Pane, na místo dorazíme přibližně za 3,5 hodiny. Oznámil Max

Maxis Barret

MISE 3 - One With the Borg

Poručík

Konečně byl Max z té planety. To, co myslel, že může být odpočinková mise, se změnilo pomalu v noční hrůzu. Když přiletěl, vzal si den volno. Pořádně si odpočinul, relaxoval. Četl si odpočinkovou četbu a už si i těšil na zítřejší den v práci, kde snad zapomene, co se stalo. Stále o tom musel přemýšlet. Ruku měl ošetřenou, ani nebylo vidět, kam byl zasažen, ale měl štěstí v neštěstí, protože podle slov lékařky, stačilo málo a mohlo to dopadnou daleko hůř.

Založen: 01. 06. 2004 Příspěvky: 167 Umístění: USS Posseidon

Další den začal pomalu jako jiný. Ráno do dopolední směny, udělat rutinní kontrolu navigace, prostě vše při starém. Pane Barette, zadejte kurz k hvězdné základně 201. Rozkaz pane. přerušil kapitánův rozkaz proud myšlenek v Maxově hlavě. Ten však pohotově zareagoval. Jak se na správného pilota sluší. Max zadal sled instrukcí navigačnímu počítači, ten poslušně zapípal a loď vydala napříč vlnám časoprostoru. Pane, na místo dorazíme přibližně za 3,5 hodiny. Oznámil Max. Zbytek cesty probíhal víceméně rutinně. Žádné nesrovnalosti se nestali, tak loď přiletěla na místo, přesně v čase, jak Max předpověděl. Tak tento typ základny Max ještě „na vlastní“ oči neviděl. Ale rozhodně se mu její design líbil. Mezitím už někdo od OPS vyřídil povolení k přistání. Loď dostala vyhrazené místo na vnějším prstenci. Max se chtěl trochu procvičit, a tak naváděl loď pouze za podpory naváděcího systému, ale nenechal řízení lodi počítači. Za chvilku už loď ladně přistála, klapky , i když je Max neslyšel, zaklaply. Loď se zastavila.

Smith se zvedl ze svého křesla. U operační stanice se právě nacházel crewman Birkof a hrál si s konzolí, John z jeho úhlu pohledu nedokázal určit co přesně dělá. Když se nad tím zamyslel, přítomnost romulanského důstojníka tr’sarine mu přecijen chyběla. Možná se jejich cesty ještě někdy zkříží, pomyslel si. „Pane Birkofe, otevřete kanál na dvěstějedničku a spojte mne s velitelem.“ Crewman okamžitě zareagoval a po chvilce výhled na stanici vystřídal obraz velícího střediska základny, v jehož centru stál muž podobného věku jako kapitán Smith. Tento muž měl ale hodnost komodora a nyní přešel blíže k obrazovce. „Posseidone, vítejte v Ontarijské soustavě. Jsem komodor Matthews a velím této základně.“, představil se důstojník „Kapitán John Smith, rád vás poznávám“, odpověděl John. „Kapitáne, zatímco bude vaše loď doplňovat zásoby a nabírat nové členy posádky, mohl by jste se u mne stavit v našem baru ? Potřebuji s vámi prodiskutovat vaši následující misi. Řekněme tak za půl hodinky ?“ „Jistě pane, budu tam“, přijal pozvání John a hlavou mu už prolétly myšlenky co od nich asi bude Matthews chtít. Zatím mu připadal jako příjemný člověk, ale první zdání může často klamat.

„Dobrá tedy, vaše posádka má po celou dobu vašeho zakotvení povolení ke vstupu na palubu a může využít všech našich rekreačních zařízení bude-li chtít. Matthews konec.“ Na obrazovce se opět objevil pohled na vesmírnou základnu, která byla na orbitě hlavní planety soustavy. „Komandére“, otočil se kapitán na svého prvního důstojníka. „Vemte si nastarost rozdělení služeb během pobytu na základně, aby ji měl každý kdo bude chtít možnost navštívit. Já se tam zatím rozhlédnu, máte velení a nezapomeňte si vzít také volno“, usmál se John. „Jistě pane u užijte si výlet“, zavolala ještě Anara na kapitána když vstupoval do turbovýtahu... Created by John Smith and Maxis Barett _________________ Maxis Barett, poručík 5. 3. 2005, 10:22

Sovik Poručík

Sovik hľadel z okna svojej kajuty. Terciárnych slnečných systémov nie je mnoho a pohľad na planétu osvetlenú tromi hviezdami bol úžasný. Genisis nikdy nedokáže nahradiť prirodzený vývin. A takto tam stál a rozmýšlal o minulej misií skoro hodinu, kým všetky slnká nezapadli za horizont planéty. - "Počítač, udaj čas." - "19:00 univerálneho federálneho dňa."

Založen: 03. 06. 2004 Příspěvky: 61 Umístění: USS Posseidon

Sovik si vo vrecku skontroloval isočip a vydal sa na základňu. Bola to jedna z novších federálnych stavieb, postavená pred tridsiatimi rokmi. Ponúkala ubytovací priestor pre 3000 osôb a v jej útrobách sa nachádzali obrovské skladové priestory. Posseidon bol zatiaľ jedinou federálnou loďou v dokoch. Okrem nej sa tam striedali menšie obchodné lode z okolitých systémov. Sovik sa mal na stanici stretnúť s B'Talom a odovzdať mu čip s informáciami o výsledkoch skúšky torpéda genisis. Interiér stanice bol veľkolepý, priestranné chodby boli zaplnené prúdiacimi davmi. Stred hlavnej promenády tvoril úzky pás drevín, v rôznych intervaloch sa striedali pásy stromov, lúčky, kry. Celým pásom zelene pretekal zurčiaci potôčik. Z priehľadnej strechy dopadali cez deň životodarné lúče sĺnc, teraz cez ňu žiarili hviezdy. Boky promenády lemovali obchody ponúkajúce miestne výrobky, reštaurácie a posedenia. Sovikovi sa veľmi páčil štýl stanice, ktorá počtom živej vegetácie jedinečná. Rovnako ako planéta pod ňou. B'Tal už čakal v malom podniku na konci promenády. Výstižnosť názvu "Pod lianami" Sovika prekvapila. Stoly sa po jednom nachádzali na drevených platformách upevnených na haluzách obrovského košatého stromu. Podnik patril apeniáncom, ktorí aj s táckami obratne liezli a skákali po strome a občas sa zavesili na liany a prehupovali sa z jednej strany stromu na druhú. - "Od môjho príletu sem chodím každý deň ... a ešte stále obdivujem ich obratnosť. Nikdy im nič nespadne. A pri ich akrobacií sú tak ticho, skoro vôbec nevyrušujú hostí. Rád ťa vidím, Sovik." - "Aj ja ťa rád vidím," odvetil Sovik, usmial sa a spoločne ešte niekoľko minút sledovali úžasné divadlo okolo nich. - "Som rád, že nás počas experimentu nikto nevyrušil. Tvoje obavy sa našťastie nenaplnili," začal Sovik. - "Napriek tomu ste predviedli divadlo pre celú galaxiu. A predstavenie bolo veľmi úspešné. Celá sála bola vypredaná." zvážnel B'Tel a pokračoval: "V prvom rade sedeli Romulani a Antriciti, za nimi borgovia a ferengovia. Lóže si rozdelilo Dominium a Breeni a mnoho iných. Vieme o 20 pozorovateľoch ktorí boli náhodou, či cielene svedkami experimentu a určite ich bolo ešte viac." - "Tajné služby sa po vojne s Dominiom očividne zotavili rýchlejšie, ako velenie predpokladalo. Vyzerá to tak, že sme s Posseidonom nevedomky začali písať viac histórie ako sme chceli. Nemám dobrý pocit z politických následkov, ktoré to bude mať." - "Bolo to rozhodnutie velenia, museli rátať s dôsledkami. Horšie je, že sa budú vzťahovať aj na nás." - "Môj braček bude mať mnoho práce," povzdychol si Sovik, "my všetci budeme mať mnoho práce." B'Tel a Sovik sa zhovárali až do neskorého večera. Potom sa vydali do B'Telovej kajuty na jeho lodi. Sovik mu odovzdal isočip obsahuhjúci podrobné záznamy o experimente: - "Teraz zodpovednosť prechádza zomňa na teba. Vieš, že ho v prípade problémov musíš za každú cenu zničiť. Pozdravuj doma a odkáž im, že mi veľmi chýbajú." - "Tvoja služba pre nás je nedoceniteľná. Veľmi si ceníme tvoje obete." Rozlúčili sa vulkánsym pozdravom a Sovik sa vrátil späť na Posseidon. Vulkánska loď odlietala

ďalšie ráno aj s cenným nákladom späť na Vulkán. _________________ Poručík Sovik, hlavný taktický dôstojík USS Posseidon Hráč měsíce USS Posseidon – Duben 2381 Naposledy upravil Sovik dne 17. 3. 2005, 1:14, celkově upraveno 1 krát 6. 3. 2005, 17:05

Margh

Crewman 1. třídy

Akorát jsem dorazil na palubu Posseidonu. Před několika dny jsem vyrazil z Andorie na lodi na které jsem sloužil poslední 2 roky. Jsem celý nedočkavý jaká bude služba na Federální lodi. Kurz, kterým jsem nedávno prošel, mne snad připravil na službu zde, ale uvidím co mi to přinese. Na palubě Talasu, má stará loď, jsem se minulou noc rozloučil se svými kolegy z Gardy, takže mne ještě teď bolí hlava. Ráno mi oficielně kapitán popřál šťastnou službu a pak jsem vstoupil na transportní plošinu.

Založen: 02. 12. 2004 Příspěvky: 2 Umístění: USS Posseidon

Zhmotnil jsem se na Posseidonu. První dojem byl příjemný, ale design interiéru mi přijde až moc zhýčkaně, uvidíme jak moc budou zhýčkaný ty růžový tvářičky. Za transportní konzolou stála nějaká žena. Při prvním pohledu jsem ji jen přelétl pohledem, ale když jsem se k ní vrátil, hmm, být modrá a mít tykadélka, ideální partnerka. "Dobrý den" pronesla a hezky se usmála. "Vítám Vás na palubě Posseidonu, jakou jste měl cestu?" "Příjemnou. Letěl jsem na své staré lodi, takže pohodlí jak doma" a opětoval jsem jí úsměv. "To je fajn. To jsou všechny vaše osobní věci, již nic jiného nemáte?" a prstem ukázala na napěchovaný batoh po mé levé noze. Kývnul jsem. "U koho se mám hlásit do služby?" "U někoho z vyšších důstojníků." "U kapitána? " zeptal jsem se. Pohlédla na mne. "Nevím zda je rozumné, aby se Crewman I. Třídy hlásil přímo kapitánovi. Zkuste někoho na můstku." Chvilku se zamyslela : "A stejně myslím, že kapitán nebude na palubě. " Rukou přejela po panelu. Nahlédl jsem jí přes rameno, co jsem si pamatoval z kurzu, zjišťovala, kde se nahází kapitán. Pak zvedla hlavu a já se rychle narovnal, aby neviděla že jsem jí koukal do práce. Usmála se a pronesla: "Ano není na palubě, je v baru na Star Base. " Opět se usmála a zeptala se: "Chcete ukázat cestu na můstek?" "Ne to nebude nutné, na Talosu jsem se seznámil s plány Posseidonu, vím kde se můstek nachází." "Ale jak jste se k nim dostal." Usmál jsem se, jen prohodil: "Andorijci mají své zdroje," a opustil místnost. Cestu jsem našel rychle. Když jsem vstoupil, pár hlav se otočilo, chvíli na mne koukalo a pak se zas dali do práce. Tak růžovo jsem snad v životě neviděl. Spustil jsem batoh na zem a odsunul ke stěně. Prolétl jsem pohledem všechny postavy a zamířil k muži sedícímu uprostřed můstku. Přistoupil jsem k němu, počkal jsem až dokončí větu. "Pane, Margh, Crewman první třídy se hlásí do služby. Právě jsem dorazil na andorijské lodi Talos." A čekám jak zareaguje. _________________ Tam kam se dosud člověk nevydal, byla již Imperiální Garda. Naposledy upravil Margh dne 7. 3. 2005, 18:50, celkově upraveno 1 krát

6. 3. 2005, 21:14

David Jackson

Gloom in the course of leave-takin

Poručík

Když jsem se ráno probudil, měl jsem úplně přeleženou pravou ruku. Aby také ne, celou noc mi na ní ležela Sarah. Opatrně ruku vyndám z pod její hlavy a začnu jí druhou rukou třít, aby se začala opět prokrvovat. Při tom sleduji Sarah, jak leží vedle mě a měkce oddechuje. Včerejší

večer byl úžasný. Po službě na mě čekala vynikající večeře, poté jsme si pustily nějakou její oblíbenou hudbu. Dokonce mě donutila tancovat. Mluvily jsme spolu dlouho do noci. Nakonec se Sarah rozhodla u mě přespat. Pochopitelně v počestnosti. K ničemu nedošlo. A možná je to i dobře. Mám dojem, že by to možná zkazilo tenhle večer. Sarah se otočí a otevře oči. "Dobré ráno." Řeknu se svým úsměvem "Nevidím na něm nic dobrého." Odpoví Sarah kysele Založen: 02. 06. 2004 Příspěvky: 422 Umístění: USS Excalibur

Má pravdu. V jistém ohledu opravdu není vůbec dobré. Dneska Sarah se zbytkem týmu odejde z Posseidonu. Musí se vrátit na Zemi. Při tom pomyšlení je mi, jako by mi srdce sevřela ruka z ledu. Přišlo to tak rychle. Příliš rychle. Teprve nedávno jsme se poznaly a teď už se musíme rozloučit. Opravdu, na dnešním ránu není nic dobrého. Oba se pomalu zvedneme z postele a jdeme do koupelny. Sarah jde přímo do sprchy, já si vystačím s umyvadlem. Opláchnu si obličej ledovou vodou, seznámím své zuby s novým kartáčkem a ještě se zbavím několika denního strniště. Sarah je stále ve sprše a tak jdu připravit snídaní. Nějaké pečivo, snídaňové přílohy a kávu pro Sarah, pro mě bez teplého nápoje. Sednu si ke stolu a čekám na Sarah. Ta příjde asi za 5 minut. Pojíme víceméně v tichosti. Oba víme, že se velmi rychle blíží čas jejího odchodu. Když dojíme, Sarah odejde do své kajuty zabalit kufry. Já na sebe hodím čistou uniformu a vydám se do laboratoří, kde se chystá malé rozloučení s vědci z týmu Genesis. Cestou potkám Sarah, na sobě má šaty co měla, když na Posseidon přišla. Vejdeme do laboratoří, kde již je rozhovor v plném proudu. "Konečně, vy opozdilci." řekne Allen, když nás uvidí přicházet "Už jsme na Vás čekali." "Omlouvám se, balení se trochu protáhlo." "Jistě, balení." ozve se Pug Se Sarah jsme se ho rozhodli ignorovat a přidáme se do rozhovoru. Profesor Simmeon se pochlubil, že mu bylo nabídnuto místo ve Vědecké radě Federace a že to místo vezme. Pug zase, že půjde na USS Yorktown. Všichni se rozprchnou do všech koutů galaxie. Jen Sarah neměla žádné dlouhodobé plány. Ví jen, že zlstane na Zemi. Možná již na vždy. Rozhovory pokračují dále, na různá témata, dokud nám z můstku neoznámí, že loď je u SB a vědci mohou jít. Začne hromadné loučení. Nakonec se vydámeme do transportní místnosti. Jdeme já, Allen, Sarah a vědci. Když vejdeme dovnitř, čeká tam již komandér Edon. "Kapitán se omlouvá, že nemohl přijít osobně, ale povinnosti mu to nedovolili. Poslal tedy alespoň mě. Mám Vám vyřídit, že ikdyž byl průběh tragický, položili jsme stavební kámen budoucnosti." Poté si ještě komandér s každým potřásla rukou a vědci začaly nastupovat na transportní plošinu. Nakonec zůstane dole jen Sarah. Oba víme ,že slova jsou v tento okamžik zbytečná. Vpadneme si vzájemně do náruče a naposledy se dlouze políbíme. Poté Sarah vyjde na transportní plošinu a tansprtní důstojník zahájí transport. Mohu jen pozorovat, jak se rozkládá na molekuly. Otočím se a odejdu. Davide, Davide co je to s tebou? Nejdřív se zamiluješ do vulkánky a teď si necháš uniknout tohle. Tobě asi není žádný vztah souzen.... _________________ "Mysl poručí tělu a to okamžitě poslechne. Mysl přikáže sama sobě a setká se s odporem"

7. 3. 2005, 17:31

John Smith

Center of Attention

Flotilní kapitán

John začínal litovat, že nevyužil služeb poddůstojnice která mu nabídla že mu ukáže cestu do baru. Stanice byla zevnitř mnohem větší než John původně při pohledu z lodi předpokládal a navíc s tímto typem stanice se ještě nikdy nesetkal. Hvězdná základna 201 byla centrem všeho dění v okolních sektorech, proto byla zároveň moderně vybavena. Počínaje přístupovými terminály v každé sekci až po dvě desítky holosimulátorů určených pro volný čas posádky a případných hostů. Dnes ale John nehledal pobavení v simulátoru, místo toho tu byl aby si promluvil s komodorem Matthewsem o jejich následující misi. John vyšel z turbovýtahu a na nejbližším terminálu si nechal vyvolat schéma sekce, ve které se právě nacházel.

Založen: 01. 06. 2004 Příspěvky: 281 Umístění: USS Excalibur

Nebylo to tak špatné, pomyslel si. Stačilo nyní jít na pravou stranu chodby, na nejbližší křižovatce zahnout doleva a dalším koridorem by se měl dostat až do důstojnické jídelny spojené s barem. Mapa nelhala a během chvíle už John seděl za jedním ze stolů, odkaď byl nejlepší výhled na planetu, a upíjel svůj oblíbený drink. Čas plynul a komodor stále nikde, po deseti minutách zpoždění se ho již John rozhodl kontaktovat. =/\= Smith Matthewsovi, čekám na vás už deset minut v baru. Co se děje ? =/\= Komodor na druhé straně si nejdříve odkašlal než se dotkl svého interkom. =/\= Tady Matthews, máme tu nouzovou situaci. Budeme muset náš drink ještě na chvíli odložit, kapitáne =/\= =/\= Chápu, hned jsem u vás =/\= Odpověděl Smith a zvedl se od stolu. Sklenici nechal ležet tam kde byla a zamířil rychlým krokem do turbovýtahu. Cestou narazil na několik civilistů i členů posádky, nikdo z nich nedával najevo nějaké obavy či strach z čehož John usoudil, že nebezpečí se nebude týkat přímo stanice. Vešel do turbovýtahu. „Velící středisko“, zadal požadavek počítači a jakmile se uzavřely dveře, turbovýtahu se obrovskou rychlostí rozjel. Za chvíli už John stál v centru celé základny. „Vítejte kapitáne, nemusel jste sem ani chodit, vaší lodi žádné nebezpečí nehrozí“, přivítal ho komodor Matthews. „Dávám přednost tomu být v obraze“, odpověděl Smith a zahleděl se na hlavní obrazovku. „Co se tu tedy děje ?“ Velitel zatím přišel blíže k Johnovi. „Zachytili jsme nouzové volání z vulkánské lodě, která od nás odletěla dnes ráno. Zpráva byla silně poškozena, náš operační se právě snaží alespoň část z ní opravit“ „Hotovo pane, víc už s tím udělat nedokážu“, zavolal v tu chvíli operační na svého velitele. „Přehrajte to“, rozkázal tvrdým hlasem Matthews a oba se i se Smithem otočili na hlavní obrazovku. Pohled na planetu vystřídal poškozený obraz z můstku vulkánské lodě. Nedalo se z obrazu s jistotou říci, zda se takto klepe celá loď nebo je to jen výsledek poškození záznamu. Tak jako tak, vulkánskou posádku muselo potkat něco velmi špatného. Konečně se jejich velitel rozhovořil. Nejprve mu nebylo téměř vůbec rozumět, postupně se ale operačnímu důstojníkovi podařilo záznam úplně vyčistit. „N$#zov^ v@lá#í z vulk%nské tra#sp©rtn& lod# T@#&, hovo@$ subkomand$r B'Tel. Jsme pod nep$@telskou palbou, komunikace a syst$my jsou ru#eny silným elektromagnetickým polem v okol@ planety. Pro případ zřícení na planetu posíláme naše souřadnice, žádáme o…“ „Tímto zpráva končí, ještě tu jsou přidány koordinátory jejich polohy“ , oznámil operační důstojník. Přejel prsty po konzoli a hned si všiml, že se na senzorech krátkého dosahu něco změnilo, zatímco dekódoval zprávu a poté společně s ostatními sledoval nahrávku. „Veliteli, do sektoru právě vstupuje z warpu loď“, podal poručík hlášení. „Identifikace ?“, zeptal se Matthews. Pokud se někdo dostal do počítače vulkánské lodě, nebylo pro něj pravděpodobně těžké dohledat si místo poslední zastávky. John byl připraven okamžitě vydat Posseidonu rozkaz aby bránil stanici. Poručík u OPS naštěstí všechny obavy vymazal svým hlášením. „Jedná se o federální transportní loď SF432165 pod velením nadporučíka Creeta, která převáží nově vystudované kadety mezi Zemí a naší soustavou. Je tu i několik důstojníků, kteří mají být převeleni na Posseidon. Podle letového plánu ale měli přiletět až za tři čtvrtě hodiny.“ „Dejte jim právo k zadokování“, přikázal Matthews. „Myslím že dok číslo 3 by měl být ještě volný po odletu vulkánské lodě.“ Poručík přikývl a vykonal co se po něm chtělo.

„Dobrá tedy“, začal Matthews. „Kapitáne Smithe, tímto vás a vaši loď pověřují záchranou vulkánské lodě a její posádky. Jakmile budou všechny zásoby a nový personál přiděleny na vaši loď, vyrážíte. Dávám této misi nejvyšší prioritu takže očekávám, že do hodiny bude vaše loď připravena. A já jdu zatím přivítat nový personál…“ _________________ Flotilní kapitán John Smith, Velící důstojník USS Excalibur "I will just have to trust that you will not let Adm. Pressman put the Enterprise in unnecessary risk and if I find that that trust has been misplaced, I will have to re-evaluate the command structure of this ship. Dismissed" -- Picard (The Pegasus) 10. 3. 2005, 9:21

T'Rel

"Fists of Logic"

Náčelník

=V čase vychádzok na HZ= T'Rel stála pokojne a vyrovnane, naberajúc myšlienky v snahe rozjímať predtým než začne súboj. Normálne, by nikdy nevstúpila na bojový turnaj, ale keď tu neexistuje skutočné ublíženie, a žiadna skutočné násilie, rozhodla sa teda, že by bolo logické otestovať svoje bojové schopnosti voči počítačom generovaným bojovníkom. Keď zaznie zvon a uvádzač vysloví jej meno, T'Rel vstúpi do ringu. Otočí sa k rozhodcovi, a jemne sa ukloní, ukazujúc rešpekt. Potom, sa otočí k svojmu oponentovi, a tiež sa ukloní. Založen: 10. 06. 2004 Příspěvky: 353 Umístění: USS Posseidon

I keď T'Rel ešte svojho oponenta nestretla, vedela že to bude žena, očividne človek, ktorý zaujme agresívny postoj. T'Rel dedukovala, že jej oponent bude logicky ‘kicker’ – niekto v koho štýle budú prevládať kopance. T'Rel stála pokojne, takmer ako jasná obloha, kým čakala na rozhodcu ktorý dá povel na začatie boja. Keď súboj začne, protivníčka takmer ukážkovo letí k nej s namierenou nohou na jej hruď. Skoro tak rýchlo ako myšlienka, T'Rel natiahne ľavú ruku a odrazí kop, vzápätí jej zasadí druhou rukou drvivý úder do slabín. Hoci bol úder tvrdý, neurobil veľa škody. Rozhodca ohlási bod a bojovníčky prídu na ich štartovaciu čiaru a začnú odznova. Tentoraz, T'Relin oponent postupuje opatrnejšie. Urobí niekoľko rýchlych výpadov, s úmyslom ju dostať k zemi, a nájsť T'Relin slabý bod v jej obrane. T'Rel analyzovala jej metódy útoku, vyhodnotila, a okamžite urobila svižný kop s otočkou. Útočníčka v snahe sa uhnúť, náhle stratí rovnováhu a padne na zem v chvíľkovom znehybnení. T'Rel pokračuje vo svojej otočke v dokonalom kontrolovanom kope.. Ozve sa gong a rozhodca ohlási ďalší bod. Útočníčka začne byt dosť frustrovaná. Pre T'Rel je však už ľahké ukončiť súboj. Nepriateľka opäť zlyháva a s T'Rel sa nesie elegancia ďalšieho úspešného skóre. Po vyhodnotení zápasu si na chvíľu T'Rel nevie spomenúť prečo tento súboj vlastne absolvovala. Cítila akúsi úľavu. Príčina sa však dostala takmer okamžite a spomienky sa vyplavili na povrch. Nebolo to kvôli precvičeniu sa bojových schopností. Bola to metóda kontrolovaného uvolnenia ventilu, ktorý ju naučil...nechcela si spomenúť a silno preto potlačila tú predstavu... Bola by radšej keby po misie kotvili niekoľko dní na orbite Zeme. Navštívila by rodinné sídlo na Vulkáne a mala by možnosť sa po dlhých rokoch stretnúť so svoju babičku Yutan. Potrebovala by niekoho kto by ju vedel usmerniť. Ale, na tejto lodi nevidí nikoho vhodného kto by jej v tomto ohľade vedel pomôcť. Ibaže by, .... nie. A zas je to tu. Prečo sa moje myšlienky neustále upínajú na tú osobou. Je na to nejaký rozumný dôvod? Nie....žiadny logický dôvod v tom nevidela. Tieto myšlienky sa ňou nesú po celý pobyt lode v dokoch stanice. Nesústredenosť na prácu je vec ktorá jej robila najväčšie starosti. Raz, či dva razy sa stalo, že na svojho podriadeného kvôli jeho neschopnosti pri výkone služby nezvyklo zvýšila hlas. A potom takmer všetku prácu bezpečnostnej sekcie prenechala na svojho zástupcu. Pred mladým vulkáncom bola ešte schopná sa sústrediť na to aby pred ním svoju myseľ dokonale uzavrela. Ale bolo tu ešte niečo, čo nedokázala v sebe rozlúštiť. Nejaká porucha v jej vždy harmonických myšlienok. **** "Potrebujem vašu radu poradkyňa." Oznámi T'Rel poradkyne keď sa s ňou stretne v koridore. Mellysa sa prekvapene pozrie na vulkánku, ktorej tvár nič ďalšie neprezradzuje. "Som rozrušená. Včera som strávila 13 hodín v hlbokej meditácii a skúšala som určiť príčinu svojho neobvyklého chovania. Nepodarilo sa mi to." "Čo myslíte tým pod neobvyklým chovaním." Spýtala sa jej poradkyňa po ceste k transportéru. Chcela si tiež trochu povyrazit.

"Nedostatočná sústredenosť, nezvyčajné pociťovanie emocionálneho stavu, občasná expozícia ktorá vyústi v určitý stupeň kontaminácie..." T'Rel pomlkne. Začínala evidentne strácať nit nad svojou analýzou. Poradkyňa sa zastaví a starostlivo sa na T'Rel pozrie. Nechcela ju len tak odbyt kvôli svojmu volnému času. **** =Star Base 201, somewhere on the Promenade= Malyysa sedela spolu s T'Rel v jednej s mnohých reštaurácii na promenáde stanice. Niektorí mali na sebe konzervatívne obchodnícke obkleky, niektorí uniformy ochranky a iní vyzerali ako akoby práve prišli vyviesť babu na diskošku. T'Rel sa po rozhovore s ňou, ku koncu, ukľudnila až natoľko, že skoro zabudla na Davida a s ním i na to čo sa stalo. Samozrejme iba do okamžiku, keď sa dvere výťahu vedúci z promenády odsunú a vstúpi osobne... _________________ "Mayby I'll not make everyone happy, but I'll keep us alive." 11. 3. 2005, 17:28

David Jackson Poručík

"Davide. Davide! Základna volá Jacksona. Prosím, odpovězte." "Co? Co?" Rozhlédnu se. Jsem na Posseidonu. Souhlasí. V jídelně. Souhlasí. "No konečně. Snažím se tě probrat už delší dobu." Směje se vedle mě Chuck, lodní kuchař. "Ale tohle u tebe znám. Zamyslíš se a tvoje mysl warpem lítá kdoví kde." "Promiň. Co jsi potřeboval." Založen: 02. 06. 2004 Příspěvky: 422 Umístění: USS Excalibur

"Já? Nic. Ale ty." "Já?" "Objednal jsi si kafe, chlapče." "Fakt?" "Ne, já tu jen chodím s konvicí a otravuju důstojníky, ikdyž vím ,že kafe nechtějí." Chuck se opět zasměje "Takže. Davide tohle je Kafe. Kafe, tohle je David. Dáte se dohromady?" "Ano, pane." zasměji se i já Chuck mi nalije a já si upiji ze šálku. Poté moje mysle zase začne "warpovat". Ten odchod Sarah mě docela sebral. Přestože jsme oba věděly, že to tak musí dopadnout, že to je vztah na krátkou dráhu. Přesto je mi hrozně. Takhle mi bylo naposledy, když mě T`Rel odkopla. T`Rel. Další smutná kapitola života. Ale ta mě mrzí ještě víc. U ní jsem cítil, něco co doposud u žádné. A ona mě odkopne. Ale co jsi čekal u vulkánky, Davide? Pak přišla Sarah. Srdce začalo bít. A pak Sarah odešla. A srdce se spláchlo do záchoda. Ikdyž. Když jsem byl na SB. Chtěl jsem tam přijít na jiné myšlenky. Bezúspěšně. Potkal jsem tam poradkyni a T`Rel. Poradkyně mi nabízela, ať přisednu. A tehdy jsem byl na roztržení. Jestli mi poradkyně v tu chvíli vlezla do hlavy, musela si teda užít. Jedna moje část, chtěl přisednout a být v přítomnosti T`Rel. Druhá moje část, chtěla odejít, zmizet, vypařit se. Bohužel tahle část vyhrála. Ale přesto jsem cítil, že v blízkosti T`Rel, moje srdce, žilo. Bilo jako na poplach. Málem vyzkočilo z hrudi. A rozhodně to nebylo z poradkyně. "Davide!" "Co? Už zase?" "Jo, přesně tak." "Aha, promiň. Co jsem si objednal tentokrát?" "Nic. Jen bych ti rád řekl, že za pět minut máš službu na můstku." "Ježiši, to už je tolik?" Rychle do sebe hodím zbytek již notně studené kávy, rozloučím se s Chuckem a rychlochůzí

vypadnu z jídelny. Vpadnu na můstek, právě v okamžiku, kdy se začne zvedat předchozí směna. Super. Sednu si na svoje místo a překontoluji to. Vše v pořádku. Tohle vypadá na klidnou službu. Fajn, alespoň můžu přemýšlet. Ahoj Bože. Tady David Jackson. Pamatuješ si na mě? Ten kterému nechceš dopřát žádný vztah. Víš, moc často tě neotravuju, ale tak mě napadlo, že bych to mohl zkusit. Víš, já chápu, že kazit mi milostní život je určitě sranda. Ale nemohl by jsi s tím přestat? Já jen, že bych se docela rád s nějakou už usadil, ale to nepůjde, kdy mi každou odeženeš. Takže kdyby jsi byl tak laskav a s jednou mě nechal dožít můj kratičký život, byl bych ti věčný. Najednou se otevřou dveře turbovýtahu a na mlstek vejde T`Rel. V ruce nějaké PADDy. Asi nese kapitánovy rozpis služeb. To by vesvětlovalo, proč jde ke kapitánově pracovně. Čili, jde kolem mě. "Podporučíku." "T`Rel." Moje srdce je zase jako splašené. Že by to fungovalo? Usměji se. Díky Bože. Díky moc... _________________ "Mysl poručí tělu a to okamžitě poslechne. Mysl přikáže sama sobě a setká se s odporem" 13. 3. 2005, 10:57

Andrei IRQ Nortonov

BAck

Lodní mistr

OFF: Omlouvám se všem za moji dlouhodobou absenci. Doufám, že se mě podaří zařadit zpět do příběhu. Andrei ležel ve své kajutě na posteli. Po chvíli ho to přestalo bavit a sedl si ke stolku. Tam si pustil svůj počítač. Stroj, který je nezávislý na lodním počítači, ale přesto byl na něj připojen. Andrei se podíval na služby. "Hmmm, takže službu mám až za 5 hodin," povzdychl si.

Založen: 18. 08. 2004 Příspěvky: 27 Umístění: USS Posseidon

Už nevěděl co má dělat. Všechny knížky, který byl v databázi počítače, a které Nortonova nějak zajímali, už měl přečtený. Uvažoval, že by zašel na základnu, ale nakonec to zavrhl, protože za chvíli měl službu a nechtělo se mu být přič, kdyby se cokoli stalo. Poté ho, ale napadlo, že by mohl skočit na holodeck. Zvedl se ze židle, protáhl si ruky a vyšel ze dveří kajuty směr turbovýtah. Když tam došel, bylo volno. Vstoupil do vnitř a rozkázal otevřít program Barett 2. Byl tréningová simulace, kterou vytvořil Max. Naštěstí měla tato simulace nastavena přístupová práva pro čtení obecná, z čehož vyplívá, že používat může kdokoli, ale upravovat jenom autor, tedy Max. Před ním se objevil můstek lodi třídy Prometheus. Andrei se postavil za svoji konzoli. "Počítači, zahaj simulaci," rozkázal. "Pokračuj tam, kde jsem naposledy skončil. Sděl průměrnou známku." "Průměrná známka činí 2,02. Zahajuji simulaci." Andreie to zarazilo. '2,02?' Myslel si, že je lepší. Mezitím se na obrazovce objevila dráha, kterou musí zdolat. Na konzoli nastavil poloviční impuls a rozletěl se směrem ke startovní 'čáře'. Cestou zrychloval a čáru překročil v plném impulsu. Celej slalom proletěla lodiška za čas, kterej nebyl úplné stoprocentní, ale už bylo vědět, že pilot má něco málo nalítaného. "Počítači, sděl známku za tuto misi a za celkové hodnocení." "Známka za misi: 1,7. Celková známka 1,98." "Hmm, už se lepším, ale pořád to není ono." Andrei měl zprvu problémy s Maxem, protože došel na loď, kterou ON Andrei Nortonov ovládal, ale teď už si uvědomoval, že přecejenom Max má akademii a když vyděl jak lítá on... Přece jenom byl lepší. "Ale na mě mít nebudeš," začal zase přemýšlet v duchu. "Počítači opakuj misi, zvyš obtížnost o dva stupně." ... Takhle pokračoval tak dlouho než se mu známka zlepšila na 1,63. Poté ho to přestalo bavit,

ukončil simulaci a zamířil do kajuty. _________________ Andrei "IRQ" Nortonov, USS Posseidon 14. 3. 2005, 11:32

James Mckenli Podporučík

James Mckenli se právě zhmotnil na transportní plošině Uss Posseidonu.Opatrně sešel z plošina a začal se rozhlížet.Vypadalo to stejně jako na základně až na malou nepřesnost.Konzole pro transport byl jinde, a bylo tu mnoho víc počítačů.Teprve teď uviděl krásnou a okouzlující dívku.James stál uprostřed místnosti.Potom zahroutil hlavou jako kdyby se teď probudil z divokého snu. Konečně si ho všimla.Byla opravdu zaražená. "Neměl být transport nových posil na naši loď až za půl hodiny?" zeptala se. Založen: 28. 10. 2004 Příspěvky: 72 Umístění: Uss Excalibur, komplex IV

"Ano ale já jsem tu chtěl dřív.Doufám že mně kvůli tomu nezavřete." zkusil zavtipkovat James. Povedlo se!Usmála se. "No.....to ne ale jak jste se mohl transportovat?" "Musel jsem přemlouvat transportního pěkně dlouho.Čekat na mě nebudou.U našeho transportního jsem nechal PADD a napsal do něj že jsem si na Posseidonu musel něco vyřídit, tudíš jsem se transportoval o chvilku dříve.Spokojená?" "Teď už ano, běžte se nahlásit hlavní doktorce a poté běžte za někým z vyšších důstojníků." poradila Jamesovi. James jen přikývl a šel."Moc milá a příjemná"řekl si pro sebe. O 10 minut později James konečně našel co hledal-vstup na ošetřovnu.Jeden úkol již splnil.Potkal na chodbě prvního důstojníka, takže se nahlásil.Byla docela fain.Když vstoupil, nikoho neviděl.Kouknul se i do malé kanceláře.Tata místost byla vyhrazena pro hlavního doktora.James tu nechtěl moc opruzovat, protože kdyby ho načapala, tak by to byl další trapas v Jamesově historii. Mckenli se tedy rozhodl že zůstane na ošetřovně.Až se oběví nahlásí se.Nebude přece lítat po celý lodi a nakonec by jí stejně nenašel.A taky si musel vybalit! Vstoupil do své kanceláře.Byla hodně podobná té druhé až na to že takhle byla ještě nezabydlená. James vyndal ze svého batohu PADD, časopis "Buď v obraze", a další a další. Po několika minutách byl vybalen.Zrovinka vstoupila doktorka. James zasalutoval a hlásil: "Praporčík James Mckenli se hlásí do služby jako asistent hlavního lékaře. "Pohov, výtejte na Uss Posseidonu.Zde je rozpis služeb" řekla, a hodila mu PADD. "Musím si ještě něco zařídit." prohlásila a zmizela. [b]James si jí ani nestačil prohlédnout.Když opět osaměl ozval se komunikátor: "Chtěla bych ti jen říct, že tvoji přátelé jsou tady." Byla to transportérka. "Už letim" zvolal radostně James. _________________ James Mckenli-Podporučík HF Dokonalost spočívá v maličkostech, přesto dokonalost není maličkostí Naposledy upravil James Mckenli dne 17. 3. 2005, 8:51, celkově upraveno 2 krát

16. 3. 2005, 15:43

Sovik Poručík

Na túto službu Sovik ešte dlho nezabudol. Na Posseidon sa práve vyloďovali noví členovia posádky, keď zo základne prišiel rozkaz od kapitána pripraviť sa na odlet. Ich cieľom bol slnečný systém vzdialený desať hodín letu. Dve planéty obývané preindustriálnymi civilizáciami.

Starbase odtiaľ zachytila slabé volanie vulkánskej lode o pomoc. Sovik sa ani nestačil spamätať a už pred ním stála Anara a čakla, kým jej uvoľní veliteľské kreslo. Ako dlho zmrazene hľadel do konzole vedľa kresla si ani netrúfal odhadnúť. "Bola to byť B'Talova loď. Ráno odleteli rovnakým smerom, museli mať naponáhlo keď sa dostali až tam. Kto ich mohol napadnúť? Dôvod bol jasný, ale útočníkom mohol byť ktokoľvek," rozmýšľal Sovik. Anara prebrala velenie a Sovik sa presunul k taktickej stanici.

Založen: 03. 06. 2004 Příspěvky: 61 Umístění: USS Posseidon

Bajoranka začala okamžite koordinovať odlet: - "Ops, upovedomte posádku, že o hodinu odlietame. Tí čo sú na stanici majú 15 minút na návrat. Ošetrovňa nech sa pripraví na príjem ranených. Pán Sovik, hlásenie." - "Všetky zbraňové a taktické systémy sú plne funkčne." - "Verím, že si s tými pirátmi poradíte," poznamenala a chcela sa obrátiť k navigácií. - "V správe nestálo nič o útočníkoch. Nemôžme výchádzať z toho, že sú to piráti, madam." - "Kto iný by napadol malý vulkánsky transport?" dala Anara jasne najavo svoje stanovisko, ktoré už nemienila zmeniť a sklonila sa k navigátorovi. Sovik už nemal chuť ďalej Anare argumntovať, radšej si zobrazil všetky informácie o cieľovom systéme a začal ich študovať. Päť veľkých planét a zo desať malých planetoidov, žiadny pás asteroidov, žiadna plazma. Nič, čo by bolo po taktickej stránke zaujímavé. Sovikovi nebolo zatiaľ jasné, prečo sa B'Tal rozhodol pre prelet týmto systémom. Ležal mimo piramej cesty na vulkán a z rýchlosti vulkánskej lode bolo jasné, že sa snažili doraziť domov čo najrýchlejšie. "Bol to posledný pokus zbaviť sa prenasledovateľov? Prečo im neprileteli na pomoc ďalšie lode? Boli predsa nablízku, museli byť v zálohe. Možno tam predsa len boli a už majú situáciu pod kontrolou. A ak nie? Dokázal B'Tal zničit čip?" Sovikovi bolo jasné, že jeho úlohou je teraz nájsť čip, alebo sa uistiť, že bol zničený. _________________ Poručík Sovik, hlavný taktický dôstojík USS Posseidon Hráč měsíce USS Posseidon – Duben 2381

17. 3. 2005, 0:55

T'Rel

Crewman Harris zasahuje....

