozéři toužící po EM s parukou nápadně připomínat zesnulého stylistu Daniela Procház- slávě a fyzické dokonalosti, jinak ale ku. Jeho EM je femme fatale každým naprosto hloupé ovce. Nikdo z nich není schopen popsat, co obnáší coulem. Od chvíle, kdy se poprvé jeho studium nebo co vlastně chce. objeví na scéně, strhává na sebe pozornost. Když mluví, ostatní mlčí, Jedinými dospělými postavami jsou když přichází, ostatní se jí věnují. Je manželé Kolenatí, Olga (společnice EM) a módní guru a reportér Vítek. sebestředná, zhýčkaná a sarkasticHerecký soubor působil celkově ká. Čermák svou roli ovládl skvěle kompaktně, ale zároveň každý herec hlasově i pohybově, ve výsledku působil víc žensky a přesvědčivě než dodal své postavě osobitost. Všichni přistupovali ke svým rolím s nadhlevšechny Dáši Havlové dohromady. dem a tím od nich získali patřičný Skrze mainstreamovou představu zženštělého gaye, v chlupatém kožíš- ironický odstup. Do specifické úlohy Makropulos je zasazena do Vítka byl obsazen Jiří Ratajík, který ku a s upnutými bokovými kalhotanekompromisního prostředí módse díky své postavě skřítka musel mi předvedl Marty tak, že bude pro ních přehlídek, kde po věčné kráse ni jen stěží hledat konkurenci. Jeho omezit pouze na výrazové prostředtouží každý. V této branži již nějaký režie je provokativní, pracuje s naho- ky obličeje a rukou. I tak dokázal pátek s přehledem drží „korunku uhrát to, co jeho kolegové měli tou, sexualitou a vulgarismy. Umí královny krásy“ ikonická EM. Členo- ale odhadnout své hranice. I když možnost vyjádřit celým tělem. Jeho vé modelingové agentury manželů Vítek je zakrslý slizoun slintající po na nich občas balancuje, inscenace Kolenatých, vysokoškolští studenti, nevyznívá ani lacině, ani prvoplámodelkách. Dokonale zobrazil prok ní vzhlíží a snaží se jí co nejvíce totyp bezpáteřního člověka, který nově. Pomocí zcizovacích efektů je přiblížit. Zároveň se zde na pozadí neustále zpřítomňována současnost, zneužívá svého vlivného postavení částečně mihne téma majetkového herci často vystupují z rolí, do insce- v osobní prospěch. Jeho mimika je sporu bratrů Prusových s Bertem velmi výmluvná, drží se konceptu nace je vložen hlas režiséra, volá se Gregorem, který je pro Emílii cestou na linku 1188. V přímém přenosu, stylizace inscenace a umí najít tu k receptu nesmrtelnosti. Režisér během představení, se postavy dovo- správnou míru karikování. Vedle EM a herec Jakub Čermák do příběhu lají informační dispečerce a dohledá- působí bezesporu jako jedna z nejvýEM zahrnul skutečné historické udá- vají se informací o sporu ve V(v)ěci raznějších postav. Stejně tak nutno losti, nadsázku a cynický (pro něko- Makropulos. Stejně tak je na scéně zmínit modelky Kristy a Christy,
blbost a naivita z nich přímo čiší. Barbora Mitošinková a Alena Julie Novotná skvěle dokázaly naložit se svým půvabem ve prospěch ducha inscenace. Do postav projektovaly častou představu o nízkém intelektu modelek, což se mnohdy stávalo zdrojem komiky. Naopak postavy manželů Kolenatých se od ostatních lišily vizuálně usedlejšími kostýmy, ale i méně provokativním herectvím Barbory Šupové a Janusze Hummela. Na bílém koberečku Čtvrtá repríza Makropulos proběhla v multikulturním prostoru Divus – Prager Kabarett na Vltavské. Scéna Petra Vítka, dlouhé přehlídkové molo s bílými koberci, vynikla v téměř průmyslové atmosféře prostoru Divusu. Molo, těsně obklopené hledištěm, jak tomu obyčejně bývá