PÁR STŘÍPKŮ ČTĚTE HLASUJTE PIŠTE DO 31. ŘÍJNA * Vzdorospolek * Lovčice 2010

PÁR STŘÍPKŮ 2010 Čtenářové, prostřednictvím této sedmé ročenky v řadě máte možnost sdělit svůj názor na soudobou českou básnickou tvorbu. A hlavně rozhodnout v rovině veřejné celostátní soutěž O českou báseň roku 2010. ČTĚTE ● HLASUJTE ● PIŠTE DO 31. ŘÍJNA 2010

* Vzdorospolek * Lovčice 2010

3

V SOUTĚŽI O ČESKOU BÁSEŇ ROKU ZÍSKÁVAJÍ VÍTĚZOVÉ PUTOVNÍ CENY V rovině veřejné od roku 2004 STŘÍBRNOU BULU

D

vě bývalé nositelky putovní Stříbrné buly za r. 2007 Věra Vejnarová z Čáslavi (vpravo) a za rok 2008 Hana Kobulejová z České Lípy (vlevo) se sešly v Přelouči v sobotu 24. dubna 2010, aby toto ocenění předaly do dalších rukou. Vítězkou 6. ročníku se stala Iva Horáková z Pardubic (uprostřed), která básní Strom (str. 17) oslovila 12 ze 42 čtenářů Pár střípků 2009. Ačkoliv V. Vejnarová za báseň Zadrž, podzime (str. 16) také získala 12 bodů, přednost dostala nová tvář.

N

V rovině odborné od roku 2007 ZLATOU BULU

ěkolikaleté čekání na zhmotnění Zlaté buly bylo ukončeno úspěšným sestavením jejích posledních dílců jen pár hodin před předáním do dalších rukou. Druhý nositel za rok 2008 Petr Petříček z Hořovic ji proto mohl předat v den „D“ Janě Brnušákové z Hostomic pod Brdy za dílo Svítání (str. 18) Shodou okolností nesla tento název i Petříčkova báseň. Zlatý svitek stejně jako ten stříbrný vytvořila akademická malířka Jitka Jelínková z Kutné Hory.

ISBN 80-903607-6-9 ISSN 1802-5889 (hmotné vydání) ISSN 1802-5897 (elektronické vydání) 4

Co předcházelo tomuto sborníku a bude předcházeti dalším:

VŠEM BÁSNÍKŮM!

Literární sdružení Vzdorospolek a Východočeské středisko Obce spisovatelů vyhlašují soutěž O českou báseň roku 2010 - sedmý ročník -

Vzácní veršotepci! Pro vás všechny, kdo pokoušíte básnickou Múzu, připravujeme rok co rok nevšední sbírku básní s názvem Pár střípků. Nechcete-li si nechat ujít příležitost ke zviditelnění své tvorby v ročence obohacené soutěží, posílejte v jazyce českém nanejvýše čtyři díla ročně, doposud nikde nezveřejněná (včetně internetu - osobní, literární stránky, apod.) v provedení a námětu naprosto volném. Jak jste si jistě stačili všimnout, básnictví nepatří mezi slovesný obor, jenž by dovedl přilákat více čtenářů. A proto je od prvopočátku (2003) naším cílem vzbudit u lidí větší zájem o toto slovesné umění. Jak? Aby širší veřejnost měla pohnutku nahlédnout do sborníku s vašimi verši, udělujeme jí právo hlasovat. Během půl roku lidé prostě a jednoduše vypíší na přiložený hlasovací lístek až pět básní, které je v ročence osloví. Pro zajištění nestrannosti čtenářů při hlasování samozřejmě neotiskujeme jména básníků; to až zpětně v následujícím ročníku. Původce toho dílka, které na veřejnost zapůsobí nejvíce, získá od nás putovní Stříbrnou bulu, na jejímž podstavci bude na stříbrném štítku vyryto jeho jméno a název básně. Toť rovina VEŘEJNÁ. Ročenka samo sebou není nafukovací, vše se do ní nevejde. Obrátili jsme se proto na společnosti či úřady básnictvím se zabývající, aby vyčlenily své odborníky, kteří by nezávisle a samostatně oznámkovali jako ve škole v tzv. březnovém předkole vámi přihlášenou tvorbu - rovněž bez uvedení jmen původců. Na jejich podkladě se básně rozdělí na dva soubory: více a méně úspěšné. Ty více úspěšné dojdou otištění. Kromě toho vyplyne z jejich práce podrobné umístění všech básní, čili i ta pomyslně nejlepší z odborného hlediska. Její tvůrce dostane od nás putovní Zlatou bulu a též na jejím podstavci ulpí zlatý štítek s jeho jménem i názvem básně. Toť rovina ODBORNÁ. Po skončení hlasování čtenářů se nově vždy poslední listopadovou sobotu od druhé hodiny odpolední slavnostně odhalují soutěžní výsledky. Při tomto závěrečném dějství je vyžadována účast básníků (či jejich zástupců), kteří se umístili v rovině odborné i v rovině veřejné. Nikdo totiž nebude předem zpraven o přesném umístění v soutěži; to platí i pro vítěze putovních cen. Sedmý ročník se ukončí 27. listopadu 2010 v Evropském spolkovém domě na Perštýnském náměstí v Pardubicích v rámci Uměleckého maratónu Východočeského střediska Obce spisovatelů. Svou tvorbu s udáním své adresy, telefonu a ročníku narození, neb básnické klání je rozděleno do dvou skupin - do 30 a nad 30 let, posílejte nejpozději do 31. ledna 2010 na: [email protected] (předmět Stříbrná bula). Nemáte-li možnost přes „síť“ (internet), pak básně zasílejte strojopisem v jednom vyhotovení na: Literární sdružení Vzdorospolek, Lovčice 9, pošta Čáslav 286 01, heslo Stříbrná bula. Další podrobnosti naleznete na našich stránkách: http://vzdorospolek.wz.cz. POZNÁMKA: Pro osmý ročník platí den uzávěrky přihlašování básní 31. ledna 2011, pro devátý 31. ledna 2012 atd.

5

Základní kameny Stříbrné buly 1. Záměrem celého díla O českou báseň roku je přiblížit básnictví, neuvěřitelně málo čtené básnictví (!), většímu počtu čtenářů, protože současné opomíjení tohoto nejvyššího slovesného umění je takřka hřích. A to prostřednictvím ročenek, které jsou oživeny soutěží, do níž se může každý zapojit. Po dvanácti letech se zaplní podstavce putovních cen pro vítěze - Stříbrné i Zlaté buly - a vymění za nové. K této příležitosti bude vydán mimořádný sborník, kde najdou místo všechna oceněná dílka za celé dvanáctileté období. 2. Soutěž je určena všem básníkům (amatérům i profesionálům) a probíhá každoročně od roku 2004; délka ročníku: deset měsíců, nepočítáme-li možnost přihlašovat básně až dvanáct měsíců předem. 3. Celý rok se shromažďují soutěžní práce (od 1. února předchozího roku do 31. ledna). Jeden zájemce - bez ohledu na věk – má možnost zaslat do jednoho ročníku až čtyři dílka. Ve sborníku Pár střípků může býti básník otištěn ponejvíce dvanáctkrát (a dost, aby se pak zase mohli dostat k otištění jiní tvůrci). 4. Přihlášené básně nesmí být nikde jinde zveřejněny (internet a ostatní soutěže nevyjímaje), a to až do ukončení ročníku. Od básníků se žádá, aby sami také nedávali ve veřejnou známost svou účast v probíhající soutěži. 5. Jiné zveřejnění není možné kvůli nezaujatému hlasování, aby se každému dílku zajistila stejná startovní čára. Vítěze v rovině veřejné totiž určuje veřejnost – tedy čtenáři sborníku, v němž jsou soutěžní práce otisknuty – pomocí vložených hlasovacích lístků. 6. Jelikož ročenka není nafukovací, lze otisknout pouze 50 až 100 básní v přibližně stejném počtu od mladších i starších, jejichž předělem je 30 let. Proto je jeden měsíc vyhrazen pro tzv. předkolo (březen), kde výběrčí (veřejnosti utajeny odborné osoby určené různými společnostmi či úřady) nezávisle na sobě oznámkují všechnu přihlášenou tvorbu. Toto právo, leč v poloviční hodnotě oproti odborníkům, náleží i vítězům Stříbrné buly až na tucet let, nebo dokud sami nebudou vyřazeni v březnovém předkole. Zároveň při jejich hodnocení vyplyne i nejlépe postavená báseň v rovině odborné. Podrobné hodnocení odborníků bude po celou dobu hlasování veřejnosti utajeno, aby čtenář nebyl ovlivněn jejich výsledky. 7. Na podkladě práce výběrčích je začátkem dalšího měsíce (duben) sestaven sborník a v el. podobě zaslán do tiskárny i se záznamy a snímky ze slavnostního vyhlášení výsledků předchozího ročníku. 8. Básně budou otištěny bez jmen původců, aby čtenář nemohl být ani v tomto bodě nikterak ovlivněn. Každé básni je losem určeno číslo, dle něhož se vloží do sbírky. 9. V první části sborníku se otiskne rozuzlení předchozího ročníku: vítězné básně obou věkových skupin v rovině veřejné a jedna v rovině odborné (ta bez ohledu na věk), jmenný seznam veršotepců podle vylosovaných čísel jejich tvorby. Vše obohatí snímky básníků přítomných na slavnosti i s jejich projevy. K tomu se připojí ohlasy básníků, jež neprošli březnovým předkolem, a ohlasy veřejnosti. 10. Po veřejném představení nové ročenky začíná hlasování. Hodnotit mohou všichni čtenáři mimo ty, kteří jsou spjati se soutěží, tj. soutěžící a pořadatelé (střet zájmů). Na lístky vložené do sborníku je možno uvést až pět básní. Tomuto hodnocení je vyhrazeno šest měsíců (od 1. května do 31. října). Hlasovat lze i elektronicky. 11. Nikdo z básníků nebude dopředu zpraven o přesném umístění, ale každému se oznámí, zda je či není mezi vítězi. Při závěrečném dějství - slavnostním vyhlášení (od 7. ročníku poslední listopadová sobota, prvních šest ročníků se ukončovalo až v dubnu následujícího roku) - je vyžadována účast básníků (či jejich zástupců), kteří se umístili v rovině odborné i v rovině veřejné na prvních třech místech. Pokud tuto milou povinnost nedodrží, věcná cena spojená s daným místem se postoupí tomu, kdo se dostavil a umístil o příčku níže. Všichni soutěžící, kteří přijedou na vyhlášení, shledají v přední části ročenky Pár střípků snímek svůj (případně svého zástupce) ze slavnosti u souhrnného seznamu výsledků. 12. Teprve až při vyhlašování výsledků budou básníci veřejně rozděleni na dvě věkové skupiny: do třiceti a nad třicet let. 13. Soutěžící s největším počtem bodů mohou sedět pouze na jedné ze tří vítězných židlí, a to sami. 14. Hlavní cenou v rovině veřejné je putovní Stříbrná bula, na jeden rok ji získá tvůrce básně s největším počtem bodů od čtenářů. V rovině odborné to je putovní Zlatá bula a na jeden rok ji získá tvůrce básně s nejlepším hodnocením od odborníků v březnovém předkole. Na jejich podstavce se nechají zhotovit štítky s názvy vítězných prací a jmény jejich původců ve spojení s daným rokem. Obě ceny zajistí Vzdorospolek. 15. Další ceny budou poskytovat sponzoři; rovněž se použije výdělek z prodaných výtisků. 16. Vyrozumění o všech pravidlech a průběhu daného ročníku je předkládáno jednotlivým účastníkům proti podpisu nejpozději do otištění jejich děl ve sborníku. Při porušení podmínek je soutěžící vyřazen. /29. dubna 2010/

6

Úvodním slovem

(s malým pohledem na předešlých 6 ročníků)

Drazí čtenářové, právě jste otevřeli sedmou ročenku Pár střípků 2010. Od začátku (2004) byly Střípky zamýšleny jako vlajková loď soudobé české básnické tvorby s jediným cílem, jímž jste právě vy, čtenáři, a to prostřednictvím celostátní soutěže. Daná cesta je složitá z několika důvodů – nikdo ji zatím nepodnikl, není se z čeho poučit; málokdo ji chce podstoupit, protože zde nic takového nikdy nebylo. Čili předsudky? První chyba – Bohužel, od samotného začátku jsme ještě nedali prostor starším básníkům – nad 30 let. Chtěli jsme, jak je v naší v zakládací listině uvedeno (2003), pro tuto skupinu vytvořit trošku jiný postup. Teprve až pro 3. ročník (2006) se rozhodlo spojit obě skupiny dohromady. Na zřeteli tehdy byly peníze; ti starší mají příjmy, mohli by se spolupodílet na vydávání ročenek. Pro ty mladší byly v té době různými úřady poskytovány peněžní příspěvky, ze kterých jsme nakonec nikdy nedostali ani haléře. Tím bylo zbytečné omezovat věk přihlášených básníků, navíc to ty starší (a vypracovanější) odradilo do budoucna. Zpět už to nelze vrátit. Nyní se musejí podílet na vydávání sbírek všichni, i ti mladší. (Prvních pět ročníků jsem zaplatil ze svých peněz – nebylo to málo – a peněžně se zcela vyčerpal.) Omlouvám se všem, jež do prvních dvou ročníků nemohli zasáhnout. Jistě jste si stačili všimnout, jak se v posledních desetiletích všeobecně na básně nazírá – skrze prsty. Čtenář o básně zkrátka nestojí. Z toho plyne: Báseň bez čtenáře snad ani básní není. K zamyšlení pro básníky: Má smysl psát takové verše, které, vyjma vás samotných, v podstatě nikdo nečte? Třeba jste dobří a píšete hodnotné věci, ale pro koho? Pro sebe? Není to trochu málo? Přes všechny tyto překážky jsme se rozhodli proniknout k vám, čtenářům, udělením hlasovacího práva. Druhá chyba – Teprve až od pátého ročníku jsme vyčlenili místo ve sbírce i pro zveřejňování ohlasů čtenářů (str. 14 a 15). Každý z vás, hlasujících, můžete napsat svůj názor nejen na tvorbu ve sbírce, ale i na samotné její zpracování. Tyto ohlasy se samo sebou zobrazují až v následují sbírce. Pochopitelně v rozumné míře (do 260 úderů), jinak by se nám nedostávaly volné stránky. Být to od prvního ročníku, jistě bychom už dříve mohli odstranit některé nedostatky, a vy se navzájem obohatit o názory ostatních čtenářů. Mrzí nás to; prosím, odpusťte nám.

