Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav zoologie a včelařství
Parazitologická problematika u koní v hřebčíně Albertovec Diplomová práce
Vedoucí práce: Ing. Marie Borkovcová, Ph. D
Vypracovala: Bc. Marie Čtrnáctová
Brno 2010
PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci s názvem Parazitologická problematika u koní v hřebčíně Albertovec, vypracovala samostatně a pouţila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloţeném seznamu literatury. Diplomová práce je školním dílem a můţe být pouţita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana AF MENDELU v Brně.
Dne 19. 4. 2010 Podpis autora:
Poděkování Děkuji panu Ing. Vítkovi a všem zaměstnancům hřebčína za jejich vstřícnost a spolupráci. Díky které jsem mohla odebírat vzorky a napsat tuto práci. Děkuji také Ing. Marii Borkovcové, Ph. D. za všestrannou pomoc při zpracování výsledků a odborné konzultace.
ABSTRAKT Název práce: Parazitologická problematika u koní v hřebčíně Albertovec Autor: Marie Čtrnáctová Předmětem našeho výzkumu bylo sledovat intenzitu infekce u koní v Hřebčíně Albertovec a navrhnout řešení parazitologických problémů. Vzorky pro koprologické vyšetření byly získávány od listopadu 2008 do konce roku 2009 od vybraných zástupců všech věkových kategorií. Míra a druhové zastoupení infekce byly sledovány individuálně a zjištěné výsledky dosazeny do grafu. V této práci je obsaţen literární přehled, který nám teoreticky přibliţuje problematiku parazitologie, následují materiál a metodika vlastní práce a především výsledky, které informují o míře infekce a rozdělují koně do několika kategorií. Konečně práce navrhuje u starších koní pouze léčebnou aplikaci antihelmintik. Klíčová slova: infekce, parazit, graf, kůň
ABSTRACT Title: Parasitological problems in horses at stud Albertovec Author: Bc. Marie Čtrnáctová The subject of our research was to monitor the intensity of infection in horses at the stud Albertovec, and to propose solution of parasitological problems. Faeces samples for testing were collected from November 2008 until the end of 2009 from selected representatives of all ages. Rate and the generic representation of infection were monitored individually and the results achieved were put in the chart. This work includes review of literature, which in theory brings us to the isme of Parasitology, followed by materials and metodology of the work itself and the results in particular, which inform us about the degrese of infection and divide the horses into several categories. Finally, this work proposes for older horses only therapeutical application of antiparasitic drugs. Keywords: infection, parasite, chart, horse
OBSAH 1 ÚVOD .............................................................................................................................. - 8 2 LITERÁRNÍ PŘEHLED ................................................................................................ - 9 2.1 PARAZITOLOGIE ........................................................................................................... - 9 2.2 VETERINÁRNÍ PARAZITOLOGIE .................................................................................... - 9 2.3 EVOLUCE PARAZITŮ ..................................................................................................... - 9 2.4 FORMY PARAZITISMU ..................................................................................................- 11 2.5 TAXONOMIE ENDOPARAZITŮ KONÍ ..............................................................................- 11 2.6 PARAZITÓZY KONÍ .......................................................................................................- 13 2.6.1 ANTIPARAZITIKA ANEB POMOC VETERINÁRNÍ MEDICÍNY.............................................- 14 2.6.2 ANTIPARAZITÁRNÍ LÁTKY ..........................................................................................- 15 2.7 NEMOCI KONÍ A CHARAKTERISTIKA JEJICH PŮVODCŮ ...............................................- 17 2.7.1 KOKCIDIÓZA...............................................................................................................- 17 2.7.2 STRONGYLIDÓZA ........................................................................................................- 19 2.7.2.1 Cyathostomóza ....................................................................................................... - 20 2.7.2.2 Strongylóza – trombo – embolitická kolika ............................................................. - 23 2.7.3 ANOPLOCEFALÓZA (CESTODÓZA) ...............................................................................- 25 2.7.4 ASKARIDÓZA ..............................................................................................................- 28 2.7.5 TRICHOSTRONGYLÓZA ...............................................................................................- 30 2.7.6 STRONGYLOIDÓZA......................................................................................................- 30 2.7.7 OXYURÓZA.................................................................................................................- 31 2.7.8 GASTROFILÓZA...........................................................................................................- 34 2.7.9 HABRONEMATÓZA ŢALUDKU ......................................................................................- 38 3.7.10 JATERNÍ MOTOLIČNATOST .....................................................................................- 39 3 CÍLE PRÁCE ................................................................................................................ - 41 4
MATERIÁL A METODIKA ..................................................................................... - 42 -
4.1 CHARAKTERISTIKA HŘEBČÍNA ....................................................................................- 42 4.2 CHOVATELSKÉ PODMÍNKY ..........................................................................................- 42 4.3 ORGANIZACE ...............................................................................................................- 44 4.4 METODIKA ...................................................................................................................- 45 5 VÝSLEDKY .................................................................................................................. - 47 6 DISKUZE ...................................................................................................................... - 56 6.1 PREVENTIVNÍ OPATŘENÍ ..............................................................................................- 59 7 ZÁVĚR .......................................................................................................................... - 62 -
8 LITERATURA.............................................................................................................. - 67 SEZNAM OBRÁZKŮ V TEXTU.................................................................................... - 70 SEZNAM GRAFŮ V TEXTU ......................................................................................... - 71 PŘÍLOHY ........................................................................................................................ - 72 -
1 ÚVOD
Je to uţ mnoho let, kdy se po rozlehlých stepích proháněla stáda divokých koní. Byli to předkové dnešních koní kertagové a tarpani. Mnohohlavá stáda putovala drsnou divočinou. Domovem ušlechtilejších tarpanů byly jihoruské náhorní stepnaté planiny kolem Černého a Kaspického moře a východ Asie aţ k Aralskému jezeru. Teritoriem menšího krátkonohého kertaka bývaly východoevropské a středoasijské stepi. A protoţe parazitismus patří mezi nejvíce rozšířené ţivotní strategie, museli i dávní předkové koní čelit parazitárním onemocněním. Skutečný problém infekce ohroţující zdravotní stav jedince u nich však nastat nemohl. Oni předkové měli výhodu takřka neomezeného prostoru, proto neprocházeli stejnými místy a nebyli vystaveni infekčnímu nátlaku. Vajíčka, která byla vyloučena trávicím traktem se dostávala na zem, ale infekční larvy které se za vlhka a rosy nabízely na výhoncích trav, koně jiţ nespásli. Šli jinou stepní trasou. Dnešní koně jsou z tohoto hlediska vystaveni jasnému riziku. Prostory, kde koně chováme, jsou značně omezené a velmi snadno můţe dojít ke kontaminaci prostředí. Především vlhké bahnité výběhy jsou takzvanou „líhní“ škrkavek. Ve společných stájích můţe při nedostatečném odklizu podestýlky, především po odčervení, dojít k vysoké koncentraci kontaminovaných výkalů. Starostlivý chovatel, by měl tedy kromě promyšleného a dobře plánovaného odčervovacího programu, také zajistit dostatečnou hygienu stájového prostředí a odborně pečovat o louky, výběhy a pastviny. Samozřejmě nejen hygiena ovlivňuje výskyt parazitů v prostředí, také počasí, teplota a vlhkost mají významný podíl na výskytu parazitů, avšak dobrá a dostatečná preventivní opatření, mohou být relativně snadnou cestou k úspěchu v boji s parazitární infekcí. Projevy infekce mohou mít různé příznaky, zejména dle intenzity infekce a druhového zastoupení parazitů. Lehké příznaky mohou jen poukazovat na přítomnost parazitů, jedná se například o vystouplá ţebra nebo prověšené břicho. Těţší a těţké příznaky mohou změnit celkový zdravotní stav i způsobit smrt. Aţ 80 % kolikových stavů můţe být zapříčiněno přítomností endoparazitů. Druhové zastoupení endoparazitů je velmi pestré, jedná se o zástupce skupin výtrusovců, členovců, hlístic a ploštěnců. Jednotlivé druhy mají odlišné ţivotní cykly, napadají různé orgány a způsobují více či méně závaţné zdravotní komplikace.
-8-
2 LITERÁRNÍ PŘEHLED
2.1 Parazitologie Parazitologie je věda, která se zabývá studiem parazitů, jejich hostitelů a vztahů mezi nimi. (JURÁŠEK, 1987). Tuto vědu můţeme chápat v uţším nebo širším slova smyslu. V uţším slova smyslu zahrnuje parazitující prvoky, helminty, hmyz a pavoukovce. V širším slova smyslu zahrnuje bakterie, viry a jiné parazitující organizmy (http://cs.wikipedia.org, 2010)
2.2 Veterinární parazitologie Zabývá se parazity, kteří mají vliv na zdravotní stav zvířat, studuje jejich vzájemné vztahy a ovlivňování. Zkoumá taxonomické znaky, morfologii, vývoj, funkce a ţivotní podmínky v hostiteli i v přírodě. Hlavním cílem je ochrana zdraví zvířat. Parazité mohou také poskytovat mnoţství informací o ekologii populace svého hostitele, navíc zaujímají řadu tzv. „ţivotních strategií“, které jim umoţňují kolonizovat své
hostitele.
Studium
těchto
aspektů
pomáhá
při
potlačování
epidemií
(http://cs.wikipedia.org, 2010).
2.3 Evoluce parazitů Z velké části probíhala evoluce parazita formou koevolučního zápasu s hostitelským druhem, přičemţ parazit má několik strategických výhod. Generační interval parazita je mnohem kratší a populace jsou mnohem početnější neţ v případě jeho hostitele. Navíc ţivotní prostředí je predikovatelnější oproti ţivotnímu prostředí volně ţijících organismů. To vše způsobuje systematické selekční tlaky, účinnější selekci a tím rychlejší evoluci (FLEGR a SVOBODOVÁ, 2007). Všichni předci parazitů se v minulosti zcela jistě setkali se svými hostiteli, v opačném případě by určitě zahynuli. Naopak ne všichni hostitelé se setkali se svými parazity, ale jen část kaţdé generace. Výsledkem působení parazitů na hostitele je šíření genů rezistence, tolerance a modifikace na napadené populace (encyklopedie DIDEROT, 1999). Rezistence – schopnost zabránit infekci provázené mnoţením a vývojem (FLEGR a SVOBODOVÁ, 2007). -9-
Stav zvýšené rezistence (odolnosti) mikroorganismu se nazývá imunita (JURÁŠEK, 1987). Tolerance – schopnost hostitele sníţit nebo eliminovat negativní důsledky úspěšné infekce S rezistencí se setkáváme častěji, protoţe tyto geny přetrvávají v polymorfním stavu v populacích velmi dlouho.
Parazit Parazit je organismus rostlinného (fytoparazit) nebo ţivočišného původu (zooparazit), který vyuţívá jiný organizmus (hostitele) jako zdroj výţivy a současně jako ţivotní prostředí. Od hostitele parazit vyţaduje minimálně částečnou regulaci vztahů s vnějším prostředím. Často i regulaci úplnou. Parazit můţe být také chápán jako organizmus, který získává ţiviny z jednoho či více hostitelů, kterým obvykle škodí, ale nemusí pokaţdé způsobit smrt. Nedostatečná přizpůsobivost jednoho nebo obou partnerů na takový způsob ţivota smrt zpravidla způsobí (JURÁŠEK, 1987). Parazitismus je typ symbiózy. Je to souţití, ze kterého má jeden z partnerů prospěch zatím co druhý škodu. Z toho pohledu lze říci, ţe je stejným typem vztahu jako predace, proto mohou být parazité a predátoři společně označováni jako přirození nepřátelé (FLEGER a SVOBODOVÁ, 2007). Definic týkajících se parazitismu je celá řada, ale musíme si uvědomit, ţe ţádná z nich nevystihuje celý obsah parazitického způsobu ţivota dokonale. Parazity můţeme klasifikovat podle jejich vztahu k hostiteli v prostoru a času (JURÁŠEK, 1987). V první řadě parazity dělíme na ektoparazity, kteří cizopasí na těle hostitele a na endoparazity, kteří cizopasí v těle hostitele.
Hostitel Hostitel je pro existenci parazita zásadním partnerem a spoluvytváří vzájemné parazitohostitelské vztahy. Parazitologie tedy studuje nejen parazity a hostitele, ale i jejich vzájemné vztahy a přizpůsobovací procesy (JURÁŠEK, 1987).
- 10 -
2.4 Formy parazitismu Rozlišujeme následující formy parazitizmu (RYŠAVÝ, 1989): Pseudoparazitizmus Tato forma se objevuje u volně ţijících organismů, které po náhodném vstupu do některých orgánů hostitele mohou vyvolat přechodné onemocnění. Takový typ parazitizmu je blízký fakultativnímu. Fakultativní (příleţitostný) parazitizmus Tento typ často objevíme u organismů, které ţijí volně v přírodě, ale při náhodném vniknutí do hostitele mohou ţít i parazitickým způsobem ţivota. Obligátní (typický, pravý) parazitizmus Uţ dle názvu je jasné, ţe tento typ je vlastní kaţdému parazitovi, u kterého se během ontogeneze vyskytuje alespoň jedna parazitická fáze.
Hyperparazitizmus V tomto případě jde o zvláštní formu parazitizmu, při které jeden parazit cizopasí na druhém parazitovi.
2.5 Taxonomie endoparazitů koní (LAŠTŮVKA, 2000) Taxonomie kokcidií koní: Kmen: Apicomplexa Podtřída: Coccidia Řád: Eucoccidia Podřád: Eimeriina Druh: Eimeria leucarti – původce kokcidiózy koní
- 11 -
Taxonomie parazitických červů koní: A. Taxonomie parazitických ploštěnců Kmen: Ploštěnci – Plathelmithes 1.Třída: Motolice – Trematoda Řád: Fasciolida Čeleď: Fasciolidae Druh: Motolice jaterní – Fasciola hepatica – původce jaterní motoličnatosti 2. Třída: Tasemnice – Cestoda – původci cestodózy koní Řád: Kruhovky – Cyclophlyllida Čeleď: Anoplocephalidae Druh: Anoplocephalida perfoliata, Anoplocephalida magna, Paranoplacephala mamilliana B. Taxonomie parazitických hlístic Kmen: Nematoda Třída: Secernentea 1.Řád: Škrkavice – Ascaridida Druh: Parascaris equorum – škrkavka koňská, původce askaridózy koní 2. Řád: Měchovci – Strongylida – původci strongylidózy Čeleď: Strongylidae Podčeleď: Strongylinae – velké strongylidy Rod: Strongylus, Tridontophorus Podčeleď: Cyathostominae – malé strongylidy Rod: Cyathostoma (syn. Trichonema), Cyliocyclus Čeleď: Trichostrongylidae – původce trichostrongylózy koní Druh: Trichostrongylus axei Čeleď: Dictyocaulidae Druh: Dictyocaulus arnfieldi 3. řád: Háďata - Rhabditida Druh: Strongyloides westeri – původce strongyloidózy koní 4. řád: Roupi - Oxyurida Druh: Oxyuris equi – roup koňský, původce oxyurózy koní
- 12 -
5. řád: Spirury - Spirurida Nadčeleď: Spiruroidea Druhy rodů: Habronema, Drachsia, Thelazia – původci habronematózy ţaludku koní. Nadčeleď: Spiruroidea Druhy rodů: Onchocerca, Setaria - původci filarióz
Taxonomie gastrofilidů koní: Kmen: Členovci Třída: Hmyz – Insecta Podřád: Kruhošví – Cyclorrhapha Druh: Gasterophilus intestinalis. G. heamorrhoidalis, G. inermis, G. nasalis, G. nigricornis, G. pecorum – původci gastrofilóz koní.
