PÁR STŘÍPKŮ ČTĚTE HLASUJTE PIŠTE DO 30. ZÁŘÍ * Vzdorospolek * Lovčice 2011

PÁR STŘÍPKŮ 2011 Čtenářové, prostřednictvím této osmé ročenky v řadě máte možnost sdělit svůj názor na soudobou českou básnickou tvorbu. A hlavně rozhodnout v rovině veřejné celostátní soutěž O českou báseň roku 2011. ČTĚTE ● HLASUJTE ● PIŠTE DO 30. ZÁŘÍ 2011

* Vzdorospolek * Lovčice 2011

3

Jihlava – město zaslíbené

Č

eská báseň, zdá se, nalezla spřízněné město – Jihlavu, a to za laskavého přispění náměstka jihlavského primátora pana Rudolfa Chloupka a dalších neméně důležitých místních občanů, zejména básníka Karla Holuba (podrobně na str. 9). Jen díky jim prvně proběhne slavnostní ukončení 8. ročníku soutěže O českou báseň roku 2011 v náležitém prostoru jihlavské radnice. První až třetí ročník hostila ve Vlašském dvoře Kutná Hora, čtvrtý až šestý Přelouč v divadelním sále Občanské záložny. Pro ukončení sedmého ročníku, přechodného z jarního už do podzimního období, bylo pro časovou tíseň vzato za vděk pardubickou Pivovarkou (str. 18). řibližme si hlavní město Vysočiny položené uprostřed Českomoravské vrchoviny. Ve středověku jako významné horní město s bohatými nalezišti stříbra byla Jihlava velmi důležitým zdrojem pro královskou pokladnu. Stala se nejstarším královským horním městem v Českých zemích a její věhlas daleko přesáhl hranice našeho státu. Později se město proslavilo v celé Evropě svými řemesly, zvláště od 15. století soukenickými výrobky. nešní Jihlava se může pochlubit řadou raně gotických, renesančních i barokních památek, kterými se – co do počtu a zachovalosti – řadí mezi nejvýznamnější středoevropská města. V roce 1951 a obnoveně roku 1982 získala Jihlava statut Městské památkové rezervace. Svými 213 chráněnými památkami a desítkami dalších nabízí návštěvníkům skutečně nezapomenutelné zážitky. ednu z perel jihlavských památek, neřkuli z celé naší České země, naleznete na radnici na Masarykově náměstí. Je jí Velká gotická síň (na snímku – http://svatosovi.bloguje.cz), již stavitelé roku 1561 zaklenuli na střední sloup křížovou klenbou s cihlovými žebry. Před několika lety prošla důkladnou opravou, aby se v roce 2006 zase zaskvěla ve své původní kráse. Obnovilo se i osmatřicet stropních a nástěnných nápisů ve staročeštině, latině a němčině, které prostřednictvím přísloví nabádaly a vlastně stále nabádají občany k mravnému životu. Za povšimnutí stojí podlaha v síni; je přesně udělána podle naštěstí dochovaných pěti prapůvodních dlaždic. rávě v této nádherné gotické síni proběhne v sobotu 29. října 2011 slavnostní vyhlášení výsledků 8. ročníku České básně. Slavnost mj. obohatí podvečerní vystoupení známého dobronínského divadelního souboru Zmatkaři strhující hrou César a Drana. V Jihlavě se v posledním říjnovém týdnu také koná už 15. ročník Mezinárodního festivalu dokumentárního filmu (MFDF – str. 89). Kdo na malebnou Vysočinu v té době zavítá, o kulturní vyžití jistě ochuzen nebude.

P

D

J

P

ISBN 978-80-903607-4-7 ISSN 1802-5889 (hmotné vydání) ISSN 1802-5897 (elektronické vydání) 4

Co předcházelo tomuto sborníku a bude předcházeti dalším:

VŠEM BÁSNÍKŮM!

Literární sdružení Vzdorospolek vyhlašuje soutěž O českou báseň roku 2011 – osmý ročník –

Vzácní veršotepci! Pro vás všechny, kdo pokoušíte básnickou Múzu, připravujeme rok co rok nevšední sbírku básní s názvem Pár střípků. Nechcete-li si nechat ujít příležitost ke zviditelnění své tvorby v ročence obohacené soutěží, posílejte v jazyce českém nanejvýše čtyři díla ročně, doposud nikde nezveřejněná (včetně internetu – osobní, literární stránky, apod.) v provedení a námětu naprosto volném. Jak jste si jistě stačili všimnout, básnictví nepatří mezi slovesný obor, jenž by dovedl přilákat více čtenářů. A proto je od prvopočátku (2003) naším cílem vzbudit u lidí větší zájem o toto slovesné umění. Jak? Aby širší veřejnost měla pohnutku nahlédnout do sborníku s vašimi verši, udělujeme jí právo hlasovat. Během půl roku lidé prostě a jednoduše vypíší na přiložený hlasovací lístek až pět básní, které je v ročence osloví. Pro zajištění nestrannosti čtenářů při hlasování samozřejmě neotiskujeme jména básníků; to až zpětně v následujícím ročníku. Původce toho dílka, které na veřejnost zapůsobí nejvíce, získává putovní Stříbrnou bulu, na jejímž podstavci bude na stříbrném štítku vyryto jeho jméno a název básně. Toť rovina VEŘEJNÁ. Ročenka samo sebou není nafukovací, vše se do ní nevejde. Obrátili jsme se proto na společnosti či úřady básnictvím se zabývajícími, aby vyčlenily své odborníky, kteří by nezávisle a samostatně oznámkovali jako ve škole v tzv. březnovém předkole vámi přihlášenou tvorbu – rovněž bez uvedení jmen původců. Na jejich podkladě se básně rozdělí na dva soubory: více a méně úspěšné. Ty více úspěšné dojdou otištění. Kromě toho vyplyne z jejich práce podrobné umístění všech básní, čili i ta pomyslně nejlepší z odborného hlediska. Její tvůrce získává putovní Zlatou bulu a též na jejím podstavci ulpí zlatý štítek s jeho jménem i názvem básně. Toť rovina ODBORNÁ. Po skončení hlasování čtenářů se vždy poslední říjnovou sobotu od druhé hodiny odpolední slavnostně odhalují soutěžní výsledky. Při tomto závěrečném dějství je vyžadována účast básníků (či jejich zástupců), kteří stanou na vítězných stupních obou rovin. Nikdo totiž nebude předem zpraven o přesném umístění v soutěži; to platí i pro vítěze putovních cen. Osmý ročník bude ukončen v nádherné gotické síni na radnici v Jihlavě, v čase konání filmového festivalu – MFDF. Svou tvorbu s udáním své adresy, telefonu a ročníku narození posílejte nejpozději do 31. ledna 2011 na: [email protected] (předmět Stříbrná bula). Nemáte-li možnost přes „síť“ (internet), pak básně zasílejte strojopisem v jednom vyhotovení na: Literární sdružení Vzdorospolek, Lovčice 9, pošta Čáslav 286 01, heslo Stříbrná bula. Do dopisu vložte nadepsanou a oznámkovanou obálku běžné velikosti, pošleme vám tiskopis přihlášky. Další podrobnosti naleznete na našich stránkách: http://vzdorospolek.wz.cz. POZNÁMKA: Pro devátý ročník platí den uzávěrky přihlašování básní 31. ledna 2012, pro desátý 31. ledna 2013 atd.

5

Základní kameny České básně 1. Záměrem celého díla O českou báseň roku je přiblížit básnictví, neuvěřitelně málo čtené básnictví (!), většímu počtu čtenářů, protože současné opomíjení tohoto nejvyššího slovesného umění je takřka hřích. A to prostřednictvím ročenek, které jsou oživeny soutěží, do níž se může každý zapojit. Po dvanácti letech se zaplní podstavce putovních cen pro vítěze – Stříbrné i Zlaté buly – a vymění za nové. K této příležitosti bude vydán mimořádný sborník, kde najdou místo všechna oceněná dílka za celé dvanáctileté období. 2. Soutěž je určena všem básníkům (amatérům i profesionálům) a probíhá každoročně od roku 2004; délka ročníku: devět měsíců, nepočítáme-li možnost přihlašovat básně až 12 měsíců předem. 3. Celý rok se shromažďují soutěžní práce (od 1. února předchozího roku do 31. ledna). Jeden zájemce – bez ohledu na věk – má možnost zaslat do jednoho ročníku až čtyři dílka. Ve sborníku Pár střípků může býti básník otištěn ponejvíce dvanáctkrát (a dost, aby se pak zase mohli dostat k otištění jiní tvůrci). 4. Přihlášené básně nesmí být nikde jinde zveřejněny (internet a ostatní soutěže nevyjímaje), a to až do ukončení ročníku. Od básníků se žádá, aby sami také nedávali ve veřejnou známost svou účast v probíhající soutěži. 5. Jiné zveřejnění není možné kvůli nezaujatému hlasování, aby se každému dílku zajistila stejná startovní čára. Vítěze v rovině veřejné totiž určuje veřejnost – tedy čtenáři sborníku, v němž jsou soutěžní práce otisknuty – pomocí vložených hlasovacích lístků. 6. Jelikož ročenka není nafukovací, lze otisknout pouze 50 až 100 básní. Proto je jeden měsíc vyhrazen pro tzv. předkolo (březen), kde odborníci (veřejnosti utajeny osoby určené různými společnostmi či úřady) nezávisle na sobě oznámkují všechnu přihlášenou tvorbu. Zároveň při jejich hodnocení vyplyne i nejlépe postavená báseň v rovině odborné. Podrobné hodnocení odborníků bude po celou dobu hlasování veřejnosti utajeno, aby čtenář nebyl ovlivněn jejich výsledky. 7. Na podkladě práce odborníků je začátkem dalšího měsíce (duben) sestaven sborník a v el. podobě zaslán do tiskárny i se záznamy a snímky ze slavnostního listopadového vyhlášení výsledků předchozího ročníku.

8. Básně budou otištěny bez jmen původců, aby čtenář nemohl být ani v tomto bodě nikterak ovlivněn. Každé básni je losem určeno číslo, dle něhož se vloží do sbírky. 9. V první části sborníku se otiskne rozuzlení předchozího ročníku: vítězné básně v rovině veřejné a v rovině odborné; jmenný seznam veršotepců, k nimž se připojí snímky básníků přítomných na slavnosti; ohlasy nepostoupivších básníků též se snímky přítomných; ohlasy veřejnosti. 10. Po veřejném představení nové ročenky začíná hlasování. Hodnotit mohou všichni čtenáři mimo ty, kteří jsou spjati se soutěží, tj. soutěžící a pořadatelé (střet zájmů). Na lístky vložené do sborníku je možno uvést až pět básní. Tomuto hodnocení je vyhrazeno pět měsíců (od 1. 5. do 30. 9.). Hlasovat lze i elektronicky. 11. Nikdo z básníků nebude dopředu zpraven o přesném umístění, ale každému se oznámí, zda je či není mezi vítězi. Při závěrečném dějství, co probíhá poslední říjnovou sobotu, je vyžadována účast básníků (či jejich zástupců), kteří se umístili v rovině odborné i v rovině veřejné na prvních třech místech. Pokud tuto milou povinnost nedodrží, věcná cena spojená s daným místem se postoupí tomu, kdo se dostavil a umístil o příčku níže. Všichni soutěžící, kteří přijedou na vyhlášení, shledají v přední části ročenky Pár střípků snímek svůj (případně svého zástupce) ze slavnosti u souhrnného seznamu výsledků. 12. Soutěžaící s největším počtem bodů mohou sedět pouze na jedné ze tří vítězných židlí, a to sami. 13. Hlavní cenou v rovině veřejné je putovní Stříbrná bula, na jeden rok ji získá tvůrce básně s největším počtem bodů od čtenářů. V rovině odborné to je putovní Zlatá bula a na jeden rok ji získá tvůrce básně s nejlepším hodnocením od odborníků v březnovém předkole. Na jejich podstavce se nechají zhotovit štítky s názvy vítězných prací a jmény jejich původců ve spojení s daným rokem. Obě ceny zajistí Vzdorospolek. 14. Další ceny budou poskytovat sponzoři; rovněž se použije případný výdělek z prodaných sbírek. 15. Vyrozumění o všech pravidlech a průběhu daného ročníku je předkládáno jednotlivým účastníkům proti podpisu nejpozději do otištění jejich děl ve sborníku. Při porušení podmínek je soutěžící vyřazen. /1. března 2011/

