METODY
zAvADI.NI
A DUSIKATYCH
PAVEL HRADILa a Chemopharma, b Vyzkumny
ustav
FLUORU
HETEROAROMATICKYCH
a STANISLAV Jatecni
DO AROMATICKYCH
RADLb
34, 40051
pro farmacii
SLOU{'ENIN
Usti
a biochemii,
nad Labem KouJ'imskd
17. 13060
Praha
3
DoJlo dne 9. VIII. 1989
Obsah
I. Uvod 2. pnprava fluorderivatu nukleofilni substituci 2.1. Provedeni reakce 2.2. Vliv substratu 2.3. Vliv katalyzy 3. pnprava fluorderivatu pres diazoniove soli 3.1. Modifikace Balz-Schiemanovy reakce 3.2. Rozklad diazoniumfluoridu 3.3. Rozklad triazenu a podobne reakce 4. pnprava fluorderivatu pnmou a nepnmou fluoraci 4.1. Fluorace elementarnim fluorem 4.2. Neprima fluorace fluora~nimi ~inidly 4.2.1. FluoroxyslouCeniny 4.2.2. N.FluorslouCeniny 4.2.3. Xenondifluorid 5. zaver
I. Uvod Organicke slouceniny fluoru nabyvaji v soucasne dobe znacneho vyznamu v rade oblasti. Zvlaste rozsirene je zavadeni atomu fluoru do biologicky aktivnich latek jako jsou leciva, herbicidy a insekticidy, kde casto dohazi k radovemu zvyseni aktivity nebo ke kva1itativnim zmenam ucinku. Krome toho, ze fluor svou znacnou elektronegativitou casto meni chemickou reaktivitu, dochazi jeho zavedenim obvykle ke zvyseni lipofility latek. U bioaktivnich latek se atom fluoru casto zavadi do tech casti molekuly, kde jinak dochazi k nezadouci enzymaticke hydroxylaci vedouci casto k inaktivnim latkam. pritom diky priblizne izosterii nedochazi k vyznamnejsim zmenam v interakci bioaktivni latky s enzymem.
952
Chemicke
listy I svazek 84 ( 1990)
Se znaC:nym rozvojem fluorove chemie v poslednich letech souvisi objevovani novych metod, cinidel a postupu pouzivanych pri synteze techto latek. pritom neni k dispozici strucny prehled zachycujici vyvoj v oblasti syntezy aromatickych a heteroaromatickych latek v poslednich letech. Krome orientacni publiakcel podavajici pouze vseobecny nastin o fluoraromatech jsou dalsi publikace zamereny spise podle zajmu jednotlivych autoru. Jedna se o prace o synteze fluorderivatu nukleofilni substituci2,3, o pouziti selektivnich fluoracnich cinideI4,s, o prime fluoraci elementarnim fluorem6-8, O synteze a vlastnostech fluorovanych heterocyklu9 a pesticidu obsahujicich atom fluoru1°. V tomto prehledu budou zahrnuty prinosne publikace z let 1972 az 1988 tykajici se zavadeni fluoru do aromatickych a dusikatych heteroaromatickych sloucenin. Starsi prace, ktere jsou velmi dobre shrnuty v Hudlickeho monografii11 popripade v dalsich pracichI2-16, budou citovany pouze v pripade srovnani s modernejsi metodikou.
2. priprava Ouorderivlitu nukleofiIni substituci Tento zplisob pi'edstavuje jednoduchy a desetileti pouzivany postup pi'ipravy aromatickych a h~teroaromatickych fluorderiv1itli. Vytezky byvaji vysoke, zejmena pi'i vymene halogenli nebo nitroskupin aktivovanych pi'itomnosti elektronakceptorovYch substituentli. 2.
Provedeni
reakce
Reakce se provadi pusobenim anorganickych fluoridu na substrat za zvysene tep]oty ve vhodnem rozpoustedle nebo bez pouziti rozpousted]a, popfipade za pouziti katalyzatoru. Fluoridy antimonu, stfibra, olova, rtuti a fluorid sificity, pouzivane ve starsich pracich, nenasly v aromaticke fade prakticke pouziti. Bezvody fluorovodik, bezne pouzivany k temto ucelUm v alifaticke fade, se pouZiva velmi omezene k zamene nekterych silne aktivovanych heterocyklickych halogenu. Napf. kyanurchlorid (I) takto poskytuje kyanurfluorid (II) (1)17. Vzhledem k tomu, ze lze vetsinou tyto latky Cl N~N CI~NACI I
F
N~N
HF ~ 150'C.
p
F'
Jl,A
(1) I~ ][
F 90%
laboratorne pripravit jednodussim zpusobem, nema tato metoda vetsi vyznam. V soucasne dobe se pro pripravu fluoraromatu a fluorheterocyklu nukleofilni substituci vetsinou pouzivaji fluoridy a1kalickych kovU. Obecne reaktivita techto cinidel klesa v nasledujici rade11 :
Melody zavddinlfluoru
do aromalickjch...
953
CsF > RbF > KF
> NaF
~ LiF
Pouziti fluorid1i rubidneho a cesneho je limitovano jejich vysokou cenou. Nejcasteji uzivanym alkalickym fluoridem je fluorid draselny, ktery je pomerne reaktivni a snadno dostupny. Fluorid sodny je vhodny pouze u nejreaktivnejsich substrat1i, fluorid lithny se pro malou reaktivitu prakticky nepouZiva. Ve vetsine pi'ipad1i iontovych vYmen zavisi vytezek do znacne miry na dokonalem vysuseni alkalickeho fluoridu. Toho se bezne dosahuje zihanim, casto se vsak diky vhodnejsi morfologii osvedcuje pouziticinidla suseneho v rozprasovaci susarne, vyjimecne i suseneho lyofilizaci. Reakci lze provadet bez rozpoustedla nebo v cele i'ade aprotickych polarnich rozpoustedel. Volba rozpoustedla ovlivnuje nejen dosazene vytezky, ale v nekterych pi'ipadech i smer reakce a v neposledni i'ade ovlivnuje i zp1isob izolace produktu. Nejcasteji pouzivanymi rozpoustedly jsou dimethylsulfoxid, sulfolan, benzonitril, N-methyl-2-pyrrolidon, N,N-dimethylformamid, N,N-dimethylacetamid, mene jiz acetonitril a zatim jeste vYjimeCne 1,3-dimethyl-2-imidazolidinon.
2.2.
