P R O G L S S V* C i Á I L A

SURSUM  2 

P  R O G L 

S 

S V*  C  i Á I L A 

X^slyšte,  Slované,  poslyšte  všichni  0  daru, který nám Bůh  daroval  Nám,  kteří  víme,  že žijeme  špatně   Ä  už  tak  žít nechceme  dál  Dar,  co se nezkazí,  pokud  je  př ija t  Matouš  a Marek  a Lukáš  a Jan  Nám, kteří  poznali  cenu svých  duší  Nám  byl  ten dar  od Krista  darován  Zapuáme  temnotu  zloby  a smrti  Zapuáme  äábla  a vyžeň m e  hř íc h  Slovem,  jež  stalo  se pokrmem  duší  Stalo  se  silou  srdcí  vě ř ícíc h  Slovo  to  sílí náš rozum  i srdce  Sytí nás mocí  svojí  tajemnou  Ti, kdo Ho neznají,  zaživa  hnijí  1  skvelá  budoucnost  konci  jim  tmou  Nahé  jsou národy  bez téhle  zvesti  Bez  téhle knihy  svůj boj  prohrajou  Propadnou  oáblovi na več n é  č as y  Než  tuhle  budoucnost?  radši  žádnou  Národy  otevř t e  rozumu  dveře  Falešným  cílům  jste dali  svou dan  Ty  knihy  Boží vládu  áábla  zboří  Zbraň,  co tečí máte,  je nad  každou  zbrarí 

/Parafráze  od Fray  Ondř eje / 

Není  náhodou ;  že  v úvodu ke  sborníku  k roku Bible  se  vracíme  k Velehradskom.;. j n H 1 PU  "Duchovní  odkaz našich  vě­ rozvě stů ,  kterým vdě č ím e  za  dar víry,  se opírá  o  př ekla d  Božího  Slova,  které  je  pramenem naší víry«, Je to  Slovo  Lás­ ky , lásky  Boha k nám, Jakou fascinující  sílu mají  slova  vyznání  lásky, která  si šeptají  milenci?  Celý  svět  se  jim  promenuje,  př ekrač uj í  prostor  i č as * A my nasloucháme  na  stránkách  Bible  slovům vyznání  lásky  našeho  Boha  k  nám.  Víme,  jakou  sílu mají  slova  útechy;  která  šeptají  rty  usta­ rané matky  nad  hlavou nemocného  dítě te . Víme,  jak  pů sob í  napsané  slovo, které  př ekonáv á  hranice  odlouč en í  a promlou­ vá  ze stránek  dopisu k  strádajíč ím u  vyhnanci  či  tesknícímu  vezni o  Ano2  inspirované  yyzn6 ni Láský Boha k nám,  Slovo  útě­ chy, Slovo  osvobození  nám  př inesl i Cyril  a i/letod na  Vele­ hrad*  Inspirované  Boží  Slovo  mluví k nám  i dnes  po  1.100  letech.. Je  to  inspirace  Ducha  svatého, která  dala  Slovu  Bible  jeho  sílu  a úč innost ,  jeho  skálopevnost*  Inspirace  božího  Slova,  Bible,  patří k  tajemství  uč e ­ ní naší  víry*  Vě řt  i znamená v e skuteč nost i  poznávat,  res­ pektive  otevř í t  se  poznání, Vyznání víry, které  je  vč leněo  n do  liturgie  nám  př ipomín á  skuteč nos t  mystéria.  Charisma  í  k  to­ inspirace p která  je dílem  Ducha  svatého, nás  př ivád mu,  abychom  ji  chápali vztažně k  ostatním  charismatům  a by­ li  si vě dom i  eklesiálního  rámce  tohoto  charismatu.  Spolu  s  otcem Po  Benoit  mů žem e  z psychologicko­autorského  hle­ diska rozlišit  tři základní  fáze  inspirace. Z hlediska  pů­ sobení  Ducha  sv  na  poznání  č lově a mluvíme  lc o tzv. kogni­ tivní  inspiraci,  kde  charisma  pů sob í  na  poznávací  schopnos­ ti  charismatikao  Společ ensko­církevn í  ráz  charismatu  inspi­ race  vede nutně ke  sdílení,  a tak mluvíme  o orální  /ústní/  a hagiografické  /svatopisecké/  inspiraci  podle  toho,  jakou  formou  sdílení  postupovalo­  Bezprostř edn ě  a vě tšino u  se  charismatik. sdílel o tento  dar  ústním  podáním«, Ve  sz. době   byli mluvčí  Jahveh^  proroci  a v nz 0  době  jsou  to  apoštolově» 

Tř et í  fází  je zápis  a tak: docházíme  ^ sP^icgr
inspirovaného  textu  a k nové  redak­

ci  na základě  hlubší h/  porozuměl ío  » 

I.  Inspirace  a 

ní, 

V  charismatu  inspirace  je  to  jazyk  /ř eč ,  / který  cha­ rakterizuje  vlastni  č innos t  ducha  a umožň uj e  komunikaci  a  a  poznání o Ocitáme  se  tak  ve  sféře  slova  /logu/,  které  v  sobě uzavírá  intelektuál­*  rezniní  a umclň uj ó  sdílení  my  šlenek*  Sdílejí  a poznání  t  jsou 

Q

 íní  principy  celéhi 

zjevení.  ?ro  inteligentní  bytosti  je  právě  slovo  ideálním  prostř edke m  osobního  projévu.  Bůh  žije  v tajemství  3  otgb  A  toto  tajemství  Trojice  již  implikuje  m­ žnost. zjevení.  Tajemství  života Trojice  je  tajemství  sdílení  a zjevováníř* Boží  Slovo  je  totálním  vy­ jádř ení m  božství*  Vše  bylo  uč ině o  n Sxírze ně  a v ně m .  Ve­ škeré  vně jš í  projevování  Boha  má  své koř en y  v niterném  pro  jevu,  který  je Sy. e;::  obrazem  či Slovem«  E­  Levinas  ř íká :  "Osobní  Bů h ^  jed;mý  Bůh  se nezjevuj 0  i ako  obrázek  v  č ern é  :: komoř e .  Žádný  film není  schopen  zachytit  d oho  ^braz  a žád 

ný  zvukový  záznam nemů ž e  zaregistrovat  jeho  hlas.  Transcn­ dentní  Bůh  zů stáv á  i ve  zjevení  Bohem  Vyjadř uj e  ce  skutec  nostmi  jak  materielnimi  tak duchovními o Toto  zjevení,  jak  zdů razň uj e  otec  Holand  de  Vaux 0,P.>  je  jak  ve  SZ  tak  v  NZ  historickou  skuteč ností ,  Historič nos t  novozákoilníhA  zjé­ • *  vení  krásně  vyjadř uj e  A  Ealraux:  "Mythologie  nemá  v  pod­ staně  ani  slova  ani  skutky,  ani  kázání  na.hoř e ,  ani  ukř i ­ žování,  a  proto  nemá kázání  Velké  události  kř esť anstv í  t bohové  jsou  jedineč né ;  zvšst  ání  se neopakuje.c«  ř eč í 

m&jí  své atributy. Panna Maria  drží dítě  a Kristus  nese  JÍ kř íž.   /Srv• A. Malraux, Psychologie de  1 art  II, Paris 

1949, p.  64/•   Mýtus  je kategorií, kterou  se č lově k  př edvě deck é  éry  jedineč n ě  vyjádř i l pomocí  metafory,  symbolu ve vě č né m  to­ ku poezie,  jejíž  pravdivost  je nadč asová .  Symbol,  mýtus,  obraz  patří k  podstatnýmformám  duchovního  života  lidstva.  /M. Eliade:  Images  et  symboles,  Paris  1952/. Ano,  jazyk  mýtu mů e ž  ideálně  vyjádř i t  dynamiku  transcendentna,  ale  biblické  události  jsou historické  skuteč nost i  a jejich  de­ mytologizace  je dnes  již př ekonan á  daň,  splácená  s notným  opoždě ní m  scientismu minulého  století. Demytologizaci  př ed ­ biblických  materiálů  provedli  již biblič t í  autoři  a redak­ toř , i  jak  poukázal v Komentáři ke  Genezi P. Diego  Arehoevel,  a př ito m  využili komunikač níc h  prvků velké  mytologické  kultury  Úrodného  pů lmě síc e  jako  jsou:  obrazy, metafory  a  symbolyé  Bůh  se manifestuje navenek  trojím  způ sobem . Tak  nám  to př ipomín á  list  Židům 1,1­4. A  sice  ve  stvoř en í  /l/, ve  vykupitelském  díle Ježíše Krista  /2/,  tj. v dě jinác h  spásy  a v Písmu /3/. 1/ Ve stvoř en í  ­ Výrazy  př íroda,vesmí r  jsou  jen ubohé  termíny. Jedině  pojem  stvoř en í  obsahuje celé  stvo­ ř en é  jsoucno. Manifestace  Boha  ve  stvoř en í  není  v  pravém  aspektu  logický  sylogismus  kauzality. Bůh  je ve  svém díle  transparentní,  a tak ho  č lově k  poznává  intuicí. /Srv. E.  Steinové, Murrax, J. Maritaine  ve své 6. cestě k Bohu nebo  náš V. Havel:  "Sledoval  jsem neznatelné  chvě í n  jeho  listí na  pozadí  * 

nekoneč néh o  nebe  a postupně  mne  zcela  ovládl  tě žk o  popsa­ telný  pocit: zdálo  se mi,  že jsem  se najednou vznesl  vyso­ ko nad  všechny  souř adnic e  svého  momentálního  pobývání  na  svě tě , do  jakéhosi nadč as u  totální  "soupř ítomnosti "  všeho  krásného,  co jsem Kdy  viděl  a prožil;  usmíř ený , ba  téměř   ně žn ý  souhlas  s nevyhnutelným  bě he m vě cí ,  jak mi ho  toto  stanoviště  otevíralo,  se ve mně  spojoval  s  bezstarostnou 

­ 4 ­  v 

odhodlaností  až do konce  č eli t  všemu,  č em u  je tř eb a  č leit ;  y 

hluboký  úžas nad  svrchovan.ostí  bytí  př echáze l  v  závrat  ne­ konč ícíh o  padání  do  propasti  jeho  tajemství;  bezbř eh á  ra­ dost  z toho,  že jsem,  že žijú,  že mi  bylo  dánp  prožít  vše,  co  jsem  prožil,  a že  to  všechno  má zř ejm ě  ně jak ý  hluboký  smysl., se  ve mně  podivně  snoubila  s neurč ito u hrů zo u  z ne­ uchopitelno­sti  a nedosažitelnosti  všeho, k  č em u  se  právě   v tuto. chvíli, stanuv na  samém  "okraji  koneč nosti" ,  tak  tě s ­ ně  př ibližuji ;  byl  jsem  zaplaven  jakýmsi  vrchovatě  štast­ ným  souzně ní m  se  svě te m  i­ se  sebou  samým,  s touto  chvílí,  se všemi  chvílemi,  které mi  vybavuje,  i se vsím  nedohled­ ným,  co  je  za ní  a co  znamená*  Dokonce  bych ř ekl ,  že  v tom  byl  i ně jak ý  "udej lásky"  ­ nevím  př esn ě ke  komu  či k  č e ­ mu."  /In:. Dopisy  Olze,  list  č. 133,  podobně  list  č . 91/  . SXedujme  tento  poznatek  intuice  Boha v e stvoř en í  u  stř edavě kýc h  autorů*  S.Alain  z­ Lilie  píše:  "Omnis mundi  creatura  quasi  liber  et  pictura  nobis  est  et  speculum."  Sť Bonaventura  píše  ve  svém  Breviloquium:  "Crea'tura mundi  est quasi  liber  in quo  relucet  Trinitas  fabricatrix"  Tato  skuteč nos ^ 

trsnsparence  je  potvrzována  i žal 

mem  čo  29­  Více  by nám k  tomuto  tématu  pově děa kniha P<  l Dominika  Dubarla  0­P*: Boží  projev  nazvat'ř eč ?  í Víme, že  ř č e  spoč ív á ­v užírání symbolů  a také  zde  se  setkáváme  se  symbolikou«  Každé  jsoucno  reprezentuje  vnitř n í  dokonalost  *  Boží,  ale  v nižším  stupni  a ve vlastní  konsistenci,  Sv. Lud  vík Crránadský ř íká ,  že  stvoř ení­tohot o  svě t a  je  jako  krás­ ný  list  a  jeho  č etb a mně  dává možnost  poznat  autora.  Podob­ ně  píše  v Božské  komedii Dante­  Ráj: 33, 63  "Zř e l  jsem  jak  v hloubi  jeho  proplétá  se v  jediné  knize  lásky.  po vesmíru  co rozptýleno  v  arších volných  zdá  se.V 

Samo Písmo užívá  pojmu 

p P o p r á n í  Boaíh*  tvů T w  • •• żˇJV. 

č íh o  úkonu, Bůh  povolává  slovem k  existenci  a  pojmenováním  urč uj e  formy  jsoncna. Tímto  způ sobe m  Genese  proklamuje^  že  Bůh konstituoval každé  jsoacno t  a užití  pouhých  slov  mani­ festuje  jeho všemohoucnost.  Bůh  se ve  stvoř en í  tedy  proje­ vuje navenek  ř eč ,  í slovem,  tvů rčm  í úkonem. Písmo  používá  ř eč ,  i aby  pomocí  analogie  vysvě tlil o  Boží  tvů rč í č innost *  Boží  manifestace  ve  stvoř en í  a př s e  stvoř en é  vě c i  je  př ed ­ obrazem  zjevení  /revelace/ v užším  slova  smyslu.  2/ ManifeStace  Boha ve  vykupitelském  díle  Ježíše  Krista  zahrnuje  všechny' spásné  Boží  č in y  v dě jinách .  0 nich nám  př inášej í  svě dectv í  a svou zkušenost  již  autoři  Starého  zá­ kona. Mů žem e mluvit  o dě jinác h  spásy  a ty nás  př iváděí  j vů­ bec k  otázce theologie  a filosofie  dě jin . Mluvit  o manifes­ taci Boha v  historii  nás  opravň uj e  žalm 136. Celá  histo­ rie  od  prvopoč átk u  až k tragickým dnům  Hirošimy má  svého  protagonistu.  Je  jím Bů h . Bůh  sestupuje  ze  své  transeenden­ ce,  aby  intervenoval  v dě jinác h  a manifestoval  tak  svou  př ítomnos t  a aktivitu.  I historik  musí  ně kd y  narazit  na  Boží  prst,  jak  je tomu v př ípad ě  sv. Jany  z Arku  nebo  při  bitvě na Bílé  Hoř e . 0  to  více  systematický  historik­filoaof  jak  tomu bylo  u našeho J.  Pekaře nebo  u Ché  Dawsona  či Hi  Marrou. Jak  chápat  tyto  spásné  č in y  v dě jinách ?  Jako  zá­ zraky? Jako  fakta  "contra  náturám"? Janovo  Evangelium  na­ zývá  tyto  č in y Krista  "znameními". Myslím,  že nám bude  blíz  ke  vysvě tlen í  M. Bubera  v románě  Gog  a Magog, kde naším  u­ č itele m  bude  hrdina románu rabi  Jakob  ben Jicchak. ftíká:  ..."zdá  se  mi  č asto , že když  ř íkám e  "př íroda "  vystupuje  hledisko  stvoř ení ;  při události, když  ř íkám e  zázrak,  vy­ stupuje zase  hledisko  zjevení. Nebo  lze ř íci ,  že v  prvním  př ípad ě  jmenujeme  Boží ruku, která  stvoř ila ,  a v druhém  př ípad ě  Boží  prst, který  se nám  ukazuje". Ano  v obou  př ípa ­ dech  jde  o Boží  transparenci,  ale  v druhém  př ípadě ,  v  dě­ jinách  spásy, k manifestaci  př istupuj e  jistý  prvek  revela­ ce. Vždyt  také  č ast o tyto události  dě ji n  spásy  jsou  př ípra ­ vou  nebo  doprovodem  zjevení. 

3/ Zjevení  skrze  slovo  je * /cholnou fází  zjavení.  Slovo  je  plnohodnotnou  formou,  pomoc:' které komunikuj­srne  s Bohem.  Víme,, že  č lově k  používá  ješva  mnoha dalších  prostř edků ,  ale  slovo  mu  zů stáv á  vždy  jr.ko jedineč n ý  prostř edek ,  nad  který  lepší nemáme. Vzpomeň r. e na lásku, boles  ?  krásu;  chci­li  se  sdě li t neobejdu  re bez  slova*  0 toY  svě dč í  hory  literatury,  jak  poezie  tak  p ózy. Abych  se moh  sdě lit ,  musím volit  př imě ř eno u  formu  A  tak  samo  sdě le n  a jeho  forma nám  jasně  prozrazují,  e ř č e  je  úkonem  na  ýsost  o­ sobním  a  společ enským .  Ř č e  je  typicky  lidským  ýtvorem  a vyjádř ení m  soby.  Prozrazuje  jak  bohatství, ta  i ř ad . Bůh  použil  toh  to  sdě lovacíh o  prostř edku ^  aby  e  zje vi '1 lidem, ivlanifes aes  Boha  v př irozené m  ř ádu ,  jak  je  torm ve  stvoř en í  i V dě ji ­ nách,  je  prostř edeč ná . Bůh  s,  zjevuje  jako  př edmě t  našeho  poznání. Při nadpř irozené m  z;evení  Bůh  zjevuje,  odkrývá  tajemství  svého nitra. Jako 

^oba sdě luj e  své  myšlenky 

druhé  osobě. J e t o  zjevení  oso  í /subjektivní/  a  bez­ prostř edn í .  V 

Bůh k nám bezprostř edn ě  v Pit.  ^luví,  rnbot  Písmo  je Boží  slovo  ve vlastním slovr. 

se nám  v něm 

otvírá  jako  osoba  osobě. Mů žem e mluvit  o intex>_ zonální  komunikaci,  jak  to  potvrzuje  list  Židů m .  Ř eck é  sloveso  "lalein"  je  technický  termín  pro  označ en í  meziosobního  sdě lení . Naše  "mezi  č tyřa  m oč ima" *  Bůh  ale mluví  k nám  lidským  slovem. Jak  je toto možné?  Komunikace  př edpoklád á  společ n ý  komunikač n í  prostř edek .  Bůh  a č lově k  nejsou  by­ tosti  stejného  ř ádu . My  nejsme  schopni  př ipodobni t  se  Bohu,  nauč i t  se jeho  "ř eč i" . Aktivita  musí  př ijí t  z jeho  strany.  Již  ř eč í  t otcové  mluví  o 

­ 

.  — 

­  .ustu­

puje,  aby  se  př iblíži l  č lově ku . Opírají  se  o citát  z Gn  3,8  "Bůh  se  procházel  ve vánku".  Latinští  otcové  př ekládaj í  tento  termín  slovem  "condenscendentia",  Sv. Tomáš  Aq. vy­ svě tluj e  následovně:  "In  seripturis  divina  traduntur  per  •o i  nv ad n ebr.  1,4/  modů m ,  quo homines  solent  uti"^  /C 

­ 7 ­  v 

.Bůh tedy  se rozhodl  mluvit  k nám  lidskou ř ec i  skrze 

c 

proroky«  To  je konkrétní  ř eč : hebrejsky,aramejsky,  í ř eck y  skrze konkrétní  lidi:  Izaiáše, Jeremiáše,  apoštola Pavla*  Jak  ale  př ijmout ,  že Jeremiáš  mluví  k nám  celou  svou  duší  a je, to Bů h , který  z ně h o mluví?  Pavel mluvil  s veškerým  zápalem  a je  to Bů h , kdo  mluví. Př ímo u formulaci  této  ta­ jemné  skuteč nost i  máme  u sv. Petra  2Pt.  1,20­21.  II. Slovo  Boží  a slovo  lidské  Inspirace  je dílem  Duete SV. Pů sobení m  Ducha sv.  kon­ stituuje  se lidské  slovo  v Božím  slově,  ano dotýkáme  se  tajemství, které  doprovází  každou. Boží  aktivitu. Duch  Be­ ží  je schopen  vést  č lově ka ,  aniž  by  znásilnil  jeho  svobo­ du,  jeho  osobu nebo  jeho  styl.  Inspirace  se  stává  zř ejmě nš í  ve  vztahu k  inkarnaci*  Inkarnace  je jedineč n é  tajemství  dě ji n  spásy  a tajemství  zjevení  s ním  souvisí. Př ipomeňe  m si list  Židů m ,  perikopu  kterou  č tem e  o vánocích  1,1­4. Slova Božího  zjevení  kulmi  nují  v definitivním Slově, které nám Bůh  adresuje  ve  svém  Synu*  Již  u ř eckýc h  otců se  setkáváme  s pojetím,  že Kris­ tus k nám mluvil  již  ve SZ, př ipravova l  svůj př ícho d  a o­ hlašoval ho  prostř ednictví m  proroků  ­ hlasatelů*  Tohoto  tradič níh o  př irovnán í  mezi  inspirací  a  inKarnací  použil  i Pius XII. v encyklice  Divino  aflante  Spiritu.  Inspirace  je zde  chápána  jako  př íprav a na  inkarnaci  a v  tomto  spojení  chápeme  synkatabasis  Vě č néh o slova  jak v in.  karnaci,  tak v inšpirácii  V obou  př ípadec h  se  snižuje,  se  stupuje na 1 idskou r ovinu  z dů vod ů  spásné komunikace i  Pro  vysvě tlen í  tohoto  tajemství  ihspirace, která  je  fyzickým  ne  pouze morálním  vlivem Duôha  sv. v ř ád u naápři  rozeném,  používají teologové  č ty ř  analogií. Analogii  ná­ stroje,  analogii diktátu, kde  si musíme  uvě domi t  pů vodn í  stř edověý  k význam  latinského  slovesa  "dictate", kdy  Dante  básník,  byl nazýván  "dictator"  a v ně mecké m  "dichten"  se  nám  ozývá  pů vodn í  význam  "básnit". Tř et í  je  analogie  posl  Pro nás  je jistým  způ sobe m nová  4. analogie  s urč ování m 

f  "  f    w  'r.?.*­

%

osobnosti  autora  v  jeho Bíle,  jak  nám  ji  prezentuje  otec  t  Alonso  ­ Schäkel  Prvně pe  o tuto  analogii  pokusil  sv, Jus  tin ve  své  1. Apologií  |Pchle3me  na  autory  románu  a diva­ delních  her 5  Velcí  autori  é  postavy  jako  jsou  p  tvoří  skuteč n Don ^uichotte,  bratři rfáramazovi, Anna Karenina  apod.  Ptá­ me  s.e, kdo  mluví; Alj osa­nebo  Dosto jevski j, Anna  Karenina  nebo Tolstoj ? Faust neba Goethe,  Don Quichotte  nebo  Cer­ vantes, Hamlet  nebo  Shakecp^are?  Odpoveä  je velmi  nesnadná  .Ještě komplikovaně jš í  je  tato  odpově í c v divadle,  kde  divadelní  provedení  s místním  a č asový m  urč ením ,  s osob­ ním  př ínose m  herce,  př ináš í  nové  obohacení  a pro  nás  je  ještě .tě žš í  zodpově dě t  otázku, kdo mluví?  Nikdo  však  ne­ popíra  autorství  S h a k e s p ^ ^ 

9 nebo 

našeho  V. Havlao  Romanopisec  nemluví  pouze  v  1*  autobio­ grafické  osobě)  ale  v každé  osobě  je ně c o  z ně ho .  Dramatik  se vyjadř uj e  ve  scénickém dialogu  svých  postav«  Princip  první  a druhé  př íč in y  nám d ovoluje  urč i t  pr­ venství  autora  př e s  téměř nemožná  vymezení  př esnýc h  hra­ nic.'Tak  je  tomu  i u Božího  slova v Písnuo  Prvenství  Bo­ žího vlivu  na hagiogrofa  nás nutí  př ijmou t  stanovisko  P*  Benoit,  který  požaduje  v duchu Koncilů,  abychom Boha  ozna­ č oval i  jako  autora  a  ponechali  mu  autorská  práva.  Podobuě   jako máme  nauku  o  sdílení  idiomatů  ve Vtě lené m  slově,  mů žem e mluvit  o  sdílení  idiomatů  při  "inkarnaci"  inspira­ cí  do  lidského  slova,  III­  Inspirace  a  jazyk  SZ  i NZ nám  prezentují  osoby, události,  č iny ,  slova  Boží  i lidská.  Víme,  že  tyto  osoby,  události  i slova  př eá ­ cházely  zápis * Máme­li  pochopit  Písmo,  musíme  si  uvě domi t  č tver ý  smysl  slova  ­ jazyk  /ř eč*  / 1/ Na prvním místě  "jazyk1' označ uj e  pů vodn í  a primární  schopnost  č lově a  k vyjádř i t  se,  2/ Lidé  se  vyjadř uj í  rů zný m  způ sobe m  ř eč c i Nejde  o rů zn é  cizí  jazyky5  ale  ř c e  existuje vždy  jako  společ ensk á  rea­ lita o Rů zn é  společ ensk é  vrstvy  mají  vlaatní  ř eč *  Kejde  _  ii _ 

I  vždy  o pouze vyhraně n ý  slang­  Inspirovaná  Boží  slovo  se  vtě lil o  do lidského  slova  a př ijal o  podobu konkrétního  ja­ zyka: hebrejštiny,  aramejštiny  a ř eč tiny« , Tyto  jazyky  ne­ sou jakýsi  otisk  př ítomnost i  Božího  slova. Byly v  prů běu  h dě ji n  ztvárň ován y  kázáním  proroků, recitací  žalmů  a lite­ rární  prací  biblických  autorů. V př ípad ě  ř eč tin y  musíme  zdů razni t  jazyk  LXX  a jeho  další  rozvoj v židovském  a kř e ­ st.anském  prostř edí . Boží  lid,  Izrael  i Církev  má  svůj ja­ zyk, který  se konstituuje  v sociální  realitu.  Náboženský  jazyk  je faktorem,  v  kterém  serozvíjí  náboženská  mentali­ ta  a sensibilita.  Úpadek  náboženského  života  je vždy  signa  lizován  v náboženském  jazyce!  3/ V  tř etí m  významu  sledujeme  individuální  užití  jazyka.  Jazyk  jako  systém  signifikantních  forem  se  aktualizuje  při  individuálním  užití. Jako  vyjadř ovac í  prostř ede k  má  ř č e  základní  i druhotné  funkce*  Je to  aplikace  lexikálního  pokladu  a gramatické  struktury,  kterou  se vytváří  osobitý  styl  jednotlivce,  4/ Ve  4i  významu  slova  "jazyk" rozumíme konkrétní  jazyk  daného  díla,  literárního  textu.  Zde  př icház í  ke  slovu fi­ lologie.  Literární  vě d a nejen  že rozebírá  Bibli  jako  lite­ rární  dílo,  správně j i  soubor  literárních  dě l ,  ale  souč as ­ ně  si uvě domuje ,  že má  př d e  sebou svou matku, která  jí  da­ la život  a výchovu. To  platí  doslova  i do  "písmene".  Vě t ­ šina druhů  písma vyjma  obrázkového  je  prakticky  odvozena  z  aramejského  hláskového  písma.  Pohled  na  č tver ý  význam  slova  "jazyk"  nám  popsal  pro­ ces, který  probíhá  od naší  schopnosti  se vyjádř it ,  která  se realizuje  v ř ad ě  "jrzyků"  sociálních  realitách  a aktu­ alizuje  se  osobním,  individuálním  užitím  slova, které  se  č ast o fixuje  v tvů rčm  í procesu literárního  díla.  Trojí  funkce  jazyka.  Již  klasickém  způ sobe m  způ sobe m  mů žem e  považovat  ja­ zyk  za nástroj /orgán/, který  se definuje  pomocí  tří  zá­ kladních  funkcí:  informace,  vyjádř en í  a výzva. 

­ 10 ­

1/ Informujeme  se  o vě cech ,  událostech  a  skuteč nostech ,  př ito m  dáváme  př ednos t  3*  osobě  a  indikativu*  2/ Vyjadř ujem e  své nitro, naše  pocity  a tužby  v 1 0  osobě.  To  je  nejvlastně jš í  způ so b  vyznání.  3/ Vyzýváme  své  posluchače  či  př ípadnéh o  č tenář e  a  provo­ kujeme  ho lc odpovedi. Výzva dává  př ednost ­  2. osobě a  imperativu.  Vedle  tě cht o  tří základních  funkcí  používáme  gesti­ kulace  a jemné  symboliky. Jednou  z dalších forem  je také  dialog.  C '  ' 

Opět  se mažeme  ptat, na kterou  funkci ř eč i  se omezil  Bůh  ve  svém  slově.  Plnost  relace  mezi božským  a lidským  nás  •  ť

 

I 

I 

př ivád í  k  tomu,  abychom  si  ově ř ili,. , že  Bůh uplatnil  ve  svém.slově  všechny  tři  funkce  jazykan  Bůh nechce  jen  in­ e  se  tedy,  formovat,  ale  chce nám r.z,j.evit sám  sebe,  vyjadř uj komunikuje  t.j.  sdě luj e  se nám.  Vrcholem  této  komunikace  je inkarnace,  která  je, vlastně  realizací  výpově d i  o Boží  lásce k nám.  On nás vyzývá  na  stránkách  Písma.  Zjevuje  se  nám formou  dialogů,  s kterými  se  setKáváme  na  stránkách  Bibie.  Trojí  rovina  jazyka,  Jazyk  se  aktualizuje  ve  tř ec h základních  rovinách,  t.j#:  obecná  mluva, technický  a vě deck ý  jazyk,  leterární  jazyk.  1/ Obecná  mluva  je základem  veškeré  komunikace,  je vlastní  každému .od samého  dě tství m  Jeto  jazyk  lásky, který nám  u­ možň uj e  sdě li t  naše myšlenky  druhým v  celé  plnosti  osobní­ ho  bohatství. V ní  se  spontánně  aktualizuje  trojí  funkce  jazyka. Obecná  mluva je  ř ádn ý  prostř ede k  konverzace  jak  rodinné,tak  společ enské .  Pius XII. upozorň uje ,  že  i histo­ ricko  pasáže  v Bibli  jsou  psány  touto  konverzač n í  formou.  2/ Technický  nebo  vě deck ý  jazyk  je druhou  rovinou  jazyka,  která nás  zajímá.  Ideálem  vedecko­technického  jazyka  je  touha  po  absolutizaci. Každé  slovo  má  př esn ě vymezené  mís­ to  a tvar.  Inspirace  použila  vě decko­technickéh o  jazyka 

_ ii _ 

% 

tehdejší  doby  a kultury.  Práve  v této rovině  se  setkáváme  č ast o  s predvedeckou  terminologií,  kterou  vytvoř il y  velké  mythologické  kultury  "Úrodného  pů lmě síc e %  a byli  to  bi­ blič t í  autoř i , kteří  tento  slovník  demytologizovali,  i když  byli nuceni  ponechat  mu vlastní  dobové  specifikum.  3/ Literární  jazyk,  tř et í  rovina  je,  jak ř ík á Ortega  y Ga­ sset, vysokou  algebrou metafor. Umožň uj e  rozvinout  dyna­ miku ř eč , kterou  i stylizuje,  zjednodušuje  a rozvíjí  její  významový  prostor. Poezie  př edcház í  v tomto  procesu  pró­ zu. Inspirace  př ijal a  na  sebe  celé bohatství  konkrétního  literárního  jazyka  jak  poezie  tak  prózy. Literární  jazyk  není  vulgární  ř eč,  í a tak  jazyk Bible vždy  kultivoval  Bo­ e   ží lid  i jednotlivé  národy  kř es t an sirié éry. Biblická  ř č má bohatství  stylu  i  jemnosti.  Je  nutné  př ipomenou t  upozorně n í  Lva XIII.  a Pia XII.  jako  i II.  Vatikánský  Koncil,  že Bible neužívá  ř č e  dnešní  astronomie  nebo  jazyk  př írodníc h vě d . Tuto  skuteč nos t  re­ gistroval  již  sv. Augustin  i stř edověí  c scholastici.  The­ ologický' jazyk  Bible musí  být  chápán  v rámci  tehdejší  bi­ blické  theologie,  t.j*  daného  období  vzniku  knihy  nebo  redakce  knih. Na  to ně kd y  zapomínají  theologové  dneška.  Právě  tato skuteč nos t  vyvolala  vznik  noyé  disciplíny,  kte­ rou  je  biblická  theologie.  IV. Psychologicko­sociologický  rozměr  inspirace  e být  podrobena  Inspirace  jako  úkon Ducha s v. nemů ž zkoumání  experimentální  psychologií,  ale  z hlediska ­inspi­ rovaného  autora mů žem e  konstruovat  psychologickou  hypotézu  inspirace. Koncepce  theologických  př íručk  e od Lva XIII.  sleduje  pů soben í  inspirace  na  lidský  intelekt,  vů l i  a pro­ vádě c í  síly.  1/ Intelekt 

­ •  

Lidský  autor  mů e ž  obdržet  poznatky  od Boha skrze  zjeve­ ní  trojím  způ sobem :  vizí,  imaginací  nebo  sdílením  pojmů. 

­ 12 ­  v 

Autorem  této  č ást i hypotézy  je  sv. Augustin.  Lidský  autor  mů ž e  také  dojít  k  poznání  urč itýc h  poznatků  o Bohu vlast­ ní  silou:  zkušeností,  studiem,  spekulací  apod. tJsudky, kte­ ré  jsou rezultátem  tě cht o  procesů,  jsou pronášeny  pomocí  Božího  osvícení o Toto  osvícení  je  integrální  složkou  in­ spirace  a pomocí ně h o  se  setkáváme  s Boží  pravdou,  prav­ douvíry«  2/ Vů le , lidské  rozhodnutí  Bůh ř íd í  a vede  vů l i  autora k napsání bez toho,  že by  ho  zbavoval  svobody. Tento moment  postř eh l  sv. Tomáš Aq.  v  souvislosti  s proroky•  Boží  impuls  je vždy  vítě zný . Je  to  impuls,  který  je interní  a fyzický,  č ast o  spolu  s mo­ rálním vlivem,  který  vyrů st á  z  okolností.  3/ Realizace,  provádě c í  síly  t. . 

Jde  o stádium  písemné realizace,  na kterém  se  podílí  ostatní  psychofyzické  složky  č lově ka ,  kromě  již  zmíně néh o  rozumu  a vôle.  Toto  stádium  není  ř ízen o  nadpř irozený m  Bo­ žím  zásahem,  ale  Bůh  pomáhá  autorovi,  aby vše po  pravdě  na­ psal. Tato  Boží  pomoc  není  fyzickým  vlivem na  provádě c í  schopnosti  hagiografa*  Tento  rozbor  pů soben í  inspirace  z  psychologického  hlediska  si nevšímá  otázek  literární tvorby.  První  co  př ed ­ chází  literární  dílo,  je literární  intuice.  V ní  leží  zrod  celého  díla. Proto  také  charisma  inspirace  zasahuje  auto­ ra  již  v tomto  prvním  momentě  tvorby.  Literární  dílo  však  nevzniká  pouze pomocí  intuice,  ale neexistuje  jinak  než  v konfiguraci  slov.  Intuice  se  stává  objektívní  a  schopnou  komunikace  teprve vyjádř ení m  ve  slovech. Mallarmé  ř íká ,  že  poezie  se dě l á  se  slovy. Tato  bytostná  č ás t  literární  tvorby musí  být  ponoř en a  v tajemství  charismatu  inspirace.  Také  literární  tón díla  jako  ň apř . heroický  charakter,  i­ ronický  podtext  apd.  spodají  pod  vliv  inspirace.  Rovněž  vztah mezi  SZ  a NZ  je  dílem  charismatu  inspirace,  která  zde  jistým  způ sobe m  vrcholí. 

­ 13 ­  v 

Zde  je namístě  př ipomenou t  tzv.  "Plně jš í  smysl",  který  není  tř etí m  smyslem  Písma,'ale  adjektivum  "plně jší "  vysvě­ tluje,  že  jde o hlubší,  plně jš í  porozumě n í  literárnímu  smys­ lu, které  vychází  z charismatu  inspirace, kde Duch  sv*  vy­ povídá nad  omezený  vhled hagiografa,  který  byl  ohranič e n  významem  a rozsahem  svého  díla, které  je vlastně  fragmen­ tem  celého  SZ nebo  celého  kánonu  SZ  a N2. Plně jš í  smysl,  který  potvrdila  encyklika  Pia XII.,  terminologicky  pochá­ zí od  P. A. Fernandeze  Sil.  a není  vlastně  nic  jiného  než  "nadliterární  smysl"  P. Lagrange  O.P.  P. Benoit  O.P. mluví  o organickém  pů soben í  charismatu,  kte­ rý  je principem  a zasahuje  celou  literární tvorbu  i redakč­ ní  př epracován í  opě tný m  př eč tení m  s novým  porozumě ní m  Bo­ žímu  slovu  /relectúre/.  Sociologická  stránka  inspirace  vyrů st á  ze vztahu  mezi  společ nost í  a autorem.  Stala  se diskutovaným  problémem  i  mezi katolickými  autory. Do  diskuze  rozhodujícím  způ sobe m  př ispěi  l K.  Rahner,  P. Benoit, J.L.­ Mc­Kenzie  a méně  šť ast ­ ně D.J. Mc  Carthy,  ve  svém č lánku"Personality ,  Society  and  Inspiration". Jeho  základní  tvrzení:  "Bible  byla  formována  v komunitě,  komunitou  a pro komunitu"  je  z urč itéh o  hledis­ ka  pravdivé,  ale  není  možné  mluvit  o jakémsi  neosobním  a  pouze  anonymním  autorovi Bible. Zde  plně  platí  slova  P.  Benoit  a J . L .  Mc­Kenzieho. LiA.Sch.5kel  S.I.  objasň uj e i  postoj K. Rahnera,  kterému nesprávně  porozumě l,P .  íves  Con­ gar O.P.  a ztotožnil  jeho  stanovisko  s tvrzením Mc*  Carthy­ ho  S.I.  Inspirace  je  osobní>  individuální  charisma,  které  pů­ sobí  v sociálním  kontextu  prostř edí . Cestou  jazyka  dostává  inspirace  sociální  dimenzi.  Č ast o k nám  mluví  3oží  slovo  "hlasem  lidu",  tak  se dostávají do  Písma útvary  lidové  slo­ vesnosti  jako  př ísloví , 'ságy apd. Boží  slovo  se obrací  k  li­ du  a mluví* jeho  ř eč í  a i odborné  biblicko­theologické  obra­ ty mají  svůj pů vo d  a sdě litelnos t  jen se  zř etele m  na  spo*  leč nost ,  v které  vznikly  a ke které  se  obracejí. 

­ 14 ­  v 

V. Slovo  a Písmo  Naše  celá úvaha  o inspiraci  pojednával a o  inspirovaném  Božím  slovu.ale  theologie  a církvení  dokumenty  mluví  př ec e  o inspiraci  Písma  a ne  o inspiraci  spisovatele. Tento  roz­ por ř eš í  P. Ber„oi':' v č asopis e  "Sacra pagina".  Ř ec,   jazyk má  svůj př edliterárn i  pů vod *  Kultura  ř eč i není  bezprostř edn ě   závislá na  písmu, Víme.  že  slovesná kultura  jak  poetická  tak  i prozaická  existovala  a existuje. Takévíme,  že  zápis  je druhotný  a č ast o  zjednodušuje  bohatství  př ednesu .  0, Jespersen  př ipomíná ,  že vě tšin a  linguistů není  seop­ na tváří  tvář živému jazyku rozlišit hranici  mezi  jazykem  a  písmenu  Tak  i my v př ípad ě Písma  sv»  nesmíme ztratit  ze  zř etele ,  že Boží  slovo mě o l na poč átk u  a ně kd y  po velmi  dlou­ hou dobu  jen  "ústní podobu". 'Fixace zápisem  byla  vě tšino u  až následná»  Vedle  literární  fixace  existovala  dlouhodobá  orální fixace  v  liturgii<. Př est o  si musíme  uvě domit ,  že Bůh  nesvě řl  i Církvi  autory,  ale  jejich  literární  dílo  /DzS 3006,  I.Vat»Const  de fide/­  Theologově, když  mluví  o  inspiraci,  mluví nejprve  o autorech  a teprve  druhotně  o jejich  dí]e *  Také  literární  vě a d  insistuje  na  př edchozí m  studiu  života  a doby  autora,  ale vlastním  př edmě m  te studia  je  literární,  dílo. Tak  je  tomu i v theologii*  Pluralita  literárních forem  a jejich dynamika klade na  č tenář e  Bible  velké nároky o Literární kritika  analyzuje  pů­ vodní formy. Redakč n í  kritika  integruje  tyto formy  a vysvě t ­ luje,  jak došlo k  sjednocení  pů vodníc h forem  a dává nám  glo­ bální  theologickou  vizi­  Liturgie­v  rámci  cyklických  č ten í  nám dává hloubě j i nahlédnout  do dě ji n 'špásy. V  perspektivě   plně jšíh o  smyslu nám vystupuje  jednota Božího  plánu,  který  sjednocuje  SZ  a NZ. Písmo  sv­,. Boží  slovo  existuje  vlastně   v  této  opakované  č etbě . Pro ni bylo napsáno  a jí  svě ř eno .  V jejím  stř ed u  probíhá  linie  tradice, která  je nepř erušen á  a  stále živá o Uč itelck ý  úř ad ,  sensus fidelium  a horlivost  exegetů  juou při výkladu Písma  ruku v ruce. Tyto tři  prostř ed ­ ky  se sjednocují  v jediném  principu  porozumě ní , kterým  je  sám Duch  sv, 

­ 15 ­  v 

Svou  povahou vyžaduje Bible  př eklad e  Všechna  pravidla  interpregace  ústí  do  př ekladu *  Samotné  dě jin y vzniku  Bi u le  nám  tuto  skuteč nos t  potvrzují*  Existence  tří  biblických  jazyků: hebrejštiny,  aramejštiry  a ř eč tiny ;  skuteč nost ,  že  ně kter é  knihy  máme vlastne  jen v př eklade ,  to vše  potvrzu­ je  správnost  praxe Církve,  která  vždy  usilovala  př eloži t  Bibli  do národních  jazyků. První  místo  patří  ř eckém u  př e ­ klad  "Septuagintě"  /LXX/, kterou  starokř estansk á  tradioe  považovala  za  inspirovanou  a byla Biblí  prvnotní  církve.  Nově  se  za př ijet í  plné  inspirace  LXX  staví  P. Benoit  a  d  'Auvray. Druhé  privilegované místo  patří  latinské  Vulgá­ tě, př ekladu , který  na  př íka z  papeže  Damase  z  originálních  jazyků  poř ídi l  sv. Jeroným.  Melchior  Cano O.P.,  velký  the­ olog Tridentského  koncilu,  vyslovil  thesi, že  př ekladate l  byl  obdarován  pro  svou práci  charismatem,  které  je  př iro ­ vnatelné  prorockému  charismatu*  Skuteč nost ,  že  kritické  vydání  Vg, které  bylo  dílem  španě lskéh o  zlatého  století  a vrcholem  biblické  vě y d  16. stol 7 ,plně  odů vodň oval o  roz­ hodnutí  Tridentského  koncilu  a papežů,  aby př eklad y  do ná­ rodních  jazyků vycházely  z Vulgáty,  která  byla  autentickým  př ekladem . Byla  to Vg, která  stála u  zrodu národních  západ­ ních  literatur  a př ekladatelskéh o  umě ní .  I  moderní  př eklad y  musí  respektovat  př edchoz í  tvrze­ d  zrcadlil  ton i styl  př edlohy •   ní. Je nutné f aby př ekla Próza,  aby  byla  prózou  a poezie  poezií. Vidíme  jak  nesnad­ né  bude  vydání  skuteč néh o  ekumenického  př ekladu . Nyně jš í  př eklad ,  který  vyšel  v Kalichu,  je  skuteč n ě  velkým  dílem  Č eskobratrsk é  církve, která  ho vydala  ve  spolupráci  s kř es ­ ť anským i  církvemi  u nás,  vč etn ě  s katolickými  př ekladate ­ li, ale  vydání  jako takové  nesplň uj e  ještě  požadavky  eku­ menického  vydání  a je neprávem  aznač ován o  jako  "Ekumenic­ ká  bible"  Chybí  v něm  7 deuterokanonických  knih,  př edmluv y  a vysvě tlivk y  respektující  církve,  podílející  se na  vydání. 