na módních přehlídkách, sloužilo jako multifunkční hrací plocha. Ta se v druhé části proměnila v klasicky členěný divadelní prostor. Společně s efektivním osvětlením a hudbou Soni Tiché scénografie umocnila dojem výjimečnosti představení. Makropulos je po všech stránkách silná inscenace. Jediné, co by se jí možná dalo vytknout, je roztříštěný konec. Představení „končilo“ hned několikrát, což působilo trochu nadbytečně. Skutečný konec nastal až ve chvíli, kdy všechny postavy dostaly od Emilie Marty napít elixíru. Snad jsme se tedy dočkali nesmrtelnosti souboru Depresivních dětí, protože on prostě má smysl!|
[ 14 ]
inscenace & divadlo
Petra Šafářová ____________________________________
foto: Viktor Kronbauer
Islandské pondělí s Baltasarem Kormákurem mini-přehlídka k uvedení filmu Hluboko za osobní účasti režiséra Kino Aero Biskupcova 31, Praha 3 po 6. 5. 18:00, 20:30 110 Kč _____________________________ Filmový klub MKP: Argo Ústřední knihovna v Praze Mariánské nám. 1, Praha 1 út 7. 5. 19:00 70 Kč _____________________________ 15 let s Aerem – Víkend naslepo projekce a Aerobar naslepo po celý víkend Kino Aero Biskupcova 31, Praha 3 11.–12. 5. _____________________________ Hra Dokumentární pondělí – dokumenty, které jinde neuvidíte Kino Světozor Vodičkova 41, Praha 1 po 13. 5. 20:30 90 Kč _____________________________ Filmový klub MKP: Renoir Ústřední knihovna v Praze Mariánské nám. 1, Praha 1 út 14. 5. 19:00 80 Kč _____________________________ Meme Fest přehlídka toho nejšílenějšího, co může svět online nabídnout Bio Oko Františka Křížka 15, Praha 7 čt 16. 5. 20:30 200 Kč _____________________________ Rozkoš v oblacích – Pedro Almodóvar květnová Aero předpremiéra Kino Aero Biskupcova 31, Praha 3 so 18. 5. 20:30 110 Kč _____________________________ NDT Live – Večer s Ekmanem, Eyal & Beharem, León & Lightfootem, Ingerem záznam představení juniorského souboru Nederlands Dans Theatre z dubna 2013 Kino Aero Biskupcova 31, Praha 3 čt 30. 5. 19:45 300 Kč
Divadlo Farma v jeskyni 5× a dost! Pokud jste doposud nebyli na představení jednoho z nejlepších divadelních souborů v Česku, nepropásněte poslední šance. Do konce letošní divadelní sezóny Farma v jeskyni vystoupí ještě v divadle Ponec, Roxy/NoD a v divadle Alfréd ve dvoře. „Během desetileté existence se stala Farma v jeskyni takřka exportní značkou českého nezávislého divadla.“ (Tereza Radváková, Česká televize) Představení Farmy v jeskyni vznikají na základě dlouhodobého výzkumu zaměřeného na přenos lidské zkušenosti mimo slovo a limity běžného porozumění. V představení DIVADLO soubor vychází z expedic do Brazílie. Na cestách herci s režisérem nastudovali různorodé afro-brazilské taneční variace a brazilské rytmy. Divadlo je šílenstvím, hledáním lidské svobody. Svoboda se však stává jen hrou, divadlem. Pokud hledáte intimitu a dokonalost pohybového divadla, po více než roce máte opět možnost zhlédnout představení ČEKÁRNA. Paměť místa versus jeho současnost – stanice Žilina-Záriečie, odkud byli během
PŘEDSTAVENÍ DIVADLO, FARMA V JESKYNI
druhé světové války deportováni Židé ze Slovenského státu. Od premiéry je inscenace označována za „kultovní představení“. V červnu se můžete připojit k workshopu Muzikalita v divadle a scéničnost v hudbě, který otevře představení CESTA. Komponovaný večer ve znamení všech projektů Farmy v jeskyni. „Na Cestě je hypnotizující způsob, jakým Farma v jeskyni převádí specifické emoce a zkušenosti do hudby a tance… do spletitého a zároveň bezprostředního obrazu nespatřených lidí