Vliv
substratu
Mezi nejcasteji se v literature vyskytujici substraty patri aktivovane halogenaromaty a heteroaromaty, mene se jako odstupujici skupina vyskytuje nitroskupina (fluordenitrace), nebo su1fonylskupina (fluordesulfonace). Jako aktivujici substituent pusobi jedna nebo vice nasledujicich skupin: -NO2, -CN, -COR, -SO2R a CF 3. Dusik v heteroaromatickem jadre aktivuje odstupujici skupinu obdobne jako nitroskupina, jeho ucinek je vsak ponekud slabsi. Obecne plati, cim vice je odstupujici skupina aktivovana, tim mirnejsi podminky mohou byt pouzity a tim selektivneji vymena probiha. pri pouziti nitroskupiny nebo nitrilu jako aktivujici skupiny lze casto dosahnout vysoke vyteZky i v pripade vymeny neko1ika halogenu. Tak byl ziskan derivat IV18 a dinitril vr9, obdobne 1zepripravit i 2,4-difluorbenzaldehyd2°.
KF. DMSO
~
-
'55°C
(2)
Cl III
1Y 90%
Cl
F KF. PhCN
CIYyCN CIVCN
954
255°C
.
FYyCN
(3)
FVCN Cl
F
Jl
:VL
62%
Chemicke
/ist>, I svazek 84 ( 1990)
Pi'ikladem
z heterocyklicke i'ady muze byt synteza pyridinoveho NC
CN KF. DMF
NC,'r""Y
N
CN
-
7O.C
CIXX
derivatu VIIPl
"CI
F'
A.,~
Jll
N
(4)
F
~
95%
"pri vYmene neko1ika malo aktivovanych halogen1i je nutne pouzit mnohem drastictejsich podminek. Reakcni teploty byvaji 400 °C a vyss.i, pracuje se pri zvysenem tlaku a nutne reakcni doby jsou dlouhe. presto je nekdy mozne dosahnout i za techto podminek dobrYch vytezk1i, napr. pentafluorbenzonitril byl takto ziskan z pentachlorbenzonitrilu v 78% vytezku22. Dobrych vytezk1i bylo dosazeno i pri prevedeni 3-chlor-2-fluor-5-trifluormethylpyridinu na odpovidajici difluorderivat23. Jako odstupujici skupina vetsinou vystupuje atom chloru, mene bromu a zcela "VyjimeCnejodu. Nitroskupina odstupuje pri reakci bez pouziti katalyzatoru pouze je-1i -dostateCne aktivovana24.2S. Pro nebezpeCi vybuchu se nedoporucuje provadet fluordenitrace polynitroderivat1i bez rozpoustedla. V pripade pritomnosti neko1ika aktivovanych skupin je situace dosti neprehledna, prubeh reakce je obtizne pred"Vidat a slozeni reakcni smesi zavisi na reakcnich podminkach. Napfiklad pri reakci 2-chlor-6-nitrobenzonitrilu (IX) s KF dochazi vylucne k substituci nitroskupiny
--a
CN
CN
CI
'
1
002"
F KF. DMSO 120'C ...
(5)
C\'6
::::::,..
x
JX
70%
:za vzniku latky X2S, zatimco pri pouziti RbF vznika smes latky x a 2-tluor-6-nitrobenzonitrilu26. Vyhradne k tluordenitraci dochazi take pri reakci chinolonu XI :SKF, kdy vznika tluorderivat XII (6)27. Obecne je treba pri pokusu o syntezu tluor-
9 .COOC2Hs KF,DMSO
Cl.
COOC2Hs
165"C F'
XI
-derivatd nukleofilni substituci jakehokoli Ditroskupiny jako s vedlejsi reakci.
;Melody zavddenif/uoru do aromalickjch
(6)
.XIl
halogennitroaromatu
pocitat s vymenou
955
Pokusyo syntezu arylfluoridu fluordesulfonaci u neaktivovanych arylsulfonylchloridu reakci s KF .vedly k nizkym vytezkum (2-10%) zadanych latek28. U arylsulfonylfluoridu aktivovanych elektronakceptorovymi ~kupinami dochazi za podminek bezne pouzivanych pro zavadeni fluoru nukleofilni substituci k fluordesulfonaci. Vystupuje-Ii jako aktivujici skupina nitroskupina, dochazi vedle fluordesulfonace i k fluordenitraci, pricemz nelze predem urcit, ktera z techto reakci bude prevladat. Tak latka XIlI poskytuje smes produktu fluordesulfonace XIV a produktu fluorde-
F
t:oIO2
KF.sulfolan 230.C
Q ~F
SO2F
Xlll
:xN
22,2%
JM
77,8%
F
F
.m
XJl
(7)
87.5%
xw 12.5%
pak za stejnych podminek poskytla jako hlavni produkt vysledek fluordesulfonace XVII (8)29. Pouziti fluordesulfonace k synteze arylfluoridu je vyhodne hlavne v pripadech, kde je aktivujici i odstupujici skupinou fluorsulfonylova skupina. Provedeni reakce je obdobne jako u ostatnich pripadu syntez arylfluoridli nukleofilni substituci. Jsou popsany take syntezy arylfluoridu katalytickym rozkladem arylsulfonylfluoridli za teplot 330 az 360 °C, vzhJedem k nizkym vytezklim se vsak tato reakce nehodi pro preparativni vyuziti3°.31.
2.3.
