PSYCHOPATOLOGIE Prof. Knotek Povinná literatura: K. G. Jung – Analytická psychologie (její teorie a praxe) K. G. Jung – Výbor z díla č. 1 (kapitola – obecný popis typů) Patický = přinášející utrpení → psychopatologie = duševní utrpení. Alopatická medicína slouží k potlačení utrpení. 2 PROUDY: 1. proud považuje utrpení za nepřítele, snaží se ho utišit. Proti symptomu musíme bojovat. Medikamenty, které slouží k odstranění symptomů (psychiatři), ale nezabývají se příčinou („Příčinou mého problému je moje žena.“). 2. proud považuje symptom za utrpení, ale pokouší se ho rozpoznat – co nám říká naše bolest. Absurdní svět = hluchý svět, který vzniká pokud nenasloucháme. Pokud nasloucháme, zjistíme, že člověk je strukturovaná (vícedimenzionální) bytost. VRSTVY VĚDOMÍ VNIMÁNÍ - Vnímání jde zevnitř ven a naopak. - Jung – „Něco je.“ - Vnímání je něco, co je v tomto světě ohroženo (my myslíme, že něco vnímáme, ale jen to registrujeme). Aby mohlo vnímání fungovat, je iracionální, vnímáme, pokud si o tom nic nemyslíme. Nejprve to do mě vnikne, potom to zpracovávám → přichází myšlení a cítění. - Nejlépe dovedou vnímat malé děti. MYŠLENÍ - Říká nám, co to je. - Používají ho spíše muži. CÍTĚNÍ -
Říká jakou to má hodnotu. Používají ho spíše ženy. Myšlení vytvoří pojem („Je to strom.“), cítění to ohodnotí („Ten strom je krásný.“). Muži nejsou svobodní v citech a ženy v myšlení. Člověk, který má rozvinuté myšlení, si nemyslí, že má pravdu. U nerozvinutého myšlení (méněcenné) „máme vždycky pravdu“. - Cítění je u žen stejně racionální jako myšlení u mužů. - Vytváří pojmy – myšlení (vzdušní – rychlost) - Cítění je tělovější (vodní, vodivost, setrvačnost)
1
-
INTUICE (= TUŠENÍ) Jung – „intuice je nevědomé vnímání“. Díky intuici vím něco, co vědět nemohu. Intuice funguje tehdy, když uvolním svoji pozornost (ne, že ji koncentruji jako u vnímání). Intuice – záblesk, něco, co přichází samo. Není čitelná, přesně definovatelná. Intuice se týká budoucnosti. Na rozvoj intuice je dobrá improvizace.
+ KOGNITIVNÍ FUNKCE = POZNÁVACÍ - Zprostředkovávají nám obraz o světu. EKTODERMÁLNÍ FUNKCE (VNÍMÁNÍ, MYŠLENÍ, CÍTĚNÍ, INTUICE) - Toto byly původně vlastnosti kůže (Jung). Lorenz Konrad – zakladatel etiologie (chování zvířat).
K funkcím bývají přiřazené barvy: Vnímání má nejčastěji zelenou barvu (přírodní zelenou), nejvíce uvolňuje lidskou schopnost vnímat. Myšlení má nejčastěji modrou barvu, hlubší myšlení má tmavě modrou barvu, vyjádřené myšlení má světle modrou barvu. Cítění mívá barvu červenou, přechází od červené přes oranžovou až ke žluté. Intuice má nejčastěji zlatou barvu (souvisí se sluncem), má prvek ohně – má spirituální charakter – transcendující funkce (totéž dělá oheň – ze sféry viditelnosti (dřevo) do sféry neviditelnosti (popel)).
TEORIE INDIÁNŮ - Vnímání → indiáni (když se setkají, tak nejdříve mlčí, vnímají se, a pak začnou hovořit). - Myšlení → žlutá rasa (vyspělé myšlení). Eliáde – Jóga – cesta k nesmrtelnosti. - Cítění → černá rasa (jejich kultura, pohyby, zpěv je velmi citový – erotický). - Intuice → bílá rasa (oheň) – dokáží vytvořit vizi (bohužel dnes už jen materiální vizi). Vnímání, myšlení, cítění a intuice jsou ty nejpovrchnější věci, které můžeme u člověka sledovat. Zároveň je to to nejvyšší.
