Pav e l B r u n c l í k
GEOMETRIE NAHOTY
Vážené dámy a pánové, milí přátelé, vítám Vás v nově otevřeném BOHEMIA SEKT CENTRU kde naleznete vždy nejen informace a poučení o jakostních šumivých vínech a klidných vínech v rámci řízených degustací, ale dozvíte se, jak se sekty a vína skupiny Bohemia Sekt vyrábějí a jakými vavříny jsou ozdobeny, proč je sekt výrazem životního stylu a co v něm hledají a nacházejí například významné osobnosti společenského a kulturního dění. Ale je tu ještě jeden pádný důvod pro návštěvu BOHEMIA SEKT CENTRA. V těchto prostorách je totiž vytvořeno místo i pro společenská setkání a nezapomenutelné kulturní zážitky. Mnozí návštěvníci už měli možnost shlédnout několik výstav obrazů a jistě výjimečným zážitkem se stalo vystoupení houslové virtuosky paní Gabriely Demeterové. Výstavu fotografických obrazů významného současného českého fotografa a mého přítele Pavla Brunclíka pod názvem GEOMETRIE NAHOTY shlédli již návštěvníci v Praze, Sofii a Paříži a v současné době máme tu čest poskytnout této výstavě prostory BOHEMIA SEKT CENTRA u nás ve Starém Plzenci. Věřím, že tato výstava značnou měrou přispěje k naplnění smyslu existence BOHEMIA SEKT CENTRA – totiž sbližovat lidi při výjimečných zážitcích. Přeji Vám mimořádný umělecký zážitek a těším se na další setkání. Ing. Josef Vozdecký předseda představenstva a generální ředitel společnosti BOHEMIA SEKT
PAVEL BRUNCLÍK Narozen 27. 10. 1950 ve Znojmě V roce 1974 absolvoval matematicko-fyzikální fakultu UK v Praze, v letech 1974–1980 vystudoval režii a scenáristiku na katedře dokumentární tvorby FAMU, na katedře fotografie rok mimořádného studia. Po ukončení studia externě spolupracoval s ČST. Od roku 1981 pracuje jako samostatný fotograf. V letech 1985–1992 působil převážně v zahraničí (Rakousko, Itálie) a věnoval se především reklamě. V tomto období vytvořil obrazovou část několika audiovizuálních programů. (Palác v Kielcach – Polsko 1985, Muzeum H. Sienkiewicze – Polsko 1988, Varšavský zámek – Polsko 1988, Stroje pro 20. století – Rakousko, ČSR a další).
SAMOSTATNÉ VÝSTAVY
ÚČAST NA KOLEKTIVNÍCH VÝSTAVÁCH
1984 1985 1988 1995 1999 1999 2000 2001 2001 2002 2002 2003 2003 2003 2004 2004 2006
Polsko, Rakousko, Francie, Německo, Itálie
České Budějovice Znojmo Praha Cizí ženy, Praha Návraty k podstatě, Praha Návraty k podstatě, Litva Země, Praha Země, Znojmo Země, Paříž Kde je Madagaskar?, Praha Krajina vody, Hamburk Země, Hamburk Kde je Madagaskar?, Hamburk Země, Brusel Země, Praha Mánes Země, Moskva Na Soljance Země, Brusel
MONOGRAFIE Cizí ženy, Mladá fronta, Praha a Ex pose Verlag, Berlín, 1995 Země, Triáda, Praha 2000 Krajiny 1997–2004, Paseka Praha 2004 Geometrie Nahoty, Pavel Brunclik, Pistorius & Olšanská, Praha 2007
OCENĚNÍ 1998 2004 2000 2005
CZECH PRESS PHOTO FUJIFILM EURO PRESS PHOTO AWARD Fotografická publikace roku (kniha Země) Fotografická publikace roku (kniha Krajiny 1997–2004)
www.pavelbrunclik.com www.studioasa.cz
[email protected]
