PÁR STŘÍPKŮ ČTĚTE HLASUJTE PIŠTE DO 30. ZÁŘÍ * Vzdorospolek * Lovčice 2012

PÁR STŘÍPKŮ 2012 Čtenáři, prostřednictvím této deváté ročenky v řadě máte možnost sdělit svůj názor na soudobou českou básnickou tvorbu. A hlavně rozhodnout v rovině veřejné celostátní soutěž O českou báseň roku 2012. ČTĚTE ● HLASUJTE ● PIŠTE DO 30. ZÁŘÍ 2012

* Vzdorospolek * Lovčice 2012

3

V SOUTĚŽI O ČESKOU BÁSEŇ ROKU ZÍSKÁVAJÍ VÍTĚZOVÉ PUTOVNÍ CENY

O

V rovině veřejné od roku 2004 STŘÍBRNOU BULU

hlédneme-li se za osmi ročníky, zjistíme jistý nepoměr mezi muži a ženami: tři ku pěti. Právě vloni převážila misky vah k něžnému pohlaví Marcela Horká.

J

V rovině odborné od roku 2007 ZLATOU BULU

ak je to v rovině odborné? Naprosto jinak: čtyři ku jedné. Muži zatím více oslovují odborníky, ženy zase veřejnost. Ale pozor, vše probíhá bez jmen tvůrců básní, takže nejde o žádné stranění. První tři ročníky jsme odbornou rovinu pro nedostatečný počet básní nesestavovali, takže teprve pátým nositelem Zlaté buly se stal Jan Zbořil z Prahy (na snímku vlevo) s básní Ve stodole, jíž šest odborníků přidělilo nejlepší průměrnou známku 1,93. Cenu si převzal z rukou Zdeňka Jiráska, kterému se jako jedinému podařilo předloni vystoupat na obě nejvyšší příčky. Zato Jan Zbořil nemá v odborné rovině sobě rovného v počtu umístění: v 7. ročníku byl třetí, v 5. ročníku druhý a ve 4. ročníku třetí. Jeho tvorba je živou vodou pro Střípky...

ISBN ISSN ISSN

Ano, osmá nositelka Stříbrné buly z České Skalice (na snímku druhá zleva) oslovila s básní Chybíš mi – str. 12 – nejvíce čtenářů, a to 38 ze 158 hlasujících. Ani další dvě její básně nenechávaly veřejnost chladnou: Jsi... 32 hlasů a Bolest 36 hlasů. Jedinečné! Cenu převzala z rukou loňského vítěze Zdeňka Jiráska ze Slatiňan s přispěním Věry Vejnarové z Čáslavi /4. ročník – 2007/ a Pavla France z Kutné Hory /3. ročník – 2006/ (na snímku zcela vpravo).

978-80-903607-7-8 1802-5889 (hmotné vydání) 1802-5897 (elektronické vydání) 4

Co předcházelo tomuto sborníku /a bude předcházeti dalším/: devátý ročník

VŠEM BÁSNÍKŮM!

/desátý ročník/

Literární sdružení Vzdorospolek vyhlašuje soutěž O českou báseň roku 2012 /2013/

Vzácní veršotepci! Pro vás všechny, kdo pokoušíte básnickou Múzu, připravujeme rok co rok nevšední sbírku básní s názvem Pár střípků. Nechcete-li si nechat ujít příležitost ke zviditelnění své tvorby v ročence obohacené soutěží, posílejte v jazyce českém nanejvýše čtyři díla ročně, doposud nikde nezveřejněná (včetně internetu – osobní, literární stránky apod.) v provedení a námětu naprosto volném. Jak jste si jistě stačili všimnout, básnictví nepatří mezi slovesný obor, jenž by dovedl přilákat více čtenářů. A proto je od prvopočátku (2003) naším cílem vzbudit u lidí větší zájem o toto slovesné umění. Jak? Aby širší veřejnost měla pohnutku nahlédnout do sborníku s vašimi verši, udělujeme jí právo hlasovat. Během půl roku lidé prostě a jednoduše vypíší na přiložený hlasovací lístek až pět básní, které je v ročence osloví. Pro zajištění nestrannosti čtenářů při hlasování samozřejmě neotiskujeme jména básníků; to až zpětně v následujícím ročníku. Původce toho dílka, které na veřejnost zapůsobí nejvíce, získává putovní Stříbrnou bulu. Toť rovina VEŘEJNÁ. Naším cílem není čtenáře odradit, ale přilákat. Proto prosíme o verše v jazyce českém; bez nevynalézavých rýmů, např. láska-páska-vráska, zebe-tebe-nebe-sebe, hlas-nás-vás-vlas-čas, květ-svět, víc-nic, deště-ještě, prach-strach, den-sen-jen-ten – a to ve všech pádech; bez nebarvitých výrazů tvůj, můj, svůj – taktéž ve všech pádech, a bez nepatřičných výstřelků proti pravopisu a slušnosti. Ročenka samo sebou není nafukovací, vše se do ní nevejde. Obrátili jsme se proto na společnosti či úřady básnictvím se zabývajícími, aby vyčlenily své odborníky, kteří by nezávisle a samostatně oznámkovali jako ve škole v tzv. březnovém předkole vámi přihlášenou tvorbu – rovněž bez uvedení jmen původců. Na jejich podkladě se básně rozdělí na dva soubory: více a méně úspěšné. Více úspěšné básně dojdou otištění v plném znění a vytvoří se k nim kresby přímo na míru. I pro méně úspěšné zbude prostor alespoň na výňatky; tito básníci soutěží dál v tzv. druhém sledu na našich el. stránkách. Kromě toho vyplyne z práce odborníků podrobné umístění všech básní, čili i ta pomyslně nejlepší. Její tvůrce získává putovní Zlatou bulu. Toť rovina ODBORNÁ. Po skončení hlasování čtenářů posledním zářijovým dnem následuje slavnostní odhalení výsledků. Devátý ročník bude ukončen v sobotu 27. října 2012 v nádherné gotické síni na radnici v Jihlavě, v čase konání filmového festivalu – MFDF – str. 85. /Desátý 26. října 2013./ Tvorbu s udáním své adresy, telefonu a ročníku narození posílejte na: [email protected] (předmět Česká báseň). Nemáte-li možnost přes „síť“, pak básně zasílejte strojopisem v jednom vyhotovení na: Literární sdružení Vzdorospolek, Lovčice 9, pošta Čáslav 286 01, heslo Česká báseň. Do dopisu vložte nadepsanou a oznámkovanou obálku běžné velikosti, pošleme vám v ní tiskopis přihlášky. (POZOR, od 11. ročníku – 2014 – budeme básně přijímat výhradně elektronicky.) Mezi ročníky je vždy 31. leden předělem pro přihlašování básní, pro devátý byl oním dnem 31. leden 2012 /pro desátý bude 31. leden 2013 atd./. Další podrobnosti na našich stránkách: http://vzdorospolek.wz.cz.

5

Základní kameny České básně 1. Záměrem díla Česká báseň je přiblížit básnictví, neuvěřitelně málo čtené básnictví (!), většímu počtu čtenářů, protože současné opomíjení tohoto nejvyššího slovesného umění je takřka hřích. A to prostřednictvím ročenek, které jsou oživeny soutěží, do níž se může každý zapojit. Po dvanácti letech se zaplní podstavce putovních cen pro vítěze – Stříbrné i Zlaté buly – a vymění za nové. K této příležitosti bude vydán mimořádný sborník, kde najdou místo všechna oceněná dílka za celé dvanáctileté období. 2. Soutěž je určena všem básníkům (amatérům i profesionálům) a probíhá každoročně od roku 2004; délka ročníku: devět měsíců, nepočítáme-li možnost přihlašovat básně až rok předem. 3. Celý rok se shromažďují soutěžní práce (od 1. února předchozího roku do 31. ledna). Jeden zájemce – bez ohledu na věk – má možnost zaslat do jednoho ročníku až čtyři dílka. Ve sborníku Pár střípků může býti básník otištěn ponejvíce dvanáctkrát (a dost, aby se pak zase mohli dostat k otištění jiní tvůrci). 4. Přihlášené básně nesmí být nikde jinde zveřejněny (internet a ostatní soutěže nevyjímaje), a to až do ukončení ročníku. Jedině tak se zajistí každému dílku stejná startovní čára. Vítěze v rovině veřejné totiž určuje veřejnost – tedy čtenáři sborníku, v němž jsou soutěžní práce otisknuty – pomocí vložených hlasovacích lístků. 5. Jelikož ročenka není nafukovací, lze do její hlavní soutěžní části otisknout pouze 50 až 100 básní. Proto je jeden měsíc vyhrazen pro tzv. předkolo (březen), v němž odborníci (veřejnosti utajené osoby určené různými společnostmi či úřady) nezávisle na sobě oznámkují všechnu přihlášenou tvorbu. 6. Z tohoto hodnocení vyplyne i nejlépe postavená báseň v rovině odborné. Podrobné hodnocení odborníků bude po celou dobu hlasování veřejnosti utajeno, aby čtenář nebyl ovlivněn jejich výsledky. 7. Ono hodnocení tedy rozdělí veškerou tvorbu na dvě skupiny: a) více úspěšnou – v hlavní (prostřední) části sbírky se básně bez jmen původců otisknou v plném znění a navíc se k nim vytvoří kresba na míru, tito úspěšnější básníci nesmějí dát veřejnosti ve známost svou účast; b) méně úspěšnou – do zadní části sbírky, kde každý účastník shledá výňatek ze své tvorby už se svým jménem a soutěží dál v tzv. druhém

sledu, což je souběžná soutěž na el. stránkách Vzdorospolku. 8. Na podkladě práce odborníků je začátkem dubna sestaven sborník a v el. podobě zaslán do tiskárny. 9. V přední části sborníku se otiskne rozuzlení předchozího ročníku: vítězné básně obou rovin; seznam veršotepců i s případnými snímky ze slavnosti; ohlasy veřejnosti. V zadní části výňatky méně úspěšných tvůrců a vítězná báseň tzv. druhého sledu z předchozího roku. 10. Po veřejném představení nové ročenky začíná hlasování. Hodnotit mohou všichni čtenáři mimo ty, kteří jsou spjati se soutěží, tj. soutěžící a pořadatelé (střet zájmů). Na lístky vložené do sborníku je možno uvést až pět básní. Tomuto hodnocení je vyhrazeno pět měsíců (od 1. 5. do 30. 9.). Hlasovat lze i elektronicky. 11. Nikdo z básníků nebude dopředu zpraven o přesném umístění, ale každému se oznámí, zda je či není mezi vítězi. Při závěrečném dějství, které probíhá poslední říjnovou sobotu, je vyžadována účast básníků (či jejich zástupců), kteří se umístili v rovině odborné i v rovině veřejné na prvních třech místech. Pokud tuto milou povinnost nedodrží, věcná cena spojená s daným místem se postoupí tomu, kdo se dostavil a umístil o příčku níže. Všichni soutěžící, kteří přijedou na vyhlášení, shledají v přední části ročenky Pár střípků snímek svůj (případně svého zástupce) ze slavnosti u souhrnného seznamu výsledků. 12. Soutěžící s největším počtem bodů mohou sedět pouze na jedné ze tří vítězných židlí, a sami. 13. Hlavní cenou v rovině veřejné je putovní Stříbrná bula, na jeden rok ji získá tvůrce básně s největším počtem bodů od čtenářů. V rovině odborné to je putovní Zlatá bula a na jeden rok ji získá tvůrce básně s nejlepším hodnocením od odborníků. Na jejich podstavce se dají zhotovit štítky s názvy vítězných prací a jmény jejich původců ve spojení s daným rokem. Obě ceny zajistí Vzdorospolek. 14. Další ceny budou poskytovat sponzoři; rovněž se použije případný výdělek z prodaných sbírek. 15. Vyrozumění o všech pravidlech a průběhu daného ročníku je předkládáno jednotlivým účastníkům proti podpisu nejpozději do otištění jejich děl ve sborníku. Při porušení podmínek je soutěžící vyřazen. /2. března 2012/

6

Pár slov úvodem Drazí čtenáři, již podeváté můžete otevřít ročenku Pár střípků a podeváté přispět svými hlasy při hledání české básně v rovině veřejné. Na této skutečnosti se nic nemění a měnit nebude. V opačném případě totiž padá důvod ročenku vydávat. Do tohoto roku 2012 vstupujeme s „převratnou“ změnou. Jestliže vloni započal malíř Jiří Staněk cestu k obohacení sbírky předem připravenými námětovými kresbami, tak letos hned několik výtvarníků (na str. 25 všichni uvedeni) zašlo ještě dál a vytvořilo ke všem 57 vybraným básním od 37 „více úspěšných“ tvůrců kresbu přímo na míru. Ba co více, ujali se úkolu bez vidiny peněžní odměny. Jejich záslužnou činnost podtrhuje krátký čas, jejž ke kresbám měli. Pouhý jeden týden! Tentokrát se přihlásilo 159 básníků, což představuje oproti 94 účastníkům v minulém roce značný a příznivý nárůst. Kéž bychom vám takových zpráv mohli přinášet více... Dříve jsme pro ty, kteří v odborném předkole neuspěli s jediným dílkem, nevyhrazovali žádný prostor. Tento nedostatek od loňska neplatí. Všichni „méně úspěšní“ shledají v zadní části sbírky (str. 69–77) výňatek ze své tvorby a souběžně soutěží dál na našich vzdorostránkách v tzv. druhém sledu s mírně pozměněnými pravidly. Z mého osobního hlediska v několika případech obsahuje i letošní druhý sled sestavený ze 122 básníků zdařilejší díla, než jsou některá jednotlivá v hlavní části České básně. Jak to tedy letos bylo? Sedm „statečných“ odborníků – i oni pomáhají bez nároku na peněžní odměnu (více na str. 24) – mělo z čeho vybírat, přestože k oznámkování dostalo „jen“ 271 básní. Proč „jen“? Vloni se odborníci zabývali 329 básněmi, ale to měli k posouzení úplně všechno, včetně veršů, jež obsahovaly „laciné vycpávky“ – zájmena svých, tvých, mých a „provařené rýmy“ láska-páska-sázka-vráska či sen-den-jen-ten apod. Z toho důvodu jsme museli v upoutávce na 9. ročník předem požádat veršotepce, aby se těmto slovům vyhnuli. Mnozí tak neučinili, čili se všech 515 básní předem protřídilo. Zůstalo jich 245, skoro polovina, což je i tak dost, aby je odborníci stihli před uzávěrkou vyhodnotit. Krom toho v Základních kamenech (str. 6) vymezujeme hlavní část ročenky počtem 50 až 100 básní. A co těch zbývajících 26 děl? Ta byla v celkovém balíčku pro odborníky vložena pod čáru vždy od jednoho básníka, který by jinak neměl žádnou věc k oznámkování, ale bez nároku k otištění v plném znění. Koneckonců vše posuďte sami. V hlavní části nenaleznete z pochopitelných důvodů jména básníků, to aby vás náhodou nesváděla k nestrannosti. Přidělte pár střípkům – až pěti – vždy po jednom bodu (hlasovací lístek na str. 79) a určete, kdo z veršotepců se stane na jeden rok nositelem nejvyššího ocenění v rovině veřejné – putovní Stříbrné buly. Čas k tomu máte do posledního zářijového dne. A neváhejte připsat pár poznámek k předložené tvorbě, otiskneme je v ohlasech. Tuto zpětnou vazbu potřebují všichni: básníci, čtenáři i vydavatelé. Než pokročíte k letošní tvorbě na str. 26–68, pozastavte se na následujících stránkách u souhrnu loňského ročníku. Nechybějí ani ohlasy na minulou ročenku a nejsou od věci. Nebo ano? -vlhZa rok na šťastnou shledanou!