-
-
-
JÁ – EGO Ego je „ohnisko vědomí“...“já vím“, „já cítím“, „já mám intuici“. Člověk se na svět rodí bez ega, to vzniká až v průběhu vývoje, nazýváme to domestikace (výchova). Když se člověk narodí, tak je jako „divoké zvíře“ (svobodný, milující, otevřený). Ego je postaveno na rozdělení, dává věci od sebe (moje já je jiné než já někoho jiného). → To, jak se pak dítě začne chovat je ego druhých (matky, otce) → domestikuje se, domestikují ho rodiče (výchova) formou odměn a trestů. Ego si vytváříme jako reakci, obranu proti domestikaci. První ego se tvoří okolí tří let dítěte („Ne“). Ego je komplex. Zvláště ego je nám, oproti jiným komplexům, nesmírně drahé.
2
Mýtus o Narcisovi - Narcis (bílý, chladný, bez života – „mramorový“). Všichni mu chtějí být na blízku, ale on jim ne. Echo se do něj zamiluje a chce se s ním sblížit, ale Echo po Narcisovi jen všechno opakuje, kopíruje jeho chování. Narcis Echo nechce, protože je pro něj jen kopie. Do hry vstoupí Bohové, kteří Narcisovi řeknou, že bude žít tak dlouho, dokud se opravdu nezamiluje. Pro něj už je svět naprosto nezajímavý, tak se courá po lese, zaměřuje se na přírodu. Jednou se uvidí v řece a zamiluje se sám do sebe a utopí se ze zoufalství, když zjistí, že to je on sám. - Ego je nástroj duševní obrany. - Nejhorší je egoismus, egocentrismus, až paranoia. - Je chybou, pokud se svého ega zbavíme, odhodíme ho, aniž by jsme ho poznali. Pokud předčasně opustíme své ego, tak „sterilizujeme svůj vývoj“. - Ego nám pomáhá negativně se vyvíjet, díky němu poznáváme zápory života. - Ego je něco, co si vytvoří každý z nás, ego nás vysílá do pekla (to je důležité), to nám ukazuje realitu, pak můžeme naše ego přehodnotit. Zda je nutné prožívat určité věci – překonávání domestifikačních bariér → cesta „z pekla ven“. V pekle jsou za nás zodpovědní jiní, ale v nebi si bereme odpovědnost za sebe sami. - Vztah mezi ego a jástvím – návrat do nebe je návrat k přirozenosti, rozvzpomenutí se → dospělost.
-
-
Nedomestikovatelné bytosti – Indigové děti (Woutinas Zigfríd) Tyto děti vykazují zvláštní vlastnosti: hned po narození se dívají do očí, velmi brzy chodí, mluví v celých větách, čtou (hlavně encyklopedie), mají telepatické schopnosti. Neuznávají autoritu, která je jim vnucená zvnějšku, jediná autorita je pro ně pravda = shoda mezi vnitřním prožitkem a vnějším projevem (poznají pokud člověk říká to, co si opravdu myslí), ihned to poznají. Začaly se objevovat už v renesanci, velká vlna pak byla v 60. letech 20. století. Společnost tyto symptomy potlačuje, dávají jim zklidňující léky. Časté diagnózy těchto dětí: hyperaktivita, LMD, autismus (absolutně se odmítnou nechat domestikovat). Indigové děti evokují filosofy přírodních národů.
Chybí jedna přednáška NEVĚDOMÍ - Úvahu o nevědomí nesdílejí všechny psychologické školy – pro nevědomí jsou spíše nacionalistické školy, Behaviorální psychologie nevěří na nevědomí, místo vědomí má tzv. „černou skříňku“ (tajemství), ale ne nevědomí. - Je mnoho přístupů k nevědomí, lidé mají strach připustit si, že se v nás odehrávají události, se kterými nemáme kontakt, že něco nevíme. - První myšlenky o nevědomí se objevovaly od 17. století, před tím nebylo potřeba psychologie.