2.6 Parazitózy koní Teoreticky můţeme mít parazity pod kontrolou, ale dokud budou existovat koně, paraziti je pravděpodobně budou celým jejich ţivotem provázet (STACHOVÁ, 2003). Například koně, kteří se pohybují po pastvině, mají endoparazity vţdy. Pastvina a endoparazité jsou spolu pevně spojeni. Je to paradox, pastvina je prostředí, ve kterém se parazitům daří nejlépe a zároveň je nejvhodnějším i nejzdravějším místem pro koně (STACHOVÁ, 2003). Pokud je na malém území vyšší koncentrace koní, šance, ţe se nakazí parazity, roste geometrickou řadou (STACHOVÁ, 2003). Během ţivota se s parazity setká kaţdý kůň. Často se infikuje a jeho organismus se musí vyrovnat s onemocněním, které parazité způsobují. Tato onemocnění nazýváme parazitózy. V praxi jsou koně běţně několikrát ročně léčeni a léčeni odborně i neodborně. A vše má své následky, zde se zjevují především v podobě rezistencí. Otázka zní, je moţné, aby všichni koně byli napadeni parazity a přesto se nejednalo o problém? Pokud přistoupíme na moţnost, ţe infekce parazity je pro koně přirozená, ale často léčený takřka sterilní kůň přirozený není, tak proč ne?! Určité mnoţství parazitů v ogranismu můţe být vlastně svým způsobem i prospěšné. Například by mohlo nastartovat imunitní systém, který odpoví zvýšením imunity. Obecné mnoţství parazitů které je pro koně ještě snesitelné, neexistuje. Jedná se o hranici zcela individuální. - 13 -
Problém nastává teprve v případě, překročí-li počet parazitů v organismu tuto maximální, hypotetickou hranici. Od téhle chvíle je kůň nemocný a zřejmě bude vykazovat klinické příznaky o různé intenzitě. Můţeme si všimnout také toho, ţe i při stejném krmení a ustájení postiţený kůň hůře roste a zaostává ve vývinu (ENDE a INSENBUGEL, 2006). Oslabený organismus koně se projevuje prověšeným břichem, viditelnými ţebry i při velmi dobrém výţivném stavu, hubnutím, sníţenou pracovní výkonností, nezdravou a zcuchanou srstí, výší vnímavosti k nemocem, nechutenstvím či skleslým pohledem. Tyto příznaky jsou však spíše obecnějšího charakteru. Zvíře ztrácí chuť k jídlu a celkově vypadá sešle (WATSONOVÁ a kol., 2003). A stejným způsobem se začíná projevovat celá řada onemocnění. To potvrzuje i VOGEL (2006) kdyţ říká:“ Většina červů sice zhoršuje kondici koně, ale stejně se projeví i další onemocnění.“ Klinické příznaky infekce endoparazity závisí na druhu cizopasníka, jeho mnoţství a na tom na jakém místě těla parazituje ( WATSNOVÁ a kol., 2003). Mladí koně ve volném ustájení na hluboké podestýlce a pastevním odchovem často podléhají infekci způsobené malými strongylidy. Klinickým příznakem je průjem, který právě malí strongylidé způsobují jako snad jediní z parazitů. Hříbata, která bývají zvláště náchylná k infekcím škrkavek, působí anemicky, mají naběhlé břicho a rozjeţenou srst, takţe jim chlupy spíše stojí, neţ leţí (WATSONOVÁ a kol., 2003). K infekci dochází obvykle na pastvě, kde koně spasou vajíčka parazitů. Ty se hojně vyskytují ve výkalech jiných infikovaných koní (HERMSEN, 1998). Na zeleném krmení, případně také na seně nebo slámě se vyskytují stadia parazitů (MEYER a COENEN, 2003). Především za rosy a deště, kdy je tráva mokrá, jsou infekční larvy strongylidů, schopny rychlého pohybu a na špičkách zelených výhonků se hostiteli přímo nabízejí ke spasení. 2.6.1 Antiparazitika aneb pomoc veterinární medicíny Parazitující červi odebírají z těla hostitele ţiviny a způsobují mikrotraumata. Škodí také tím, ţe sniţují obranyschopnost a působí toxicky. Principy léčby parazitóz spočívají v pouţití komplexních i speciálních opatření a současném ozdravení zvířat. Tzn. zlepšení fyziologického stavu, zvýšení přirozené odolnosti organismu hostitele, ozdravení prostředí zejména stájí a pastvin a zapojení preventivní, ale především terapeutické aplikace účinných látek (www.vfu.cz, 2009). Je velmi důleţité respektovat - 14 -
osobitost biologie parazita a epizootologii parazitózy. Základní zásadou účinné terapie je koprologická diagnostika, která dává obraz o výskytu druhů parazitů, tak i o intenzitě nakaţení (VERNEROVÁ, 2006). Včasná diagnostika nástupu rezistence pomůţe při stanovení účinné léčby. Doporučeným testem pro veterinární praxi diagnostiky anthelmintické rezistence nematod koní je test redukce počtu vajíček v trusu (FECRT; Faecal egg count reduction test) (VERNEROVÁ, 2006). Likvidace invazivních chorob je moţná jen při pouţití komplexních opatření (JURÁŠEK, 1987). Jde především o zabezpečení všeobecných a speciálních opatření. K všeobecným opatřením u zvířat patří zlepšení jejich fyziologického stavu, kvalitnější krmení, ustájení a pohyb na čerstvém vzduchu (WINTZER, 1999). Ke speciálním opatřením patří programování chemoprofylaktických a léčebných akcí, desinfekce vnějšího prostředí apod. (ZATLOUKAL, 1999). 2.6.2 Antiparazitární látky Navzdory dostupnosti a široké škále antiparazitik jsou parazitózy stálým problémem v chovech hospodářských i společenských zvířat, a spíše neţ úplná eradikace je pravděpodobnější udrţení parazitárního onemocnění na subklinické úrovni preventivními opatřeními a vhodně volenou terapií (VERNEROVÁ, 2006). Tyto látky můţeme rozdělit na antiparazitica interna – působí proti vnitřním cizopasníkům a na antiparazitica externa, které působí proti vnějším cizopasníkům. Řada substancí patří do obou skupin. Pouţití můţe být buď terapeutické, nebo profylaktické. Vlastní mechanismus účinku antiparazitik spočívá v jejich působení na specifické enzymy parazitů nebo na enzymy, které jsou pro parazity nezbytné a na působení v biochemických pochodech v organismu parazita. Jedná se především o zásah do energetického metabolismu např. sniţováním vyuţití glukózy nebo do neuromuskulárního aparátu. Jiné účinky nejsou dosud známy, ale předpokládá se, ţe existuje vazba na DNA (www.vfu.cz, 2009). Pouţívání anthelmintik musí vycházet z důkladného poznání ţivotního cyklu parazita, stupně infekce, farmakodynamických vlastností účinné látky a z ohledu na moţný vznik rezistence parazitů k aplikovaným přípravkům (VERNEROVÁ, 2006).
- 15 -
Antiparazitika můžeme rozdělit dle cílového cizopasníka na (www.vfu.cz, 2009): Antiprotozoika -
účinné proti jednobuněčným parazitům
Anticestoda -
účinné proti tasemnicím
Antinematoda -
účinné proti oblým červům
Antitrematoda -
účinné proti motolicím
ANTIHELMINTIKA = antinematoda + anticestoda + antitrematoda Rozdělení látek (BODEČEK, 2009): Benzimidazoly Preparáty fenbendazol: Panacur mebendazol: Telmin Váţí se na beta tubuly, jsou širokospektrální, ale nepůsobí larvicidně. Působí pouze na dospělce malých a velkých strongylidů. Pokud je opakovaně podáváme ve vyšších dávkách, mohou působit i na tasemnice. Výhoda spočívá především v nízké toxicitě. Nevýhoda je, ţe následkem nesprávného pouţití byly na našem území především u malých strongylů vytvořeny rezistence. Onemocnění jimi způsobené tak nabývá na významnosti. Makrocyklické laktony – avermektiny Preparáty moxidectin : Equest ivermectin: Noromectin, Ecomectin, Equimax, Eqvalan
- 16 -
Otevírají glutamát – chloridové kanálky. Působí na malé strongylidy, škrkavky, roupi, trichostrongyly, plicnivky, střečky, zákoţky a S.westeri. Nepůsobí larvicidně a nepůsobí ani proti tasemnicím. Nejsou bezpečné pro hříbata. Rezistence byly prokázány především u invermectinu na škrkavky, malé strongylidy a roupi. Nevýhodou je jeho vysoká ekotoxicita a dlouhý poločas rozpadu. Makrocyklické laktony – Moxidektin Jedná se o vysoce účinné, larvicidní látky s niţší ekotoxickou a podobnou rezistencí jako AVM. Praziquantel Pouţívá se při infekci tasemnicemi. Je kombinací přípravků s AVM nebo MOX a obsahují ho tyto preparáty: Equimax, Eqvalan duo a
Abamitel plus obsahující
insekticid). Tetrahydropyrimidiny – pyrantel tartát, palmoát Pyrantel je vysoce účinný preparát i na tasemnice, na našem trhu však není k dostání. Ovšem i v tomto případě jiţ byly zjištěny rezistence. Hlavní problematikou terapie antiparazitiky, jsou rezistence. Neúčinná terapie u koní můţe být způsobena sníţenou jakostí přípravku nebo špatnou aplikací resp. poddávkováním a z toho plynoucím výskytem rezistentních kmenů parazitů k účinku antiparazitika (VERNEROVÁ, 2006). Rezistence na benzimidazoly je prakticky ubikvitární ve většině zemí, rezistence na pyrantel se postupně zvyšuje. Zatím není hlášena rezistence cyatostom na avermektin a milbemycin. Vývoj rezistence Parascaris equorum k ivermektinu je jiţ dokumentována. Opatření proti rozšíření rezistence vůči anthelmintikům se v první řadě soustřeďují na prevenci (VERNEROVÁ, 2006).
2.7 Nemoci koní a charakteristika jejich původců 2.7.1 Kokcidióza Kokcidie jsou oportunní patogenní agens. Klinicky se kokcidióza projevuje při špatném výţivném stavu, při stresu v období odstavu, při špatných zoohygienických
- 17 -
podmínkách nebo při přepravě. Parazitóza – kokcidóza má nezjevný průběh (DYK a kol., 1972). Kokcidióza se vyskytuje u koní v různých krajinách, s rozličnou frekvencí a bývá vyvolaná Eimeria leuckarti (CHROUST, 1998). Jedná se rozšířeného, avšak méně často prokazovaného parazita. Nejčastěji Eimeria napadá hříbata. Protozoa těchto kokcidií se vyznačují extrémně silným, hrubým vnějším obalem a zrnitým povrchem. Vnitřní slupka je tenká bezbarvá. Vývoj probíhá ve střevě. Čas sporulace je pohyblivý dle teploty 3 – 6 týdnů, vylučování oocyst začíná 31. aţ 33. den a trvá 5 aţ 12 dní (www.vetpathology.org). Vyloučené oocysty mají poměrně dlouhou sporulační dobu a to 21 dní při 25 stupních a 42 dní při 15 stupních Celsia. K infekci obvykle dochází perorálně, pozřením vysporulovaných oocyst většinou v období mezi 1. měsícem a 1. rokem stáří. Starší zvířata zpravidla klinické příznaky nemají, ale mohou slouţit jako zdroj infekce. Ve střední Evropě je zejména u hříbat zaznamenána prevalence pohybující se na úrovni 0,3 – 4%. Kokcidióza má nezjevný průběh (DYK a kol., 1972). Masivní invaze můţe vyvolat střevní katar, který se projevuje světlým, vodnatým průjmem a hubnutím zvířete, ale střevní problémy a záněty u koní vyvolává pouze opravdu masivní infekce kokcidiemi. Její nebezpečnost pro koně není velká (STACHOVÁ, 2003). Diagnóza: Diagnostiku provádíme mikroskopicky, vyšetřením fekálií flotační metodou po delší centrifugami - alespoň 7 minut (WINTZER, 1999).
Obr.1: Kokcidie (Insruction, 2010)
- 18 -
2.7.2 Strongylidóza Původcem tohoto onemocnění je 45 druhů patogenních měchovců. Měchovci jsou nejvíce patogenní parazité koní (HASSLINGER, 1981). Měchovci rodu Strongylus (S. edantus, S. vulgaris, S. equinus) patří mezi tzv. velké strongylidy, všechny ostatní rody (Triodontophorus, Cyatostoma aj.) patří mezi tzv. malé strongylidy. Malí strongylidé jsou nejběţnějším parazitem u koní (STACHOVÁ, 2003). Larvy velmi dobře odolávají v prostředí. Aktivně lezou po vlhkých stéblech trav nahoru, kde je koně především ráno spasou. Během dne se larvy stahují zase do vlhké hlíny. (STACHOVÁ, 2005). Vnímavá jsou především hříbata, trpí chudokrevností, průjmy, kolikami, nechutenstvím a zaostávají ve vývinu. Pokud je v pořádku imunitní systém u starších koní se vyvíjí odolnost, která koně chrání. Intenzita infekce však nesmí být příliš vysoká (STACHOVÁ, 2005). K nakaţení strongylidózou dochází perorálně, kůň přijme infekční larvu třetího stadia s potravou, která je kontaminována výkaly. V tlustém střevě se larva zavrtává do střevní sliznice a vyvíjí se v encystovanou cyathostomu (L4), která ve sliznici zůstává týdny aţ roky. Toto vývojové stádium vyvolává jen drobné zánětlivé reakce ve střevě (CHROUST, 2000). Jakmile se larvy zaktivují, začnou vytvářet různé metabolické zplodiny a na ty reaguje sliznice střeva zánětem (LANGROVÁ a JANOVSKÁ, 2002). Klinické příznaky se jeví jako těţké průjmy nebo koliky. L4 se vyvíjí v dospělce, po oplození samička produkuje vajíčka, která se s exkrementy dostávají do vnějšího prostředí, kde se líhnou v L1 a vyvíjí aţ v infekční L3. Měchovce můžeme rozdělit podle velikosti a vývojového cyklu do dvou skupin: 1. Malí strongyli První skupinou jsou malí strongyli, patřící do podčeledi cyathostominae. Malí strongyli jsou celosvětově rozšířenou skupinu parazitů, kterou představuje více neţ 50 druhů. Jelikoţ se u jednoho koně setkáváme se smíšenou infekcí více druhy, vţilo se pro onemocnění označení dle nejpočetnější podčeledi cyathostominae, cyathostomóza (BODEČEK, 2006). Strongylidé parazitují v tlustém a slepém střevě a jejich počet se zvyšuje s věkem hostitele. U jednoho hostitele můţe jejich počet dosáhnout několika desítek aţ stovek tisíc (VERNEROVÁ, 2006).
- 19 -
Obr. 2: Vajíčka malých strongylů (Ipar.pan.pl, 2010) Tito parazité mají jednodušší vývojový cyklus bez mezihostitele. Dospělci v tlustém střevě produkují vajíčka, která odcházejí s exkrementy do vnějšího prostředí, kde se z nich do 48 hodin líhnou infekční larvy, které jsou odolné vůči vyschnutí a na pastvě se kumulují zejména v létě (BODEČEK, 2006). Kůň se nakazí perorálně, kdyţ vajíčka přijme s potravou. Následně se parazit dostává do slepého nebo tlustého střeva, kde probíhá jeho další vývoj. Migrace larev je omezena pouze na střevní stěnu, kde část larev zůstane v latentní formě. Období klidů můţe trvat i několik měsíců (BODEČEK, 2009). Koně infikovaní nízkým počtem těchto měchovců běţně nevykazují ţádné klinické příznaky, avšak při silné infekci mohou způsobit váţné destrukce i úhyn. Cyathostomóza pokračuje tvorbou podkoţních otoků a můţe končit uhynutím koně nebo rozvojem chronického, aţ roky trvajícího průjmu (BODEČEK, 2006). Především v poslední době vzrůstá nebezpečí, které tito parazité představují. Děje se tak i z důvodu vytváření rezistence na některé odčervovací prostředky (STRAKOVÁ, 2005).