7

Křest aneb Počátek putování loňských Střípků 2011 Pořad Stříbrné listování, který započal nedávno zesnulý místní básník Karel Holub už 24. ledna 2008, se rozšířil o stěžejní součásti soutěže O českou báseň roku. Takže právě od loňska se uskutečňují v jednom roce dvě Listování: malé a velké. Při malém v Městské knihovně Jihlava probíhá křest ročenky Pár střípků, při velkém v gotické síni na blízké radnici pak slavnostní ukončení ročníku. Loňského křtu sbírky, do níž bylo vybráno 73 střípků od 40 básníků, se 15. dubna 2011 nemohl ujmout nikdo jiný než rodina Karla Holuba – Soňa a Jan Plevovi, dcera a vnuk – společně s ředitelkou knihovny Jarmilou Daňkovou (na snímku zcela vlevo). Pořadem, jenž doplnil přednes básní spolu s hudebním a tanečním vystoupením dětí (na snímku) z uměleckého kroužku místní ZŠ TGM pod vedením učitelky Jitky Hajnové, provázeli jako vždy Bohuslava Kolmanová a Vladimír Mátl. Předseda Územního sdružení syndikátu novinářů Vysočiny Jan Kliment seznámil třicítku přítomných se soutěží Epigram 2011. Díky spolupráci s malířem a restaurátorem Janem Živným (na snímku zcela vpravo) se ročenka mohla představit i v Praze při příležitosti vernisáže jeho výstavy obrazů, k nimž ušila na míru pár veršů básnířka Eva Bradová (na snímku druhá zprava). Stalo se tak díky majiteli a zároveň zastánci umění Martinu Ryvolovi (na snímku zcela vlevo) 9. června 2011 v kavárně Ryvol (Dejvická 22), spojené s oční optikou. Jedna z minulých vítězek České básně Věra Vejnarová (na snímku vlevo) pohovořila o nové ročence, k níž vytvořil na míru námětové kresby malíř Jiří Staněk (na snímku vpravo), tedy v opačném duchu než E. Bradová s J. Živným.

8

Ohlasy básníků druhého sledu na Střípky 2011 ◘ Také uvedení všech ostatních básníků ve výňatcích je vyjádřením poděkování

za jejich účast a projevem úcty k jejich snaze. Je třeba si vážit každého, kdo i v pozdním či raném věku má rád české slovo a třeba prostřednictvím veršů ho dává vplen a s ním i své sny, myšlenky či bytí. V básních je přece zakleta minulost, žije přítomnost a zračí se i naděje budoucnosti. Kde jinde lze z nitra své duše vyjádřit radost, bolest, lásku, vzdor a další city než právě v básni. A tato „soutěž“ dává i možnost se o své já podělit. Věra Vejnarová, Čáslav (1942) ◘ Díky za obětavost a čas věnovaný dobré věci. Nemožné se stalo skutkem. Bylo to příjemné počtení. Zdeňka Tancibudková, Hroznětín (1949) ◘ Sbírka Pár střípků je zajímavá, hlavně pro účastníky soutěže. Nejsem si jistá, zda pro čtenáře básní, tu není moc ,,omáčky“. Ne všichni, co čtou rádi básně, jsou také soutěživí a odhodlaní hodnotit díla jiných. Básně uveřejněné ve sbírce jsou vlastně také předvybrané porotou. To asi jinak nejde, když soutěživí jsou básníci tvorby druhořadé. Jinak by bylo možné otisknout od každého účastníka nejméně jednu báseň (která by byla podle určitých pravidel slušnosti a bez úprav), vždyť internetové stránky to také ustály. /Bez „soutěže“ není pohnutka pro běžnou veřejnost sbírku básní otevřít, natož vytvořit živnou půdu pro zpětnou vazbu. Ročenka není prostorově neomezená, všichni se do ní prostě nevejdou. -vlh-) Naděžda Jeníčková, Hlinsko (1962) ◘ Super čtení, úroveň se stále zvedá. Jen tak dál. Ročenkou jsem velmi rád listoval i díky kresbám pod básněmi. Petr Doležal, Jihlava (1978) ◘ Je pozoruhodné, že leckteré básnické skvosty najde člověk až ve druhém sledu. Otevření druhého sledu je vynikající nápad. Inu, do své ročenky jsem si vlepil vytištěné listy s druhým sledem z internetu. Řešení je to sice trochu nemotorné, ale jediné možné. Jan Bayer, Praha (1978) ◘ Soutěž, které se může účastnit prakticky kdokoli, by mohla budit pochybnosti ohledně úrovně. Tu však zajišťuje předkolo, ve kterém odborníci oddělí zrno od plev. Hlavním úkolem soutěže je podle pořadatelů rozšíření soudobé básnické tvorby mezi veřejnost. Bohužel, ta se do celého projektu zatím zapojuje jen ve velice malém množství. Michael Grúz, Vlašim (1989)

Ohlasy veřejnosti na Střípky 2011

• Je již málo poezie mezi lidmi... Jarmila Holková, Čáslav (1935) • Obdivuji básníky i pořadatele. Danuše Kociánová, Čáslav (1936) • Velmi záslužná osvětová práce! Jan Pícha, Čáslav (1937) • Verše mi připadají věcné, pěkné a trefné. Irena Míková, Čáslav (1938)

V dnešní době plné zla úžasně záslužná činnost. Střípky pohladí po duši. Jarmila Bílková, Pardubice (1941) • Vaše činnost v dnešní tak neduchovně směřované době je obdivuhodná! A věřte, že dělá radost i nám v zahraničí. Dovolila jsem si poslat upoutávku na Vzdorospolek a Pár střípků jak do kalendáře Českého dialogu, tak do knihovny v Klučově. Blanka Kubešová, Root, Švýcarsko (1944)

9

→

→ • Jsem ráda, že v době, kdy se uctívají jen peníze, se najdou lidé, kteří upřed-

nostňují takové hodnoty, jako je básnictví. Děkuji. Jana Hubálková, Žamberk (1946) • V pěti básních, které jsem vybrala, je přesně to, co bych napsala, kdyby mi bylo dáno... Při každém začtení najdu ve sborníku Pár střípků slovo či verš, které potěší – je to „první pomoc“... Míša Svatošová, Jihlava (1946) • Jsem ráda, že jsou lidé, kteří si umějí takto hrát se slovy a kterým slova neslouží jen k sepsání ekonomických prognóz nebo policejních protokolů. Pokračujte, prosím! Eva Fréharová, Kynšperk nad Ohří (1947) • Děkuji za příjemné chvilky s básněmi. Obdivuji, jak básníci dovedou hezky vystihnout pocity a nálady, což my, ostatní, neumíme. Milena Paulová, Domažlice (1947) • Jsem přesvědčena, že z různorodosti stylů si vybere každý svou srdeční záležitost. Držím vám palce, aby vskutku ojedinělá snaha vašeho spolku pokra-

Na slavnostní ukončení 8. ročníku České básně v Jihlavě přijali pozvání čestní hosté bratři Reynkovi – Jiřího vidíte jako čtvrtého v první řadě s Danielem po levici. Po jeho pravici sedí manželé Poukarovi, již se zasloužili o vybudování parku Gustava Mahlera. Zcela vlevo čtenářka Jana Vesecká si cosi šeptá s Janou Machkovou, která má na starost jazykovou úpravu Střípků. J. Vesecká není ledajaká čtenářka. Ve svém okolí půjčuje ročenku (pro tyto účely v kroužkové vazbě, aby se neopotřebovala brožovaná kniha) a, světe, div se, hlasů zajišťuje opravdu dost. Sama verše nepíše, nepracuje v knihovně, přesto čtenáře básní nachází – vloni 23 hlasů. Skvělé! Kdyby takových čtenářů bylo více, nemuseli bychom hlasující počítat na desítky, ale stovky či tisíce...

10

čovala i nadále a těšila tak spousty dalších zájemců jak z řad básníků, tak z řad nás, čtenářů. Míša Paláčková, Kynšperk nad Ohří (1949) • Zdařilé a moc pěkné. Marcela Burgrová, Prostějov (1950) • Hezké. Lenka Čechová, Kladno (1952) • Povedený výběr básní. Mária Bartošová, Rožnov pod Radhoštěm (1954) • Jsem ráda, že je malá část spoluobčanů, kteří používají naši krásnou řeč k jejímu velebení. V televizi se, bohužel, děje pravý opak. Irena Mrázová, Tábor (1957) • Přečetla jsem Pár střípků a dovedu si představit tu práci, dávat to dohromady. Navíc je to úžasná myšlenka, dát prostor básníkům, aby se měli kde zviditelnit. Klobouk dolů před básníky i vydavatelem. Světlana Pátková, Havlíčkův Brod (1957) • Opět jsem se přesvědčil, jak je těžké posuzovat tak subjektivní disciplínu, jakou je poezie. V prvním kole jsem vybral asi 20 básní a pak jen s těžkým srdcem vyřazoval, než zůstala ona moje pětice nejlepších. Řekl bych, že se úroveň oproti loňsku zvedla. Václav Franc, Nová Paka (1961) • Lyrika má nádhernou schopnost svým kouzlem slov vyvolat nebo prohloubit emoce, bez nichž by byly naše prožitky i úvahy chudší. Každý z básníků si zaslouží poděkování za stavy, které zanechávají v duších čtenářů. Jsem vděčná za to, že jsem se o Pár střípcích dozvěděla. Eva Lanková, Spálené Poříčí (1962) Čtenářka Eva Lanková byla vylosována vítězem Zlaté buly Janem Zbořilem na loňské slavnosti v Jihlavě a získala knižní dárek od kutnohorského knihkupectví U Stříbrného groše. Blahopřejeme. Vzdorospolek • Básničky byly lepší než v předchozím ročníku. Ivana Jarošová, Brno (1966) • K literatuře mě od dětství vedli rodiče, zejména moje matka, a to i tady v cizině. Ročenka je velmi pěkná! Blanka Adámková, Root, Švýcarsko (1969) • Asi se divíte, že odpověděla celá naše rodina. To bude tím, že tu máma vedla léta literární kavárnu a dokonce i sama recitovala. Ročenka je velmi pěkná! Zuzana Kubešová–Oulechbarová, Adligenswil, Švýcarsko (1972) • Poezie je rovněž kořením života. Markéta Rozsypalová, Praha (1973) • V době interaktivních světů, odcizení lidí je jistě bohulibé básně psát, vydávat a číst. Děkuji vám za cestu „proti proudu“. Karel Muška, Třebíč (1974) • Kresby letošní ročenku pěkně doplňují a vytvářejí pocit knihy – básnické sbírky jako takové. Trochu postrádám „klasické“ básně, tj. s vázaným veršem, které by byly s nápaditými, neotřelými rýmy a skutečně pevně seděly rytmicky. Buď takové nechodí, nebo nejsou do ročenky vybírány. Oboje je velká škoda. Drahomíra Holmannová, Hradec Králové – Smiřice (1978) • Mého srdce se nejvíce dotkla báseň s názvem Rytířská. Je to „můj šálek kávy“. Má všechno: ducha, tělo, děj. Eva Říhová, Sázavka (1979) • Velký obdiv patří všem básníkům. Díla jsou krásná. Přeji všem mnoho inspirace do dalšího psaní! Petra Filipová, Chlum – Trhový Štěpánov (1989)

!

POZNÁMKA: Vážení čtenáři, pro vaše ohlasy je připraveno více stránek, tak se nebojte sdělit nám své poznámky obzvláště v kritickém duchu. Více na str. 78.

11

Báseň roku 2011 v rovině veřejné Chybíš mi Marcela Horká Jako pravá ruka levé jako břehy vodě jak den noci, světlo stínu chybíš mně, já tobě Jako hnízdo slavíkovi jako závist zlobě jak trn růži, hříchy peklu chybíš mně, já tobě Jako sešit školákovi jako lenost nudě jak sen spánku, touha chvění chybíš mně, já tobě Chybíš mně jak příboj moři jak svítání ránu Jako rybám sítě lovců v Tichém oceánu

JS

12

Báseň roku 2011 v rovině odborné Ve stodole Jan Zbořil Ve stodole byla i v nejtišším létě zima Chladná ušlapaná podlaha, na které by se kulička vodováhy sotva zastavila ve výseči Spoustě rezavých věcí se dal vynalézt nový úděl V sudech zrní střídaly kvasící švestky Na patře seno (z něj při dovádění stoupá prach až k nedýchání) Někdo v něm zapomněl položené vidle Tolikrát se tu mohlo stát něco hrozného Jako když strýc Francek rozmlátil o cirkulárku v návalu spravedlivé žízně prázdné lahve ze šteláře Stejně jsme nakonec vyběhli bosí a zdraví zadními vraty na louku Byli jsme děti Dnes nám táhne na čtyřicet často se zastavujeme díváme se dál a váháme Hledáme bezpečnější cesty máme velká auta a starosti o děti Pečlivě schováváme ty střepy, jako bychom žili už jen pro ně... 13

Seznam básníků a výsledky minulého roku 2011 Loňský osmý ročník nebyl poprvé rozdělen na dvě věkové skupiny do 30 a nad 30 let. Ono dělení (poměrové vyvažování básní obou skupin v ročence) nedošlo svého původního záměru, jak jste si přečetli v úvodu. Proto následující seznam básníků prvně řadíme podle ročníků narození (sestupně). Nejprve těch, kteří se osobně či v zastoupení zúčastnili slavnostního ukončení 29. října 2011 v Jihlavě, kde jsme je mohli „zvěčnit“ a snímky připojit k výsledkům; poté seznam pokračuje už bez podobenek. Pod jménem a bydlištěm básníka uvádíme jeho díla podle čísla řazení v předchozí ročence. Za názvem jsou údaje o průměrné známce od šesti odborníků, v závorce úmístění v rovině odborné, následuje počet hlasů od 158 čtenářů, v závorce umístění v rovině veřejné.