3
-
-
-
-
-
SIGMUND FREUD Pracoval více se ženami, protože ty jsou blíže přírodě a vyjevily problém tehdejší společnosti. Díky hypnóze objevil oblast, o které člověk ve svém vědomí neví. „Určité obsahy našeho vědomí, které jsou morálně neslučitelné s tím, jací bychom měli být, vytěsníme. Tak vzniká nevědomí. Když se člověk narodí, tak má plné vědomí a výchovou vytěsní určité části své duše do nevědomí. Nevědomí je složeno pouze z vytěsněných obsahů. Osobní nevědomí je „skladiště toho odporného, hnusného“. Osobní nevědomí je proto, že je každý jinak zaměřený, každý ho má. Freud byl sám neurotický. Odhadl reálný psychický obraz většiny lidí na této planetě → dvojí svět. Informace se dovídal z hypnózy a ze snů. „Bůh neexistuje, náboženství je vytěsněné z dětského nevědomí.“ V symptomu příroda hledá rovnováhu. „Sen obluzuje naší mysl nepravdou, abychom mohli spát.“ Osobní nevědomí má svůj komplex Určitý druh celků (útvar), ten je samostatný, vzniká jako odpověď na opakovaná traumata („zdánlivé nemožnosti přijmout lidský úděl v jeho celku“), vnitřní jednotnost obsahů, vlastni periodičnost, mají trvalou tendenci narušit jednotu vědomí (projevuje se chybnými úkony např. přeřeknutí, omyl). Komplex vzniká odštěpením z původního celku psýché (člověk se zařekne). Komplexů může být více. Postupně dochází k desintegraci a vědomí stále slábne, ztrácí energii. Apotropaický eufenismus – když se cítíme špatně, tak to pojmenujeme jemně (např. rodiče ztrácejí svou identitu, když se stávají „taťkou, mamkou“). Alterace – komplex převzal vedení, člověk se chová jinak, už nemá sílu zatlačovat své komplexy (a vybuchne). Alterace může přejít v komplexovou identitu. Alterace přijde a odejde, ale komplexová identita už zůstane – komplex tak zaujme místo v centru vědomí, špatně se to léčí, protože není s čím pracovat. Ve snech se komplex objevují jako jednotlivé postavy.
JUNG - Doporučoval překonávat odpor, ten nás dovede k jádru komplexu dřív, než se z toho zblázníme. Pokud se komplexu nezalekneme, připojíme ho zpátky ke svému vědomí, vrátí se nám energie. Zjistíme, že je něco zajímavějšího, než komplexy, pročistíme si vědomí → kolektivní nevědomí.
• • • • • • •
Druhy komplexů: Každý má své individuální komplexy, ale některé můžeme zařadit do jakýchsi typů: Komplex méněcennosti Komplex megalomanie (Češi raději navenek staví svou méněcennost, zatímco uvnitř se cítí nedoceněni). Komplex mocenský (obvykle u lidí, kteří byli nuceni hrát druhé housle, nikdy nebyli přirozeně první). Komplex finanční (jde jim o to, být dobře zabezpečení). Komplex erotomanský Komplex ego Mateřský a otcovský komplex
4
- Pokud člověk nepotlačuje své komplexy, „vrací se mu zpátky duševní energie“ – návrat do duše. - Jung – Kolektivní nevědomí – „Je to rovina poznání, na které vidíme, prožíváme skutečnosti, které se týkají všech lidských bytostí.