Cesta se ztěžuje, klesáme s nákladem

Nikdo jiný, nežli právě vy, nerozhoduje o tom, kdo z básníků získá za nejpůsobivější báseň daného roku nejvyšší ocenění – putovní Stříbrnou bulu. Tato pohnutka nahlédnout na soudobé básně sice rok od roku oslovovala více lidí, jenže ne tolik, aby svou objednávkou zajistili sbírce její vydání v patřičném nákladu (alespoň 1.000 ks); tudíž o naší snaze málokdo ví. Po letošním sedmém ročníku, kdy z 500 ks klesáme na 300 ks, je nasnadě promyslet její vydávání. Odmítl jsem totiž 10.000,– Kč od soukromé osoby na umělou výši nákladu, neboť dle mého mínění to není správná cesta. Zapojení básníci si mohou přiobjednat ke svému výtisku libovolný počet ročenek za velkoobchodní cenu, jenže většinou uvedou v přihlášce do patřičného políčka číslo „0“. Jak se potom mají ročenky rozšiřovat mezi lidi? Kdo bude hlasovat? My ze Střípků nemáme žádný prospěch, poněvadž jejich láce 45,– Kč (plus 20,– Kč poštovné) je nastavena pro jejich peněžní dostupnost. Docílení takové ceny jsme dosáhli vzdáním se jakékoliv odměny pro nás, vydavatele. Asi proto zůstává téměř všechna práce na mně, neboť každého odradí peněžní NEodměna a ta spousta obětovaných hodin života. Málokdo se těchto věcí zřekne pro dobro věci. Koneckonců jsem ostatními označován za blázna, když tak činím v „pouhém“ zájmu o české básnictví, a nic za to nechci. Oni se však mýlí, neboť přeci jen za to něco chci.

7

Aby moje práce a snaha měly smysl, tak chci po všech zúčastněných dodržet vše, na čem se předem a v klidu domluvíme prostřednictvím přihlášky. Nikdo nikdy nebyl nucen přihlášku vyplnit a podepsat. Kdo chtěl, podepsal ji, čímž se zavázal k jejímu plnění. Není v ní jediný podpásový a zákeřný bod, jak bývá zvykem v České zemi, napsaný pidipísmenky dole pod čarou. Přesto, jako by to byla nemoc českého národa, nejsou mnozí s to dodržet své slovo. Kolik neskutečných potíží jsem s tím měl, to se ani nedá popsat. Kvůli takovým lidem se tiskopis přihlášky postupem času začal tvářit jako vytvořený výhradně pro chovance ústavů, přesto neustále narážím na znovu se ptaní, jak, co, kdy, kde, proč a následné porušení samotných pravidel. Neočekával jsem právě od básníků heslo: SLIBY – CHYBY. Tyhle „maličkosti“ mi berou sílu pokračovat a naprosto podkopávají všechnu činnost mou i dalších osob kolem Stříbrné buly.

Rok sedmý, pokrok nepatrný

Vy, kteří máte Střípky prvně v rukou, neželte. O nic jste nepřišli, poněvadž stále pracujeme s pouhým zlomkem toho, co se dnes a denně ze skvostů daného slovesného odvětví zveřejňuje např. na „síti“ (angl. internetu) – LiTerra, Písmák. Přiznat porážku neumí každý, dost možná ani pisatel těchto řádků. A kdo to vlastně je? Až doposud jsem ani jednou nezmínil jména lidí, jež mají podíl na vydávání Střípků. Byla to chyba? Třetí chyba – Jak jsem za ta léta zjistil, na jménu a obzvlášť na přídomcích kolem něho strašně záleží. Dovolte tedy, abych se představil nyní, při ohlédnutí zpět za šesti ročníky. Jmenuji se Jiří Bruthans. Říká vám moje jméno něco? Zhola nic. Jak by ne, když jsem obyčejný dělník bez vzdělání, a tedy bez přídomku před či za jménem. Současná česká společnost nesmlouvavě hledí jen a jen na počet přídomků (nerozumíte-li česky, tak z latiny „titulů“) a vůbec ji nezajímá, zda tito „lepší“ mají náležité znalosti. V takové společnosti bych přídomek ani nepřijal. Už léta letoucí tuto větu vyslovuji. A teprve vloni (2009) se potvrdila prokázaným kupováním přídomků na mnoha českých vysokých školách. Považte, vše se dělo jen kvůli několika písmenkům připojených ke jménu. Uvedl-li bych naše jména už poprvé, všichni byste věděli to samé, co nyní. Chtěl jsem pouze být prostředníkem v činnosti, kde rozhodují skutky, nikoliv jména. Slůvko Vzdorospolek vypovídá samo o sobě, kdo jsme – vzdor vůči strnulosti. Připravuji a sestavuji Střípky asi z 90 %, ač jsem původně nechtěl. Daleko vhodnější mi přišlo, aby knihu vytvořili odborníci. Spoléhal jsem v tomto na spolupořádající Městský úřad v Kutné Hoře. Lidé spjatí s osvětovou činností mají více možností někoho oslovit. Nestalo se tak. Čili ani nešlo jinak, pokud jsme chtěli dílo představit světu, než vlastními značně omezenými prostředky. Čtvrtá chyba – Měli jsme čekat, až úředníci převezmou v tomto odpovědnost a sami se přičiní o rozjetí Stříbrné buly po České zemi. Čekat a čekat a čekat. Podnět „zespodu“ od dělníka, jenž si nemůže dovolit ani osobní vůz, aby se z neuvěřitelně zapadlé vesničky dostavil k jednání na úřadech a musí využívat jiných dopravních prostředků (kolo, autobus, vlak), nebývá brán vážně... I tuto sedmou sbírku dělám od „á“ do „zet“ doslova na koleni. Je těžké ji rozvíjet, leč jistý rozdíl oproti té první je patrný; jenom si nejsem jist, jestli je přínosný. Omlouvám se proto vám i otištěným básníkům za její ne zcela dokonalé provedení.

Jak prý nemáte jméno...

Nemohu nezmínit další jména: Jan Colega Bill, Stanislav Crkal, Jakub Dohnal, Jan Horálek, Jana Machková, Jan Ponert, Jan Sršeň. Každý svou troškou, vždy v jistém úseku přispěl či přispívá k přežití Stříbrné buly. Nikdo z výše zmíněných „neznámých“ ani nechtěl být uváděn jménem, skromnost je jim vlastní. I když porušuji jejich přání, doufám v jejich pochopení při mém ohlednutí za prvním půltuctem vydaných sbírek. Tak jako tak při styku s úřady musely být podepsány náležité listiny, a proto třeba z dotací nám nikdy nepřidělili, jak již bylo zmíněno, ani jeden haléř dotace. Nemáte-li v České zemi jméno...

8

Abychom splnili zákon, založili jsme občanské sdružení pod názvem Vzdorospolek. V tom je jeden z údajných kamenů úrazu. Prý dělat cokoliv v celostátním měřítku nelze bez známé osobnosti (údajně stačí i politik, básním rozumět naprosto nemusí) a bez nic neříkající hlavičky, jež by údajně daly na srozuměnou všem spoluobčanům vážnost předloženého díla. Případně stačí i nějaký uznávaný básník. Jenže v České zemi je přehršle takových soutěží, co se zaštiťují Orteny, Vokolky, Hraběty, Václavky, a my vznikli právě jim navzdory. Jejich pořadatelé totiž zveřejňují jen vítězné básně v útlém sborníčku bez možnosti vyjádření čtenáře. Potom by náš vznik byl zbytečný. Nemá žádný smysl opisovat opsané a dokola omleté. To ale vůbec neznamená naši neúctu k jejich práci. Osobně si všech pořadatelů vážím, ba s některými spolupracujeme. Dále je nezbytné zmínit podstatnou věc. Tito pořadatelé připravují soutěže v rámci svého zaměstnání a své pracovní doby. Čili jsou za to placeni. U nás je to jinak – vše dělám(e) jen ve svém osobním volnu bez nároku na odměnu a hlavně do toho dávám(e) své vlastní soukromé peníze. S naší činností je spojeno mnoho dalších výdajů, takže jsou okamžiky, kdy se kvůli penězům něco pozdrží. Zkrátka se čeká, až je vydělám. Můj dělnický plat mi neumožňuje žádné vyskakování. Mít tak plat ředitele nejmenovaných drah – 500.000,– Kč měsíčně, to by bylo jiné; to byste koukali, jak by sbírka byla vylepšena a ceny pro vítěze skutečně zajímavé. Třeba výlet kolem světa nebo vydání vlastní sbírky vítězných básníků, to vše bych z takového platu zařídil. Ale ze 14.000,– Kč zázraky očekávat nelze. Vrátím se k námětu: my prostě jdeme ke čtenářům, protože mezi veřejností a zběhlými básníky zeje ohromná propast; nám se ji za těch šest let podařilo prokázat v celé nahotě. Souhrnná hodnocení básní od čtenářů a od odborníků jsou v podstatě opačná. Soudobý „vypracovaný“ básník zkrátka ztratil spojení se čtenářem a utekl mu mimo milionový obzor. Doposud básnické umění udělalo docela pěkný krok vpřed oproti počátku 20. století, avšak bez zapojení veřejnosti a – dalo by se říci – i v téměř uzavřeném okruhu malé skupinky či skupinek psavců. Většinový čtenář zatím nehledá ve verších jinotaj, hrátky s písmenky nebo slovy, protože mu o tom nikdo nic neřekl, a nechává na sebe působit v podstatě jen první dojem a zdánlivá nenávaznost veršů jej mate, až odrazuje. Na druhé straně jsou tvůrci, kteří matoucími verši zbytečně hýří. Prostě to přehánějí a nevědomě odrazují davy ostatních. My se pokoušíme dělat všechno pro to, aby se zase našla rovnováha mezi čtenářem a básníkem. Vás, čtenáře, necháváme nahlédnout oním zapojením do Stříbrné buly více pod pokličku veršotepectví; čím pestřejší tvorbu přečtete, tím se vám otevře větší obzor předloženého umění (v tomto sedmém ročníku na str. 28 až 78). Vás, básníky, na oplátku zkoušíme přivést k zamyšlení nad vlastní tvorbou samotnými výsledky soutěže - hlasováním veřejnosti (str. 19 až 23). Mnoho let potrvá cesta k oboustrannému porozumění obou skupin. Možná že až navěky, když si nebudete vzájemně naslouchat.

Největší zlo už je pojmenováno: BRUTHANS

Ač utekla řada let, stejně mnoho lidí doposud nepochopilo, proč toto dílo vzniklo a že soutěž je pouhé prostřednictví k naplnění daného záměru. To, co veřejnost vybírá za vítězné básně, je obraz skutečnosti (str. 16 a 17). Nejen odborníci, ale ani básníci se čtenářem v posledních desetiletích vůbec nemluví. Když jim jejich dílo čtenáři nevyberou, tak je označí za hlupáky se slovy, že JEHO básním nerozumějí. Opravdu duchaplný názor. Zamyslet se nad tím, proč takové básně vyhrávají Stříbrnou bulu, to už básníky nenapadne – brání jim v tom ješitnost a marnivost. Dost podobně jsou na tom někteří odborníci, též jim dělá potíž zamyslet se nad výsledky v našem díle. Obě skupiny se shodují v jediném: Největším zlem je Vzdorospolek a potažmo Bruthans, poněvadž prý nemá právo dávat prostor veřejnosti, jejíž názor je tak MYLNÝ. Dokud se novodobí vypracovaní básníci nezačnou bavit se čtenáři, bude pro současnou

9

veřejnost výraz „báseň“ stále odporné a odpudivé slovo a číst ji nebudou. Stříbrná bula se plahočí stále na začátku, dokonce i bez podpory úřadů. Je proto otázkou, zda vůbec má smysl ji udržovat při životě, přesněji živoření, když vlastně o ni téměř nikdo nestojí.

Potíže s dodáváním kutnohorské věcné ceny pro třetí místo

Místostarosta Kutné Hory Bohumil Dvořák mi pouze ústy vzkázal odpověď na písemnou žádost z 28. prosince 2005 našeho sdružení o příspěvek 14.880,– Kč na zaplacení tisku druhé sbírky (2005): Sice proti mé vůli, přesto jsme se dohodli na proběhnuvším zasedání, že vám nedáme nic, protože potom byste po úřadu chtěli stejný příspěvek každoročně. Co k takové odpovědi dodat? Písemné vyjádření pro jistotu vůbec neposlali. K čemu si tam takové úředníky z našich daní vlastně platíme? Aby měli třinácté, čtrnácté a bůhvíkolikáté platy, příspěvky na ošatné, stravné, dopravné, bytné, ozdravné pobyty, vybavení úřadoven apod.? Pátá chyba – Českým úředníkům nelze věřit všeobecně. Pana Dvořáka jsem osobně znal z dřívějška, patří k těm slušným. Sám nemůže zmoci pletichaření s rozpočty a už dávno raději přešel do soukroma. To, že zapomněl poslat na druhé slavnostní vyhlášení ve Vlašském dvoře stříbrný groš pro Jana Těsnohlídka z Křížové u Žďáru nad Sázavou, básníka umístivšího se na třetím místě, na něj ještě nevrhá temný stín. Měl původně osobně tuto cenu předat, ale pro mnoho nečekaných starostí mi ani nestihl předem sdělit svou nepřítomnost, jinak bych groš zajistil. Potom přišel smutný okamžik - při vyhlašování vítězů jsem měl prázdné ruce. Za vlastní peníze (250,- Kč) jsem později ten groš zakoupil a dodatečně ho předal, bohužel, až o rok později. Moc se za to omlouvám, ceny je nutné mít předem pohromadě.

Dějiny se opakují

Pro třetí ročník jsem dva měsíce předem vyjednával zajištění groše pro třetí místo s dalším kutnohorským místostarostou Václavem Vančurou. Nádavkem přislíbil na druhý den (v sobotu) přihlášeným básníkům zdarma vstup do všech památek – vskutku lákavá nabídka pro podniknutí výpravy i z druhé strany České země. Domluvil jsem proto ve vyhlédnutém hotelu Kréta s jeho majitelem panem Petrem Králem hromadnou slevu pro zájemce. Pět minut před začátkem (ve 13.55) mi místostarosta do ruky vrazil tři papírové desky, v nichž byly jakési letáky a v každé jeden groš, se slovy, že nemá čas, ať to předám sám. Navíc prý zajistil vstup zdarma jen do Vlašského dvora, kostelu sv. Jana Nepomuckého a kaple Božího těla. Během třiceti vteřin odešel a od té doby jsem ho už neviděl. Patnáct lidí se rozhodlo zaplatit hotel, aby si proběhlo památky, protože jsem jim to slíbil. Opravdu dokonalé. No nic, druhý den jsme šli podle mého plánu a postupně přikvapili až k muzeu Hrádek. Srdce mi bušilo, když jsem u pokladny hlásil náš příchod s myšlenkou, že to zaplatím z vlastní kapsy. Musel by mi ale někdo půjčit... Nakonec se tam ukázali velice vstřícní lidé a po telefonickém hovoru s paní ředitelkou Světlanou Hrabánkovou nám byl vstup umožněn bezplatně. K Hrádku patří i muzeum Kamenný dům. Jen sv. Barbora - největší z perel Kutné Hory - zůstala námi nepokořena. Na ni jsme se všichni moc těšili, ale pro pokročilý čas a hlavně moje nervové oslabení k ní už nedošli.