žijících v rychle mizících kulturách.“ (Joseph Fahim, Masress)¦ 18. 5. 20:00 CESTA, Alfréd ve dvoře 24. 5. 15:00, 20:00 DIVADLO, Ponec 29. 5. 20:00 ČEKÁRNA, Roxy/NoD 30. 5. 16:00, 20:00 ČEKÁRNA, Roxy/NoD Inscenace doprovází živá hudba! Rezervace, slevy pro studenty a skupiny:
[email protected] 739 592 480 www.infarma.info www.facebook.com/farmavjeskyni
Divadlo mezi kavárenskými stoly Michaela Malčíková ____________________________________
O
foto: David Konečný
servis kino
bčanské sdružení Kulturárium na jeden měsíc vrací kulturu tam, kam bezesporu odjakživa patří – zpět mezi kavárenské stoly. Čtvrtý ročník festivalu Brněnský lunapark aneb Divadlo ke kávě potvrzuje, že divadlo, hudba i káva k sobě patří. Ve vybraných termínech měsíců dubna a května se přímo v prostorách čtrnácti spolupracujících kaváren v centru Brna pravidelně od 18 hodin odehrává celkem dvacet osm večerů, při nichž padají hranice mezi jevištěm a hledištěm. Divadelní soubory, většinou bez vlastních stálých působišť, se za doprovodu místních hudebních těles dostávají během vystoupení na festivalu do bezprostředního kontaktu se svými diváky. Nezávislá divadelní a zároveň i hudební scéna tak mají příležitost představit svou reprezentativní tvorbu a dostat se do povědomí širší veřejnosti.
DIVADLO DNO
Program nabízí večery pro dospělé diváky, stejně jako představení určená dětem. Ani případní zahraniční návštěvníci nebudou mít problém s porozuměním při vybraných večerech, neboť soubory zpracovaly některá svá představení například jen pohybově, aby nevznikaly jazykové bariéry. Za každou účast na Lunaparku mají návštěvníci možnost sbírat razítka na festivalové letáčky a každá tři razítka poté během celého dalšího roku vyměnit na představení
kteréhokoliv z partnerských divadel za slevovou akci 1 + 1 vstupenka zdarma. Diváci mají dostatek času vydat se za svým oblíbeným divadlem do nezvyklého prostředí nebo ve své zamilované kavárně přijmout nabídku pro ně předem připraveného kulturního programu.| Brněnský lunapark zúčastněné kavárny Brna 22. 4.–20. 5. vstupné dobrovolné
[ 15 ]
film & kino
Chris Marker a léta šedesátá Boj o sociální rovnost nejen ve Francii Filip Goldefus ____________________________________
B
rněnský festival francouzského umění Bonjour Brno přichystal ve dnech 11. až 14. dubna nejen nahlédnutí do kultury kulinářské, divadelní či výtvarné, ale i prezentaci frankofonní kinematografie. Hlavní součástí filmové přehlídky v malém komorním sálu kina Art byla retrospektiva tvorby dokumentaristy a spisovatele Chrise Markera. Kinematografická část festivalu se skládala z témat režisérovy tvorby rozdělených do jednotlivých dní – science-fiction, dějiny, Československo. Poslední nedělní projekce uzavřela přehlídku dokumentárními filmy o sociálních tématech 60. let (Chris Marker a 60. léta). Autor i v současnosti propagací nepokojů z května roku '68 budí souhlasné i zamítavé ohlasy francouzských politických činitelů (např. Nicolase Sarkozyho). Nepokoje ve Francii První promítaný snímek Brzy na shledanou! (1968) zachytil předzvěst květnových pařížských událostí, demonstrace ve francouzské textilce Rhodiaceta v Besançonu; dokument vystavěný na základě rozhovorů