“ Archetypy (většina Jungových děl je snaha definovat archetyp) → Archetyp je pravzor – komplex, který tvoří člověka na osobní rovině, to tvoří lidstvo na rovině kolektivní. → Zkušenost každého jednotlivce se podílí na vzniku archetypu. → Archetyp je duchovní obraz instinktu. → Archetyp je připravenost porozumět určité situaci určitým způsobem. - Změny na úrovni archetypů jsou pomalé. • Archetyp zrození a smrt – „obě strany jedné mince“, mají k sobě velmi blízko a život je mezi nima. • Archetyp otce a matky – postavy s velkou energií, numinózností (fascinující). Člověk nějak prožívá svou matku a otce. Matka všechny možnosti, které nevyužila, přenáší na své dítě, tím ho zahlcuje, pokud pak od nároků ustoupí, tak dítě uvolní (druhá dospělost – jsme odpoutáváni od svých fyzických rodičů). Pro pythagorejce byl archetyp číslo – číslo 1 pro ně znamenalo jednotu (nedá se rozdělit) → začínali až 2 (ta se dá rozdělit). 3 pro ně byla fascinující číslo – znamená čin, schopnost vykročit z dosavadního stavu... • Archetypy individuační – překročím hranici komplexů a pochopím, že tyto problémy řeší lidstvo. • Dvojice perzona (sociální role, forma) a stín: 1) Perzona (ozvučnice) – zformulování určitého vnitřního obsahu, bez ní by nám nebylo rozumět, je zcela individuálně se vyskytující. - Každý máme svojí perzonu (tvář) a podle ní vystupujeme. - Vše, co je za perzonou se nemůže rozvíjet, je za ní prázdnota → poruchy vývoje perzony (= maniodepresivní stavy) → řeší se to práškama nebo vytěsněním, měli bychom to nechat přetrpět, pak nám bude líp. - Perzona dominuje hlavně v americké kultuře. Čím je jasnější perzona, tím pevnější stín se pod ní skrývá. - Perzona se symbolicky objevuje ve snech, většinou v souvislosti s oděvem. Někdy mohou mít sny až podobu noční můry. Stín tvoří to, co nechci, aby vyšlo najevo. - 2 typy temperamentu podle perzony a stínu: a) Naprosto vystrkují do popředí svou perzonu, živí formu. b) Spíše živí stín – okamžitě vidí naše nejslabší stránky a zaútočí na ně, vyžívají se v tom. → Oba typy by se měly vyléčit ze své jednostrannosti, měly by akceptovat oba archetypy. 2) Stín – čím jasnější perzona, tím temnější stín. - Stín a perzona jsou protiklady, navzájem se doplňují a bojují spolu. - Stín je vše, co se nevejde pod pojem perzona, vše, co se nevejde do „já“, co nejsem „já“. - Většina lidí se stínu obává, má z něj strach, nechce ho znát, protože zahrnuje obrovské množství energie. - Jsou lidé, kteří žijí stín a vědí to – umějí se v tom pohybovat (tzv. mágové), a pak ti, kteří ho žijí, ale nechtějí a nevědí o tom (tzv. smolaři). Smolař natolik odmítá svůj stín, až je jím posedlý, a proto vždy vykročí tou nesprávnou nohou. Čím více nechtějí lidé stín přijmout, tím více ho přivolávají. - Pozitivní stín – má všechny vlastnosti lepší, je dokonalejší. Vzniká tak, že se bojíme žít to, co bychom mohli.
5
- Bez stínu nelze žít, např. v dnešní kultuře je naším stínem naše tělo – něco chce, něco vylučuje, musíme o něj pečovat, bývá nemocné a nakonec stejně umře. Musíme se s tím tedy vyrovnat a přijmout to. - Nechceme komunikovat se stínem, proto nás potkávají špatné věci. - Jung: „Stín ukazuje to vývojové stádium, které jsme právě překonali, ale stále k nám patří.“ - Mýty o Šibalovi si indiáni vyprávěli vždy, když bylo jejich společenství ohroženo – zpřítomňovali si existenci stínu – uvědomovali si svou přirozenost. (Paul Radin – Mýtus o Šibalovi – o tom, jak přírodní národy vnímají stín). - V dnešní společnosti je stín natolik očištěn, že se společnost stává sterilní. - Odtrhneme-li se od svých instinktů natolik, že ony opravdu odumřou. - Stín je nositelem energie, bez něj nejsme schopni žít.