6

Úvodním slovem Drazí čtenáři, básnických sbírek vychází v České zemi bezpočet. Kromě přehršle knižních vydání od jednoho tvůrce častokrát narazíte na sborníky rozličných soutěží téměř vždy spjatými s nějakou osobností více či méně vázanou k tomuto slovesnému umění, v němž se ukrývají netušená kouzla. V žádné takové sbírce však nenarazíte na možnost vyjádření čtenářů k předložené tvorbě. Jejich vydavatelé vlastně oznamují: „Čtenáři, zde si přečtěte díla z vítězných stupínků. Co na ně říkáte, to už je vaše věc.“ S ohledem na tyto skutečnosti, které naprosto znemožňují jakoukoliv zpětnou vazbu k původcům básní, začala vycházet už před osmi lety naše ročenka Pár střípků. Slovo „naše“ znamená všech čtenářů a všech básníků. Každý čtenář může rok co rok k soudobému básnictví napsat pár poznámek a přidělit pár střípkům – až pěti – vždy po jednom bodu (hlasovací lístek na str. 79). Tím určí, kdo se z veršotepců stane na jeden rok nositelem nejvyššího ocenění v rovině veřejné – putovní Stříbrné buly. Každý básník za naprosto rovných podmínek (str. 5) rok co rok může poskytnout pro tuto sbírku pár střípků – až čtyři. Ona dílka nesmějí být doposud nikde zveřejněna, neboť právě to všem zaručuje stejnou startovní čáru. Kniha pochopitelně není nafukovací. Do přiměřeného počtu 50 až 100 děl vytřídí poskytnuté práce odborné březnové předkolo (str. 24), z něhož vzejde pomyslně nejlepší báseň. Její tvůrce získá na jeden rok putovní Zlatou bulu. Podle Základních kamenů celostátního díla (str. 6) jsou přesné výsledky v rovině odborné utajeny až do konce hlasování veřejnosti, aby vás neovlivňovaly. Zpětná vazba mezi čtenáři a básníky tu už desetiletí chyběla. Mezitím se básník čtenářovi hodně vzdálil. Hodně... Nesnadnou cestu si vytyčily Střípky, když si vzaly za úkol zase básnictví přiblížit vám, široké veřejnosti. Velmi nesnadnou... Potřebují k tomu pomoc z obou stran. Málokdo o Střípkách ví. A ještě méně lidí pochopilo, proč tu jsou. Každá báseň a každý hlas je životem pro tuto nevšední ročenku. Nevznikla jako výdělečný podnik, ale pro vzájemné porozumění čtenářů a básníků. Vždyť co je báseň bez čtenáře? Přečíst jednu sbírku a odhlasovat dle pokynů a zdarma přes naše Vzdorostránky http://vzdorospolek.wz.cz mohou až desítky lidí do 30. září; prostě o co vícekrát ji půjčíte, o to bude ročenka více žít a vcházet do veřejného povědomí. Než pokročíte k letošní soutěžní tvorbě na str. 26-75 prvně obohacené námětovými kresbami, a to od malíře Jiřího Staňka, pozastavte se nejdříve na následujících stránkách. Nejprve jsou dvě (8 a 9) věnovány na rozloučenou dvěma úspěšným účastníkům České básně, kteří k nevýslovné lítosti už nejsou mezi námi. Pak následují na str. 10–12 ohlasy na minulou ročenku jak od veřejnosti, tak od básníků, jež nepřekonali odborné předkolo, a proto se také mohli v tomto směru zapojit. Na str. 13–21 je zaznamenán souhrn loňských výsledů naposledy rozdělených do dvou věkových skupiny. V souhrnu nechybějí přetištěné vítězné básně z prvních stupínků či snímky básníků, kteří se zúčastnili slavnostního ukončení 7. ročníku v sobotu 27. listopadu 2010 v salónku pardubické Pivovarky. Závěrečné dějství tohoto 8. ročníku už konečně proběhne v náležitějším Za rok na šťastnou shledanou! prostředí v Jihlavě (str. 4).

1. 2.

7

Do básnického nebe Stalo se tak prvně od začátku díla „Česká báseň“, když hned dva úspěšní básníci se nemohli slavnosti zúčastnit, neboť jejich srdíčka dotloukla. Svou tvorbou z dlouhodobého hlediska zaujali odborníky, proto jsme se rozhodli jim udělit čestné uznání na věčnou paměť. Za dílo Karla Holuba z Jihlavy, čtyřikrát otištěném v Pár střípcích 2007 až 2010 a dvakrát se umístivší do desátého místa v rovině odborné, převzal ocenění blízký přítel, básník Zdeněk M. Schlappl z Jihlavy (str.18). Ony dvě básně jsou U Větrného Jeníkova (8.–12. místo z 210 přihlášených básní pro čtvrtý ročník 2007) a Beskydská laťka (8.–18. místo z 285 přihlášených básní pro sedmý ročník 2010). Za dílo Hany Kupčíkové z Vysoké nad Labem, dvakrát otištěném (2009 a 2010) a jednou se umístivší do desátého místa také v rovině odborné, převzala ocenění její vnučka básnířka Alžběta Kupčíková (str. 17). Ona báseň je Bílý déšť (9.–18. místo z 298 přihlášených básní pro šestý ročník 2009). Souhrou okolností a náhod bylo v loňské ročence vylosováno k již zmiňovanému dílu Karla Holuba Beskydská laťka číslo jedna, čímž otvíral novou soutěžní tvorbu sedmého ročníku. Aby toho nebylo málo, básni Hany Kupčíkové Vesnička přiřkl los číslo dvě. Oba celému dílu budou velice chybět. Čest jejich památce.

Hana Kupčíková * 25. 12. 1933 v Chotěboři † 15. 6. 2009 v H. Králové Vystudovala gymnázium a obor český a ruský jazyk na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Celý život se věnovala učitelskému povolání. Vydala samizdatem překlady ruských klasických veršů pod názvem „Navlékání slov“, spolu s Antonínem Dědochem sbírku „Stromy“, ke 100. výročí narození své matky sbírku „Kytička pro maminku“. Knižně vydala v nakladatelství Lynx překlady ruské básnířky Ljubov Vondrouškové s názvem „Co mám ráda“ – věnovala ji festivalu Ars Poetica Puškinův památník. Naposledy vydala spolu se svou vnučkou Alžbětou v roce 2008 dvojsbírku pod názvem „Tikot hodin pokory – Z hnízda mojí duše.“

Bílý déšť Bílý déšť padal z vonné střemchy do vlhké rozčesané trávy, jako by ještě žily a kvetly plátečky kvítků z její hlavy Bílý déšť veršů padal lehce z pera i srdce najednou, jako by ještě žily a kvetly dojmy kreslené vzpomínkou 8

Karel Holub * 25. 9. 1939 ve Štokách (HB) † 19. 10. 2010 v Jihlavě

Karlova rodina se brzy po jeho narození přestěhovala do Jihlavy. Otec, řezník, měl nejprve obchod v Jihlavě, později pracoval v masokombinátu v Kostelci. Matka mu v obchodě pomáhala, jinak byla v domácnosti. Karel Holub vychodil v Jihlavě osmiletku a studium na Vyšší hospodářské školy (VŠH) zakončil maturitou v roce 1957. Už na škole provozoval atletiku, později orientační běh. Dvakrát běžel maratón, v roce 1968 Praha–Zbraslav–Praha a v roce 1970 v Košicích. Dva roky na vojně odsloužil u výsadkových jednotek v Prešově a v Prostějově. Poté nastoupil jako ekonom na státní statek. Krátký čas byl skladovým dělníkem v balírnách, deset let pracoval jako obchodní úředník v oblastním podniku Zelenina /1966–1976/, přičemž se oženil (1971). Poté přešel na finanční odbor Okresního úřadu v Jihlavě, kde se věnoval daním a rozpočtu. Od roku 1981 byl členem Českého svazu ochránců přírody, ochrana přírody byla jeho koníčkem. S Klubem českých turistů také nachodil pár kilometrů. V roce 1990 přešel na nově vzniklý odbor životního prostředí a vzdělání si rozšířil o nástavbové studium na Energetickém institutu v Brně. Zabýval se ochranou ovzduší. V roce 2002 vážně onemocněl a v roce 2003 odešel do starobního důchodu. Již od 14 let začal psát drobné sešitky s pověstmi a povídkami z Jihlavy. Básničky psal již na VHŠ. Přivedla jej k tomu jeho učitelka češtiny Marie Vidláková. K. Holub vydával pro přátele a známé verše rozmnožené v sešitových vydáních. Postupně mu vyšlo několik sbírek, např. Kluci z Čajkárny, Nezaváto, Oheň ze zlaťáků – převyprávěné po-

9

věsti z Větrného Jeníkova a okolí, Rozverné popěvky. Křest Karlovy poslední sbírky „Štěstí v penzi“ v závěru pořadu Pár křídel holubích z 24. 9. 2010 je zachycen na snímku – zprava průvodce pořadem Vladimír Mátl, ředitelka Městské knihovny Jihlava Jarmila Daňková a vydavatel sbírky Ivo Zajonc. V tvorbě K. Holuba se podstatně promítla úmrtí manželky Libuše (1977) a nadaného syna Luďka (1975-1997). Nejraději psal o lásce k lidem i k přírodě. Byl oceněn hejtmanem kraje Vysočina za „Skutek roku 2009“ v oblasti životního prostředí, a to za mapování a čištění studánek. Mezi jeho záliby patřilo také cestování s vnukem Honzíkem (od dcery Soni, nar. r. 1972, vedoucí knihovny v Brtnici) a fotografování. Je něčím jako duchovním otcem Stříbrného listování. Tento jihlavský pořad veršů, hudby a tance uspořádal společně s jednatelem Vzdorospolku a s laskavou pomocí pracovníků Městské knihovny Jihlava poprvé 16. ledna 2008 a podruhé 27. listopadu 2009. Bohužel, toho třetího Listování 3. prosince 2010 už se nedočkal, pochopitelně bylo věnováno právě jemu. Avšak o pokračování jeho pořadu je postaráno. Ba co více, bude rozšířeno právě o slavnostní vyhlášení výsledků České básně od letošního osmého ročníku. Pár křídel Holubích poletí dál v mnoha srdcích. ■

Ohlasy nepostoupivších básníků na Střípky 2010 ◘ Každá sbírka je úžasná už jen pro to, kolik času, píle a srdce do ní všichni dali. Velice se mi líbí nová obálka; bohužel, obsah letos trochu pokulhává. Vybrat dobrou báseň je asi dosti náročná činnost, neboť např. pro mě je báseň literární počin, co se rýmuje a o něčem vypovídá, to u dosti příspěvků není. Nechci kritizovat odbornou porotu, ale asi neví, co je báseň a co próza. Z některých „básní“ jsem docela zklamána. Je tu ale pár nádherných básní. Iva Horáková, Pardubice ◘ Soutěž „O českou báseň roku“ má několik drobných úskalí, které je potřeba doladit a už můžete číst a snít. Snad každý najde tu, která jej osloví. Libuše Matysíková, Němčice nad Hanou, Vrchoslavice (na snímku) ◘ To, že ročenky začínají v posledních letech přešlapovat na místě, cítíme asi všichni. Už jen samotný souhrn námětů všech střípků popisuje polovina básní přírodu a počasí. Desetina se trápí láskou a přibližně stejný počet se točí kolem probdělé noci nebo svítání, což jen nebezpečně upozorňuje na poruchy spánku našeho obyvatelstva. Netvrdím, že básně jsou po umělecké stránce špatné, vůbec ne. Už vůbec si nemyslím, že můj názor je nejlepší a jediný možný, ale prostě to tak cítím. Jiří Kosek, Řečany nad Labem ◘ Hodně sdružení stojí na peněžní pomoci jiné než státní, proto doporučuji nebránit se třeba soukromým nabídkám. Ročenka se povedla počínaje stoupající úrovní básní i obálkou, ta dostává za jedna. Do dalších ročníků přeji hodně čtenářů. Petr Doležal, Jihlava ◘ Správné je zrušení věkové hranice, doporučuji zvýšení počtu vybraných básní, čímž by se zvýšila možnost k lepšímu výběru pro čtenáře. Samotné provedení sbírky se mi líbilo. Díky, pokračujte! Zdeněk M. Schlappl, Jihlava (na snímku) ◘ Dneska mám asi moc kritické oko. Že by mě některá báseň vysloveně odnesla do říše snů, to se nestalo. Ale jsou to mé pocity, mé prožitky. Dál radši nehodnotím, byla bych moc kritická, což nechci. Báseň v sobě musí nést něco, co dovede uchvátit tak, až člověk začne psát, nebo to v něm s něčím pohne. Lady, Brno ◘ Nová obálka ročenky se mi moc líbí. Hlas jsem dala pěti básním, přesto bych chtěla vyzdvihnout báseň Babí léto. Básníku, chci, abys věděl, že jsi mne rozplakal. Srdce se mi sevřelo soucitem a duši zahalil smutek. Budu se ještě více snažit být dobrým člověkem. A to jsi přece chtěl. (Dílko napsala básnířka Petula Svobodová z Krupky. -vlh-) Sbírku teď předám svým přátelům, aby i oni našli tu svou báseň, která se jich dotkne někde hluboko... Ludmila Kantová, Adamov ◘ Loňský sborník se mi velice líbil jak rozmanitostí tvorby, tak i hezkým potiskem obálky. Snažila jsem se co nejsvědomitěji vybrat pět básní, ačkoliv se mi jich líbilo podstatně více. Ještě bych ráda poděkovala všem, kteří se na sborníku podílejí ve svém volném čase, čímž ukazují veřejnosti krásu veršů. Bez nich by sborník světlo světa nespatřil a snaha básnického zviditelnění širší veřejnosti by zůstala na mrtvém bodě. Marcela Veselá, Týnec nad Labem 10

◘ Ročenka je velmi pěkná a vkusně upravena. Milan Kotál, Sušice ◘ Celá ročenka má velmi vysokou úroveň, lze ji použít jako vzor pro všechny

Radomil Přikryl, Olomouc

soutěže.