Kam se podělo stříbro?

Teprve až po několika týdnech jsem se náhodou dozvěděl, jaké ty plíšky od místostarosty byly nepovedené napodobeniny stříbrných grošů za pětikorunu každému k mání, nehodné slibu a dohodě. Asi mi bylo osudem i napodruhé koupit za vlastní peníze skutečný stříbrný groš pro Janu Dvořáčkovou z Příbrami, básnířku na třetím místě ve třetím ročníku. Tentokrát se dodatečné předání podařilo ještě oddálit. Proběhlo až na vyhlášení Cen Karla Čapka v Plzni 23. srpna 2008, ale jen neúředně v malém kruhu. Pů-

10

vodní záměr požádat pořádající „Čapkaře“ o veřejný výstup mi zhatil můj pozdní příchod těsně před začátkem samotného závěrečného dějství kolem 21. hodiny (bloudil jsem po Plzni tramvajemi asi tři čtvrtě hodiny). Básnířka Jana tam byla jako porotkyně, vědecko-fantastická slovesnost je jejím hlavním oborem.

Co vše ještě musí člověk podstoupit?

Proč jsem nepředal groš na jarním vyhlášení čtvrtého ročníku Stříbrné buly v Přelouči? Aby všech potíží nebylo málo, v den „D“ 26. dubna 2008 jsem ten groš zapomněl doma v Lovčicích na Čáslavsku. Ten den jsem toho zapomněl při slavnostním vyhlášení více. V pěti dnech zpátky jsem nespal celé tři noci a ty zbylé dvě jen půlku, abych stihl připravit vše, co jsem slíbil. Nakonec jsem v tom zůstal sám, další dva skalní členové Vzdorospolku měli jiné starosti. Zákonitě se na mně podepsala únava. Též nepochopitelné zprávy od soutěžících v posledních dnech a hodinách před vyhlášením mi ubraly i ten zbytek sil. Šestá chyba – Napříště už nebudu něco za někoho slibovat. Obejdu si ředitele či majitele památek osobně a domluvím se přímo. Dobře mi tak. S paní Hrabánkovou jsem se později sešel, vše jí vysvětlil a omluvil se za zmatky. Leč ono obcházení zabírá čas, kterého se mi nedostává. V podstatě jsem na to sám a není v mých silách, snad ani v silách jednoho člověka, obstarat všechny ty úkony. Nesmírně mě mrzí samotný průběh slavnosti, zcela jsem selhal tehdy stejně jako při předchozích a také při následujících. Moc bych si přál, aby alespoň jeden jediný človíček se našel a ten jeden jediný den v roce byl schopen zabezpečit po všech stránkách. Na každý pád moje maličkost nezvládne obsáhnout tento důležitý den v patřičném rozsahu. Nemám sílu a pochopitelně ani zkušenosti. Předpokládal jsem pomoc z místních úřadů, jakožto domácích a znalých. Doposud nepřišla a zřejmě nikdy nepřijde, když o to žádá a prosí obyčejný dělník. Ovšem přicházejí i příjemné události. Slovo dalo slovo a opět po třech letech jsme letos 25. dubna podnikli výpravu po památkách v Kutné Hoře s laskavou pomocí paní Hrabánkové (str. 25). Též vítězka čtvrtého a šestého ročníku v rovině veřejné Věra Vejnarová nabídla zprostředkování levného ubytování v Čáslavi pro přenocování přišedších básníků, abychom nemuseli dávat tolik peněz za hotel. Úředníci si snad představují, že jsme milionáři a můžeme si dovolit jakékoliv částky za přespání v hotelu. V jiných městech zajišťují pro účastníky daných klání pod jejich záštitou ubytování přijatelné pro okruhy mimo horních deset tisíc...

Zaslouží si básně více než přednes do velké zdi?

Přeloučští představitelé kromě přijatelného nocležného pro nás nepřichystali za ty tři roky ani nic doprovodného, i když při domlouvání našeho přestěhování do jejich města to ujednáno bylo. Ano, poskytli nám sobotu, daleko schůdnější den pro všechny účastníky, než byl pracovní pátek v Kutné Hoře, a v daleko větším prostoru. Tím to ale skončilo, poněvadž v divadelním sále Občanské záložny jsme vystupovali sami pro sebe a přednášeli vítězné básně jen do zdi, pravda, do velké zdi. Copak mohu ze svého postavení zaplnit hlediště v Přelouči, kde téměř nikoho neznám? (Bylo rozumnější 6. ročník ukončit přednesem básní do malé, zato útulnější zdi v galerii U Kotýnků naproti Záložně - str. 20) Slavnostní vyhlašování soutěže „O českou báseň roku“ by mělo též zaznít alespoň v rozhlase, případně v televizi; přinejmenším si to zaslouží vítězní básníci. Nemám žádné známé, kteří by tohle obstarali. Myslel jsem, že Přelouč toto zajistí, neb zkušeností z pořádání Cen Františka Filipovského mají dost. I proto jsem je tenkrát oslovil. Přes projevy čelních představitelů v loňské šesté ročence o přínosu naší činnosti do jejich města neučinili pro to jediný krok. Zeptal jsem se pana místostarosty Ivana Moravce, zdali by si alespoň objednali pro potřeby města jedno sto ročenek za cenu tisku (tehdy kolem 3.000,- Kč), když v ní je o Přelouči tolik psáno.

11

Také nenašli v pokladně ani korunu jako v nedaleké Kutné Hoře, prý jim právě dala výpověď hospodářka či co, a oni nemohou hýbat s penězi. Inu, alespoň jsem jim věnoval za soukromé peníze pár sbírek k nahlédnutí, jakmile byly v tiskárně vyzvednuty. Tehdy jsem ještě přijal 10.000,- Kč od soukromé osoby v domnění jejich využití. Rok se sešel s rokem a jen kvůli vyššímu nákladu sedmé ročenky - bez známek pomoci básníků i úřadů - jsem musel vše přehodnotit a nakonec tyto jediné nám opětovně nabízené peníze odmítl. Sedmá chyba – Jméno Bruthans je skutečně prokletím pro celé dílo. Není bráno vážně. Za prvé se Stříbrné buly ujal jako zcela nezkušený a neznalý člověk a za druhé jeho osobní projev či vyjadřování není doprovázeno tak nutným kouzlem osobnosti (z řečtiny charisma). Na druhou stranu touto vlastností oplýval Hitler a strhl lidstvo do krvavého a nesmiřitelného boje. V mém soukromém životě jsem za své vystupování rád, nikoho totiž nepodněcuji ať chtěně, či nechtěně k ubližování ostatním. Soutěž O českou báseň roku by si však zasloužila někoho oduševnělejšího, komu se slíbené slovo prostě dodrží a kdo se vyzná v ruchu veřejnosti. Haló, budete to třeba vy? Stačila by i dílčí pomoc. Na jednoho je toho v daném záběru přespříliš a trpí tím všichni.

Ješitnost nás poráží na hlavu

Dále připomenu velmi palčivou záležitost, týká se ješitnosti. Ta zatím poráží Stříbrnou bulu na celé čáře v obou skupinách. Ti docela vypracovaní básníci se na pár měsíců nezřeknou jména pod svou tvorbou a nepřenesou přes srdce stokorunové podílnictví na vydávání ročenek; ti docela nevypracovaní jsou schopni trvat i na pravopisné chybě, aby sami sebe neshodili z neznalosti češtiny – s odůvodněním: „No to byl přece záměr s tou chybou!“ Tito „nevypracovaní“ zcela nehledí na čtenářovo oko. Vidí vše jen ze svého pohledu a nejsou schopni si uvědomit svou nejedinečnost; a přitom jich jsou spousty. Především se to týká skladby slov. Nejčastěji používají výrazivo: tvých, mých, tvá, má, svého, tvého tebe-nebe-sebe, láska-vráska-páska apod. Tato slova se tak často vyskytují, že když je potom čtenář má nacházet ob báseň ve sbírce, tak po několika stránkách ji zaklapne a navždy odloží. Má pak cenu takovou sbírku vydávat, když je v zárodku odsouzena k věčnému odložení? I k předem daným pravidlům se později někteří jednotlivci z obou skupin stavějí ostýchavě. Přitom jde pouze o zajištění rovnosti všech básní a rovnosti všech básníků. Chtě nechtě, pravidla se musí dodržet; ač jsou většinou na obtíž nám, pořadatelům. Prosím, pomůžete nám tu protivnou ješitnost porazit? Ten osamocený Bruthans k tomu nemá a ani nemůže mít dostatek sil. Jinak bude daleko rozumnější Stříbrnou bulu zrušit; nač lpět na jejím živoření.

Složitá pravda, jednoduchá lež

Panuje zde také zcela zavádějící věta: Bruthansova (a) soutěž (b) je (c) složitá (d). V této jednoduché krátké větě se zobrazuje hned několik nepravd. a) Není Bruthansova – jsem pouhým zatímním správcem něčeho, co vyplynulo ze soudobých poměrů mezi čtenáři a básníky. b) Není to v první řadě soutěž – hlavní myšlenkou je navázání spojení básníka se čtenářem. Ano, v druhé řadě je k tomu využita všeobecná a veřejná soutěž. Básnictví se přiblíží veřejnosti jen tehdy, pokud jí dáme možnost se k veršům vyjádřit. d) Jelikož je veřejná, nese s sebou několik daných pravidel, jejichž nedodržováním by pozbyla smyslu (str. 6). I ona pravidla musí být sama o sobě, poněvadž vyplynula ze „hry“; ba co více, stále vyplývají. Kromě toho musí být zcela rovná ke všem, což v této společnosti je neznámá věc. Vůbec nejsou výmyslem Vzdorospolku, případně toho Bruthanse. Kdyby soutěž nebyla veřejná, většinu pravidel bychom neupotřebili a vše by bylo jednodušší. Stříbrná bula však vznikla pro veřejnost, jen a jen pro ni, pro nikoho jiného. Zkrátka lidé raději uvěří jednoduché lži, o složitější pravdě nechtějí a nemají čas přemýšlet. c) Snad jen slůvko „je“ lze uznat vhodným, ač pravdivější je „pokouší se být“. Jak sami uznáte, tohle už nenapraví neznale přiřknutý a celkově zavádějící obrázek Stříbrné buly.

12

Jaké kroky by přivedly Bulu od živoření k životu

Zatím jsem tento boj mezi oběma skupinami, které mi přijdou jako drtící kameny, nevzdal, to byste nečetli tyto řádky. Ale už opravdu nemám sílu. S vědomím nedostačujícího pokroku a rozvoje Stříbrné buly se mi do osmé ročenky Pár střípků 2011 vůbec nechce, pokud nepřijde pomoc: od spolupořádajícího města – může to být jakékoliv město, v přestěhování nevidím žádnou překážku – zodpovědným zajištěním základních věcí: náležitý prostor k slavnostnímu vyhlášení, obdarování vítězů, drobné pohoštění, doprovodná náplň pro básníky ze všech koutů České země, přijatelné ubytovaní na jednu noc, peněžní pokrytí prvotních úkonů ze svých grantů – např. poštovné, část nákladu ročenky, odměnu pro odborníky v březnovém předkole – nejsou to miliony, ani statisíce korun; od básníků včasným přihlášením své vypracovanější tvorby (odloženou raději nechte odloženou, rádoby přebásněné vzkazy svým blízkým nechť raději zůstanou vzkazy). Leč drtivá většina musí svá dílka stůj co stůj vyvěsit na „síti“ či poslat do dalších tiskovin, čímž nám znemožňuje takové básně přijmout. Případné zveřejnění, a tedy známost jakýchkoliv veršů z jiných míst, by narušilo rovnost vůči ostatní tvorbě a nezaručilo stejnou startovní čáru; od čtenářů včasným odevzdáním hlasu a ohlasu (lze zcela zdarma přes „síť) jakmile se ročenka odloží, už se k ní těžko navrací; od někoho, kdo je ochoten bez vidiny zbohatnutí obětovat trochu ze svého života pro tu naši českou básnickou tvorbu. Při rozdělení si devíti úkolů mezi devět osob si je každý dokáže lehce uhlídat, pokud se bude zcela a jen soustředit na: I.) jednání s odborníky, potažmo se společnostmi, jež je jmenují, a zajistí k nim i náhradníky, kdyby se stalo něco nepředpokládaného; II.) vedení podvojného účetnictví; III.) rozšiřování hlasovacích lístků po veřejnosti a jejich sbírání a zapisování; IV.) příprava samotného slavnostního vyhlašování a zajištění ubytování, což je jednou za rok na jednu noc; V.) jednání se sponzory, zajištění věcných dárků pro vítěze VI.) fotografování pro ročenku též jen jednou ročně – a sestavení letáků a upoutávek VII.) jednání s knihkupci o prodeji ročenek VIII.) vyjednávání grantů IX.) zajištění maleb či kreseb do ročenky – časově velmi omezeno na pár týdnů před jejím vytištěním, proto k tomu ještě za sedm let Buly nedošlo. Možná se ptáte, co zbude na mně. Čili připravení a vytištění diplomů, zajištění štítků s vyrytím jmen hlavních vítězů pro putovní ceny, sestavit a vydat ročenku, připravit na každý rok náležité tiskopisy, spravovat naše el. Vzdorostránky, zapisovat všechny přihlášky, vyřizovat veškerou poštu. Přesto jsem s to pro dobro věci ustoupit zcela do pozadí, abych neustálými chybami nekazil hledání správného směru české básnické tvorby ke čtenářům. Mějte ale na paměti zásadní věc: nebudete to dělat pro nás, ale pro sebe, pro českou básnickou tvorbu. Budu se těšit, Jiří Bruthans, jednatel Vzdorospolku

1. 2. 3. 4.

POZNÁMKA: Veškeré podrobnosti o naší činnosti naleznete na konečně vloni v říjnu oživených Vzdorostránkách: http://vzdorospolek.wz.cz. I u nich jsem udělal velkou chybu – nedal už dříve své soukromé peníze do jejich včasného oživení. Kolikátou už? Ve výčtu chyb by se dalo pokračovat donekonečna, to je po bitvě velmi snadné. Daleko prospěšnější ale je před či při bitvě přiložit ruku k dílu.