Náčelník

=Koridor vedúci do jedálne= T'Rel kráčala koridorom zámerne touto cestou. Mala namierené do lodnej jedálne. Väčšinou, čo už začínalo vyzerať ako zvykom, nejedla celý deň. A tak jej začínalo škvŕkať v žalúdku, keď si pomyslela na tanier plný vysoko kalorického jedla, chutného pečiva alebo zeleninovej polievky. To bolo jediné na čo sa jej myseľ sústredila. Ako tak šla koridorom, všimla si, že podlaha začína byt čoraz lesklejšia s každým jej ďalším krokom čo urobila. Spomalila. Lesknúca sa podlaha u každého iného v slovníku znamená, že Crewman Harris upratoval čo sa rovná klzkej nebezpečnej šmýkalke. Založen: 10. 06. 2004 Příspěvky: 353 Umístění: USS Posseidon

Zvláštne zvuky, ktoré počula ju v to ubezpečilo, ale ani toto varovanie ju nepripravilo na to, čo ju čaká keď príde k rohu odbočky. Uprostred koridoru bola masa tiel, rúk a nôh ktoré nekontrolovateľne okolo seba mlátili. Uprostred toho bola robustná zdravotná sestra Marjorie Rhimes, ležiac na chrbte, vyzerajúc bezmocne ako obrátená korytnačka. Bola celá červená v tvári od toľkého jačania a vykrikovania. Opodial, Crewman Um'drb šéfoval nad dať-doporiadku operáciou, ktorý reval rozkazy o pohybe lúdi ako dopravný policajt. Opatrne, T'Rel šla bokom popri stene. Posledné čo chcela bolo, aby sa pridala k tej mase lúdi na zemi. "Crewman, čo sa tu stalo?" "No, nechcem byť ten kto ukáže prstom na vinníka, ale zdá sa mi, že Crewman Harris to prehnal s jeho novou podlahovou leštičkou!" Práve na to, sa Crewman Harris objaví, oblečený v, čo by sa mohlo opísať ako, jednodielny čierny potápačský oblek a nepredpisová obuv. Podľa zvuku čo robili, topánky mali naspodku prísavky, umožňujúce Harrisovi bezšmyklavú chôdzu. T'Rel sa prichytila ako sa tomu chichoce. I keď crewman nebol v tom tak úspešný, neprestal ju udivovať. Rýchlo získala svoje sebaovládanie a zachytila Marjorine oči, každá odrážala v tej druhej číre pochybnosti. Obe naraz vybuchli neutíchajúcim smiechom, ktorý neprestával. Zakaždým keď získali nad sebou kontrolu, pozreli očkom na seba, alebo ešte horšie, pozreli sa

na crewmana Harrisa v jeho smiešnom oblečku, a znovu sa rozrehotali. Jeho ďalší čin len zhoršil situáciu. Začal si odkrokovávať vzdialenosť okolo Velkej Marge, opatrne okolo jej obvodu vyhnúť sa jej metúcim sa rukám a nohám, chodiac v smere hodinových ručičiek, a potom proti ich smere. Zakaždým zastal, kľakol si a sklonil hlavu, ako keby sa chcel pozrieť na vzniknutú katastrofu z lepšej perspektívy. Vstane, zamrmle si sám pre seba kým pokyvuje hlavou, a potom znova začne kolo nej obiehať ako dáky kohút v kurníku. "Oh, v mene Kahlesa!" vykríkol Um'drb, "Čo do pekla chce teraz urobiť?!" Klingon už vzdal jeho hraničiacu sa trpezlivosť a celý sa v tvári nadul. T'Rel sa stále z plných pľúc smiala. "Nuž," podotkla medzi smiechom. "Verím, že pán Harris má v úmysle jednoducho zdvihnúť Velkú Marge zo zeme, a teraz sa len snaží vykalkulovať najlepší uhol prístupu k nej." Klingon sa opäť ozve: "Možno by sme mali zavolať, Inžinierov? Asi by sme mali niekoho presvedčiť aby sa vyzbrojil zdvižným mechanizmus s lanami a kladkami?!?" "Pane bože,!" zalapala T'Rel po dychu, stekajúc jej slzy po tvári. "Prestaňte crewman, už to dlhšie nevydržím!" myšlienka, že niekto z Andraschkovich lúdi, vyzbrojený tou primitívnosťou spôsobila, že takmer padla na zem. Crewman Um'drb v nápore smiechu narozdiel od T'Rel padá na zem. Koridor bol avšak stále v chaose. Končatiny a telá a tej rozmanitosti na zemi, Veľká Marge stále bezmocne ležala na chrbte uprostred toho, a crewman Harris obiehajúci okolo nej. Riešenie jeho problému mu stále unikalo. Stále kľačal, občas podstúpil dozadu, v snahe, že mu väčšia vzdialenosť poskytne nejaký druh inšpirácie. V tom istom momente, sa spoza rohu objaví Crewman Jamie Oliver. Nesie tácku v oboch rukách na ktorej sú tri vysoké narodeninové torty, ktoré mu zakrývali výhľad na cestu. T'Rel si zakryje tvár dlaňami v šoku a zo zistenia, že nedokáže zastaviť neodvratné. Crewman Um'drb varovne zvolal na Harrisa, ale už bolo neskoro. Keď Harris začuje svoje meno, len sa zarazí a ostane kľačať. Oliver sa na neho s úsmevom rútí v nevedomosti, že by mu Harris mohol svojím telom podrazit telo. Lenže to sa presne stane. Oliver stratí rovnováhu, padne cez Harrisa na zem a pritom nekontrolovateľne vyhodí torty do vzduchu. T'Rel a Um'drb sledujú ich letovú trajektoriu, takmer ako v tranze. Prvá torta dopadla priamo na tvár Veľkej Marge. "Rodney!" Vykríkla. "Pozri čo si urobil! Len počkaj kým sa k tebe dostanem!" Harrisova tvár sa zmieta v šok z jeho hroziaceho osudu. "Ústup! Ústup!" zas si povie sám pre seba urobí pri tom úhybný manéver a rozuteká sa dole koridor tak rýchlo ako len môže. Veľká Marge za ním ďalej kričí. "Rodney! Vrát sa sem! Hned! Ty jeden odporný zbabelý pes!" Ale Rodney len zalezie do najbližšieho turbovítahu. Druhá torta dopadla bezpečne na podlahu bez akéhokoľvek ďalšieho incidentu. Kým tretia torta, "Kde je tretia torta?" premýšľa nahlas T'Rel, pozerajúc na rôzne miesta na zemi. Nebola nikde. "Pozor madam! Nad vami!" zvolá na nu Um'drb. T'Rel inštinktívne vzhliadne hore, a tam, prilepená o plafón bol chýbajúci kus. T'Rel takisto rýchlo zistila, že tam nevydrží večne. Panika ktorá sa v nej zrazu prebudí a šmykľavá podlaha, spôsobí jej nerovnováhu a padne na chrbát. Skôr než sa stihne odkotúľať, torta naposledy zabojuje z gravitáciou a spustí sa zo stropu priamo na T'Relinu hlavu. Odrazu pocítila neuveriteľnú dávku emócii, ktoré ňou zmietali. Nebola si istá či chce nahnevane kričať, plakať z rozpakov alebo sa len tak nahlas smiať. Pozrie sa doprava a zbadá ako crewman Um'drb na ňu čumí a ako vybuchuje smiechom. Všetci vybuchnú smiechov. Bezpečnostný team, ktorý sa na scéne odrazu objaví, začne pobehovať okolo, oblečený ako púštny vojaci. Avšak ten fakt, že majú hlavy Alsatianskych psov, spôsobí u T'Rel neuveriteľný

údiv. Je na vine koláč, ktorý pristál na jej hlave a spôsobil jej bezvedomie? Alebo je to len ďalšie bezpečnostné cvičenie?? Do tohto chaosu začne húkať siréna, zapnú sa červené svetlá, čo je typické pre červený poplach. Alsatiani začnú ešte viac pobehovať a vrčať na každého zo stupňujúcou sa sirénou, ktorá je len hlasnejšia a hlasnejšia... T'Rel sa posadí na posteli. "Čo to...?" vykríkne v zmätku. Potom si uvedomí čo sa stalo. "Vypnúť budík." vyštekne na hodiny, nasledovaným: "Počítač svetlo!" Poobzerá sa okolo seba, nakoniec skloní hlavu a pretrie si spánky prstami. "Sen.....?" podiví sa a spraví si mentálnu poznámku, aby pred spaním vždy meditovala! OFF: Crewman Marjorie Rhimes(NPC) / Velká Marge (Nick) Nurse Crewman Rodney Harris(NPC) Cleaner Crewman Um'drb(NPC) Master At Arms _________________ "Mayby I'll not make everyone happy, but I'll keep us alive." 18. 3. 2005, 17:10

Bhaelin sh´Thaar

Poslušně hlásím, že jsem zde

Praporčík

Runabout opustil warp ve kterém strávil posledních několik hodin. Trhnutí mě probudilo. Zavrtěl jsem sebou. Pilot, který seděl nalevo ode mě si toho všiml. „Vzhůru ?“ „Už ano.“ Protřel jsem si oči. Pořád mi bylo do spánku. „Dali vám toho trochu moc.“ Komentoval. „Cože ?“ Založen: 30. 09. 2004 Příspěvky: 167 Umístění: USS Posseidon, Praporčík HF

Snažil jsem se rozvzpomenout na události po rozhovoru s tím prokonzulem. Odvedli mě do jednoho hangáru..a pak...co sakra bylo pak? „Uspali vás.“ Vysvětlil mi pilot. „Pro jistotu.“ Dodal rozpačitě, když jsem si ho změřil pohledem. Dál jsem se raději nevyptával. Byl jsem si vědom toho, že po událostech na SB můžu být rád, že jsem tady a ne za silovým polem v cele… „Jak se vám líbí Ontarijský systém ?“ Zeptal se pilot, poručík Stevens, aby změnil téma. Poprvé jsem se pořádně rozhlédl přes přední sklo runaboutu. Mířil k planetě třídy M, konkrétně k velké základně, která planetu obíhala. Co ale bylo zajímavější byla trojice hvězd ve středu soustavy, „kousek“ napravo od planety. Byl to skutečně úchvatný pohled. Uznale jsem hvízdl. „Pěkný, co?“ Zazubil se Stevens. „Ve vesmíru jsou hezčí věci než ta naše Země.“ Pomyslel jsem na svoji domovinu a na Chiskis… Ale neřekl jsem nic. Slova se tedy ujal Stevens. „Star Base 201? USS Yona žádá o povolení k přistání.“ Chvíli bylo ticho, ve vysílačce se ozývalo jen chrčení. „USS Yona, tady řízení provozu, Star Base. Udejte důvod svoji cesty.“ „Mám tu zásilku pro USS Posseidon.“ Vysvětloval Stevens. „Tak to aby jste si pospíšili.“ Sdělil nám operátor. „Odlétá za půl hodiny. Budete rádi, jestli se ještě dostanete na palubu…“

„Tak to abyste nás nechali přistát.“ Řekl lakonicky Stevens. Zase menší odmlka. „USS Yona, přistaňte v hangáru 5. Kurs 000 na 025.“ Přišly instrukce. „Takže asi jdete brzo do akce.“ Otočil se Stevens na mě. „Tak hodně štěstí.“ „Jo, to doufám.“ „USS Yona, změňte kurs na 015 na 010. Zpomalte na přistávací rychlost. Rychlost základny je 9625 km/h.“ „Tak to máme…9732.“ Vypočítával Stevens. Nechal jsem ho plně se soustředit na přistání. Ještě třikrát přišly nové instrukce, než konečně okolní černotu nahradily pevné stěny základny 201. Stevens loď navedl bezpečně a lehce dosedl na místo, které mu bylo vyhrazeno. Počkal, až zhasne světlo indikující otevření vrat hangáru a potom otevřel dveře našeho runaboutu. „Zavazadlo máte vzadu.“ Ukázal. „Hodně štěstí na Posseidnu. Ať vás příště potkám taky jako poručíka!“ Usmál se. Nečekal na odpověď a znovu zasedl do pilotního křesla. „Kontrolo, žádám zase o povolení ke startu, musím ještě…“ Jeho hlas zanikl, když jsem vystoupil a pohltil ho ruch hangáru. Dveře se za mnou se syčením zavřely. Trochu bezradně jsem se rozhlížel. Naštěstí ke mně skoro ihned přistoupil nějaký crewman. „Praporčík…sh´Har?“ Zeptal se nejistě. „Sh´Thaar.“ Opravil jsem ho. „Ano to jsem já.“ „Lodní mistr Chris O´Cobb.“ Zasalutoval. „Čekám tu na vás. Mám vás doprovodit na palubu Posseidonu. My dva jsme poslední, kdo tam ještě není. Pojďte.“ „Co to je za misi, nevíte?“ Vyzvídal jsem cestou dlouhými chodbami stanice. „Nevím, pane.“ Rozhodil rukama. „Povídá se něco o nějaké záchraně. Ale nic bližšího…“ Došli jsme do transportní místnosti. Službu konající náčelník přepravy se na nás zamračil. „To jste si dali na čas.“ „Omlouváme se.“ Řekl jsem rychle. „Snad ještě není pozdě.“ „Není, když budete od té lásky a vlezete si na plošinu.“ Poslechli jsme ho a za chvíli jsem už po těle ucítil ten zvláštní pocit, když se hmota rozkládá na subatomární částice.

Created by Ens. Bhaelin sh´Thaar & Lt.David Svevens (NPC) & Crew. Chris O´Cobb (NPC) & Additional NPC´s 19. 3. 2005, 10:39

John Smith

Contamination Hazard

Flotilní kapitán

Jako správný pilot si Max okamžitě všiml, když se loď odpoutala a začala se pohybovat. Žádný inženýr by mu nikdy nevymluvil, že to cítit nemůže, protože loď má inerciální tlumiče. Vždy to poznal. Taky přesně určil, že loď přešla na warp. Max se chystal právě odpočinout, než mu za pár hodin začne směna. O pár hodin později Služba začala a Max už seděl za konzolí a dělal několik posledních kontrol. Za několik málo minut by měla loď dorazit k cíli. Tento okamžik nadešel. Max zadal několik málo příkazů, loď se vrátila do normálního prostoru. Založen: 01. 06. 2004

Max ihned poslušně nahlásil: "Pane, dorazili jsme na určené souřa..."

Příspěvky: 281 Umístění: USS Excalibur

Větu však nedokončil, protože mu ihned na konzoli přišlo, že vypadl warp Nebyla to jen jeho konzole, co začala pípat. "pane" , pokračoval Max, "vypadá to, že vypadl warp". John se na sobě nedal znát ani známku překvapení. Dvacet let ve velících pozicích ho už dávno naučilo, že jeho posádky se bude cítit lépe a podávat lepší výkon, bude-li i on zářit jistotou a tím kladně působit na jejich psychiku. =/\= Strojovno, podejte hlášení =/\= Požádal kapitán přes interkom během chvíle šéfinženýra. Nadporučík Andraschko projel raději ještě jednou všechny ukazatele stavu motorů a warpjádra, ale žádnou chybu nenašel. =/\= Naše motory jsou kapitáne v pořádku, bude to muset být něčím v tomto systému =/\= Johna při těchto slovech napadla molekula Omega. Jen málo lidí vědělo o její existenci a jejích možných ničivých účincích. I jedna tato molekula by dokázala zničit subprostorové pole v celém systému což by kompletně znemožnilo technologii letů warpem. Nebylo divu že flotila tyto informace tajila. Tok myšlenek přerušil nový andorijský crewman, který zatím provedl scan okolí lodě. Crewman chvíli projižděl diagonostiku a pak nahlásil výsledek: "Pane, zdá se, že celý systém je zamořený nějakou radiací. Pravděpodobně to bude příčina výpadku našeho warp-pohonu. Pravděpodobně to ruší i dálkovou komunikaci. „Možná to bude důvod, proč jsme ztratili s Tal'Kyr spojení“, uvažovala nahlas Anara. Tal'Kyr byla stará vulkánská loď třídy D'Kyr ještě z doby před založením Federace. Na dnešní poměry byla minimálně vyzbrojena a těžko se dalo uvěřit, že kdysi byla chloubou vulkánské flotily. Přesto nechtěli ona ani kapitán nic riskovat. „Navigátore, nastavte kurz ven z radioaktivního pole, chci informovat flotilu předtím, než zahájíme pátrání uvnitř systému….“ OFF:Created by Lt. Maxis Barett & FCpt. John Smith Máte tady dost možností na co navázat, například Mckenli může začít peacovat na ochraně proti radiaci, Margh se zas může s Jacksonem zaměřit na střed této anomálie atd. atd. atd. _________________ Flotilní kapitán John Smith, Velící důstojník USS Excalibur "I will just have to trust that you will not let Adm. Pressman put the Enterprise in unnecessary risk and if I find that that trust has been misplaced, I will have to re-evaluate the command structure of this ship. Dismissed" -- Picard (The Pegasus)

22. 3. 2005, 22:34

James Mckenli

Radiace

Podporučík

James byl jako už obvykle v baru.Přesněji řečeno v jednom rohu místnosti, kam lidé moc nechodí.James se cítil unaveně, ale ne strhaně, jen příjemně unaveně. Po ruce měl sklenku, která byla naplněna hnědou barvou.Alkohol to nebyl, to určitě.James měl totiž za 5 hodin směnu a nemínil mít nějaké potíže hned na začátku.Poslední týden zjistil že lidé pijí moc kávy-černé! Mckenli kávu přímo nesnášel.Ať to byla jakákoli káva.Ovšem u Jamesova stolu nebyla jen sklenka ale i talíř.Prázdný talíř. Založen: 28. 10. 2004 Příspěvky: 72 Umístění: Uss Excalibur, komplex IV

Právě dojedl výborné Thaksaliánské raky.Byla to vyhlášená specialita.James nejdříve zamýšlel že si dá jen "raky".Replikátor ale na něj vychrlil 50 různě připravených raků+20 raků z různých míst. Naštěstí si vybral dobře. "Ahoj" James sebou trhl.Vzhlédl a uviděl transportérku. "Ahoj, nemáš službu?" zeptal se James a promnul si oči. "Ne a ty?" "Ne, taky ne" odpověděl jí. Sedla si naproti němu.Začali si povídat.O zájmech o počasí.James zjistil že se jmenuje Sara.Bavili se docela dobře, když v tom se ozval interkom.

"Tady Ransolová, máme problém praporčíku.Okamžitě se hlaste na ošetřovně!To je rozkaz." "To je rozkaz" řekla jakoby viděla nešťastný Jamesův obličej. "Omlouvám se ale slyšela jsi to.Musím jít." poznamenal. "Aha, to je škoda.Máš večer čas?" zeptala se Sara. James v tom neviděl nic. "Ano, mám proč?" "Mohli bychom se sejít co říkáš?V osm tady?" James vykulil oči.Tohle bylo opravdu překvapující. "No, já, totiž, mohl bych.......Tak já přídu" při koktání James zakopl o židli.Jak vyslovil souhlas doslova vylétl ven z baru. Teď byl James trochu vděčný Ransolové, že ho od tamtuď vytáhla.Nevěděl jak by se zachoval dál. O 10 MINUT POZDĚJI James vstoupil na ošetřovnu. "Kde jste se tak coural?Máme vážný případ!" uvítala ho doktorka. "Máme tu radioktivitu kolem Warpjádra.Prohlídni strojovnu a kolem ní.To znamená průlezy,chodby,místnosti.Jasné?" Jamesovi se moc nechtělo ale přikývl. "A hej, vem si skafandr!" křikla za ním ještě když odcházel. James zjistil že skafandr,který si vybral je bezpečný proti radioktivitě pátého stupně. O 12 MINUT POZDĚJI V PRŮLEZU OKOLO STROJOVNY James zachytil radioktivitu 4.59763.To bylo jen taktak.Zadal na Pc,ketrý byl vložen do skafandru, další průlez,který byl zamořený.Bylo jich celkem už sedm.Už sedm se jich nedalo použít. James se nakonec přemístil ke strojovně.Dveře se otevřeli a on uviděl warpjádro.Nádherné, modré.Pípání ho vyrušilo.Našel radiaci 1.1525.TO není dobré.James si vždy myslel že strojona má zařízení jak se chránit před ozářením.Mýlil se. James okamžitě vyrazil za kapitánem! O 18 MINUT PŘED MŮSTKEM James vešel.Zasalutoval kapitánovi. "Pane radiace zasáhla sedm průlezů okolo strojovny." Vypadalo to že to kapitána nevyvedlo z míry. "Dobrá, tak ji zneškodněte" řekl kapitán. "Nejde" odpověděl drze James. "Jaktože to nejde, vstal Smith , musíte mít prostředky na zničení radiace z warpjádra." "To ano pane!Jenže....Jak bych vám to měl říci.....řeknu to amatérsky:Ta radioktivita zmutovala pane.Prostředky na tuto novou radioktivitu nemáme.A to nejhorší:ve strojovně je radioktivita 1.něco.Člověk je hrozně náchylný na radiaci.Bez újmy vydrží zamoření pod dva!Víc ne!Se skafandrama pod pět.Tato radiace má obrovskou hustotu.Mé tvrzení:Může se dostat nad deset a to je už něco.Musíme to zamoření izolovat." zkončil svou přednášku James. "Ale bez warpu....Za jak dlouho se dostane radiace nad pět?" zeptal se kapitán.

"Nejsem expert pane ale myslím že tak za 4 hodiny." prohlásil James. Kapitán konstatoval že za takovou dobu se warp neopraví. "Může být i hůř!Radiace může poškodit impuls.Či obvody.Může nám i vyplivnout hlavní Pc!!!" řeklk James. "Pracujte na směsí,které by dokázali zneškodnit radiaci." James slíbil že bude. Pro Uss Posseidon začínají zlé časy.

Off:Pokud se vám to zdá ujetý, jen řekněte.Já to potom stáhnu a přepíšu.Zlobit se nebudu... _________________ James Mckenli-Podporučík HF Dokonalost spočívá v maličkostech, přesto dokonalost není maličkostí 24. 3. 2005, 14:57

Bhaelin sh´Thaar

Showing down with the past

Praporčík

Off : tento log se odehrává ještě před příletem do systému... Neměl jsem čas ho postnout dřív

„Vždyť vypadáte hrozně.“ Zděsila se důstojník, za kterou mě poslali ohledně přiřazení. „Běžte si teď lehnout, nastoupíte až na další směnu, za 8 hodin.“ Chvíli jsem sice polemizoval o tom, jak může vědět, jak vypadá Andorián, když vypadá „hrozně“, ale sám jsem cítil, že by mi odpočinek mohl prospět. Založen: 30. 09. 2004 Příspěvky: 167 Umístění: USS Posseidon, Praporčík HF

Poslechl jsem jí tedy a zamířil do své kajuty. Oproti bludišti SB byla orientace na Posseidonu snadná – cestu na 4. palubu jsem našel bez potíží, stejně jako přidělenou kajutu. „Tato kajuta je rezervována a uzamčena.“ Sdělil mi počítač, když jsem se pokusil proniknout dovnitř. „Na čí jméno ?“ Zarazil jsem se. „Praporčík sh´Thaar.“ To jsem já, ty… Pomyslel jsem si s povzdechem. „Počítači, odemknout dveře 37 Alfa. Autorizace sh´Thaar 247021 Epsilon.“ „Pííp…Odemčeno.“ Konečně jsem mohl vstoupit. Překvapila mě prostornost a dost luxusní vybavení oproti kamrlíkům na Akademii či na McKinley. A především velké okno v protější stěně s panoramatickým výhledem na Ontarijskou soustavu, byť teď částečně zakrytý pylony stanice 201, od které jsme se dosud neodpoutali. Neztrácel jsem čas a vyzkoušel pohodlnost postele. Odhrnul jsem úhledně složenou jakoby sametovou deku světle modré barvy, sundal vrchní díl uniformy, který jsem ledabyle odhodil někam vedle postele ke svému dosud nevybalenému kufru a složil se do postele. Ke své radosti jsem zjistil, že je velmi pohodlná. Poslední moje činnost, co jsem si pamatoval, byl příkaz počítači. „Počítači, ztlumit intenzitu osvětlení o 5 jednotek.“ A pak už mé tělo přemohl spánek. Nebyl ale zrovna klidný… Vrátil jsem se na ošetřovnu McKinley, k lůžku toho teroristy. Znovu jsem viděl jeho vyděšený obličej… Díval jsem se na svoje ruce – byly od krve. Slyšel jsem hlas prokonzula Tarkina. „Dělal jste to pro svoje potěšení.“ „Myšlení je matka omylu.“

Potom rituál Kobry. Za recitování mě neznámých veršů se ke mně blížily tři postavy v černých kápích. Neviděl jsem jim do obličeje. Ustupoval jsem, až najednou nebylo kam. Prostředí postava došla až ke mně. „Lghash!“ Z pod kápě na mě náhle vyrazila kobra… Najednou jsem ležel v nějaké posteli. Do očí mi svítilo světlo a skláněl se nade mnou ten zabitý terorista. Vedle něj stál James. „Vyšší zájem.“ Prohodil směrem ke mně a pokynul teroristovi, který se na mě začal sápat. A já se nemohl bránit…

Pak jsem se naštěstí probudil. Prudce jsem se posadil. Byl jsem celý zpocený. V první chvíli jsem vůbec nevěděl, kde jsem. Až teprve pohled na obrazovku konzole

mi to připomněl. Loď už byla v pohybu. Hvězdy za oknem ubíhaly. „Počítači, jaký je čas na Zemi ?“ Zajímalo mě, jak dlouho jsem prospal a nějak jsem byl za ty roky zvyklý na udávání času v pozemských hodinách. „Pííp…15 hodin, 23 minut, 7 sekund.“ Chvíli jsem počítal… Málo. Uběhly teprve tři hodiny, co jsem si lehl…A dalších 5 zbývalo. Spát jsem se už bál. Pohled mi sklouzl na ruku – na zápěstí se stále skvěla kobra. Nevím, co mě to v tu chvíli popadlo. Vyhrabal jsem v báglu svůj nepříliš ostrý a už dost opotřebovaný nožík – dávný dárek od rodičů – a začal se jako šílený řezat do ruky. To tetování muselo zmizet! Po chvíli skutečně zmizelo – pod přívalem krve, která vytryskla z čerstvé rány. Ale to mi nestačilo. Zuřivost byla silnější než bolest a já přidával další a další rány… Teprve po chvíli mě ten největší vztek přešel a naopak se přihlásila bolest. To mě probralo úplně. „Sakra.“ Zavrčel jsem tiše a začal hledat kus něčeho, čím bych krvácející ránu ovázal. Samozřejmě nebylo nic po ruce, a než jsem vytáhl jedno ze svých trik, ze kterého jsem po delší úvaze utrhl a použil rukáv, zakrvácel jsem snad všechno. „To bude práce.“ Pomyslel jsem nešťastně na úklid, který mě bude čekat. Provizorní obvaz ale mezitím už taky začal nasakovat krví a já si řekl, že bude nejlepší zajít na ošetřovnu. Dostal jsem se na ni za pár minut. Ruka už pálila jako čert. Tak trochu jsem doufal, že tam bude James a zároveň si vymýšlel výmluvu. K mému překvapení tam nebyl zhola nikdo… „Počítači, aktivovat PZH.“ Zhmotnila se přede mnou postava Zdravotnického hologramu. Snad se alespoň nebude moc vyptávat. „Prosím, udejte důvod lékařského ošetření.“ „Moje ruka.“ Ukázal jsem stručně. PZH pomalu sundal obvaz. Sykl jsem bolestí.

„Oh. To nevypadá hezky…“ V tu chvíli vstoupil dveřmi na ošetřovnu James. „Tak už jsem…Páni, Bhaeline! co se ti stalo?“ Vyděsil se. „Ale nic.“ Chtěl jsem ho odbýt. „Ale no tak, nekecej.“ Nedal se. PZH mezitím pokračoval v ošetřování a začal ránu čistit. „Jau!“ Sykl jsem znovu, když mi tam cosi nalil. Hrozně to pálilo. „To vydržíte.“ Prohlásil nevzrušeně. Nadechl jsem se a začal Jamesovi vyprávět, co jsem si s rukou udělal. I o svých snech. James poslouchal se zájmem. Pak se zeptal. „Myslíš, že ti to pomohlo?“ „Já nevím.“ Povzdechl jsem si. „Aspoň mi to nebude moje ruka pořád připomínat…“ „Víš, tvůj problém je spíš uvnitř...Možná bys potřeboval…“ „Ne.“ Přerušil jsem ho rázně. „Teď potřebuju jen jedno – ošetřit tuhle ránu.“ „Nehýbejte se, prosím.“ Napomenul mě PZH. „To potřebuješ.“ Přikývl James. „Ale kdyby pokračovaly ty problémy se sny, měl bys za mnou zajít…“ PZH skončil práci s regenerátorem. Kůže byla zacelená, i když zůstaly docela nápadné jizvy… „Přijďte znovu zítra, kdybyste je chtěl odstranit úplně.“ Poradil mi ještě. „To stačí.“ Řekl James. „Záznam vyplním sám…Počítači, deaktivovat PZH.“ Ačkoliv hologram vypadal, že chce něco namítnout, zřejmě něco o tom, že záznam má vyplnit ošetřující lékař, nebylo mu to umožněno a zmizel. „Přemýšlej o tom.“ Nabádal mě James, když mě vyprovázel. „Víš, kde mě najít.“ Vracel jsem se do kajuty a hlavou se mi honily různé myšlenky. Vzpomněl jsem si na jeden citát, který nás kdysi učili ve filozofii. Pochází ze země. „Člověk může všechno, jen sám před sebou neunikne.“

Created by Ens. Bhaelin sh´Thaar & Ens. James Mckenli (this time played by Bhaelin sh´Thaar) & Computer voice and special features - Martel Tarkin (with his comments) & PZH (NPC) 25. 3. 2005, 19:31

Andrew Andraschko

When someone makes mistake someone will have to count

Nadporučík

Andrew obědval ve své kajutě, když ho vyrušilo zapípání dveří. Chvíli (pár sekund) si pohrával s myšlenkou, že by neodpověděl, ale pak zavolal, hlavně kvůli tomu, že by to mohl být třeba kapitán: „Dále!“ Do kajuty vešla Elis Plonová. Poslední dobou spolu trávili víc a víc času. Andrew si mnohokrát pohrával s myšlenkou, že by si spolu mohli něco začít, bylo to sice proti předpisům, ale kolik postupů je proti předpisům a bylo mu jasné, že oan by se nebránila: „Co se děje?“ otřel si ubrouskem ústa. „Mmm.. dostala jsem hlášení o té radioaktivitě.“ Založen: 03. 06. 2004 Příspěvky: 100 Umístění: USS Posseidon

„Ano?“ „Strojovna je zamořená.“ „Cože???“ nadporučík vyskočil: „Jak to myslíš, že strojovna je zamořená?! Ta je přece uprostřed lodi!“

„Um.. ano pane...“ Elis znala tenhle pohled,- oběd zkončil, pane. „Do hajzlu, jak může něco zkuveně... byl evakuován personál?“ „Ano, všichni jsou pryč.“ „Uzavřeli jste jí?“ „Ano, ale dost velká část průlezů a koridorů v okolí je zamořená.“ Nadporučík si oblékl kabát s tichým povzdechem: „A co je to za radiaci?“ „No.. to je ono, průzkumné oddíly hlásí, že je.. není to z mojí hlavy, pane... že je zmutovaná.“ „Zmutovaná?“ Andrew se zastavil a podíval se na ní pohledem, který měl vyhrazené pro největší blbce, kteří vůbec netuší, o čem vlastně mluví... „Ano.. ale já to nevymyslela!“ začala se bránit. „Máš tady to hlášení?“ „Ano.“ „Ukaž.“ Nadporučík projel PADD několikrát sem a tam, prohl si zběžně všechny záznamy a pak pokýval hlavou: „Ano, tohle není obyčejná radice, ale není ani zmutovaná. Musím mluvit s kapitánem, ať za mou přijde do Astrometriky. Zařídíš to?“ „Jistě. Požádám ho o to.“ Created by lt. commander Andrew Andraschko & crewman 3. rank Elis Plonová (NPC) _________________ ...but dreams have a nasty shape of turning into nightmares when you're not lookin'... 26. 3. 2005, 13:29

Bhaelin sh´Thaar

Evacuation

Praporčík

První služba na skutečné lodi Flotily a už jako důstojník. Byl to zajímavý pocit. Hrdost a vzrušení zároveň se strachem, aby člověk něco nepokazil. Naštěstí mi můj předchůdce v minulé směně, bezpečnostní důstojník podporučík William McKenna mi přenechal všechno v nejlepším pořádku.

Založen: 30. 09. 2004 Příspěvky: 167 Umístění: USS Posseidon, Praporčík HF

Po krátké kontrole prezence a rozdělení úkolů družstvům jsem si sedl za velký dřevěný stůl – zjevně chloubu této kanceláře. Nevyznám se ve starožitnostech, ale tenhle kousek už měl pár desítek, možná set let za sebou – podle otlučených hran a několika vrstev laku na něm ta léta byla vidět. Naštěstí pro něj hvězdné lodě nebývají častým útočištěm červotočů a proto vydržel v jinak perfektním stavu. Chvíli jsem si prohlížel řezby po stranách a prolézal zásuvky, co se v nich dá najít. Zjistil jsem, že nic. Zřejmě už nebylo co do nich dávat. Zato na stole ležela uspořádána hlášení družstev z minulé služby. Začal jsem je pročítat. Po přečtení všech patnácti zápisů jsem mohl konstatovat – nic zajímavého se neudálo. O jediný rozruch se postaral jeden z crewmanů, jemuž se někam zatoulala kočka, kterou si zde chová a družstvo Foxtrot bylo povoláno, aby pomohlo kočku najít. Šťastným objevitelem byl crewman 3. třídy Jason Cole, který mazlíčka vytáhl z jednoho Jefferiesova průlezu na 10. palubě. Po ošetření škrábanců PZH za asistence doktorky Ransolové byl předčasně uvolněn ze služby. Tak to alespoň stálo v hlášení velitele družstva, praporčíka Danielse. Tato nečinnost, dost obvyklá se ale brzy měla změnit…

=/\= Můstek bezpečnosti =/\= Ozval se náhle interkom. =/\= Praporčík sh´Thaar, slyším =/\= =/\= Blížíme se k našemu cíli. Připravte vaše muže, možná budou potřeba. =/\= Nařídil hlas z můstku.

=/\= Rozumím =/\= Odpověděl jsem krátce a jal se činit přípravy. První byl zápis do deníku. "Počítači, provést zápis do Bezpečnostního deníku. Hvězdné datum 58465.7, zápis provedl praporčík sh´Thaar – Vyhlášena pohotovost. Družstva Alfa až Delta, 1. směna, zalarmována." "Pííp...zapsáno." Otázkou dalších několika desítek sekund bylo provést úkony uvedené v zápisu. Družstva byla uvědomena, shromážděna a velitelé připraveni přijímat rozkazy. Ty přišly z můstku brzo. USS Posseidon dorazil do systému, ve kterém, jak jsem mezitím vyrozuměl, měl pátrat po nějaké zmizelé lodi. Chvíli se nedělo nic. Pak zapípal interkom. =/\= Bezpečnost, okamžitě proveďte evakuaci strojovny. Uzavřete neprodyšně průchody do strojovny na všech palubách. Máme tu radiaci. =/\= „Jdeme.“ Vyzval jsem 4 velitele družstev. „Vyhlaste evakuaci interkomem.“ Řekl jsem ještě operátorům. =/\= Jsme na cestě =/\= Ujistil jsem můstek. Cestu ze 7. paluby jsme zvládli rychle. Za pochodu jsem udílel rozkazy. „Francisi, tým Alfa bude uzavírat všechny průchody na palubách 7-10. Pro jistotu vždy dva uzávěry. Zkontrolujte taky těsnost přepážek ! Tým Bravo totéž na 11 – 14. A pospěšte si. Charlie a Delta bude koordinovat vlastní evakuaci. Postupujte od předu dozadu. Použijte komunikaci. Dva muži se mnou do strojovny.“ =/\= Všechny evakuované pošlete na ošetřovnu na kontrolu. =/\= Ozval se v interkomu ženský hlas – nejspíš doktorka Ransolová. =/\= Provedu…Velitelům družstev Charlie a Delta – upozorněte evakuované, ať se dostaví na ošetřovnu. Bez vyjímek. =/\= =/\= Jistě, pane. =/\= Ozvalo se takřka dvojhlasně.

Tak za dvě minuty jsem vešel, doprovázen dvěma crewmany do strojovny. Už byla prázdná. Evakuace proběhla rychle. „Výborně.“ Zaradoval jsem se. „O práci méně.“ Po ujištění se, že přístroje pracují v rámci možností a že třeba nehrozí přetížení warp jádra jsem prohlásil strojovnu za zajištěnou. =/\= Sh´Thaar družstvům Alfa až Delta. Jak pokračujete? =/\= Zajímal jsem se. Všichni velitelé ohlásili splnění zadaných úkolů. „Počítači, kolik biosignálů se nachází v uzavřené zóně ?“ „Pííp…tři – dva lidské a jeden andorijský.“ Zavolal jsem tedy můstek. =/\= Bezpečnost můstku. Evakuace dokončena. =/\= 26. 3. 2005, 13:57

John Smith

Astrometrics propriety

Flotilní kapitán

Zamořená strojovna zmutovanou radioaktivitou, to se teď neslo z úst do úst po celé lodi. John měl sto chutí za tento výraz Mckenliho na místě uškrtit, místo toho se to teď rozebíralo i na nejzapadlejším místě lodi. Navíc je to mělo zdržet na další čtyři hodiny od hledání ztracené vulkánské lodě. Byla to příslovečná poslední kapka a nastal čas, aby si vážně promluvil s šéfinženýrem. „Jedničko, můstek je váš“, pokynul prvnímu důstojníkovi a zvedl se z křesla. Anara na srozuměnou přikývla. Založen: 01. 06. 2004

„Pokud dojde k nějaké změně, budu vás kapitáne okamžitě informovat.“

Příspěvky: 281 Umístění: USS Excalibur

Nic jiného ani John neočekával. Zamířil k turbovýtahu a u dveří se málem srazil s mladou ženou ve zlaté uniformě Hvězdné Flotily. Vlastně se potkali jen jednou a to když byli Andraschko a jeho tým ztraceni na zapadlé planetě v romulanském prostoru „Promiňte pane“, okamžitě se možná trošku ostýchavě omluvila. „Crewman Elis Plonová, strojovna", představila se. "Posílá mě nadporučík Andraschko, že s vámi potřebuje nutně mluvit a prosí vás, zda by jste za ním nemohl přijít do astrometriky“, vyřídila Elis vzkaz od svého nadřízeného. „Právě jsem za ním měl namířeno“, přiznal popravdě John a společně nastoupili do turbovýtahu. =/\= Paluba 5, astrometrika =/\= Když John dorazil do astrometriky, našel nadporučíka zabraného do práce. Hvězdná mapa před ním blikala desítkami údajů, trajektoriemi a záznamy. Andraschko si všechno pečlivě četl a zaznamenával. Když si všiml, že už není sám, pokývl hlavou na pozdrav: "Kapitáne." „Nadporučíku“, opětoval kapitán pozdrav. Chvilku uvažoval jakým tématem začít, zda zamořenou strojovnou nebo raději tím, co mu chtěl šéfinženýr říci. Nebylo u něj obvyklé takto posílat pro někoho jiného, natožpak pro kapitána. Proto se John rozhodl pro druhou možnost a třeba se oba problémy spojí. „Na cestě z můstku jsem potkal crewmana Plonovou“, započal rozhovor. „Vzkázala mi, že si potřebujete o něčem důležitém promluvit, takže co se děje ?“ Jeho výraz byl vážný a nedával znát žádné postraní úmysly. Andrew ukázal na PADD, který ležel opodál: "Určitě jste četl zprávu průzkumných oddílů ve strojovně." John vzal PADD do ruky a projel ho zběžným pohledem. „Jistě, je to jeden z hlavních důvodů, proč jsem chtěl s vámi taktéž mluvit“, připustil. „Můžete mi vysvětlit, jak se něco takového mohlo sakra stát ? V sázce jsou životy vulkánské posádky a my se k nim nemůžeme dostat, protože máme zamořenou strojovnu. Jak si asi myslíte, že mám takovouto událost vysvětlovat mým nadřízeným ?“ "To, co je ve strojovně, je velice silná alfa radiace. To, proč jí pan McKenli označil jako zmutovanou, je jednoduché," začal nadporučík vysvětlovat: "Podívejte se na toto," nadporučík zadal několik příkazů a místo mapy astrometriky se objevila nějaká zvláštní molekula. John se chvilku díval na molekulu, ale ve skutečnosti vůbec netušil na co se má přesně zaměřit, jeho znalosti z oblasti vědy byly opravdu pouze sporadické a to Proto ještě z doby Akademie. raději nechal Andreho pokračovat ve výkladu. "Toto je znázorněná částice radiace. V trans-sub atomární rovině. Tyto částice," Andrew naťukal několik příkazů a všechny kuličky, až na jednu se zbarvili modře: "tam být mají." „Z čehož vyplývá ?“, snažil se už dostat k výsledku Smith. Měl sem raději poslat Anaru, vědec se v ní stále nedal zapřít a jistě by pochopila mnohem víc z toho, co nyní nadporučík vykládal. V duchu se při té myšlence pousmál. "Z toho vyplívá, že tahle," nadporučík zmáčkl klávesu, poslední částice se zbarvila doruda a vedle ní se vypsalo několik údajů: "tam prostě nepatří. Nebo, ne nepatří, ale je z jiné částice. K takovýmto jevům dochází často, ale ne v takovémto množství a zrovna u těchto dvou částic." „Chcete mi říct, že tato jediná částice je tím pádem zodpovědná za zamoření celé strojovny a

okolních palub ? “ "Ne, pane," usmál se Andrew: "To ani náhodou. Tím se vysvětluje to, proč si někteří lidé myslí, že radiace zmutovala. Mým vysvětlením je, že někde zde v mlhovině," Andrew se otočil k mapě a vrátil tam zpět stelární mapu sektoru: " musí být nějaké těleso, jež je vyzařuje. Je to vzácný úkaz, aby jste pochopil, podobnou situaci jsme zatím zaznamenali v historii Federace jen třikrát. Není divu, že o ní většina lidí neví." „To je sice hezké“, poznamenal Smith „ ale jak nám to pomůže s odstraněním radiace ? Nejsme teď totiž na výzkumné misi, ale na misi záchranného charakteru. Takže je nám znalost tohoto faktu vůbec k něčemu dobrá kromě toho, že si na tom jakmile bude čas smlsne tým vědců?“ "Toto už jsem zařídil, připravujeme speciálně upravené nádrže, do kterých radiaci nasajeme. Během dvou hodin budeme moci začít zase fungovat. Ty úpravy jsou nutné kvůli síle radiace a její nezvyklosti." „To rád slyším“, uznal Andreho práci Smith a na čele měl hned o jednu vrásku méně. „Ale ještě jedna otázka, nadporučíku. Dokážeme zabránit tomu aby se situace neopakovala ?“ "Tím myslíte, aby se strojovna zase nezamořila?" „A to abychom nepřišli opět o motory“, přidal John. "To záleží na tom, co tu situaci způsobilo," otočil se Andrew na kapitána a ledabyle se opřel o konzoli. „Jinak řečeno dokážeme odstranit důsledek, ale příčina stále přetrvává. Pokud se bude situace stále opakovat, tak se také nemusíme nikdy hnout z místa“, poznamenal John suše. „Zdá se že vědci si nakonec užijí studii tohoto úkazu, pokud tedy nemáte náhodou tušení, co tu situaci ve skutečnosti způsobilo“, obrátil se kapitán na Andreho. Z jeho výrazu rozpoznal, že ví víc než zatím řekl a čeká, až se ho na to John sám zeptá. "Hm.. zhruba takhle, kapitáne. Strojovna je přímo uprostřed lodi, od prostředí jí odděluje několik palub ze všech stran. Máme nahoře celou dobu štíty a radiace se, přes štíty, X palub a moře posádky a bezpečnostních opatření dostala dovnitř lodě. Fyzikálně je to naprosto nemožné. A já nemám opravdu ani nejmenší tušení, jak se to mohlo stát." „Mám pocit že se to ani nikdy nedozvíme“, podotkl Smith. „A možná že to tak bude lepší.“ „Ještě o něčem jste se mnou chtěl nadporučíku mluvit ?“, zeptal se Andreho "Ano. Mám dojem, že tyto částice, které jsem vám ukazoval, nám dost znesnadní hledání. A klasické očkování proti radiaci nejspíš nebude mít příliš účinek. Doporučuji, aby jsme jednali velice opatrně a pro jistotu převedli všechnu dostupnou energii ze sekundárních systémů do štítů. Je toho tady obrovské množství a ta loď může být kdekoliv, hledání bude trvat dlouho. Nezapomínejme také na to neznámé těleso." „Dobře, vezmeme to v potaz. Za současné situace bude bezpečnější přejít na žlutý poplach. A ať jsou vaši lidé připraveni, nevíme co dalšího nás ještě může v mlhovině čekat.“ "Dobře, pane. Připravíme ještě několik dalších nádrží a připravíme je různě po lodi, kdyby došlo k další havárii." „Výborně, informujte mne jakmile bude radiace odčerpána, budu na můstku.“ John kývl ještě na pozdrav šéfinženýrovi a vyšel z místnosti, zatímco se Andrew vracel ke svojí práci. Created by Lt.Cmdr Andrew Andraschko & FCapt John Smith _________________ Flotilní kapitán John Smith, Velící důstojník USS Excalibur "I will just have to trust that you will not let Adm. Pressman put the Enterprise in unnecessary risk and if I find that that trust has been misplaced, I will have to re-evaluate the command structure of this ship. Dismissed" -- Picard (The Pegasus) Naposledy upravil John Smith dne 29. 3. 2005, 4:54, celkově upraveno 5 krát 26. 3. 2005, 20:32

Sovik Poručík

Kým sa v utrobách lode udomácnila neznáma radiácia, Sovik bol snáď jediný na mostíku, ktorý

sa venoval hľadaniu stôp - akýchkoľvek stôp ktoré by naznačovali osud vulkánskej lode. Radiácia značne rušila senzory, no po niekoľkých minútach sa mu podarilo izolovať stopu mikroúlomkov smerujúcu k štvrtej planéte systému. O niečo neskôr rozlíšil aj druhú stopu, takmer identickú s prvou. Pravdepodobne bola poškodená aj loď prenasledovateľov. Posseidon však smeroval z radiačnej zóny von a vzďaloval sa od planéty. A tak Sovikovi neostávalo nič iné ako odložiť prieskum stôp na neskôr. Pokúšal sa teda aspoň nájsť aspoň warp stopy ktoré mohli prilietajúce lode zanechať, možno by pomocou toho dokázal identifikovať útočníkov, no pravdepodobne vystúpili z warpu rovnako ako Posseidon, následkom subpriestoroej anomálie v systéme. Jej radiácia však pohltila akékoľvek warp-stopy. Založen: 03. 06. 2004 Příspěvky: 61 Umístění: USS Posseidon

Cez svoje rameno zbadal nadporučíčku McBride, ktorá práve zasadla za vedeckú stanicu na boku mostíka. Podišiel teda k nej: - "Madam, ak vás smiem vyrušiť, potreboval by som si ujasniť niekoľko vecí ohľade tej rádioaktivity..." - "Nech sa páči pán Sovik, pýtajte sa" odpovedala milo ako vždy Allen. - "Loď ktorú hľadáme pravdepodobne stroskotala na štvrtej planéte systému. Akú šancu na prežitie dávate jej posádke?" - "Vieme o tej rádioaktivite len málo, netušíme ako sa mohla dostať do lode, plášť je predsa odolný voči všetkým druhom rádioaktivity. Ďalej ste počuli určite aj vy, že vo vnútri lode s niečím prudko zreagovala a zmenila sa. Nazdávame sa, že mohla zreagoavť s palivovým systémom motorov, inžinieri to práve skúmajú. Našťastie však proti nej fungujú bežné dekontaminačné prostriedky a tak ju pomaly neutralizujeme. A jednoducho povedané, tieto prostriedky sú založené na pozorovaniach procesov, ktoré v obrovskom merítku podobne prebiehajú aj v atmosfére. Preto keďže sa zdroj rádioaktivity nenachádza na planéte, pravdepodobne by nemala byť zamorená. Takže stroskotanci by s ňou nemali mať problémy. Ak ju však nabrali do lode podobne ako my, mohla by ich v priebehu niekoľkých dní zabiť." - "Myslíte si, že raketoplán bez aktívneho warp jadra by bol odolný voči tej radiácií? Nemala by predsa s čím zreagovať..." - "A pravdepodobne by sa ani nedostala dnu. Do Posseidona sa dostala v jedinom okamihu, odvtedy už dovnútra nevniklo nič. Ten okamih bol práve náš náraz na ten subpriestorový 'útes'. Takže zaručiť vám to neviem, ale môžeme to vyskúšať. Prvotné testy žiarenia budú aj tak ešte niekoľko hodín trvať. Chystáte sa na záchranú misiu?" Sovik len prikývol. _________________ Poručík Sovik, hlavný taktický dôstojík USS Posseidon Hráč měsíce USS Posseidon – Duben 2381

26. 3. 2005, 21:12

T'Rel

"Career Move or something else?"

