Ladislav Křížek
Dech listopadu Šedivou oblohou se potulují tmavé mraky různé nálady roznáší vítr do všech stran Obnažené stromy se tyčí vyzývavě jak vraky jen hluboký les zůstává stále zelený pán Lidé se v ulicích do kabátů choulí do kroků proniká vlhký dech louží Pár spadaného listí se ulicemi koulí A mrazivá rána častěji krajinu souží
PAPRSEK IX. ROČNÍK
Když večer zahalí okolí do šera a světla oken jak bílé majáky zazáří U krbu rozhoří se přátelství leckterá ožívají vzpomínky i úsměvy na tváři Stává se že každý měsíc má své příběhy tak jako u lidí dovede něco vzít i dát když kolem přátelství rozkvétá do něhy Možná kvete i čas ač vládne listopad …
ZPRAVODAJ PEČOVATELSKÉ SLUŽBY LISTOPAD 2015
AKTUÁLNĚ Jak nepřijít o příspěvek na mobilitu Podle zákona č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením, končí platnost rozhodnutí o přiznání příspěvku na mobilitu těm příjemcům, kterým byl přiznán příspěvek na mobilitu v letech 2012 až 2013. Jedná se o většinu příjemců příspěvku na mobilitu (asi 168 000 osob). Tito uvedení klienti si musí po 1. 1. 2016 podat novou žádost o příspěvek na mobilitu. O končícím nároku na příspěvek na mobilitu budou dotčení klienti informováni Úřadem práce formou dopisu zaslaného obyčejnou poštou. Součástí dopisu bude i formulář žádosti o příspěvek na mobilitu. Tento dopis by měl být rozeslán na přelomu měsíců listopad a prosinec. Zásadní věc – žádost je nutné podat až po 1. 1. 2016 a nejpozději do 31. 1. 2016, jinak nevznikne nárok na příspěvek hned od ledna. Podávat žádost dříve než v lednu nemá smysl. Úřad práce by takovou žádost musel zamítnout, jelikož v prosinci těmto lidem ještě trvá již dříve přiznaný nárok na příspěvek na mobilitu. Pokud požádáte až po 31. 1. 2016 nebude moci být příspěvek vyplacen za měsíc leden 2016. Správní řízení o přiznání příspěvku na mobilitu bude v tzv. zkrácené verzi. Lze totiž předpokládat, že většina žadatelů o příspěvek na mobilitu bude mít platný průkaz ZTP nebo ZTP/P a tudíž splňují podmínku pro přiznání příspěvku na mobilitu. Zvláštní skupinu příjemců příspěvku na mobilitu, tvoří lidé, kteří si podali žádost o příspěvek ještě do konce roku 2013 podle legislativy účinné do 31. 12. 2013, avšak o této žádosti bylo rozhodnuto až po 1. 1. 2014. Tito lidé nemusí o příspěvek na mobilitu opětovně žádat, protože Úřad práce je povinen zahájit správní řízení o přiznání příspěvku na mobilitu z moci úřední. Jedná se asi o 3 000 klientů. Tito lidé obdrží od Úřadu práce v prosinci 2015 oznámení o zahájení řízení o přiznání příspěvku na mobilitu.
RADY NAŠÍ BABIČKY PŘÍRODNÍ PÉČE O NÁBYTEK Pomoc proti prachu Tento prostředek zabraňuje tomu, aby se na nábytku opět rychle usazoval prach: 1 litr vody, 2 lžičky octa (8%), 1 lžička glycerinu. Suroviny smícháme, nakapeme na měkký hadřík a nábytek otřeme. Ošetřování dýhovaného nábytku 200 ml olivového oleje, 20 ml citronové šťávy, 1 skleněná lahvička s korkovým uzávěrem. Olej a přefiltrovanou citronovou šťávu naplníme nálevkou do vhodné lahvičky. Uzavřeme korkem a silně protřepeme. Následně nakapeme polituru na vatový tampon, který hned přetáhneme lněným hadříkem a kruhovitě leštíme. Tento prostředek má trvanlivost několik týdnů. Před každým použitím protřepeme. Čištění dubového nábytku Je-li nábytek z dubového dřeva velmi zaprášený a pokrytý skvrnami, lze ho očistit pivem. Pokud je však povrch již opravdu matný, je třeba chmelovému moku ještě pomoci. 1 lžíce včelího vosku, 300 ml piva, 2 lžičky cukru. Včelí vosk rozpustíme ve vodní lázni. Necháme trochu vychladnout, ale dbáme na to, aby neztuhl. Dále vmícháme pivo a cukr. Měkkým štětcem potíráme povrch dřeva a necháme zaschnout. Potom již povrch vlněným hadříkem vyleštíme.