Vliv
katalyzy
Zavedeni katalyzy je dilcim vylepsenim klasicke metopy, v nekterych pripadech vsak nedochazi k pouhemu zvyseni vytezkti, ale reakce probiha i u dalsich vymeny schopnych atomti. Nejcasteji se jako katalyzatorti pouziva kvarternich amoniovych a fosfoniovYch soli a koronandti ( crown eterti ). Krome techto katalyzatorti bezne uzivanych i v jinych oblastech organicke chemie ptisobi pri zavadeni fluoru nukleofilni substituci katalytickytake acylhalogenidy, ale i chloridy anorganickych kyselin jako napr. thionylchlorid. V nekterych pripadech se osvedcilo pouziti 2,4-dinitrofluorbenzenu, popr. 2,4-dinitrochlorbenzenu nebo aromatickych dinitrilti. Zce)a
956
Chemicke
listy /svazek
84 ( 1990)
vyjimecne je katalytioky efekt pricitan alkoholUm. kyse1inam. bazim. ale take grafitu. Protoze vetsina techto zprav pochazi z patentove 1iteratury. je obtizne tyto informace zhodnotit; Dale tedy budou zmineny pouze dolozene informace o katalyze techto reakci. pn nukleofilni substituci halogenu atomem fluoru se osvedcilo pouziti kvarternich amoniovych soli nebo koronandu. Napr. vYtezky 4-nitrofluorbenzenu i 2-nitrofluorbenzenu z prislusnych chlorderivatu se pouzitim takove katalyzy zvysi o 5 az 10%. reakce lze provadet za mirnejsich podminek32-34. pri studiu reakce 2-chlor-5-nitropyridinu s KF katalyzovane tetrafenylfosfoniumbromidem v niznych rozpoustedlech byla zjistena nasledujici posloupnost reakcnich rychlosti: 1.2-dimethoxyethan. acetonitril. N-methyl-2-pyrro1idon. sulfolan. dimethylsulfoxid. Bez pouziti katalyzatoru je zavislost reakcni rychlosti ~a pouzitemrozpoustedle zcela opacna 3s. Obeqne je mozno rici. ze pri optima1izaci jakeko1i vymepy h~logenu za fluor je vyzkouseni moznosti pouziti katalyzatonl v niznych rozpoustedlech v soucasne dobe nezbytne. nemusi vsak v konecnem efektu vest k vyhodnejsimu provedeni. Vyraznejsi zvYseni schopnosti vymeny pomoci katalyzy nastava v pripade fluordenitrace. Krome beznych katalyzatoru se osvedcily i nektere latky jako katalyzatory neobvykle, Napr. 1-fluoranthrachinon byl za katalyzy 2.4-dinitrofluorbenzenem. 2.4-dinitrochlorbenzenem nebo tetrafluorftalodinitrilem ziskan v 70% vytezku, bez katalyzy byl vytezek polovi~ni36. pri fluordenitraci jsou casto jako katalyzatory pouzity acy1halogenidy zejmenaftalove kyse1iny37-39. nekdy v kombinaci s tetraalkylamoniovymi solemi37.38, U substratu s rUznymi skupinami schopnymi nukleofilni substituce nekdy dochazi k selektivni fluordenitraci. Napr, reakce 9. ktera bez katalyzy vubec
F Cl
F tIX)2
F
Cl
CsF. ftaloylchlorid
'C
+ NR4 Br
(9)
'( xx
XIX
neprobiha, poskytuje vylucne produkt fluordenitrace38. S().motna pritomnost acylhalogenidu neznamena vzdy prednostni pnlbeh fluordenitrace, zvysuje vsak jeji pravdepodobnost. Katalyza koronandy se osvedcila i pri fluordesulfonaci29. Dosud popsane zp1isoby provedeni zavadeni fluoru nukleofilni substituci lze charakterizovat pouzitim alka1ickych fluoridu za vysokych teplot, pricemz reakcni doby byvaji dlouhe. Za techto pod.minek snadno probihaji vedlejsi reakce. z Cehoz plyne obtizna izolace provazena ztratami. Nejmodernejsim trendem v teto oblasti je pouziti cinidel spojujicich v]astnosti katalyzatoru fazoveho prenosu a fluoracnich cinidel. Jejich pusobeni je jemnejsi, reakcni doby byvaji kratke a vytezky vysoke. Nevyhodou je jejich horsi dostupnost a vysoka cena. Na prvnim miste je treba uvest fluordenitraci bezvodym tetrabutylamoniumfluoridem4°, ktery lze pripravit z komercne dostupneho
...
Metody
zavddenlfluoru
do aromatickych.
.=
957
hydratu. pri pouziti tohoto cinidla dochazi snadneji k fluordenitraci nez k fluordechloraci4°. Napr. 1,2-dinitrobenzen (XXI) poskytne za mirnych podminek kvantitativne 2-fluornitrobenzen (XXII) (10), zatimco 2-chlornitrobenzen za stejnych pod-
NO2
i'K)2
NO2
TBAF.THF
)YI
-
(10)
20.C
U
CY
XXI
XXII
100%
minek dlivli pouze minimlilni vytezky teto llitky4°. Cinidlo umoziiuje v nekterYch pfipadech selektivni fluordenitraci, napf .llitka IX dlivli XXIII (11) bez zameny atomu. chloru4°.
CN
CN
F
Cl.
TBAF.THF
.
O
20°C
""&NO,
.m-
1X
Dalsim cinidlem tohoto typu je tetrafenylfosfoniumhydrogenfluorid41-43, kterY 1zepouzit i k vYmene atom1i chloru za mirnych podminek. Vysoke vytezky jsou popsany pri nukleofilni substituci atomu chloru za fluorpomoci roztoku fluorovodiku v terciarnich aminech44. Pomerne snadno byla takt()0 pripravena latka xxv (12), pricemz podobne pyrimidinove derivaty vznikaji pfi
F
Cl
N~
I CH3 R3N.3HF
N.,lyCH3
~
BO.C
CtAN
Cl
:XXJY
F
A_.~
N
XXY
(I 2' F 92%
klasickem provedeni pomeme obtizne45,46. Zatim bez vetsiho syntetickeho vYznamUl je pfiprava arylfluoridu z aryltrimethylamoniumhalogenidu (13)47-50.
ArN+(CH3)3X-
.XXH
958
~F
:xx!Zl
Chemicke /isty I svazek 84 ( 1990)
~
3. Piiprava fluorderivlitti pies diazoniovesoli 3.1. Modifikace
Balz-Schiemanovy
reakce
Balz-Schiemanova reakce spociva v tepelnem rozkladu tetrafluoroboritan1i diazoniovych soli a jako v laboratorni praxi casto pouzivana metoda je dobre shrnuta v dostupnych prehledech11.14. presto se v poslednich letech objevi]y nektere modifikace teto reakce, ktere tuto klasickou metodu vylepsuji. Nejjednodussi a jiz delsi dobu znamou modifikaci je pouziti inertniho rozpoustedla pro rozklad diazoniove so1i. Jeho volba zavisi hlavne na teplote nutne pro rozklad. pri reakci (14) se osvedcilo
':p -+
F4 N2 ~ :,-.
I
cyklohexon
.
var
N I CHJCQ/N...J
NH I CHJCO
rN
:'..N I
CH3CO/N~
CH3tO
:xXYJl
pouziti cyklohexanuSl,
NH
FU
:XXJX
casteji jsou vsak uZivana vysevrouci rozpoustedla. Dobre
vytezky jsou popisovany pri pouziti hexamethy1fosfotriamidu, napr. pri synteze 2,.fluornitrobenzenuS2, kde pri klasickem provedeni jsou vytezky nepatrneS3. pri priprave 3-fluoracylbenzenu rozk]adem diazoniumtetrafluoroboritanu v xylenu bylo dosazeno podstatneho zvyseni vytezku pridanim maleho mnozstvi vodyS4. pri tepelnem rozkladu provadenem za pritomnosti nekterYch etherU, popripade s pridavkem fluoridu alka1ickych kovu byly dosazeny vytezky fluoraromatu 80 az 85%55. V nekterych pripadech se pri rozkladu tetrafluoroboratu osvedcilo pouziti katalyzy Cu, Fe, CuBF 4, ale i aktivnim uhliml0.13. V nekterych pripadechje popisovan takovy rozklad bez izolace diazoniumtetrafluoroboratu, napriklad byl takto ziskan fluorderivat XXXI (15)56. Z vlastni zkusenosti vsak musime konstatovat, ze vysoke vYtezky zdaleka nejsou pravidlem. NH2
]
~ NaNO2 .HBF4
.