s odboráři, komunistickými aktivisty a dělníky. Marker se nesnaží být objektivní a přinést vyjádření vedení továrny – je součástí natáčení a se svými aktéry a jejich názory jednoznačně souhlasí. Inovativně používá filmové řeči, detaily na obličeje účastníků prozradí více než mnoho slov a opakovaných frází. Vůbec poprvé dělnické hnutí ve Francii požaduje nejen vyšší mzdy nebo lepší pracovní podmínky, ale i lepší podmínky k životu. Stávkující nesouhlasí s životním stylem, který jim určuje kapitalismus. Za necelý rok od povstání v závodě Rhodiaceta celá Francie napodobí stávkující z Besançonu. Čím déle vede režisér se svými hrdiny rozhovor, tím více obnažuje jejich intelektuální prostotu a nevyváženost jejich argumentů. Součástí projekce byl i rozhovor francouzské televize s odborníky přistupujícími k tématu sociální rovnosti s větší objektivitou. Marker tímto dílem prokázal svůj cit pro volbu míst a událostí, kterým se věnují levicoví intelektuálové tehdejší doby, ale i jejich současníci. Globální pacifismus Od lokálních témat se program přesunul ke globálnímu motivu pacifismu zachycenému v Šesté tváři Pentagonu (1968). Při sledování vyvstává otázka, zda se Marker nevěnuje příliš okrajovým námětům a nezveličuje význam hnutí těžících z nepodložených či neověřených informací. Film
zachycuje den účastníků protestu proti válce ve Vietnamu, tentokrát filmová řeč využívá obrazů a symbolů Che Guevary, Malcolma X a dalších osobností ve své době považovaných za hrdiny a odbojáře proti nadvládě. Dne 21. října 1967 pochoduje 100 tisíc demonstrantů přes park West Potomac ve Washingtonu v rámci organizovaného protestu „Mobilizace za ukončení války ve Vietnamu“. Následně se 35 tisíc z nich rozhodne směřovat na Pentagon, kde se setkají s ozbrojenými vojáky a pořádkovou policií. Americká armáda bránící davu demonstrantů ve vstupu do Pentagonu nedostává prostor k vyjádření svých stanovisek. Pozorujeme, že ohledně témat odboje, anarchismu a radikalismu se od šedesátých let nic nemění. Chris Marker svými filmy nevyhrál boj o lepší svět, ale také jej neprohrál. V následujícím filmu 2084 (1984), nespadajícím do „šedesátkové“ tvorby, se snažil zobrazit budoucnost odborových hnutí střihovým filmem bez jednoznačné explicitní interpretace. Režisér představuje hypotetické televizní zprávy z roku 2084. Nejexperimentálnější z promítaných filmů svým zachycením budoucnosti oživuje žánr fikčního dokumentu. Odsuzuje roli odborového hnutí ve Francii na počátku éry globální ekonomiky. Volá po změnách označovaných jako sociální odborářství, ke kterým v současnosti dochází. Tvůrce tímto dílem kritizujícím
společnost předběhl vývoj sociálních změn v následujících letech. Nedělní přehlídku uzavřel film Ambasáda (1973 – také nepatřící do let šedesátých), odezva na Pinochetův puč v Chile v roce 1973. Amatérské kamerové záběry nalezené na zastupitelství jsou jediným použitým materiálem. Političtí aktivisté pojali ambasádu jako své útočiště po vojenském převratu. Ale vývoj událostí není takový, jaký by se na první pohled mohl zdát. Chris Marker mentorující Každý z uvedených filmů se stylem odlišuje od ostatních; němý film se slovním doprovodem, počítačem upravený zvuk a další postupy ukázaly, jak můžou následovníci přistupovat k filmovému médiu při zachycení sociálního boje. Z pohledu vyobrazených témat se Marker nesnaží vymanit z kategorie levicových dokumentaristů, není nestranný k subjektům a nesnaží se události pouze popisovat. Divákovi předkládá hypotézy a je pouze na nás, zda přijmeme jeho pohled na léta šedesátá jako pohled nejen aktivisty, ale také zdatného filmaře. Škoda jen, že si více diváků nenašlo cestu do posledního brněnského artového kina a nenechalo se vnést do světa, kde si všichni chtějí být rovni. Naštěstí lze zhlédnout všechny dokumenty na bonusovém DVD k filmu Vzduch je cítit rudě (1977) vydaném francouzsko-německou televizí Arte.|