­ 16 ­  v 

$. 

VI. Dů sledk y  inspirace  Pravda  v kontextu  sl^va  /logu/  Mluvíme  o úč incíc h inspirace*  Dů sledke m  pů soben í  Ducha  sv.­ při  inkarnaci  je Bohoč lově ,  k Kristus. Úč inke m  Ducha  sv.  při inspiraci  s.e rodí  skuteč n é  Boží  slovo.  Zač al i  jsme  in­ karnaci,  protože  analogie  mezi  inkarnaci  a inspirací  nám dá  pochopit  úč ink y  inspirace. V.inkarnaci  jedna  osoba  Ježíš  Kristus  má  2 př irozenost i  a úč inke m  je bezhř íšnos t  Krista.  Při  inspiraci  chceme  rozlišit  rovinu Logu  a ducha. V kon­ textu Logu  je  to  pravda  a v kontextu  Ducha  síla.  Rozvíjení  dvojího  úč ink u  inspirace  př ibližuj e  P.A. Schäkela  P. W.  Harringtonovi  O.P.  Nejprve  si všimně m e  pravdy  Písma.  Jde  zde v prvé  ř ad ě  o zjevení  tajemství. V kontextu  slova,  Pravda, Kristus,  zjevovatel  Boha  je  sám pravdou. Ne,  že by  pouze ř íka l  pravdu, ale  on  sám  jí  je v rovině  inkarnace.  Analogicky  při  inspiraci  nakolik  Písmo  zjevuje  Boha  je  prav­ dou! Mů žem e  chápat  termín  4f pravda"  v rovine  ontologické  i  logické. V  textu Písma  nalézáme  smysl  bytí, význam  spásy  a  celou ř ad u formálních  výroků,  které  jsou  pravdou,  proto­ že  pravdu  obsahují•  Bůh  se nám  zjevuje  jako  osoba,  chce  žít  s námi. Jeho  zjevení  se dě l í  v ř ad u  osobních  zjevení  s  č etným i  informacemi,  které nám  odhalují  tajemství  jeho  života,  jeho  vů li ,  č iny ,  př ikázán í  i rady. Jednota  zjevení  je tajemství .spásy r Kristu,  je  to naše nejvštší  pravda,  v  sobě  samé.  totální pravda»  Dě jin y  spásy nám ukazují  Boha  jako  tvů rc e 

Pána celé  př írod y  a př iváděí  j nás k  poznatku, 

že Bůh  je  láska.  Literatura  vzdě láv á  č lověa  k tak  jako  život. Každé  li­ terární  dílo  př ináš í  ř ad u  pouč nýc h  informací  /akcidentál­ ních  pravd/. Historik,  sociolog",  archeolog  si  při  č ten í  Pís­ ma  př ijdo u na své. Tyto  informace  jsou dobově  pravdivé,  na  úrovni  místa  a doby  vzniku dané  zprávy*  Literární  kritika  zná  také vnitř n í  pravdivost  díla, které nám vždy  prezentu­ je nový  aspekt reality  a zkušenosti,  a tak rozšiř uj e  naši 

­ 17 ­  v 

znalost  skuteč nosti .  Zde  vystupuje  aktivní  charakter  prav­ dy, která  se uplatň uj e  i v  Písmu.  Pravda,  jak  dodává Meyrhoff,  má také  formu  svě deck é  výpově di .  Svě deck á  výpověá  je v  právním  ř ízen í povinností. •   Víra vyžaduje  svě dectv í  i za cenu  muč ednictví .  Písmo  v  dů­ ležitých  pasážích  se  prezentuje  jako  svě dectví .  Svě dke m  par  excelence  je Ježíš Kristus,  vtě len é  Boží  Slovo  /Jn.  18,37/«  Inspirované  Boží  slovo, Písmo,  je  naším  svě dkem .  Jednou  z forem  př edstaven í  pravdy  je  dialog.  Také  zjevení,pQstupuje  touto  cestou  společ néh o hledání ˇpravdy.  Dialog  je hledáním  pravdy  ve  dvou,  jedineč ný m  prostř edke m  pro meziosobní  komunikaci,  kterou  je zjevení. Vzpomeň  na  Emauzské  uč edníky .  Existuje  také  formální,  logická  pravda daného  výroku.  Je  to.pravda  utvoř en é  vě ty ,  opakem  je  logický  nesmysl.  Nelze  tvrdit,  že Bible  obsahuje  logické  omyly. Rů zn é  bás­ nické  metafory  nemohou  být  logicky  chybné i  Námitky  z oblasti  př írodn í  vě dy ,  historie  či  theolo­ gie mů ž e  pozorný  č tená ř  zodpově dě t  na základě  toho,  co  jsme  si doposud  ř ekl i  o inspiraci.  Bible  neobsahuje  naše  př í ­ rodově deck á  či  theologická  tvrzení,  ale  př edstav y  a názory  své  doby.  Vě tšin a  textů  užívá obecné, mů žem e  ř íc i  nadČ aso ­ i  vé mluvy.  Zjevení  má  svůj rů st ,  jak  ř ík á  PÍ JéM.Lagrange  O.Po,  tvů rc e  novodobé  katolické  biblistiky; Nelze  ovšem  v  zpochybň ova t  pravdivost  metafyzických  výpově dí ,  které  jsou  jistou  orientací  i pro naši  dobu  /Srv. Tresmontant:  Bible  a  antická  tradice/.  Síl~a\*v .kontextu  Ducha  • •t• ;*  /.­Písmo sv*  jako  inspirované  Boží  slovo  obsahuje  nauku  spásy !a má  sílu  spasit.  V kontextu  Logu  je  to  pravda  a v  kontextu  Ducha  je  to  síla,  jsou to  spásné  úč ink y  inspirace.  Písmo  nás nejen  pouč uje ,  ale  také nás vede. Neukazuje  nám  pouze,  co máme  dě lat ,  ale  dává nám  sílu  a chut  jednat.  Lidský  jazyk má  sílu  i moc.  Mů žem e mluvit  o  impresívní  funkci  jazyka u Jazyk  vyjadř uj e  také  vů l i  č lově ka .  Pomocí 

­ 18 ­  v 

jazyka  se vytváří  míně í n  či globální  mentalita. Kolikrát  jsme v tomto  století  poznali,  jakou kolosální  silou je ve­ ř ejn é míně n í  či společ ensk á  mentalita.  Seč  zpř ítornň e  uj autoritu,  sílu  toho. kdo  mluví či  píše. Za druhé  mize ř č e   provokovat  rozhodnutí  vů le , pohotovost  k  aktivitě,  vy­ volat  potř ebn é  angažmá,  př esvě dč.  it Za  tř et í  mů žem e  pozorovat  sílu ř eč i  v citové rovině. Slovo  tě ší , oživuje,  rozradostň uje ,  budí  sympatie  či naopak,  dů­ vě ru , uklidň uje .  Boží  slovo  obsahuje  tuto  energii v mnohém  vyšším  stupni, vychází  od nejvyšší  autority  a zasahuje  č lo ­ vě k a v integritě  jeho nitra. Je to  Boží  slovo, které se  situuje  v nadpř irozen é  rovině, ve  spásné dimenzi  a jeho  síla je spasitelná,  zachraň ující .  V Božím  slově  se nám  Bůh nedává  pouze  poznat, ale dává nám také  svou milost.  Toto  biblické  svě dectv í  o síle Božího  slova  rozvíjejí  církevní  otcové: Klement  Ř ímský , Klement Alexandrijský,  Cy­ ril Jeruzalemský,  sv. Ambrož. Uč itelsk ý  úř d a  př ipomín á  tu­ to  skuteč nos t  v biblických  encyklikách  Lva XIII. a Pia XII.  a v konstituci  o Posv. liturgii  II. Vatikánského  koncilu.  Milostí  se vytváří  př edpokla d  pro společ enstv í  s Bohem  /koinonia/. Milost  č in í  duši  úč astno u na Božím  životě.  V životě Božího  lidu  síla Božího  slova  se koncentruje  v  liturgii,  při homilii,  při kázání,  při bohoslužbě  slova,  při  č etb ě  Písma  sv. ve  shromáždě ní .  íoto krátké nahlédnutí do  souč asnéh o  pojetí theologie  inspirace nás má v tomto roce Bible  př ivés t k  opravdově jš í  č etbě , meditaci  i studiu Písma  sv*?  které nám ve  staro­ slově nské m př eklad u z ř eck é Septuaginty  darovali  naši  vě ro ­ zvě stov é  Cyril a Metodě j .  I tato biblická  práce  z nich  m­ č inil a  spolutvů rc e Evropy.  Vedle Septuaginty  a Vulgáty je  to  staroslově nsk ý  př ekla d  Bible. Je  to Bible, která v  tě ch ­ to  př ekladec h  tToří  literární, kulturní  i  theologicko­filo­ sofické  bohatství  naší  evropské kultury  a  civilizace.  PDOP  /Č láne k  je vě nová n  desátému výročí  úmrtí P. fíolanda de  Vaux 0 rP.',ne jvě tším u žáku P. J .M.Lagrange  u nás  zapomenutému./ 

­ 19 ­  v 

V ě

r ­ c u C ná 

"  DEI VERBUM 

k o n s t i t u c e 

­ 

­ 

SLOVO  BOŽÍ ,f 

o ; i  * ** ' I  0 

B o ž í m 

z j e v e n í 

Biskup  Pavel,  služebník  služebníků  Božích,  spolu s Otci  posvátného  sně m u  na  trvalou  památku  Úvod  1* Slovo  Boží  /Dei  Verbum/  posvátný  sněm nábožně   slyší  a s dů vě ro u hlásá. Je v tom  poslušen  slov  svatého  Jana: *?Zvě stujem e vám  život  vě č ^  ný který byl u Otce  a nám  se'ukázal. Co  jsme vidě l i  a slyšeli,  to  zvě stujem e  i vám$  abyste  i vy mě l i  s námi  společ enství *  A naše  společ enstv í  je  s Otcem  a s jeho  Synem Ježíšem Kristem"  /I Jan  1,2^3/»  Proto  chce  toto  shromáždě n í  kráč e t  ve  šlépě jíc h  sně u m  tridentského  a vatikánského  I*  a má v úmyslu  př edloži t  pravou nauku  o Božím  zjevení  a  jeho  př edáván í $ aty  celý  svět  uslyšel hlásání  spásy,  a tak uvě ř il,v e  víře  doufaly  v nudě j i  miloval.  KAPITOLA  I  0 

Z j e v e n í 

2. Bůh  ve  své dobrotivosti  a moudrosti se  rozhodl  zjevit  sám  sebe  a oznámit  tajemství  své  vů e l  /sr. Ef  1,9/s  že lidé  skrze Krista,  Slovo,­jež  se stalo  tě lem , mají v  Duchu  svatém  př ístu p k Otci  a stávají  se úč astným i  Boží  př irozenost i  /sr. Ef  2,18;  2 Petr  1,4/. A  tímto  zjevením  promlouvá neviditelný  Bůh  /sr. Kol 1,15;  1 Tim  1,17/ ze 

­ 20 ­  v 

své  př ehojn é  lásky k  lidem  jako'k  př átelů m  /sr. Ex  33,11;  Jan 15,  14­15/ a s nimi  se  stýká  /sr. Bar  3*38/,  a ty  je  pozval k  svému  společ enstv í  a do ně h o  je  př ijal . Tento  ř d á  zjevení  je  uskuteč ň ová n  č in y  a slovy  tak  tě sn ě  navzá­ jem  souvisejícími,  že  skutky,  které Bůh  vykonal v  dě jinác h  spásy,  vyjevují  a potvrzují  nauku  a skuteč nost i  označ en é  slovy,  slova  pak  hlásají  ty  skutky  a  objasň uj í  v nich  skry­ té  tajemství. A  takto  zjevená  hluboká  pravda  o Bohu  a  spá­ se  č lově a  k září nám  v Kristu,  který  je  prostř ední k  a  zá­ roveň  plnost veškerého  zjevení,  3. Bů h , který  skrze  Slovo  všechno  stvoř i l  /sr. Jan  1,3/ a udržuje  v bytí,  dává  ve  vě cec h  stvoř enýc h  neustále  0  sobě  svě dectv í  /sr.  Ř í m  1,19­20/. Nadto  však  zamýšlel  otevř í t  cestu k nadzemské  spáse,  proto už  odpoč átxk u  zjevil  sám s ebe  prarodič ů .  m Po jejich  pádu  je  zase  povznesl k  na­ dě j i na  spasení, když  jim  zaslíbil  vykoupení  /sr. Gn  3^15/•   1 

nadále  neustále  peč ova l  o lidské  pokolení,  atry 

v š e m , 

, kdo  s vytrvalostí  v dobrém  díle hledají  spásu,  dal  život  vě čý  n /sr. Sím  2,6­7A  Ve vhodném  č as e  povolal  Abraháma,  aby  z ně h o  uč ini l  velký národ  /sr. Gn  12,2/. Ten  po době   patriarchů  vychovával  skrze Mojžíše  a proroky,  aty  ho  znali  za jediného  Boha,  živého  a pravého,  starostlivého  otce  a spravedlivého  soudce,  a aty  oč ekával i  zafelíbenéhd  Spasitele. Tak  po tfě ky  př ipravova l  cestu  evangeliu*  4e Když  mnohokrát  a mnoha  způ sob y  Bůh mluvil  skrze  proroky  "naposled  v tě cht o  dnech  promluvil  skrze  Syna"  ... /Žid  l,l­2/o  Poslal  svého  Syna,  vě čé  n Slovo,  který  osvě eu ~  je všechny  lidi.  aby  př ebýva l mezi  lidmi  a vypově dě l  jim  nejvnitř ně jš í  vě c i Boží  /sr. Jan  1,1­13/. Ježíš  Kristus,  Slovo, které  se  stalo  tě lem ,  poslaný  "jako  č lově k  k  lidem1',  "mluví  slova Boží"  /Jan 3,34/  a dovršuje dílo  spásy,  .které mu  Otec  dal,  aby  je  vykonal  /sr. Jan  5,36;  17,4/«  . Kdo ho  vidí,  vidí  i Otce  /sr„  Jan 14,9/.  On  je  to,kdo  ce­ lým  svým bytím  i zjevením,  slovy  i skutky,  znameními  i 

­ 21 ­  v 

zraky, př edevší m  však  svou smrtí  a svým  slavným  zmrtvých­ vstáním  a koneč n e  sesláním  Ducha  pravdy  zjevení  dovršuje,  dokonává  a božským  svě dectví m  potvrzuje,  že  totiž Bůh  je  s námi,  aby nás  vysvobodil  z temnot  hř ích u  a smrti  a vzkř í ­ sil k vě č ném u  životu«  Kř esť ansk ý  ř d á  spásy  jakožto  nová  úmluva  s koneč no u  platností  nikdy  nepomine  a nelze  již  oč ekáva t  žádné nové  veř ejn é  zjevení  př d e  slavným  zjevením našeho  Pána  Ježíše  Krista /sr. 1 Tim 6,14  a Tit  2,13/.  5. Bůh Zjevitel  vyžaduje  "poslušnost  víry"  /Ř í m  16,26;  Ř í m  1,5;  2 Kor  10,5­6/*  Tou  se  č lově k  svobodně Bohu  zcela  oddává,  a to  tak,  že  "Bohu Zjeviteli  úplně  podř izuj e  ro­ zum i vů li " 

a dobrovolně  projevuje  souhlas  se  zjevením, 

které nám  dal. Aby  se nám  této  víry  dostalo,  je tř eb a  př ed ­ cházející  a pomáhající  milosti  Boží  a vnitř níc h  popudů  Du­ ch€.  svatého;  aby  on pohnul  srdcem  a obrátil  je k  Bohu,  ptevř e l  duchovní  zrak  a dal  "všem  libost  v  souhlasu  s  prav­ dou a ve víře v Pravdu"e 

Duch  svatý stejně  tak  stále 

zdokonaluje  víru  svými  dary,  aby  se  i nadále  prohlubova­ lo  porozumě n í  Božímu  zjevení.  6. Božským  zjevením  chtěl Bůh  projevit  a  sdě li t  sám  sebe  i vě č á  n rozhodnutí  své vů l e  o  spáse  lidstva,  "abychom  mě l i úč as t  na božských  dobrech, která  př esahuj í  veškeré  chápání  lidského  ducha»"  Posvátný  sněm vyznává,  že  "je možné  př irozený m  svě­ tlem lidského  rozumu  z vě c í  stvoř enýc h  poznat  Boha  jakož­ to  pů vodc e  a cíl všech vě cí" «  /sr*  Ř m í  1,20/  Sněm však  uč í , že  je to  tř eb a  př ipisova t  Božímu  zjevení  "když  v nyně jší m  stavu lidského  pokolení  všichni  snadno  s  pevnou  jistotou  a z cela bez omylu mohou  poznat  ty  z Bo­ žích  skuteč ností ,  které  nejsou  lidskému  rozumu  nepř ístup ­ né". 

­ 22 ­  v 

KAPITOLA  II  O  př edáván í  Božího  zjevení  7»  Bůh  dobrotivě  zař ídil ,  ab.y to,  co zjevil ke  spáse  všechnech  národů, navždy  zů stal o  neporušené  a bylo  př edává ­ no  všem  pokolením.  Proto  Kristus  Pán,  v ně m ž  je  celé  Boží  zjevení  dovršeno  /sr.  2 Kor  1,20;  3*16­4,6/,  udě li l  apo­ štolům Boží  dary  a př ikáza l  jim, aby  hlásali  všem  lidem  evangelium,  které  bylo zaslíbeno  skrze  proroky  a které  on  sám naplnil  a vlastními  ústy  vyhlásil  jakožto  zdroj  veške­ ré  spasitelné  pravdy  i mravní  nauky• 

To  vě rn ě  vykona­

li  př edn ě  apoštolově, kteří  ústním hlásán^mpř íklad y  a usta­ noveními  podávali  to,  co  př ijal i  z úst Kristových,  ze  sty­ ku  s ním  a z jeho  skutků,  a č em u  se nauč il i  z vnuknutí  Du­ cha  svatého;  a stejně  tak  i ti  apoštolove  a apoštolští  mu­ žové, kteří  pod  inspirací  Ducha  svatého  zvě s t  spásy  písem­ ně  zaznamenali. 

. Aby  však  bylo evangelium  církvi  zacho­

váno  povždy  celé  a živé,  zanechali  apoštolově  po  sobě  bi­ skupy  jako nástupce  a  "př edal i  jim svůj  uč itelsk ý  úř ad" .  i'oto svaté Podání  a Písmo svaté  obojího  zákona  je  tedy  jako  zrcadlo, ve kterém  církev  za  svého  pozemského  putová­ ní  spatř uj e  Boha,  od ně ho ž  vše  př ijímá *  dokud  nedojde  k  pa*  tř ení­n a  ně h o  tváří  v tvář  /sr. 1 Jan  3*2/  ' 8o A  tak 'apoštolské  hlásání,  které  je  zvláštním  způ­ sobem  vyjádř en o  v inspirovaných  knihách,  mě l o být  v ne*­ př etrzit é  posloupnosti  zachováno  až  do  konce  vě ků .  Proto když  apoštolově  př edávají ,  co  sami  př ijali ,  napomí­ nají  vě ř ící ,  aby  se drželi  tě c h  podání, kterým  se nauč il i  at už ř eč í  nebo  listem  /sr.  2 Thes  2,15/,  a aby vedlitoj  za víru, která  jim  byla  jednou'provždy  podána  /sr. Jud  3/«  Co však  bylo  od  apoštolů  podáno,  zahrnuje všechno  to,  co  prospívá  lidu Božímu k  svatému  životu  a ke  vzrů st u  ví­ ry. A tak  církev  ve  svém  uč ení ,  životě  a bohopoctě  zacho­ vává  v trvání  a všem  pokolením  př edáv á  všechno,  co ona  sa­ í ma  .i e, a všechno,  cr  vě ř . 

­ 23 ­

Toto  apoštolské  Podání  v Církvi  tého  zaznamenává  pokroky~ 

s pomocí  Ducha  sva­

"' Vzrů st á  totiž  vnímání  vě c í 

i  slev  z  podání,  a to jednak  hloubením  a studiem  vě ř ících ,  kteří  o nich  uvažují  ve  svém  srdci  /sr.  Lk  2,19  a 51/,  je­ dnak  vnitř ní m .porozumě ní m duchovních  zážitků,  jednak  ká­ záním  tě ch ,  kterým  se  s posloupností  biskupského  úř ad u  do­ stalo bezpeč néh o  daru  pravdy.  Církev  totiž  bě he m  staletí  spě j e  stále  k  plnosti  Boží  pravdy,  až dokud  se na ní  ne­ naplní  slova  Boží.  Výroky  svatých  Otců  svě dč í  o živé  př ítomnost i  tohoto  Podání,  jehož  bohatství  se  př elév á do  č innost i  a  života  vě ř íc í  a modlící  se  církve.  Z  toho  Podání  je  církvi  znám  i celkový  kánon  svatých  knih,  v něm  je  Písmo  svaté  hloubě­ ji  chápáno, a v něm  je bez  ustání  pů sobivé .  A  tak  Bů h ,  kte­ rý  odedávna  mluvil, bez  ustání  rozmlouvá  se  Snoubenkou  své­ ho  milovaného  Syna  a Duch  svatý,  skrze  ně ho ž  zaznívá  živý  hlas  evangelia  v  církvi  a  skrze  církev  v  celém  svě tě ,  uvá­ dí  vě ř ící , do  veškeré  pravdy  a pů sobí ,  aby  slovo  Kristovo  v  nich  bohatě  př ebýval o  /sr»  Kol  3,16/.  •   9«  Svaté  Podání  a Písmo  svaté  jsou  tedy  tě sn ě  spolu  spjaty  a  úzce  navzájem  souvisejí.  Nebot  obojí  vyvě r á  z té­ hož  božského  zdroje  a  splývají  jaksi  vjedno  a smě ř uj í  k  témuž  cíli.  Vždyt  Písmo  svaté  je  Boží  ř eč ,  pokud  je  pí­ semně  zaznamenána  pod  vnuknutím  Ducha  svatého é Svaté  Po­ dání  pak  př edáv á  Boží  slovo,  od Krista  Pána  a Ducha  svaté­ ho  svě ř en é  apoštolů m ,  neporušené­ jejich nástupců m ,  aby  ho,  osvíceni  Duchem  pravdy,  ve  svém kázání  vě rn ě  uchovávali j  vykládali  a rozšiř ovali .  Z  toho  vyplývá^  ze  církev  neč er ­ ? 

pá  jistotu  o všem  tom,  co  bylo  zjeveno,  jen  ze  samého  Pís­ ma  svatého.  Proto  je  tř eb a  obojí fpř ijíma t  a  uctívat  se  stejnou  zbožnou  láskou  a  úctou.  10. Svaté  Podání  a Písmo  svaté  tvoří  jeden  posvátný  poklad  slova  Božího  svě ř en ý  církvi.  Drží  se ho  veškeren 

­ 24 ­  v 

svatý  lid  Boží  v  jednote  se  svými  pastýři  a neustále  se­ trvává  v  apoštolské  nauce  i společ enství ,  v lámání  chleba  a  v modlitbě  /sr. Skt  2,42/,  takže  př edstaven í  s vě ř ícím i  dosahují  zvláštní  shody  v  tom,  jak  z  podání př ijato u  ví­ ru  zachovávat,  uskuteč ň ova t  a vyznávat.  Ukol vykládat  závazně  slovo Boží  psané  i Podáním  př e ­ dávané  ve, 

je svě ř n  e pouze  živému uč itelském u  úř ad u  círk­ který  vykonává  svou  prarcmoc  ve  jménu Ježíše  Kris­

ta. Tento  uč itelsk ý  úř d a  nestojí  nad  slovem Božím,  nýbrž  mu  slouží;  Učí  jen to,  co bylo  př edáno ,  pokud  slovo Boží  z  Božího  př íkaz u  a s pomocí  Ducha  svatého nábožně  slyší,  svatě  zachovává  a vě rn ě vykládá  a všechno,  co  č erp á  z to­ hoto  jediného  pokladu  víry,  př edklád á  k vě ř en í  jako  Bohem  zjevené•   Je tedy  zř ejmé ,  že  svaté Podání,  Písmo  svaté  a uč itel ­ ský  úř d a církve  jsou  podle nejvýš  moudrého  úradku  Božího  tak navzájem  spojeny  a sdruženyi  že  jedno  bez druhých  dvou  nemů ž e  obstát  a všechny  tři  zároveň, každé  z nich  svým  způ sobe m  pod vlivem  jednoho  a téhož  Ducha  svatého,  př ispí ­ vají  úč inn ě  ke  spáse duší.  KAPITOLA  III  0  božské  inspiraci  Písma  svatého  a  o jeho  vykládání  11. Co bylo Bohem  zjeveno  a je v Písmě  šVatétti napsán  no  á vyjádř eno í  bylo zaznamenáno  z vnuknutí  Ducha  svatého é  Svatá  Matka církev  pokládá  podle  apoštolské  víry  za  svaté  a kanonické  veškeré knihy  Starého  i Nového  zákona  Ae všômi  jejich  č ástmi ,  a to  proto,  že  byly napsány  pod vlivem  Č u ­ chá svatého  /sr. Jan  20,31;  2 Tim 3,16;  2 Petr  1,19­21;  3,15­16/  a Bůh  je tedy  jejich  pů vodc e  a že  jako takové  byly  př edán y  církvi.  K  sepsání  svatých  knih  si však  Bůh  vyvolil lidi, a to  tak,  a ty  užívali  svých  schopností  a sil 

­ 25 ­  v 

a on v nich 

a  skfze ne  pů sobi l 

a aby vX&^^.r 

^n  chtě , l  a pouze 

to písemně  T^zriPienaV  jak^  oVnteč n í  autoř i .  Když  tedy  je. nutná mít. za v ^ o v ě ú  żucha  svatého  všec­ ko  to,  co inspirovaný  ^utcfl  .eooli svať opisc i  vypovídají,  pak  je tř eb a  o knihách  Písma vyznávat,  že učí  spolehlivě,  vě rn ě  a  bez  bludu  pravdě, kterou Bůh  chtěl mít  v Písmě   svátém k naší  spáse zaznamenánu 

Proto  "veškeré  Písmo 

je vdechnuté  Bohem  a užiteč n é k  uč ení , k usvě dč ení ,  k ná­ pravě­ a k­výchově ve  spravedlnosti,  aby Boží  č lově k  byl  dokonalý,  způ sobil ý  ke každému dobrému dílu"  */2 Tim 3,  16­17/. 

; 

12. Protože  však Bůh  mluvil v Písmě  svatém  prostř ed ­ nictvím  lidí  lidskýs. způ sobem , 

musí  vykladač  Písma  sva 

tého,  clice­li  proniknout  to,  co Bůh nám  chtěl  sdě lit ,  po­ zorně  zkoumat,  co  svatopisci  vskutku  zamýšleli  vyjádř i t  a  co Bůh  chtěl  jejich slovy  vyjevit o K  zjiště n í  úmyslu  svatopisců  je  tř eb a  př ihlíž í  mezi jiným  i k  "literárním  druhů m" o  Nebot  pravda  je jinak  podána  a vyjádř en a  v tex­ tech  v rů zrét a  stupni  dě jepisných ,  jinak  v prorockých,  ji­ nak  v básnických  a jiných  druzích  vyjadř ování >  Je  tedy  tř eba ,  aby  vykladatel  zkoumal  smysl, který  svatopisec  v  daných  okolnostech  podle  podmínek  své doby  a své kultury  zamýšlel  Vyjádř i t  a skuteč n ě vyjádř i l  literárními  druhy,  které  byly  tenkrát  v užívání< 

K  správnému  porozumě n í 

toho,  co  posvátný  autor chtěl  písemně  vypovídat,  je tř eb a  pozorně  př ihlíže t  jak k  obvyklým  způ sobů m  cítě ní, ­ mluvení  a  vypravování  bě žný m  v době  svatopiscově, tak  i ke  způ so ­ bů m , kterých  se v tom *rě u k používalo  ve vzájemném  styku  mezi  lidmic  Písmo  svaté  se má č ís t  a vykládat  s pomocí  téhož  Ducha z jehož  popudu  bylo  sepsáno. 

Proto  je k  správ­

nému vystižení smyslu  posvátných  textů  stejně  tak  tř eb a  bedlivě  př ihlíže t  k  obsahu  a jednota  celého  Písma  se  zř e ­ telem k  živému Podání  celé církve  a k analogii  víry„  Je  úkolem  exegetů  př ispíva t  podle  tě cht o  pravidel k  hlubšímu 

I 

•  

porozumě í n  a výkladu  smyelu Pí^ma  svatého, aby  takř a k  na základě  př edbě žnéh o  studia uzrál úsudek  církve.  Všechno  o  /  to^iž, co se týká  výkladu Písrna * je nakonec  podř ízen úsudku  církve, která má  od Boha  pově ř í  en a poslání  ucho­ vávat  a vykládat  slovo  Boží.  13* Aniž  by Boží  pravda  a svatost  utrpě l a  úhonu,  pro­ jevuje  se v Písmě  svatém  podivuhodná  "blahosklonnostM  vě č ­ né Moudrosti,  "abychom  poznali nevýslovnou  dobrotivost  Bo­ ha  a jak dalekosáhlého  př izpů soben í  mluvy  použil v pro­ M zř eteln é  péči  o naši  př irozenost.  Nebot  Boží  slova  vyjádř en á  lidskými  jazyky  se spodobnila  s lidskou  mluvou  právě tak, jako  se kdysi  Slovo vě č néh o Otce  stalo  podob­ ným  lidem, když  př ijal o  tě o l  lidské  slabosti•   KAPITOLA  IV  0  Starém  zákoně   14#  Láskyplný  Bůh má v úmyslu  spásu celého  lidského  pokolení. Peč liv ě  ji  př ipravoval,   když" si vyvolil v jedi­ neč né m  plánu národ,  aby mu svě řl svá  i zaslíbení.  Uzavř e l  smlouvu  s Abrahámem  /sr. Gn 15,18/ a prostř ednictví m  Moj­ žíše  s lidem  izraelským  /sr. Ex  24,8/. Tomuto národu, kte­ rý  si vzal  za vlastní,  se zjevil  slovy  a skutky  jako  jedi­ ný,  pravý  a živý Bů h , aby  Izrael  zakusil, jaké jsou cesty  Boží  s lidmi, aby  je č m í dál tím  plně i j  a jasně i j  poznávaly  když Bůh  promlouval  ústy  proroků,  a aby  rozšíř i l  jejieh  poznání  mezi národy  /sr. Ž1 21,28­29;  95,1­3;  Iz 2,1­4;  Jer 3,17A  Nebot  ř d á  spásy, který  posvátní  autoři  př ed ­ pově dě li , vylíč il i  a vysvě tlili ,  je v knihách  Starého  Zá­ kona jakožto pravé  slovo Boží*  Proto  mají  tyto Bohem  in­ spirované knihy  nepomíjející  hotnotu:  M Vá* c o bylo napsá­ no, bylo napsáno k našemu  pouč ení ,  abychom  trpě livost í  a  útě cho u  z Písem mě i l nadě ji "  /Ř ím   15,4A  15­  Ř d á Starého  zákona byl zamě řn hlavně k  e tomu, a­ by  př ipravil ,  prorocky  př edpově l ./sr. Lk  dě 24,44; Jan  5*39; 

­ 27 ­

1  Petr  1,10/  a v razných  př edobrazec h  naznač i l  /sr. 1 Kor  '  ­ •  V  ( O':.' • : .  •   10,11/ př ícho d  Krista,  vykupitel.p veškerenstva  a př ícho d  ­ v ­ '"l .  .  /  mesiášského  království. Úmě rn ě k  situaci  lidstva  př d e  ob­ noveníro. spásy  Kristem  vyjevují  knihy  Starého  zákona  všem  poznání  Boha  a lidí  a rů zn ý  způ sob ,  jakým  spravedlivý  a  milosrdný  Bůh  s lidmi jedná.  Tyto  knihy,  i když  obsahují  vě c i nedokonalé  a č asov ě  podmíně né ,  př ec e  ukazují  skuteč­ ně Boží  vychovatelské  umě ní , 

Vyjadř uj í  živý  smysl  pro 

Boha*  V nich  jeul.oženo vznešené  uč en í  o Bohu,  spasitelná  moudrost  v lidském  životě ­ a  obdivuhodné  poklady  modliteb,  v nich­ je ukryto  tajemství  naší  spásy. Proto  musí  tyto  khihý zbožně  př ijmout ,  kdo  vě ř í  v Krista.  ~ • •    o • • 7 f j  16. Bů h , který  inspiroval knihy  obou  zákonů  a je"v  proto  jejich  pů vodcem , ve  své moudrosti  urč il ,  aby  '1fjN6­.f;  vý  byl ukryt  ve Starém  a Starý  byl  zjevný  v Novém".  Nebot  ač kol i Kristus  svou  krví  ustanovil Novou  úmluvu  /sr. Ik  22,20;  1 Kor  ll?25/\  nabývají  a vykazují  knihy  Starého  zákona,  př evzat é  ve  svém  celku do hlásání  evange­ lia, /3/ v Novém  zákoně  svůj plný  smysl  /sr. Mt  5 ,.17;  Lk  24,27;  Ř m í 16.25­26;  2 Kor  3,14­16/  a zároveň  jei^b­r  jasnují  a'vysvě tlují .  KAPITOLA  V  0  Novém  zákoňě '  17*  Slovo  3oží, tfoží to  síla ke  spáse každému  vě ř ícím u  /sr. Ř ím   1,16/', je p odáno  a  projevuje  svou  sílu  vynikají­ cím  způ sobe m  ve  spisech Nového, zákona.  Když  totiž  př išl a  plnost  č as u /sr. Gal  4,4/, Slovo  se  sta­ lottě le m  a př ebýval o  mezi námi 5  plné  milosti  a pravdy  /sr*  Jan  1)14/. Kristus  obnovil .na zémi království  Boží,  2jevil  svého  Otce  i  sám  sebe  skutky  a slovy,  a smrtí,  zmrtvých­ vstáním,  slavným nanebevstoupením  a .sesláním  Ducha  svaté­ ho  dokonal  své dílo.  Od  země vyvýšen  táhne  všechny  k  sobí  /Sr...Jan 12,32/,  on, kdo  jediný má  slova  života  vě č néh o  /sr. Jan 6,68/. Toto  tajemství  nebylo  oznámeno  jiným  po­

­ 29 ­  v 

kolením  tak,  jaie bylo  nyní  v Duchu  svatém, zjeveno  jeho  svatým  apoštolům  a proroků , m /sr, Ef 

ab

y  hlásali 

evangelium,  vzně coval i  víru v Ježíše  Krista  a Pána  a shro  mažSovali  církev. Toho  všeho  jsou spisy  Nového  zákona  tr­ valé  a božské  svě dectví *  18. Nikomu nemů ž e uniknout,  že  evangelia  právem  vy­ nikají  mezi  všemi  spisy  Písma,  i mezi  spisy  Nového  zákona  nebot  jsou hlavním  svě dectví m  o životě  a uč en í  vtě lenéh o  Slova, našeho  Spasitele.  Církev  vždy  a všude  trvala  a trvá na  tom,  že  č tyř i  v 

evangelia  mají  apoštolský  pů vod . Nebot  to, co  apoštolově   z  př íkaz u Kristova hlásali,  to nám  pozdě j i  z božského  vnu  knutí  oni  sami  i apoštolští  mužové  písemně  př edal i  jakož­ to základ  víry,  totiž  č tyř tvárn é  evangelium:  podle  Matou­ še, Marka, Lukáše  a Jana.  19o  Svatá Matka  církev  pevně  a neochvě jn ě  trvala  a  trvá na  tom, že  č tyř i  zmíně n á  evangelia,  jejichž  dě jepis ­ nou  pravdu bez  váhaní  dotvrzuje,  vě rn ě  podávají  to,  co Je  žíš, Syn Boží,  za  svého  života  mezi  lidmi  skuteč n ě  Č ini l  a uč i l k  jejich  vě čé  n spáse  až  do dne, kdy  byl vzat  do  nebe  /sr*  Skt  1,1­2/,  Nebot  apoštolově  po nanebevstoupení  Páně  př edal i  po­ sluchač ů m  to,  co  on ř ek l  a uč inil ,  s tím hlubším  porozume  ním, kterého  nabyli  pouč en i  událostmi  Kristova  osla­ vení  a osvícením  DuOhá  pravdy o 

Když  posvátní  autoři 

.sepisovali  č tyř i  evangelia,  vybrali  jen ně kter é  z mnohých  vě í c  př edanýc h  slovem nebo  už  i  písmem,  jiné  struč n ě  shr­ nuli nebo  je vysvě tlil i  vzhledem  ke  stavu  církevních obcí  • i.  •  ­při tom  zachovali  sloh hlásání,  ale vždy  tak, že nám  sdě­ V 

lili  o Ježíšovi  vě rno u  pravdu. 

\s 

Nebot  at už  psali  po­

dle  vlastní  pamě i t  a vzpomínek nebo  podle  svě dectv í  tě ch ,  kdo  "od  poč átk u  byli  oč itým i  svě dk y  a služebníky  slova",  *  V s,  psali.s  tím úmyslem,  abychom  poznali  "spolehlivost"  tě h c  slov, o nichž  jsme  byli  pouč en i  /sr, LK  1,2­4/» 

­ 29 ­  v 

20»  Kánon Nového  zákona obsahuje  kromě č ty ř  evan­ gelií  i listy  svatého  Pavla  a jiné  apoštolské  spisy  se­ psané  z vnuknutí  Dccha  svatého. Tyto  spisy  z moudrého  ú­ radku Božího  potvrzují  poselství  o Kristu Pánu,  vysvě tlu ­ jí vždy  víc  jeho  pravé uč ení , hlásají  spásonosnou  3Ílu  Kristova  božského  díla, vypravují  o  poč átcíc h  církve  a  jejím obdivuhodném  rozšíř en í  a př edpovídaj í  její  slavné  dovršení.  Nebot  Pán Ježíš byl  se  svými  apoštoly,  jak  jim to  slíbil  /sr. Mt  23,20/ a seslal  jim  Ducha Utě šitele ,  aby  je uvedl v plnost  pravdy  /sr. Jan  16,13/* 

KAPITOLA  VI  0  Písmu  svatém  v životě  církve  21. Církev  mě l a vždy  v úctě Boží  Písma  stejně  jako  samé  tě o l  Páně,  protože  ­ hlavně  v  posvátné  liturgii  ­ bez ustání  př ijím á  ze  stolu  slova Božího  i ze  stolu Kris­ tova tě l a chléb  života  a podává  ho vě ř ícfm .  Svatá  Písma  spolu  s posvátným  Podáním  byly  a jsou  pro ni  nejvyšším  pravidlem  její  víry,  protože  jsou Bohem vnuknutá  a jedou  pro vždy  písemně  zaznamenaná,  aby  zprostř edkoval a  beze  změ n y  slovo  samého  Boha  a aby  v nich  slovy  proroků  a apo­ štolů  zazníval hlas  Ducha  svatého.  Proto  je  tř eba ,  aby  veškeré  kázání  církve  jekož  i samotné kř estansk é  nábožen­ ství bylo  živeno  Písmem  svatým  a jím  se ř ídilo . Vždyt v  tě cht o  svatých knihách  př icház í  Otec, který  je v  nebesích,  v 

s  láskou vstř í c  svým  dě te m  a s nimi  rozmlouvá. Nebot  slo­ vo Boží  má takovou  sílu  a moc,  že  je podporou  a životní  silou  církve,  a jejím dě te m  silou víry,  pokrmem duše,  č i ­ stým  a nevyč erpatelný m  zdrojem  duchovního  života.  Proto  0  Písmu  svatém výborně s  platí  slova:  "Vždyt  slovo  Boží  je  živé  a pů sobivé "  /Žid  4,12/ a "je  schopné  vzdě la t  a  dát  dě dictv í  mezi  všemi  posvě cenými "  /Sict 20,32;  sr.  1 Thes  2,13/. 