13

Ohlasy nepostoupivších básníků na Střípky 2009 ◘ Z vyhodnocení soutěže usuzuji, že poezie je v dnešní době zbytečně ztrátová. Je bez pokroku. Není o ni zájem. Záleží na tom, kdo díla hodnotí, což je často zdrojem dané problematiky. S výsledkem poroty nejsem spokojen. Nedivme se, že tuto Múzu mnoho lidí nečte. Pomoc lidem, záchrana památek, kvalita životního prostředí a reforma křesťanských církví stojí u mě vždy na prvním místě (29. 4. 2009). Václav Kovalčík, Náchod ◘ Básně píše současný člověk, proto dává současné myšlenky, slovní zásobu a úroveň svého bytí. Není lehké vybírat nejpůsobivější básně, pořád je tam pohled jednotlivce a pohled obecný. Ale musí tam být i srdíčko. Pořádat tento druh soutěže je nádherný, odvážný a náročný počin. Jde o trpělivost a pořádný podíl otevřených a srdečných lidských duší. Za to vám všem patří dík. Libuše Matysíková, Němčice nad Hanou ◘ Nevím, zda má výtka patří básníkům či odborníkům, ale skladba básní se mi zdá ve sbírce poněkud jednotvárná. Pod názvem „Pár střípků“ jsem očekával rozmanitá sklíčka z nádherné barevné vitráže, ale nakonec jsem nametl jen kupičku střepů z jedné čiré okenní tabule. Jiří Kosek, Řečany nad Labem

Ohlasy veřejnosti na Střípky 2009 • Kvalita ročenky stále stoupá, blahopřeji vám k pokroku vašeho díla. Lenka Havlíková, Police nad Metují • Myslím, že je třeba psát poesii tak, aby byla srozumitelná a pochopitelná. Mnohdy snad ani básník neví, proč to či ono slovo nebo verš chtěl vlastně použít. Třesky plesky, nerýmuje se to, nemá to vtip ani vyvrcholení. Nedivím se, že to lidé nemají zájem číst. Libor Macíček, Sezemice • Je prima, že máte ročenky na „síti“, jsem na mateřské, každá koruna dobrá a básně mám moc ráda. Takhle se k nim dostanu, možná že i něco ze své sbírky pošlu, jen tak dál. Jana Malá, Plzeň • Prima, kvůli vašemu nápadu dát čtenářům k hodnocení básně jsme dokonce teď na třídním srazu založili klub bývalých poetů 3b ročník 1977. Zdravíme, líbíte se, vaše básně můžeme číst, to jiné soutěže neumožňují, povědomost o vás rozšíříme dál. Věra Levá, Praha • K vašemu sborníku jsem se dostal na třídním srazu od Jany Malé. Vůbec jsme netušili, že něco takového je. Již na gymnasiu jsme měli takovou skupinku „veršotepců“ a užili jsme si spoustu krásných chvil. Díky, možná ještě najdu někde můj „sešítek“. Krištof Malý, Nymburk 14

• Díky, nad vašimi básněmi přes Janu Malou jsme si připomenuli naše nezralé mládí a dost jsme se při hodnocení pobavili. Líbila se nám většina dílek, nad některými jsme se pousmáli, některá nám připomenula naše prázdniny u dědečka a babičky a také naše pokusy ze školy. Jiří Sládek, Praha Čtenář Jiří Sládek byl vylosován vítězkou Zlaté buly Janou Brnušákovou na letošní slavnosti a získal knižní dárek od knihkupectví U Stříbrného groše. Blahopřejeme. Vzdorospolek • Básniček se mi líbí více, než mohu napsat. Děkuji. Anna Vránová, Čáslav • Básní se mi líbí více, je těžké vybrat tu nejlepší a nejhezčí. Jaroslava Krumlová, Čáslav • Sborník zajímavých básní, prosím o nový ročník 2010. Hana Frantíková, Čáslav • Líbí. Drahomíra Kutinová, Čáslav • Sbírka je vcelku dobrá, je schodištěm pro začátečníky, příležitostí pro ty, co ještě nezkostnatěli a drží se nad vodou. Bedřich Pištora, Praha Devadesátiletý pan Pištora poslal navíc koláž ze slov loňských Střípků: Koláž Chytrost má větší ruce, oči dvoří se mi na lesním rozcestí snad mě nepřelstí těžké větvě s bílou punčochou Chtěl bych stoupat vzhůru a mít jak ostříž zrak a slyšet zvuk řezaných polen krátkozraké chytrosti

!

• Sborník Pár střípků 2009 jsem si pročetl se zájmem. Je pěkně zpracován. Hodnocení je i pro mě náročné. Vybral jsem z 10 básní nakonec dle mého názoru těch pět nejhezčích. Nezávidím odborníkům, úroveň se zvyšuje. Zdeněk Mirko Schlappl, Jihlava • Je úžasné, že se najdou lidé, kteří chtějí něco udělat pro poesii a mladé básníky. Alena Zábranská, Týniště nad Orlicí • Líbí se mi tato možnost hlasování i sbírka. Alena Žáčková, Praha • Většina básní má úroveň, potěší. Pěkné! Alena Adamová, Praha POZNÁMKA: Vážení čtenáři, na vaše ohlasy je připraveno více stránek, tak se nebojte sdělit nám své poznámky obzvláště v kritickém duchu. Více na str. 80.

15

Nejpůsobivější báseň roku 2009 – soutěžní skupina nad 30 let

Zadrž, podzime Věra Vejnarová Zachmuřená šedá nebesa vítr koruny topolů sklání na trávníku se listí vrší a do rukou se vkrádá chlad Jásavá zářivá červeň topolů, javorů i psího vína pomalu hnědne, uhasíná je pozdní jeseň, révy čas Přikrčená okna chaloupek ještě pelargónie zdobí ruměnec se mrazu nebojí jak bláhový a troufalý Tak zadrž ještě, podzime, ten kvapný výšlap do mrazu Tak zadrž tu zimu na chvilku jablíčkem zralým a voňavým

16

Nejpůsobivější báseň roku 2009 – soutěžní skupina do 30 let

Strom Iva Horáková Pohleď na strom, jenž k obloze se vzpíná Pohleď na jeho větve, jimiž svět objímá Pohleď na jeho listy, jež hrdě ve větru vlají Pohleď na ty děti, které si v jeho stínu hrají Pohleď na strom a v očích měj něhu Jen si ho představ – oděný ve sněhu Pohleď na ty barvy, kterými se chlubí, a ucítíš, jak smutky v lidské duši hubí Pohleď na strom a náladu ti hned zvedne To, co se zdálo černé, pomalu šedne Pohleď na strom – pak obejmi jeho dřevo pevné stůj tiše a slavík ti na ruku sedne Pohleď na strom a ve stínu jeho koruny si lehni Přemýšlej o životě a ani se nehni Pohleď na strom a čas se zastaví Pohleď na strom a minulost se napraví Pohleď na strom a najdeš Života smysl Pohleď na strom a už ti nic negativně neovlivní mysl Pohleď na strom, jak tu pevný a vysoký až k nebi vyrůstá Pohleď na strom a uvidíš sebe – vytrvalého člověka

17

Odborníky nejlépe hodnocená báseň roku 2009 Svítání Jana Brnušáková Kočičí stopou potichu se plíží klíčovou dírkou protáhl se sen na okenní římse – ráno na refýži zachvěním křídel čeká na povel Kapička rosy projde ouškem ze skla introit barev dům změní v chrám pod stínem noci křížová je cesta ze tmy svítá pozlacený rám Cosi vzhůru stoupá ze dna slitování jiskrou světla požár dne se vzňal za šedivou zdí se stará vrba sklání ptačí flétnou zkouší madrigal

Odborníky nejlépe hodnocená báseň roku 2008 Svítání Petr Petříček Noc je halenka přehozená přes půvaby krajiny Jaký striptýz každé ráno! 18

Seznam básníků předešlého roku 2009 – skupina soutěžících nad 30 let

Marcela Veselá z Týnce nad Labem 57 – Člověk člověku 1 hlas (2,5) (Pod jménem a místem bydliště básníka uvádíme jeho díla podle čísla řazení v předchozí ročence. Za názvem jsou údaje o počtu hlasů od 42 zapojených čtenářů a v závorce průměrná známka od sedmi odborníků z loňského březnového předkola.)

Hana Polatová z Chrástu u Plzně

01 – /Ne/schopnost sebekritiky 3 hlasy (2,143 / 3. místo) 04 – Štěstí 7 hlasů / 3. místo (2,5) 60 – Zastávka času 1 hlas (2,429) 77 – Boží víra 3 hlasy (2,286)

Petra Zelená z Prahy 78 – Závidím? 2 hlasy (2,286) (Již od prvního ročníku s námi Petra Zelená spolupracuje nad rámec soutěžícího básníka. Podniká v oblasti kosmetiky a se vším, co s tím souvisí. Takže z této oblasti vždy připraví zajímavé věcné ceny pro umístivší se básníky. Velké díky!)

Ludmila Langrová z Prahy 63 – Ach! 2 hlasy (2,714) 72 – Letní slunce 1 hlas (2,714)

Markéta Kácovská z Kolína 13 – Šumava 4 hlasy (2,5) 32 – Od Olomouce 0 hlasů (2,286) 51 – Půl samoty 1 hlas (2,714) 81 – Staré Labe 2 hlasy (2,429) 19

– skupina soutěžících nad 30 let

Věra Vejnarová z Čáslavi 59 – Zadrž, podzime 12 hlasů / 1. místo (2,571)

Jana Brnušáková z Hostomic pod Brdy 20 – Svítání 2 hlasy (1,857 / 1. místo) 41 – Slova 2 hlasy (2,714) 54 – Noty 1 hlas (2) 71 – Vzpomínka 0 hlasů (2,643)

Věra Vaďurová z Prahy 15 – Podzimní okouzlení 10 hlasů / 2. místo (2,643) 58 – Zima 4 hlasy (2,643) Čtyřicítka lidí byla přítomna vyhlášení loňských výsledků Stříbrné a Zlaté buly, které proběhlo v soboru 24. dubna 2010 v galerii a vínotéce U Kotýnků v Přelouči

20

– skupina soutěžících nad 30 let

Petr Petříček z Hořovic 12 – Sklářům 1 hlas (2,214) 21 – Váhavost 0 hlasů (2,214) 40 – Noční koncert 1 hlas (2,429) 55 – Kouzlo času 3 hlasy (2,143 / 2. místo) 53 – Až 1 hlas (2,286), 30 – Kly ženy 0 hlasů (2,643): Alice Rousová / Brno 87 – Ranní let 2 hlasy (2,643): Bohuslav Kopeček / Bučovice 25 – Podzim 1 hlas (2,643): Bohuslava Kolmanová / Jihlava 03 – Vítr z Olympu 2 hlasy (2,786), 66 – Krb 1 hlas (2,786): Eva Pilátová / Plzeň 43 – Na známý motiv 1 hlas (2,786): František Růžička / Praha 18 – Bílý déšť 2 hlasy (2,286): Hana Kupčíková / Vysoká n/L. 46 – Řetězení 0 hlasů (2,571), 82 – Neb neleze belzebubu... 0 hlasů (2,571), 89 – Veršovánka 0 hlasů (2,286): Hanele Martinez / Brno 35 – Jana a Jan 3 hlasy (2,643): Jiří Turek / Černovice 09 – Vysvědčení 2 hlasy (2,714), 50 – Horečka 0 hlasů (2,571): Karel Holub / Jihlava 39 – Milování 3 hlasy (2,429), 70 – Povzdychnutí 2 hlasy (2,714): Marta Urbanová / Chotěboř 88 – Já 0 hlasů (2,357): Monika Turková / Praha 22 – Kresba 0 hlasů (2,714): Pavel Franc / Kutná Hora 48 – Javorové listy 7 hlasů (2,286), 64 – Pařezům 1 hlas (2,286), 68 – Zpívající strom 0 hlasů (2,286): Radomír Horák / Teplá u Toužimě 14 – Úklid 1 hlas (2,714), 86 – A potom zešílel 2 hlasy (2,714): Václav Nejedlý / Ústí nad Labem 21

Seznam básníků předešlého roku 2009 – skupina soutěžících do 30 let

Hana Straková z Velimi 34 – Léta skal 2 hlasy (2,857) 45 – Mráz 1 hlas (2,5) 47 – Z nadace 0 hlasů (2,857)

Milan Sochora z Petrkova u Havl. Brodu 10 – Myšlenka 2 hlasy (2,857) (Jediným básníkem, jehož verše došly otištění ve všech předchozích šesti ročenkách, je právě Milan Sochora. Nikdo jiný se mu zatím ani zdaleka nepřiblížil. Blahopřejeme a zároveň vyslovujeme M. Sochorovi čestné uznání za přínos českému básnictví!)

Petr Doležal z Jihlavy 05 – Mrazivá svatba na hradě Zubštejně 1 hlas (3,143)

Iva Horáková z Pardubic 36 – Strom 12 hlasů /1. místo (2,857)

Marie Samková z Peček 38 – Fantom 1 hlas (2,929)

22

– skupina soutěžících do 30 let

Marek Řezanka z Prahy 37 – Lucerna zimy 1 hlas (2,571) 69 – Noční pláč 3 hlasy (2,143 / 4. místo)

Marek Řezanka se nemohl slavnosti zúčastnit. Pracovní povinnosti ho poslaly do zahraničí, takže ocenění za něj převzala jeho kamarádka Eliška Martínková. Jelikož se právě ona narychlo ujala fotografování přítomných účastníků, za což jí moc děkujeme, sama sebe zachytit nemohla. Použil se tedy náš archivní snímek.

