Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav pěstování, šlechtění rostlin a rostlinolékařství
Patogeny bezu černého (Sambucus nigra L.), jejich význam a možnosti ochrany
Diplomová práce
Vedoucí práce:
Vypracovala:
doc. Ing. Ivana Šafránková, Ph.D.
Bc. et Bc. Jarmila Kolašínová BRNO 2014
1
PROHLÁŠENÍ
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci s názvem Patogeny bezu černého (Sambucus nigra L.), jejich význam a možnosti ochrany vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury.
Diplomová práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana AF MENDELU v Brně.
Dne: Podpis autora:
2
PODĚKOVÁNÍ Děkuji doc. Ing. Ivaně Šafránkové, Ph.D., vedoucí mé diplomové práce, za profesionální a kvalifikovaný přístup, za poskytnutí cenných rad a připomínek, trpělivost a pomoc při realizaci této práce.
3
ABSTRAKT Kolašínová, J. (2014): Patogeny bezu černého (Sambucus nigra L.), jejich význam a možnosti ochrany. Brno: Mendelova univerzita v Brně. Fakulta agronomická, 2014. 58 s.
Výsadby bezu černého v České republice, na rozdíl od zahraničí, neodpovídají jeho významu. Tomu odpovídá i nedostatek literárních zdrojů. Diplomová práce je zaměřena na sledování patogenů rodu Sambucus. Uveden je seznam a popis původců chorob a škůdců bezu černého. V letech 2012–2013 byl na lokalitách Botanická zahrada a arboretum Mendelovy univerzity v Brně a ve Veleboři u sledován výskyt chorob a škůdců bezu černého. Na obou lokalitách byl zaznamenán pouze slabý výskyt houby Cercospora depazeoides (Desm.) Sacc. (1878) a mšice Aphis (Aphis) sambuci, a na lokalitě ve Veleboři třásněnky rodu Thrips, pravděpodobně Thrips sambuci. V průběhu sledování převládalo suché počasí a z tohoto důvodu bylo napadení rostlin velmi slabé, ochranná opatření se neprováděla. Klíčová slova: Sambucus nigra L.. Choroba. Škůdce.
ABSTRACT Planting of elderberry in Czech Republic, unlike abroad, do not reflect its importance. It correspond with lack of literary resources. The thesis is focused on monitoring of pathogens of genus Sambucus. The list and description of diseases and pests originators is presented. In years 2012 and 2013 in locality Botanical gardens and arboretum Mendel University in Brno and in Veleboř was monitored elderberry diseases and pests occurrence. On both localities was registered only light occurence of fungus Cercospora depazeoides (Desm.) Sacc. (1878) and aphid Aphis (Aphis) sambuci and on locality Veleboř the thrips, probably Thrips sambuci. During monitoring period dry weather dominated and for these reason the infection was rather slight, protective measures was not done. Key words: Sambucus nigra L.. Diseas. Pest.
4
OBSAH 1
ÚVOD ................................................................................................................................. 7
2
CÍL PRÁCE ........................................................................................................................ 9
3
LITERÁRNÍ PŘEHLED .................................................................................................. 10 3.1
Botanické zařazení druhu Sambucus nigra L. ........................................................... 10
3.2
Charakteristika druhu Sambucus nigra...................................................................... 11
3.3
Původ rodu Sambucus ............................................................................................... 13
3.4
Další zástupci rodu Sambucus ................................................................................... 14
3.5
Obsahové látky druhu Sambucus nigra L.................................................................. 17
3.6
Odrůdy bezu jako ovocného druhu ............................................................................ 18
3.7
Pěstování a agrotechnika bezu černého ..................................................................... 19
4 PŘEHLED PŮVODCŮ CHOROB A ŠKŮDCŮ VYSKYTUJÍCÍ SE NA DRUZÍCH RODU SAMBUCUS ................................................................................................................. 21 4.1
Abiotické příčiny ....................................................................................................... 22
4.2
Genetické vlivy .......................................................................................................... 23
4.3
Choroby bezu (Sambucus) ......................................................................................... 24
4.3.1
Virózy ................................................................................................................. 24
4.3.2
Bakteriózy .......................................................................................................... 28
4.3.3
Fytoplazmy ......................................................................................................... 29
4.3.4
Mykózy............................................................................................................... 30
4.4
Škůdci bezu černého .................................................................................................. 36
4.4.1
Hmyz .................................................................................................................. 36
4.4.2
Roztoči ............................................................................................................... 38
4.4.3
Háďátka .............................................................................................................. 39
4.4.4
Živočichové ........................................................................................................ 39
5
DIAGNOSTIKA V ROSTLINOLÉKAŘSTVÍ ................................................................ 40
6
OCHRANA ROSTLIN ..................................................................................................... 42
7
MATERIÁL A METODIKA ............................................................................................ 43 7.1 Charakteristika stanoviště Botanická zahrada a arboretum Mendelovy univerzity v Brně………………………………………………………………………………………43 7.2
Charakteristika stanoviště Veleboř ............................................................................ 44
7.3
Klimatické podmínky v roce 2012 a 2013................................................................. 44
7.4
Stanovení chorob a škůdců ........................................................................................ 46
8
VÝSLEDKY A DISKUZE ............................................................................................... 48
9
ZÁVĚR ............................................................................................................................. 54 5
10
LITERATURA .............................................................................................................. 55
11
PŘÍLOHY...................................................................................................................... 58
6
1 ÚVOD Při vyslovení pojmu „černý bez“ si většina lidí představí kvetoucí bezový keř, symbol léčivé síly této rostliny. Do rodu Sambucus jsou však zahrnuty i četné kultivary, které se pěstují po celém světě jako okrasné rostliny. Bez černý (Sambucus Nigra L.) už od dávných dob využívalo tradiční lidové léčitelství jako významnou léčivou rostlinu. V dávné historii naši předkové nepěstovali kulturní rostliny, ale pro zajištění vlastní obživy využívali a spotřebovávali zdroje, které byly dostupné. Sběr a užívání léčivých rostlin má v našich zemích dlouholetou tradici, sahající hluboko do středověku. V současné době se stále více léčivých rostlin získává z produkčních výsadeb založených zemědělskými farmami orientovanými na pěstování léčivých rostlin. Bez černý u nás obvykle roste planě, v zahraničí se však často pěstuje komerčně za účelem zajištění potřebné produkce. Historicky nejdéle se bez černý užívá jako léčivá rostlina v lidovém léčitelství. Po celá staletí se plody a květu bezu užívaly nejen v Evropě a severní Africe, ale i v Severní Americe. Mimo léčivé účinky byl bez často pěstován pro svou magickou moc k ochraně lidských obydlí, podle pověr pomáhal zahánět zlé síly. Tato symbolická hodnota se bezu přisuzuje v celé Evropě, od Španělska až po Anglii, Dánsko, Německo a Slovanské země. Slované považovali bez černý za posvátný strom. Teprve v průběhu dvacátého stolení se využívá bez v potravinářském průmyslu jako potravinářská surovina pro výrobu kompotů, džemů a sirupů, vín a barvivo, které je velmi stálé a používá se jako náhrada šťávy z červené řepy. Květy i plody se využívají v lihovarnictví a vinařství. V současné době vzrůstá obliba nápojů s příchutí černého bezu např. minerálky, sirupy. Plody se mohou sušit a využívat do jogurtů, cereálních snídaňových směsí apod. Bez černý nachází využití v parfumerii a v kosmetickém průmyslu pro výrobu pleťových krémů, vod a masek, neboť vykazuje bělící účinky, zjemňuje pleť a odstraňuje pihy. Rostliny bezu černého se dále využívají jako okrasný prvek do zahrad, jako součást živých plotů a při rekultivacích. V současné době vzrůstá význam přírodních zdrojů pro výrobu léčiv, neboť v posledních letech je zřejmé, že někteří spotřebitelé preferují přírodní zdroje před chemickými přípravky. Spotřebitelé požadují zdravé produkty a bez černý vykazuje v oblasti přírodního léčení velký
7
potenciál. Je možné tedy očekávat zvyšující se zájem o farmaceutické výrobky získané z plodů nebo květů bezu černého. V posledních letech se také objevuje mnoho výzkumných prací zaměřených na zjištění chemických a senzorických vlastností nových odrůd bezu a tyto práce potvrzují význam bezu jako zdroje zdraví prospěšných látek. Výzkumem a ochranou bezu černého se zabývá také EPPO (European and Mediterranena Plant Protection Organization) – Evropská a středozemní organizace ochrany rostlin. Bez černý zatím v naší republice není považován za ovocný druh, za účelem ovocnářské produkce se pěstuje pouze okrajově. Původ názvu Sambucus pochází pravděpodobně z řeckého slova „Sambux“, které označuje červené barvivo plodů bezu černého a z latinského ´niger´ označující černé plody. Bez černý (Sambucus Nigra L.) se v cizích jazycích jmenuje: slovensky: baza čierna, německy: Holunder , anglicky: elder, elderberry, black elder, European elder, španělsky: saüquer, italsky: sambuca. Lidové názvy pro bez černý používají výrazy jako bezinky, kozičky, baza černá, bazičky, psí bez, smradlavý bez, smradinky a další.
8
2 CÍL PRÁCE Cílem diplomové práce je
sestavit literární přehled o patogenech a škůdcích vyskytujících se na druzích rodu Sambucus, především bezu černém (Sambucus nigra)
sledovat u vybraných keřů bezu černého na definovaných lokalitách výskyt patogenů a škůdců
u houbových patogenů provést jejich izolaci a determinaci
v případě silnějšího výskytu vyhodnotit intenzitu, případně četnost napadení
navrhnout vhodná ochranná opatření.
9
3 LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1
Botanické zařazení druhu Sambucus nigra L.
Bez černý (Sambucus nigra L.), syn. Sambucus vulgaris Lam. je krytosemenná rostlina oddělení Magnoliophyta. Dříve byl bez zařazován do třídy Rosopsida, řádu Dipsacales – štětkotvaré a čeledi Caprifoliaceae – zimolezovité, v současné době je zařazovaný do čeledi Sambucaceae Link – bezovité, která obsahuje pouze jeden rod Sambucus (Houska 2007). Některé zdroje uvádějí botanické zařazení do pododdělení Angiospermae, třída Campanulids, řád Dipsacales, čeled Adoxaceae Trautv. – pižmovkovité, rod Sambucus (EPPO 2014). Rod Sambucus obsahuje 25 různých druhů bezu, popis vybraných druhů je v samostatné kapitole.
Obr. 1: Bez černý (Sambucus nigra L.)
10
3.2
Charakteristika druhu Sambucus nigra
Bez černý patří mezi rostliny mírného podnebního pásma. Bez je opadavý, bohatě větvený keř nebo malý strom s převislými větvemi a výškou 3-10 m. Rostlina má vysokou regenerační schopnost bez zvláštních nároků. Bez černý nepatří mezi ohrožené druhy, proto se na něj nevztahují ochranná opatření (Kocián 2014). Variabilita druhu se projevuje na listech (barva, tvar, velikost), květech (velikost, barva) nebo plodech (barva, množství obsažených látek).
