pomsta str. 1.2.3_Sestava 1 6/24/15 8:44 AM Stránka 3
P AV E L H R D L I Č K A
Žebrákova pomsta
KNIŽNÍ KLUB
ZebrakKOReps
6/21/15 9:53 PM
Stránka 4
Věnuji své ženě Jaroslavě
Text and Illustrations Copyright © Pavel Hrdlička, 2015 ISBN 978-80-242-4871-4
ZebrakKOReps
6/21/15 9:53 PM
Stránka 5
PROLOG Léta Božího 1401 přitáhl z návodu pánů markrabí míšeňský se svojí mocí do české země. Položil se před Prahou u Obory. V Oboře zabil všechny jeleny. (Staré letopisy české)
Od Labe k míšeňskému hradu pomalu stoupal starý muž. Byl tak podivně oblečen, že se za ním lidé otáčeli a některé babky se křižovaly a zaháněly vnoučata z cesty, aby je ten čaroděj náhodou neuhranul. Měl dlouhý bílý plnovous a na olysalé hlavě černý birýt. Oblečen byl do černého taláru, který mu sahal až po paty a na němž se vyjímala znamení zvěrokruhu. Zřejmě se mu do hradu příliš nechtělo. Několikrát se zastavil, cípatým rukávem si otíral zpocené čelo a pro sebe si drmolil: „Mám já tohle vůbec zapotřebí?“ Jenže nebylo zbytí. Markrabata zavelela a jejich dvorní astrolog musel být k dispozici. Svou funkci dvorního 5
ZebrakKOReps
6/21/15 9:53 PM
Stránka 6
astrologa míšeňských markrabat, což nepřestával všem zdůrazňovat, získal, když markraběti Baltazarovi prorokoval, že se mu narodí syn. A to se – chválabohu – vyplnilo. Od té doby už uplynulo tolik let. Jo, to bylo tenkrát. Bez jeho doporučení se pak markraběcí dvůr neobešel, ovšem jen do té doby, než prorokoval markraběti Vilémovi syna a ona se narodila holčička. Rázem bylo po důvěře a Filoaster, jak si nechával u dvora říkat, se raději na hradě ani neukazoval, zvláště když holčička nedlouho po porodu zemřela. Všichni vznešení vladaři by chtěli dědice a zase jenom dědice. Za dcery se musí platit věno a to leze do peněz. Jenže kde by pak všichni vznešení a urození brali nevěsty? Že by si přivedli k oltáři holku z pazderny? Filoaster se musel zasmát. Hned však zvážněl, neboť dvorní astrolog se musí tvářit vážně a vědoucně, a to i tehdy, když ví, že nic neví. Před třemi dny dostal z hradu jednoznačnou otázku: Kdo v říši zvítězí? Václav, anebo Ruprecht? To je teď základní problém, který se jistě probírá v každém šenku. Míšeňským markrabatům jde o hodně. Sám král Václav jim nabídl spojenectví a k tomu ruku Alžběty, dcery Jana Zhořeleckého, jenž před čtyřmi roky záhadně zemřel. Pro Fridricha, syna markraběte Baltazara, kterého Filoaster tak úspěšně předpověděl. A vysoké věno k tomu, to se rozumí. Na druhé straně by se markrabata musela postavit proti kurfiřtům, kteří za římského krále zvolili právě Ruprechta Falckého. A to všechno zosnoval mohučský arcibiskup, jenž nemůže Václavovi zapomenout, že na arcibiskupský stolec prosazoval jeho protikandidáta. Jenže arcibiskup je osoba chráněná církví a Mohuč leží daleko, kdežto Míšeň je ze všech stran obklíčena českými lény a první na ráně. Chybné rozhodnutí může mít nedozírné 6
ZebrakKOReps
6/21/15 9:53 PM
Stránka 7