Náčelník

=Pred rádioaktívnym incidentom= T‘Rel mala plnú hlavu svojich emocionálnych odchýlok, ktoré ju pri práci neustále rušili, ale neušlo jej, že i do jej sekcie pribudli nové prírastky, ktoré hneď odkázala na svojho zástupcu. Nikdy nič zvláštne síce na jej tvári nebolo badateľné, vždy si dokázala zachovať kamennú tvár, ale z jej oči vyžaroval akýsi smútok. Kapitán do nej vložil dôveru, ktorá ju posunula v kariére a ona sa ho snažila nesklamať.

Založen: 10. 06. 2004 Příspěvky: 353 Umístění: USS Posseidon

V ruke držala svoje povýšenie s okamžitou platnosťou a uvažovala nad tým, čo bude s ňou teraz ďalej. I podporučík Jackson bol povýšený a napadlo jej, či by mu nemala ísť zablahoželať. Predsa len, to bola určitá povinnosť a slušnosť, ale po ich nepísanej dohode sa rozhodla, že to neurobí. ...zvláštne... Pomyslela si T’Rel a mala v úmysle ďalej analyzovať svoje vnútorné rozpoloženie, ktoré v tej chvíli pocítila, keď v tom istom momente zapípa stolný počítač o príchodzej správe. Sadne si k stolu a prečíta si ju. Je to list od matky, ktorého obsah je rovnaký ako posledných pár len v inej obmene. Opäť sa v ňom píše ako si želá, aby sa vrátila spať na Vulkán, keďže už má štúdia ďaleko za sebou. A ako v ňom vyjadruje svoju blízku účasť na hľadaní vhodného mentálne partnera pre ňu. T’Rel si živo predstavila čo by sa dialo potom, akonáhle by vstúpila na Vulkánsku pôdu. Od tej doby čo umrel Spa'an s ktorým už od detstva bola mentálne prepojená sa jej každý snaží nájsť náhradu. Niekoľko rokov na to bolo toto prepojenie násilne prerušené jeho tragickou smrťou. Pamätala sa ako ju vtedy matka utešovala. Už vtedy T’Rel nepriamo vyslovila túžbu o slobodnej volbe. T’Rel dočíta správu a chvíľu váha či má matke odpísať. Nie. Nemá na to chuť. Rýchlo ešte napíše nový rozpis služieb a pridelí posty nováčikom a zaklapne počítač. ...toto sa musí vyriešiť!!!...Zavelí si pre sebe a vybehne von z kajuty smerujúc k jedinému človeku. K poradkyni.

=Conselor Office= "Tak čo máte na srdci, TRel." Spíta sa jej poradkyňa. "Som úplne zdravá madam." Odpovedala. Ani po tých rokoch čo strávila medzi ludmi, nie ešte zbehlá v ľudských metaforách. "Myslím, prečo ste za mnou prišli." "Už viem, že moja nesústredenosť je na citovej báze." "Už viete, čo u vás vyvolávajú tie pocity, pripadne pri akej situácii?" Celina si pri tom vybaví ako jej poradila, že na to musí prísť sama. "Bude to znieť nelogicky, ale keď si v nejakej súvislosti spomeniem na poručíka Jacksona." "A čo presne cítite, keď na neho pomyslíte, TRel? "Ja to neviem popísať. Nikdy som takéto anomálie nezažila." "Pokúste sa o to." T’Rel sa zamyslí a nakoniec povie. "Tie pocity sa približujú k zdravotným pomenovaniam. Stiahnutý žalúdok, tupá bolesť v hrudi, prudšie dýchanie. Skúmavý pohlad Cellini naznačí, že sa pri jej spovedi na ňu automaticky naladí. Nakoniec len prekvapene povie: "T’Rel vy ste sa zamilovala." Na jej tvári sa zjaví úsmev z tohto objavu. T’Rel prekvapene vzhliadne a vulkánsky sa zamračí. "Máte na mysli, že poručík Jackson je pre mňa vhodný mentálny druh? Ja....nikdy som o pozemštanovy neuvažovala a oni predsa nemajú žiadne telepatické schopnosti...ktoré by..." Cellina zakrúti hlavou. "A prečo nie? Existuje veľa zmiešaných párov. Nikdy ste sa o nevulkáncovi v tomto smere nezaujímali?" "Nie. Ja ani nemám v úmysle si v blízkej dobe nejakého vhodného druha najať. Chcem sa najskôr venovať kariére a svojej práci. " Cellina si viditeľne povzdychne. " T’Rel...Nemyslíte si, že tie pocity ktoré u vás vyvoláva pán Jackson sú spôsobené tým, že sa k sebe hodíte? Myslím tým teda, že by pre vás David bol vhodný mentálny partner?" "Je to možné, pripúšťam." "Tak v čom je potom problém?" "Je človek...neviem či by som sa dokázala vyrovnať s ľudskou nelogičnostou." Cellina sa na T’Rel zadíva. Predstaví si ich bok po boku a uzná, že by im to slušalo. Ale len rezignovane povie. "Možno by ste mu to mala povedať." T’Rel strnula: "Možno by som mala." OFF: Celina Marniss (NPC) Ship Conselor Tak tento log som mala rozpísaný už dlho. Tak ma neukameňujte, že je od veci k veci. _________________ "Mayby I'll not make everyone happy, but I'll keep us alive." 27. 3. 2005, 15:52

James Mckenli Podporučík

James si lebedil na ošetřovně.V kajutě byl jen jednou, a to za účelem vybalit si.Ovšem mnohem více času trávil na ošetřovně.James spal na pohodlném křesle.Bylo na něj až moc velké, takže mu nedělalo žádnou potíž se na něj stočit do klubíčka a usnout.

James se probudil.Byl nezvykle vzteklý.Rychle popadl trikodér a maličkým špalíčkem se skenoval.Vysoká hladina adrenaliny-agresivity.James si nemohl za boha vybavit co se mu zdálo. Najednou dostal zimnici. "Počítači zvýšit teplotu o 15 stupňů" Počítač zapípal a James ucítil nával horka. Založen: 28. 10. 2004 Příspěvky: 72 Umístění: Uss Excalibur, komplex IV

"Počítači kolik je stupňů na ošetřovně?" Počítač odpověděl okamžitě. "32 stupňů" Ikdyž pocházel James ze Švédska neměl moc rád zimu.James pracoval na vzorcích, které by mohli zničit radioktivitu.Byl už pěkně blízko.Zjistil o radioktivitě vše.To mu hodně pomáhalo.James tipoval tak 2-3 dny a má ten postřik na to pitomí záření.Jeden problém by byl vyřešen ale určitě přibudou další. Proč tady vlastně jsou? Najednou se ozvalo hlasité zapípání.To Jamese vyděsilo.Počítač promluvil: "Je 7:30.Chtěl jste abych vás na to upozornil" zapistěl Počítač. Jamese to vyděsilo ještě více!Má přece schůzku. "Počítači obnov základní teplotu na ošetřovně" s těmito slovy se vyřítil ven. O MUČIVÝCH 5 MINUT POZDĚJI V KAJUTĚ James si oblékl vyžehlenou modrou praporčickou uniformu.Rychle se učesal.Ovšem vlasy si dělali co chtěli.Vypadal jako když ho vytáhnou ze ždímačky.Na vlasy neměl teďka čas. James vyšel z kajuty.Byl oblečený zcela normálně.Nechtěl zbůsobit dojem.Chce se ukázat jaký je a ne se chovat jinak. Když procházel chodbami, přemýšlel o radiaktivitě.Je izolovaná ale jak dlouho bude trvat než zase poletí?Tohle je záchraná mise! "Pane Mckenli" zatahal za rukáv kdosi. Otočil se a spatřil Crewmana 2. třídy. "Pane, mám pro vás něco důležitého" podával Jamesovi PADD.Zasulutoval a odešel.James chvilku zamrkal, zapřemýšlel.Nakonec se rozhodl že si PADD přečte v baru.Koneckonců tam jde o něco dříve, takže bude mít ještě trochu času. Vešel do baru.Bylo tam docela plno.Nefungoval pohon, takže se vlastně nic nedělo.Pro posádku ve strojovně byla nuda, tak se nahrnuli sem. James si vybral stolek v rohu.Usedl a prohlížel, četl PADD.Bylo to od šéfinženýra alias druhého důstojníka.Dvě molekuli se přibližovali a nakonec utvořili jednu. Popsal tam i jak odsaje radioktivitu ze strojovny a dalších průlezů.James uznale pokýval hlavou. Zrovna osoba, kvůli které tu James byl, vstoupila do baru... _________________ James Mckenli-Podporučík HF Dokonalost spočívá v maličkostech, přesto dokonalost není maličkostí

29. 3. 2005, 15:44

T'Rel

"Deja Vu"

Náčelník

=Koridor na 4 palube= T’Rel kráčala koridorom na bežnú obhliadku po náročnej evakuácii, ktorá jej sekcia zvládla bez problémov. Všetci prešli lekárskou prehliadkou a nevyskytol sa ani jeden prípad ožiarením radioaktivitou. Je kroky ju dovedú k davu ludí, cez ktorý sa musí doslova pretlačit aby sa dostala ku klingonovi, ktorý svojím dunivým basovým hlasom číta mená z paddu, čísla palúb a kajút. Pri

tom rozhadzuje rukami ako dopravný policajt po autonehode. "Crewman, čo sa tu deje?" "Snažím sa zorganizovat ludí a priradit im nové kajuty, madam." "Kto nariadil tento postup?" Klingon sa na nu prekvapene pozrie: "No predsa vy, madam." Založen: 10. 06. 2004 Příspěvky: 353 Umístění: USS Posseidon

T’Rel prevzala padd ktorý jej ponúkol. Preletela ho očami a zamyslela sa. Takéto drobné omyli sa jej v poslednom čase stávajú dost často. "Ale toto je neplatný príkaz. Nedostali ste odo mna nový?" Klingon len nechápavo pokrútil hlavou: "Nie." "Dala som vám v nom podrobné inštrukcie." obzrela sa na húf ludí, ktorí sa tlačili na chodbe. "Toto zjavne nie je vyhovujúca procedúra, ktorú ste si sám navrhol." povie a v duchu sa obviní, že mu rozkaz nepredala osobne. Napísala ho, len mu ho zabudla odoslať. Ludia sa tlačia a prekrikujú a dokonco zachytí i stažnosti na jej osobu. Situácia sa ešte zhorší, keď sa na scéne objaví crewman Harris oblečený v enviromentálnom skafandre. Velmi mladý, horlivý a príliš naivný. Je to syn generála Harrisa, ktorý si prial mat zo svojho syna rovnako dobrého vojaka. Ale jeho neschopnost prejavená už v základnom výcviku predurčila jeho osud na obyčajného nedôstojníckeho dôstojníka. "Madam..." pozdraví ju neznatelným pokynom hlavy zahalenej v prilbe. "Crewman, čo robíte na tejto palube? Podíví sa T’Rel, potom čo mu striktne nariadila zostat na svojom pracovisku. "Prišiel som pomôct. Myslel som, že..." "Strat sa!" zabručí na neho Um'drb popod fúzy. "Crewman!" povie T’Rel dôrazne. "Nie sú tu potrebné vaše služby, vráte sa na svoj post. Bol ste pridelený na dekontamináciu zasiahnutých oblastí! Máte na to kvalifikáciu." "Ale ja už mám po službe...práve sme skončili, tak som šiel rovno sem." povie zmetene. "Crewman Harris! Chodte si zložit skafander a dostavte sa na lekársku prehliadku. To je rozkaz! Povie T’Rel tónom ktorý sa približuje nezvyklému podráženiu. "Rozkaz madam." povie nakoniec sklamane mladý muž a odhopká preč. T’Rel sa po jeho odchode postaví čelem húfu ludí a začne čelit ich nespokojnosti a napetej situácii. Preubytovat ludí kôli bezpečnosti predsa nie je nič komplikované. A po celý tan čas sa s T’Rel nesie silný pocit “asociatývneho fenoménu“... OFF: Crewman Rodney Harris(NPC) Cleaner Crewman Um'drb(NPC) Master At Arms _________________ "Mayby I'll not make everyone happy, but I'll keep us alive."

30. 3. 2005, 16:14

Andrew Andraschko

Chef work

Nadporučík

James seděl a zíral na PADD.Jak prosté, důležité ale je že se tak ztrapnil. Už byl na to zvyklý, na Mckinley, na Posseidonu. Kde ještě příště? Ale to je jedno. Najednou vstoupila osoba, James myslel, že to bude ona, hluboce se však mýlil. Nadporučík vešel do baru, kde se měl údajně zdržovat praporčík McKenli,- muž, který mohl za to, že si půlka lidí na lodi myslí, že radiace mutuje. Stal se touto odvážnou teorií tak znám, že na lodi znali jeho jméno snad všichni. No co, říká se už od počátku novověku - špatná reklama, taky reklama. Rozhlédl se, aby ho v přeplněném baru našel, ale nedařilo se mu ho rozeznat, šel tedy k pultu, pro něco k pití a doufal v lepší výhled na místnost. U baru si řekl o svůj oblíbený nápoj zde na lodi, Modrou lagunu, a znovu se rozhlédl.

Založen: 03. 06. 2004 Příspěvky: 100 Umístění: USS Posseidon

James se také rozhlížel. Koukal po lidech v baru. Když uviděl nějakou tvář, začal přemýšlet, jak se asi daná osoba jmenuje. Došel svým zrakem až k nadporučíkovi. Nejdřív ho nepoznával ale potom už ano! "Ten tu není náhodou" řekl si James sám pro sebe. Chtěl se vypařit, ale nadporučík ho zahlédl. James nechtěl vysvětlovat proč jde tak náhle pryč. Co nejrychleji si usedl a dělal že nemá starosti a že je šťastný Andrew k němu pomalu přistoupil: "Vy musíte být praporčík McKenli, že?" přátelsky se usmál. James se na něj nejistě pousmál, poté se rozhlédl, jako kdyby hledal kudy utéci. "Aaano to jsem já" potvrdil vzápětí jeho domněnku. "Je tady volno?" usmál se znovu nadporučík. James mu tentokrát neopětoval úsměv. "No ano, ale já tady čekám...." na chvíli se zarazil, aby potom opět promluvil: "Je tu místo" Andrew se pomalu posadil, rozhlédl se a nakonec se zeptal: "Co to čtete?" Mckenli se zadíval na PADD: "Nic důležitého" řekl opatrně. Zdálo se, jakoby rozvažoval každé slovo. "Aha. No, nejspíš to není důležité. Jsem tu kvůli zprávě o zmutované radiaci, která obletěla loď. Podle všech zdrojů jste Vy původcem. Ano?" James začal přemýšlet.Jak se z toho všeho vysmeknout? Když přizná barvu bude za pitomce. Potom už slovo pitomce nebudou brát vážně. Zasmál se: "Kdo vám to řekl?" "Kapitán Smith," nadporučík se ležérně opřel o opěradlo židle, na které seděl a zadíval se McKenlimu do obličeje. "Kapitán?"zbledl James."Vy jste s ním mluvil?" zeptal se. "Ano, známe se. Přeci jen jsem šéfinženýr," usmál se nadporučík: "Přišel za mnou, aby zjistil, jestli je něco takového vůbec možné. Ujistil jsem ho, že ne." "A není?" zeptal se praporčík. "Ne, radiace je jen záření, nebo spíše proud volných částic a částice nemohou mutovat, jak jsem zaznamenal ve své zprávě, která velice rychle uklidnila obavy posádky lodě. Za nějakých třicet minut odsajeme rdiaci ze všech zamořených částí lodě. Ale zpět k otázce, je to vaše zpráva, o té radiaci?" "Je mi hrozně líto ale budu muset jít. Zeptejte se ve vědeckém," řekl rozpačitě James: "tam to bude jistější a pravděpodobnější, že oni rozšířili tu zprávu. Ale jak jste řekl, zpět k otázce. Víte že si ani nevzpomínám?"usmál se James.Najednou měl hrozně na spěch. "To je škoda," zavrtěl hlavou nadporučík: "Musím sehnat toho člověka, který je za to zodpovědný, podle té zprávy se dá usuzovat, že se sice naprosto nevyzná v atomární a sub-atomární fyzice, nejspíš jí na akademii úplně prospal, ale provedl velice přesná měření ve všech oblastech, sám bych to nejspíš nenaměřil lépe. Určitě má perfektní analitické schopnosti. Chtěl jsem mu nabídnout spolupráci při likvidování té radiace, třeba by mi pomohl s několika výpočty a do budoucna bych ho určitě využil," nadporučík se znovu usmál a pozoroval upřeně McKenliho obličej. Ten se různě měnil. Nakonec ze sebe vydoloval: "No, jo. Byl jsem to já, ale v jednom nemáte pravdu. Přednášku jsem neprospal. Nedával jsem na ní pozor. Ale co, stejně bych jí nepochopil." Poté se podíval na nadporučíka jak zareaguje. "Potřeboval bych," Andrew se usmál: "tohleto propočítat, nejspíš v astrometrice. Je tam kompletní série údajů, které potřebujete. Je to dlouhá a namáhavá práce, ale věřím, že je to dobrá vstupní zkouška. Jde o zmonitorování fluktuací a různých druhů záření v okolí k zefektnění našich senzorů a štítů zde v mlhovině. Vysledky bych uvítal zítra ráno. Stihnete to, pane McKinley?" "Zítra ráno?" James by si raději vykopal hrob, hrob pro sebe. Slyšel o té práci. Bude to dělat přes celou noc a, kdo ví, jestli to stihne! Navenek ale nedal nic poznat: "Ráno to máte na stole nebo v ruce," odpověděl stručně. "Dobře, mám ještě práci, když mne omluvíte," Andrew se zvedl, usmál s: "A koukám, že Vy už na večer také máte plány. Nepřežňte to, ráno chci to hlášení. Prozatím nashle." nadporučík prošel okolo zmlklého Jamese, pak se na chvíli zastavil u Sáry, obsluhy transportéru, něco jí zašeptal a opustil místnost. Created by ensign McKenli & lt. commander Andrew Andraschko

_________________ ...but dreams have a nasty shape of turning into nightmares when you're not lookin'... 1. 4. 2005, 22:25

James Mckenli

Hledání radiace aneb hrozná dřina

Podporučík

James byl zcela zkoprnělý.Nebude spát celou noc, protože musí najít zdroj radiace.James si myslel že by ho nadporučík vzal hned.Ale pod záminkou že ho chce vyzkoušet, mu dal "trest" za to že takovou kravinu hlásál po lodi. James se tak hluboce litoval že málem přehlédl Sáru.Jako obvykle se oběvila z čista jasna.Jamesovi někdy naháněla hrůzu, jak se dokáže tak rychle oběvit. "Ahoj, vypadáš nějak zdrceně" pozdravila ho. "Mám na to právo, mám hledat nějakej zdroj radiace." řekl. Založen: 28. 10. 2004 Příspěvky: 72 Umístění: Uss Excalibur, komplex IV

"Hmmm, to byl ten....ten..." Sára nemohla najít správné slovo. "Jo ten šéfinženýr.Zejtra to má mít na stole.Jak můžu najít něco tak složitýho když jsem v 1.ročníku vybouchnul z chemie a dalších hovadin.Pche, ještěže je známka jen jedna.Celková.Buď jsi prošel nebo ne.A chemie a další blbosti mi to pěkně zavařili.Kdyby byli známky jen z těhlech krámů, ještě teď bych se drtil učivo 2.ročníku." zabědoval James. "Vypadá to že máš nějakou historku....." "Jojo to mám.Bylo už konec prvního ročníku.Měli jsme na chemii hroznýho učitele.Byl tak zakomplexovanej, ale svojí práci zvládal dobře.Zkoušel a ověřoval si jak sám říkal jestli nás něco naučit.Věděl že jepatřím k nejlepším žákům, tak mi dal něco lehkého (pro něj).Řekl jakou sloučeniny dostanu když smíchám nebo prvky:xxxxxxxxxx.Už si nepamatuju to zadání.No já odpověděl že Fluor.Pozdě jsem si uvědomil že je to taky prvek. Měli jsme po zbytek hodiny volno, protože náš zakomplexovanej učitel dostal srdeční zástavu.Naštěstí ho zase nahodili, ale musel na ošetřovnu.Tam strávil 5 dní než ho propustili" Dovyprávěj historku James. Sára se smála. "Ještě ty se mi směj, jako kdyby to nestačilo co jsem udělal.S tou "zmutovanou" radiací jsem se proslavil.Každej se mi směje.Dva Crewmanové 1. třídy, a jeden 2.třídy.Dva praporčíci, jeden poručík.Ale ten se jen široce usmíval, asi zadržoval smích." rozčílil se James. "Promiň" řekla Sára ale pořád se ještě usmívala. V ASTROMETRICE James se samozdřejmě musel rozloučit se Sárou mnohem dřív než plánoval.Ale šéfinženýr mu to překazil.Domluvili se zase za 5 dní v baru.Domluvili se na 17:55. James klepal na přístroj a ten vyhledával radiaci.Kousek prostoru po kousku.NIC. VELMI BRZY RÁNO "Pane, pane vstávejte.Probuďte se!!!!" "Jak se můžu probudit když nespím???" zavrčel nebezpečně James. "Každej aby dělal práci za vás co???No počkejte já si na vás došlápnu" s těmito slovy se James vyřítil z astrometriky a nechal Crewmana 1. třídy tentam. Nakonec našel kancelář šéfinženýra.Ale v ní nikdo nebyl.James hodil PADD na stůl.Na PADDu bylo napsáno že radiace asi pochází z plynného obra, a byla tam ještě nějaká schémata. _________________ James Mckenli-Podporučík HF Dokonalost spočívá v maličkostech, přesto dokonalost není maličkostí

3. 4. 2005, 11:05

Andrei IRQ Nortonov Lodní mistr

Andrei seděl u svojí konzole a čekal. Před chvílí vystřídal Maxe, který potřeboval něco sníst. Občas omrknul kurz, ale zase taková legrace to nebyla. Nevěděl přesně o co jde, ale věděl, že ta zmutovaná radiace asi nebude normál. Tedy věděl, že se jedná o hodně velký problém, ale

jak velký si nedokázal ani při nejlepší vůli představit. Chvíli koukal na konzoli, ale nevnímal její obsah. Nevnímal co se na ní děje a co ukazuje. Z jeho myšlenek ho probudilo tiché pípnutí konzole. Zadíval se na ni a svým zkušeným zrakem zjistil, že k dosažení konce mlhoviny jim zbývá 5,5 hodiny. Hned tuto informaci Anaře sdělil. „Madam, k dosažení hranice mlhoviny nám zbývá pět a půl hodiny.“ „Děkuji crewmane, pokračujte v současném kurzu.“ Rozkázala. Založen: 18. 08. 2004 Příspěvky: 27 Umístění: USS Posseidon

„Provedu madam.“ Andrei se otočil zpět ke konzoli a zkontroloval kurs. Byl stejný a nezměněn. Za chvíli by se měl vrátit Max z jídla. Možná ho vystřídá. Andreiovi bylo jedno jestli bude ne můstku nebo v kajutě. Tedy na můstku byla větší legrace, co se zábavy týče. Ale na druhou stranu, člověk na můstek nechodil pro zábavu. Za chvíli se dveře na můstek otevřeli. Stál v nich Max. Zamířil rovnou k navigační konzoli: „Pane Nortonove, děkuji, že jste to za mě vzal.“ „Není zač, pane.“ „Dobře, vám oficiální služba začíná za dvě hodiny. Zatím můžete jít.“ Andrei se pousmál a zvedl se z křesla. Zamířil si to přes můstek do turbovýtahu. A odtud rovnou do své kajuty. _________________ Andrei "IRQ" Nortonov, USS Posseidon

3. 4. 2005, 19:07

Maxis Barret Poručík

Max si prohlížel před časem nabytou vyšší hodnost. Tolik už toho uběhlo a tolik toho je ještě předemnou. pomyslel si Max. Oblékl si uniformu, čekala ho další služba za 2 hodiny. Měl ještě v plánu něco udělat v jeho holoprogramu pro otestování svých podřizených. Kupodivu se tento jeho program mezi piloty ujal a jejich výsledky se postupně zlepšovali. Aby se přiznal, byl se svými lidmi spokojený. Všichni splnili předpoklady a nadále se zlepšovali. Náhle ho vyrušila zpráva. Byla od navigátora. Potřebuji vystřídat, cítím velkou nevolnost. četl si Max. Založen: 01. 06. 2004 Příspěvky: 167 Umístění: USS Posseidon

Mrkl na rozdělení služeb. Zas moc lidí volných nebylo. A tahat lidi jen na dvě hodiny, to se mu nechtělo. Ač nerad, neviděl jiný východisko, než že to zbyde na něj. Program musí počkat , povzdechl si. Na můstku byl za několik málo okamžiků. Když viděl navigátora, spíše se divil že to vydržel tak dlouho. Byl celý zelený, napuchlé oči. Co se vám to stalo? Začalo to asi před 2 hodinama a od tý doby se to jen zhoršuju. Jděte ihned na ošetřovnu. Ta "troska" se zdvihla ze sedadla, pokývala na znamení souhlasu a odebrala se k výtahu. Max překontroloval kurz a další parametry týkající se pohybu lodě. Vše bylo v pořádku, což bylo až s podivem, jak ten člověk, co tu seděl před Maxem vypadal. Blížil se čas oběda, to Max nedomyslel, no snad by ho mohl někdo na chvilku vystřídat. Vyvolal si seznam lidí, co přicházeli v úvahu, padl mu do oka pan Nortonov. Naštěstí mohl zaskočit, tak si Max mohl odskočit na jídlo. Když se vrátil, poděkoval za výpomoc a znovu se ujal kormidla. Radiace se zmenšovala a za několik málo minut mohou opět navázat dálkovou komunikaci. Po několik minut později Člověk u OPS ohlásil, že loď je opět schopna navázat subprostorovou komunikaci. Max ihned ověřil stav warp- motorů. Chvilku se nic neděle, když se nápis z "Off-line" změnil na "On-line" Loď je opět schopna letu warp rychlostí ohlásil Max.

_________________ Maxis Barett, poručík 3. 4. 2005, 20:42

Margh

Crewman 1. třídy

"Jedna z prvních služeb na můstku a taková hrozná nuda," stěžoval si Margh sám sobě. Co má dělat, když mu vypoví službu většina systémů.

Založen: 02. 12. 2004 Příspěvky: 2 Umístění: USS Posseidon

"Nemám rád radiaci," mumlal si pro sebe. "Andorianci by na loď žádnou radiaci nepustil.“ Margh si totiž představoval, jak taková zmutovaná radiace vypadá. Protože neměl přesné informace a vše co o ní slyšel, bylo z doslechu, přes několik lidí, pokaždé s jiným zněním a již dosti nafouknuté. Tak měl velice živé představy. Viděl jak po celé strojovně se plazí ta zmutovaná radiace, jak její očíčka pomrkávají na techniky, co se jí snaží zastavit. Nedokázal si sice představit jaká ta očíčka jsou, ale určitě je má, co by to bylo za mutanta bez očíček. A určitě musí mít i pařáty. Ano pařáty musí mít určitě. A těmi se snaží zabránit technikům jí dostat do kontejnerů. "Jo jo jo, tak to určitě být musí," pomyslel si. A těmi pařáty již několik lidí pohltila a zabila. A pak se pomalinku dostává ven ze strojovny a míří si to k němu na můst... Ze zamyšlení ho probralo pípání a blikání konzoly. No, popravdě to byl kolega, co do něho šťouchl, protože ho rušil zvuk, který díky hlubokému zamyšlení, Margh, již notnou chvíli ignoroval. Margh si v první chvíli myslel, že ho napadla radiace, ale rychle se vzpamatoval a uvědomil si co a jak. Usmál se na kolegu a začal prsty jezdit po panelu. Zobrazoval si příchozí data a dělal si přesnější obrázek o co jde. Jeho modrou tvář začal prořezávat úsměv. Úsměv spojený s úlevou nad opadnutím bezmoci. Subprostorová komunikace už opět naskočila a ostatní systémy se také začaly probírat k životu. Ihned to oznámil důstojníkovi konajícího službu. Po chvíli se ozval Max s tím, že loď je opět schopna letu warp rychlostí. _________________ Tam kam se dosud člověk nevydal, byla již Imperiální Garda.

6. 4. 2005, 11:09

Tatjana Igorevna Ozerova

osetrovna

Lodní mistr

Založen: 10. 06. 2004 Příspěvky: 30 Umístění: USS Posseidon

Jako by nestacčilo, že zkostnatělé byrokratické myšlení hvězdné flotily zařadí Tanju jako hlavní zdravotní sestru. K tomu má opravdu daleko, jěště prý z nedostatku příslušného personálu napaří dozor nad niřším a středním zdravotnickým personálem lodě. Prý má být ráda, je to vlastně pocta pro někoho tak mladého. Vrrr, prý dejte se k flotile, poznáte kus vesmíru a uvidíte nevídané, to teda jo. Navíc se zase na lodi mění personál, to je děs. Kdo si má pořád ty lidi pamatovat? Nový doktor, noví důstojníci a o zbytku posádky nemluvě. Konečeně se jí povede zařídit aby na ošetřovně bylo dost protilátky proti radiaci. Zmutované raadiaci! Pane bože, to doktoři nemůžou v hlavě udržet ani tu špetku fyziky, co sem jim do nich během studia cpe? Ostatně protilátka je v tomto případě taky pojem. Pár mili-gramů pasivních absorbčních látek a je z toho protilátka. Ouvej, ouvej. Tanju z toho málem rozbolela hlava. Rozhodla se, že správné uklidnění a relaxace pro ní bude u Arwetha s Worfem, ještě štěstí, že jako "hlavní sestra" má vlastní pracovnu, tak měla kluky kam přemístit. T´Rel by to s nima asi o moc déle nevydržela. Mrkne na ně, vymění jim vodu a chvilku si pohraje. Mít tak jejich staorsti napdane ji. Kluci jsou čilí, žádná zmutovaná radiace je netrápí, jako by se pomalu těšili až si pro ně přijde:-). Vrátí je zpátky do klece a sepíše tedy hlášení o stavu zdravotnického materiálu a vyexpedovaných látkách pro nového doktora, který to dostal na starost. Dobře mu tak, bleskne ji hlavou s určitou dávkou škodolibosti. [off] chybela sem vam? _________________ Ing. Tatjana Igorevna Ozerova, hlavní sestra USS Posseidon

15. 4. 2005, 9:33

Sovik

Úpravy v hangári

Poručík

- "Ach. Občas toho už mám dosť." vzdychla si Allen, naťukala inštrukcie do panelu, pozrela na Sovika a pokračovala: " Neznáma radiácia, projekt Genesis a jeho tvorcovia, incident pri Zemi..." - "Zvyšujem dávku o 5 percent."

Založen: 03. 06. 2004 Příspěvky: 61 Umístění: USS Posseidon

-" Je toho na mňa v poslednej dobe nejak priveľa. Ledva sme dostail z paluby tých nafúkancov čo si hovoria najväčšie mozgy federácie ..." Ozvalo sa krátke tiché píp, ktoré potvrdilo úspešnosť ďalšieho testu. - "a zas sa nám sem natlačila nejaká radiácia." - "Zyšujem o posledných 5 percent. Tým sme na 110tich." - "Cítim sa úplne bezmocná, stále sa na nás valia problémy a nakoniec ich musíme zastaviť vždy my." Pokúsila sa uzavrieť svoj monológ vyčerpaným úsmevom, no zamračené čelo mu pridalo riadne komický výraz. - "Nezabúdajte, že ste na jednej z najprestížnejších lodí federácie. O našich dobrodružstvách môžu iní dôstojníci len snívať." - "Ach. To je pravda," vzdychla si Allen, "ale už tých dobrodružstiev mám dosť. Po troch rokoch intenzívnej služby sa už pre mňa toľko vecí stalo bežnými. Tak napríklad Genesis: Tísícky vedcov by sa išli potrhať za možnosťou byť pri tom. Aj ja som sa z toho v duchu netešila o nič viac ako z novej kométy, či rastlinky." Sovikovi sa zobrazila analýza posledného testu, opäť pozitívna. Malé úpravy na plášti a štítoch raketoplánu dokázali posádku efektívne chrániť pred radiáciou. - "Už ste uvažovali nad dovolenkou? Určite sa jej vám za ten čas nazbieralo riadne veľa." Allen pri Sovikových slovách zvážnela. - "Uvažovala som nad odchodom. Z flotily. Na zemi mám priateľa, radi by sme si založili rodinu. A pravdupovediac ak to chcem niekedy uskutočniť, už mi neostáva moc času." - "To celkom chápem. Aj ja som odietol niekoľko ponúk práce na zemi, kým boli moje deti malé." Allen sa opäť zamračila. Niečo na tomto vulkáncovi bolo zvláštne. Nebol taký chladný ako ostatní, akokeby dokázal cítiť. Mala z neho zváštny, ale dobrý pocit. - "Už po minulej misií som sa o tom chcela porozprávať s kapitánom. Na starbase však nemal čas a ani nevieme ako, vhupli sme do ďalšej misie." - "Čím skôr vyrazíme, tým skôr sa vrátime" pokúsil sa Sovik uzavrieť rozhovor. Allen sa zarazila, ako by bola na okamih úplne mimo. Cítila, že Sovikov výrok v sebe niesol niečo ťažké, niečo čo nevedela popísať. - "Čím skôr vyrazíme, tým väčšiu šancu na záchranu majú tí dole," zakončila ich rozhovor. - "Ste v poriadku?" Sovik si všimol Alleninu náhlu zmenu emocionálneho stavu. Takúto silnú však u ľudí ešte nepozoroval. - "Ďakujm, už je to dobré. Len nech to máme už za sebou." Vzdychla si a ťukla prstom po komunikátore: - "McBride kapitánovi. Upravili sme jeden raketoplán tak, že je odolný voči radiácií a môže letieť na záchrannú misiu. Technici práve upravujú ešte jeden, v priebehu 15 minút môžu oba vyraziť." _________________ Poručík Sovik, hlavný taktický dôstojík USS Posseidon Hráč měsíce USS Posseidon – Duben 2381

15. 4. 2005, 12:42

T'Rel

Dreams become reality, Part 1.

Náčelník

Společně s bolianským kolegou Rixxem vejdeme do jídelny, zabráni do rozhovoru. I když, spíše by se to dalo nazvat hádkou. O radiaci se spolu rozhodně nebavíme. Té má již vědecké oddělení plné zuby. A tak jsme s Rixxem vytáhly naše oblíbené téma "Dokaž, že ten druhý nemá pravdu." "Rixxi, chápej. Vezmeš nejmenší a rozpůlíš a máš ještě menší. Takže to není definitivní." "Ale naopak, Davide. Pokud ti někdo jasně definuje, že to je nejmenší, nemůžeš to zmenšit."

Založen: 10. 06. 2004 Příspěvky: 353 Umístění: USS Posseidon

"Dej mi velkej nůž z zmenšim ti cokoliv. Jsem sice odborností antropolog a archeolog, ale drahý Rixxi, vím že rozpůlit se dá všechno." Rixxovy začne cukat oko. Jasná známka toho, že prohrává. Je to tak vždycky. Já si zase žmoulám komunikátor "Možná si antropolog, ale víš že když ti něco definuje definice…" "Definice se mohou mýlit." Skočím mu do řeči a usměji se. "Definice se nemohou mýlit!" Skoro vybuchne Rixx. Jak já tyhle diskuse miluji. "Stvořili je omylní tvorové, tak proč by nemohly? "Prostě nemůžou." Diskuse se chýlí ke konci. Dochází argumenty. To ovšem nevadí. Oba jsme si odpočinuli víc než kdybychom strávily hodiny v simulátoru.