Kořeny Keř má bohatý kořenný systém avšak koření mělce. Kůra, větve Má bradavičnatou nepříjemně páchnoucí borku. Kůra je šedá, mladé větve jsou zelené. Kůra větví je poseta četnými tmavými čočinkami – lenticelami. Dřeň větví je čistě bílá. Listy Zimní pupeny jsou zelenavé a špičaté. Listy se začínají objevovat v únoru nebo březnu. Vstřícné listy jsou lichozpeřené, většinou s pěti vejčitě podlouhlými listy dlouhými 5-20 cm. Listy jsou lysé (Helebrant 1981). Květy Květy jsou bílé až smetanově nažloutlé, mají pětičetnou, kolovitou korunu a jsou uspořádané do vrcholičnatých lat s pěti hlavními paprsky. Květy jsou charakteristické silnou, často až nepříjemnou vůní. Kvetení rostliny začíná obvykle na konci měsíce května a může pokračovat až do července (Kocián 2014). Plody Plody jsou bezinky, 6-8 mm velké lesklé černo fialové peckovice, které obsahují 3 chrupavčité pecky. Plodenství jsou převislá, stopky jsou purpurové až fialové. Plody se začínají vyvíjet od července. Doba zrání plodů začíná v srpnu a pokračuje v září, plody se sklízejí v plné zralosti po dosažení černo fialové barvy. Šťáva z plodů intenzivně barví (Kocián 2014). 11
Místo výskytu V našich zeměpisných šířkách má bez pro svůj růst ideální podmínky a planá forma je zde hojně rozšířena. Keře rostou až do výšky 1 500 m. n. m. v Alpách, 900 m. n. m. v Tatrách a 2 200 m. n. m v pohoří Atlas v Maroku (Atkinson et al. 2002). Planě rostoucím rostlinám vyhovují půdy bohaté především na dusík, rostlina je nitrofilní. Bez černý se vyhýbá vápenitým půdám, vhodné jsou půdy s pH 4,6–5,5 (5,5–7,5). Ve volné přírodě jsou místa výskytu především nivní lesy, vlhké listnaté a smíšen lesy, lesní okraje, křoviny, pastviny, rumiště apod. Přestože je to rostlina světlomilná, dobře kvete a plodí i ve stínu (Grau et al. 1996). Optimální stanoviště pro pěstování bezu jsou výživné humusovité půdy.
Rozmnožování Rostlina je samosprašná. Velice dobře odolná proti mrazu i suchu. Rozmnožování druhu ve volné přírodě probíhá generativně pomocí semen nebo vegetativně oddenky. Ptáci, především drozdovití, rozšiřují zkonzumovaná semena (Grau et al. 1996). Semena však vyžadují dlouhou dobu stratifikace a nejsou vhodný materiál pro rozmnožování (Charlebois 2007). Při komerčním pěstování se bez černý rozmnožuje řízkováním nebo roubováním.
12
3.3
Původ rodu Sambucus
Druh Sambucus nigra L. pravděpodobně pochází ze střední Evropy a Kavkazu. Z těchto lokalit Evropy se postupně rozšířil i do severních částí Evropy jako Norsko a Švédsko nebo do jižních částí jako Itálie, Španělsko, Azorské ostrovy, Sicílie a Řecko, ovšem mimo Krétu. Druh se postupně rozšířil a nyní se běžně vyskytuje také v severní Africe v pohoří Atlas v Maroku, v Alžírsku či Tunisku. Zřídka se vyskytuje také v Turecku (Atkinson et al. 2002). V České republice je tento druh původní. Ve Spojených státech a Kanadě je původní Sambucus nigra subsp. canadensis (L.) Bolli. Sambucus nigra subsp. canadensis se z území svého původního výskytu rozšířil ze střední a východní Severní Ameriky na území dnešní Kanady, Floridy a Texasu. V současné době se druh Sambucus vyskytuje hojně nejen v celé Evropě ale i v severní Americe, severní Africe, Austrálii, Novém Zélandu a západní a střední Asii (Hemgesberg 2002).
13
3.4
Další zástupci rodu Sambucus
Mezi druhy rodu Sambucus nedochází k samovolnému křížení. Křížení se provádí uměle a získaní hybridi bývají sterilní.
Bez chebdí (Sambucus ebulus L.) syn. Sambucus humulis Mill., Ebulum humile (Mill.) Garcke Bez chebdí je vytrvalá bylina, rostoucí téměř v celé Evropě, vysoká 0,5 – 2m. Rostlina má silný plazivý kořen. Listy rostliny jsou při rašení hustě chlupaté, později roztroušeně chlupaté nebo lysé, listy nepříjemně páchnou. Rostlina kvete v červnu a červenci. Květy má bílé, růžové až fialové. Od bezu černého se odlišuje tyčinkami v květu – bez chebdí má tyčinky rovné, bez černý má tyčinky poléhavé. Dalším rozlišovacím znakem jsou plody, které u bezu černého visí dolů, kdežto u bezu chebdí trčí vzhůru. Barva plodů je černo fialová. Květy i plody jsou jedovaté (Hemgesberg 2002).
Bez červený (Sambucus racemosa L.) syn. Amerlingia racemosa (L.) Opiz Bez červený je taktéž označován jako bez hroznovitý, divoký bez nebo horský bez, anglicky red elder nebo European red elder. Roste ve střední Evropě, vyskytuje se v Severní Americe. Bez červený je keř, který roste planě v lesích a v horských oblastech. Keř má výšku od 1,5 do 4 metrů. Větve jsou světle hnědé, přímé nebo obloukovité (Jašková 2008). Listy jsou lichozpeřené, vejčité, zpravidla pětičetné. Bez červený kvete v dubnu až květnu. Květy má žluté až zelenavě zbarvené a plody jasně červené barvy (Kocián 2014). Syrové plody mají projímavý účinek a mohou vyvolat dávení, proto jsou jedlé pouze po převaření. Plody mají po zpracování hořkokyselou chuť. Bez červený se používá především jako okrasná zahradní rostlina buď v typické formě, nebo formou kultivarů (Hemgesberg 2002).
14
Bez kanadský (Sambucus nigra subsp. canadensis (L.) Bolli) syn. Sambucus canadensis L., Sambucus cerulea var. mexicana (C.Presl ex DC.) L.D. Benson, Sambucus mexicana C. Presl ex DC., Sambucus orbiculata Greene, Sambucus simpsonii Rehder ex Sarg. Bez kanadský je v angličtině označován jako sweet elder nebo American elder. Tento poddruh bezu černého původem pochází se Severní Ameriky, nyní se vyskytuje v celé Evropě jako okrasná zahradní rostlina (Hemgesberg 2002). Rostlina je jen dva až čtyři metry vysoká a má visuté větve. Listy jsou vstřícné, zpeřené až 30 cm dlouhé, s pilovitým okrajem. Květ je plochý vrcholík, bílé až krémově bílé barvy. V našich podmínkách roste dobře, pěstuje se v typické formě nebo formou kultivarů. Květy i plody jsou jedlé, využití má stejné jako bez černý (Svobodová 2013).
Do druhu Sambucus nigra L. jsou zařazeny poddruhy: Sambucus nigra L. subsp. cerulea (Raf.) R. Balli Sambucus nigra L. subsp. maderensis Sambucus nigra L. subsp. peruviana Sambucus nigra subsp. canadensis ´Acutiloba´ Sambucus nigra subsp. canadensis ´Aurea´ Sambucus nigra subsp. canadensis f. auctiloba Sambucus nigra subsp. canadensis f. maxima Sambucus nigra L. ssp. nigra Sambucus nigra ´Linearis Sambucus nigra ´Luteovariegata´
Do druhu Sambucus racemosa L. jsou zařazeny poddruhy a variety: Sambucus racemosa L. spp. kamtschatica (E.L. Wolf) Hultén Sambucus racemosa f. gumosa 15
Sambucus racemosa L. ssp. sibirica (Nakai) H. Hara Sambucus racemosa L. ssp. sieboldiana (Miq.) H. Hara Sambucus racemosa L. var. melanocarpa (A.Gray) McMinn Sambucus racemosa L. var. racemosa
Podle United States Department of Agriculture (2014) jsou do r. Sambucus zařazeny druhy: Sambucus africana Standl. Sambucus miquelii Sambucus palmensis Link Sambucus tigranii
16
3.5
Obsahové látky druhu Sambucus nigra L.
U bezu černého se pro průmyslové nebo medicínské účely využívají všechny jeho části – květy, listy, plody, kůra i kořen. Množství obsahových látek závisí na zvolené pěstované odrůdě, způsobu pěstování, stanovišti, době sběru a dalších faktorech. Květní droga Flos sambuci se sbírá v květnu a červnu. Sbírají se celá květenství před plným rozkvětem. Droga je součástí čajů pro léčení nachlazení, onemocnění horních cest dýchacích a při zanícených sliznicích. Sbírá se před plným rozkvětem, v období na konci května a na začátku června (Šafránková 2011). Květy obsahují flavonidy rutin, kvercin a sambucyanin, silice, sliz, třísloviny, cukry, vitamín C a minerální látky (Beckova 2012). Květy se využívají jako diaforetikum (potopudné), diuretikum (močopudné), protineuralgické a laxativní (projímavé). Užívá se formou čajového nálevu, koktáním, výplachy úst. Listy Folia sambuci se sbírají od dubna do října, sbírané v červnu a červenci však mají nejvíce obsahových látek (Šafránková 2011). Listy obsahují glykosidy sambunigrin a sambucin, pryskyřici a vápník (Beckova 2012). Plody Fructus sambuci jsou považovány za zdravou potravinu. Sbírají se v září v plné zralosti. Obsahují antioxidanty antokyany, které v plodech určují jejich černo fialovou barvu. Plody obsahují flavonidy rutin, isokvercitrin a sambucin, kyanogenní glykosid sambunigrin, z organických kyselin kyselinu citronovou a jablečnou, v nižších koncentracích také kyselinu šikimovou a fumarovou (Píšťková 2011). Dále plody obsahují cukry fruktóza, glukóza a sambubióza, vitaminy A, B a C, karoteny, pektiny, hořčiny, třísloviny, cholin a další (Beckova 2012). Plody se využívají podobně jako květy jako diaforetikum, diuretikum a laxativum. Léčebně se užívají při chronických zánětech horních cest dýchacích, při zánětu trojklaného nervu a migrénách. Při tepelném zpracování se glykosid sambunigrin rozkládá a není pro zdraví člověka nebezpečný. Plody se proto nekonzumují v syrovém stavu, neboť mohou způsobit žaludeční nevolnost a způsobit mírnou otravu s příznaky jako bolest hlavy, zvracení, bušení srdce. Bezová kůra Cortex sambuci se sbírá z mladých větví a využívá se stejně jako listy, má však silnější účinek (Šafránková 2011). Kůra obsahuje tříslovin a pryskyřice, žlutý éterický olej, kyselinu valerovou a alkaloid sambucin (Beckova 2012).
17
3.6
Odrůdy bezu jako ovocného druhu
Pro pěstitele a spotřebitele je k dispozici řada odrůd. V současné době však žádná z odrůd není v naší republice registrována pro pěstování. Šlechtění bezu se rozšířilo mezi lety 1960 až 1980. Šlechtěné odrůdy produkují kvalitnější květy a plody než planě rostoucí rostliny, neboť obsahují více anthokyaninu a vykazují lepší chemické a senzorické vlastnosti. U Sambucus nigra jsou to například odrůda ´Sambo´ ze Slovenska, ´Haschberg´ a ´Donau´ původem z Rakouska. Další v Evropě pěstované odrůdy jsou ´Prägarten´, ´Hamburg´, ´Sambu´, ´Samdal´, ´Sampo´, ´Samidan´, ´Samyl´ nebo ´Riese von Voßloch´ (Hemgesberg 2002). Ve Spojených státech se pěstují odrůdy Sambucus nigra subsp. canadensis s vysokou kvalitou plodů například ´Adams No.1´ a ´Adams No.2´, ´York, vyšlechtěné v USA a odrůdy ´Johns´, ´Kent´, ´Nova´ a ´Scotia´ vyšlechtěné v Kanadě (Charlebois 2007). Odrůda ´Sambo´ byla vyšlechtěna na Slovensku a do pěstování byla povolena od roku 1983. Má typickou chuť bezu černého. Tato odrůda má nízkou odolnost proti virovým chorobám a fytoplazmám. Odrůda ´Haschberg´ je nejčastěji pěstovaná odrůda v Evropě. Byla vyšlechtěna v Rakousku v roce 1965 a vykazuje nízkou náchylnost k virovým onemocněním, fytoplazmám a k napadením škůdci (Hemgesberg 2002). V českých podmínkách se pěstuje od roku 1970. Produkce se zpracovává v potravinářském průmyslu pro výrobu koncentrátů a džusů. Ze stejného roku pochází i další rakouská odrůda ´Donau´. Pro odrůdu jsou typické menší množství velkých květů a hladké sytě zelené listy. Odrůda však dává malý výnos plodů. Odrůda ´Sambu´ pochází z Dánska z roku 1977 a pěstuje se pro produkci plodů a výrobu sirupu, neboť má vyšší obsah antokyanů v plodech a atraktivnější chuť.