­ 30 ­  v 

22. Je  tř eba , aby vě ř ící m  byl otevř n e rozsáhlý  př ­ í stup­k  Písmu svatému.  Proto už od poč átk u  př ijal a  církev  ý př ekla d  Starého  zákona, nazývaný  za svůj nej starší ř ecic Septuaginta. Má vždy v uctě  i jiné východní  a latinské  př eklady ,  obzvláště  takzvanou  Vulgátu. Protože  slovo  Bo­ ží musí  být v každé době  př ístupné ,  stará  se  církev  s ma­ teř sko u  péč , í aby  byly  poř ízen y  vhodné  a př esn é  př eklad y  do rů znýc h jazyků,  př edevší m  z pů vodníc h  textů biblických  knih. Jsou­li  vypracovány  společ ě n  s odlouč eným i bratř ími ,  kde to .bylo uznáno  za vhodné  a církev k tomu dala  svolení,  mohou  je  používat  všichni  kř estané ­ 23«  Snoubenka vtě lenéh o  Slova,  totiž  církev,  pouč ­ e ná Duchem  svatým  se snaží  dosáhnout  stále hlubšího  po­ rozumě n í  Písmu svatému,  aoy bez  ustání  živila  své dě i t  Bo­ ě podporuje  studium svatých  žími výroky, x roto  také  ř ádn Otca východních  i západních  a studium  posvátné  liturgie.  A  je tř eba ,  aby k tolič í t  exegetá  a jiní  př edstavitel é  teologické  vě y d  v pilné spolupráci  se  snažili  o to, aby  pod  dozorem uč itelskéh o  úř ad u  církve  vhodnými  metodami  tak  zkoumali  a vykládali  Písmo  svaté, aby  co nejvě tš í  poč t e  služebníků Božího  slova byl schopen př edkláda t  s u*  žitkem  lidu Božímu  pokrm Písem, který  osvě cuj e  mysl, u­ pevň uj e  vů i l  a rozně cuj e  lidské  srdce  láskou k Bohu.  Posvátný  sněm dodává  odvahy  synům  církve, kteří  se zabý­ vají biblickou  vě dou ,  sby vždy  s novými  silami  pokrač ova ­ li v štsstně  započ até m  díle  s veškerým  úsilím  podle du­ cha  církve.  24. Posvátná  teologie  spoč ív á  jako na trvalém  zákla­ dě na  psaném  slovu Božím g^olu s posvátným Podáním. V něm  získává  pevnou  jistotu  a stále novou  mladost, když  zkou­ má  ve svě tl e víry  veškerou  pravdu uloženou  v tajemství  Kristově. Svatá Písma  obsahují  slovo  Boží, a protože  jsou  inspirovaná,  'V,« o C 

ż "utecně jsou« 

Proto  je  studium Písma svatého  jakoby duší  posvátné  te­ ologie. 

Týmž  slovem Písma  je kázání, katecheze  a ve­

­ 31 

škerá kř estansk á  výuk: ., ve které  má mít  liturgická  ho­ milie  význač n é  místo o  25 • Proto  se veškeré  duchovenstvo,  v prvé radš Kri­ stovi kně ž í  i všichni  ostatní, kdo  se vě nuj í  službě  slo­ va,  jako  jáhni  a katechisté, musí  zabývat  Písmem  svatým  ve vytrvalé  duchovní  č etb ě  a v peč livé m  studiu,  aby  se  nikdo  z nich  nestal  "marným kazatelem  slova Božího  jen  navenek,  aniž  by  byl  jeho  posluchač e m  ve  svém nitru",  /4/ když  má  ­ zvláště v  posvátné  liturgii  ­ sdě lova t  vě­ ř ící m  sobě  svě ř ený m  př ehojn é  bohatství  slova  Božího.  Stejně  tak vybízí  posvátný  sněm  se  zvláštním dů raze m i  všechny  vě ř ící ,  př edevší m ř eholníky ,  aby  si  získali  "ne­ smírně  cenné  poznání  Ježíše Krista"  /Fil 3,8/  č astý m  č tení m  božských  Písem.  "Nebot neznalost  Písma  je  nezna­ lost Krista". Proto  at  ochotně  př istupuj í  k  samému  posvát  nému  textu,  jednak  prostř ednictví m  vhodných  zař ízen í  a  jiných  pomů cek ,  které  se v  naší  době  se  souhlasem  a péčí  pastýřů  církve  všude  chvályhodně  rozšiř ují . At  však  pa­ matují  na to, aby  se  stala rozhovorem  mezi Bohem  a č lo ­ vě kem . Nebot  "jej oslovujeme,  Když  se modlíme,  jej  pošlou  cháme^  když  č tem e  božské  výroky".  Je  povinností  př edstavenýc h  církve,  "kteří  uchováva­ jí  apoštolské  uč ení" ,  vě ř íc í  sobě  svě ř en é  vhodně  uvádět  do  správného  užívání biblických knih, hlavně  Nového  zá­ kona  a př edevší m  evangelií,  a to  př eklad y  posvátných  tex­ tů opatř eným i  nutnými  a opravdu dostateč ným i  vysvě tlivka ­ mi, aby  se d cti  církve  s jistotou  a užitkem  zabývaly  Pís­ mem  svatým  a nechaly  se  pronikrrout  jeho duchem.  Mimoto  je  tř eb a  poř ídi t  také vydání  Písma  svatého  i  pro nekř estany ,  opatř en á  vhodnými  poznámkami  a uprave­ ná  pro  jejich  pomě ry ,  0 jejich vhodné  rozšíř en í  at se  po­ starají duchovní  správcové  i kř estan é  každého  stavu.  26"o A  tak  č etbo u  a studiem  Písma  svatého  at  "slovo  Boží  jde rychle dál  a Jojde  slávy"  /2  íhes  3,1/  a poklad 

­ 32 ­  v 

zjevení,  svě ř ý  en církvi,  at stále více naplň uj e  lidská  srdce. Tak  jako  se vytrvalou úč ast i na  eucharistickém  tajemství  vzmáhá  život  církve, tak  lze doufat  v nový  vzmach  duchovního  života  se vzrů stajícíh o  uctívání  slo­ va Jožího, které  "zů stáv á na vě ky " /Iz  40,8;  sr. 1 Petr  1,  23­25/.  To  všechno  v celku  i jednotlivě,  co bylo  stanoveno  v této dogmatické  konstituci  líbilo  se Otcům  posvátného  sně mu . A my  apoštolskou  mocí Kristem  nám tevě ř enou,  spo­ lu se  ctihodnými  Otci v Duchu  svatém to  schvalujeme,  rozhodujeme  a ustanovujeme  vyhlásit.  V  Ř ím ě u Svatého  Petra,  dne 18. listopadu roku  1965.  JÁ  PAVEL,  biskup katolické  církve  Následují  podpisy  Otců» 

­ 33 ­  v 

Evangelium  21„  století  /Ně koli k  myšlenek  ke  knize  Cl­  Tresciontanta:  Hebrajský 

Kristus/  Mnoho  oborů lidské, č innost i  si uvě domuj e  nutnost  jisté  inventarizace  k blížícímu  se konci  20. století, a  tak hodnotí  své vyhlídky  pro  21»  století. Ani Církev  ne­ stojí  stranou. Č ast o  slyšíme  podobná  slova z úst našeho  papeže Jana Pavla  II. Tento fakt  je o to výr aznejsi, ze  pocitujeme  jakési ukonč en í  jisté kulturně ­technick é  či  vě deck é  epochy minimálně dvou století  osvícensko­libe­ rálního  klimatu. Mnozí  jdou dál a zahrnují do této  sfé­ ry i humanismus.  Evangelium  bylo hlásáno, komentováno  a vykládáno  v  tě cht o  2 stoletích, resp. v tomto  období. Byli  jsme  svě dky ,  jak se stále více  vzdaloval  ovangelní  zápis od  evangelních  událostí o Živý historický  Kristus se rozptý­ lil v mlhavé katechezi hlásání. Tato kritická  doba .si  právem uvě domila ,  že vlastně  vů be c nemá píWodní  texty  evangelia.  Volt; ire upozorň ova l na velkou vzdálenost  e~  vangelních  textů od doby  jejich  př edpokládanéh o  vzniku.  Tato  2 století  jsou ale  také obdobím velkého  úsilí  dát odpověá na tyto  otázky. Dostal  se nám do rukou  text  evangelií  resp. celého Nového  zákona  ze starých kodexů   ze 4. a  stol., rukopisné  papyrové fragmenty  z 21 a 3.  stol. Nejstarší  zlomek  z 1. pol. 2. stol.,  obsahující  text Janova  evangelia  ,/P 52/.  Skuteč nost ,  že na poč átk u evangelia nebyl  zápis,  ale kázání Ježíše Krista  a apoštolů,  obrátila  pozornost  badatelů nad  evangelními  texty  trochu  jiným  smě rem . His­ torická kritika  a literární  kritika  byly doplně y n  metodou  ľ M i n  literárních forem /FgM./­ To  bylo umožně o n  jedineč­ ným rozvojem  antické filologie  ve  20. letech našeho  sto­ letí, kdy  poznatky  antických  filologů byly  aplikovány  na  evnagelní  kritiku v duchu  pantokrátorské moci  hegelianis­ mu. 2. polovina našeho  století, t.j. naše  doba si mohla 

­ 34 ­

v 

na základě  prohloubených  výzkumů  jak  archeologických  tak historicko  literárních  doplnit  a nově zhodnotit  prá­ ci př edchozíc h  generací. Byl znovu objeven význam  antic­ ké . kř estansk é  tradice,  její  závažnost  a nezastupitelnost.  Neomylnost  osvícenských racionalistů ztratila vě ř ící , a­ lespoň v odborných kruzích, Rozplynutí  postavy  Ježíše  Krista v kerygmatu neznamenalo  jen ztrátu víry  v Ježíše  Božího  Syna,  ale v y d a l o  reakci. Na Hen snů  v  liberální  Život Krista nepř išl a  odporě í c v jedineč ě n  literární  anti­ pozici  od G. Papiniho,  ale evangelní  komentáře  od P. La­ grange O.P., které mohou v e filologickém mistrovství  sou­ tě ži t s Bultmannenrio  Dů ležit á  reakce  bylo hledání  Ježíše  Krista v jeho nauce. v jeho době a pů sobení . Sama  evan­ gelia  bez vně jšíc h  imputací  a interpolací nám  pomáhají  odkrýt  tvář Ježíše Krista,  jak ukazuje  anglický  a angli­ kánský  badatel Ch, Dodd. ve  své knize  "Zakladatel kř estan ­ ství".  Joachim Jeremiáš, ně meck ý  protestantský  novozákoník, se  ve své biblické  theologii Die. 7erkundieung Jesu  zamyslel  nad  skuteč nost i  že hlásání  Ježíše Kr.;rca o apoštolů v  prostř ed í  Palestiny nebylo v ř eč tině ,  ale v bč žn é  lidové  aramejštině.  Dokonce v evangeliích  zachované  arameismy  prozrazují  severní, galilejský  dialekt. Rekonstrukce  ce­ lých pasáží  evangelia  i modlitba  Páně dostanou  teprve  v aramejském  zně í n  plný  smysl  a rytmus0  Bohoslužba chrámu  a synagogy,  opírající  se o litur­ gicko­posvátný  jazyk, př ivedl a  i novozákonní  badatele  k  poznatku, že  slova ustanovující  eucharistii  jako  i ce­ lý rituál velikonoč í n  več eř e  byly  pronášeny  samým Kristem  hebrejsky. Dnes  je to  již obecně uznávaná  skuteč nost .  Diskutovaná  otázka  o  "ipsissima verba Jesu",  t.j.  vlastní  slova Ježíšova,  jsou př eveden a v ipsissima  vox  Jesu v aramejštině  v galilejském dialektu, který nám  evangelia  př edkládají .  Nálezy hebrejských  svitků  v Kumránu u Mrtvého  moře  obrátily nejprve  pozornost na starozákonní  texty. Teprve 

­ 35 ­  v 

í  druhotně  si b ad a taJJĽ ii^M o m i, 1 i , že  jisté  skuteč nast i HLA­ _  ji­­vztah­k­ Gvangelním  otázkám. ­Jfe^i.nfrn. BQ.^abý­v^t  s pod­ vrhem J. Allegra  "Kristus  př d e  Kristem", který  prohlašo­ val  zakladatele  Kumránské  komunity  "Uč itel e  spravedlnosti"  za historický  podklad  pro  legendárního  Krista. Tyto  "vě­ decké výplody" mají  stejnou hodnotu  jako  objevy  Olgy  Le­ pešinské  a akademika  Lysenka,  či  spisy  Danikenovy.  Nám  jde  o  skuteč nost }  kterou  potvrdily  nálezy  profáních  textů, které  ukázaly,  že  v době Ježíšově  byla  hebrejština  nejen  liturgicko­biblic&ým  jazykem,  ale  ř eč í  užívanou v  bě žnýc h  záležitostech. Kurýrní  zprávy mezi  povstalci  by­ ly  psány  rovněž  hebrejsky,  podobně  jako korespondence  me­ zi alexandrijskými  a palestinskými  Židy  či kumránská  ho­ spodář sk á  evidence•   Tř et í  zdroj zneklidň ujícíc h  informací  př ináš í  prů ­ z kum  starých  byzanských kostelíků  /č ast o  jen ruiny/,  nej­ č astěi  j v Galileji.  Pod  základy  kř esť anskýc h kostelů  se  objevily  základy  synygog. Nápisy  z doby Ježíšovy  podobně   jako náhrobní  epitafy  jsou  vedeny  ve  tř ec h  jazycích.  Zna­ mená  to, že Palestina  byla  trojjazyč no u  oblastí, kde  i na  venkově  se užívalo  aramejštiny, hebrejštiny  a dokonce i  ř eč tiny . To  př ivedl o  jednoho  anglosaského  badatele  k na­ psání  publikace, kde háhí  hypotézu,  že sám Ježíš  mluvil  e  ř eck y  s židovskými  intelektuály * a tím  také  vysvě tluj % 

V 

Ježíšovu  znalost ř eckýc h deuterokanonických  knih, nebot  narážky  na ně  evangelisté  zaznamenali.  Do  této  badatelské  atmosféry  musíme  zař adi t  objeve­ ní knihy  Claude Tresmontnnta,  profesora  Sorbonny  a č len a  Francouzské  akademie  ved:  "Hebrejský  Kristus".  Hypotéza,  s kterou  autor  př ichází ,  není  pouze  jednou  z ř ad y  hypo­ téz. Př irovna l  bych  ji ke Kopernikovské  revolúcii  Není  hotová  ani  ucelená. Autor  sám na ní dále  pracuje i Vydal  př ekla d  Janova  evangelia  s komentář e m  a dokonč i l  Matoušo­ vo  evangelium­. Co  je udivující,  je kritika  stoupenců  kla­ sické FgM, kteří  svou, nyní  ve slepé ulič c e  se  nalézající  hypotézu  zač al i  považovat  za vedeckou  jistotu. 

­ 36 ­  v 

Nejtvrdší  výpad  byl z pera P. Grelota,  profesora  Katolic­ kého  institutu  v Pař íži , kterého  napomenul  P. Benoit  a u­ pozornil  ho na nepř ípustnos t  jeho  způ sob u  jajc z hlediska  slušnosti,  tak vě deck é metodiky. Seriozním  způ sobem ,  jak  ř eši t  jistou neudržitelnost  FgM,  je kniha F.  Rollanda:  Le  préaécesseurs  de  Marc, který  př edpoklád á  pro  synoptic­ ká  evangelia  4 prameny: Evangelium  Dvanácti  /D/,  Evange­ lium Bohabojného  /Q/, helenistické  evangelium  /H/ a Pa­ vlovské  evangelium  /P/. Nejstarší  a palestinského  pů vod u  je  pramen D. Ani Mt  ani  Lk nezávisí  na żik a Mk na nich.  Marek  spojil H  a P, Mt  spojil .H a Q  a Lk  P a Q.  Vidíme  však, že ŕ zde  se  operuje  s 4 hypotetickými  prameny  a s  nespoč etno u  ř ado u hypotetických  vazeb.  J pramene  D jde  autor  až k apoštolské Jerusalémské  církvi.  D je vlastně   katechetickou  př ípravo u na kř est •  Př ednost í  Tresmontanta  je  jednoduchost  a zakoř eně nos t  v  tradici nejstarších  zpráv  0  vzniku  evangelií. Koperníkova hypotéza  se  prosadila  právě  svou  jednoduchostí  a ne  tím, že  by  ji Galileo  ob­ hájil. Z př ísn ě  vedeckého  hlediska  teprve J. Kepler  mohl  Vystoupit  proti  Ptolemaiově hypotéze. A  ták  musíme  ř íci ,  že v roľi  inkvizič níh o  tribunálu  se  ocitl  P. Grelot  a  jsem  p' svě dč en ,  že právě  svou  jednoduchostí  se  Tresmon­ tant  po  dokonč en í  a mnoha úpravách  a doplně níc h  prosadí.  Kniha vznikla vlastně  jako resultát  prací  na Hebrej­ sko­ ř ecké m  slovníku, který  př ipravuj e  Pař ížsk ý  Institut.  Vedle J. Carmignaca, hlavního  redaktora  Qumránskérevue  patří  Cl. Tresmontant  k vedení  vě deckéh o  týrnu, který  pra­ cuje na  vydání  tohoto  slovníku. Jistým  impulsem  byla  ta­ ké kniha  profesora  Sorbonny  a prvního  starosty  Jeruzalé­ ma  při  založení  státu  Israel A.  Šurakiho: Nová  smlouva,  což  je  př ekla d  evangelií  do hebrejštiny. Nelze  opomenoout  1  o ně c o  pozdě jš í knihu  zmíně néh o J*  Carmignaca: La nais­ sance des Évangiles  synoptiques, který  zač ín á  rozborem  Marka  a zjištuje,  že  slovník  je ř eck ý  a syntax  je hebrej­ ská, tedy  máme  př d e  sebou nutně  př ekla d  /str.10/.  Na  pod­

­ 37 ­  v 

poru  př ibír á  tvrzení  Papiáše. Mt  t.j.  lfLogiaM  pů vodn ě   v  aramejštině  a pak  př eložen é  do hebrejštiny,  posvátného  biblického  jazyka. Markovo  evangelium  je  př ekla d  pů vod ­ ního hebrejského  evangelia  Petrova.  Ld  je  př ekladate l  pů vodn ě  v  hebrejštině  redigovaného  evangelia. Toto  e­ vangelium  již  existovalo, když  Pavel  psal  2. list  Ko­ rintonům  srv.  2 Kor  3,18 a dokonce  již existovalo  roz­ dě len í  na  SZ a NZ /2ICor 3,6.14/»  Data vzniku  evangelií  jsou  podle  tohoto  autora následující: Mt  př d e  r. 36, Lk  asi r.  50, Mk  asi r*  42.  Tresmontantova  kniha  se opírá  o dvě  tvrzení:  1/ Jazykem  evangelií  byla hebrejština,  t.j.  posvátný  ja­ zyk  Písma,  chrámu  a palestinské  synagogy. Hebrejština  by­ la také  prvotním  sakrálním  a liturgickým  jazykem  palestin­ ské,církve. To  je filologický  základ  hypotéze.  2/ Datavzniku  evangelií,  jak  je  př ináš í FgM, nejsou hi­•   storicky  ani  literirně ­kritick y  odů vodně na . Jsou to.a­ priorní  tvrzení,vyvě rájíc í  z filosofického  podkladu  no­ minalismu,  osvícenství  a hegelianismu.  Historické  dů vod y  vedou  autora k následující  dataci  evangelií:  Pro  př ehle d  uvedme  srovníní  mezi  FgM  a Tresmontantem.  ­ FgM­ 

Tresmontant 

ť i 65­70 

Mk 

r.30­36 

Mt 

r.  70­90 

Lk 

r.38 

Jn 

r.85­100 

Mt 

r.40­60 

Lk 

r.90­120 

Jn 

r.50­60 

Mk 

, 

/hebrejsky/ 

fte cký  př ekla d  hebrejsky  psaných evangelií  následoval  krát­ ce  po  jejich hebrejské  redakcii  Autor  ve  své knize  pak rozebírá  jednotlivá  evange­ lia  a dokazuje  svá tvrzení  jak  z hlediska  filologického  tak  z historického. Filologicky  se  zastavuje  u vybraných  obratů  či pasáží, které  jsou hebrejského  pů vodu .  Podrob­ ný rozbor následuje  v samostatných  vydáních  jednotlivých  evangelií  /Jan, Mt a nási./' Pro  Matoušovo  prvenství  uvá­

­ 38 ­

I  s k u t o c n ť > o t| 

o «  oi>ra«í  Je židovským  vě

ř ícím ,  n e v y s v ě ­

tluje  židovské náboženské  zvyky  a má  i ně kter é  výroky,  které  pohanokř estanů m  nezní  př íjemn ě  a ostatní  evangelia  je vypustila.  Uvádí  také  argumenty  z tradice  a nelze  tvr­ dit, že  by  žádný  z otců neznal  rozdíl mezi  aramejštinou  a hebrejštinou.  Mk  je  pro ně h o  mladší  z toho  dů vodu ,  že  Pavel  př edeše l  Petra  v misijním  díle,  a proto  je  starší  Lk.  U  všech  3 evangelií  uvádí  proti  dataci FgM  z historické­ ho hlediska  psychologicky  nemožný  postup,  aby  autoři  nic  nevě dě i  l o znič en í  chrámu  a Jeruzaléma,  neví  nic  o ­Ne­ ronově  pronásledování,  o popravení  Jakuba,  jeruzalémské­ ho biskupa, nic  o hlásání  evangelia  pohanů m ,  ani  nezazna­ menávaj!  pronásledování  ze strany  synagogy  v r. 36• To  jsou ve  výč t u uvedené  námitky.  Synoptická  otázka.  Tresmontant  se na  celý  problém  dívá  z  př edpoklad u  priority  Mt  evangelia.  Z mnoha př ípad ů  dochází  k  závě ru ,  že Mt  je  archaič tě jší ,  nejbližší  originálu  a také  bohat­ ší na  informace  než Mk. Poř ad í  Lk  a rák j seta již  uvedl  při  dataci.  Pramen Q,  podobně  jako  P. Lagrange  a Jeruza­ lémská b iblická  škola,  neuznává. Název  "Logia" je nepř es ­ ný  př ekla d  hebrejského  "Debarim",  ale  výraz  "Dabar"  ne­ mů žem e  stejně  dobře  př eloži t  jako  "slovo" resp.  "slova",  ale  jako  Gesta  lesu,  t.j.  č iny ,  a ty obsahují  jak  skut­ ky,  tak  slova. Autor  správně  př ipomíná ,  že Ježíš  /Rabi  Jesua/ vyuč ova l  hebrejsky  kruh uč edník ů  a hlásal  i vyu­ č ova l  aramejsky  široký  okruh  posluchač ů .  Př edpoklad ,  že  naše  kanonická  evangelia  se opírají  o  psané  hebrejské  do­ kumenty,  je  odů vodně n  tím,  že Kristus  nepů sobi l  mezi  di­ vokými  kmeny  v  oblasti  Amazonky,  ale v národě, kde  tra­ dice knihy  /svitků/ psané hebrejsky  byla  pevně  zakotve­ na  a aramej ská ústní  tradice  synagogy  nebyla  př ípustn á  př d e  zánikem  chrámu, který  byl normou  náboř enskéh o  živo­ ta a praxe. Rozdílnost  obratů  v evangeliích  je dána  př e ­ ­  3 9  ­

kladem  a touhou  po úzkostlivé  vě rnost i vů č i  pů vodní m he­ brejským  dokumentů m .  Urč ité ,  ně kd y  až nápadné  shody  při  volbě  termínů  jsou dány  tradicí  Septuaginty  /LXX/ a je­ jího  theologického významu  v Stredomorské  diaspoř e .  Hypotéza  psaných hebrejských  dokumentů,  př ípadn ě   i  aramejských  či spíše  aramejská  ústní  tradice  je hypo­ tézou  oprávně no u  z hlediska  dnešního stavu  bádání  a mno­ hem verifikantně jš í  než FgM  s fiktivním  tvů rčm  í př ístu ­ *  pem prvotní  obce. Tato hypotéza  anonymní  prvotní  obce  zatě žuj e  i otázku  inspirace.  Evangelia  nejsou  folklorní  sbírkou,  ale  jednotnou  tehologickou  výpově dí . Jednota  na­ uky  je dána  jednotou  zdroje  informací. Jednotlivé  církev­ ní  obce  bylý  př ijímatelkam i  a ne tvů rkyně mi .  Hypotéza  FgM  popírá  ve  skuteč nost i  hlásání  evangelia  apoštoly  a  jejich  tvů rč í  a nezastupitelný  podíl!  Prav  ivě  však  popisuje vznik  apokryfních  evangelií  a ne  kanonických,  která  jsou  svě dectví m  tě ch , 'kteří  svě dč í  pravdivě  o1 sku­ teč nosti , tak  jak  ji vidě l i  a o.ní  slyšeli.  V FgM  stejně   tak  jako  u Kanta  a Hegla, nejde  o  objektivní  skuteč nos t  historického  Ježíše  Krista,  ale  o etický  pohleď  na kř e ­ "  síanskou  ideu.  Společ ný m  pramenem  evangelií  není  kerygma  prvotní "­ církve,  ale  sám Pán, Ježíš Kristus­  Babi Ješua ha  Nazori,  jeho  osoba,  jeho  existence,  jeho  skutky,  jeho  uč ení , je­­ ho  smrt  a vzkř íšení . Č tyř i  dokumenty,  které  dnes  č tem e "  v kanonickém  ř ecké m  př ekladu ,  jsou  zcela  blízké  originá­ lům  a první  informaci. Není  zde  místo  pro tvů rč í  a trans­ formač n í  evoluci,  protože kř estansk é  obce  1.  století  re­ spektovaly  tuto  informaci, která  pocházela  z pramene,  kterým  je  sám  Pán.  Janovo  evangelium.  Na  základě filologického  rozboru dochází  Tresmontant  k  závě ru ,  ­že Jn  evangelium  bylo napsáno  hebrejsky.  Podob­ ně  pro  semitský  vznik  Jn  se vyslovil  jako  první J.  Wellha  usen  a P. Boismard  O.P.  považuje  2/3  za  semitský  pů vodn í 

­ 40 ­  v 

text*  Proč  ale  psát  ve  2. stol. hebrejsky?  Ř eck ý  př ekla d  nepoč ít á  s nežidovským  č tenář em *  Nevysvě tluj e  topografii  a vě rn ý  záznam  o existenci dvou kalendářů měl význam  jen  v době  existence  hcrámu. Jan  také neví  nic  o Neronově   pronásledování,  neobrací  se k  pohanokř estanů .  m Zachycu­ je vsak  Období  persekuce  ze  strany  velerady. Tyto ve  struč nost i  vyč ten é  argumenty  ústí v tvrzení,  že Jn  byl  napsán  v letech  38­40.  Zajímavá  je  otázka  diskutovaného  autora Jn  evange­ lia. T. hájí  tradič n í  názor,  že Jan  apoštol  je  autorem  4. evangelia. Klade  si otázku,  proč  sám­ neprozradil  své  jméno.  Dů vo d  vidí  v pronásledování,  které  dostalo  na  smrt  jeho  bratra Jakuba*  Dovozuje,  že  autor musel mít  vztah k  saduceů m ,  protože  jediný  popisuje  zasedání  Ve.­ lerady, má  př ístu p do domu  úř adujícíc h  velekně ží .  Vyhý­ bá  se  veškeré  polemice  áe  saduceji,  dokonce  slovo  "Sa­ ducej"  v jeho  textu  chybí. Šokující  je  potom  zpráva  bi­ 'V •   skupa  Polykrata  z Efeau,  který  píše  papeži  Viktorovi  do Ř ím a  /139­193/  o  autorovi  4« Evangelia...  "Jan, kte­ rý  spoč inu l  na  psrou  Páně,  rodem kněz  a nosil  velekně ž ­ skou č elenku .  Byl  svě de k  a uč itel .  On odpoč ív á  v Efezu>"  Uvě domt e  si, že Efez  byla metropole  židokř estanů *  0 to­,  význač ně jš í  je  toto  svě dectví .  To znamená,  že  Jan  apo­ štol byl  "saducejem". 

. 

; 

Zhodnocení  Senzace,  provokace  nebo  jak nazvat  tuto  kniku?' Flos­ kule, která  zhasne  a klidný  svět katedrových  stoupenců   FgM  si  oddechne?  Dlouhý  úvod, který  téměř  př eváži l  zprá­ vu o Tresmontantově  knize,  měl našemu  č tenář ,  i odř íznu ­ tému od  svě tov é  literatury,  ukázat,  že  Tresrnontantova  kniha  je  pouze  ta nejviditelně jš í  č ás t  ledovce,  který  pluje  v  oceánu novozákonní  badatelské  literatury.  Krátce  ~po  objevení  se Tresmontantovy  knihy  ''Hebrejský  Kristus"  vyšla  v deníku ligaro  recenze  knih J.A.T 0  Robinsona  a  zmíně néh o Abbé J. Carmignaca. Anglikánský  biskup,  svě­

­ 41 ­  v 

s  X o známý jiovozákoník Je  Robinson  ve  své iuiize  "Kaženo  se  spolehnout  na Nový  zákon" uváaí, 

z  historických 

dů vo ­

dů není  možné,  aby  evangelia  byla napsána  po r.  60.  Anglikánský  kněz  a mezinárodně  známý  filosof E.L.  Mascall  považuje Janovo  evangelium  za nejstarší,  z dů vod u  archa­ ič nost i  zpráv. Podobně  na  stář í   ně kterýc h  Janových  peri­ kop upozorň uj e  P. Benoit  O.P.,  dlouholetý  ř edite l  Jeru­ zalémské  biblické  školy, hlavní  redaktor  NZ  v Jeruzalém­ ské  bibli  a jedna  z nejvýrazně jšíc h  postav  francouzské  nz. exegeze  a  archeologie.  Obdobné,  ale  zcela nesmě l é  hypotézy  byly  vysloveny  již v  padesátých  létech  i dř íve . Ne  však  v ně meck é  jazy­ kové  oblasti,  kde FgM  mě l a  pevné  postavení díky  zaklada­ telům  M. Bibeliovi  a fí. Bultmannovi. Jen  pro  zajímavost  uvádím  dva  autory, kteří  postulovali  hebrejský  podklad  evangelií:  jsou  to H. Birkeland  v r.  1954  a J.M.  Grintz  v roce  1960. Vedle  tě cht o  se objevují  autoř i , kteří  po­ stulují  aramejský  pů vo d  evangelií:  Dalman, Burney,  M.  Black  a  ze  souč asn ě  nejúspě šně jšíc h  J. Jeremiáš  /otec  i  syn/.  7edle  hebrejských  studií  evangelií^  které  se budfcu,  týkat  př edevší m  citací  textů,  programových  prohlášení  » 

"nové  thory",  př edáván í  nauky  dvanácti,  bude  také  nutné  vě nova t  velké  studijní  úsilí  lidovému  pouč ován í  a  tradi­ cím v  aramejštině.  Práce  FgM  s ř ecký m  textem  evangelií  nebyla  jen  "ka­ žením  evangelií". FgM  vdě č ím e  za  to, že  jsme  pochopili  literární  specifikum  evangelií,  jejich  jedineč nost ,  ale  i  jejich  fragmentárni  podklad  a .mnohé vzájemné  závislos­ ti, které  podle  mého  názoru  musí  prozrazovat  nutnou  re­ dakci  a kodifikaci  ř eckýc h  př ekladů .  Pokus  o hypotézu  vzniku  evangelií  Dobu  vzniku  evangelií  na  základě  již  zmíně nýc h  chro­ nologických  tabulek  a studia  zmíně nýc h knih  či č lánk ů  mů­ žeme rozlišit  na  3 etapy. Každá  etapa  př edpoklád á  skuteč­

­ 42 ­  v 

nost  zjevení Ježíše  Krista,  jeho  život,  skutky  a slova.  Hlasatelé  mají  vydot  o něm  svě dectví !  Hlásají  Ježíše  Krista,  evangelium  je radostná  zvě t s  o ně m ,  o nové  smlou­ vě, kterou  vykoupil  č lově ka .  1/ r.  27­30  :  Ježíš Kristus hlásá  evangelium  II/ r. 30­36  :  Apoštolově  hlásají  evangelium  po  let­ nicích  v  Palestině   III/ r.40­90  :  Apoštolově hlásají  evangelium  v s.tř e^ ­ domoř sk é  synagogální  diaspoře  a př e s  ni  zahájí  misii u  pohonů   Každé  toto  období  hlásání  evangeli a je  spojeno  se  vznikem  psaných dokumentů  a př esn ě formulované  tradice.  Synthesí vznikájí  na  základě  subjektivních  prvků  z evan­ gelia  4 evangelia.  ÍNÍyní ně koli k  postř eh ů k  jednotlivým  etapám.  1«  etapa:  Ježíš  za  svého  veř ejnéh o  života  okolo  sebe  shromáž­ dil  skupinu  12 uč edníků *  Nazývají  ho  Rabi,  př estož e  jeho  uč en í  je  v rozporu  s rabínskou  tradicí  /halakou/. Ale  jeho metoda  a způ so b formování  žáků  jim dovoluje ho  na­ zývat  jakýmsi  nekonformním  rabinu  I on vyuč uj e  posvátným  textům  thory  a proroků  v hebrejském  jazyce. Jeho  žáci  stejně  tak  jako  žáci rabínů musí  žít  ve  společ enstv í  s  ním, musí  si  zapisovat  urč it é  body  jeho nauky  a'musí  se  uč i t nazpamět  urč it é  výroky  či  pasáže  textů.  Evangelium  více než  zř eteln ě  př ipomín á  tuto  metodu, kdy vedle  ř eč í  k  zástupům  vyuč uj e  a objasň uj e  své  poselství  pouze  dva­ nácti.  Hlásá  s autoritou  "Ego  eimi"  ­  "Já jsem") tedy  jeho  prohlášení  v horské  ř eč i  zcela vyznívají  jako  Nová  tho­ ra. K  této  autoritě  také  patří  jazyk  thory, téj. hebrej­ ština. Lze  také  samozř ejm ě  poč íta t  i s aramejskými  výkla**  dy horské  ř eč i  zástupů « m  Urč it ě  to nebylo  téma,  které  by Kristus  pronesl  jen  jednou. Právě  č ast é  vracení  se k  ustř edním u  tématu Nové  thory  pů sobil o  uč edníků m  jisté 

­ 43 ­  v 

poníže,  protože  Rabi  př idáva l  nebo  ubíral. 

Apoštolově  žijí  společ ě n s Ježíšem, nejsou jen po­ sluchač , i ale také diváky  a svě dky . Prvním  obdobím je  hlásání Ježíše Krista, On  sám je svě dke m  a hlasatelem  Božího  zjevení. Žáci  jsou jím samým formováni  a př ipra ­ vováni. Nejdů ležitě í  jŠ je osobní  setkání  a společ enstv í  s rabim Ješuou. Pak  př istupuj í hebrejsky  psané dokumenty  a nauč é n  úseky  orální  tradice. K  tě mt o  tř m e nejfixovaněj  ším prvkům  se  př ipojuj e  odposlouchaná  aramej ská ústní  tradice  se všemi variantami,  závislá na pamě i t  uč edník ů   a vlastní hlasatelská  praxe  pod uč itelový m  vedením. Do­ mysleli  jsme ně kd y geniálnost  této metody, která nejen  zaruč uj e vysokou  úroveň zvládnutí  látky, ale zaruč uj e  ta  ké pravdivost  svě dectví .  "Budete mi  svě dky " ř ík á Pán a  platné  svě dectv í  v národě Thory vyžadovalo  2 svě dky , pro  to je posílá Pán po dvou! Není  zde místo na legendy, mý­ ty a jiné  vynálezy.  II. etapa:  Zač ín á hlásáním evangelia  12 apoštoly po letnicích,  kterému př edcházel o  setkání  a společ enstv í  se vzkř íšený m  Ježíšem Kristem. 3ez vzkř íšen í  a letnic nelze vů be c př d e  pokládat, že by došlo k druhé  etapě hlásání evangelia.  Ke  zkušenosti  a svě tlu , které  jim  př inesl o  toto zjevení  Vzkř íšenéh o  a setkání  a společ enstv í  s Duchem  sv., př ­ i stupují  jako  další  pramen  psané  texty  z doby  př edveli ­ konoč í n  jako i nauč en á hebrejská  tradice  i odposloucha­ ná aramejská  ústní tradice  spolu s osobní  praxí, vše  pro  stoupené svě tle m  vzkř íšen í  a letnic. Hlásání  dvanácti  v této  době pů sob í formování  palestinské  církevní  obce.  Tato  obec  zahrnovala v sobě téměř všechny  vrstvy  společ­ nosti. V základě mů žem e vidět dvě kř ídla : lidové, kam  patř il i  lidé z nemajetných vrstev, a druhé kř ídlo , kte­ ré tvoř il i  palestinští kř estan é  z kruhů kně žskýc h  in­ telektuálů  a č len ů velerady. Pro  tyto dva okruhy  vznika­ jí první  2 evangelia. Matoušovo  jako první pro  lidové  vrstvy  a Janovo, které  bylo  zamě ř o ke kně en žský m  inte­

­ 44 ­

lektuálů m ,  saduceů m ,  př edpoklád á  č tenář­  e znalé.rituálu  a kně žsk é theologie­  Ježíšovy  jasné narážky  na  deutero­ kanonické  knihy  z alexandrijské  diaspory  jistě  nalezly  uznání  u  tě cht o  intelektuálů  obdivujících  helenskou  kulturu. Natož,  kdyby  k nim mluvil  i ř ecko u ř eč »  í« Nepř átelstv í  velerady  ja pronásledování  kř estan ů  po r.  36  př ivedl o  toto  saducejské  /kně žské / kř ídl o  palestinské  církve  do urč it é  isolace.  Lidové kř ídl o  jim  pravdě podob ­ ně  plně nedů vě ř ovalo ­  Až  pád Jerusaléma  dovolil  plné  splynutí  tě cht o  dvou kř ídel .  Obě  evangelia  vyžadovala  př eklad . Ježíš nebyl  znám  m 

jen v Palestině. Diaspora  o něm vě dě la .  Vždy­1 poutníci,  ř eck y  mluvící  Židé  z diaspory,  o velikonocích  žádají  Fi­ lipa,  aby  mohli  s rabim mluvit.  Mů žem e  tcly  př edpokládat ,  že krátce  po sepsání evangelií  v hebrejštině  došlo  k  je­ jich př eklad u  do  septuagintální  ř eč tiny ,  pro ř eck y  mlu­ vící  diasporu­  Janovo  evangelium,  jeho  ř eck ý  př ekla d  vzni­ kl  pravdě podobn ě  jako  list  Židů m ,  z alexandrijské  kř es ­ tanské  obce  je urč e n Janově  kně žsk é  obci kř estan ů  v Je­ ruzalémě  /Brv. C, Spicq­  Komentář  listu  Židům  III,II/.  III.  etapa:  Je  silně  poznač en a  prací  apoštolů  Petra  a Pavla.  Rozhodujícím  stř ediske m  již není Jerusolém,  ale Antio­ chie, kam  se  po  pronásledování v  r * 36  př enesl o  ř ídíc í  centrum  prvnotní  církve,  Zde  bylo  sídlo  apoštola  Petra  a  odtud  vycházejí  misionáři  i apoštol  Pavel.  I  tato  poslední  etapa  zač ín á  setkáním  s Pánem.  I  zde  je rozhodující  zjevení  Ježíše Krista  /Srv. Sk  8,4:  10,10  a násl./,  aby  zač al i hlásání  evangelia  pohanů m .  První  kroky  apoštolů  smě ř oval y  do  synagog. Petr  i Pavel  se opírali  o své  tlumoč ník y ^  tajemníky  Marka  a Lukáše.  Proto  e Pavel  př eieše l Petra  ve  své  úloze  apoštola  poha­ nů,  je také  Lk  evangelium  i jeho  př ekla d  do  ř eč tin y  dř í ­ vě jš í než  Mk. Ř ím   s 12 synagogami  se  stal po  opuště n í  Antiochie  Petrovým  prostorem  pro hlásání  evangelia. 