CVIČTE SI SVŮJ MOZEK – ŘEŠENÍ: brambory, sádlo, vodka, buchty, rum, olej, čokoláda, víno, káva, guláš, knedlíky, kaše, pivo, vejce, salát, voda, zmrzlina, čaj, řízek, salám, maso.
CVIČTE SI SVŮJ MOZEK K uvedeným přídavným jménům se pokuste doplnit jedno podstatné jméno označující jídlo (nápoj, potravinu, pochutinu…) tak, aby šlo smysluplně spojit se všemi třemi přídavnými jmény.
Francouzské, americké, rané …................................... Škvarkové, kachní, vepřové …………………………………….. Ruská, hanácká, polská …………………………………………… Makové, tvarohové, povidlové ……………………………….. Jamajský, tuzemský, kubánský ………………………………… Slunečnicový, olivový, řepkový ……………………………….. Hořká, mléčná, bílá …………………………………………………. Suché, červené, šumivé …………………………………………… Brazilská, vídeňská, turecká ……………………………………. Bramborový, segedínský, mexický ………………………….. Bramborové, houskové, ovocné ……………………………… Krupicová, nastavovaná, bramborová …………………….. Plzeňské, krušovické, popovické ……………………………… Míchaná, sázená, ztracená ……………………………………… Horácký, vlašský, bramborový ………………………………… Minerální, pitná, užitková ……………………………………….. Italská, ruská, vanilková ………………………………………….. Indický, ceylonský, gruzínský …………………………………… Vídeňský, smažený, přírodní …………………………………… Uherský, šunkový, gothajský …………………………………… Vepřové, hovězí, kuřecí ………………………………………….
ŽIVÁ ABECEDA Túje neboli Zerav západní (Thuja occidentalis) Od písmena „T“ bych ráda napsala o túji, kterou si oblíbili mnozí zahrádkáři a majitelé pozemků především jako výsadbu v živých plotech. Můj názor na nadměrnou oblibu „tújových“ plotů je spíše negativní. Snad ve městě, kde mají lidé vyšší potřebu uchránit si soukromí, bych pochopila, že obklopují své rodinné domky hustým porostem, aby na jejich zahradu nikdo neviděl. Škoda jen, že se túje stává natolik uniformní jehličinou, že ve městech skoro jiné živé ploty nevidíme a parcely obehnané pouze tújemi postrádají rozmanitost a uvolněnost. Podobají se jedna druhé jako vejce vejci. Na vesnici ovšem řady tújí okolo jihočeských chaloupek (mnohdy neodborně a nešikovně rekonstruovaných) kazí celý venkovský ráz obce. Někdy mi taková zahrádka připadá jako vstup do krematoria. Řada tújí často ještě lemovaná velikými kameny bývá hodně nešetrným zásahem do architektury celé zahrady. Ale je to prostě moderní a rychle to roste. Přitom by měl ale každý majitel tújí vědět, o jakou rostlinu se jedná. Především – všechny části túje jsou jedovaté, proto opatrně hlavně u malých dětí. Túje, pokud není včas a odborně ošetřována ořezem, dorůstá několikametrové výšky a její agresivní kořeny prorůstají do okolí a narušují ostatní rostliny. Mám zkušenosti s výsadbou tújí u nás ve Vintířově u koupaliště. Původní myšlenka, že živý plot ochrání koupaliště od prachu silnice, vzala za své, když túje dobře živené trvale vlhkou půdou a nedostatečně zastřihávané dosáhly obrovské výšky a šířky a v současné době vypadá živý plot spíše jako prales. Kořeny pomalu narušují stěnu koupaliště, kterou prorůstají. Porazit túje je problematické, protože kořeny odstranit nejdou a jiný živý plot by se kvůli nim nedal vysadit. Na základě těchto zkušeností radím všem, aby si výsadbu tohoto živého plotu promysleli a zodpovědně zvážili, zda jsou schopni dostatečně odborně se o túje starat. Jak bych byla ráda, kdyby se alespoň na vsích místo tújí objevovaly jablůňky a další ovocné stromy, jako tomu bylo dříve. Lidé k sobě měli blíže a nepotřebovali se od sebe