2.7.2.1 Cyathostomóza Dle odborné veřejnosti je cyathostomóza nejzávaţnější parazitózou dnešní doby. Vyznačuje se problematickou diagnostikou a poměrně značnou šíří rezistence vůči mnoha rutinně pouţívaným antiparazitikům (HANZLÍČEK, 2001). Anthelmintická
- 20 -
rezistence je váţným celosvětovým problémem terapie gastrointestinálních nematod, zejména cyatostom (VERNEROVÁ, 2006). Původcem onemocnění jsou larvální stádia malých strongylidů a jejich schopnost encystace do stěny tlustého střeva. Tímto způsobem larvy přeţívají v inhibované formě i několik let. Encystované larvy se mohou kumulovat, po zaktivování hromadně migrují do lumenu kolonu a céka a způsobují váţné zdravotní problémy, někdy smrt (www.vfu.cz, 2009). Mechanismus, kterým dochází k inhibici larev, není přesně znám, ale předpokládají se dva odlišné mechanismy (HANZLÍČEK, 2001): -
Vlivem podzimních, nepříznivých podmínek prostředí se larvy uvedou ve stěně střeva do hypobiotického stavu, který parazitům umoţní snadněji přeţít zimu
-
Imunologická odezva organismu, která „uvězní“ larvy ve stěně střeva Výsledek obou uvedených mechanismů vedoucích k encystaci je prakticky
stejný, proto se pouţívá termínu larvální inhibice (HANZLÍČEK, 2001). Klinické příznaky se jeví jako akutní, často provázené chronickým průjmem, někdy intermitentním, horečkou, popřípadě kolikovými stavy. Pokud je průběh chronický, jedinec ztrácí kondici a hubne. Krevním nálezem je hypoalbuminemie i jiné nespecifické nálezy. Koprologické vyšetření bývá negativní, přítomnost či nepřítomnost vajíček nic neprokazuje, protoţe onemocnění způsobují larvy. Příznaky onemocnění se objevují u všech věkových kategorií s nejvyšším výskytem od konce podzimu aţ do předjaří (HANZLÍČEK, 2001). Anamnesticky se uvádí rutinní odčervování. 2. Velcí strongyli Druhou skupinou jsou velcí strongyli, kteří náleţí do podčeledi strongylinae. Dospělci ţijí přisátí ke střevní sliznici slepého a tlustého střeva, zatímco jejich larvy migují tělem. Dráha i délka migrací je druhově specifická, obecně však bývá velmi dlouhá a můţe být pro koně velmi nebezpečná (JANKOVSKÁ a LANGROVÁ, 2002). Ze všech strongylů koní a zřejmě i z ostatních endoparazitů, jsou však zdravotně nejzávaţnější tři druhy rodu strongylos. Jsou to Strongylus vulgaris, S. edentatus a S. equinus. (JANKOVSKÁ a LANGROVÁ, 2002).
- 21 -
Obr. 3: Vajíčko velkého strongyla (Dierenklinieklemmer, 2010)
Strongylus vulgaris Nejpatogennejší zástupce rodu měchovců je parazit tlustého a slepého střeva Strongylus vulgaris. Exkrementy, které odcházejí do vnějšího prostředí, obsahují vajíčka v pokročilém stadiu rýhování, z kterých se za 2 – 3 dny líhnou larvy. Po dvojím svlékaní se z nich stanou invazní a velmi pohyblivé larvy. Infekce je moţná i ve stájích při olizování stěn, ţlabů případně i jiných předmětů (DYK a kol., 1972). Vývojová stádia L3 prodělávájí hepatopulmonární migraci organismem. Cesta larev vede přes střevní sliznici, krevní kapiláry a játra jdou do krevního oběhu, do plic a levé srdeční komory, odtud jsou neseny tepennou krví do okruţních tepen a strhávány do středních cév, kde se svlékají a pronikají do dutiny střeva, kde pohlavně dozrávají (LANGROVÁ, 2001). Celý vývoj je dlouhý asi 6 a půl měsíce. Klinické příznaky se jeví jako různě silné koliky. Exkrementy mohou být s příměsí kreve. Příznaky vrcholí v jarních měsících únoru a březnu (DYK a kol., 1972).
Obr.4: Strongylus vulgaris life cycle (Merial, 2010)
- 22 -
Strongylus equinus Je největší z velkých strongylidů. Stejně jako u ostatních strongylů i jeho vývoj probíhá ve vnějším prostředí. Po pozření larvy dlouze migrují tělem přes játra, slinivku a dutinu břišní (LANGROVÁ, 2000). Část larev zůstává ve sliznici střeva delší dobu, poškozuje tam cévní a nervové pleteně, většina však střevo opouští a vniká do dutiny břišní. Larvy, které se během vývoje nedostaly do pankreasu nepronikají stěnou střeva a odumírají v dutině břišní (DYK a kol., 1972). Vývoj je dlouhý kolem8 – 9 měsíců. Klinické příznaky jsou nespecifické. V období migrace larev se objevují koliky, nechutenství, poruchy cirkulační, případně i peritonitidy a poruchy v činnosti pankreasu (DYK a kol., 1972). Objevit se můţe i poškození jater a slinivky břišní (ENDE a INSENBUGEL, 2006).
Strongylus edentatus Po pozření vajíček larvy migrují přes střevní stěnu dutinou břišní aţ k bránici a současně rozvlékají střevní bakterie. Způsobují subperitoneální krvácení a zapřičiňují vznik abscesů v dutině břišní, které po prasknutí koně zahubí. Dochází k poškození jater, pobřišnice a střev (ENDE a ISENBUGEL, 2006). Migrace končí opět ve střevě, kde pohlavně dospívají. Celý vývoj trvá asi 5 – 6 měsíců (DYK a kol., 1972). Pohlavní dospělosti parazit dosahuje asi za 9 měsíců a od té doby vylučuje vajíčka. Teprve potom lze prokázat jeho vajíčka ve fekáliích koně. Ke škodám v organismu však došlo dávno před tím (ENDE a ISENBUGEL, 2006). Onemocnění se vyskytuje zejména u mladých koní. Klinicky se projevuje kolikovými bolestmi, slabostí a poruchami defekace. Nastat mohou těţké peritonitidy se smrtelným koncem. U starších koní onemocnění probíhá většinou chronicky (DYK a kol., 1972). Diagnózu stanovujeme flotační metodou a mikroskopicky. Důleţitá je prevence a profylaxe, která spočívá v pravidelném vyšetření exkrementů a včasném odčervení, desinfekci stájí a biotermie hnoje (RYŠAVÝ, 1987). 2.7.2.2 Strongylóza – trombo – embolitická kolika Velcí strongylidé byli v minulosti velmi závaţným parazitologickým problémem u koní. Tito helminti způsobují svou migrací krevními cévami a parenterálními orgány těţké tromboembolické koliky, ruptury aorty a při atypickém usídlení v organismu i příznaky pohybových a nervových poruch vedoucích aţ k úhynu zvířete. Cílenou a - 23 -
pravidelnou aplikací anthelmintik byl tento problém téměř odstraněn, avšak vedlo to ke zvýšení významu malých strongylidů (NOVÁKOVÁ a KOUDELA, 2006). Trombo - embolitická kolika, je onemocnění vzniklé následkem zneprůchodnění střevních tepen tromby nebo emboly (STACHOVÁ, 2005). Příčinou ucpání střevní tepny jsou nejčastěji migrující larvy parazita Strongylus vulgaris (STACHOVÁ, 2005). Larvy způsobují zranění vnitřní vrstvy tepny, kde se následně usazují trombocyty a fibrinová vlákna, které dávají vznik trombu nebo-likrevní sraţenině, které cévu ucpávají. Následkem zvýšení krevního tlaku také dochází v tomto místě k aneurysma (výduť stěny tepny). U trombů můţe dojít po nějaké době ke vstřebání, ale velké sraţeniny se rozpadají a uvolňují emboly, které dál cestují krevním řečištěm, aţ dokud neprojdou. Průchod krve je omezen i dalšími vlivy způsobenými migrací larev např. záněty cév. Následkem zhoršené průchodnosti tepny dochází k nedokrvení patřičného úseku střev a následně se dostaví poruchy pohyblivosti a křeče střeva z nedostatku kyslíku (STACHOVÁ, 2005). Také proto, ţe střevní cévy mají poměrně bohatou síť anastomóz (tedy více souběţných cév, které vedou krev k jednomu místu), nevznikne trombo – embolická kolika z kaţdého poškození střevní tepny (STACHOVÁ, 2005). Vţdy záleţí, jestli se ucpe malá nebo velká tepna, u malých je postiţen menší úsek střeva u větších bude situace mnohem závaţnější. Nejvíce bývá postiţen poslední úsek kyčelníku, velký kolon a slepé střevo. Po nedokrvení dochází ke stahům a křečím. Stahy pak postupně zpomalují, aţ vymizí úplně. Nahromaděný obsah ve střevech způsobuje plynatost nebo zácpu. Rozkladné produkty obsahu vstřebávají střevní stěnu do krve, tím dochází k tzv. otravě krve a zánětu pobřišnice. Pokud taková situace nekončí úhynem jedince, stane se na světě malý zázrak. Přesto, ţe se tělu podaří nedokrvení střeva zvládnout, zůstávají v postiţených místech jizvy, které mohou vést k zúţení nejčastěji tenkého střeva (STACHOVÁ, 2005). V tomto případě je nástup kolikového záchvatu náhlý a rychlý, u lehčích případů se peristaltika obvykle sama upraví. V těţších případech dojde k zastavení peristaltiky a zvětšování břicha následkem hromadění plynu. Celkový zdravotní stav koně je změněn. Příznaky trombo- embolické koliky mohou být zaměnitelné se zauzlením střev, těţkou zácpou nebo změnou polohy střeva. U hříbat od pátého měsíce do jednoho roku se projevují infekce změnou chování, sklíčeností, slabostí, chudokrevností, mírnými kolikovými příznaky, zvýšenou teplotou (nad 39 °C), slabým zrychleným pulsem, rychlým dechem a bolestivostí při palpaci břišní stěny (FRIED a kol., 1972). Kolika - 24 -
můţe trvat i více dní, kdy má kůň mírnější koliku a mírně zpomalenou peristaltiku. I přesto, ţe dojde k uzdravení, je třeba počítat s recidivami (STACHOVÁ, 2005). 2.7.3 Anoplocefalóza (cestodóza) Původcem této parazitózy jsou tři druhy z čeledi Anoplocephalidae (WINZER, 1999). Po dlouhou dobu tradovaný názor, ţe tasemnice nejsou pro koně patogenní a jejich výskyt je sporadický, uţ dávno neplatí (VOJTKOVÁ, 2006). Stejný názor uvádí i ZELNINKOVÁ (2007). V České republice byly tasemnice u několika případů diagnostikovány jako příčina smrtelného onemocnění (VOJTKOVÁ, 2006). Případů, kdy tasemnice poškodily střeva je popsáno mnoho. Nejčastěji diagnostikovanou tasemnicí u koní bývá Anoplocephala perfoliata, která je současně povaţována za důleţitý faktor v etologii kolikových onemocnění. A. perfoliata je celosvětově rozšířenou tasemnicí a zároveň nejčastěji se vyskytujícím druhem (VOJTKOVÁ, 2006). Jedná se o nejrozšířenější tasemnicí u koní v Evropě (WINTZER, 1999). Zároveň lze říci, ţe jde o nejpatogennější druh. Onemocnění se projevuje hlavně při špatných chovatelských podmínkách u mladých koní (DYK a kol., 1972).
Obr. 5: Vajíčko anaoplocephala (Cal, 2010) Anoplocefalóza je parazitóza způsobená druhy A. magna, A. perfoliata a A. mamillana. Klinicky jsou navzájem neodlišitelné a často tvoří kombinovanou infekci. Také zde se objevují periodické koliky a špatný výţivný stav i při dobrém krmení (DYK a kol., 1972). Rozdíly ve výskytu u jednotlivých plemen nebyly nalezeny, stejně - 25 -
jako případná souvislost mezi věkem a napadením tasemnicemi (DYK a kol., 1972). Procento kolikových onemocnění, jeţ způsobili tasemnice, je opravdu vysoké (ZELINKOVÁ, 2007). Tasemnice jsou reálným nebezpečím, které nelze podceňovat. Vzhledem k tomu, ţe vývoj tasemnic je vázaný na půdní roztoče, dochází k projevům onemocnění především v létě (RYŠAVÝ, 1989). Přičemţ půdní roztoči mají značnou afinitu k vajíčkům tasemnic, přímo je lákají. Spolu s potravou poţírají roztoči i vajíčka tasemnic, z nichţ se pak v jejich těle uvolňuje ekosféra - obrvená kulovitá larva tasemnic (DYK a kol., 1972). Vývoj A. magna i A. perfoliata probíhá shodně přes půdní roztoče (DYK a kol., 1972). Tasemnice parazitující v koních neprodělávají migraci tělem, jejich patologické působení je tedy vázáno na místo přichycení ve střevě. V případě silnějších infekcí, mají parazité tendence shlukovat se do trsů. Toto shlukování můţe zhoršit lokalizované léze (poškození), které se tak mohou rozšířit do submukózy, kde mohou snadněji porušit krevní a nervovou regulaci (VOJTKOVÁ, 2006).