Ohlasy veřejnosti na Střípky 2010 • Díky Střípkům jsem po letech opět objevila kouzlo veršů a musím smeknout

před všemi, kteří přispěli nejen básněmi. Při prvním čtení jsem se rozhodovala mezi 10 příspěvky, při druhém jsem už měla pět, ale zcela jiných! Po měsíci jsem konečně chtěla hlasovat a opět vybrala jiné... Dát veřejnosti možnost hlasovat je ta správná cesta k opětovnému nalezení netušeného krásna ve verších. To, co děláte, je úžasné. Ilona Salajková, Mikulov • K básni Shrnutí (65) – velmi výstižný „epigram“ vyznačuje většinu návštěvníků vernisáží. K básni Žrouti (70) – vyjádření nepěkných až nebezpečných lidských vlastností, které počínají ovládat současného člověka. Antonín Salajka, Hodonín • Oceňuji počin Vzdorospolku, který navzdory dnes tak bezohledně zpeněženému umění vydává ročenku, jež není postavena jako výdělečný podnik. Karel Muška, Třebíč • Jako znevýhodnění mi připadá, že nelze zaslat soutěžní básně uvedené na internetu. V době, kdy se již nepoužívají zápisníky... (Pak by nebyla zaručena stejná startovná čára všem básním a soutěž – nejsou-li rovné podmínky – ztrácí smysl. Bez soutěže ztrácí smysl tato ročenka. -vlh-) František Havlíček, Písek • Sborník je velice pěkný, nejlepší za poslední tři roky. Jiří Černý, Jirkov • Znám pocit nebýt vyhodnocen a dobře znám, jak těžké je vybrat z mnoha dobrých básní ty vítězné. Vysoko hodnotím úlohu a činnost Vzdorospolku, neboť učí veršotepce býti básníky a ty, kdo zaostávají, učí pokoře poznání. Neboť s básněmi jsou dny plnější, i když se nedaří zkrásnit je všechny. Josef Jindra, Sobotka • Zvolil jsem do užšího výběru 15 básní a bylo těžké vybrat jen pětici podle mého názoru nejlepších... Václav Franc, Nová Paka • Velmi oceňuji všechnu tu náročnou práci se sbírkami. Dostali jste se daleko, až k sedmému ročníku. Děkuji. (Nyní už osmému. -vlh-) Libuše Motzková, Ústí n/L. • Ještě se mi kromě pěti vybraných strašně moc líbí jedna báseň. Všem básníkům přeji zdraví, aby mohli psát. Marie Samková, Česká Lípa • Sbírka se mi moc líbila. Viděla jsem jí poprvé a velice mě nadchla; jen tak dál. Petra Filipová, Trhový Štěpánov • Sbírka se mi dostala do rukou poprvé a oceňuji tento nápad. Je dobré, že možnost tvořit pro veřejnost mají i amatérští básníci. Jen tak dál! Tereza Richtrová, Zdislavice • Obdivuji tvůrce básní. Jako by uchopili něco, co nám, ostatním, uniká. Ludmila Pavlátová, Rybáře • Střípky mi doporučila moje spolupracovnice. Už dlouho jsem nečetl žádné básně. Původně jsem si nebyl jist, zdali dočtu vše až do konce, ale dočetl. Líbila se mi převážná většina básní; nakonec jsem měl další nesnáz: vybrat z nich jen pět. Michal Švadlenka, Praha

11

→

→ • Střípky jsou vydařeným sborníkem spíše amatérských básníků, ale některé

básně nesou nejvyšší úroveň. Avšak i ty ostatní umí pohladit po duši, což zase jisté básně uznávaných současných básníků mnohdy nedovedou. Alena Adamová, Praha • Opět Střípky hodnotím kladně a mám radost, že básně ještě nevymřely. Alena Žáčková, Praha • Tento sedmý ročník má oproti loňsku lepší výtvarnou úpravu obálky. Moc se mi líbí. Monika Holcátová, Praha • Moc pěkné! Lenka Tvardková, Praha • Jako úplný nováček a začátečník v básnění vnímám mezi básnickými střípky rozesety perly, přičemž vybrat pět nejhezčích je téměř nadlidský úkol. Tento ročník jsem si zvolil třináct do užšího výběru a nyní mi je líto těch osmi zbylých. Nakonec u mě rozhodovala myšlenka a rým. Velké poděkování za bytí Střípků a mnoho dalších ročníků přeje Jan Bayer, Praha • Děkuji vám za vaši práci, kterou jste vynaložili na uspořádání této soutěže a vydání velmi povedené sbírky Pár střípků 2010. Myslím, že se vám to podařilo, a přeji vám, ať se daří i v dalších letech. Jan Brychta, Praha • Oceňuji obětavost pořadatelů a držím palce do dalších ročníků. Děkuji za hezké chvíle s básničkami. Ludmila Mikešková, Praha • Střípky jsou pěkné, sice všem nerozumím, ale našla jsem si pár, které mě zaujaly, které jsem pochopila. Držím vám palce k vydání dalších ročníků. Marcela Málková, Praha • Velmi zajímavé. Některé básně (např. Nenahraditelnost – 51) jsou výborné. Děkuji. Martin Kosík, Čáslav – Třebešice • Mnoho básní je pěkných; je těžké vybrat jen několik. Jar. Krumková, Čáslav • Je těžké vybrat jen pět ze všech krásných básní. Věra Viďuriačová, Čáslav • Jsou to pěkné básničky. Anna Vránová, Čáslav • Čtivé a inspirující. Daniela Sošková, Čáslav • Podobně působivé básně jako byly ty vítězné z r. 2009 – Zadrž, podzime a Strom – slyším je skoro ve štěpánkovsky lyrickém přednesu – jsem v letošním sborníku nenašla. Jsem si ale vědoma skutečnosti, že jsem úlohou „hlasu lidu“ pouze jedním střípkem z pestré mozaiky hodnotitelů soutěže. Každá báseň si najde svého čtenáře. Ilona Ševčíková, Kladno • Není mnoho lidí, kteří prokáží tolik nezištnosti, vytrvalosti, pracovitosti, štědrosti i nezdolnosti a zároveň jsou schopni upřímného sebehodnocení – úvod loňské ročenky. Jednateli upřímně přeji, aby se mu všechna práce a úsilí, které této v mnoha směrech nevděčné činnosti věnuje, bohatě a v dobrém vrátily. (Děkuji, ale je nás více, jak píši právě v tom úvodu. -vlh-) Iva Tajovská, Pardubice • Uvědomila jsem si, že jen díky „Pár střípkům“ jsem se dostala ke čtení básní. Ačkoliv tíhnu ke krásné literatuře, přečíst si básně je příjemné osvěžení a změna. Kristýna Trojanová, Heřmanův Městec POZNÁMKA: Vážení čtenáři, na vaše ohlasy je připraveno více stránek, tak se nebojte sdělit nám své poznámky obzvláště v kritickém duchu. Více na str. 78.

12

V SOUTĚŽI O ČESKOU BÁSEŇ ROKU ZÍSKÁVAJÍ VÍTĚZOVÉ PUTOVNÍ CENY V rovině veřejné od roku 2004 STŘÍBRNOU BULU

M

inulý ročník poprvé opanoval oba nejvyšší stupínky jediný básník, a to Zdeněk Jirásek ze Slatiňan. Stříbrnou bulu získal za báseň Žrouti (str. 14). Ale ne v den určení. Bula se totiž – také poprvé po šesti letech putování po vlastech českých – nevrátila na místo určení. Její předchozí nositelka Iva Horáková z Pardubic ji ve svém městě nepostoupila. Brzy se nepřítomnost mladé básnířky vysvětlila, takže jednatel Vzdorospolku (ve výřezu) mohl o pár týdnů později putovní cenu dodatečně předat. Stalo se tak ve čtvrtek 13. ledna při příležitosti 80. »Laskavého večera« ve slatiňanském Společenském domě.

V rovině odborné od roku 2007 ZLATOU BULU

N

aštěstí alespoň Zlatá bula se nezatoulala. Čili v daný okamžik její již bývalá nositelka Jana Brnušáková z Hostomic pod Brdy společně s předchozím vítězem odborné roviny v roce 2008 Petrem Petříčkem z Hořovic putovní cenu předali z ruky do ruky Zdeňku Jiráskovi za báseň Dívka s koblížky (str. 16) už při vyhlášení výsledků 27. listopadu 2010 v Pardubicích. Je zajímavé zjištění, kterak jeden člověk je schopen oslovit veřejnost i odborníky. Právě takoví tvůrci jsou nesmírně cenní pro hledání cesty soudobého básnictví k širšímu čtenářstvu.

Jen více takových Jirásků! 13

Nejpůsobivější báseň roku 2010 – soutěžní skupina nad 30 let

Žrouti Zdeněk Jirásek Sežrat tě může doga i jiný pes chlap, ženská nějaký běs Sežrat tě může droga stačí chlast Sežrat tě může, co neznali jsme kdysi Automaty, PC sklapnou jako past Sežrat tě může víra, anebo nevíra Sežrat tě může díra, co se zavírá Sežrat tě může, kdo by to jen řek´, nenávist i láska na duši černý flek pouliční cháska kámoši, co zradí, a tlusté břicho spíše než jed hadí Sežrat tě může randál i ticho Ale nejvíce žerou a nejvíce lezou do palice Funkce a Moc, dvě svůdné sestřenice 14

Nejpůsobivější báseň roku 2010 – soutěžní skupina do 30 let

Jabloně Jiří Solnický Pokojně dřímají bezlisté jabloně a první vločky je až k zemi sklánějí Kdo může, odchází usedá na koně dříve, než pěšiny ztratí se v závějích Je první tento sníh ten ještě roztaje přijde však další mráz a ten už napořád Kdo může, odchází já, koně nemaje, zůstávám s jabloní a možná, že i rád

15

Odborníky nejlépe hodnocená báseň roku 2010 Dívka s koblížky Zdeněk Jirásek Po ulici kráčí dívka s koblížky Nese si dva v igelitovém pytlíku a já nemám rým ani na koblížky ani na pytlík Je to k vzteku Kdyby nesla veku, napsal bych, že kvůli ní přeplavu řeku A kdyby ji nesla jen tak v bílé ručce, povzdechl bych, že podobá se vnučce Jenže ona má koblížky v igelitovém pytlíku

Odborníky nejlépe hodnocená báseň roku 2009 Svítání Jana Brnušáková Kočičí stopou potichu se plíží klíčovou dírkou protáhl se sen na okenní římse – ráno na refýži zachvěním křídel čeká na povel Kapička rosy projde ouškem ze skla introit barev dům změní v chrám pod stínem noci křížová je cesta ze tmy svítá pozlacený rám Cosi vzhůru stoupá ze dna slitování jiskrou světla požár dne se vzňal za šedivou zdí se stará vrba sklání ptačí flétnou zkouší madrigal 16

Seznam básníků předešlého roku 2010 – skupina soutěžících nad 30 let

Alena Trnavská z Havlíčkova Brodu

21 – Fata morgána 4 (2,67) 44 – Benjamínek 18 (2,58)

(Pod jménem a bydlištěm básníka uvádíme jeho díla podle čísla řazení v předchozí ročence. Za názvem jsou údaje o počtu hlasů od 168 čtenářů a v závorce průměrná známka od šesti odborníků z loňského březnového předkola.)

Eva Bradová z Prahy 25 – Svítání 4 (2,33) 65 – Shrnutí 5 (2,17 / 4. místo)

Hana Kupčíková z Vysoké nad Labem Zastoupila vnučka Adéla Kupčíková (str. 8)

02 – Vesnička 15 (2,67) 38 – Mezi jarem a zimou 8 (2,33) 53 – Zrcadlení 8 (2,75)

Hanele Martinez z Brna 69 – Nadějná 26 (2,33) 34 – Poznání 10 (2,67)

Jana Brnušáková z Hostomic pod Brdy 60 – Krápníková 3 (2,67)

17

→

→ – skupina soutěžících nad 30 let Karel Holub z Jihlavy Zastoupil přítel Zdeněk M. Schlappl (str. 9) 01 – Beskydská laťka 6 (2,33) 50 – Povzdech starého mládence 5 (2,5)

Ludmila Langrová z Prahy 04 – Jsi s námi 29 / 3. místo (2,92)

Petr Petříček z Hořovic 55 – Nahoře a dole 10 (2,17)

Čtyřicítka lidí byla přítomna vyhlášení loňských výsledků České básně, které proběhlo v sobotu 27. listopadu 2010 v salónku známé pardubické Pivovarky.