Cu
CH3CONH
CH3CONH
.xxx
.XXXl
82%
Ve]mi dobre vytezky jsou popisovany v pi'ipade fotolytickeho rozk]adu, jehoz teoreticky rozbor je uveden v praciS7. Prakticky se tento zpusob osvedci] pi'i pi'iprave fiuorvanilinuS9 a fiuorderivatu pyrazo]ove i'adyS8.60. Dosud malo prozkoumane je pouziti ultrazvuku pro rozk]ad diazoniumtetrafiuoroboratu, je zi'ejme urychleni reakce a zvyseni vytezku61.
Melody
zavddenifluoru
do aromalickych.
..
959
Jestlize Balz-Schiemanova reakce neposkytuje uspokojive vYtezky, jemozne pouzit rozkladu diazoniovych soli jinych komplexnich fiuorkyselin, napr. PF6, SiF~a SbF6. Rozklad velice malo rozpustnych hexafiuorofosforeCnanu se osvedcil hlavne u derivatu karboxylovych kyselin a hydroxyderivatu, jejichZ tetrafiuoroboraty jsou ve vode vice rozpustne. Hexafiuorokremicitany jsou sice ziskavany ve vysokych vYtezcich, jejich rozklad vsak nebyva uspokojivy. Hexafiuoroantimonicnany maji vyznam pouze teoreticky. 3.2.
Rozklad
diazoniumfluoridu
Diazatace ve vadne kyse1ine fluaravadikave a nasledujici razklad zvysenim teplaty reakcni smesi nema vetsi prakticky vyznam. Padstatne lepsich vysledkf1 je mazna dasahnaut pri pauzi~i bezvadeha fluaravadiku, kde se vytezky b~zne pahybuji ad 70% az pa temer kvantitativni. V nekterych pnpadech lze vytezky zvysit pndavkem Iatek vazicich vadu, napr. PCI56~. V bezvadem fluaravadiku byly prevedeny na adpavidajici fluarderivaty i substituavane aminapyridiny63.prataze prace s bezvadym fluaravadikem vyzaduje specialni aparatury, asvedcila se tata metada spise v nekterych prf1myslavYch aplikacich nez v labaratarnim meritku. Nektere abtize plynauci z prace s bezvadym fluaravadifem se padarila adstranit pouzitim raztaku fluaravadiku v inertnich razpaustedlech. Timto zpf1sobem byla
COOH
COOH
1. NaNO2 , HF,OME
N~
2. var
(16)
aF
6
:xXXIII
XXXI
86 %
dosazeno pri pouziti roztoku fluorovodiku v 1,2-dimethoxyethanu64 vyssiho vyrezku nez pri pouziti bezvodeho kapalneho fluorovodiku6s. Podstatne vice pouzivanejsou roztoky fluorovodiku v terciarnich aminech66 (napr. 37% HF v triethylaminu, 70% HF v pyridinu). Mimoradne stabilni je hlavne pyridinovy roztok, kterY je staly do 55 °c. Diky znacne rozpousteci schopn.osti tohoto roztoku se podarilo prevest na prislusny fluorderivat XXXV i znacne nerozpustnou kyselinu XXXIV (17)67. Vysoke vytezky byly dosazeny i pri synteze fluorpyridinu68.
o Jl Cl"
0
N'
COOH
COOH
F.
] (17)
NH2
XXXlY
960
.xm"
Chemicke
listy / svazek 84 ( 1990)
3..3. Rozklad
triazenu
a podo
bne
reakce
Rozklad diazopiperididu koncentrovanou fluorovodikovou kyselinou patri mezi prvni Uspesne metody pripravy aromatickych fluorderivatu, vytezky se pohybuji kolem 50%. V modifikovane podobe se tato metoda uziva dodnes (18), je mozne ji F:"
N=N-N(C2HS)2
HF
-
(18)
0-50.C COCH3
&COCH,
:xxm
XXX¥I
pouzit i pro syntezu pyridinovych
derivatu (19). prislusne l-aryl-3,3-dialkyltriazeny
F
>
HF CH3-r""Y
(19)
Cl ANAr
Cl
.XXXlX
.XXM
(napr. XXXVI, XXXVIII) se rozkladaji pusobenim roztoku fluorovodiku v bezvod6m rozpoustedle, nebo ucinkem alkalickych fluoridu nebo tetraalkylamoniumfluoridu za pritomnosti kyselych katalyzatoru69-72. Reakci ponekud jin6ho typu je rozklad aromatickych azidu a arylhydroxylaminu bezvodym fluorovodikem nebo jeho roztoky v uhlovodicich nebo halogenuhlovodicich. Pro ostatni halogenvodiky byla tato reakce popsana jiz Bambergerem 73 a bylo zjisteno, ze probiha pres stadium nitreniov6ho iontu 74. Produktem techto reakci (20, 21) jsou slouCeniny majici v miste puvodni skupiny aminoskupinu a atom fluoru NJ CHJ..)yCHJ
NH2 CH3
CH3 HF
V F
xr.
.m
NHOH
t:JH2
HF
(21)
6 F
XJ1
Melody zavddenijluoru do aromalickjch...
"XI!/l
v poloze para7S.76. Z hlediska vytezku se zda vyhodnejsi rozklad azidu, potencialne nebezpecne azidy nemusi byt izolovany a reakcni sekvenci arylamin -roztok diazoniove soli ve vode -roztok azidu v organickem rozpoustedle -p-fluorarylamin lze provadet prakticky jednostupnove. Modifikaci rozkladu arylhydroxylaminu je postup vychazejici z pfislusnych nitroderivatu, ktere se v reakcni smesi redukuji na arylhydroxylaminy, ktere podlehaji jiz zminenemu pfesmyku. Jako redukcni cinidla je mozne pouzit cerveny fosfor77 nebo kombinace Zn-NH4CI78. Nevyhodou je vznik maleho mnozstvi obtizne odde1itelneho nefluorovaneho arylaminu a nekdy i tvorba znacneho mnozstvi dehtovitych produktu. V nekterych pfipadech, napfiklad u reakce (22), se podafilo vhodnou NO2 H2, PtO2 HF, BFJ
-
90.C
(j
(22)
F m
XI:N
95%
volbou reakcnich podminek omezit vedlejsi reakce a dosahnout preparativne zajimavych vytezk1i79.