V okrasné výsadbě se pěstují kultivary Sambucus nigra f. alba, Sambucus nigra f. aurea, Sambucus nigra f. laciniata a Sambucus nigra f. pendula. Bývají součástí botanických zahrad, okrasných zahrad, živých plotů podobně.
18
3.7
Pěstování a agrotechnika bezu černého
Historie komerčního pěstování bezu je velmi krátká, jedná se o dobu zhruba posledních padesáti let. V současné době se pěstováním bezu černého zabývají různé velké zemědělské farmy, obvykle se jedná o doplňkovou výsadbu ke stávající ovocnářské produkci. V Evropě za největší a stabilní producenty bezu černého považujeme především Dánsko, Maďarsko, Polsko a Švýcarsko, v Americe jak Spojené státy, tak Kanadu. Farmy jsou často zakládány za účelem zajištění lokálních požadavků na produkci. Pěstování bezu v ovocných sadech není složité a první menší výnosy je možné očekávat již následujícím roku po výsadbě. Bez obvykle začíná kvést tři až čtyři roky po výsadbě. Po čtyřech letech je možné u druhu Sambucus nigra subsp. canadensis očekávat stabilní průměrný výnos až 8 kg plodů z jedné rostliny (Charlebois 2007). U šlechtěných odrůd Sambucus nigra L. je možné v plné plodnosti dosáhnout výnos až 25 kg plodů z jedné rostliny. Cílem pěstování je dosažení produkce co nejvyšší kvality. Některé farmy jsou certifikovány jako ekologicky hospodařící. V podmínkách naší republiky je vhodné využívat Sambucus nigra L. nebo Sambucus nigra subsp. canadensis.
Nároky na stanoviště Bez černý je možný pěstovat na většině území naší republiky až do nadmořské výšky 600 m. Půda by měla být bohatá na živiny, především dusík, s pH 5,5-6,5. Ideální stanoviště je rovné a osluněné. Průměrný roční úhrn srážek by měl být 600–700 mm (Kaplan, Matějíček 2011).
Výsadba Příprava před výsadbou zahrnuje především odplevelení pozemku, hluboké zpracování půdy, zapravení statkových hnojiv a příprava půdy před výsadbou. Pro výsadbu se používají buď dřevité řízky, nebo jednoleté špičáky z bylinných řízků. Výsadbu je nejvhodnější provádět pozdě na podzim nebo brzy na jaře. Výsadba se provádí do mokré půdy, jinak jsou sazenice ohroženy zaschnutím.
19
Základní spon výsadby je 5 metrů mezi řadami a 3–4 m mezi rostlinami, tj. 500–650 rostlin na hektar (Kaplan, Matějíček 2011). Tvarování a řez Bez černý je v ovocné výsadbě vhodné pěstovat v kmenném tvaru s korunou založenou ve výšce 100–130 cm, výška stromu pak nepřesáhne 2–3 m a je možné provádět sklizeň přímo ze země. Keřová forma není pro sadovou výsadbu vhodná z důvodu větších nároků na prostor a složitější sklizně. Řezem na konci podzimu se provádí výměna odplozeného dvouletého dřeva. Průběžně je třeba odstraňovat i výhony rostoucí z kořenového systému a kmenu (Kaplan, Matějíček 2011). Výživa Při pěstování bezu je třeba zajistit dostatečnou zásobu živin, ať už statkovými nebo průmyslovými hnojivy. Dusík je možno doplnit i formou NPK v množství 50-100 kg/ha. Hnojení se provádí na začátku vegetace a v době květu (Kaplan, Matějíček 2011). Údržba meziřadí Údržba meziřadí se provádí chemicky, neboť bez koření mělce a mohly dojít k poškození rostlin. Je třeba udržovat celé meziřadí v bezplevelném stavu nebo minimálně příkmenný pás jako černý úhor a meziřadí zatravněné (Kaplan, Matějíček 2011). Další údržba spočívá v pravidelném řezu větví a odstraňování spadaného listí z důvodu fytosanitárního.
20
4 PŘEHLED PŮVODCŮ CHOROB A ŠKŮDCŮ VYSKYTUJÍCÍ SE NA DRUZÍCH RODU SAMBUCUS Na druzích rodu Sambucus je popsáno několik patogenů a škůdců, z nichž většina se vyskytuje jen ojediněle a nezpůsobuje závažné poškození. Onemocnění rostlin mohou způsobit různé typy škodlivých činitelů. Poruchy a poškození bývají způsobeny abiotickými příčinami, choroby biotickými faktory, a to viroidy, viry, fytoplazmami, bakteriemi, houbám podobnými organismy a houbami. (Hudec, Gutten 2007). Symptomy onemocnění se projevují na nadzemních i podzemních částech rostlin.
Infekční cyklus ve své první fázi přestavuje pronikání (penetraci) patogenu do rostliny. Po fázi penetrace následuje fáze kolonizace, která umožňuje patogenu v hostitelské rostlině růst a množit se. V tomto období se mohou vyskytovat první často málo zřetelné příznaky onemocnění.
Třetí fází infekčního cyklu je fáze reprodukce, kdy dochází k rozmožení
patogenu. Poslední fází je jeho rozšíření do celé rostliny a do dalších rostlin. Inkubační doba je období od proniknutí patogenu do hostitelské rostliny do doby objevení se prvních příznaků choroby. Preventivní opatření proti možným patogenům musí vycházet ze znalostí infekčního cyklu patogenu a potřebných životních podmínek. Teprve na základě správné identifikace patogena je možné navrhnout vhodné preventivní nebo léčebné opatření. K základním preventivním opatření patří výsadba rezistentních kultivarů. Rostlinná poškození mohou být způsobeny i živočišnými škůdci. Posledním typem poškození jsou genetické anomálie.
21
Abiotické příčiny
4.1
Abiotická poškození rostlin tzv. abiotikózy jsou výsledkem působení širokého spektra neživých, především fyzikálních nebo chemických příčin. Abiotické faktory členíme na klimatické, edafické a topografické. Za abiotické příčiny klimatické považujeme například povětrnostní vlivy, teplo, světlo apod. K edafickým faktorům řadíme půdní vlhkost, strukturu nebo pH. Topografické faktory jsou dány nadmořskou výškou, geografickým umístěním, reliéfem krajiny podobně. Abiotická poškození rostlin mohou vzniknout také na základě mechanického poškození nebo vlivem lidské činnosti. Abiotická poškození se mezi rostlinami nepřenáší. Projevují se obvykle změnami na listech, omezením růstu a sníženou kvalitou úrody. Ochrana proti abiotickým poškozením by měla být preventivní, neboť se jedná hlavně o různá agrotechnická opatření týkající se pěstování rostlin (Hudec, Gutten 2007).
Povětrnostní vlivy
Mrazové poškození vzniká při poklesu teploty pod 0 °C, může dojít k poškození květních pupenů, květů i listů. Dále se k povětrnostním vlivům řadí chladové poškození nebo poškození vysokými teplotami. Nízké teploty zpomalují příjem živin a mohou způsobit jejich nedostatek. Poškození rostlin může způsobit nedostatek i nadbytek světla. Slunce způsobuje sluneční úžeh listů a plodů. Mezi povětrnostní vlivy řadíme taktéž příčiny související s vodním režimem, sníh, vysoká nebo nízká vlhkost vzduchu.
Půdní vlivy
Mezi půdní faktory způsobující poškození rostlin patří nejčastěji poškození způsobená nedostatkem nebo nadbytkem živin nebo půdní vláhy.
Dále mezi půdní vlivy řadíme
strukturu půdy, utuženost, množství vzduchu a kyslíku v půdě. Pro půdní vlivy je charakteristický ohniskový projev.
22
Mechanické poškození
Mechanické poškození rostliny vznikají např. otlakem, úderem, odřením nebo lidskou činností (vandalství, neopatrná manipulace s mechanizací).
Lidská činnost
Jedná se o poruchy způsobené například nevhodnou ochranou rostlin použitím herbicidů nebo zvýšené množství průmyslových škodlivin, plynných exhalací či pevné exhaláty (Štamberková 2012). Poškození se může projevovat jako různě intenzivní deformace, skvrnitosti, popálením, žloutnutím, zaostáváním v růstu nebo uschnutím rostlin.
4.2
Genetické vlivy
Genetické anomálie na rostlinách jsou způsobeny poškozením dědičné výbavy odrůdy. Tyto vlivy se vyskytují zřídka a symptomy se projevují na několika málo jedincích. Mezi rostlinami se nepřenáší. Genetické anomálie na rostlině představují morfologické změny, které se odlišují od typického vzhledu rostliny (Hudec, Gutten 2007).
23
4.3
Choroby bezu (Sambucus)
Choroba je výsledkem interakce biotického činitele a hostitelské rostliny. Každá choroba se projevuje určitými symptomy.
4.3.1 Virózy Přestože bez černý obsahuje látky, které působí například proti chřipkovým virům, sám může být několika typy virů napadán. Ochrana při napadení rostliny virovým patogenem je složitá, neboť neexitující látky umožňující léčení rostliny a proto hlavní část ochrany spočívá v prevenci. Preventivní ochrana před napadením zahrnuje zajištění zdravého viru prostého výsadbového materiálu a v důsledné ochraně před přenašeči tj. před mšicemi, hlísticemi nebo půdními háďátky. Další významný ochranný prvek je správná agrotechnika (Dušková, Kopřiva 2009). Ochranná opatření pro ošetření infikované rostliny je nutné zaměřit na konkrétního patogena, z tohoto důvodu je třeba zajistit rozbor a identifikaci patogena v laboratoři. Napadenou rostlinu není možné vyléčit. Infikované části rostlin nebo celé rostliny je třeba odstranit. (Kazda et al. 2007) Na bezu černém byly nalezeny a identifikovány viry:
Cherry leaf roll virus – CRLV,
Tomato black ring virus – TBRV,
Arabis mosaic virus – ArMV
Golden elderbery virus – GEV,
Cucamber mosaic – CMV,
Strawbery latent ringspot – SLRSV,
Tabacco ringspot virus – TRSV,
Tabacco mosaic virus – TBV,
Tomato ringspot virus – ToRSV,
Elderberry latent virus – ElLV,
Elderberry carlavirus – ElSLV
Podle Nienhause et al. (1998) a Štamberkové (2012) je černý bez napadán viry: Cherry leaf roll virus
– CRLV, Tomato black ring virus – TBRV, Arabis mosaic virus – ArMV. Atkinson a Atkinsonová 24
(2002) rozšiřují seznam virů o další: Golden elderbery virus – GEV, Cucamber mosaic virus – CMV, Strawbery latent ringspot virus – SLRSV, Tabacco ringspot virus – TRSV, Tabacco mosaic virus – TBV, Tomato ringspot virus – ToRSV, Elderbery latent virus – ElLV a Elderberry carlavirus – ElSLV.
Během pětiletého výzkumu planě rostoucích keřů v Německu v oblastech Brandenbursko, Sasko – Anhaltsko a Sasko byl výskyt těchto virů, kromě SLRV, potvrzen (Schimanski 1991), navíc byl zaznamenán i výskyt Tomato bushy stunt virus - TBSV. Zajímavým závěrem tohoto výzkumu je potvrzení skutečnosti, že na lehkých půdách převažuje výskyt nepovirů, kdežto na sprašových půdách a při velkém výskytu mšic převažují viry přenášené mšicemi jako Eldeberry carlavirus nebo Cucumber mosaic virus. EPPO uvádí také Sambucus vain clearing virus – SVCV (EPPO 2014).
Rozšíření virů se v oblastech pěstování bezu černého liší, ArMV se vyskytuje v Evropě, Americe, Japonsku a Novém Zélandu, celosvětově CLRV, v Evropě a Americe EILV a ESLV a v Americe SLRSV (EPPO 2014).