Jiří Solnický z Opavy 08 – Chtěl bych letět 5 hlasů (2,714) 16 – Srdcebol 7 hlasů (2,857)

56 – Oranžová 1 hlas (2,857): Alena Kopečková / Bučovice 19 – Křehká romantika 5 hlasů (2,857): Andrea Dosoudilová / Klatovy 02 – Slepá 2 hlasy (2,429), 23 – Trojpísmenná 1 hlas (2,571), 29 – K úplňku 1 hlas (2,643): Dráža Holmanová / Smiřice (Hradec Králové) 24 – Melodie cest 5 hlasů (2,857): Eva Kadlecová / Plzeň 85 – Hvězdy 8 hlasů (2,857): Hana Kaprová / Velké Popovice 27 – Vysvětlení 1 hlas (2,571), 80 – Stesk v akvarelu 3 hlasy (2,143): Irena Součková / Český Těšín 52 – Sklep 0 hlasů (2,5), 84 – Večer 0 hlasů (2,714): Jan Zbořil / Praha 33 – U okna stála jsem 1 hlas (2,714), 76 – Samota 1 hlas (2,857): Jana Menšíková / Podivín 26 – Co ještě zbývá 1 hlas (2,571), 31 – O doteku ticha 1 hlas (2,714), 83 – Tak trochu kostrbatě 0 hlasů (2,5): Kateřina Vaněčková / Uherský Brod 67 – Návrat 2 hlasy (2,857): Lenka Živná / Praha 74 – Pod spánky 0 hlasů (2,643): Lucie Faulerová / Pardubice 44 – Naděje 4 hlasy (2,357), 79 – Jarní 9 hlasů (2,786): Lucie Chudobová / Kutná Hora (pokračování na další stránce) 23

(dokončení z předchozí stránky) – skupina soutěžících do 30 let 42 – Rovnice 2 hlasy (2,857): Lenka Kubová / Neratovice-Křenek 07 – Dychtivá 0 hlasů (2,429), 61 – Bolavá 0 hlasů (2,929), 65 – Nevinná 1 hlas (2,571): Markéta Forró / Brno 49 – Jak bílé všechno bylo 0 hlasů (2,571), 62 – Stavitelka kostí 0 hlasů (2,929), 73 – Losí srdce 3 hlasy (2,714): Markéta Hořínová / Praha 75 – O jednu hvězdu více 3 hlasy (2,929): Michael Grúz / Vlašim 11 – Díky ti, příteli 4 hlasy (2,929): Petra Kobzová / Hradec Králové 06 – Změny 1 hlas (2,857): Robert Hladil / Praha 28 – Haiku čaje 0 hlasů (2,286): Tereza Maliková / Olomouc 17 – Melancholie 5 hlasů (2,929): Zuzana Pečínková / Mladá Boleslav

Ze závěrečného dějství 6. ročníku v Přelouči Za město Přelouč předal vítězům třetích míst dárkové balíčky místostarosta Ivan Moravec (vpravo), což zároveň představovalo pomyslnou tečku za naším tříletým neslavným výstupem do velké zdi Občanské záložny.

Dárkový stoleček vypadá na první pohled chudě, ale ve skutečnosti je ještě chudší. Jak by ne bez koruny podpory...

Zato básnířka Hana Hadincová z M. Boleslavi se k nám neotočila zády a pravidelně jako čestný host přednesem své tvorby zpestřuje slavnost.

24

Poslavnostní kulturní vyžití nastalo ještě téhož večera v Čáslavi

Snad ani nikde jinde by člověk nemohl nabrat dech po tom vyčerpávajícím odpoledni, než na příjemné zahrádce opětovné vítězky v rovině veřejné Věry Vejnarové a jejího manžela Lubomíra Vejnara. Poté jsme mj. obhlédli místní synagogu v pseudomaurském slohu.

a v neděli v Kutné Hoře

V sídle našeho stálého sponzora – knihkupectví U Stříbrného groše – jen pro nás připravili na druhý den dva zajímavé výklady tamních dějin výtvarnice Stříbrné i Zlaté buly paní Jitka Jelínková (vpravo nahoře) a průvodce muzea Hrádek pan Stanislav Vidlák (vlevo dole). Výprava byla ukončena v kostnici, kde jsme si zblízka prohlédli naše vyhlídky do budoucna.

25

Kdo se podílel na výběru básní 7. ročníku 2010 Každý člověk může do jednoho ročníku soutěže O českou báseň roku přihlásit až čtyři doposud nikde nezveřejněná díla. Jaká přihlásí, to záleží jen a jen na něm. Času k tomu má za ten rok dost. Je ale nutno počítat s tím nejdůležitějším, což je překonání odborného březnového předkola. V něm tzv. výběrčí – odborné osoby jmenované různými společnostmi či úřady – oznámkují veškerou řádně přihlášenou tvorbu jako ve škole (od jedničky do pětky) a dle tohoto hodnocení se sestaví sbírka. My – Vzdorospolek – jsme pouhými prostředníky mezi básníky a výběrčími. Naprosto stejné prostřednictví vytváříme mezi básníky a čtenáři. Výběrčí se navzájem neznají, pracují naprosto nezávisle a samostatně. Soutěžní tvorbu od nás pochopitelně dostávají beze jmen básníků. Za svůj úkol považujeme vytvořit takové podmínky, aby výběrčí nemohli být nikterak při hodnocení ovlivněni a aby soutěžící na ně působili jen prostřednictvím své tvorby; na výběru příspěvků do ročenky nemáme žádný podíl. V naprosto stejném duchu je postavena ročenka pro hlasování veřejnosti. Do předkola 7. ročníku 2010 vždy zasáhl jeden odborník pro vyhodnocení 285 řádně přihlášených dílek od 83 tvůrců za: – Východočeské středisko Obce spisovatelů – Unie českých spisovatelů – literární servery LiTerra a Písmák – Městský úřad kultury a školství Kutná Hora – Literární noviny Též nositelé Stříbrné buly získávají svůj podíl na složení nových ročenek. Ale podle našich pravidel musí toto potvrdit úspěšným překonáním následujícího březnového předkola, což je kamenem úrazu. Budeme se muset obrátit na nositele Zlaté buly. Základní kameny soutěže O českou báseň roku stanoví počet příspěvků ve sborníku na 50 až 100. S ohledem na tento počet a na základě vyhodnocení výběrčích jsme zařadili na následující stránky 70 střípků od 42 básníků. Opakujeme z minulých let: co člověk, to názor. K otištění by pravděpodobně nebyly vybrány tytéž básně, kdyby hodnotili jiní odborníci. 26

Dále následují soutěžní básně 7. ročníku 2010

Vzdoroznak

27

Beskydská laťka 01

Blanka Vlašičová, okatá kráska z Chorvatska se rozbíhá a odráží laťka ve výšce dvěstě jeden centimetr zůstává na stojanech a hala jásá a hřmí Ty běžíš rychle nakoupit oběd pro čtyři není za pět minut Maso ze supermarketu nějak divně páchne Ríša má prázdniny; je u tebe v italském manželství mladší dcery v těch stálých výkřicích a mlácení dveřmi šoupne synka k tobě a ono je mu tady nejlépe Zahlcuje počítač střílečkami a rachotem v rytmu Mezitím Pavlíček roztahá hračky po celém dvoupokojáku A stará mamka při hodinové péči, která už má paměť jak noty na buben, ti celý den vyčítá, žes jí dala píchavé prostěradlo, mrcho A ona se vůbec nevyspala Píšeš mi, že starší dcera je bez práce, a jestli o něčem nevím Brnkám na známé a bývalé známé, třeba někdo poradí Maně tě napadá, že ledopád v Habartově musí být v těchto mrazech nádherný Ríšu donutit k psaní úlohy babi, já v pondělí do školy nepůjdu s Pavlíčkem bobovat s kým se radovat? A honem uklidit, vysát, udělat večeři

28

Blanka Vlašičová zvedá vítězně pohár nad hlavu Vypínáš naštvaně televizor, neboť tobě nikdo netleská nikdo neděkuje a nikdo tě nepochválí A navíc se nenašla ani chvilka, aby sis přišla pro jedno pohlazení

Vesnička 02

Vesničko, tiše soustředěná jsi kolem kostelní věže zeď ke zdi, střecha na střechu se tulí Dávám ti všechna krásná jména Květinov, Potočná, Trojdomí na modrém obzoru Pálava jak pod kopulí

29

Světlušky 03

Východy slunce nad řekou vítají prostě nový den porostlé břehy mladých vrb sklánějí proutky před vánkem Půlnoční světlušky pokladů v odlescích záře hvězd tajemná kouzla zákoutí v měsíčním svitu cest Závoje tkané z babích lét ulpívajících na tvářích jak krajky čerstvě vyprané na maminčiných polštářích Hedvábná stuha na nebi s pestrými barvy spektra dešťové kapky průzračné, jak reálné a přec jen sen Let vlaštovčí i pohyb brouka lze trefně nazvat zázrakem pro nevidomé slepé oči trávící život v temnotě Východy slunce jasného rána, jež nikdy neuvidí, co z vůní, zvuků, vyprávění vytuší oči světlušky

30

Jsi s námi 04

Opět jsi tu V té paní, co přešla ulici ne, nepodobá se ti Jen snad, ty bílé vlasy a ta hůl, se kterou tak křehce působila Ta křehkost, ano, ta křehkost roztočila nervy do zabolení srdce Zase jsi tu V rodné sestře, která tě také stále hledá u stolu při snídani, ve věcech ve vzpomínkách V ní, tak zranitelné se odrážíš jak v zrcadle onoho světa Stále jsi tu V nutnosti pocitu dotknout se staré ruky pomoci slovem, skutkem Jsi s námi ve vzpomínkách dennodennosti jsi výčitkou, zkušeností, darem lásky Jsi s námi, i když bolíš

31

Lolita Humbertovi 05

Opojné víno horkost nedočkavých rtů chladí otevřená zahrada vydává půvab nezralého mládí Rozpačitý úsměv nás v první něžné chvíli sblíží hru nebezpečnou rozehrává, hru, jež má ublížit Moment, který lidský život jednou provždy změní, každým dnem pak pokoušíš se bránit osamění Tak šťastný, když jsi se mnou, tak smutný, když mě ztrácíš tak zmatený, když večer se za ženou vracíš Na večírku se bavíš, všemi přijímán jako král, však vidíš mě tančit s jiným a náhle máš v očích žal Pohledný úspěšný profesor, každá žena tě touží znát po boku mé matky, již musíš navždy milovat V noci ke mně přicházíš, abys mi kousek něhy dal, když trápím se pro člověka, kterého stín mi vzal skláníš se ke mně a já vím, že žiji ve špatné době Příliš vyspělá k ostatním, avšak příliš mladá k tobě Je to láska, co lidský život jednou provždy změní každým dnem pak oddaluješ naše rozloučení Vím, Humberte, že měl jsi mě nade všechno rád na chvíle v něžném náručí budu s bolestí vzpomínat

32

Tuto zimu 06

Tuto zimu napadla strašná spousta sněhu cesta do města je dlouhá jako měsíc I ve zprávách mluvili převážně o sněhu a o soli, skrz kterou se vracíš celá chudá zpátky domů

Praskliny ve zdi 07

Muselo být těžké opustit listí praskliny ve zdi od rezavého hřebíku vede vlákno jak tuhne sádra dýcháš nosem dole prodávají slepice kromě nás tam nikdo nebyl ani lišky a rorýsy skořápky vajec poházené kolem stromů a po zahradě

33

Zimní ráno 08

S huňatou čepicí zavité do bílých šálů zoufale čeká na rozbřesk na ranní černou kávu Zimní ráno, kdy osleplá okna svítí jen světlem lamp z ulice Na okna píše mráz kryptogramy v ornamentech ztrácí se Zimní ráno bílou brodí se Kapka z krápníku na ledový zvonek zvoní Probuď se! Okna ještě světlem lamp třpytí se, však statečný ptáček sýkorka už čeká na římse

34

Když skončí láska... 09

Změní se život v uschlý list urvaný listopadem stromu v divokou vichřici s hukotem vzdáleného hromu v prázdný sud, v němž kysne zbytek vína (když víno vypije se, tak na dně zbude špína) ve vyhaslý oheň, pár jisker pod popelem v mráz v srdci včera ještě vřelém v posečenou louku, jež ztratila vůni v ubohý oblázek omílaný v tůni v prstýnek prasklý, poškrábaný rubín a v marnost touhy volající z hlubin v perličku malou zašlapanou v blátě a v hořké slzy - patřící k té ztrátě Svoji 10 Zatáhla jsem tě do svého a teď se divím, kde zůstal tvůj svět Chtěla jsem vymýtit úšklebek zmrzačila jsem úsměv Zařizoval jsi teplo a nevšiml si, že mrznu Stanovili jsme pravidla a najednou nechce se nám hrát 35

Lidová 11

Paběrkuji klásky lásky kdepak asi jsou? Za devaterými horami devaterými řekami za vodou hlubokou Paběrkuji klásky lásky tenké hlásky dětské vlásky, ať skučící smutky ty tetky smrtky mě za nimi odnesou

Další zouk* – večer 12

Na žebrech vějíře dva černí jeřábi rozřízli vzduch ztěžklý potem Noc oděnou v hedvábí vpustili vikýřem a utajili pod proskleným stropem nádech skořice Výdech chodidel ve stopách žhavého písku daleké pláže Že netančila jsem včera v Brazílii, mi nikdo nedokáže * zouk je brazilský tanec vycházející z lambády

36

Láska zakázaná 13

Jako temná noc s jasným dnem jásavé slunce s bledým měsícem spalující žár tepla, mrazu chlad tak je nesmět a přesto mít rád Ta dálka od tebe je jako lék po kapkách přijde zapomnění Připomínám si také mladý věk a zakazuji si již i něžné snění Nemohu bez tebe spát v nocích do časného rána karty prší hrám Proč lásky štěstí mi vše prohrají, když lásku nechci, ani ji nemám? Láska trhá mi tělo na dva kusy ten jeden miluje, druhý se bojí nesmím ho vyslyšet, slibuji si Krutá něžná láska ti úklady strojí Vydrž, vydrž, děvčátko, v tom krutém lásky boji

37

Odezvy pěti smyslů 14

Ani zvuk, ani hlas, dětský pláč a hrůzy křik v celém světě není slyšet, pokud někdo nenaslouchá Krásu – opak ošklivosti a ošklivost – sestru krásy neocení, kdo se nedívá Byť správně ztvárněná myšlenka slovem zabije, když ztratí se v překladu na cestě k našim ústům Když smísí se tisíc chutí, vznikne směs, která nás nenasytí Tak hladově hltáme dál Prsty přejíždím po spící tváři a odečítám teplo těla, neboť z pohledu tikajících hodin jsme všichni už dávno mrtví

38

Splynutí 15

Dal jsi mi růže i přes pochyby ozvěn jemných rtů Lámané věty chtějí pro ně plakat tekoucí zrnka křišťálů Nechci je pojmenovat – nechat je uvadnout uchopením? Nezničitelné je studnou pravdy a trny tajemstvím Dal jsi mi bílé květy s přáním hlubin, kde nevinné perly v lasturách spí Dal jsi mi kříž, abych tě rozpoznala mezi všemi hlasy, ve kterých se procházím Neviditelné Posvátno splývá mi s vroucím vyznáním

39

Ze mě třesení 16

Na pět prstů a jeden otisk vtírám se ti pod kabát z husích kůží Na pár slabik a jedno ticho obkresluješ do slabin ze mě třesení

Blues noci a dne 17

Chlad prostupuje okamžikem, pak stává se věčností kouzelník omámí tě trikem plným čar a nectností Slunce, tak krásné v plném jasu denně odpočítává proud času hřeje a rozpouští stíny nebudou již temnem vinny Den a noc ve šťastné symbióze vzpomínány poesií i v próze tančí spolu ladné blues Osud napsal jim nejeden kus plný not a lehkých kroků, jež vedou je do dalších roků