"Možné je všechno Rixxi. Dáš si kafe? Nebo ti to zakazuje nějaká definice." Oba se usmějeme. Rixx mi v mnoha ohledech připomíná Barta. Jo, Bart. Kde je mu dneska konec? Měl bych mu zavolat. "Tak dáš si to kafe?" "Dneska ne. Musím to omezit. Vem mi bylinkovej čaj." "Jasně. Najdi zatím stůl." Rixx přikývne a naznačí mi ať se podívám k replikátoru. Podívám se tedy. U replikátoru je T`Rel. Srdce se mi rozbuší a začnou se mi potit ruce. "Co se děje, Davide? Nemám zavolat doktora?" Zeptá se Rixx, který se očividně bezvadně baví. Můj platonický vztah k T`Rel je ve vědecké sekci celkem známí. A nejen tam. Pravděpodobně za to může Sarah. Když jsem jí tehdy řekl, že s T`Rel chodím. No, alespoň se kolegové baví. "Ne, to je dobrý. Jdu ti pro ten čaj." "A bacha, ať se ti nepropálí lýtka skrz kalhoty." Přes rameno hodím po Rixxovy zlostný pohled. Ten se jen usměje a jde hledat volný stůl. Pomalým krokem se blížím k replikátoru. Jak začít rozhovor? Bavit se o počasí je poněkud nesmyslné. Ale T`Rel byla nedávno povýšena. Gratulace to je ono. Dojdu až k replikátoru a odkašlu si, aby mě T`Rel zaregistrovala. "Ehm, rád tě zase vidím T`Rel." Topíš se Davide, topíš se. "Jen jsem chtěl pogratulovat k povýšení, načelníku." Davide, ty by jsi potřeboval pár facek. T'Rel si práve replikovala nápoj keď k nej pristúpil David. Na to že obaja žili na malej lodi sa stretávali len zriedka. A navyše sa mu T'Rel poctivo vyhýbavala. I to, že je tu, je výnimočné. Svoj zvyk chodievať sem do jedálne obmedzila na minimum. Opäť v sebe pocítila niečo zvláštne keď k nej David pristúpil čo ju donútilo zhlboka sa nadýchnuť a využiť svoju koncentráciu na maximum aby zachovala svoju obvyklú vulkánsku beztvárnosť. Navonok na nej nebolo nič poznať. Skôr naopak, ako keby z nej chladnosť len tak sršala. Uchopí svoj nápoj do ruky a obratí sa k Davidovi čelom. "Nápodobne, poručík." odpovie T'Rel chladne a ustúpi nabok aby mal David prístup k replikátoru. V tej chvíli si uvedomil, aká je to škoda, že medzi toľkými loďami na mori musel naraziť práve na ľadoborec akým bola ona. Normálne by teraz T'Rel bez akýchkoľvek dodatkov odišla a nezaujímala by sa. David trochu v rozpakoch natukal na konzole svoju požiadavku a pritom sa trochu divil prečo u nho T'Rel ostáva. T'Rel pritom vyzerá, že o niečom premýšľa a keď sa zhmotní požadovaný nápoj a David ho uchopí do ruky opäť prehovorí. "Poručík, chcela by som s vami prediskutovať jednu vec." David prekvapene vzhliadne: "So mnou? Akú?" "Je to súkromná záležitosť. Bola by som rada, keby sme ju nepreberali tu." A ako blesk z číreho neba, ako žiarovka ukojená náhlym prívalom elektriny sa Davidovi v hlave rozsvietila spásonosná myšlienka a spravila cink, ktorá mu dodala odvahy. "Tak ju môžme prebrať u mňa nad večerou...Teda, môžme naplánovať súkromné stretnutie v súlade, že by sme pri tom vyhladli." zdôvodnil jej to po vulkánsky tak aby súhlasila. Ale pod jej upreným pohľadom pri konci vety už koktal, červenal sa a potili sa mu dlane, ako mladému pubertakovi. T'Rel len zdvihne jedno obočie: "To by bolo akceptovateľné." David zato úplne rozžiari: "To by bolo nádherné. Čo tak zajtra o siedmej večer." "Vrátim sa teda potom." Prikývla na jeho návrh, obrátila sa a odkráčala preč. Aj tak zrovna teraz nemala čas, skrz inšpekciu skladov zbraní, ktorú si naplánovala. David za celý svůj život snad nezažil, aby se den tak vlekl jako dnešek. Den, ve kterém povečeří s T`Rel. Když Davidovy konečně skončila služba div se do své kajuty nehnal warpem 1. Musí toho hodně připravit. Už včera si nastudoval některá vulkánská jídla a vybral několik, pro dnešní večer. Replikátor dnes bude pracovat na plné obrátky. Trochu problémy měl David s

výběrem vína. Hlavně proto, jestli vulkánci víno pijí. Ale nakonec jednu lahev zreplikoval. Další dilema na Davida čekalo před šatníkem. Co na sebe? Civil nebo uniformu? Nakonec vyhrála uniforma. Čert ví proč. Poté co David vše naservíroval na stůl, začal po své kajutě přecházet jako lev v kleci. Ještě 5 minut než dorazí. Čtyři minuty. Davide, jsi jako puberťák. Nakonec se ozve zvonek a David div nepřeskočí jedním skokem celou kajuty, aby byl u dveří. Poslední uhlazení uniformy a .. "Vítej T`Rel. Pojď dál." T'Rel vstúpi a mierne sa porozhliadne. "Dúfam, že si hladná. Pripravil som pre nás skvelú večeru." David ukáže k stolu, na ktorom je prestreté jedlo. Horiace sviečky vrhajú tiene pri stlmenom svetle a vytvárajú tak romantickú atmosféru. Obaja si sadnú a David začne opisovať čo všetko pripravil. "Začneme polievkov Palik. Viem, že je to vulkánska tradične oblúbená. Nasledujúcou Kreilou na Fori Hirat a ako zákusok Kasa." "Večeriaš takto veľkolepo každý večer?" "Samozrejme, že nie. Toto je špeciálny prípad." "Je?" "Jistě, vždy se mi nepodaří večeřet s někým tak krásným." Zalichotím a usměji se. Potom vezmu lahev vína. "Po vätčine sa začne otvorením flaše vína a tancovaním až do rána s pár minutami odpočniku." Prehodí David žartovne, ale T'Rel to samozrejme berie úplne vážne. "Tak dobre. Budem rešpektovať niekoľko tvojich kultúrnych zvykov. Budem piť víno, ale nie tancovať." "Možno po pár pohárikoch zmeníš názor." "Nie, nezmením." Povie T'Rel kamennou tvárou. "Ale noták. Niekde vo vnútri tej prísne kontrolovanej vulkánky, je divoká žena kričiaca v tebe, ktorá sa chce dostať von. Možno na konci večera budeš tancovať na stole..." ale keď David zachytí T'Relin vážny výraz, jeho rozjarenosť sa v okamžiku vytratí a len ticho dodá ",možno nie." "Je vhodné začať s našou diskusiu teraz?" "Nemali by sme začínať s prázdnymi žalúdkami. Možem povedať prípitok?" "Toto je další váš kultúrny zvyk?" "Ano. Rád bych připil tobě, T`Rel, zato, že s tebou mohu trávit dnešní večer. Že mohu být ve tvé společnosti ikdyž mezi námi byli v minulosti menší neshody. O to víc si cením dnešního večera. A proto bych rád připil na tebe a na tento okamžik." David pozdvihne pohár a trošku si z neho upije. T'Rel ho napodobí, a na jeho prekvapenie ho vypije až do dna. "Tak a teraz, o čom to chceš so mnou hovoriť?" "Jedná sa o záležitosť čisto ľudskú, ako si až v jej najvnútornejšom duchovnom rozmeru. S príčinami a dôsledkami znepokojivo, cez to hladivo existencionálnymi." vyberá T'Rel svoje slová veľmi pozorne aby vyjadrila to čo chcela povedať. Mělo mi být jasné, že se to neobejde bez zdlouhavých a nic neříkajících vět. Ale to se dá přežít. Takovýhle věty slíchám neustále od vulkánců u nás v sekci. "T`Rel šlo by to říci trochu jednodušeji?" řeknu s úsměvem "Navrhujem ti Kunat-Sunik. Svoje prianie stať sa tvojou družkou. Podľa ľudských merítok ti navrhujem svadbu. Prijímaš?" Zůstanu na T`Rel civět s otevřenou pusou. Zvednu se ze židle a začnu přecházet po kajutě. T`Rel se také zvedne ze židle a nadechuje se, že něco řekne, ale rukou jí naznačím, ať mlčí. Čekal jsem spoustu věcí, ale tohle? To ani ve

snu. Vždyť mě odkopla. Co když je to jen žert? Nějaký hloupý žert, který spolu s ní uspořádali mí kolegové. Ale to ne. T`Rel by se ničeho takového neúčastnila. Tak co jí k tomu vede? Proč si vybrala mě? "Davide, nerozuměl jsi snad mé otázce?" zeptá se T`Rel rychleji, než jí stihu naznačit, aby mlčela. "Ne, rozuměl jsem dobře. Jen to není tak snadné." T'Rel síce prikývne, ale keď vidí, že je David stále zmätený, znova sa ohlási. "David, ak si nie si istý, nebudem od teba vyžadovať odpoveď hneď. A keď odmietneš, budem tvoje rozhodnutie plne rešpektovať." Chce ho tým T'Rel trochu ukludniť. "Ne to je dobré, T`Rel, jen mi dej chvilku. Trochu jsi mě zaskočila." T`Rel přikývne, že rozumí. Asi brzo prochodím v koberci díru. V posádce je několik vulkánců. Tak proč si vybrala mě? Možná s tím má něco společného ta planeta. Tehdy se chovala dost divně. Ale možná je to něčím jiným. Možná se jí v hlavě urovnalo, jak jsem jí tehdy vyznal lásku a ona zjistila, že chová stejné city ke mně. Možná, možná, samé možná, ale odpověď žádná. Zatraceně, Davide, o čem to přemejšlíš! Vždyť jí miluješ. Tak co řešíš? Přijdu k T`Rel a chytnu jí za ruku. Zadívám se do těch nádherných očí a poté začnu mluvit. "T`Rel opravdu jsi mi vyrazila dech. Opravdu. O tomhle jsem snil již delší dobu. Toužil jsem po tom jako po ničem jiném. Jen jsem neměl po tvém odmítnutí již odvahu. A teď tohle." odmlčím se a podívám se na tu andělskou tvář "Ano T`Rel, rád se stanu tvým druhem. Tvoje Kunat-Sunik přijímám." T'Rel prikývne. Jej tvár zostáva vážna, ale v očiach jej začne pohrávať letmý úsmev. "V poriadku." a pozorne sa na Davida zahladí. Náhle si je David vedomí jej vzrušujúcej blízkosti. Začervená sa i keď na to nemá dôvod. "Zajtra." povie. "Prepojíme sa zajtra. Myslím si, že žiadnu pomoc pritom nebudeme potrebovať. Má to byt síce rodinný obrad, ale na tom nezáleží. Sme dospelí a svedectvo môže byt dodatočné." David pozrie hlboko do jej výrazne modrých očí a zbadá v nich prísľub budúcnosti o ktorej sa neodvážil ani snívať. Prázdnota, ktorou v sebe nosil od chvíle, čo ho T'Rel chladne odmietla, môže byť zaplnená. Práve teraz si mohol priznať, ako veľmi si to želá. "Miluji tě, T`Rel" Nic vhodnějšího Davida v tu chvíli nenapadlo. Ale věděl o něčem, co vydá za spousty slov. O krok se přiblíži k T`Rel a polibi ji. T'Rel sa jeho bozku poddá a odpovie tým, že ho obíjme-ako to mala možnosť vidieť u pozemšťanoch, či v skutočnom živote, alebo v divadle. Z jej strany to bolo púhe gesto prijatia, nebolo čas jej vysvetľovať čo pre ľudí znamená bozkávať sa a ako sa to správne robí. Bozk či už povrchný, David pocíti ako ho pri tom zaplaví teplo. Pustil jsem T'Rel a pousmál se, když jsem uviděl její tázaví pohled. "Dá se to dělat i o něco lépe a příjemněji." Řeknu s drobným úsměvem. Na tvári T'Rel sa objaví nepatrný úsmev. "Verím tomu David. Pozajtra ma môžeš začať učiť, a ja ti pre zmenu ukážem naše spôsoby. Ale teraz už musím ísť." "Naučím tě vše, lásko. Vše." slíbím "Zítra ráno mám službu v astrometrice a odpoledne máme sekční poradu...." "Zajtra, opäť večer. V mojej kajute, nastávajúci." "Večer." řeknu jakoby zasněně T`Rel Davida naposledy obejme a poté odejde z kajuty. Když se za T`Rel zavřely dveře, konečně se David nadechl. Dnešní večer pro něho byl velmi zajímavý. Nejzajímavější v celém jeho životě. Žena, kterou z celého srdce miluje, pro kterou by udělal cokoliv a byl by ochoten pro ni i zemřít, se stane jeho ženou. Prchlivá myšlenka Davidovy našeptávala, že je to jen překrásný sen. Nádherný sen. Ale ne, je to skutečnost. Zítra se David propojí. Již o tom rytuálu hodně slyšel. Ale zítra ho zažije. David zase začal přecházet po kajutě. Srdce mu buší, až má strach aby mu nevyskočilo z hrudi. Potřeboval by některé vulkánské uklidňovací metody. Nakonec se rozhodl, že půjde spát. Převlékl se a zalehl. Stále nemohl uvěřit svému štěstí. David nemohl dlouho usnout. Před očima měl stále T`Relinu andělskou tvář, v uších mu zněl její nádherný hlas, rty měl stále horké od jejich polibku. Nakonec ho ale spánek přemohl a on usnul s blaženým úsměvem na rtech.

OFF: Created by: Master Petty Officer (MPO) T'Rel Chief Of Security Lieutenant David Jackson Asst. Chief of Science Offiecer _________________ "Mayby I'll not make everyone happy, but I'll keep us alive." 15. 4. 2005, 16:31

James Mckenli Podporučík

Zpráva se šířila rychlostí blesku.A taky se dotkla Jamese. "Cože????To není možné.Tak rychle jo?" James byl opravdu překvapen. "Je to pravda!!!Strojovna je čistá.Můžeme letět warpem." líčil mu jeden branec. "Skvělé.Děkuju"

Založen: 28. 10. 2004 Příspěvky: 72 Umístění: Uss Excalibur, komplex IV

James byl rád že můžou zase letět.Výhled z jeho kajuty ho omrzel.Jako obvykle zamířil na ošetřovnu.Pár lidí se divilo když se dozvěděli že tráví na ošetřovně spoustu času. Nadporučík, který mu dal za úkol vyhledat odkud se radiotivita vzala se ještě neohlásil.James byl jednu stranu rád.Určitě by mu dal další nesmyslný úkol a to James nechtěl.Na druhou stranu zase se nedoví jestli jeho doměnka byla správná. Na ošetřovně Jamesova pracovna vypadala jako květinářství.Na každém volném místě byla květina.James měl opravdu rád horko a květiny.Ovšem na stole kde byly růže ho čekalo nemilé překvapení.Byl tam PADD a na něm něco napsáno.Podpis byl samozdřejmě že od hlavní doktorky. "Grrrrr, co mi zase chce?Vždycky když mi nechá vzkaz na stole se jedná o nějakou dříčskou práci." James se ani tentokrát nemýlil.Vzal PADD a začal číst: Jamesi!Potřebuju aby sis vzal z mé kanceláře PADDy, které mám na stole.PADD obsahuje lékařské prohlídky dotyčné osoby.Těch PADDů je samozdřejmě víc než jeden.Zkontroluj jestli ty osoby byli na měsíční prohlídce.Pokud ne tak jim pošli upozornění.Díky.Jsem si jistá že to zvládneš. Mellysa Ransolová, hlavní zdravotnický důstojník "No to snad není pravda.Sama si válí někde šunky a já musím její práci za ní oddřít.To už je vrchol." James se rozhodl že tedy půjde do její kanceláře a vezme ty PADDy a bude dřít. James uviděl bednu na stole.Přistoupil k ní a uviděl že těch PADDů je tam spousty.James narazil na lísteček.Počet:200 Ks. Po 2,5 hodinách úmorného dření "Tak to bychom měli.86 lidí nemělo prohlídku za poslední měsíc.Ostatní ano." Najednou Jamese napadl úžasný plán.Popadl PADD a tam horečnatě psal Hlavní sestře že má těmto lidem poslat upozornění že nebyli na ošetřovně za poslední měsíc. Rychle popadl bednu a donesl ji do pracovny hlavní sestry.Sestra tam samozdřejmě nebyla, ale Jamesovi to nevadilo.Dal tam PADD s instrukcemi a bednu na stůl. Nakonec se podíval na nástěnku na ošetřovně a uviděl že dnes v noci má službu.Rozhodl se přespat na ošetřovně.... _________________ James Mckenli-Podporučík HF Dokonalost spočívá v maličkostech, přesto dokonalost není maličkostí

16. 4. 2005, 12:24

Tatjana Igorevna Ozerova

mraky se sbíhají

Lodní mistr

James spal na svém obrovském křesle.Byl hrozně vyčerpaný že sotva zavřel oči hned usnul.Ještěže jsem to hodil sestře, protože to bych se jinak udřel.

Založen: 10. 06. 2004 Příspěvky: 30 Umístění: USS Posseidon

Tanja se konečně dostala k práci, ke své práci. K té, kvůli které todleto všechno podstupuje. Láskyplně se usmála na vzorek materiálu a něžně ho vložila pod mikroskop. Tři dny práce na brusce snad budou k něčemu. Už, už se nahýbala nad přístroj, když tu počítač oznámil, že jí přišel od doktora požadavek na report, nutné. S povzdechem se zvedne od mikraku a jde to tedy udělat, nutné.. Nutné??? Co si ten papala myslí? Rozesílat upomínky není její práce. Pak se na chvilku zarazí, třeba má taky nějakou zajímavou činnost. Radši to vyřešíme rovnou. Tanja: „Počítači udej polohu a zaneprázděnost doktora McKenliho!“ Počítač si svérázný příkaz vyložil po svém Počítač: „Doktor McKenli spí ve své pracovně, dle rozpisu služeb má držet pohotovost ma ošetřovně.“ V Tanje se zase jednou vzbouřila krev. Popadla padd, do ktereho sotva nakoukla a vyrazila ze své pracovny do té doktorovi. S klepáním se neobtěžovala a tak zastihla doktora totálně nepřipraveného a rozvaleného v křesle. Probudila ho vskutku něžně, práskla paddem o stůl, až doktor nadskočil. Sotva stihl pochopit, kde je, již ho zavalila přívalem slov. Jakže jí to říkali na škole? Blonďatá mina. Tanja: „Doktore McKenli měli bychom si ujasnit několik věcí v zájmu naší spolupráce. Jsem inženýrka Tatjana Igorevna Ozerová, inženýrka chápete? Mojí primární starostí jsou všechny ty přístroje, které potřebujete k výkonu své profese. Jen čirou náhodou a z nedostatku personálu, jsem oficiálně vedena jako hlavní sestra. A z jejích povinností mám akorát dozor nad nižším a středním zdravotnickým personálem. Navíc nikde není řečeno, že nějaká ubohá sestra má rozesílat stovku upomínek, aby vy jste mohl dospat ve službě to, co jste nestihl v noci!“ Po těchto slovech Tanja pohodila hlavou, takže její blonďatá hříva zavlála po pracovně. Nadechla se, založila si ruce v bok a s nakloněnou hlavou na stranu čeká co vypadne z doktora.

James Mckenli koukal na sestru jako blázen.Potom pronesl:"Ach ano.Tento úkol mi dala hlavní doktorka.Měla ho udělat ona!Ale já jsem to musel udělat za ní.Ikdyž bych si mohl stěžovat, tak to neudělám protože vím co by se stalo.Mimochodem to rozeslání upozornění je ROZKAZ, a ten splníte.A pokud chcete něco napsat do záznamu tak to řekněte rovnou.A teď s tím spaním.Sice to není podle předpisů ale interkom by mě zbudil.I návštěva.Co chcete dělat??Udat mě?Zkuste to.Roznesl bych vás před soudem na kopitech.A takhle se nechová nižší hodnost k vyšší.Mě budete brát stejně tak jako kohokoli vyššího důstojníka na této lodi, a ne že se ke mě budete chovat jako k uklízečovi!"James se nadechl.Tohle si opravdu nemůže dovolit.Kdyby to udělal kapitánovi tak ten by ho poslal kvůli tomuhle céresu do vězení."Ještě něco?"zeptal se James.Nesnášel když si z něho a to ještě nižší hodnost dělá fackovacího panáka.

„Vyššímu důstojníkovi? Jak myslíte, pane.“ Po těchto slovech Tanje nebezpečně zajiskřilo v očích. „ Z toho co jste řekl je zřejmé, že jste voják a ne uklízeč, pane. Na druhou stranu, mohu mluvit upřímně, pane?“

"hmmmm.Samozdřejmě že nejsem voják.Ale dokončil jsem zálkadní kurs.Mluvit upřímně můžete."James měl jiné věci na práci než uklidňovat pobouřené rolníky.

„Pak by jste si mel uvědomit, pane. Že Hvězdná Flotila je polovojenská organizace, pane. A budete v ní přicházet do styku s mnoha nevojáky, pane. A hlavně, pane, i uklízeči jsou lidi, pane. Když už mi byl svěřen dohled nad zdravotnickým personálem, pane, hodlám zajistit, aby dělal to co má, pane. Přijala jsem rozkaz, pane. Mám vám i zasalutovat?“

"Salutovat samozdřejmě budete.A dejte si odchod!"James si myslel o ní své.Chytá ho za slovíčka, která nevyjádřil dost jasně.A než Tatjana odešla řekl:"ano s uklízeči se potkávám ale ti nebejvajý obvykle drzý"James se podíval na hodinky.Za 15 minut mu končí služba.Konečně.

Tanja dle předpisů vypnula hruď a zasalutovala. Pak se otočila, aniž by pohlédla na padd, odešla a z celé její postavy bylo zřejmé, že tento doktor to na Posseidonu bude mit těžké. A když si chce hrát na vojáčky.. Co se týká zprávy samotné bylo to pro Tanju dílem okamžiku. Tanja: „Počítači vyhledej členy posádky a osoby na lodi, kteří neabsolvovali prohlídku. Odešli jim zprávu –dostavte se na povinnou lékařskou prohlídku, nedostavení se či otálení bude posuzováno jako přestupek, dle směrnic HF.- Počítači proveď a podepiš praporčík McKenli .“ Pak se podívala na hromadu paddů, které běžně vyřizovala. Nikde přeci není řečeno, že inženýr je zdravotník, takže.. A s roztomilým úsměvem celou hromadu doktoru McKenlimu. Hlášení o stavu je třeba pročíst a potvrdit; podepsat rozpis služeb; podepsat a odeslat ke zpracování rozpis ošetření; podepsat a odeslat objednávku na nové živné roztoky..a proč vlastně je tudle? Všechny objednávky má zařizovat službu konající důstojník. Úsměv na tanjině tváři se ještě prohloubil. Pan doktor bude mít dlouhou směnu. Tichá dohoda, kterou Tanja měla s nadporučíkem právě pozbyla platnosti. Tanja: „Počítači odešli spisy k ošetřovně za poslední tři dny, počínaje dneškem k rukám doktora McKenliho, označ nutné, je potřeba aby ještě dnes byly vyřízeny.“ ensign McKenli and Ing. T.I.Ozerová _________________ Ing. Tatjana Igorevna Ozerova, hlavní sestra USS Posseidon 20. 4. 2005, 17:19

Sovik Poručík

--- OŠETROVŇA --- "A už vás nespozná ani vlastná mať." Sovik sa pozrel do zrkadla, potom na usmieavjucu sa sestru a potom spat do zrkadla. Pehy na tvari si ani nevedel spocitat a vraskava struktura nosa mu nebola natoľko komická ako Tatiane. Hodil na nu prísny pohľad, zoskočil z lavice a odišiel na druhú stranu k Andreiovi. Andrei, který už měl operaci za sebou se při pohledu na Sovika jenom usmál. Nevěděl jestli teď nevypadá náhodou líp než před zákrokem. "Sekne ti to," řekl a škodolibě se ušklíbl. Založen: 03. 06. 2004 Příspěvky: 61 Umístění: USS Posseidon

Sovik si len vzdychol a otočil sa k Allen, ktora ešte len čakala na úpravu. Ani ona sa nevedela zdržať smiechu a tak Sovik rezignoval a začal sa smiať tiež. A tak sa všetci traja spolu smiali, až kým si Allen s Andreiom neuvedomili, že sa smeje aj Sovik. Andrei zarazilo, že se Sovik začal smát. 'Hmm, vždyť i Cathy se směje. Teda ta se směje pořád.' Vzpoměl si Andrei na svoji snoubenku, která byla z části taky vulkánka. Cathy si bude brát až se vrátí z této mise. "Za jak dlouho budeme moci s tady tím," ukázal na svůj oblyčej, "pracovat jako by to bylo moje vlsatní?" otočil se na sestřičku. "Asi tak za dvacet minut," řekla jen tak jako by mimochodem. "A safra, tak brzo?" zeptal se Andrei nedůvěřivě. "Ano, naše plastická chirurgie už poskočila o kus, od té doby co už nejsme opice," odpověděla uraženě. - "Ale čo, veď základná mimika ti ide vynikajúco!" podpichla Allen Andreia. Sovik na to reagoval zdvihnutím obočia, ktoré však dosť neprirodzene pretiahlo masku nosa a čeluste a Allen opäť prepukla do hlasného smiechu. Nadporučík Andraschko, ktorý sa práve podroboval zákroku si s nevôľou vzdychol. Uvoľnená morálka pred misiou sa mu vôbec nepáčila a bol rozhodnutý s ňou skoncovať hneď ako ho sestrička pustí z lôžka. Andrei si připadal jako cvok, když na osetřovně, místa, kde se léčili nemocní, se smál z plných plic. Ale teď mu připadalo všechno totálně směšný. Podařilo se mu zkrotit svoje neovladatelné nutkání se smát a opřel se o stěnu ošetřovny. Začal se rozhlížet po pacientech, kteří ještě stále leželi upevněni na lůžkách a buďto zákrok čekali nebo se mu už podrobovaly. Najednou mu zrak padl na Andraschka, kterému se v očích třpitila rozhodnost a částečně i zloba. Crewmanu Nortonovovi došlo, že nadparočík není z morálky dvakrát nadšen. Úsměv mu z úst na chvíli odpadl, ale za chvíli se už opět usmíval na celou oštřovnu.

Situáciu zachránil Smithov príchod. Allen, Andrei i Sovik sa okamžite postavili do pozoru a všetok smiech ich v ten okamih prešiel. - " Ako pokračujú prípravy na záchrannú misiu?" smeroval otázku Andrewovi, no ten nebol pri zákroku schopný hovoriť a tak len mihol okom po Tatiane: - "Kozmetická úprava výsadku nám zaberie ešte asi 10 minút. Ďalšich 15 minút odporúčam aby zostali na ošetrovni, pretože následkom séra sa niektorí z nich výraznejšie prejavujú." Smith hodil okom po Allen, ktorá sebe dusila smiech a radšej podišiel k Andraschkovi. - "Vníma ma?" - "Áno." potvrdila Tatiana. Smith sa sklonil k Andrewovi a začal mu hovoriť nejaké pokyny k misii. Smith sdělil nadporučíkovy nějaké informace a pak se obrátil zpět na zbytek výsadku: "Přeji vám hodně úspěchů při vaší misi. Zlomte vaz," řekl a opustil ošetřovnu. Andrei si pořád nemohl zvyknout na nové oblyčeje svých kolegů. Doufal, že se mu nestane, že by při misi některého z nich nepoznal. To by potom byl totální průšvih, protže by to mohlo dopadnout tragicky. --- HANGÁR --Záchranný tím sa naloďoval do dvoch upravených raketoplánov. Boli to väčšie stroje typu 11. V prvom letel veliteľ misie Andrew, Andrei a doktorka Ransolová s jednou sestrou, v druhom, Sovik, Allen a dvaja zdravotníci. Raketoplány boli zaplnené výbavou pre malú poľnú ošetrovňu, nechýbalo však ani technické vybavenie pre odstránenie najväčších trosiek a častí pravdepodobne stroskotanej lode. Motory oboch lodí zasvietli na modro a pomaly vyleteli z brány doku. - "Tak sa hanbím, ako sme sa správali na ošetrovni." Allen bola zhrozená z toho, že nevedela udržať smiech ani pri pohľade na Smitha. Verila však, že to pochopil. - "To nič, všetci sme cítili účinky séra. K operácií to vždy patrí." utešoval ju Sovik a v duchu sa už zamýšľal, ako bude riešiť nepríjemnú situáciu s čipom. Planéta sa približovala a raketoplány začali zostup do atmosféry. Andrei, který pilotoval druhý raketoplán si začal pořádně let s raketoplánem užívat. Bylo to úplně něco jiného než Posseidon. Raketoplnán nebyl vůbec tak neohrabaný a ztuhlý jako jeho mateřská loď. Už se chystal, že udělá nějakou parádičku aby otestoval jaké to je mít okamžitou odezvu na svůj rozkaz, ale nakonec to neudělal, protože toto přece jenom nebyl simulátor a nechtěl aby něco pokazil. Za chvíli už oba raketoplány prolétaly atmosférou a neuvěřitelnou rychlostí se blížily k povrchu planety. "Pane Nortonove, nízký orbit," řekl Andrew... created by Crewman Andrei IRQ Nortonov & Lt. Sovik _________________ Poručík Sovik, hlavný taktický dôstojík USS Posseidon Hráč měsíce USS Posseidon – Duben 2381 Naposledy upravil Sovik dne 22. 4. 2005, 19:08, celkově upraveno 1 krát 22. 4. 2005, 18:27

Sovik Poručík

Založen: 03. 06. 2004 Příspěvky: 61 Umístění: USS Posseidon

Raketoplány sa ponorili do vrchných vrstiev atmosféry a začali systematicky scanovať planétu. Senzory dokázali len s veľkými ťažkosťami preraziť rušenia atmosféry a zozbierané dáta boli aj tak veľmi zašumené. Po dvoch hodinách sa stretli a vymenili si zozbierané údaje. Nasledovali ďalšie dve dvojhodinové pátrania, kým Allen začala podozrievať jednu oblasť. - "Je to 47 stupňov východnej dľžky a 40 stupňov južnej šírky. Momentálne je tam noc a úsvit nastane až o 10 hodín, preto nemáme žiadne vizuálne dáta. Širokospektrálne analýzy však vyzerajú celkom sľubne, pravdepodobnosť trosiek je na desiatich percentách, čo je také veľké rušenia dosť slušné. Druhá oblasť je o 20 stupňov na sever a musím povedať, že je obrovská. Zmestili by sa na ňu stovky stroskotaných lodí. Vykazuje menšiu koncentráciu kovov, no v rámci planéty je jedinečná. Nemôžem to potrvrdiť, ale zdá s mi, že by sme tam mohli nájsť prvky, ktoré by sa v prírode planéty typu M vôbec nemali vyskytovať. Myslím, že by sme sa tam mali pozrieť, ak vrak na mieste A nenájdeme. Zoscanovali sme však už 85 percent planéty a toto miesto je aj z hľadiska trajektórie zostupu do atmosféry pomerne sľubné." - "Registrujete nejaké známky života?" ozval sa Andraschkov hlas z komunikátora. - "Rovnako ako vy, žiadne známky života cez tieto rušenia nezaznamenáme." - "V poriadku slečna Ransolová, letíme tam. Najprv päť preletov vo výške 2 km, potom daľších päť v 750. Potom prehodnotíme situáciu." odpovedal Andaschko a jeho raketoplán sa oblúkom zaradil pred Sovikov a spoločne začali vo veľkom poloblúku zostupovať. Prelety v dvojkilometrovej výške potvrdili Allenino tušenie, naozaj sa pod nimi nachádzalo mnoho trosiek a iného materiálu. Žiadnych stroskotancov ani iné formy života však

nezaregistrovali. Po zostupe na hladinu 750 metrov bola Allen dlho ticho, až nakoniec radostne vykríkla: - "Život! Mám život!" a žačala Sovikovi ukazovať blikajúce bodky na modeli územia pod nimi. V okolí trosiek sa nachádzalo 10 foriem života, kilometer južnejšie približne ďalších 40. Roztrúsené postavy pri troskách sa temer nehýbali, kým medzi skupinkami na juhu panoval čulý pohyb. - "Ich počet prevyšuje posádku transportu. Jedná sa o domorodcov?" - "Všimnite si tieto štruktúry. Výzerá že tu majú menšie sídlo. Nachádza sa tam mnoho kovu, pravdepodobne saod posledné ho pozorovania transformovail na industriálnu spoločnosť ..." - "Čo bolo toto?" prerušil ju Sovik a ukázal na záblesk malej bodky na zašumenom obraze monitora. Allen previnula záznam späť, a naozaj sa na ňom nachádzal malý bod, ktorý sa v priebehu sekundy zažal a zas zhasol. - "Je to príliš spojité a hladké na to aby to bol šum. Pravdepodobne nejaký odlesk." konštatovala Allen. Ani daľšie prelety neodhalili ostrejšie kontúry budov, stabieb, či trosiek. Rekonštrukcia z nazbieraných dát by trvala niekoľko dní a tak sa Andraschko rozhodol pristáť o niečo severnejšie a preskúmať oblasť po zemi. Primárna direktíva im ani nič iné neumožňovala. Na prvom mieste bolo neporušenie prirodzeného vývoja domorodcov. Raketoplány pristáli a kým Andrei parkoval druhý raketoplán, sovik a Andrew sa vonku začali radiť o ďalšom postupe. Pribehla za nimi aj Allen: - "Tipickí muži. Prvé čo vynesiete z lode je prepravka so zbraňami." skonštatovala znechutene pri pohľade na ozbrojujúcich sa dôstojníkov. - "Čo iné by ste čakali od mužov v zlatých uniformách?" konštatoavla sestrička, ktorá začala vybaľovať núdzové lekárničky. - "Nevybaľujte zatiaľ nič okrem taktickej výbavy a senzorov!" zakričal Andrew do raketoplánov. - "Najprv preskúmame okolie a zabezpečíme tábor. pána Nortonova som oboznámil s postupom, ostane tu a na všetko dohliadne." Andreowu tvár osvietil malý reflektor, ktorý Andrei vytiahol z raketoplánu a začal inštalovať spolu so signalizačným systémom. Dve malé sondy zakrúžili okolo raketoplánov a začali pozorovať a scanovať okolie. - " Pán Sovik, budem rád ak ma budete doprevádzať." obrátil sa Andrew s puškou na ramene k vulkáncovi. Sovik prikývol a pokýval na jedného zo zdravotníkov, ktorý sa k nim s radosťou pridal. - "Budeme udržiavať kontakt každých päť minút." povedal nadporučík pri odchode a potom všetci traja začali zostupovať k neďalekej húštine. Miesto, na ktorom raketoplány pristáli bolo mierne vyvýšené, niekoľko stromov tvorilo malý háj. Naokolo boli kopce a pahorky, čiastočne odlesnené. Allen ešte niekoľko minút sledovala svetielka trikodérov, ktoré sa vzďalovail dolu kopcom. Neboli jasné ako na Zemi, neciditeľný priezračný opar ich svetlo tlmil a lomil do zvláštnych farieb. Obloha nad nimi bola zafarbená do modra, neboli však na nej žiadne hviezdy. Videla obrysy blízkych kopcov, mnohé z nich boli trávnaté, sem tam rástol nejaký ker, či strom. Modré nebo a zelená príroda sa na tomto podivuhodnom mieste menili na zmes nepomenovateľných odtieňov, ktoré Allen pripomenuli pocity z turistiky, keď vystúpi na nejaký vrchol. Na druhú stranu však cítila úzkosť a strach, niečo jej tu nesedelo. Odobrala sa späť do raketoplánu pokúsiť sa zistiť čo to je. Andrei a zdravotníci zatiaľ rozkladali tábor. Uplynulo skoro prvých päť minút, kým sa prieskumný tím dostal k hranici lesa. Po ceste Sovik scanoval po známkach života, no domorodcov ani divé zvieratá nablízku nenašiel. Lúka a les boli oddelené ostrou hranicou krovinatého porastu. Všetci vytiahli nože a zakrátko mali cestu voľnú. Ešte na okraji lesa Sovik tri krát ťukol po komunikátore a ozval sa Andreiovi. Potom všetci traja vstúpili do tmavého zástupu stromov, za ktorým sa mali nachádzať trosky vulkánskej lode. Čo krok, to prasknutie halúzky, čo krok to zašušťanie lístia. Návštevníci lesa boli oveľa hlušnejší ako jeho obyvatelia. Tí ich len potichu sledovali a čakali, čo sa bude diať. Bolo im jasné, že sú to cudzinci, akých ešte nikdy nevideli, no spoločenstvo živočíchov bolo dosť múdre na to, aby na seba zbytočne neupozorňovalo. Od minulého týždňa už toho tento les zažil dosť; mnohí nezvyčajní návštevníci ním prešli a ďalší traja už neboli prekvapením. A tak mohla skupinka na čele s Andrewom nerušene napredovať hlbšie a hlbšie, sprevádzaná šumením lístia a zurčaním blízkeho potoka. - "Identifikoval som tri druhy väčšieho živočíšstva a desať druhov vtáctva. Vyzerá, že sa nás boja." - "Pssst. Oni nerušia nás, nebudeme ani my ich," odmietol Sovik pokus mladého medika o začatie konverzácie. A tak potichu pokračovali hustým lesom. Pokračovali až kým sa po 20 mnútach neozval jeden z trikodérov. - "Menší kovový objekt 25 metrov na juhozápad." ohlásil Sovik. Tri lúče svetla bateriek hneď zosílili a zamerali sa na prilbližnú pozíciu nálezu. V malom žľabe

vymletom vodou sa bol zarytý metrový kovový úlomok, pôvodom jednoznačne z lode vulkánskej výroby. - "Loď asi pred pristátim čiastočne explodovala." skonštatoval Andraschko a vydal sa ďalej smerom na juh. Nebol z tejto misie moc nadšený, zbierať stroskotaných vulkáncov po tom, čo mu zamorilo celú strojovňu sa mu moc nechcelo. Počul ako Sovik za jeho chrbtom ohlásil nález táboru, keď jeho trikodér pípol a začal blikať. Obrátil sa a gestom okamžite ukázal ostatným aby si čupli. Ukázal im svoj trikodér, na ktorom bilkala pomaly približujúca sa červená bodka - humaniod. _________________ Poručík Sovik, hlavný taktický dôstojík USS Posseidon Hráč měsíce USS Posseidon – Duben 2381 22. 4. 2005, 19:05

Sovik Poručík

--- ZÁKLADNÝ TÁBOR ---

Založen: 03. 06. 2004 Příspěvky: 61 Umístění: USS Posseidon

Prieskumný tím bol preč už skoro hodinu a osádka tábora dúfala, že sa už čoskoro nájdu vrak a zvolia plán záchrany. Medik ktorý zostal v tábore, držal vonku stráž, Andrei podriemaval za kormidlom. Mellysa a Allen sedeli vo vedľajšej kajute a dokončovali analýzu posledných snímkov z preletov. - "Ako sa má Sam?" Allen sa pri Mallysinej otázke šibalsky usmiala: - "Plánujeme si založiť rodinu. Posledné týždne som bojovala s tým, či to naozaj chcem, či mi nie je lepšie tu na lodi. Ale prišla som k záveru, že radšej budem šťastná na Zemi stále pri Samovi, vychovávať naše deti." Allen pokračovala a úplne ožila, keď sa rozrozprávala o Samovi. Andrei, ktorý zachytil úryvky z jej rozprávania si len nešťastne vzdychol a radšej driemal ďalej. Allen bola jedna z najpríťažlivejšich žien na lodi, síce už mala 30. Na každého bola veľmi milá a úprimná, svoím šarmom nechtiac pomotala hlavu mnohým z posádky. A teraz hovorí, že sa bude vydávať a ešte aj odíde z lode. - "Pozri, máme rekonštruované údaje. Nie su to len kovové štruktúry," Mellysa sa sklonila bilžšie a Allen jej začala ukazovať nové detaily, ktoré sa odhalili po dlhom spracovaní nabieranch snímkov. - "Tí humanoidi ten kov majú na sebe. Možno sa jedná o nejaký typ brnenia. Myslíš. že to môže byť skupina vojakov?" - "Pozri, pohybujú sa pomaly, až na tohto. Možno je to naozaj brnenie, ťažké brnenie." Mellysa izolovala humanoida na kraji skupiny a spustila podrobnú lokálnu analýzu. - "Naozaj," nestačila sa Allen diviť, "jeho presuny sú oveľa rýchlejšie a biosignál má inú formu. Možno to je tým, že na sebe nemá žiaden kov." - "A pozri na príznaky jeho pohybu, akokeby k nim vôbec nepatril." Allen a Mellysu čoraz viac zaujímalo dianie niekoľko kilometrov južnejšie. Začali uvažovať aj nad vyslaním sondy, keď ich vyrušil Sovikov hlas: - "Prieskum táboru, našli sme prvé trosky, odlomené pravdepodobne po explózií ešte pred dopadom. Nachádzame sa približne 300 metrov od cieľa." - "Tu doktorka Ransolová, rozumiem pán Sovik, čakáme na ďalšie správy." Mellysa sa otočila späť k Allen, no tá práve vstala a smerovala von. - "Kam ideš?" - "Vypdol jeden senzor, idem sa na to pozrieť." Allenine ryšavé vlasy prudko viali vo vetre, ktorý sa medzitým zdvihol. Prinášal svieži vlhký vzduch z východu, no čoskoro zmenil smer a začal fúkať o niečo slabšie z juhu. - "Vypadol severný senzor, nevšimli ste si niečo?" opýtala sa muža na stráži. Crewman len pokrútil hlavou a pomalým krokom sa vydal smerom za Allen. Malá škatuľka bola umiestnená v tráve asi 30 metrov od raketoplpánov, blízko skupiny stromov týčiacich sa na vrchole kopčeku na ktorom pristáli. Tráva bola vlhká a Allen predpokladala, že rosa a vlhkosť mohla spôsobiť skrat. Na tejto planéte už pokladala skoro všetko za možné. Čupla si a začala scanovať obhoretý prístroj. - "Cítite to aj vy?" crewman sa začal obzerať a čuchať naokolo. "Je to ako niečo spálené." - "To bude odtiaľto." Allen mu nevenovala moc pozornosti a vytiahla z kufríka náhradný scanner. - "Nie, ide to s vetrom. Je to z juhu. Možno to pochádza z vraku." - "Z vraku? Ten už dávno vychladol." Z opačnej strany sa ozvalo zapraskanie. Sondy na raketoplánoch sa v okamžiku zniesli do vzduchu a začali scanovať okolie. - "To bol južný senzor!" pochytil sa mladý medik a bežal späť k raketoplánom. --- BLÍZKO MIESTA HAVÁRIE --Andrew ukázal ostatným, že sa rozdelia a obkľúčia ho. Potichu sa každý odobral iným smerom. Zakaždým keď sa zdvihol vietor, využívali príležitosť zvukovej clony a posúvali sa po vlhkej zemi prikritej popadaným lístím. Všetky prístroje mali vypnuté a tak im k orientácií v šere slúžil

len sluch. Počuili ako sa k nim približuje neznámy tvor. Rytmus jeho krokov však nebol "ľudský". Andrew, ktorý ho zo svojho úkrytu zbadal ako prvý bol v prvom momente prekvapený. Niekoľko metrov pred ním sedel na koni mladý muž a mieril naňho puškou. - "Vyjdite von a prikážte svojím spoločníkom to isté. Inak sa nedožiete úsvitu." Sovik cítil, že chlapec nemá zlé úmysly a tak, síce bol vo výhodnej pozícií, vyšiel von a oslovil ho: - "Nie sme nepriatelia. Sme iba opatrní." - "Použíavte ich náradie. Neverím vám!" - "Sme pútnici z ďalekej krajiny na severe. Toto náradie, sme kúpili pred niekoľkými dňami v meste." zapojil sa Andrew. Chlapec sa naňho pousmial a zložil zbraň. - "Tušil som, že ste zo severu. Iba tam vraj žijú takí veľkí ľudia ako vy. Boli ste na trhoch v Azatone?" Andrew prikývol. V tom zadul sinejší vietor a vo vzduchu bolo cítiť spáleninu. - "Čo to je?" Chlapec sa zháčil a obrátil sa s koňom na mieste: - "Nešťastie. Musíte sa vrátiť. Tadiaľto neprejdete živý. Nikto im doposiaľ neodolal. Ani naši najchrabrejší muži." V jeho hlase bolo cítiť smútok a hnev. - "Vyvediem vás z lesa a ukážem bezpečnú cestu. Ale dáte mi vaše náradie a naučíte ma s ním narábať." Kôň začínal byť nervózny a chlapec s ním točil malé kolieska okolo prieskumného tímu. - "Odkiaľ si a prečo nás nechceš pustiť ďalej?" zaujímal sa medik. Z Andrewovho prísneho pohľadu však hneď pochopil, že tu nie je na pýtanie sa. - "Mám príkaz zastreliť každého, kto sa vyberie smerom k nepriateľovi." odpovedal mladík nevinným hlasom. - "Nepriateľovi?" Nasledovalo ticho. Trvalo dlho, kým sa chlapec hovoriť: - "Pred týždňom pri našej dedine ako z jasného neba udrel na kraj lesa blesk a s velkým hrmotom sa tam zjavila veľká hnedá vec, ktorá ešte deň po tom horela. Z jej útrob vyšli znetvorení muži. A krátko po tom to začalo. Dve kreatúry vstúpili do dediny a každý koho sa dotkli sa za okamih stal jedným z nich. Niekoľkých sme zastrelili, ale zostalo nás už len zopár a ich je priveľa. Vyslali sme poslov do okolitých miest, no nik zatiaľ neprišiel na pomoc." Chlapec pri tom silne potláčal slzy, aj mal prečo. Z rodiny mu zostal už len brat, väčšina ľudí, ktorých denne vídaval teraz nenávratne stála ako nepriateľ proti nemu. Sovik sa pokúsil využiť príležitosť a chcel zlákať chlapca dole z koňa. - "Sme tu my. Počuli sme, že potrebujete pomoc. S týmto náradím vám môžeme pomôcť," pri tom naznačil, že mu Andrew ukáže ich baterky a trikodér. Chlapec sa chytil, zoskočil z koňa a podišiel k druhému dôstojníkovi. Zahľadel sa na lesklé veci a chcel sa ich dotknúť. Vtedy ho Sovik od chrbta chytil za rameno a mladík sa zniesol Andrewovi do náručia. Andrew ho hneď posadil späť do sedla a odzbrojil ho: - "Niečo tu nesedí. Musíme byť maximálne opatrní." koňa aj chlapca zveril do rúk medikovi a so Sovikom sa vydali bližšie k miestu dopadu vulkánskej lode. - "Pane, sme 300 metrov od okraja lesa. Pred nami sa nachádza niekoľko ďalšich úlomkov." - "Pokračujeme ďalej." zavelil Andraschko a so Sovikom sa poklusom vydali vpred. Vulkánec ťukol na komunikárot: - "Sovik táboru ... Sovik táboru." Ani trikodér nedokázal nadviazať spojenie s táborom. - "Stratili sme spojenie s táborom!" Andraschko však len bežal ďalej. Dostali sa k niekoľko metrovému prudkému stúpaniu, za ktorým sa končil les. Spoza neho presvitala jenmá žiara a dym bolo cítiť stále silnejšie. Vyštverali sa vyschnutým zrázom a otvoril sa im pohľad na vrak vulkánskej lode - zarytý do zeme niekoľko desiatok metrov od nich. Spoza neho presvitala slabá zelená žiara. Za ich chrbtami, kdesi na oblohe začuli vzdialený zvuk štartujúceho raketoplánu. Potom burácanie preťažených motorov a nakoniec niekoľko silných výstrelov, opäť burácanie motorov a vzďaľujúcu sa paľbu. Od vraku sa ich smerom mihol úzky pásik silného červeného svetla. Sovikov trikodér začal blikať a pípať ako dívý: - "Senzory! Dole!" Okamžite ho zaklapol. Obaja sa začali kotúľať dole briežkom, až kým celý zaprášení neskončlili vo vyschnutom koryte potoka. Z veľkej diaľky sa ozval výbuch. _________________ Poručík Sovik, hlavný taktický dôstojík USS Posseidon Hráč měsíce USS Posseidon – Duben 2381 26. 4. 2005, 19:52