Do čeledi Comoviridae, rod Nepovirus patří Arabis mosaic virus – ArMV, Cherry leafroll virus – CRLV, Tomato black ring virus – TBRV, Strawberry latent ringspot virus – SLRSV, Tabacco ringspot virus – TRSV a Tomato ringspot virus – ToRSV. Rod Nepovirus patří do skupiny specifických škodlivých organismů ovocných druhů. Virové patogeny snižují jakost ovocné produkce. Obvyklými přenašeči virů je savý hmyz - mšice nebo volně žijící půdní háďátka. Virové choroby jsou přenosné vegetativním množením – sadbou, generativní způsob rozmnožování viru obecně není častý. Prostřednictvím zoospor mohou viry přenášet i houby. Mechanické způsoby přenosu viru jsou možné v případech mechanického porušení buňky resp. buněčné stěny. K tomuto mechanickému porušení může dojít při sklizni, při průjezdu mechanizace, při vzájemném tření větví ve větru apod. (Dušková, Kopřiva 2009, Kazda et al. 2007). Nepoviry se projevují skvrnitostí, proužkovitostí, kroužkovitostí nebo mozaikou, listy rostliny jsou světlejší nebo žloutnou, může docházet k deformacím a nekrózám. Virová svinutka třešně (Cherry leaf roll virus). Virus má izometrický tvar částic o velikosti 28 nm v průměru. K přenosu dochází vegetativním množením, semeny, pylem a nevhodnými 25
mechanickými zásahy do porostu. Bylo potvrzeno, že k přenosu volně žijícími půdními hlísticemi nedochází (EPPO 2014). Podle Mamuly a Miličiče (1975) byl tento virus poprvé izolován na zástupci Sambucus ebulus v oblasti Záhřebu v Chorvatsku. Virus se rozšířil na okolní rostliny. Již dříve byl virus identifikován v Německu, Severní Americe a Skotsku. Virová mozaika huseníku (Arabis mosaic virus). Virus má kulovitý tvar, 30 nm v průměru. K přenosu dochází vegetativním množením, jsou přenosné semeny, sadbou, mšicemi a volně žijícími půdními hlísticemi. Projevuje se změnou tvaru listů. Silně napadené rostliny dávají nižší výnosy a je ovlivněna i kvalita produkce. Virová mozaika okurky Cucamber mosaic virus – CMV patří do čeledi Bromoviridae rodu Cucumovirus. Rod Cucumovirus má izometrické částice tvaru dvacetistěnu, v průměru 30 nm. Virus se vyskytuje až na 1000 druzích rostlin. Napadení se obvykle projevuje větší tvorbou výhonků a tenkými nesouměrnými listy. Projevuje se jako světle a tmavozelená mozaika na plodech a listech spojená s deformacemi. Virus negativně ovlivňuje růst rostliny. Virus přenáší mšice při teplých podzimních dnech. Při napadení se třeba infikované části rostliny odstranit. Virus přezimuje na vytrvalých plevelech. Golden elderberry virus – GEV patří do čeledi Potyviridae, rodu Potyvirus.
Virové
částice rodu Potyvirus jsou 680–900 nm dlouhé a mají 11–13 nm v průměru. Zkoumání virové infekce způsobené virem GEV se na začátku sedmdesátých let dvacátého století věnovali Hansen a Stace-Smith (1971), kteří zkoumali výskyt Golden elderberry viru na Sambucus nigra subsp. canadensis 'Aurea'.
Podle publikovaných výsledků virus napadl
většinu testovaných rostlin a byl potvrzen přenos viru semeny. Ve své práci navíc potvrdili vazbu na SLRSV. Do čeledi Tombusviridae rod Carmovirus patří Elderberry latent virus, do rodu Carlavirus patří Elderberry symptomless virus a do rodu Tombusvirus patří Tomato bushy stunt virus. Viry této čeledi mají tvar dvacetistěnu a dobře definovanou strukturu. Viry rodu Carmovirus a Tombusvirus představují izometrické částice o velikosti 32-35 nm. Přenos virů rodu Tombusvirus probíhá v půdě. Do rodu Tobamovirus patří virová mozaika tabáku - Tabacco mosaic virus – TBV. TBV má tyčinkovitý tvar částic, 300-310 nm dlouhé a 18 nm v průměru. Částice se skládá z cca 95 % proteinu a 5 % RNA a má stabilní strukturu. Virus TBV je vysoce nakažlivý, přenáší se mechanicky například při poranění buněk nebo dotykem nemocných rostlin. Při napadení
26
se na mladých listech rostliny objevuje tmavá a světle zelená skvrnitost, listy se deformují a vyskytují se puchýřky. Do čeledi Rhabdoviridae rodu Nucleorhabdovirus patří Sambucus vain clearing virus. Viry této čeledi mají obvykle kulovitý tvar, v průměru až 90 nm. Na rostliny jsou přenášeny hmyzem, především křískovitými a mšicemi.
27
4.3.2 Bakteriózy
Bakteriózy patří mezi velmi nebezpečné choroby způsobené bakteriemi. Bakterie jsou mikroskopické jednobuněčné organismy, které mohou žít i mimo hostitele. Jedná se o fakultativní parazity. K diagnostice bakterií se používají metody kultivace na sérologické a genetické znaky, využívá se metoda PCR. Bakterie nemají diferencované buněčné jádro, nukleová kyselina je volně v cytoplazmě. Bakterie se rozmnožují buněčným dělením, některé pučením nebo odškrcováním. Bakterie preferují vlhké životní podmínky. Mezi rostlinami se bakterie rozšiřují pomocí reprodukčního materiálu rostlin (semena, řízky, očka, rouby), hmyzem, roztoči či ptáky nebo vodou. Mezi základní symptomy napadení bakteriemi patří například hniloba, tvorba nádorů, vadnutí listů, listová skvrnitost nebo barevné změny na listech. Ochrana proti bakteriózám je podobná jako u viróz. Spočívá především v preventivní ochraně, v dodržování fytosanitárních opatření, výběr zdravého materiálu, rezistentní odrůdy, desinfekce nářadí, likvidace napadených částí rostlin nebo celých rostlin a nepřehnojovat dusíkem. Výskyt bakterióz považujeme za karanténní a vždy je třeba provést opatření zabraňující šíření infekce. Podle EPPO byla v Americe na rostlinách bezu identifikována bakterie Xylella fastidiosa Wells et al. 1987, původce zakrslosti vojtěšky bakteriálního hnědnutí a vadnutí révy. Bakterie patří do domény Bacteria, oddělení Cracilicutes a rod Xyllela (Kůdela et al. 2012). Bakterie je aerobní, gramnegativní. Má tyčinkovitý tvar s výrazně zvlněnou buněčnou stěnou. Bakterie napadá xylém rostliny, vytváří biofilm a blokuje transport vody a živin z kořenů do listů rostliny, což způsobuje vadnutí listů a usychání rostliny. Přenos semenem nebyl zaznamenán, přenos je potvrzen hmyzem. Bakterie nepřežívá mrazivé období (EPPO 2014). Tato bakterie se v říjnu 2013 poprvé objevila také na území Evropy, konkrétně v severní Itálii na olivovnících (EPPO 2014).
28
4.3.3 Fytoplazmy
V severní Itálii byly provedeny v letech 2005 a 2007 testy na přítomnost cytoplazem na rostlinách černého bezu v blízkosti vinic. Na rostlinách byl potvrzen výskyt cytoplazmy s identifikací 16SrXII-A Stolbur phytoplasma (´Candidatus Phytoplasma solani´, IRPCM, 1994) (Filippin et al. 2008). Výskyt této fytoplazmy byl potvrzen i na území naší republiky. Stolbur může způsobit ztráty především v jižních oblastech republiky a při suchém a teplém počasí. Fytoplazmy rodu Candidatus Phytoplasma jsou patogenní mikroorganismy pro kulturní rostliny. Fytoplazmy pro prokaryotické jednobuněčné organismy bez buněčné stěny, obalené buněčnou membránou. Organismus nemá pevnou buněčnou strukturu, má kulovitý, oválný nebo protáhlý tvar buňky, obalený plazmatickou membránou, velikosti od 200 nm do 800 nm u protáhlých tvarů buněk. Stejně jako viry a viroidy patří spiroplazmy a fytoplazmy do skupiny vnitrobuněčných parazitů, v celé EU považované za karanténní. Infikuje především větve bezu černého. Fytoplazmy žijí pouze ve floému rostliny. Fytoplazmy mají dva rozdílné hostitele – rostliny a hmyzí vektory, hlavními přenašeči jsou mery (Psyllidae), křísi (Aechenorrhyncha) a ploštice (Miridae). Častý je také vegetativní přenos pomocí roubů, oček nebo hlíz nebo přes parazitickou rostlinu např. kokotici (Cuccuta spp). Fytoplasmy je možné detekovat pomocí elektronového mikroskopu, biologickým testem roubováním na indikátorovu rostlinu, sérologickým testem nebo molekulárně – biologickým testem. Fytoplazmy nelze kultivovat in vitro. Napadení rostliny se projevuje na všech nadzemních orgánech rostliny. Mezi typické příznaky napadení fytoplazmou patří chlorotické vrcholky rostlin, květní sterilita, bezsemennost, zakrslost, žloutnutí listů, svinutka a růst malých tuhých listů, jejichž okraje se stáčí nahoru. Ochrana má především preventivní charakter použitím certifikované množitelského materiálu a pěstování tolerantních rostlin. Při napadení je nutné zlikvidovat všechny zdroje infekce tj. rostliny i vektory (Navrátil, Fialová 2008).
29
4.3.4 Mykózy
Choroby způsobené houbami označujeme jako mykózy. Houbové choroby mohou napadat celou rostlinu od kořenů, přes kůru až po listy a plody. Pro identifikaci houbových chorob je třeba využívat mikroskopické metody, často kultivaci na umělé živné půdě. Také se mohou využívat detekční metody sérologické nebo molekulárně biologické. Mezi základní symptomy napadení rostliny houbovými patogeny patří skvrnitost, zavadání nebo usychání.
Houbové choroby listů Padlí bezu Erysiphe communis (Wallr.) Schltdl. (1824) Microsphaera lonicerae (DC) G. Winter (1884) Phyllactinia guttata (Wallr.) Lév. (1851) Padlí se řadí mezi houby vřeckovýtrusné třídy Ascomycetes, řád plesnivkotvaré Erysiphales, čeleď padlí Erysiphaceae. Vyskytuje se v mírném pásmu severní polokoule. Padlí se projevuje nejvíce v druhé polovině roku. Výskyt padlí je ovlivněn průběhem počasí, teplotní optimum pro rozvoj mycelia se pohybuje v rozmezí 20-30°C, vyhovuje mírný pohyb vzduchu, rosa, mírné dešťové přeháňky. Výskyt podporuje přehnojení dusíkem. Padlí infikuje jak užitkové tak okrasné rostliny. Důležitá je hostitelská rostlina a to hlavně zdravotní stav dále pak mikroklima lokality. Při infikaci padlím se na rostlině objevuje bělavý moučnatý povlak na obou stranách listu, výhonech, květech i plodech rostliny. Napadená pletiva postupně šednou, u rostliny se zpomaluje růst, rychle zasychají a dochází k deformacím. Na bezu černém se vyskytují padlí Erysiphe communis, padlí na zimolezech Microsphaera lonicerae a padlí bukové Phyllactinia guttata. Padlí bukové se vykytuje na listnatých stromech např. břízy, lísky hlohy, buk lesní apod. Kleistothecia se tvoří na rubu žloutnoucích listů od září a vyskytují se více na osluněné části koruny a na spadených listech (Nienhaus et al. 1998, EPPO 2014). 30
Ochranná opatření před napadením spočívají v agrotechnických opatřeních, tzn. udržovat vzdušnost porostu volbou vhodného stanoviště a sponu výsadby. Napadené části rostlin je nutné odstraňovat a doporučuje se preventivně shrabávat listí. Chemická ochrana není vždy nutná, provádí se především ve školkařských provozech aplikací přípravků proti padlí (Dušková, Kopřiva 2009).