40

Úvahy pisálka 18

Na světě je spravedlnost, na světě je láska na světě je štěstí, na světě je krása na světě je umění na světě je šikovnost To však nic nemění, že je tam i nerovnost Kdo má čeho přemíru, ten si toho neváží Kdo však nemá nic, nosí s sebou závaží Kdos životem prolétá jak bělavý mrak Jiný se jím protlouká jak bitvou voják Všechno jednou pomine láska, krása, um Nikoho však nemine hřbitovního kvítí šum Někdo touží po věčnosti jiný věří v ráj Však nikomu se nevyhne ten smuteční kraj Pro někoho budou plakat někomu se smát Jednomu se bude pochlebovat a druhému lát Činy, počiny A zločiny? Jednomu se k dobru přičtou jinému se jenom vyčtou 41

Prý jen hvězdy jsou nesmrtelné a prý všechno vědí Ale ani jejich životy nejsou věčné a to, co ví, nepoví Však o co jistější, že po životě smrt, o to záhadnější, zda před smrtí život Ať hledá odpověď, kdo má rozumu jen hlt Kdo moudřejší, ať nehledá ve všem důvod Neb každý jsme, čím jsme a vše má jistý původ Ať řeší to, koho to zajímá, Ať nechá to být, kdo jiné zájmy má Můžeš ptát se hvězd, můžeš ptát se bohů Můžeš se ptát, koho chceš. Nač? Třebas proč sis zlomil nohu Ptej se, na co chceš a kohokoli Řekne pravdu? Či snad lež? Nebo neodpoví! Otázek je stále mnoho a vždy jich bude dost A jsou taky lidé, co luští je jen tak pro radost Však já se ptám, má to cenu? Luštit je a vědět přitom, že nedostanu žádnou cenu či alespoň diplom To ať zodpoví si každý sám, neb to je jen na něm, ať je mnich, anebo Donchuán 42

ať je zdráv, anebo koněm (raněn) Teď se koukám, co to píšu a co že to ty čteš Kde jsem skončil a kde začal? A přec neskrývám tu lež Či snad ano? To si zhodnoť sám, od toho máš vlastní rozum! Tak ho použij, to ti povídám! Tak to zkus, alespoň zjistíš, jsi-li opravdu člověkem Ukaž, že aspoň trochu myslíš a netvrď, že je to věkem Zjišťuji, že již nemám inspiraci, I Múzy šetří polibky Tak abych skončil, kde začal jsem psát tyto řádky Navracím se k životu a smrti, jež odděleny jsou jen malým plotem s vrátky Já, ty, kdokoliv jednou těmi vrátky projde Tak já mu na závěr popřeji, ať klidu věčného dojde!

43

Jabloně 19

Pokojně dřímají bezlisté jabloně a první vločky je až k zemi sklánějí Kdo může, odchází usedá na koně dříve, než pěšiny ztratí se v závějích Je první tento sníh ten ještě roztaje přijde však další mráz a ten už napořád Kdo může, odchází já, koně nemaje, zůstávám s jabloní a možná, že i rád

Vějíř 20

Půlkoule slunce, dva černí jeřábi prořízli vlhký vzduch na žebrech z hedvábí (a) rozprchli se v obrysech bambusového hájku

44

Fata morgána 21

Měla jsem cestu, jasný cíl, kde ty ses na ní objevil Teď cíl je fata morgána a já jsem holka prolhaná

Vteřina 22

Pod akátem za zástěnou v mrtvém tichu rukou němou hladil nahou líci Vzácnému okamžiku věnoval před popravou celou jednu vteřinu s pohnutou myslí

45

Štědrost chudých 23

Co mohl žebrák dát? Sám neměl ani vindru, přesto chtěl rozdávat almužny žebrákům Semínka slunečnic házel jim do cylindru v dlaních mu zbylo nic z odkvetlých zlaťáků Boty s tím, kdo šel dál, vyměnil za onuce Nohy si omotal, když začal padat sníh Co může žebrák dát? V kapsách má jenom ruce může je podávat ostatním v nesnázích

Spojte se, Orfeové! 24

Kdo nežije pohodlně, mívá nepohodlné názory a pravá zvlčilost je i stádné ovčí vytí

46

Svítání 25

Za vločkou padá vločka svítání našlapuje tiše jako kočka Otřepává tlapky od tmy a lampy pomalu zhasínají Kočka rozlila mléko – konečně se rozednilo

Zrcadla 26

Být očima tak blízko, až splynou v jedno jediné oko – Dvě zrcadla nastavená proti sobě dvě nekonečna v rámu těla Já v tobě ve mně ty já v tobě ve mně v tobě ve mně ty já ve mně v tobě ve mně ty v tobě ve mně v tobě Já Ty

47

Nahoru 27

Nahoru nikdo nechodí nevede sem ani ostrá stopa běžkařů srazil jsem se tam přímo ve vánici s nějakým mužem zachytili jsme se navzájem řečmi o nebezpečném větru a rychlosti dřevěných skluznic Byla to posvátná chvíle několik ptáčků vzlétlo, aby nad námi pochytali vločky, pak jsme navzájem obraceli své stopy naruby zůstaneme spolu v tom místě celý život

Miniatura o dešti 28 S tichým zasyčením zhasl oheň světluškám, když toho večera začal déšť

48

Louka se ptá 29

Louka se ptá, co je Nic, co by Jen vyhrála všechny boje stavbařská lobby

Milostná bible rozkoše 30

Chápavě otevřená a divotvorně kreslená, neboť ve jménu Stvoření láska, jež není smyslná, je zjevně nesmyslná

49

Jestřábe! 31

Hej, jestřábe, co vidíš seshora? Hej, jestřábe, ty víš, co je pokora Pověz, jak jsme mrňaví pověz, co vše na nás ptáci vědí Místo prstů hebké peří neznáš oken, neznáš dveří neznáš chůzi, těžký svět krouživý znáš jenom let O čem si s větrem povídáš? Jistě s ním stejné cesty znáš Jestřábe, jaké to je v oblacích? Pověz, vždyť málo víme o ptácích!

Na hřbitově 32

Na hřbitově je ticho jen vzduch a vyplýtvané sirky Babky vlečou v žabernatých vozíčcích tesklivost hlubokého nádechu

50

Na dobrou noc 33

Potkala jsem šnečka byl velký jak bečka Ptám se tě, šnečku, jak dnes půjdeš spát? Přes trávníček na kamínek po pěšince ke stromu Unaven je moc děti, dobrou noc

Poznání 34

Dny se drobí jako cukroví pod chtivýma rukama Nedočkavě trháme obaly rozbíjíme skořápky Hledáme jadérko překvapení Toužíme a modlíme se, dokud něco nedostaneme Pak to máme a málokdy je nám to dost dobré

51

Zamilovaná 35

Lesy, lesy, všude samé stromy, řekl myslivec, zívl a usnul Upustila jsem květiny do trávy jednu po druhé, a vstoupila jsem Les mě sváděl, objímal, řekl, že žádné nadpřirozené síly neexistují jsme předurčeni, nataženi jako hodiny my, všichni, včetně stromů Nezavřela jsem oči, nezasnila se nezaposlouchala. Vykřikla jsem: Vlku! Ale nikdo se neukázal Zavolala jsem vlka třikrát zavolala jsem medvěda šestkrát, ale nikdo nepřišel Podívala jsem se na hodinky: čtvrt na deset Vešla jsem hlouběji do lesů a potkala myslivce. Začal mě líbat objímat, nazval mě vlkem, a pak zmizel s mými hodinkami v kapse Nikdo pak nedokázal říct, kolik hodin po něm (z)bylo

52

Muž s velkým srdcem 36

Mladý byl, když mořská pěna vytékala z hor A starý bude, až písek ze Sahary spadne na slatiňanskou třešňovku Je někde v druhé půlce cesty od zrození k hrobu, ale zapomněl to vzít na vědomí Vzpomínek má jako celý domov důchodců a radovat se umí jako písničkové oddělení z mateřské školky Nejde ho přehlížet nejde ho nemít rád nejde na něj nevzpomínat A holek, co měl, co jich miloval a co milovaly jeho světlé i tmavé chytré i hloupé tiché i divoké hladké i rozedrané ve střevíčkách i bosé v šatech i nahé Holky jako štika holky jako cumel holky jako říční jez holky jako horské oko všechny ho milovaly I on je všechny miloval a se všemi se miloval a všem byl věrný jako nejvěrnější pes Žádnou nezradil 53

žádné neublížil Jeho srdce bylo tak velké, že se tam pohodlně vešly všechny a ještě zbylo místo Žádnou si nevybral Zdena měla pupínky na bříšku Hana měla ploché nohy Marie si šlapala na jazyk Katka byla moc malá Lenka moc velká Květa se nechtěla milovat třikrát denně Dana se chtěla milovat třikrát denně Nevybral si Ale vybírání stalo se mu vášní vybírání bylo jeho chlebem Kdyby si nakonec vybral, přestal by milovat Kolem něj se děly změny rodily se děti všem jeho láskám a žádná matrikářka nezapsala do kolonky otec Jeho Jméno I když... někdy by možná mohla Děti rostly a jejich matkám rostly faldy Jejich matky si barvily vlasy na šedo, aby zakryly šediny Matky přestaly být zajímavé, zato dcery byly krásné byly jako štika jako cumel jako říční jez jako horské oko Miloval je 54

Nikdo jiný je nemiloval tolik jako On Ještě nespadl písek ze Sahary na slatiňanskou třešňovku, měl tedy právo nebýt starý Jen zapomněl, že s mořskou pěnou, co kdysi vytekla v krkonošských kopců, si pohrává příboj v Severním moři Čekal Čekal, až dcery pochopí, že je nikdo nemůže mít rád více než On Čekal, až dcery zatouží mít po boku zkušeného mladého Metuzaléma básníka sportovce Čekal, až dcery pochopí, v čem je kvalita muže, ale ony nechápou jsou hloupé Nejčastějším společníkem stává se mu Smutek nejvěrnější milenkou Samota stává se časovým boháčem mohl by ho rozdávat, kdyby to uměl Neztratil žádného kamaráda nikdo ho nepřestal mít rád Jen ti kamarádi byli žebráky stále jim něco chybělo minuty hodiny dny roky 55

Živili jeho lásky živili dcery matek holky jako štika holky jako cumel holky jako říční jez holky jako horské oko Všichni ho měli rádi Ale zavírali před ním ženy i dcery A jednou budou zavírat i vnučky Je hezké mít velké srdce je hezké mít ho plné lásek plné přátel plné skal plné luk plné krásy, ale mnohem příjemnější je to pro toho, kdo v tom srdci má místo, než pro toho, kdo to srdce nosí Ach vy, pasažéři, když už se vezete, zatlačte někdy zapřáhněte se rozpřáhněte ruce a vezměte to veliké srdce do náruče Pohoupejte ho pochovejte ho pohlaďte ho starejte se o to velké srdce, jinak jednou pukne Kdyby to srdce puklo, vyvalilo by se tolik bolesti Bolest by zatékala pode dveřmi do bytů lezla by komínem 56

lezla by vám za košili pálila by v krku v rozkroku holek jako štika jako cumel jako říční jez jako horské oko A všem by nakonec něco chybělo všem by bylo smutno a všichni by vzpomínali v dobrém na krásné velké srdce O puklých srdcích jen v dobrém Ale dokud tluče, dokud vás nosí, dokud je nad vámi jak anděl strážný, hýčkejte si ho Je na cestě od zrození k hrobu a před sebou má tu menší půlku Saharský písek se vznáší v ovzduší

57

Miluješ 37

Mýdlová panna zrána odmyká Šeptá do kroku sloku Má dvě stě roků a je mladá jak lískový květ Hned pohltí tě ústy, pěnou Stane se ženou, co nepustí Lehoučkou ručkou vezme tě za štěstím

Mezi jarem a zimou 38

Už taje na polích a hnědé slzy smývá slunce teplejší den co den V kaluži se zrcadlí osamělá jíva a nebe okrové se klene nad krajem

58

Ve Varech 39

Pára z vřídla ztrácí se do secesních ornamentů železného zábradlí na terasách, balkónech, pavlačích při schodištích nahoru, dolů, v zimě, v létě mezi rododendrony, s mechem na skalnatém podloží A je tu říčka v zátočině sevřená kamenným krunýřem města Goethova busta vyvstává z mlhy na úpatí bukové stráně Vytrácíme se ke kavárně na korze utrácíme ve známé cukrárně Elefant Nakonec nás lanová dráha zvedá v zeleném příšeří do nebetyčných výšin někam do mraků, blíže ke slunci, k vesmíru

Poživotní „NIC“ 40 Jaké to nebude, až s darem života bytí se rozloučí způsobem všedním? Nemůže po něm být ta samá nicota musí být jiné „nic“, než bylo před ním Vzdoruji posměchu, náporu námitek, že součin ničeho o ničem svědčí předchozí prázdné „nic“ znásobí prožitek, o který následné „nic“ bude větší

59

A šeříky už nikdy nevoněly stejně (protože nebylo pro koho je trhat) 41 Modrá je prý barva naděje snad okradla jsi o ni svět, když jsi jí měla plná ústa Pršela jsi mi do vlasů a štípala do očí Já hledala ten hlas pod oblohou i za ní (ta je přeci celá modrá), jenže nezbyl ani šepot ani ozvěna Snad proto jsem nechápala, jak mohlo vyjít Slunce Teď jen přemodře doufám, že ti neublížili, že nejsi trochu zlomená Protože když mě štípáš do očí, ptám se, proč máš tak malou rakev, mami

60

Podzimní řeka 42

Podzimní řeka ztěžkla inkoustem mraků při stmívání jen mozaika světel udrží se na hladině Líný proud je obtéká snad z nostalgie Tmavou stuhou mosty provléká se splavy se pomiluje Sama nepřístupná k břehům se lísá z tajemna profituje Když hladina navlékne černošedou róbu, šperky babího léta uzavře do trezoru před olovem mraků na obzoru

61

V lese 43

Pod vějířem borovic skryjeme se já, ty, nikdo a nic do zlatého mechu do parfému vzdechu do hladkosti kamene do oblosti skal Hledači pokladů, proč ses bál?