Sovik Poručík

--- ZÁKLADNÝ TÁBOR --Nie. Nie! Allen siahla po phaseri, ktorý mala v púzdre za opaskom ale už bolo neskoro. Dva

ostré hroty sa zabodli do jej kŕčom zopnutého krku a celým telom sa začala šíriť neuveriteľná bolesť a štípanie. Uvedomovala si, že už nevládne sama sebou. Prevalila sa na chrbát a pred očami sa jej strácal okolitý svet. Všade bolo ticho, až všetko zmizlo. Ostala len bolesť, ktorá sa ako záplava širila ďalej a stále silnela. Myslela si že jej praskne hlava, a vtom všetko trápenie pominulo. Akokeby vystúplia z vlastného tela, videla samú seba ako leží v tmavej tráve a bledne. A zakrátko si neuevdomovala už ani to. Z diaľky počula hlasy - veľa hlasov, ktoré sa približovali. "Je koniec." znela jej posledná myšlienka. Allenine štíhle telo v čiernej uniforme ležalo s dokorán otvorenými očami v tráve. Jej ryšave vlasy boli ako krvavý závoj okolo krásnej tváre, kedysi plnej života. Zhlboka sa nadýchla, vstala a rozbehla k raketoplánu. Založen: 03. 06. 2004 Příspěvky: 61 Umístění: USS Posseidon

V raketopláne už všetky kontrolky na taktickej stanici blikali ako divé, zo všetkých strán sa ozýval alarm. Zvonku bolo počuť niekoľko výstrelov z phaseru a rev medika: - "Napadli nás! Pripravte sa na odlet!" Andrei na chvíli ztuhl. On ač byl na několika misích v simulátoru a parkrát i v realitě uprostřed bojů muž proti muži, vždy v něm hrklo. Nebyl zvyký, aby na něj stříleli. Tedy alespoň ne tehdy, když neseděl za svou konzolí navigačního. Okýnkem se podíval, kdo z lidí je venku. Jediný člověk, kterého spatřil byla Allen. Byla od raketoplanu asi 35 metrů, ale běžela k němu. - "Vyradili všetky senzory, nevieme koľko ich je, ani čo sú zač! Každopadne nie su z tejto planéty!" zakričala Mellysa. Na zadnú časť plavidla dopadala intenzívna paľba. Vystrašený medik sa na ňu pri ústupe snažil odpovedať, no streľba nepatrila medzi jeho silné stránky. - "Crewman Mardix je na palube, chýba už len Allen! Skúste sa k nej prilbížiť!" Andrei zkontroloval, kdo už je naloděn. Podle konzole už byli naloděni kromě běžící Allen. Doktorka Ransolová a ta hezká sestřička byli ve vedlejší kajutě. Medik, který je na palbu upozornil, už se na palubu sápal. Andrei se vybodl na nějakou předletovou přípravu a nahodil motory. Raketoplán sa zdvihol kúsok nad zem a posunul k Allen, pri tom ho Andrei natočil zadkom k nej, aby mohla hneď naskočiť. Na predné sklo dopadla zablúdená spŕška zelených výbojov, paľba sa však koncentrovala na motory. - "Allen je vnúrti! A teraz rýchlo preč." zavelila doktorka. Až teraz sa Andreiovi naskytol pohľad na útočníkov. Cez čelné sklo sa ich červene laserové lúče prevŕtavali až do kabíny. Boli to oni, v celej ich nechutnosti: - "Borgovia. Napadli nás borgovia." pribehol zo zadu crewman Mardix. Doktorka Ransolová okamžite vytiahla trikodér a phaser a oscanovala kolegu. V tom sa zhrozila: - "Kto bol s Allen naposledy?" Za Mardixom zasyčali dvere a v nich sa zjavila Allen. V prítmí kabíny bolo sotva vidieť, že jej pokožka bola celá bledá. Na rukách už prerazili prvé implentáty a na tvári sa začínali tvorť. Mellysa videla na údaje na trikodéri, ktoré jasne hovorili, že Allen je už z polovičky borg. Nemohla však tomu uveriť ... jej priateľka ... - "Allen?" bolo jediné na čo sa zmohla. Allen spoza Mardixa vystrela svoju ruku k jeho krku. Nechcela to. Bránila sa. Ale jej vôla už nemala žiadnu silu. Už bola blízko, z hánky vystrelili ihly pripravené asimilovať ďalšieho vojaka. A potom prišlo vykúpenie. Mellysa ukončila trápenie jej najlepšej priateľky. Roztraseným palcom stlačila spúšť zbrane, ktorú držala v ruke. Allenino telo kleslo v záblesku phaseru bezvládne na zem. "McBride je mrtvá," vykřikne Mardix, který vtrhne do pilotní kabiny. Andrei se jenom zamračí a zvedne runaboat do vzduchu. 'Teď není čas na pláč!' rozkáže sám sobě. Rozhlédne se po celém prostranctví, které může z kabiny vidět a srdce mu zaskočí v krku. Borgové přestali střílet a začali nasedat do druhého raketoplánu. Andrei aktivuje zbraňové systémy a vyhlásí poplach. 'No co, teď jsou tu už jenom doktoři a nikdo se schopnostmi velit.' Od Allen měl rozkaz v případě potíží okamžitě letět na loď. Jenže v této situaci, by nebylo záhodno radno ukazovat borgům záď. Do palubního interkomu zařval něco co ho první napadlo. Bylo to něco v tom smyslu, že se mají držet a že to bude trochu házet. Z interkomu se ozval hlas doktorky: "Okamžitě leťte k Posseidonu." Andrei věděl, že mu hrozí přímé neuposlechnutí rozkazu, ale raději neuposlechnout, než se nechat střelit borgama do zadku. "Madam, v tuto chvíli to není v žádném případě možné. Pokud se k nim otočíme zády tak zesneme." "Crewmane!" vykřikla Ransolová, ale vzápětí si uvědomila, že to co Andrei říká je asi pravda.Runaboat se zatřásl. "Ok, pane Nortonove pokuste se jim ubránit." V Andreiovi to vařilo. Nejen, že zemřela jeho dobrá přítelkyně, ale také teď si ti hnusní borgové otvírali huby na něj a lidi, za které nesl, sice nepřímo, ale zodpovědnost. Raketoplán rýchlo naberal výšku. Druhý raketoplán, do ktorého sa nalodili borgovia sa zdvihol zo zeme a rýchlo smeroval za ním. - "Podľa počítača nás dobehnú za 20 sekúnd pane. Neviem, prečo sú takí rýchli, ale dúfam, že s

tý mienite niečo urobiť, pane." Tipický medik, pomyslel si Andrei. - "Nechte mňe, teď se musím soustředit." Vo vedľajšej kajute sa Mellysa s plačom skláňala nad Allen: - "Prepáč mi to. Prepáč," a hladila pri tom jej bledú tvár, "ak nám bude priať šťastie, dostaneme sa na Posseidon ešte včas." Mellysa sama neverila svojim slovám, no bola ochotná urobiť čokoľvek, aby Allen čo najskôr dostala na operačný stôl a mohla sa pokúsiť zachrániť ju. Andrei u kormidla se snažil vymačkat z motorů veškerý výkon, co mohl. Bohužel raketoplán za nimi byl stále rychlejší a stále je doháněl. - "Museli modifikovať systémy. Ako to tak rýchlo mohli stíhnuť?" divil sa Mardix. V tom se ozvala výstraha, kterou ihned doprovázel zvuk štítů, které se bránili proti střelbě pozměněného raketoplánu. Štíty na 60% konstatoval suše počítač. Následně se i přes velkou snahu pilota ozvala další rána, tentokrát silnější. Z klimatizace se začal vyvalovat dým. Loď se začala otřásat. Tohle nevypadá dobře! Vyhrkl ze sebe Andrei. Uniká nám plazma. Nestačil pokračovat, jedno ze světel explodovalo, motory selhaly pod náporem posílených zbraní pronásledovatele. Všichni se něčeho držte! Tohle bude tuhé přistání! Raketoplán sa vo vývrtke závratnou rýchlosťou rútil k povrchu. Ďalšia rana prenasledovaetľov už iba dorazila zvyšok systémov. -"Počítač, iniciuj núdzový transport!" zavelil pilot, keď už nevidel šancu na prežitie havárie. Posádka raketolánu sa stratila v modrom lúči a za krátko zmotnila na kopčeku, podobnom tomu, na ktorm mali rozložený tábor. Pred ich očami sa horiaci raketoplán zniesol kdesi za kopec a vybuchol. Na opačnej strane sa o niečo neskôr objavila tmavá červená žiara - svitalo. Utočící raketoplán se ani nepodival na dopad poskozeného raketoplánu a vydal se pokračovat ve zhoubném poslání. Zamířil si to přímo do kosmu. Kdy ležel jeho další cíl. --- HANGÁR --- "Vracia sa jeden z raketoplánov." oznámil znudený dispečér svojmu kolegovi. - "Nech sa identifikujú." - "Neodpovedajú. Letia na zapnutý autopilot, na palube neregistrujem známky života." - "Oznám to mostíku." Odpoveď prišla veľmi rýchlo: - "Mostík potvrdil povolenie na pristátie." - "V poriadku, otvor vráta a naveď ho dnu." created by Crewman Andrei IRQ Nortonov & Jr. Lt. MAxis Barett & Lt. Sovik _________________ Poručík Sovik, hlavný taktický dôstojík USS Posseidon Hráč měsíce USS Posseidon – Duben 2381 29. 4. 2005, 21:28

Bhaelin sh´Thaar

Invasion

Praporčík

-KANCELÁŘ VELITELE BEZPEČNOSTIVypadalo to na další klidnou a ničím nerušenou obyčejnou službu. Na Posseidonu se od evakuace radiací zasažené oblasti nestalo nic, co by stálo za zásah, či dokonce jen za pozornost, bezpečnosti. Dokonce ani uprchlé kočky nebyly na pořadu dne… Bhaelin byl z toho zklamaný. Čekal, že zažije nějaké dobrodružství a ne stereotyp ne nepodobný životu na Akademii. Pátrání po ztroskotané vulkánské lodi aktivní účast bezpečnosti nevyžadovalo a do výsadku se také se mohl přihlásit jen těžko… Založen: 30. 09. 2004 Příspěvky: 167 Umístění: USS Posseidon, Praporčík HF

Nudil se. S nohama na stole se probíral PADDem s románem od A.C.Clarka, pozemského spisovatele takzvaného sci-fi z 20. století. Hrdina příběhu prožíval víc dobrodružství na stránkách textu než Bhaelin na skutečné hvězdné lodi tisíce světelných let od svého domova. -HANGÁR 1Vzduch z prostor hangáru byl odčerpán. Na kontrolním panelu se rozsvítilo zelené světlo. Operátor zmáčkl tlačítko konzole a obrovské dveře se začaly pomalu rozevírat. Brzy se na

černém pozadí nekonečného vesmíru objevila silueta raketoplánu. O chvíli později už dosedl na své místo v hangáru. Nic se ale nehýbalo. „Pošlete tam techniky.“ Přikázal velitel směny. „Pane, je tu něco divného.“ Ozval se jeden z operátorů. „Co ?“ Otočil se k němu velitel. „Cítím uvnitř toho raketoplánu nebezpečí. Slyším tisíce hlasů…“ Damion byl poloviční Betazoid a z poloviny jakási neznámá rasa a měl velmi zvláštní telepatické schopnosti neobyčejné úrovně. „Bože!“ Vykřikl Damion. „Co je?“ Zeptal se ho velitel, podporučík Brokes. „Společenstvo! Borgové jsou tady!“ -MŮSTEK„Pane, senzory na tom raketoplánu nehlásí přítomnost žádného biosignálu. Přesto však registrují pohyb.“ Hlásil Margh od operační konzole. „Tak kdo tam tedy je, sakra!“ Zeptal se Smith naléhavě. „Pane, jsou to Borgové!“ Vykřikl nepokrytě zděšeně Margh. „Zastavte okamžitě přistávací manévr! Vystřelte je zpátky do vesmíru!“ Vyštěkl kapitán rozkaz. „Pozdě. Už jsou uvnitř.“ Smith horečně bouchl do komunikátoru. =/\= Hangár 1. Slyšíte mě? =/\= -HANGÁR 1=/\= Pane, máme je uvnitř hangáru! =/\= Vykřikl do komunikátoru Brokes. Sledoval s rozšířenýma očima, jak se dveře raketoplánu otevřely a ven vyšel kolébavým krokem první borg. A za ním druhý…a další…a další… „Otevřete vnější dveře! Vyhoďte je odsud ven!“ Přikázal horečně Bylo ale příliš pozdě. Dva vojáci sice odlétli ve strašivém vzdušném víru jako hadrové panenky, ale třetí jedinec už stihl dojít k ovládacímu panelu a během chvíle převzal ovládání. Slyšeli hlas kapitána =/\= Červený poplach ! Všechno co má ruce, nohy a phaser do prostoru hangáru 1! Máme tu nezvanou návštěvu. Vztyčte kolem oblasti silová pole. Bezpečnost ! =/\= -KANCELÁŘ BEZPEČNOSTI=/\= Bezpečnost ! =/\= Uslyšel Bhaelin hlas v komunikátoru, vzápětí potom, co se rozezněly sirény. Doslova nadskočil. =/\= Pane, praporčík Sh´Thaar. =/\= =/\= Je tam T´Rel? =/\= Zeptal se Smith trochu zklamaně. =/\= Ne, pane. Nemá službu a…=/\= =/\= Nevadí, není čas. =/\= Přerušil ho kapitán naléhavě. =/\= Vemte všechny muže, co seženete, ozbrojte je a zajistěte hangár 1 =/\= =/\= Rozkaz, pane! Mohu vědět…=/\= =/\= Borgové! =/\= Zněla stručná odpověď. =/\= A dlouho je v hangáru neudržíme! =/\=

-PŘED HANGÁREM 1„Zaujměte postavení! Zaměřte dveře! Udělejte fašírku ze všeho, co se v nich objeví!“ Řval energicky rozkazy McKenna. „Ustoupíme hned, jak budeme muset.“ Podotkl Bhaelin. „Nechci zbytečné ztráty. Nastavte proměnnou frekvenci palby! Ať se nestihnou tak rychle přizpůsobit.“ Zaujali postavení. Vpředu v pokleku čtveřice bezpečáků a za nimi vstoje šest zbylých včetně obou pilotů se svými příručními phasery. Za dosud zavřenými dveřmi bylo slyšet Borgy, jak se snaží dostat skrz. Brzy se mezi křídly dveří objevily jiskry a po chvíli se se zasyčením pootevřely a mezi nimi se objevila borgská ruka. „Pozor! Palte až na můj rozkaz!“ Vykřikl Bhaelin a snažil se ovládnout své vzrušení a marně přikazoval svým rukám, aby se netřásly. Koutkem oka si všiml, že není sám, komu se třesou. Jeden z vojáků v přední řadě šeptal modlitbu. Dveře se otevřely dokořán. „Čekejte!“ První dva borgové jimi prošli a vydali se proti hlavním Bhaelinova týmu. A za nimi další dvojce. „PAL!“ Zavelel Bhaelin. Z hlavně jeho phaserové pušky se zablesklo, třeskl výstřel a zbraň nastavená na maximum sebou i v jeho silných pažích trhla. Vzápětí zaduněla celá salva. Chodba se zahalila do kouře. Podařilo se vyřídit tři borgy, ale ostatní měli čas se přizpůsobit. A využili ho. Další střely se už jen neškodně rozlévaly o jejich štíty. „Úúústup!“ Řval Bhaelin ve snaze překřičet hluk střelby. Crewman klečící před ním ale nebyl dost rychlý. První z vojáků po něm natáhl a zachytil ho. Nebožák vykřikl, když se mu do krku zarylo zařízení z borgovy ruky. Bhaelin nečekal a vrhl se proti němu. Místo hlavně použil pažbu svojí zbraně a uštědřil vojákovi strašlivou ránu do hlavy. Pokud nebyl borg mrtvý, přinejmenším pustil crewmana, kterého svíral. Bhaelin se na muže letmo podíval. Snad ještě v sobě nemá dost nanosond. Pomyslel si. Vzal ho pod paždí a táhl ho pryč od borgů. Jeho muži ho začali krýt střelbou. Nic než střelba a křik. Z uvolněných izolačních plátů a stropních kabelů sršely jiskry. Vzduchem hvízdaly energetické střely. Osvětlení vypadlo a zůstalo jen strašidelné červené světlo poplašných zářičů. Kolem Bhaelina a muže, kterého táhl se přeřítilo několik postav s odhodlanými a sveřepými obličeji. Bhaelin poznal Hazard Team. Předal napadeného vojáka zdravotníkovi, který se před ním znenadání objevil. Sám vzal zbraň, aby se vrátil do bitevní vřavy. Ale pohyboval se jako bez duše. Počínal si bezmyšlenkovitě. Prostě jen šel a střílel. Náhle jakoby trochu procitl. Uvědomil si, že tohle je to dobrodružství, po kterém tolik toužil. Teď, uprostřed všeho boje a bolestného křiku si už nebyl tak jistý, že o něj stojí. Jenže nebylo vyhnutí…

Created by Cad. Bhaelin sh´Thaar , 2ndLT. Randolph Brokes (NPC) , 2ndLT. William McKenna (NPC) , Crew 2ndClass Damion Doin (NPC) & Characters Cpt. John Smith and Crew 1stClass Margh - used without consultation with their owners 30. 4. 2005, 18:05

Bhaelin sh´Thaar

Evading

Praporčík

Na můstku se napětí dalo krájet. Čekalo se na zprávy z okolí napadeného hangáru, ale ty nepřicházely. Mariňáci a bezpečáci v oblasti měli jiné starosti, než odpovídat na naléhavé dotazy kapitána.

Teprve po nějaké chvíli, získal Bhaelin trochu času. Objevil totiž, spolu s jedním ze svých lidí, že Borgy dokáže přinejmenším zadržet vztyčení silového pole s proměnnou frekvencí. Než se jim podařilo pole vyřadit, měli vždy obránci lodě chvíli času. Taktiku použily všechny jednotky a postup Borgů se jim podařilo účinně zpomalovat.

Založen: 30. 09. 2004 Příspěvky: 167 Umístění: USS Posseidon, Praporčík HF

Bhaelin navíc postup ještě vylepšil – svou teď už nepotřebnou phaserovou pušku uchopil za hlaveň a použil jí jako sochor vždy, když se vojákovi podařilo silové pole deaktivovat. Jeho síla byla moc i na Borgy. Dva jedinci byli s přeraženým krkem a přerušeným vedením vyřazeni. Pak si to jednak Společenstvo uvědomilo a začalo se při deaktivaci polí chovat opatrněji, a za druhé Bhaelinova zbraň nápor nevydržela a rozpadla se mu v rukou. Právě bylo vztyčeno nové pole a Bhaelin tak měl trochu času. =/\= Ustupujeme před nimi, ale daří se nám je zpomalovat pomocí silových polí =/\= Hlásil na můstek. =/\= Zajistěte nám hlavně dostatek energie pro silová pole! =/\= =/\= Nemůžu nic slíbit. =/\= Nechal se slyšet ze strojovny podporučík Kris Whitney . =/\= Ale budeme se snažit. =/\= =/\= Kolik Borgů je na palubě? =/\= Zajímal se Smith. =/\= Nevím. =/\= Přiznal Bhaelin. =/\= Tolik, kolik se mohlo vejít do runaboutu. Dvacet? Plus už určitě stihli někoho asimilovat… =/\= V tu chvíli Borg zrušil silové pole a Bhaelin se svými muži se zase měl co ohánět, takže mu na další komunikaci nezbyl čas. Na můstku se kapitán Smith snažil horečně přijít na účinnou taktiku boje proti Borgům. „Otevřeme vnější průchody v příslušné oblasti?“ Navrhl po chvíli praporčík Breed od navigační konzole. „Nenechám tam svoje lidi.“ Odmítl Smith vědom si toho, že pro bezpečnostní jednotky by to byl rozsudek smrti. „To bychom se jim pěkně odvděčili za jejich nasazení…“ „Ale pane, co zbytek lodi? Je obětujete, když Borgové zvítězí?“ Smith musel uznat, že navigátor má ve své podstatě pravdu. Má ale právo poslat je na smrt? Je jich tam tak třicet. Celá posádka čítá 175 lidí. 30 životů proti 175 ? Nakonec se rozhodl. „Proveďte.“ Marghovi, kterému tato akce příslušela se to pranic nelíbilo, ale nakonec rozkaz splnil. Tedy alespoň se o to pokusil. „Pane, nejde to. Borgové zablokovali ovládání výpustí na celé hangárové palubě. A pronikají do celého počítače!“ „Změňte zakódování, rychle!“ Vykřikl Smith. Kdyby Borgové ovládli počítač, byl by boj ztracen. Praporčík Breed se ve spolupráci se strojovnou pustil do nerovného boje s Borgskou asimilační technologií, která pronikala do počítače tím hlouběji, čím víc ho jistili. Zatím ale měli náskok několika kroků, který ztráceli jen postupně. Dokud počítač alespoň částečně poslouchal posádku, byla naděje. Chtělo to ovšem něco vymyslet. Místo nápadu se ale ozval hlas operačního důstojníka. „Pane, míří k nám loď.“ „Jaká?" Zeptal se znepokojeně kapitán. „Jsou to další borgové!“ Vykřikl Margh. „Vypadá poškozená, avšak letu schopná. Navádějí ho do hangáru 1.“ „Sestřelte je!“ =/\= Nezbylo by nám dost energie k udržování silových polí. =/\= Varoval ho ze strojovny Whitney. A tak mohl Smith jen zatínat pěsti a představovat si, jak se nová várka Borgů vyloďuje a vyráží do boje o ovládnutí lodi. Brzy ho ale z představ vyrušil naléhavý hlas navigátora Breeda. „Pane, zaznamenávám komunikační aktivitu v hangáru 1. Subprostorové rádio.“

„Volají Společenstvo.“ Uvědomil si Smith. „Musíme jim v tom zabránit!“ =/\= Můžeme v hangáru vypustit trilitium? To by mohlo komunikaci zablokovat, nejméně do té doby, než se jim podaří ho odfiltrovat. =/\= Navrhl Whitney. „Jde to?“ Zeptal se Smith Margha v obavách, že Borgové už tuto možnost blokovali. Společenstvo ale přeci jen ještě neasimilovalo dost lidí na to, aby je napadlo uvažovat podobným způsobem. Proto mohl Andorián svého kapitána alespoň částečně potěšit. „Ano, pane. Vypouštím trilithiové částice v prostoru Hangáru 1…Koncentrace 10 promile…15…18…Pane, Borgové zablokovali další vstřikování.“ „Zničte filtry.“ Nařídil Smith, kterému bylo jasné, že Borgové nebudou s jejich použitím váhat. =/\= Zkratujte je. =/\= Obrátil se na strojovnu a za chvíli bylo hlášeno úspěšné splnění rozkazu. =/\= Získali jsme trochu času, ale vymyslet další postup. Jak probíhá boj? =/\= =/\= Ustupujeme, pane. =/\= Ozval se kdosi z bezpečnostních družstev. =/\= Nemůžeme je zadržet nadlouho. Už obsadili sektory K,L a H… =/\= =/\= Rád bych slyšel také dobré zprávy. =/\= Ulevil si pološeptem Smith, aniž by si uvědomil, že má dosud komunikátor zapnutý. Reakce na sebe nenechala dlouho čekat. =/\= Vám se to řekne. =/\= Zavrčel velitel Hazard Teamu, major David Tyrrell. =/\= Ale jestli jste si nevšiml, tak máme na palubě Borgy, pane! =/\= =/\= Já vím. =/\= Omlouval se ihned smířlivým tónem Smith. =/\= Děláte, co můžete a já jsem na vás hrdý… =/\= =/\= Přesto to nestačí. =/\= Podotkl Tyrrell. =/\= Chtělo by to plán. =/\= =/\= Vyhlaste tyrkysový mód, rozdělte loď. =/\= Vmísil se Bhaelin. =/\= Jde to přece…?=/\=

Created by Ens. Bhaelin sh´Thaar , Maj. David Tyrrell (NPC) , Lt. Kris Whitney (NPC) , Ens. Jagar Breed (NPC) & characters Cpt. John Smith + Crew. Margh Off : to je teprve první část. Ještě mám kus v záloze, ale nemám čas to teď hned dopsat. Opět platí, že kdyby někdo nebyl spokojen, může se kdykoliv ozvat Naposledy upravil Bhaelin sh´Thaar dne 9. 5. 2005, 12:08, celkově upraveno 1 krát 7. 5. 2005, 18:50

Bhaelin sh´Thaar

Evading - part 2, Separation

Praporčík

=/\= Ano, jde . =/\= Potvrdil promptně Whitney. =/\= Tím zachráníme alespoň část lodi a posádku . =/\= Podporoval svůj návrh Bhaelin, když boj s borgy poněkud utichl – zaměřili se totiž na odfiltrování trilithia a dobytí lodi odložili. Smith se rozhodl ve vteřině. „Připravte multivektorový mód. Vědecký a technický personál evakuujte do Sekundární a Terciální části. V Primární sekci zůstanou pouze školená bezpečnostní družstva.“ Začal udílet pokyny. „Pokusíme se ještě celou loď nějak zachránit.“ Založen: 30. 09. 2004 Příspěvky: 167 Umístění: USS Posseidon, Praporčík HF

Obrátil se na svého prvního důstojníka. „Anaro, chci abys velela Sekundární a Terciální sekci.“ Bajoranka se zvedla ze svého křesla. „Rozkaz!“ Ještě než opustila můstek, Smith na ni zavolal. „Kdyby se nám loď udržet nepodařilo, tak nás zničte!“ Přikývla. Trvalo jen asi 10 minut, než byla nevojenská část posádky naloděna a vše bylo připraveno k rozdělení lodi. V napadené části zůstala jen bezpečnostní družstva, kolem 50 lidí a pár dobrovolníků, kteří evakuaci odmítli a nikdo neměl čas se s nimi dohadovat. Chybělo 13 členů posádky, o kterých se dalo dost dobře domnívat, že byli asimilováni.Borgové se mezitím dostali i na paluby pod a nad hangárem a bezpečnostní jednotky vyklidily značnou část těchto palub. Na můstku právě Komandér Edonová hlásila kapitánovi, že jsou připraveni.

„Proveďte oddělení.“ Vydal rozkaz kapitán Smith. Dostalo se mu ale už pomalu obligátní záporné odpovědi. „ Nejde to. Borgové převzali ovládání kotevních svorek.“ Smith si přejel rukou po obličeji. „Jdou odpojit ručně?“ =/\= Samozřejmě, pane. =/\= Ozvala se strojovna. =/\= Ovládací panely jsou v naší sekci. =/\= Whitney následně připojil i instruktáž, kde se ony panely nacházejí. =/\= Bezpečnost! =/\= Zavolal Smith interkomem. =/\= Slyšel jsem. =/\= Ohlásil se Bhaelin. =/\= Jdeme tam . =/\= „Moje skupina si vezme na starost panel 1.“ Udílel vzápětí andorián rozkazy. „Francisi, tvůj tým vyřídí panel 2.“ =/\= Majore Tyrrelle? Vy se pokuste udržet Borgy dál od nás. =/\= =/\= Vynasnažíme se. =/\= Ujistil ho Tyrrell. =/\= Hodně štěstí. =/\= „Jdeme.“ Pokynul Bhaelin svým 5 bezpečákům a jednomu praporčíkovi ze strojovny, který se k němu nějak připojil. Bhaelin nezjišťoval, kde se vzal. Prostě mu dal do ruky phaser a začlenil ho do své skromné jednotky. K příslušné konzoli dorazili bez potíží. Byla umístěna ve spojovací chodbě na 5. palubě. Technik ze strojovny Eric Simons odklopil panel, který ji překrýval a dal se do díla. Chvíli kmital prsty po obrazovce, ale pak zklamaně prohlásil. „Nemůžu zahájit rozpojovací sekvenci. Borgové to blokují…“ Interkomem se ozvala druhá skupina. =/\= Máme to, čekáme na vás. =/\= =/\= Pracujeme na tom. =/\= Ujistil ho Bhaelin. „Nemůžete to obejít?“ „Snažím se.“ Odvětil praporčík nervózně. =/\= Měli byste si pospíšit. Dlouho už je asi neudržíme. =/\= Varoval Tyrrell Odklopil panel a začal studovat kabely a vedení pod ním. Bhaelin se tam naklonil taky. „Který kabel to má na starosti?“ Zeptal se. „Tenhle.“ Ukázal Simons. „Ale tohle ne…!“ Bhaelin se natáhl do změti kabelů a příslušný kabel spolu s několika dalšími prostě vytrhnul. Zasršely jiskry, ale sh´Thaarská „silová logika“ opět fungovala. Ozval se totiž výstražný hlas počítače. „POZOR. Spuštěn multivektorový mód. K rozdělení za 25 sekund.“ „Za tyhle tlakové dveře.“ Ukázal technik Simons. „Pozor. Uzavírám bezpečnostní dveře.“ Oznámil počítač po chvilce. Nic se nestalo. „Sakra!“ Ulevil si Simons. „Musel jste přervat i kabel od těch dveří. Rychle k dalšímu uzávěru!“ Nemusel nikoho dvakrát pobízet. O smrt v mezihvězdném prostoru nikdo nestál. Ani sám Simons, jenže ten při rychlém běhu k bezpečnostní přepážce na dosah záchrany upadl. „Pane, mám to zavřít?“ Zeptal se jeden z bezpečáků, který si jeho pádu nevšiml. „Ne!“ Vykřikl Bhaelin, který ho naopak viděl. „Musíme…“ „Probíhá rozdělení.“ Oznámil počítač nemilosrdně. Kotevní svorky byly odpáleny a Possedion se rozdělil na tři části. Chodba ve které stáli, se asi

15 metrů od nich otevřela do volného prostoru. Těla praporčíka Simonse se zmocnil strašlivý vzdušný vír, který ho vysál ven. „Zavřete to!“ Změnil bleskurychle rozkaz Bhaelin, aby zabránil další podobné smrti v řadách svých lidí. Dveře se zasyčením okamžitě zapadly. Dvě části lodi a většina posádky snad byly zachráněny, ale Bhaelina a jeho muže boj teprve čeká…

Created by Ens. Bhaelin sh´Thaar , Ens. Eric Simons (NPC) , Lt. Kris Whitney (NPC) , Featurning NPC´s & Cpt. John Smith & Computer Voice 8. 5. 2005, 19:11

Bhaelin sh´Thaar

Building the resistence Team

Praporčík

"Co teď?" Zeptal se jeden ze zbývajících bezpečáků? Bhaelin už chtěl nařídit, aby se stejnou cestou vrátili a spojili se s ostatními jednotkami, když tu se na křižovatce před nimi objevil Borg! Nezdálo se, že by si jich všiml a zajímal se o ně, ale Bhaelin nechtěl riskovat. "Do průlezu! Rychle!" Rozkázal. Nejblíže stojící bezpečák odtrhl kryt a jako první se vsoukal dovnitř. Ostatní ho následovali. Borg si to mezitím pomalým, ale jistým krokem namířil k nim. Založen: 30. 09. 2004 Příspěvky: 167 Umístění: USS Posseidon, Praporčík HF

Bhaelin se s jistými obtížemi nasoukal do průlezu - tyhle byly menší než ty v simulátoru. Nebo snad přibral? Nakonec se tam ale vešel. "Rychle odsud!" Nemohl se v těsné chodbě otočit, aby zandal kryt průlezu, a tak by pro Borga nemuselo být těžké najít je. Rychlý útěk po čtyřech je všechny brzy unavil, ale zastavili se až za třetí křižovatkou, aby je nebylo tak snadné najít. Byly to ale zbytečné obavy. Borgové je nepronásledovali. Měli jiné starosti. Bhaelin stiskl komunikátor. =/\= Slyšíte mě?...Můstku...Tyrrelle... =/\= Slyšel jen šum. "Kam dál?" Naléhal znovu jeden z vojáků. Bhaelin přemýšlel. Jsou odříznuti od komunikace a tak nevědí, kam se už borgové dostali. Nakonec dostal nápad. Poslední místo, o které se borgové při ovládnutí lodi budou zajímat. "Na ošetřovnu." Zavelel "Tudy." James spal pod stolem. Včerejší oslava se zvrtla a on se šíleně opil. Spal skoro celý den. Chvíli jim to sice trvalo, ale Bhaelin se orientoval celkem dobře - však taky plány lodi často studoval v době nečinnosti. Už by si klidně zase hodil nohy na stůl a začetl se do nějakého románu. Místo toho teď nepohodlně prolézal malým průlezem při své cestě na ošetřovnu. "Tady to je." Oznámil crewman, co šel první. Bhaelin si pro jistotu připravil zbraň. "Otevřete." O chvíli později si už protahoval tělo uprostřed ošetřovny. Svítilo tu světlo a místnost vyhlížela útulným dojmem. Jen absence personálu naznačovala, že něco není tak docela v pořádku. Bhaelina to nepřekvapilo. Nepředpokládal, že tu někoho najde. Doktoři budou víc platní, když se zachrání a budou Flotile sloužit dál na jiné lodi... Přesto po chvíli příslušné orgány uvnitř jeho tykadel podráždil zvláštní zvuk. "Pozor! Něco tu je." Zvedl výstražně ruku. S připraveným phaserem našlapoval obezřetně vpřed, až spatřil původce zvuku. A byl dost nemile překvapen. James s sebou trhl. Když otevřel oči spatřil Bhaelina. Byl rád že to není hlavní doktorka či nějaký vyšší důstojník. Zvedl se a řekl mu: "Ahoj, proč máte zbraně?Nějaký cvičení co?" Poté co se podíval Bhaelinovi

do očí pochopil. "Aha, nějaká akce či co že jo? Víš já nejsem voják a tak dále takže si sbalím saky paky a nechám vás tu ju?" James se usmál.Nechtěl se plíst do nějaké bitky. Bhaelin byl Jamesovou reakcí tak překvapen, že se chvíli nezmohl na žádnou odpověď. Nakonec se rozhodl pro černý humor. "Jen jdi. Borgové na tvojí asimilaci leda tak prodělaj, takže tě možná nechaj bejt..." Zavrčel. Jak můžou takoví lidi jako James Mckenli vůbec přežít? "Borgové?" Vyděsil se James. "Do...háje.Hele já radši zdrhnu na…na poslední místo na naší lodi.To víš jsem ještě rozespalej. Hele borgy nechám na Vás. Radši. Co se vůbec stalo v posledních 24 hod.Já jaksi nebyl na přímu." Zavtipkoval James. "To je vidět." Podotkl někdo z bezpečáků. "Jamesi, víš vůbec, co se tu děje?" Zeptal se ho až otcovsky Bhaelin. " Máme na lodi borgy! A ty tu chrápeš! Měl si být dávno mezi evakuovanými v 2. nebo 3. sekci, sakra! Teď tě máme na krku...Nejradši bych tě nechal borgům, ty..." "Evakuace? Jaká evakuace? Že já prospal něco co jsem neměl?" Bhaelin si přejel rukou po obličeji. Ale trochu se uklidnil. "Ano, to si prospal...to byla velká chyba. Při nejhorším tě za ní asimilují...možná, že jen zabijou..." James se zvedl. To co mu Bhaelin říkal se mu moc nezamlouvalo. "Nejsem zase taková tíha.A bojovat umim.Pokud sis toho ještě nevšiml!" "To my taky." Připomněl mu Bhaelin. " Ale zatím ani to nestačilo....ale dost řečí. Teď musíme vymyslet, co dál." Přešel k praktickým věcem. "Funguje tady komunikace?" Zeptal se. " Nevim. Kolik je taky vlatně borgů? A jak je odsuď vykopem?" Chtěl vědět. "Ani jedno nevím." Přiznal vážně Andorián. "Ale docela bych potřeboval mluvit s můstkem...takže kdyby ses podíval po tom..." "Pane, někdo se sem snaží dostat!" Ozval se naléhavě jeden z přihlížejících bezpečáků, stojící u dveří na chodbu. James se koukal na dveře, které se prohýbaly. "Nejsou to borgové že ne?" "To nevím." Nechal se Bhaelin slyšet. "Ale nehodlám čekat, až to zjistíme. Do průlezu!" James se vrhnul k průlezu jako první a taky v něm byl nejrychleji. Všichni bleskurychle poslechli. Bhaelin šel poslední, tentokrát se tam nasoukal pozadu, aby byl připraven k příadnému střetu. Jeden z jeho mužů prozíravě zkratoval ovládání dveří, a tak osobě (nebo osobám) na druhé straně chvíli trvalo, než se podařilo je otevřít, a tak měl Bhaelin dost času se ukrýt v otvoru průlezu. S napětím čekal, kdo se za dveřmi objeví...

Created by Ens. James Mckenli & Ens. Bhaelin sh´Thaar

11. 5. 2005, 7:43

Bhaelin sh´Thaar

Decision

Praporčík

K jeho velkému ulehčení se objevil člověk – v modré uniformě Flotily. Byl očividně dost vystresovaný a měl málem smrt z toho, když se před ním Bhaelin náhle vztyčil. „Identifikujte se.“ Vyzval ho. Poté, co tázaný crewman opět popadl dech, spustil. „Crewman 3. třídy David Wallis.“ Bhaelin pokynul ostatním schovaným v průlezu, aby znova vylezli. „Jak jste se dostal sem?“ Zeptal se crewmana. „A proč jste nebyl evakuován?“ Založen: 30. 09. 2004 Příspěvky: 167 Umístění: USS Posseidon, Praporčík HF

„Já jsem rád, že jsem se dostal sem.“ Otřásl se mladík. „Šli po mně borgové, pane. A myslel jsem, že na ošetřovně…“ Přerušil ho varovný výkřik jednoho z bezpečáků. „Pane! Borgové! Míří chodbou sem.“ Vběhl na ošetřovnu, když předtím hlídkoval na chodbě. „Do průlezu!“ Nařídil znova. Taktika byla opět účinná. Pokud se Borgové usídlili na ošetřovně, skupinku průlezem nepronásledovali. Hloupé ale bylo, že ztratili tento strategický bod… Když byli podle jeho názoru už dost „ztracení“ v bludišti průlezů, dal Bhaelin rozkaz k zastavení a odpočinku. „Musíme už něco vymyslet. Nemůžeme věčně takhle utíkat.“ Prohlásil nespokojeně. „Má někdo nápady?“ Po chvíli ticha se ozval znovu výrazný přízvuk Bhaelinova hlasu. „Já jeden mám – Borgy nemůžeme zabít svými phasery, protože jejich osobní štíty energii absorbují, pravda?“ Ačkoliv mezi nimi nebyl inženýr a nikdo z nich tomu příliš nerozuměl, horlivě přikyvovali. „Ale ty už nejsou schopné absorbovat fyzické nárazy, třeba úder pěstí.“ Opět přikyvování a souhlasné mručení. „Ale přiblížit se k Borgovi hraničí se sebevraždou. Musíme tedy vymyslet, jak je tímhle způsobem odrovnat z dálky…“ Odmlčel se a čekal, zda to někomu nedojde. Ale jeho muži zřejmě nebyli tak inteligentní, nebo se příliš nezajímali o 20. století na Zemi, kam mířila Bhaelinova pozornost. „Takže použijeme staré pozemské střelné zbraně. Jejich kulky borgskými štíty projdou.“ Doplnil se po chvíli s povzdechem. „A vezmeme je kde?“ Zeptal se James. „Od čeho máme replikátory?“ „A budou fungovat?“ Stále pochyboval. „To musíme teprve vyzkoušet.“ Přiznal Bhaelin. „Vás nechám tady.“ Ukázal na Jamese a Davida Willise. „Nikam zbytečně nechoďte, vrátíme se. Scotte, ty tu počkáš s nimi. Kev a Tom půjdou se mnou.“ Řekl druhým dvěma bezpečákům. Skupina se rozdělila. Bhaelin si na plánu lodě našel, že nejbližší replikátor se nachází v salónku na přídi 7. paluby. Museli tedy urazit dobrých 100 metrů přes převážně nepřátelské teritorium. Naštěstí ale bylo borgů na lodi přeci jen méně a měli navíc jiné starosti. Do salónku se tedy dostali bez nehody a k Bhaelinovu obrovskému uspokojení replikátor fungoval. Bohužel ale zásoba energie stačila pouze pro tři pušky M-16 (na jinou si Bhaelin nevzpomněl) a na 150 nábojů pro každou. Bhaelin rozdělil nový arzenál svým mužům. „Neplýtvejte zbytečně střelivem.“ Nabádal je. „Střílejte jen, když budete vědět, že se trefíte. A s mírou!“ Vtom nečekaně zapraskal jeho komunikátor.