Jana Šulcová z Kladna (1943) 26/Syrový podzim – 2,35 (14.–15.), 8 hlasů (30.) 69/Poslední lucerna – 2,73 (52.–56.), 11 hlasů (20.–23.)

Karel Sluka z Prahy (1945) 12/Děti v zoo – 2,8 (61.–63.), 11 hlasů (20.–23.) 48/Je načase – 2,47 (27.), 6 hlasů (37.–40.)

Václav Štěpán ze Studené u Dačic (1946) 30/Můj domov – 2,817 (64.–65.), 36 hlasů (2.)

Libuše Matysíková z Němčic nad Hanou (1948) 7/Sněhové vločky – 2,77 (58.–60.), 11 hlasů (20.–23.) 14

Jaromíra Slezáková z Otrokovic (1948) 6/Ve výlevce – 2,5 (28.–30.), 6 hlasů (37.–40.) 44/Na Štědrý den – 2,55 (32.–34.), 5 hlasů (41.–48.)

Zdeněk Jirásek ze Slatiňan (1959) 3/Nejsem básník – 2,83 (66.–70.), 7 hlasů (31.–36.)

Eva Bradová z Prahy (1962) 31/Balón – 2,283 (11.), 3 hlasy (55.–64.) 61/Zmoklá – 2,77 (58.–60.), 7 hlasů (31.–36.)

→

Sto křesel ve Velké gotické síni obsadilo sto lidí. Slavnostní ukončení 8. ročníku už bylo opravdu slavnostní díky přispění mnoha spřízněných duší z Vysočiny...

15

→

Hanele Martinez z Brna (1965)

11/Stromy, co živé ovoce nerodí – 2,383 (18.–19.), 2 hlasy (65.–72.) 28/Nevím už, jak prosit – 2,65 (45.–48.), 5 hlasů (41.–48.) 38/Tančila jsem mezi odpadky... – 2,03 (2.), 3 hlasy (55.–64.)

Marcela Horká z České Skalice (1969) 20/Chybíš mi – 2,183 (7.–8.), 38 hlasů (1.) 29/Jsi... – 2,617 (41.–42.), 32 hlasů (6.) 54/Bolest – 2,317 (12.–13.), 36 hlasů (5.)

Věra Svobodová ze Slavkova u Brna (1970)

39/Holce z Veltlína – 2,083 (3.), 7 hlasů (31.–36.) 59/V tramvaji – 2,117 (6.), 7 hlasů (31.–36.) 62/Jaro – 2,367 (16.–17.), 3 hlasy (55.–64.)

Alena Trnavská z Havlíčkova Brodu (1972) 47/Topoly – 2,57 (35.–36.), 7 hlasů (31.–36.)

Jan Zbořil z Prahy (1979) 1/Den předtím – 2,317 (12.–13.), 2 hlasy (65.–72.) 15/Dětství – 2,7 (49.–50.), 12 hlasů (18.–19.) 34/Na prázdninách – 2,617 (41.–42.), 6 hlasů (37.–40.) 58/Ve stodole – 1,93 (1.), 7 hlasů (31.–36.) POZNÁMKA: Zakládající člen Vzdorospolku Stanislav Crkal zachytil většinu snímků pro tuto devátou ročenku Střípků.

16

Marek Řezanka z Prahy (1980) 43/Je divný čas – 2,383 (18.–19.), 25 hlasů (4.)

1930 – Milada Kocourková ze Svitav: 04/Podzim na Vysočině – 2,63 (43.–44.), 25 hlasů (3.); 51/Saně s mládím – 2,7 (49.–50.), 16 hlasů (12.) 1934 – Helena Svobodová z Plzně: 27/Proměny – 2,8 (61.–63.), 2 hlasy (65.–72.) 1934 – Oldřich Benda ze Sezimova Ústí: 40/Ironie – 2,1 (4.–5.), 10 hlasů (24.–27.) 1934 – Josef Jindra ze Sobotky: 57/Jarozrání – 2,73 (52.–56.), 9 hlasů (28.–29.) 1936 – Jaroslav Jeřábek z České Lípy: 17/Stopy – 2,77 (58.–60.), 3 hlasy (55.–64.); 50/Podzim u Holan – 2,417 (24.), 4 hlasy (49.–55.) 1939 – Mirek Pelík z Nasavrk: 35/Jaro na horách – 2,65 (45.–48.), 6 hlasů (37.–40.); 66/Podzimní píseň – 2,63 (43.–44.), 15 hlasů (13.–14.) 1940 – Eva Pilátová z Plzně: 65/Až – 2,5 (28.–30.), 3 hlasy (55.–64.) 1942 – Jiří Turek z Černovic u Tábora: 24/Talent – 2,583 (37.–39.), 4 hlasy (49.–55.); 68/Mariánské Lázně – 2,83 (66.–70.), 4 hlasy (49.–55.) 1950 – Miluše Dvořáková z Oseku u Duchcova: 14/Zub času – 2,85 (71.–73.), 9 hlasů (28.–29.) 1953 – František Kindl z Chomutova: 25/Ta rána – 2,75 (57.), 10 hlasů (24.–27.); 55/Ten domek – 2,35 (14.–15.), 14 hlasů (15.–16.) 1954 – Hana Kobulejová z České Lípy: 18/Lesní motiv – 2,183 (7.–8.), 3 hlasy (55.–64.); 41/Vánoční jablko – 2,583 (37.–39.), 2 hlasy (65.–72.); 45/Rašení – 2,717 (51.), 3 hlasy (55.–64.) 1962 – Jiří Felger z Hradce Králové: 23/Rytířská – 2,83 (66.–70.), 15 hlasů (13.–14.); 32/Sen – 2,45 (26.), 5 hlasů (41.–48.); 56/Už vím, co je po životě – 2,4 (20.–23.), 23 hlasů (8.) 17

→

→

1967 – Hana Polatová z Chrástu u Plzně: 60/Nohama na zemi – 2,1 (4.–5.), 11 hlasů (20.–23.); 67/Svět bláznů – 2,55 (32.–34.), 18 hlasů (10.–11.) 1969 – Jana Brnušáková z Hostomic pod Brdy: 19/Nejedno tajemství – 2,23 (9.), 5 hlasů (41.–48.); 22/Vincentovi – 2,85 (71.–73.), 4 hlasy (49.–55.); 33/Podzimní nálada – 2,43 (25.), 3 hlasy (55.–64.); 63/Povídání – 2,4 (20.–23.), 2 hlasy (65.–72.) 1969 – Marcela Veselá z Týnce nad Labem: 42/Souhvězdí Velkého vozu – 2,73 (52.–56.), 4 hlasy (49.–55.); 52/Veršotepec – 2,83 (66.–70.), 2 hlasy (65.–72.) 1970 – Martin Zoufalý ze Kdyně: 49/Příliš krátká poezie na dlouhé přemýšlení... – 2,817 (64.–65.), 13 hlasů (17.) 1971 – Ludmila Kantová z Adamova: 13/Renesance 20. století – 2,4 (20.–23.), 18 hlasů (10.–11.) 1974 – Veronika Motalová z Němčic nad Hanou: 2/Krátký život – 2,73 (52.–56.), 10 hlasů (24.–27.); 10/Hledači pokladu – 2,65 (45.–48.), 4 hlasy (49.–55.) 1978 – Jiří Solnický z Opavy: 5/Zamrzlí – 2,55 (32.–34.), 24 hlasů (7.); 72/Kouzlo básně – 2,5 (28.–30.), 22 (9.) 1981 – Martin Provazník z Čáslavi: 64/Pelyněk – 2,37 (16.–17.), 10 hlasů (24.–27.) 1984 – Hana Straková z Velimi: 46/Přesýpací hodiny – 2,6 (40.), 3 hlasy (55.–64.) 1985 – Hana Karolína Kobulejová z České Lípy: 36/Azbest rán – 2,65 (45.–48.), 2 hlasy (65.–72.) 1985 – Václava Matesová z Kralup nad Vltavou: 9/Náladová – 2,85 (71.–73.), 5 hlasů (41.–48.); 70/Oklamaná – 2,83 (66.–70.), 5 hlasů (41.–48.) 1987 – Markéta Hořínová z Prahy: 8/Tajemství – 2,4 (20.–23.), 5 hlasů (41.–48.); 21/ Hřích – 2,27 (10.), 5 hlasů (41.–48.); 37/Stále se hledáme – 2,583 (37.–39.), 14 hlasů (15.–16.); 53/Hlas/Dech – 2,73 (52.–56.), 3 hlasy (55.–64.) 1988 – Ivan Skála z Brna: 71/Nic pod sluncem – 2,57 (35.–36.), 2 hlasy (65.–72.) 1989 – Lucie Faulerová z Pardubic: 16/Madam filoložka – 2,8 (61.–63.), 1 hlas (73.) 1995 – Martin Švarc z Plané nad Lužnicí: 73/Prázdná – 2,53 (31.), 12 hlasů (18.–19.) 18

Ohlédnutí za loňským druhým sledem 2011 V zadní části ročenky naleznete počínaje minulým ročníkem výňatky z tvorby básníků, co neprošli odborným březnovým předkolem (letos str. 69 až 77, určitě nahlédněte). Tato tvorba souběžně soutěží dál, ale „jen“ na našich vzdorostránkách, kde ji zveřejňujeme v plném znění. Zcela prvně se tento počin rozjel v loňském osmém ročníku České básně. Jako novinka se rozjíždí pomalu, ale přece jen ano. I když hlasovalo jen 25 čtenářů pro 54 básní, můžeme jisté pořadí sestavit a přetisknout první vítěznou báseň druhého sledu. Níže vše zmiňované:

1. 2. 3./4. 3./4.

Markéta Řezníčková z Prahy (1932): Velký úklid – 9 hlasů Hana Šimková z Frymburku (1944): Co je to láska – 6 hlasů Jana Zlámalová ze Strážnice (1972): Ztracená – 5 hlasů Naděžda Jeníčková z Hlinska (1962): Vzpomínání na ni – 5 hlasů

Velký úklid Markéta Řezníčková Nejprve vynesl rodinný stůl a po něm křeslo na jeho vkus staré V památné slánce byla ještě sůl pak lustr ten k svatbě dostali jsme darem A obraz vyhodil, co na něm byla Praha truhlu po babičce, která mně byla drahá ložnice naše potom za své vzala (Jak miloval mne, když jsem si ho brala!) Hodiny prastaré nám čas doměřily snad ještě na skládce naposledy bily Já čekám v koutku – oči dokořán, copak teď určí za zbytečný krám? Už velký úklid ke konci se chýlí studené oči ke mně zabloudily

DH

Co s tebou, ženo, zestárla jsi Moc nezbylo ti z dřívější krásy Vše bude nové. Ač neslyšíš to ráda, místo tebe musí přijít mladá 19

Ze závěrečného dějství 8. ročníku v Jihlavě... Na celkovém úspěchu velkého Střibrného listování při sobotním odpoledni (29. 10. 2011) – plného hudby, tance, veršů, završeným divadelním představením strhující hry César a Drana v provedení dobronínského souboru Zmatkaři – měla zásluhu dvojice sehraných průvodců pořadem Bohuslava Kolmanová s Vladimírem Mátlem. Za město přivítal zaplněný sál náměstek primátora Josef Kodet: »Těší mě zájem o dnešní slavnost a přeji si, aby tomu tak bylo i v letech následujících.«

Jisto jistě i přítomnost čestných hostů bratří Jiřího (na snímku vlevo) a Daniela Reynkových z nedalekého Petrkova dala gotickému prostředí netušený rozměr, oba totiž jdou ve stopách svého otce, proslulého básníka, překladatele a kreslíře Bohuslava Reynka. Díky podpoře a záštitě dalšího náměstka primátora Rudolfa Chloupka se letošní ročník prvně přesunul z Pardubic do malebného hlavního města Vysočiny (předtím třikrát v Přelouči a na počátku třikrát v Kutné Hoře). Avšak lví podíl za otevření jihlavských bran patří Karlu Holubovi, jenž dal základ literárně-hudebně-tanečnímu pořadu Stříbrné listování. Bohužel, tomuto okamžiku už nemohl být přítomen. Zastoupili jej Soňa a Jan Plevovi, dcera a vnuk (s oběma na snímku uprostřed je jednatel Vzdorospolku Vlastimil Hloupý, spoluzakladatel Listování), mj. i členové KČT Čeřínek, Tesla, Bedřichov a Havlíčkův Brod, s nimiž byl v úzkém až bytostném spojení.

20

... ve Velké gotické síni na radnici

Zdeněk Dryšl z Horáckého divadla přednesl výběr námětových veršů zejména básníka Karla Holuba...

Nechyběl ohnivý španělský tanec jihlavského souboru Ištar.

... O tomto skromném a obětavém člověku, jenž kromě rodiny zasvětil život ochraně životního prostředí, pohovořil při slavnosti jeho profesor na Vyšší hospodářské škole v Jihlavě Bohuslav Kníže z Českých Budějovic: „Zjišťuji až teď, když se doma probírám nevydanou Karlovou tvorbou, předloženou mi k posouzení, jak veliký to byl člověk.“ Nejstarší účastník České básně Emil Majer z Kutné Hory (ročník 1921!) byl pořadateli představen jako vzor člověka, který ve svém věku pracuje na počítači a dopisuje si s nimi elektronickou cestou. Úžasné!

Zpěvem a hudbou oslovily přítomné Katarína Rutschková s doprovodem syna Jakuba na klavír z jihlavského sboru Campanulla (Zvonek), stejně tak Tereza Fialová (zcela vpravo) s doprovodem Jana Hejrala ze souboru Zmatkaři.

21

Loňská slavnost vyvrcholila divadelní hrou...

Kdo měl možnost pobýt v Jihlavě do pozdějších hodin, odměnou mu byl nevšední zážitek. Dobronínský divadelní soubor Zmatkaři připravil jen pro tuto příležitost jedinečné vystoupení. Poprvé se v prostorách Velké gotické síně rozlehla pod pět set let starou klenbou tajemná cikánská hudba, jež doprovázela strhující hru César a Drana. Soulad světel a stínů vše umocnil a dal vyniknout Tereze Fialové, představitelce Drany...

... s dovětkem nedělního výletu pod Jihlavou Překvapivým vůdcem nedělní výpravy do podzemí se stal pouze tříapůlletý Ondra Doležal. Vskutku nešel jen po boku svého otce Petra a hrnul se jako první tam, kde odemkl tisícero dveří a mříží zmocněnec města pan Jiří Rosenkranz (na snímku zcela vzadu).