4. Pfiprava
fluorderivitu
pfimou
a nepfimou
fluoraci
Na rozdil od predeslych metod neni fluorace elementarnim fluorem a neprima fluorace modernimi fluoracnimi cinidly typicka pro syntezu fluoraromatu. Rozvoj teto oblasti se zameruje hlavne na syntezu alifatickych a alicyklickych fluorderivatu, pro nez se vyviji nova vyhodnejsi fluoracni cinidla. presto se stale casteji objevuji zpravy o vyuziti tohoto pristupu i v oblasti syntezy fluoraromatu a jejich azaanalogU. Formalne lze tyto reakce rozdelit na ty, kde atom fluoru vstupuje do polohy puvodne nesubstituovane, ana ty, kde nahrazuje organoprvkovy zbytek.
4.
Fluorace
elementarnim
fluorem
Elementarni fluor je nebezpecnym oxidacnim cinidlem, ktere reaguje s organickymi latkami obvykle exotermicky a casto explozivne. Pro prakticke pouziti jsou vhodnejsi smesi s dusikem nebo argonem, ktere jsou komercne dodavany. Pro prubeh fluorace je velmi dulezite zvolene rozpoustedlo, casto se pouzivaji fluoralkany, chloralkany, kapalny fluorovodik, ale i voda, octova kyselina a dalsi. Pro dosazeni urcite selektivity je dulezita pfitomnost polarniho rozpoustedla, ktere omezuje vznik produktu radika]ovych reakci iniciovanych snadno vznikajicim fluorovym radikalem8°. Pfi pouziti mene polarniho rozpoustedla se doporucuje pouzit alespon mensi pfidavek donoruprotonu, napf. alkoholu.
962
Chemicke li.!.ty / svazek 84 ( 1990}
Pokusy o primou fluoraci aromatu elementarnim fluorem nebyly zpocatku pri1is USpesne12.Teprve pouZitim fluoru zredeneho inertnim plynem ve vhodnem rozpoustedle za nizkych teplot bylo dosazeno lepsich vysledku. Tak fluoraci fenolu a fenyletherU vznika pri ce1kove konverzi 60 az 70% smes 0- a p-fluorovanych produktU81. Mnohem nizsi konverze bylo dosazeno pri fluoraci fluorbenzenu82. Fluorace derivatu pyridinu poskytuje dIe druhu substituce vYtezky 30 az 60%83. Ve vysokych vytezcich byly pripraveny nektere pyrimidinove derivaty84.85, zejmena derivaty 5-fluoruracilu. V techto pripadech se vsak nejedna O elektrofilni substituci, ale O adici fluoru na dvojnou vazbu a naslednou eliminaci fluorovodiku, pricemz adicni produkt je stabilni. Prakticky pouzitelnejsi sejevi metoda zalozena na rozkladu organoprvkovych latek elementarnim fluorem. Nejvice zkusenosti je s reakcemi organosi1anu, organocinicitych a organortuinatych sloucenin. Tato metoda nachazi pouziti hlavne pro pripravu aromatu znacenych izotopem 18F. pri fluoraci arylsilanu se radiochemicke vytezky pohybuji v rozmezi 14 az 20%86, ponekud vyssi jsou popisovany u organortut'natych sloucenin 87, kde je vsak zatim k dispozici pouze omezeny pocet prikladu. Z hlediska radiochemickych vytezku je nejvyhodnejsi pouziti organocinicitych slouCenin88.89. Napriklad PhSn( C4H9)3 poskytuje 72% Ph18F , stejne lze ziskat substituovane fluorbenzeny ve vytezcich 54 az 95%.
4.2.
Neprima
fluorace
fluoracnimi
cinidly
Protoze elementarni fluor ma i'adu nevyhod, byla a je snaha najit takove fluoracni cinid1o, ktere by nebylo nebezpecne, bylo stale, melo vhodnou reaktivitu a selektivitu. castecne tyto podminky splnuji cinidla, v nichz je fluor vazan relativne malo stalymi vazbami, zejmena F-O
4.2.
F luorox
a F-N.
ysloucenin
y
Pomerne prostudovanym cinidlem tohoto typu je komercne dostupny trifluormethylhypofluorit CF 30F , COZje silne toxicky plyn majici oxidacni vlastnosti. Pfi fluoraci uracilu a jeho derivatu bylo dosazeno obdobnych vyteZku jako pfi pouziti elementarniho fluoru90,91. Pfi fluoraci a1kylbenzenu vznika smes produktu, nitrobenzen s cinidlem nereaguje92. CF3OF a podobny CF2(OF)2 se osvedcily pro monofluoraci trifluoracetanilidu, preferovana je poloha ortho92. Vysoke vytezky byly dosazeny pfi fluoraci organortufuatych sIoucenin, napf. difenylrtut' poskytla fluorbenzen v 83% vytezku93. Dalsimi cinidly tohoto typu jsou acetylhypofluorit CH3COOF a trifluoracetylhypofluorit CF 3COOF , ktere jsou take intermediaty pfi fluoracich elementarnim fluorem v prostfedi pfislusne kyseliny94. Acety1hypofluorit je mime cinid1o vhodne k fluoraci aktivovanych aromatu9S, kde lze dosahnout vysokych vytezku (23). Pomer
Melody
zavddenifluoru
do aromalickjch,
963
NHCOCH3
]
NHCOCHJ CHJCOOF,,-::rF
(23) CH3
K
CHJ m
85%
ortho a para substituce se pohybuje v rozmezi 2 : 1 az 10 : 1. Reakce acetylhypofiuoritu s organoprvkovymi sIouceninami by]y pouzity h]avne pro syntezu s]oucenin s 18F. Ary]pentafiuorsilikaty poskytuji radiochemicke vytezky 6 az 20%96, organortufnate s]ouceniny ko]em 50%87.97.98a organocinicite slouceniny az .78%88. Probub]avanim fiuoru pres roztok a]kalickych su1fatu vznikaji pris]usne fiuoroxysu1faty. Pomerne sta]y fiuoroxysu1fonan cesny CsSO4F ]z~ uzitjako fluoracni cinid]o, pri stykus kovem vsak hrozi exp]oze99. F]uorace timto cinid]em se provadi zpravidla v acetonitri]u a je katalyzovana si]nymi kyselinami (HF, H2SO4' BF3). Timto zpusobem byla pripravena rada derivatu benzenu, naftalenu i polykondenzovanych aromatu v dobrych vytezcich. v pripade alkylderivatuje reakce komplikovana fluoraci postranniho retezce99-101. 4.2.2. N-Fluorslouceniny
Reakci 2-trimethylsilyloxypyridinu s fluorem vznika N-fluor-2-pyridon, ktery byl uzit k selektivni fluoraci fady a1ifatickych latek. V aromaticke fade se neosvedcil, byl pouzit k synteze fluoraromat1i z Grignardovych
cinidel s nizkymi vyteZkyl02.