[ 16 ] foto: archiv
místa, která žereme
servis literatura Máte svoje básníky! přibližně 8 hodin, asi tak 34 básníků, cca 170 básní Fra Šafaříkova 15, Praha 2 so 11. 5. a ne 12. 5. 14:00–02:00 _____________________________ Noc literatury Praha 7 – Letná st 15. 5. 18:00–23:00 vstup zdarma _____________________________ 19. mezinárodní knižní veletrh a literární festival Výstaviště Praha – Holešovice Areál Výstaviště 67, Praha 7 16.–18. 5. 9:30–19:00 19. 5. 9:30–16:00 čt 120 / pá a so 100 / ne 50 Kč celý veletrh 200 Kč
servis ostatní Slavnost ptačích budek vernisáž výstavy autorských uměleckých ptačích budek, řada doprovodných programů Luhačovice 3.–5. 5. _____________________________ Pojď dál festival hudby a pohybu Jedličkův ústav V Pevnosti 4, Praha 2 so 4. 5. vstup zdarma _____________________________ Freeday festival v ulicích města Plzně DJs, kapely, soundsystémy, karnevalový průvod a další start: Mikulášské nám., Plzeň so 11. 5. 12:00 _____________________________ Brněnská muzejní noc 2013 15 brněnských i mimobrněnských kulturních institucí so 18. 5. 18:00–24:00 vstup zdarma _____________________________ Kurz time managementu – Jak efektivně pracovat se svým časem? v rámci výstavy Dokonalost Prádelna Bohnice Ústavní 91, Praha 8, areál Psychiatrické léčebny Bohnice so 18. 5.
Krchovská romantika Všechny cesty vedou na hřbitov Olga Srstková ____________________________________
jako matriky či pomníky odkazující na místa smrtelných nehod, mám Jako skalní vyznavač hřbitovní ještě o jeden důvod navíc tato místa romantiky se často stávám terčem zbožňovat. Jaké hřbitovy tedy stojí posměchu svých kamarádů za skromnou procházku a pohled na a celé rodiny. Už jsem několikrát příběhy lidí, kteří již dávno nežijí? dostala otázku, jestli to myslím První z pražských unikátů, který vážně. To víte, že jo! stojí za zmínku, je určitě Malostranský hřbitov. Založen byl v roce 1680 V dětství jsem se stala pravidelpo zásahu morové epidemie na ným návštěvníkem hřbitovů – ne rozhraní dnešních Košíř a Smíchova. kvůli vysoké úmrtnosti příbuzných, Nejvýraznější náhrobek patří hraběti ale kvůli prostému krmení sýkorek. a biskupu Leopoldu Thun-HohenMísta posledního odpočinku nebožsteinovi, jenž byl ztvárněn sochařem tíků mě jakýmsi zvláštním způsobem jako klečící postava nad vlastním přitahovala. Nejen svou krásou, ale hrobem. Další zajímavostí je náhrotaké klidem a až magičností prostředí. bek Svaté holčičky, ke kterému se Najít v Praze zajímavý krchov váže příběh, literárně zpracovaný s minimem návštěvníků a bohatou Františkem Kožíkem v roce 1943. plejádou všemožných náhrobků není Tento populární český spisovatel zas tak složitý úkol. Kdo bydlí na peri- a esperantista se stal také autorem férii hlavního města, má štěstí. Horší historických a biografických románů je to v centru, kde když už hřbitov je, o Janu Ámosu Komenském, J. K. tak pořádný – velký rozlohou, počtem Tylovi či o Leoši Janáčkovi. Poslední návštěvníků, ale i zlodějů. odpočinek tu našel například malíř Díky své zálibě v geocachingu jsem a archeolog Josef Vojtěch Hellich či však nalezla i v Praze velice malebné sochař