22

Dále následuje soutěžní část 9. ročníku 2012

Vzdoroznak Malá připomínka loňského klání...

Kouzlo básně Jiří Solnický

Zalez pod peřinu s nějakou básní Začti se, zamysli a tiše žasni, jak básník dokázal jenom pár slovy říct to, co tisícem jiný nevypoví

23

Kdo se podílel na výběru básní 9. ročníku 2012 Každý člověk může do jednoho ročníku soutěže O českou báseň roku přihlásit až čtyři doposud nikde nezveřejněná díla. Jaká přihlásí, to záleží jen a jen na něm. Času k tomu má během roku dost. Je ale nutno počítat s tím nejdůležitějším, dostat se do výběru odborného březnového předkola. V něm odborníci jmenovaní různými společnostmi či úřady veškerou řádně přihlášenou tvorbu oznámkují jako ve škole (od jedničky do pětky) a dle tohoto hodnocení se sestaví sbírka. My – Vzdorospolek – jsme pouhými prostředníky mezi básníky a odborníky. Naprosto stejné prostřednictví vytváříme mezi básníky a veřejností. Odnorníci se navzájem neznají, pracují naprosto nezávisle a samostatně. Soutěžní tvorbu od nás pochopitelně dostávají beze jmen básníků. Za svůj úkol považujeme vytvořit takové podmínky, aby nemohli být nikterak při hodnocení ovlivněni a aby soutěžící na ně působili jen prostřednictvím své tvorby; na výběru příspěvků do ročenky nemáme žádný podíl. V naprosto stejném duchu je postavena ročenka pro hlasování veřejnosti. Do předkola 9. ročníku 2012 vždy zasáhl jeden odborník pro vyhodnocení 271 přihlášených básní od 159 tvůrců za: Unii českých spisovatelů literární servery LiTerra a Písmák Městský úřad kultury a školství Kutná Hora Středisko východočeských spisovatelů Kulturní noviny celostátní deník Haló noviny Základní kameny soutěže O českou báseň roku (str. 6.) stanoví počet příspěvků ve sborníku na 50 až 100. S ohledem na tento počet a na základě vyhodnocení odborníků jsme na následující stránky zařadili 57 střípků od 37 básníků. Od všech účastníků, jimž přes březnové předkolo „neprošla“ žádná báseň, otiskujeme na str. 69 až 77 v řazení dle ročníků alespoň výňatky, zato se jménem tvůrce a místa jeho bydliště. V plném znění je naleznete na našich „vzdorostránkách“, kde se také ucházejí o vaši přízeň v souběžné soutěži tzv. druhého sledu s drobně pozměněnými pravidly. Opakujeme z minulých let: „Co člověk, to názor. K otištění v plném znění by pravděpodobně nebyly vybrány tytéž básně, kdyby hodnotili jiní odborníci.“ Jednatel Vzdorospolku Vlastimil Hloupý | -vlh- (kdysi Jiří Bruthans) POZNÁMKA: Zopakuji „příběh“ mého nového jména, úředně od září 2011: Jsem Čech, žiji v České zemi, mluvím česky a nestydím se za to. Proto chci české jméno i české příjmení. Rozhodl jsem se po několikaleté úvaze pro překlad. „Jiří“ vychází z řečtiny – „Georgius“, „geo“ – v překladu „země“, „země“ je také „vlast“, čili Vlastimil. „Bruthans“ je poněmčené latinsko-hebrejské příjmení, první část z latiny „brutus“ – v překladu „hloupý“, později významově přeneseno i na „hrubý“ či „zlý“; druhá část příjmení je v podstatě nadbytečný přílepek vyskytující se v germánském prostředí. Jde totiž o poněmčené hebrejské jméno „Johannes“ (počeštěně „Honza“) původně „jóchanán“ – „Bůh je milostivý“. Slované však mají jiné zvyklosti, přílepek jsem tedy bez lítosti zcela vypustil.

24

Malíři 9. ročníku České básně 2012 Kresby každého výtvarníka rozpoznáte podle označení počátečními písmeny jejich jmen v šedém kroužku. Je-li více obrázků na jedné stránce, náleží vždy témuž malíři.

Jan Živný z Prahy (1946)

Jiří Staněk z Prahy (1951) Pracuji jako technický redaktor, malování a třeba výrobě plakátů se věnuji ve volném čase. Tedy v tom, co mi zbude při vnoučatech.

Říká se o mně, že jsem renesanční umělec se stále mladým pohledem na život. www.theodorik.net Eva Erbsová z Prahy (1977) Mám ráda vyprávění, ráda poslouchám příběhy a představuji si děj; zapojuji se otázkami i odpověďmi; dívám se... [email protected] Marcela Beranová z Prahy (1984) Sebevyjádření kresbami je pro mne osvobozením od všedních dní a každý obraz mě oprošťuje od pomyslného želízka ke mně pevně přikovanému; jednou vzlétnu jako holubice. www.obrazy-marcela.webnode.cz

Barbora Petrziková z Nedabyle (1993) u Českých Budějovic Jako začínající malířka teprve očekávám, co budoucnost přinese. Mám ráda barevný život, zvonivý smích a svou rodinu. www.claudi-ondok.ic.cz

25

Drahomíra Holmanová (1978) z Hradce Králové Jsem obdivovatelkou veškerého umění a hlavně miluji dlouhé a divoké tahy... tužkou. Petra Slováková ze Skalice (1987) u FrýdkuMístku Jsem romantický snílek ve věčné depresi. Umění je pro mě koníčkem. Lenka Maťátková z Vlčkovic v Podkrkonoší (1996) Život se neskládá jen z kreseb, ale bez nich by byl chudší. Jste také toho názoru?

Postesknutí 01

Poslední dobou zdá se mi, že žijem každý v jiném světě a ani jeden na Zemi Nad Prahou táhnou stíny snů snad v tomhle dlouhém, bílém létě podzimním spánkem neusnu

Zima 02

Tma si přivstala a krajině běhá mráz po zádech, že na účet za kremaci léta budou i dny příliš krátké

JS

26

Nuselský příběh 03

Na Nuselském mostě stojí dívka A dívá se Do lů Do lů

A kolem sviští oči na tachometru

Do lů Do lů A dole vzniká sázková kancelář

JŽ

A jak jste na tom vy? 27

Pohled z okna na Hradčanské náměstí 04

Okno svatý Jan na sloupě věž bez kupole ukazuje čas zlatem zdobený Drahý

Sněží vítr prohání vločky svatozáří hvězdičky na slunci září Zhasly Ani hodiny na věži už neukazují do dáli věčné poselství Stojí

Choulí se v chladu aprílového rána stejně jako vlajka pod nimi Nemává Obloze chybí červený pruh zaplašilo ho hejno holubů mrazivý vzduch vznešený duch Hradu udivuje

EE

28

Pátý den pouti 05

Osychám Procházím českou krajinou je trochu zvlněná zde, kolem Labe Prahu nevidím, ale jsou tam Olšanské hřbitovy Jana Wericha a Jiřího Voskovce doprovází Jaroslav Ježek Tmavomodrý svět Nedaleko jsou Kralupy Seifertovy verše vždycky pohladí slunko už svítí naplno září na cesty, stromy i chalupy a duši určitě dobře naladí

Osychám K Mělníku a dále k Řípu mířím už suchý jsem, nikoli však Jiří LM

29

Stesky velebného kmeta 06

LM

I. Až tam nahoře kolem Moudrosti nic nekvete ani se nezelená Její důstojnost bývá šedivá a trpí sama sebou

II. K prastarému hnízdu přiletěl havran Čekal a šedivěl chvílemi skřehotal v rytmu, jak kvadranty roků lámal čas

Touží si čas od času zablbnout, a tak slaňuje dolů do údolí Bože, dovol jen tak umazat si fousy od trávy šlápnout si na ně a dát se pak mladou holkou ostříhat

A náhle promluvil lidským hlasem Pochopil tajemství hnízda Stihl jen dvě slova: Věčnost je…

Jenže poslední lanovka jede nahoru už za chvíli a ta mladá holka ještě nenašla nůžky

Jakýsi fracek ho sestřelil prakem 30

Obrazárna 07

Uzamčen v pampeliškách rád hladívám oblohu Bloudím tak v krajinách a závidím malířům předlohu

Ani vy nenechte si ujít tuto výstavu Slunce je v ceně stačí jen mít vzhůru hlavu Otevřeno je denně

Novoroční 08

Mohlo by zas začít sněžit… Bych v tichu snil si bílý sen Příjemné je občas nežít skryt před všemi, zasněžen

EE

31

Čtení před spaním 09

Až přikryješ se temnou tmou a Měsíc pohne záclonou, pak sen políbí tě na tváře knížka, co vybírá si čtenáře stránky ti vloží do dlaní A než probudí tě svítání a všechny hvězdy pohasnou, pak zjistíš, že listoval jsi mnou

JŽ

32

Útěk 10

Ukradni pár hvězd a dálek

Běž snít do zákulisí půlnoci a tam nacházej prokleté básníky Snad přijde za tebou černooká krasavice Poezie a nabídne ti náruč, v níž zapomeneš na všechna selhání

A to setkání bude mít strhující děj protože Fantazie-divoška začne bláznivě tancovat s derviši

JS

Zavři oči a čekej, dokud jitro nesfoukne knot a hodina sebevrahů blahosklonně neskončí 33

Odložená 11

Má mě tma! Má máma mě už nemá Ani nekřičím Možná jsem němá Mám snad peřinku ze zinku? Až mě tu najdou jezinky a tamti; kam se jim schovám? Už po mně jdou... už slyším skřípat panty Proč tolik řvou? A kam mě odnesou?

MB

------Pozor s tím světlem, lidi! Jsem tu nová jsem nahá malá panenka a ještě se stydím! 34

Zdvojená sebekritika, podpořená sebereflexí a lehce šmrncnutá sebedestrukcí 12

Ovíněn úspěchem na malou chvilku jsem žil s pocitem vítěze Ta drzost, se kterou jsem se podíval Múze zpříma do očí Místo zaplivané putyky slov, kde z pípy tekou krátké věty, na chvíli, malou chvilku usedl jsem za čistý ubrus – poezie

Tolik šťasten těch několik okamžiků, než dohonila mne kulka všednosti

DH

trpká a... ...hořká dobře... ...nám tak

35

Zvrhlost synáčkova vkusu

13

Zvrhlost synáčkova vkusu: Mami, dej mi Oidipusu!

Ukolébavka 14

Co den rozpáral, sny zašijí starou přízí dětskou chutí S oříšky v dlaních pospíchám, abych tě jako v Egyptě Josef Marii pohladil při usnutí

JŽ

36

Žitoseč 15

Dozrávalo žitné pole vzduch se vlnil souzněním vzplálo zlato ve stodole z klasů, co zůstávají holé Zrna se v prach promění Mlýny točí lopatami voda zurčí v náhonu Klapou kola pod hvězdami prostupuje štěstí námi zpívá písně v kánonu V pecen chleba život hnětu věkem těsto kořením Radost sázím na paletu sypu krásou lučních květů vůni za nic nesměním Láskou kyne, se zlem padá tak to chodí na světě Od pece mi hoří záda do úsměvu mráz se vkrádá v duši touhy dítěte Kůrka tvrdá jako skála, když krájím kus života Špatně jsem chléb porcovala sousta zbyla jenom malá hlad mi v žilách klokotá 37

JS

Ubývá 16

A není sníh havrani ztrácí barvu jak saze na polích a podzim už dávno skončil Není se čeho chytit brusle rezavé a staré na mostě někdo uvázal takové, na které se nezapomíná A chvějou se mraky plné předpovědí Co z toho bude? Snad na jaro zdědí zem zelenou kapuci Tak málo žebráci chtějí, když noci ubývá

38

EE

Není živého klasika 17

Rozpačitě páčím rozum z hrstky písmen na dlaních

Zapadl jsem do mlčení po pás propás karneval ve vlastní hlavě

Ani muk, že se v lásce pletu, ani muk, jen muka Kulhám ku lžím a všude pravda Zítřku už věru nevěřím Jen bezbarvý taktik čas tak tik tak tik tak ulupuje z ticha JŽ

...... Zapadl jsem do mlčení

39

Řezání uší 18

Za noci zasvítí z oblohy úsměv Šklíby kočky se scházejí tak, jak se jim to líbí Kol štěrbin zřítelnic noc jantarová svítí cesta je tajemná do nových pozic bytí Z tlamiček růžových s ostrými zoubky střípků budíte děti v nás, ťukáte na kolíbku Zvuk písní kočičích nám uši odřezává bezuché čeká nás, nových malířů, sláva Konečky ocásků se k ránu vytrácejí upadlým uším našim se zřítelnice smějí S rozbřeskem vstáváme, protahujeme kosti – malíři bez uší, strážcové skutečnosti

PS

40

Láska složená z pexesa 19

JS

Chtěl bych tě složit z dílků pexesa pěkně dohromady To by mě bavilo víc, než z písku stavět hrady Chtěl bych tě složit z kvítků kopretin a pak otrhat Má mě ráda, nemá mě ráda... Nemá – tak utrhnu další kvítek Má mě ráda Chtěl bych tě otrhat až do posledního kvítku jak Pán Bůh, když tě tvořil A pak tě nechat vyhnat z ráje do ráje mého náručí Má mě ráda, nemá mě ráda... Nemá – tak si tě složím z dílků pexesa

41

Svedu tě 20

Pohledem svedu tě Zřítíš se střemhlav sevřu ti perutě jak lačná šelma v objetí stehny zametu pachutě s jistotou běhny Náznakem svedu tě JS

Omyly 21

Potkala jsem uprostřed zasněženého lesa bernardýna bez obojku ve fraku Pod vlivem zpráv o přemnožených medvědech v Tatrách jsem utekla na strom a bernardýn se musel, chudák, opít sám 42

Jak se chodí k šípku 22

Tak či tak se někdy povede podzim Tak či tak se někdy nepovede podzim Tak či tak se v něm čas zimomřivě rozkmitá Tak či tak vás jednou pošlou k šípku k takovému, či dokonce k takovému! Tak či tak to s vámi zamává Pak je třeba hledat takovou krajinu nebo takovou, nebo takovou, kde objevíte lenošícího anděla a nebudete se bát jeho proměn, při nichž krajinu zametá divousí inferno A sudice z nudy začnou vařit blín, v nichž pavoučí ďáblík rozkmitává plášť, až z rampouchů vyšlehnou ledové plameny Pak prosmykněte se bosky zamrzlou kalužinou a odežeňte bludičky a sovy Vydejte se k tomu šípku a začněte tak či tak kvést

BP

43

Mimozemí 23

Na planetu bez internetu stvořitel vetkl mladou růži

A hle, hnedka je nač se dívat!