N-Fluor-N-alkylsulfonamidy a jejich perfluoralkylanaloga, ktere lze ziskat reakci pfislusnych sulfonamid1i s fluorem, jsou velmi aktivni a pomerne stala fluoracni cinidlal03.104. zv]aste v pripade aktivovanych substrat1i se dosahuje pomerne vysokych vytezk1i1O3.Lepsi vytezky nez N-fluor-2-pyridon poskytuji tato cinidla is Grignardovymi cinidlyl°4. Znacnym prinosem do oblasti fluoracnich cinidel bylo zavedeni N-fluorpyridinium trifluormethansulfonat1i, ktere jsou stabilni krysta1icke a nehygroskopicke. Vzhledem k tomu, ze je komercne dostupnych neko1ik techto latek s odstupiiovanou aktivitou, da se ocekavat v nejb1izsi budoucnosti fada ap1ikaci techto cinidel, vcetne pouziti v aromaticke fade. Cinidla reaguji s aktivovanymi aromaty, opet je preferovana poloha ortho (24). Za mirnych podminek (0 °C, 10 min) lze pfipravit vYtezcich fluoraromaty
964
take reakci techto cinidel s Grignardovymi
v dobrych
cinid1yl05,106.
Chemicke /isty / svazek 84 ( 1990)
~
OH
Cl~Cl
OH
~.1:) N I F
-
OH
F
,).yF V+
CF3503
6 .m
60% M
OH
] +
y
F
1-
18%
7%
JL:
(24)
I.
4.2.3. Xenondifluorid Toto ponekud neobvykle komercne dostupne fluoracni cinidlo je stala krystalicka latka. Nahrazuje vodikove atomy za fluoi v cele rade latek, krome jineho i v aktivovanych aromatech. Poskytuje smes ortho a para derivatu, pricemz slozeni zavisi na substratu,podminkach reakce, popr. pouziti katalyzatorul07-112. Pyridin poskytuje smes mono- a difluorpyridinu, 8-hydroxychino1in dava 5-fluor-8-hydroxychino1inll0. Potenci!ilne vetsi prinos nabizi reakce xenondifluoridu v pritomnosti fluorovodiku s karboxylovymi kyseIinami (25), kter!i je form!ilni obdobou Hunsdieckerovy reakce.
R-COOH
~.
II
HF. CH2C(~-
R-F
25°C
(25)
III
Dosud vsak tato reakcel13 nebyla pro aromaty studovana tak, aby bylo mozno posoudit jeji moznosti.
5. Zliver Vzhledem k zajimavym biologickym efektUm fluorovanych latek jsme svedky prudkeho vyvoje v oblasti syntezy fluorovanych slouCenin vsech typu. pres nektere uspechy je dosud ziskavani techto latek spojeno s radou obtizi. V oblasti syntezy slozitejsich organickych latek s atomem fluoru na aromatickem jadre vetsinou nezbyva nic jineho, nez vyjit z jednodussiho prekurzoru, ktery jiz obsahuje atom fluoru. To je dano tim, ze bezne zpusoby zavadeni atomu fluoru do aromatickeho jadra se provadeji za podminek, ktere by vedly ke zmenam pozadovane latky. Pokrok v separacnich metodach ave vyvoji selektivnich fluoracnich cinidel v omezene mire umoziiuje zavadeni atomu fluoru v nekterem koncovem stupni planovane syntezy. pres ne vzdy vysokou konverzi je tento pristup jiz nyni V nekterYch pripadech pouzitelny.
Metody zavlidenijluoru do aromatickych.
965
zajem o ziskani radiofarmak znacenych izotopem 18F s kratkou dobou zivota (polocas rozpadu 110 minut) take stimuluje dalsi vyvoj metod zavadeni fluoru, ktere by byly dostatecne rychle a poskytovaly zadane latky v uspokojivem vytezku. V blizke budoucnosti je mozne ocekavat aplikaci dalsich fluoracnich cinidel pouzivanych bezne v alifaticke i'ade i pro syntezu fluoraromatu, stejne jako vyvoj zcela novych fluoracnich cinidel. .
Li tefa tufa 1. Hewit C. D.. Silvester M. J.: A1drichimica Acta 2J, 3 (1988). 2. Dolby-Glover L.: Chem. Ind. (London) J5, 518 (1986). 3. De Nie-Sarink M. J., Prillwitz P. E.: Spec. Chem. 4,9 (1984); Chem. Abstr. J02, 80 710 u 4. S. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21. 22. 23. 24.
966
(1985). Unemoto T.: Kagaku Kogyo 38, 129 (1987); Chem. Abstr. J06, 195 715 m (1987). Haas A., Lieb M.: Chimia 39, 134 (1985). Lagow R. J.: J. Fluorine Chem. 33, 321 (1986). Puringhton S., Kagen B. S.: Chem. Rev. 86,997 (1986). Rozen S.: Acc. Chem. Res. 2J, 307 (1988). Ji Jingshun, Lin Yongda:Youji Huaxue 5,380 (1987); Chem. Abstr. J08, 75 240 k (1987). Braden R. P. J., Klauke E.: Pestic. Sci. J7, 418 (1986); Chem. Abstr. J05, 110369 w (1986). Hudlicky M.: Chemistry ofOrganic Fluorine Compounds. E11isHorwood, Chichester 1976. Hudlicky M.: Chemie organickych sloucenin/fuoru. Academia, Praha 1958. Hudlicky M.: Preparativni reakce v organicke chemii. 2. dilHalogenace a dehalogenace. Nakladatelstvi CSAV, Praha 1955. Suschitzky H. J.: Advances in Fluorine Chemistry. Vol. IV, The Balz-Schiemann Reaction. Butterworths, London 1965. Ishikawa N., Kobayashi Y.: Fluorine Compounds. Chemistry and Application. Mir, Moskva 1982. Pavlath A. E., Lefiler A. L.: Aromatic Fluorine Compounds. Reinhold, New York 1962. Kysela E., Klauke E., Schwarts H. (Bayer A. -G.) DE 2729762; Chem. Abstr. 90,168649 a (1979). (Daiichi Seiyaku K. K.) JP 81 35 840. Kaieda 0., Awashima M., Hirota K., Nakamura T. (Nippon Shokubai Kagaku Kogyo Co., Ltd) JP 86200 955; Chem. Abstr. J06, 18 147 v (1987). Metz H. J., Warning K. (Hoechst A. .G.J DE 3637 156; Chem. Abstr. J09, 92482 d (1988). Hackenberger A., Patsch M. (BASF A. -G.) DE 3 528459; Chem. Abstr. J06, 178118 q (1987). (Mitsubishi Metal Corp.) JP 84 184 149; Chem. Abstr. J02, 113 072 t (1985). Little J. C., Wilson C. A. (Dow Chemical Co.) EP 146924; Chem. Abstr. J04, 88 437x (1986). Berridge M. S., Cronzel C., Comar D.: J. Labelled Con1pd. Radipharm. 22,687 (1985).