Listové skvrnitosti bezu Cercospora depazeoides (Desm.) Sacc. (1878) Ramularia sambucina Sacc. (1882) Na bezu černém se vyskytuje listová skvrnitost bezu, jejímž původcem je houba Cercospora depazeoides. Cerkospora je houba Ascomycotina, třída Dothideomycetes, řád Capnodiales, čeleď Mycosphaerellaceae – tečkovkovité. Následkem napadení listů houbou C. depazeoides se tvoří na čepeli nekrotické šedivé až hnědé, často až 8 mm velké skvrny (léze) okrouhlého tvaru. Uprostřed skvrn se tvoří tmavé konidiofory se světlými konidiemi. Při silném napadení skvrny splývají a dochází k usychání listů. Skvrnitost se častěji vyskytuje v hustých porostech či korunách. Patogen přežívá v rostlinných zbytcích. Do stejné čeledi jako cerkospora patří i Ramularia sambucina Sacc. (1882). Houba napadá listy bezu.
Spála bezu Phyllosticta sambucicola Kalchbr. (1864) Spála bezová Phyllosticta sambucicola Kalchbr. (1864) – je houba Ascomycota, Pezizomycotina, třída Dothideomycetes, řád Botryosphaeriales, čeleď Botryosphaeriaceae, Phyllosticta. Spála se projevuje náhlým zhnědnutím až zčernáním listů nebo jiných částí rostliny.
Septorióza bezu Septoria sp.
31
Houba přezimuje na rostlinných zbytcích. K napadení rostliny přispívá deštivé počasí. Výskyt napadení se může projevit během celé vegetace. Mezi základní příznaky napadení patří chlorotické vodnaté skvrny na spodních listech rostliny, na skvrnách se tvoří černé pyknidy. Napadené listy brzy zasychají a opadávají.
Antraknóza bezu Ascochyta ferdinandi Bubák & Malkoff (1908) Antraknózy na listech způsobuje houba Ascochyta ferdinandi Bubák & Malkoff (1908), která patří do hub Ascomycota, třída Dothideomycetes, řád Pleosporales, čeleď Incertae sedis – Ascochyta lib. 1830. Napadení se projevuje na listech jako ostře ohraničené skvrny. Při vlhkém počasí se na napadených místech objevuje slizovitá hmota. Spory jsou bezbarvé a jednobuněčné. Za suchého počasí se může rostlina vyléčit.
Houbové choroby kmene, větví a kořenů Podle Nienhause et al. (1998) na dřevě rostliny parazitují houby rodu Verticilium a Ucho Jidášovo. Publikace Atkinson a Atkinsonové (2002) odkazují na výskyt Sporidesmium altum (Preuss) M.B. Ellis (1958), S. aturbinatum (S. Hughes) M.B. Ellis (1958), S. cookei (S. Hughes) M.B. Ellis (1958), S. leptosporum (Sacc. & Roum.) S. Hughes (1958), Diaporthe circumscripta, Dothidea sambuci (Pers.) Fr. (1823), Balanium stygium Wallr. (1833) a Phoma sambuciphila.
Verticiliové vadnutní bezu Verticillium dahliae Kleb. (1913) je houbový patogen způsobující verticiliové vadnutí. Patogen patří do třídy Sordariomycetes, čeleď Plectosphaerellaceae. Verticillium infikuje rostlinu od kořenů nahoru, způsobuje vodní stres a tím vadnutí listů. Patogen zpomaluje rostlinu v růstu, silně napadené rostliny zasychají. Patogen se projevuje žloutnutím listů, vadnutím a odumíráním. Patogen přežívá v půdě buď na rostlinných zbytcích nebo volně v půdě ve formě mikrosklerocii. Steffek a Altenburger publikovali v roce 2000 studii zaměřenou na vadnutí chocholíků bezu prováděnou v ovocných 32
sadech v Rakousku. Podle této studie na většině napadených rostlin byly idenfitikovány houbové patogeny třídy Sordariomycetes Graphium spp., Acremonium spp. a Verticillium spp., přičemž Graphium bylo hojně zastoupeno.
Fusariové vadnutí anamorfa: Fusarium sambucinum Fückel (1870) sensu stricto teleomorfa: Gibberella pulicaris (Fries) Saccardo var. pulicaris Fusarium sambucinum napadá hlavně kvetoucí větve a způsobuje fusariové vadnutí. Fusarium sambucinum má četné makrokonide, které jsou uspořádány v oranžově zbarvených sporodochiích. Makrokonidie jsou krátké, štíhlé, s třemi až pěti přihrádkami a zašpičatělou apikální i bazální buňkou. Mikrokonidie jsou oválné, bez přepážky nebo s jednou přepážkou. Mikrokonidie se tvoří ve vzdušném miceliu jednotlivě nebo v malých nepravidelných shlucích. Chlamydospory se tvoří zřídka v malém počtu v řetízcích nebo polštářcích na hyfách (Leslie et al. 2006). Fusarium má široký okruh hostitelů, vyskytuje se i jako saprofyt na rostlinných zbytcích. Fusarium poškozuje rostlinu ucpáváním vodivých pletiv a také vylučováním toxickým látek do rostliny. Zdrojem infekce může být infikovaná půda, rostlinné zbytky. Houba přežívá na rostlinných zbytcích nebo v půdě několik let. Preventivní opatření jsou založena na likvidaci rostlinných zbytků a výsadbě zdravých sazenic.
Nektriové usychání větví teleom.: Nectria cinnabarina (Tode) Fr. (1849) anam.: Tubercularia vulgaris Tode, 1790 Nektriové usychání větví způsobují saprofytické houby třídy Sordariomycetes, řád Hypocreales, čeleď Nectriaceae. Nectria napadají hlavně oslabené listnaté stromy a keře. Po napadení dochází ke změně zbarvení kůry, na infikovaných částech se objevují oranžově červené plodnice o velikosti špendlíkové hlavičky. Větve postupně usychají od vrcholu větve směrem do koruny. Dochází k vadnutí listů a výhonů. Podle Nienhause et al. (1998) a EPPO (2014) byl na bezu černém identifikován druh Nectria cinnabarina (Tode) Fr. (1849). Houba 33
se přenáší z odumřelých větví, šíří se konidiemi nebo askosporami deštěm, větrem nebo hmyzem. Rozšíření patogena podporují nevhodné pěstitelské zásahy a poranění rostliny.
Ucho Jidášovo Auricularia auricula-judae sensu Cranwell nebo také židovské ucho (Auricularia auricula-judae sensu Cranwell) je dřevokazná stopkovýtrusná houba Basidomycotina, třída Agariomycetes, řád Auriculariales, čeleď Auriculariaceae. Houba má tvar lidského ucha. Ucho Jidášovo roste na starých nebo odumřelých větvích bezu černého zejména po dešti. Patří mezi léčivé houby, obsahuje barosin a oleje. V lidovém léčitelství se využívá při bolestech a zánětech očí (Hemgesberg 2002).
Fomové vadnutí bezu Boeremia exigua (Desm.) Aveskamp, Gruyter & Verkley, 2010 syn: Phoma exigua var. exigua Desm. (1849) Boeremia exigua (Desm.) Aveskamp, Gruyter & Verkley, 2010 syn: Phoma sambuci-nigrae (Sacc.) Podle Nienhause et al. (1998) na kořenech bezu byl identifikován patogen Phoma exigua var. exigua Desm. (1849). EPPO (2014) ve svých pokusech rostliny testuje na přítomnost Phoma sambuci-nigrae (Sacc.) E.Monte, Bridge & B.Sutton (1991). Fomové vadnutí je způsobeno houbami rodu Phoma třídy Ascomycetes, řádu Pleosporales. Houba přežívá v půdě, v rhizosféře a na infikovaných posklizňových zbytcích. Během vegetace se houba rozšiřuje pyknosporami. Příznaky napadení rostliny se projevují na listech jako okrouhlé, šedé skvrny s výraznou žlutou obrubou a s černými tečkami – pyknidami.
Černání kořenů bezu Thielaviopsis basicola (Berk. & Broome) Ferraris (1912) Půdní patogen, vyskytující se na vápenitých půdách, napadá kořenové vlásky a jemné kořeny hostitelské rostliny. Tím dochází k oslabení rostliny a snižuje se schopnost přijímat vodu a živiny. Základní ochranou před napadením je tedy volba vhodného stanoviště a vhodná volba 34
osevního postupu, neboť patogen má řadu hostitelských rostliny např. mrkev, luštěniny, rybízy, angrešty, slivoně, okrasné květiny a plevele. Na druhu Sambucus byly v roce 2009 popsány napadení houbovým patogenem Thielaviopsis basicola (Berk. & Broome) Ferraris (1912), synonymum Chalara elegans. K napadení došlo v letech 2004 a 2005 ve Švýcarsku v ovocné výsadbě v oblasti Emmentalu a Knonau a patogenita byla potvrzena výzkumným ústavem Agroscope Changins-Wädenswil (ACW) v Conthey. Přestože v uvedené studii byly rostliny infikovány pravděpodobně již v množitelské školce, je vhodné udržovat povrch půdy kolem kmenu rostliny bez rostlin (Michel 2009).
Hyphodontia sambuci Hyphodontia sambuci (Pers.) J. Erikss. (1958) Houba třídy Basidiomycetes, čeleď Schizoporaceae druh Hyphodontia sambuci (Pers.) J. Erikss. (1958), syn. Hypoderma sambuci parazituje na mrtvém bezovém dřevě.
35
4.4
Škůdci bezu černého
Pro stanovení taxonomie škůdců byla použita databáze Fauna Europaea a České a anglické názvy chorob a škůdců od Kůdely a kol. (2012). Živočišní škůdci při přemnožení nad únosnou míru významně ovlivňují životaschopnost rostliny. Mezi nejčastější škůdce bezu černého patří z hmyzí škůdci jako mšice a třásněnky, z roztočů svilušky. Na kořenech rostlin parazitují háďátka. Z větších živočichů způsobují škody hraboši a ptáci. 4.4.1 Hmyz Aphis (Aphis) sambuci Linnaeus, 1758, Aphis (Aphis) fabae Scopoli, 1763 - mšice Mšice škodí sáním na vegetačních vrcholech a na mladých listech, kde způsobuje zkroucení a zkadeření listů. Letorosty jsou deformované a zasychají. Listy jsou pokryté medovicí, která druhotně podporuje výskyt černí. Mšice mohou být přenašeči viróz. Mšice se rozmnožují živorodě, ve vegetačním období může mít až 15 generací. Na podzim kladou vajíčka, která přezimují do jara. Na bezu černém se vyskytuje převážně jediný druh mšice a to mšice bezová Aphis sambuci, syn. Aphis sambucina. Tato mšice tvoří na jaře a na začátku léta černé kolonie pouze na bezu černém a žádné jiné rostliny nenapadá. V průběhu léta přelétá na sekundární hostitele na např. šťovíky, knotovky, silenky a další, kde saje na kořenech nebo částech rostlin. Na konci léta a na podzim se vrací zpět na bez černý (Rod 2013). Bez černý může být napadán i mšicí makovou Aphis fabae. Proti mšicím se v současné době propaguje uplatnění biologické ochrany využitím predátora jako přirozeného nepřítele. Pro mšice je nejčastěji používaná parazitické vosičky nebo draví roztoči.
Thrips sambuci Heeger, 1854 - třásněnka bezová Třásněnka bezová je škodlivý hmyz řádu třásnokřídlí Thysanoptera a čeledí třásněnkovití Thripidae. Třásněnky škodí sáním na listech a květech, v červnu a červenci způsobují deformace a žloutnutí listů a poupat, deformace výhonků a lodyh. Typickým příznakem napadení jsou nepravidelné stříbrné skvrnky na listech. Larvy přezimují v půdě pod živnou rostlinou a na jaře se kuklí. Dospělci létají od dubna. Od července se larvy stěhují do půdy 36
k přezimování. Během roku se vyvine jedna až tři generace. Třásněnka se více vyskytuje a více škodí v teplém počasí při nedostatku vláhy. Přirození nepřátelé jsou dravé třásněnky nebo parazitoidi z řádu blanokřídlých. Vyskytuje se po celé severní polokouli.
Chionaspis salicis (Linnaeus 1758) – štítenka bílá Štítenka bílá je hmyz řádu Hemiptera – polokřídlí, čeleď Diaspididae - štítenkovití . Parazituje na kůře, kde vytváří prohlubně a valy se štítky.