Růži ucítil serafín a spadl z výšin letky zlámal a začal si s tou růží pletky

Do roka anděl houpal poupě učil je snít a růži zpívat PS

44

Zapadlé léto 24

Nad obzorem zavíří křídla plameňáků Vítr nese ulicí stíny vlčích máků Vůně modrých borovic stéká po střechách Na zahradě kostela tančí zlatý prach Od východu oblohou inkoust prosakuje Léto stárne, plešatí, tma ho okusuje

O slovních druzích 25

Holka Nahá Jež Několikrát Se koupala Zde Vedle Však Což… DH

Ach! 45

Ironie očekávání 26

V podmořské lastuře cosi se skrývá Mince pro šumaře snad voda živá Rozechvěn nadějí položím ji na stůl Uvnitř však účtenka za sbírání lastur V podmořských lasturách cosi se skrývá Poctivost mrtvá je chamtivost živá

Pod hvězdami 27

Sedíme spolu pod hvězdami ty šeptáš mi směšné srdcolamy a srdce jak kámen na prach se láme drcené těmi pohádkami

EE

46

Jaro 28

Jaro, první a poslední roční období, svléklo mě zmáčelo z keřů servalo loňské trnky oddělilo dva růžové hrnky od zbytku samozřejmého nádobí Pod oknem v kuchyni omítku olizoval březen jako malé dítě v ženách probouzí chuť napsat do zbytků sněhu jméno jako muži a v mužích – Lolitku Duben tě zastihne náhle – v koupelně možná když právě smýváš mydliny Je divoký, zrádný, od hlíny, ale usmívá se tak kouzelně Květen je plavý a prostovlasý, sám a rád zamotáš se do jeho loken, on zavře tě do domu bez hudby a oken a na loknách z rozkvetlých třešní tě s láskou zardousí Jaro fouknutím zbaví svět podoby bahnem tě zmáčí po pás začne a dokončí epos o nás jaro, první a poslední roční období 47

PS

Lístek - téměř jídelní 29

Mají hned za rohem dušený sloh se salátem a zálivkou A jako přílohu ... dva smažené verše Grilovaná slova jsou těžko stravitelná čpí zkyslým pivem A prošlou ... dobou trpělivosti Propálený ubrus flekatý od písmen popadaných z okrajů mastných talířů A otřískaný popelník je ... plný zamáčknutých rýmů Bezzubá servírka stojí s dnešní nabídkou svázaných básníků A hladový poutník ... tiše smíchy pláče

48

DH

Tak už je to tady 30

Už se dojímám nad pohádkou, už začínám vzpomínat na krajinu dětství Už mě rozpláče omezená scéna ve filmu a cizí drama v televizi

BP

Už začínám říkat: Když jsem byla mladá a mladí se na mě dívají s podezřením A ještě nedávno jsem si myslela, že to nikdy nepřijde Už je to prostě tady

Koncem léta 31

V samotném závěru mě ještě slunce nachytalo na švestkách a zatímco podmračeně ohrnuje nos nad hrozbou reparátu z pálení, užuž se čerstvý nátěr mrazu přízemně drží zuby nehty, dokavad i zbylé teplo nevyletí z kůže 49

Vrbenské rybníky 32

Vrbenské rybníky pohladil podzim byl umazaný od barev tak mají šmouhy na tváři A kdesi v dáli se mihotají křídla Kam táhnou divé kačeny? Vždyť je tu krásně! Ticho a klekání už zamykají bránu vítr dech teď tají v listoví A žloutek slunce na hladině se zrcadlí do půli pasu vysvlečen

PS

50

Svíčky 33

Vroucí dech zhasl svíčky a přišla tma, ale ruce dál vnášejí světlo do dvou rozpálených těl to svět kolem nich už kamsi odletěl a oni jsou šťastní jsou spolu jsou dva

Dělení 34

Slunce si odjelo na dovolenou Milá má jen jednu nohu oholenou to pro pořádek na půlce planety radostí stáhneme rolety pro tu druhou platí meta ráj jen pro nás a otroctví pro zbytek světa

EE

51

Karpatští koně 35

Přes hřebeny Fagaraše přes zelené Karpaty běží koně, duše naše Běžíme též já a ty Každý, kdo se v horách ztratí, kdo nešťastně zahyne, jako kůň se na zem vrátí a čeká, až žal pomine Do nebe pak hledá cesty, mezi hvězdy vstoupí-li a ochraňuje od neštěstí ty, co v mlze zbloudili I my jsme se koňmi stali, už je tomu drahně let a nikdy jsme nepřestali hledat z mlhy cestu zpět Až stým rokem poběžíme přes větrný Fagaraš, v oblaka se proměníme naplní se osud náš

JŽ

52

Motýlení 36

Dozněl šepot klavíru umdlely již prsty slepce Ztichlým městem stoupá lehce zástup nočních motýlů

Jako když se Ticho zlomí v oči klesl hvězdný prach Usadí se v temnotách nejhlubšího podvědomí

Dávná přání pominou Prázdné dlaně slepce studí Avšak cosi bije v hrudi melodií nevinnou

JS

53

Idyla 37

Na kraji lesa v maliní za noci tančí víly v šatičkách jako z pápěří Proč asi bílé blůzky rozvěsily po větvích stromů, po keřích? To aby ráno děti uvěřily, že je to mlha

Lolita 38

Palčivá touha létá po tenkém ledě Je plnoletá?! Jak to mám vědět?! Kdy končí časy sladkostí Lolit? Kdy klukům asi? Když začnou se holit?

DH

54

Sen o jaru 39

Slyším trylek? V hlavě ho mám zatím mráz mi ústa křiví Jsem jen snílek poodplouvám do krajů, kde kvetou jívy Vidím květy jarem voní procházím barev zahradou Vše posvětím lampióny, než vločky vizi vykradou Náruč cítím, co sny hřeje tiší stesk a krášlí boly V pevné síti dobroděje nesu krásu do údolí Barvy šálů temnem vlají prosvítí cesty poutníka Na portálu štěstí hájí zima už k jaru utíká

PS

55

Píši báseň o kotěti 40

Když jsem poprvé chytil černé kotě ač ještě skoro nevidomé, stejně se mi vysmýklo z ruky Jako dětství Ale ten pocit z černého kožíšku hřeje doposud Chodím do dětství jak do zastavárny vyplatit vzpomínky zachycené drápkem bezstarostnosti

BP

56

Přípitek 41

Na otázky se nedá pít odpovědi jsou pak na mol a člověk prý všemu rozumí

PS

Na zdi bez oken vydrolená slova a měsíc „vejrá“ trochu rozpačitě v očích slzy, co nechybí Modlíme se Boha nikdo nepotřebuje a smrt chlastá, až jí drnčí žebra

Na otázky se nedá pít Spletl jsem pojmy v drkotavou bryčku nahnutě mlčím a čekám na zázrak v kaluži sebeklamu Na otázky Na otázky se nedá pít 57

Básnění pod Hradem 42

Múza ukřičená červeně nalíčená prodejná za euro Výskot pasáků dětí Pegasa portmonky natřásá Jen ve škvírách zdí pláč Jana Nerudy, když se připozdí A na domě U Dvou slunců Gulassupe za 99

Podzim 43

Zlatisté stromoví hábitů bez hlesu, šelestu, v úsvitu v čeření rán či pozdním poledni ve skrytu sám jak lístek poslední

BP

58

Slavnost 44

Podzimní galerie barev zahájila dnes vernisáž Na úvod vítr preludium píská a obecenstvo zašumí a tleská, tleská, tleská Slavnostní přípitek Po okraj číše naplněná slzami léta je ještě teplá A čísi ruka tu číši pozvedá a hltá, hltá, hltá To mistr barev sám hrdě připíjí dílu leč vyprázdnil už paletu a na víc nemá sílu Akvarel střídá tuš Na obnažená torza bílých laviček pozvolna mlha usedá EE

A zlatožlutý déšť vystřídá zima plná stínů

59

Ze dřeva Orwellova 45

JS

V kousíčcích dřeva osmdesát čtyři – rok, v němž se Orwell smrskl do krabiček Zprava i zleva uvolnění míří tam, kde moc orve všechen cukr z biče Poradce z hradu čmáral v mládí nápis uměl se nadchnout s hrozbou skončit v kleci, jenže pak zadul vichr, v němž se zkrápí naděje s kachnou jednou hořkou deci Nedáme sekci – četli mocní zblízka nesouhlas na zdi, odpor k machinaci zlomený lekcí, dokud neoprýská bezmoc, jež brázdí všechny listy zvací Trochu se usmál, vždycky bez kladiva jeden se zhroutil, druhý končil s dechem režim, co dumá, jak už to tak bývá, jak nohy z proutí pobít silným plechem 60

Korálky 46

Nejspíš je to hřích ve skvostné katedrále vnímat jen laciné červené korále náhrdelník na krku krásného děvčete, které snad i knězi snadno hlavu poplete Obracím se k oltáři, kde svítí svatozář, jenomže světec kamenný má dívčinu tvář Zástupy lidí jihnou ve zbožném chorálu já hledám jenom těch pár červených korálů Zmizely v davu na ladné šíji krásky tak smutně ze zdí hledí svaté obrázky však nemyslete, že jsem jeden z bezbožníků Možná že v pokoře přece dojdu spásy za to, že sbírám prchavé chvilky krásy jako korálky rozsypané na chodníku

MB

61

Bělásci 47

Náš život je jak síťka na motýly Příliš se rozmáchneš – babočka uletí Později, až léta se schýlí, sotva pár bělásků v síťce zbude ti Právě v tu chvíli v tu chvíli právě se ohlédni potají

DH

Bělásci v trávě všechny ty roky mění ve hvězdné vteřiny a zpívají 62

Modlitba 48

Buď spánek předobrý nebe hrachu od přeber Chlév stínohry zevnitř lebek a mezi řádky jedné věty vyčíst smíš víc než fetiš Budiž... Buď již Snad ruka v hlíně prostořeká byla se modlit za člověka

LM

Zimní ráno 49

Rozespalou ulicí popojíždí kukavůz a neomaleně roztrubuje, že další noc právě lehla popelem, aby bylo z čeho vstávat 63

Jarní tání 50

Pro koho pláčeš, samoto lesní? Javory mlčí, tají dech a taje sníh Potoky slz z těch promarněných chvil Až do pozdního rána čekalas na rozkvétání

PS

Snobismus 51

Oprýskaná zeď unaveně nastavuje děravé klobouky Kolemjdoucí vzdychají obdivně a lákají turisty Och, jak zajímavý

pop art 64

V den, kdy mi není fajn 52

Mám žabí prsty rybí ostudu a pod jazykem hlen Bojím se promluvit sedím pod stolem a prozpěvuji si staré sumerské báje Okolo tančící lidé utropují si ze mě legraci V duchu po kouscích pářu jim sukně povrchního sebevědomí Smáli bychom se sobě navzájem?

DH

65

Zas vrátí se příliv 53

Písečné ženy pobřeží z pěny pomalu odnáší suchozemci Pravidla změny z mušlí jen stěny mořských trav přišli ženci

BP

Lékařská zpráva 54

Diagnóza prostá: smutek Léčba: ztrátou paměti Výsledek: nic... skutek utek Důvod: nemám ponětí Průběh nemoci: dost prudký! A prevence do budoucna? Zkusit zahnat všechny smutky Nemyslet na tíhu jsoucna... 66

Život 55

Život je plný zamčených dveří, díky nimž tolik netáhne Tak nezklam toho, kdo ti už věří věř tomu, kdo tě nezklame Život je jako zlevněné zboží na to se prostě nevrací Kdo by ho ale chtěl celý prožít ve frontě na reklamaci?

Půlnoční tramvaj 56

V půlnoční tramvaji lze nalézt spoustu pobudů, opilců a vůbec všelijakých divných lidí Lze tam však občas spatřit i květinu, již někdo neznámý jen tak pro potěchu vsunul do strojku na jízdenky

PS

67

Alzheimer 57

Odešla tiše, bez rozloučení nikdo si toho ani nevšiml Vlastně se pomalu ztrácela už celá léta možná jen zašla příliš daleko

Vždyť byla něčí dítě čísi manželka matka několika dětí Jak to, že nikomu nechybí?

Všem se vytratila ze života a nakonec se ztratila sama sobě 68

JS

Výňatky z tvorby básníků druhého sledu 2012 Zbylých 122 účastníků neproniklo žádnými verši přes odborné předkolo do hlavní části této sbírky vymezené počtem stran. Nejedna perla se jistě mezi nimi zaskví a zaslouží si zviditelnění. Zde předkládáme alespoň výňatky. V plném znění si básně přečtěte na našich vzdorostránkách (http://vzdorospolek. wz.cz), kde souběžně soutěží v tzv. druhém sledu. Rozhodně tam také nahlédněte a podpořte svým hodnocením 9. ročník České básně i v tomto směru. Ano, právě vy, co čtete tyto řádky, a všichni další, komu o tom řeknete. Ale pozor, hodnotit musí každý sám za sebe – neopisovat. „Dohody“ několika lidí – byť jen dvou, že dají všichni jen ty a ty básně, podkopou smysl hlasování. Je nezbytné samostatné posuzování tvorby. To platí bezezbytku i pro hlavní část ročenky (str. 78). ---------------------♦ 20 ♦--------------------1921 / Emil Majer z Kutné Hory – Malína: Poslední den na nádraží Torgau an der Elbe jsme zůstali, kde na nás, odvšivovací četu lidé z hérenfolku poslali. Potom od našeho doprovodu všechna lejstra převzali... 1923 / Emil Rusek z Dolní Lutyně: Koupili si starší fáro značky Bianco–Sardelli, jezdí teď v něm na výlety každý týden v neděli. Karoserka se jen leskne, přestože má pět roků, protože ji omývají v blízkém čistém potoku... 1925 / Anna Kloučková z Pardubic: Odplynou dny a s nimi léta, kdy zdálo se, že život neskončí. Však čas si zahrál na soudce a my jsme jeho poddaní... 1926 / Jiří Smejkal z Ústí nad Labem: Snad mladí obého pohlaví najdou k vám na jaře cestu, skauty i skautky ať pohladí ráno přírody i cesta k městu... ---------------------♦ 30 ♦--------------------1932 / Jiřina Doubková z Prahy: Matko rodná naše drahá, jak bys neměla být něžná? V našich srdcích perla jsi, Evropy královna a pevná v bocích. Praho, matko měst!... 1934 / Helena Svobodová z Plzně: Až zase jednou nebude BUĎ a NEBO, bude jen BUĎ. A abys byl ty, bude i ona, on i oni a pěkně spolu, to se pak podaří uštvat kus až před sráz, který Země otevřela schválně vám na pomoc... 1934 / Oldřich Benda ze Sezimova Ústí: Bedlivě zkoumej, zda lhář je jenom nepoučený hlupák nebo všemi mastmi mazaný pokrytec, který z lidské důvěřivosti vědomě a cílevědomě těží... 1937 / Hana Banovčanová z Čáslavi: Pár střípků je sbírka básní, jež mnohý autor napsal tam, když je čteš, tak se člověk zasní, jak krásně znějí a tak dál... 1937 / Rudolf Pohl z Prahy: Kreslil bych, přitom však mám dotaz: zda písmenka u básníka mohou být vzata také v potaz. Písmenka by to byla malá, malinkatá, k nerozeznání slov, laskavá a hebká, tvaru úhledného, podkladu bílého, stejně uspořádaná do malířského plátna... 1939 / Mirek Pelík z Nasavrk: Řekl jsem si, zkus to, hochu, vezmi majzlík, dláto, kladivo, jdi tesat sochu. Dohromady to jistě dáš, vytesej verši sloku, hlavu na to máš... 1939 / Vlastimil Láník z Prahy: Za chvíli oči tiše otevřu, ať nevyplaším ráno, jak šeptá vůni květinám a zdobí sítě pavoučí. V krajinu vyjdu pustou, a přece plnou stínů, úslužně pustím se do větrných mlýnů. Dávno jsem zapomněl, že už mám dost, strach mě teď provází jak nezvaný host...