Obr. 6 Anoplocephala life cycle (Liv, 2010) Anoplocephala perfoliata je velmi nebezpečný parazit zvláště proto, ţe je těţké zjistit její přítomnost i stupeň infekce v organismu. Symptomy této parazitózy jsou nezřetelné, dokud nedojde k fyzickému poškození. Navíc, tato tasemnice je necitlivá - 26 -
k běţným anthelmintikům. Je citlivá na pyrantely, ale ty u nás nejsou registrovány. Zdrojem infekce jsou nakaţení koně, kteří znečišťují pastviny a výběhy stále novými vajíčky a dávají moţnost vzniku nových generací roztočů napadených cysticerkoidy. Definitivní hostitel se zpravidla nakazí na pastvě nebo výběhu, kde s potravou pozře i nakaţené roztoče (DYK a kol., 1972). A. Perfoliata parazituje ve střevech koně v oblasti ileocekální chlopně, je to oblast, kde tenké střevo přechází v tlusté. Jednotlivé tasemnice však můţeme lokalizovat i dál od tohoto místa. Klinické příznaky onemocnění se odvíjejí od počtu tasemnic, které koně infikují. Při nízkém počtu tasemnic jedinec nemusí vykazovat ţádné klinické příznaky, naopak při silné infekci se objevují periodické koliky, průjmy a peritonitidy. Masivní infekce (více neţ 100 jedinců) můţe být doprovázena progresivním hubnutím a anémií, ale příznaky akutní abdominální bolesti jsou pravděpodobnější neţ chronický průběh anoplocefalózy (VOJTKOVÁ, 2006). Apetit je zachován, nebo sníţen. V některých případech se setkáváme i s kolísáním tělesné teploty (DYK a kol., 1972). Závaţnost patologických změn roste proporcionálně s počtem přítomných parazitů (VOJTKOVÁ, 2006). Na sliznici tenkého střeva se setkáváme se zánětem, v chronických případech zbují vazivo, sliznice je znatelně zesílení a pokryta šedým hlenem (DYK a kol., 1972). Tasemnice často poškozují hostitelova střeva, zejména silné infekce způsobují velké destrukce. K váţným příčinám akutních nebo chronických kolikových bolestí patří střevní invaginace, které vznikají na tenkém, slepém nebo tlustém střevě a označují se podle postiţeného oddílu střeva (VOJTKOVÁ, 2006). Tasemnice hrají hlavní roli v etiopatogenezi tohoto onemocnění. Střevní kličky změní polohu ve směru jejich podélné osy, střevní trubice se převrátí a ve směru peristaltiky se teleskopicky vsune do sousedního oddílu. Ileocekální spojení je predilekčním místem přichycení tasemnic, které svou přítomností vyvolávají patologické změny a jsou také spojovány s impakcemi posledního úseku střeva (www.vfu.cz, 2009). Následkem poškození tasemnicemi také vznikají svalové hypertrofie ilea. Klinické příznaky jsou rekurentní (vratné) kolikové bolesti, které se časem stupňují. Hypertrofie jsou doprovázené tvorbou mnoha divertiklů. Divertikly jsou vychlípeniny sliznice, které pravděpodobně vznikají ze slizničních vředů. Tasemnice mohou být také příčinou perforací střev. Nejčastěji bývá postiţené slepé střevo. Vznik perforace můţe podpořit porod, kdy plod v průběhu svého otáčení zřejmě vyvíjí značný tlak na kolon - 27 -
a rektum. Jestliţe je střevo poškozeno, např. tasemnicemi, můţe snáze dojít k ruptuře (VOJTKOVÁ, 2006). Dignostika se provádí rozborem exkrementů a nálezem vajíček. Tasemnice však vylučují vajíčka v dělohách a je sloţité je prokázat, protoţe bychom museli odebrat a trefit právě ten určitý kousek exkrementu, který dělohu obsahuje. V normálním vzorku exkrementu nelze napadení tasemnicemi prokázat (ENDE a ISENBUGEL, 2006). Tvar vajíček je dosti variabilní – trojúhelníková, čtyřhranná i okrouhlá (DYK a kol., 1972). Rozměry a tvar vajíček jsou u všech tří běţných druhů koňských tasemnic velmi variabilní a nedovolují přesnou druhovou diagnostiku (DYK a kol., 1972). Jedinou spolehlivou metodou, kterou lze stanovit stupeň napadení je sérologická diagnostika. Často je to bohuţel aţ posmrtná pitva. 2.7.4 Askaridóza Toto onemocnění bývá vyvoláno původcem Parascaris equorum (WINTZER, 1999). U starších koní se s touto infekcí setkáváme zřídka (FRIED a kol., 1972). Dospělý kůň si vytváří určitou imunitu (STRAKOVÁ, 2005). Velmi vnímavá jsou hříbata po narození, často se nakazí při sání z mléčné ţlázy a velmi často u nich dochází k úhynu. Nejvíce postiţenou skupinou jsou hříbata ve věku 5 měsíců aţ jeden rok, v jejichţ střevech parazituje 1 rok. Hříbata následkem infekce zaostávají ve vývinu, popřípadě mohou při silné infekci i uhynout. Vajíčka jsou výrazná, velká kolem 100 μm kulovitého tvaru, opatřená vícevrstevným obalem tmavohnědé barvy se snadno odlupující horní vrstvou. Zárodečná buňka je uloţena uvnitř, neoplozené vajíčko se jeví světle. Do vnějšího prostředí jsou vajíčka vylučována výkaly, zde dozrají do infekčního stadia za 7 – 8 dnů. K nákaze dochází perorálně s potravou, následně se ve střevech uvolní larva 2. stadia, která pronikne sliznicí do kapilár jater, pak cestuje krevním oběhem do plic, kde dochází k nejzávaţnějším poškozením (ENDE a ISENBÜGEL, 2006). Následně kůň larvy vykašlává, a protoţe neumí plivat, vykašlanou larvu polkne. Larvy se tak opět dostávají do ţaludku. Poté se larva dostane do střev, kde za 45 – 77 dní dosáhne pohlavní dospělosti. Během migrace larvy poškozují tkáně, vyvolávají krváceniny a bronchopneumonie. Krví se mohou dostat i do jiných orgánu a poškodit je
- 28 -
(STACHOVÁ, 2005). V jiných orgánech také dochází k tvorbě uzlíků a poměrně často se vyvíjí další klinické projevy např. nervové poruchy (WINTZER, 1999).
Obr. 7: Vajíčka Parascaris equorum (Veterinaravirtual, 2010) Dospělé škrkavky ve střevě vyvolávají zánět střevní sliznice, který se projevuje průjmem, občasným nechutenstvím, lízavkou, matnou srstí, někdy i kolikami (STACHOVÁ, 2005). Samičky kladou aţ půl milionu vajíček denně a vajíčka zůstávají i za špatného počasí infekční po několik let (ENDE a ISENBÜGEL, 2006).
Obr. 8: Life cycle Parascaris eq. (extension, 2010) Nejvíce se škrkavky vyskytují na jaře, vajíčka se mohou vyvíjet při teplotě nad 10 °C, avšak ne vyšších neţ 38 – 40 °C. Sucho a chlad méně neţ – 9 °C vajíčka
- 29 -
škrkavek usmrcuje, v opačném případě mohou pokryté sněhem ve vnějším prostředí přeţívat i rok. Klinické příznaky se projevují dle intenzity a průběhu infekce. Při migraci larev koně kašlou, při střevní formě vznikají enteritidy, koliky, pocení, slabost, zaostávání v růstu, někdy křeče, parézy a paralýzy, v případě masivní infekce můţe dojít k ruptuře střev a smrtelné peritonitidě (WINTZER, 1999). Sající hříbata hynou rychle. V krevním obraze je sníţeni obsah erytrocytů a hemoglobinu, oesinofilie (DYK a kol., 1972). Diagnóza se stanovuje flotací vajíček a mikroskopicky. Důleţitá
je prevence
–
vyšetření klisen
před hřebením
s následnou
profylaktickou léčbou (LANGROVÁ, 2003). Při pastevním odchovu se klade důraz na výběr neinfikovaných pastvin (JURÁŠEK, 1987). Velmi důleţitá je letní péče, častý, pravidelný sběr výkalů z pastvin i výběhů. 2.7.5 Trichostrongylóza Původcem trichostrongylózy je Trichostrongilus axei (WINTZER, 1999). Parazit má přímý vývojový cyklus, jeho larvy jsou velmi rezistentní a snášejí i delší suchá období. Dokonce mohou přezimovat (WINTZER, 1999). Parazité jsou lokalizováni ve sliznici ţaludku a z části ve dvanácterníku. Při silném napadení můţe vzniknout katarální gastritida, při které můţe dojít aţ k perforaci sliznice (KASSAI, 1999). Invaze se projevuje nezvyklou chutí do ţrádla s progresivním chudnutím, anémií, hypoproteinémií a poklesem výkonu (WINTZER, 1999). Léčba se provádí ivermektinem (LANGROVÁ a JANOVSKÁ, 2001). 2.7.6 Strongyloidóza Původcem tohoto onemocnění je Strongyliloides westeri. Vnímavost je prokázaná především u hříbat do jednoho roku. Pokud je kůň napaden po druhé v ţivotě, S. westeri vytváří loţiska. Pokud uţ byl jedinec jednou infikován, dostávají se larvy při reinfekci velkým krevním oběhem do svaloviny a u matek do vemena, kde dochází k průniku larev třetího stupně do kolostra a mléka. Tímto způsobem jsou infikována sající hříbata ( WINTZER, 1999). Je to druhý způsob, jak se můţe hříbě nakazit (STACHOVÁ, 2005).
- 30 -
Infikovaná hříbata mají zánět střev a průjem asi 9 dní po porodu. Strongiloidé hostiteli způsobují drobné krváceniny v plicích, podobně jako škrkavky (ENDE a INSENBUGEL, 2006). Napadená hříbata mohou trpět i chudokrevností. Pokud uţ byl kůň jednou napadený nebo je starší, má vůči strongyloidům určitou odolnost. Parazité v jeho těle jiţ nedospějí a kůň nebude vylučovat vajíčka exkrementy do prostředí (STACHOVÁ, 2005). Samičky s. western parazitují v tenkém střevě a duodenu, rozmnoţování probíhá partenogenezí. Samičky jsou dlouhé 6 – 8 mm, tvar mají vláskovitý. Vajíčka, která se ven dostávají s exkrementy, obsahují larvu stočenou do tvaru písmene U (RYŠAVÝ, 1989). Ve vnějším prostředí se z nich líhnou larvy prvního stupně, další vývin probíhá přímo, nebo nepřímo. Přímý vývin je progresivnější. Po několika hodinách se larvy svlékají a zrají v druhá stadia, které po dalších 24 – 36 hodinách dospívají v infekční stadium filariformní larvy s cylindrickým jícnem. Tyto larvy jsou velmi pohyblivé, schopné proniknout do hostitele perkutánně. Nepřímý vývin je charakterizován následovně, stádia L1 se za 2 – 3 dny vyvinou v samce a samičky volně ţijící generace, kteří kopulují. Oplodněné samičky kladou v exkrementech embryonovaná vajíčka, z kterých se následně uvolňují rychle rostoucí larvy, které do 24 hodin dospívají v infekční stadia a napadají hostitele. Po vniknutí do organismu jsou neseny lymfou a krví do plic, odkud jsou vykašlány do dýchacích cest a nosohltanu. Polknutím se dostávají se do ţaludku a střev, kde poměrně rychle dospívají. Diagnostika probíhá mikroskopicky, po smrti pitvou. K léčbě se pouţívá thibenzol, promintic a ivermektin. Nejdůleţitější je prevence, která spočívá v dostatečné hygieně stájí, střídání pastvy, odklízení exkrementů z pastvin a pravidelném čištění kůţe zvířat (RYŠAVÝ, 1989). 2.7.7 Oxyuróza Původcem této parazitózy je Oxyuris equi (roup koňský). Dospělé jedince najdeme především v tlustém a slepém střevě (STACHOVÁ, 2003). 1972). Drobní roupi způsobují koním snad nejméně škody. Mají poměrně jednoduchý vývojový cyklus a většinu svého ţivota tráví na pastvině.
- 31 -
Samička je 4 – 6 cm dlouhá, její přední konec je kratší neţ zadní, zadní konec je tenký a na konci jehlicovitě zaostřený (JURÁŠEK a DUBINSKÝ, 1993). Samec je asi 1 cm dlouhý, ocasní konec má tupý a opatřený bočními křidélky s přísavkami. Po kopulaci jsou samci odsouzeni k záhubě. V noci samičky vylézají z rektální ampule, zachytává se v perineálních řasách a pod kořenem ocasu svým ocasním koncem a kladou silné vrstvy vajíček v blízkosti análního otvoru. Počet nakladených vajíček se pohybuje od 8 000 do 80 000. Některé samičky kladou vajíčka jiţ ve střevě, vajíčka poté vycházejí do vnějšího prostředí společně s exkrementy a určitá část samiček se dostává ven, kde pokračují v kladení vajíček na povrchu exkrementů. Kladená vajíčka jiţ obsahují plazmu v pokročilém embryonálním stadiu rýhování. Po nakladení vajíček, splnění svého zásadního ţivotního úkolu, samička umírá.
Obr. 9: Vajíčka Oxyuris equi (Cal, 2010) Nakladená vajíčka jsou slepena hlenovitou hmotou v podobě šedohnědých, šedých nebo ţlutavých provázkových nálepů a v oblasti análního otvoru přetrvávají i několik dní (WINTZER, 1999). Jsou bezbarvá, téměř průsvitná, asymetrická k podélné ose a na zploštělém pólu opatřená operkulem čili čepičkou. Velikost vajíček se pohybuje kolem 90 x 40 μm. Na kůţi anální krajiny lze pozorovat bělavé stroupky, v nichţ při mikroskopickém vyšetření zjistíme masy vajíček (FRIED a kol., 1972).
- 32 -
Obr. 10: Nálepy vajíček (Vibrac, 2010) V ideálních podmínkách se z vajíček za 2 – 3 dny vyvinou infekční larvy (DYK a kol., 1972). Lepkavá hmota vysychá a pohyb ocasu setřásá larvy na zem do podestýlky, ţlabů i pastvin kde tvoří zdroj infekce. Larvy jsou schopné infekce po 5 – 7 dnech (WINTZER, 1999). K nákaze koně dochází perorálně při pastvě nebo olizováním předmětů či dalších jiţ infikovaných jedinců. Třetího vývojového stadia larva dosahuje ve vajíčku. Kůň tře ocasem o stěny, stájové předměty, tímto způsobem se uvolňují infekční vajíčka, která se s potravou dostanou do zaţívacího traktu koně. Larvy opustí vaječný obal a rychle dospívají bez migrace krví (DYK a kol., 1972). Po strávení operkula trávicími šťávami se larva uvolní a proniká do střevních ţláz, kde se ţiví výměšky sliznice a dospívá ve čtvrté stadium. L4 má vyvinutou ústní kapsulu, kterou se fixuje k ţlaznaté sliznici střeva. Za 50 dní po infekci se larva mění v larvu pátého stádia, která za dalších sto dnů dosahuje pohlavní dospělosti (JURÁŠEK, 1987). Klinickým příznakem je svědění. Zvláště v noci jsou koně neklidní. Otírají ocas o různé předměty, coţ způsobuje neustálá poranění kořene ocasu, ulámané ţíně, zaţívací poruchy a hubnutí (DYK a kol., 1972). K dalším příznakům patří poruchy trávení, zánět střevní sliznice a neurčité koliky. Záněty kůţe bývají na krajině hrbolů sedacích kostí (FRIED a kol., 1972). Rozpoznání nepůsobí obtíţe, je podloţeno nálezem stroupků kolem análního otvoru, průkazem vajíček v oškrabu kůţe, prořídlou srstí, zánětem kůţe v okolí a svěděním (FRIED a kol., 1972). K nákaze nejčastěji dochází v průběhu měsíců listopadu a května, vnímavá jsou především hříbata a přestárlí koně. Vlhké prostředí, špatné hygienické podmínky a - 33 -
krmení z podlahy nákazu podporují. V prostředí stáje mohou vajíčka přeţívat minimálně 10 týdnů. Roupovitost se nejlépe diagnostikuje ráno po nazdvihnutí kořene ocasu a prohlídce perianální oblasti, kde se nacházejí pěnovité shluky vajíček, které se po stěru mikroskopují (JURÁŠEK, 1987). Pravidelná desinfekce stájí, vyšetření na přítomnost vajíček a dostatečná hygiena jsou ideální preventivní opatření. K léčbě se uţívá ivermektin, piperazin, mebendazol, tetramizol, levamizol a jiné. 2.7.8 Gastrofilóza Střečci patří mezi parazitický dvoukřídlý hmyz s proměnou dokonalou, jehoţ larvy parazitují u býloţravých zvířat. Podle místa výskytu cizopasných larev se střečci rozdělují na nosní (čeleď Oestridae), podkoţní (čeleď Hypodermatidae) a ţaludeční (čeleď Gasterophilidae) V současnosti je výskyt střečků u koní chovaných v České republice velmi sporadický (BODEČEK, KOUDELA, JAHN, BEZDĚKOVÁ, 2004). Původcem onemocnění je Gastrophilus inetestinalis, G. iermis, G. nasalis, G. haemorrhodidalis, G. nigricornis a G. pecorum. Ţaludečníční střečci jsou vývojově nějstrarší, vysoce adaptovanou skupinou střečků na svého hostitele. Jejich vývoj se datuje od starších třetihor (BODEČEK, 2004).