18

– skupina soutěžících nad 30 let

Věra Vaďurová z Prahy 08 – Zimní ráno 18 (2,75) 42 – Podzimní řeka 21 (2,75)

Zdeněk Jirásek ze Slatiňan 29 – Louka se ptá 13 (2,33) 36 – Muž s velkým srdcem 14 (2,33) 45 – Dívka s koblížky 21 (1,83 / 1. místo) 70 – Žrouti 37 / 1. místo (2,17) Bohuslava Kolmanová z Jihlavy: 46 – Letní ticho 8 (2,83) Eva Pilátová z Plzně: 39 – Ve Varech 2 (2,67) Hana Kobulejová z České Lípy: 11 – Lidová 7 (2,33), 43 – V lese 13 (2,33) Hana Polatová z Chrástu u Plzně: 23 – Štědrost chudých 34 / 2. místo (2,5), 40 – Poživotní „NIC“ 22 (2,67), 51 – Nenahraditelnost 13 (2,75) Jan Bekárek z Hranic: 03 – Světlušky 13 (2,83) Kašpar M. Novák z Nového Města nad Metují: 24 – Spojte se, Orfeové! 1 (2,33), 30 – Milostná bible rozkoše 1 (2,67) Libor Macíček ze Sezemic: 62 – Trocha 7 (2,67) Markéta Řezníčková z Prahy: 09 – Když skončí láska 19 (3,17) Monika Turková z Prahy: 52 – Láska 11 (2,67) Václav Štývar z Ostravy: 68 – Podzim 24 (2,83) Věra Svobodová ze Slavkova u Brna: 56 – Něžná kalamita 11 (2,67) 19

Seznam básníků předešlého roku 2010 - skupina soutěžících do 30 let

Jan Zbořil z Prahy 06 – Tuto zimu 4 (2,58) 27 – Nahoru 1 (2,5) 32 – Na hřbitově 3 (2,17) 61 – Déšť 1 (2,17 / 3. místo)

Jiří Solnický z Opavy 19 – Jabloně 30 / 1. místo (2,33) 31 – Jestřábe! 11 (3)

Lenka Kubová z Křenku u Neratovic 22 – Vteřina 2 (3,0) 33 – Na dobrou noc 21 / 2. místo (3,0)

Lucie Faulerová z Pardubic 16 – Ze mě třesení 7 (2,0 / 2. místo) 41 – A šeříky už nikdy nevoněly... 10 (2,92) 59 – Obleva 5 (2,75)

Marie Samková z Peček 05 – Lolita Humbertovi 12 (3,0)

20

- skupina soutěžících do 30 let

Marek Řezanka z Prahy 54 – City jsou z hvězdokup a rozum z galaxií 10 (2,67)

Alena Karolína Kopečková z Bučovic: 37 – Miluješ 8 (2,5) Drahomíra Holmannová z Hradce Králové: 47 – Mám 10 (3,0) Hana Straková z Velimi: 64 – Mlžné ráno 11 (3,0) Irena Součková z Českého Těšína: 12 – Další zouk - večer 1 (2,33), 20 – Vějíř 3 (2,5) Jana Dvořáčková z Příbrami: 14 – Odezvy pěti smyslů 3 (3,17) Kateřina Vaněčková z Uherského Brodu: 28 – Miniatura o dešti 5 (3,0), 49 – Podzimní mráz 7 (3,0), 63 – Tikání 2 (3), 67 – Po dešti 5 (2,5) Lenka Živná z Prahy: 17 – Blues noci a dne 13 (2,83) Markéta Hořínová z Prahy: 35 – Zamilovaná 1 (2,58) Markéta Kaletová z Bystřice (FM): 15 – Splynutí 13 (3,17) Martin Provazník z Čáslavi: 07 – Praskliny ve zdi 3 (3,0), 66 – Zvuky kamenů 2 (2,5) Michael Grúz z Vlašimi: 58 – Zrcadlo 8 (3,0) Pavlína Lörinczová z Netřebic: 10 – Svoji 19 (2,5), 26 – Zrcadla 8 (2,5), 57 – Jak se to obrací 4 (2,67) Petula Svobodová z Krupky: 48 – Babí léto 18 (3,17) Václav Málek z Prahy: 18 – Úvahy pisálka 18 (3,17) Věra Libá z Ústí nad Labem: 13 – Láska zakázaná 21 / 3. místo (3,17) 21

Ze závěrečného dějství 7. ročníku v Pardubicích... Alena Trnavská se ujala nelehké práce, jež má za úkol seznámit básníky i čtenáře s Českou básní.

Sluníčko Zlatíčko Štěstíčko – zkrátka Eliška, dceruška Hanele Martinez, opět po třech letech mezi námi. Na slavnost byl také pozván Václav Franc z Nové Paky, zakládající člen Literárního spolku LiS při Knihovně Václava Čtvrtka v Jičíně. Přítomné seznámil s literárně humornou soutěží Řehečská slepice, více na www.rehec.cz. Zároveň rozdal sborník s dvacetiletým průřezem jejich bohaté činnosti.

Stanislav Crkal, zakládající člen Vzdorospolku, zachytil většinu snímků v této osmé ročence Střípků.

22

... aneb Přes Pivovarku za lepšími zítřky

Marek Řezanka představil první kresby pro Střípky, a to od Jiřího Staňka. Mimoto sám udělal pár snímků pro tento sborník.

Věra Vejnarová předvádí svůj nápad pro knihovny, jehož prostřednictvím by se ve velkém mohly sbírat hlasy od čtenářů. Petra Zelená si napoprvé jako průvodkyně pořadem vedla více než dobře.

Pavel Franc z rodinného knihkupectví U Stříbrného groše v Kutné Hoře přivezl opět knižní dárky pro vítěze. Za Východočeské středisko Obce spisovatelů přijali pozvání manželé Tajovští a Hana Cihlová (www.spisovatelevc.cz).

23

Kdo se podílel na výběru básní 8. ročníku 2011 Každý člověk může do jednoho ročníku soutěže O českou báseň roku přihlásit až čtyři doposud nikde nezveřejněná díla. Jaká přihlásí, to záleží jen a jen na něm. Času k tomu má za rok dost. Je ale nutno počítat s tím nejdůležitějším, což je překonání odborného březnového předkola. V něm tzv. výběrčí – odborné osoby jmenované různými společnostmi či úřady – veškerou řádně přihlášenou tvorbu oznámkují jako ve škole (od jedničky do pětky) a dle tohoto hodnocení se sestaví sbírka. My – Vzdorospolek – jsme pouhými prostředníky mezi básníky a výběrčími. Naprosto stejné prostřednictví vytváříme mezi básníky a čtenáři. Výběrčí se navzájem neznají, pracují naprosto nezávisle a samostatně. Soutěžní tvorbu od nás pochopitelně dostávají beze jmen básníků. Za svůj úkol považujeme vytvořit takové podmínky, aby výběrčí nemohli být nikterak při hodnocení ovlivněni a aby soutěžící na ně působili jen prostřednictvím své tvorby; na výběru příspěvků do ročenky nemáme žádný podíl. V naprosto stejném duchu je postavena ročenka pro hlasování veřejnosti. Do předkola 8. ročníku 2011 vždy zasáhl jeden odborník pro vyhodnocení 329 řádně přihlášených dílek od 94 tvůrců za: Východočeské středisko Obce spisovatelů Unie českých spisovatelů literární servery LiTerra a Písmák Městský úřad kultury a školství Kutná Hora Kulturní noviny Základní kameny soutěže O českou báseň roku (str. 6.) stanoví počet příspěvků ve sborníku na 50 až 100. S ohledem na tento počet a na základě vyhodnocení výběrčích jsme na následující stránky zařadili 73 střípků od 40 básníků. Od všech účastníků, jimž přes březnové předkolo neprošla žádná báseň, letos prvně zveřejníme alespoň úryvky či dvojverší. Snad tato novinka potěší je i vás, čtenáře. Ony výňatky z děl naleznete na str. 76 a 77 už se jménem tvůrce a místa jeho bydliště. Řazeny jsou dle ročníků jejich narození od nejstaršího po nejmladší. Opakujeme z minulých let: co člověk, to názor. K otištění by pravděpodobně nebyly vybrány tytéž básně, kdyby hodnotili jiní odborníci. Jednatel Vzdorospolku Jiří Bruthans (aneb nově Vlastimil Hloupý / -vlh-) POZNÁMKA: Asi vás zajímá to nové jméno. Jsem Čech, žiji v České zemi, mluvím česky a nestydím se za to. Proto chci české jméno i české příjmení. Rozhodl jsem se po několikaleté úvaze pro překlad. „Jiří“ vychází z řečtiny – „Georgius“, „geo“ – v překladu „země“, „země“ je také „vlast“, čili Vlastimil. „Bruthans“ je poněmčené latinsko-hebrejské příjmení, první část z latiny „brutus“ – v překladu „hloupý“, později významově přeneseno i na „hrubý“ či „zlý“; druhá část příjmení je v podstatě nadbytečný přílepek vyskytující se v germánském prostředí. Jde totiž o poněmčené hebrejské jméno „Johannes“ (počeštěně „Honza“) původně „jóchanán“ – „Bůh je milostivý“. Slované však mají jiné zvyklosti, přílepek jsem proto bez lítosti zcela vypustil.

24

Dále následují soutěžní básně 8. ročníku 2011

Vzdoroznak

25

Den předtím 01

Den předtím, než zemřel děda, vyhořel od elektřiny dům Dívám se na tu hrůzu černých zdí, kterou brzy překryje levný andělsky bílý nátěr

Krátký život 02

Jsme roztomilá něžná krásná prostě mláďátka Naše cesta životem vede však jen na jatka

Nejsem básník 03

Nejsem básník, to ne Ale toliko vím, jak v zářivých očích se krásně tone a že voníš, jak z bramborové natě dým Nejsem básník, rozhodně ne a fantazii nemám žádnou Jen tepny mám jak řeky rozvodněné, a ty ne a ne do nich spadnout 26

Podzim na Vysočině 04

Viděla jsem mnohé kraje v jeseni i slunečné svahy révy vinné Však nejkrásnější, věřte mi, je podzim na malebné Vysočině Vyběhneš do stráně a vidíš celé okolí rubínky šípků se červenají u trati vůně ohníčků táhne od polí chce se ti zvadlým listím brouzdati Les splývá s obzorem v namodralý tón zlatovlasé břízky pohled rozveselí Malíř Podzim měl velký shon vystrojit přírodu jako na neděli Obloha – to je modrý květ čekanky na babím létě je duha v rosné krůpěji Obrázek jako vystřižený z čítanky i srdce náhle bije prudčeji Vyzdobil si tě, Vysočino, podzim vznešený to proto, žes drsnější než jiné kraje Neměnila bych tě za jiné místo na zemi, neb pod drsnou slupkou sladké jádro zraje Viděla jsem mnohé kraje v jeseni i slunečné svahy révy vinné, Však nejkrásnější, věřte mi, je podzim na malebné Vysočině

27

Zamrzlí 05

Zakleti do ledu voláme o pomoc Zakleti do ledu voláme noc co noc Čekáme zoufale, zda někdo odpoví Máme už namále snad o nás někdo ví Bez šance pohledu přes zdi i přes ploty zakleti do ledu do ledu samoty

Ve výlevce 06

Prý se voda v Austrálii točí obráceně Australci též nepřidrží dveře vlastní ženě Zato zatančí si večer u společného ohně s radostí tak čistou, jaká není ve mně Co my, Evropané, jsme to za lidi? Každý večer všechnu radost vymydlí a uklidí 28

Sněhové vločky 07

Koukni, krása z nebe padá Jen tak si s ní něco nezadá Teplá ruka – co já s ní vločka se v ní rozpustí Volně z nebe padají ukloní se, pozdraví zatancují, pošimrají a pouť končí v potěše Jsem přec zima, třeste se

Tajemství 08

Chtěla jsem svěřit tajemství hvězdám na Zemi bylo v nebezpečí Psi by ho mohli sežrat vody odplavit klepny vyzradit Nebeská tělesa jsou němá a bezpečně stálá Jen někdy skoro neviditelná jako by vůbec nebyla 29

Náladová 09

Řeka je náladová jako žena dáváme jí nejrůznější jména Má mnohá zákoutí ze všeho se vykroutí

Hledači pokladu 10

Hledali lásku na pitevním stole prý to byl důvod úmrtí Nález byl podepsán lékařem hned vpravo dole Moudrost prý hledali také přečetli o tom knihu A to, co v hlavě nalezli, utopili v lihu

Stromy, co živé ovoce nerodí 11

Kamenné kmeny do země vrostlé plody z nich dozrávají v nás Bez oběti není sklizeň Sklidíš a žiješ navzdory 30

Děti v zoo 12

Stromovkou maminky v letních šatech tatínkové s klobouky na stranu a děti – alejí kaštanů k řece jdou k přívozu Z paluby prámu tak blízko je na hladinu, že pěstičkou dosáhneš a z druhého břehu už slyšet křik opic Dva velké a jeden dětský a hned za pokladnou papoušek tě vítá nazdárrrek, nazdárrr Vousáč sedí slonu za ušima a mluví indičtinou nebo jinou asi sloní řečí Slon se skloní, klečí a dává pac Za vysokou horou z cukrové vaty žadonící oči Viď, že se svezeme? Na řetízkovém kolotoči nad oblaky děti se míhají jak malinkaté eroplánky A všechny ty děti všechny ty děti to jsem já... 31

Renesance 20. století 13

Není už láska ta byla včera Nenávist otců patří dnes vlastním dcerám Ty nejsi Romeo já nejsem Julie Těžko se někdo z nás pro lásku zabije Chcete být moderní? Nečtěte Shakespeara Místo nás pro lásku láska v nás umírá

Zub času 14

Tentam je čas a čas je tentam... Sotva ti vlasy narostly, zbělely záhy zároveň hlasivky vyšly z rovnováhy Zub času každého z nás už nahlodal... Síla tě pokradmu opouští jsi jako dromedár na poušti Nespěchej, živote, tak střemhlavě nohy mi neslouží, tváří se bolavě Že se vás tohle prozatím netýká? Zub času nahlodá každého člověka!