69

---------------------♦ 40 ♦--------------------1940 / Věra Petříčková z Krakovan: Blíží se už jaro, mazlím se s tím slovem, teď už dáme brzy zimě sbohem. Na nebi už také první duha byla – modrá, žlutá, fialová, červená a bílá... 1940 / Eva Pilátová z Plzně: Možná to bylo jinak, třeba je verze jinačí. Koťane, kocourku nádherný, báječný, skvělý, možná jsi jenom zaběhl do vzdálených lovišť; však víš. Vrať se, vyhlížím, čekám... 1940 / Věra Vaďurová z Prahy: Zimní den zas zhroutil se do šediva. Na bílé plátno zimy čmárá grafity, bílou rozpouští, míchá v kalu, kdekomu čte levity. Krápníky střech ždímá, děraví chodníky, okusuje slávu, bílé kráse zvoní hranu... 1941 / Zdeněk Mirko Schlappl z Jihlavy: Nastala pro lidstvo krušná doba! Všude auta, markety, plochy betonu. Tatam jsou pole úrodná, mokřady... panenské přírody je škoda!... 1941 / Miroslav O. z Brna: Teď ale cosi prasklo, zlatem olepené pařáty času se ke mně natahují. Ve švech i v kloubech jak při operaci praskám celá a nenasytně se zakusuji do vzpomínek těch zbytků štěstí bez zlata... 1942 / Věra Vejnarová z Čáslavi: Pod temnou hladinu klesá bílé dívčí srdce tak utrápené a na hladině divých kačerů rej dál láká mladé kačky do kola. Stříbrná štika zastaví se v letu, jak divná návnada tady plave... 1943 / Jana Šulcová z Kladna: Den dopil poslední doušek bláznivé noci s kousíčkem naděje, kterou posnídalo slunce s rosou, když se usmálo DH přes celou oblohu na květy, stromy a trávu... 1944 / Hana Šimková z Frymburku: To mámení znám, přichází večer a někdy i po probuzení. Chce mi něco říci, ale já zrovna neposlouchám. Jsem přítomný i nepřítomný a vlastně nevím, co mámení chce... 1944 / Věra Vencová z Havlíčkova Brodu: Když stáří přichází, dál musíš jít. Nedá se zastavit, nedá se vzít. Něco lze ovlivnit, něco jen přijímat, život různé radosti dál bude rozdávat... 1945 / Jana Bartošová z Chebu: Od pradávna na té stráni roste samé bejlí a co noha nohu mine, nevkročí sem žádný. Toto místo opředeno tajemstvím neznámým... 1945 / Blanka Forstová z Prahy: Vidím ostrov maličký, jestli pak tam žijí lidé. Co asi dělají, mají děti a netrpí hladem? Beru si dalekohled, koukám se, vidím někoho pobíhat po břehu. Jsou to lidé?... 1947 / Jaroslava Jáněová z Prahy: Polibky, pohlazení, něžné doteky, lehké rukou chvění. V hlavě závrať z Baccova vína a srdce Amorův šíp obepíná. Zázračná chvíle našeho setkání naplnila nadpozemské poslání... 1947 / Stanislav Eliáš z Jihlavy: Co se tady v tom státě stalo, že je práce pro nás málo? Cizincům tu naši práci dali a nám ji všem sebrali. Pak se diví, že lid krade, když ve vládě peníze každý hrabe... 1947 / Helena Procházková Zelená z Prahy: Poslední kapka rudého vína splyne do poloprázdné sklenice. Poslední doušek rubínového moku, slast vůně, jiskry a plné chuti. Poslední minuta dne, tulipán a loňské jmelí. Poslední kapka na dně sklenice, tančící oheň na dohořívající svíčce....

70

1948 / Marcela Kindlová z Lázní Bohdanče: Jen léto zvané babí ze zimy stresu nás spolehlivě zbaví. Paprsky sluneční vyčerpány jsouc už létem energii světelnou teď roznášejí světem... 1948 / Libuše Matysíková z Němčic nad Hanou: Milovník byl květomluvy a vždy mluvil květnatě. Dělat pózy, to on umí, květinou však nectí tě.... 1948 / Jaromíra Slezáková z Otrokovic: Zimní větve černou krajkou lemují pole zasněžená, západní nebe s výšivkou zlatou na odiv staví Země – Superžena. Jak poděkovat Stvořiteli za krásu zimy studenou?... 1948 / Karel Košťál z Prahy: Nechci tě lákat do hebkých sítí, to jen pavoučci vzpomínek šeptají cosi o dávno uschlém kvítí a lásce, co v mládí odkvetla a přes hory, řeky, smutnění do světů cizích odlétla. Odnes ji vítr, lét i zim. Ptají se pavoučci, čím je to, čím?... 1949 / Zdeňka Tancibudková z Hroznětína: Jak to ten tatíček řekl? „O sebe sám se postarej a neškemrej, že nemáš se líp!“ Když bylo z čeho brát, zlaťáčky kulaté na horu Říp valil si každý, kdo mohl.... 1949 / Miroslava Slavíková z Prahy: Prší, déšť zpívá, pak tichne v kalužích. Podívej na nebe, odráží se všude tam, kde život je. Zpívej si s ním a JS neruš tu krásu, není to špatný den... 1949 / Pavel Vrána z Prostějova: Čas je věčný, neúprosný, přesný a spolehlivý. V dětství a mládí dlouhý se nám zdá. V dospělosti mezi prsty nám protéká a starosti nám nadělá... ---------------------♦ 50 ♦--------------------1950 / Miluše Dvořáková z Oseku u Duchcova: S vehemencí tušícího úspěchu dnes na mne se dychtivě smůla přilepila! Celý den jak mátoha jsem a lapám po dechu... 1950 / Lukrecia z Přívětic u Radnic: Jsi bez vzpomínek, dítě, ty, které přijdeš, abys žilo, a sny těch minulých, abys snad naplnilo... 1954 / Milan Jícha z Prahy: Už dávno je tomu, když tebe jsem hledal, snad vteřina pouhá k lásce nám scházela. Já neřeknu nikomu, kdož lásky se nevzdal, jak bývá vteřina dlouhá, když z hledání zbývá, jen hodina necelá... -------------------♦ 60 ♦------------------1960 / Alena Dobrovolná z Brna: Útoky cílené, útoky skryté, za nový život trápíš mne tichem. Tichem, co neléčí, tichem co škodí, cíleným útokem škodlivých zplodin... 1962 / Naděžda Jeníčková z Hlinska: Jsem nezkrotná – jsou nezkrotnější. Jsem tvrdohlavá – jsou tvrdohlavější. Jsem přátelská – jsou přátelštější. Jsem upřímná – jsou upřímnější. Jsem láskyplná – jsou láskyplnější. Jsem pokorná – jsou pokornější. Jsem klidná – jsou klidnější. Jsem smutná – jsou smutnější. Jsem... – a někteří už tady nejsou... 1963 / Dagmar Tomášková z Olomouce: Za svitu luny hvězdných září toulá se nocí bezesnou, zářivý pohled večernice provází kroky, které jdou tou temnou nocí stínů plnou...

71

1965 / Hanele Martinez z Brna: Domy vyrůstaly ze zahrad, žily v nich, nehnaly se až do nebe. Tam dolétla jen houpačka na ořešáku; na dvoře plném kuřinců kočky líně polehávaly na sluníčku a Bobík... u boudy... 1965 / Milan Kotál ze Sušice: Jako Mistr Jan na hranici se modlí poslední Zdrávas, tak husité mlátí přes palici křižáky, co přijeli usměrnit nás. A jak to vlastně tenkrát bylo... 1966 / Zindabad z Krakovan: Pýcha, mamon, bařtipáni mlaskající, myslící, že jim slunce nezapadne – vládci pošetilí, co se prohlásili za vítěze nade všemi... 1966 / Martina Bachová z Mnichova Hradiště: Ve tmě zavinuti do sebe prohlížíme si jeden druhého, jako se hledí na pěkně propečený rohlík umotaný z třícípé placky čehosi beztvarého, ale s chutí. S chutí načít jej... 1966 / Žofie Zejdová ze Šenova: Vanilka se skořicí zavoní do kraje, andělé přející sypou svět sněhem. V chaloupce na stráni v pokoji babička – stará, maličká, v míse má jablíčka, ořechy, cukroví, že Štědrý je den – kalendář napoví... 1967 / Jiří Kosek z Řečan nad Labem: Dnes peníze jsou moc a sláva. Kdo je nemá – nevyhrává. Kdo lže a krade – vítězí pro lesklý peníz mizivý... 1969 / Marcela Horká z České Skalice: Z kamínků u cesty, do nichž vepsán osud těch, co kráčeli tudy, aby zakotvili v končinách, jimž přisoudili místo k žití, čtu zklamání... 1969 / Jana Brnušáková z Hostomic pod Brdy: Ticho si přežvykuje vyvržené listy z knihy, s plným bachorem místo koruny nasazuje s mírným odporem čepec přesycenému dni... 1969 / Simona Kopecká z Ostravy: Noc černá, po skle stéká déšť tak vytrvalý, hlavou myšlenky se valí, vše se slévá. Vzpomínky jako pramínky deště. Nejde to necítit, zapomenout... 1969 / Marcela Veselá z Týnce nad Labem: Vánkem se chvěje nitro blaha, noc končící, však ještě mladá vášeň jemně rozpoutává hru zvanou milování... ---------------------♦ 70 ♦--------------------1972 / Pavel Stýblo z Olomouce: Z ohně velké lásky jen dusivý kouř a z lávy života hrst popela. Tak se zasměj, mučedníku, dřív než ticho hrobové umlčí tě docela... 1972 / Kateřina Kotoučová ze Znojma: Přemýšlím, co je lepší: asexuální metrosexuál, heterosexuální intelektuál, homosexuální večírků král... Chybí mi k tomu ale manuál... 1973 / Klára Pašková Synková z Prahy: Dovol mi neptat se. Ani muk, beránku. Vozit se s vláním na ovčí oháňce, přichycen očičkem na hřbetě na cestě, nebát se seskočit usebrat, unést se, jenom tak unést se... 1974 / Alena Dvořáková z Jihlavy: Vánoční cukroví – 2 hodiny práce, 6 vymazaných plechů, 4 plné talíře, 3 mlsné jazýčky, 0,5 hodiny, 4 prázdné talíře. A vše znova... 1974 / Martin Gerstner z Prahy: Je na každým kroku, svědí, pálí v oku, v hospodě i v metru, v každým kině, na každičkým rohu... 1974 / Petra Zelená z Prahy: Je to hračka – hra a vypadalo tak, že se dá ovládat – výhra, ta se vytratila se zaťatou pěstí. Uprostřed brýlí příšerné horko a ztuhlost – hračka. A kdo to povídal? Stařeček u cesty za rozmáčenou tvarohovou buchtu... 1974 / Vladimír Cetkovský ze Zlína: Zjistil, že to je nad jeho síly (jak skřítek, co domů vzal tři víly)... 1975 / Vítězslav Kaprál z Mostu: Já nevrátím se domů mezi smog a tovární ko-

72

míny, já mířím dál, v nebetyčné, nedozírné končiny. Sbohem vám dám a v balóně vystoupám bez tíhy, bez zjevné příčiny, bez dechu, bez hlesu odplouvám splynout do věčné modroskvoucí tišiny... 1977 / Šárka Ježková z Břas: Viděl jsem sněhovou vločku, padla mi do ruky. V dlani mi zastuděla a zmizela, jen kapka po ní zůstala. Ta kapka dlaň mou brázdila a po chvilce taky zmizela. Však cesta, kudy stékala, tu cítím ještě teď... 1978 / Petr Doležal z Jihlavy: Tváře železobetonu zůstanou, s věkem atraktivně vyhlížejí. Naše děti dary po nás dostanou – chrámy práce naší. Tak jak se ozvou slova chvály, slova zlosti, tak zaniknou v hukotu elektrárny. Elektrárny, co jádro štěpí... 1978 / Jan Bayer z Prahy: Zajímavostí nikdy není dosti a jednu takovou skrývá název básně (D-A-CH) ve své zkratkovitosti. Písmena v sobě mají symboliku, která má ve výkladu následující logiku... 1978 / Lenka Handšuhová z Vodňan: Vysoké úzké věže, sedlová střecha, krásná okna, obrazy dějin, dřevěné lavice, zlatý oltář – vše, co chceš a nemůžeš mít... 1979 / Martin Koreček z Chrudimi: Hromada železných nadějí, slzy tisíce očí zkrápějí dlážděný dvůr. Černý bez, elektrické dráty spojené v marnou touhu. Polibek ostnatého drátu, jizvy a kupa kamení... 1979 / Michala Přikrylová ze Zdounek: Palte ženu, když se vám uleví! Palte čarodějnici, když nedokážete být sami něčím zvláštní! Neohnu se, nebudu klečet, abyste vynikli! Raději umřu a nechám vás vaší průměrnosti. Buďte si třeba davem, já jsem jedinec. Buďte jedincem a já budu davem, ale nebudu s vámi... ---------------------♦ 80 ♦--------------------1980 / Denis Ejubovič z Prahy: Na kopci dědeček rozloží žebřík a podá chlapci ruku. Chlapec vstane, vyleze nahoru a hráběmi strhne měsíc z nebe... 1980 / Mirka Půtová Šatrová ze Sušice: Maminko, pověz mi, proč někde přebytek a jinde hlad? Proč někomu teplo je, jinému chlad? Miláčku, na světě už je to tak. Někteří žijí si jak prasata v chlívu a jiní nemají do huby skývu...