Obr. 11: Life cycle Gastrophilus (Icb, 2010) - 34 -
Čmeláčci střečků jsou robustní, zavalité mouchy, které mají rády tiché, bezvětrné doliny. Vyhledávají místa s dalekým výhledem, kde vyhlíţejí pasoucí se stáda. Imága jsou schopny velmi rychle létat. Charakteristický je především bzučivý zvuk, který jejich let doprovází a na který zvířata reagují panikou a útěkem takzvaným střečkování. V místních klimatických podmínkách bývají nálety střečků zaznamenány kolem července v nejteplejší části dne. Lokalizace: larvy Gastrophilus intestinalis – sliznice huby, hltanu a ţaludek, G. pecorum – duodenum, G. inermis – hltan a rektum. Samičky G. intestinalis kladou vajíčka do hřívy, na vnitřní stranu karpálních kloubů a při silné intenzitě napadení i jinam, G. haemorrhoidalis svá vajíčka klade do chlupů huby a očí, G. pecorum na vegetaci, úvaziště a okolní předměty nebo i na kopyta, G. inermis na ţuchly a přilehlé plochy tváře. Dospělé mouchy jsou svojí morfologií podobné hypodermickým formám (JURÁŠEK, 1987). Gastrofilóza se většinou vyskytuje ve věku od osmi měsíců aţ do třech let stáří zvířete (WINTZER, 1999). U koní je gastritis povaţován za vzácnější onemocnění (STACHOVÁ, 2004). Střeček koně nezbytně potřebuje k přezimování a nikde jinde neţ v organismu koně se v zimě nevyskytují.
Obr. 12: vývojová stádia střečka (Icb, 2010) - 35 -
Nejčastěji onemocnění postihuje koně chované na pastvě ve věku 1 – 3 roky. Klinické projevy jsou střídavý apetitit, hubnutí, apatie, vzácně kolikové bolesti, někdy zrychlená srdeční činnost a slabý puls. Silné infekce a především hemolytický enzym, který larvy vylučují, způsobují krvácení do ţaludku nebo střeva s následnou anémií. Obecně se malý počet larev v ţaludku klinicky neprojevuje. K nákaze dochází přímým kontaktem. Dospělci kladou vajíčka na přední končetiny koně, prsa nebo líčka. Samičky střečků kladou vajíčka opatřená výrůstky, které slouţí k fixaci na koňskou srst nebo na vegetaci (BODEČEK, 2004). Vajíčka jsou opatřena dvěma podélnými, úzkými lištami, kterými se fixují k chlupům (BODEČEK, 2004). Kde je vajíčko mechanicky dráţděno, nejčastěji olizováním, coţ vede k líhnutí larev L1. Olizováním se larvy dostávají do organismu, některé druhy se zavrtávají do sliznice přímo v tlamě, kde sají krev. Takto dochází ke vzniku traumatických dermatitid. Polknutím se larvy dostávají do ţaludku, zavrtávají se do ţaludeční sliznice, kde za 9 – 10 měsíců dospívají v L3, které se uvolňují a s exkrementy odcházejí do vnějšího prostředí. Ve vnějším prostředí vznikají z larev kukly, jejichţ vývoj trvá dva aţ čtyři týdny, dospělci se bezprostředně po vylíhnutí páří a nalétávají na hostitele (BRODEČEK, 2004). Celý ontogenetický vývoj trvá přibliţně jeden rok (JURÁŠEK, 1987). U koní trpících gasterofilózou dochází k oslabení organismu s predispozicí k různým onemocněním, např. v Mongolsku hynou během zimy zejména koně s masivním napadením ţaludečními střečky (BODEČEK, 2004). Trávicí trakt můţe být zatíţen přítomnosti aţ několika set larev, to se projeví i na pracovní výkonnosti zejména u těţce pracujících koní například v lese nebo na poli. U pasených koní po vyloučení hlemintóz je moţno usuzovat na gastrophilózy, zvláště kdyţ v předchozích letech byl zjištěn odchod zralých larev s exkrementy (DYK a kol., 1972). Negativní vliv má i znepokojování hostitelů při náletech imág (BODEČEK, 2004). Onemocnění vyvolávají larvy a způsobují povrchový, nebo hluboký zánět ţaludku.
Larvy střečků rodu
Gasterophilus vyvolávají v místě lokalizace v trávicím traktu intenzivní zánětlivou reakci (BODEČEK, 2004). Zvláštní formou jsou tzv. ţaludeční vředy, také na jejich vzniku se můţe podílet vzácnější silná infekce larev parazita Gastrophylus (STACHOVÁ, 2004). Projevy onemocnění jsou závislé na druhu původce, traumatické dermatitidy se projevují ekzémem, tzv. letní skvrny (JURÁŠEK, 1987). Gastritidy a enteritidy - 36 -
vyvolávají L3, jedinec se projevuje zvrácenou chutí k jídlu, anemií sliznic, trávicími poruchami, průjmem a kolikami. Pokud je nahromadění larev obzvláště silné, dochází ke stenóze pyloru a dilataci ţaludku, která jiţ není léčitelná. Dojít můţe také k ucpání střeva, ruptuře ţaludku či střev a následné peritonitidě. Infekce můţe způsobit i hostitelovu smrt. Diagnostika spočívá v gastroskopii a nálezu larev v zimním období nebo průkazu původce. Na tmavých koních můţeme pozorovat nakladená vajíčka pouhým okem. Podezření na gastrofilózu lze intravitálně potvrdit pouze gastroskopicky, coţ je také metoda slouţící k diferenciálnímu odlišení onemocnění projevujících se podobným abdominálním diskomfortem - jiné parazitózy, ţaludeční ulcerace (BODEČEK, 2004). Diagnosticky významné jsou také koţní čárkovité změny v oblasti ústních koutků. Znalost epizootologické situace nelze podcenit. Při léčbě se uţívají makrocyklické laktony, metrifonát, dichlorfos, neguvon. Proti náletům se koně chrání vhodnými přikrývkami, provozuje se noční pastva, v inkriminované době se pouţívají insekticidy nebo se vajíčka mechanicky likvidují. Charakteristika jednotlivých žaludečních střečků koně: Gasterophilus nasalis Běloţlutá vajíčka jsou kladena do nozder, oblast pysků nebo mezisaničí. Vývoj larev probíhá v dutině ústní a duodenu (BODEČEK, 2004). Gasterophilus nigricornis Stejně jako u G. nasalis kladou samičky G. nigricornis svá vajíčka na nozdry, pysky a do mezisaničí. Gasterophilus intestinalis Samičky kladou běloţlutá vajíčka jednotlivě na hrudní končetiny, plece někdy i hlezna koní. Svědící kůţi kůň olizuje, přitom dochází k ativaci vajíček a okamţitému líhnutí larev, které jsou buď ihned pozřeny, nebo aktivně putují do ústní dutiny. Larvy prvního instaru se svlékají a usazují v ţaludku (BODEČEK, 2004). Gasterophilus hemorrhoidalis Lokalizace a aktivace černých vajíček je stejná jako u G. intestinalis. Larvy se usazují v ţaludku a tlustém střevě (BODEČEK, 2004). - 37 -
Gasterophilus dermis Běloţlutá vajíčka jsou kladena na líce a ústní koutky. Čilé larvy opouštějí vajíčka, aktivně se zavrtávají do kůţe a cestují k ústním koutkům, čímţ způsobují lokální záněty, které se jeví jako lysé, světlé prouţky. Larvy prvního instaru se svlékají a usazují na kratší dobu v jícnu a poté v ţaludku a tlustém střevě (BODEČEK, 2004) Gasterophilus pecorum Samičky kladou běloţlutá vajíčka na trávu. Hostitel se nakazí perorálně při příjmu potravy. Po pozření se larvy krátce vyvíjí v ústní dutině při bázi jazyka a následně parazitují v ţaludeční sliznici (BODEČEK, 2004). Čas, po který jsou larvy schopny infekce, se pohybuje kolem devíti měsíců. 2.7.9 Habronematóza žaludku Je to označení pro ţaludeční a střevní nemoc koní, kterou působí infekce červů Habronema musace, H. microstomum, H. megastomum (FRIED a kol., 1972). Habronema musace, H. microstoma a Drscheia megastoma jsou tři druhy nematod, jejichţ princip parazitismu je podobný ţaludečním střečkům (STACHOVÁ, 2003). Cizopasníci se zdrţují buď volně v ţaludečním hlenu, nebo pronikají do sliznice a ţlázek nebo do stěny střevní (FRIED a kol., 1972). Larvy cizopasníka se vyvíjejí v mouše, poté jsou přeneseny na kůţi kolem pysků koně a pak pronikají do dutiny ústní, do ţaludku i střeva, kde vyvolají chorobné změny. Cizopasníci kladou vajíčka v zaţívadlech koně a odcházejí s výkaly. Ve výkalech se jimi infikují larvy much a v nich počíná vývoj cizopasníka (FRIED a kol., 1972). Kůň se můţe nakazit také polknutím infikované mouchy během podzimu, kdy mouchy ve stájích hromadně hynou (DYK a kol., 1972). Na ţaludeční stěně vznikají hrbolky různé velikosti a někdy útvary podobné novotvarům. V těchto útvarech jsou dutiny, které obsahují hnis a červy. Souběţně v ţaludeční stěně probíhají akutní a chronické zánětlivé změny (FRIED a kol., 1972). Původci Habronema muscae a Habronema microstoma vyvolávají chronickou katarální gastritidu. Drascheia megastoma způsobuje v oblasti kardie tvorbu uzlů velikosti slepičích vajec s centrální tvorbou hnisu. Larvy 2. stadia způsobují koţní
- 38 -
habronematózy, přenašeči jsou mouchy. Lokalizace h. musace je na sliznici ţaludku, kde působí ulcerace. Klinické příznaky jsou všeobecné. Střevní katary se projevují matnou, zjeţenou srstí a zánětlivými změnami ve stěně ţaludku (FRIED a kol., 1972). Jen při silnější nákaze se pozorují trávicí poruchy nespecifického charakteru, chudnutí, výkonnostní slabost a slabé kolikové záchvaty při příjmu krmiva (WINZER, 1999). 3.7.10 Jaterní motoličnatost Fasciola
hepatica
je
původcem
infekčního
onemocnění,
které
je
charakterizované hepatitidou a cholangitidou. Tvarem se motolice podobá lipovému listu 25 x 10 mm. Dospělci se nacházejí ve ţlučovodech, ve výjimečných případech i dalších orgánech, mladší vývojová stadia můţeme najít v parenchymu jater. Motolice je hermafrodit s vývojovým cyklem probíhajícím přes mezihostitele. Právě z jeho trávicího traktu vycházejí vajíčka, z kterých se ve vnějším prostředí líhnou obrvené larvy - miracidium – ty pronikají do hostitele bahnatky malé. V organismu mezihostitele se vyvíjí ve sporocystu a tvoří další vývojové stadium redie, z kterých se při teplotě nad 20 °C stanou cerkarie a při niţší teplotě dceřiné redie. Výsledkem je vznik 400 – 900 tisíc cerkárií z jednoho vajíčka (RYŠAVÝ, 1987). Pokud cerkarie nenarazí ve vodě na pevný předmět, zapouzdří se na hladině vody. Na pastvě vydrţí adoleskárie aţ jeden rok, v suchém seně šest měsíců a v siláţi třicet dnů (JURÁŠEK a DUBINSKÝ, 1993). K infikování konečného hostitele dochází perorálně s potravou nebo vodou. Jedinec se nakazí při společné pastvě s dobytkem nebo skrmováním sena či zelené píce ze zamokřených luk. Obal adoleskárie se v trávicím traktu rozpouští a motolice pronikají stěnou střeva přes dutinu břišní do parenchymu jater, kde zůstávají 4 – 5 měsíců a rostou. Vyspělejší motolice putují do ţlučovodu, kde za 3 – 4 měsíce dospívají.
- 39 -
Obr. 13: Life cycle Fasciola hepatica (Biology, 2010) Onemocnění má dvě formy akutní nebo chronickou. Část motolic se dostane do jater, dospělci se pak nachází ve ţlučovodech. Kolem 20 % pronikne do plic, kde se encystují a pohlavně dospívají, ale vajíčka, která vyprodukují, nedokončí vývojový cyklus. V játrech motolice přeţívá asi 1 rok. Mezi klinické příznaky se řadí hubnutí, slabost a únava. Diagnóza se stanoví mikroskopicky z exkrementů, po smrti pitvou. Léčebně se uţívá oxyklozanid a niklofan (WINTZER, 1999). Preventivní opatření spočívá v melioraci a vysušování pastvin, správném pasení a napájení (RYŠAVÝ, 1987). Ve střední Evropě je však fasciolóza u koní takřka vzácná.
Obr. 14: vajíčko Fasciola hepatica
Obr. 15: dospělec Fasciola hepatica
(Biodidac, 2010) - 40 -
3 CÍLE PRÁCE 1. Cílem této práce bylo zjišťování druhového spektra endoparazitů pomocí nedestruktivních koprologických metod. 2. Sledování prevalence a intenzity invaze parazitů. 3. Vyhodnocení vlivu zjištěných druhů endoparazitů na zdravotní stav koní. 4. Studium naší i zahraniční literatury týkající se daného tématu.
- 41 -
4
MATERIÁL A METODIKA
Materiál pro vyšetření byl získáván z Hřebčína Albertovce přibliţně jeden rok. Hřebčín disponuje stájemi s volným i boxovým ustájením a rozsáhlými pastvinami. Pro značnou návštěvnost koní z jiných chovatelských zařízení je hřebčín místem s poměrně vysokým infekčním tlakem.
4.1 Charakteristika hřebčína V roce 1818 zaloţil Lichnovský kníţe Eduard Hilvetihof, později zvaný Panský dvůr Albertovec. Od samého počátku byl Albertovec významným hospodářským střediskem a centrálním sídlem panství. Jeho součástí bylo dvaatřicet rozsáhlých dvorů a usedlostí s všestrannou zemědělskou výrobou. Pozemky se vinuly územím jihovýchodního Pruska, dnešního Polska a Slezka od Hlučína po Ratiboř. Dnešní Albertovec hospodáří na desítkách hektarů a jeho součástí jsou desítky budov rozličného zaměření. Kdyţ jsme Albertovec více neţ před rokem navštívili pro účely této práce poprvé, byl významným chovatelským střediskem a producentem výkonných sportovních koní. V průběhu jednoho roku však došlo ke změnám a destrukci chovu. Koně všech kvalit a kategorií byli rozprodáni. Parazitologický problém se tak stal nejmenším problémem, který Albertovec mohl mít. Z tohoto důvodu docházelo ke změnám ve skupině vyšetřovaných koní.
4.2 Chovatelské podmínky Koně jsou ustájeni buď individuálně v boxech, nebo skupinově ve stáji s hlubokou podestýlkou. Stáje jsou většinou nově opravené, zděné a s betonovu, vyspádovanou podlahou. Jako podestýlka se pouţívá sláma. Krmná dávka se skládá ze sena, jádra a krmných doplňků (liz, mrkev). V boxech jsou ustájeny remonty, sportovní koně a klisny před a po porodu. Boxy v porodní stáji jsou snadno omyvatelné, dezinfikovatelné a zamezují kontaktu jednotlivých klisen a hříbat. Všechny boxy jsou denně mistovány. Ve volné stáji jsou skupinově ustájena hříbata, mladí koně do tří let a plemenné klisny s hříbaty do odstavu nebo bez nich. Všichni koně z volných stájí chodí přes den do výběhu. V bezprostřední blízkosti stáje jsou malé výběhy s betonovým, nebo - 42 -
hliněným podloţím. V blízkém okolí jsou dostatečně rozlehlé pastviny s dobrou organizací pastvy. Údrţba se provádí poměrně pravidelně, ale k pravidelnému odklizu fekálií nedochází.