oddělovat hustými živými ploty. Škoda každého ovocného stromu, který je poražen, protože se někomu nechce o něj pečovat a sklízet ovoce. Mysleme také na naše potomky, co jim tu zanecháme. Aby nakonec nebylo na zahrádkách více tújí než ovoce. Ale to snad ne, přece máme rozum. Ještě něco z historie. Domovinou tújí je Amerika a její původní obyvatelé – Indiáni využívali z obrovských tújí (i několik desítek metrů vysokých) všechny části. Dřevo na chýše a kánoe, borku na pletení košů, vnitřní kůru k výrobě provazů a přikrývek. Své místo měla túje i v lidovém lékařství a při kultovních a pohřebních obřadech. Nakonec několik rad jak řešit hnědnutí a vysychání tújí: - zalévání musí být vydatné, túje nesmí vyschnout, zalévat je třeba i v zimě (ovšem pozor na velké mrazy) - přihnojování (často jim chybí hořčík) - pozor na zimní solení blízko komunikace (sůl prosakuje půdou) - chránit túje před napadením houbami a škůdci postřikem. J. Marešová
LIDOVÉ PRANOSTIKY – LISTOPAD • Když listí v listopadu dlouho nepadá, tuhá zima se přikrádá. • Začátkem-li listopadu sněží, mívá sníh pak výšku věží. • Teplý říjen – studený listopad. • Studený listopad – zelený leden.
HUMOR LÉČÍ „Pepíčku, řekni nám, co je nespravedlnost“, vybídne učitelka žáka. „Nespravedlnost je, když táta napíše špatně domácí úkol a já za to slíznu pětku.“
MALÁ ZAJÍMAVOST ZE SVĚTA JÍDEL Hippocrates kdysi řekl: „Nechť je jídlo tvým lékem a lék tvým jídlem.“ Je obdivuhodné, že příroda naprogramovala různé přírodní potraviny tak, že se podobají orgánům lidského těla a obsahují přesně ty látky, které pro dané orgány působí blahodárně! Které dobroty byste měli jíst a které části těla vám díky tomu zdravím jen pokvetou? Tak schválně – najdete podobnost mezi vlašským ořechem a lidským mozkem? Mezi rajčetem a srdcem? Nebo mezi zázvorem a žaludkem? VLAŠSKÝ OŘECH – MOZEK Vlašské ořechy jsou si až nápadně podobné s lidským mozkem. Jsou označovány za jeden z nejlepších zdrojů pro výživu mozku. Jsou skvělým zdrojem omega-3 a mají více antioxidantů, kyseliny listové (vitamin B9) a vitamínu E než kterékoliv jiné ořechy. Pro navýšení nutričních hodnot, správné vstřebání těchto látek a odstranění antinutrientů (látky zabraňující vstřebávání vitamínů a minerálů) je důležité nechat před konzumací ořechy namočit. Doporučuji alespoň 12 hodin. MRKEV – OKO Z obrázku je velice patrné, že nakrojená mrkev vypadá dost podobně jako oko. Dokonce se vyznačuje jistými vzorci, které připomínají zornici a duhovku! Barvivo beta-karoten, které dodává mrkvi její výraznou barvu, pomáhá udržovat zdravý zrak, jak určitě víte. Dále chrání proti vývoji šedého zákalu a dalším onemocněním očí.