Benjamínek 44

Uložím si tě jako poklad do vzpomínek v šuplíčku lásek budeš benjamínek A potom někdy, za pár let já budu věchýtek, ty skoro bílý kmet Vytáhnu si tě ze šuplíčku a budeš mi vyprávět, jakže to tenkrát bylo

62

Dívka s koblížky 45

Po ulici kráčí dívka s koblížky Nese si dva v igelitovém pytlíku a já nemám rým ani na koblížky ani na pytlík Je to k vzteku Kdyby nesla veku, napsal bych, že kvůli ní přeplavu řeku A kdyby ji nesla jen tak v bílé ručce, povzdechl bych, že podobá se vnučce Jenže ona má koblížky v igelitovém pytlíku

Letní ticho 46

Letní ticho je praskání zrajícího obilí letní ticho je šplouchání ryb na klidné hladině rybníka letní ticho je zpěv ptáka na špičce stromu letní ticho je klid uvnitř duše

63

Mám 47

Mám na dlani noční stmívání a rytmus brazilské samby Mám na plicích průvan chladící popálená křídla hanby v papíru balícím Mám na čele vrásky zbabělé, co se vůbec neskrývají po noci probdělé Mám pod kůží vodu z kaluží a když usychá tráva v ráji, klidně se zadlužím, abych ji zalila Nemám sílu nemít oželet ztracené Jak daleko je zenit a kdy mě dožene a budu za ním

64

Babí léto 48

Stříbrná vlákna babího léta předou pohádky celého světa od pólu k pólu přes rovník pro dětský svět, co nezná žal pro černé, bílé, žluté i rudé Až vyrostou ve velké lidi, kdo stát proti komu bude... Babí léto, proč?

Podzimní mráz

49 Duše zmrzla prudkým žárem tak křehká, když tu nahá stojí mlhy polykají lány Myšlenky jsou zpřetrhány podzimem

65

Povzdech starého mládence 50

Dny mé jakoby vyřezávané ostrým nožem a noci mé zostřené osamělým ložem

Nenahraditelnost 51

Řekni, ohni, proč jsi ohněm a ne chladnou vodou v řece? Být jí, lidské ruce přece zraňovat bys přestal Řekni, vodo, proč jsi vodou a ne zemí s pevnou půdou? Být jí, lidské nohy budou stát na vodních cestách Řekni, země, proč jsi zemí a ne vzduchem, v němž se točíš? Být jím, smí tě lidské oči s modrým z nebe smíchat Řekni, vzduchu, proč jsi vzduchem a ne něčím, co je více? Nebýt sebou, lidské plíce nemohly by dýchat

66

Láska 52

Někdy je to jako čekat na déšť - ta láska Máš mě zažranou pod kůží zarostlou v srdci Jen to ještě nevíš Někdy je to k uzoufání - ta láska Jenže mám tě zažraného pod kůží zarostlého v srdci

Zrcadlení

53 Poklidná říčka je zrcadlem stromů Ještě ne podzim, ale už pomalu žlutá vplétá se do zelení Když potká kámen, voda se pění obraz je rozčeřen Dál vlnky běží krajina se mění, ale jak šperk na krku blýská se říčka v zrcadlení

67

City jsou z hvězdokup a rozum z galaxií 54

City jsou z hvězdokup a rozum z galaxií, jak lodě bez doků dva lidé spolu žijí, říct co si nemají A někde hvězda bliká jen jedna ve stáji jen jedna z několika miliard hvězdokup jen jedna má být pravá I tisíc Sherlocků Holmesů tohle vzdává, avšak já se nevzdávám Dokud mi srdce bije ten tikot předávám do snové galaxie

Nahoře a dole 55

Sotva vlašťovky odlétly, už podzim sahá létu po krku šípky začaly krvácet V korunách stromů mezi kousky nebe chvěje se listí křídla těsně před pádem Brouzdajíce barevným listím, šlapeme po lehkosti ztracených výšek 68

Něžná kalamita 56

Je půlka ledna a hustě sněží Brno si kleklo do závěje, ale tady už na tom nezáleží Za oknem kvetou orchideje a zvědavé andulky v kleci se přou vzrušené fistulky, zda budu tvou Město si hraje na slepou bábu s tebou a se mnou teď nepočítá a ty dvě andulky lámou si hlavu, co je to něžná kalamita

Jak se to obrací 57

Dříve ses nedíval, kam šlapeš trhal jsi květiny v zahradě, která ti nepatřila Ona se styděla plachá a ničí Dnes kráčíš opatrně, klidně - jsi pánem vlastního území rozvážně, abys stéblo nepokřivil, lístek neulomil A ona čeká na náruč květů, ale nemá ústa, aby si o ně řekla 69

Zrcadlo 58

Po setmění se vždy cítím sklesle, proto sedám rád ve starém křesle maje černou kočku v klíně Okolí vnímám jen podvědomě, jako bych nebyl u sebe v domě čas se kolem vleče líně Však pojednou ztuhnou všechny údy - táhlý výkřik, výkřik zazní z půdy! A čtyři tupé nárazy Copak mají značit tyto zvuky? Bible svatá vypadne mi z ruky a prudce v zádech zamrazí Tichounce po schodech do podkroví možná, že tam někdo mi zodpoví otázky, jež bych chtěl říci Proto rychle hledám správná slova, avšak na půdě jen stará sova a snad netopýři spící Vždy strach z toho místa jako dítě - jen temnota a pavoučí sítě trámy hlodají tu myši Vzpomínky jak otec mě děsí prý na naší půdě sídlí běsi, tak se raději hned ztiším Na podlaze odložené věci jako trestanec, jenž zmírá v kleci, co ubíjí a svírá ho Proč mě sem asi ten vřískot zaved´? Spočine pohled na černý samet a pod ním cosi známého 70

Planety nic dobrého nevěstí rudý Mars prorokuje neštěstí Nemožné jest bránit touze Staré krámy temně šeptající skučící vítr zhasne svíci Samet padá, padá dlouze Dlaně – chromého slepce hněv Ústa – jen němého tenora zpěv Oči – zrazených činů svět Tělo – zbytečné víry chrám! Duše – časem prohnilý trám!! Život – mrtvých holubic let!!!

Obleva 59

Hráváme hru Krutější vyhrává a nejsme hlasití a neničíme nádobí strategie: bludný kruh mlčíš, protože mlčím mlčím, protože mlčím Z páteře mi odkapává falešná voda z rampouchů měkce sténají ledy čekáme k sobě zády, až roztají těšíme se na oblevu a oba potají

71

Krápníková 60

Tekuté myšlenky na zem kanou časem se stanou pevnými stalaktity Tvořím si chodbu krápníkovou tou jednou projdu nikdo neposvítí Černobílé obrázkové leporelo Barvy jsou děti slunce tma je nenasytí tak střádám obolosy, aby to moc nebolelo

Déšť 61

Déšť leze mezi ploty na podzim se po letech staví nová kamna tři chlapi v místnosti popíjejí z lahve rum Později se budou přít o liché šroubky a jména dívčích tváří na zašlém maturitním tablu 72

Trocha 62

Tak potěšit ji trochu, aspoň trochu Jenom tak se usmát, nebo něco říct Je smutná jako tóny klarinetu Trochu blamáž, trochu kabaretu, trochu zápach krve z lazaretu A srdce - aspoň trochu......

Tikání 63

Trápí mě otázka, zda by mi srdce přestalo bít, kdyby v noci tikot hodin neslyšelo (Vždyť i dýchám v rytmu těch úderů) Pohledem svěřuji večeru, že srdce nebije, protože by chtělo

73

Mlžné ráno 64

Když mlhavý dech na polích roztáčí ona soukolí vzpomínek jara, letnice, zaduní zvony přeslice Na strništích hledáš květy otvíráš svět bez odvety klíčem z ovsa pro dva zámky zrnky máku uvnitř slánky Pak i noci teplo ztrácí a my jako tažní ptáci letíme v barvách listoví, kam – stín podzimu napoví

Shrnutí 65

Skončila vernisáž a napětí povolilo Shrnuji: - při recitaci se mi třásly ruce i hlas Na druhou stranu to vypadalo, že obrazy i básně měly úspěch - připadala jsem si trapně, ale mladý muž mi řekl, že mám nádherné nohy - co když lidi to nadšení jen předstírali ze zdvořilosti? Ale ty chlebíčky byly výborný! 74

Zvuky kamenů 66

Zvuky kamenů kolem nás uprostřed řeky rybář s pozlátkem čeká na královnu jehličí voní octem a my po lavicích blíž a blíž posmrtným maskám

Po dešti 67

Ve vzduchu lze ještě ucítit stíny kapek nebe už však otevřelo oči I louže už našly klid Je po dešti

75

Podzim 68

Přišel ten čas, který se nenápadně koncem léta hlásil Přišel ten čas, kdy člověk v poli sklidil, co na jaře zasel Přišel ten čas, kdy na procházku lepší budou gumáky a slunce mnohem častěji se skrývá za mraky Prostě podzim se vším všudy podzim kudy tudy podzim teplem chudý podzim... A přece v lese na pasece desaterák vytáhl v boj a stráně, kam se podíváš, vybuchly jak ohňostroj Tam v barvách mizí naše stezka a ty jsi pořád stejně hezká Přišel ten čas, kdy soumrak z každého dne trochu upije Přišel ten čas a mlžnou krajinou se toulá melancholie Přišel ten čas, kdy vítr honí spadlé listí po parku 76

a červené jsou nosy malých dětí v kočárku Prostě podzim, jako před léty jako loni a taky dneska A ty jsi pro mě pořád stejně hezká

Nadějná 69

A květiny dávno zlomily se v pase pod tíhou dešťů kroků dní nad hlavou spících sedmikrásek zní melodie času famózní A po zimě zase hlavy zvednou, pak protáhnou stonky lístky okvětí a znovu milionkrát a jednou probudí v lidech něžné dojetí A budou barvy chutě vůně zvuky, co v bílé dlouho chyběly a tomu, kdo snad po tom všem stůně, jaro zase dary nadělí

77

Žrouti 70

Sežrat tě může doga i jiný pes chlap, ženská nějaký běs Sežrat tě může droga stačí chlast Sežrat tě může, co neznali jsme kdysi Automaty, PC sklapnou jako past Sežrat tě může víra, anebo nevíra Sežrat tě může díra, co se zavírá Sežrat tě může, kdo by to jen řek´, nenávist i láska na duši černý flek pouliční cháska kámoši, co zradí, a tlusté břicho spíše než jed hadí Sežrat tě může randál i ticho Ale nejvíce žerou a nejvíce lezou do palice Funkce a Moc, dvě svůdné sestřenice

78

DŮLEŽITÉ

● Uzávěrka shromažďování hlasů - předlohu naleznete hned na následující straně - od vás, čtenářů, je v tomto sedmém ročníku na konci října 2010. Tímto se poprvé připojujeme k Uměleckému maratónu Obce spisovatelů (str. 89), který je podzimní záležitostí. Co to znamená? O polovinu kratší čas na přečtení sbírky a odeslání hlasů případně i ohlasů oproti předchozímu půltuctu ročníků, kdy jste měli téměř rok na výběr vás oslovivších básní. Ale i během necelého půlroku lze sbírku v klidu přečíst a vybrat jednu až pět básní, jež vás něčím zaujmou. ● Opakujeme, pouze hlasování čtenářů určuje, jak se které dílko umístí v soutěži O nejpůsobivější českou báseň roku 2010. Bez vašeho přispění nelze vyhlásit vítěze v rovině veřejné. ● Hlasovat lze i elektronicky přímo na našich již zprovozněných stránkách http://vzdorospolek.wz.cz. Též k nám stačí poslat žádanku o elektronickou podobu lísku na adresu [email protected] a bude vám obratem zaslán hlasovací lístek (ušetříte za poštovné). ● Vy, kteří jste se náhodou dozvěděli, kdo je původcem byť jediné básně, nehlasujte. Nestrannost by utrpěla. Spíše, než by se měl do konečného pořadí básní zařadit ovlivněný hlas, pak raději žádný. Mimo to by celá naše snaha o rovné podmínky vzala za své, čímž by podstata celého díla ztratila smysl. ● Každým ročníkem přibývalo kromě básníků i hlasujících čtenářů: první ročník (2004) 13 básníků s 31 příspěvky – čtenářských hlasů 34; druhý ročník (2005) 12 básníků s 35 příspěvky – čtenářských hlasů 52; třetí ročník (2006) 35 básníků s 90 příspěvky – čtenářských hlasů 90; čtvrtý ročník (2007) 71 básníků s 210 příspěvky – čtenářských hlasů 93; pátý ročník (2008) 76 básníků s 236 příspěvky – čtenářských hlasů 99; šestý ročník (2009) 88 básníků s 298 příspěvky – čtenářských hlasů 42; sedmý ročník (2010) 83 básníků s 285 příspěvky – čtenářských hlasů ??; Jenže přišel začátek roku 2010, přičemž byl zaznamenán mírný pokles účastníků sedmého klání Stříbrné buly o 4,4 %. Ovšem daleko smutnější je pokles hlasujících čtenářů o 59 %. Odráží se v tom především netečnost a zahledění sama do sebe zapojených básníků, kteří nejsou s to pochopit, jak moc záleží i na jejich pomoci. Není v silách samotných pořadatelů zajistit i zvýšení počtu hlasujících. Takto v žádném případě nejdeme správným směrem. Cena předplatného sborníku Pár střípků činí 65,– Kč i s poštovným, což se dá za ten rok oželet z rodinného rozpočtu. (Aby byla tak nízká, vzdali jsme se všichni, kdo ho připravujeme, odměny za odvedenou práci.) Pokud vás zajímá, jakou tvorbu přinese na svých stránkách v příštích letech, stačí si sbírky objednat přímo na hlasovacím lístku z následující stránky (80), je tam pro to připraveno okénko. ● Zopakujeme z předchozích vydání: Víte-li o někom, kdo by byl ochoten poskytnout své básně pro tento literární počin, nebo by si mohl básně v ročence přečíst a napsat nám, co se mu líbilo, rozhodně mu o nás řekněte. Každý hlas dodává životní sílu tomuto záměru, stejně jako každá báseň je životem – ŽIVOTEM STŘÍBRNÉ BULY. V opačném případě nám nezbude, než odzvonit konec výpravy soudobých básníků ke čtenářům.

79

Pár střípků 2010

Jméno (Vypište až pět dílek, neohlížejte se na básně pořadí, každému připadne jeden bod.)

pro

Hlasovací lístek

Číslo básně

Vaše 1) adresa: Přejete si poslat na uvedenou adresu další ročník? 2) (Napište ANO nebo NE.) Jste čtenář/ka do třiceti (včetně) či nad třicet let? 3) (Napište DO nebo NAD.) Pokud máte zájem, napište pár řádků jako celkový ohlas na básně nebo celou ročenku. Vaše dojmy – kladné i záporné dojmy veřejnosti – otiskneme v dalších Střípkách 2010. Jeden příspěvek může mít až 260 znaků včetně mezer, jména a bydliště. Ohlas:

■ Vyplněný lístek můžete poslat nejpozději do 31. října 2010 dvěma způsoby: buď na našich stránkách – www.vzdorospolek.wz.cz – je el. podoba lístku, jenž lze přímo tam vyplnit a odeslat na předzadanou adresu: [email protected], nebo nemáte-li po ruce elektroniku, pak tento lístek můžete vystřihnout, ale bohatě stačí jen vypsat na jakýkoliv papír výše žádané údaje a odeslat na naši adresu: Lit. sdruž. Vzdorospolek, Lovčice 9, p. Čáslav 286 01. 1) Hlasovací lístek bez uvedené adresy čtenáře není platný. Navíc je slosovatelný, šťastnému čtenáři věnujeme knižní dárek. 2) Máte-li zájem o novou sbírku Pár střípků 2011, napište ANO a předplatné 65,– Kč včetně poštovného (45+20) složte na účet Vzdorospolku do konce roku 2010. Číslo účtu je 670 100–2206 597 892/6210, variabilní symbol uveďte 2011 789 555 – vše bez mezer, které jsou zde vloženy pro přehlednost, a hlavně vaše jméno s adresou. V knihkupectví bude k mání za 85,– Kč. 3) Prosíme, u tohoto bodu napište, zda vám je DO 30 let či NAD 30 let. Pro zajímavost děláme průzkum věkového složení hlasujících.