důsledky. To si Filoaster uvědomoval. Proto se z toho snažil vykroutit s tím, že odpověď vyžaduje delší studium hvězd a nelze ji učinit ze dne na den. „Proto na to máš tři dny, ale ani o den déle!“ ukončil Filoastrovy výmluvy komorník, který markraběcí příkaz vyřizoval, a bylo na něm vidět, že mu to zlomyslně přeje. Filoaster už dávno hvězdám nevěřil. Místo toho, aby spořádaně kroužily kolem středu Bohem stvořené Země, tak si občas dělají, co chtějí. A teď na nich má záviset osud míšeňského markrabství a zároveň Filoastrovo dobré bydlo. Ostatně se mu zhoršil zrak a na hvězdy ani pořádně neviděl. Z čirého zoufalství se vydrápal na půdu svého domu, kde měl ve vikýři zbudovaný balkon na astronomická pozorování. To si mohl myslet! Mraky zakryly celou nebeskou báň a po hvězdách ani potuchy. Už chtěl slézt a vymluvit se na počasí, když právě nad míšeňským hradem se mraky najednou roztrhly a hvězdy, ač z různých souhvězdí, vytvořily nad míšeňským dómem tvar v podobě kopí. Tak přece mu hvězdy napověděly. S jejich poselstvím vkráčel do brány míšeňského hradu. Čekal tam na něj komorník. „To je dost, že jdeš! Už tady na tebe čekám půl hodiny,“ uvítal ho bez pozdravu. Filoaster se na něj podíval soustředěným uhrančivým pohledem, který se dlouho učil a který měl rezervovaný pro ty, co mu chtěli ubrat na autoritě. „Co na mě tak koukáš? Ještě mě uhraneš,“ zalekl se komorník a raději vykročil napřed. Nešli do paláce hlavním vchodem, to si mohl myslet, ale postranním portálkem pro služebnictvo. Audience se tedy nebude konat v hlavní síni, ale v komůrce, jíž se nadneseně říká „kabinet“. Jejich markraběcí Milosti z rodu Wettinů tam čekaly obě. Filoaster se hluboce uklonil. Oba staří pánové, táhlo 7
ZebrakKOReps
6/21/15 9:53 PM
Stránka 8
jim na šedesátku, seděli v křeslech, před nimi masivní stůl, na němž ležel černý sametový klobouk ozdobený několika zlatými šperky s drahým kamením. Inu, pravý markraběcí klobouk. Právě ten veleklobouk Filoastra přitahoval, neboť znal zvyky markraběte Baltazara. „Nemusím ti snad povídat, že stojíme před vážným rozhodnutím, které bude mít dopad i na míšeňskou marku. Nechceme nic ponechat náhodě. Chceme proto znát, co říkají hvězdy,“ začal vysvětlovat Baltazar, jenž byl přece jenom Filoastrovi nakloněn. „Konjunkce Marsu se Saturnem hlásá neklidnou válečnou dobu. Jedno však říkají hvězdy jasně: vládu nad Svatou říší římskou uchopí ten, kdo získá Kopí osudu.“ „Tak to jsme se toho zase dozvěděli,“ zaškaredil se svým jediným okem na Filoastra Vilém, který mu, jak vidno, dceru ještě nezapomněl. Co se stal vdovcem, byl zvláště popudlivý. „Nemohl by ses vyjádřit srozumitelněji?“ chtěl vědět Baltazar. „Hvězdy nikdy nejmenují. Hvězdy pouze naznačují,“ trval na svém Filoaster. „Dobře. My to bereme na vědomí a vše rozvážíme,“ ukončil audienci Baltazar a sáhl pod markraběcí klobouk. Vytáhl dva sloupečky mincí a podal je Filoastrovi. Ten si pohotově stačil všimnout, že těch sloupečků pod kloboukem bylo mnohem více. Každý ten sloupeček obsahoval deset bílých grošů míšeňských. „Ale co! Aspoň když kape,“ pomyslel si. Na jaře roku 1401 se situace v říši zhoršovala každým dnem. Čeští kupci přestali zajíždět do německých zemí, protože hrozilo, že jim zabaví náklad. V Praze začal být 8
ZebrakKOReps
6/21/15 9:53 PM
Stránka 9
nedostatek přepychových výrobků z ciziny a jejich cena se zvýšila až na dvojnásobek. Na druhé straně to ovšem přímo vybízelo, aby to někdo přece jenom zkusil. Hans Treusel, který obchodoval s luxusními cínovými předměty, jež vozil až z Míšně, se rozhodl, že oné prekérní situace využije. V Míšni měl významného zastánce, a když pojede přes území, které doposud drží české posádky, mělo by to bez velkých problémů vyjít. Za českou hranicí se stočil k Labi přes Králův Kámen na Perm, za Permem nechal nalodit vůz na prám a po Labi bez úhony stanul před branami Míšně. Stráže v bráně na něj sice pohlížely