Philaenus spumarius (Linnaeus 1758) – pěnodějka obecná Další hmyzí škůdce řádu Hemiptera z čeledi pěnodějkovití Aphrophoridae je pěnodějka obecná Philaenus spumarius (Linnaeus 1758) (Nienhaus et al. 1998). Samičky kladou vajíčka na podzim do štěrbin v kůře, v dubnu se líhnou larvy. Na rostlině škodí larvy sáním listů. Na napadení pěnodějkami upozorňují chomáčky pěny, ve kterých jsou larvy ukryty.
Contarinia sambuci (Kaltenbach 1873), Placochela nigripes (F. Low 1877) , Arnoldiola sambuci (Kieffer 1901) - bejlomorky Do řádu Diptera a čeledí bejlomorkovití (Cecidomyiidae) patří tyto bejlomorky Contarinia sambuci, Placochela nigripes a Arnoldiola sambuci (Atkinson at al. 2002). Bejlomorky se podobají tmavým drobným komárům. Škodlivé jsou larvy, které poškozují rostliny sáním. Napadené listy jsou zdeformovány, stáčejí se, žloutnou a odumírají.
Motýli Lymantria
dispar
(Linnaeus
1758),
Hyphantria
cunea
(Drury
1773),
Gortyna flavago (Denis & Schiffermüller 1775), Xanthospilapteryx syringella (Fabricius 1794) Z motýlů je považována za škůdce na bezu bekyně velkohlavá Lymantria dispar a přástevníka amerického Hyphantria cunea (Nienhaus et al. 1998). Motýli patří do řádu Lepidoptera, bekyně do čeledi
bekyňovití Lymantriinae, rod Lymantria a přástevník do čeledi
přástevníkovití Arctiidae, rod Hyphantria. V případě přástevníka se jedná o karanténního 37
škůdce, který byl do Evropy zavlečen z Ameriky. Působí škodlivě především v ovocných sadech a alejích a na listnatých stromech a keřích. Z čeledi můrovitých Noctuidae je škůdcem šedavka diviznová Gortyna flavago. Na mladých výhonech škodí vylíhlé housenky, na stoncích jsou zřetelné otvory prokousané housenkami. U napadených rostlin vadnou vrcholky (Anonym2 2014). Podle Nienhouse (1998) byl na bezu černém také potvrzen výskyt vzpřímenky šeříkové Xanthospilapteryx syringella. Dospělci vzpřímenky se objevují od května do července, samička na spodní stranu listů klade vajíčka. Housenky pak minováním škodí na listech (Anonym1 2014). Brouci Lytta vesicatoria (Linnaeus 1758), Orchestes (Salius) fagi (Linnaeus 1758) Brouk puchýřník lékařský Lytta vesicatoria se řadí do řádu Coleoptera - brouci, čeleď majkovití Meloidae, rod Lytta – puchýřník. Obývá xerotermní biotopy, je to ohrožený druh uvedený v červeném seznamu, zákonem chráněný není. Z čeledi brouků nosatcovitých Curculionidae, rodu skákači Orchestes byl na bezu černém zjištěn výskyt skákače bukového Orchestes (Salius) fagi (Nienhaus et al. 1998).
4.4.2 Roztoči Tetranychus urticae Koch 1836 sviluška chmelová Sviluška chmelová patří do třídy Arachnida, podtřídy roztoči Acari, řádu Prostigmata a čeledi Sviluškovití Tetranychidae (Nienhaus et al. 1998). Sviluška chmelová je polyfágní druh a významně škodí na kulturních rostlinách. Dospělec je 0,4-0,6 mm velký, na hřbetě má šest řad tenkých brv. Oplozené samičky přezimují v kůře stromů nebo v posklizňových zbytcích, v trávě a podobně. Na jaře nakladou na spodní stranu listů vajíčka. Nymfy i dospělci sají výhradně na spodní straně listů, kde je možné pozorovat jemnou pavučinku. Na listech se napadení projevuje šedými a žlutými skvrnami, listy později hnědnou a rychle usychají. Za rok se vyvine až 7 generací, přičemž teplo a sucho vývojový interval snižuje a zvyšuje počet generací škůdce. Na ochranu proti sviluškám se používá chemická ochrana nebo biologická ochrana formou dravých roztočů, ploštic nebo slunéčka.
38
4.4.3 Háďátka Meloidogyne Goldi 1877, Xiphinema diversicaudatum (Micoletzky 1927) Háďátka jsou hlavní škůdci kořenového systému rostlin. Podle Nienhouse (1998) byly na bezu zjištěny druhy Meloidogyne patřící mezi živočišné škůdce kmenu Nematoda – hlístice, třída Secernentea, řád Tylenchida – háďátka, čeleď Meloidogynidae. Dále bylo popsáno háďátko nigerské Xiphinema diversicaudatum – třída Adenophorea, řád Dorylaimida – hlístkové, čeleď Xiphinematidae. Háďátka jsou od 0,2 do několika milimetrů velcí živočichové. Obvykle mají protáhlý hadovitý tvar. Žijí v půdě, ale ve vlhkém prostředí mohou napadat i části rostlin nad zemí. Po napadení rostliny háďátky dochází k deformacím rostliny nebo přímo k odumírání napadených pletiv. Poškozená pletiva jsou branou pro další infekce rostliny. Rostliny napadené háďátky mají pomalejší růst, žloutnou a vadnou. Zdrojem nákazy je zamořená půda nebo infikované rostlinné zbytky. Háďátka přežívají v půdě několik let i bez hostitele. Napadení rostliny háďátky je možné prokázat laboratorně rozborem půdy nebo rostliny (Kazda et al. 2003).
4.4.4 Živočichové Velké škody na plodech způsobují ptáci, kteří mohou v hejnech nalétávat do výsadby. Proti těmto
útokům
je
možné
chránit
úrodu
pomocí
ochranných
sítí.
Z hlodavců
je nejvýznamnějším škůdcem hraboš polní Microtus arvalis (Pallas 1778) a norník rudý Clethrionomys glareolus (Schreber 1780) (Nienhaus et al. 1998).
39
5 DIAGNOSTIKA V ROSTLINOLÉKAŘSTVÍ Diagnostika se zabývá identifikací příčin nemocí rostlin. Řádné určení příčiny problému umožňuje navrhnout nejvhodnější a nejúčinnější postupy pro ochranu rostlin. Chybné určení příčiny představuje neúčinné ochranné opatření a tím i neúčelně vynaložené finanční prostředky. Další hrozbou může být i vznik ekologické škody. V současné době se v rostlinolékařství využívají tyto diagnostické metody: Metoda symptomatická Tato základní metoda určuje příčiny poškození na základě exitujících viditelných nebo jinak zjistitelných příznaků (symptomů). Tato metoda je vhodná pro určení přímo v napadeném porostu. Symptomy se s postupem onemocnění mění a vyvíjejí. Mohou být ovlivněny prostředím. Symptomy rozlišujeme na změny zbarvení (diskolorace), změny tvaru nebo odumírání (Hrudová et al. 2009). Metoda kultivační a mikroskopická Metoda představuje mikroskopické sledování znaků, které nejsou viditelné pouhým okem. Jedná se o diagnostiku bakterií a houbových chorob, ze škůdců diagnostiku háďátek nebo roztočů. Pokud pro mikroskopování používáme vzorek bez jakékoliv úpravy, jedná se o metodu přímou, pokud je nutné patogen izolovat nebo jakkoliv kultivovat pak se jedná o metodu nepřímou. Biologická testovací metoda Biologická testovací metoda se používá ve virologii. Metoda chemická a biochemická Používá se především k identifikaci fytopatogenních bakterií a hub. Využívá specifických chemických vlastností patogenů, např. produkce specifických látek, barvitelnost buněk, schopnost rozkládat celulózu apod. Imunologická (sérologická) metoda Metoda je založena na zjišťování přítomnosti specifických protilátek. Používá se pro detekci virů, baterií a hub. V současnosti se používá metoda ELISA (Enzyme Linked Immunosorbent
40
Assay), která se používá pro diagnostiku virových patogenů, bakterií nebo mykotoxinů (Hrudová et al. 2009). Molekulárně biologická metoda Tato nejmodernější metoda vyžaduje kvalitní přístrojové vybavení, metoda je přesná a rychlá. Je založena na různé stavbě nukleových kyselin pro různé druhy. Základní metoda je polymerázová řetězová reakce (PCR) a její modifikace.
41
6 OCHRANA ROSTLIN Základním cílem ochrany rostlin je zamezení ztrát na výnosech, které by mohly vzniknout z důvodu napadení rostlin patogeny. Správné a úspěšné ošetření rostlin musí být založeno především na správné identifikaci patogena. V současné době není proti patogenům bezu černého v České republice registrován žádný přípravek.
Navíc
použití
chemických
ochranných
přípravků
u
léčivých
rostlin
je problematické, neboť existuje riziko toxických reziduí a s tím spojené omezené možnosti využití produkce v potravinářských a farmaceutických provozech. Základ v ochraně bezu černého před patogeny spočívá v dodržování zásad správné agrotechnické praxe, jak je uvedeno v kapitole 3.7 Pěstování a agrotechnika bezu černého. Tato preventivní opatření zahrnují především správný výběr stanoviště, nevysazování bezu na vápenitých půdách, a výběr rezistentních odrůd. Pěstební metody mohou ovlivnit zdraví rostlin zajištěním správné výživy a vhodnými zásahy do porostu v průběhu vegetačního období. Pro zamezení šíření patogenů je třeba zničit nebo snížit počet přenašečů. Při napadení rostlin je třeba likvidovat napadené části rostlin.
V případě potřeby je možné proti škůdcům využívat hlavně biologické metody ochrany. Ochranné prostředky proti výskytu mšic je třeba aplikovat v době rašení pupenů až do stadia zelený pupen.
Pro zamezení výskytu nebo rozšíření houbových chorob listu je vhodné zajistit
rostlinám vzdušnou korunu.
42
7 MATERIÁL A METODIKA Sledování výskytu patogenů a škůdců bezu černého probíhalo na dvou lokalitách, první je Botanická zahrada a arboretum Mendelovy univerzity v Brně a druhá lokalita se nachází na samostatné usedlosti ve Veleboři, v okrese Šumperk. Tyto lokality a rostliny byly vybrány z důvodu dostupnosti a kontroly. Do sledování byly zařazeny vždy 2 keře Sambucus nigra. Důležitým faktorem byla i skutečnost, že žádná cizí osoba v průběhu vegetace do růstu a vývoje rostlin nezasahuje například prořezávkou či postřikem a experiment tedy neovlivní. V říjnu 2012 bylo provedeno první hodnocení rostlin a sběr listů. V průběhu roku 2013 během vegetace bylo hodnocení, odběr vzorků a identifikace patogenů prováděno v pravidelných intervalech.
7.1
Charakteristika stanoviště Botanická zahrada a arboretum Mendelovy univerzity v Brně
Botanická zahrada a arboretum Mendelovy univerzity (dále BZA) v Brně patří mezi výukové zařízení univerzity. Arboretum bylo založeno v roce 1938 prof. Ing. A. Bayerem. V současné době má rozlohu cca 11 ha. Arboretum leží v nadmořské výšce 220-205 m. n. m., průměrný úhrn srážek dosahuje 547 mm/rok a průměrná roční teplota je 8,4°C. Podloží arboreta tvoří slínitý jíl a povrch jsou sprašové hlíny s vysokým obsahem CaO. Arboretum bylo založeno v centru města Brna místní část Černá Pole. V okolí arboreta se nachází hustá bytová zástavba a cesty se značným dopravním provozem.
Lokalita arboreta svým umístěním představuje typické prostředí
ovlivněné činností člověka, exhalacemi z dopravy. Ve výsadbě léčivých rostlin se nacházejí dva keře bezu černého, které byly sledovány a hodnoceny. Keř je na nepodmáčeném pozemku, mírně ve svahu, chráněný pouze okolní výsadbou. Keř je cca 5 m vysoký, habitus keře udržován prořezáváním.