=/\= ..točí n..ás..třeb..omoc! =/\= Bhaelin poznal hlas podporučíka ze strojvny. =/\= Strojovno, tady praporčík sh´Thaar. Jak jste na tom? =/\= Místo strojovny se ozval můstek. =/\= Můžete to zopakovat ? =/\= Ptal se kapitán Smith. =/\= Špatně vás tu slyšíme . =/\= Bhaelin kupodivu slyšel výborně. =/\= Praporčík sh´Thaar, bezpečnost, pane. =/\= Opakoval. =/\= Co se to s tou komunikací děje? =/\= =/\= Za to můž.. o trilithium. =/\= Vysvětloval Whitney. =/\= Unik.. cel… odi. =/\= =/\= Tak jakto, že vás tady slyším? =/\= Divil se andorián. =/\= ..estojít.. áhodou p.. ..jakým fil..em? =/\= Bhaelin vzhlédl a spatřil u stropu věc velmi podobnou malému větráku překrytý mříží. =/\= Aha. =/\= =/\= Bezpečnost. =/\= Vmísil se Smith. =/\= Hlašte stav. =/\= =/\= Mám 6 lidí, momentálně 3 s sebou. Zreplikovali jsme 3 palné zbraně. Měly by na borgy platit. =/\= =/\= Výborně, praporčíku. =/\= Zaradoval se kapitán. =/\= My se tady na můstku už asi dlouho neudržíme. =/\= =/\= Tady j.. ..o ještě hor..í, ..ane. Za chv.. se pro..azí ! =/\= =/\= Praporčíku. =/\= Reagoval na to Smith okamžitě. =/\= Jděte pomoct strojovně, hned! =/\= =/\= Ale pane, když bych… =/\= =/\= Zamítá se, praporčíku. =/\= Prohlásil kategoricky. =/\= Strojovna je důležitější ! =/\= =/\= Jsem na cestě. =/\= Oznámil Bhaelin. =/\= Jen se spojíme s… =/\= =/\= Hned! =/\= =/\= Ano, pane. Hned. =/\= „Jdeme!“ Nařídil dvojici bezpečáků. Takže James a ostatní se o sebe budou muset postarat. Snad to zvládnou. Mají přece Scotta Danielse. Ten se o ně postará… Ale moc tomu nevěřil. Nicméně musel plnit rozkaz. Vyzkoušel komunikátor, jestli se náhodou s Jamesem nespojí. Samozřejmě bez úspěchu. Trilitium bylo znovu všude a komunikaci úspěšně bránilo… Urazili asi 50 metrů, když z chodby za rohem zaslechli známý a nepříjemný zvuk pohybujícího se borga. Bhaelin spěšně zastavil postup. Alespoň bude mít možnost vyzkoušet svůj nápad. Obezřetně se vyplížil za roh a spatřil vojáka, jak se sklání nad nějakým ležícím tělem v uniformě. Chystal se vyslat asimilační sondy do jejího krku. Bhaelin rychle zamířil a stiskl spoušť. Útočná puška měla nezvykle velký zpětný ráz a chvíli byl rád, že ji vůbec udržel. Pár nábojů prolétlo vedle, ale další se zabořily do borgova těla a především hlavy. Voják padl bezvládně k zemi. Jeden z jeho mužů k němu přiskočil a vytrhl dráty vedoucí na zádech. Potom se chvíli prohraboval zbytky borgovy hlavy. Bhaelin i druhý bezpečák se ušklíbli odporem. Kevin Sommers, ale brzy odtáhl ruku pryč a třímal v ní vítězoslavně podivný objekt. „Kortikální uzel.“ Vysvětlil nevzrušeně. „Teď už ho nikdo neoživí.“ Prohlásil spokojeně. Bhaelin se ale víc věnoval bezvládné postavě na zemi. Byla to žena, vulkánka. V ruce ještě

svírala phaser. Na hlavě měla velkou tržnou ránu a na boku uniformy tmavou skvrnu… I přes krev v ní Bhaelin poznal svojí nadřízenou T´Rel. Viděl, že je vážně zraněná a potřebuje rychlou pomoc. Na druhou stranu je jeho skupiny potřeba ve strojovně… Má zachránit život nebo loď? Těžké rozhodnutí.

Created by Ens. Bhaelin sh'Thaar , Security Team (NPC's) , Lt. Kris Whitney (NPC) & Crew. David Willis (NPC) with Special Guests Ens. James Mckenli & Cpt. James Smith _________________ "Na počátku byl stvořen vesmír. Spoustu lidí to naštvalo a většinou se to považovalo za špatné rozhodnutí." Naposledy upravil Bhaelin sh´Thaar dne 3. 6. 2005, 14:21, celkově upraveno 1 krát 19. 5. 2005, 9:52

James Mckenli Podporučík

James seděl v průlezu, nebylo to zrovna příjemné, ale Scott či Willis byli větší než James, takže to měli mnohem horší. "Jsem opravdu zvědavej, jestli se tu Bhaelin ukáže.My jsme pouze utíkali před borgy.Pochybuju, že by si tu cestu pamatoval" načal rozhovor. "Nebojte, za chvíli přijde a donese nám zbraně i munici- James si pochybovačně odfknul -Určitě nás tu nenechá na pospas borgům.Cesta k replikátorům trvá dlouho a nám se zdá, že je to věčnost" zadoufal Scott. Založen: 28. 10. 2004 Příspěvky: 72 Umístění: Uss Excalibur, komplex IV

"Blbost.Nevrátí se.Vím to." "Nebuď pesimista Jamesi" "Říkám jen to co si myslím. "Nepůjdeme teda pryč z tohodle průlezu??" navrhl nesměle Wallis, který do této chvíle nepromluvil. "Ne!Nevíme jestli se Bhaelin vrátí, ale tak jako tak tady zůstaneme.Nevíme jestli v místnostech lodi nejsou borgové!A kdyby byli, což asi jsou, tak by to byl náš konec.Každý z nás má phaser plus James ještě má dispruktor.To znamená že dokážeme zabít zbraněmi pouze čtyry borgy a to je málo.Hodně málo" zavrhl okamžitě Willisův návrh Scott. Najednou se ozvalo šoupání zpoza rohu.Všichni ztrnuli.Z rohu vykoukla borgova hlava.První se zpamatoval Scott, kopl borga silně do hlavy.To opakoval osmkrát.Borg padl.Scott si vyditelně ulevil. James si také oddychl, ale ne na dlouho, protože ho cosi uchopilo za ramenu.Otočil se a doufal, že to nebude to co nechce.Bylo to ono.James na nic nečekal.Vytáhl phaser a vystřelil.Borg se okamžitě zhroutil.Na konci průlezu mohli vidět další čtyři.Doktor přetížil phaser a mrsknul s ním po nepřátelích. "Rychle za roh" vykřikl Willis.To nemusel opakovat dvakrát.Sotva se stačil poslední James dohrabat za roh ozval se výbuch.Scott pro jistotu vykoukl, aby se přesvědčil jestli borgové nepřežili. "Nikde nikdo.Ale určitě se zase objeví" oznámil Scott. "Musíme odsuď vypadnout.Oni nás najdou.Vím že to bude riskantní, ale v místnosti jim alespoň dokážeme utéct.Nebo se pořádně rozpřáhnout a bouchnout je něčím do hlavy.Tady obě dvě věci nejdou" řekl jim James. "Asi nemáme jinou možnost.Víte kde teď jsme?" zeptal se Willis. "Ne.Musíme se plazit naslepo.Doufejme, že už jiný borgy nepotkáme, protože bysme je asi těžko dostali.Pojďme tudy" zavelel Scott. O dvě hodiny později Konečně uviděli poklop.Scott si lehl a otevřel ho.James byl připraven vystřelit.Naštěstí nemusel.Scott se natáhl, aby viděl jestli je vzduch čistý.Uspokojeně zamával dozadu Jamesovi a Willisovi na znamení, že je vše v pořádku.

"Konečně venku" řekl Willis. "Jen se neraduj.Tady bude borg na 10 metrů čtvereční" upozornil ho James. Scott si jich nevšímal.Soustředil se kde asi tak můžou být.Usoudil, že jdou do tmy. "Musíme se dostat k místům, kde ještě jsou lidé" pověděl Jamesovi a Willisovi Scott. "Tobě se to řekne.Ale s tímhle??" James ukázal na dispruktor.Scott řekl, že se musí vyhýbat borgům. "Ale nejsme zase tak ztraceni- ukázal Scott na palubní počítač zabudovaný ve zdi -mrknu se kde jsme" James nakoukl do další chodby.Podle něho nemohli být v hlubokém území borgů.To by byli dávno mrtvý. "Dobré zprávy.Jsme jen kousek od hranic s lidmi.Alespoň myslím" informoval skupinu Scott. James přišel k němu a řekl mu: "Neříkej, že si nejsi jistý." "Nejsem.Hranice mezi borgy a členy posádky se jistě během čtyř hodin změnila" přiznal Scott. James si pro sebe mumlal, že je to skvělí.Když tu náhle se objevil borg.Skupinka tří lidí byla překvapena tak, že borg stačil dojít k Willisovi a udeřit ho.Scott ukázal na Jamese a ten vystřelil.Borg se zhroutil k zemi. "Seš v pohodě?" zeptal se Scott Willise a pomohl mu vstát. "Jo-o, asi jo" řekl rozstřeseně Willis. "Bacha další dva zelenáči" křikl na Scotta varovně James. "A další dva, ne dokonce tři" vykřikl Willis. Scott se otočil a v poslední chodbě, která byla pro skupinu poslední záchranou, se objevil borg. "Jak nás mohli tak rychle najít?" zeptal se nešťastně James. "Asi jim ten borg co napadl Willise stačil poslat zprávu ostatním" odpověděl mu Scott. Borgové se semkli a hrůzostrašně se blížili ke skupince.Nebylo úniku.... _________________ James Mckenli-Podporučík HF Dokonalost spočívá v maličkostech, přesto dokonalost není maličkostí 26. 5. 2005, 19:01

T'Rel

Dreams become reality, Part 2.

Náčelník

Založen: 10. 06. 2004 Příspěvky: 353 Umístění: USS Posseidon

David si nepamatoval, že by byl kdy předtím tak nervózní. Celej den byl duchem mimo, myslel jen na to, že dnes je ten den. Dnes se s T`Rel propojí. Již za několik hodin. Den se vlekl jako by měl zataženou ruční brzdu. A ani teď to nebylo o nic lepší. Davida napadlo, že možná mají jeho hodiny v kajutě poruchu. Al když už, minimálně po sté, překontroloval čas na cibulích od strýce, zjistil že se čas opravdu jen vleče. David si původně chtěl osvěžit paměť a zopakovat si vše, co o tomto rituálu ví. Ovšem na čtení se nemohl vůbec soustředit a tak to po chvilce zabalil. Teď už asi 10 minut stál před skříní, ve spodním prádle a rozhodoval se, v čem půjde. Slavnostní uniforma to rozhodně nebude. Zaprvé, to na co se chystá, naní banket Hvězdné Flotily, plný všech těch kapitánů a admirálů. Ne, tady bude jen on a T`Rel. A za druhé, David tuhle uniformu nenávidí. Obyčejná unifroma se zřejmně také nehodí. Takže, David začal prohrabovat své civilní oblečení. Vzhledem k tomu, že si David zvykl nosit uniformu neustále, moc toho na výběr nebylo. Nakonec se rozhodl pro volnou košily s krátkým rukávem z materiálu podobného hedvábí a dliuhé černé kalhoty. Zatím to složil přes opěradlo židle a zašel do koupelny. Nejprve sprcha a poté oholení do hladka. Pak se David oblékl do připraveného oblečení a nakonec došel k nočnímu stolku a vzal z něho malou krabičku. Chvilku si s ní pohrával v ruce a poté jí otevřel a překotroloval obsah. Prsten s diamanty. Zásnubní prsten pro T`Rel. Stál sice Davida hodně z jeho přídělu pro replikátor, ale čert to vem. Opět krabičku zaklapl a uschoval si jí do kapsy u kalhot. Tak jo. To je všechno. Došel ke dveřím z kajuty a zastavil se. Najednou si uvědomil, že se mu klepou kolena a žaludek má jakoby sevřený ledovou rukou. Je to tady. Naposledy z této kajuty vychází jako svobodný muž. Naposledy. Davida napadla blesková myšlenka, jestli vulkánci dodržují po svém svatebním obřadu jisté tradice jako lidé. Pokud tu budeš jen stát před dveřmi, asi to nezjistíš. "A teď pravou."

Řekl polohlasně a vyšel z kajuty, rukou svíraje kapsu, ve které je krabička s prstenem. Cestou nepotkal nikoho ze sekce, za což byl Bohu vděčný. Z nějakého nevysvětlitelného důvodu, nechtěl nikoho potkat, říct mu o štěstí, které zažívá. Jako by se bál, že když o tom někomu řekne, část toho štěstí ztratí a on ho chtěl sdílet jen s T`Rel. Jen s ní a do konce života. Ještě více stiskl krabičku s prstenem. Částěně David stále nevěřil svému štěstí. Již několikrát se ujistil, že se mu to nezdá. Několik štípanců do ruky a žádné probuzení. Musí to bejt realita. David došel až ke dveřím T`Reliny kajuty. Zhluboka se nadechl a poněkud chvějícím se prstem se dotkl zvonku u dveří. Je to tu. Konec samoty. Dvere sa pred ním otvoria a on vstúpi do miestnosti v ktorej cítiť vôňu uhasnutej meditačnej sviečky. Pohľadom zablúdi ďalej a naraz sa pred ním objaví T'Rel. Vážna a nedotknuteľná s kamennou tvárou, akoby ju práve vytesal renesančný umelec do najmenších detailov. "Urob si pohodlie, David." prelomí T'Rel ticho ako prvá. David ju poslúchne a pohodlne sa usadí. Je rád, že mu začala tikať. Z jej úst to znie ako letmé pohladenie. Usmeje sa trochu a vzápätí znervóznie, keď si uvedomí prečo sem prišiel. David se chvilku rozhlížel po pokoji. Po poslední návštěvě v této kajutě se mu zhroutil svět. Po té dnešní bude vstupovat do světa nového. Do světa po boku své milované T`Rel. Opět ho zaplavila vlna štěstí. Ale s ní i vlna nervozity. Jaké to bude? Zvládne to? Bude dobrým manželem? A později otcem? Nebylo by lepší zmizet ted z kajuty, ukradnout raketoplán a zmizet z tohoto života, od své lásky? David se opět podíval na T`Rel, do těch krásných modrých studní, na tu andělskou tvář. A tento jediný pohled Davidovy stačil. Tento jediný pohled Davidovy zodpověděl všechny jeho otázky. Tento pohled rozhodl. T`Rel si zatím sedla vedle Davida a i ona ho podrobí zkoumavému pohledu. Davida napadne, co se asi jí honí v hlavě. Žeby i ona zažívala nervozitu? Honí se jí hlavou podobné myšlenky? "David, chcem sa uistiť, predtým než sa prepojíme, či tvoje rozhodnutie je pevné a záväzné. Podľa vulkánskych tradícií muž so zväzku nemôže odstúpiť.....a včera si vyzeral neistý." David se musel mírně usmát nad tou ironií. On sám si takovou otázku pokládal celý den. "Věř mi T`Rel. Chci se stát tvým manželem a stát ti po boku do konce našich dnů." Davidova ruka mimoděk narazí na kapsu, ve které krabička s prstenem. Z hluboka se nadechne. A opatrně se zvedne z pohovky. T`Rel se chce zvednout také, ale David jí naznačí, ať sedí. T`Rel, se zmatkem v očíchm se tedy usadí a pozorně sleduje Davida. "T`Rel, lásko. Já…tohle není zrovna moje parketa." opět nádech "A možná se ti to bude zdát jako emicionální a zbytečné gesto. Přesto." David si před T`Rel klekne na jedno koleno a uchopí svojí rukou její ruku. Druhou rukou si vyndá z kapsy krabičku, ale stále jí nechává pro T`Rel neviděnou. Davidovou myslí začnou pobíhat slova, která si natrénoval. "T`Rel, miluji tě snad již od prvního okamžiku, co jsem tě spatřil tenkrát na Akademii. Věřím, že nás čekají krásné chvíle. A tohle je jedna z nich." David zvedne ruku s krabičkou a otevře jí, takže je teď vidět prsten uvnitř: "T`Rel, učiníš mě nejštastnějším mužem ve vesmíru a vezmeš si mě?" "Samozrejme. Mam dojem, že sme si to práve potvrdili." T'Rel sa pozrie na prsteň. "Nerozumiem David. Načo je ten šperk?" David se nachvilku zatváří zmateně. Najednou si uvědomí, že T`Rel zřejmně nějak při studiu, pokud studovala, tento zvyk unikl. "Je to starý pozemský zvyk. Tím prstenem dva snoubenci potvrdí své rozhodnutí k sňatku. Je to takový první krůček k svadbě." Zatím co David mluví, uchopí T`Relinu ruku a nasadí prsten na příslušný prst. T`Rel ruku s prstenem zvedne a začne si ho prohlížet. T'Rel pri tom zvraští čelo, ako by sa jej to nepáčilo. "Musím pripustiť, že o tomto zvyku som nevedela. Ale myslím, že zasnúbenie je teraz neopodstatnené, keď sa prepojíme manželským putom." T'Rel to zjavne nechápe. Na vulkáne sa zasnubujú už ako sedemročný a toto je pre ňu niečo nové, neznáme. David se již zvedne ze země a sedne si zpět vedle T`Rel. V duchu se zhluboka nadechne, protože ho čeká vysvětlování dalšího "překvapení" pro T`Rel.

"Víš, tak trochu jsem doufal, že kromě vulkánské svadby, uděláme i svadbu podle pozemských zvyklostí." Snad jsem to na ní nevypálil moc brzy, pomyslí si David. Ale lepší teď, pozdě ji by mohlo být pozdě. "Súhlasím, ak si praješ. Ale budeš ma musieť poučiť o vašich zvyklostiach. Som oboznámená len s formálnym obradom." Na Davidovy bylo vidět, že se mu ulevilo. "Jsem rád, že souhlasíš, Trel." Řekl a věnoval T'Rel zářivý úsměv. Ten však náhle zmizel. Davidovy došlo, že teď nastal čas. Čas na pravý důvod jeho dnešní návštěvy Trel. Zhluboka se nadechl a snažil se, marně, ovládnout svá nervozitou třesoucí se kolena. Začali se mu potit ruce. Srdce bilo jako na poplach. Byl příšerně nervózní. Nejen nervózní. Měl i strach. Strach z neznáma. Najednou nevěděl, co říct. V hlavě měl totálně pusto, dalo by se říct. Ale pak, jak tyto pocity přišly, tak náhle odešli. Láska, kterou cítil k vulkánce naproti němu, byla silnější než cokoliv. "T'Rel, pokud nejsi proti, můžeme začít s rituálem. Jsem připraven." Řekl s odhodláním v hlase. T'Rel sa k Davidovi bez slova nakloní, a jej horúce končeky prstov sa dotknú jeho tváre. David ju napodobí – a náhle je s ním. Pociťoval menšiu obavu. Nevedel čo prináša dotyk mysle, ale v hĺbke jeho duše bola bezvýhradná a naprostá dôvera k osobe, proti ktorej teraz sedel. Bolo v tom však i niečo viac-intenzívne vedomie vzájomne sa priťahujúcich sa protikladov mužskosti a ženskosti, vstavaných do večného plánu prírody. A každý z nich našiel, čo hľadal, vytvoril sa nový pocit – myslím tvoje myšlienky! Uvedomil si náhle David a vnímal jej potešenie, radostný smiech, ktorému by nikdy nedovolila zaznieť nahlas. Vibroval ako pieseň strieborného vtáčika. Jej myseľ vynikala rovnako krehkou krásou ako jej telo. Vulkánsku logičnost prekrývali okúzľujúce myšlienkové vzory, plné tvarou a farieb. V jej mysli zbadal i svoj vlastný obraz-exotický, ale dôverne známy, cudzinec, a predsa tak blízky. Bol pre ňu človek silný, senzitívnym, podnecujúcim jej zvedavosť. Potom objavil v jej mysli svoj vizuálny obraz a nahlas sa zasmial. Bol pre ňu statočným bojovníkom a ochrancom zároveň. "Vieš predsa, že je to len výplod fantázie, T'Rel." "A tvoja predstava o mne?" David viděl T`Rel jako bohyny Athenu, moudrou a zároveň silnou. David věděl, že T`Rel bude s ním, sdílet radosti a bude zde i jako podpora v nesnázích. Viděl mladou ženu, s úsměvem, a jejíž smích zněl jako rajská hudba Nežne skúmali svoje vedomia, prepletajúce sa myšlienky. Sedeli vedľa seba a iba končekami prstou sa vzájomne dotýkali svojich tvári. Prial si aby to nikdy neskončilo. “Neskončí,“ odpovedala mu a pozvala ho do najdalších hlbín svojej bytosti. Jej myseľ sa pred ním postupne odkrývala ako ruža a súčasne zaplňovala celé jeho vedomie. Nepôsobilo to nijak vtieravo. Bola proste iba nežnou prítomnosťou, dokým“Nie“ vydýchol David, keď sa ho T'Rel prestala dotýkať. Potom odtiahla jeho ruku zo svojej tváre. Dotyk stratil na intenzite, ale neskončil. Bola stále s ním. Nikdy nepoznal nič podobné. Pripadalo mu, že tento pocit hľadal celý život. “Nikdy a vždy,“ zašepkala a potom si uvedomil, že mu po tvári stekajú slzy. “Prepáč“, zašepkal a nervózne hľadal vreckovku. T'Rel mu ju vzala z ruky a osušila mu tvár. “Nie, David“ povedala, “nemusíš sa ospravedlňovať za to, že si človek. Si tým, čím si. Mám prosiť, aby si mi prepáčil, že som Vulkánka?“ Vďaka prepojeniu vedel s naprostou istotou, že ho príma bez akýchkoľvek výhrad. Zbadal svoju vlastnú radosť odzrkadľujúcu sa v jej očiach. Pobozkal ju a tento krát mu živo odpovedala a puto pri kontaktu znova zosilnelo. David po celém těle začal pociťovat mravenčení a zatočila se mu hlava. Jako by emoce skrz pouto, požitek z polibku jen zvyšovaly. O něco pevněji uchopil T`Rel a i usty se více přitiskl. T`Rel jeho obětí napodobila a i ona se k němu nyní tisknula. V tomto pevném sevření, pokračovali v líbání. David cítiljak celým jeho tělem pulzovala radost. Nejen jeho ale i její. Bylo to něco nepopsatelného. A z jejích myšlenek vycítil, že ona cití to samé. "Miluji tě." zašeptal svými myšlenkami

V jejích myšlenkách pocítil odezvu. David se cítil neuvěřitelně šťastný. Byl to pro něho nový zážitek, ale věděl, že ho neprožívá naposledy. David se svými rty oddálil od jejích a povolil sevření. "Jak se ti to líbilo?" "Kontaktáž sa javí ako velmi stimulujúca činnosť." povie T'Rel nezaujate. "Už viem, čo toto dotýkanie znamená...manžel." OFF: Created by: MPO T'Rel Chief Of Security Lieutenant David Jackson Asst. Chief of Science Offiecer _________________ "Mayby I'll not make everyone happy, but I'll keep us alive." 29. 5. 2005, 17:02

John Smith

Evacuation

Flotilní kapitán

„Pane, už je neudržíme o mnoho déle !“, volal od zadních dveří vedoucích na můstek desátník Jošihito. V jeho hlase se mísil strach s napětím, ale i odhodláním vydržet až do posledního okamžiku. Výstřely z phaserové pušky skolily k zemi dalšího borga, což mělo ovšem za následek jen to že ho vždy nahradil během chvíle další. A intervaly, mezi kterými se borgové přizpůsobovaly na změnu modulace frekvence, se neustále snižovaly. Byla to už jen otázka minut než se úplně přizpůsobí a všichni v místnosti si uvědomovali co pak bude následovat.

Založen: 01. 06. 2004 Příspěvky: 281 Umístění: USS Excalibur

„Chytejte“, hodil Smith japoncovi svou pušku a sám přeběhnul k operační konzoli, za kterou stál nadále andoriánec Margh a monitoroval dění na celé lodi. „Nějaký úspěch s navázáním spojení s jinou sekcí ?“ zeptal se s nadějí v hlase John. Byly to už asi dvě hodiny co ho ztratily, Anara už měla pomalu nařídit na ně útok, aby se zabránilo borgům dostat se pryč z tohoto systému. „Částečně, pane“, odpověděl zamračeně Margh. „Myslím že se mi podařilo přes sekundární relé na palubě osm převést ovládání komunikační antény sem na můstek, ale nepodařilo se mi získat žádnou čitelnou odpověď ze sekundární ani terciální sekce lodi.“ „Takže si nemůžeme být jisti že naši zprávu ani dostali“, poznamenal Smith. Andorian se ke kapitánovi ale odhodlaně obrátil. „Kapitáne, chápu že jsem zatím na vaší lodi nováček a nemáte ve mne důvěru, to je pochopitelné. Vybral jsem si tuto loď právě proto, že jsem chtěl sloužit s těmi nejlepšími a nyní jsem si jist, že se mi podařilo zprávu v pořádku odeslat a dorazila na místo určení. Věřte mi kapitáne, alespoň jednou.“ John se lehce pousmál a přikývl. „Nikdy jsem neměl o vašich schopnostech pochybností pane Margi. Otevřte volací kanál.“ Andorián se narovnal. „Děkuji, pane.“ Rychle prsty přeběhl po konzoli a ozvalo se známé pípnutí značící navázané spojení. „Hovoří Smith, doufám že mne Anaro slyšíš. Primární sekce je plná borgů, akce na jejich odražení byla neúspěšná. Ztratili jsme kontrolu nad většinou systémů a borgové jsou po celé lodi a asimilovali několik dalších členů posádky, co zde zůstali. Žádám o okamžitý transport všech zbývajících lidí co ještě nebyli asimilováni na palubu, budeme muset primární sekci zničit i s borgy. Smith konec.“ Odpovědí mu bylo akorát silné šumění z interkomu. Nezbývalo než doufat, že jejich vzkaz přicejen našel svého příjemce. Margh přikývl že našel... John se ještě dotkl svého komunikátoru.

=/\= Smith všemu personálu, připravte se na transport na sekundární sekci. Necháme borgy vyletět do povětří i s lodí. Musíte se ovšem dostat do sekcí která půjdou zaměřit transportním paprskem, jmenovitě můstek, hangár, nákladové prostory a horní tři paluby. Hodně štěstí a snad se všichni setkáme na sekundární sekci. Smith konec =/\= obrátil se zpět na svého operační důstojníka „Pane Marghi, co kdyby jste znepříjemnil borgům ještě trochu život ? Zkuste sabotovat štíty, zbraně a motory jak to jen půjde, nechceme mít s nimi zbytečné další problémy i mimo loď“ A zatímco crewman zjišťoval jak vyřadit loď co nejlépe z provozu, John se naposledy usadil do kapitánského křesla Posseidonu...

_________________ Flotilní kapitán John Smith, Velící důstojník USS Excalibur "I will just have to trust that you will not let Adm. Pressman put the Enterprise in unnecessary risk and if I find that that trust has been misplaced, I will have to re-evaluate the command structure of this ship. Dismissed" -- Picard (The Pegasus) Naposledy upravil John Smith dne 30. 5. 2005, 13:25, celkově upraveno 4 krát 30. 5. 2005, 11:46

Sovik Poručík

--- BlÍZKO VRAKU VULKANSKEJ LODE --- "Čo to sakra bolo?" Nadporučik sa pozbieral zo zeme a hľadel smerom k vraku za kopcom. - "Borgovia." - "Borgovia." ozvali sa jednohlasne Sovik s medikom, ktorý medzitým privedol koňa so spiacim chlapcom. - "Nastavte phasre na premenlivú frekvenciu. Nemú sa nás dotknúť. Musíme sa stiahnuť k raketoplánom. Máme už spojenie?" - "Nie pane, tie zvuky ... oba raketolány vzlietli, jeden zostrelil druhý a potom zamieril na orbit." vydal zo seba s námahou medik, ktorému situácia pomaly začínala prerastať cez hlavu. Založen: 03. 06. 2004 Příspěvky: 61 Umístění: USS Posseidon

Na mieste, z ktorého Andraschko a Sovik pozorovali vrak sa objavilo pár červených lúčov. Borgovia začali skúmať podozrivé dáta, ktoré zachytili. - "Pane, použite aj s crewmanom koňa. Dokážem s vami držať rýchlosť." vyhlásil Sovik. Ako vulkánec mal naozaj omnoho viac sily ako ľudia. A tak nadporučík nasadol na koňa, chlapca zobral do rúk a medik sa pokúsil vtesnať do sedla zaňho. - "Ako sa to ovláda?" uvedomil si zhrozene svoju situáciu Andrew. Sovik však už držal koňa za uzdu, rozbehol sa a kôň poslušne klusal pori ňom. V tmavom lese pribúdalo svetla, brieždilo sa. Vulkánec sa plecom dotýkal hrude zvieraťa a tá ho pri pokluse pravidelne žďuchala dopredu.

Čoskoro za sebou nechali vrak a pozorné scanery borgov. Tí o nich stratili záujem a ďalej sa venovali ich hlavnej činnosti: Hľadaniu čipu s informáciami o teste projektu Genesis. Les sa prebudil do nového dňa. Sem tam sa ozval nejaký spevavec, malý štvornohý tvor s ryšavou srsťou a bielymi fľakmi na chrbte húževnato obhrýzal kríky. Silné slnečné lúče presvitali cez koruny stromov a rozohriali pôdu. Zovšadiaľ stúpal opar naplnený nezvyčajným pachom, bol silný a prenikavý, no príjemný. Pripomínal vlhký dym, ktorý sa vkrádal do myslí všetkého živého, aby ich poslal do krajiny odpočinku a snov. - "Z pôdy sa uvoľnujú halucinogénne výpary." zahlásil medik. Naštastie boli blízko okraju lesa. Vulkánec ich vyviedol na čerstvý vzduch. Na zalených kopcoch nebolo po dyme ani stopy, zmysly opäť ožili a vymanili sa z účinkov oparu. - "Hohééééééj!" Niekoľko postáv na koňoch sa k nim približovalo pokojným tempom po ceste vedúcej pozdĺž lesa. - "Kamže tak naponáhlo, cudiznci? A čo s stalo Paitíkovi?" prihovoril sa im domorodec, ktorý viedol skupinu. Očividne sa vracali z lovu alebo z boja. Na chrbtoch mali malé batohy, ľahké meče a pušky s bodákmi. Za opaskami sa im blišťali pištole a nábojnice. Na čižmách mali pripnuté nože. - "Chcel nás odviesť z lesa, no bol veľmi vyčerpaný a odpadol. Teraz spí." odpovedal Andraschko. - "Nasledujte nás." Vodca bojovníkov si vymenil pohľady s Andraschkom, obrátil koňa na východ a vyrazil vpred. Jeho pobočník vzal od Andraschka spiaceho chlapca. Dvaja bojovníci obklusali skupinku a zaradili sa za nich. Niekoľko minút do kopca až sa na koniec pred nimi otvoril pohľad na slnkom zaliatu hornatú krajinu. V diaľke sa na severovýchode črtali biele veže a opevnenia Azatonu, na juhu sa trblietala úzka rieka, raziaca si cestu plytkou dolinou. --- TÁBOR --Cesta ich viedla raz dole a potom zasa hore po trávnatých svahoch posiatych pestrofarebnými kvetinami. Kde-tu stál osamelý košatý strom. Asi po hodine prišli k jedinému skalnatému bralu na okolí. Bolo vysoké asi 20 metrov a cesta sa mu vyhýbala. Jeho úpätie bolo z prednej strany holé, no po krajoch zarastené krovím. Vzduchom sa niesol zápach smoly. Veliteľ bojovníkov naviedol koňa do húštiny a ostatní ho nasledovali. Po niekoľkých metroch sa pred nimi otvorila široká cesta lemovaná ozrutnými balvanmi. Nad nimi sa na odvrátenej strane brala črtala neýrazná stavba. Výstupali vyššie a ocitli sa na vstupnom nádvorí. Lemovali ho hradby a dve malé bašty. Toto miesto bolo pravdepodobne dlhú dobu opustené a pôsobilo síce mohutným, no schátralým dojmom. Nikoľko žien ich už čakalo na nádvorí. Vzali kone hneď ako z nich zoskočili a odviedli ich do stajní. - "Toto je naše dočasné útočisko." obrátil sa veliteľ na Andraschka. "Ešte som sa vám nepredstavil, som Nadrun, vediem našich ľudí, po tom čo obsadili našu dedinu. Sme vám povďačný, že ste pomohli Paitíkovi. Keby boli lepšie časy, rady by sme vás pohostili. Dnes vám však môžem ponúknuť iba niečo na zahryznutie, vodu a ukázať bezpečnú cestu do Azatonu alebo Lukécie." - "Prišli sme vám pomôcť. Poznáme vášho nepriateľa, vykynožil aj našu dedinu, aj naších príbuzných. Sme jediní, čo prežili. Cheme sa mu za to pomstiť." prehovoril Sovik. Andrew najprv nevedel, čo si o tom má myslieť. Sovikove slová predsa boli priamým porušením primárnej smernice, na druhú stranu reálne hrozilo, že borgovia, ktorí sa tu vzali nevädno odkiaľ, asimilujú celú planétu. Takúto hrozbu v srdci federálneho priestoru bolo nutné zničiť. Sovikovi však nešlo len o planétu plnú borgov. Išlo mu hlavne o dáta projektu Genesis, ktoré by v nepsrávnych rukách predstavovali ešte väčšie nebezpečenstvo. Nadurn si ich premeral a usmial sa: - "V tom prípade vám nemusím opisovať hrôzy, ktoré vás čakajú na bojisku. Ak nám chcete pomôcť, ste vítaní. Každý bojovník je dobrý. Budem rád, ak sa so mnou podelíte o vaše skúsenosti. Nech sa páči." vyšli po niekoľkých schodoch a až potom sa pred nimi odhalila skutočná veľkosť toejto stavby. Na východnej strane skalného berala vyzerala ako malé opevnenie, či strážna veža. V skutočnosti však zasahovala hlboko do útrob skalného brala a poskytovala niekoľko obranných línií proti prípadnému útočníkovi. Nadurn ich zaviedol do pracovnej miestnosti veliteľa pevnosti. Studenú zem porkýval hrubý koberec. Zvyšky zariadenia z dávnych časov boli pozakrývané plachtami, jedine ťažký drevený stôl bol odkrytý. Okolo neho bolo rozostavených niekoľko stoličiek, pravdepodobne slúžil pre malé porady pred bojovými výpravami. Usadili sa k stoličkám a Nadrun im porozprával celý príbeh, ktorý už počuli od chlapca. Ďalej sa dozvedeli, že z dediny ich ostalo 63. Pravidelne vyrážali na bojové výpady k dedine, no počas posledného týždňa stratili ďalšich 7 mužov. Niekoľkých poslali do okolitých miest so žiadosťou o pomoc, no žiaden sa zatiaľ nevrátil. Potešujúcou správovu bolo aspoň, že projektilové pušky boli proti borgom účinkovali. Sovika viac znepokojilo, že sa skupina borgov úsídlila v dedine a nesnažila as ďalej asimilovať a rozrastať. Pri tom opätovala paľbu a snažila sa držať strategické pozície. Po dvoch hodinách rozhovoru a úvah nad načmáranou mapkou mali Andraschko aj Sovik celkom dobrý prehľad o okolitom teréne a možnostiach útoku na borgov. Ďalšie skupiny bojovníkov sa vrátili z nočnej akcie a hlásiil radostnú správu: Od Azatonu sa ozýval silnejúci dupot kopýt. A naozaj, poobede sa nádvorím ozvali radostné výkriky: - "Dorazil Azatonský pluk! Dorazil Azatonský pluk!" Nadurn nestihol výsť von, keď ho už na prahu privítal vysoký dôstojník v uniforme:

- "Kapitán Aniurin. Vraj tu máte problémy." _________________ Poručík Sovik, hlavný taktický dôstojík USS Posseidon Hráč měsíce USS Posseidon – Duben 2381 30. 5. 2005, 13:00

Sovik Poručík

--- BlÍZKO VRAKU VULKANSKEJ LODE --- "Čo to sakra bolo?" Nadporučik sa pozbieral zo zeme a hľadel smerom k vraku za kopcom. - "Borgovia." - "Borgovia." ozvali sa jednohlasne Sovik s medikom, ktorý medzitým privedol koňa so spiacim chlapcom. - "Nastavte phasre na premenlivú frekvenciu. Nemú sa nás dotknúť. Musíme sa stiahnuť k raketoplánom. Máme už spojenie?" - "Nie pane, tie zvuky ... oba raketolány vzlietli, jeden zostrelil druhý a potom zamieril na orbit." vydal zo seba s námahou medik, ktorému situácia pomaly začínala prerastať cez hlavu. Založen: 03. 06. 2004 Příspěvky: 61 Umístění: USS Posseidon

Na mieste, z ktorého Andraschko a Sovik pozorovali vrak sa objavilo pár červených lúčov. Borgovia začali skúmať podozrivé dáta, ktoré zachytili. - "Pane, použite aj s crewmanom koňa. Dokážem s vami držať rýchlosť." vyhlásil Sovik. Ako vulkánec mal naozaj omnoho viac sily ako ľudia. A tak nadporučík nasadol na koňa, chlapca zobral do rúk a medik sa pokúsil vtesnať do sedla zaňho. - "Ako sa to ovláda?" uvedomil si zhrozene svoju situáciu Andrew. Sovik však už držal koňa za uzdu, rozbehol sa a kôň poslušne klusal pori ňom. V tmavom lese pribúdalo svetla, brieždilo sa. Vulkánec sa plecom dotýkal hrude zvieraťa a tá ho pri pokluse pravidelne žďuchala dopredu. Čoskoro za sebou nechali vrak a pozorné scanery borgov. Tí o nich stratili záujem a ďalej sa venovali ich hlavnej činnosti: Hľadaniu čipu s informáciami o teste projektu Genesis. Les sa prebudil do nového dňa. Sem tam sa ozval nejaký spevavec, malý štvornohý tvor s ryšavou srsťou a bielymi fľakmi na chrbte húževnato obhrýzal kríky. Silné slnečné lúče presvitali cez koruny stromov a rozohriali pôdu. Zovšadiaľ stúpal opar naplnený nezvyčajným pachom, bol silný a prenikavý, no príjemný. Pripomínal vlhký dym, ktorý sa vkrádal do myslí všetkého živého, aby ich poslal do krajiny odpočinku a snov. - "Z pôdy sa uvoľnujú halucinogénne výpary." zahlásil medik. Naštastie boli blízko okraju lesa. Vulkánec ich vyviedol na čerstvý vzduch. Na zalených kopcoch nebolo po dyme ani stopy, zmysly opäť ožili a vymanili sa z účinkov oparu. - "Hohééééééj!" Niekoľko postáv na koňoch sa k nim približovalo pokojným tempom po ceste vedúcej pozdĺž lesa. - "Kamže tak naponáhlo, cudiznci? A čo s stalo Paitíkovi?" prihovoril sa im domorodec, ktorý viedol skupinu. Očividne sa vracali z lovu alebo z boja. Na chrbtoch mali malé batohy, ľahké meče a pušky s bodákmi. Za opaskami sa im blišťali pištole a nábojnice. Na čižmách mali pripnuté nože. - "Chcel nás odviesť z lesa, no bol veľmi vyčerpaný a odpadol. Teraz spí." odpovedal Andraschko. - "Nasledujte nás." Vodca bojovníkov si vymenil pohľady s Andraschkom, obrátil koňa na východ a vyrazil vpred. Jeho pobočník vzal od Andraschka spiaceho chlapca. Dvaja bojovníci obklusali skupinku a zaradili sa za nich. Niekoľko minút do kopca až sa na koniec pred nimi otvoril pohľad na slnkom zaliatu hornatú krajinu. V diaľke sa na severovýchode črtali biele veže a opevnenia Azatonu, na juhu sa trblietala úzka rieka, raziaca si cestu plytkou dolinou. --- TÁBOR --Cesta ich viedla raz dole a potom zasa hore po trávnatých svahoch posiatych pestrofarebnými kvetinami. Kde-tu stál osamelý košatý strom. Asi po hodine prišli k jedinému skalnatému bralu na okolí. Bolo vysoké asi 20 metrov a cesta sa mu vyhýbala. Jeho úpätie bolo z prednej strany holé, no po krajoch zarastené krovím. Vzduchom sa niesol zápach smoly. Veliteľ bojovníkov naviedol koňa do húštiny a ostatní ho nasledovali. Po niekoľkých metroch sa pred nimi otvorila široká cesta lemovaná ozrutnými balvanmi. Nad nimi sa na odvrátenej strane brala črtala neýrazná stavba. Výstupali vyššie a ocitli sa na vstupnom nádvorí. Lemovali ho hradby a dve malé bašty. Toto miesto bolo pravdepodobne dlhú dobu opustené a pôsobilo síce mohutným, no schátralým dojmom. Nikoľko žien ich už čakalo na nádvorí. Vzali kone hneď ako z nich zoskočili a odviedli ich do stajní. - "Toto je naše dočasné útočisko." obrátil sa veliteľ na Andraschka. "Ešte som sa vám nepredstavil, som Nadrun, vediem našich ľudí, po tom čo obsadili našu dedinu. Sme vám povďačný, že ste pomohli Paitíkovi. Keby boli lepšie časy, rady by sme vás pohostili. Dnes vám však môžem ponúknuť iba niečo na zahryznutie, vodu a ukázať bezpečnú cestu do Azatonu alebo Lukécie." - "Prišli sme vám pomôcť. Poznáme vášho nepriateľa, vykynožil aj našu dedinu, aj naších príbuzných. Sme jediní, čo prežili. Cheme sa mu za to pomstiť." prehovoril Sovik. Andrew najprv nevedel, čo si o tom má myslieť. Sovikove slová predsa boli priamým porušením

primárnej smernice, na druhú stranu reálne hrozilo, že borgovia, ktorí sa tu vzali nevädno odkiaľ, asimilujú celú planétu. Takúto hrozbu v srdci federálneho priestoru bolo nutné zničiť. Sovikovi však nešlo len o planétu plnú borgov. Išlo mu hlavne o dáta projektu Genesis, ktoré by v nepsrávnych rukách predstavovali ešte väčšie nebezpečenstvo. Nadurn si ich premeral a usmial sa: - "V tom prípade vám nemusím opisovať hrôzy, ktoré vás čakajú na bojisku. Ak nám chcete pomôcť, ste vítaní. Každý bojovník je dobrý. Budem rád, ak sa so mnou podelíte o vaše skúsenosti. Nech sa páči." vyšli po niekoľkých schodoch a až potom sa pred nimi odhalila skutočná veľkosť toejto stavby. Na východnej strane skalného berala vyzerala ako malé opevnenie, či strážna veža. V skutočnosti však zasahovala hlboko do útrob skalného brala a poskytovala niekoľko obranných línií proti prípadnému útočníkovi. Nadurn ich zaviedol do pracovnej miestnosti veliteľa pevnosti. Studenú zem porkýval hrubý koberec. Zvyšky zariadenia z dávnych časov boli pozakrývané plachtami, jedine ťažký drevený stôl bol odkrytý. Okolo neho bolo rozostavených niekoľko stoličiek, pravdepodobne slúžil pre malé porady pred bojovými výpravami. Usadili sa k stoličkám a Nadrun im porozprával celý príbeh, ktorý už počuli od chlapca. Ďalej sa dozvedeli, že z dediny ich ostalo 63. Pravidelne vyrážali na bojové výpady k dedine, no počas posledného týždňa stratili ďalšich 7 mužov. Niekoľkých poslali do okolitých miest so žiadosťou o pomoc, no žiaden sa zatiaľ nevrátil. Potešujúcou správovu bolo aspoň, že projektilové pušky boli proti borgom účinkovali. Sovika viac znepokojilo, že sa skupina borgov úsídlila v dedine a nesnažila as ďalej asimilovať a rozrastať. Pri tom opätovala paľbu a snažila sa držať strategické pozície. Po dvoch hodinách rozhovoru a úvah nad načmáranou mapkou mali Andraschko aj Sovik celkom dobrý prehľad o okolitom teréne a možnostiach útoku na borgov. Ďalšie skupiny bojovníkov sa vrátili z nočnej akcie a hlásiil radostnú správu: Od Azatonu sa ozýval silnejúci dupot kopýt. A naozaj, poobede sa nádvorím ozvali radostné výkriky: - "Dorazil Azatonský pluk! Dorazil Azatonský pluk!" Nadurn nestihol výsť von, keď ho už na prahu privítal vysoký dôstojník v uniforme: - "Kapitán Aniurin. Vraj tu máte problémy." _________________ Poručík Sovik, hlavný taktický dôstojík USS Posseidon Hráč měsíce USS Posseidon – Duben 2381 30. 5. 2005, 13:03