Zleva Naděžda Jeníčková, Zdeněk Mirko Schlappl, Hana Banovčanová, Věra Vejnarová, Petr Doležal, Alena Dvořáková a Milan Sochora – jedni z účastníků loňského druhého sledu při slavnosti v Jihlavě 29. října 2011. V té době ještě nevěděli, jak si jejich tvorba stála, protože nízký počet hlasujících neumožnil sestavit jména vítězů. Posunul se tedy konec hlasování na 29. únor 2012. Bohužel, ani poté nebyl celkový součet uspokojivý, neboť 54 básníků ohodnotilo pouhých 25 čtenářů. Inu, napoprvé z nouze cnost...

73

1981 / Marie Smetanová z Hradce Králové: Sny jsou zrádné potvory stejně jak Zolův Zabiják, dělají nám v duši černé otvory, jako by námi projel vlak... 1981 / Lucie Kratochvílová z Hustopečí: Stojím s kytkou před náhrobkem, duše bolí, oči pláčou, kam jen honem bolest skrýt. Všude ticho, jen tlukot srdce doprovází ruce, když pokládají kytku na pomník... 1981 / Roman Štork z Jihlavy: Dnes večer na ulici paní Lída uklízela popelnici, celá se však klepala, že Kalouska prý poznala. Posílá jí složenku, že dluží tisíce, teď nekoupí si už ani halenku, to zas budou Vánoce!... 1981 / Klára K. z Prahy: Bojím se rána, co když bude zase obyčejné... 1983 / Václav Kovalčík z Náchoda: Pevnosti stále stojí, kde květena bují. Žijí... Pamatují, že byly zrazeny... 1984 / Zuzana Majíčková z Karlových Varů: Přijměte mě, prosím, na jinou planetu. Jen jedno, prosím, slibte mi, že láska tam u vás nebude, to raději zůstanu na Zemi... 1985 / Eva Široká z České Skalice: Jsou jak bílé vločky neposedné myšlenky, kterých jsem se bál. Jako štíhlé nožky rozechvělé milenky... Krásný sen se zdál... 1985 / Alžběta Krchová z Dobříše: Taková hluboká šeredně nekonečná propast tiše volá: „Chtěla bys, tak pojď.“ Ale já vím, že ani tam mi nebude líp. Musím žít!... 1985 / Pavlína Brašíková z Písečné u Jeseníku: Všechno jednou skončí na miskách vah u přísných soudců. Každé kroky tam jednou dojdou, na konečnou, kde už nejsou rozcestí. Jen ty dvě misky trpělivě čekající na poslední rozbřesk... 1985 / Václava Matesová z Kralup nad Vltavou: Možná v básních nemám dost střelného prachu na titulní stranu almanachu. To ohromení za mě hovoří, pokaždé když vcházíš do dveří... 1985 / Jiří Archalous z Libice nad Cidlinou: Do zaprášeného obrubníku u konce cesty nakreslila fantasie motýlí křídla, zatímco jsi spala v ostnatých drátech kyselého ostruží. Jednou k nim dokreslím i postavu pohublého dítěte... 1985 / Jan Káňa z Petřvaldu u Karviné: Podzimní slunko ještě hřeje, jablka v sadech dostávají tu správnou barvu, to se zrovna vyplatí hodit starosti za hlavu. Vypadnout ven, tvářit se vesele, ukrýt se na ulici do davu... 1985 / Eva Nováková z Prahy: Blbečci jdou zvesela na porážku, rodu pohanění nepovažují za urážku, děkují „hlupci“ za hlavy srážku... JS 1986 / Zuzana Černeková z Brodu nad Dyjí: Jako ostříhaný beránek, co náhle přišel o vlnu; jako zlomyslný krtek, co rejdí si v záhonu; jako vycvičená opice, co odepřeš jí banán; jako voják po bitvě, co cítí smrti závan... 1986 / Lenka Davidová z Prahy: Slibem ústa svázaná by pošeptat ti chtěla, že srdce poblouzněné zasáhla neposedná Amorova střela... 1986 / Vendula Výstrková z Rožnova pod Radhoštěm: Po špičkách se plíží, stopy

74

mizí ve sněhu, něco temného ji tíží, pak zůstane stát na břehu velké řeky spících přání, však brzy přijde tání a ledy se rozlomí... 1986 / Monika Pivodová z Brna: Její sinná pleť proč rudá je teď, kde zmámit poukaz, by zžhnulo v ní tisíc krás? Zkud pocházíte, démoni, minu vás náměstím? Zkud zaproudíte v nitro a lze zvát vás neJS štěstím?... 1987 / Petra Slováková ze Skalice u Frýdku-Místku: Devadesátá třetí s balkóny a pilastry z proseb a hladu, a na té ulici je vyvřelý most křiků se včerejškem i dneškem a pouliční lapiduši cínují dětem slzy. V prachu šeptá ten bez domova o lepším světě pod zámky z mosazi. Umírá v příbězích o rozkladu všedního dne... 1987 / Petula Svobodová z Krupky: Básník nemusí mít peníze ani pas a může cestovat světem jako vítr, létat na slunečním paprsku ke hvězdám, jít po stříbrném měsíci bez skafandru i potápět se jen tak v plavkách se žraloky... 1987 / Jakub Urbanec z Olomouce-Lazců: Špičková písmena přesýpají hodinami, hlasitě hlásám hlásky, souhlásky taky souhlasí, slabiky postrádají slabiny, slovutná slova sílí, rty vibrují, vybrané věty vládnou věky, mají moc měnit smysl směny... 1987 / Andreas Patenidis z Prahy: V hlavním vysílacím čase se přelévá třeba horká láva přes vesnice, domy, lidi utíkají, běží jako o život. A za tím vším slitováním a hrůzou v přímém přenosu se tiše krčí nadšení, co tají dech... 1987 / Kamil Princ z Prahy: Normálně nechtěl bych tě ani za libru. Pojď sem, ty šlapko! (Jsi prosta slov i vět.) Teď ti však ukážu sex extra-kalibru, ač mi pak budeš na bicyklu chybět... 1988 / Jitka Šimková z Jihlavy: Dotkni se mě, krásný muži, jak prosba uší anděla. Horké rty ať šeptaj kůži o tom, co se ve dne nedělá... 1989 / Petronila Lichtenbergová Haušildová z Rakovníku: Zkoumali, vědci, zkoumali minci v agarové masce. Ve vzácný nález tak doufali – poslední důkaz o lidské lásce... 1989 / JFT Chmelař z Rokytnice u Vsetína: Prosím, neruš mi moje kruhy, 20 let byla země tmavá. Vášeň a vůle jsou děti jedné země a jejich oblouk se nad údolím mění. Zeptejte se stavitelů, řeknou: Dělejme věci špatně a vznikne příroda... 1989 / Miroslav Maňoušek ze Svitávky: Stigmata rozevírají krušné časy plné bolu a nahozené pomoci a mysl rojí ve skrytu déšť solný, když prosákne poslední kapka reality... ---------------------♦ 90 ♦--------------------1990 / Blanka Sauerová z Borové u Poličky: Pokořená na kolena klekám a do větru, do tmy, do pýchy ostatních, do křiku němých, do očí zkalených, do uší prsty ucpaných, do země a všem skalám, všem ptákům, všem broukům a stromům – halekám... 1990 / Filip Lehet z Chotusic: Láska naše nesmírná vesmírem spoutaná, obtěžká-

75

na vášní, něhou i záští, živená touhou, touhou z nás dvou. Nejprve žár, pak sníh, nakonec led i mráz... 1990 / Veronika Pachmanová z Rudné u Prahy: Měsíc utekl z nebe, oblohu pohltil prach. Lampy skomírající, žárovky umírající, město šlo spát, avšak hodiny bijí dál... 1990 / Patricie Černá ze Suché Loze: Bludičky ztrácejí se v prokletých uličkách, jasnou noc pomalu střídá svit nad obzorem, mlhavý kouř už není pod dozorem, hlídá to zde žena v lodičkách... 1990 / Anežka Konečná z Újezdu u Uničova: S modlitbou k měsíci sbírá sil k útokům. Vždy, když se zvedá, tak utichá lesní šum. Snad jenom havrani, sídlící v stromoví, jediní vědí, jak je zlé, když vlk hladoví... 1991 / Karolína Štukavcová z Hodonína: Dusím se, zapálím si další cigaretu, další kafe pomůže soustředit se. Jako naložená do formaldehydu zkrátka trvám. Možná už opilá, píšící tyhle řádky, bráním se překlepům a beru si tišící prášky... 1991 / Luboš Novák z Ostravy: Nebo objevím vzorec prázdnoty – ach, umírat mladý nechtěl bych; píši básně. Zářivé paprsky mne táhnou ke světlu, ke štěstí; zítra už budu jiný... 1991 / Filip Náplava z Uherského Hradiště: A najednou nám dojde, že kličky z našeho života zmizely úplně a zůstal jen kruh. Kruh, v kterém se točíme a on koroduje a my s ním postupně upadáme v zapomnění... 1991 / Markéta Drábková z Vlašimi: Ne! Já nechci být ta loutka, na kterou čekáš, která se pro dobré slovo rozkrájí, jakmile zavoláš. Je to těžké, ale já vím, že to dokážu... 1992 / Kateřina Lakosilová z Bzence: Myslíš, že když si smyješ špínu z těla ve studené sprše a oblečeš si nové šaty, nasadíš střevíčky a uděláš si culíčky, že z tebe bude nový člověk?... 1992 / Šárka Uhrová z Písku: Slova v básni ukrytá zrají, zbarvují se dosyta. Nedokáži jimi říci hlasitě, co uvnitř šeptá překrytě, co luštím lehce, hluboce – ty nejčiřejší emoce... 1992 / Simona Filipová z Pohořelic: Zraňující pohled žen, drží se za ruce s plamenem. Horko, žár... co to smrdí? Dým s duší si spolu dopisují... 1992 / Caroline Kornelová z Prahy: Z lůna matčina venku jsi, všichni se radují, všichni se smějí, jen ty o překot roníš slzy. Slzy za sebou plují, ve smíchu umírají... 1992 / František Berger ze Senice na Hané: Je to už let pár, odstřihli jim plyn. Neměli jak platit, byli bez peněz. Je to už let pár, jen o pár týdnu míň, vypli jim i proud. Byli bez peněz... 1992 / Anežka Matoušková z Níhova u Tišnova: Vůně země, vůně lesa, krásná únava. Pot a řev síly, tíha duše všude kolem smůla vzlíná. Je to flanel. Vůně lidí, vůně dopravy, vyčerpání. Síla šumu a těžké duše klesá smog. To je panel... 1993 / Marie Daňková z Čebína: Padla na záda, to ona má ráda – takhle končí pondělí. V ruce šampaňský, a párky vodňanský – ona se s nikým nedělí! Ruku podává, šance dostává –všechno pak končí postelí. Sluníčko zapadá, co tě to napadá... 1993 / Nikol Dobrá z Chotěboře: Jsem veselá vrba smuteční, jsem pochmurný den sváteční, jsem chtíčem nevinných panen... 1993 / Alice Vespalcová z Litovle: Děkovné dopisy a telegramy, varovné nápisy a na zdi grafity, utečeme daleko do Příbrami, snad najdeme vzdálené pocity...

76

1993 / Jan Křesťan z Prahy: Tmy prosté duše školkových obyvatel, rozhozené panenky, několik počítadel svádí k návratu do domu prostoty. I neúmyslné sobectví znají ty snivé oči, přesto však z rovné cesty dítě neodbočí... 1993 / Tereza Kosáková z Prahy: S ní? Tou zlodějkou okouzlující. Kdo dal ti právo být mnou milován? Proklínaje Platóna, že stvořil platonickou lásku – mrchu nenažranou... JŽ 1993 / Adam Pechar z Prahy: Naše zem, řekl bych, má poněkud tenký lem pravdy u dlouhé sukně klamu, a tak si hlavu lámu, jestli neměli bychom se radši nazývati republikou Ptačí, neboť politici naši rádi klovou do všeho a svačí z cizího stromu... 1993 / Diana Hrdličková z Trutnova: Nikdy jsem si nemyslel, že duše hořet mohou; nikdy jsem si nemyslel, že naplní nás touhou. Nikdy jsem si nemyslel, že se budou tak stydět; nikdy jsem si nemyslel, že se mohou vidět... 1994 / Eliška Říhová ze Cvikova: Kde se jen skrývá starý úředník, ten co hledá pronikavost malby? Tisíce otázek okřídlené pravdy: „Středová souměrnost nám nabízí nové obzory!“... 1994 / Diana Krulišová z Havlíčkova Brodu: Půllitr v hospodě bez piva, na divadlo se nikdo nedívá. Taky jsem z toho natvrdo, už si to uvědom, člobrdo... 1994 / Nelly Saskie Kulmonová ze Staré Role u Karlových Varů: Paprsky slunce mne zcela oslnily a vůně cypřišku pobřeží provoněly. Vlny šumí a hraji si spolu, běhají a skáčou nahoru i dolů. Rackové roztáhnou křídla a osídlí oblohu, škoda, že i já létat nemohu... 1994 / Alena Koukalová z Kvasic: Večerem tmavým, nebem pochmurným, obcí prázdnou, krokem plynulým, zahradou osamocenou plnou stromů nehybně stojících s duší malomocnou, trochu dojmů... 1994 / Štěpán Kopečný z Opavy: Je nervózní, celá se chvěje, ví to a já to cítím taky. Po její překrásné líci stéká slza. Obejmu ji, přimáčknu k sobě... 1994 / Hana Zdráhalová z Ústí nad Labem: Měsíční zář je na povrchu tak průhledná (jako my – lidé), ale uvnitř se ničím ničemu/nikomu nepodobá (my jsme ale stejní). Čeká až celý svět... 1995 / Pavel Antoš z Poděbrad: V modravé černi se rozkládá zahrada, září v ní milion stříbrných lilií. Kde končí – to je prý záhada – i kolik ukrývá lidských šlépějí... 1995 / Petra Doubravová z Prahy: Světlo loučí, teplo, vůně klihu – vůně knih, vína a mas nejjemnějších stálý koloběh. Nebyl tu nikdo, kdo by sváděl duši v hřích. Až jednou přišla víla... 1995 / Lucie Říhová ze Záboří nad Labem: Stín ve špinavé podzemce propadá se víc a víc. Je slyšet jen křik kojence, máma je v poli z makovic... 1997 / Barbora Krejčů ze Soběslavi: Teď prý za špatné mravy a chování král tě do žaláře pohání. Prý za tu radu, jak zvládat vládu bez šarvátek a vína, prý za tu radu, že měl by si všímat syna... Básně v plném znění na http://vzdorospolek.wz.cz