Josef Malínský. Pro veřejnost hřbitovy s vesnickým nádechem, je ale hřbitov otevřen pouze jedenkteré se staly cílem mých dalších krát do měsíce. návštěv. Nejde jen o atmosféru, ale také o tichost poskytující znavenému Všudypřítomné umění Pražákovi i jeho ušním bubínkům Nedaleko od Malostranského alespoň na chvíli oddech. hřbitova se nachází Malvazinky, mezi cachery (hráči oblíbeného geocachinPo stopách zapomenutých tváří gu) známé též jako Smíchovský hřbiJelikož má historie v hřbitovní tov. Zdejší kostel a hřbitov nejsou tématice nezastupitelné místo stejně tak starými památkami, jak bychom
tomuto místu odhadovali – založen byl koncem 19. století s novorománským kostelem sv. Filipa a Jakuba. Co ale upoutá na první pohled při vstupu bránou, jsou obrovské hrobky. Náhrobky nepostrádají novogotické prvky jako lomené oblouky, barevné vitráže a okenní kružby. Mým očím lahodila také zdejší zeleň – krásné košaté stromy pnoucí se nad hřbitovem. Posledním z triády mých oblíbených krchovů je Radlický hřbitov, který leží opuštěný kousek od tzv. Dívčích hradů. Nehonosí se rozlohou ani úctyhodnými hrobkami, ale prostým vzhledem. O hroby je řádně postaráno a mám za to, že jen zázrakem stále unikají nájezdům zlodějů. Pokud budete pokračovat dále po cestě do kopce podél hřbitovní zdi, dorazíte na Zlíchov. Zde se nachází nádherný pohled na celou Prahu a možnost si na chvíli posedět v trávě a kochat se výhledem. Návštěvník hřbitova se tak nemusí cítit jako v horroru o mrtvolách, co ožívají na místě posledního odpočinku lidí i za bílého dne. Každý si zde může počíst v zajímavých datech, zhodnotit nápaditost práce kameníků a sochařů a užít si klidu a pokoje v hlasitém velkoměstě.|
[ 17 ]
autor: Slakinglizard
literatura
Buď se zabiju, nebo umřu Smyčkou proti smyčce života Andrea Dosoudilová ____________________________________
S
ebevraždy slavných. Titul knihy by možná mohl leckoho odradit. Ale nesuďte knihu podle názvu. Pokud se mluví či píše o sebevraždách slavných, nemusí se jednat zrovna o ufetované hvězdičky, které zhasly poté, co na pár okamžiků rozzářily popové či hollywoodské nebe.
emocionálně zpracovat mezní situace a přijmout všechny důsledky života. Případně je zapříčiněna vygradovanými psychickými problémy. Některé důvody, proč si zvolit odchod ze světa vlastní rukou, se léty nemění. Patří k nim již zmíněné psychické či fyzické útrapy, bolesti těla a muka duše.
Sebevražda není slabost! Křesťané považují sebevraždu za neodpustitelný hřích. V dobách starého Řecka bývalo na tento Ve své publikaci dává autor Libor způsob smrti nazíráno naprosto Budinský prostor osobnostem od odlišně. Jen zbabělec lpěl na životě Sokrata přes Virginii Woolfovou až za jakoukoliv cenu. V případě otrocpo Heinricha Himmlera. Každému tví či porážky byla volba sebevraždy věnuje jeden list, na němž v kráthrdinským činem. Někdy se stávala kosti nastiňuje jeho osud, způsob doslova jedinou možností, jak si dobrovolné smrti i příčiny k ní zachovat svou čest. Jako v případě vedoucí. kartáginského vojevůdce HanniSebevražda je v současné době bala, který vypil jed, aby se tak chápána spíše jako neschopnost uchránil před zajetím Římany. Zato