Chemicke
listy
I svazek 84 ( 1990)
25. 26. 27. ,
(Nippon Kagaku Co., Ltd.) JP 8179660; Chem. Abstr. 95, 168830 f (1981). Attina M., Cacace F., Wolf A. P.: J. Chem. Soc., Chem. Commun. 1983,108. Egawa H., Kataoka M., Shibamori K., Miyamoto T., Nakano J., Matsumoto J.: J. Heterocycl. Chem. 24, 181 (1987).
28. Yakobson G. G., Vlasov V. M., Vorozhtsov N. N.: J. Gen. Chem. USSR (Eng. Trans.) 37, l' .\ 149 (1987). 29. Van Der Puy M.: J. Org. Chem. 53,4398 (1988). 30. McCall E. B., Cummings W. (Monsanto Chemicals Ltd.) GB 976438; Chem. Abstr. 62, 7 681 e (1965). 31. Blum J., Scharf G. I.: J. Org. Chem. 35, 1895 (1970). 32. (Akita Chemical Co., Ltd.) JP 83170735; Chem. Abstr. 100,174414 m (1984). 33. Ohashi M., Hiyama S., Hyama S. (Seimi Kagaku K. K.) JP 8650945; Chem. Abstr. 105, 60401 c (1986). 34. White C. R. (Ma1lincrodt, Inc.) US 4642399; Chem. Abstr. 106, 138076 t (1987). 35. Clark J. H., Marquarrie J. D.: Tetrahedron Lett. 28, 111 ( 1987). 36. Tanabe T.: Nippon Kagaku Kaishi 1985,2199; Chem. Abstr. 105, 152666 w (1986). 37. (Asahi Glass Co., Ltd.) JP 85 130537; Chem. Abstr. 104, 50630 s (1986). 38. Kumai S., Seki R., Furukawa Y., Matsuo M.: Asahi Garasu Kenkyu Hokoku 35,153 (1985); Chem. Abstr. 107, 6848 9 (1987). 39. Effenberger F., Streicher W. (BASF A. -G.) DE 3400 418; Chem. Abstr. 104, 148476 w (1986). 40. Clark J. H., Smith 41. Brown S. J., Clark 152238 h (1986). 42. Brown S. J., Clark 43. Brown S. J., Clark 44. De Pasquale R. J.,
D. K.: Tetrahedron Lett. 26,2233 (1985). J. H. (Imperial Chemical Industries PLC) EP 187023; Chem.Abstr.105, J. H.: J. Chem. Soc., Chem. Commun. 10,672 (1985). J. H.: J. Fluorine Chem. 30,251 (1985). Schuman P. D. (PCR Inc.) CH 647512; Chem. Abstr. 103, 71 333 s
(1985). 45. Svirskaya P., Varda Y., Clifford C. L.: J. Hererocycl. Chem. 22, 149 (1985). 46. Baran S. G., Shkurko 0. P., Mamaev V. P.: Izv. Sib.. Otd. Akad. Nauk SSSR, Ser. Khim. Nauk 1, 106 (1977). 47. Kiburis J., Lister J. M.: J. Chem. Soc. D 1969,381. 48. Angelini G., Speranza M., Wolf A. R., Shine G. Y.: J. Fluorine Chem. 27,177 (1985). 49. Lister J. M., Kiburis J.: Nucl. Acid Chem. 2,639 (1978). 50. Maeda M., Fukumura T., Kojima M.: Chem. Pharm. Bull. 33,1301 (1985). 51. Matsumoto J., Miyamoto T., Minamida A., Nishimura Y., Egawa H., Nishimura H.: J. Heterocycl. Chem. 21,673 (1984). 52. Stepitis I.: Zh. Vses. Khim. O-va 24,200 (1979); Chem. Abstr. 91,19 177 p (1979). 53. Rutherford K. G., Redmont W., Rigamonti J.: J. Org. Chem. 26, 5149 (1961). 54. (Asahi Chemical Industry Co., Ltd) JP 84190941; Chem. Abstr. 102, 131703 d (1985). 55. Solomon W., Rohr S. (VEB Filmfabrik Wolfen) DD 236518. 56. Bergmann E. D., Bentov M. J.: J. Org. Chem. 19, 1594 (1954). 57. Becker H. G. D., Israel G.: J. Prakt. Chem. 321,579 (1979). 58. Kirk K. L., Cantacuzene D., Nimitkitpaisan Y., McCulloh D., Padgett W. L., Daly J. W., Creveliqg C. R.: J. Med. Chem. 22, 1493 (1979). 59. Fabra F., Vi1Iarrasa J., Cotl J.: J. Heterocycl. Chem. 15, 1447 (1978). 60. Vi1Iarrasa J., Galvez C., Calafell M.: An. Quim. 71,631 (1975); Chem. Abstr.83, 178919 h (1975). 61. Mueller A., Roth A., Siegert S.: Z. Chem. 26, 169 (1986). 62. (Asahi Glass Co., Ltd.) JP 85 130529; Chem. Abstr. 104, 109476 b (1986).