1) 2) -
-
-
-
Stín má různé stupně: Osobní stín – první záblesk stínu. Zjistím celou svou osobní historii, co všechno jsem si zakázal → vadí mi všechno, co se mě týká → negativní vztahy k druhým lidem. Stín je nejnebezpečnější, když se kolektivizuje (→ války). Když přijmeme svůj stín, snažíme se ho integrovat → musíme poznat svého nepřítele. Bez integrace stínu se nemůžeme stát lidskou bytostí. Přístup mužů a žen ke stínu je odlišný: ženy se ve vztahu ke stínu chovají přirozeněji, stín je jim více vlastní – proto je žena velmi málo kdy „posedlá svým stínem“. Muž je schopen myšlením natolik abstrahovat svůj stín, že si ho přestává být vědom. V některých případech pak žena přebírá stín i svého muže. Když žena neví o svém stínu – „ďábel první kategorie“. Pokud správně integrujeme archetypy, můžeme to nazvat „zvyšování vibrace“. Animus a Anima Když muž integruje svůj stín, potkává anymu, což je jeho „vnitřní žena“ – ženská stránka mužovi přirozenosti. Žena má bližší kontakt se svým animusem, což je její „vnitřní muž“ – mužská stránka ženské přirozenosti. Žena více svého anyma promítá do světa. Muž se o něm dozví, až když alespoň zčásti integruje svůj stín. Anima = citlivost, „ženská stránka“, je v ní skrytá láska, touha po vztazích, touha po plodném životě. Animus = zprostředkovává ženě schopnost úsudku, „mužská stránka“, způsobuje pocit naprosté pravdy, pravda je ale jen předsudek. Je to bojovník, lovec. Při zamilovanosti jeden u druhého (muž u ženy a žena u muže) vidí jejich opačnou stránku (mužskou nebo ženskou). Anima je infantilní – nerozvinutá. Nerozvinutý animus je agresivní a předsudečný. Když se anima rozvine, můžeme to nazvat „otevřené srdce“. Když se rozvine animus – projeví se jako hluboká moudrost. Obrazem animy pro muže je jeho matka. Anima přináší muži etično, morálku, vztah. U ženy animus odtahuje ze života, čím je žena posedlejší animem, tím je osamělejší. „Žena víla“ – nekomunikuje, je věčně zasněná. „Mužatka“ – energická, živá, bije své muže. Muž, který má neintegrovanou animu – není schopen komunikovat s ženou, aniž by byl v klidu → vztahy k drogám, které zastupují animu. Muž bude zneklidňovaný svou animou, dokud ho jeho anima neprovede celým jeho nevědomím (stejně tak to bude u ženy).
6
- Muži se anima ve snu objevuje jako jedna ženská postava a u ženy se objevuje jako různí muži. - Jak se učit komunikovat se svým animem a animou? – Co z mojí partnerky koresponduje s animou a co je část jen mojí animy? Vždycky stáhnout projekci zpět (uvědomit si, že se to děje ve mě). Musíme rozlišit svoje já a archetyp (K. G. Jung – Vztahy mezi já a nevědomím). Musíme poznat, že se v nás děje něco, co nekoresponduje s naším já – pohne se v nás animus/anima. - Def. zla – Zlo je způsob, jakým se dobro odlišuje od toho, co je pouze správné → jestliže budu žít to, co je pouze správné tak na sebe přivolávám zlo, musím tedy žít dobro. - Jedině, jak je možno integrovat archetyp, je opravdový „krok“, žádná lež ani namlouvání si něčeho. - Čím více navazuje člověk komunikaci s archetypem, tím více je zasvěcen do tajemství nevědomí → vzrůstá jeho duchovní síla – archetypy se začnou proměňovat – animus a anima se promění v manu (Jung) v moudrého starce a v moudrou stařenu – jsou chápány pozitivně. Nejprve svou duchovní sílu (magie) moc zneužíváme (uplatňujeme ji negativně), ale dřív nebo později se nám to vymstí. Magie začíná tam, kde člověk řekne „Já chci.“, pak udělá všechno proto, aby chtíč naplnil. Magie je účinné chování, které ve skutečnosti působí na naší duši. Mystika začíná slovem „Já prožívám.“ – skrze mě něco prochází. Magie – „Já to příjmu.“ → mystika – „Já to opouštím.“ - Mana nemá žádnou konkrétní formu, byla tady vždycky a všude. - Nakonec se člověk zfanatizuje, stává se uzavřeným, nepropustným. - Tantologie = tvrzení vysvětlené tvrzením („Telepatie je přenos vibrací“ → co jsou vibrace?). - Člověk by si měl uvědomit, že svou duševní sílu zneužívá, měl by se zastydět, pak teprve může jít dál. - „Bytostné já“ (Jung) = archetyp archetypů, všechny archetypy se zde spojují dohromady. Nedá se definovat. Obsahuje v sobě spojení všech protikladů. - Na začátku cesty je naším těžištěm ego – egocentrismus a na konci cesty je naším těžištěm bytostné já (stav osvícení, vrcholné blaženosti). Člověk se pak stává sám sebou, věda to nemůže objektivizovat, zkoumat. Z počátku v nás bytostné já vzbuzuje hrůzu a úzkost. - H. Ch. Andrzen – O stínu (pohádka). - M. L. von Franz – Psychologický výklad pohádek.