například Takaminokami Asano, japonský samuraj, byl ke spáchání seppuku odsouzen. Z další téměř stovky příběhů sebevrahů jich je mnoho, které mají potenciál zaujmout. „Byl obětí vnitřního sváru, boje mezi vnější rolí cynika a svou skutečnou, dětsky vnímavou duší. Protipólem vydávané energie a věčného zápasu o lidské hodnoty byly stále úpornější deprese, pocity zmaru a melancholie.“ (str. 94, Jiří Mahen) „Dvě řezné rány vede přes krk, pětkrát míří bodnutí do hrudníku. Leží na zemi, polomrtvý, v kalužích pomalu chladnoucí krve. »Nemůžu zemřít,« stěžuje si.“ (str. 107, Vilém Mrštík) „Hromadná sebevražda. Obraz zkázy přenášejí v přímém přenosu nejsledovanější televizní stanice. Když běsnění živlů ustane, nalezne policie téměř sto ohořelých těl. Včetně těla zkázonosného vůdce
a sedmnácti mrtvých dětí.“ (str. 81, David Koresh) Odvaha i zbabělost S každou stránkou knihy se otevírají další životní dramata a snad vás, stejně jako mě, donutí přemýšlet, zda je možné vysledovat nějaké společné rysy sebevražedníků, jestli opravdu v osudech tolika lidí hrály rozhodující roli pocity marnosti, nedostatek přátel či nenaplněná touha po uznání. Jistě si položíte spousty otázek vlastních. Pokud se chcete nechat dojímat nebo třeba i žasnout nad odvahou některých osobností, není nic snazšího, než se začíst.| Libor Budinský Sebevraždy slavných Euromedia Group – Knižní klub, Praha, 2003, 224 stran
další smrtící, vražedné a sebevražedné články zde:
www.kulturnipecka.cz
[ 18 ] foto: prokopbartonicek.com 2×
na závěr
skulinou maskulinity příští téma
»p ____ uličnická galerie Vezměte křídu a řekněte to, co chcete.
»p ____
Design nad život Bára Alex Kašparová ____________________________________
J
estliže máte rádi design, po životě toužíte nezabrat moc místa a chcete se nechat zpopelnit, je pro vás ideální
řešení Prokopa Bartoníčka. Ten v rámci své semestrální práce zpracovával problematiku metadesignu – tedy designování nástroje, který budou lidi sami využívat k tomu, aby něco vytvořili. Rozhodl se nemyslet jen na živé.
Prokop Bartoníček, absolvent VŠUP v Ateliéru sochařství u profesora Beránka, připravil koncepci urny, která generuje svůj tvar podle zadaných parametrů. Stává se tak schránkou svým tvarem reprezentující vlastnosti člověka, který je ve změněné formě jejím obsahem. Bartoníčkova koncepce, zpracovávaná v roce 2008 na stáži v berlínské Universität der Künste, vychází z Eysenckova kříže a tvarově tak reaguje na základní lidské povahové vlastnosti. Pokud byl člověk extrovert, tvar urny má ve svém vrcholu výrazný průměr oproti průměru člověka introvertního. Od dalších faktorů, jako je věk úmrtí vyjádřený v dekádách, se také odvíjí celková podoba trojrozměrného tělesa včetně počtu jeho stěn. Tento přístup k řešení tvaru v závislosti na věku vychází z reálného života – nižší věk člověka je lépe rozpoznatelný, stejně jako se lépe počítají stěny výsledného tělesa. S vyšším věkem smrtelníka tak přímo úměrně přibývá i množství stěn. Urna svým tvarem také odráží, jestli byl člověk v životě spíš dobrým nebo zlým. Pokud tedy chcete svou osobnost individuálně promítnout do tvaru další schránky, která nahradí tělo, je vhodné včas navštívit webové stránky projektu www.22presents. com/urna a tam si vygenerovat návrh. Ten se pak stane formou pro vyplnění polyuretanem a asi za hodinu, po jeho ztuhnutí, je urna na světě. Vzhledem k tomu, že obsah podstavy tělesa je závislý na vaší psychické stabilitě, doporučuji vám se jí ještě za života věnovat. Čím je vaše osobnost labilnější, tím více práce budou mít vaši pozůstalí se zvedáním urny, která bude vratká.|
zaměřený na prezentaci současných mladých českých umělců
pro art
projekt
[ 19 ]
architektura & pknp
[ 20 ]