Tab. č. 1: Koně zařazení do výzkumu JMÉNO KONĚ
TYP USTÁJENÍ
ROK NAROZENÍ
Damba
BOXOVÉ
2003
KLISNA
Golaxa
VOLNÉ
2003
KLISNA
Idala
VOLNÉ
2007
KLISNA
Cabera
VOLNÉ
2006
KLISNA
Ilata
VOLNÉ
2006
KLISNA
Titania III
VOLNÉ
1995
KLISNA
Edona
VOLNÉ
1999
KLISNA
Arian
VOLNÉ
2006
KLISNA
Aloma
VOLNÉ
2002
KLISNA
Ecologicaly Right
BOXOVÉ
POHLAVÍ
X
2002
KLISNA
Allgema
VOLNÉ VOLNÉ
2008
KLISNA
Quinwert
VOLNÉ
2008
KLISNA
Albánie
VOLNÉ
2004
KLISNA
Havana
VOLNÉ
2003
KLISNA
Sarga
VOLNÉ
1993
KLISNA
Alltera
VOLNÉ
2008
KLISNA
Amálka
VOLNÉ
2008
KLISNA
Kadyma
BOXOVÉ
2006
KLISNA
Walerin - Luisa
BOXOVÉ
2004
KLISNA
Herzklopfen
VOLNÉ
1998
KLISNA
Haiti
VOLNÉ
2008
KLISNA
Iandia
VOLNÉ
2000
KLISNA
Wert Quality
VOLNÉ
2007
KLISNA
Sága
VOLNÉ
2009
KLISNA
BOXOVÉ
2006
KLISNA
VOLNÉ
2007
KLISNA
Aduluca Atopa
- 43 -
Genevel Dancer
BOXOVÉ X
2004
KLISNA
Nagane
VOLNÉ VOLNÉ
1996
KLISNA
Montika
VOLNÉ
2003
KLISNA
Amanda Farineli
VOLNÉ
2001
KLISNA
Andromeda
VOLNÉ
1999
KLISNA
Macoma
VOLNÉ
2009
KLISNA
Regalita
VOLNÉ
2009
KLISNA
Vidina
VOLNÉ
2007
KLISNA
Solwia
VOLNÉ
2008
KLISNA
Madejra
VOLNÉ
2005
KLISNA
Victoria
VOLNÉ
1997
KLISNA
Solibria
VOLNÉ
1999
KLISNA
Tamara
VOLNÉ
2005
KLISNA
Exctracta
BOXOVÉ
2004
VALACH
Eusebia
BOXOVÉ
2004
VALACH
Ramona
VOLNÉ
2009
KLISNA
Edolepa
VOLNÉ
2009
KLISNA
Imige
VOLNÉ
2008
KLISNA
Quo Vadis
VOLNÉ
2008
KLISNA
Corsika
VOLNÉ
2004
KLISNA
Harlemka
VOLNÉ
2009
KLISNA
Cargo
BOXOVÉ
2003
VALACH
David
BOXOVÉ
1997
VALACH
All my dreams
BOXOVÉ
1990
HŘEBEC
Likeur
BOXOVÉ
1993
HŘEBEC
Aquaris
BOXOVÉ
2002
VALACH
Comero
BOXOVÉ
1986
HŘEBEC
VOLNÉ
2006
HŘEBCI
Skupina ve výcviku
4.3 Organizace Odčervovací program je různorodý. Ve společných stájích se skupinami koní probíhá odčervení hromadně v rámci jednotlivých skupin a kategorií. U plemenných klisen jsou skupiny tvořeny podle připouštění a zjištěné březosti tak, aby předpokládaný - 44 -
termín ohřebení byl u všech klisen ve stejném časovém horizontu. Další skupiny jsou dle věku (skupina odstavčat, skupina ročků, dvouletých). Tříletí koně jsou obsedáni, remonty převedeny do individuálních boxů. Všichni koně z volného ustájení denně navštěvují pastviny, reţim pastvy je denní i noční. Ve stáji jsou koně uvazováni jen na ranní krmení, čištění a případné veterinární či jiné zákroky. Oves je předkládán uvázaným koním do ţlabů, zatímco seno doprostřed stáje na zem. Napáječky jsou na krátkých stranách obdélníkové stáje. V boxu je koním seno předkládáno na opačnou stranu, neţ je napáječka. Odkliz podestýlky probíhá dle potřeby i několikrát ročně. Odčervení je spíše preventivního charakteru, probíhá asi 2 x popřípadě i víckrát ročně tak, ţe se vţdy odčerví celé stáje (skupiny koní). Účinné látky bývají střídány. Po odčervení se podestýlka odklízí asi čtyři dny. Koně ustájení v boxech, většinou koně sportovní, mívají intenzivnější odčervovací program. Léčebný prostředek je podáván asi kaţdé 2 – 3 měsíce. Tito koně zpravidla nechodí na pastvu. Pokud nepracují, volný čas tráví ve stáji nebo netravnatém výběhu. Ošetřovatelé o koně dobře a pravidelně pečují, hygienické podmínky jsou celkově dostatečné. Pokud se u jedince nebo skupiny vyskytnou příznaky parazitární infekce, veterinář obvykle provede koprologické vyšetření. Při zjištěné infekci jsou jedinci nebo skupině aplikována správná antihlemintika.
4.4 Metodika Vzorky pro vyšetření byly odebírány od vybraných zástupců všech věkových kategorií v Hřebčíně Albertovec od listopadu 2008 do prosince 2009 v přibliţně měsíčních intervalech. Čerstvé exkrementy byly umístěny do igelitových sáčků, přebytečný vzduch byl mechanicky vymačkán. Následně byly buď rychle zpracovány, nebo konzervovány chladem. Vţdy nebylo moţné odebrat kaţdého koně. Následkem účasti na závodech, prodeje apod. postupně docházelo ke změnám ve skupině vyšetřovaných koní. Při zpracování vzorků byla pouţita flotační metoda. Jejím principem je vyšší měrná hmotnost flotačního roztoku neţ vajíček helmintů, takţe zárodky parazitů vyplavou na povrch flotačního roztoku. Jako flotační roztok byl pouţit Brezův roztok (1000 g MgSO4; 2000 g NaS2O3 a 1000 ml H2O).
- 45 -
Postup přípravy vzorku: 1. 3 - 5 g exkrementů rozmočíme ve vodě a pomocí skleněné tyčinky rozmícháme. Výsledkem je polořídká suspenze. 2. Vzniklá suspenze se přecedí přes sítko s oky 0,5-0,8 mm. Filtrátu připravíme dostatek, abychom naplnili 4 odstředivé zkumavky. 3. Tyto 4 filtrátem naplněné odstředivé zkumavky umístíme do odstředivky a odstřeďujeme při 2500 otáčkách za minutu po dobu 3 minut. 4. Z odstředěných zkumavek slijeme supernatant. 5. Zkumavku se sedimentem doplníme do ¼ flotačním roztokem. Sediment ve zkumavce důkladně rozmělníme a promícháme. Zkumavky slijeme tak, abychom ze 4 zkumavek získali 2. 6. Zkumavky opět odstřeďujeme při 2500 otáčkách za minutu po dobu 3 minut. 7. Odstředěné zkumavky přeneseme na stojan bez porušení povrchu tekutiny a dotykem mikroskopickým okem sebereme postupně z kaţdé zkumavky 2 kapky z povrchu. 8. Sebrané kapky přeneseme na odmaštěné podloţní sklíčko a mikroskopujeme (zvětšení 10x).
- 46 -
5 VÝSLEDKY K vyhodnocení výsledků byl pouţit počítačový program a jeho prostřednictvím vytvořeny grafy. V grafu je znázorněna hypotetická hranice 10, která znamená hranici intenzity infekce, kdy je třeba koni věnovat zvýšenou pozornost, co se týká parazitů, případně ho odčervit. Tato hranice byla stanovena na základě průměrných hodnot z literárních pramenů a v našem sledování bude pohyblivá nahoru i dolů dle reakce koní na zjištěnou míru parazitární infekce. Při sběru vzorků na koni hodnotíme vystouplá ţebra a to i při dobrém výţivném stavu, pracovní výsledky, kvalitu srsti, zvětšené břicho a apetit. Zjištěné maximální hodnoty z příslušného vzorku nám sdělují míru infekce nejčastějších parazitů – malých strongylidů, velkých strongylidů a škrkavek. Po zanesení hodnot do grafu zjišťujeme odezvu imunitního systému a účinek anthelmintik. Výzkum se sice zabýval i zastoupením jednotlivých druhů parazitů, ale především byl zaměřen na individuální míru infekce daných jedinců, zdravotní stav a klinické příznaky s tím spojené. Parazité mají určitý ţivotní cyklus. Mezi pozřením infekční larvy nebo vajíčka aţ do objevení vajíček ve fekáliích existuje jasně daný mezičas, v průběhu kterého bude koprologické vyšetření exkrementů na přítomnost parazitů negativní. Zatím co infikovaný kůň bude postiţen onemocněním, které způsobují larvy migrující tělem. Rozhodnutí zda odčervovat, nebo ne by mělo být podloţeno komplexními údaji o daném jedinci. Nemělo by být jen obrazem zvyku, zároveň by nemělo být podloţeno pouhým koprologickým vyšetřením.
Rozbor výsledků: Comero, Likuer, David, All my dreams Tito koně jsou ustájeni v boxu, k mistování dochází několikrát denně a pastvu, kde většinou k infekci dochází, nenavštěvují vůbec. Denně pracují, nebo jsou voděni do hliněného výběhu. Hygienické podmínky, ve kterých ţijí, jsou dobré. Denní reţim je organizovaný. Koně jsou takřka pod neustálou lidskou kontrolou. Navíc se jedná o starší koně, kteří se s parazity v předchozích letech jistě setkali, a lze očekávat, ţe jiţ budou mít vyvinutou imunitu. Podmínky prevence jsou v tomto případě splněny.. - 47 -
U těchto koní nebyli zjištěni ţádní parasité, v případě Davida šlo o nízký, zcela ojedinělý nález. Koprologie tedy dlouhodobě nic neprokazuje a koně se tváří spokojeně. V tomto případě je moţné uvaţovat o pouze léčebné aplikaci antihlemintik Tito koně jsou ustájeni individuálně v boxech, na pastvu nechodí, navštěvují pouze netravnatý výběh. Odčervovací program u těchto koní je poněkud intenzivnější a to asi kaţdé 2 - 3 měsíce. Doporučení pro koně s negativním výsledkem: Tyto koně uţ případně neodčervovat, aţ podle pozitivně zjištěných výsledků při vyšetřeni exkrementů, tzn. zjištění parazitů o určité intenzitě infekce, která by jiţ mohla velmi nenápadně ovlivnit např. exteriér koně. Příznakem mohou být vystouplá ţebra a to i při dobrém výţivném stavu. V případech časté aplikace anthelmintik doporučujeme rovněţ zváţit nejen ekonomickou stránku věci, ale také co ublíţí víc koni – zda mírná parazitace (která je pro koně přirozená, nebo léčiva samotná).
Cargo, Aquaris, Damba, Eusebia, Extracta Všichni tito koně jsou starší min. 4 let, ustájeni jsou v boxu a několikrát týdně pracují, s výjimkou Damby, která je v rekonvalescenci. Většinu času koně tráví v dobrých zoohygienických podmínkách ve stáji nebo ve výběhu. Pastviny nenavštěvují. Výsledky u těchto jedinců za celé období neprokázaly významnou infekci. Doporučení je tedy stejné jako v předchozím případě. Koně jiţ dále pravidelně neodčervovat, ale pečlivě pozorovat a provádět koprologii feces. Velmi důleţitá je v tomto případě prevence.
- 48 -
Graf č. 1: Vývoj infekce Extracta Ekologicaly Right, Genevel Dancer Jsou to plnokrevné kobyly, ustájené v boxu, později volně, ale odděleně od ostatních plemenných klisen. Pastviny navštěvují pravidelně.
Graf č. 2: Vývoj infekce Ecologicaly Right
- 49 -
Ani v tomto případě nebyla zjištěna váţná infekce, či příznaky silné parazitce. Přikláněla bych se tedy spíše k příkladné prevenci a odčervení spíše léčebného neţ preventivního charakteru.
Golaxa, Titania III, Edona, Madejra, Victoria, Andromeda, Tamara, Havana, Regata, Herzklopfen, Nagane, Montika, Amanda Farineli, Iandia, Nagane Všechna výše uvedená jména patří dospělým plemenným klisnám, ustájeným ve volné stáji. Pastvu navštěvují klisny denně, od skončení ranního krmení asi do 16:00 odpoledne. Pastva probíhá i za mokra a rosy. U ţádné z vyšetřovaných klisen nebyla za celé období zjištěna vysoká míra infekce. Pouze ojediněle se maximální hodnoty dostaly nad hypotetickou hranici 10. Ve všech případech se jedná o více či méně starší koně. Dovoluji si tedy polemizovat o jiţ vybudované imunitě, na rozdíl od skupin mladých koní do tří let, kteří mají stejné podmínky k ţivotu, přesto u nich probíhají i bouřlivé infekce.
Graf č. 3: Vývoj infekce Regata
- 50 -
Graf č. 4: Vývoj infekce Edona Idala, Cabera, Arian, Imige, Quo Vadis, Haiti Jsou mladé klisničky ve věkovém rozpětí od jednoho roku do tří let. Ţijí ve volném ustájení a na pastvě, patří do několika skupin z různých stájí. Jsou to kategorie, které jsou parazity ohroţeny nejvíce, jejich kolegyně často trpí poměrně mohutnými infekcemi. V těchto případech můţeme uvaţovat o individuálně schopných imunitních systémem, které se s infekcí dokáţou vyrovnat i bez odčervení. I přesto má hromadné odčervení u těchto kategorií více pozitiv neţ negativ. Léčeni jsou sice i koně zdraví, většina koní dané kategorie však často vykazuje příznaky infekce. Pokud má provoz několik stájí takových hříbat, je prakticky nemoţné odčervovat koně individuálně. Po hromadném odčervení by však po dobu tří týdnů mělo docházet ke kompletní výměně podestýlky, aby nedocházelo ke znovu nakaţení z infekčních exkrementů, které ve stáji zůstanou se zdravými koňmi. Alespoň 2 x týdně by mělo docházet k odklizu fekálií z výběhu. Výsledky těchto koní se drţí pod naší hypotetickou hranicí deseti nalezených vajíček parazitů, zároveň neprojevují ţádné zřetelně pozorovatelné příznaky parazitární
- 51 -
infekce. Hranice však není stabilní a podle toho jak kaţdý jedinec prospívá, bude hranice 10 pohyblivá nahoru i dolů.
Graf č. 5: Vývoj infekce Haiti Doporučení pro koně, u kterých byli zjištěni parazité, ale jejich počet ve dvou vyšetřovaných vzorcích je pod naší hypotetickou hranicí 10. Koně určitě odčervit pokud se objeví příznaky infekce zejména lehce vystouplá ţebra nebo jakékoliv jiné známky parazitace (např.) současně s pozitivním koprologickým vyšetřením. V případě, ţe se ţádné klinické příznaky neobjeví, nechat organismus koně ať se sám s danou infekcí vyrovná.
Allgema, Quinwert, Alltera Tyto kobylky jsou ročci. Pohybují se ve volné stáji a na pastvě. Podle výsledků z vyšetření v těchto případech můţeme uvaţovat o rezistenci. Po odčervení hodnoty vyšetřovaných vzorků neklesly ani pod hypotetickou hranici 10 nebo byl dokonce zaznamenán jejich nárůst.