32

Dětství 15

Ještě není moc nad čím váhat stačí přelézt plot povalit útlé tělo do trávy zvednout ruce a dlaně vtisknout do oblohy Přes přivřená víčka pozorovat běžící zvířata mraků Pak se zvednout sám utíkat k rybníku Po cestě potkat zadýchanou babku, která se, kdovíproč, vleče tím vedrem ve svetru Pozdravit nevšimnout si jejích očí utíkat dál třeba až na dno duše

33

Madam filoložka 16

Slova i ta ohebná mají z číchsi úst moc se mi přerazit o páteř a já bych pro ně skloňovala hřbet až k zemi

Stopy 17

Viklavé brusle dětí nevědomky kreslí v ledu pavučiny krajek Rovnoběžky stop lyží nevědomky tají nekonečný stesk dálek Šlápoty v závějích nevědomky tiší váha prožitých roků Je mi líto, že já musím vědomě vykřesat ze sebe prostou sloku

34

Lesní motiv 18

Na podušce mechu těžítka kamenů nevstupuj pod vějíř borovic V labyrintu skal drobí se čas na trsy trav smyčce zahrály Kopí ptačích per v tu chvíli na zrna písku padaly

Nejedno tajemství 19

Však ještě nejsem přečtená kniha do kouta odložená ohraná píseň klišé Na vakátu bílá místa Co o mně ještě neznáš, píšu si prstem tiše

35

Chybíš mi 20

Jako pravá ruka levé jako břehy vodě jak den noci, světlo stínu chybíš mně, já tobě Jako hnízdo slavíkovi jako závist zlobě jak trn růži, hříchy peklu chybíš mně, já tobě Jako sešit školákovi jako lenost nudě jak sen spánku, touha chvění chybíš mně, já tobě Chybíš mně jak příboj moři jak svítání ránu Jako rybám sítě lovců v Tichém oceánu

36

Hřích 21

Uvnitř jablka je dům s červenými závěsy a barevnými žárovkami, které osvětlují plovoucí podlahu V noci se klíčovou dírkou vplížím dovnitř Najdu největší malovanou truhlu a ustelu si v ní hříšná od pat až po konečky vlasů Dříve, než první paprsky světla dopadnou na zem, lidé najednou budou nazí

Vincentovi 22

Slunce zlatou branou do Arles vchází v každé slunečnici zrnko pravdy smutek na dně absintové vázy Hejno vyplašených havranů prodlouží stín posedlosti na sametu nevěstinců rubu kněžské kutny vrásky osamělých tváří Jen slunečnice hvězdné noci – cypřiše A to slunce nad obilným polem stále září 37

Rytířská 23

Vycíděná zbroj se blýská, přilbice se leskne Koni se po stáji stýská, znějí trouby teskné Mraky se po nebi honí, kraj se topí v šeru Svírám meč, až ruka brní; kde odvahu beru? Muži běží, oči planou, dlouhé vlasy vlají Některým z nich slzy kanou, smrt je čeká v boji Jedu v čele s dobrou zbrojí, v tváři hrdost nesu Přitom se v koutku duše bojím a propadám děsu Sevřel mě strach mocnou paží, objal kolem ramen Útroby se ve mně smaží, pekelný to plamen Zhynu v boji, jsem si jist, do budoucna vidím Až dopis ode mne budeš číst, věř mi, že se stydím Věz, že v čele bojoval jsem při té lité řeži Jednou někdo ukáže ti, kde ono tělo leží Umíral jsem s láskou v srdci, velikou a čistou Tuto bitvu ztratili jsme, to je věcí jistou Chtěl bych, aby věděla jsi, po lásce je veta Byl jsem mužem černovlasým, teď mám vlasy kmeta Protivník mě proklál mečem před kamennou tvrzí Už tě nikdy neuvidím, věř, že mě to mrzí Vychovávej našeho syna, naši velkou radost Svaly nechť má zocelené, v očích ať má tvrdost Střetům ať se nevyhýbá, ruku maje pevnou Žitím musí kráčet směle, v duchu nechť je se mnou

38

Ženy už nás pohřbívají ve společném hrobě Jedna s vlasy havraními podobá se tobě Loučím se a odcházím, duše už mi kynou Čeká na mě modré nebe, mraky po něm plynou Oporou vám chtěl jsem býti, milovat vás oba Přitom mi hrob kryje kvítí, prokletá to doba Věř, lásko, že se stydím, před tváří mi tak drahou Nikdy více ji neuvidím, oči pomalu hasnou Až pak na vás budu hledět, na vás oba dolů Budu s vámi, jako kdysi, dál budeme spolu

Talent 24

Můj talent není z radostných a to je bída a zároveň sláva Neumím veršovat a žít, kde skřivan zpívá, raší tráva V sobě si nesu řád a ráno po pitce uklízím Z nejhlubší tísně vzniká píseň po nespavé noci verš sklízím

39

Ta rána... 25

Měsíc se přihlouple usmívá plným srpkem To protože se opil asi zkvasila Mléčná dráha a on ji příliš ochutnával je gurmán Teď má kocovinu a je bledý – až doběla asi zvracel Co vlastně zvrací Měsíc? Hvězdy? Mraky? Mám obavu, že zvrací R Á N A...

Syrový podzim 26

I syrový podzim mlhavých dešťů zanechá v ústech malinovou chuť léta Je třeba jen nenechat dozrát plody pelyňku a zimu úzkosti zahubit tušením jara

40

Proměny 27

Říjen šedí zacákal oblohu na zemi se nedá v povětří žít nemohu zakopu se v hloubce vrostu do země Kokoříky tiché, vůní stelte mě Teprve až březen stříkne růžovou třeskem vzlétnu a chci vířit oblohou Milenci, za bouřky nestůjte pod stromy objímejte se v trávě v dusnu a neklidu jako my chtějte se dravě Oživly blesky a vlekou si deště líbej mne ještě Bubínky kapek oživují střechy negují žár je konec napětí minuly vzdechy z šatů je cár Večer je zase nevinný chvíle se svlékla ze špíny

41

Nevím už, jak prosit 28

Strom nesplněných přání roste vysoko do oblak sílí každým nesetkáním a pořád jen kvete Povídám si s parapetem jako každý jiný pták A když se před životem bráním, vždycky mi dá přes zobák Třešničky na dortu prý má pro jiné kosy

Jsi... 29

Jsi hebká jako měkký pléd jsi pták, který mi neulét Jsi kabát, jenž mě zahřál v mlze jsi odlesk světla na té slze jsi třpytka na růžových víčkách a plamen na kostelních svíčkách Jsi vášeň v očích umělce a tichem v dlouhé pomlce Jsi krásná jako slunovrat jaro, jež umí čarovat Jsi i hladinou oceánu úsměvem, který patří ránu Jsi moje v celém vesmíru bez razítek a papíru 42

Jsi s mou duší spojená jak s hustým lesem ozvěna Jsi láska, která zůstává a hojí srdce bolavá Jsi hebká jako měkký pléd jsi anděl, který na zem slét A jestli čekáš odpověď, co na mysli mám právě teď, pak věz, že ty jsi zjevením i tečkou veškerým trápením Jsi abecedou učenců brzdou nezvaných vetřelců rovnicí o dvou neznámých radostí zemí poznaných Jsi otazníkem za větami a v horách posvátnými chrámy A čím jsi ještě taky? Dešťovými kapky a...

43

Můj domov 30

Můj domov je tady, kde slavíci, kosi kde jich píseň zmlká za večerní rosy kde má duše pláče, kde mě srdce bolí kde slýchávám vzlyky sklizených už polí! Můj domov je tady, kde cítím vůni hlíny kde vidět cíp lesa, kde se dlouží stíny kde potůček spěchá rychlým krokem k moři kde sedávám tiše. Západ slunce hoří! Můj domov je tady, kde cítím tep země nemohu si pomoct, je to prostě ve mně celé věky vídám tu nevšední krásu Děkuji ti mockrát za tu něžnou spásu! Můj domov je tady, kde šumívá doubí kde se barva země s modří nebe snoubí kde se červeň střechy skrývá v stínu lesa kde mě srdce hřeje, kde má duše plesá! Můj domov je tady, zkropen krví, potem kde se ten lid zdejší pere se životem z kamenité půdy dobývá chléb denní lid té drsné země - celá pokolení! Můj domov je tady, kde sluníčko vstává kde rodné město, v ústrety mi mává kde krajina vod, lesů, luk a strání kdo zde nikdy nebyl, nemá o tom zdání! Můj domov je tady, kde pan vítr snívá kde se člověk zjihle v dál do kraje dívá na podzim se zbarví paletou půvabných barev brázdou kráčí havran, je hrozbou všech larev! 44

Můj domov je tady, kde je mi tak hezky kde je dlouhá zima, kde se kříží blesky kde jsou měkké meze a v kamení zmije, přesto v jeho hrudi, vřelé srdce bije! Můj domov je všude, můj domov je tady kde je plno zámků, kde jsou pusté hrady kde ve stínu lesa, dobré houby rostou nad jiné je krásný, duši má však prostou! Můj domov je tady, kde nás zima stíhá kde sluníčko v šarlat po klekání líhá takový kraj v celém širém světě není Jednoho dne splynu s milovanou rodnou zemí!

Balón 31

B – je letící mýdlová bublina, plná duhy A – jako Aiolos, vládce větrů L – je lehkost vlaštovek v letu Ó – jsou dětská ústa otevřená v úžasu N – to je pokorný návrat na zem

45

Sen 32

Jdeš městem Kroky následuje staccato podpatků bot, které přitahuje zájem mužských očí Jejich pronikavé pohledy tě svlékají ty přijímáš tu hru a mimoděk rozvlňuješ boky na opálených lýtkách se ti napínají svaly Stehna pod úzkou sukní jsou pouhým snem I ňadra se pohupují jako dvě plachetnice se vztyčenými stěžni Prameny zlatých kadeří ti padají do očí, ve kterých blikají šibalské plamínky probuzené touhy

Podzimní nálada 33

Stromy si vypůjčily roje včelí příchuť medu lepkavé teplo dotekem na okno roztéká po kůži Mihotavá světla vypálená do kachlů ustláno na růžích Poklady rozseté po krajině lákají snílky v zázemí voňavých karé touha náhle zaútočí prchavé chvilky Sbírat do bezedných kapes krásu pro hladové oči 46

Na prázdninách 34

Vymýšlet si, proč se nepřišlo včas k večeři hledat alibi v rozumu starších z rodiny Nechat se zamknout v pokoji otevřít okno toulat se v noci po vesnici slyšet štěkat psy Dojít ke křížku – za ním je už jen pole jít tím polem na konec světa za chvíli se vrátit Ráno spát do devíti a odpoledne závidět chlapům vystupujícím z autobusu jejich mechanickou dospělost

47

Jaro na horách 35

Stráň si vysoukala rukávy pro podání ruky Nedočkavý les čeká, že se svlékne do jara Keř jívy neslaví den, kdy lidé vraždí plyšové snílky Neznají cenu narození Oči zarosily údolí pohledy se zakously do protrhaných strání Nasypáno skřivánčím písním Zima ztratila odvahu hovořit o samozřejmosti Vítr loupežník zašantročil dobrácký úsměv slunce Kopec čte po stráních bystrost pádu vody, ve které si hory umyly svěžest, krásu, nesmiřitelnost

48

Azbest rán 36

Zastýlají se peřiny symbolicky skandující polštářové ženy Nebylo a nemá být To jen u nohou leží bolest vytržených peří

Stále se hledáme 37

Stále se hledáme v zátokách v bažinách v lesích a na střechách domů Toužíme se sejít Když stojíme tváří v tvář, nejsme si blíž o nic víc

49

Tančila jsem mezi odpadky a spadlými hvězdami 38

Řezaly, mrazily i pálily a hlavně byly cítit životem na okraji vesmíru Ta hudba pod nohama hvězdné rekviem a odpadkové blues a já nemohla přestat tančit kankán a mrskat nohama Jako ryba v agónii, kdyby měla nohy Přitančila jsem domů zalila půlku kytek čajem zbytek tureckou kávou a čekala, až zdivočí i ta poslední něžná orchidej A taky že jo Nakonec to byla jedna divoká orgie Turkyně porazily Asiatky zmizely po anglicku otevřeným francouzským oknem na útěku porazily českou lípu a kanadský javor Nevšimly si, že nemají křídla, a odletěly Tak tu sedím mrskám nohama a čekám, až mi narostou žábry 50

Holce z Veltlína 39

Milá společnice, zase spolu u dna a čím níže, tak tím více dokážeš být svůdná Nejtišší společnice chladná suchá bludná

Ironie 40

Řekni, co ti vyneslo to básnické řemeslo? Usmívá se o to víc, když mu řeknu: Vůbec nic

Vánoční jablko 41

Obílili kmeny v sadě Snad pomůže to rozkrojeným úsměvům hvězd 51

Souhvězdí Velkého vozu 42

Noc kouše černý kabát rukávu prochází krajem zlatých cest zrak oblékne romantiku do hávu oblohou střípků nechá krásu vézt Luna nahlíží zpovzdálí třpytu prachu v moři hvězdokup nebem svit zrcadla kutálí lásce lístky do kočáru vstup na projížďku večerem

Je divný čas 43

Je divný čas, kdy nic už není jisté, čest a pravdu kuchá zrada (a s ní lež) Svoboda je hluchá, věrnost za přítěž všech všivých kast, kde zrají antikristé Je divný čas, kdy jenom chudí šetří, aniž to má smysl, aniž zmizí dluh (každý hrozen zkysl v trpký bludný kruh) Duch „civitas“ psi v boudě stěží zvětří Je divný čas, kdy Hyppokraté mizí z úst a jejich přísah, všechno měří zisk Půst. S ním klystýr, výplach (televize, tisk) zas líčí past na zbědované krizí Je divný čas, kdy jen ti chudí platí Dluh však přesto vzrůstá – vzrůstá o to víc, čím více je pustá (nemá skoro nic) zem divých krás, v níž um krást obohatí 52

Je divný věk, kdy z špatných zlé se volí (volba často chybí, s volbou vize, cíl) Právo hájit slíbí snad jen imbecil Vždyť chybí lék – a brát ho nedovolí Je divný věk, kdy se snad systém hroutí na nic totiž není (na nic není dost) Boží dopuštění, bezmoc není ctnost jen silný vztek se na ulicích kroutí Je vzácný věk (a že se čáry dějí) kdysi přišli z jeslí – člověk a s ním Bůh (že prý, kdoví jestli) – víru kreslí z duh, kde prostý vděk si barví nejraději Je zvláštní čas, kdy demokraté trpí, „vláda lidu“ pošla, sup rve vlastní kus (trvanlivost prošlá, konec, exitus) zas další mráz už sotva živí strpí…

53

Na Štědrý den 44

Hodila střevícem a rozbila výplň dveří - Asi neodejdu, babi Místo svatby pohřeb! - Ale jdi, princezničko Střepy jsou štěstí střevíc dveřmi prošel Možná při odchodu zavřeš více nahlas...