80

Soupis soutěžních básní 2010 01 02 03 04 05 06 07 08 09 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35

Beskydská laťka Vesnička Světlušky Jsi s námi Lolita Humbertovi Tuto zimu Praskliny ve zdi Zimní ráno Když skončí láska... Svoji Lidová Další zouk – večer Láska zakázaná Odezvy pěti smyslů Splynutí Ze mě třesení Blues noci a dne Úvahy pisálka Jabloně Vějíř Fata morgána Vteřina Štědrost chudých Spojte se, Orfeové! Svítání Zrcadla Nahoru Miniatura o dešti Louka se ptá Milostná bible rozkoše Jestřábe! Na hřbitově Na dobrou noc Poznání Zamilovaná

28 29 30 31 32 33 33 34 35 35 36 36 37 38 39 40 40 41 44 44 45 45 46 46 47 47 48 48 49 49 50 50 51 51 52

(pokračování na následující stránce)

81

(dokončení z předchozí stránky) 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 59 60 61 62 63 64 65 66 67 68 69 70

Muž s velkým srdcem Miluješ Mezi jarem a zimou Ve Varech Poživotní „NIC“ A šeříky už nikdy nevoněly... Podzimní řeka V lese Benjamínek Dívka s koblížky Letní ticho Mám Babí léto Podzimní mráz Povzdech starého mládence Nenahraditelnost Láska Zrcadlení City jsou z hvězdokup a rozum... Nahoře a dole Něžná kalamita Jak se to obrací Zrcadlo Obleva Krápníková Déšť Trocha Tikání Mlžné ráno Shrnutí Zvuky kamenů Po dešti Podzim Nadějná Žrouti

82

53 58 58 59 59 60 61 62 62 63 63 64 65 65 66 66 67 67 68 68 69 69 70 71 72 72 73 73 74 74 75 75 76 77 78

Vzdorospolek děkuje těmto osobám a společnostem za pomoc Jsou to: letecká společnost Bohemia Balón, s. r. o., – poskytla velice příjemný dar pro hlavního vítěze čtvrtého i pátého ročníku: volný lístek na pohádkovou vzdušnou plavbu přímo v nadzemských výšinách – www.bohemia-balon.cz; knihkupectví U Stříbrného groše v Kutné Hoře – obdarování vylosovaných čtenářů krásnými knížkami – www.knihakh.cz; kosmetická společnost FM GROUP – věnování voňavých cen pro všechny umístěné básníky v roce 2008 – www.parfemy-zednicek.cz Městská knihovna Kutné Hory – seznámení veřejnosti s naším básnickým počínáním - www.knihovna-kh.cz; literární servery LiTerra – www.literra.cz a Písmák – www.pismak.cz. – umožnění upoutávek o Stříbrné bule na jejich el. stránkách a podíl na výběru tvorby do šestého ročníku; akademická malířka Jitka Jelínková – vytvoření keramických podkladů pro putovní ceny: Stříbrnou a Zlatou bulu – www.jitkajelinkova.cz; TOP Avon lady 2004 – image poradce Petra Zelená z Prahy – každoroční dárkové balíčky pro oceněné básníky; ELEXIA Nature, s. r. o., – tato společnost poskytla příspěvek 4.000,– Kč na tisk ročenky 2010; manželé Helena a Jan Pospíchalovi z Kutné Hory – poskytli pro básníky na druhých místech jedinečné knižní vydání veršů a maleb, které nese název Sebráno cestou; fotografové Petr Vesecký a Ivana Múčková – ujali se nelehkého úkolu připravit snímky jednotlivých básníků či sponzorů ze slavností v Přelouči v roce 2008 a 2009 – [email protected]; malířka Monika Laurová z Prahy – vytvořila novou obálku pro Střípky, které po šesti letech zcela změnily vzhled. Z jedenácti přihlášených návrhů vybralo 29 účastníků letošní „slavnosti“ v Přelouči právě ten její, co byl označen číslem jedna. Všechny návrhy vyvěsíme pro zajímavost na Vzdorostránkách. Samozřejmě je třeba poděkovat básníkům samým za příspěvky a vám, čtenářům, za hlasování. Vždyť bez toho by celé snažení pozbylo smyslu. Bylo by velice záslužné a potěšující, když by se našel někdo, kdo by mohl a chtěl poskytnout peněžní příspěvek na pokrytí nemalých nákladů tisku této básnické ročenky či na nákup cen pro básníky, jež hlasování čtenářů nebo hodnocení odborníků vynese k nejvyšším místům. Na první pohled se to nezdá, ale naše snaha získat širší veřejnost pro nejvyšší slovesné umění skutečně nese s sebou nespočet výdajů a starostí. Případní sponzoři, bez vás a vaší pomoci nemůžeme rozvíjet toto dílo ku prospěchu všech účastníků. Na oplátku vám nabízíme zviditelnění na našich Vzdorostránkách a hlavně v ročence Pár střípků.

83

Literární klub Dr. Nadi Benešové v Čáslavi vyhlašuje LITERÁRNÍ SOUTĚŽ ČÁSLAV 2010 pro amatérsky píšící autory v kategoriích poezie a próza. Uzávěrka soutěže je 30. června 2010. Na adrese www.cmuz.cz/Knihovna/index.htm najdete přesná pravidla soutěže i další podrobnosti o LKNB.

Jeden z nejnavštěvovanějších literárních serverů pro česky a slovensky píšící autory.

Co je LiTerra? Literárně společenská země. Pro koho je LiTerra? Pro ty, kdo rádi píší; pro ty, kdo rádi čtou - i pro ty, kdo si kolem toho rádi povídají.

Otevřený všem lidem, kteří se rádi podělí o vlastní literární tvorbu.

podívat.. Přijď se

Čili? Místo pro vážná zamyšlení i pro příjemnou zábavu.

www.pismak.cz

www.literra.cz

.

84

BOHEMIA BALÓN, s. r. o.

Balón se lehounce vznáší bez řvoucích motorů jako plachtící křídla ptačí protíná modrou oblohu

Leťte s námi a prožijte nevšední zážitek: let horkovzdušným balónem. Jedinečná příležitost, jak si prohlédnout Čechy z ptačího pohledu. Po hodinovém letu na vás čeká tradiční přípitek šampaňským a křestní list. Letenka může posloužit i jako originální dárek. Služby: • Paravýsadky • Reklamní lety • Reklamní akce • Vyhlídkové lety

Bohemia Balón, s. r. o., Bubenská 122, 170 00 Praha 7 – Holešovice, tel.: 606 657 795, fax: 220 941 556, el. adresa: [email protected]

www.bohemia-balon.cz 85

86

87

Nový projekt kulturně-politického týdeníku na bázi družstva ��������������������������� ���������������������������������������������������

Kulturní noviny začnou vycházet v druhé polovině roku 2010. Přidejte se k nám jako předplatitelé (roční předplatné bude do 1300 Kč za 52 čísel a půlroční 650 Kč za 26 čísel.) nebo vložením členského vkladu jako družstevníci. Napište nám na adresu [email protected]

����������������� ����������������� ���������������������� 88

Východočeský umělecký maratón Maratón je nejvýznamnější tradiční akce Východočeského střediska Obce spisovatelů (VSOS) – v roce 2010 proběhne již pošesté. Podílí se na něm kolem stovky členů střediska, účastní se ho již třicet měst východních Čech a ke spolupráci se stále hlásí další zájemci. Maratón probíhá od září až do Vánoc a zahrnuje různá čtení ve školách i knihovnách, křty knih našich autorů a besedy s nimi, autogramiády, literární soutěže (Pardubický pramínek – ve spolupráci s knihovnou, Pardubické střípky – H. Cihlová, Zlatá a Stříbrná bula – J. Bruthans), dramatická vystoupení, kombinovaná poeticko-hudební vystoupení, vernisáže spojené se čteními a hudbou, filmy, večerníčky a TV inscenace natočené podle předloh našich autorů aj. Zajímavá je též spolupráce s polskými a slovenskými přáteli. Za zmínku stojí i koncipované večery, které probíhají v jednotlivých místech dlouhodobě. Např.: Laskavé večery Z. Jiráska v Chrudimi, večery L. Vondráka v kavárně U notáře v Havlíčkově Brodě, Dny poezie V. Kopecké v Broumově, Večery múz v knihovně v Pardubicích – pořádá výtvarná sekce - dětské aktivity B. Tymichové kolem „Zámeckého parku“ v Opočně aj. Loňský Maratón (09) byl koncipován tak, aby se zaměřoval především na práci s dětmi a mládeží. A to nejen programem (čtení, divadelní i maňásková představení, dětská opera atd.) – ale hlavně: Začali jsme realizovat velký celostátní projekt tzv. řízených čtení na školách, který spočívá v tom, že autor knihy chodí opakovaně do jedné školy, postupně s dětmi (za spolupráce pedagogických pracovníků i rodičů) tuto jedinou knihu čte a učí je, JAK ČÍST a jak čtenému textu porozumět. Každé dítě má vlastní knihu, se kterou pak pracuje nejen ve škole, ale i doma. (Měli jsme štěstí, na projekt nám přispěli nejen soukromí sponzoři, ale i Ministerstvo kultury, osvícené KÚ Pardubice a Hradec Králové, dokonce také některá města, jako např. Pardubice, Přelouč, Lanškroun…) Město Přelouč se dokonce ujalo i podpory křtu našeho každoročního sborníku (pod záštitou a za přítomnosti paní starostky Ireny Burešové). V roce 09 to byl sborník 17, tj. Sedmnáct východočeských autorů literatury pro děti, plný nejen básní, hádanek, říkadel, pohádek a povídek pro děti, ale i kreseb samotných dětí z mateřských a základních škol, ve kterých probíhaly naše akce. Při této příležitosti se uskutečnila též vernisáž a vyhlášení výsledků soutěže Pardubické střípky (část literární, část výtvarná). Kromě křtu sborníku v Přelouči (tématem letošního sborníku – editor J. Hrabinec – jsou povídky s tajemstvím) za naše nejdůležitější akce považujeme především zahájení Maratónu v Historickém sále radnice města Pardubic, pod záštitou a za přítomnosti pana primátora Demla a pozvaných významných hostů z řad českých i světových spisovatelů a závěrečné hodnocení Maratónu s vánočním přípitkem (pouze pro členy). Kromě toho, že celoročně vydáváme vlastní bulletin Kruh (M. Dušek, J. Faltus) – podařilo se nám v roce 09 vydat i jeho přílohu – Kdo je kdo ve Východočeském středisku OS. Pokoušíme se i o publikování prvotin – pilotní vlaštovkou byl Můj svět Aliny Kulakovské. Ano, práce našich autorů s mládeží a začínajícími autory se také slibně rozbíhá. Připravujeme pro ně literární dílny, vyhlašujeme soutěže, organizujeme autorská čtení, poetická setkání i přehlídky uměleckého přednesu. Naše práce je nesmírně pestrá a hodně náročná, proto do svých řad vítáme každého, kdo je ochoten se na ní podílet, ať už se jedná o začínajícího či pokročilého autora, dramatika, výtvarníka, hudebníka – anebo sponzora, či jen milovníka kultury, který je ochoten pomáhat. Pokud se o nás chcete dozvědět více, případně se stát naším členem, naleznete vše potřebné na www.spisovatelevc.cz. Do našeho přátelského společenství za celý výbor upřímně zve Marcella Marboe (předsedkyně)

89

NABÍDKA VOŇAVÉHO PŘIVÝDĚLKU • Hodí se vám každá koruna navíc? • Láká vás přivýdělek s volnou pracovní dobou? • Utratit peníze je snadné, chcete vědět, jak je snadno vydělat? • Zní vaše odpověď ANO?

Seznamte se s firmou Kosmetika FM GROUP! • Vyděláváme tím, že šetříme peníze ostatním! • Pracujeme dle vlastního tempa, výdělek závisí jen na nás! • Prodáváme výrobky vysoké kvality za bezkonkurenčně nízké ceny! • Naše výrobky jsou součástí každodenního života (kosmetika, výrobky pro domácnost) • Počáteční vklad do obchodu není v řádech tisíce korun!

PŘIDEJTE SE K NÁM • Hledáme právě vás, kdo nechcete o vyšších příjmech jen snít! • Pojďte se s námi věnovat voňavému obchodu, kterého se netýká finanční krize! • Se vším vám na začátku pomůžeme!

ZAUJALO VÁS TO? NAPIŠTE NÁM! Naše oficiální stránky jsou www.fmgroup.cz, více žádejte na [email protected]. 90

Obsah Předávání putovních cen

4

Co předcházelo vydání této sbírky

5

Základní kameny soutěže

6

Úvodním slovem s malým pohledem na předešlých 6 ročníků

7

Ohlasy na předešlý ročník 2009

14

Nejpůsobivější báseň předešlého roku 2009 – skupina nad 30 let 16 Nejpůsobivější báseň předešlého roku 2009 – skupina do 30 let

17

Vítězné básně předešlých roků 2009 a 2008 v rovině odborné

18

Seznam básníků předešlého roku 2009

19

Ze závěrečného dějství 6. ročníku v Přelouči

24

Kdo se podílel na výběru básní do sedmých Střípků 2010

26

Soutěžní básně 2010

28

Upozornění

79

Hlasovací lístek s pravidly

80

Soupis soutěžních básní 2010

81

Poděkování

83

Vývěsky sponzorů Stříbrné buly

84

Obsah

91

Údaje o knižním vydání

92

91

Pár střípků 2010 STŘÍBRNÁ BULA rovina veřejná – – soutěž O nejpůsobivější českou báseň roku 2010 ZLATÁ BULA rovina odborná – – soutěž O nejlépe hodnocenou českou báseň roku 2010 vydal: Vzdorospolek v Lovčicích 2010 1. vydání tiskárna: TLZ Praha, Sazečská 603/9, Praha 10 – Malešice náklad: 300 výtisků ISBN 80-903607-6-9 ISSN 1802-5889 – hmotné vydání ISSN 1802-5897 – elektronické vydání

92