- 52 -
Graf č. 6: Vývoj infekce Quinwert Rezistence je v našem případě odolnost vůči antiparazitikům. Rezistenci na účinnou látku si kůň můţe vybudovat například poddávkováním, pokud je koni špatně odhadnuta váha. Gramy přípravku se dávkují na 100 kg ţivé váhy. Pokud je koni podáno menší mnoţství neţ je potřeba, preparát se stává neúčinným. Rezistenci můţe také vyvolat opakované podávání jednoho druhu prostředku nebo preparátů různých jmen, přesto obsahujících identické účinné látky. Zřejmě taký případ se stal u přípravku Panacur, který je jedním z nejstarších antiparazitik u nás. Většina koní je tak na účinnou látku v něm obsaţenou jiţ rezistentní. Doporučení pro koně s rezistencí. Pokud se rozhodneme jedince léčit, je nutné pouţít jinou účinnou látku a znovu vyšetřit exkrementy pro ověření účinnosti anthelmintik. Do budoucna se musíme zaměřit především na prevenci Amálka, Kadyma Mladé kobylky z volné stáje byly odčerveny včas, léčba však neměla dlouhodobější efekt. Pravděpodobně se opět nakazily ve společné stáji při krmení konzumací infekčních larev.
- 53 -
Důvod nalezneme v odčervení a ţivotním cyklu parazitů. Po odčervení jsou z těla koně vylučováni parazité ve velkém mnoţství, toto období trvá cca. 3 týdny. Z neodklizeného hnoje se líhnou larvičky, vyvíjí se do infekčního stádia a poté vylézají na povrch hluboké podestýlky, odkud jsou společně se senem konzumovány.
Graf č. 7: Vývoj infekce Amálka V případech koní s infekcí nad 10 vajíček ve vzorku můţeme uvaţovat o dvou teoriích. Jedná se buď o koně s imunitou velmi nízkou, nebo naopak velmi vysokou. V prvním případě organismus oslabený jinou nemocí, zraněním, celkově slabší konstitucí nebo stresem je k parazitózám náchylnější. Takové koně je potřeba léčit ihned a zintenzivnit péči o ně ve všech směrech, především zvýšit a udrţovat dostatečnou úroveň preventivních opatření. Jestliţe se naopak na koních neobjevují ţádné příznaky parazitace (viz výše zhoršené pracovní výsledky, sníţená kvalita srsti, zvětšené břicho, průjmy, změna příjmu potravy) a kůň celkově vypadá zdravě a spokojeně, je moţno usuzovat na odolný imunitní systém, který se i s vysokou infekcí dokáţe vyrovnat a účinně proti ní bojovat. K léčbě takových koní můţeme přistoupit aţ při objevení některého ze vzhledových příznaků parazitace současně s nálezem vysoké intenzity při koprologickém vyšetření. - 54 -
Odčervení koní by mělo probíhat v ideálním případě jednotlivě a po dobu třech týdnů po odčervení koně izolovat do boxu určeného k tomuto účelu. Podestýlku je ve všech případech doporučeno odklízet denně po celou dobu zvýšeného vylučování vajíček parazitů. Krmení senem by mělo probíhat na čisté podlaze, ne na hluboké podestýlce, která můţe být kontaminovaná a být zdrojem infekce. Tab. 2: Prevalence v hřebčíně
Pozitivní Celkové
Z toho
na
mnoţství
310/
pozitivních na
parascaris
vzorků /
53,4 %
strongyly
celková prevalence
Prevalence
150
17
48,4 %
5,5 %
- 55 -
6 DISKUZE
Nejčastější endoparazité koní jsou parazité rodu Strongylus (JURÁŠEK, 1987). Stejný názor má i VALDOVÁ (2003), DRAŢAN (2001) a NÁPRAVNÍK (2000), který také uvádí, ţe druhým dominantním druhem je škrkavka (Parascaris equorum). P. equorum je parazit nejvíce rozšířený v chovech s vysokou koncentrací koní, kteří se pohybují na stále stejných pastvinách (VALDOVÁ, 2003). Totéţ potvrdily i rozbory exkrementů z Albertovce, kde byla vysoká koncentrace koní. Infekční tlak na pastviny zde také nebyl opomenutelný, avšak Albertovec disponuje dostatečnou plochou pastvin a výběhů, které jsou ošetřovány. Největší mnoţství parazitů se vyskytuje na jaře, kdy prevalence u koní starších jednoho roku dosahuje 40 – 50 % (JURÁŠEK, 1987). U vzorků exkrementů z Hřebčína Albertovce byly v jarních měsících napočítány rekordní počty. Především v květnu byly ve vzorcích ročků pozorovány desítky vajíček. Druhý vzestup infekce se projevil na podzim, především v měsíci září. Zvýšenou infekci jsme pozorovaly téměř u všech kategorií. Podobné výsledky vykazují i jiné chovy koní v ČR. U čeledi Strongylidae ukázala prevalence dva vrcholy u obou sledovaných chovů: v květnu a říjnu v chovu Kladruby nad Labem a v březnu a v září v chovu Písek (NÁPRAVNÍK, 2000). Měchovci přeţívají zimu a tak v době od května do června bývá na pastvinách mnoho larev (VALDOVÁ, 2003). Na výskyt parazitů má vliv i způsob krmení (STACHOVÁ, 2003). Především je důleţité dodrţovat hygienu (DRAŢAN, 2001). Vajíčka parazitů jsou velmi odolná a mohou ve stáji přeţívat i roky, je tedy nutné provádět dezinfekci podlah i stěn, jádro podávat jen do vyčištěných ţlabů a nezkrmovat znečištěné objemné krmivo (DRAŢAN, 2001). Především prevence je správným krokem vpřed v boji proti parazitózám. Krmení koní by mělo být organizované a probíhat pravidelně. Kvalitní krmiva bez příměsí by měla být předkládána na čistou zem, nebo do čistého ţlabu. Stáje by měly být pravidelně čištěny a dezinfikovány. Na pastvinách by měl probíhat sběr exkrementů i ostatní sezónní ošetření luk a pastvin. Speciální pozornost by měla být věnována jednotlivým koním. Kůň je inteligentní tvor a lze poznat, jak se cítí. Ošetřovatel by měl sledovat jeho celkový zdravotní stav i chování a rozpoznat, zda koně něco trápí či jestli se špatně vyspal. Vzorky exkrementů koní by měly být pravidelně koprologicky vyšetřovány. Nad výsledkem je třeba se zamyslet a - 56 -
případné anthelmintikum aplikovat v souvislosti s výsledkem vyšetření a dalších faktorů, nikoliv čistě automaticky. Pečlivé vedení evidence termínů odčervení, preparátů k tomu pouţitých apod. usnadní udrţet pořádek ve střídání preparátů a přehlednost v oblasti tolik zanedbávané parazitologické problematiky. K případným rezistencím by tak vlastně vůbec nemuselo docházet. Většina koní se nakazí na pastvině (STACHOVÁ, 2003). Obecně se uvádí, ţe mladší věkové kategorie, které jsou odchovávány pastevním způsobem, jsou vystaveny parazitárním infekcím nejvíce, proto jim musíme věnovat zvýšenou pozornost (DRAŢAN, 2001). K infikování dochází nejčastěji perorálně. Pokud jsou koně na pastvině dokrmování senem, je dobré nedávat seno na zem, ale do sítí nebo na speciálně určené a pravidelně čištěné místo. Podobná preventivní opatření platí i pro napáječky (STACHOVÁ, 2003). Dalším zdrojem infekce mohou být mokřiny a bahnité části pastvin, proto by měli být koním znepřístupněny. V důsledku tak sníţíme nebezpečí pozření plţů koňmi (DRAŢAN, 2001). Parazité můţou a nemusí ovlivňovat zdravotní stav koně, stejně tak hostitele můţou a nemusí ohrozit na ţivotě. Vše záleţí na chovatelských podmínkách, hygieně, prevenci a individualitě. Strongylidy se nacházejí ve střevě kaţdého koně, aniţ by vyvolaly příznaky nějakého onemocnění (WINTZER, 1999). Nezáleţí jen na tom, zda jsou strongyly přítomny v organismu, ale také na jejich druhové specifitě a především míře infekce. Intenzita infekce negativně ovlivňuje zdraví koní všech věkových kategorií (DRAŢAN, 2001). V horším případě můţe dojít také ke kolikovým onemocněním nebo dokonce i smrti (DRAŢAN, 2001). Kaţdý jedinec má také jinou míru infekce, se kterou se právě ten jeho individuální imunitní systém ještě dokáţe vyrovnat a nevykazovat ţádné klinické příznaky jako je např.: vystoupnutí ţeber, prověšené břicho nebo zcuchaná srst. Nezbytnou součástí je odčervovací program, ale nedělejme si iluze, ţe se můţeme parazitů zbavit jednou provţdy (DRAŢAN, 2001). Důleţitou částí odčervovacího programu je prevence (STACHOVÁ, 2003). Vyšetření exkrementů můţe indikovat správné antiparazitikum (STACHOVÁ, 2003). Fekálie se ale musí vyšetřit opakovaně, alespoň několik dnů za sebou. Můţe se stát, ţe v exkrementech vajíčka nebudou i přesto, ţe ve střevech koně jsou. Nově příchozí kůň by se měl před vypuštěním na pastvu odčervit v kaţdém případě (DRAŢAN, 2001). Pokud odčervujeme mládeţ, mělo by k tomu dojít u všech jedinců ve stáji současně. - 57 -
K odčervení skupiny by mělo dojít 48 hodin před vyhnáním na pastvu (DRAŢAN, 2001). Po odčervení je naprosto nezbytné po dobu třech týdnů odklízet veškerou podestýlku. V té se kaţdý den hromadí infikované exkrementy a později jsou opět zdrojem infekce přímo ve stáji. Při krmení ze země jsou koně zcela bezbranní a infekční larvičky pozřou s předloţenou potravou. Včasné a pravidelné odčervování zajistí u koní dobrou tělesnou kondici, prevenci zdravotních poruch a přispějeme k optimálnímu vyuţití krmiv (DRAŢAN, 2001). Při podání anthelmintika je naprosto nezbytné dodrţet správné dávkování, případným poddávkováním se na látku rychle vytvářejí rezistence. Účinnější antiparazitika jsou draţší (STACHOVÁ, 2003). V případě levnějšího antiparazitika musíme často koni podat dávku preparátu opakovaně, jen tak bude lék dostatečně účinný, ale zároveň se tím vlastně také prodraţí. DRAŢAN (2001) doporučuje odčervovat dospělé koně nejméně jednou za tři měsíce, v případě velkého výskytu parazitů v 8 týdenních intervalech. Odčervovat by se mělo v intervalu 6 – 8 týdnů, aby se zamezilo vzniku rezistence je nutné alespoň kaţdé druhé odčervení provést jiným antihelmintikem (FILLA, 2003). S častým odčervováním dospělých koní nesouhlasí celá řada autorů, jako důvod uvádějí především vznik rezistencí. Rezistence na anthelmintika je definována jako existence více jedinců v rámci populace helmintů, kteří jsou schopni snášet terapeutickou dávku léčiva ve srovnání s citlivou populací stejného druhu parazita (NOVÁKOVÁ a KOUDELA, 2006). Zásady, které mohou vzniku rezistence předejít anebo aspoň její nástup oddálit spočívají v dodrţování plánu dehelmintace, tj. neodčervovat častěji, neţ je potřebné (VERNEROVÁ, 2006). V minulém století byl velmi omezen výběr vhodných anthelmintik pouţívaných u koní na území České republiky, většina dostupných léčiv podle obsahu účinné látky patřila mezi benzimidazoly. V chovech, ve kterých byly zjištěny rezistentní kmeny malých strongylidů na benzimidazoly, by neměla být tato léčiva pouţívána. Měla by být obměněna za anthelmintika s rozdílným mechanismem účinku, jako jsou avermektiny (ivermektin) nebo tetrahydropyrimidiny (pyrantel tartrát), na která nebyla rezistence na území České republiky potvrzena (NOVÁKOVÁ a KOUDELA, 2006). Obecná praxe ve světě je taková, ţe se koprologie exkrementů vůbec nedělá. Veterinář obvykle stanový promyšlený odčervovací program dle ročních období a
- 58 -
vývojových cyklů parazitů. Za předpokladu kdy se určití parazité vyskytují nejvíce se koně asi 4 x ročně odčerví. Po odčervení bychom měli kontrolně vyšetřit exkrementy a zjistit, jak anthelmintikum zabralo. V případě, ţe je kůň stále infikovaný, musíme aplikovat efektivnější preparát s jinou účinnou látkou. Rezistence se tvoří rychle, takţe nemá cenu koně opakovaně odčervovat stejnou látkou (STACHOVÁ, 2003). Pokud jsou výsledky vyšetřených exkrementů negativní, nesmíme usnout na vavřínech a znovu provést kontrolní vyšetření asi za dva měsíce (STACHOVÁ, 2003). Odčedrvovací program se musí přizpůsobit vývojovému cyklu parazita, není moţné přerušit vývojové cykly tím, ţe necháme pastvinu vymrznout. Zima na vajíčka příliš nepůsobí, mnohem lépe je ničí horko (STACHOVÁ, 2003). Nejdůleţitějším bodem, jak pečovat o pastvinu, je časté odklízení fekálií. Aby bylo odklízení efektivní, je třeba ho provádět alespoň 2 x týdně (STACHOVÁ, 2003). Dalším řešení je pastvinu několik dní bránovat, nejlépe v létě za vysokých teplot nad 30° C (STACHOVÁ, 2003). Rozvláční výkalů napomáhá jejich rozptýlení a inaktivaci parazitů působením slunečního světla (FILLA, 2003). Výhodné je i střídavé vyuţívání pastviny koňmi a ovcemi nebo skotem (STACHOVÁ, 2003). Dojde tak k přerušení vývojového cyklu především u malých strongylů, protoţe nejsou infekční ani pro skot ani pro ovce. V útrobách ovcí a skotu se z pozřených vajíček nikdy nevylíhnou larvy (STACHOVÁ, 2003). Obecným problémem bývá přetěţování pastvin (DRAŢAN, 2001).
6.1 Preventivní opatření Anthelmintická rezistence terapie antiparazitiky u gastrointestinálních nematod je váţným celosvětovým problémem. Masivní podoby rezistence byly prokázány především u cyatostom, které se tak staly váţným onemocněním moderní doby s řadou dostupných preparátů. Doporučené zásady, které mohou vzniku rezistence předejít anebo aspoň její nástup oddálit spočívají v dodrţování plánu dehelmintace, tj. neodčervovat častěji, neţ je potřebné, vyhnout se poddávkování léčiva, střídat dle moţnosti anthelmintika s různým mechanizmem účinku, dodrţovat opatření při přesunech zvířat a pravidelně monitorovat účinnost anthelmintik (VERNEROVÁ, 2006). - 59 -
Zásady prevence bychom mohli shrnout v několika bodech: -
Dostatečná hygiena ve stáji a blízkém okolí.
-
Ţlaby a napáječky udrţovat v čistotě.
-
Ideálně několikrát denně z boxu vyklízet exkrementy.
-
Krmit pouze kvalitními, nekontaminovanými krmivy určenými pro kategorie koní. Předkládat pouze vyváţenou krmnou dávku obohacenou o vitamíny a minerály nejlépe v několika (alespoň ve třech) dávkách během dne. Krmiva předkládat na čistou zem, do sítí nebo čistých ţlabů. Napájet jen a pouze zdravotně nezávadnou vodou.