všelijak, ale když jim ukázal medailon se svatým Kryštofem, patronem všech poutníků, bez dalších řečí ho pustily do města. V hostinci U Vinného hroznu byl uvítán jako starý štamgast. „Štěstí přeje odvážným,“ pochvaloval si. Když přišel večer do šenku, Bezves už na něj čekal. Buď ho zpravil hospodský, nebo že by tak fungoval medailon v bráně? Přezdívku Bezves, jak mu v duchu říkal, mu přidělil sám, neboť se dotyčný představil jako Ritter von Ohnedorf – neboli rytíř z Bezevsi. Později však zjistil, že je maršálkem, tedy správcem stájí na míšeňském dvoře, a markrabata mu plně důvěřují. Byl strašně zvědavý, až to bylo nepřirozené, ale jinak kavalír a za Hanse vždy zaplatil útratu, minule dokonce i nocleh. Ostatně ten medailon se svatým Kryštofem má také od něho. „Bezpečně otvírá míšeňské brány,“ řekl mu tenkrát, a jak se Hans dnes přesvědčil, byla to pravda. „Hodně dlouho ses v Míšni neukázal. Už jsem chtěl pro tebe poslat,“ zahlaholil Bezves, sotva Hans Treusel dosedl k jeho stolu. „Rozmýšlel jsem se. Víš, že cesty pro kupce z Čech jsou nebezpečné. Jeden ani neví, jaký to vezme konec.“ 9
ZebrakKOReps
6/21/15 9:53 PM
Stránka 10
„Ty se ale vůbec bát nemusíš. Opatřil jsem ti glejt s pečetí míšeňského markraběte. V německých zemích se na něj můžeš spolehnout, uvidíš,“ poplácal ho Bezves po zádech. „A proč jsi pro mě chtěl vůbec poslat?“ zajímal se Hans Treusel. „Protože jsme přátelé. Ale nepředbíhej, pak ti všechno povím. Teď mi raději vyprávěj, co nového v Praze. Co dělá král Václav? Vzteká se, vzteká? Ale hlavně – byl jsi v Praze, když ukazovali říšské svátostiny? To musela být krása! Škoda že mám kolem Velikonoc tolik práce. Hned bych se do Prahy sám rozjel.“ „Říšské svátostiny se vystavují vždy v neděli po Velikonocích na Novém Městě v kapli Božího Těla. Já tam samozřejmě nechyběl, protože náš farář od Svatého Petra nám to klade na srdce. Neboť tomu, kdo se oné slavnosti zúčastní, jsou prý odpuštěny hříchy za celý rok.“ „Ale to je úžasné! O tom mi musíš vyprávět. Tohle my v Míšni nemáme.“ „Nejprve se koná velká mše, ale pro množství poutníků se do kaple nedostaneš. Potom se z balkonu nad hlavním vchodem ukazují ty svátostiny. Nejprve zlatý kříž, ve kterém je tříska z Kristova kříže, potom říšská koruna prý samotného Karla Velikého. Dále jeho meč, žezlo a korunovační jablko. Pak ubrus z Poslední večeře Páně a mnoho dalších vzácných relikvií. Ale na náměstí je hlava na hlavě a tak si ty vzácnosti ani nemůžeš pořádně prohlédnout. Farář říká, že je důležité se přitom modlit.“ „A co kopí svatého Longina? To ukazují také?“ přerušil ho Bezves. „Samozřejmě, hned po ubrusu z Poslední večeře.“ „No vidíš, a tohle ty bys mi ani neřekl,“ vyčítal Bezves. „A jak vlastně to kopí vypadá?“ 10
ZebrakKOReps
6/21/15 9:53 PM
Stránka 11
„Na tu dálku toho moc vidět není, ale vím určitě, že je bez ratiště a má zvláštní tvar. Takové se dnes už nedělá.“ „To všechno je v té kapli na tom vašem plácku?“ kroutil hlavou Bezves. „Tak to pozor.“ V hlase Hanse Treusela se ozval lokální patriotismus. „Ta kaple není vůbec malá. A plácek povídáš? Dobytčí trh, na kterém ta kaple stojí, je náhodou největší náměstí na světě a čtvrtina Míšně by se na něj vešla i s vaším dómem a hradem!“ „No dobře. A kolik zbrojnošů hlídá tu vaši velekapli?“ „Nevím, proč by ji měl někdo hlídat.“ „Přece aby vám ty svátostiny někdo neukradl.