TO BYLO TENKRÁT … Úsměvné vyprávění příběhu z dob dávno odvátých ve vzpomínce nazvané „ PŘÍHODA S VÁPNEM “ Jak už to na tom světě bývá, prožíváme životní příběhy, které postupem času natrvalo zakotví v paměti, aby později, při vhodných příležitostech vyšly opět najevo. Někdy se při jejich vyprávění přísedící nudí, ale většinou se stává, že rozechvějí bránice smíchem, neboť se zdají zcela neuvěřitelné. Zvláště, když se udály v dobách, kdy mládí bylo plné bouřlivé energie, která mocně poháněla naše těla. Tak i já, jako mnozí vrstevníci, jsem svou přebytečnou energii vybíjel v různých zájmových kolektivech, nebo procházel krajinou s fotoaparátem, abych zachytil místa, která později zcela zmizela. Také taneční zábavy se stávaly zálibou, kde jsem přímo hltal písničkové hity té doby. Rovněž jsem se snažil několik let doprovázet na basu i pacovské tamburáše, pod vedením pana Seidla. Ještě dnes v duchu vidím pány Válka, Pokorného, Zajíce, Blažka, Mazaného, dále Berku, Boťu, Suchánka i kamráda Jardu Havelku s Miladou Kňákalovou a ostatní, při nácvikových zkouškách. Ty probíhaly nejdříve v hostinci „Na Maštálkách“, později v restauraci „U Čulíků“ na náměstí. Hudebními nástroji byly bráče, bizernice, bugárky i kytary, jak se všechny ty rekvizity nazývaly, aby se jejich zvuky po pečlivém nácviku sjednotily v líbivé melodie. Někdy se přidal i zpěv a to se pak místností rozlétly známé písně jako polka „Lidunka“, „Carevič“ nebo „Bábiččin maršovský valčík“. Častokráte se vystupovalo i v mnoha okolních místech a vyvrcholením byla účast na hudebním festivalu v Jihlavě, kde za nepřítomného pana Seidla převzal taktovku pan kapelník Antonín Beneš. Škoda, že tato tradice v Pacově dávno zanikla a spolu s ní odešli i mnozí členové. Za všechno může čas, který již od nepaměti neúprosně měří chod života našeho města. Chci se však, alespoň na skok, navrátit do šedesátých let, kdy u mě převládalo ochotnické divadlo, jež v mém srdci zakotvilo netrvalo. Však jsem některé příběhy z této oblasti již povyprávěl a navždy zapsal do své paměti. Každá divadelní hra s sebou často přinášela další dějství, někdy i mimo jeviště, což rozšířilo můj ochotnický repertoár.
Takže se tentokrát stalo, že po premiéře veselohry „Když ptáčka lapají“ v Pacově, se uskutečnilo zájezdové vystoupení v Hořepníku, v sále „Na Radnici“. Pro několik z nás to znamenalo dostavit se s kulisami na místo dříve, abychom připravili scénu. Jeviště tam bylo malé, jako klícka a docela nízké. Za šatnu sloužil pouze dvůr, takže kostýmy a rekvizity visely, kde se dalo. Ale to nám nevadilo, hlavně že jsme mohli hrát a měli vnímavé publikum. Hra proběhla v úsměvné atmosféře bez větších problémů. Po skončení představení jsme byli pozváni do místní restaurace na večeři, která se protáhla až přes půlnoc. Posilněni jídlem i nějakým pivečkem, jsme sbalili fidlátka, nastoupili společně s kulisami na nákladní auto a hajdy domů. Když jsme vše složili v Domě osvěty, vypravil jsem se konečně do svého bydliště ve Spálené ulici. Hlavní vrata byla sice zamčená, ale klíč visel, jako obvykle, uvnitř na jejich boku, kam jsem musel prostrčit ruku úzkou mezerou. Následkem opojení jsem však šmátral tak nešikovně, až jsem klíč shodil, ale bohužel dovnitř dvora. Ouha, co teď? Tma jako v pytli a vrata jsou moc vysoká a mé nohy trochu těžké. Zbývá tedy jediná možnost, obejít několik stavení a cestou se dostat „za humna“, kam ústila i naše zahrádka, což jsem učinil. S námahou jsem pak přelezl dřevěný plot a byl rázem v domovském teritoriu. Jak jsem v té tmě procházel zahrádkou, zastavila náhle mé kroky nečekaná překážka. Něco sypkého v hromadě mě donutilo k většímu úsilí, abych překonal nastraženou bariéru. Až na dvoře jsem i v tom šeru zjistil, že až po kolena byly mé tmavé kalhoty bílé jako sníh. Nu což, pomyslel jsem si ležérně, vzal jsem klacek, trochu kalhoty vyprášil a pro jistotu ještě mokrým hadrem řádně zapral. Pak pověsil takto upravené nohavice na bidlo k uschnutí, však do svítání jistě bude vše v pořádku a maminka nic nepozná. Unaven, ale spokojen, jsem se konečně odebral k zaslouženému odpočinku… Brzo po ránu, když jsem navštívil naši dvorní toaletu a došel pro vyčištěnou část oděvu, abych ho uklidil. Jak jsem však s kalhotami zatřepal, stala se neobvyklá věc. Polovina nohavic začala odpadávat jakoby zpuchřelá. Co se to, proboha stalo s mými zánovnímu kalhotami?