45 ­

Apoštol Pavel  se při hlásání  evr­ngeli« opírá a avó  zjevení  Ježíše Krista,  o rozhovory, které měl  se  sloupy  církve  Petrem  a Jakubem  /Gal 1,18­19,/ale  též o psané  dř ­ í vě jš í dokumenty,  protože  detailní  znalost  veř ejnéh o  pů so ­ bení Krista nemě l . Qyly  to hebrejsky  psané dokumenty  Mt  a Jn. Je  také  zásluhou FgM,  že  si všimla  jistých  závislos­ tí mezi  Pavlovými  listy  a Janovým  evangeliem  /A. Robert:  Einleitung  in die Hl.Sch.  IX, str*  577/• Při  obrácení  se  k  pohanům  dochází  k  př eklad u textů do ř eč tin y  a př edkla ­ datelem  je  Lukáš.  íylárkovo evangelium  vzniká  při Petrově kázání  v Ř ím ě   a opírá  se o př edchoz í  psané hebrejské  dokumenty,  o nauč e ­ nou. orální hebrejskou  tradici  ze školy rabiho Ježíše,  spo­ u  aromejské hlasatelské  praxe  v př edchozíc h  lu s­ ozvě no létech. Poř adatele m  a př ekladate l  byl Marek.  Jistě  zů stáv á mnoho nevyř ešenýc h  otázek, které  bude  nutno doř ešit . Shoda  mnoha míst  v ř eckýc h kanonických  e­ vangeliích  je dána  pouze  jednotícím  vlivem LXX? Nebo  mu­ síme  př ipusti t  při  př eklad u vliv  ř eck é  liturgie  a kerig­ matické  tradice?  Nelze  také právem  př ipustit , že  po r. 70,  po pádu Jerusaléma  a po Neronově  pronásledování,  dochází  při rozchodu  se synagogou k  první harmonisaci  evangelií  s nutnými redakč ním i  zásahy. Pohanokř estansk ý  prvek  v kř e ­ sť anskýc h  obcích  zač ín á  poč etn ě  i organizač n ě  př evažovat .  Smrt vě tšin y  apoštolů  a př evah a ř eck y  mluvících  bratří  a  sester  vyvolaly  potř ebno u kodifikaci  ř eckéh o kánonu e­ vangelií. První  místo  obdrželo Mt  evangelium  jako  evange­ lium  jeruzalémské  obce, matky v šech obcí. Druhé místo  př ­ i padlo Mk  pro  autoritu Petrovu  a také  pro vážnost  ř ímsk é  kř es t č ínsk é obce. Tř et í  místo dostal Lk pro Pavlovo  místo v  miáii u pohanů* Jako  poslední př istoupil o  Janovo  evange­ » 

li um', které  po Janově odchodu  z Jeruzaléma našlo  své do­ movské  právo v Efeské  provincii, která pro  dlouhodobé  žido­ kř eslansk é  tendence  žila  v urč ité m  odstupu  od ostatních  po­ hanokř estanskýc h  obcí. Z tě cht o  dů vod ů nebyl Efes  povýšen na  sídlo  patriarchy.  I Janovo  evangelium  bylo  zař azen o na  4.  místo  z jiných dů vod ů než  chronologických.  Tak  jsme d ostali  poř ad í kanonických  evangelií.  ­  46 ­

Jiří Miprag: Jako  oživlý  Starý  Zákon  /Interpretace  vyznavač skéh o  postoje  Žid ů v dě jinách /  Ad  optimám  partem  ­ př ístu p k  tématu  j 

Hospodin  vyhledává  při nás  lásku,  víru ­ vztah. Ne­ setrvává  ve  svém hně vu , nebot  si  oblíbil  milosrdenství  /Mi  7,18/. Poznáváme  v Něm  3oha plného  slitování $ milosti­ vého,  shovívavého,  nanejvýš  milosrdnéhoi  vě rnéh o $ osvě d ­ č ujícíh o  milosrdenství  tisícům  pokolení  a  odpouště jícíh ô  vinu,  př estoupen í  a hř íc h  /Ex 34,7/»  Nevyhledává  naše  pro­ vině ní ,  aby  nám  je př ipomínal ,  ale odpouští  a On  jé  to, V  Kdo  s námi  obnovuje vztah. Jestliže  nevyhledává  naše  ne­ pravosti,  tedy vyhledává  u tě ch , kteří  Mu skuteč n ě  naslou­ chají  a Jej celým  životem  a srdcem hledají  /2Pa  15,2/  je­ jich  č istotu , kterou  se  svě u t  sám př edstavuj e  /Př  27,11/  a kterou  vede  svět k  sobě  samému. Tím  i my  jsme  v Kristov­ ském vztahu oč ištováni ,  abychom  své bližní  vidě l i  i  č is ­ totě /Již  vy  č ist i  jste  pro  slovo, které  jsem vám  mluvil,  ř ík á Ježíš  u J 15,3/­  Blahoslavení  č istéh o  srdce, ne bo{  oni uzří Boha  ­ oni rozpoznávají  Hospodinova  záda, Jeho  skutky, /Ex  33,20­33/  tam, kde všichni  ostatní  mají  jen  slova kritiky  a zostouzení  proto, aby  sami  sebe  vyvýšili,  aby se  lépe  obírali  sebou. Č istot a  srdce i pohledu /ne­*  bot  svě tle m  tě a l  je  oko  ­ má­li  celé  tě o l  svě tl o  a žádná  jeho  č ás t není  ve tmě, bude  celé  tak  jasné,  jako když  je  osvítí  svě tl o  svou září  L 11,34­36/ není  program^  ale Bo­ ží  proces na nás, dů slede k  setrvávání  v Boží  blízkosti  ­ tedy nedá  se nacvič it .  Tato  č istot a  ­ odlesk  Hospodinova  oč ištěí  n ­ způ sobuje ,  aby  se v našich  bližních  prodraly  na  svě tl o  jejich dobré  skutky,  oslavující  Boha  a dávající  nádě j i uprostř e d  marnosti, nám  pak  dává  vidět naše  bliž­ ní  v tom  svě tle ,  ve kterém  vidí  jejich  skutky  Bů h ,  tedy  v  j^iném, lepším  svě tle , než v  jakém  je vidí  jejich  závi­ dící  sobecké  okolí. Jen  tak  se  totiž  mů žem e  od  bližních  ně č .em u nauč it ,  jen  tak  vidíme v našich  bližních  stvoř en í  Boží, které  Hospodina  oslavuje,  jen  tak  dáváme našim  bliž­

• 47 ­

X R; F>T .. V,F •  • ­ 

­ : ,  •  

ním nový  vhled  do  situace  a nabízíme  jim  pomoc  v  jejich  bídě  a jen  tak  se ukazuje.  že náš  spravedlivý  Bůh  je  také  dobrý  Bů h . To  snad  je v  pozadí, jednoho z klíč ovýc h  míst  Bible:  č istém u  vše  č ist é Tt  1,15,  a o témž hovorí  i Tal­ mud:  "Dobrému  č lověu náleží  k skrývati  nepravosti  druhých,  i  tě ch , kteří  mu způ sobil i  škodu"«  /viz  Př ísl .  11 j 23,27/  Uvádím  to  jako  př edpokla d  našeho  př ístup u k  židů m , našim  bratř ím . Dobře víme  o jejich  stinných  stránkách  a není  vzdě lavatelné ,  abychom  je  oživovali  a tak mezi  sebou  sta­ vě l i  hradby, které Kristus  zboř il . Abychom  jim mohli  na­ slouchat, musíme zů stáva t  v procesu  oč ištován í  Hospodinem*  To nám  otevře  oči  pro Hospodinovo  dílo  v nich,  jak ho  sly­ šíme  ve Starém  Zákoně  a jak  se ho  budeme  pokoušet  zaslech­ nout  od  stř edověu  k dodnes.  Nutno  ještě  zmínit,  že  př ístu p  ­ 

optikám  partem  ­ je 

uč ebn í  metoda, nikoliv  však kurs,  jehož  výsledky  by  žák  nekriticky  př ija l  a opakovalo  Vycházíme­li  v  Léto  metodě   z  faktografie,  pak  je to faktografie  podávaná  jiň  inter­ pretací,  jež má  odhalit  jinou, než bě žn ě  presentovanou  di­ menzi. Zákonitým  dů sledke m  proto  zů stáv á  rozč arování ,  při  skuteč né m  setkání  s př edmě te m  výkladu,  tedy  se  Židy.  Vztah  Starého  a Nového  Zákona  Za  tohoto  př edpoklad u  se nyní  pokusme  najít  souvis­ losti  či  jednotu Starého  a Nového  Zákona­, abychom  pocho­ pili,  jak  bezprostř edn ě  se nás  dotýkají  nejen  př íběy  h Sta­ rého  Zákona,  ale  i celé  dě jin y  Židů*  Jistě  víme,  že gnosticismus  a moralismus  jsou  dů sled ­ ky  zavr'ení  Starého  Zákona  a theosofie,  či náboženský  hu­ manismus  jsou dů sledk y  nepř ijet í  zákona Nového a Ježíš v  Mt 13,52 uvádí  toto  podobenství:  "Proto, každý  zákoník,  uč ední k  Království  nebeského,  je  podoben  č lově ku ,  vládci  domu, který  vybírá  ze  své pokladnice  vě c i  staré  a nové."  /př ekla d  z ř eč tiny / Námi  opovrhovaný  zákoník  je  zde  mode­ lem a vzorem. Ovšem  s urč ito u  podmínkou  ­ uč ední k  Králov­ ství nebeského  ­ tedy  setrvávající  v Boží  blízkosti  /jako 

­ 48 ­  v 

Enoeh Gn  5,22­24/. Tento  č lově k mů ž e  vybírat  staré  vě c i  beze  strachu,  že nad  ním  získají moc4  Moc  získávají  nad  Jiaraelem  staré,  pohanské  zvyky  země  a styk  s  pohany  /2 Kop 17;34,40/.  Co  je  to  staré, které  nejen  že  nemá  nad  tímto  uč edníke m  moc,  ale  on  s tím hospodaří  tak, že  př ed ­ stavuje  samo  Boží  království?  A  jedná­li  se o  zákoníka,  pak  staré, které  vynáší,  jelikož  je toho hospodář em ,  je  to,  co  od  poč átk u  slyšel  od  svých  otců,  tedy  ř eč en é  nebo  napsané  slovo /dnes  bychom  ř ekl i  Starý  Zákon/  a n ové  je  to, co zahlédl  on  sám  již ve  vztahu  s Hospodinem,  vírou.  Ukazuje  se nám  vlastní  zkušeností,  která  vyrů st á  z  pocti­ vé  touhy  po porozumě ní ,  motivované vírou,  i z jiných  míst  Bible, hovoř ícíc h  o ­starých a nových  vě cech ,  že  staré, kte­ ré vybírá,  je vlastně nové.  "Nepíšu  vám,  moji  milí,  nové  př ikázání ,  ale  př ikázán í  staré, které  jste  mě l i  od  poč át ­ ku;  staré  př ikázán í  je to  slovo, které  jste  slyšeli. A  př e ­ ce vám  píšu  př ikázán í  nové  ­ vždyt  se  stalo  skuteč nost í  v Něm  i ve  vás,  že  tma  ustupuje  a pravé  svě tl o  již  svítí.  Xdo  zachovává  Jeho  slovoj  vpř avd ě  v něm  láska Boží  dosáh­ la  svého  cíle"  * Jan  2:7*8,5.  11 ...ne,  že bych  ti  psal  no­ vé  př ikázání ,  alo­př ipomíná m  to, které  máme od  poč átku :  abychom milovali  jedni druhé4  Ato  je  láska:  žít  podle  3o­ žích  př ikázání ;  to  je  to  př ikázání ,  které  jste  od  poč átk u  slyšeli,  že máte  podle  ně h o  žít".  "Kdo  ř íká ,  že  v Něm  zů^  stává, musí  žít  tak,  jak  žil 0n M  2 Jan  5,5,  1 Jan  2,6.  V  č e m  je  jediný  rozdíl?  To  Svě tlo , které  od  poč átk u  sví­ tilo  a v ně m ž  byl  život lidí,  se  stalo  zjevným,  udě lal o  se Tě lem . Co  bylo na  poč átk u  ­ Slovo  ­ skrze něž  vše  je  uč ině no ,  objevilo  se nyní  jako  pravé  Slovo, hlásící  ústup  tmy  a nástup  pravdy. To  jest  pro nás:  autoritativní  nárok  Pravdy  na  svě t . To  slovo,  které  bylo  ř eč eno,s e  stalo  zjev­ ným, hmotným. Máme  z toho  snad  usuzovat,  že to,  co  bylo  ř eč eno , neplati?  Nestává  se  tento  úsudek  anachronismem  tváří  tvář  Slovu, které  tím, že  se udě lal o Tě lem ,  potvrzu­ je  platnost  dř ív e  slyšeného  slova  /pro  nás Starého  Záko­ na/? To , co Bůh  ř ekl ,  dostalo  smysl  ­ bylo  naplně n o  /jako  dostává  džbán  smysl,  je­li  naplněn  vínem/. 

­ 49 ­  v 

Starý  Zákon  a Zákon 

nati tedy okazuje  jako  forma, 

ve  svě tl e  výroku:  "Nedomnívejte  se,  že  jsem  př iše l  zrušit  Zákon, nebo  Proroky;  nepř iše l  jsem  zrušit, nýbrž  naplnit"  a to končí  mocně jší m  apelem, než  je slyšet  z  podobenství  o  zákoníkovi  /Mt  13 r 52/  "...kdo  b'y cokoli  zrušil  a uč i l  tak  lid'i, bude nejmenším  v nebeském ­Království.. .nebude­li  vaše  spravedlnost  o mnoho  př esahova t  spravedlnost  záko­ níků,  jistě nevejdete  do království  nebeského"  Mt  5:17­20«»  Zde  se urč it ě hovoří  o Starém  Zákoně  a Hospodinově  nároku  v nenu  Nebudeme  tedy  př išíva t  novau  záplatu 'na staré  roucho, na formu,  od níž  se ten  tě lesn ý  č lově k  domnívá  na­ díti  ááchrany  a potvrzení,  ospravedlně n í  svého  života,  \ 

ale  zač nem e  poslouchat  Hospodina"zástupů,  který  svá  slova  míní  tak  vážně,  že každý,'k&ó  je  jakkoli  zlehč uje­s e  sám  /  a zde  se ukazuje  objektivní  Boží  spravedlnost  ­ námi  ne­ uchopitelná/  vyř azuj e  z Moci, kterou'by  se­ jej Bůh  zastal "  tehdy,  až mu vů be c  nic nebude  schopno  pomoci• Dát  smysl,  znamená  odhalit  a ukázat  v pravém  svě tle . To  je Kristovou  a Kristovskou funkcí  a charakterem'Nového  Zákona. A my v  tomto  svě tl e  opět  slyšíme  Hospodiriův  Hlas ve'' Starém  Zá­ koně  a zjištujeme,  jak  je nám náhle  Jeho  Slovo  blízko,  že  je v našich  ústech  tím novým  slovem  z našeho  nového  srdce,  Bohem  obnoveného,  v dů vě ř é  ivposlušnosti  Jeho  Hlasu  /Dt,  11­16/. A náhle  slyšíme,  že nás Bůh :má opravdu  rád, ve  své  spravedlnosti  láskou," která •je tvů rč í  a v nás  pracu­ V    r  je,  a že  s nami  mluví  a je  jeden  a tentýž  Bů h , Jehož jmé*­ no  je  právě  Immanuel  ­ 3i^_s_námi*  A  jestli  tomuto' Bohu  budeme naslouchat  a Jemu dů vě ř ovat , bezpeč n ě  nás  vyvede  z našich  model,  z našich  sevř ení e  9  od  nás  samých  a př ived k  sobe,  a my  poznáme,  že  jsme  s naširur"bližrlími Jeho  Tě­ lem,  jemuž  je On Hlavou,  a nebude  nám  to  nepochopitelné,  protože Mu  budeme  zcela d úvě rovat •  /Č t i Jr  31,31­34 :a po­ znáš,  že  je  to  totéž, k  č em u nás  vede  Zákon 'Nový* funkce  Zákona,  a pro nás  Starého  Zákona  vů be c  je, být  napsaný  v  srdci Hospodinem  tak, ze  budeme  Jeho li'dep,  s Ním  a On 

­ 50 ­  v 

s námi tak, že  již nebude  tř eb a poznávání  a svodů k  pozná­ vání Gn 3,1­6. Je  tedy  identifikujícím  znamením naší  touhy  znát  a uč t i  znát, že  jsme  si nenechali  zapsat  Zákon do  srdce/. Dů vě ra , kterou  sám Hospodin  staví  jako  př edpokla d  našeho  nového  vztahu, nám  pak  odhalí,  že dů sledke m víry  je  láska, která  je motivací  našich  č in ů a vztahů. Nad  to ­ láaka /Láska  1 Jan  4;'778/ je  intencí  Starého Zákona  a Zá­ kona vů bec . Na  lásce  leží Zákon  a Proroci,  láska  je to  první  a nejvě tš í  př ikázán í  /Mt  22, 36­40/,  víc nad  to ne­ ní /M  12,31/,  z toho  je život  /Lk 10.27/. Kdo  miluje  bližního,  zákon naplnil  = zákonu dal  smysl, Láska  je pl­ nost  zákona Ř 13,8­10,  zákon  se v milováxií uzavírá  /Ga  5,14/ 

tento  zákon  ­ láska  ­ je nazván  zákonem  královským 

Jk  2,8. /sr. Ř 10,4/ Položíme­li  si opět  otázku:  co  je to  staré, které  se ukazuje  stejné  jako  to nové,a proto  obojí  mů ž e  ten  zákoník  vynášet  k budování  Království  nebeského,  vidíme>snad,  že to mů ž e  být  jen láska,  jíž  zákoník  žije  a nám  se  z toho  odhaluje, že láska  je základní vztah  Sta­ rého  a Nového  Zákona  a ta  tvoří  jejich  souvislost. Milu­ •   jeme Hospodina  a vidíme Jej stejného  ve Starém  i v Novém  Zákoně.  Slyšíme,  co nám ř ík á  o nás a o našich  bližních a  poznáváme,  že  se mů žem e  podle Jeho  slov  orientovat,  pro­ tože nás  učí lásce. Lásce k bližnímu nás uč í , když  nás ve­ de k ochraně  práv  bližního  a k  aktivnímu zasazování  se o  bližního  tak,  jak je  to nejstruč něi  j a nejpř esněi  j vyjá­ dř en o v  desateru. Nejedná  se o soubor  právních klič e k a  nemě nn./c h  zákonů, které  by nad  č lově ke m mě l y  takovou moc,  že by byly  schopny  jej ospravedlnit,  tedy  postavit  př d e  Boha  č istého . Ale  ukazuje  se nám Hospodin Bohem  /proti  zbožně ní , které  č lově k  dává  zákonu/ nad námi,  a náš  bliž­ ní vedle nás  jako  partner  /ne  zákon,  pouč ky/ ,  a mezi  ná­ mi  láska  /ne ctižádost  a touha  po dokonalosti/. A  tak  zbo­ ř il­l i Ježíš hradby,  dě líc í nás na rů zno ,  pak  se to  sta­ lo  tak, že vstoupil mezi nás  ­ vstoupil mezi nás Bůh ­ Láska. Proto  jsou Židé naši  bratř i . Odmocně n ý  zákon je 

­ 51 ­  v 

v Novém Zákoně  pedagogem  /Ga 3,24/, který  odhaluje  naéi  plavou  podstatu,strhává  nám  zbožnou masku 

tak  orientu­

je /vede/ náš  pohled ke Kristu  ­ Vysvoboditeli. Jako  kř e ­ sť an é mů žem e  svobodné  a bez klič e k  s Pavlem  prohlásit  ­ Zákon  zajisté  jest  svatý  a př ikázán í  svaté  a  spravedlivé  a  dobré /Ř 7,12/. Př est o  platí: Skrze  zákon  zákonu umř e l  jsem*, abych živ  byl Bohu /Ga  2,19/, tedy  upř e l  jsem  záko­ nu nad  sebou moc  zbožň ující ,  protože  jsem  zákonem  prohlé­ dl, že nada  mnou má moc  jen Bů á h  Zákon nás  nevysvobozuje$  jen odhaluje  /nás samé  a Hospodinův  nárok na nás/. Odha­ luje, že naše  skutky  jsou bezbožné  a svévolné  ­ tedy  hod­ né  smrti. Odhaluje  je proto, že  jsa Slovem  Hospodinovým,  vymezuje  v našem  př ebýván í  zde  prostor,  ve kterém  ještě   jsme  lidmi k Božímu  obrazu od prostoru, kde lidmi  být  př ­ e stáváme. A  to je myslím  cíl Starého  Zákona. Starým  Záko­ nem se ukázalo,  že nikdo  není  spravedlivý, rozumný,  hle­ dající  Boha  /Ř 3,10­23/*  Ztratili  jsme svou tvář,  ale  po­ znali  jsme, že Hospodinova  Tvář v trpícím Kristu  je ta  je­ diná pravá  lidská  tvář*  Tady  se ukázalo,  jakou moc  má zá­*  kon, kterému mnozí  obě tuj í  svůj život  a jakou moc má  Bů h .  ě   Avšak nezapomeň m e $ že  to byli  Židé, pro něž  př edn Ježíš  př išel ,  že Židé mu uvě ř il i  i jej zavrhli.  Př edn ě   Židu, pak  Ř eku . Pravá  př íč in a roztržky kř estan ů  se Židy,  která neštastně  př erostl a v roztržku  lidu  kř estanskéh o  proti  celému národu  židovskému,  je roztržka  vě ř ícíc h  z  obou skupin  s legalisty,  také  př ítomným i  v obou  skupinách.  Neplatí:  co Žid, to  legalista,  jako neplatí:  co  kř estan ,  to vě ř ící . Legalista má  za boha  zákon V nejlepším  př ípadě >  a ôebe v nejhorším  př ípadě i  Vě ř ícím u je Bohem  Hospodin*  Rozdě len í  nejde  tedy  po hranici  Žid x kř estan ^  ale  po hra­ nici Žid x žid, a Kř esta n x kř estan . Jestliže nás  toto  nepř esvě dč ilo ,  že  jsme  se židy na  stejné  lodi, pak  je to  ale jistě  odhalením  Starého  Zákona jako  stejného  Hospodi­ nova  slova, /naprosto  nijak  nesluč itelnéh o  se  svévolným  protihožským  legalismem/,  takového,  jaké  zní  i ze  Zákona 

­ 52 ­  v 

Novéhoj  pro  jejich  stejnou  intenci  kterou je Láska*  Lás­ ka, ke které  Hospodinovo  Slovo  vždy  vede,  je intence  pro­ tilegalistická,  odhalující  legalismus  jako  modlář ství .  Argumentuje­li  snad  ně kd o hrů zam i  Starého  Zákona  tak, že  proti nim staví Novozákonní  lásku,  pak dobře  stu­ duj knihu Zjevení  a Mt  24 a shledáš,  že v  takto  vyhraně­ né formě  Starý  Zákon nikdy  nehovoří i A nad  to: je možné  hrů z y nezmiň ovat ,  aniž  bychom  se  ocitnuli  ve vysně né m  svatě? Hrů z y  jsou  souč ást í  svě a t  souč asnéh o  a dokonce  i  našeho  života vů bec . Což  je mehší hrů zo u nepodat  kalich  žíznícímu,  či neporozumět  a nepomoci  tápajícímu? Je na  druhé  straně možné  soužití  s modláři  /I Kor  10;20­21  1 Kor  5,5/ bez  ohrození  vztahu k Bohu v době  př d e  zjeve­ ním  se 3oha v Kristu? Nezamlč ování m  se Starý  Zákon  ukazu­ je knihou  velmi realistickou  a Hospodinova  svě dectv í  ži­ vá, př ítomná , nesmlouvavě  vyhraně n á  a tvrdá. Jak  bychom  jinak  poznali  dů sledk y  svých malých  svévolí, kdyby  nám  je  sám Bůh  nepř edstavil ?  Jednotu Starého  a Nového  Zákona  tvoří  Hospodinovo  Slovo  a Jeho  nárok,  jímž je láska e  Že  je nutné  obě a m  stej­ ně dobře  naslouchat,  tedy v obou naslouchat  Hospodinovu  Slovu, nezní  jen z Páté knihy Mojžíšovy  a Žalmu 119,  ale  i  z Ježíšových  úst:  "Protože Mojžíše  a proroky  nepošlou*­ •   fchajíj aniž by kdo  z mrtvých vstal,  uvě í ř jemu"  Luk  16,  31®  Slyšení  Hospodinova  Slova  /zde dů razn ě myšleno  ve  Sta­ rém Zákoně/ je  př edpoklade m  rozpoznání  Krista  v Ježíšovi.  Proto  je  onen  č lově k  v podobenství  Ježíšově  právě  zákoník,  který  pochopil  prioritu  vztahu  s Bohem  a umí  a mů ž e  vy­ nášet  z pokladu  ­ jímž  je  jeho vztah  s Bohem  ­ Hospodino­ vo  Slovo,  tedy  staré i nová váci*  Staré  jsou ty, které  se ve  svě tl e nových  ukázaly  jako  stejné  s novými  a vypoví­ dající  o Boží  Lásce k nám, lidem. Tento  zákoník  staré  vě­ ci odhaluje  a my v nich  poznáváme,  že Bůh  je  s námi. 

• 53 ­

­­Odmítnutí  Krista  n Dě j i nným "fa  let e ir 7 ů s t á  v ^ o d ľ ?t.  u.+ 

i Q + 0  v ^ t š ? n o u 

židovské  pospolitosti  s následným vyobcováním  kř estansk é  menšiny  ze  synagogy. Jeden  z dů vod ů rozdě len í  jsme  již  spatř il i  v legalismu,  který  legalistu  separuje  a jej sa­ mého v  jeho  oč íc h  zexkluzivň uje »  Druhým dů vode m  je,  po­ dle mého  soudu,  strach  př d e narušením  propracované,  snad  již  samoúč eln é  struktury  nacionálního  náboženství , pod­ porovaný vojenským  a náboženským nátlakem  /polyteismus/  ř eckým *  Tento  strach  nachází  vjraz v Gnn:alielově  ř eč,  i avšak ř č e  sama není  ř č e  strachu,  ale hluboké  dů vě y  r /Sk  51 29­39/»  Strach  př d e  muži, kteří  se v této napj ató do­ bě  pokládají  za zvláště  obdarované  Bohem  'v vyvedení  ná­ road  z krise*  Tito falešní  proroci,  o  30 a ehž  existenci  nebylo  a asi nebude  v žádné  dob" 

nzr: ^ r^fLnovaně  roz­

kládají  uč en í  i pospolitost  právě  tím,ž c że  systému  vy­ vozují  dů sledky . Jejich  vystoupení  není  z víry.  ale z tou­ hy  pomoci Bohu, nebo  sami  sebe  prosadit o Právo v  legalis­ tické  společ nost i nacházejí  živnou  pů d u  a par  dexně  pra­ vě tuto  společ nos t  rozkládají  proto*  že  legalistická  spo­ leč nos t  nemá  pevného  základu  /není  jí  štítem  Hospodin/,  leč  v systému,  at už  se nazývá  zákon,  či jinak»  A  židé  vě í d  o této možnosti,  ale reagují  tak,  aby ubránili  sebe  a  systém. Dů vodn ě  se bojí,  ale na Hospodina  se nespolé­ hají. A  jako  se to  stalo  potom  č ast o  v dě jinác h  /žel 0­ bě í t  pak byli  spíše  židé/, nejen  že bl\: 'are  odmítají,  ale  i vyvražäují. Ježíš  se pak židům  jeví  jako  Jelen z  falešných  proroků«  Místo  aby  poslouchali  a slyšeli,  že  je vede  blíž  k Bohu?  neslyší  u spoléhají  aa 11a mcc  nási­ lí, ale  tato  metoda  /jako  pak všechny  metody,  jimiž  zde  ně c o máme  či  chceme  mít  zajiště no/ ,  ve  shodě  se  slovy  Gamalielovými,  nepř ináš í  oč ekávan é  výsledky c Ještě  více  je ohlušuje  vů č i  Božímu  slovu,  a ještě více  nad nimi  zí­ skává moc. Jediný  Gamaliel mť  odvahu  pozdvihnout  hlas  proti metodě, má  odvahu nenechat  se pohltit  snadnou  ces­

­ 54 

tou metody  a varováním. dát hlas  a poslední  slovo  Hospodi­ nu,  Jemu  nechat  rozhodnutí  a v  dů vě e  ř Jeho  rozhodnutí  se  k  pronásledovaným  postavit  jako  č lově .  k Reakce  židů na  je­ ho slovo,  vyjadř uj e  ně c o  z nepochopitelné  povahy  tohoto  lidu:  oni  jej  poslechnou.  Zaslechnou  zde  Boží  varování  a  r o z u m ě j í T e dy  vě ř .  í "Nemů že š  jednoznač n ě  urč i t  povahu  totoho  lidu.  Poslechnou  skrze  Mojžíše  Hospodina,  ale  vzá­ pě t í  se klaní  teleti,  které  si  sami  udě lali" ,  ř ík á  Tal­ mud  nejlepší  charakteristiku  židovského  národa. Jsou  li­ dé  jako  my  možná  s tím  rozdílem,  že  od  kř estan ů  vě dí ,  že  nemusejí  jít  správnou  cestou  a mají  zase vě tš í  šanci  k  návratu  než  kř estan é  se  svou nadř azenost í  nad  židy  jako  zárukou  své vyvolenosti.  Postoj  židů nám  vů be c  nedává  proti  nim  do  rukou  argumenty  proti  nim. Myslíme­li  si,  že  tyto  argumenty  v rukou  proti  Židům  máme,  pak  jsme  s  nimi  opět  na  stejné  rovině,  tedy  s tě mi , kteří  ve­ strachu  či  ve  jménu  své  exklusivity  odmítli  Krista  ­  samého  Boha.  Odmítáme­li  my  je,  bereme  do  svých  rukou  úsudky,  které  př ísluš í  jedině  našemu  Pánu. A  nasloucháme­li  Bohu  /i  skr­ ze  Židy/,  mohou  nás  židé  svým  stálým  ztroskotáváním^  ja­ ko  nikdo  jiný,  pouč i t  o rafinovanosti  rů znýc h  modlář skýc h  systémů,  stále  a všude  rozkvetlých  tam, kde  se  cokoliv  staví  mezi  vztah  Hospodina  k  lidu.  Soudíš­li  př est o  Židy,  aby  ses  ukázal  č istý m  a správným, věz  a rozvažuj,  jak  se  tebe  dotýká  Hitlerova  genocida  ně meckým i  vojáky,  kteří  mě l i  na  opascích:  "Gott  mit  uns",  či  pogromy,  které  poř á ­ dali  zfanatizovaní  kř estan é  ve  jménu  jakési  ukř ivdě nosti 4  Tvrdíme­li,  že  vě ř íme ,  pak  jsme  urč it ě  schopni  ř íc i  o' Ži­ dech  př inejmenší m  to,  co  ř ek l  Gamaliel  o  kř estanech .  f 

Postavení  Židů  ­ zamyšlení  nad  odkazem  knihy  Ester  Pavel  v  Ř í m  9­11 ukazuje,  jak vypadá  pravý  Jisrael,  ne  ten,  který  se  za  pravého  prohlašuje.  Praví  synové  Abra­ hamovi  jsou  ti, kdo  se narodili  z Boží  moci,  kdo  stále  jsou rozeni  z Boží  moci,  na nichž  je  Boží  zrození  zř etel ­ né. Tady  nerozhoduje  pů vod ,  ale  vztah  Židů k  Bohu. 

­ 55 ­  v 

Proti  zákonictví  Pavel  polemizuje:  "A  tak  nezáleží  na  tom, kdo  chc­e.*  ani nezáleží  n^  tom, kdo  bě ží ,  ale  na  Bohu, který  se  smilovává.  Bůh  se nad  kým chco  smilqváva,  a koho  chce  zatvrzuje".  A  jak  jsme  ř ekl i  již  v  př edchozím :  Bůh nám  na  Židech  ukazuje  svůj hně v, ' svou moc,  svou  tr­ í o Jak  by  pě livos t  i bohatství  své  slávy  i na se za chráně n vypadala  naše  bohoslužba,  život,  bez  zkušeností  Vyvolené­ ho  lidu  a  jeho  zápasů? Jak  bychom  zrovna  my,  Slované,  skonč ili ,  kdyby  se  Hitlerův  meč  nerozrazil  a  nezastavil  na  Židech?  /Židé  byli  ohodnoceni  jako  ríejméně cenně í  jš lid­ ský  druh  ­ bližší  zvíř atů m  ­ a po nich  jsou  za mén^cě ti é  považováni  Slované  a po nich  Románi,  jež  by  oč ekával o  to­ též, co  Židy/.  Mají  horlivost,  ale  ne  z víry,  protože  spravedlnost  hledají  ze  skutků  Zákona  ­  tedy  usilují  o vlastní  sprave­ dlnost,  ne  o  spravedlnost,  které by  se  jim  dostalo  ospra­ vedlně ní m  od Boha  ­  tedy  jejich  př ijetí m  do  vztahu*  Ale  v Božím  pohledu není  rozdíl  mezi  Židem  a  Ř ekem .  Oba  mají  Jednoho  Boha,  který  je  stejně  ště dr ý  ke  všech­ něm  vzývajícím  Jej.  Žid  není  upř ednostň ován ,  ani  Ř ek  handicapován  svým  pů vodem ,  ale  v Lásce  Hospodinově  jsou  oba  stejně  př ijímáni •  "Na  toho  patř ím ,  kdo  jest  chudý  a  zkroušeného  srdce  a tř es e  se  př e d  slovem'mým"  Iz 65,2*  "Nezavrhl  DŮh  lidu  svého, kterýž  př edzvě d ě " l  /fi 1,2/  ­ Pohané j kteří  zavrhli  Boha,  zavrhli  i lid,  kterýž  př edzvě dě l . Jejich  př íklad u  neštastně  následovali  i kř estan é  tak,  že  svými  skutky  vyjevili,  že ne  Židy,  ale  Boha  zavrhli,  když  ve  fanatické  horlivosti,  která  nebyla  z víry,  na­ př áhl i  smrtící  nenávist  na  Židy.  Bůh  neoblibuje  ani  smrt  bezbožného  /Ez  33,11/,  ba  dokonce  smrt  vola  je  jako  smrt  č lově a  k /Iz  65,3/•  Jak  by  mohl  být  oslavován  vraždě ní m  tě ch , které  si  vyvolil,  aby  hlásali'všechny  Jeho  př edivn é  skutky?  Vyvolil  je  snad  proto,  aby  padli?  Ne. Jejich  pá­ dem  př išl o  spasení  mnohým  ­ ř ík á  Pavel  a potvrzují  to  ne­ dávné  váleč n é  události,  kde  pádem,  vyvraždě ní m  Židů,  byly 

­ 56 ­  v 

zachráně n y  další národy urč en é k  likvid sali­ Byly  zra cárá­ ­ ně n y  tím5  že  se Hitler  na  Židech rozrazil,  odhalil  se ve  své  zrů dnost i  a sám  se znič il ,  jako  všichni  př edcházejíc í  Hamanové  /Es 7;9,10/ Umenšení  Židů vytvoř il o  pak  prostor,  abychom  my,  pů vode m nežidé, mě l i  volný  př ístu p k Bohu a  nebyli  vázáni  pravidly,  jimiž Židé  cestu k Bohu  podmíni­ li.  "Je­li zavrř en í  Židů  smíř en í  svě ta ,  co více  bude  př i ­ jetí  jich, než  vzkř íšen í  z mrtvých?"*  V nich  a skrze  ně   př icház í  smíř en í  s Bohem.  Zř eteln ě se ukazuje,  že  oni  jsou  tím koř enem , na který  my  jsme  byli  naroubováni.  Oni  json  Bohem  vyvoleni,  my  pak  jsme  př izváni *  Nejsme  nad  koř e n  /Ř ll;16­26/. To  je  jejich  skuteč n á  pozice, /viz  Ř 11,16­ 26/. Židé  se  stali hospodáři  země,  která  se mě l a stát  př ed ­ jímkou Království  Božího  a útoč ištný m  místem  soužených.  V této  souvislosti  se Bůh  př edstavuj e  jako Bůh  cizinců  ­ tě ch , kdo  si nenárokují,  ba nemohou nárokovat  žádné  vlast­ nické  právo  na ně jak é  území. Nutno  mít na  pamě ti , že  Jis­ rael nepř iše l  do  vzduchoprázdna,  ale  na území  již  obydle­ ná,  a tak  jeho  mocenský, historický  či  náboženský  nárok  se  stř etáv á  se zámě re m  Hospodinovým  o zemi  a lidu vů be c  a  stav,, se ve  své  absurditě neudržitelným. Je  pravdou a  povzbuzením,  že  se pováleč no u  konsolidací  Jisraele v  Pa­ lestině  /1947/ vyplnilo ně co ,  co naznač uj e  Ezechiel  ve  36. kap.  jako  známku  blízkého  př íchod u  Království  Božího.  Jisrael  zúrodnil  pustinu  a osadil mě sta , když  pů vodn í  o­ byvatelé  za 1000  let  pobytu v zemi  ze  země  jen  tě žil i  a  l  bydlit  jako  za  př edešlýc h  o zemi nepeč oval i o Jisrael  zač a let 

měl  poznat,  že Hospodin  je Bohem,  Vzápě t í  prorok 

př edpovídá ,  že po tom  všem  poskvrnil  Jisrael  zemi  cesto*  svou  a skutky  svými,  a proto  vylil na ně  Bůh  prchlivost  svou,  protože nepoznali  Hospodina,  ale  poskvrnili  zemi  u­ kydanými  bohy  /36?17/*  Co  jsou  tyto  modly,  pro něž  se  Bůh  zase rozhně va l  na lid  tak, že  je rozptýlil  a rozplašil  po  svě tě ? Co  jsou tyto modly,  pro něž Židé  /př edn ě  v  diaspo­ ř e / nesou  Boží hněv  za situaci  v Palestině?  Na  co  Jisrael  v  Palestině  spoléhá,  že  poskvrň uj e  svatost  Boha?  Č í m se 

­ 57 ­  v 

t­

ohrazuje,  ^ajla^uj^.j č m í bojuje?  ľ cu. ^  vedle  legalismu  i fanatický  sionismus  ­ stejná  náboženská  zaslepenost,  kterou  se  projevovalo náboženství  Hitlerovo*  Sionismus  se neštítí  diplomatických  intrik  oni mocenského  nátlaku k  prosazení  svých  zámě r ů  a právem  si vydobývá  ne­ souhlas upř ímnýc h  souvě rc ů mimo Jisrael*  Mýtus národa  je  zcela  jinou motivací  než  dů věa Hospodinu  r a ^deč n é  př ­ i jetí  země. Jisrael  je a má  být representantem  svých nej­ lepších  duchovních  tradic,  zpř ítomnovate l  Boží  smlouvy  s  lidera a závdavkem  Božího  Království  zde. Př e s toto  vše  se  Bůh nad Jisraelem  slitovává  ­ ne  pro  jeho  skutky  o.le pro  své  jméno,  pro  lid  samý /36:21­23A  Znovu Bůh vyváčí  /a vy­ vede/ze  zajetí, do kt^: áho  se  lil sám dostává,  rby  skrze  Jisraele  svět  spatř ovr.l , že Hospodin  ż3 Bohem, Bůh  sám  se tak  př edstavuj e  a nedopouští „ oby Jisrael  př edstavova l  svě t u boha  jiného. Znovu Bůh  zaslibuje,, že  lid  oč ist í  cd  jejich model  /36 :25/ tak.  že  jejích kamenná  srd'" . oľ iv í  a opět uvede  do  země  ale už  jako 

+ 

i i >\  Ne­

budu dále  analyzovat  toto  proroctví,  ale  př ipomínám ,  že  se zde  jedná  o domu Jisraelskemí,  o skuteč ném ,  zklamára­ jícím národě Jisraelském,  o Židech  př edně ©  Hospodin  dává  s  jeho  souč asn é  urč en í  svému lidu nadě j i  proti nadě j i * Př e v 

ke  smrti  od kř estanů ,  od marxistů,  od Arabů  /antisemitis­ mus/, Bůh nezavrhl  svůj lid, nevzdal  se  jej pro  ně jak ý  lepší, ale má  s ním  stále  své úmysly»  Je to Boží  lid, vy­ volený  lid, na ně j? , my  jsme  jen naroubováni  Nejsme  proti  ně m u nijak upř ednostně ni ,  abychom  se  smě i l nad  Jisrael  postavit  a /Ez 36/ prohlásit,  že  se  jedná  o duchovní  Jic—  rael,  o nás»  To  je dů ležit ý moment  v pohledu na  Jisrael  z  Boží' strany,  jak nám  promlouvá  z Ezechiele*  A  podle mé­ ho  soudu velmi  dobře relativizuje  naše  exkluzivistické  nároky na vyvolenost  a pravdivost  naší  existence  zde«  Jis­ rael  to "je, koho  si Bůh vyvolil mezi všemi národy  a my  př icházím e  ke  slovu  jeho zklamáváním.  Tak Bůh  obrací  na­ ši pozornost  od nás k  sobě  samému. 