Rašení 45

Nalitá semena pukla do křídel Blanité krovky se k letu připravují Smaragdoví hadi jazýčky prosekávají hroudu země

54

Přesýpací hodiny 46

Zrnko za zrnkem si poskakuje jako by zvesela – tančí Slaboučký cinkot zlatého písku na dubovém dřevu – zvoní Není pro koho není už kam zůstal jsem sám – tichý V odlesku duhy skleněných střepů zanechávám tepu – srdce Zrnko za zrnkem k zemi padá lehčí než dech – tančím

Topoly 47

Topoly v řadě alej samotářů pod pláštěm mlhy pláčou do polštářů těžkého mechu jejich dech nesmělý ztrácí se v ozvěnách tesklivých vzdechů 55

Je načase 48

Šedý dým cigarety ti zvolna obklíčil oči a těsně nad koleny ta svůdná vůně Jeana Paula Gaultiera Vždyť víš, je načase Však, až odejdeš, na opěradlech křesla už navždy zůstanou dolíčky, svědkové nahých loktů

Příliš krátká poezie na dlouhé přemýšlení v kontextu dentisty 49

Další den, kdy melu slova Protlak slov mi proudí skrz zuby a výsledkem budiž věta Další den, kdy drtím projev a skrz vykotlaný zub cedím Jen v noci doznávám oddechu A tak alespoň skřípu písmena do chrápavého ticha spáčů 56

Podzim u Holan 50

Uvadlé listí na hladinu stéká jako tichá konejšivá věta po rozmarné rozmluvě léta Z pláže bosé stopy rychle mizí na můstky vybíhá vítr drzý kachny se koupají, odletí brzy Zmatený Vlhošť v mlze hlavu ztrácí kraj mlčky nese jeho rezignaci schoulený rybář loďku k břehu vrací Pod vesly rákosí láme se a hladina v kruzích odnese uprchlé léto. Za rok znova ozve se Vysoko nad vršky borovic z pavoučích sítí mne si líc a paprsky snášejí křídla okenic

57

Saně s mládím 51

Přišla zima zachumlaná do bílého vlňáčku Kyprým sněhem tlape vrána děti mají klouzačku Kolikrát, ach, milá zimo, kolikrát vítal jsem tě s tebou rval se, Meluzíno, na zeboucí prsty nehleděl Ujely mi saně s mládím možná někam v zimní říši Každý rok boj v sobě svádím, že je vzbudím, že je vzkřísím Vždy pod kopcem chuť dostanu sednout opět na rohačky Naklonit se v pravou stranu, když se řítím do zatáčky l dneska toulal jsem se a šel k malému kopečku, který končí v bílém lese u stříbrného stromečku Ohlédnu se a jdu hbitě sklouznu se jen na zkoušku Když v tom na mě volá dítě: Pozor, spadneš dědoušku!

58

Zůstaňte tam, dětské saně, zůstaňte tam v sněžné říši Přecenil jsem síly drahně mládí nikdo již nevzkřísí A tak hledím z tepla domu na ty děti dovádivé Lehce usměji se tomu, že jsem prožil stejné chvíle Dnes jsem, milá kmotro Zimo, stejně bílý, jako máš ty šátek Již se nervu, Meluzíno, marně čekáš dole u vrátek

Veršotepec 52

Odlitek duše ve svitku papíru pero přenáší, pocity tuší zpověď ušitá na míru stehy párá a ruší od dlaní k očím rukopis točím balený na tisíc způsobů

59

Hlas/Dech 53

Podívej, máš oči a hlas, který neslyší, ale vidí všechno Neptá se, jen přijímá obrazy polyká je celé a nechává se jimi vést Podívej, chodbami onoho hlasu znějí kroky těch, o nichž jsi kdy promluvil S vybledlými tvářemi jako ze starých fotografií spěchají vstříc zubům, které se otevírají jako brána a ani jednou se neotočí Podívej, i o mně ses jednou zmínil, a tak jsem teď otištěná na levé zdi postranní chodby Vzduch mě dohnal hluboko, a proto teď sedím mezi třetím a čtvrtým žebrem bílý dech mi duní v uších a já se cítím bezpečněji než kdykoliv předtím, protože ten hlas je ta nejkrásnější cela

60

Bolest 54

Bolest je duše nad propastí a otevřená rána Bolest je koncert bez účasti do pekla vstupní brána Bolest je pták zamrzlý v letu a odmítavá slova Bolest je, když se v tobě spletu a musím začít znova Bolest je dlouhá, tichá píseň a táhlé vlků vytí Bolest je neúnosná tíseň a nesmyslnost bytí Bolest je radost v černém plášti a láska v nenávisti Bolest je hovor plný zášti smích převlečený do lítosti Bolest jsou mlčenlivé stěny a výlet bez parťáka Bolest jsou věty bez ozvěny a den, nad nímž se smráká Bolest je obraz plný šrámů a prokopnutý míč Bolest je najít správné dveře a nemít od nich klíč

61

Ten domek 55

Ten domek stál u trati a ta postarší žena měla tvář zmáčenou slzami Muž klečel u mrtvého pejska srazil ho vlak Opodál stál soused a říkal: Já jsem to říkal Byl sám se sebou velmi spokojený – došlo na jeho slova! To jeho pes byl pěkně u boudy na řetězu

62

Už vím, co je po životě 56

V noci to přišlo, divný kašel A tak mě tady anděl našel Válím se klidně na oblaku na sobě kvádro, mobil v saku Na mobil se prý mohu koukat a večer že tu začne foukat Posílá ho sám svatý Petr nese mi od něj teplý svetr Chci zkusit domů prozvánění nebe tu je, však signál není Začínám z toho trochu jančit zvyk je tu zpívat nebo tančit Obrátka vpravo, pohled vlevo to je konec, vždyť jsem dřevo Tak se ptám aspoň na hospodu mám se prý modlit a pít vodu Vypitou vodu nemám platit ale ten svetr, ten mám vrátit Já celý život slušně žiju, a potom v nebi nudou shniju Kdybych se rouhal či se pral, tak bych teď s čerty karty hrál

63

Jarozrání 57

Ve třetím měsíci zima potratila Zastydlý mráz chřadnoucí sníh tekutá beznaděj rampouchů Sklízí se stržená krmítka ptáků Pupeny svědí poledne nesvítí neprší taje Ledové návrší v jaro zraje

Ve stodole 58

Ve stodole byla i v nejtišším létě zima Chladná ušlapaná podlaha, na které by se kulička vodováhy sotva zastavila ve výseči Spoustě rezavých věcí se dal vynalézt nový úděl V sudech zrní střídaly kvasící švestky Na patře seno (z něj při dovádění stoupá prach až k nedýchání) 64

Někdo v něm zapomněl položené vidle Tolikrát se tu mohlo stát něco hrozného Jako když strýc Francek rozmlátil o cirkulárku v návalu spravedlivé žízně prázdné lahve ze šteláře Stejně jsme nakonec vyběhli bosí a zdraví zadními vraty na louku Byli jsme děti Dnes nám táhne na čtyřicet často se zastavujeme díváme se dál a váháme Hledáme bezpečnější cesty máme velká auta a starosti o děti Pečlivě schováváme ty střepy, jako bychom žili už jen pro ně...

65

V tramvaji 59

Dýcháme spolu v tramvaji Já poctivě do hrudníku a hrudník se tím netají Ty klopíš oči bez ostychu Před první dámou jedničky, kterou chci být až k nádraží a ukrývat ti pod víčky to neposedné závaží

Nohama na zemi 60

Zavrhnout úděl neletce hledat z něj východisko na věži chrámu pro světce Mít odtud k nebi blízko do vzduchu ruce rozpřáhnout mávnutím smět je zbavit pout, která je k zemi tisknou Vteřinu dvě tři předstírat mezi nebem a světy, že pohyb vzduchem není pád z nedosažené mety Ať člověk dojde sebevýš, k nebi má blízko, k zemi blíž A pády nejsou lety 66

Zmoklá 61

Právě jsem zmokla Vlhké vlasy se mi v pramíncích kroutí kolem obličeje jak háďata Mokrá bunda ztěžkla a kolemjdoucí se mi deštníky snaží vypíchnout oči Vyhýbám se kalužím a snažím se z té psoty sloty vybrat si to lepší Příroda přitvrdila – vichr mě bombarduje ledovými krupkami, které bodají i pod kapucí Tak, sakra, kde je to jaro? A najednou je všechno pryč a slunce se mi snaží vlézt pod kapuci Deštníky jsou bezpečně sklapnuty a nálada se viditelně zlepšuje Že by přece jen to jaro?

67

Jaro 62

Z okapů cedí předloňské sněhy vedle se šklebí děravá rýna Dívám se k nebi no... Znám tě i jinak Když se rozepínáš, a kypíš jak pěna nad střechou pivovaru Když divoká hejna už letí od Dakaru, dlouhými krky jak rébusy cestu si krátí Umí se vrátit I když mlha je hustá, umí se vrátit Neumí zůstat

68

Povídání 63

Prsty běží po strunách potůčky po kameni sedni si chvíli ke mně na zápraží Spolu pohoupeme se na vlnách do ticha ponořeni léto na plovárně cetky draží Povídej... slunce seno suší vítr žene mraky do daleka Povídej... do kornoutků uší roh hojnosti ještě nepřetéká

69

Pelyněk 64

Tam, kde jsme sedávali a kouřili o prázdninách pelyněk, přerostla tráva Smrt patřila vždycky k životu A dým, po kterém se v lepším chtělo zvracet, zůstal jako černá tečka

Až 65

Až zůstanou tyto archy veršů opuštěné, bude je někdo číst? Kdo si je k sobě vezme? Možná zalistuje jimi vítr déšť, sníh je promáčí někomu poslouží k zatopení jiný je pohodí v bodláčí, kde myším se hodí do pelíšku kuna, tchoř se o ně poperou Sotva by vešly do čítanek sotva je kdosi zvedne z bláta, očistí Možná malá Mařenka pihovatá něco z nich vybere panenkám a kamarádkám, až ty poblednou závistí

70

Podzimní píseň 66 Podzim mává štětcem Z jeho palety jsou barvy lesem, luhem rozsety přelivem stromy svítí Krásná vůně kouzla to předzvěst, skryté návěstí, kdy zima do přírody vklouzla Vítr stromům krade listí vědí to Svlékání je nemine jsou nahé dříve, než to zjistí Neodcházej a zůstaň Jsi krásný, podzime

Svět bláznů 67

Na horním konci Dolní Lhoty postavil národ ústav pro ty, jimž prázdné hlavy kryla těla Proto, aby jim nepršela dešťová voda do krků Pokojně týdny bláznů plynou tam, kde se mluví řečí jinou, kde rozum není prospěchářský, kde polibek je důkaz lásky a listí padá ze smrků

71

Mariánské Lázně 68

Město je tiché jak pěna Doznívají zvony a odlétajíc stahují ještě rolety chrámů Za nimi hupky hupky, aby to stihl, se připravuje malý Ježíš ke zjevení Na město padá peřinkový sníh Poslední chodci v ulicích zvedají hlavy a vidí rozzářená okna a rozzářené stromky a rozzářené oči otců chystajících zítřejší zjevení

72

Poslední lucerna 69

Až budu rozsvěcet poslední lucernu, najednou ticho všude se rozlije Klíčem z kovové krajkoviny odemknu tmě obklopí mě město jako veliký tmavý keř s bílými a žlutými květy Tam vzpomenu na tu borovici, co byla přes celou oblohu Ale vždy, když se chci podívat do zrcátka louže na chodníku, určitě do ní někdo šlápne a ještě mi cákne na punčochu Je tu však ještě lucerna – ta poslední

Oklamaná 70

Když ptáčka lapají, hezky mu zpívají Ty to víš nejlépe, jak ptáček teskně pak na klícku klepe

73

Nic pod sluncem 71

Pak vytáhla pilu a zapraskaly perutě a na vrcholku kopce vítr tiše zašeptal, že řekl mu němý pohled připoutané labutě: – Už bych spal, už bych jenom spal – Víc již nic pod sluncem není přede mnou a studený je jeho svit Víc již nepoletím širou krajinou Drahoušku, klesneš níže, viď? – Tak nespěchej, řezej v rytmu blues, ať ukolébavkou poslední je mi něžný zpěv s ladnou tváří Múz, než noc se rozední

Kouzlo básně 72

Zalez pod peřinu s nějakou básní Začti se, zamysli a tiše žasni, jak básník dokázal jenom pár slovy říct to, co tisícem jiný nevypoví

74

Prázdná 73

Vše živé i neživé v rozmazaných šmouhách jako by nemělo cenu nad něčím déle přemýšlet Kodrcání mi masíruje zadní svaly V nenadálých obrazech pozoruji prázdný svět prázdná města s prázdnými lidmi prázdnými pocity emocemi a– Dobrý den, kontrola jízdenek...