77

DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ

● Uzávěrka shromažďování hlasů (předlohu naleznete hned na následující straně) od vás, čtenářů, je i v tomto devátém ročníku na konci září 2012. Ročenka vyšla v dubnu; máte tedy několik měsíců, abyste ji v klidu přečetli a vybrali pár střípků (jeden až pět), jež vás něčím zaujmou. Využijte prostoru k poznámkám o verších či samotném sborníku. Ohlasy mají nesmírnou váhu. ● Opakujeme, že pouze hlasování čtenářů určuje, jak se které dílko umístí v soutěži O Českou báseň roku 2012 v rovině veřejné. Bez vašeho přispění nelze vyhlásit vítěze této roviny. Hlasovat můžete přímo na našich stránkách http://vzdorospolek.wz.cz, kde je k tomu účelu přichystáno okénko. ● Vy, kteří jste se náhodou dozvěděli, kdo je původcem byť jediné básně, nehlasujte; především někdo z příbuzných básníků, aby „pomohl“ svému, všechno shodí do propasti; nestrannost utrpí. Hodnotit musí každý sám za sebe – bez opisování. Nejsou pochopitelně přípustné „dohody“ několika lidí na těch a těch dílkách. Spíše než by se měl do konečného pořadí básní zařadit ovlivněný hlas, pak raději žádný. Mimoto vezme zasvé naše snaha o rovné podmínky a podstata celého díla ztratí smysl, což není v zájmu snad nikoho. ● Každým ročníkem radostně přibývá kromě básníků i hlasujících čtenářů: první ročník (2004) 13 básníků s 31 příspěvky / čtenářských hlasů 34 druhý ročník (2005) 12 básníků s 35 příspěvky / čtenářských hlasů 52 třetí ročník (2006) 35 básníků s 90 příspěvky / čtenářských hlasů 90 čtvrtý ročník (2007) 71 básníků s 210 příspěvky / čtenářských hlasů 93 pátý ročník (2008) 76 básníků s 236 příspěvky / čtenářských hlasů 99 šestý ročník (2009) 88 básníků s 298 příspěvky / čtenářských hlasů 42 sedmý ročník (2010) 83 básníků s 285 příspěvky / čtenářských hlasů 168 osmý ročník (2011) 94 básníků s 329 příspěvky / čtenářských hlasů 158 devátý ročník (2012)159 básníků s 515 příspěvky / čtenářských hlasů ??? Kéž by se neopakoval byť ojedinělý pokles hlasujících čtenářů v šestém ročníku. Vše skutečně závisí na každém jednotlivci i zapojených básnících. Velmi záleží i na jejich pomoci. Není v silách samotných pořadatelů zajistit i zvýšení počtu hlasujících. Cena předplaceného sborníku Pár střípků činí 65,– Kč (plus poštovné 20,– Kč), což se dá za ten rok z rodinného rozpočtu oželet. (Aby byla tak nízká, vzdali jsme se všichni, kdo ho připravujeme, odměny za odvedenou práci.) Pokud vás zajímá, jakou tvorbu přinese na svých stránkách v příštích letech, stačí si sbírky objednat přímo na hlasovacím lístku z následující stránky (79); pro tyto účely tam je připraveno okénko. ● Zopakujeme z předchozích vydání: Víte-li o někom, kdo by byl ochoten poskytnout své básně pro tento slovesný počin, nebo by si mohl básně v ročence přečíst a napsat nám, co se mu líbilo, rozhodně mu o nás řekněte. Každý hlas dodává životní sílu tomuto záměru, stejně jako každá báseň je životem – ŽIVOTEM STŘÍBRNÉ BULY. V opačném případě nám nezbude, než odzvonit konec výpravy soudobých básníků za vámi, čtenáři.

78

Stříbrná bula – hlasování (tiskopis)

Hlasovací lístek pro Pár střípků 2012

PROHLÁŠENÍ – Nevím, kdo z hlavní části ročenky Pár střípků napsal byť jen jedinou báseň. Hodnotím sám/sama za sebe, neopisuji lístek dle „dohody“ s jinými lidmi. Vzor: Čestně prohlašuji | Vy: ............................. Pokud tomu tak není, padá rovnost hlasování, a veškeré úsilí básníků, pořadatelů i ostatních čtenářů smetete pod stůl.

Číslo básně

Název básně

(Vypište až pět dílek, neohlížejte se na pořadí, každému připadne jeden bod.)

Vaše 1) jméno a adresa: El. adresa: 2)

Váš ročník narození:

3)

Přejete si poslat na uvedenou adresu další ročník? Napište NE, nebo ANO a počet kusů po 65,– Kč 4) Pokud máte zájem, napište několik vět (nejvíce 260 úhozů) jako celkový ohlas na ročenku nebo celé dílo, případně pořadatele. Vaše dojmy – kladné i záporné dojmy veřejnosti – otiskneme v dalších Střípcích 2013. Ohlas:

Podrobnosti na další stránce 79

Stříbrná bula – hlasování (podrobnosti)

Hlasování veřejnosti do devátého ročníku O ČESKOU BÁSEŇ ROKU 2012 končí posledním zářijovým dnem roku 2012. Hlasování je možné uskutečnit přímo na našich stránkách: http://vzdorospolek.wz.cz, kde vyplníte patřičné políčko. Nemáte-li možnost elektronicky, pak tento lístek můžete vystřihnout, ale bohatě stačí jen vypsat na jakýkoliv papír žádané údaje a odeslat na: Literární sdružení Vzdorospolek, Lovčice 9, p. Čáslav 286 01, okr. Kutná Hora. Styčná osoba: Vlastimil Hloupý, jednatel 774 982 924, [email protected]. 1) Hlasovací lístek bez uvedené adresy čtenáře není platný. Platný lístek je navíc slosovatelný – o knihy. 2) Na uvedenou elektronickou adresu pošleme obraz vámi vyplněného hlasovacího lístku jako potvrzení provedeného úkonu. Nestane-li se tak do 14 dní, zpravte nás o tom. Učiníme nápravu. Ne vždy je na elektroniku spolehnutí. Pokud nemáte el. adresu, musíme všichni doufat ve zdárné provedení předloženého úkonu. 3) Prosíme, u tohoto bodu napište svůj ročník narození. Pro vědecké účely děláme průzkum věkového složení hlasujících. 4) Máte-li zájem o novou sbírku Pár střípků 2013, napište ANO. Předplatné pro 1 ks činí 65,– Kč + poštovné 20,– Kč (v knihkupectví bude k mání za 85,– Kč). Po přijetí objednávky přidělíme každému zájemci na uvedenou el. adresu poslední trojčíslí variabilního symbolu 2013 555 XXX, který je nutný uvést při úhradě na účet Vzdorospolku 670 100–2206 597 892/6210 (vše bez mezer, které jsou zde vloženy pro přehlednost). Kdo nemá el. adresu, může si o trojčíslí zavolat na výše zmíněný mobil. I přesto lze úhradu objednávky provést bez přiděleného trojčíslí, když na složenku vypíšete své jméno i s adresou a „obecným“ variabilním symbolem 2013 555 111.

Tiskopis na předchozí stránce 80

Soupis soutěžních básní 2012 01 02 03 04 05 06 07 08 09 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36

Postesknutí Zima Nuselský příběh Pohled z okna na Hradčanské náměstí Pátý den pouti Stesky velebného kmeta Obrazárna Novoroční Čtení před spaním Útěk Odložená Zdvojená sebekritika… Zvrhlost synáčkova vkusu Ukolébavka Žitoseč Ubývá Není živého klasika Řezání uší Láska složená z pexesa Svedu tě Omyly Jak se chodí k šípku Mimozemí Zapadlé léto O slovních druzích Ironie očekávání Pod hvězdami Jaro Lístek - téměř jídelní Tak už je to tady Koncem léta Vrbenské rybníky Svíčky Dělení Karpatští koně Motýlení (pokračování na následující stránce) 81

26 26 27 28 29 30 31 31 32 33 34 35 36 36 37 38 39 40 41 42 42 43 44 45 45 46 46 47 48 49 49 50 51 51 52 53

(dokončení z předchozí stránky) 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57

Idyla Lolita Sen o jaru Píši báseň o kotěti Přípitek Básnění pod Hradem Podzim Slavnost Ze dřeva Orwellova Korálky Bělásci Modlitba Zimní ráno Jarní tání Snobismus V den, kdy mi není fajn Zas vrátí se příliv Lékařská zpráva Život Půlnoční tramvaj Alzheimer

82

54 54 55 56 57 58 58 59 60 61 62 63 63 64 64 65 66 66 67 67 68

Vzdorospolek děkuje těmto osobám a společnostem za pomoc Jsou to: letecká společnost Bohemia Balón, s. r. o., – poskytla velice příjemný dar pro hlavní vítěze čtvrtého i pátého ročníku: volný lístek na pohádkovou vzdušnou plavbu přímo v nadzemských výšinách – www.bohemia-balon.cz; knihkupectví U Stříbrného groše v Kutné Hoře – dlouholeté obdarovávání vítězů a vylosovaných čtenářů krásnými knížkami – www.knihakh.cz – naposledy to byla čtenářka Eva Lanková ze Spáleného Poříčí, kterou vylosoval nový nositel Zlaté buly Jan Zbořil; Městská knihovna Kutná Hora – seznámení veřejnosti s naším básnickým počínáním – www.knihovna-kh.cz; Městská knihovna Jihlava – poskytnutí prostoru pro literárně hudební pořad „Stříbrné listování“, a tím významný vstup do povědomí veřejnosti na Vysočině – www.knihovna-ji.cz; literární servery LiTerra – www.literra.cz a Písmák – www.pismak.cz. – umožnění upoutávek o Stříbrné bule na jejich stránkách a jmenování odborníků do březnového předkola od počátku České básně; akademická malířka Jitka Jelínková – vytvoření keramických podkladů pro obě putovní ceny – www.jitkajelinkova.cz; Petra Zelená z Prahy – každoroční věnování dárkových balíčků pro oceněné básníky; malířka Monika Laurová z Prahy – vytvořila novou obálku pro Střípky, které po šesti letech zcela změnily vzhled Samozřejmě je třeba poděkovat básníkům samým za příspěvky a vám, čtenářům, za hlasování. Vždyť bez toho by celé snažení pozbylo smyslu. Bylo by velice záslužné a potěšující, kdyby se našel podnik (živnost či společnost), co by mohl a chtěl svou troškou příspět několika tisícikorunami na pokrytí nemalých nákladů tisku této básnické ročenky či na nákup cen pro básníky, jež hlasování čtenářů nebo hodnocení odborníků vynese k nejvyšším místům. Na první pohled se to nezdá, ale naše snaha získat širší veřejnost pro nejvyšší slovesné umění skutečně nese s sebou nespočet výdajů a starostí. Na druhou stranu nežádáme statisíce ani miliony. Případní sponzoři, bez vás a vaší pomoci nemůžeme rozvíjet toto dílo ku prospěchu všech účastníků. Na oplátku vám nabízíme zviditelnění na našich Vzdorostránkách a v ročence Pár střípků.

83

Literární klub Dr. Nadi Benešové v Čáslavi vyhlašuje 11. ročník LITERÁRNÍ SOUTĚŽE ČÁSLAV 2012 pro amatérsky píšící autory v kategoriích poezie a próza. Uzávěrka soutěže je 30. června 2012. Na el. stránkách www.cmuz.cz/LKBN najdete přesná pravidla soutěže i další podrobnosti o klubu.

Jeden z nejnavštěvovanějších literárních serverů pro česky a slovensky píšící autory.

Co je LiTerra? Literárně společenská země. Pro koho je LiTerra? Pro ty, kdo rádi píší; pro ty, kdo rádi čtou – i pro ty, kdo si kolem toho rádi povídají.

Otevřený všem lidem, kteří se rádi podělí o vlastní literární tvorbu.

podívat.. Přijď se

Čili? Místo pro vážná zamyšlení i pro příjemnou zábavu.

www.pismak.cz

www.literra.cz

.

84

85

86

87

BOHEMIA BALÓN, s. r. o.

Balón se lehounce vznáší bez řvoucích motorů jako plachtící křídla ptačí protíná modrou oblohu

Leťte s námi a prožijte neobyčejný zážitek: let horkovzdušným balónem. Jedinečná příležitost, jak si prohlédnout Českou zemi z ptačího pohledu. Po hodinovém letu na vás čeká tradiční přípitek šampaňským a křestní list. Letenka může posloužit i jako nevšední dárek. JS

Služby: • Paravýsadky • Reklamní lety • Reklamní akce • Vyhlídkové lety

Bohemia Balón, s. r. o., Bubenská 122, 170 00 Praha 7 – Holešovice, tel.: 606 657 795, fax: 220 941 556, el. adresa: [email protected]

www.bohemia-balon.cz 88

89

90

Obsah Předávání putovních cen za rok 2011

4

Co předcházelo vydání této ročenky

5

Základní kameny České básně

6

Pár slov úvodem

7

Počátek putování Střípků 2011

8

Ohlasy na předcházející osmý ročník 2011

9

Báseň roku 2011 v rovině veřejné

12

Báseň roku 2011 v rovině odborné

13

Seznam básníků a výsledky minulého roku 2011

14

Ohlédnutí za loňským druhým sledem 2011

19

Ze závěrečného dějství 8. ročníku v Jihlavě

20

Soutěžní část 9. ročníku 2012

23

Kdo se podílel na výběru básní do devátých Střípků 2012

24

Malíři 9. ročníku České básně 2012

25

Soutěžní básně 9. ročníku 2012

26

Výňatky z tvorby básníků druhého sledu 2012

69

DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ

78

Hlasovací lístek s pravidly

79

Soupis soutěžních básní 2012

81

Poděkování

83

Vývěsky sponzorů České básně

84

Obsah

91

Údaje o knižním vydání

92 91

Pár střípků 2012 – devátý ročník – Ohlédnutí za loňským 8. ročníkem České básně 2011, zobrazeném v předchozí ročence Pár střípků 2011 v podobě výsledků soutěže, ohlasů veřejnosti na onu tvorbu a jeho slavnostní ukončení v Jihlavě. Soutěžní tvorba soudobých básníků letošního 9. ročníku České básně 2012, předložená veřejnosti k jejímu posouzení. vydal: Vzdorospolek v Lovčicích 2012 1. vydání tiskárna: Centrální tiskárna Ortenovo náměstí 16 Praha 7 – Holešovice náklad: 500 výtisků ISBN 978-80-903607-7-8 ISSN 1802-5889 - hmotné vydání ISSN 1802-5897 - elektronické vydání

92