­ 58 ­  v 

Jisrael  je národ  stále hubený,  nic  nikdy  nevyhubený,  př emáhan ý  a vraždě ný ;  ale  nepř emožitelný ,  př estož e  žádné  zbraně nemá  /Židé  ve  stř edově ku/ .  Př edstavuj e  se  paradox­ ní  existencii  To  vů be c  není  dů kaze m  Hospodinova  požehnání,  ale  odlesk  Božích  slov  se v něm  tř pytí «  Bezdomovci,  vyhnan­ ci,  poutníci,  cizinci  ­ bezprávní. Nám  se Bůh  př edstavuj e  jako Bůh  sirotků,  vdov  a př íchozíc h  /Dt  10:18/,  tedy  je­ jich  Bů h .  Nyní  mů žem e  př ikročt  i k pohledu na Židy  knihou  Ester.  Je  známo, že události  této knihy  daly  vzniknout  svátku,  který  je  symbolem  obsahu knihy  a každoroč n ě  oživuje  vzpo­ mínky,  aby  dal  lidem  pochopit  nadě jnos t  souč asn é  situace,  navzdory  nepř íznivý m  okolnostem.  Židé  mají knihu  Ester ve  zvláštní  oblibě,  protože  jim Hospodina  př edstavuj e  jako  jejich  Boha, který  svůj vybraný  lid  stále  miluje  a  př esto ,  že  Židé  postupně  př icházej í  o vše  /i  o nadě ji ,  kterou  jim  nepř átel é  berou/,poznávají,  že Bůh  s nimi  zů stává . A  to  i  proti  tvrzení  nepř átel ,  kteří  ř íkají : Bůh  od Židů  u­ stoupilj  aby  se  př ipoji l  k nám. 0 této  oblibě  svě dč í  i  úcta, kterou ke knize  Ester  mají. Kromě  toho,  že  je ritem  pro  svátek, má  dnes,  jako  jediná kniha vedle Tory,  právo  být  svitkem,  tedy knihou  par  excellence,  zvláště  když  ví­ me, že Tora  je knihou  ­ svitkem  ­ par  excellence  proto,  že tlumočí  př ímo u  Hospodinovu  ř č e  Mojžíšovi.  Že  i Ester  tlumočí  Boží  ř č e  /i když  v  postoji  lidu/  se  pokusíme  uvi­ dět na  židovském  pochopení  tohoto  spisu.  Ester  je  zvláštní,  prorocké  paradigma  stálého,, zou­ falého  postavení  lidu, Modelový  děj Ester  ukazuje,  jaký  odpor  budí  ve  svě ě t  lid,  jehož' dů vě rn ý  vztah  k  Hospodinu  nesnese  bě žn é nároky  tě ch , kdo  si zamanul?, být  syny  bo­ žími,  aby  se jim všichni  klaně li .  Ukazuje  se, že  jediní  Židé  jsou  ti, kdo  se nepokloní  /v  letech kř estansk é  vlá­ dy  se kř estan é  č ast o klaní,  ba  se  i dostávají  do  pozice  Hamana/. Tímto  svým  postojem  si Židé  dobudou  od  svě t a  jen  smrt. To  ale  zase  odhaluje,  jakého  druhu  je  pomoc  srě t a  a  jaká  je mzda dů věy  r jinému, než  Hospodinu. Pod  výhruž­

­ 59 ­  v 

kou  smrti,  tváří  v tvář  zoufalé marnosti  a  beznadě ji,/v e  které  se $§.ital tak 

žádný  národ  v dě jinác h  ­  ocital­li 

se v  ní  vů be c  kdy  kdo kromě  Židů/ Židé nepovolili  a nepo­ klonili  se. Jako  za dnů Judy  Makkabejskéhoř  radě j i  se ne­ chali  povraždit, než  aty  porušili  svatý  Hospodinův  př íka z  o  svě cen í  dne  sobotního. Tehdy  jsou  neżzranitelně jší,/ a  nepř átel é  toho  č ast o  využívali/  ale ve  své  zranitelnosti  nejpevně jší ,  protože  mají  tvář  a kontury,  protože  svým  postojem  vypravují  slávu Hospodinovu,, Vě rnos t  Hospodino­ vu  slovu má u nich vě tš í  hodnotu,  než  jejich  život! Je  jiní dáno  trpět  ­ protože  jsou vě rn í  ­ mohou trpět  a trpí.  Tato  pocta  nebývá  svě ř en a jen  tak každému. Jen  vě rn ý  tuto  výsadu unese. Na  této vě rnost i  si nejednou  vládychtiví  nepř átel é  vylámali  zuby. Jejich  vě rnos t  otupila'sfartící  hroty  zla  tak,  že  zlo padlo  jen na  židy  a ne  dál  ­ stali  se  svou vě rnost í  hradbou  svě ta . Vlastně ne  oni,  ale  Bů h ,  který  tímto  národem  jedná  jako  svým  služebníkem  a pro Je­ hož  jednání  je v jejich  utrpení  místo*  Je  to  sám  Bůh  proti Ně mu ž  se vztahují  ruca  svévolných  ne­ př áte l  ­ Hamanu. A Haman  ví  proti komu má  tu č est .  ale ve  své  ctižádosti  být  a mít  to  př ehlíží . Aby  si  vítě zstv í  pojistil  a sám  sebe  utvrdil, rozhoduje  o sobě na  královu  otázku, když  sobě  př edpovíd á  vyvýšení  a Židům  ponížení.  To  je  také hlavní  styč ý n  bod  postoje Hamana  a Hitlera.  Hitler,  aby  sám  sebe  prokázal  být vítě zem ,  a  absolutním  vládcem,  hoduje na  poč es t  vítě zstv í  př d e  bitvou  u  Stalin­ gradu,  ve které  prohrává  Haman  i všechen  perský  lid  mě l i  strach  /Gn  35*5 Es 8:17/ z nebojácného  postoje  Židů, a  ten rostl  z bázně  Hospodinovyo  Hamanův  strach vlastně  bu­ dil Hospodin }  stojící  v  pozadí  protimodlárského  postoje  Židů.  Vě rnost í  Žid­ ukazují,  že  se bojí  Hospodina,  př ím o  postaveni  dotírajícímu  násilí, které  se  zprvu  jeví  jako  hrozně jší , než  je  pomsta Hospodinova.  V tomto  zoufalství  nasazuje Ester  svůj život,  jako Jaakob  u Jaboku:  "Nepus­ tím Tě,  leč mi  požehnáá" /Gn  32:26/o  Reaguje  z víry  jinak,  než  by  jí velel  strach,  a  proto vidí  svou  pozici  stále  na­

­ 60 ­  v 

dě jnou *  Eamanovi., se nepodař ilo r  co  si zamanul : ani vzbu­ dit  strach,  ani  se  stát  bohem,  ani vyhubit  Židy /je  pozo­ ruhodné,  že boř sk é  aspirace  jdou vždy  ruku  v ruce s  poža­ davkem vyhubit  Židy. Proč  se Hamanům  jeví  nutným  pojistit  si božství  vyhubením  právě  Židů a ne  tř eb a  kř estanů ?/ .  Haman  se  vždy  svými  aspiracemi  rozbíjí. Opět nám  paradox­ ně  život  tohoto  utlač ovanéh o  lidu  svítí  svě tle m  Hospodi­ novým, k Hospodinu  tak, že vidíme  Jeho  jednání  i mluvení  /  v prchlivosti  své mluvím,  protože  pohaně n í  od národů   snášíte Ez 36:6/  a je př íč ino u vě rnosti ,  zkoušky  i  záchra­ ny  svého  národa,  ač v knize  Ester není  výslovně  zmiň ová n  v žádné  souvislosti.  Skryté Hospodinovo  jednání,  rozpozna­ telné  v utrpení  a vysvobození  z utrpení, dalo  podnět k  po­ znání, že Bůh  trpí  s lidem,  že  právě  zde  je  s lidem  př í ­ tomen, že  zde  se ubytoval  a oni  ­ trpící  ­ jsou­Jeho  Chrá­ mem. Trpí  utrpením  lidu  a táhne uprostř e d  vší bídy  svě te m  jako  cizinou  v tě ch , kdo  nesou na  svých  zádech  utrpení  lidstva.  Zamysleme  se, nechce­li  nám  totéž ř íc i  vtě len í  a ukř ižován í  Kristovo,  zvláště  v souvislosti  s Iz 53*  Ve  smyslu  Pavlova*  "Moc má  v nemoci  dokonává  se" vidíme,  že  židé  jsou  svým utrpením  a poznáním  z utrpení  daleko  př d e  námi  a utrpením  jsou' zjevní  a­áLyšitelní, protože  je jim  utrpení  nad­ě jí . ­ .zů stáv á  ?  ale která  nám  ­ zabezpeč eným skryta. Boží  př ítomnos t  je totiž  propalující  a;Vytavující  jako  žár  pece. Nevyjde  od Ně h o  č lově k  s tím,  s č m í  př i ­ šel,  ale  promě ně n  ve  zlato. Utrpení  př etavuje ,  zkušuje,  dává  trpě livos t  a nadě ji , která má  pevný  základ  ­ nezahan­ buje  /Ř  5: 3­5/*  Židům  bylo  dáno v  zoufalém  utrpení  /zvláště v  éře 

f 

kř esť ansk é  moci/,  zahlédnout Tvář Njepohrdaně jšíh o  z li­ dí, Tvář  ubitou,  opovrženou, nastavenou ranám  za své  bliž­ ní, Tvář  strašnou, Tvář  umrtvující  vše,  co do ní  pohléd­ ne /Ex  33:20­23/  a Židé  č ast o  tomu  pohledu  byli  blízko  a tím  pohledem  byli  prubováni  a č iště ni . Ukázalo  se  však,  př d e Kýi Židé  stojí  v utrpení  a kdo vlastně  je  Hamaném, 

­  6 1  ­  v 

jehož krásná  tvář nenese  ani  stopu po  príbojovrnérr  H ^ o t ^ ,  Tak  se v Židech­^jovujo  Hilti ja^Q ,Str_.íny f  j    /Ex  23:27, Dt  26:8, 1S 11:7,  2Pa 17:10, Oz  13:1, Ez  32:32,  Ž  55:5,  105:38/. Jako  Job zakouší  strach  /Strach/  a utr­ pením  se  stává  Boží Tváří  a budí  strach  /Jb  42:7­9/,  tak  budí  strach  i Židé.  '  Život  Židů   Po všech  svých  zkušenostech  př istupuj í  Židé  zcela  svérázným  způ sobe m  k 'chápání  zř enéh o  Hospodinova  díla i  ke  Starému Zákonu. Není lidu, který  by byl  tak  pevně  vá­ zán na Knihu,  jako  jsou Židé. Kniha  je př enosný m  domovem  Žida  ­ bezdomovce,  je vlastí  Židů  a Židé  jsou  zváni: Lid  Knihy. fJ­uto silnou vazbu ha Knihu  pak  ilustruje  jejich  život. Vidí  svět  oč im a  Starého  Zákona  a tak­ odhalují  ve  svě t ě  tytéž  pohyby,  jaké  jsou naznač en y  ve Starém  Zákoně.  Rozumě j í  Starým  Zákonem  svě t u i sobě,  i když  svut  nerozu­ mí  jim. Naslouchají  tomu,  co ř ek l Hospodin  do urč itýc h  si­ tuací Jisraele  a dle "tohoto  slova  pak  jednají  v  př ítomnos ­ ti, v  situacích  analogických  tě , m které  analogickými  této  chvíli  ve  Starém  Zákoně  rozpoznali. Nejedná  se o  př ehra ­ bování  se v historii>  protože  rozdíl: minulost,  př ítomnost ,  budoucnost,  Žid  nevnímá  /stejně  jako  ji nevnímá  hebrejšti­ na, ř č e  Starého  Zákona/  ve  jménu  př ítomnéh o  života, ve  jmé­ nu  ztotožně n í  se  s otci  a jejich  vyznáním,  ve  jménu  stá­ lého  a př ítomnéh o  nároku  živého  Boha, který k nim  /lidem/  chce  promlouvat  a promlouvá, když Mu nasloucháme,  ve  jménu  orientace  v životě  a ve  jménu orientující  úcty  ­ b'zně  Ho­ spodinovy.  Žid  vnímá  př ítomnost , která  se  stala  v něm a  jím  a př ítomnost ,  která  se  stává  a roste  ze vztohu  /př edn ě   • ztah u  s Hospodinem/.  Tak  pomíje jí židé  žežkosti  historio­ grafie  a všech  kritických  dě jezpytnýo h  poznávacích  metod.  Tě žišt ě  jejich historické  pamě t i  jsou př ítomnostn í  vztahy,  kterými  žijí  pod kř ídl y  a ve  stínu Hospodinova  slova  Sta­ rého.Zákona»  Př íbě hů m  a legendám  oslabili  jejich  historici­ tu  jen na  jméno  antora, které  je však  ta^é  ve  službě  zvě s ­

­ 62 ­

• 

­ 

tif  omezili historicitu  ve  jménu promlouvání  dě j e  do  př ­ í tomnosti  za úč ele m  pomoci  v orientaci.  Tak  se obsah  Sta­ rého  Zákona  stává  zvláštní  modelovou  strukturou,  zně jíc í  dodnes Hospodinovým  hlasem  a č pě jíc í  vů n í  Hospodinových  č in ů  tehdy  stejných  jako  i dnes. K  tomuto  př ístup u  je  tř e ­ v 

ba  odvahy  víry  a úcty  ke  všemu,  co Bůh  ř ekl , at  se nám  to  líbí  či nelíbí,  at  si s tím víme  rady  či ne. Této  odvaze  víry  je nauč il o  právě utrpení, kde  si mohli  ově ř it , na  č m e  záleží  a co vzít  vážně,  co  jediné  za  to stojí,  aby  se  vzalo  vážně  a o co  se  lez  opř ít . Tím  se  ale  také  ukazuje  /nyní  proti  historicko­kritické  metodě / ,  že  podstata  sta­ rozákonních  př íbě ů  h je chtě n ě nehistorická,  už  i proto>  že  tradenti  ­ redaktoři  ­ stáli v  týchž  utrpeních,  jako  i  dnešní  Židé  a bojovali  tytéž  zápasy. Slovo  Hospodinovo  nikdy nebylo  př ijímán o  a vždy  budilo  odpor,  a proto  tito  lidé museli  stále vyznávat,  interpretovat  a aplikovat,  a­ by  svým  potomkům  ř ekli ,  jak  sami rozumí  své době  ve  svě tl e  Hospodinova  Slova  a te  vztahu dů věy  r k Bohu. Tato  chtě ná ,  nehistorič nos t  se výrazně  projevuje  v  prožívání  paschální  več eř . Otec  e vysvě tluj e  na  synovy  otázky  dů vo d  več eř e a  symboliku  potravin na  stole vyprávě ní m  př íběu  h o ryvedení  z  Egypta  tak, že  se neudál  př d e ně kolik a  tisíci  lety,  öle  zcela nedávno,  ba  exodiis se dě j e  právě  teá  tím, že  se vy­ právě ní m  zpř ítomnuje . Tak  se vě c i  dávno minulé  stávají  př ítomnými ,  živými,  prožívanými,  ba  snad  oživujícími  a vě­ ci  př ítomn é  se rozpoznávají  jako ne nové, ale  od  dávna  př ítomné ,  v intenci  slov Kazatelových:  ,fNic nového  pod  sluncem". Tím,  že  Židé  žijí  to,  č em u vě ř,  í oživují  Hospo­ dinovo  slovo  a dávají  mu  znít, dávají  mu  apel,  ozvucnost,  tvoří nejlepší  výklad  a komentář  Starého  Zákona,  i když  je  jejich dů sledn á  pozice  dnešnímu  č lověu  k smě šná . Je  ale  tvů rč í  a nosná. Dů sledk y  této  poslušnosti  jsou  však  utrpe­ ní  a smrt  jako  totální  bezmocnost  a vydanost  náladám  svě­ ta. Ovšem  vydanost,  která  má meze  ­ ty  jež  vytyč i l Bůh  Sa­ tanovi  při  zprubování  Jobovy  víry. Tedy  vydanost  v  sobě   nese  paradoxní  možnost  zvítě zi t  vítě zství m  Hospodinovým 

­ 63 ­  9 

' 

« < 

­«­"tato možnost,  to, že  za námi  stojí  Bl<Mn  ám., bud­'  nepŕ átrôľ LstrVT L r  jednai: "Sirrôch,*' Zno­vu^v.. • ­ n  ^j/.  _  ..^ˇżl.ÍQ  na  trpící  a umírající  Židy .v .pogromech,  a v pogromu nej­ strašně jší m  ­ koncentrač ní m  táboře  ­ pod hrů zno u  myšlen­ kou  Rosenbergovou  a v posledu  i Lutherovou*  Židé nám  staví  př d e  oči obraz trpícího  Služebníka  Hospodinova. Trpí  svon  poslušností, vydaností  a  zranitel­ ností. Sobotou  je Bůh uč ini l  jednak  pevnými,­ jednak  zra­ nitelnými,  aby  se ukázalo,  že vítě zstv í  jě vítě zstv í  Boží.  A  toto je  pak  pravý Jisrael:"Hospodin  .bo jovati bude  za  vás  a vy mlč et i  budete" EJx 14:14*  Jisrael, to jméno  zna­ mená: Bojuje  Bů h ! Utrpení  Židů není  zámě rn é  ani  chtě né .  Je  tó­utrpení  Boží, utrpení,  jímž  se zde  prosazuje  Krá­ lovství  Boží,  utrpení;  jako­známka ­Božího vodení  V­íou,  nesnadnou  cestou,  známka  zdravosti  vztahu,  protože  př íto ­ mnosti  Boží. Zde­jedná  jen Bů h ,  č lově k  se nemů ž e  bránit,  mů ž e  jen nést...Utrpení  brání pronikaní  3v^vcle,  č ist í  ži­ vot  a zhodnotň uj e  jej,  protože  učí  č lově^ č k ekat v  používat  nadě j i  a­víru. A rozhlédneme­li  se dě jinami ,  pak jako nej­ bohatší  období  se ukazuje  období  ghett,  pogromi;  protože  tehdy  o ně c o  šlo, židé  žili  zvě st í  a mě l i  svou  identitu.  Př íchode m  tolerance  se  sice  život  usnadnil,  ale  nebylo  oč   bojovat  a Židé  svým  př izpů sobování m  ztratili  tvář. Ž 106:  24­29#  Tora  jim př estal a být  jediným  bohatstvím,  nevidě l i  souč asnos t  oč im a  Starého  Zákona  a ztratili  i  orientaci.  Splynuli. Již nemě l i domov,  vybudovaný  vztahem  s Hospodi­ nem  *á­již. nevě děi  l oč  se opř ít ,  protože nebylo  dů vod u se  opírat. Asimilace,  snadnost  je  ještě  strašně jš í  pogrom,  než  byly  koncentráky.  Tam  zů sta l vztah k Bohu  o nadě j e  na  záchranu,  zde nezů stal o nic, pevě dor a \ beznaděj a v ní  zahynulo  víc  lidí než  při všech  pogromoch* 

Život  Židů  je výklad .Starého Zákona  Úcta, která roste  z bázně Hospodinovy  o. poslušnosti  Jeho  př ikázání , Jeho  slova, úcta, která  j3 zvána  moudros­

­ 64 ~ 

~tS 

28 :23/ aedovcluj«  Ži dum 

vchybň c  v­1,  aut^ ritu „ 

rok Hospodinova  Slova kritickým .bádaním, či  omezovat  vý­ raznost  a prů bojnos t  a pronikavost  /Žd  4:12/ Božího  Slo­ va  porovnáváním  s náboženskými  fenomeny  okolí. Židé  nema­ jí komentáře  s kritickou  prací  na  textu,  protože  Zvě t s  chce,  aby  slyšeli  a a ty  žili,  a oni  chtě í j  žít. Nemají  ani  vě rouku , která  by vyžadovala  apologii  a dogmatickou  for­ mulaci,  protože  vše  je  zapsáno v Tóře  a je to  vykládáno  postojem,  který  slyšící  a tedy  vě ř íc í  ke Zvě st i  zaujímá.  Apelem na  stálé  studium Tory  ­ Hospodinova. Zákona  ­ si  nároky  Hospodinovy  př ipomínaj í  a oživují. To  jsou dů vo ­ dy,  proč  židé nemají teologii  v našem  slova  smyslu. Jejich  teologií  je aplikace  Hospodinova  Slova  do konkrétní  si­ tuace  ­ komunikativnost.  Hovoř íme­l i  př est o u židů  o ko­ mentátorech  /Raši/ a komentář ích ,  pak  se jedná  o  poctivé  a pracné  vyznaní  př etlumoč ení m  textu, vstoupením  do  tex­ tu, vyzdviženi  zvě st i  textu do té které  situace  a vyzdvi­ žení  souvislosti  textu vykládaného  s ostatními  texty  Sta­ rého Z ikona. Tento  "komentář" není  a nechce  být  originál­ ní, kritický,  ale  jen vyznání  vykladač e . Č í m  je  vykladač   uč eně jší ,  tím vě tš í  vidí  souvislosti  v textu  i se  souč as ­ ností  a tím  jasně i j  identifikuje  Boží  Slovo  dnes*  Origi­ nalita u židů nemá  živnou  pů du ,  protože  úcta ke Slovu je  nutí  Slovu naslouchat,  a ne  jej uchopovat.  Pak  ale  Slovo  slyší, mluví  jim Bůh  a oni rozumí,  že Bůh nám  již vše  ř e ­ kl a č lově k k  tomu  již nemů ž e  př ida t  nic  nového,  nemů ž e  Boha  př edbě hnout . Druhý  způ so b  výkladu  je utrpení  a ne­ kompromisní  poslušnost  Hospodinova  Slova, kterou  vě ř íc í  žid divá  Tóře  tvář. Touto  poslušností  ožívá Zvě t s  jako  divadelní  př edstaven í  v životě  židů, kde  však  nejsou  her­ ci, kteří  by  se ně c o nauč ili ,  ale  kde  jsou  zasažení  a zú­ č astněí  n lidé,  žijící  jen  svůj život  ve  svě tl e  svě dectv í  otců  a Hospodinových, požadavků.  A  protože  znají  stálou  schopnost  Slova  promlouvat,  f 

ř ekn e Talmúd: Tora má ke každému  svou tvář. Tak  se  vy­

­ 65 ­  9 

tváří  prostor,  aby  každý  slyšel  to  své  slovo,  to  slovo  j«mu od  Hos.p.Q.dina .urč ené r a­d­e  7  v©  své dů vě o RoJnu.­ N­ení  prostoru  pro  prosazování  jediného  výkladu  shora.  Svévo­ li  pak  zabraň uj e  rabín  ­ rozhodčí  ve  sporech  ­  odhalením  intence  Zvesti,  vyznáním  a poukázáním  na  př ednostn í  po­ stavení  vztahu k Bohu  a zvesti  o vztahu k  Bohu, př <3 d  jakýmkoli  jiným  porozumě ní m  textu.  V  tomto  silném dů raz u na vyznání  každého  vě ř ícíh o  a vstupujícího  pod  moc Božího  slova  pracovali  autoři  a  redaktoři  na utvář en í  Starého  Zákona.  Záměr  starozákon­ ních  pisatelů byl:  odhalit  vztah  a vyznáním  poukázat k  Hospodinu,  pro  interpretaci  souč asn é  situace  /v  souvisos­ tech vztahu k Bohu/ proto,  aby  do ní  č tená ř mohl  vstou­ pit,  aby  jej vedla  k vlastnímu  vyznání,  aby  se měl  v do­ bách neurč itýc h  a rozhodujících  č eh o  držet. Taková  je  povaha  i tzv.  juristických  statí Starého  Zákona.  Slova  Starého  Zákona vždy  odkazují  do vztahu př edně ,  a pak  jsme  ř ekl i  již na poč átk u  našeho  výkladu,  intencí  Zákona a  išeho Písma  je Láska. A  jelikož nás  svatý  Jan uč ­ í  že  Bůh  je  Láska,  pak  vše  ve Starém  i r Novám Zákoně  svě dč í  o Pánu Bohu,  o Jeho  vztahu  a díle  pro nás.  Vykladač  či  redaktor  pak  tím,  že vyznává,  pomáhá  posluchači  odhalo­ vat  i v  jeho životě  Boží  skutky  a upř ednostně ní m  vztahu  vytváří  prostor  jak,  podie  č eh o  a k  č em u  se  orientovat,  aby naše  jednání  bylo  smysluplné*  Je  pravdou,  že však  toto  vyznání  je vždy  podmíně n é  dobou,  situací  a zkušenos­ tmi  pisatele  a je  zase  na nás,  abychom  v  jeho  vztahu k  Bohu umě l i  ve  víře rozpoznat  to*  podle  č eh o  se my  dnes  budeme  rozhodovat.  Př d e  tím, než  bylo  usnesenos  že  se  text Starého  Zákona nesmí  již více  upravovat  /byla  spo­ .č ítán a  písmenka,  slova  a  úseky,  aby  nikdo  nic  nemohl  př i ­ dat  ani ubrat,  jak  by  se mu  zlíbilo/,  vstupovali do  vy­ znání  pů vodníh o  pisatele  redaktoři  a ti vyznávali  ústy  pů vodníh o  pisatele,  ale  v  situaci  jiné*  V textu  hebrej­ ském  j e  dostateč n ý  prostor  pro  to,  aby  tam interpret  mo­ hl vstoupit.  Text  bylo  nutné  upravovat,  aniž  by  se do 

­ 66 ­  9 

1 

: 

\ 

Zvesti, kterou nese,  svévolně  zasahovalo,  aby  byl vhodný  pro bohoslužebný  př edne s /protože k  tomu je  text urč e n .  Není  pro ssmosttrtné studium,  ani  jako materiál  pro vě dec ­ ké  zkoumání,  ale  je urč e n k veř ejném u př edč ítání ,  je zpí­ ván,  aby  byl slyšen  ­ víra  je  ze  slyšení  ­ a žit/. Reda­ ktoři  tedy  vyznávali  ústy  autora  a interpretovali  situa­ ce /to  je také  poslání  zákoníků / ,  aby  se vždy  jasně u­ kázalo, kdo  je Bohem  a kdo  se bohem  jen dě lá . Touto  in­ terpretací  ­ vyznáním  ­ je  slyšící  uváděn do  vlastního  vztahu  s Bohem. A tím  se vracím  opět k  poč áteč ní m  thesím,  které  jsme  se pokusili ilustrovat  interpretací  života  ži­ .  dů, k thesím o tom, že úč ele m  je:  slyšet Slovo,  a zaslech­ nout vybídku ke vstupu do vztahu lásky  tak, aby náš ži­ vot  byl promě ně n mocí  shů ry . A  bude­li nám Starý  Zákon  ukazovat k Bohu  a vypovídat  o Ně m , o Jeho  Lásce  a díle,  pak Starému Zákonu rozumíme  dobř e ,  pak nám  bude  jasné,  že Ten Vzkř íšen ý  je Ježíš,  č lově k narozený  z panny  a u­ kř ižovaný , Ježíš, náš Pán  a nikdo  jiný,  "Poně vad ž  Mojží­ še ani  proroků neposlouchají,  aniž by kdo  z mrtvých  vstal,  uvě í ř  jemu" /Luk IC­ '»31/.  Poznámky:  Tóra  je název  pro  pět knih Mojžíšových.  Význam  tohoto ná­ zvu  je: uč ení , ukazatel,  smě rovka . Z významu  plyne, že  svou podstatou nemá moc  č lověa  k zachránit,  ale  jen jej  odkázat  na vztah,  ukázat  ke Kristu.  x  Talmud  je název  pro rozpracované  a aplikované  uč en í  To­ ryľ Je  to sbírka  právních norem  i vyznavač skýc h  př íběůh  "Ilustrujících  Hospodinova  slova v Tóř e . Byl  vypracováván  v  období Hasmoneovského  státu uč enc i v Babylonské  diaspo­ ř e , v letech  200 př d e n.L­  až 400 n.l. Je  základem  židov­ ského  př emýšlen í  o Starém Zákone  a z něj vychází  židovská  kultura.  Život_Židů  je ve  skuteč nost i  jenom  jednou  stranou výkla­ du~Stäfeho  Zákona. Fř ední m  a jedineč ný m  výkladem  Starého  Zákona  je Ježíš Kristus,jak  vyplývá  ze  souvislosti  Ř 13:  P­10  a Ŕ 10:4. Židé nevykládají  Starý Zákon  sami, ani  př edně , ani  zcela­  Starý  Zákon  č ek á na Krista,  ale v Ži­ dech, v nichž  Starý Zákon  ožívá, nám  ve svě tl e  a moci  Kristově /J,en ve  svě tl e  a jen v moci Kristově/  Hospodin  vykládá  svůj př íklo n k nám a promlouvá k nám  ve  svém  jménu, 

­ 67 ­

puristické  stati Starého  Zákona  jsou; tzv. Kně žsk ý  záko­ nIk~v~Ex~25­4Ó7  Levitikus,  Nu  1­10. Vedle  toho  stojí  sa­ mostatně  Desatero  v Ex  20 a zákoník  smlouvy  v Ex  20­24«  Dalším  samostatným  zákoníkem  je celé  Deuteronomium,  zvláště  pak  jeho  jádro  Dt  12­26. Jsou  to  stati  upravují­ cí bohoslužebný  Život  Jisraele  ­fe svatyni  a všední  život  vě ř ícíh o Jisraelity  tak,  aby  byl  i tento bohoslužbou  a  aty tyl Jisrael  chráněn  od pokušení  a svodů,  kterým  tak  č ast o  propadal  /srv*  Nu 15: 38­41/*  Svou  povahou  to  ne­ ní  zákoník  př edepisujíc í  každý  pohyb,  ale  omezující  své­ voli  /zvanou bezbožnost/  a orientující  č lověa  k vždy k Bo  hu, .Zachránci. Poslušností,  jíž  je Jisrael uč e n na  zá­ koně,  je  zcitlivovan  pro  př ijet í pomoci  od Hospodina  a  ­Z­ároven ,pro .prokázání  toho,  že  Bohem  je jen Hospodin  a  nikoliv  zákon. Zákoník  tedy  vymezuje  Jisraeli  cestu  v te  "mnotě /Ž  119:105/ tak,  aty  došel k Tomu,  jenž  vysvobozu­ je, ke Kristu  /Ga  3:24/.  ,Rosenberg  ­ nacistický  ideolog  ­ vypracoval  rasovou  te­ 3ř il~pr 5  oddě lován í  méně cennýc h  národů  a lidí  od  č ist é  rasy, ­jíž je rasa nordická. Je tedy duchovním  otcem  ge­ nocidy.  Hitler  se v mnoha svých  projevech  ohání  ně mec ­ tvím  Luthera,  zvláště  pak  aplikací  Lutherovy  pozdní,  neuvádŁň 2~3cnihy ;  která  obecně  označ uj e  antikristem  ži­ dy  a­vede č tenář e k  antisemitismu  ospravedlň ování m  a sou  hlasem  s  pogromy.  Pogrom  /pohroma/  je fanatické  ř áděí  n kř estanskéh o  obyva­ telstva  v židovských  chudinských  č tvrtíc h  ve  stř edově u  k ./na východě .až do  19*  století/. Nejstrašně jší m  pogromem  v Praze.bylo  vyvraždě n í  židů ve  Staronové  synagoze  v 15­ o  ghetta  zů stal a  slabá  tř etin a  o­ století i Z př elidně néh byvatel  Motivací  pro. hrů zn é vraždě n í  bylo  osoč ován í  ži­ dů  za ukř ižován í  Krista  t v neposlední  ř ad ě  i finanč n í  machinace  židovské  /kř estan é  se ve stř edově u  k nezabývají  lichvou  a.židé  zase nemohou  vykonávat  jakékoliv  obč an ­ é  ř ímsk é  ř íše . Tak  mohou  spra­ ské  ř emesl o $ jako nepř átel vovat  jen  obchod., jehož využívají,  aby  získali  obživu/. 

­ 68 ­  9 

Emanuel LEVINAS: Zákon  odplaty  /  Z knihy  Humanisme  de 1 'autre homme,  1972/  • Týdenn í  č ten í z tretí knihy Mojžíšovy, které  zahrnu­ je kapitoly  21 ­ 24, končí  slavnou pasáží, která dnes  mnoha  "moderním d uchů " m mů e ž př ipada t  promlč ená . Jemné  jazýč y k  si žádají  č erstvě í  jš stravu a v našem  textu nachá­ zí jejich vybraná  chut samu starobu Starého  Zákona.  Zákone  odplaty, kolik  zbožného hně v u vyvoláváš ve svě­ tě, kde  ostatně  vládne jen mírnost  a láska!  "Když ně kď o u­ bije  č lově , musí  ka zemř ít . Kdo ubije dobytč e , nahradí  je.  Když ně kd o  zmrzačí  svého  bližního, bude mu způ sobeno , co  sám způ sobil : zlomenina  za zlomeninu,  oko za oko, zub za  zub; jak zmrzačí  č lově , tak at se stane jemu. Kdo  ka ubije  dobytč , e nahrodí  je; kdo ubije č lově ,  ka zemř . e Budete mít  jednostejné  právo  jak  pro hosta, tak  pro domorodce. Já  jsem  Hospodin, váš Bů h. "  Tvrdá  slova! Jak vzdálená  tě , m která vyzdvihují  nepro­ tivení  se zlu. Jistě  se vám  při nich vybavila  jiná  stránka  Písma: spravedlivý*  jenž  "nastaví  svou tvář  tomu, kdo ho  bije  a potupou  se sytí". Tuto pasáž  také poznáváte  a vzpo­ mínáte  si na odkaz: je to Pláč Jeremiášů v ,  3­ kapitola)  30. verš. Jen  jiný  zlomek  stejného,  tak  starého  Zákona!  Zlomenina  za zlomeninu! Tvrdá  3lova,  ale vznešený  po­ žadavek. iř ísn ý  př íkaz , vyhlášený  z nejvyšších míst. Ob­ divujeme  alespoň onu závě reč u vě no tu , která vyhlašuje  je­ dnotu lidského  pokolení. Poselství  universalismu  zazně o l  a nemuselo  č ekat ,  až prů myslov ý věk  odhalí  či vnutí  lidst­ vu  lidskou solidaritu. Jeden  jediný  zákon pro všechny,  to je princip, který nám Starý Zákon, vysmívající  se opa­ kovaným  pravdám,  v peč liv ě  zvážených  a strohých  ř ádkác h  prvního Svitku  opakuje téměř  padesátkrát. Nelze se  proto  domnívat, že by myšlenka, která  se v době kmenů  a rodů   vznesla  až k vidině  jednotného  lidstva, mohla zů sta t u zá­ kona  pomsty. 

­ 69 ­  9 

ClítěJ 

vém př frivés t moudrost  jejich  t^je^nýjxx  slo 

a drama, na které  odpovídají. Existuje  totiž drama  zlidšíu  jící  se  spravedlnosti.  Oko  2a  oko,  zub  za  zub  ­ to není  princip  teroru. Není  to  chladný  realismus,  který  3e  snaží  o  úč inn é  jednání  a nesnáší  sentimentální  výlevy,  př enechá ­ vaje  morálku dě tem ;  už vů be c  to není vynášení  hrdinného  a  nadlidského  života,  z ně ho ž nutno  vypudit  srdce  a  slitová­ \  :  ní,  ani  to není  záliba  v krutosti j v níž  si mužná  existen­ ce hoví  jako  v lázni. Tyto  momenty  byly Písmu vždycky  ci­ zí. Pocházejí  od pohanů. Pocházejí  od Machiavelliho,  pochá  zejí  od  Nietzecheho.  Upokojte  se,  princip  zdánlivě  tak krutý, který  zde .  Bible  hlásá,  usiluje  jen  a jen o spravedlnost. Chcfc se  pro  sadit  v takovém  společ enské m  uspoř ádání , kde každý,  i ten  nejmírně jš í ­trest se  ukládá  podle  soudního  výroku.  Rabíni  tento  starozákonní  text  nikdy  nevykládali  ani  neuplatň ova ­ li doslova.  Chápali  jej ve  svě tl e ducha, který  prolíná  ce­ lou Biblí. Tato  metoda  porozumě n í  se nazývá Talmud.  Uč i ­ telé Talmudu  př edešl i  skrupulím moderní  interpretace:  zub  za zub  ­ to  znamená  peně žn ý  trest,  pokutu. Č ás t  textu o  hmotné náhradě  materiálních  škod, kterou Bible  ukládá  za  ztrátu dobytka, nesousedí  s př íkaze m  odplaty  pro nic  za  nic. Vybízí  nás,  abychom  č etl i verše  o zraně í n  způ sobené m  č lověu  k tak, jako  by  otázka  škod  mě lf a u soudce  zvítě zi t  nad  vznešeným  hně vem ,  který  zloč i n  vyvolává. Násilí budí  násilí• Tuto  ř etě zovo u reakci  je však  tř eb a  zastavit.  Pro­ to  je tu  spravedlnost.  To  alespoň  je  její  úlohou^  bylo­li  už  spácháno  zlo. Lidskost  se v č lověu rodí, když  k dokáže  př evés t  smrtelné urážky.v  právní  spory,  trest  v nápravu  toho,  co  ještě napravit  1É«  a v př evýchov u  zloč ince*  Č lově k  potř ebuj e  víc, než  jen  spravedlnost  bez vášně.  Po­ tř ebuj e  spravedlnost  bez  kata.  Zde  se však  drama  znovu  zaplétá.  Spravedlnost  míru a  lásky, která  má  odpor ke  krvi,  spravedlnost  nutná  a dnes  " V  v  jedině možná  ­ ochraň uj e  vů be c  ještě  č lově ka ?  Vždyt  je to 

­ 70 ­  9 

äi&>k64~ 

"ces t a bohatých í Kdo 

jjipst . pen ľ .* ,  *

platit  vylámané  zuby,  oslepené  oč i^kolestn é TÁŮ ý j  které  způ sobil .  Urážka  a zranení  získávají  tržní  cenuj  pfíchut  pehě z . A  tento  rozpor • nevyplývá ' jen ze  zákona4  který na­*  htažuje  utrpení  pokutou.  Všéchno,  co platíme  s lehkým  sŕ dfcem , bez  telesného  utrpení  a s nedotř ený m  zdravím, má  p3*0 nás  jen  cenu  pokuty.  & finanč n í  "zraně ní " nebývá  smr­ telné. Svět  tak  zů stáv á  pohodlným  pro  silné, pokud  mají   Vést  k  odmít­ i  silné nervy.  Vývoj  spravedlnosti  však  ně sáií nutí  veškeré  spravedlnosti,  k  pohrdání  elově kérn , jehož, č es t  má hájit.Změ no u litery  zákonů  je  tř eb a  zachránit  jejich  ducha. .A Bible  nám  př ipomín á  ducha ­mírnosti.  Bible  urychluje  pohyb, který  nám  jednou  př ines e  svět T  bez násilí. Kdyby  vgak  r«níze  a omluvy­mohly  Vše  napravit  a  uklidnit  svě domí ,  šel  by  pohyb  opač ný m  smě rem . Ano,  oko­1  za  oko i Celá  vě č nos t  ani  všechno  zlato nemohob  vyvážit  u­ blížení  č lově ku ,  onu ránu  ustavič n ě  žiVou,  jako  by  teprve .  stejná strázeň  dokázala  zastavit  je jí vě cn é krv'á'cení. 

C. Spicq  O.P.  :  LÁSKA. K  BLIŽNÍMU V  BIBLI 

I.  Základní^zákon^lósk^^k^bližnímu  30J­.. .....  ^'lói ľ­ t vr: x  r, T'i :  % ' " Miluj  v'éäu,•  ^a*  X^v  í J: í D X2^%  í!  v :  ale  de'j  př ednost ' láfffe­ě *.ísdoa:q  ­r.t"; . "i  v.;­­'  '  /sv.Augustin,  '^'^• •í ^  •• * 

\ 

\ 

:  ř

  CCCLIV,^/ 

• ­­  .TJ •  tí/.s. t.  : 

4

^ 

•  ;  

­ v 

Bůh  svému národu  od  nepamě t i  př ikázal :  "Nebadé's ve 

o n 

:

svém  srdci  chovat  nenávist  ke  svému rratru.. . ­Nebúd e§­se J .v. 9o.rtJ~$. 

mstít  synům  svého  lidu  a nezanevř e š "Aá' tiž1, ''ale '­tí lič Lě •š ť itířt  lo;>nlj ­f vat  svého bližního  jako  sebe  samě řo  í• ]JŠ jái&^&áhvě ." /Lv  17­13/•  Je  tř eb a  si u v ě d o m i tJ t a G l á Ł k r  k  Mizáímtí^kte­  ra  se  ~ 

— 

iżo:  : 

~ 

nenávist, ms^a>:.a hně v . Tím  jsou1 př iró"žént r odsóuzeh^r ­v'&eľ ľ. *...  ny  nepř rite.^ké , pro jevy • Ale Ví cea riezj^8::v vTastfíí  áů torito u 4  Boží:  M Já  jsem Jahve"  se? z r o d i l a ^ V á z n ^  /ucla/1 jadtó  riéj­  siXrf  '  v  • u ISO  ./lýi  V ,  V Y Ŕ ^ j c j f V  J" P  vzácnejší  forma náklonnosti. V  tbmťo 'wJttu zákona'ne jde  pouze  o pevné  stanovení  statní  ústavy  vyvoleného  národa*  o  stanovení  statní  ústavy  vyvoleného  národa,  o  stanovení  oně c h  zákonných  vztahů,  které  zaruč uj í  sociální  poř áde k  a  mír mezi  č len y  této kmenové  smlouvy. Tato  teokratická  ústa­ va  označ uj e  skuteč nost ,  že  její  právní  principy  jsou  př i ­ kázány  a př evýšen y  duchem  bratrské  lásky, který  má ve  stej­ ném významu  platnost  zákona: Jahve  chce,  aby dě i t  Izraele  plnily  př ikázání ,  která­jim  sám dal  a na  prvním místě  to,  aby mezi  se b on byly  sjednoceny  svátkem  lásky.  Když  Bůh  dále  urč uj e  povahu  a míru  této  náklonnosti  dodávaje:  "Budeš milovat  svého  bližního  jako  sebe  samého",  nař izuj e  tím  tě sn é  sbratř en í  mezi  č len y svého  národa.  Bliž­ ní,  to  je  bratr, rolník,  druh,  př íbuzn ý  nebo  cizinec  /př í ­

­ 72 ­  9 

J e 

slušník jiného 

*wní  vyň at/ ;  a tak má  ta náklonnQ­st 

se mu  prokáže*  stejný  ghaxakter,  jako  láska,  která  spojuje  č len y  jedné frodiny: blahosklonnost, která  př eko ­ navá všeChnc  róldě lujíc í  a protikladné 4 Také  př istě hoval ­ e i a  upréhliči  jsou žáhrniati do  této  lísky:  "Cizinec, kte  rý  s vámi  př ebývá ,  bude  pokládán  za domorodce  a budeš ho  milovat  jako  sě á b  samého*  /Lv  19,34/*  Deuteronomium  pak  dále  urč uje ,  že tato  láska  je  také dobrodiním  a pohotovos  » 

. •    .

• 

• 

v  ' 

• •I " " t" • t • 

'  • •  

tí Je ­pomoci i a že  se tě   m ,'.•  kdo  jsou  bez vlasti, musí  pomá­•   .  .  11 •  " — ť %

pohnutka  hat  tak  "jako se  pomáhá  vdovám  a sirotkům  r •  i Krásná  •  i  k  tétô bratrské  lásce je  podána  v tomto  sledu:  č lově k  se  má  smilovat nad  cizincem,  protože  se Bůh  smiloval nad  Iz­ raelity > když" byli  ve vyhnanství:  f,3ůh zjednává  právo  si­ rotku ä' VdoVš, S miluje  cizince j že mu dává  chléb  a šat.  I v;  ídlujte  cizince, nebot  jste  byli také  cizinci  v egy:4,  ské 

'iiij,í /út  10,  18*19/1  , ě jnr e na  zř etel i  toto  pojetí  blíženské  lásky  i toto 

zdů vodněí  n blahosklonnosti,  neboí Kristus  je  svou  żautori­ tou v Novém  zákoně  potvrdí: Uč edníc i Kristovi  mají  smýš­ let, milovat  a jednat  tak,  jako  to č in í  Otec  v nebesích*  Mají~Boha  milovat  nadevšechno,    avšak  při j ejím prokazo­i i  j>' 

'• 

•

vání se  nespokojují'tím,  žé ho  poslouchají,  nýbrž  snaží  se i o př ivlastněí  n jeho  "citů , "  př edevší m  jeho  dobrotir  vosti: Kř esta n miluje  svého bližního,  i kdyby  to byl ne­ př íte l yK­ protože  ho  miluje  Bů h . "Sledujme dále  Ježíšovu na­ uku o bratrské  lásce  á její  výklad  prostř ednictví m  apoš­ tolů. •  : 

• . .  \ 

. 

f­A '. ;'.'  ' 

' 

, . 

.  4 •• 

 v  i  l.^Evangelní^př edpis^bratrsk é  lásky  — — — —  — — — — — — —  — — — — ' 

. 

....  ­  ' ­  ' ż• š' i l 

7  ­ 

• < 

'

 

* 

+ . 