43
7.2
Charakteristika stanoviště Veleboř
Obec Veleboř se nachází v podhůří Jeseníků v oblasti Bradla v mikroregionu Mohelnicko. Jedná se o zemědělskou oblast nacházející se v nadmořské výšce kolem 370 m. n . m., průměrná roční teplota je 8-9°C a průměrné roční srážky 600 mm. Půdní typ je hlinitojílovitá zem až hnědozem. Lokalita Veleboř je klidná, s malým dopravním ruchem. Vesnice má cca 110 stálých obyvatel. Sledovaný keř bezu černého roste na pozemku mezi lesem a zemědělsky obhospodařovaným polem. Exhalace způsobené dopravním ruchem jsou minimální, lokalita je považována za zdravé prostředí. Sledovaný keř bezu je cca 8 let starý. Roste u bývalé hájenky, cca 1 km za vesnicí. V blízkosti je pouze dopravní komunikace třetí třídy spojující Veleboř s okolními vesnicemi. Keř je z východní, západní a severní strany chráněn stěnou domu a zídkami. Výška keře je cca 6 metrů, habitus rozkladitý. Keř nebyl v minulosti prostříháván.
7.3
Klimatické podmínky v roce 2012 a 2013
Statistická data o průměrné měsíční a roční teplotě a průměrných srážkách na obou lokalitách jsem
zjišťovala
na
webovém
http://www.wunderground.com/.
serveru
Pro stanoviště
BZA
o
meteorologických Brno
jsem
využila
datech údaje
z meteorologické stanice s kódovým označením IJIU017E4, umístění stanice je v BrněHusovicích. Pro stanoviště ve Veleboři jsem využila data z nejbližší meteorologické stanice umístěné v Dubicku, kódové označení IOLOMOUC4, vzdálenost Dubicko – Veleboř je cca 8 km.
Tab. č. 1: Meteostanice Brno – Husovice obsahuje data o průměrných teplotách a srážkách v letech 2012 a 2013 pro lokalitu BZA Brno. Tab č. 2: Meteostanice Dubicko obsahuje data o průměrných teplotách a srážkách v letech 2012 a 2013 pro sledovanou lokalitu Veleboř.
44
Tab. 1: Průběh počasí (průměrné teploty a srážky) v r. 2012 a 2013, Meteostanice Brno - Husovice průměrné teploty Měsíc Leden Únor březen Duben květen Červen Červenec Srpen září Říjen Listopad Prosinec Roční průměr
(°C) 2012 1,6 -0,3 7,3 10,9 17,3 20,7 21,6 21,4 16 9,8 7,1 -0,7 11
2013 -0,4 1,2 2,2 10,9 15 18,9 22,5 21 14,1 10,5 6 2,7 10,4
průměrné srážky (mm) 2012 2013 27,2 23,9 9,7 34 3 36,1 13 14,5 22,9 127,8 19,8 62 16,3 0,3 0 52,6 3,8 63 48,3 40,1 23,1 24,9 32,5 9,9 219,5 490,5
Tab. 2: Průběh počasí (průměrné teploty a srážky) v r. 2012 a 2013, Meteostanice Dubicko průměrné teploty Měsíc Leden Únor březen Duben květen Červen Červenec Srpen Září Říjen Listopad Prosinec Roční průměr
(°C) 2012 -3,9 -4,9 5,9 11,8 15,2 17,8 19,5 19,2 14,2 2,4 6,4 -2,3 8,7
45
2013 -1,5 0,3 0,9 9,2 13,7 17,2 20,3 19,2 12,6 9,7 4,9 2 9,2
průměrné srážky (mm) 2012 2013 53,3 36,1 43,4 33,3 16 31 0,3 28,7 33,5 72,9 67,8 73,7 130 3,3 45 64,3 68,8 106,7 14,5 42,9 20,6 33,8 36,3 16,3 530,9 542,5
7.4
Stanovení chorob a škůdců
Pro zjištění výskytu chorob a škůdců na rostlině bylo nezbytné provést nejprve vizuální kontrolu symptomů na listech a květech. Kontrolní sběry listů se prováděly jedenkrát za měsíc v průběhu celého vegetačního období. Při každé kontrole bylo odebráno celkem 30 listů, 10 listů ze spodního patra rostliny, 10 ze středního patra rostliny a 10 z horního patra. Vzorky infikovaných listů byly předány k identifikaci
ve
fytopatologické
laboratoři
Ústavu
pěstování,
šlechtění
rostlin
a rostlinolékařství Mendelovy univerzity v Brně. Pokud nebyly vytvořeny rozmnožovací orgány patogena, byly vzorky umístěny do vlhké komůrky k jejich dopěstování. Determinace byla provedena mikroskopicky (Olympus SX12) při 40ti násobném zvětšení na základě morfologických znaků patogena. Kontrola květů byla provedena dvakrát v průběhu kvetení rostliny. Z každého odebraného materiálu byl zaznamenán počet infikovaných listů a typ zjištěných symptomů podle tabulky Tab. č. 3: Stupnice napadení listu houbovými chorobami. Tab. č. 3: Stupnice hodnocení napadení listu patogeny Stupeň napadení Symptomy 0 Bez příznaků napadení 1 Slabě napadené na listech 1–5 skvrn zasychající špičky listů 2 Středně napadené na listech 6–10 skvrn zaschlá 1/3 listové čepele 3 Silně napadené na listech více než 11 skvrn odumřelá více než ½ čepele
Napadená plocha listu (%) 0% 1–30 %
31–70 %
71–100 %
U každého odebraného listu byl vypočítán index napadení podle vzorce: k
Σ (n1 x s1) I = i = 0___________ N x Smax
x 100 [%]
kde: I%
- index napadení v %
N
- velikost vzorku (celkový počet napadených rostlin)
46
k
- celkový počet stupňů napadení (Smax + 1)
n1
- počet rostlin napadených i-tým stupněm napadení
s1
- i-tý stupeň napadení
Smax
- nejvyšší hodnota stupně napadení
Výskyt škůdců byl pouze zaznamenáván, intenzita napadení nebyla hodnocena.
47
8 VÝSLEDKY A DISKUZE V roce 2012 byl proveden jeden sběr listového materiálu dle vytvořené metodiky. Sběr byl proveden na konci října. Výsledky tohoto kontrolního sběru jsou shrnuty v tabulkách Tab. č. 4: Výskyt chorob v lokalitě Veleboř za rok 2012 a Tab. č. 5: Výskyt chorob v lokalitě BZA Brno za rok 2012. Výskyt škůdců nebyl zaznamenán. Tab. č. 4: Výskyt chorob v lokalitě Veleboř za rok 2012
Term ín
Kone c října
Fenologi cká fáze
Plody po opadu, listy začínají opadávat, příprava na vegetační klid
Sympto my
Střední napaden í, listy vykazují skvrny v počtu 1-3 na list
Spodní patro – napadené listy
Střední patro – napadené listy
Vrcholové patro – napadené listy
Poč et
Stup eň
Intenzi ta [%]
Poč et
Stup eň
Intenzi ta [%]
Poč et
Stup eň
Intenzi ta [%]
7
1
70
6
1
60
2
1
20
Tab. č. 5: Výskyt chorob v lokalitě BZA Brno za rok 2012
Term ín
Kone c října
Fenologi cká fáze
Plody po opadu, listy začínají opadávat, příprava na vegetační klid
Sympto my
Střední napaden í, listy vykazují skvrny v počtu 1-3 na list
Spodní patro – napadené listy
Střední patro – napadené listy
Vrcholové patro – napadené listy
Poč et
Stup eň
Intenzi ta [%]
Poč et
Stup eň
Intenzi ta [%]
Poč et
Stup eň
Intenzi ta [%]
5
1
50
4
1
40
1
1
10
48
V období od října/listopadu do března se rostliny nachází ve vegetativním klidu, v tomto období se kontrola symptomů neprováděla. Během vegetace v roce 2013 (od dubna do září) bylo hodnoceno napadení listů dle vytvořené metodiky a zaznamenáván výskyt případných patogenů či škůdců. Pro izolaci patogena byl proveden sběr napadených částí – listů na obou sledovaných lokalitách. V průběhu vegetační sezony roku 2013 byly projevy napadení rostlin bezu velmi malé, téměř žádné. Tento stav byl pravděpodobně ovlivněn poměrně hodně suchým počasím s minimem nebo malým množstvím srážek přes pokusné vegetační období. Suché počasí zasáhlo obě sledované lokality. Tento typ počasí obecně nepodporuje rozvoj houbových chorob. Hodnocení příznaků na listech rostliny bylo provedeno 6×. Hodnocení na květech bylo provedeno 2× v době květu. Zjištěné symptomy a stupeň napadení jsou uvedeny v tabulkách Tab. č. 6: Výskyt chorob v lokalitě Veleboř za rok 2013 a Tab. č. 7: Výskyt chorob v lokalitě BZA Brno za rok 2013.
49
Tab. č. 6: Výskyt chorob v lokalitě Veleboř v roce 2013
Termín
Konec dubna
Třetí týden v květnu První týden v červnu Třetí týden v červnu
Fenologic ká fáze
Počátek rašení listů a květních lat, některé listy jsou rozvinuté, další se rozvíjejí Rostlina je plně olistěná, květy před rozkvětem Rostlina je plně v květu Rostlina je částečně po odkvětu
Třetí týden v červen ci Konec srpna
Rostlina je po odkvětu, vyvíjí se plody Plody začínají zrát
Konec září
Plody jsou v konzum ní zralosti, částečně opadané
Sympto my
Spodní patro – napadené listy
Střední patro – napadené listy
Vrcholové patro – napadené listy
Poče t
Stupe ň
Intenzit a [%]
Poče t
Stupe ň
Intenzit a [%]
Poče t
Stupe ň
Intenzit a [%]
Listy jsou malé, bez příznaků napadení
0
0
0
0
0
0
0
0
0
Listy jsou bez příznaku napadení
0
0
0
0
0
0
0
0
0
Listy jsou bez příznaku napadení Listy jsou bez příznaku napadení , část květu byla napadena koloniem i mšic Listy jsou bez příznaku napadení
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
Některé listy mají různé typy skvrn v počtu 1-3 na list Některé listy mají různé typy skvrn v počtu 1-3 na list
2
1
20
3
1
30
2
1
20
5
1
50
4
1
40
5
1
50
50
Tab. č. 7: Výskyt chorob v lokalitě BZA Brno v roce 2013
Termín
Konec dubna
Třetí týden v květnu První týden v červnu Třetí týden v červnu
Fenologic ká fáze
Počátek rašení listů a květních lat, některé listy jsou rozvinuté, další se rozvíjejí Rostlina je plně olistěná, květy před rozkvětem Rostlina je plně v květu Rostlina je částečně po odkvětu
Třetí týden v červen ci Konec srpna
Rostlina je po odkvětu, vyvíjí se plody Plody začínají zrát
Konec září
Plody jsou v konzum ní zralosti, částečně opadané
Sympto my
Spodní patro – napadené listy
Střední patro – napadené listy
Vrcholové patro – napadené listy
Poče t
Stupe ň
Intenzit a [%]
Poče t
Stupe ň
Intenzit a [%]
Poče t
Stupe ň
Intenzit a [%]
Listy jsou malé, bez příznaků napadení
0
0
0
0
0
0
0
0
0
Listy jsou bez příznaku napadení
0
0
0
0
0
0
0
0
0
Listy jsou bez příznaku napadení Listy jsou bez příznaku napadení , část květu byla napadena koloniem i mšic Listy jsou bez příznaku napadení
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
Některé listy mají různé typy skvrn v počtu 1-3 na list Některé listy mají různé typy skvrn v počtu 1-3 na list
2
1
20
3
1
30
1
1
10
5
1
50
4
1
40
2
1
20
51
Na základě zjištěných výsledků je zřejmé, že na počátku vegetační sezony roku 2013 od rašení listů až téměř do začátku zrání žádná ze sledovaných rostlin nevykazovala symptomy chorob. Z odebraného listového materiálu byly zjištěny a potvrzeny tyto výskyty: Z materiálu zajištěného v BZA Brno na podzim roku 2012 bylo identifikováno napadení listů, způsobené
houbou
Cercospora
depazeoides.