Metody
zavddinlfluoru
do aromatickych.;1
967
63. Boudakian M. M.: J. Fluorine Chem. 18,497 (1981). 64. Moilliet J. S. (Imperial Chemical Industries PLC) GB 2173 188; Chem. Abstr. 107,23 064 r (1987). 65. Ferm R. L., Werf C. A. v.: J. Am. Chem. Soc. 72,4809 (1950). 66. Olah G. A., Welch J. T., Vankar Y. D., Nojima M., Kerekes I., 01ah J. A.: J. Org. Chem. 22, 3872 (1979). 67. Radl s., Zikan V.: Collect. Czech. Chem. Commun.54, 2181 (1989). 68. Fukuhara T., Yoneda N., Guzuji A.: J. Fluorine Chem. 38,435 (1988). 69. (Asahi Chem. Industry Co., Ltd..) JP 84190942; Chem. Abstr. 102,131704 e (1985). 70. Bario T. R.. Satyamurthy N., Hao K., Phelps M. E.: J. Chem. Soc., Chem. Commun. 1983, 443. 71. Rosenfeld M. N., Widdowson D. A.: J. Chem. Soc., Chem. Commun. 1979,914. 72. Petersoi1 U., Grohe K., Zeiler H. J., Metzger K. G. (Bayer A. .G.) DE 3 508816; Chem. Abstr. 105, 191059 v. 73. Bambereger E.: Ann. 424, 233 (1921). 74. Heller H. E., Hughes C. D., Ingold C. K.: Nature 118, 909 (1951). 75. Mulvey D. M., De Marco A. M., Weinstock L. M.: Tetrahedron Lett. 16, 1419 (1978). 76. Titov A. I., Baryshnikova A. N.: Zh. Obsch. Khim. 23, 346 (1953). 77. Tobin J. H., Wojtowicz J. A. (Olin Corp.) us 4006185; Chem. Abstr. 86,157055 v(1977). 78. Patrick T. B., Schield J. A., Kirchner D. G.: J. Org. Chem. 39,1758 (1974). 79. Montiju P. P., Mulder A. J. (Shell Oil Co.) US 3910985; Chem. Abstr. 84, 43548u (1976). 80. Mann J.: Chem. Soc. Rev. 16, 381 (1987). 81. Misaki S., Ishii S., Suefuji M. (Daikin Kogyo Co., Ltd.) EP 18606; Chem. Abstr. 94, 156 530 z (1981). 82. Sams C. L., Reames A. T., Durrance M. A.: J. Org. Chem. 43,2273 (1978). 83. Van Der Puy M.: Tetrahedron Lett. 28, 255 (1987). 84. Beerbaum H., Cech D., Holy A.: DD 128123; Chem. Abstr. 88, 152936 q (1978). 85. Fowler J. S., Finn R. D., Lambrecht R. M., Wolf A. P.: J. Nucl. Med. 14,63 (1973). 86. Di Raddo P., Diksic A. T., Jolly D.: J. Chem. Soc., Chem. Commun. 1984,159. 87. Visser G. W. M., Bakker G. N. M., Halteren B. W., Herscheid J. D. M., Brikman G. A., Hoehstra A.: J. Org. Chem. 51, 1886 (1986). 88. Adam M. J., Ruth T. J., Jivan S., Pate B. D.: J. Fluorine Chem. 25,329 (1984). 89. Adam M. J., Pate B. D., Ruth T. J., Berry J. M., Hal1 L.: J. Chem. Soc., Chem. Commun. 1981, 733. 90. 91. 92. 93. 94. 95. 96. 97. 98. 99. 100. 101. 102.
968
Robins M. J., Raman G.: Can. J. Chem. 53, 1302 (1975). Earl R. A., Townsend L.: J. Heterocycl. Chem. 9,1141 (1972). Fifolt M. J., 01czak R. T., Mundhenke R. F., Biezon J. F.: J. Org. Chem. 50,4576 (1985). Bryce M. J ., Chambers R. D.. Mullins S. T ., Parkin A.: H. Fluorine Chem. 26, 533 (1984). Lerman 0., Tor Y.. Mebel D., Rozen S.: J. Org. Chem. 49,806 (1984). Lerman 0., Yitzhak T., Rozen S.: J. Org. Chem. 46,4629 (1981). Speranza M., Shiue C. V., Wolf A. P.. Wilburt D. S., Angelini G.: J. Chem. Soc., Chem. Commun. 21, 1148 (1984). Mislankar S. G., Gildersleeve D. L., Wieland D. M., Massin C. C., Mulhol1and G. K., Toorongian S. A.: J. Med. Chem. 31,362 (1988). Visser G. W. M., Hateren B. W., Herscheid J. D. M., Brinkman G. A., f!oekstra A.: J. Chem. Soc., Chem. Commun. 1984, 655. Stavber S., Zupan M.: J. Org. Chem. 50,3609 (1985). Appelman E. H., Basile L. J., Hayatsu R.: Tetrahedron 40, 189 (1984). Stavber S., Zupan M.: J. Chem. Soc., Chem. Commun. 1981,148. Purrington S. T., Jones W. A.: J. Fluorine Chem. 26,43 (1984).
Chemicke /isty I svazek 84 ( 1990)
103. Singh S., Des Marteau D. D., Zuberi S. S., Witz M., Hsu-Nan Huang: J. Am. Chem. Soc. 109, 7194 (1987). 104. Barnette W. E.: J. Am. Chem. Soc. 106,452 (1984). 105. Umemoto T., Tomita K. (Onoda Cement Co., Ltd.) JP 87207229;
Chem. Abstr. 109,
22644 j (1988). 106. Umemoto T., Kawada K., Tomita K.: Tetrahedron Lett. 27,4465 (1986). 107. Amand S. P., Quarterman L. A., Hyman H. H., Migliorese K. G., Filler R.: J. Org. Chem. 108. 109. 110. 111.
40, 3796 (1975). Koudstaal H., Olieman G.: Rec. Trav. Chim. Pays-Bas lOO, 246 (1981). Firman G., Chirakal R., Sood S., Garmet S.: Can. J. Chem. 58, 1449 (1980). Amand S. P., Filler R.: J. Fluorine Chem. 7, 178 (1976). Amand S. P., Quarterman L. A., Christian P. A., Hyman H. H., Filler R.: J. Org. Chem.
40,3796 (1975). 112. Aranat I., Rabinovitz M., Selig H., Lia C. H.: Experimentia 32, 417 (1976). 113. Patrick T. B., Johri K. K., White D. H.: J. Org. Chem. 48, 4158 (1983).
p, Hradila
and S. Ridlb
(a Chemopharma,
Biochemistry,
Prague):
Heretocyclic
Compounds
cJsti nadLabem;
Methods of Introduction
of Fluorine
b Research Institute into Aromatic
for Pharmacy
and
and Nitrogen-containing
The review article surveys the main synthetic methods for aromatic and nitrogen-containing heterocyclic compounds, with the accent on papers published after 1970. The preparation of fiuoro-compounds by nucleophilic substitution includes -in addition to the most common fiuorodehalogenation reactions -also fiuorodenitration and fluorodesulfonation. The effect of catalysis is also discussed. The preparation of fluoro-derivatives via diazonium salts is focussed: mainly on newer modifications of Balz-Schieman reactions and the decomposition of diazonium fluorides. In the part devoted to the synthesis of fiuoro-derivatives by direct and indirect fluorination experiences are summarized employing elemental fluorine, but mainly modem fluorination reagents, as for example fluoroxy compounds, N-fluoro compounds and xenon difiuoride, for the synthesis of aromatic fluoro-derivatives.
Melody
zavddini[luoru
do aromalickych...
969