Pro Pavla Brunclíka je nahé lidské tělo dávnou výzvou. Už svůj absolventský film na pražské FAMU kdysi dokonce zamýšlel věnovat baletu. Ne však kvůli tanci, ale kvůli estetice těla v pohybu. Podobně, jako první představitel moderní české fotografie František Drtikol, jehož fascinaci taneční pózou do jisté míry motivoval sňatek s tanečnicí Ervínou Kupferovou, jež mu byla častým modelem. Brunclíkova dávná vize však našla své naplnění až po letech – práce v oblasti špičkové reklamy mu v tom dlouho zabraňovala. A tak až v roce 2005 začal systematicky spolupracovat se sólisty baletu pražského Národního divadla. Byl to šťastný nápad. Neboť kdo jiný než profesionální tanečník dokáže pózovat bravurněji? Kdo jiný zná lépe působivé možnosti pohybu? Kdo jiný získává neustálým tréninkem a vytříbenou uměleckou prací kontrolu i nad sebemenší částečkou celého těla? Do značné míry tedy jde o týmovou spolupráci, kdy fotograf přijde s myšlenkou, k jejíž realizaci modely následně hledají cestu, anebo: modely samy prezentují své možnosti a nápady a fotograf z nich vybírá a zkouší. Každá póza pak vzniká v dlouhé řadě variací a permutací. Je to jako „kámen vhozený do vody, kolem něhož se začnou dělat kruhy“, jak kdysi psal ve svém deníku Drtikol. Brunclík však, na rozdíl od Drtikola, dělá většinou akty skupinové, v nichž i muži mají své místo, zatímco prostorové rekvizity jsou méně četné. Zato se ale nerozpakuje sáhnout po speciálních efektech, zvláštní fotografické techniky nevyjímaje. Náročné aranžmá, často až se šesti modely, vyžaduje spolupráci čtyř asistentů. Pozadí fotograf využívá přísně bílé, nebo tmavé, práci se světlem považuje za klíčovou, přesněji – významotvornou. Jako vysokoškolsky vzdělaný matematik je „pedant“ lpící na každém detailu. Preciznost, strohost, jednoduchost jsou jeho devizou. Čistota tvarů, ba až jakýsi tvarový minimalismus, představuje jednu z jeho met. Ať už se to týká krajiny, které se v posledních letech věnoval, nebo aktu. Návraty k podstatě, tak Brunclík nazval jeden svůj krajinářský cyklus, aby naznačil, že v něm jde o elementární tvary a struktury, o samu podstatu planety Země. Stejný název pak lze bez zaváhání přenést i na jeho poslední cyklus aktů. I v něm hledá a zachycuje podstatu. Tentokrát člověka. Samozřejmě, že jeho snímky jsou reflexí jeho vnitřního světa – současně však jsou také odrazem psychické a sociální atmosféry doby. Doby počátku třetího tisíciletí. A tak Brunclíkovy akty reflektují realitu plnou nesplněných tužeb, agrese i romantické nostalgie, ano i sexuálních posedlostí a zákazů. Ptají se po lidské identitě. Od jeho předchozího cyklu aktů z let 1986–1995, který dostal knižní podobu pod názvem Cizí ženy, se tento soubor liší v mnoha směrech. Zaprvé je striktně černobílý, a tato abstrahující černobílá škála jako by určovala i další atributy: prázdné, od všeho oproštěné pozadí, strohou čistotu tvarů, póz, expresívnost výrazu. Zadruhé je působivě monumentální, to znamená, že obsahuje velkolepost, oslavu i moment zvěčnění. Právě v tomto ohledu, se Brunclík nejvíc přibližuje jedné z ikon současné fotografie nahoty – Helmutu Newtonovi. Stejně jako svým vlastním krajinářským cyklům, ať už nazvaným Návraty k podstatě anebo Země. Až totiž Pavel Brunclík jednou propojí monumentální minimalismus svých barevných krajin s monumentálním minimalismem svých černobílých aktů, vznikne dílo, které může směle nazvat – „Genesis“. Stvoření. Počátky. Základ. Podstata života a světa. Vždyť už jeden z prvních moderních umělců, sochař Auguste Rodin, objevitelsky pochopil, že sledujeme-li přírodu, dosáhneme všeho a že žena, hora anebo kůň jsou utvářeny podle týchž zásad. Daniela Mrázková
www.bohemiasekt.cz