Sovik Poručík

Založen: 03. 06. 2004 Příspěvky: 61 Umístění: USS Posseidon

Druhý deň na svitaní vyrazili bojovníci do bitky. Aniurin svojim vystupovaním silno zaôsobil na Nadurna a spoločne sa rozhodli pre demonštráciu sily - priamy útok. Kapitánove reči síce boli silné, no Nepomohli ani Andraschkove varovania, ani Sovikove odporúčania útočiť v malých skupinkách z viacerých strán. Takto pred obedom vyrazilo vyše 300 mužov na bojovú výpravu proti 50tim borgom. Andrew, Sovik a medik dostali kone a boli Nadurnom prizvaní sprevádzať ho na čele popri kapitánovi. Na okraji Zazoinského lesa vojaci rozložili stany a naobedovali sa. Dvom pozemšťanom a vulkáncovi vyhovovalo tamojšie jedlo. Nebolo príliš výrazne a dobre zasýtilo. Stany navyše poskytovali výbornú ochranu pred páľavou letného slnka. Po hodine oddychu sa stany opäť stratili na dvoch vozoch, ktoré išli úplne vzadu a bojovníci sa dali opäť do pohybu. Obišli les zo severu a po dvoch hodinách sa priblížili k dedine. Tu sa armáda sformovala do dvoch šíkov. Takto usporiadaných pešiakov obklopovali jazdci, po ľavej strane to bolo 60 mužov z dediny, po pravej 50 jazdcov pluku. Prieskumníci nahlásili piatich nepiateľov pri kovovom kolose a ďalšich desiatich v dedine. Aniurin sa na boku posledný radil so svojimi dôstojníkmi a Nadurnom. Andrew chcel popohnať koňa k nim a ešte raz prehovoriť kapitánovi do duše, no Sovik ho zadržal: - "Sme pre nich cudzinci. Nerešpektujú nás. Jediné ako im môžeme pomôcť, je bojovať s našimi znalosťami po ich boku." Andrew sa nestotožňoval so Sovikom, no nechcel v tejto nevhodnej chvíli spôsobavať zbitočnú nervozitu , či vyvolávať konflikty. Aj keď bol Sovik len poručík, Andrew cítil, že si nenechá rozkazovať. Bolo v ňom čosi viac, čosi čo vzbudzovalo rešpekt. Vulkánec zatiaľ tuho rozmýšľal, ako sa dostať do vraku lode, ktorý sa pravdepodobne medzičasom stal hniezdom borgov. Aniuin s Nadurnom sa vrátili a zaujali miesta na čele vojska. - "Ravááááááááááá!" zakričal na celé hrdlo kapitán a vyrazil vpred. - "Ravááááááááááá!" opätoval výkrik dav a začal sa ľahkým behm približovať k dedine. Vojaci sa hrnuli vpred, jazda s nimi zatiaľ udržiavala krok, pyšné vlajky pre koordináciu bojovníkov sa týčili nad vojskom. Keď sa vynorili spoza zákruty a po prvý raz zbadali dedinu, naskytol sa im pohľad na spustošenú skupinu domov tiahnucu sa na juhovýchod. Čoskoro sa im odkryl aj vraj vulkánskej lode na okraji lesa. Všetko bolo pokojné a tiché. Nikde židen pohyb. Aniuin zdvihol pravačku, vlajky sa vymenili a nariadili pluku zastaviť. Od prvého domu ich delilo sotva 50 metrov. Sovik pokýval medikovi, ktorého kôň stál na úplnom kraji vedúcej pätice. Medik vytiahol trikodér a začal nenápadne scanoavť okolie. O pár sekúnd oznámil Sovikovi zlé správy: - "Aspoň 15 vo vraku. Traja v tamtom dome, dvaja v tom, dvaja tam na povale, traja za studňou, päť pri tých stromoch. čakajú len na nás." Sovik chcel nenápadne naznačiť ich pozície aj Andreowi, no Aniuin zareval na plné hrdlo: - "Spáliť! Lukostrelci!" Nadurn naňho nechápavo a beznádejne pozrel. "Veď je jasné, čo na nás

chystajú. Nepošlem mojich mužov predsa na smrť." dodal kapitán. Skôr než lukostrelci v zadnom rade stihli vystreliť, dopadla do ich okolia spŕška žiariacich zelených guľ - prvé výstrely borgov. Aniurin, ktorý si ešte poriadne neuvedomil, čo sa stalo zavelil: "Vpred! Do útoku!" Vojaci sa rozbehli, kone po stranách sa dlhými skokmi blížili do dediny, keď ďalšia spŕška výstrelov skolila prvé rady vojakov a skoro trafila aj vedúcu päticu jazdcov. Až vtedy si Aniuin uvedomil, čo sa deje, a čím po nich strieľajú. Teda on vlastne netušil, čím po nich strieľajú. V jednom z okien najbližšieho domu sa mihla tajomná tvár z ocele. To už bolo priveľa: - "Ústup!" popohnal koňa a prudko ho stočil doprava tesne pred vstupom do dediny. Vlajky nad hlavami zmätených vojakov sa opäť vymenili a nariaďovali ústup. Vzduchom svišťali ďalšie strely a ďalšie bezvládne telá klesali k zemi. Nadurn sa neveriacky pozeral na ustupujúci pluk. Bojovníci z dediny však naďalej cválali dopredu a začali strieľať po ukrytých borgoch. Sovik vytiahol phaserovu pušku a jedným výstrelom ňou zapálil strom, za ktorým sa ukrývalo niekoľko borgov. Pár metrov od prvého domu ich zasiahla ďalšia dávka striel. Jedna strela smerovala pod kopytá vedúcich koní a zasiahla Andreovho. Predné nohy sa mu podlomili a zaborili do zeme. Andrewa pri tom vymrštilo zo sedla a spravil niekoľko kotúľov vpred. Sovik ako jediný pokračoavl ďalej. Nadurnovi sa splašil kôn a tryskom niesol svojho pána na juh, medik sa zatočil a vracal sa k Andreovi. vojaci pluku na ústupe boli ešte stále blízko nich, niektorí strieľali za seba, niektorí aspoň do vzduchu. Pri kamennom plote bojovníci zosadli z koní a nechali ich ľahnúť si a sami sa skryli za ich telá. Potom spoza takéhoto dvojitého štítu začali cielene páliť na borgov. Sovik sa ujal velenia a podľa trikodéru im ukazoval kam mieriť. Tento boj však vyhrávail borgovia. Bolo ich takmer nemožné trafiť, adaptovali sa na frekvenciu Sovikovej pušky a opatrne postupovali k bojovníkom z viacerých smerov, v snahe asimilovať čo najviac z nich. _________________ Poručík Sovik, hlavný taktický dôstojík USS Posseidon Hráč měsíce USS Posseidon – Duben 2381 31. 5. 2005, 21:11

Bhaelin sh´Thaar

Breaking the Siege

Praporčík

Rozhodl se. "Bereme jí s sebou." Oznámil. "Do strojovny." "Ale pane," namítl jeden z jeho mužů. "Bude nás zdržovat a ..." "O ní se postarám já, Tome." Vysvětlil mu Bhaelin.

Založen: 30. 09. 2004 Příspěvky: 167 Umístění: USS Posseidon, Praporčík HF

Chvíli ještě zkoumal, zda s tělem vulkánky může hýbat, aniž by způsobil nějaké vážné komplikace, ale nakonec, částečně vycházeje z předpokladu, že její páteř není poškozená a částečně z domněnky, že odolná vulkánská tělesná stavba přesun vydrží, si jí nahodil na záda. Váha těla nebyl žádný problém, a tak jediné, co ho omezovalo byla skutečnost, že musel levou ruku použít k přidržování bezvládné T'Rel, aby nespadla. Nicméně síly na udržení svého replikovaného kulometu měl i v jedniné pravé ruce dost, a tak mohl klidně vydat rozkaz k dalšímu postupu, což také neprodleně učinil. Cestou ke strojovně kupodivu na žádné další borgy nenarazili. Když už se blížili ke vchodu na ošetřovnu, zaslechl jeden z bezpečáků vepředu zvláštní zvuky, které vyluzovali borgové, jak se snažili proniknout přes pevně zajištěné dveře do strojovny. Vztyčenou rukou sevřenou v pěst upozornil druhy na možné nebezpečí. Bhaelin rychle ukázal, aby se ztáhli zpět, víc z doslechu. Poté, co ustoupili asi 15 metrů, složil T'Rel na zem a zavolal své dva muže blíž k sobě na poradu. "Tome, zjisti, kolik jich tam je." Vyslal prvního na průzkum. "Keve, k těm dveřím se dá dostat i z druhé strany, že?" Crewman Kevin Sommers sloužil na Posseidonu už pěkně dlouho, takže by měl anatomii lodi znát. A taky ano. Přikývl. "Jde to, ale první spojovací chodba je odtud dobrých sto metrů." Ukázal směrem k přídi, odkud přišli. "Ale průlezy by to šlo rychleji. Jeden je kus za vámi." Ale ne! Zase průlezy. Pomyslel si Bhaelin nešťastně. Nicméně na svém plánu už nechtěl nic měnit. Mezitím se Tom vrátil z průzkumu. "Je jich tam sedm, pane. A jsou plně zaujatí dveřmi. Můžeme mít moment překvapení." "Výborně." Zaradoval se andorián. "Uděláme tohle :"

O slabé tři minutky později už byl Bhaelin v druhém křídle chodby a blížil se k borgům. Jako úkol si vzal vystřelit jako první a odpoutat pozornost borgů, aby mohli Kevin a Tom z druhé strany zvýšit zmatek vhozením granátů. Potom budou moci borgy vyřídit palbou z obou stran dřív, než si uvědomí, co se děje. Nepochyboval, že plán vyjde. Pouze se obával, že dojde k nějakému zranění jeho nebo jeho mužů náhodně vystřelenou střelou... Nic takového se ovšem nestalo. Borgové, naprogramovaní, aby se soustředili na otevírání dveří nebyli vůbec připraveni na náhlý přepad. Prvního zkosila dávka Bhaelinova kulometu, další dva granáty a než se milí borgové rozkoukali, mnoho života v jejich polomechanických tělech nezbylo. Vítězství bylo úplné. Dokonce ani k žádnému zranění nedošlo, protože překvapení borgové se na odpor nezmohli. Dveře do strojovny zůstaly pevně zavřené. "Počítači, odemkni dveře...17 Alfa." Přečetl Bhaelin s námahou očazený štítek. "Autorizace Sh´Thaar 247021 Epsilon." "Pííp...Odemknuto." Bhaelin je svým pohybem směrem k nim vzápětí otevřel. "Že prý jste tu měli večírek." Usmál se na trochu vyděšenou skupinuku inženýrů, co na lodi zůstala. "Tihle se neprokázali pozvánkou." Podotkl Whitney, když se podíval na těla vojáků přede dveřmi. "A vy? Půjdete dál?" Nabdídl vzápětí Bhaelinovi s Tomem a Kevinem. "Ještě malý moment." Požádal Andorián a vyrazil chodbou nazpět. O chvíli později se vrátil s T'Rel. "Máte tu lékárničku nebo tak něco?" Zeptal se. Jeden z inženýrů přikývl a odběhl. Za chvíli se vrátil s malým kufříkem a sklonil se k T'Rel, kterou Bhaelin mezitím položil z nedostatku jiného místa na jednu z potemnělých konzolí. "Mám kurs první pomoci třetího stupně." Chlubil se. "Postarám se o ní." Bhaelin se tedy mohl věnovat svému oboru. Požádal Whitneyho, aby zreplikvoval více zbraní a munice, protože jemu a jeho mužům už jí příliš nezbývalo. Poté, co zorganizoval i hlídky pro případ, že by se borgové znovu pokusili zaútočit, chystal se na chvíli odpočinout. Ale nebylo mu to dopřáno. Přišel k němu ten inženýr, co se staral o T'Rel s ustaraným výrazem. "Na tohle moje kurzy a vybavení nestačí, pane." Prohlásil zkroušeně. "Potřebuje pořádného doktora. A to rychle." Bhaelin zaváhal jen na okamžik . "Dobrá. Musíme najít Jamese." Prohlásil.

Created by Cad. Bhaelin sh´Thaar , Security Team (NPC's) & Engine Room Team (NPC's) _________________ "Na počátku byl stvořen vesmír. Spoustu lidí to naštvalo a většinou se to považovalo za špatné rozhodnutí." Naposledy upravil Bhaelin sh´Thaar dne 3. 6. 2005, 13:57, celkově upraveno 1 krát 2. 6. 2005, 9:50

James Mckenli

Kdo se vleče, neuteče.

Podporučík

Bylo to zlé!Bhaelin nikde, zbraně nikde, odvaha nikde.James se díval jednomu borgovi do očí, jako by ho chtěl zhypnotizovat.Samozdřejmě bez úspěchu.I Scott vypadal bezradně.Chudák Willis, tan se snad bál ze všech nejvíce. Scott se díval do uličky, která byla až na jednoho borga prázdná. "Tudy, Jamesi hoď mi dispruktor" poručil Scott.

James poslechl a hodil mu ho, poté se dal do běhu.Scott jako první, James druhý a Willis těsně za doktorem.Scott se snad vší silou napřáhnoul a fláknul dispruktorem borga do hlava. Ten upadl a velice se těžce zvedal z podlahy.James kopl borga do ruky, když stál na všech čtyrech, chtěl tak získat čas.A opravdu!Borg neudržel rovnováhu a zase se natáhl na zem. Založen: 28. 10. 2004 Příspěvky: 72 Umístění: Uss Excalibur, komplex IV

Když dorazili k rozcestí, Scott ukázal vpravo.Ale v té uličce byli tři chlapíci.Skupinka lidí to otočila a vzala to vlevo. Jenže tam je zase uzamkli. "Kam teď ?Zelenáči nás zase uravřeli!" zeptal se James Scotta. Ten chvíli neodpovídal, potom nakonec řekl: "Do průlezu rychle!!!" Scott otevřel poklop.První šel Willis. "Běž, já je zastavím v průlezu.Dej mi svou zbraň" Scott chvíli váhal, ale nakonec Jamesovi podal phaser. Když byli všichni v průlezu, James si lehl.Byl tam 5 metrů před poklopem.V rukou držel dispruktor.Poklop se otevřel, vlezl první borg.James chladnokrevně zamířil a vypálil.Borg padl.Přes něj lezl další.James popadl phaser a vystřelil.I tento nevítaný host padl.Byli na sobě už dva a borgové se nemohli dostat jen tak dál. James se stahoval hodně rychle ke skupině dvou lidí:Scottovi a Willise. O ???? hodin (minut) později "Jsme v hlubokém územi borgů.Tady nás odřízli, proto se posádka musela stáhnout sem, ukazoval Willisovi a Jamesovi Scott plánek ,nedá se projít, ani kdyby jsme se rozkrájeli." ukončil debatu. "Co takhle jít k replikátorům a zreplikovat si zbraně?" navrh Willis. "Jiná možnost nezbývá!Tak se jdeme projít ještě do hlubšího území" řekl Scott. James věděl že mají jen jednu zbraň funkční na borgy.Věděl že jdou na SMRT.Každý to věděl.Ale co měli dělat?? [i]Off:Vim že je to extrémně krátký, ale nemám moc času.To je naštěstí jen výmečně.Takže Vám slibuju že další log bude o k(o)us(ek) delší _________________ James Mckenli-Podporučík HF Dokonalost spočívá v maličkostech, přesto dokonalost není maličkostí

2. 6. 2005, 17:02

Bhaelin sh´Thaar

2nd Rescue Mission

Praporčík

"Jamese?" "Je to můj přítel, doktor. Praporčík James Mckenli. Ale nevím přesně, kde..." Whitney to vyřešil jednodušše. "Počítači, kde se nachází praporčík Mckenli?" Na obrazovce se vzápětí zobrazil pohybující se bod po 6. palubě na přídi. Bhaelina zamrazilo při představě, že přesně takhle by je mohl Založen: 30. 09. 2004 Příspěvky: 167 Umístění: USS Posseidon, Praporčík HF

"Kam to jde?" Zamračil se Whiteny . "Tam jsou přece borgové..." "Nejspíš to sám neví." Povzdechl si Bhaelin. "Jamesi, co to zas vyvádíš?" Mezi strojovnou a Jamesem teď byla docela velká vzdálenost...a přes území již obsazené borgy. Ač si mohl dovolit doufat, že jich na lodi tolik není, přesto to bude riziko, zvlášť když měl jen dva muže... Aspoň že munice bylo už dost.

"Musíme jít pro něj." Obrátil se na Whitneyho. "Udržíte to tu?" "Když mi tu necháte svoje lidi." Pokrčil rameny poručík. "Ty bych ale zrovna potřeboval..." "Podívejte, praporčíku." Dal si Whitney ruce v bok. "Co když se borgové vrátí... Moji inženýři ani já sám nebudou představovat takovou překážku..." "Ale ona zemře, pokud něco neuděláme!" "Je mi líto." Prohlásil Whitney. "Nechci, aby zemřela, ale nemůžu nechat strojovnu padnout. Kapišto?" Andorián se zatvářil překvapeně. Tohle slovo nějak ve svém slovníku nenacházel... "Prostě je to rozkaz, praporčíku." Objasnil mu to Whitney. "V tom případě půjdu sám." Prohlásil Bhaelin odhodlaně. Whitney nic nenamítal. "Jste si jistý, pane?" Zeptal se ho Kevin Sommers . "Já bych třeba mohl..." "Ne, půjdu já." Rozhodl. "Vy se postarejte, ať se sem 'zelenáči' nedostanou." "Rozkaz, pane!" Srazil podpatky. Bhaelin se měl k odchodu na záchranou výpravu. Vybral si novou zbraň, kombinovanou útočnou pušku C-99 Eradicator (poradil mu to Whitney jakožto znalec vojenských technologií 21.století) a nabral si hromady munice, přesněji všechnu, kterou se povedlo zreplikovat, než vypověděl službu. "Hodně štěstí, praporčíku." Popřál mu nečekaně upřímně Whitney. Bhaelin ale už moc neposlouchal. Jen ledabyle pokynul a vyrazil ze strojovny. O minutu a půl později už byl v části lodi zamořené dosud trilitiem. Proto výzvu kapitána Smithe k evakuaci nemohl slyšet...

Created by Ens. Bhaelin sh'Thaar, Security Team (NPC's) & Lt. Kris Whitney (NPC) _________________ "Na počátku byl stvořen vesmír. Spoustu lidí to naštvalo a většinou se to považovalo za špatné rozhodnutí." 3. 6. 2005, 15:10

Sovik Poručík

Bojovníci boli borgami postupne zatláčaní na juh. Obranné pozície sa im nedarilo držať dlho, po niekoľkých minútach boli rozstrieľané na prach. Sovik sa cielene snažil ničiť nepriateľské úkryty. Trikodérom pri tom sledoval ich rozmiestnenie a dával povely koncentrovanú paľbu. Zatiaľ napočítal 10 zastrelených borgov, no ešte stále to bolo málo. Cesta pri okraji lesa bola zaprataná telami vojakov Azatonského pluku. Tí čo sa stihli stiahnuť už boli dávno preč. Sovik však často krátkym pohľadom kontroloval, či sa nevracajú muži so zásobami.

Založen: 03. 06. 2004 Příspěvky: 61 Umístění: USS Posseidon

Borgovia ich zatlačili ešte viac na juh. Tlačili ich do pasce a tomu chcel Sovik zabrániť. Bojovníci už beztak boli rozptýlení na niekoľkých miestach a pomaly im dochádzali náboje. Dve skupiny, ktoré sa doteraz držali vzadu poslal dopredu a sám sa k nim pridal. Okolo hláv im svišťali zelené strely. Borgovia sa ich však snažili len zastrašiť, nie trafiť. Asimilácia nových vojakov bola pre nich ešte stále dôležitá. Okolie úkrytov bolo rozstrieľané a krátre poskytovali skupinkám, ktoré vyrazili vpred, dobrý úkryt. Trikodér zameral piatich borgov roztrúsených po okolitých domoch. Prvá skupina sa vrhla v pred, ostatní ju kryli intenzívnou paľbou. Borgovia však opätovali silnou ofenzívnou paľbou. Tento raz mierili presne traja zo šiestich odvážnych bojoníkov na to doplatili. Sovik ležal na chrbte v jame vyhĺbenej strelami a dával inštrukcie zvyšným piatim bojovníkom s ktorými sa chystal vyraziť dopredu, keď sa na obozre zrazu objavilo niekoľko postáv. Stáli na kopčeku ktorým prechádzala cesta, ktorou prišli s plukom. Pred vulkáncovými očami sa sformovala veľká oranžová guľa, ktorá sa približovala závratnou rýchlosťou. Preletela nad ich hlavami a zrovnala jeden z domov za ich chrbtami so zemou. Dalšie dve strely v mohutných výbuchoch zasiahli úkryty borgov a tí sa začali rýchlo sťahovať ku vraku lode. Sovik poslal všetkých bojovníkov vpred do boja, vzal najbližšieho koňa a cválal naproti prichádzajúcemu vozu. Na kopčeku sa Andrei húževnato venoval ostreľovaniu borgov a po každom výstrele s úsmevom

nadhadzoval fotónový granátomet na pleci. Keď si všimol Sovika, s radosťou mu zakýval. Allen a Mardix sa viezli na voze s naloženými prepravkami z raketoplánov. Bojovníci, ktorých Sovik vyslal splnili úlohu. Všetci jasali, že sa znova vidia. Sovik si myslel, že všetkých zostrelili borgovia a Mardix si zas myslel, že ostatných asimilovali. Poručík rýchlo pootváral prepravky so zbraňami, tiež si vytiahol granátomet, dobil pušku a na chrbát si naložil dva plecniaky plné streliva výbušnín a taktickej výstroje. Len škoda že štandardné vybavenie sa nedalo porovnať s vybavením elitných jednotiek, s ním by hravo odhalil a zlikvidoval každého borga. - "Doktorka, už sa teším keď zo mňa opäť spravíte vulkánca! V tejto koži sa mi ťažko dýcha!" zakričal na rozlúčku keď sa popohnal koňa späť do boja. Sovik preklusal pomedzi prvé domy, zosadol, kľakol si a vystrelil fotónový granát borgom rovno do chrbta. O niekoľko desiatok metrov pred ním už napredovali bojovníci, predošlí obyvatelia tejto dediny. V priebehu týždňa sa ich obydlia zmenili na nepoznanie. Silná paľba borgov, a teraz už aj Andreia a Sovika, ešte viac zdevastovala kedysi pokojné sídlo. V dedine ostali už len dvaja živí vojaci, Sovik sa teda vydal priamo do ich hniezda - do vraku. Tu ležal celý čas ten malý predmet, ktorého cestu započal Sovik na SB 201 a ktorého cieľom bol Vulkán. Drahocenné informácie mali slúžiť ako jeden z hlavných faktov na tajnej konferencí najvyšších predstaviteľov Vulkánu. Borgovia sa však akýmsi spôsobom dozvedeli o existencí tohto čipu a prenasledovali B'Talovu loď až sem. Ten malý čip s toľkými údajmi spôsobil, že borgovia vyslali svojich špeciálnych vojakov, zamaskovaných v andoriánskej lodi, aby tento čip získali. Akousi zváštnou súhrou náhod však obe lode stroskotali na tejto planéte a priniesli jej záhubu. Loď s borgami havarovala niekoľko sto kilometrov severnejšie. Poslednú energiu použili na transport niekoľkých vojakov do tejto dediny. Ostatní sa pustili do asimilácie každého, koho našli. V sučasnosti čítala populácia borgov vyše tisíc. Okamžite začali ťažiť nerastné suroviny, získavať energiu v čoraz väčších množstách, budovať úle. O tri mesiace mala byť táto planéta kompletne asimilovaná - chránená pred dosahom senzorov nezvyčajnou atmosférou mala slúžiť ako ideálny outpost priamo v srdci federácie. A potom mala prísť na rad Zem. Prioritou však zatiaľ bolo nájdenie isočipu vo vraku lode. Vojaci ho nepretržite prehľadávali centimeter po centimetri. _________________ Poručík Sovik, hlavný taktický dôstojík USS Posseidon Hráč měsíce USS Posseidon – Duben 2381 10. 6. 2005, 21:38

John Smith

All Good Things...

Flotilní kapitán

Dozněl zvuk transportéru a osádka můstku se zhmotnila na transportní plošině 3 sekundární sekce. Možná by bylo přesnější říci zbytek posádky můstku a být ho ještě o pár sekund později, nebylo by už koho přesouvat. Přesto však nyní v transportní místnosti stáli společně kapitán, Jackson i crewman Jošihito. „Je dobré mít vás zase zpátky, už jsme se o vás báli“,

Založen: 01. 06. 2004 Příspěvky: 281 Umístění: USS Excalibur

pozdravil náčelník u obsluhy transportérů oba důstojníky. Jošihito si zatím sundal z ramene phaserovou pušku a posadil se na kraj plošiny. Na všechny toho dnes bylo příliš a dost jasně si uvědomovali, jak rychle dnes mohla skončit jejich kariéra u Hvězdné Flotily. Ale den ještě neskončil a stále toho měli dost na práci. Když Davida pustilo transportní pole, dovolil si luxus a úlevou vydechl. Stale se však cítil slabý a byl pobledlý. Vždyť je to jen pár minut, co cítil T`Relinu bolest a zhroutil se na můstku. Nyní, již o něco silnější jí neustále kontroloval. Žila. To cítil. Ale byla zraněná a v bezvědomí. Stále se s ní snažil v myšlenkách spojit. Ale bez úspěchu. To Davida dohánělo k šílenství. Ale teď se musel soustředit na svoji práci. Sebral všechnu svoji sílu a došel ke kapitánovi. "Jaký je plán, pane?" „Jakmile budou všichni na palubě, zničíme primární sekci i s borgy na palubě, poručíku“, odpověděl sebejistě Smith. Představa zničení vlastní lodě se mu sice silně příčila, ale stále bylo lepší zachránit dvě sekce ze tří s většinou posádky než přijít o celou loď a ohrozit okolní soustavy tím, že je budou chtít borgové asimilovat. Dotkl se panelu po straně dveří aby se mohl spojit s můstkem. „Smith můstku, jaký je stav ?“ Z interkomu se ozval jemný hlas prvního důstojníka. „Většinu posádky se už podařilo transportovat, ale stále zbývá tým praporčíka sh´Thaara a nepodařilo se nám kontaktovat ani náčelníka T’Rel“

Na chvíli se Anara odmlčela ale pak její hlas ještě více zvážněl. „Kapitáne, myslím že by jste měl jít okamžitě na můstek, primární sekce právě zažehla motory. Zdá se že se borgové dostali k ovládání dříve než jsme čekali. Mám zahájit palbu ?“ Do Davida jako když udeří blesk. Uchopí kapitána za ramena a otočí ho k sobě "Ne! Nesmějí střílet, pane! Je tam moje žena a stále žije! Cítím to" David se podél zdi pomalu sesune k zemi, plně vysílen. Přesto však stále šeptem opakuje. "Žije, cítím jí, žije…" John mu pomůže zvednout se. „Nebojte poručíku, nadám rozkaz k palbě dokavaď na lodi zůstávají někteří z našich lidí pakliže budu mít nějakou jinou možnost“ Když rozpoznal, že už snad poručík stojí sám v pořádku na nohou, obrátil se zpět k interkomu. „Zachyťte je do vlečného paprsku, za chvilku jsme na můstku.“ David, spolu s ostaními vyrazil z transportní místnosti. Cítil jak se mu pomalu vrací síla. Alespoň fyzicky se tedy již začal cítit dobře. David šel vedle kapitána a tak mu věnoval jeden pohled. Kapitán byl ztělesněním klidu a chladnokrevnosti. David mu to záviděl. Především po tom výstupu v transportní místnosti... Zřejmně je čas, aby David kapitánovy své chování vysvětlil. "Kapitáne, rád bych Vám vysvětlil co se dělo v transportní místnosti." Kapitán se na Davida otočil. "Ano, poručíku. Poměrně mě to Vaše údajné vycítění náčelníka T`Rel zajímá." David se zhluboka nadechl. "Není údajné, pane. Já a T`Rel jsme, jsme manželé, pane." Kapitánovy maska na okamžik polevila a na jeho obličeji se objevilo překvapení. David pokračoval. "Tedy zatím proběhl jen vulkánský obřad. A díky propojení myslí získanému při tomto obřadu nyní mohu T`Rel cítit." "Takže můžete číst její myšlenky?" zeptal se kapitán a v jeho hlave zazněla zvědavost "Ne, to nemohu. Nejsem telepat." "Rozumím." Oba vycítili že hovor je u konce a tak již oba byli v tichosti. Dveře turbovýtahu se otevřely a oba důstojníci vstoupili na můstek „Kapitán na můstku“, ohlásil crewman konající službu u OPS, kterého hned vystřídal Margh. Anara se otočila a přes rameno ke kapitánovi a kývla hlavou k hlavní obrazovce. Rozprostírala se přes ní primární sekce Poseidonu prozatím udržovaná v poli vytvořeném vlečným paprskem, které jí bránilo v odletu. Ale všem bylo jasné, že je to jen prozatímní řešení. Velmi brzy se dozvěděli, že to bylo řešení ještě o mnoho prozatímnější než čekali. „Primární sekce nabíjí zbraně a zaměřuje nás!“, vykřikl andoriánec jakmile se na jeho konzoli údaje o zvýšené hladině energie. Anara okamžitě jako správný první důstojník zareagovala a vydala rozkaz k převedení energie do předních štítů. Byla to otázka jen asi dvou vteřin od toho co Margh zareagoval než z primární sekce vyletěla salva protonových torpéd. Vzhledem k tomu že měla sekundární sekce stále zapnutý vlečný paprsek, byla jen minimální šance uniku. Torpéda dosáhla svého cíle… Sekundární sekce se po jejich dopadu otřásla, jako by byla jen malou loďkou na moři, která právě narazila na velkou vlnu. Zadní MSD display na můstku zajiskřil a začal poblikávat, většina posádky zůstala na nohou až na crewman Jošihito, který se v tu chvíli ničeho nedržel. „Hlášení !“ , vykřikl Smith. „Štíty na 85% a drží, přišli jsme ale o vlečný paprsek.“ Na hlavní obrazovce všichni viděli, jak se loď uvolnila a mířila pryč od sekundární sekce.

„Ať jim terciární sekce zablokuje cestu, zaměřte jejich warp pohon“, vydal rozkazy Smith Praporčík d'Armand přikývl. „Zbraně připraveny, cíl zaměřen.“ Taktický důstojník už jen čekal na kapitánův rozkaz. David se pevněji chytne konzole, když se loď otřese pod útokem a jen díky tomu drží stabilitu. Najednou ve své mysli něco zachytí. T`Rel se probrala! Davidovy se mírně zatočila hlava od slabé horečky, kterou dostane vždy když přemýšlí. Teď když se T`Rel probrala, horečka se jen zvýšila. A najednou "Pane, myslím že pokud dostatečně upravíme deflektor, můžeme vystřelit salvu tachionů. To je donutí změnit frekvenci štítů. A po tu dobu budou dole." "Na jak dlouho budou ty štíty dole?" zeptá se první důstojník "Ne na moc dlouho, madam. Počítal bych tak s jedním šťastným výstřelem." "To by mohlo stačit." první důstojník se otočí na kapitána "Kapitáne, pokud zaměříme warp jádro, můžeme je zničit." "Ale tím zabijeme i členy naší posádky!" vykřikne David "Se ztrátami se musí počítat, poručíku!" oplatí mu rázně první důstojník "To nesmíte dovolit, pane!" "Máte lepší nápad, poručíku?" zeptá se kapitán mírnějším hlasem než první důstojník. On chápe Davidovy důvody Horečka se opět přihlásí o slovo. "Možná mám. Co místo jádra zaměřit generátor štítů. Poté by jsme mohly transportovat naše lidi a dodělat je." První důstojník vypadá o něco spokojeněji. "Jak dlouho bude trvat úprava deflektoru ?" zeptá se kapitán "Už na ní dělám. Ještě minutku. Hotovo. Tachiony připraveny k palbě." „Proveďte“, vydal kapitán rozkaz k palbě. Loď provedla složitý manévr, během něhož zahájila ostřelování nepřátelských štítů salvou tachionů. Netrvalo dlouho než se dostavil požadovaný efekt. Lodě třídy Prometheus měly sice regenerativní štíty které by se dokázaly návalu tachionů přizpůsobit, ale Marghova sabotáž přecijen zapůsobila a štíty primární sekce začaly rychle oslabovat. „Mění harmonickou frekvenci štítů“, ozval se s náznakem zadostiučinění David Anara okamžitě zareagovala a dotkla se komunikátoru =/\= Transportní místnost 3, zahajte přesun =/\= Taktický důstojník nechal vystřelil salvu torpéd jen o okamžik později. Bohužel právě tento okamžik měl za následek to, že torpéda která neminula svůj cíl narazila již do znovu nabitých štítů. Smith si přál aby tu již byl zpět Sovik. Primární sekce se zatím obracela k novému útoku. =/\= Transportní místnost, máte je ? =/\= Zeptala se okamžitě Anara zatímco kapitán vydával nové rozkazy které již měly zničit nadobro borgy. V jejím hlase se mísila nejistota zároveň s obavami o život důstojníků co zůstali na primární sekci. =/\= Jo, mají. Hned jsem na můstku =/\= Ozval se z druhé strany hlas praporčíka sh’Thaara. Náčelník zatím začal s okamžitým transportováním zraněných členů posádky na ošetřovnu. Lékařský personál bude mít rozhodně co dělat, mezi zraněnými byla mezi jinými i T’Rel. Na můstku zatím sršely jiskry od konzolí, jak se loď prolamovala pod náporem nepřátelské palby.

Další výboj právě zasáhl můstek a crewman L'Than padl mrtev k zemi. Anara okamžitě zaujala jeho místo za navigační konzolí. Na můstek zatím vběhl i Bhaelin a převzal konzoli taktickou od nezkušeného crewmana. „Ztratili jsme navigaci, štíty i zbraně“, ohlásila po dalším zásahu Anara. „A je to ještě horší než si myslíte“, kývl Smith k hlavní obrazovce. Anara se otočila a uviděla jak se loď začala nepříjemně rychle přibližovat k planetě, na které se právě nacházel tým nadporučíka Andraschka a Sovik tajně hledající isolineární čip. Ve chvíli kdy se zdálo že již není úniku a primární sekce se připravovala k závěrečnému výstřelu, který je měl rozbít na tisíce kousků, se stalo něco, v co už snad nikdo ani nedoufal – autodestrukční program který John aktivoval před opuštěním lodi. Primární sekcí se začala šířit vlna explozí ničící jeden systém za druhým a zabíjející poslední zbytky Borských vojáků. Byla to podívaná krátká, za to však velice efektní. Loď se roztrhla na několik kusů a vesmírem se začala šířit šoková vlna vzniklá explozí warpjádra. Právě tato exploze zachytila obě zbylé sekce Poseidonu naprosto nepřipravené. Vedením primární sekce projela série dalších výbuchů, která měla za následek výpadek všech světel i více jak poloviny konzolí.

„Nouzová osvětlení !“ vykřikl Smith do tmy, zatímco se zvedal z podlahy můstku, na kterou při nárazu dopadl. Naštěstí si z tohoto výbuchu neodnesl nic vážnějšího než sérii škrábanců a lehkých popálenin. Bylo tu ale mnoho lidí a jiných humanoidů, kteří takové štěstí neměli. Jeden kladný efekt ale exploze přecijen měla, John si ho uvědomil až nyní když se podíval ven přes to, co kdysi bývala hlavní obrazovka. Šoková vlna je vychýlila z původního kurzu a nyní již nemířili do atmosféry planety. Posádka se už zvedá na nohy a David kapitána požádá, zda může jít na ošetřovnu. Ještě než Smith dořekne větu, ve která Davida vyšle, David je již na půl cesty k turbovýtahu. Rychle zadá palubu. Když výtah zastaví, David z něj opět vyletí a na ošetřovnu vpadne warpem 9. Na ošetřovně je již živo. PZH a nekolik mediků se stará o transportované. David se začne prodírat až k lůžku vzadu. Tam ležela. Ještě byla vidět trocha zaschlé krve, ale z jejích myšlenek David vycítil že se cítí mnohem lépe. Ležela tam, s očima zavřenýma. Možná spala, nebo jí dali sedativa. Potichu přistoupil k lůžku a uchopí jí za ruku. Když to udělá, T`Rel otevře oči a podívá se na něho. Usměj se na ní. Snaží se vypadat klidně, přesto má co dělat aby udržel slzy. "Jsem tak rád, že jsi v pořádku, T`Rel. Měl jsem o tebe hrozný strach." Slzy jsou blíže a blíže T'Rel nabila vedomie, potom, čo jej medik vstrekol posilňujúci prostriedok. „Očividne som v poriadku, poručík.“ Odpovie T'Rel ku podivu formálne, keď sa z druhej strany začne blížiť PZH a hneď sa chopí svojej práce so svojím lekárskym trikoderom. "T'Rel ale..." zmetene povie David, keď mu T'Rel pustí ruku. "Poručík, čo keby ste počkal vonku. Máme tu dosť veľký chaos i bez vás." popudene povie doktor. "Prídem a podám kapitánovi hlásenie, hneď ako ma doktor prepustí, poručík." David nevěřil svým uším, co mu dodávají do mozku. Pravda, jako od vulkánky nečekal žádné

velké emoce. Ale toto. A pak Davida odsunul doktor, chystající se T`Rel podrobit další prohlídce. David se rozhodl nepřekážet. Vydal se tedy směrem z ošetřovny. Věnoval poslední pohled své ženě. A najednou zachytil její myšlenky. Tohle byla najedou opět ta žena, kterou si pamatoval z jejich svadby. Z jejích myšlenek cítil ujištění že je v pořádku a cítil i lásku. Nyní, již s lehčím srdce mohl David ošetřovnu opustit. Na vřelé přivítání s T`Rel bude čas později. Když dorazil ke dveřím, objevil se v nich kapitán Smith. "Poručíku, jak jsou na tom naši lidé ?" "Náčelník T`Rel je v pořádku. A ostatní." David jim věnuje zběžný pohled. Doposud je vpodstatě nezaregistroval "Vypadají že by se z toho měli dostat." "Výborně." Kapitan dojde k doktorovi a chvili s nim o necem mluvi. Doktor na nakonec rezignovane kyvne a jde i s kapitanem k T`Rel. Te kapitan rekne par slov, T`Rel prikyvne a kapitan od jejiho luzka odejde. T`Rel se zacne pomalu zvedat z luzka. Vic David nevidi. "Doprovodíte mne do mé pracovny, poručíku? Vyslechneme si jedno hlášení." "Jistě, pane." Oba vyjdou z ošetřovny Po krátkém, přesto ale kompletním a výstižném hlášení T’Rel v kapitánově pracovně se stočí rozhovor k jiným záležitostem. „TRel, počul som, že vy a poručík ste spolu. Gratulujem.“ TRel po kapitánových slovách Davida spáli vyčítavým pohľadom. Nepáči sa jej, že sa ich čerstvý vzťah prezradil. „Ano pane, to je pravda.“ Povie Trel nakoniec mierne zarazene. „A bola by som rada, keby náš vzťah ostal naďalej len našou súkromnou záležitostou.“ David si uvědomil svou chybu. A tak tedy svoji ženu, jak jinak, podpoří "Ano, pane. Kdyby jste byl tak laskav a nijak to nešířil. Alespoň prozatím. Plánujeme i tradiční pozemskou svatbu. Ale do té doby...." David nechá větu nedořčenou. Ale kapitán podle všeho plně pochopil. Přikývl a rozhodl se oba své důstojníky nechat o samotě. Když se za kapitánem zavřeli dveře, David se otočil na T`Rel. "Jsi opravdu v pořádku? Na té ošetřovně jsi byla, poněkud odměřená." "Bolo to nevyhnuté. Chcela som ta nato upozorniť už predtým, ale vyrušil nás poplach a potom už nebol čas." "Načo upozorniť?" "Na to isté, na čo som upozornila kapitánovi. Naše prepojenie je len naša súkromná vec. Nechcem aby sme..." Trel sa odmlčí. "..nechceš aby " "Nechceme, aby se o tom nikdo dověděl, než přijde vhodný čas." dopoví za T`Rel David "Rozumím ti a slibuji že se na veřejnosti budu krotit." Na Davidově tváři se objeví beťárský úsměv "A myslíš že by bylo nevhodné, kdybych tě nyní políbil?" T'Rel pohne hlavou tak aby Davidovi naznačila, že súhlasí s jeho nápadom. Sama však k nemu pristúpi a prstami sa mu obtrie okolo spánku tak, aby ucítil príjemný dotyk jej mysle. David pri tom slastne privrie oči a oddá sa jej spôsobu bozkavania. Po chvilce se vsak David rozhodne převzít iniciativu a chytne T`Rel kolem boku a přivine jí k sobě. T`Rel se nebrání, ví co jí čeká a dalo by se říct že se i těší. Proto se i ona k Davidovy přitiskne. A pak k sobě přitisknou své rty. V Davidově hlavě opět vybuchnou emoce jich obou. Okolní vesmír přestal existovat. Byl jen David a T`Rel. Kolem nich byla pouze nekonečná prázdnota. Což byla v podstatě pravda, vzhledem k vesmíru kolem lodi. Ovšem Davidova mysl přestala počítat i s lodí, její výbavou a posádkou. Jak tedy bylo řečeno, byl jen on a ona. A nic víc David nepotřeboval ke štěstí. Když se od sebe oddálili, pouto opět o trochu zesláblo. Přitiskly se k sobě v láskyplném obětí. "Miluji tě, T`Rel." "Budem ta chovať vo svojom srdci," odpovie mu vulkánsky, a naposledy ho pobozká, než

vybehne z kajuty za svojími povinnostami. OFF: Created by John Smith, David Jackson & T'Rel _________________ Flotilní kapitán John Smith, Velící důstojník USS Excalibur "I will just have to trust that you will not let Adm. Pressman put the Enterprise in unnecessary risk and if I find that that trust has been misplaced, I will have to re-evaluate the command structure of this ship. Dismissed" -- Picard (The Pegasus) 22. 6. 2005, 20:21

Bhaelin sh´Thaar Praporčík

Bhaelin se odhodlaně probíjel dál do útrob lodi. Ne, že by to bylo nějak extrémně náročné, ale čím víc se blížil místu Borgské infiltrace, tím víc byly patrné známky jejich technologie a on se v té džungli kabelů a zelených světel necítil právě dobře. Nebyl nadšen ani z toho, že nevěděl, kam přesně jde a kde má vlastně Jamese hledat. A jelikož na můstku už asi definitivně prohráli souboj s asmiliační technologií Borgů, přestal fungovat počítač a Andorián se ho tedy na cestu či na lokaci Jamese zeptat nemohl.