1) 2) 3) 4)
TYPOLOGIE, KTERÉ SE SNAŽÍ ZACHYTIT VĚDOMÍ Tyto typologie se snaží zachytit model, snaží se o zobecnění vědomí. Je to pouze pomůcka k tomu, abychom se zorientovali v naprosto nepřehledném světě. Měli bychom říkat: „Ten člověk se mi jeví takový...“ a ne: „Ten člověk je...“ Typologie podle čtyř šťáv: melancholik – černá žluč, sangvinik – krev, cholerik – žluč, flegmatik – hlen. Za život můžeme projít všemi typy. M. Foucalt – Dějiny šílenství. Krečmerova typologie – fyziologické znaky: piknik, atletik, astenik,... Čínská typologie rozlišuje 50 000 fyziologických znaků. Piknik (menší, podsaditý), schizotim (vysoký, hubený, depresivní) a cyklotým (něco mezi piknikem a schizotimem). Je to jednostranná teorie, chybí dynamičnost.
7
5 ) JUNGOVA TYPOLOGIE - Jung vydává svou typologii po 1. světové válce. Trpěl šestiletou psychózou, během které typologii zpracoval, touto knihou svou psychózu ukončil – „Psychologie typů“ (v ČR se vydala pouze 1/3 knihy, a to praktická část). Jung adresoval toto dílo intelektuálům, kteří se zabývají jen pojmy.
-
-
-
-
-
-
Extrovert a introvert Oba typy jsou v každém člověku zastoupeny. Člověk může být pouze zaměřený na jeden typ (ten převládá, ale nedominuje), např. člověk je zaměřen introvertně, ale extrovertní složka mu nechybí. Druhým stupněm je typ, např. introvertní typ, to je jako diagnóza – jednostranný typ. Extrovert – je zaměřený na vnější svět, vše, co je pro něj pravdivé, je proto, že to přichází z vnějšího světa, řídí se vnějším světem. Introvert – čerpá ze svého vnitřního světa. Zdá se, že toto základní zaměření si člověk nevybírá, je přírodou určeno. Zaměření můžeme rozpoznat už v prvních měsících života. Extrovertnímu modelu odpovídá typ zvířete, které žije ve stádech, nemá individuální život, to je kompenzováno častější porodností, nemá silné zbraně, ale za to jich má více. Introvert je reprezentován predátorem, má silné zbraně a dlouhý život. → kvalita a kvantita se stále doplňují, jsou spolu v harmonii (v přírodě), lidstvo harmonii narušuje. Extrovert: „Tak to je, to se nedá měnit, společnost je taková.“ Introvert: „Já si myslím...“, „Podle mého názoru...“ Matky jsou schopné na své hlavně introvertní děti vyvinou takový tlak, že u nich může dojít k „obrácení typů“ → těžká neuróza. Záchrana je návrat ke svému původnímu typu, ke své přirozenosti. Extrovertní introvert irituje extroverty a introverti jim pohrdají. Horší je, když se extrovert snaží stát introvertem. Freud: byl introvertní citový typ – stal se extrovertním myslivým typem, proto se nikdy nevyléčil ze své neurózy. Smysl má jenom harmonie obou typů. Introvert má velmi těžkou první polovinu života a druhou má snadnější, u extroverta je to naopak. Čím extrovertnější typ, tím více se zajímá o všechno ve svém okolí. Čím je jednostrannější, tím se více rozplývá, potlačuje introvertní složku, a to nakonec způsobí skrytý egoismus → zhroucení. Vyhrocený extrovertní typ je hysterie. Vyhrocený introvertní typ potřebuje, aby ho vnější svět neovlivňoval, nepůsobil na něj, ale při tom do něj vnější svět stále proniká. Introvertovi hrozí vyčerpání nebo tzv. anemie – chudokrevnost, v nejhorším případě mu hrozí schizofrenie („Propadnutí se do archetypového světa“). Jungova typologie je dynamická.