^ 

V horském  kázání, kde  Pán urč uj e základní  zákon  své  nauky  a př edepisuj e  spravedlnost, která  je vyšší  než u y;  kladatelů  Zákona  a farizeů  /Mt  5,20/,  totiž  lásku, na­ vazuje  sice  své uč en í  na ryzí  tradici  Izraele,  avšak  jde  podstatně  výše: /'Slyšeli  jste, že  bylo ř eč eno : Miluj  své­ ' [ 

. •  v '<•/ 

ho  bližního  a v nenávisti  měj svého nepř ítele . Já vš.ak  >  , • 1:. t  ; ' 

­  73 ­  9 

vám ř íkám : Milujte  své . nepř á t  K 1 í ^ í b t é  #2  ä  t v ,  J. .  vás  pronásledují,  abyste  byli  dě tm i  sVého  nebeského  Otce,,  ; •  'íi>  který nechávi  vycházet  slunce na  zlé  i dobré  a sesílá  déšt  'f  spravedlivým  i nespravedlivým*  Nebot  milujete­li j en  ty,  kdo  milují  vás,  jakou ů ái %  odmě nu ?  Což  neč in í  celníci  to­ též? A  zdravíte­li  jen  své  bratry,  co  zvláštního  č iníte ? 

, ­

Což  to nekonají  i pohané?  Buč ít e tedy'äokonalí/' j ako je  dokonalý  váš nebeský  Otec"  /Mt  5,  45­48/i 

i • 

t  ' 

Tento  text  je tak  hutný,  že h o s o t W úplně  ozř ejmí ­ '*  me. Všimně m e si  tedy, jen dvou  tě sn ě  spjatých  hlavních  my­ •  .'  't  i '  "  šlenek: nového  rozmě r u  blíženské  lásky 'áiotivu  této  vše­'  ­  '  ­i  • >   J  r;  objímající  lásky.  Tř et í kniha  Mojžíšova  př ikazuj e  milovat svého  bliž­ ního  jako  sebe  samého. Ježíš  tehto  př edpi s př ipomíná ,  av­ šak  charakteristickým­ způ m Vynechává.,  t o  '"sicut  teipsum" .  V  "V sobe ,  ,  ? t: •  ." y  r­  .  . láska  Nebot  on dá  tek  vznešený dů vo d  k lásce,  že • šáň íotná k  nepř ítel i  se  stane  legitimní,  ba dokóhée  i nutnou.  Sta­ m  hě ^ř ikazoval ;  rý  zákon  sice nikdy  nenávist  k, nepř átelů jen  př edpisova l  krevní  mstu  /Nujif 35 > 19/"" a zakazoval  př i­ ' * •   jímat  za život  vraha  výkupné  /Nuin 35> 31/V Jéžíš  však  ne­ J

 

g

 

.i 

„ 

' *  '.» •' .

i 

pochybně .chce ,  nby  se všichni posluchhci' setkali  se zná­ mou naukou rabínů,  kteří  považovali  nenávist  za dovolenou,  je­li  zdů vodně a  n špatným  jednáním  nepř íteleV'Č lově u k postač í , když  si  př eče  t knihu Iienoch", Brŕ uchovu ' a Esdrá­ y šovu  apokalypsu,  aby  se př esvě dč l io př udkostí 'židovs'ké  nenávisti  k nepř átelů m  a o bujné  radosti had  potrestáním  nepř ítele .  Právě  pohané  pocitováli  ten  výluč ný'nacionalis ­ mus  Židů, kteří  opovrhovali  všemi modloslužebníky  a cizin*­  fr?í  ci pravá  víry  a nenávidě l i  je. Tacitus  píše:  "Apud  ipsos,  fides  obstinata  misericordia  in  promptu^  sed  adversus.' .;  omneš  alios hostile  odium"  /Hist ­5,5/>  ­  "K sobě  navzájem    v  >  •

k  ,v>;/;f.z  chovají  neochvě jno u vě rnos t  a* milosrdnou  př ipravenost­ pomoci, ale  ke  všem  ostatním nepř átelsko u nenávist.;" :'  Proti  tomu Ježíš  ód 'tě ch , kteří  jsou  jeho  požajduje,  aby  své nepř átel e  milovali  a modlili  se ża  své .př QA^^sle ­ dovatele.  Př estož e  je tato  nauka  tak­Vžín^šená, .není iúplně  

­ 74 ­  9 

r­

ffWT 

nová  /př inejmenší m  ne  dle  př edmě tu/ .  nebot  u  helénskych  filosofů  nacházíme  č etn é  podobnosti«  Např.  Seneca  ­ "stoik  píše:  "Nikdy  neochabujme  v  úsilí  o společ n é  dóbř ovtím .  že  pomů žem ě osamě lém u  a dokonce  i nepř íteli'^ "  Uvedomuje  si  obě * í  která  je  tím  uložena naší  př irozenost i : v.f* jistě,  hněv  nám dě lá'urč ito u  radost;  vždyt  je  tak  potě šujícíis e  za vytrpě no u  bolest  pomstít."  Avšak  odpovídá:  "Oplá'cet  dobrem  žc pfcotátaná  äabrodioí 

je  jiétě  ušlechtilé, n­a* 

proti  tomu není  šlechetné  plácet  zlo  zlem. Když  selžeme  v  prvním  př ípadě , j e to hanba, když  zvítě zím e  ve  druhém  ,  je  to potupa"  /srov.* Dé  Clement.  l,T írj/ Łe  Behef•  4,,S6/V  Seneca  vyžaduje  tuto nezištnou iě ski i pouze  ve­:jméhu  lidskosti.  Jednak  patří  k  ideálu  č lově ka,­aby­s i  nič ím :  nenechal zkalit  svoji  č istotu ;  nebot  by ­by lo: hanbo U 'tíB chat"  narušit harmonii  mravní  rovnováhy,  když ­ trpíme  bezpráví .I:1,'  Č lově k  se musí'tak  umět  ovládat  a d isponovat  takovou' mo­ ­ 

T  y 

j 

: 

" 

• 

. 

;

rálnísilou,  aby  se povznesl  nad  hněv  a ­pomstychtivost  "Zbil nás ně kdo? ' Je  to  totéž,  jako  by nás porazil­ jánJco­ vitý  osel!  Plivl nám  ně kd o  do  tvář e ? ­Je to  totéž,­­jako  bychom  byli  postř íkán i  moř sko u  pě no u t n:  ­ ­ v •"  : ~  A  jednak  je  č lově k  bytost  tak veliká  a  vžácná^že  j3me mu  stále  povinni  prokazovat  úctu ­ra laskavôsW­.'Se­ neca vysvě tluje ;  "Č lově k je  pro• • '§l­ově ;k'á ně ^^oá^i^déh o  Proto  v době  antiky  byla  ctnost  lásky ;k č lově u  k / f i ř á n^  ,  tropie/  o př eko t  hlásána.  Tím, kdo  si  smí^ď ě lá t  náro'kJna  !  prvenství , žě  princip  bratrství  a  jedrioty/:feám­žil­ a­teOr  reticky  zdů vodnil ,  nebude  zře jmě  ­ jákL sepSyláě ílVáŽí :­ <  Alexandr  Veliký.  Sto  let  př d e Alexandrám  hlásal  Antiphon  myšlenku rovnosti  všech  lidí, Ř ek ů  i• Barbar ů  /dosvě dč uj e  P. Osyr.  1364,  ř áde k  266­299;  srov«  ?h­, Merlim*  Alexander  the Great  or Antiphon  the  Lophist,  in  Clossič al• ŕ hilol .  45;  1950  pp. 161­166/. 

• ­ 

­ 

T  • ­

: To  zvláštní  na Ježíšově  př edpi su  spoč ív á  v tom;  že  : jeho  uč edníc i  nemilují  bližního  kvů li  sbfrě  samým­/sicut 

teipsum/  ani  kvů l i  samotnému  bližrnímu:,  pr^tbž­e­ je ­ inu r  o ­ ­ 

• 

­  75  ­

­V c.. , y ,  ­ j. c , s '"í. • . ; 

,  ven  a jako­ č lově k  je  jeho bratrem, ný brz 

 j  J ­

r

f 

, ^ :

 

bližního  v  jeho  vztahu  k Bohu:  "Milujte  své  nepř átele..e ,  abyste  byli  syny  svého  Otce,  který  je v Nebesích.11  Po­

V" 

hané  milují ty, ikteří  milují  je; 'i př átelů m  próka^­ujít  hř íšníc i  dobré  služby. Avšak  kř estan é  mají  dě la t  víc. Mi­ 1 %  lovat  své nepř átel e  a obě tova t  se­ bez nad&jcr na  odmě nu

nebo  na pro jevy díků, protože  jsou • ­a­ c'h  t &j í^^b­ýt1' ^pr­a  v&o vý^'1J'  mi  syny Boži mi. 

i 

*  »s­ 

v . i  l i ^ 

Každý  syn  je vě rný m  obrazem  svého  otce.­ Lfo­brotivost  je  však vlastní  podstata  Boží­: "Deus  caritas  est"  /I Jan  4,16/. A  proto  se  syn Boží  stane  podobným  svému Otci  jen  prostř ednictví m  lásky. Tato Boží  láska 'jé blahosklonnos­ tí  i velkorysostí  zároveň:  Bůh nechává'­své • slunce  svítit  na  dobré  i zlé  a sesílá  svůj blahodárný  dT隣 na  spravedli­ vé  i nespravedlivé*  A  jeho  dě t i  by nemě l y mít  tutéž  vše­ zahrnující  ště dro u  lásku?­Vždyt  mají  být  dokonalé  jako  je  j  dokonalý  jejich nebeský  Otec, net?o  jak ř ík á ­Lukáš 

!  10

h  ralelním  místě:  "..• milosrdn é  jako j é­mtlosř kiný­jejic nebefeký Otec"  /6,36/. 

' 

" " 

Nebude  na škodu  dddät^  že  tato  láditř áfí k nepř átelů m  neznamená  citově  umírně hot i Vazbu  a zvláštní  společ enstv í  srdcí, uzavř en é  s tě mi , kteří  nám  způ sobil i  zlo. Jak  Ma­ touš tak  Lukáš  používají  slovo  "agapán", které"­nejprve  vyjadř uj e  vzácné  míně ní ,  velkou  úctu,  která­ se'prokazuje  druhému,  pak vně jš í  vyjádř en í  jako  blahosklohnóst*  Pán  nám  př edepsal ,  abychom  své nepř átel e  milovali s:tejrlým  způ sobem ,  jako  své  př átele . Avšak  jak  těm  tak  oněm  máme •   prokazovat  lásku,  sloužit  a č init­ , dobro, 'nebot Bůh  jed­ ná  vů č i nim  právě  tak,  a miluje  je tímto  zpč vso'bem . Nyní •   však  platí: Jaký  Otec,  takový  i šyn. •  : 

•

1

 

— 

Kř estan é  se  poznají  podle  toho, že  mají 'ste­gné srd­ ce  jako Bů h . Budou  dokonalí  jako  On/  tím  že touto  láskou  dospě j í  k hojnosti  ctností;  jsou dokohalými syny  Božími.  Nyní  chápeme,  proč  náš Pán  z toho  množství'starozá­ konních  př edpis ů  vyloupl  př ikázán í  lásky k  bližnímu,  po­

­ 76 ­  9 

1 

^  7  1 

stavil  jej na druhé  místo  a spojil  s prikázaním  lásky k  Bohu. Tím  jim dal  př ednos t  př ed e  všemi  ostatními tak, a­ * 

^ 

by v tě cht o  dvou  př ikázáníc h  nadě j e  spoč íva l  celý  Zákon  a Proroci  /Mt  22,40/.  v  ''Př istoupi l k ně m u  jeden  ze z ákoníků , který  slyšel  • 

­W 

jejich rozhovor  /Ježíše  se  saducei/  a shledal,  že jim  do­ bře  odpově dě .  l Zeptal  se ho: Které př ikázán í  je  první .ze  všech? Ježíš  mu  odpově dě : První  l je  toto: Slyš  Izraéli,  Hospodin  náš  Bůh  je jediný  Pán; miluj  Pána Boha svého  z  celého  svého  srdce,  z celé  své duše,  z  celé. své mysli  a  ze všech  sil!  .Druhé je  toto: Miluj  svého  bližního  jako  sám  sebe! Vě tšíh o  př ikázání , nad  tato Tdvě.  není!  I ř ek l.   mu  •  .  ­ •  ten zákoník:  Správně,  Mistř e ,  podle  pravdy  jsi ř ekl , že  * 

~ 

• 

< 

je  jediný  Bůh  a že není  jiného kromě  ně ho ;  a milovat  jej  t 

z  celého  srdce,  z celého  rozumu  i z celé  síly  a milovat  bližního  jako  sám  sebe  je  víc­, než  př ináše t  Bohu  obě t i  a dary! Když Ježíš  vidě l ,  že moudře  odpově idě l ek l mu:  V.' , .ř "... "Nejsi  daleko  od Božího  království"  /Mk 12,  28­34,  srov.  Lk  10,30­37/*  Je nápadné,  že náš  Pán  na tu  jednoduchou  otázKu  vy­ kladatele  zákona.po  prvním  př ikázán í  ze všech,  což  se  mo­ hlo  týkat  jen víry  a lásky  vzhledem  k  jedinému  pravému  Bohu  /Dt  6,  4n/,  sppntánně  dodává:  i druhé, které  je mu  podobné,  totiž milovat  svého  bližního  /Lv  19,  18/. Avšak  tato dvě  př ikázán í  netvoří  jen  jedno, nýbrž  př evyšuj í  všechna  ostatní,  i ta, která  se  týkají  kultu:  "Nad  tato  dvě není  žádné  vě tš í  př ikázání...milova t  svého  bližního  jako  sám  sebe  je hodnotně jš í  než  všechny  ostatní  obě ti. "  Dalo  by  se ještě  lépe  ř íci , že  láska  k bližnímu  ne­ ní mravní ctnost  • dnešním  slova smyslu,  i kdyby  byla  nej  ušlechtilgší  ze všeeh  ­ jak  uč il i mnozí  rabíni, nýbrž  te­ ologická  ctnost: Stejná  láska,  která  se  vzdává  samotnému  pravému  Bohu,  se vztahuje  na  všechny  Boží  tvory,  tedy  ta­ ké na  všechny  lidi. Není  proto nic  divného, když vidíme,  že syn miluje  jak otce  tak  i bratry,  se kř eetan ,  tedy  syn  Boží, miluje všechny  ty, které  miluje  a zahrnuje  dobrodi­

­ 77 ­  9 

nimi jeho  Otec.  Právě  proto  mohou  Pavel  a Jakub  shrnout  to nove  náboženství  do  této  bratrské­' lásky Ua výsjlayě ň r­se. ,  př itom ' odvolávat  na Bozi  lásku­: >í;C&lý Zákon  je: obsažen  v  jediném  slově: Miluj  svého bližního  jako  sám s­ebe..«,  Kdo. miluje  svého  bližního,  vyplnil Zákon". /Gal: 5,l^p­srov  Ř ím .  13,8// "Jestliže  tedy  zachováváte  královský  zákon  Písma: Miluj  svého  bližríího  jako; sám  sebe, dobř e..'č iníté" .  /Jak  2,8/. Kromě  toho si mů žem e všimnoul,  že JJežíš .již ­V  f 

• 

' 

. . . 

nedě l á  žádný rozdíl mezi  láskou k  bližnímu  a láskou k  ne­ př átelů m . 

" y"  ; ­ 

• y1 f 

v­'c  

'  asi' • ­q g. o;. 

Vzhledem  k  lásce,' kterou  jita Bůh daruje  á.ikterotí^ffiy ^  Boha milujeme,  se  všichni  lidé  stávají  našimi  bližními.  U  Lk  10,  30­37  odpovídá  Ježíš na  otázku  zákoník o vu.: ­Kdo  je  můj bližní?  parabolou' o milosrdném  Samaritánovi*  rť o&9 j  podobenství  nám  ř íká, ' že  láska  se má  vztahovat, nn :kešdé­~  ho,. komu mů že ' prokázat d o br o, bez  ohledu­ ar­­­a  ne­tbb . .­»  :  stav,  zda  se  jedná  o spravedlivého rí­ebo  hř íšníka , .př íijfeJo  r le  či nepř ítele .  Každý  č lově k  je­ náš1 bližní^ 

żkdyby; by V­

v

vidě n o lidsky  ­ cizí  a neznámý.­ Pozorujeme  ho a.'.:iiliijeme;ř

 

jej v Bohu  a skláníme  se nad  ním  k pomoci*  J­o fiá­m i^Líizkýi  v té láskce,  kterou ho miluje  3ůh cá ­'kté­rou r&iy *sami. :uilu­ .  .i  • ')'  r

jeme  Boha. !Ň en í shád  nutné  zdů razň ovat ,  že­ obě  př ikázání ,  nejsou  totožná  v tom  smyslu,  že  láska k bližnímu není    R i  .   TÍ­  ^  »  *  F  ­. .fn  YR   ně jaký m  druhem lásky  k Bohu nebo'­dokonce  náhražka,z.a;.ai­Ł  Jestliže  tedy  miluji  sVého  bratra,­'miluji  proto  jižioBohq?  ­ Ne,  právě  naopak:  Protože  plně miluji  Boha­, • • miluji;.všéch ny  ty,.kteří  jsou  př edmě te m  jeho  lásky. Moje  chováníoů í r  tě e t  jóu př edznamenán o  poč ínání m áého­Oícé,  i kdybych iíiuft  sel  obě tova t  svou  osobní  náklonnost :;a zaujatost. Ale o­ř   ~  • ­ •X n '.' :  pacne  láskou k  bližnímu  potvrzuji­  vyjadř uji . př ítulnos t  v •.  ... vd  .  —  J  své víry  a srdce  k Bohu.  Sjedno­cu­ji ­svtíu' vů l i  s jehaj vů í l  Cítím  jehb' srdcem,  a jelikož neexistuje­ nic .Vvprávdóv.ě jjíaí ­ •w • • * n J  ť •  j«•  M.  : ho  a všezahrnujícího  než  t'ať r  f Boží~  láska  lidstvu.;,iccvyrplý  ­  .' :­">J r YT' V ­1 , v. •  .. ; ~ .  vá .z toho,  že  dobroť V á  milosrdenství  a soucity .který pj?.o­ ( ' • •  V ľ, v c ;­  M  «N >­,  ~r  ^ ^  . . r •   kazuji  svému bližnímu,'Jnenř  j­enj h^ě č , GO  kpira®ŕ pr o .BoJaa,  am c  L č ­f  ;r f:  j  iJ n    °  • ­  S Jit ..  j J  *  w  »  «i .. .  A , y ^ f 

­ 78 ­  9 

nýbrž  co  je nesmírně  úč inn é  i pro bližního. Stal se oprav*­ du mé lásky  hodným, protože  je  jí hoden  i v oč íc h Božích.,  kterého  miluji č elý m  srdcem*  celou  svou duší  a ze všech,  svých  sil.  i.  ,  . . .  . 

2.^Bratrská  láska  v Ježíši JCristu  To,  že  bratrská  lás la je vlastním  a  základním  zákonem  Božího  království,  vidíme  z opakovaných  a velice  dů raziiýc h  výroků  apoštolů,  kteří  jsou  povolanými  a neomylnými  vykla­ dateli  Mistrových  myšlenek. Zvláště Jan vysvě tluje :  "Kdo  nemiluje,  zů stáv á  ve  smrti" /Jan 3, 14/.  "Obdrželi, jsme  toto  př ikázání : Kdo miluje  Boha,  at miluje  i svého' brat­ ra"  /lJan  4,21/. Uč ední k  lásky  vidí  odpověá  č lověa na  k Otcův  dar  milosti ve víře  a lásce  a sjednocuje  tyto dvě   ctnosti  natolik,  že se téměř  stávají př edmě te m  jednoho  a  téhož  př ikázání .  Tak nám umožň uj e  pochopit,  že  kř estan ­ s 

víra  /v  sobě/ podstatně 'zahrnuj e  lásku k  bližnímu: 

"A toto je jeho  př ikázán í > abychom vě ř il i ve jméno  jeho  Syna Ježíše Krista  a návzájem  se milovali."  Už Pavel u­ č l i Galaíany,  že  "tíra  je úč inn á  láskou"  /5,6/;  t.j.  Bů h , k ně mu ž  př ilnem e  víroti, způ sobuje­a ­ uskuteč ň uj e  naši  dokonalost,  tím že sloužíme bližnímu  prokazováním dobro­ diní.  Jak  Jan,  tak Pavel tedy  dávají  Ježíšovo  zjevení  do  vztahu  jedině  s  tou nerozluč itelno u  jednotou  obě tován í  sebe Bohu  a svým  bratř ím . Avšak  pozoruhodná  je  ta sku*­ teč nost ,  že Jan  nijax  zvlášt  nezdů razň uj e  lásku k nepř á ­ telů m ,  a dokonce  v jistém  smě r u  omezuje dosah  naší  lás­ ky k bratř ím :  totiž  na kř ešíony .  Př esněi  j ř eč eno : Za  hlav­ ní  př edmě t  naší  lásky  označ uj e  ostatní Ježíšovy  uč edníky ,  Kristus  skuteč ě n  slavnostním  způ sobe m vě  své ř eč i  na rozlouč eno u  těm  svým  odkazuje  své  poslední  myšlenky,  svou vlastní  závě t .  "Dávám vám nové  př ikázán í , a­ byste  se navzájem  milov&li;  jako  já jsem  miloval  vás i  vy  se milujte  navzájem. Podle  toho  tšichni poznají, že  .  7 9  . 

jste  ­x^v?ji:;­,ič edníci , fbudete­li  mít  lasKu  jedni  k uruhyiu  /Jai^; 113i 34­35/.  A o ně c o  pozdě j i  opět ř íka ;i  "Tb  jfe mé  př ikázání. ,  abyster se milovali  navzájem, "j ákó  jsem  ja  mi­ 

" 

loval vás. Nikdo  nemá  vě tš í  lásku než  ten*, "kdo' "poTo'ží  život  za  své  př átele "  /Jan  15,  12­13/. A koneč ně :  vám  př ikazuji ,  abyste  jeden.druhého milovali"  UJľ r.l':   •  .   /Jan  ;  15,17/*  '   

# 

:

Je  zbyrteč é n  dále  vykládat  vyznám háléhaVodstř "i ­tě chto ' Pá­*  nových  slov. Ján  je  j e j i ch' "iíe j^epá  že  ­ podle  slov  svatého  Jérónýria 

Výklín'd^'ôl'emv,; proto­

'Ke^ř fe^t­áva l 'svým­ú^iriiiofi 

cedníkům  v Efezu  ř íkat : /'"Mo je d ě ť i'^iTí^'e­s e  A  když  ně kteř í  z jeho' posluchač ů "uh^V­ě í nstálým 'opakoc­f sjrrfc  váním  stejné  výzvy,'sé  ho  ptáli,  proč  ř ík á  neustále  totféS,  dal  jim Jan  tuto  odpově cí :  "Je' to  př íka z  Pána*  Stač í , .když  se  spokojíte  š jeho  zachovávánítn. " ' r l '  L

• • 

Naproti  tomu  jés'tě : vyzdvihnout  • typ"*  •i . musíme  A­  • .  .  4 

•   H ^ r 

ské  pojetí  př ikázán í  bratrské  lásky; Krcsí:ai  se mají 

r..  . 

vzájemně, milovat,  protože  jsou Pánovými uč edníky•> < Jistě­ že  se  tím nevyluč uj e  láska k nepř átelů .  m V­lásce  však v  existuje  jistý  poř áde k  ď kř estan é  se  poznají  právě' podč e L  ^  lásky, Éteróu  si navzájem  projevují. To bude­'jejich  vlast­ ní . silou1,Vzbraní , kterou Jtito  slabí  a n epatrní < lidé mají  j  a skuteč n ě hč :> také  dobyli.  Proto. Jan,  kte­d/; 

dobýt' svět 

rý  př edtí m napsal:  "To je  to vítě zství , které ?př dmáh á ˇi'^M.1  svě t , naše  víra",  mů ž e  ř íc i  ve  zcela  stejném  smyslu také./:,  o lásce:  "Kdo  se narodil  z Boha,  vítě z i  nad  svě tě " /I  m Jan  5,4/»  Toto .'se však  nedá  chápat  jen tak, ž^­Jíř estah^.j­^ v  narozený  z Boha,  xriumfuje  nad  všemi  svody  hř íchu y a tér&e  mnctou  bludu"  protože  se právě  znovu narodil  a disponujé'..j  dvojnásobnou' neodolatelnou  mocí  svě tl a  a 'lá'skye Nýbrž., mí­­ ní  se tím "právě ta  síla,  vítě zíc í  nad  svě tem , která  vy­ • Ĺ ­   ­ * '  i  *  ­   '.  v  zaruj.e bratrskou  lásku v  lů n ě kř estansk é  obce. . Kristus  i  •  J ­ V . . J '  chtěl  tímto  vznešeným  př íkazem, ­  dř ív e  než ­opustí ty své,  y \  v 1 * .!. . j \  . .; " .' ľ   založit  církev,  v níž  by  byla  taková, jednota  a­ jejíž  č le ­ ,v. "  i.  * Si j''":  •   nové. by  se  tak  otevř en ě 'milovali,  ze:­by  jejich • lásk.o i  r  '.  '*  .. "  i f .­ ľ"  '  byl  celý  svět  uchvácen k  pravé  vrre.  A od  Lukáše  se  sku­  

r

 r

­ 80 ­  9 

teč n ě  dovídáme j že  charakteristickou  vlcctr^át  ^ żľ .  lémské  obce  tyla  jednota  a radost  všech  jejích  č lenů m /Sk  2, 42­47/•  Prostř ednictví m  Tertulliána  víme,  ž V r^ó'žd:ě jší  obce  dávaly  takový  př íkla d  blíženské  lásky,  že to nezů st­ a  lo utajeno  ani  pohanům  á jejich  úcta  se  zvě tšovala :  "Po­ dívejte,  jak  se vzájemně milují."  Ježíš  od  tě c h  svých  po­ žadoval  dů ka z hodnově rnost i  jejich  víry.  Hů ř e  se  chápe,  jak  mohl  Pán  pronést:  "Dávám  vám  no­ vé  př ikázání" , když  př ecf e tato  láska k bratř í m  v obci  ­ *** 

alespoň  zdánlivě  ­ není  nic  jiného  než uskuteč ň ován í  u­ vnitř .kř estansk é  obce  té lásky  k  bližnímu,  kterou  př ika ­ zovaly  již kniha  Levitíkus  pro  obec  izraelskou.  ^ a Ve r skuteč nost i  je Ježíšův  př edpi s  od  základu  nový)  protože  povaha  i pohnutka  lásky  jsôu  v jeho  ústech  i ú­*  myslu  zcela  jiné. Nemusíme  již milovat  bratra  z  posluš­ nosti k vů l i Boží:  "Já  jsem Jahve",  ani napodobovat  Boha,  který  miluje nevdě č é  n i nepř átele . Ne, musíme  milovat  v  Kristu  a jako Kristus. Smíme  zde sluvit o kř estanské~l­ás ^  ce. Janův  text  zř eteln ě  toto  pojetí  umožň uje ,  nebot  Je­ žíš  charakterizuje  př ikázán í  lásky k bratř í m  v Ixině nové  obce  dvojnásobným  př esný m  vyjádř ením :  "Jako  jsem'já  mi­ loval vás,  tak  se  milujte  navzájem  vy."  Avšak  jakpak  nás miloVal Kristus?  Brzy  to  zjevuje  Dvanácti:  "Jako  si Otec  zamiloval  mne,  tak  jsem  si já 2a±­ miloval vás"  /15,9A  Ježíš  je  př edmě te m nekoneč n é  lásky  a tuto  božskou lásku př enáš í  na ty  své. TStáž'"láska,  kte­ rá  pojila  Otce  s vtě lený m  Synem  a vytvoř il á  mezi  obě m a  hluboký  vnitrní  a stálý vztah,  táž  láska mě l a  např íšt ě   právě  tak.:Qistě  a trvale  spojovat  jeho uč edníky .  Proto  je  zř ejmé ,  že tato  láska  je zcela' odlišná  od  oné  jistě   velkorysé  lásky k nepř átelů ,  m která  však  není  ani vzá­je­ mná  ani nemů ž e  založit  společ enstv í  života. Naproti  to­ mu kř estansk á  láska k bratř í m  se  zakládá  na té  vzájemné  lásce, která  sjednocuje Otce  a Syna. Jestliže  se "ted:ý­<Je­ Ž Í Š O T Í  uč

edníc i  mohou  a mají  vzájemně  milovat,  je to  dá­

­ 81 ­  9 

no  tím,  že  je  v nich  stejná  láska,  z níž  žijí  Božské  o­ soby. ÁV­šak nejde  už  pouze  o to.. Buychom Boha  napodobova­  rr ,' 'J  :  j"  (A f y,* *r 

, ­ .  i 

A 

li  a zcela vně jškově, povr^Knč^  , Vjeri t ak mirnofchod'ém?  ko­  •J  ' •  ­ 'i. V  •. " ''T T • r», f on  * • ­ ^ c. ••  *  pírov.ali  jeho  dobrotu^  nýbrž. vý^J"^utZ V.. 

f 

v^vvj^ 

Ježíaovi  uč edníc i  mají  žít  navenek  z ť ez e  lásky  jako Otľ c  e í  božskou  lásktu  Pavel'­vy­ a Syn v Vlastní, tedy  a pě stuj : svě tlu j e ^ "Boží  láska je  vylita "do našich  srdcí"• skř 'žW 'Dd­ • ' Ł  >• v cha  svatého, který nám  5:   /. ' '. • i %  /Ř .  Cm'$', ' ^ 3  " T    • ' byl dári 

eJ  "v rJ 
JJeprve  nyní  mů žem e  tedy  pochopit,' že  láôMa kyiBôhu  v  ­ ­• *  a k  bližnímu  ve  skuteč nost i  tvoř í"jednu­ a  tutáž; 'ň ebot ^  se nejedná  p nic  jiného  než  o život  Božího  dítě te ' vě 

: 

vlastním, slova  smyslu; nové  bytosti1, ktérá  samé Sijje 60­'  žím  životem  a miluje  tak  jako  miluje  Éů u f  V ž d ý ' ť t o ­ B ů ^  h ' •   který 

tak nechává  milovat  nebo  v  sobě  mi'lu\je~V pH): Ja­ •  

o ženo s­ na  jsme  "Bohem  zrozeni  a milost, " šírně božské*'\oř i:r ti zů stáv á  v nás"  /I Jan  3fV9/. Je  to hesTýfchany  realismus,  který  vysvě tluje ,  že  stále  žijeme  z ně ho " h 

tře tržitě ; 

1 z  ně '  h o .máme ­č erpa t své  bytí  d•n  á n í t e d. y x př lritap " a vztahů ­i  •  1 j  •  Je *  !  ­ ­*    ná­­ ­,  r  '  r Vď ^ W f c á šich „my­šleiiek .  V něm  zů é ' t ^ f. • '  á rx­ kt*  ­  '   :;   •  ** ' •'  "  O i i ... , J  *  ^  stávan P f • ­ . . '   "  A  # ' á jsie '  •   /sě rř ídíme váme v Kristu  a jeho  lásce o Podle ně ho

jím vedeni  ke  společ enstv í  dokonalé' jednoty ^s^Úttfen!' 'a1 Sy­ nem  /,3a.by byli  jedno  v nás,"'Otcen  ­ sroV. "Jaií^ff/žb/. :  •   Úzký vztah  mezi  Bohem  a kř estahé m  ­ úč ast í rf­fiř "ť &&^­př l­ rozenosti  /v  posvě cujíc í  milosti/  způ sobúje""stálou'"př í +  tomnost,  vzájemnou  lásku,  která  odpovídá"vě č he'jednotě '  1  j.§ko  Otce  se  Synem  v^Lásce.  Bůh  př ebýv á "v nítrú^veŕ ícihô' # : r K i  milující  .miloTaný  Zjevuje  se'mť ijáko  Láák6 ,"  ' • • • •  • ­ľ zároveň®  '  • • V & * .' . ./; '  o*­' 'r  i "y'  •• • •  l 

. + r.  J 

Ježíš  to . potvrzuje:  "Kdo  při jal" ma' př ikázán í  a žá'chováva je, ten, mě mi lr; je. A  toho^. kdo ae miluje^, ' bude0 milo Vát 

T 

;;  j  můj Otec­  i já. ho  budu milovat  a" zjeví m" se mu'. .  Kdo^mě '­

miluje,, bude  zachovávat  mé  síovo"' a mů " j 0'tec "hoc bhdě' mi­ '  1 lov^t;  m u  a uč iním ei   '  si ů ně h o 'př íbytek*  714':   1 • : : • ­ . ; V : T  j  ,  r»,  + %  %  . ;  .  •  pôjdeme k ně •  •  ' ­ V . : . . .  21,23/.   .  '  • •   '   ; ••  •

.»"• .. ' ^ 

*•"  ;• t r  • 

. 

. ŕ  ^ j­

To j e tedy  kř e.stan. ' Tím  je  zť ýte^č he'"t)bjasnovälja k "  :  '•:•, r  ' ­ j­, 
jak  jej Pavel nazývá  /2 Kbr  5,17; 

Bal 6,15/  ­ prokazuje  absolútne "^novoii" lásku  tím,w že 

• 82 ­

J

­

miluje  svého  bratra  tak  jako ho  miluje  s  .ára Kristus*  Ú to  stejnou  láskou j kterou projevuje  Otec  Synovi.  Nekoneč n á  láska, která  př eték á  z Otce na Syna,  se  od Ježíše  rozši­ f  .  . ­J  żv  • • •

f • . 

 r

 ­

ř uj e na  všechny  jeho  uč edník y  a. sjednocuje  je mezi  sebou.  Jinými  slovy: Láska  k bližnímu  je ně c o  úplně  jiného  než  př irozen á  náklonnost,  dokonce  více než  ochota ke  službě   nebo' i ke  vžájemným  oiě tem . Znamená t o být  jedno  s ostat­ ními kř esíah y  v  té vlastní  božské  lásce j která  rozně cuj e  F . 

W  . 

» • •  

všechny  /kř estany / Ježíšovy  uč edníky é  Jan  ji popisuje  př esně :  "Milovaní, milujme  se navzá­ jem, neboí  láska  je  2 Boha. Kdo  nemiluje, nepoznal  Boha,  protože  Bůh  je Láska"  /I Jan  4,7n/,  a dále:  "Milovaní,  jestliže  Bůh nás  tak  miloval,  i my  se  máme navzájem  mi­ lovat. Boha  nikdy  nikdo nevidě l ,  ale  jestliže  se. miluje­ :me navzájem, Bůh  v nás  zů

stáv á  a  jeho láska  v nás  dosáhla 

avého  cíle"  /I Jan  4, lln/.  /Tyto  verše, které tvoří  souhrn  janovské  teologie,  byly komentovány  také  0. Cullmannemí  "Je to  katechismus  novozákonní  morálky;  nikde  jinde nebyl výstižně j i  vyjá­ dř en. "  ­ Christ  et  le temps, Neuchátel  1947, siré.  165/.  Naše  láska k Bohu  je nemyslitelná,  jestliže  se nerozvíjí  v  lásce k našim  bratř ím ;  nebot  tato  která  : . s  božská  láska,  n  v  J f' o  nás,  jak  vě ř íme ,  oživuje,  je  sama  svoU  podstatou z Cela.  ^ .<; 5 5 i} X  urč en a k milování  ostatních Ježíšo.Vých  uč edníků *  Proto  AC­ J  .  'f i"  . . "  ten kategorický  rozsudek:  "Ř ekne­l i  ně kd o  "Já miluji  Bo­ ha"  a př ito m nenávidí, svého  bratra,  je lhář . "  /i Jan  4,  20/.  "My  víme, že jsme  př ešl i  ze  smrti  do života, pť o.to ^  že milujeme  bratry. Kdo nemiluje,  zů stáv á  ve  smrti"  /5,  14/. Tak  se tedy  bratrská  láska  stává nejjistě jší m  po­ znávacím  znamením  lásky, kterou  milujeme  neviditelného  Boha. Nic nemů ž e   tolik  povzbudit . ,  naši dôveru  a rozptýlit    »  .  . . «* j • .  obavy,  jako když  si mů žem e dát  vysvě dč ení ,  že  prokazuje­

• • ' 

' 

• 

•

* 

.4­  ' 

. . 

p '  . 

me  lásku k bratř ím . Jestliže  "kráč ím e  v lásce"  /2 Jan 6/,  • •  *  •  • •  . ­ •­ •  v.' ­ abychom  použili  toho  janovského výrazu,  poznájne, ze  jsme  z .pravdy  a mů žem e  mít  př d e  Bohem  pokojné  srdce  /I Jan,3,  19/. Jestliže naše  bratrská  láska  není  nič í m  jiným než 

~ ­ 83 ­

šírením  té  lásky,  kterou  má  Bůh  k  Ježíšovi  a kterou nás?,,  sám Ježíš  miluje,  pak.má  stejný  pfryod #  stejnou  povahu  ^  •  • 

1. 

v' 

v':. _ 

i 

J O  * 

• • 1 ; 

jako  láska,  jíž  jsou  sjednoceny  tři  božské  Osoby.  Proje­  ,  C"1 C. f  . 1  'J J J^"./'  ­ V> ..*  t .< '  j  —  vuje  se  i  stejným  způ m   a mů že   ;. nám pomoci  zjistit  oprav­   1 J  1 sobe •  .  ­  * ­  0 ­  «• ^ '  • •  ­  • L. •  •   dovost  lásky, .zdali  máme  to,  CQ  Pavel nazval  "láskou.  :i •J ( u ­ neši :^  i:^  . • ]. • . / f .. í ' 1 ^ i  J i . n a  i ĽC  /í 

f  í 

bez pokrytectví"  /2 Kor  6,6/. Když^náš, Pán  oznamoval;  "To  je moje. př ikázaní, . ,aj^yste se n av^á jem milovali^  j ako 

jsem  já,,miloval, vás",  dodal..:, "$ikdo  nemá  vě tš í  lásku než.  . ­»a w w • 1  t '  ••  '•­t  • ­ c­ « •• ^  J n­J V  J ''' ... I. ' _í. f  i  ten, kdo  položí  život  zjgu. ty., které,,miluje"  /Jan.15,,12­ * í ­'­ •  ~  y/'"­ ^  •  — \ y•  v  13/. Toto  Kristovo  spojení: s.terni^  kdo  jsou  jeho  není  jen  pomyslné,  ě  se .projevuje  ve  své heroické  r  ­i nýbrž  souč ­asn   . .  ­  í 'i  O  U  for­ . i.­  •    s

mě:  sebeodeyzdání  a  obě ti.. Á  proto  by  se  i kř estan é  mě l i  vzájemně  milovat  tímtéž  duchem,  sebezmař en í  a  sebeobštová­ °  •  :  '  , .  •'  . . .  a  1 j. j  ní,  bude­li  tř eba. ,  až k r prolití  krve:  "Podle  toho  jsme 

..  r 

* 

v  1 : poznali,  co, j.e láska,  za nás  život. A    ­  že  •  on ­V  '  ..  položil  c*r  'i ,  ' '  tJ .. tak  7:  .  •  . 

i  my  jsme  povinni  položit  život  za­své, bratry" ./l,Jan  3.  16/. Kř esť anská , bratrská  láska  nespoč ív á  ve. slovech,  ř e ­ č eo h  a povrchních  projevech;  avšak  neomezuje  se4. také ná­ č ist e  vnitř n í  vazbu.  Chce  se  projevovatosvě dč ovat .  Ne­ bot  nic  nemá  vě tš í  prů kazno u  sílu než  sebeobě tovan í  a 1  vzdaní  se  toho,  č eh o  si  č ^jrě­ nejvíce..  k cení . A . tak  nás  1 miloval  Bů h :  "Nebot  tak •  Bůh ­miloval syě t ^ že.  ně  r *   •  ^ '• '.. '.  ­ ­  ­ Vza.  J .!»  ....'j vy­ C'  li ­  «­ '"» ­'O  .i. 

dal  svého  jediného  SynaJ* /Jan  3 ,16 A., A: tak  nas, také  luje. Kristus,  tím  že  se .0 hě tova ^ a, posvě til^pro­naš i  spá­

su: pPro  eis  sanctifice. peipsum"  17^ C « 19/.^  Pr^vě  tak  ­  i  j. .  /  :  . Ł  v l i >1 'ľ .' f i.  /Jan  .  pro­ 1 . ?  í  • . •  J  . . V»  ­l  se mají  kř estan é   vydávat ^  o_betovát  b.laho  svých  brat­ T $  + •  •  ­ . . ­ 4 ­ . ^ .  ^   •  a  v . '  o n i » ' V  c  . ! .  V  : í l  ' :  C / ­ ­ P . . i  i:"il   4 ř í. , V  Pavel  to nejzř ji , vysvě tluj  J. v  listu Efezanů m: v. ^  '  í  • J­. «­ etelně • j • i.  v ­ i' ' Z'  W.. e i.  . 3  3  ' ^ j. , . . JL V  V..;  • \  "Žijte  v  l.ásce  tak j^ako Kristus  mi 1 o val .nás, ^ s á m (sebe . .  dal  za nás  jejíž, vů n ě  je Bohu velmi,  , r  0ja.ko dar  a ob^t,  ­   Ír:  ;  ...vrfc y  .  ­"XKiSyrc:  7: jj e e  x r;'j.  .  príjeipnó»  /5,;2/.  ?. .;  r ; .  ­  , Ł  .,;co,v;  W 

\  .. 

v 

t r.­Z, toho  p o c h o p í j a k . již... životy první  kř estansk é r. 

obce •Lbyl  v .oč h   mimaatojícíph. ospravedlně ním ^ právě  ­ • "  •  »• t íc ­  ^ J. • • S v i  J *..' vij"; V  J  ­J" O i. •  S  •  — P  istej­ , ^  «/ A • '. i  ^  '/,  nou  uč inno u  si^lpu jako  život  vtě l­enéhr O Syiia^. Božího,  kte­ rý  Lukáš  popisuje  jednoduchou  vě tou: . "Transit  benefacienr  do  ­ Procházel  at dobře  č inil "  /Sk  10,3.8/ a Pavel,  když  ř íká :  "Apparuit  benignitas  salvatoris. nostri  ­  Objevila 

­ 84 ­  9 

se dobrotivost  našeho  Spasitele"  /Tit  3 > 5 A  Svou  láskou  dáv­ali první  kř ešían é  i svě dectv í  pravdě. Skutkem  dokazo­ vali, že Bůh  je Láska, nebot  narozeni  z Boha, úč astn i  je­ ho  př irozenosti ,  žijíce  v Kristu,  zjevovali  nejpř esvě dč ­ i vě jší m  způ sobe m  podivuhodnou bratrskou lásku.  Proto  sv.  Jan  př irovnáv á  bratrskou  lásku ke  svě tl u  a naopak  za  pod­ statnou  temnotu označ uj e  pohanský  svě t ,  t.j. lidi,  kteří  se  navzájem  nemilují  /I Jan  2,7­11/• 

' 

JSř estansk ^ život. a bratrská JLáska_  . ; 

•,  •,  : 

; : 

Zbývá nám'př íli š  málo  č as u na  analýzu'nebo  alespoň   na  struč n é  shrnutí  Pavlovy  nauky  o lásce k  bližnímu.  Zdů­ razníme jen,  že  apoštol  shrnul  celý  kř estansk ý  život,  spo­ leč n ý  i  individuální  do kř estansk é  bratrské  lásky  /Ef  4,  15­16/. Bez  lásky nejsme  nic,  s láskou však  všechno:  "Kdy­ bych  mluvil  jazyky  lidskými  i andě lskými,al e  lásku  bych  nemě l ,  jsem  jenom  dunící  kov  a zvuč íc í  zvon. Kdybych  měl  dar proroctví,  rozuměl  všem  tajemstvím  a obsáhl  všechno  poznání,  ano,  kdybych měl  tak  velikou víru,  že  bych  hory  př enášel ,  ale  lásku  bych nemě l , nic nejsem. A  kdybych  roz­ dal všechno  co  mám,  ano, kdybych  vydal  sám  sebe k  upále­ ní,  ale  lásku  bych nemě l , nic  mi  to neprospě je "  /I Kor  13, 1­3/•   Pro  Apoštola  je  č lově k  "podle  tě la "  č lově ke m  ze  svě ta ,  pohanem nebo  nevě ř ícím , který  se  znovu  narodil,  obnovil  ve kř t u koupelí  znovuzrození  a obnoveni  v Duchu  svatém,  jenž na nás  byl v hojnosti  vylit  skrze  Ježíše  Krista,  našeho  Pána  /Tit  3,6/. Nově  pokř těý  n se  stal  č lově ke m  "Podle  Ducha",  pravým kř estanem ;  "Ti, kdo  se  da­ jí vest  Duchem  Božím,  jsou  Boží dě ti "  /Ř í m  8,14/.  Celý  mravní  život  je  od nyně jšk a  chápán jako  vedený  3 doprová­ zený Duchem  svatým:  "Jsme­li  živi Božím  Duchem, nechrne  se Duchem  talté ř ídit "  /Gal  5,25/.  Nyní  je to  však Duch  svatý, který  rozlévá  do  našich  srdcí  lásku,  tu lásku,  kterou  miluje  Bůh  sám  sebe  i všech­

" 

• 

v  ­ 85 ­

' 

,: 

ny 'Tidi /ftítn "5', 9/.­ 2i't "podře ­Ó&tti'i  teďý  gnamená "být z ani­ ceny  M eh e ni lásky vz­hledem '­k • Boii'u 

: n䚍 m~ br at ř lŘ. "Kť r ­ a

č t e póď ľé Ducha" není'  ­ tedy  nic  jiného ^nez" práktrcký  tuto  lásku "prokazovat  a ­konkrétné­ ji uskut/e7Srtóvať ľ ^ót'd  výra­ zy  jako  "žít­ podle Ducha" • • ­"milova t  pro ­'Xrř st ^ , "být 1  kř eótaitem " jsou prlne • 'rď vnocenné­ o  Vzhledeíir k't;ôtnu není nic  jasně jšíh o  než  text  z ­Gal 

kde­ ^ v ^  proti  sobě  

staví  skutky  tě a l  a ovoce  Ducha«, A  jaké  je  to  ovoce? Je  t tóš^favc^e t,j ­dobro— *  to : "Láska, radost,  pokoj ? ­ trpě livos ta, svornostl 0Ctichost> .zdrženlivost;" ­.­/Gal: ^Vŕ ^'S'B/^v .  Jedná  se zač ala.jjedno^načě  n o ;bratr.skp.u láíakLuy:k terá sa<  rů zný m  způ sobem , rozvíjí  ve­­'Ciqc^­ech^oiSSteré tdóvpsují dov;.  ­ je^Jrš­
 je pout.Qnv:' dokonalost i". /'Kol ^ $ 2.4/* S j eiaocujé všrecjpiňy  ctno,sti v jeden; pevně_ spojený, ^.^prmpnický .oelek. fcJdě luje.­ jim bytí  a vlastní  kř estanskou,h$dnoiu. ;  teologové  by.ř e­ <  , ŕ  r < 

kli:  "jejich  podstatný  tvar". 