-
Pouţívat kvalitní stelivo v dostatečném mnoţství.
-
Pravidelně stáje dezinfikovat – podlahy i stěny – například vápněním.
-
Nepřetěţovat pastviny. Efektivně z pastvin a výběhů sbírat fekálie, současně i jinak pozemky ošetřovat například vláčením, sekáním nedopasků apod. Velké plochy rozdělit na menší třeba i úzké, ale dlouhé výběhy a aplikovat rotační metody pastvy.
-
Zamezit koni kontakt s hnojem, mokřinami či baţinami.
-
Koně pravidelně ošetřovat a sledovat jak prospívají.
-
Vzorky exkrementů pravidelně posílat na koprologické vyšetření. Data související s parazitologickou problematikou řádně evidovat. Problematiku konzultovat s veterinářem. Pokud se jedná o chov s vyšším infekčním tlakem vytvořit rozumný odčervovcí program zaloţený na ţivotních cyklech parazitů a s ohledem na jednotlivé věkové kategorie koní.
-
Nepást za mokra a rosy ani nekrmit senem ze zamokřených luk.
-
Po odčervení omezit pohyb léčivem ošetřených koní po pastvinách na přibliţnou dobu tří týdnů, fekálie plné parazitů odstranit ze stáje i výběhu.
-
Nepodceňovat dávkování při podávání odčervovacích prostředků, rezistencím chceme zabránit, ne je vytvářet. - 60 -
-
K odčervení systematicky pouţívat kvalitní prostředky s platnou exspirací.
-
Nově příchozí koně do stáje odčervovat před vypuštěním do výběhu. Dbát zvýšené pozornosti v chovu, kde se rodí a odchovávají hříbata, dodrţovat preventivní opatření, aplikovat jen dobře promyšlený a vhodný odčervovací program.
-
Konzultovat problematiku s veterinářem a nechat si poradit.
- 61 -
7 ZÁVĚR
Cílem této práce bylo sledovat intenzitu infekce u koní v Hřebčíně Albertovci. Vzorky se odebíraly pokud moţno v měsíčních intervalech od cca 55 koní v období listopad 2008 – prosinec 2009. Za pouţití koprologie bylo vyšetřeno více neţ 310 exkrementů. Nejvíce nalezených vajíček bylo z čeledi strongylidé, nejméně u 150 vyšetřených vzorků bylo nalezeno větší či menší mnoţství vajíček v průběhu celého roku, coţ je téměř 50 % z celkového počtu. V 17 případech byly v exkrementech nalezeny vajíčka škrkavek. Vzestup infekce jsme zaznamenali v jarních měsících, především v dubnu a na podzim v září především u hlavně mladších kategorií. Desítky vajíček velkých a v převaze malých strongylů byla pozorována v exkrementech mladých koní ve věku od 1 roku do 3 let. Jedná se o kategorie koní ţijících skupinově ve volné stáji a pastevním odchovem. Za krátký ţivot si také ještě nestihli vytvořit dostatečnou imunitu a parazitózami jsou postiţeny zpravidla nejvíce. Nelze podcenit smysl preventivně – léčebného, logicky promyšleného odčervovacího programu s pravidelnou aplikací anthelmintik dle vývojových cyklů parazitů, roční doby a předpokladem jejich největšího výskytu. Koně odchovávaní pouze pastevně, také častou uniknou očím chovatelů a problémy jsou zbytečně zanedbány.
U nejmladších kategorií byla vajíčka škrkavek nacházena spíš sporadicky, ale po odčervení na přelomu zimy, všechna hříbata hojně vylučovala dospělce Parascaris equorum. Měsíc po sledovaném období byly klinické příznaky infekce pozorovány především u remont na hříbárně. Kdy v průběhu měsíce ledna měli mladí hřebci průjem. Vyšetření prokázalo přítomnost malých strongylů, následně bylo provedeno odčervení kvalitním, larvicidním preparátem. Po odčervení bylo provedeno kontrolní vyšetření exkrementů, kde nebyli nalezeni ţádní parazité. Koprologická diagnostika tedy má smysl, je základem účinné terapie, protoţe dává obraz o výskytu parazitů, druhovém zastoupení a intenzitě nakaţení. Odčervení bez koprologie je instinktivní, domnělé a bývá velmi neúspěšné. Koně parazitů nezbaví, naopak si v chovu můţeme vypěstovat rezistenci, která bude pro koně nebezpečná a pro chovatele zcela zbytečně vynaloţenou finanční poloţkou. Navíc časem bude muset stejně pouţít účinnější a draţší preparát s jinou účinnou látkou, aby koně parazitů zbavil. Zároveň by koprologie neměla být jediným směrodatným údajem, coţ platí zvláště u mladých, pastevně odchovávaných kategorií. - 62 -
Starší koně nevykazovali v průběhu roku klinické příznaky parazitózy a ani v jejich exkrementech nebyly nalezeny větší počty vajíček. U starších kategorií koní preventivní odčervování ztrácí smysl, oproti tomu léčebné pouţití látek smyslu nabývá. Starší koně jiţ mívají vyvinutou určitou imunitu, navíc jejich ţivot se většinou odehrává v boxu a v práci, zatímco ve výběhu koně tráví jen omezený čas. Pastviny, které v mnoha případech můţeme nazvat ohniskem infekce, často nenavštěvují vůbec. Zde stačí pouze důsledná prevence a úspěch na sebe nenechá dlouho čekat. Především dostatečná hygiena, odklízení fekálií z boxů i výběhů, dezinfekce stájí a kvalitní péče o koně můţe podpořit imunitní systém koně, který je schopen se s určitou mírou infekce vyrovnat sám. V tomto případě jde o pozitivní míru infekce, během které jedinec nevykazuje ţádné klinické příznaky parazitózy. Bezpředmětná aplikace léčiv vytvoří sterilního a náchylného koně. Troufám si říct: „ţe jen prevence, evidence, myšlení a důslednost povede chovatele šťastnou cestou v boji proti parazitům.“
- 63 -
8 LITERATURA
1. BIODIDAC, 2010. Online [cit. 2010-13-02] Dostupné na: < www.biodidac.bio.uottawa.ca> 2. BIOLOGY, 2010. Online [cit. 2010-04-02] Dostupné na: < www.biology.ccsu.edu > 3. BODEČEK Š. Nález žaludečních střečků u importovaného koně. Veterinářství, č. 11, 2004, s. 628 - 631. 4. BODEČEK, Š., KOUDELA, B., JAHN, P., BEZDĚKOVÁ, B. Malí strongylidé – parazitóza trávicího traktu koní s rostoucím významem. Jezdectví, č. 11, 2006, s. 72 – 74. 5. CAL, 2010. Online [cit. 2010-04-03] Dostupné na: < www.cal.vet.uppen.edu > 6. DIERENKLINIEKLEMMER,
2010.
Online
[cit.
2010-04-03]
<www.dierenklinieklemmer.nl > 7. DRAŢAN, J. Ochrana koní proti parazitům. Farmář, č. 7, 2001, s. 60 – 61. 8. DYK, V., CHROUST, K., ZAVADIL, R. Parazitologie a invazní choroby – vybrané kapitoly z protozoologie a arachnoentomologie. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1972, 126 s. 9. ENDE, H., INSENBUGEL, E. Péče o zdraví koně. Praha: Brázda, 2006, 279 s. 10. EXTENSION, 2010. Online [cit. 2010-0-0] Dostupné na: < www.extension.org > 11. FLEGR a SVOBODOVÁ, 2007. 12. FRIED, K., ŠOBRA, K., KONRÁD, J. Vnútorné choroby. Bratislava: Příroda, 1972, 551 s. 13. HANÁK J. Základy diagnostiky u koní z aspektu sportovní veterinární medicíny. Medicus veterinarius, Plzeň, 1997, 251 s. 14. HANZLÍČEK, D. Malí strongylidé u koní a jejich terapie fenbendazolem. Veterinářství, č. 9, 2001, 398 s. 15. HASSLINGER, M. A. Über das Wanderverhalten von Larva den Pferdes Strongylosis sowie deren Bedeutung für das Wiedemanagement, Der praktische Tierartz, München, č. 94, 1981, s. 329 – 333. 16. HERMSEN, J. Encyklopedie koní. Praha: Rebo Productons, 1998. 312 s. - 67 -
17. CHROUST, K. Parazitológia a invazné choroby. Brno: VFU, 2000, 349 s. 18. CHROUST, K. Parazitózy koní, Náš chov, č. 56, 1996, s. 33 – 35. 19. ICB, 2010. Online [cit. 2010-04-02] Dostupné na: < www.icb.usp.br/ ~marcelcp/Imagens > 20. INSTRUCTION,
2010.
Online
[cit.
2010-01-02].
Dostupné
na:
<www.insruction.cvhs.okstate.edu > 21. IPAR,
2010.
Online
[cit.
2010-01-02]
Dostupné
na:
<www.ipar.pan.pl/pictures/Zw._domowe > 22. JURÁŠEK, V. Parazitológia a invazné choroby. Košice: Příroda, 1987, 306 s. 23. JURÁŠEK, V., DUBINSKÝ, P. Veterinárna parazitológia. Bratislava: Príroda, 1993, 382 s. 24. LANGROVÁ a JANOVSKÁ, I. Hlístice čeledi Strongylidae – nejčastější parazité koní. Náš chov, č. 1, 2002, s. 52 – 53. 25. LANGROVÁ a JANOVSKÁ, I. Současné problémy prevence cyatostomózy koní, Veterinářství, č. 7, 2001, s. 298 – 299. 26. LANGROVÁ, I. The presence of injektive larvae of equine strongylos in variol part s of horse boxes. Praha: ČZU, 2000, s. 204 – 205. 27. LANGROVÁ, I., Sezónní dynamika prevalence a intenzity výskytu oocyst Eimeria leuckarti ve reces různých kategorií koní v ČR, Praha: 2000, s. 128 – 129. 28. LAŠTŮVKA, Z. Zoologie pro zemědělce a lesníky. Brno: MZLU, 2000, 267 s. 29. LIV, 2010. Online [cit. 2010-04-04] Dostupné na: < www.liv.ac.uk/diagnosteq/tapeworm.html > 30. MEYER H., COENEN, M. Krmení koní – současné trendy ve výživě. Praha: Ikar, 2003. 256 s. 31. NÁPRAVNÍK, J. Management pastvy v chovech koní a epizootologie střevních hlísti. Praha: 2000. 28 s. 32. NOVÁKOVÁ, K., KOUDELA, B. Výskyt rezistence na anthelmintika v chovech koní na Moravě. Veterinářství, č. 56, Brno: 2006, s. 20 – 23. 33. RYŠAVÝ, B. Základy parazitologie. Praha: SPN, 1989. 216 s. 34. STACHOVÁ, D. Koně a jejich parazité. Fauna, č. 11, 2003, s. 50 – 53. 35. STACHOVÁ, D. Koně a jejich parazité. Fauna, č. 12, 2003, s. 50 – 53. - 68 -
36. STACHOVÁ, D. Malá encyklopedie nemocí koní. Fauna, č. 13, 2004, s. 52 – 56. 37. STACHOVÁ, D. Malá encyklopedie nemocí koní. Fauna, č. 19, 2004, s. 54 – 56. 38. STACHOVÁ, D. Malá encyklopedie nemocí koní. Fauna, č. 3, 2005, s. 53 – 56. 39. STACHOVÁ, D. Malá encyklopedie nemocí koní. Fauna, č. 7, 2005, s. 51 – 54. 40. STRAKOVÁ, M. Odčervování koní. Jezdectví, č. 3, 2005, s. 82 – 83. 41. UY, 2010. Online [cit. 2010-04-03]. Dostupné na: < www.uy.merial.com > 42. VERNEROVÁ, E. Problematika spojená s aplikací anthelmintik u koní. Veterinářství, č. 56, Brno: 2006, s. 14 – 15. 43. VETERINARAVIRTUAL, 2010. Online [cit. 2010-04-03] Dostupné na: < www.veterinaravirtual.uab.es > 44. VFU.cz, 2009: Helminté. Online [cit. 2010-16-11]. Dostupné na: www.vfu.cz. 45. VIBRAC, 2010. Online [cit. 2010-04-04] Dostupné na: < www.vibrac.at/eraquell/parasiten/oxyuris.html > 46. VOGEL, C. Já kůň – velká kniha péče o koně. Praha: Cesty, 1996. 192 s. 47. VOJTKOVÁ, M. Výskyt a klinický význam tasemnice Anoplocephala perfoliata. Veterinářství, č. 1, 2006, s. 24 – 28. 48. WATSONOVÁ M. G., LYON, R., MONTGOMERYOVÁ, S. Kůň. Praha: Fragment, 2003. 256 s. 49. WIKIPEDIE, 2010: Parazité. Encyklopedie online [cit. 2010-03-02]. Dostupné na: < http://cs.wikipedia.org > 50. WINTZER, H. J. Nemoci koní. Bratislava: HH, 1999. 538 s. 51. WORKFORCE, 2010. Online [cit. 2010-04-02] Dostupné na: <www.workforce.cup.edu/Buckelew/images > 52. ZATLOUKAL, V. Equest – postrach parazitů koní, Náš chov, 1999, s. 8 – 11. 53. ZELINKOVÁ, G. Tasemnice – podceňovaný nepřítel koní. Praha: 2007, 16 s.
- 69 -
SEZNAM OBRÁZKŮ V TEXTU Obr. 1: Kokcidie………………………………………………………………….……18 Obr. 2: Vajíčka malých strongylů…………………………………………..…………20 Obr. 3: Vajíčko velkého strongyl………………………………………………..…….22 Obr. 4: Strongylus vulgaris life cycle……………………………………………........22 Obr. 5: Vajíčko anaoplocephala……………………………………………………….25 Obr. 6: Anoplocephala life cycle………………………………………………………26 Obr. 7: Vajíčka Parascaris equorum……………………………………………......…29 Obr. 8: Life cycle Parascaris eq………………………………………………...…….29 Obr. 9: Vajíčka Oxyuris equi………………………………………………………….32 Obr. 10: Nálepy vajíček……………………………………………………………......33 Obr. 11: Life cycle Gastrophilus……………………………………………………….34 Obr. 12: Vývojová stádia střečka………………………………………………………35 Obr. 13: Life cycle Fasciola hepatica……………………………………………….…40 Obr. 14: Vajíčko Fasciola hepatica…………………………………………………….............40 Obr. 15: Dospělec Fasciola hepatica……………………………………………………….…..41
- 70 -
SEZNAM GRAFŮ V TEXTU Graf č. 1: Vývoj infekce Extracta………………………………………………………50 Graf č. 2: Vývoj infekce Ecologicaly Right……………………………………………50 Graf č. 3: Vývoj infekce Regata………………………………………………………..51 Graf č. 4: Vývoj infekce Edona……………………………………………………..….52 Graf č. 5: Vývoj infekce Haiti……………………………………………………….…53 Graf č. 6: Vývoj infekce Quinwert…………………………………………………..…54 Graf č. 7: Vývoj infekce Amálka…………………………………………………...…..55
- 71 -
PŘÍLOHY
Graf č. 8: Vývoj infekce Allgema (roček)
Graf č. 9: Vývoj infekce Alltera (roček) - 72 -
Graf č. 10: Vývoj infekce Cabera (tříletek)
Graf č. 11: Vývoj infekce Ilata (tříletek) - 73 -
Graf č. 12: Vývoj infekce Golaxa (chovná klisna)
Graf č. 13: Vývoj infekce Havana (chovná klisna)
- 74 -
Graf č. 14: Vývoj infekce Titania III (chovná klisna)
Graf č. 15: Vývoj infekce Solibria (chovná klisna)
- 75 -