8
-
-
-
-
-
JUNGOVA TYPOLOGIE TEMPERAMENTU Jungově typologii se prolíná extroverze a introverte s kognitivními funkcemi (cit, vnímání, myšlení, intuice) → 8 typů (typ je diagnóza): Extrovertní myšlení a extrovertní cítění jsou racionální typy. Jung jako kritérium určil subjektivní stanovisko toho, kdo je posuzován – pro něj je jeho jednání racionální. Extrovertní percepční typ a extrovertní intuitivní typ jsou iracionální typy. Racionálové pořád něco očekávají X iracionální typ vychází z toho, co se děje, jak to přichází (neřeší). Mezi iracionály a racionály panuje stále nedorozumění – každý očekává něco jiného. Extrovertní myslivý typ (racionální) Více jsou těmito typy muži než ženy. Člověk přebírá obraz z vnějšího světa a dekóduje ho v myšlení, pokouší se ho formulovat → „formule“ = definice – čím je užší definice, tím je člověka, který se jí řídí, úzkoprsejší – doktrinář, může se jevit až rysy fanatismu. Vyžaduje, aby se podle jeho doktrín řídili ostatní, k jejich vlastnímu prospěchu. Snahu o diskusi (otázky) berou doktrináři jako osobní útok a svou formuli chrání → fanatismus. Nejvíce je u nich potlačován cit – jejich řeč v sobě skrývá agresivitu. Jsou náchylní vůči násilnému citu, potřeba kompenzace (drogy, alkohol), formule v nich vyvolává napětí → cit se snaží dostat se na povrch, člověk pak může propadnout alkoholismu, najde si nesmyslný vztah, apod. V terapii může dojít k přenosu – což je nesvobodný vztah mezi klientem a terapeutem. myšlení Hladina vědomí u extrovertního myslícího typu (ostatní je pro něj nevědomí) intuice
vnímání
cítění -
Při správné terapii se hladina vědomí posune sem
myšlení je pro něj dominantní, cit je inferiorní a vnímání a intuice jsou pomocné funkce. Při nesprávné terapii se hladina vědomí vymění s nevědomou. Při správné terapii jsou lidé schopni připustit i názor někoho jiného. Jak poznáme méněcenné myšlení – znehodnocuje, zůstává u předsudků.
9
Extrovertní citový typ (racionální) - Většinou ho představují ženy – je pro ně důležitá „citová atmosféra“, řídí se společenským očekáváním – jejich citové ladění je konvenční (všude se jde s určitým citovým rozpoložením – navozují pozitivní citovou atmosféru). Není to přetvářka, opravdu to tak cítí. - I volba partnera odpovídá tomuto zaměření – „ideál doby“. Láska této ženy je ryzí – pravá. - Tato žena je schopná se vůči ideálu hodně obětovat. Problémy nastávají kolem 30 – 40 let. Cit se postupně stává rigidním, žena ztrácí s citem kontakt a místo toho automaticky dosazuje očekávání – postupně ztrácí sama sebe. Člověk si pak od ní vytváří odstup, blízcí se od ní odtahují, citově se jí vzdalují. Žena by se měla uvolnit, ale naopak zintenzivní cit (píše dopisy, citově vydírá, vyhrožuje). Nakonec takto od sebe odežene všechny → zhroucení nebo dožití v samotě.
-
-
-
-
-
-
Extrovertní percepční typ (iracionální) Tento typ jsou spíše muži, ale sami to o sobě neví. Za všech okolností vnímají objekty (jde jim o vjem) – on sám by to tak nepojmenoval. Svoje vjemy by označil za myšlenky, intuice, hlavně životní realitu → chtějí žit naplno – užívat si, vychutnávat vjemy → nakonec se většina z nich stane požitkáři, gurmány. Gurmáni (mají hlavně smyslové prožitky) – jsou veselí, společníci, hlavním tématem je „dobrý oběd“. Užívání se týká dobrého vkusu. Lidé si o nich myslí, že jsou rozumní, protože jsou věcní. Problém začíná v nástupu dominance percepčního typu, partnerka musí odpovídat percepčnímu ideálu (sex si chtějí užívat, nejde ani o duševní stránku). Hledají stále něco nového → když všechno vyčerpají, tak už hledají v perverzích → více a více dochází k prázdnotě. Stále hromadí zkušenosti, ale nevyvozují z nich poznání → pořád se vše opakuje – vše jim zevšední. Lidi používají jako prostředky k vnímání. Nejdále je tomuto typu intuice, ale zajímá se o ní → v extrému se může stát podezíravým, obsedantním, má rituály, které musí dodržovat. Vytváří si svou vlastní morálku, která je řízena užíváním, jeho nevědomí ho pak začne tvrdě omezovat. Zajímají se o intuici → méněcenná intuice – myslí si, že čtou myšlenky, podle nich si ostatní myslí jen to špatné. Extrovertní intuitivní typ V Evropě je nejrozšířenější, je to tak 50% muži i ženy. Tuší, ale pokouší se naplnit své tušení, snaží se uplatnit a využít možností. Jsou to lidé pracující hlavně v obchodu, manageři. U žen se tento typ projevuje spíše ve volbě partnera – pomáhá mu rozvinout jeho myšlení, ale když už není co rozvíjet, tak ho opustí. Typická je určitá netrpělivost u tohoto typu, dokud může zkoumat, rozvíjet, otevírat možnosti, ale jakmile se to stane reálnou možností, tak se od toho odpoutává → raději rozvíjejí, než sklízejí užitek. „Objeví nová pole, oseje je, ale jen málokdy sklidí.“ → pak dochází k vyčerpání → zhroucení, tehdy vystoupí oproti intuici vnímání, vjemy ho najednou zahlcují. Chybí duchovní ráz, protože intuice je sama o sobě duchovní. Když se o otočí: „Jsme jenom stroje, které plodí další stroje a nemá to smysl.“ Znamená to, že začal vnímat.