75

Výňatky z tvorby nepostoupivších básníků 2011 1921 / Emil Majer – EMA z Kutné Hory: Je to již čas, léta utíkají, není kdy na lásku, děti dospívají. U piva sedíš a čumíš do blba, vzpomínáš marně, jak život ubíhá... 1932 / Markéta Řezníčková z Prahy: Co s tebou, ženo? Zestárla jsi. Moc nezbylo ti z dřívější krásy. Vše bude nové. Ač neslyšíš to ráda, místo tebe musí přijít mladá... 1936 / Ludmila Langrová z Prahy: Klopýtání a pády, zas znovu vstát, neuhnout a podepřít i druhé, vidět před sebou cíl... 1937 / Hana Banovčanová z Čáslavi: Autobusem to utíká, konečně jsme v Deštné. Chata je dost veliká, ubytování pěkné... 1937 / Vladimír Zeman z Uhl. Janovic: Je snadné stát se básníkem, co verše píše, rýmuje a skládá? Nebo je lehčí být lesníkem, co pěstuje les a jeho taje zvládá?... 1940 / Věra Petříčková z Krakovan: Zase kvetou lípy jako vloni. A jak krásně voní, voní, voní. Včelky plno práce mají, každý kvítek zulíbají... 1940 / Věra Vaďurová z Prahy: Mráz vítr hřebelcuje, z hlubin stání vyhání, z koryt řek a potoků vodní tříští napájí... 1941 / Zdeněk Mirko Schlappl z Jihlavy: Z domova prchám ranním vlakem. Přemýšlím o ztracené lásce zbaven snů, s nešťastnou duší stávám se vlkodlakem... 1942 / Věra Vejnarová z Čáslavi: Stříbrný měsíc vstříc noci stoupá, rozpustilý mrazík vody tok poutá... 1944 / Hana Šimková z Frymburku: Co je to láska, ptá se dítě. Všechno, co krásně osloví tě... 1948 / Zdeněk Nejedlý z Třebíče: Čím tvrdší je cesta, tím lépe se nám potom půjde... 1949 / Zdeňka Tancibudková z Hroznětína: Ulicí jde strach. Strach z čeho? Ach, ta ulice. Je tu přece proto. Nosí proudy sem a tam... 1949 / Miroslava Slavíková z Prahy: Ty, člověče, zamysli se. Co je pro tebe krásou?... 1954 / Milan Jícha z Prahy: Na schodech kamenných bílá víla stála. V očích zelených – smaragdů kouzelných – krása ulpívala. A já vteřinu pouhou se učil... 1956 / Pavel Černý ze Svitav: Zabetonovaná, zaasfaltovaná, potupně znečištěná krajino, jsi odraz naší pyšné racionální kalkulace, rozmařilosti a lhostejného srdce... 1961 / Libor Macíček z Pardubic: Zvonivý smích se podvečerním tichem rozléhá. Jiskřivá, jak čerstvě napadaný sníh, pozdní láska kolem sebe radost rozsévá... 1962 / Naděžda Jeníčková z Hlinska: Zas cítím tu vůni zralých lesních jahod. Byl jich tam plný háj; mlsali jsme oba... 1962 / Soňa Suchá z Chrudimi: Zamiloval jsem se až po uši. To se přece nesluší... 1963 / Marta Javorská z Hulína: Bojují s vědomím, bojují s láskou, bojují také s každou otázkou. Bojují s myslí, bojují s napětím, bojují také se slovním pojetím... 1965 / Milan Kotál ze Sušice: Tolik to láká – sáhnout si. Ochutnat jablka z ráje. Jen na chvíli. Co to udělá. Proč to ta Eva... 1967 / Ilona Ševčíková z Kladna: Tak a dost bylo kmánské společnosti! Není snad účelem našeho století navždy se oprostit od tohoto prokletí?... 1967 / Jiří Kosek z Řečan nad Labem: Na hradě, zámku, v podzámčí smrtka se s kosou otáčí. Největší žně má při moru, to vkrádá se tiše do domu... 1968 / Lady z Brna: Smějí se na mě slunečnice, radostné holky tanečnice. Každý den zdraví úsměvem... 1968 / Bohuslava Kolmanová z Jihlavy: Já vím, že u sebe musím začít, ale ptám se: Bude to stačit... 1970 / Vladimír Mátl z Jihlavy: V potemnělém stínu západního cípu východního pobřeží prodělávám těžkou krizi muže s hlavou v otěžích...

76

1970 / Jan Bekárek z Hranic: Sedí jen tak, nohy má zkřížené, hlavu si rukou podpírá, přemýšlí, oči přimhouřené, čeká na poslední vlak... 1971 / Martin Drbohlav z Liberce: Svět může být dokonalejší, když lidstvo bude chtít... 1972 / Pavel Franc z Kutné Hory: Už neskládám básně. Nejsou tak krásné, jako kdysi... 1972 / Pavel Formánek z Příbrami: Vše provádím na rozkazy, na povely. Jíst mohu jen v pondělí, spát jen v neděli. A když umřu, hned si mě na díly rozdělí... 1972 / Jana Zlámalová ze Strážnice: Pohlcena sluncem slabosti tříštím se na tisíc kusů. Nemám už tvář. Oči osleply, uši ohluchly; bez údů padám do propasti... 1973 / Dagmar Topolská z Pardubic: Bolest násilím neservou – jen odpuštěním... 1974 / Alena Dvořáková z Jihlavy: Je všude, a přece nikde. Mluvíme o ní, když mlčíme. Zoufale se jí snažíš uniknout, a přitom po ní toužíš... 1975 / Jana Rašková z Prahy: Kapka stéká vzhůru, pára stoupá dolů. Všude kolem horko, chlad. Zastav, prosím tisíckrát... 1975 / Monika Turková z Prahy: Pověz, kde je ta láska, co nás zvedá a spaluje... 1977 / Radomír Malyška ze Zlína: Jsme tři; jsme stejní, a přec každý jiný. První ještě nic neví, druhý něco tuší a ten třetí umírá s pocitem viny... 1978 / Petr Doležal z Jihlavy: Vysočino, ty jsi kopec za kopcem. Vysočino, ty jsi vyšší a starší. Vysočino, lásko prsatá. Vysočino, matko lidské krve... 1978 / Jan Bayer z Prahy: Lidí přibývá, města se stále více zalidňují, práce ubývá, slušnost a ctnost se stále méně zohledňují... 1978 / Hana Kaprová z Velkých Popovic: Sním či bdím, vidím jen tajemnou zář před sebou, láká mě a přitahuje blíž. Je to skrýš... 1979 / Jana Dvořáčková z Příbrami: Pár střepů z brýlí starého slepce, rozšlapat je na malé kousky; okrást ho půjde lehce... 1980 / Milan Sochora z Havlíčkova Brodu – Petrkova: Čas a slova, vše se mění, v okamžiku, v okamžení, poletují, pobíhají. Slova s časem na honěnou hrají... 1983 / Václav Kovalčík z Náchoda: Do gusta nevidím, jsem smělý podivín. Pálím, ach, pálím tím peklem ohnivým. Na talíři je mi skvěle, v ústech hledám spasitele... 1983 / Anna Saxlová z Prahy: Ach, drahý poddruhu, vzpínáš se k propasti připraven propásti i vlastní popravu... 1983 / Lenka Živná z Prahy: Vlaštovka z papíru roztáhne křídla a letí – ve větru, bez větru. Bublinky mýdla v dlaních se smějí, v proužkatém svetru pěkný den přejí... 1984 / Marcel Plačko z Prosiměřic: Jsem volný jako pták. Akorát mi chybí křídla... 1985 / Eva Nováková z Prahy: Pochleboval chuďas boháči, doufaje, že to mu postačí... 1986 / Daniel Jelínek z Ledče nad Sázavou: Proč opět pátrám v dávnověku, proč opět šátrám v časoprostoru, proč nevidím dnešek... 1987 / Petula Svobodová z Krupky: Vzhůru či dolů jako tobogán. Spirálo, když šplháš vzhůru, jsi pán, ale dole pak nemáš konce... 1987 / Soňa Ivanová z Ostravy–Vratimova: V posteli z mramoru vystlané kaly skrývá bolesti všechny žaly. A nechce už bít... 1988 / Martin Ulbrich z Jablonce nad Nisou: Tak jako za noci i za rozbřesku hraji představení bez potlesku do nočních kulis polapen... 1988 / Iva Horáková z Pardubic: Drž mě pevně, nikam neuhýbej. Jen mě líbej... 1989 / Tomáš Lörincz z Perštejna: Chci poznat, jaké to je, když tě láska otravuje... 1989 / Michael Grúz z Vlašimi: Tíhu zmaru na Básně v plném znění na plicích rozsápají na kusy mračna spárů lačnících... http://vzdorospolek.wz.cz 1990 / Pavla Vítovcová ze Sušice: Křičet bych chtěla, a na rovinu bez skrupulí! Křičet, že u srdce mě zase bolí... 1992 / Šárka Sharon Uhrová z Písku: Na propadlišti dne stojí a mlčky umírají. Sny... ■

77

DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ

● Uzávěrka shromažďování hlasů (předlohu naleznete hned na následující straně) od vás, čtenářů, je v tomto osmém ročníku na konci září 2011. Ročenka vyšla v dubnu; máte tedy několik měsíců, abyste ji v klidu přečetli a vybrali pár střípků (jeden až pět), jež vás něčím zaujmou. Využijte i prostoru k poznámkám o verších či samotném sborníku. Ohlasy mají nesmírnou váhu. ● Opakujeme, pouze hlasování čtenářů určuje, jak se které dílko umístí v soutěži O nejpůsobivější českou báseň roku 2011. Bez vašeho přispění nelze vyhlásit vítěze v rovině veřejné. ● Hlasovat lze přímo na našich stránkách http://vzdorospolek.wz.cz, kde je k tomu účelu přichystáno okénko. Též k nám stačí poslat žádanku o elektronickou podobu lísku na adresu [email protected], bude vám obratem zaslán hlasovací lístek (ušetříte za poštovné). ● Vy, kteří jste se náhodou dozvěděli, kdo je původcem byť jediné básně, nehlasujte. Nestrannost by utrpěla. Spíše, než by se měl do konečného pořadí básní zařadit ovlivněný hlas, pak raději žádný. Mimo to by celá naše snaha o rovné podmínky vzala za své, čímž by podstata celého díla ztratila smysl. ● Každým ročníkem radostně přibývá kromě básníků i hlasujících čtenářů: první ročník (2004) 13 básníků s 31 příspěvky / čtenářských hlasů 34 druhý ročník (2005) 12 básníků s 35 příspěvky / čtenářských hlasů 52 třetí ročník (2006) 35 básníků s 90 příspěvky / čtenářských hlasů 90 čtvrtý ročník (2007) 71 básníků s 210 příspěvky / čtenářských hlasů 93 pátý ročník (2008) 76 básníků s 236 příspěvky / čtenářských hlasů 99 šestý ročník (2009) 88 básníků s 298 příspěvky / čtenářských hlasů 42 sedmý ročník (2010) 83 básníků s 285 příspěvky / čtenářských hlasů 168 osmý ročník (2011) 94 básníků s 329 příspěvky / čtenářských hlasů ?? Kéžby se neopakoval byť ojedinělý pokles hlasujících čtenářů v šestém ročníku. Vše skutečně závisí na každém jednotlivci i zapojených básnících. Velmi záleží i na jejich pomoci. Není v silách samotných pořadatelů zajistit i zvýšení počtu hlasujících. Cena předplatného sborníku Pár střípků činí 75,– Kč i s poštovným, což se dá za ten rok oželet z rodinného rozpočtu. (Aby byla tak nízká, vzdali jsme se všichni, kdo ho připravujeme, odměny za odvedenou práci.) Pokud vás zajímá, jakou tvorbu přinese na svých stránkách v příštích letech, stačí si sbírky objednat přímo na hlasovacím lístku z následující stránky (79), je tam pro to připraveno okénko. ● Zopakujeme z předchozích vydání: Víte-li o někom, kdo by byl ochoten poskytnout své básně pro tento slovesný počin, nebo by si mohl básně v ročence přečíst a napsat nám, co se mu líbilo, rozhodně mu o nás řekněte. Každý hlas dodává životní sílu tomuto záměru, stejně jako každá báseň je životem – ŽIVOTEM STŘÍBRNÉ BULY. V opačném případě nám nezbude, než odzvonit konec výpravy soudobých básníků ke čtenářům.