Rychle jsem kalhotové torzo sbalil a šel se podívat na zahrádku, čím že jsem to v noci vlastně prošel. Podržte mě všichni svatí!!! Na zahrádce se tyčila hromada nevyhašeného práškového vápna, které tam brácha nečekaně navezl a já, moula, jsem ho v noci klidně vyhasil na mých kalhotách. Proto jsem radši ihned znetvořené nohavice tajně zakopal kdesi za humny a možná, že jejich ztrouchnivělé zbytky tam leží dodnes… O nějaký čas později, když se mě jednou starostlivá maminka zeptala, proč nenosím ty pěkné, tmavé kalhoty, nepřiznal jsem svou vápennou příhodu a lživě jsem se vymluvil na pana krejčího Roha, kam jsem je „donesl přešít“. Ladislav Křížek
AKTUÁLNĚ Třetina držitelů průkazů OZP si dosud průkaz nevyměnila Vstupem do nového roku skončí platnost průkazů osob se zdravotním postižením (TP, ZTP, ZTP/P). Protože asi třetina jejich držitelů si průkazy dosud nevyměnila, Úřad práce vyzval svým dopisem k výměně průkazů více než 191 000 držitelů průkazů, ale na výzvu jich reagovalo jen několik desítek tisíc. Navíc Úřad práce nemá kompletní databázi držitelů průkazů OZP, a proto je asi ještě 60 000 lidí, kteří mají platný průkaz OZP a nebyli vyzváni k výměně průkazů. Předseda NRZP ČR Václav Krása vyzývá všechny, kteří dosud nepožádali na Úřadu práce o výměnu průkazů, aby tak učinili ve vlastním zájmu co nejdříve! „Pokud nepožádáte o výměnu průkazů OZP do 31. 12. 2015, nebude váš průkaz od 1. 1. 2016 platný, byť by na něm byla uvedena platnost delší. To znamená, že všichni ti, kteří nepožádají o výměnu průkazů do 31. 12. 2015, budou muset po novém roce požádat o jeho nové vydání.“ www.helpnet.cz
RECEPTÁŘ Tentokrát něco z ořechů: OŘECHOVÁ BÁBOVKA NEBO ŘEZY Těsto: 200g hrubá mouka, 250ml mléko, 3ks vejce, 200g cukr krupice, 70g vlašské ořechy, 150g olej, 1ks prášek do pečiva. Na ozdobu: čokoládová poleva, strouhaný kokos, vlašské ořechy. Ořechy nestrouháme, vejce rozklepneme a oddělíme žloutky od bílků. Utřeme cukr, olej, žloutky a přidáme mouku, strouhané ořechy, prášek do pečiva, mléko, promícháme. Z bílků ušleháme sníh a lehce jej vmícháme do těsta. Ořechové těsto nalijeme na plech nebo do formy a upečeme. Upečený korpus necháme vychladnout. Řezy (bábovku) přelijeme čokoládovou polevou a ozdobíme ořechy nebo kokosem. LASKONKY Těsto: citronová šťáva, 70g strouhanka, 280g cukr moučka, 80g vlašských ořechů, 3ks bílek. Krém: 30g vlašských ořechů, 140g cukr, 1ks žloutek, 30g lískové ořechy, 140g máslo. Připravíme si těsto. Bílky vyšleháme s cukrem do tuha. Přidáme mleté vlašské ořechy, strouhanku a citronovou šťávu. Ze sněhového těsta tvarujeme malé placky a skládáme na plech vyložený pečícím papírem. Můžeme použít i formu na laskonky, která se dá koupit. Těsto pečeme v mírně předehřáté troubě na 150°C. Upečené laskonky necháme vychladit. Zatím si připravíme krém. Cukr ušleháme se žloutkem. Přidáme oboje ořechy. Krémem spojujeme kolečka laskonek. Laskonky pak necháme ztuhnout a můžeme podávat.