Založen: 30. 09. 2004 Příspěvky: 167 Umístění: USS Posseidon, Praporčík HF

Ani se vlastně nedomníval, že se mu podaří svého přítele někde objevit. Jenže řekl, že přivede doktora, aby pomohl té Vulkánce a nebyl schopen se prostě vrátit a říct „Smůla, nenašel jsem ho.“ Měl z toho těžkou hlavu. Dovedl si dobře spočítat, jaká je pravděpodobnost, že na něj náhodou narazí, když bude procházet některou z chodeb. Mnohem pravděpodobnější bylo, že potká nějaké Borgy, což se také kupodivu stalo právě ve chvíli, kdy na to pomyslel. Trojice vojáků si to vykračovala proti němu. Zapadl za roh chodby a velmi rychle si připravoval zbraň. C-99 Eradicator s tříštivými náboji velké ráže a rozptylu byla zdánlivě ideálním prostředkem. Brzy se ale přesvědčil, že tomu tak není. Tito Borgové totiž nehodlali dělat stejnou chybu jako ti, které potkal předtím. Zjevně se Společenstvo opět poučilo a přizpůsobilo svoji taktiku Bhaelinovu stylu boje. Vojáci stojící proti němu, nečekali, až je kulky z Eradicatoru provrtají, nýbrž využili každou možnost, aby se kryli. Dokonce dva vytrhli pláty obložení chodby, které se projevily jako výborný štít. A když do nich Bhaelin bezúspěšně vystřílel celý zásobník, přešli i do útoku. Když mu svazek zelených energetických paprsků proletěl mezi tykadly jen pár centimetrů od hlavy, začal se vážně zabývat otázkou, jak si uchovat život. Rozhodl se pro útěk a v běhu si snažil vsunout do příslušné zdířky nový zásobník, což se mu samozřejmě nedařilo. Jeho útěk chvíli provázela ostrá palba Borgů, ale žádná ze střel ho naštěstí nezasáhla a on brzy získal nad pomalejšími Borgy náskok. „Tohle jim nedaruju.“ Pomyslel si nespokojeně, ve chvíli, kdy se zastavil. Teď měl čas si nabít a taky to neprodleně učinil. Už už se chystal vyrazit zpět a podat si těch pár borgů, když si všim jakési změny v chování lodi. Byl sice na lodi teprve krátce, ale stejně dobře poznal, když se zažehnou motory a loď se pomalu začne pohybovat kupředu. Brzy přišla další změna. Loď se s téměř neucítitelným trhnutím, které ovšem Bhaelinovi také neušlo, znovu zastavila. Andoriánec svraštil čelo – co se to zase stalo? Napadlo ho několik variant, ale vlečný paprsek z jiné lodi mezi nimi nebyl. Zato ho napadlo, že by měl něco dělat. Silně totiž pochyboval o tom, že by dal motory zažehnout kapitán Smith, a zatímco měl na palubě Borgy, by letěl někam jinam… Nechal tedy tři Borgy třemi Borgy a dokonce Jamese Jamesem a rozhodl se přijít tomu na kloub. Řekl si, že z můstku Borgové loď určitě neovládají. Ani do strojovny snad ještě nepronikli, a tak se nabízela třetí možnost – Hangár 1, kudy loď infiltrovali. Zamířil tedy tam. Za chvíli ucítil další otřes, který zařadit nedokázal. Nicméně přidal a dal se do běhu, a to se mu málem stalo osudným, protože o kus dál za rohem doslova vrazil do jednoho Borga. Byla jich tam celá skupinka a obklopovali trojici mužů, ve které Bhaelin letmo poznal ke svému velkému překvapení Jamese a jeho dva druhy. Moc času do začátku jejich asimilace jim v tu chvíli nezbývalo… Bhaelin se vzpamatoval ze všech nejrychleji a překvapenému Borgovi, který se horečnou komunikací se Společenstvem snažil vyhodnotit vzniklou nestandardní situaci, promptně ustřelil svojí zbraní hlavu. To zapůsobilo na ostatní, aby se přestali věnovat asimilaci Jamese a ostatních a soustředili se na eliminaci Bhaelina. Tedy až na jednoho, který se vehementně snažil vsunout své asimiliační trubice do Jamesova

krku. James sám byl tak vyděšený, že by se ani nebránil. Zasáhl ovšem Bhaelin a dotěrný Borg o svou ruku přišel. Zkoprnělého Jamese popadl Scott, který se už taky rozkoukal, a táhl ho směrem pryč, kam je následoval i Willis. Bhaelin za nimi chtěl taky, ale nemohl, protože mu v tom bránila pětice patřičně nabuzených Borgů. Obrátil se tedy a dal se znovu na útěk opačným směrem. Stejně jako v prvním případě začaly kolem hvízdat střely. Tentokrát jich ovšem bylo víc a Bhaelin měl co dělat. Kličkoval, prováděl úskoky a dokonce jeden parakotoul. Když už se zdálo, že pronásledovatele nechal za sebou, objevila se před ním trojice, kterou setřásl předtím. Rozhlížel se, kam by se uchýlil, jenže žádná možnost se nenabízela. Byl dokonale uzavřený v pasti a bylo jen otázkou času, než ho buď jedni, nebo druzí Borgové rozstřílejí, či v horším případě asimilují. Rozhodl se tu druhou možnost nedopustit. K tomuto účelu použil dva šokové granáty, které náhodou u sebe našel, a které hodil každý na jinou stranu. Jenže Borgové se takhle snadno nedali a oba granáty zničili v dostatečné vzdálenosti. Víc jich už Bhaelin neměl, navíc byl sám výbuchem předchozích dezorientován. Vystřízlivěl až, když ucítil bolest v levém rameni, kam ho lízla jedna z Borgských střel. Spustil alespoň poslední zoufalou palbu nazdařbůh, protože sám nic neviděl ani neslyšel. O její účinnosti bylo možno úspěšně pochybovat. Ovšem Borgové se ho nesnažili zabít, a proto jejich palba ustala, místo aby ho zabila. Jen ho ještě jedna střela škrábla na lýtku. Vojáci se rychle přiblížili až k němu. Železným stiskem, kterému se ani on nevymanil, ho kdosi jeden uchopil zezadu za ruce a druhý k němu natáhl ruku s asimilačními trubicemi. Bhaelinovi ale nebylo souzeno, aby byl dnes asimilován. Okamžik předtím, než se mu trubice zabořily do krku, ho uchopil transportní paprsek.

Zhmotnil se na místě, které tak docela nepoznával, ale byla to jistojistě Federační transportní místnost, což ho potěšilo. Rychle se rozkoukával, přičemž málem zakopl o sedící postavu Jamese. „Bhaeline! Žiješ?“ Vykřikl radostně. Ale Andorián neměl čas ani chuť se s ním vybavovat. Spíš zjišťoval, jestli najde všechny, o to víc, když uslyšel v interkomu ženský hlas : =/\= Transportní místnost, máte je? =/\= Velmi si oddechl, když mohl stručně odpovědět. =/\= Jo, mají. =/\= Vzápětí mu došlo, že se po něm možná budou na můstku shánět a proto dodal. =/\= Hned jsem na můstku =/\= Než se tam ale odebral, vzpomněl si ještě na T’Rel. „Musí okamžitě na ošetřovnu.“ Ukázal na ní. „Jamesi, postarej se o to.“ „A co ty?“ Zeptal se ho a ukázal na jeho krvácející ruku. „To nic není.“ Odbyl ho. [i]„Jen škrábnutí.“ [/i] Gestem odmítl diskusi a kvapem se přesouval na můstek.

Na můstek dorazil z obtížemi, protože mezitím otřáslo lodí několik zásahů. Místo mu vděčnš uvolnil nějaký crewman u taktické konzole. Jenže dřív, než se jí mohl ujmout, zčernala mu před očima a první důstojník od navigační konzole oznámila. „Ztratili jsme navigaci, štíty i zbraně!“ Pak se věci začaly dít velice rychle a Bhaelin o nich v pravdě ztratil přehled. Jisté bylo jen to, že vypadla světla a jeho shodil otřes celé lodi na zem. Pak se ale všechno uklidnilo a Bhaelin začal svýma očima a tykadly prozkoumávat tmu. Několik lidí leželo na zemi, další se s námahou sbírali ze země. I Bhaelin vyskočil na nohy.

„Nouzová osvětlení !“ Uslyšel kapitána Smitha a můstek brzy zalilo jejich mdlé světlo. Když Andorián shledal, že nemá žádné vážné zranění, začal se věnovat ostatním. Především bylo třeba zvednout uvolněnou konzoli, pod kterou ležel jeden crewman a která byla na všechny příliš těžká. Zatímco ji zvedal, všiml si, že jeden z důstojníků kvapně opouští můstek, místo aby jako ostatní pomáhal zraněným. Neměl ale čas přemýšlet, kam a proč jde. Momentálně bylo dost starostí tady. Rozhlédl se kolem a řekl si, že to ještě neskončilo. By Ens. Bhaelin sh'Thaar Off : kdyby někomu snad na mém příspěvku něco vadilo (například náznak "Superhrdinského komplexu", který tam já sám vidím, tak se ozvěte a něco s tím uděláme. Nepovažuju tohle za své vrcholné dílo, jen jsem už chtěl zase něco napsat... _________________ "Na počátku byl stvořen vesmír. Spoustu lidí to naštvalo a většinou se to považovalo za špatné rozhodnutí." 23. 6. 2005, 9:57

Sovik Poručík

Schopnosť vystreliť takmer čokoľvek spĺňajúce normu FTC49 bola hlavná výhoda fotónového granátometu, ktorý Sovik ešte stále niesol na ramene. Z ruksaku vybral pár neutrónových granátov a jeden vystrelil do vchodu vraku. - "Pripravte si meče!" zavelil skupinke desiatich bojovníkov, ktorí nabrali odvahu nansledovať ho až do samého hniezda nepriateľa. Granát vybuchol bez veľkolepých efektov - iba zaskrčal. Ak sa však okruhu tridsiatich metrov nachádzal nejaký borg, ležal s prepálenými obvodmi nefunkčne na zemi. Sovik si opäť odizoloval pušku a trikodér, ktoré by inak tiež padli za obeť výboju a vykročil vpred. Založen: 03. 06. 2004 Příspěvky: 61 Umístění: USS Posseidon

Vo vraku vládla tma všetko osvetlenie sa zničilo buď pri náraze alebo následkom výbuchu granátu. Sovik si zažal reflektor na hlave, ostatní zapálili fakle. Pri vchode našiel hneď dvoch nefunkčných borgov. Vrak bol nosom zaboreny hlboko do zeme a tak stále klesali. Podľa plánov a značenia sa nachádzali v servisnom sklade na piatej plaube. Borgovia vytvorili úzku cestu medzi porozhadzovanými náhradnými dielami, náradím a troskami. - "Za týmito dverami sa chodba rozdvojuje. Pôjdeme do prava, potom doľava po piaitch metroch narazíme na šachtu. Tou sa dostaneme na vyššie paluby." vysvetlil Sovik, keď dorazili k skladovým dverám. Nik z bojovníkov sa neodvážil vydať zo seba ani hlásku. Pre všetkých bolo toto prostredie nové, plné neznámych predmetov a diali sa v ňom nevysvetliteľné veci. Všetci mlčali a ostražito sa dívali okolo seba, až na jedného: - "A aký je náš cieľ?" spýtal sa mladík na konci skupiny. - "Zničiť všetkých do jedného." odpovedal Sovik. Šedé steny chodby osvetľovali žlté plamene fakiel. Chrbtami otočení k sebe postupovali k šachte. Nachádzali sa hlboko v útrobách lode a poškodenia tu boli len malé - niekoľko preliačených nosníkov, vyhoreté vedenia, trhliny v obkladoch. Dorazili malému krytu na bočnej stene. Sovik ho otvoril a položil bokom. Ešte raz prescanoval okolie, no žiadny borgovia tu neboli. Siahol do ruksaku na chrbte a vybral krabičku s kovonými guličkami a malým žltým čipom. Ten priložil k trikodéru a päťcentimetrové guličky rozdal každému so slovami: - "Každý si zapamätá svoje číslo. Ak budete v núdzi, toto vám pomôže." Potom všetkých deviatich očísloval. - "A ako nám to pomôže?" divili sa niektorí. - "Prinášjú šťastie," odvetil Sovik, "nasledujte ma." Rýchlo vliezol do šachty a začal stúpať po rebríku zapustenom do steny. Za ním sa púšťali postupne aj ostatní. Na úrovni tretej paluby Sovik zaregistroval čulú aktivitu systémov. Na tejto palube sa nachádzala strojovňa. borgovia si tu zrejme vytvorili hniezdo. Energetické signatúry napovedali, že sa nejedná len o pôvodné systémy ale mnoho z nich bolo upravených alebo úplne prebudovaných pre potreby borgov. _________________ Poručík Sovik, hlavný taktický dôstojík USS Posseidon Hráč měsíce USS Posseidon – Duben 2381 Naposledy upravil Sovik dne 30. 6. 2005, 20:07, celkově upraveno 1 krát

25. 6. 2005, 16:24

Bhaelin sh´Thaar

Intermission

Praporčík

„Ale vždyť jste zraněný!“ Ozvala se starostlivě Anara Edon, když se octla blízko něj a uviděla jeho ruku. Bhaelin se podíval a shledal, že to opravdu nevypadá moc dobře. Na druhou stranu bolest ani pořádně necítil. „Měl byste zajít na ošetřovnu.“ Nechal se slyšet kapitán Smith. „Pane, myslím, že bych spíš mohl….“ Nějaké ty „vyprošťovací“ práce se určitě ještě najdou. Založen: 30. 09. 2004 Příspěvky: 167 Umístění: USS Posseidon, Praporčík HF

„Jděte. Hned.“ Řekl Smith tónem, který nepřipouštěl diskusi. Bhaelin tedy poslechl a zamířil do turbovýtahu. Ošetřovna v sekundární sekci nebyla ani zdaleka tak kvalitně vybavená, jako tak standardní, nyní už zničená. Navíc se tu v poměrně malém prostoru mačkal značný počet raněných, se kterými měl zdravotnický personál dost práce. Někteří na tom byli dost špatně a Bhaelin se skoro styděl, že sem se svými „škrábanci“ vůbec jde. Právě zvažoval, že zas odejde, když tu si ho všiml James a ujal se ho. „Konečně jsi dostal rozum?“ Zeptal se. „Rozkaz kapitána.“ Hájil se Bhaelin. „Aha.“ Ušklíbl se James a začal hledat kožní regenerátor. „Vyhrň si rukáv.“ Bhaelin poslechl a odhalil svojí svalnatou paži, teď poněkud zošklivěnou zející ranou. „No…teda…“ Mračil se James. „To nevypadá zrovna dobře.“ Vzal do ruky trikordér a chvíli jim přejížděl kolem rány. „Zatím žádné stopy infekce.“ Odečítal údaje. „Měl si docela štěstí.“ Podotkl. Bhaelin ho odbyl mávnutím ruky a začal vyzvídat. James znovu vzal regenerátor a nechal ho pracovat na Andoriánově modré kůži. Rána se před očima zacelovala. „Jak je na tom T’Rel.“ Zajímalo Bhaelina. „Víc než dobře. Bude v pořádku.“ Ujistil ho James. „Ostatně už tu ani není. A spousta lidí je na tom hůř…Ták, hotovo.“ Prohlížel si práci regenerátoru. Rána byla zacelená, ale zůstala patrná jizva. „Přijď někdy, abychom ti ji odstranili úplně.“ Zval Bhaelina. „Ale teď mám moc práce…Co noha?“ Ukázal na šrám na jeho stehně. Nečekal na odpověď a přejel ránu několikrát regenerátorem. „To je dobrý.“ Tvrdil Bhaelin. „Teď už jo.“ Přikývl James. „A teď mě omluv…Stav se někdy.“ A už byl někde pryč starat se o další pacienty. Bhaelin ještě chvíli seděl, ale brzy mu došlo, že by jinde mohl být platnější. A že úplně nejplatnější bude v kanceláři bezpečnosti. Akorát nevěděl, kde se tady nachází, a proto se musel nejprve poradit s počítačem, aby ho nasměroval. -A shorter one by Ens. Bhaelin sh'Thaar _________________ "Na počátku byl stvořen vesmír. Spoustu lidí to naštvalo a většinou se to považovalo za špatné rozhodnutí."

27. 6. 2005, 12:26

James Mckenli

Ošetřovna

Podporučík

James se raději kapitánovi vyhýbal, jakmile přišli na ošetřovny, šel okamžitě ošetřovat jiné paciety, kteří byli na konci malé provizorní ošetřovny.Ani ho nezajímalo proč tam vůbec kapitán je, stačilo mu vědět, že měl být na tomto místě už dřív, místo toho spal v části lodi, která byla už zničená.Řekl si, že se kapitánovi bude vyhýbat tak

měsíc, než na to zapomene.Ale zapomenout na to ani nešlo, vyletěli na záchranou misi a teď tohle!Co asi kapitán tak udělá? Z uvažování ho vytrhl Bhaelin, který vypadal, že se na ošetřovně cítí nesvůj.Vypadalo to, že chce už odejít, James si ho odlapl. "Ahoj Bhaeline, tak už jsi dostal rozum a přišel jsi?" Bhaelin vypadal překvapeně. "Rozkaz kapitána!" odpověděl chladně. Založen: 28. 10. 2004 Příspěvky: 72 Umístění: Uss Excalibur, komplex IV

James mu spravil ruku než by řekl švec. "Promiň, ale už musim jít, stav se jindy" řekl mu James. "Co T'rel?" zeptal se. "Je v poho, už tu ani není, ale vážně mě omluv." James utnul rozhovor a zamířil k nejzranějšímu chlápkovi.Měl pěkně pomýchaný břicho.James se mu chvíli věnoval, už byl docela dobrý, PZH dělal svou práci dobře. James se jen tak procházel po chodbách a přemýšlel co bude dál.Jsou pěkný kousek od základny, jsou téměř zničeni a morálka posádky na bodu mrazu.Opravdu pěkné vyhlídky!James si ještě sáhl na krk.Dvě ranky od nanosond.Naštěstí jenom prorazili kůži, potom už nic nestihli udělat, protože se tam přimotal Bhaelin.Rozhodl se, že se půjde vyspat, minulé dny byli až moc napětí, chtěl dokonce, aby byla zase na nějaký čas nuda. _________________ James Mckenli-Podporučík HF Dokonalost spočívá v maličkostech, přesto dokonalost není maličkostí

27. 6. 2005, 17:17

Sovik Poručík

Založen: 03. 06. 2004 Příspěvky: 61 Umístění: USS Posseidon

-"Sú už všetci v šachte?" zakričal Sovik nadol. Zdola sa ozvali pokriky v zmysle "Áno". - "Teraz sa odpočítame. Postupne každý povie svoje číslo." Bojovník pod Sovikom začal: -"Jeden." ten pod ním: "Dva." takto to pokračovalo až po osem. No na deviatku sa nikto neozýval. - "Císlo deväť, ozvi sa!" zvolal vulkánec nadol, no žiadna odpoved neprichádzala. Všetci zatajili dych a počúvali. V kovových chodbách naokolo sa niečo približovalo. Stále zreteľnejšie bolo počuť pohyb, slabuške kovové dunenie každým okamihom silnelo. A potom to ticho preťal silný výkrik a po ňom ešte jeden. Najspodnejší bojovník sa stratil v ústí šachty a tí nad nim sa snažili natlačiť čo najvyššie na úzkom rebríku. - "Pritlačte sa k stene!" Zrúkol Sovik a v ruke aktivoval granát, ktorý v zápätí pustil dolu šachtou. Ozvalo sa slabé zapraskanie na znak výbuchu, no nič viac. Vytiahol teda trikodér a rýchlo prescanoval okolie. Na monitore sa okamžite objavilo päť bodiek. v okolitých chodbách. - "Hýbte sa hore!" zavelil a začal rýchlo liezť vyššie. Už len niekoľko metrov ich delilo od ústia šachty na druhej palube. Sovik dúfal, že túto relatívne krátku vzdialenosť už zvládnu bez strát. Nanešťastie sa mýlil. Borgovia otvorili veko aj na štvrtej palube a pokúsili sa asimilovať dalšieho, no jehopartner nad ním pohotovo vytiahol meč a usekol borgovi ruku. Následne obaja bojovníci vyskočili zo šachty a začali sa s mečmi pasovať s dalším borgom, ktorého tam našli. Jeho obratnosť však bola veľká a všetky ich výpady zachtil pancierom, ktorému nespôsobili ani len škrabanec. Nakoniec oboch asimiloval. Sovik sa ani len nezastavil, len zakričal ostatným aby čo najrýchlejšie liezli za ním. Druhú palubu vyčistil dalším granátom a vyliezol zo šachty von. Za ním vyliezli aj ostávajúci piati. Všetci mali strach. Veľký strach. Opäť prežívali to, čo prežili pred vyše týždňom v dedine. Strácali kamarátov pred očami. Tie kovové tvory ich menili na svojich vojakov. Najradšej by boli zutekali, ale strach im nedovolil ani to, pretože vedeli, že za najbližsím rohom by ich mohol čakať rovnaký osud. Sovik sa hlboko zamyslel a v duchu požiadal o odpustenie. Potom trikodérom odpálil nálože vo vreckách štyroch nezvestných bojovníkov. Vrakom otriasla séria silných výbuchov. Dva z blízkosti strojovne. "Aspoň nejaký osoh to malo," pomyslel si Sovik. Rozmýšlal čo spraví dalej. Mohol sa vydať na mostík a začať hľadať čip. Ten sa však mohol nachádzať hocikde ide na lodi, či mimo nej. Dokonca už dávno mohol byť v rukách borgov. Pípanie trikodéru však prerušilo jeho myšlienky. - "Jeden sa blíži zhora. Pripravte sa." vykríkol a rýchlo aktivoval granátomet. Vystrelil do chodby z ktorej zachytil signály a pripravil si pušku. Hňed po výbuchu ju opäť odistil a pomalým krokom sa vydal vpred. Za rohom sa však objavil borg. Sovik vystrelil, no bezúčinne. - "Ústup!" Všetci sa zvažujúcou sa chodbou. Asi po dvadsiatich metroch Sovik rýchlo zabrzdil a otvoril na zemi poklop. Rýchlo doňho postrkal zostávajúcich bojovníkov a sám sa zatiaľ snažil čo najviac strieľať borgovi pod nohy a zdemolovať prístupovú cestu. Naozaj sa mu vojaka podarilo značne zdržať. Zakaždým ked sa postavil, Sovik vypálil do zeme kúsok predním a borg zas spravil kotrmelec a spadol. Sovik nechal pri poklope dva časované granáty a zaliezol dovnútra. Poklop

ústil o palubu nižšie. Na tejto palube sa nachádzala strojovňa, ale aj zbrojnica. Sovik sa potreboval dostať k iným zbraniam a tak sa všetci rozbehli dopredu. Pri ich postupe sa však naraz otvorili jedny z bočných dverí a sprška zelených výbojov zasiahla stred skupiny. Sovik pohotovo spoza opasku vytiahol další granát a snažil sa ho hodiť do otvorených dverí, no tie sa zavreli. Granát explódoval na chodbe a natoľko vystrašil ostatných bojovnékov, že sa pustili do bezhlavého úteku smerom, odkiaľ prišli. Sovik ostal sám, no nemal moc času na rozmýšlanie, dvere sa opäť otvorili a Sovik musel uskočiť na opačnú stranu. rozbehol sa po chodbe a s trikodérom v ruke s asnažil orientovať po vraku. Stále sledoval tri bodky, ktoré sa ho snažili obkľučiť. Potom sa však stalo niečo úplne nečakané, pred čím ho ani trikodér nestihol varovať: Ked po minute hry na macky a mys zabočil za roh, vrazil do tmavej postavy a spadol na zem. - "Odpor je márny." ozval sa príjemný ženský hlas. Uz sa blizim k velkemu vyvrcholeniu. Pred dvoma hodinami som mal poslednu skusku a teraz hura dohonit zameskane prispevky _________________ Poručík Sovik, hlavný taktický dôstojík USS Posseidon Hráč měsíce USS Posseidon – Duben 2381 28. 6. 2005, 20:25

Sovik Poručík

Z tmy sa vynorila vysoká štíhla ženská postava. Jej bledá pleť sa vynímala v čiernom obtaihnutom korzete. Bola to ona, bola to kráľovná. - "Tušila som, že sem prídeš, Sovik." Sovik sa postavil a kráľovná mu silno zovrela plece. Pozerala sa mu hlboko do očía takmer s hypnotizujúcim pohľadom predniesla: - "Teraz pojdeme do strojovne. Už tam na teba niekto čaká." Vulkánec aj kráľovná obaja vedeli, na čom sú. Každý mal svoj cieľ a bol preň ochotný urobiť čokoľvek. No teraz sa ich cesty na krátku dobu mali spojiť.

Založen: 03. 06. 2004 Příspěvky: 61 Umístění: USS Posseidon

V strojovni sa všetko vybavenie zmenilo na nepoznanie. Borgovia tu vyrobili svoje terminály, kompletne presmerovali inetrné systémy a snažili sa vycucať posledné dávky energie z rezervných generátorov. Keď vošli dnu, privítalo ich šesť vojakov. Všetkých Sovik poznal - boli to zostalí bojovníci a B'Tal. Telom mu prebehli zimomriavky pri pohľade na všetky tie známe tváre. A hlavne B'Tal, jeho dlhoročný priateľ. Spolu sa podieľali na niekoľkých akciách a každé dva roky si zašli do hôr. Všetky tie spomienky, ktoré sa teraz valili Sovikovi do hlavy by ho boli málom premohli a úplne zložili. No jeho trénig bol dobrý a otcove metódy fungovali aj v tejto situácií. Zhlboka sa nadýchol a odfúkol všetko preč. -"Áno. Tvoji priateľ a spolubojovníci. Všetci sa s nami podelili o ich cenné skúsenosti a spomienky ... ... a dopomohli nám stať sa lepšími. Každý sa predsa chce zdokonaľovať." Kráľovnina reč bola pomalá a falošná. Ako keď sa k niekomu zakráda mačka, zakrádala sa ona okolo Sovika. - "Ty ešte nevieš, čo ťa za okamih čaká. Ešte nevieš, súčasťou akej dôležitej udalosti si sa stal." v jej hlase bolo počuť samoľúbosť, egoizmus. Ona bola predsa jediná kráľovná, Tá Kráľovná. - "Vaša malá federácia všetkým rasám v galaxií nechtiac oznámila, že opäť spustila projekt genesis. Tentoraz úspešne. Aké pozorné od vás." Usmievala sa a stále sa točila okolo Sovika a rukou mu naďalej zvierala rameno. Sovik z nej začínal cítiť emócie. Slabé, ale predsa. Bol to obzvlášť divný pocit, ale boli tam. Kráľovná mala city, nepodriaďovala sa kolektívu. Bola cítiace indivíduum. Hlava hierarchie. Jej rozhodnutia sa prenášali do kolektívu. Ona ho riadila. No boli to len príkazy, ktoré z nej vychádzali. Pocity si nechávala pre seba. - "Tento objav nám môže priniesť tak veľa. Keď ho vylepšíme a začneme použíavať, ostane vo vesmíre len najdokonalejšia spoločenstvo - borgovia. Preto sme sa ho rozhodli získať." dodala skrome s uštipačným podtónom. - "Rôznorodosť vo vesmíre je predsa podmienkou vašj existencie. Čo budete robiť, keď nebudete mať koho asimilovať?" opýtal sa Sovik, dúfajúc že aj tak vysoko "vyvinuté" stvorenie ako kráľovná sa dá priviesť do rozpakov. - "Áááágrh!" zastonal Sovik, keď mu kráľovna stisla rameno plnou silou. V bolestiach klesol na zem. - "Asimilácia je jediná cesta k dokonalosti. Keď budeme dokonalí, nebude viac potrebná." - "Aký zmysel má: Byť Bohom sám sebe? Život si vždy nájde cestu!" Sovikovi plán vychádzal. Kráľovna ho už nemala pod svojou fyzickou kontrolou. No teraz sa zohla ku kľačiacemu vulkáncovi: - "Áááágrh!" silno stlačila druhé rameno. Poručík sa zložil na zem. - "Vieme, že si vytvoril čip s informáciami o teste. A vieme, že je na tomto vraku. Moja armáda na severe narastá a keď sem dorazí, obratí všetko naruby, kým ten čip nenájde. A my zatiaľ zistíme, čo ešte vieš." Kráľovná odstúpila a otočila sa k vojakom na druhom konci strojovne. Dala im povel aby pokračovali v hľadaní isočipu. Naozaj bola trochu rozrušená zo Sovikových úvah a na krátky moment mu nevenovala pozornosť. Ten zatiaľ v ukrutných bolestiach siahol po trikodéri a aktivoval zvyšné rozbušky skôr, než si kráľovna stihla uvedomiť, čo robí.

Detonácia zdemoloval časť strojovne a Sovika zavalili trosky. Všetci borgovia museli byť roztrhaní na kusy. Sovik odhrnul zo seba niekoľko platní. Výbuch ho moc nezranil, tlakovú vlnu zastavil kryt warp-jadra pred ním. V ušiach mu však hučalo a okrem svojho hlasu nič nepočul. Z nosa mu vytekala krv a silno ho bolela hlava. Podarilo sa mu postaviť a uvedomil si, čo sa stalo. "Borgovia teda vedia o čipe. Ale akoto, že ani po asimilácií im B'tal nepovedal kam ho ukryl? Asi ani sám nevie, kde je. To znamená, že ho nezničil," uvažoval Sovik, "na lodi sú ešte určite aspoň dvaja borgovia. A ja som jediný, ktorý vie o čo tu vlastne ide." Silné bolesti prerušili tok myšlienok a zložil ho na kolená. Kdesi za ním sa začali hýbať trosky. Tam niekde mohla ležať kráľovná. Vyzeralo to, že prežila rovnako ako on. Jej implantáty ju však robili oveľa silnejšou a Sovik sa s ňou nemohol merať. A aj keby ju dokázal poraziť, 200 km na sever sa rozvíjala celá armáda borgov a každú hodinu sa zväčšovala. Ak nedokáže zničiť celú loď, skôr-či-neskôr čip nájdu. Musel konať rýchlo. Na chrbte mu ostala už len puška a ruksak s niekoľnými granátmi a inou taktickou výbavou, ktorá teraz nebola nanič - okrem ústrojenstva pre špciálne videnie. Rýchlo si nasadil okuliare a nahradil tak rozbitú baterku. V oblaku prachu pred sebou uzrel roztrhnutú stenu servisnej miestnosti prívodu antihmoty. To je ono - antihmota! V zásobníkoch by malo byť ešte dosť antihmoty aby pri výbuchu vytvorila kráter o priemere aspoň 500 km. Obetuje však životy tisícok nevinných domordcov? Má na to právo? Ak ich nezabie on, asimilujú ich borgovia a to môže mať oveľa horšie následky. _________________ Poručík Sovik, hlavný taktický dôstojík USS Posseidon Hráč měsíce USS Posseidon – Duben 2381 29. 6. 2005, 1:01

Sovik Poručík

Rozhodol sa. Hrozba usídlenia borgov na tejto planéte bola priveľká. Z taktického hľadiska bola jediným riešením okamžitá likvidácia všetkých borgov na planéte. Po rozhádzaných troskách sa prepracoval až k rozvodu antihmoty. Pritom sa mu silou vôle úspešne podarilo potlačiť väčšinu bolestí. Z plecniaku vybral trhavinu a pripevnil ju k magnetickým rozvodom. Potom pridal ešte aj zvyšné granáty a zapojil kábel rozbušky. Za sebou začul buchot trosiek - kráľovná sa vyhrabávala von. Vtom všetko pred jeho očami zbelelo.

Založen: 03. 06. 2004 Příspěvky: 61 Umístění: USS Posseidon

Poseidon bol už mimo nebezpačenstva a tak okamžite spustil pátranie po výsadku na planéte. Raketoplán pod velením komendérky Anary našiel po krátkom pátraní všetkých čo prežili a transportoval ich na palubu. Sovik sa zhmotnil na transportnej platforme raketoplánu. Nechcel veriť svojim očiam, pár sekúnd ho delilo od spustenia rozbušky. - "Vítam vás na palube, poručík. Bol ste posledný." usmiala sa naňho inžinierka spoza obslužného pultu. - "Opustite túto miestnosť!" rozkázal jej s plnou vážnosťou a ráznosťou. Nechápavo sa naňho pozrela: - "To je rozkaz!" vybrechol. Hneď ako sa za ňou zavreli dvere, pristúpil k ich ovládaniu a zamkol ich. Potom rýchlo prebehol k ovládaciemu pultu a začal zadávať súradnice pre spätný transport. - "Poručík! Na vydávanie rozkazov som tu ja!" ozval sa Anarin hlas z interkomu, "Okamžite otvorte a prestante zasahovať do systémov!" To už mal Sovik nainicializovaný núdzový transport. Anara na druhej strane dverí zúrila. Núdzový transport sa nedal prerušiť ani odpojením energie. Keď konečne odomkla dvere, Sovik sa práve dematerializoval na platforme. Pre transoprtom si ešte stihol vziať novú phaserovú pušku a na rameno pripevniť rušič transportov. Prvý vulkáncov pohľad v strojovni vraku padol na kráľovnu, ktorá sa práve začala venovať rozbuške. - "Jedného dňa splyne vaša rasa s našou. Jedného dňa tu bude už len borg." prehlásila Kráľovná, no ani sa len neotočila. Vulkánec jej uštedril výstrel s najväčšou intenzitou a jej dopálené telo bezvládne kleslo k zemi. Potom skočil k rozbuške a chcel ju aktivovať. no bola zničená. - "Poručík Sovik, okamžite sa pripravte na transport a deaktivujte rušič. Inač odletíme bez vás!" ozval sa komandérkin hlas z intercomu. Sovik ju však nepočúval. Rýchlo si stiahol pušku z ramena a snažil sa prelomiť jej ochranu proti preťaženiu. - "Poručík, toto je posledná výzva!" Ozvalo sa z inetrkomu a nasledoval slabý otras v pozadí. Vrakom sa začali ozývať príšerné zvuky - kvílenie a škrípanie. Niekto si razil cestu kovovými útrobami lode. Sovikovi sa konečne podarilo nastaviť pušku na preťaženie. Chladič začal pískať a celá sa zahrievala. Priložil ju k trhavine a deaktivoval rušič transportéru. Posledné čo videl predtým, ako zmizol v transportnom paprsku, boli mnohí borgovia, ktorí sa privalili do strojovne.

Až v shuttle zbadal, že malá armáda borgov doklusala na asimilovaných koňoch zo severu a stihla asimilovať všetko živé, na čo natrafila po ceste. Bojovníci, ktorí oslavovali víťaztvo a opätovné dobitie dediny sa práve menili na bezduchých vojakov kolektívu. Raketoplán sa musel vyhnúť občasnej streľbe, no štíty držali. Akonáhle preniesli Sovika na palubu, zamierili strmo hore k oblohe. Pod nimi sa zjavil obrovský výbuch a rastúca žiarivá guľa sa rozpínala do šírky niekoľko sto kilometrov. Tlaková vlna vymrštila shuttle z atmosféry priamo k Posseidonu. Azaton a ostatné mestá a dediny so všetkými ich obyvateľmi zmizli z povrchu tejto planéty. Vymazal ich jediný výbuch zásobníkov antihmoty, spôsobený rozhodnutím jednej jedinej bytosti. V jednom okamihu zomrela desatina celej civilizácie - 60 000 000 životov vyhaslo. No akú cenu by mali ich životy, ak by ich asimilovali borgovia ... ? _________________ Poručík Sovik, hlavný taktický dôstojík USS Posseidon Hráč měsíce USS Posseidon – Duben 2381 Naposledy upravil Sovik dne 2. 7. 2005, 0:02, celkově upraveno 1 krát 30. 6. 2005, 10:49

John Smith

Farewell Posseidon

Flotilní kapitán

O 3 týdny později… Starbase 201, kajuta Johna Smithe Flotilní kapitán Smith třímal v ruce PADD s novými rozkazy od velení Flotily. Bylo to teprve něco přes týden co se Posseidon za pomocí lodí Rotrighez a Pandora dostal zpět k hvězdné základně 201. Ačkoliv byla celá posádka vyznamenána a mnoho admirálů mu gratulovalo k odstranění nebezpečí Borgů v tomto sektoru. John však cítil, že díky a gratulace by měli přijímat jiní lidé, kteří si je zasloužili mnohem víc. Založen: 01. 06. 2004 Příspěvky: 281 Umístění: USS Excalibur

Vstal z křesla a začal se procházet po místnosti stále s Pardem v pravé ruce. Stále však v Johnovi kypěl vztek a zklamání nad tím, že se velení Hvězdné Flotily rozhodlo neopravovat Posseidon. Podle admirála Janeway byly škody na Possedionu natolik velké, že už se loď nevyplatilo opravovat a místo toho byla vyřazena z provozu a začalo se s odstraňováním systémů, které se daly ještě využít. Ani Johnova hodnost tomu nedokázala zabránit. Nyní však před ním stála úplně nová příležitost. Zovu pohlédl na PADD: Od: Adm. Mark Rico Pro: FCapt. John Smith Utajení: Nejvyšší Kapitáne, Už je to dlouho co jsme se naposled viděli….. OFF: Sorry, bude ještě dopsáno Prozkoumávání nového nezmapovaného vesmíru, poznávání nových civilizací a zároveň vytváření nového opěrného bodu, ze kterého mohly za pár let cestovat nejenom lodě Federace do celého kvadrantu Theta. Představa, která přišla Johnovi více než úžasná. Přesto zde ale byla jedna věc, nad kterou měl pochyby a s kterou příliš nesouhlasil. Tou bylo utajení projektu před spojenci Federace jako byly Klingonské impérium či Romulanská říše. Poslední dobou se zapletl do více tajných projektů než mu bylo milé a vždy končily velkýmy problémy a smrtí mnoha lidí. A ačkoliv by si nerad tyto zážitky zopakoval, nebylo na něm aby rozhodoval o politice Federace a Hvězdné Flotily. Vyťukal na PADDu několik dalších příkazů a přešel do složky, kde se nacházely technické údaje o lodi, kterou mu Flotila nabídla – USS Excalibur, první loď své třídy. Třída: Excalibur Posádka: 2200 Váha: 3 500 000 tun Rozměry Délka: 1225.7m Šířka: 812 m Výška: 545m Počet palub: 58 Výzbroj 12 phaserových baterií typu XII 1 rychlopalná kvantum-torpédová věž + 600 torpéd 5 rychlopalných fotonových torpédometů typu 4 + 500 torpéd Rozprašovač antihmoty

Obranné systémy Systém štítů s automatickou modulací Těžký duraniový/tritaniový dvojitý trup plus 10 cm ablativního pancíře Pole strukturální integrity vysokého stupně Warp rychlosti Normální cestovní : Warp 9.22 Maximální cestovní : Warp 9.75 Maximální: warp 9,99 po dobu 36 hodin Předpokládaná životnost: 120 let Cyklus oprav:: Minimální: 5 rok Standardní: 10 let Maximální: 50 let Když si pročítal údaje zjistil že už je vlastně rozhodnut, tu loď si na první pohled zamiloval. A navíc nemohl svému starému příteli říci ne. Napsal rozkazy, ve kterých posílal posádce pouze velmi zkrácené údaje o dlouhodobé misi za poznáváním dosud nezmapované části vesmíru. Po dvou dnech Smith i posádka která se na misi přihlásila zamířili na palubě lodi USS Hiroshima ke komplexu Galaxy. Pokračování v diskuzním fóru Projekt Červí díra _________________ Flotilní kapitán John Smith, Velící důstojník USS Excalibur "I will just have to trust that you will not let Adm. Pressman put the Enterprise in unnecessary risk and if I find that that trust has been misplaced, I will have to re-evaluate the command structure of this ship. Dismissed" -- Picard (The Pegasus) 1. 7. 2005, 7:00