Jegtliže; je,kř esíanský : život  totožný  s láskou k bliž  nímu, nepř ekvapuj e  nás, ~ že : Pavel­, velký Apoštol . dokon^lcs  ti, který  o ni,.tolik  usiluje  a., snalí  se  ji uchvátit  /Plp  3,12/, neúnavně­ vě ř íc í  napomíná,­aby .rostli, vr lásce, .ne4  bot  toto  je ne jlepší­.cesta  ze.vš$eh./l Kor. 12? 31/?   PQ 

; 

níž  dojdeme  cíle /H< ..fíiesenfeld­:­  fíla .vie. de eti&rité", No­ te  sur 1 Cor  12.31 in Studia  Theologie^., Lund,  1948,  str.  146­157/. 

. i. 

^ 

;rvi 

Apoato.l všechny  více  nebo r&éně veř ejn é  avzvuč n é  da­ ry  pouč ován í , podivuhodné  síly5. prorokování,  uzdravováni,  vě děí  n i. oddanosti  staví ­do ,silného ­.pírot.iklndií k  tiché,  mírné, ...jemnocitné 1 ásee  kterou  v...srd Q i ­uchováváme..­; pro .  bratra. Tato  láska, pokud  sama vede k cíli*  toj* ke  spáse,  je tou cestou, která  vede  node vším  ostatnín0  Je  to  ces­ ­ r 

­ 86 ­  9 

ta  života, který  jsme  př ijal i  od  samého  Boha  v i żní  ír^vu  Ježíše Krista,  a proto  tedy  vlastní  ntnost  V*es?an:a, Pa­ vel  př ipomín á Korintanů m ,  kteří  př ikládal i  př íli š  velký  význam  charizmatům  a viditelnému  pů soben í  Ducha  svatého,  že  vlastní  normou kř estanskéh o  života  je láste , że ona  sama vede  ke  spáse, že  ona  sama  zakládá  společ enský , ži­ vot  Církve, který  je ohrožován  existujícími  rozkoly  ply­ noucími  z nedostatku vyrovnanosti  mezi  rů zným i úř ady ,  vy­ konávanými  v lů n ě  již rozvinutého  organismu. Je­li  však  láska vlastní  pravou  cestou života  ­ tak 

sám  Ježíš 

je Cestou,  Pravdou  a Životem  /Jan  14,:6/, ­ vzbuzuje  toto  př irovnán í  k  cestě  také  př edstav u  postupu kupř ed u o Rozhod­ nout  se pro  správnou  cestu nestač í . Musí  se také  postupo­ vat  vpř ed . Je  pozoruhodné,  že rů s t  bratrské  lá. ky  je v  souladu  s rozvojem  kř estanskéh o  života. Podle  Apoštola  jde  o to,  abychom  dosáhli  zralosti  dospě léh o  č lověa  k­ "plnosti  Kristova  v~ku" /Ef  4,13/. Soluň anů m  píše:  "Pro­ kazujte  svým bratř í m  zvláštní  lásku"  /I Sol  5,13/.  "Necht  Pán dá  bohatě  rů s t  vaší  vzájemné  lásce  i lásce  ke  všem" /5,12/.  "Musíme  za vás  stále Bohu  dekovat  jak  se  sluší...  protože vzájemná  láska  vás.všech  je  stále  vě tší "  /2 Sol 1,3/. Tím,  že Pavel, který měl  velmi č .ynamick ý  smysl pro  božské  udě lován í  milostí,  př ipojuj e  k Ježíšově   a Janově nauce  povinnost  k ustavič ném u kráč en í  vpř ed ,  k  rozvíjení  lásky  až k  onumu:  Nikdy nemilujeme  svého  bratra dosti!  Vždyí,  jestliže  jednou  v nebeské  otč in ě  ví­ ra  i nadě j e  zaniknoa, jestliže  prorokorání^ a vě d a  skonč í ,  dar  jazyků  př estan e  ­ láska k  bližnímu nezmizí*  Cr.ntns  numquam  excidit.  Poně vad ž  je vě č ná ,  je nejvyšší  ctností  /I Kor  13., 8­13/.  K o n e č

né 

z á v ě

r y: 

­ Ve SZ miloval  č lově k  svého  soukmenovce  na Boží  rozkaz  jako  sám  sebe.  ­ Podle Ježíše  miluje  č lově k  všechny lidi  i nepř átel e  jako  je  miluje  Bů h . 

­ 87 ­  9 

• "Podl e  Jap®  ^iluje  č lov& k 

x 

jako nás  miluje  Ježíš.  ­  Podle  Pavla miluje  č lově k  všechny  lidi  "v Ježíši  Kris­ tu", díky  Boží  milosti,  která nám  byla  vlita.  Ukazují  nám, že v  úč inn é lásce  se zjevuje  skuteč nost ,  že  jsou uč edníci . Proto nesmíme  být  př ekvapeni ,  že  pros­ lulý  úryvek  o posledním  soudu /Mt  25,  31­46/ nás  uč í , že  se ten  soud  vztahuje  na  bratrskou  lásku: To  co bylo  uč i ­ ně n o nejnepatrně jším u  z tě c h kteří  jsou  jeho,  ano jen  je­ dnomu z jeho  bratř í ,  př ijím á  Kristus  jako  sobe  prokázimé.  A  nechá  vstoupit  do  svých  radostí  ty, kteří  sytili  a ša­ tili  chudé,  ošetř oval i nemocné, navště voval i  uvě zně né .  Z  toho vyplývá,  že bratrská  láska byla normálním  zamě st ­ náním  první kř estansk é  obce, která  se  tak  v oč ekáván í  pa­ ruzie  př ipravoval a  na  koneč n ý  soud.  Oč ekával i  Kristův  ná­ vrat v obě tav é  bratrské  službě. Bohužel tento  pů vodn í  duch kř estanstv í  má  pohasnout  na konci  vě ků . Pán  to  př ed ­ pově dě l  a oznámil:  "a  protože  se rozmů ž e nepravost,  vy­ chladne  láska mnohých"  /Mt  24,12/. Touto  láskou  se míní  láska bratrská i Kontext  to blíže vysvě tluje :  Ve  zmatku,  při  pronásledováních  trpící  kř estansk é  obce  "mnozí  od­ padnou, navzájem  se budou  zrazovat  a jedni  druhé  nená­ vidě t , povstanou  lžití  proroci  a mnohé  svedou... Ale  kdo  vytrvá  až do konce,  bude  spasen"  /Mt  24, 10­11,13/«  Po­ pis je velmi  konkrétní:  Láska  se promě n í  v nenávist,  ov­ ce ve vlky, bude  tzrů sta t  nespravedlnost,  bezpráví,  srd­ ce  se  zatvrdí  a lidé  3e budou  vzájemně  zrazovat  a nená­ vidět •   Jak  bychom nemě l i  mít  obavy  z takovýchto  vyhlídek?  V každém  př ípad ě  se musíme  pevně  držet  toho,  že  bratrská  láska  je  zkušeV^ním kamenem  kř estanskéh o  života,  že  musí  v našioii srdcích  zrát  až do parusie,  že  př edstavuj e  pou­ to mezi  tímto  př ítomný m  životem  a budoucí  vě č ností ,  tím,  že nás na  ni  př ipraruje .  Č í m horší  je doba,  tím  intenzi­

­ 88 ­  9 

» §• w y  »  «aBwvwoi 

w  m  ­vqtľ prna i  ri rar v 

v  vm r*w%j  y 

­r* 

­j  ­ 

­r 

k 

«. 

m* r 

č iňe dobře  m všem?  nejvíce  však" te^  kteř   í pctřr  do rodi­ ny  víry!"  /Gal 6,10/.  II. Laska_k BohujDližnímu_v  Novem  zákoně   Existuje­li  ně jak ý názor r který  je dobř ­ e zdů vodněý  n a všeobecný,  pak  je to ten, že  láska k Bohu  a bližnímu  tvoří  podstatu  kř estanství . Vyvrcholení  a dokonání  kř e ­ sť anskéh o  zjevení  je  skuteč n ě  dosaženo  v jedné  z jeho  po­ sledních  vyč erpávajícíc h  výpově dích :  "Bůh  je láska" /I Jan  4,Í6/. Celé  evangelium  je,  prostř ednictví m  nejdražšího  Syna, vlastním  znamením  nekoneč n é  lásky, kterou Bůh  mi­ luje  č lově ka . Kř estansk ý  život  musí  podle  toho  být  odpo­ vě d í na tu Boží  lásku,  a rozšíř ení m  této  "agapé". Avšak  v  č er ň tato nadpř irozen á  láska  spoč ívá ? Z  jakých  podstat­ ných  č ást í  se  skládá  a v jakě i n vztahu jsou tyto  mezi  se­ bou? Bude nezbytné  ozř ejmi t  tuto  základní pravdu  zjevení  v  její  celistvosti,  abychom mohli  obdivovat  její  velikost  a vznítit  jejím žárem  své  srdce,. Následující  stránky  ten­ to dvojí  záměr  sledují,  í  1 c _Bů h_a_Jež Boží  zjevení  u Jordánu obsahuje  první  zmínku Boží  lásky v Novém  zákoně.  Oznamuje  svou lásku ke Kristu  a vy­ jadř uj e  svou blahovů l i  a velikou  úctu k  svému  Synu /Mt  3,  17?  srovc  12,18;  17,5/*  On je nejdražší,  prvotní  a vy­ volený  př edmě t  jeho božského  zalíbení  /Ef 1 ? 6; Kol  1,13/.  Proto  Otec  ctí  svého  Syna  a povyšuje ho nade  všechno,  V 

, 

nebot mu udě li l nejvyšší plnou moc nad  celým  vesmírem  /Jan 3,55/o  Vzdává  mu díky, že  se tak cele oddal  jeho  Božské vů l i /Jan 10,17;  srov. Ef  5,2/. Ježíš  si tuto  lás­ ku  svého  Otce vzal  k  srdci  /Jan  5 ? 20;  17,23,26/ a svoji  náklonnost  mu  projevuje  tím, že  zachovává  jeho  př ikázán í  a  "zů stáv á  v  jeho lásce"  /15,10/. Dokonce  se vydává  až 

­ 89 ­  9 

A«  8  a  že v životě  a smrti Vykupitele  pozorujeme  co to je  "Lás­ ka Boží v Ježíši Kristu"  /Ř ím  8,39/.  "Podle  toho  jsme  poznali, co je láska, že on za nás položil život" /I Jan  3,16/.  3._Deus  caritas est  Pro prvotní  Církev  není víra nič m í  jiným než vhle­ dem do tohoto Ježíšova  tajemství,  do tajemství  Zjevová­ tele božského  srdce /Jan 1,18/.  "Také my jsme  poznali  lásku, kterou má Bůh k nám a vě ř ím e  7 ni. Bůh  je láska  a kdo zů stáv á  v lásce, zů stáv á v Bohu a L^ÍX V ně m "  /I Jan  4,16;  srov. V 8/. Jestliže  je Syn úplná  láska,  pak je 

­ 90 ­  9 

nutne Otec  láska  také. Láska není:sfrad  nejaká  boŽ­ská ­ vlastnost  jako kterákoliv  jiná  ­ tak  asi  jako  by  se Bůh  projevoval  vů č i  svému  stvoř en í  jen navenek  jako  dobrý  a  velkomyslný  /Mt  ^ :  45/;  Láska  je  spíše  jeho vlastní  jmé­ no,  to  co ho nejlépe  charakterizuje,  totiž  jako  "Boha Lás­*"  ky"  /2Kor  13,11/  1  tedy'dobroč inn á  hojnost,  tedy  č ist é •   darování  a obě tován í  sebe  samn. Tato  př ekypujíc í  Božská  plnost,  toto  sebeobě tován í  je v  2 Kor  13, 13 /srov.  Hím­ 5,5;  15,30/ př ivlastň ován o  Duchu  ävatému.  4. ^Buh­^ svě t_ a Jeř estan é  Celkový  plán Boží  spásy  pramení  z jeho  lásky,která  ho navrhla  a uskuteč nila :  "Bůh  však  prokazuje  svou'lásku ­ k  nám  tím,  že Kristus  za nás  zemř el ,  když  jsme  ještě  by­ 1 li hř íšní' ' /Ř í m  5,8/. Ob'ě í t svého Jednorozeného  l ^ o ­

Bůh  svou nekoneč no u  lásku k lidem,  protože' jim  sdě li l 

••  •  

vě čý  n život,  t.j.  chce  jim dát  úč as t  na  své­ slávě  /Jan  3,16;  1 Jan  4, 9­10/.  Tato  svrchovaně  svobodná, nezasloužená  láska, která . • •   nehledí  na  vážnost  osoby  /Ř ím   9,13*25/,  avšak  ř íd í  se  zá­ libou v  "Bohem milovaných"  kř estanec h  /l°Sol  1,4;  2 Sol  2, 13.16/,  objímá  je  se'stejnou  vroucností,  kterou  také  Otec  miluje  svého  Syna  /J.qn 17j  23­26/  a to  právě  pro  lásku, kterou  oni prokazují  Kristu  /16, 27/. Dě l á  to  proto, že  je  úč ast í na  své  př irozenosti• a  na  svém  životě   skuteč n ě  zplodil  jako dě ti .  :íHleäte,  jak  velikou  lásku  nám Otec  daroval:  byli  jsme nazváni  dě tm i  Božími  a  jsme  jimi17  /I Jan  3,1/«  Tato  Otcovská­ láskävposkytu j e nepozor­ ně jš í  péci  /Lk  12.  22­­72/ a nejúč inně j si . ochranu  př d e  knž­ dýTu­ nebezpeč í m  /Ř ím   8,31­39/; 'ať š& k  také všechny  d żry, ....  zvláště  ty, které  se  týkají  lásky k Bohu  /Ř ím   5,5; Ef 6>  23~; 1 

1j14; Jud  1,2/  a spásy  /Ef  2,4/,  jakož  i doko­

nalou  jednotu  s" Bohem  a mezi  sebou navzájem  /Jan 17:22­.  23;  srov. 14,  21.23/. A  ty  se v kř estanec h  probudila dů vě ra ,  stačí když  svůj pohled  obrátí na  toho,  "který nás  miluje"  /Ř ím   8,37/•  

­ 91 ­  9 

S* JL&ska_k_Ježíši  a  jeho^Otci  V  evangoiiu  se  obá^vuá*  láska ke Kristu  jako  uznání  vyslance  Božího  /Jan  3,42/, jako  vroucí  úcta  k tomu,  kte­ rý  odpouští  hř ích y  /Lk  7,  42.47/,  jako  vysvě cen í  k  jeho  službě  /Jan  21,15­17/.  Pán  sám označ uj e  tuto  lásku  jako  trvalý  svazek  s ním, jako  odpověá  na  jeho lásku  a jako  vě rnos t  v následování  jeho  př íkaz ů /14,  15.21.24/  ­ jako  vlastní  pramen  radosti  jeho  vě ř ícíc h  /14*28;  srov. 1 Pe­ tr 1,8/. Opravdový  kř esta n  je tak  proniknut  láskou  a obě­ tí Kristovou,  že  se mu  zasvě cuj e  a oddává  tě le m  i životem  /2 Kor  5,14/.  Praví  uč edníc i  jsou ti,  "kteří  našeho  Pána  Ježíše Krista  milují  nezlomno*  láskou"  /Ef 6,24/;  proto  také  "upadá  do klatby", kdo  stále  "Pána nemiluje"  /I Kor  16,22/. Naše  láska  k Bohu  spoč ív á  nejprve  a hlavně  ve  vdě č nost i  tomu, který  nám  odpustil  /Lk  7,42;  1 Jan  4,19/;  dále  pak  ve  zbožnosti  a úctě  /Lk  11,42;  Jan  5,42/. Již  v nejstarším  kř estanské m  spise  jsou vě ř íc í  označ ován i  ja­ ko  ti, kteří  milují  Boha  /Jak  1,12;  2,5/ ^ označ eni ,  kte­ ré  používal  sv. Pavel  /Ř í m 8,28;  1 Kor  2,9/ a  př edevší m  sv. Jan  /I Jan  4, 7.8;  5,1/. Je to  právě  on,  jenž  klade  na rty kř estan ů  tyznání  "Miluji Boha"  /I Jan  4,20/. To  je rozhodující  volba  ­ 1 Jan  2,15,  obět  nerozdě lenéh o  srdce  /Mt 6,24/;  dokonce  do  té míry,  že  tato  Boží  záliba  /Mt  10,37/ k fiobě táhne  ty, kteří  se zř ekl i každého  jiné­ ho  způ sob u  př íslušnost i  v  lásce  /Lk  9,23/ a ­ zakládá  kř estansko u  svobodu* 

6 * _Ctnost  lásky  k  BoŁu_a_bližnímu  Kř esía n  se  od  svého  obrácení  př ipoutáv á  v  lásce k  Bohu;  to  je  jeho  "první  láska"  /Zj  2,4/. Tato  láska  je  nerozluč n ě  spjata  s vírou  /I Sol  3,6;  Ef  6,23/, jejíž  ži­ votní  sílu  oplodň uj e  a oživuje  /kř ísí /  ­ /Gal  5,6/ a s na­ dě j í  /I Sol 1,3;  5,8; Kol  1,4n/. Je  z tě cht o  tří  "nejvě t ­ ší" /I Kor  13,13/  a má oduševň ova t  celý  mravní  život  kř e ­

­ 92 ­  9 

st ana /Zj 2,19/»  Nikdo  ji nevlastní  bez př edchozíh o  Boží­ ho  vyvolení  a zvláštního  obdarování  /I Kor  8,3/. Je to  velký  dar milosti  /l Tim  1,14/,  ovoce Ducha  svatého  /Gal  5,  22/.  "Láska  je  z Boha"  /I Jan  4,7/. Popisuje­li  sv.  Pavel  "Agape"  př edevší m  jako ošklivost  ke zlu  a  př ilnut í  k  dobru  /Ř m í 12,9/,  tedy  jako  sílu,  synoptikové  ji napro­ ti tomu označ uj í  jako  oheň  /Mt  24,12;  Mk  9,49/,  a sv. Jan  ji uvádí  do  souvislosti  s novým narozením  z Boha  /I Jan  5, 1­2/. Bůh  je  skuteč n ě  a opravdu  láska;  a protože  si  zplodil  dě ti , nemů ž e  být  tato  úč as t  na  jeho  př irozenosti ,  kterou  jim  tím  daroval;  nic  jiného než  láska  sama. Toto  je  tedy  poznávací znamení  Božích  dě t í  /I Jan  3,10/:  "Kdo  miluje,  z Boha  se narodil"  /I Jan  4,7/. Kř esta n  požívá  božské výsady  nosit  v sobě ustavič n ě  tuto výluč nou ,  od  Bo­ ha  pocházející  lásku  /3, 17;  srov.  4,16/, která  se  od  kaž^  dé  jiné  jednoznač n ě  liší  zvláště  tím,  že vyluč uj e  každý  strach  /4,17.18/  a trvá  vě čě  n /I Koř  13, 8­13/* Bůh  nás  vyvolil  k  tomu,  abychom  ­ na  zemi  i v nebi  ­  zů stával i  př d e ním  v  lásce  /Ef  1*4/. Tak  celý kř estnnsk ý  život  zá­ leží  v tom, abychom  se zachovali  v lásce  Boží  /Jud  21/.  7._Láska_k_blizhímu  První  Ježíšovo  pouč en í  o lásce  se týká  jejího  rozší­ ř en í na naše nepř átele *  kterých  si máme  vážit  /Mt  5J  43~  48/, tak na každého  cizince,  kterému  musíme  v nouzi  pro­ kázat  milosrdenství  a př ispě cha t  mu na  pomoc  /Lk  10j 25­ 37/. Tato  nestranná,  na  všechny  se rozprostírající  velko­ rysost, není  nič í m  jiným než napodobením  milostivé  a šle­ chetné  lásky  nebeského  Otce  jeho  dě tmi .  Sv. Pavel, který  klade  pastýř ů m  duší na  srdce,  aty  tyli  vzory  v lásce  /I  Tim  4,12;  2 Tim  1,7­13;  2,22;  3,10/,  spojuje  nerozluč n ě   kř estansko u víru  a bratrskou  lásku  /Flm  5­, kterou  ozna­ č uj e  jako  vyplně n í  Zákona  /Ř í m 13, 8­10/. Každá  "pravá"  /2 Kor 6,6;  8,8/,  t.j. Duchem  sv. vlitá  láska  /Kol  1,8/  musí  být  proto  př emě ně a ve  n skutek  /2 Kor  8,24/.  Kresta­

­ 93 ­  9 

t 

*  t 

na nikdy  ÚDlně  n»«blat^  tont  <č iu h lásky 9  který  se r; le  presto  musí  neustále  snažit  vyrovr.4­7­1  x.yto p**ojev.yc  ne­ bo  skutky  lásky  jsou:  trpě liv á  snášenlivost  /I Kor  1 3 , •   7; Ef  4,2/ ­ uctivá  /I Sol  5,13;  1 Petr  2,17/ a ně žn á  zá­ roveň' /I Sol  2,7­7;  IPetr  5,14/,  pohotovost  ke  službě   /Gal  5,13; 6,2/,  pohostinnost  /Ř í m  12,13;  srov. 3 Jan  6/  nebo hlásání  slova  /Flp 1,16/  ­ toto  všechno  jsou  projevy  péče  o duchovní  blaho  bližních  /I Kor  4,21;  Žid  10,24/.  Tyto  služby  lásky  vrcholí opět  ve společ né m  životě v  co  * 

* 

nejvě tš í  svornosti  cítě ní ,  smýšlení,  chtě n í  i usilování  /Ř í m  12,16; Flp  2,1­2/.  Protože  kř estan é  patří k Boží rodině  a mezi  sebou  jsou navzájem  bratry  /I Petr  2,17/, má  jejich  láska  cha­ rakter  bratrské lásky  /Ř í m  12,10;  Žid  13,1/,  "Philadel­ phia" /I Sol  4,9; 1 Petr  1,22;  2 Petr  1,7/;  "hody  lásky  ­ agape"  jsou  její nejvýznamně jš í  projevy  /Jud  12; srov..  1  Kor 16,18nn/. Každé lidské  př átelstv í  mů ž e  být  prosyce­ no  pohnutkami  božské  lásky  /Sk  27,3; Tit  3,15;  3 Jan  15/;  týká  se  to  př edevší m kř estanskýc h  manželů, kteří  se mají  milovat  se .stejnou ně žnost í  a radostnou  obě tavost í  /3f  5,  25­33; Kol  3,19/ s jakou Ježíš miloval  lidstvo  vykoupené  jeho Krví;  jejich manželská  jednota není  pak nic  jiného  než  obdobné napodobování  a př izpů sobován í  se lásce  samot­ 4 

ného  Vykupitele 4  Sv. Jan  zná  jen  jeden druh  lásky  k  bližnímu:  ten,  který  chápe  ostatní  uč edník y  v lů n ě Církve  a to  tak, že  je  sjednocuje  v jedno  vroucí  společ enství .  Ještě mu  tak­ ř k a  zní  v uších  př íslušn é  Pánovo  napomenutí  /Jan  15*  12­ 17; 1 Jan  3,11­23/.  a/ Tato  bratrská  láska  je zároveň  vdě č nost í  za lásku,  kte­ rou nás Bůh  obdarovává,  a  př ipodobň ování m  se  této  lás­ ce:  "Milovaní,  jestliže  Bůh nás  tak miloval,  i my  se  máme navzájem  milovat."  /Jan  4,11/. Naše  láska  mů ž e  být  skuteč n ě  svobodná,  podnikavá, nezištná  a dobroč in ­ ná  jako  Boží  láska  jen  tehdy,  obrací­li  se k  bližnímu. 

­ 94 ­  9 

* 

b/ Je  př irozený m  zákonem,  že  "každý,  kdo  miluje  toho, kte­ rý ho  zplodil, miluje  také  toho j který  je jím  zplozen?í  /I Jan  5 , 1 A  Jako  dítě nebeského  Otce,  nemů ž e  kř esta n  jinak  než  se  cítit  být  jedno  s tě mi , kteří  jsou  č leno ­ vé Boží  rodiny, Bohem  zplozeni,  a proto  jeho  bratř « i  c/ Láska k bližnímu j e více požadarek  př irozenost i  než  vý­ slovná  mravní povinnost*  Boží  dítě  př ijal o úč as t  na  př irozenost i  a životě  svého  Otce, který  je sám  Láska;  proto  nemů ž e  nebýt  také  láska  /I Jan  4, 7­8/. Byl by  vnitř n í  rozpor  v tvrzení,  že  milujeme  Boha, když  bychom  nemilovali  ty, kteří se  z ně h o  zrodili  a které  On mi­ luje í  nebot  kdo miluje  Boha, miluje  také  svého  bratra  /4,20/.  d/ Boha nikdo  neviděl  /lJan  4,12/,  a proto  také nikdo  s  koneč no u  jistotou neví,  zda  je  jeho láska k Bohu  úplně   č istá .  Láska k bratř í m  je však neomylným  poznávacím  znamením  pravého Božího  dě tství ;  nebot míaže  pocházet  jen z Boží  lásky  a je myslitelná  jen  jako  projev  této  lásky  /I Jan  5,2; Žid  6,10/.  e/ Láska k bližnímu,  jak  ji př ikazuj e  a nař izuj e  Ježíš v  poslední  vů li , je  "nové  př ikázání "  /Jan 13,34/,  kte­ ré př esahuj e  všechno,  co  požadoval již  Lv  19,18.  Ne­ bot  jde  o to, milovat ták,  jak  nás miloval  Kristus;  avšak  ort nás miloval,  jako  ho miloval Otec, ííedná se  zde o lásku, která  je vlastní  Bohu;  uč edníc i  se milu­ jí v Ježíši  Kristu,  f/ To je  i dů vod ,  proč  je bratrská  láska víc  než  ně jak á  př ím á  povinnost. Je  to totiž  služba, kterou Mistr  ulo­ žil  své Církvi;  to, co ji teprve  dě l á Církví c Jako  byl  Kristus  zjevením  Otcovy  lásky,  tak  dosvě dč uj í  Boží  dě­ ti  svou  jednomyslností  a bratrskou  láskou  svě t u  př íto ­ mnost  Pána mezi  svými:  "Podle toho  všichni  poznají,  že  jste moji uč edníci ,  budete~li  mít  lásku  jedni k  druhým"  /Jan  13,35/»  Proto  je k tomu každý  kř tě ne c  již  cd prv­ ního  kř estníh o  pouč en í  vybízen  /2 Jan  5/* 

­ 95 ­  9 

8. Kř estansk á  mr.avno'št^a^pŕ ikn?;in í J  .  V Nové  smlouvo  znamená  "žít v Kristu"  /Kol  2,6/ ne­ bo  "kráč t e  v novém  živote"  /&Łm 6.4/ totéž  jako:  vyzař o ­ vat  lásku  ­ a svůj život  vybudovat  na  láscec  a/ Láska k Bohu  a bližnímu je  př edmě te m  dvou  nejvě tšíc h  př ikázán í  ­ jednoho  zcela vlastního  druhu­j  na  nichž  spoč ív á  "celý Zákon  a proroci"  /Mt  22:.36~4Q/*  Tím  se  naznač uje ,  že každý  mravní př edpis , a každý  skutek  bu­ de  závazný  a mravně hodnotný,  pokud  obsahuje  nebo  vy­ jadř uj e  lásku, Milovat  z celé duše  je  pak  také  prostř e ­ dek  "abychom  zdě dil i  vě čý  n život" /Lk  10  2 5­ 2 o/;  toto  př ikázání , které  př evyšuj e  všechna  při k
•» í ^  ­ nr>ož­

ň uj e  mu vroucí  lásku k  bratř í m  /srov  4*8/<.  c/ V  oč íc h  sv.  Pavla  je  smyslem  a úč ele m každé  péče  o du­ še a každé  úř edn í  moci  podporovat  zrození  a rů s t  lásky  k  Bohu  a bližnímu;  finis  praecepti  caritas  /I Tim  l,5/#  Každé př ikázán í  je obsaženo  v  projevech  bratrské  lásky  a da  se  jimi naplnit  /Ř í m  13 ? 8*10/.  Ona  je  ''poutem do­ konalosti"  /Kol  3? 14/,«  takže  kdo  miluje, své  bratry,  splň uj e  Boží  vů l i  a cítí  se nabádán,  aby .uwskuteč ň ova l  i  všechna  ostatní  př ikázán í  /Gal  5­14­/  "Agape"  je  te­ dy vlastní  kř estansk á  hodnota,  která  vše  oduševň uj e  a  oživuje;  bez ní  nejsme, nic, nemáme  nic  a nezmů žem e  nic  /I Kor  13,1­3/;  žijeme  jen..pokud  žijeme  v  lásce,  právě   tak  jako  žijeme  jen  pokud  žijeme  v Kristu  /I Kor  l r 30/.  Mravní  snaha  spoč ív á  tedy  v úsilí  o  lásku /rim  14 5 15/,  tak  "že všechno«..se  dě j e  v lásce'' /l Ker  16,14/#  "Aga­ pe  sama  označ uj e  skuteč n é  nebeské  bytí  e,  jednání  Božích 

.. 96 ~ 

dě tí ,  a obsahuje­ celoví mravouku  sv• Pavla  ­ podle  Pánova  př íkladu :  "Napodobujte  Bo'ha jako  jeho mil­rvan' dě ^. l a krá­ č ejt e  v lásce,  jako  i Kristus  miloval vás..o  /Ef  5 ? l~2/c  d/ Sv# Jan  se uč i l  od  svého  Mistra,  že  milovat  Boha  a po­ slouchat  př ikázán í  jsou nerozluč n ě  spjaty  /Jan  14­15;  1  Jan  5,3/; milovat  Boha  a zachovávat  jeho  slovo  je  po­ dle ně h o  jedno  a totéž  /Jan  14 ľ 23;  1 Jan  2,5/•  Proto  mu­ síme  všechno,  co Bůh  př edepisuje ,  uskuteč nit ,  aty chom  mu  prokázali  svou  lásku:  "Láska  záleží  v tom,  že  žijeme  podle  jeho  př ikázání "  /2 Jan 6/. Protože Janova  mravo­ uka  rozvíjí  lásku,  není  uč edníke m  ten, který  vě ř ,  í ný­ brž  ten, který  miluj é ­  "ho  agapon". Je­li  tato  láska  láskou Boha  a Krista,  pak  spojuje  ­ jako úč as t  na  božské  "Agape"  ­ uč edník a  se  svým  Pánem  a nechává  ho  v této  je­ dnotě, která  je  srdcem náboženského  života  /Jan 15,  9­ 10/, žít  i zemř ít . Jedná­li  se  však  o  lásku k  bližnímu,  pak  je  to dů ka z  pro  to, že  obrácený  př eše l  ze  smrti do  života,  že  zů stáv á  ve  svetle  /2,10./, že  se  stal  dítě te m  Božím  /3,10/  a ­ že  "jeho láska  je v nás př iveden a  k  do­ konalosti"  /4,12/.  e/ Tak  jako  celý  život,  je  i láska stvoř en a  k  tomu,  aby  rostla  a utvrzovala  se  /2 Sol 1.3; Ef  4,15­16/; hlavne  v modlitbě  /prosbě/  o rozmnožení  Božího  daru  /I Sol 3 ?  12/#  Tato  láska  je dovršována stále  živSjším  vnímáním  hodnot  spásy  a vě tší m  zjemň ování m  mravního  smyslu  /Flp  1 , 9 A  Dítě,  prosycené  božskou  láskou  a př ijat é  milosti­ vě Bohem  za vlastni  pak žije  stále vjrně ji .  protože  i  jeho  duchovní  zrak  je  stále  pronikavě jší «  Srdce  os. lí­ cené  láskou  dospívá  k  "plné  bohaté hojnosti  pochopení"  /Kol  2,2/, které  se  nejprve  vě nuj e Kristu  /2 Petr  1,7/  a  zvláště  jeho  lásce  k nám  /Ef  3,17/«  Nejlahodně jší m  o­ vocem nazíravé  lásky  je vhled do  nepochopitelné  hojnos­ ti Kristovy  vykupitelské  lásky,  Podle  1 Petr  4 ? 8  "př ikrýv á  láska množství  hř íchů "  /srov.  Lk  7,47;  Jak  5,20/. Podle  Ježíšovy  nauky  dosahuje  vytrva­

­ 97 ­  9 

IL 

lá láska  vylití  Ducha svatého  /Jan 14r  15­16/*  nové  hledá­ ní  domova,  stále vř elejš í  př ebýván í  Otce  a Syna  /Jan 14,  21• 23/#  Vě rn ě  prožívaný  kř esť ansk ý  život není  pak  nič í m  jiným než vzájemným  milováním  v dávání  a př ijímán í  mezi  u­ č edníke m  a trojjediným  Bohem. Nejde  to  př irozen ě  bez  radi­ kální  př estavb y  /př emě ny / náboženského  prožívání»  Kdo  stá­ le  setrvává  v láskyplné víře  a poslušnosti  k Bohu  /I Jan  2, 5/,  a v bratrské  lásce  /3,19;  4,12/, mů ž e  klidně ve  svém  styku  s nebeským  Otcem  odložit  jakoukoliv  úzkostli­ vost;  ve  své  dě tsk é nezaujatosti  ho  smí  př ím o  oslovit  /4,  17­18/. Bratrská  láska, která  pramení  z lásky k Bohu  a Kris­ tu, je  jistá  cesta  spásy  /I Kor  12,31/»  Ježíš nás  to učí  /Mt  25, 31­46/,  svatí  Petr  a Pavel to  potvrzují  /I Petr  4,  7­8;  1 Kor  13,  8 . 1 2 A 

­ 98 ­  9 

J o s .  Veselý 

. . T a k o v í  j s m e  . • c * 

f _ 

Takoví  jsme  a  takoví  jsou  . kolem nás*  "í I ^  é  \ r* *í < "  jak klávesnice u  varhan  A  4 jenom tak  se vytvář ej í  akordy'^  a melodie  písní  ze svěr r  tl a   a tmy  c. *>  .  • . •  ­ t radosti  a bolesti  rS'  z  č ernýc h  a bílých dnu 

S k r y t 

o s t 

i '  1 

Vypráví  o ní  jádro v jablku  a zrno v zemi  Má  sílu koř ínk u  bórovice na  skále  ­ Promě ni l je  •  *  •  

jak nemocnič í n  lů žko '  ©btě žkan é  obě í t  tajemně  pů sob í  jak srdce v tě e l  a jako dlan ště dř e  dávající  z nedostatku 

­  99  ­

č

i s t o ta 

Je  povzbudivou  svatozáří  když  z dě tskýc h  očí  září  Na hladině  své  ji nese  a  zveč er a  i zrána  vše  živé  za ni  chválí  Pána  v horských  výšinách 

S  př a v ,e d 1 n o,s t  Zpívá  si o ní  sítom u vody  zasazený  '• 

. 

t

­

y 

Raka  mozolnatá  •  •  • 

c. 