78

Stříbrná bula – hlasování

Hlasovací lístek pro Pár střípků 2011

(tiskopis)

Číslo básně

Název básně

(Vypište až pět dílek, neohlížejte se na pořadí, každému připadne jeden bod.)

Vaše 1) jméno a adresa: El. adresa: 2)

Váš ročník narození:

3)

Přejete si poslat na uvedenou adresu další ročník? (Napište ANO nebo NE.) 4) Pokud máte zájem, napište několik vět (nejvíce 260 úhozů) jako celkový ohlas na ročenku nebo celé dílo, případně pořadatele. Vaše dojmy – kladné i záporné dojmy veřejnosti – otiskneme v dalších Střípcích 2012. Ohlas:

Podrobnosti na další stránce 79

Stříbrná bula – hlasování (podrobnosti)

Hlasování veřejnosti do osmého ročníku O ČESKOU BÁSEŇ ROKU 2011 končí posledním zářijovým dnem roku 2011. Hlasování je možné uskutečnit přímo na našich stránkách: http://vzdorospolek.wz.cz, kde vyplníte patřičné políčko. Nemáte-li možnost elektronicky, pak tento lístek můžete vystřihnout, ale bohatě stačí jen vypsat na jakýkoliv papír výše žádané údaje a odeslat na: Literární sdružení Vzdorospolek, Lovčice 9, p. Čáslav 286 01, okr. Kutná Hora. Styčná osoba: Jiří Bruthans (aneb Vlastimil Hloupý) – jednatel – 774 982 924, [email protected]. 1) Hlasovací lístek bez uvedené adresy čtenáře není platný. Platný lístek je navíc slosovatelný, šťastnému čtenáři věnujeme knižní dárek. 2) Na uvedenou elektronickou adresu pošleme obraz vámi vyplněného hlasovacího lístku jako potvrzení provedeného úkonu. Nestane-li se tak do 14 dní, zpravte nás o tom. Učiníme nápravu. Ne vždy je na elektroniku spolehnutí. Pokud nemáte el. adresu, musíme všichni doufat ve zdárné provedení předloženého úkonu. 3) Prosíme, u tohoto bodu napište svůj ročník narození. Pro vědecké účely děláme průzkum věkového složení hlasujících. 4) Máte-li zájem o novou sbírku Pár střípků 2012, napište ANO a předplatné 75,– Kč včetně poštovného (55+20) složte na účet Vzdorospolku do konce roku 2011. (V knihkupectví bude k mání za 85,– Kč). Číslo účtu je 670 100-2206 597 892/6210 (vše bez mezer, které jsou zde vloženy pro přehlednost), kromě svého jména uveďte variabilní symbol 2012 555 XXX, jehož poslední trojčíslí bude každému zájemci jednotlivě přiděleno po přijmutí objednávky a odesláno na uvedenou el. adresu. Bez el. adresy napište trojčíslí 111.

Tiskopis na předchozí stránce 80

Soupis soutěžních básní 2011 01 02 03 04 05 06 07 08 09 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36

Den předtím Krátký život Nejsem básník Podzim na Vysočině Zamrzlí Ve výlevce Sněhové vločky Tajemství Náladová Hledači pokladu Stromy, co živé ovoce nerodí Děti v zoo Renesance 20. století Zub času Dětství Madam filoložka Stopy Lesní motiv Nejedno tajemství Chybíš mi Hřích Vincentovi Rytířská Talent Ta rána Syrový podzim Proměny Nevím už, jak prosit Jsi... Můj domov Balón Sen Podzimní nálada Na prázdninách Jaro na horách Azbest rán

26 26 26 27 28 28 29 29 30 30 30 31 32 32 33 34 34 35 35 36 37 37 38 39 40 40 41 42 42 44 45 46 46 47 48 49

(pokračování na následující stránce) 81

(dokončení z předchozí stránky) 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 59 60 61 62 63 64 65 66 67 68 69 70 71 72 73

Stále se hledáme Tančila jsem mezi odpadky a... Holce z Veltlína Ironie Vánoční jablko Souhvězdí Velkého vozu Je divný čas Na Štědrý den Rašení Přesýpací hodiny Topoly Je načase Příliš krátká poezie na dlouhé... Podzim u Holan Saně s mládím Veršotepec Hlas/Dech Bolest Ten domek Už vím, co je po životě Jarozrání Ve stodole V tramvaji Nohama na zemi Zmoklá Jaro Povídání Pelyněk Až Podzimní píseň Svět bláznů Mariánské Lázně Poslední lucerna Oklamaná Nic pod sluncem Kouzlo básně Prázdná 82

49 50 51 51 51 52 52 54 54 55 55 56 56 57 58 59 60 61 62 63 64 64 66 66 67 68 69 70 70 71 71 72 73 73 74 74 75

Vzdorospolek děkuje těmto osobám a společnostem za pomoc Jsou to: letecká společnost Bohemia Balón, s. r. o., – poskytla velice příjemný dar pro hlavní vítěze čtvrtého i pátého ročníku: volný lístek na pohádkovou vzdušnou plavbu přímo v nadzemských výšinách – www.bohemia-balon.cz; knihkupectví U Stříbrného groše v Kutné Hoře – dlouholeté obdarovávání vítězů a vylosovaných čtenářů krásnými knížkami – www.knihakh.cz – naposledy to byla čtenářka Soňa Chovancová z Luhačovic, kterou vylosoval nový nositel Zlaté buly Zdeněk Jirásek; kosmetická společnost FM GROUP – věnování voňavých cen pro všechny umístěné básníky v roce 2008 – www.parfemy-zednicek.cz Městská knihovna Kutná Hora – seznámení veřejnosti s naším básnickým počínáním – www.knihovna-kh.cz; Městská knihovna Jihlava – poskytnutí prostoru pro literárně hudební pořad „Stříbrné lisotování“, a tím významný vstup do povědomí veřejnosti na Vysočině – www.knihovna-ji.cz; literární servery LiTerra – www.literra.cz a Písmák – www.pismak.cz. – umožnění upoutávek o Stříbrné bule na jejich stránkách a jmenování odborníků do březnového předkola od počátku České básně; akademická malířka Jitka Jelínková – vytvoření keramických podkladů pro obě putovní ceny – www.jitkajelinkova.cz; Petra Zelená z Prahy – každoroční věnování dárkových balíčků pro oceněné básníky; malířka Monika Laurová z Prahy – vytvořila novou obálku pro Střípky, které po šesti letech zcela změnily vzhled malíř Jiří Staněk z Prahy – připravil námětové kresby, jež prvně obohatily stránky ročenky Pár střípků právě od letoška. Samozřejmě je třeba poděkovat básníkům samým za příspěvky a vám, čtenářům, za hlasování. Vždyť bez toho by celé snažení pozbylo smyslu. Bylo by velice záslužné a potěšující, když by se našel podnik (živnost či společnost), co by mohl a chtěl svou troškou příspět několika tisícikorunami na pokrytí nemalých nákladů tisku této básnické ročenky či na nákup cen pro básníky, jež hlasování čtenářů nebo hodnocení odborníků vynese k nejvyšším místům. Na první pohled se to nezdá, ale naše snaha získat širší veřejnost pro nejvyšší slovesné umění skutečně nese s sebou nespočet výdajů a starostí. Na druhou stranu nežádáme statisíce ani miliony. Případní sponzoři, bez vás a vaší pomoci nemůžeme rozvíjet toto dílo ku prospěchu všech účastníků. Na oplátku vám nabízíme zviditelnění na našich Vzdorostránkách a v ročence Pár střípků.

83

Literární klub Dr. Nadi Benešové v Čáslavi vyhlašuje 10. ročník LITERÁRNÍ SOUTĚŽE ČÁSLAV 2011 pro amatérsky píšící autory v kategoriích poezie a próza. Uzávěrka soutěže je 30. června 2011. Na el. stránkách www.cmuz.cz/LKBN najdete přesná pravidla soutěže i další podrobnosti o klubu.

Jeden z nejnavštěvovanějších literárních serverů pro česky a slovensky píšící autory.

Co je LiTerra? Literárně společenská země. Pro koho je LiTerra? Pro ty, kdo rádi píší; pro ty, kdo rádi čtou – i pro ty, kdo si kolem toho rádi povídají.

Otevřený všem lidem, kteří se rádi podělí o vlastní literární tvorbu.

podívat.. Přijď se

Čili? Místo pro vážná zamyšlení i pro příjemnou zábavu.

www.pismak.cz

www.literra.cz

.

84

BOHEMIA BALÓN, s. r. o.

Balón se lehounce vznáší bez řvoucích motorů jako plachtící křídla ptačí protíná modrou oblohu

Leťte s námi a prožijte neobyčejný zážitek: let horkovzdušným balónem. Jedinečná příležitost, jak si prohlédnout Českou zemi z ptačího pohledu. Po hodinovém letu na vás čeká tradiční přípitek šampaňským a křestní list. Letenka může posloužit i jako nevšední dárek.

Služby: • Paravýsadky • Reklamní lety • Reklamní akce • Vyhlídkové lety

Bohemia Balón, s. r. o., Bubenská 122, 170 00 Praha 7 – Holešovice, tel.: 606 657 795, fax: 220 941 556, el. adresa: [email protected]

www.bohemia-balon.cz 85

86

87

Nový projekt kulturně-politického týdeníku na bázi družstva ��������������������������� ���������������������������������������������������

Kulturní noviny začnou vycházet v druhé polovině roku 2011. Přidejte se k nám jako předplatitelé (roční předplatné bude do 650 Kč za 26 čísel) nebo vložením členského vkladu jako družstevníci. Napište nám na adresu [email protected]

����������������� ����������������� ���������������������� 88

dokumentárních filmů Ji.hlava 25.—30. října 2011

89

www.dokument-festival.cz

Ji.hlava International Documentary Film Festival 26/10—31/10 2010 festival 15. Mezinárodní

www.dokument-festival.cz

C O D M A E R D

NABÍDKA VOŇAVÉHO PŘIVÝDĚLKU • Hodí se vám každá koruna navíc? • Láká vás přivýdělek s volnou pracovní dobou? • Utratit peníze je snadné, chcete vědět, jak je snadno vydělat? • Zní vaše odpověď ANO?

Seznamte se s firmou Kosmetika FM GROUP! • Vyděláváme tím, že šetříme peníze ostatním! • Pracujeme dle vlastního tempa, výdělek závisí jen na nás! • Prodáváme výrobky vysoké kvality za bezkonkurenčně nízké ceny! • Naše výrobky jsou součástí každodenního života (kosmetika, výrobky pro domácnost) • Počáteční vklad do obchodu není v řádech tisíce korun!

PŘIDEJTE SE K NÁM • Hledáme právě vás, kdo nechcete o vyšších příjmech jen snít! • Pojďte se s námi věnovat voňavému obchodu, kterého se netýká finanční krize! • Se vším vám na začátku pomůžeme!

ZAUJALO VÁS TO? NAPIŠTE NÁM!

www.parfemy-zednicek.cz 90

Obsah Jihlava – město zaslíbené

4

Co předcházelo vydání této ročenky

5

Základní kameny České básně

6

Úvodním slovem

7

Do básnického nebe

8

Ohlasy na předešlý ročník 2010

10

Předávání putovních cen za rok 2010

13

Nejpůsobivější báseň předešlého roku 2010 – skupina nad 30 let

14

Nejpůsobivější báseň předešlého roku 2010 – skupina do 30 let

15

Vítězné básně předešlých roků 2010 a 2009 v rovině odborné

16

Seznam básníků předešlého roku 2010

17

Ze závěrečného dějství 7. ročníku v Pardubicích

22

Kdo se podílel na výběru básní do osmých Střípků 2011

24

Soutěžní básně 2011

25

Výňatky z tvorby nepostoupivších básníků 2011

76

DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ

78

Hlasovací lístek s pravidly

79

Soupis soutěžních básní 2011

81

Poděkování

83

Vývěsky sponzorů České básně

84

Obsah

91

Údaje o knižním vydání

92

91

Pár střípků 2011 – osmý ročník – Ohlédnutí za loňským sedmým ročníkem České básně 2010 zobrazeném v předchozí ročence Pár střípků 2010 v podobě výsledků soutěže, ohlasů veřejnosti na onu tvorbu a jeho slavnostním ukončením v Pardubicích. Ale hlavně je zde předložena veřejnosti k posouzení soutěžní tvorba soudobých básníků v osmém ročníku České básně 2011. vydal: Vzdorospolek v Lovčicích 2011 1. vydání tiskárna: TLZ Praha, Ortenovo náměstí 15 Praha 7 – Holešovice náklad: 300 výtisků ISBN 978-80-903607-4-7 ISSN 1802-5889 - hmotné vydání ISSN 1802-5897 - elektronické vydání

92