10
-
1. 2. -
-
-
Introvertní myslivý typ Hledá pravdu ve vnitřním světě, je zaujat tím tzv. subjektivním. Hledá archetyp, snaží se ho vyjádřit pomocí myšlení, ale naráží na to, že archetyp není zobrazitelný, přesto se o to pokouší – proto působí jako podivín, jako nesrozumitelná bytost, nechce být rušen v tom, jak sleduje archetyp. Může si zaměnit archetyp se svým vlastním egem – to pak může nastat schizofrenie v podobě bludů – jeho přesvědčení je absurdní – je podivín. Vyjadřuje se kategoricky až stroze, chladně, jeho vyjadřování má 2 polohy: Shovívavost – dokud není rušen. Pak se může rozrušit – ironie, zášť, osobní pedantství. Tento typ se vyskytuje hlavně mezi muži – mají úzkostlivý strach z žen, proto z nich bývají „staří mládenci“ – naprostá neznalost žen, ženy s nimi snadno manipulují. Musí zpracovat archetyp přesto, že to nejde. Introvertní citový typ Vyskytuje se hlavně mezi ženami – hlavním tématem je pro ně cit, touha cítit, žít citem, ale není to na nich vidět – „tichá voda“, žena vypadá jako, že necítí, soustřeďuje se na archetyp. Navenek působí jako povrchní, banální bytost, nekomunikuje, protože nechce být rušena ve svém prožitku. Navenek působí jako „zakletá princezna“, kterou muži rádi vysvobozují, manipulují s ní. Průšvih je, když žena považuje muže za archetyp a úplně se mu otevře, tak narazí. Indukovaná psychóza? Citově vyčerpávají své partnery. Pod maskou naivky se skrývá „sud s dynamitem“, a to ona o sobě ví, brání se intrikami, v horším případě končí se schizofrenií. Iracionální introvertní typy:
-
-
Introvertní percepční typ Veškerá energie je soustředěna na introvertní vnímání („mytologické myšlení“) – člověk zjišťuje, jak jeho archetipální bytost vidí tento svět – oživuje fantazii („Jedeme po eskalátorech“ – „Jedeme do břicha velryby.“) – nejsou si toho vědomi a naivně předpokládají, že takhle vidí svět všichni ostatní. Téměř nerozvíjejí své komunikační schopnosti (málo mluví nebo téměř nemluví) – proto jsou velmi sociálně izolovaní. „Zloději aury“ – půjčují si chování jiných, konvenční. Vede to ke schizofrenii, sebevraždám, apod.
Introvertní intuitivní typ - „Proroci jsou květem moudrosti, ale počátkem hlouposti.“ (Laoce). - Je velmi zvláštním způsobem napojen na naše nevědomí. - Nemá zpětnou vazbu. - Extrovertní typ je početnější – určuje „ducha doby“, je spíše kvantitativní. Posledních 300 let je spíše kvantitativní doba (demokracie je postavena na tom, co chce většina) – doba je ovládána většinovým prvkem. X Naproti tomu introvertní prvek je kvalitativní. - Extrovertní prvek by byl schopen svou jednostranností zahubit svět, introvertní je přehlížen, ale karta se pomalu obrací – „Introvert apeluje na extrovertovu toleranci“ (Jung). - Introvertní typ je výzvou pro lid. 11