“ „Kdo by si troufl vztáhnout ruku na předměty tak posvátné? Vždyť by mu ta ruka upadla,“ prohlásil Hans Treusel s neotřesitelnou jistotou. Bezves nejprve kývl na krčmáře, aby jim přinesl další máz rýnského vína. Hans měl v sobě již dva žejdlíky a byl ve správné náladě, aby spolkl i to, co na něj teď čekalo. Bezvesův výraz náhle ztvrdnul. „A teď, proč jsem si tě chtěl nechat zavolat. V létě se totiž v Praze uvidíme. Do té doby musíš propustit všechnu svou domácnost.“ „Proč bych to proboha dělal?“ „Zaprvé proto, že na tom vyděláš. A zadruhé, že by se ti nevyplatilo mě neposlechnout. Od minule mám takový papír, na kterém jsou zakresleny všechny pražské brány. A na tom papíru je i tvé jméno. Kdyby se ve válečném stavu, který v létě nastane, dostal k vám na radnici, naposledy se projdeš Horskou bránou a odtamtud pak přímo na Šibeniční vrch.“ Hans Treusel si vzpomněl, že mu Bezves minule povídal, jak budou v Míšni přestavovat hradby, a zajímal se, jak to vyřešili v Praze. Jelikož to Bezves stále nechápal, 11
ZebrakKOReps
6/21/15 9:53 PM
Stránka 12
vzal Treusel nakonec papír a brk a brány mu nakreslil. Pak se ještě ten vyděrač zeptal, jak se vlastně Treusel správně píše, a on jako pitomec k tomu připojil svůj podpis. „Ale to přece…,“ vyrazil ze sebe. „Žádné ale! Budeš poslouchat! Ostatně na tom vyděláš.“ „Já jsem pražský občan a přísežný měšťan. Můj dědeček byl konšelem. Já přece nemohu své město zradit,“ bránil se Treusel. „To jsi už udělal.“ Bezves vytáhl onen papír. „Ostatně jsi Němec, tedy příslušník říše. Nebo snad ne?“ „Já jsem Bémák a poddaný českého krále. A v Petrské čtvrti je Němec stejně každý druhý.“ „Však ono se tomu vašemu Vaškovi nic nestane. Ale je nutné udělat pořádek v říši. Dva krále si Svatá říše římská dovolit nemůže. Ono stačí, že máme dva papeže.“ „Ale čeleď se propouští ke konci roku. Teď to bude vypadat divně. A co bych si bez nich počal?“ „Tak jim tentokrát uděláš Vánoce v létě. A důvod se vždycky nějaký najde. Teď ti dám s sebou hned pomocníka, který na to všechno dohlédne. Já mu sice říkám Bierfresser, ale ty mu budeš říkat Fritz.“ „Vůbec to nechápu. Proč to všechno?“ blekotal zmateně Hans Treusel. „Chápat nemusíš. Pro tebe je životně důležité, abys dělal, co ti řeknu. Dnes už to není tajemství. Říšská knížata se rozhodla skoncovat s tím vaším Vaškem a to jednou provždy, proto v létě vtrhnou do Čech a sejdou se před Prahou. Pro obléhatele je vždy dobré, když mají ve městě spojence. Tím spojencem budu já. Jako své dočasné stanoviště jsem zvolil dům u Poříčské brány, tedy tvůj dům. Už tato informace by pro mnoho pražských měšťanů měla cenu zlata. Vyděláš na tom i ty, když si necháš říct. Víš, 12
ZebrakKOReps
6/21/15 9:53 PM
Stránka 13
čeho se v obleženém městě jako prvního nedostává?“ Bezves udělal ve svém proslovu schválně pauzu. „Chleba. Jídlo vůbec začne scházet,“ zkusil to zmatený Hans Treusel. „To až potom. První začne být nedostatek píce. Zpočátku bude masa ve městě dost, protože páni měšťané budou muset porážet dobytek a prasata, která chovají, neboť je nebudou mít čím krmit. Ten, kdo bude mít dostatek píce, ji prodá za trojnásobek. Také sůl a pepř, nutné k nakládání masa, podstatně zdraží.“ „Pak ale nastane ve městě hlad.“ „Žádný strach! Než k tomu dojde, váš Vašek změkne, vzdá se titulu římského krále a svých zahraničních lén a nám o nic jiného nejde.“ Bezves řekl „nám“, jako by byl nějaký říšský kníže nebo co. Čert byl Treuselovi tento výlet do Míšně dlužen!