Z materiálu
zajištěného
z rostliny
ve Veleboři na podzim roku 2012 byla také lokalizována houba Cercospora depazeoides a identifikovány třásněnky, pravděpodobně Thrips sambuci. V roce 2013 byl v BZA Brno zjištěn výskyt houbového napadení cerkosporou Cercospora depazeoides. Na lokalitě ve Veleboři bylo shodně jako v roce 2012 identifikováno napadení cerkosporou Cercospora depazeoides viz Příloha Obr. č. 2: Cercospora depazeoides (Desm.) Sacc. (1878) na listu bezu černého Sambucus nigra L., třásněnkou pravděpodobně Thrips sambuci viz Příloha Obr. č. 3: Třásněnka na listu bezu černého Sambucus nigra L., 1854 a navíc poškození sluncem viz Příloha Obr. č. 4: Popálení sluncem na listu bezu černého Sambucus nigra L..
Napadení cerkosporou se na sledovaných rostlinách na obou lokalitách objevilo v srpnu a v průběhu září se napadení postupně rozšířilo do koruny. Intenzita napadení patogenem byla ve sledovaném období slabá. Z tohoto důvodu, a protože sledované rostliny nejsou pěstovány za účelem získání ovocné produkce, nebylo nutné použít prostředky chemické ochrany. Na sledovaných rostlinách na obou lokalitách byly ke konci kvetení zjištěny kolonie mšice bezové Aphis (Aphis) sambuci. Keř bezu ve Veleboři byl napaden silněji, bylo napadeno až 80 % květů. Keř bezu v BZA Brno byla taktéž napaden mšicemi, napadení bylo však nižší. Tuto skutečnost je možné vysvětlit vhodnějšími podmínkami pro přesun na mezihostitele, neboť sledovaná rostlina ve Veleboři ze západní strany hraničí s loukou pod lesem, kde se například mezihostitel šťovík vyskytuje hojně. Naproti tomu v BZA převažují udržované louky. Poškození sluncem bylo identifikováno na materiálu zajištěného z rostliny ve Veleboři. Poškození sluncem se nazývá úpal a bývá způsobeno působením vysokých teplot a střídavým počasím. Vzniká na slunečných místech za velmi teplého počasí. Při dešti mohou na listech zůstat kapky vody a na slunci pak fungují jako lupa a list popálí. Na listech se projevuje jako hnědé skvrny, nejčastěji na okrajích listů ale vyskytuje se kdekoliv na ploše listu. Skvrny jsou 52
ostře ohraničené. Na plodech se projevují jako hnědé skvrny. Poškození je nevratné, silně napadené listy mohou opadat. Úpal nezpůsobuje vysoké škody. Proti úpalu se nedá bojovat, jen vhodným stanovištěm a správnou agrotechnikou. Ve sledovaném období byl tento typ poškození způsoben velmi horkým počasím a náhlými dešti. Zjištěné výsledky podporují teorii o houbových chorobách jako nejrozšířenějších patogenech napadajících bez černý. Výskyt houbové choroby byl potvrzen na obou lokalitách a v obou sledovaných letech. Výskyt třásněnek byl potvrzen na lokalitě Veleboř v obou sledovaných letech. Výskyt mšic nebyl potvrzen laboratorně, pouze byly zaznamenány viditelné symptomy. Napadení mšicemi však nebylo kalamitní, kolonie mšic postupně zmizely. Ochranná opatření proti chorobám v roce 2013 nebyla aplikována, neboť napadení houbovým patogenem bylo velmi slabé a projevilo se před koncem vegetační sezony. V případě vyššího napadení rostlin by bylo vhodné zaměřit se na provzdušnění koruny prořezáním větví a důsledně dbát na odstranění rostlinných zbytků po opadu listů a tím omezit šíření patogena.
53
9 ZÁVĚR Hlavní důraz této práce je kladen na popis chorob a škůdců, které mohou být příčinou znehodnocení porostu bezu černého. Rostliny napadené některým z patogenů vykazují nižší výnosy a sníženou kvalitu výnosu. Zároveň se snižuje životaschopnost celé rostliny a zvyšuje náchylnost k možnosti infikace dalšími patogeny. Částečně mimo vliv pěstitele může být sklizeň ovlivněna abiotickými faktory. Samostatné kapitoly věnované virózám, bakteriózám, fytoplazmám a houbovým chorobám obsahují soupis patogenů, které byly dle aktuálně dostupné literatury na druhu Sambucus potvrzeny. Kapitola o škůdcích bezu obsahuje seznam vybraných škůdců, kteří se na bezu černém vyskytují. Na základě popsaných patogenů je zřejmé, že pro zdravý růst rostliny je nejdůležitější zajistit správnou agrotechniku pěstování, vytvořit rostlině optimální prostředí pro růst a pro zajištění maximální produkce. V současné době není proti patogenům bezu černého v České republice registrován žádný přípravek. Přestože v naší republice není komerční pěstování bezu časté, jedná se o perspektivní plodinu s využitím v průmyslu i v lékařství. V případě uznání bezu černého jako ovocného druhu lze očekávat poptávku po informacích týkajících se nejen agrotechniky pěstování, ale taktéž ochrany rostlin. Tato práce dává základní přehled o možných patogenech a chorobách. Věřím, že v budoucnosti může posloužit jako základ pro další výzkum v této oblasti.
54
10 LITERATURA Anonym1, (2014): Vzpřímenka šeříková. Online [cit. 18.4.2014], dostupný z http://www.skudci.com/vzprimenka-serikova Anonym2, (2014): Vzpřímenka šeříková. Online [cit. 18.4.2014], dostupný z http://www.skudci.com/sedavka-diviznova Atkinson, M.D., Atkinson, E. (2002): Sambucus nigra L.. Journal of Ecology vol. 90. 895-923. DOI: 10.1046/j1365-2745.2002.00698.x Becková, E. (2012): Srovnání obsahu antokyanových barviv na vybraných odrůdách bezu černého a vinných hroznů. Brno. Diplomová práce. Vysoké učení technické v Brně. Ústav chemie potravin a biotechnologíí. Botanická zahrada a arboretum Mendelova Univerzita v Brně,(2014). Online [cit. 27.1.2014], dostupný z http://arboretum.mendelu.cz/cz Dušková, L., Kopřiva, J.(2009): Ochrana rostlin proti chorobám a škůdcům. Grada Publishing, a.s. , 88s. ISBN 978-80-247-2756-1 EPPO (2014) : First report of Xylella fastidiosa in the EPPO region. Database online [cit. 7.4.2014], dostupný z http://www.eppo.int/QUARANTINE/special_topics/Xylella_fastidiosa/Xylella_fastidiosa.htm Fauna Europaea, (2014) : Database Fauna Europaea. Database online [cit. 18.4.2014], dostupný z http://www.faunaeur.org/index.php Filippin, L., Angelini, E, Borgo, M. (2008): First indefication of a cytoplasma infecting Cornus sanguinea and Sambucus nigra. Plant Pathology vol. 57. ISSN 1365-3059 Grau, J., Jung, R., Münker, B. (1996): Bobulovité, užitkové a léčivé rostliny. Knižní klub, k.s. , 286s. ISBN 80-7176-369-1 Hansen, A,J. Stace-Smith, R. (1971): Properties of a Virus Isolated from Golden Elderberry, Sambucus-nigra aurea. Phytopathology vol. 61. 1222-1229 Helebrant,L. (1981): Studie morfologické proměnlivosti a systematika některých druhů rodu Sambucus L.. Academia Praha. Hemgesberg, H. (2002): Černý bez a naše zdraví. Fontána. 158s. ISBN 80-86179-98-2 Houska, J. (2007): Sambucus nigra L. – bez černý/baza čierna. Online [cit. 27.1.2014], dostupný z http://botany.cz/cs/rubrika/herbar/s/page/5/
55
Charlebois, D. (2007): Elderberry as a Medicinal Plant. ASHS Press, Issues in new crops and new uses. ISBN 097075468X, 9780970754684 Jašková, V. (2008): Sambucus racemosa L. – bez červený/baza červena. Online [cit. 27.1.2014], dostupný z http://botany.cz/cs/sambucus-racemosa/ Kaplan J., Matějíček A. (2011): Černý bez v produkčním ovocnářství – II. díl. Zahradnictví: ovocnářství – zelinářství – květinářství – školkařství vol. 9. Profi Press Praha. ISSN 1213-7596 Kocián, P (2014): Květena ČR : čeleď Sambucaceae. Online [cit. 18.4.2014], dostupný z http://www.kvetenacr.cz/celed.asp?IDceled=36 Kůdela, V., Kocourek, F., Bárnet, M. a kol. (2012): České a anglické názvy chorob a škůdců rostlin. Profi Press, Praha. ISBN 978-80-905080-4-0 Leslie J.F., Summerell B.A. (2006): The Fusarium laboratory manual. Blackwell Publishing. ISBN-13: 978-0-8138-1919-8 Mamula, D., Milicic,D. (1975): Cherry Lea roll virus in Sambucus ebulus L.. Acta Horticulturae (ISHS). 44: 33-36. Michel, V. (2009): Die Thielaviopsis – Welke des Holunders. Online [cit. 27.1.2014], dostupný z http://www.agroscope.admin.ch/publikationen/einzelpublikation/index.html?lang=en&aid=232&pid= 10269 Nečas T. a kol. (2004):Multimediální učební texty ovocnictví, Obecná část – Černý bez.Online [cit. 29.3.2014], dostupný z http://tilia.zf.mendelu.cz/ustavy/551/ustav_551/eltronic_ovoc/_private/ovoc_1/data/bez.pdf Navrátil, M., Fialová,R. (2008): Fytoplazmy – významné patogeny rostlin.Univerzita Palackého v Olomouci. 156 s. ISBN 80-903545-2-1 Nienhaus, F., Kiewnick, L. (1998): Pflanzeschutz bei Ziergehölzen. Eugen Ulmer GmbH&Co. 460s., ISBN 3-8001-5291-6 Píšťková,M. (2011): Obsah rutinu ve vybraných odrůdách bezu černého. Brno. Diplomová práce. Vysoké učení technické v Brně. Ústav chemie potravin a biotechnologií. Richter, M. (2014): Bez černý na zahradě užitkové a dekorativní odrůdy. Online [cit. 29.3.2014], dostupný z http://www.ireceptar.cz/zahrada/uzitkova-zahrada/bez-cerny-na-zahrade-uzitkove-adekorativni-odrudy/ Rod J. (2013): Odpovídá rostlinolékař Jaroslav Rod. Zahrádkář vol.10. Český zahrádkářský svaz, o.s. 158s. ISBN 80-86179-98-2
56
Rystonová, I. (2007): Průvodce lidovými názvy rostlin i jiných léčivých přírodnin a jejich produktů.Praha: Acdemia. 736 s. ISBN 978-80-200-1332-3 Schimanski, HH (1991): Virus incidence in natural stands of elder (Sambucus-nigra L). Zentralblatt fur mikrobiologie vol. 146, issue 7-8. ISSN 0232-4393 Svobodová, V. (2013): Sambucus nigra subsp. canadensis (L.) Bolli – bez /baza. Online [cit. 27.1.2014], dostupný z http://botany.cz/cs/sambucus-nigra-canadensis/ Šafránková,P. (2011): Chemické složení šťávy z plodů vybraných odrůd černého bezu. Brno. Vysoké učení technické v Brně. Ústav chemie potravin a biotechnologií. Štamberková, J. (2012): Ochrana zahradních rostlin I. Rebo Productions CZ, spol. s r.o. 341s. ISBN 978-80-904782-5-1 USDA United States Department of Agriculture (2014): Natural Resources Conservation Service. Online [cit. 18.4.2014], dostupný z http://plants.usda.gov/java/stateSearch Weather underground (2014). Database online [cit. 15.3.2014], dostupný z http://www.wunderground.com/
57
11 PŘÍLOHY
Obr. 2: Cerkosporová skvrnitost na listu bezu černého
Obr. č. 3: Třásněnka na listu bezu černého
Obr. č. 4: Popálení listu bezu černého sluncem
AUTOR FOTOGRAFIÍ 1,2, 3 A 4: KOLAŠÍNOVÁ, 2014
58