13
ZebrakKOReps
6/21/15 9:53 PM
Stránka 14
Pondělí na ochtáb svatých Petra a Pavla, 6. července
Podrychtáři Václavovi od Černého koně za ten horký červencový den přilba pořádně ztěžkla. Konečně nastoupila noční směna a Václav s několika biřici mohl slézt z ochozu městských hradeb. Zvonili na nešpory. Slunce právě zapadalo. Je to stejně nespravedlivé, protože teď, v červenci, je den dlouhý, a noci jsou naopak krátké, pomyslel si Václav. Měl na starosti jeden úsek hradeb mezi Poříčskou a Horskou bránou. Stala se totiž neuvěřitelná věc. Praha, donedávna hlavní město Svaté říše římské, a tudíž pupek světa, jak se mnozí domnívali, se ocitla v obležení. Nepřišlo to najednou, ale plíživě. Na den svatého Víta, patrona české země, 15. června, přitáhlo ku Praze vojsko panské jednoty, vedené markrabětem Joštem, a rozložilo se u vesnice Michle. O jejich úmyslech nebylo zpočátku jasno. Mohla to být zemská hotovost, kterou král svolával na obranu západních hranic, nebo také vzbouřená šlechta proti svému králi. Téměř týden se nic nedělo. A tak se 14
ZebrakKOReps
6/21/15 9:53 PM
Stránka 15
mnozí kupci dokonce vypravili do ležení obchodovat. V panském táboře se také vystřídalo několik králových poslů. Teprve potom přišel příkaz přímo z Králova dvora zavřít brány a postavit stráže na hradby. Čeští a moravští páni odpověděli tím, že začali plenit okolní vsi, které až na výjimky patřily pražským měšťanům. Konečně bylo ve věci jasno. Městský písař Jan z Weilburka ani nestačil všechny ty pány a rytíře zaznamenávat. Potom přišli Míšňané. Na ostudu celému království, nikým neobtěžováni. Podrychtář Václav ještě teď skřípe zuby, když si na to vzpomene. Vojsko míšeňských markrabat se rozložilo u Ovence. Praha byla obklíčena ze dvou stran. Staroměstští měšťané převzali zodpovědnost za dvě městské brány a hradební úsek mezi nimi. Přes den střežili hradby hlavně městští biřici a žoldnéři jak ve službách města, tak ti, jež za sebe najali majetní měšťané. V noci je pak vystřídali městští řemeslníci, kteří ve dne pracovali ve svých dílnách a v noci chodili klímat na ochoz městských hradeb. Podrychtáři Václavovi právě končila denní směna. Nejraději by se rozběhl Slaměnou ulicí ke klášteru svatého Ambrože a Mikulášskou bránou kolem Královského dvora na začátek Nového tržiště, kde stál dům U Černého koně. Tam na něj čekala jeho žena Kateřina s večeří. Ale slib je slib a ten Václav ve slabé chvilce dal a teď ho musí splnit. Věc se měla totiž tak, že v poledne, kdy stálo slunce přímo nad hradbami, hradební věže přestaly vrhat stín a voda ve džberu nechutně zteplala, se biřici vedení magistrem Šebkem začali skládat na tupláky piva. Podrychtář Václav se k nim přidal. Nakonec byly přineseny dva tuplované mázy, každý po osmi žejdlících, řídkého pšeničného piva, které v biřicích jen zasyčely. Magistr 15
ZebrakKOReps
6/21/15 9:53 PM
Stránka 16
vypil, co zbylo v tupláku. „To by chtělo repete! Co ty na to, podrychtářskej?“ obrátil se na Václava. „To tě nesmí, magistře, ani napadnout! Jsme ve službě a já si dovedu představit, jak by to dopadlo. Nakonec by někdo spadl z ochozu a byl by průšvih. Ty a já ručíme za tenhle úsek. Slibuji ti ale, že po službě vás všechny pozvu na žejdlík. Teď nechám přinést džber čerstvé vody z petrské fary.“ Další diskusi přerušilo falešné troubení rohu z věže Poříčské brány, což mohlo znamenat, že se blíží nepřítel, ale také nemuselo. Přesto magistr a biřici zpozorněli. Nebyl to tentokrát planý poplach. Asi třicet jezdců přebrodilo Vltavu u bubenského brodu a ocitlo se přímo proti Poříčské bráně. Jejich zelenobílé korouhve s routovou korunou nenechaly nikoho na pochybách. Míšňané! Pomalu projížděli kolem hradeb a přitom si dávali pozor, aby se nepřiblížili na dostřel. Občas někdo z nich zahulákal nadávku, nazývaje obránce různými částmi lidského těla, a Pražané jim stejně šťavnatě odpovídali. Magistr, jinak známý sprosťák, se tentokrát těchto výměn zdvořilostí nezúčastnil. Rukou natáhl svou pověstnou kuši a s ostražitým výrazem lovce bručel: „Jen pojďte blíž, srabi.“ Jenže Míšňané si dávali pozor, aby nepřišli k úhoně. Toto první setkání s nepřítelem nakonec zakončil mistr puškař Velek. Měl totiž na ochozu brány malou tarasnici. Přiložil hořící doutnák na zátravku a bác. To byla rána. Mistr Velek málem spadl z ochozu. Olověná kule zasvištěla nad hlavami Míšňanů. Ti si uvědomili, že vlastně nejsou tak docela z dostřelu a velkým obloukem se vraceli zpátky k brodu. Další služba pak už proběhla v klidu a o to více se táhla. 16