.  •  

vydává  o ní  svě dectv í  Ja^ýč e k  na  vahách  . I 

Ľ  

ji  zapř t í  nemů ž e  a se  smrtí  se  př átel í  Aebot  ona  jedihá  Aení  k  podplacení 

B d ě

l o st 

V' 

Tak úzkostlivá  každým  dnem  si hlídáš  svě tl o  svojí  svíce  Však  s láskou ně kd y  více  máš  bdít nad  č istý m  plamenem  tě h ^ které máš vpravdě  rád  když  v zajetí  je jejich duše hrad  a  lampa  bdě ní '  téměř   pohasí ná 

­  100  ­  9 

J o s .  Veselý 

U p ř

í m n o st  • 

Jak  č ist ý  praflř ef i ­ 

­

znenadání  vytryskne,  z  dě tských.ús t  ' >• i ­ J'jft C > r, ^  Z  duše  umípsjžoígji &  typlaví  č astokrát. .  zhoubné  usazeniny    1 r šĄým' z p ô've lírni:    •  

umocň uj e  láskľ * v  '~ s př t á éi enyc lí ď u š í  ­­j j\ ••  

a ke. kjomů Jsfcá m  nedů vě ro u  uzamč ený m  nabízí  svůj  ^tajemný  klíč   '  AS; ^ : _ a r  i  M i l o s r d e n . s t v í  j '  Nad  nikým nelámat.hůl  Nikoho  neodložit  do  popelnice  zapomenutí  Nikoho  nezasunout  do  př ihráde k  odsouzení  Nad  nikým  nemáVat  ­ rukou  jen  Nikoho  neod^ŁaV­ii/­v  v 

ň a   vedlejší  kolej  ­ V­  > 'r, •   ­ Nikoho  nepř edurč t  i k  roli  malompcného  a v každém  zahlédnout  tř eb a  jen  prášek  dobra  už  proto  že je  tvým  bratrem  na  této  zemi 

­ 101 ­

r 

o 

v

  « lř Qr  Q­ Je  krásná  jako  sedmikráska  a  posvátná  jak ř eholn í  šat  Př ehlížen á  jak  slunešní  paprsek  a  př ec ^ tak moeaá  jak  sepjaté  ruce  lékaře  a umě le c  kleč íc í  př d e  svatostánkem  c 

U s m í ř

e ní 

Př ihladi t  úsmě ve m  a nasloucháním  léč t i  skryté  rány  a ý t  jako  d隣  >  < . •   pro roípukanou  2emi  Záchranhou oftzou  p*o  polltrlíky Aa  poušti  A  jako diiha na  obloze  ivě stoVa t  in  i*  váude  tam  kde  právě   klíčí  svár 

­  1 0 2  ­  9 

Tř ešň á  ov alej se neptá .  kolik  voň avýc h kvě ů t   se promě í n v plod  Obilné lány  své zrno nabízejí  pro každo* dlan  Yždyfcky se mů žem e  př iučt  i od  slunka  které  se neunaví ­­­ každodenním  rozdáváním  stejně  tak  př itažliv ý  pro nás zů stan e  hluboký kapsář   babič y k  ze Stalého  Bě lidl a 

• 103 ­

Vzpomínka  na  Kurdě jo v  ČQS  prvního vína  oiů e být  ž bohužel 

č ase m  posledních 

setkání. Mošt  z révy  ze  strání  kolem Kurdě jova , kde  fádní  hustopeč sk á  rovina  zač ín á  př itakáva t  kopců m ,  se  bouř liv ě   mě ni l  v burč ák , když  jsme  autem  /ač  radě j i  bychom  byli  poutníky!/  zastavili  na nádvoř íč u  k bývalé  kurdě jovsk é  fa­ ry,  z níž ně c o  bylo  ještě  tvrzí  postavenou  proti  tureckým  nájezdům  a ně c o  již  jen  smutným  zboř eniskem ,  které  zvolna  w, 

kultivovala  citlivá  ruká  básníka.  Odkudsi.zezadu,  snad  z  dř evník u nebo  z dř ívě jš í  č ern é kuchyně  č .i č eledník u  ­ kdo  se má vyznat  ve všech  tě h c  př ístavcíc h  budov,  které  vě­ ky  chránily  a uchránily  jen  proto,  aby nám  př ipomínal y  vě č no u pomíjivost  č as u  ­ vyšel Adolf  Kroupa,  pohublý  a vi­ ditelně  poznamenaný  tou, kterou František  Halas  nazval  beznoskou.  Př est o  však,  jakoby  navzdory,  plnýradosti,  kte­ rá našla  svá  slova  ve  spontánním  zvolání,  výkř ik u  duše:  "Vítám  tě,  Klemente."  Př ijel i  jsme  totiž  s básníkein Klementem  Bochoř áke m  a  uskuteč nil i  tak dlouho  plánované  setkání.  Potom  se  př ivíta l  s námi  ostatními. Šli  jsme dovnitř  do  bývalé fary, do  inte­ riéru r ovhěž  poznamenaného  minulostí,  ale  tentokrát  mi­ nulostí  nesoucí  v sobě  pamě t­nepamě t  troupovy  rodiny...  "Toto  je po mamince, na  této fotografii jsem  já v  pě i t  le­ tech, tohle to kanapíč ko ,  toto  zrcadlo",  v ně m ž  za jeho  zá­ dy  zhlížel  se již  č as , menší  bratr  velikosti  jeho básnické­ ho  srdce... Zdánlivě  kustod  v muzeu,  ale  př itom , ne  muzeum,  ale život  stále  ještě  plný  vnitř níh o  ohně,  i když  již  zvol­ na uplývající  jako  Léthé,  držící  se  př edmě tů ,  neuspoř áda ­ ných hradnič e k  knih  a papírů na  starobylém  psacím  stole,  tě c h ně mýc h  svě dk ů  prošlého  života,  jako  ř ek a  podemletého  bř ehu... .  Tě žk o  již  vzpomínat,  o č m e  se mluvilo ?  bylo  více  mlč e ­ níf   v ně m ž  slova  jsou  jen  souputníky  plnosti  ticha,  sdě l ­ ného mlč ení , než  marných  slov. A  ta  slova  pramenící  z ticha 

­ 104 ­  9 

se  opíralo  o láhev vína  a ř č e  plynula  po jeho  nazlátlé  hla­ dině  jako  ještě  zlatavě jš í  odlesk  luny  v parafrázi  č ínsk é  básně•   Hodně  se  vzpomínalo  na Františka  Halase,  ten jako  by  musel  být  vždy  př ítomn ý  tam, kde  se vztyč uj e  poézii  pomník,  který  je  souč asn ě  pranýř e m  života  př íli š  zmaterializované­ ho;  o Jaquesovi,  Prevertovi  a o tehdy  hýč kané ,  a žel  po­ slední  lásce Adolfa Kroupy;  o jeho novém  a objevném  výboru  z  Guillauma Apollinaira,  jehož vydání  se  již  nedoč kal *  Tu  a tam  jeho  ř č e  protemně l a  steskem, ale  plašili  jsme ho  vínem  a kouř e m  z cigaret, který  se nad  námi vzná­ šel jako  kouř  z Ithaky. Jako  by  se ještě ně kd y  bylo  možno  vrátit  domů *.. .  Klement  Bochoř ák , jehož  jsem  tak  č ast o  znával  jako  básníka, který  př íli š  dobře  vě dě,  l že  "bolest  je vě tš í  svě tov ý  prostor",  jako  by  i ve  chvílích veselí  pohroužené­ ho  do  sebe,  se i této  chtíli rozzář i l  závratně krásnou  př í ­ tomností  minulosti  prožité  s básníky  a • 'ásnemi , a­'tedy mi  nulostí  stejně  závratně  krutou,  jak krutý  a souč asn ě  smut­ ně krásný  mů e ž  být  jen osud  básníka, který  svůj úděl  ob­ držel  v míře vršité ne  od  lidí, ale  od  Boha;  Po obě d ě  jsme  se vydali  na  procházku Klirdě jove m  a to  Kroupovo  ''Nazdar Frantíku",  "Ahoj Josefe"  jako  by  svě dč il o  o  tom, že  básník,  vě čý  n vyhnanec  na  této  zemi,  zdomácní  všude  tam, kde  zdomácní  jeho  srdce, byt  i srdce  unavené.  Při návště v ě  podzemí  kurdě jovskéh o  kostelíka  Adolf  Kroupa  zů sta l nahoř e ,  jen nás  provázel  slovy:  "Tam  dole  jsem již  byl mockrát..."  Ne,  nebyl  v tě c h  slovech  skryt  žádný  jinotaj,  ale  vě dom í  pravdy, že básník  př íli š  č ast o  musí  být  "dole",  aby  nahoře  vů be c  bylo  možné  zaslebhnôť t i  jeho tichý  hlas.  A  při  stmívání, kdy  spíše  bylo  by na  místě  ř íc i  "še­ ří  se",  jako  by  se tma rozšiř ovala ,  ze zdí  zač al y  vylézat 

­ 105 ­  9 

př ízrak y  zdí  ještě  starších,  z  ~ 

^ ..í r­­'.r­' 

­

stavení  i kostelík,  a kdy  již bylo  jasné,  že  se musíme  ro­ zejít,  pravil  pojednou Klement  Bochoř ák :  "Povídání  již  by­ lo dost,  co kdybychom  si nakonec  ř ekl i  báseň ? " A  neř ek l  "za­ recitovali",  nýbrž  "ř ekli" ,  jako  by  tímto  slovem  chtěl  potvrdit  sdě lno u moc  poézie,  té  př íli š  č asto , z milosti  tr­ pě n é  př íživnic e  slavnostnígh  př íležitostí . A  svým  sonor­ ním,  cigaretami  zastř ený m  hlasem  zač a l  "ř íkat "  tu o pod­ zimu od Františka  Halase.  Tehdy  mezi nás  vstoupilo  ticho  jako  vě tš í  bratr  slova  a s.mnoha  př íslib y  do budoucna  jsme  se  rozešli.  Víckrát  jsme  se  takto  již nevidě li . Zů stáv á  jen  vzpo­ mínka  stále  plašší  a tišší  až k hoř kost i  srdce.  Mnohokrát  jsem  se ještě  sešel  s Klementem  Bochoř ákem .  dostal  jsem mnoho  lístků  od Adolfa Kroupy,, kdy jsme  si  smlouvali  a opět  odkládali  termín Schů zk y pe?o zhoršující  se  zdravotní  stav  básníků v ,  ale do Kurdě jov a  jsme  se již  nevypravili  nikdy.  Rok  poté  jsme  se v jednom srpnovém  týdnu  rozlouč il i  1  

• 

' 

s Klementem Bochoř áke m  í s Adolfem  Kroupou^  Vzpomínka  je  jen vzpomínání,  ale nezapomínání  je Ustavič n á  př ítomnost** *  » 

• "• •v • ­v • 

­ 106 ­  9 

­r K* K.  ~ 

I 

Josef Jelen: Rekviem  za  kardinála  /Panorama,  Praha 1985./.  ...  i .  K' petašedeáátinám J. Jelena  se  podař il o vydat  mimo  edice  a př etížen ý  plán nakladatelství  Panorama  jeho novelu  Rekviem  za kardinála. Jde  o  "pozoruhodnou novelu  ze svě tci­ ;  který neznají  zejména  mladší  generace  ­ ze  svě a t  ř ímsko ­ katolické  církfe",  jak píše  v deníku  Práce 6o2­1986  znač a k  ­stv­.  "Zdánlivě  př ísn ý  a nekompromisní  svě t ,  a př ec e  bez  odpírání  požitků.  Č tenář ...pozn á  otě že ,  jimiž  chce  církev  ř ídi t  svě t . Př esvě dč í  se o tom,  jaký k tomu .potř ebuj e  kněz  inventář,  co  znamená meditace  a'disputace,  její  slepé u­ lič k y  a ulice,  smysl neskonalé  spravedlnosti.  Inventář  dog­ mat, který  př ipomín á  ohradu,  z níž  se není  možno  dostat  sluneč í n  svit". Autor  sám  je pak'nazýván  "znalcem  prostř e ­ dí"  a jeho  pohled  "vzácně  objektivním". Brně nsk ý  kritik  Ště pá n Vlašín  v Rovnosti  /1*3«1986/ o autorovi  uvádí, že .  "sám  prošel  duchovní  službou v padesátých  letech,  dobře  poznal  církevní  pomě ry. "  Tak dobř e ,  že neváhal  př ím o  ze  svého kně žskéh o  úř ad u př edjí t pracovat na ministerstvé  kul­ tury.  Ptal  se  asi  př d e  rokem na shromáždě n í  č eskýc h  lite­ rárních  kritiků kdosi,  proč  taká nenapíší  kritiku na  knihy  vrchního  cenzora, který  publikuje  pod pseudonymem «.^Kritici  ztichli, až  nakonec  se  jeden  odvážel  odpově dě :  t ".Víte*, to  bude  tím, že my  jsme př ec e  jen  l i t e r á r n í ­ 

kri­

tici". Pomineme­li  faktickou nápln  prohlášení,  mů žem e  i my  ř íci , že knihy  J. Jelena  v podstatě nespadají  do  oblasti  literární  kritiky. A  jako  s takovými  by  s nimi mě l o být  naloženo. Jeho novela,  která  č erp á  z církevního  prostř eli ,  jako  př edcházejíc í  próza Stín kátedrály  /1972/,  je :spíše  než  obrazem  církve  obrazem  autorovým.  Slabší  povahy než  zhýralý kardinál  v novele  vystupu­ jící by podlehly  zř ejmě , hned  po první  kapitole­. Z.ahradník:­ Brodský, byl  proti Jelenovi  skuteč ý n  Dante­. Na ně kolik a 

­ 107 ­

stranách  projde budoucí  kardinál d ítstvím naplnený, s/cr. u  a  zchytralostí,  př s e  gymnaziální  lásku ke­spolužákovi,  až  k  svedení  neteře  svého  farář e . A  potom  už  to  jde  ráz na  ráz.  Zrada  př ítele ,  oč ernen í  konkurenta  v boji  o  arcibiskupský  stolec,  svádě n í  ř eholnic ,  kolaborace  s prezidentem  Hác­hou,  zaslouženě  žě žk é  umírání. Není  ani  jednoho  spravedlivého»  r Kardinál  obklopen  zbabě lc i  a vydě rač ,  i ř eholní př edstaven á 

jako kuplíř ka ,  prostopášní  kně zi . Až*na  př edposledn í  strán­ ce  se  objevuje kardinálův  komunistický  bratr, jen  proto,  aby mohl být  zatč e n  gestapem. Za  použití  všech  historic­ kých  i nehistorických  postav  a klepů  o Masarykovi,  Hácho­ vi, Kordač ov i  atd.  je  zkonstruován  "vzácně  objektivní11  po­ hled  ze  samého  nitra  církve*  "Znalec" Josef  Jelen,  bývalý  kněz  ukazuje,  že není  tak hrozným hř íche m  ukazovat  chyby  církve, nebo  ji pomlouvat,  jako  spíš  psát  tak  př íšern é  slá­ taniky, vydávat  je  a nazývat  to vše  literaturou.  ­  o  ­ Státní  pedagogick é nakladatelství  vydalo  v edič n í  ř a ­ dě  Z dě ji n  pedagogiky  knihu Vladimíra  Stveráka  a Jana  Mr­ zeny nazvanou  "Felbiger  a Kindermann­reformátoři  lidového  školství". Na  214  stranách  je kromě  životopisů  obou  refor­ mátorů ř ad a  př eklad ů  jejich vlastních  děl  a ukázek  z nich.  Autoři  spisku  jsou,  podle  vlastních  slov,  "vedeni  snahou  ukázat,  že  př e s všechny  centralistické,  germanizující  ten­ dence  rakouského  absolutistického  státu 

• tereziánsk é  škol­

ské reformy, kterými  byl  u nás  poprvé  umožněn  masový  př ís ­ tup  širokým  lidovým  /tj.  č eským / vrstvám ke vzdě lání ,  v ur­ č ujíc í míře  staly  př ínose m  i pro naše  národní  obrození."  Kniha  př ináš í  ř ad u konkrétních  dokladů  z doby  tereziánským  školských reforem  a vysoce  hodnotí  oba  reformátory,  kteří  byli,  jak  je uvedeno.na  jiném miste  knihy,  zakladateli  ka­ tolické  pedagogiky  u nás. 3ez  zajímavosti  jistě není,  že  Ferdinand  Kindermann  se  jako litomě ř ick ý  biskup  zasloužil  o  reformu  škol  př ipravujícíc h  kně žsk ý  dorost. Zvláště v  posledních  letech  se  objevila  ř ad a  č lánk ů  v  odborném  tisku, 

­ 108 ­  9 

kde  je kladně hodnocen  př íno s J.I.Felbigera  a F.Kinder­ manna  pro naše  národní  obrození  a rozvoj  lidového  školství*  Knihs­ stojí  17,50 Kčs  a př e s  urč ito u  tendenč nos t  v názorech  obou  sestavovatelů  př ináš í  ř ad u  zajímavých  údajů.  ­  o ­ 

: 

V nakladatelství  Mladá  fronta  vyšla  s vroč ením ­ 1985  útlá kniha  básní  Př emysla_Rut a  nazvaná  Menší^goetický^slov­ ník_v_gř íkladech .  V  jistém  smyslu j e to  skuteč n ě  slovník«  Básně  jsou  jakoby  ilustrací  ke  slovníkovým heslům  z poeti­ ky. Skrývá  se  však  za nimi ně c o víc.  Literární  etudy, kte­ ré  autor  sám  př edstavuj e  jako ř emeslo ,  které  př erů st á  snad  v  poezii,  vyjadř uj í  př ístu p ke  svě tu ,  jaký není  obvyklý  u  našich  renomovaných  básníků. Snad  i pro' tuto  skuteč nos t  je  sbírka navrhována  ně kterým i kritiky  na  cenu Bílá  vrána, kte­ rá  je udě lován a  neobvyklým  a novým  uitíě Teč m podně ký tů m  ml­ *» f\ 

­v 

i 

dých tvů rců . Možná  leckoho  př ekvapí" , 'kolikrát  je na  tě c h  114 stránkách  Bůh  s velkým  "B" a hlavně  jak k ně m u  autor  př istupuje . Dobré  díle  se chválí  sámo,  protože  na  ukázku  v  0   •    

4

alespoň ně koli k  veršů. Autora  samotného,  absolventa  režie  na  DAMU,  je možné  vidět  a poslouchat  např. v pražské  Malo­ stranské besedě  a ně kterýc h  obvodních  kulturních  stř edis ­ cích, kde  vystupuje  buá  sám, nebo  s Ivanem  Vyskoč ile m  Č as y  se mě ní ;  př íští m  vě rozvě stů m  "  } 

, 

' m i . 

nezbude  než  nás  odnauč i t  č ís t  a  abecedu rozmetat  jak  popel  kacíř ů ,  kteří  nerozlišují  * i: 

Písmo  a písemnictví.  Literu  a  literaturu. 

­

­ 109 ­  9 

" • * r 

Modlitba  s ozvě no u  T.y jediný  Ty  úctyhodný  Ty  všemocný  Ty  spravedlivý  Ty m ilosrdný  Ty  vzývaný 

r 

Ty  obávaný  jsi?  ty  osamě ý l  rrV 

ty  ctižádostivý  ty  bezmarný  ty mstivý  ty ukrutný  ty  opovrhovaný  ty  bázlivý  ty  malově rn ý  o  sobě  nepochybuješ? 

Na Malostranském  námě st í  strmí kopec  pistáciové  zmrzliny  v barokní  oplatce, už  dávno  ztvrdlé  na kámen»  Dobroty  neubývá,  protože  zmrzlinár  Dienzenhofer  uvě řl v zázraky  i a Pán mu  požehnal*  Slétavají  se na ni  andě lé ,  které  však nevidíme,  protože  vě ř e  ím taktak  v Malostranské  námě stí . 

­ 110 ~ 

J. B*  Souč ek : Tool0.5ip  apoštola 

lOtllo^.,­ 

. 

/^ODlnil  a upravil  Petr  Pokorný/  Musíme  s respektem  hodnotit  první  č esk é  vydání  Pavlo­ vy  teologie,  práci  č eskéh o  autora', profesora  na KF  v  Pra­ ze, kterou  z pozů stalost i  doplnil  a uspoř áda l  jeho  žák,  nyní  profesor  KF Dr. Petr  Pokorný,  č le n mezinárodní  no­ vozákonní  komise  a specialista  na koptštiriu. Kniha  /vydá­ na formou  skripta/  je rozdě len a  na  dvě  č ásti :  1/ Př edpoklady : Zvě s t  nejstarší  církte  II/ Teologie  apoštola  Pavla  V  druhé  č ást i  zač e n  životopisem  a pak rozvíjí  Pavlo­ vu nauku, kterou  si nepř ím o  rozdě l í  na  dogmatickou  a etic­ kou  č ást . Každá kapitola obsahuje  literaturu. Nechybí  ka­ tolič t í  autoř i ,  ale jejich  výběr není  reprezentativní,  i  když musíme  konstatovat,  že postavy  jako č. Spicq,  H.  Schlier, R, Schnackenburg,  0. Kuss, Cl. Tresmontant  a ji­ ní  citovaní  jsou. Př icházej í  v úvahu  koncilní  autoř i ,  starší  jako  např. klasický  F. Prat  zmíně n i nejsou.  Trochu  mě  př ekvapilo ,  že vů He c  nikde  se neobjevilo  jméno  č eskéh o  katolického  autora  /Merell, Adámek  etc/.  Při  rozboru  smě ů r  a stř edise k  prvotní  církve  získáme  solidní př ehled ,  ale vžhledem k  životním  datům  autora  nám  chybí  dů ležit é  údaje  z  posledních  15 let, které  nám  po­ skytují  zř etelně jš í  a ně kd y  trochu  jiný  pohled n a  rozvoj  prvotní  církve. Na str.  66  se setkáváme  s vyváženou  kri­ tikou  eschatologizmu A4  Schweitzera:  "Toto  Schweitzerovo  pojetí,  ač podmanivě  podáno,  trpí  tím, že  svými  konstruk­ cemi  př etě žuj e  slabouč k é  opě rn é  body  v  textech."  Odvážím  se polemizovat  s autorem, když  tvrdí, že  Pa­ vel neznal ř ecko u př edstav u nesmrtelné duše,  vyšší  složky,  která  by  se  po smrti  odlouč il a  od  tě a l  a dále  trvala  v  sí­ le  své neznič iteln é  podstaty. Pavel  znal knihu Moudrost"?  která  byla  souč ást í  alexandrijského  kánonu  Septuaginty  /LXX/ a dokonce  ji citoval  v listě  Ř ímanů . Tato  m kniha  se 

­  111  ­

pokusila  př etlumočt  i obsah SZ zjevení do  helenistického  myšlenkového  svě a t  a také  př ijal a  koncepci  ř eck é  psycho­ logie. Ovšem  je  jisté,  že ř eck ý  svět neznal  vzkř íšení ,  ale pro  př ijet í  ř eck é  psychologie  judaismem  svě dč í  i  apo­ kryf  A• kniha Ezdrášova  a tak  plně  podporuji  tvrzení  0.  Cullmana  o mezistavu  u sv. Pavla  1 Kor  15.20.  V kapitole  vě novan é  Kristovým  titulům  ukazuje autor,  že  titul  "kyrios"  Pán  sahá  svými  koř en y  až do  nejpů vodně ­j ší  synopticlcé  tradice. Jde  o aramejské  liturgické  zvolání  "marana  tha"  1 Kor  16,22,. .xitul Pán  /Kyrios/ je př epi s  Jahvova jména  v LXX,  podle  palestinského  vzoru, kde  se mie­ sto JHVH  č etl o Adonaj  /Pán/. To  znamená., že už  pro  nejpr­ votně jš í  kř estan y  byl Ježíš  Bohem.  Při  výkladu  svátostí  je Kristova  př ítomnos t  při  po­ slední  več eř i  chápána  zcela  bez  jakéhokoliv  vztahu  k ma­ terii  t.j. chlebu  a vínu,  ale  pouze  ve vztahu na úkon,  kte­ rý  aktualizuje  Krista,  jeho  dílo,  zejména  smrt. Výkla d se  vzdálil  i od Kalvínova  pojetí,  který  Kristovu  duchovní  př í ­ tomnost  spojoval  s př ijímání m  chleba  a vína.  Katolické  hledisko  jakož  i ortodoxní  je nazýváno  "substanciálně  pod­ r 

loženou  magií".  V  Pavlovské  antropologii  nelze  pojem  sarx  /tě lo /  de­ monizovat.  Sarx  je  č lově k  pod  vládou hř íchu . Tak  myslí  ra­ bi Šaul  ­ Pavel4  V Pavlově  používání  termínu  "duch"  mu­ síme rozlišovat  kdy  se  jedná  o Ducha s v.  a kdy  jde  o jeho  pů soben í  v  č lově ku ,  které  nazývá  duchem  a pozdě jš í  teolo­ gie milostí.  V 4ečl na  str.  182 dává  Jr. Souč e k  solidní  výklad  teologických  pojmů­ sarx,  pneuma  a  sóma.  V 5»čl na  str i 193 :  kde  se zabývá  osobním*  intimním  vztahem  vě ř ícíh o  ke Kristu?  projevuje  strach  z mystiky»  Myslím,  že  je jistým  deficitem  naší  č esk é  protestantské  teologie,  že  opravdu nezná kř estans.ko u mystiku. V  tom  ne­ př ekonal a  rationalistické  dě dictví .  Za  pomě rn ě  slabší  považuji  7*čl o Pavlově  parenezi  či  etice. V  úvodu  se ozývá B 3 rthovský  postoj,  který  zdů raz ­

­ 112 ­  9 

ň uj e  nutnou  spojitost  môzi  etikou i  de.T.?­" V:.. .  shodují  s thomisty.  Ve výkladu  lásky  č erpa l  autor  ze zná­ mého  tř ísvazkovéh o  díla  P." Ô. Spicqa O.P. Agapé.  Velice  pě kn é  odpově dě l  Dr.  Souč e k  na  č asto u  otázku  vě ř ícíh o  kř e ­ stana  o míře  blíženské  lásky:  "Láska  k  bližnímu  nemá  hranic,  ale  má  stř ed . A  tím  je  obecenství  tě eh , kteří  poznali  a nznali  lásku Ježíše  Krista  a zavázali  se  mn.  Za nepř ijateln ý  považuji  exkurs  z  eschatologické  morálky  A. Schweitzera.  I zde  vzhledem  k horskémn  kázá­ ní  je  tř eb a chápat  č s a  v prorocké  perspektivě  a  otevř í t  se morálním  problémům  z širšího  hlediska  než  jsou  př i ­ kázání •   Monogamní  vztah  muže  a ženy  objasň uj e  krásno*  analogií.  Monogamie  je  odlaskerti monotheismu".  Tento  vztah  v  sobě   bytostně  a nutně  má  tendenci  k výluč nosti ,  jedinosti,  "žárlivosti",  která  je  odleskem  horlivosti  Jahva.  /Zde  jsou  pane  profesore  koř en y  mystiky!/  V  exkursu  se  staví  autor  proti  celibátu  nevhodným  dotazem  na  Pavlův  vztah  k  sexualitě.  Celibát  Pavlovy  e­ tiky není  možné  oddě li t  od Kristova  panictví  pro  nebes­ ké království.  A  tak mezi  manželskou  láskou  a  celibátem  není  protimluv.  To  správně  pochopil  a objevil ve  své •   studii Manželství  a celibát  Dr. Max Thurian  z Taizé.  V  otázce  pojetí  státu  se  vyrovnává  s 13«  kap.  Ř ím ,  •  ' 

r  •  

a  to  i pro katolíka  př ijatelný m  způ soben u  Na více  místech  je vidět  urč it ý  kritický  postoj k luteranismu,  nechybí  . • ' ' 

ani vů č i  katolicíistabi 

Závě re m  chci  ř íci ,  že  práce j­é teologicky  nároč ná ,  a ukazuje,  že  autor  býl  zbě hl ý v  novodobé  protestantské  teologii  a tak  zrcadlí  i mnoho metodických  postupů  při  výkladu  Pavla  souč asn ý  stav  protestantské  teologie  a je­ jí  př íklo n  k existeň ciáln í  a hermeneutické  filosofii.  Pro  katolického  či pravoslavného  studenta  teologie  nemů­ že  být  tato  studie  výchozím  bodem,  ale  velice  dů ležitý m  a  v naší situaci  v ně kterýc h  otázkách  i nutným  doplň ko ­ vým  materiálem.  Konkrétně  pro  studium NZ  etiky,  tedy  i  ­  1 1 3  ­  9 

• 

? 

Pavlovské  etiky  není  lepší  studie  než  P. Č es.lá v  S^icq  Morálka  Nového Zákona  neprávem  kritizovaná  Dri  P.  Po­ korným  jako  nepř ehledná !  Pro katolického  teologa  opíra­ jícího  se  o morálku ctností  je jedineč ným ,  systematickým  díle m.  Pro  základní  studiem  a pochopení  NZ  teologie  je ne­ nahraditelná  studie  L. Lemmoyer,  L.  Cerfaux: Teologie  NZ,  Paris  1963  PddOP 

Miloš Bič: Ze sVŠta  Starého  Zákona  X.  První  díl  zamýšleného d vojsvazkového  úvodu do  Stu­ dia St. Zákona t fcérá profesora  KF  V Prazeé  Autor  jis­ tým  způ sobe m  shtnuje .př edchoz í  práce  a č erp á  ze své  bo­ haté  př ekladatelsk é  a komentátorské  práce na  př eklad u  tzv. Ekumenické  bible.  • V I.  kapitola nás  seznamuje  struč ným ,  př ehledný m  a mů žem e  ř íc i  vyč erpávající m  způ sobe m  se Starým  orientem,  č il i  s biblickým  osvě tím . Zde dokonce  př ekrač uj e  rámec  SZ  a dotýká  se  již  novozákonní doby. Nezapomíná  ha  malá  království  Edomu, Moatíti, Amonu,  sousedy Xanaánu,  na  které  se  č aftt o v úvodtech  žapomíná. Za  jistý  nedostatek  považuji  religionistické  údaje j které  jsou  psány  v du~  chu popisné  evoluč n í  religionistiky,  dnes  již  př ekonané .  2. kapitola  je vě nován a  Palestině  a je doplně n a  př e ­ hlednými  tabulkami  a nákresy. Vtipně  odpovídá  č tenář i  i na  aktuální  otázky  jako  je otázka Falašů  či  Chazarů.  Dnes neznámý  pů vo d  židovských  obcí  v Dobrušce,  Humpol­ ci  a Kromě ř íž i  je  souč ást í  historie  př estup ů našich  e­ vangelíků  k židovství  v době  rekatolizace.  3. kapitola  př ehledný m  způ sobe m  seznamuje  s dě jina ­ mi Božího  lidu  ­ Israele. Koncepce dě ji n ně kd y  zů stáv á 

­  114  ­  9 

v 

ech v  zajeti  lib o r á l n ě c t i ť i k ^G  h

­

tí historického  vývoje, ale  nepopírá  či nepř ekrýv á  Boží  vedení. V  parg.  11 vě nované m Abrahámovi  a praotcům  je  zdů razně o  n Lutherovo  pojetí  ospravedlně n í  a tak  za  kur­ zívou:  ..."ospravedlně n í  pouhou vě rou" ,  jsou uvedeny  ci­ tace  $ 4,3  a Ga  3,6. Zde  se mně  pasáž  jeví  jako  zámě rn é  nasmě rován í  č tenář . A  e t č tená ř  sám  zkontroluje  citovaná  místa.  Rovněž  v historickém  zač leněí  n patriarchů  se  autor  více  př idržuj e  liberální  historie  minulého  století  než  souč as ­ ných  badatelů j ako  jsou: Albright, J.Bŕ ight , M.Noth a  P.Holand de  Vqux O.P.,  jejichž  práce nám  dovolují  zař a ­ dit  patriarchy  do 19• ­17 *  stol.  př. Kr.  /Srv. R.de  Vaux:  Patriarchen  und  die modernen Entdekungen/­.  Rovněž  tak  chybí  při  popisu náboženství  patriarchů  prvek  zjevení,  který  byl  konstitutivní.  Hledání  ztracených  oslic  spojovat  s vegetativním  kultem  je hypotéza  prof.Bič e . Otázka  výkladu Davidova jména  má  doposud více  variant.  Vě tšin a biblických  př eklad ů  doposud  př eklád á  obrat  "toho, který močí  na  stě nu"V I  Kr  14,10/  jako mužský  rod,  mužské  pohlaví*  Zachráně n í  Jeruzaléma  z  obležení  Sancheribem  bylo  způ soben o  dýmejovým  morem.  Ve  4. kapitole  nazvané  "Č lově k  Boží  stvoř ení "  se  seznamujeme  s biblickým  pojetím  č lověa  k a  společ enským i  institucemi.  Pojetí  č lově ka ,  tak  jak ho  podává  autor  je  pro katolického  č tenář e  neúplné  a v  jistém  smyslu  ne­ př ijatelné . A  to  z dvojího dů vodu : Není  jasné  zda  se a­ utor  opírá  pou2e  o  pojetí  č lověa v  k Genezi  či v  celém  SZ. Rozdíl  v kánonu  biblických  knih  SZ př ináš í  základní  rozdíl ve  výkladu  biblické  antropologie.  J e t o  kniha  iMdr, která  př etlumoč il a  SZ  zjevení  v pojmech  heléncké  kultury  a také  př iblížil a  M b l i c k o u  antropologii  ř eck é  psychologii.  Ano zcela nás  opravň uj e  mluvit  o  lidské  duši  /psýché/ jako  o substanciální formě  lidského  tě la ,  př ič em ž  je  jasné,  že duše  /psýché/  z knihy  Mdr  se  ob­

­ 115 ­  9 

sáhově  nekryje  s duší  /nefeš/  v knize  Gn. Dr^  Bič  po­ kud  vykládá  pojem duše  /nefeš/  podle  Gn  i ostatních  knih  BH  uvádí  nás na  správnou  stopu  a př ipomíná ,  že nelze  he­ brejskou  "nefeš"  ztotožň ova t  s ř ecko u  "'psýché",  ale  za­ pomněl na  rozdíl  mezi hebrejským  "basar" /tě lo /  a ř ecký m  pojmem  "sarx"  /tě lo/ . Chci  př ipomenou t  s Dr. Cl. Tres­ montantem,  že  duše  a tě l o  /nefeš  a basar/ jsou dva  as­ pekty  lidské  reality. Při  č em ž  Gn  preferuje  vnitř n í  re­ alitu t.j. nefeš. Proto  se stal  č lově k duší  živou!  V pojetí  áábla,  správně j i  Satana  ve SZ nelze  si ne­ všimnou  př edmluv y  knihy  Job  a  paralely  v knize  Mdr.  Sa­ tan  je  personifikované* a nadosobní  zlo!  I když je  tř e ­ ba vždy  zdů raznit ,  že SZ nás  uč í , že Satan  se  stal  a ne­ byl  stvoř en . Tak  jako  zlo v  č lově ku .  Postavení  ženy  i otroka vidí  autor  ve  svě tl e  osvícenské­ ho  liberalismu.  Mohár  nebylo  v podstatě  nic  jiného  než  vě no *  Otroka  otrokem  dě lal a  možnost  prodeje é Jinak  nebyl  téměř rozdíl mezi  izraelským otrokem  či pozdě jší m  ne­ volníkem  nebo  obč ane m  totalitního  státu. Vzpomeň m e na  koncentrač n í  tábory  našeho  století.  V  otázce  posmrtného  života  chybí  "eschatologie"  de­ uterokanonických knih  t»j.  otázka  života lidské  duše  po  smrti  př d e  vzkř íšením i  5*  a poslední  kapitola  je vě nován a  č ist é  theologii,  ne­ se název  "Bůh  a jeho  dílo". Při  výkladu  vlastního  Boží­ ho  jména Jahve,  se dopouští  autor  protimluvy $ když tvr*­ dí, že  pů vo d  a smysl  jména Jahve  zů stávaj í  neznámé.  Pak  by musel  popř í t  skuteč nos t  zjevení*  Tak  to  ale  autor  ne­ myslel»  Opomenul  podle mého  míně n í  význam  termínu  "jmé*­ no"  /šem/.  Dále  se domnívám,  že  exkurs  do Hrozného  Dě ji n  Př edn í  Asie  není  pro dnešní  stav  biblistiky  adekvátní  a  př ináš í  jen raritní  č esko u  poznámku. Není možné  zapo­ menout  LXX  a její  př eklad , který  vznikl  v době, kdy  he­ brejština  byla mluvenou  ř eč í  a tak  smysl  i  etymologický  význam  jména Jahve  i jeho metafyzicko­theologický  význam 

• 116 ­

' 

v 

je jasný*  Wekteré novnů ob é  problémy  vyrů staj í  z  agnoeti­ cismu  19#  stol., který  není  aniv, vhodnou  ani  vlastní  me­ todou při  výkladu  Bible. Nelze  tvrdit,  že jpiéno Elohím  bylo  známé  a užívané  v  pohanském  svě tě . El  ano,  ale ne  íILahím* 'Znuflka o neznalosti  stvoř en í  z nič eh o  expressis  verbis  v  2 Mak  je  flŕo żatôííka' 'i ortodoxního  integrální 

  , 

souč ást í  Božího  zjeyeňí  ve  SZ..  •í *  * Pojetí  Č as u nevystihuje  autor^př esně .  Samotné  zdů razni ­ ní  lineárního' č as u  oproť 1í mytickému^  cyklickému  č as u ne­ ní  odpově d í  na  skuteč nost, , že biblický  č a s  neóddě luj e  a rievýtrhuje dě n í  a vě c i  od  č asu . Einsteinovo  pojetí  č a ­ su, které  se  shoduje  s Aristotelem  a stř edově ko u  defi­ nicí  cásu vyrů st á  z biblického''chápání .č asu .  Také ;se domnívám,  že  př irovnán í :dbrazu z Gn  1,2 k  mýtic­ kému : ptáku  sedícímu na  rejci,  z ;rrě ho'ž " se Vylíhne  svět  je  př íli š umě lé ,  protože  celý  úsek  je bližší  zápasu  Mardu­ ka  s Tiámat  ä" k  Ptahově  kosmogonii  než  ke zmíně n é  kosmo­ gonii  o  šedícím  ptáku. Za nepř ijateln é  pov a žuji  tvrzení,  že historická  událost  odchodu  z Egypta  je podána  T  my­ tologickém  rouchu. Hymnický,  t*j.I ôslavný  rámel,  který,  hieratizuje  hlavní  protagonisty  historických  událostí,  V ..  T  která  se  stala  liturgickou  slavností,nás  neopratr^uje  ji  nazvat  mytologií. Vím, že  autor mluví  o mytologizaci. a  ne  o mytologii, ale  př est o  termín  zavádí  a zlehč uj e  hi­­' v  * 

storickou  skuteč nos t  zjeveného  náboženství,  kť er é  je o­ pakem k  mythologickým  spekulacím, které fabulují  dě jin ­ né  vyprávě ní !  Paragraf  o zjevení  je  sympatický  svým  pojetím  o  prazje­ vení»  Chybí  ale  ale  bližší  interpretace  z  psychologické­ ho hlediska  na  č lově ka ,  jak  se  o to  pokusili  Averroes,  Maimonides,  Tomáš Akvinský,  P. Lagrange,  P. Benoit  či  L.A. Alonso­Schoekel.  Při  zdů razně ní ,  že Bůh  je  Bohem  slova má  Č tená ř  pocit,  že  se "jedná o Erasmovo  y  "sermo",  ale  chybí  plný rozměr  hebrejského  "dabar"  /slovo,  udát­  ,  lost,  č in/ . Z  toho  také  pramení  odmítání  mystiky  a tak 

­ 117 ­  9 

vzniká n­abož^ftví naslouchání  a Doalouch^ní • Od nábožen­ ství  "č istého ř  poslušenství  vede  cesta k  povinnosti a  pak*.*? Nelze  popř ít , že żaždé náboženství  bez  mystiky  se  stává  vrchnostenským.  Zjevení  v božím  díle Tede. k poznání  Boha,  tVů rce ,  který  se manifestuje  ve  stém díle * Autor­nepř ím o  popíré  možnost Theodicie,  což  je dů slede k  chápání'č lově ' pod  ka vlivem  výkladů  Dr. M. Luthera  o. lidské  porušenosti,, kte­ rá nepř ipoušt í  možnost  poznání pravdy  rozumem*  Agnosti­ cismus  a skepticismus  nejsou  projevem  svobody­ lidského  ducha  a jsou  cizí biblickému  pojetí  č lověa  k a jeho  cesty  k  Bohu* Doporuč uj i  0*  tHibarle i La manifestation  náture­'  le de Dieu dans i/ecriture. Byli .­to Ch*.: Wolf a Q.f.  Leibnitz,* kteří  se pokusili  př ekona t  skepsi Dr. M. Xú^  thera  a vrátát  rozumu j eho mí sto­.y protestatitství, ale  byli  př ijat í  spíše katolíky  a prtodoxnímż; theology  než  vlastními  theology,  kteří nakonec p odlehli*osvícenství  a tationalismu.  Specifickým  způ sobe m  ř ešen í  př ispě l k  této otázce  I* Kant. 

•  " 

Dr. Bič hledá  cestu osvobození  z ,tphp:ta>: zajôt#,ne­ bot  sám píše:  ..ffale byl by to tě žk ý  omyl, kdyby  ně kd o  chtěl "př írodn í nebo  společ ensk é zákony  ztotožnit  se z je­ vením...M  V  pojednání  o smlouvě  zdů razň uje/prof .  Bič  od­ sunutou  skuteč nos t  dvou  smluv, a to královské  smlouvy  s domem  Davidovým  a kně žsk é  smlouvy  s domem  Levii  Obě   jsou  charakterizovány  jako smlouvy  potvrzené  solí  /Nu  18,19  a 2 Pa 13,5/, tedy  vě č *  né Citát  z díla prof. Danka  "Facta  labuntur, manet  verbum",  jen znovu  potvrzuje, že výraz  "verbum"  /slovo/ nechápe­ me v biblickém  smyslu  "dabar"  /slovo, fakt, fieri­udá­ lost/.  V  odstavci  "historie  a mythologie"  nevysvě tluj e  autor  co chápe  pod  slovem  mythologie.  Př íli š  zdů razň e  uj hypo­ tetickou kulturní  teorii  a postoj k  LXX  je  odmítavý*  Pro katolíka  i ortodoxního  kř esť an a  je LXX  inspirovanou 

­ 118 ­  9 

knihou, ne­li  úplně  /Srv. P ; Benolt:  Inspirace  Septua­ ;  >  r*  f  ginty/,  tedy  č ástečě  n a to  bezpodmíneč ně *'Vcelk u  bych­ chtěl ř íci , že  otázka  inspirace  v celé  studii  je ve 'stá­ diu­ l i t i c k é  nedoř ešenostiI.\zd e .př edstavuj e  Dr. Bič   stř edn í "stancrvisko  evangelických  biblistů:  liberální  kř ídl o  odmítá SZ  jako  Boží  Slovo., ale  vidí  v něm  pou­ :

" ze knihu náboženských dě ji n  Israele. Odmítnutí  SZ  Lute­ ránskou  církví  v Ně meck é  ř íš i  za nacizmu,  bylo  umožně n o  právě  tímto  negativním  postojem  k SZ. Knihu Daniel­ nám  popisuje  tak,' že  se mně vtírá  otázka  ­ je to Boží  Slovo  nebo nám  cizí  literatura?  Dr. Bič  opomíjí,  že  př echo d  od klasického  prorockého  "mášaluV  k  apokalyptické  lite­ ratuře  zač ín á  již v klasickém  Izaiášově  proroctví.  • • • Napšané'řy nejsou  ádk odsouzením  knihy  Dr.  Bič e .  Patř í'­mu­naš e  úcta k  jeho  př edevší m  historicko­archeo­ logickým  znalostem  i jeho  didaktické  schopnosti  podat  látku  i méně  zasvě ceném u  č tenář . V biblické  i, theologii  jsem považoval z a nutné  upozornit­katolického  č tenář,  e a  to nejen katolické  č tenář ,  e na dosud  existující  rozdí­ ly mezi  katolickou  a evangelickou  theologií, které  se  př enášej í  zpět do  výkladů  biblických, pasáží.  Skuteč nost ,  že  v Katolické  církvi nemáme  možnost  publikovat  podobné  a potř ebn é  pomů ck y , je  pro nás  zarrnucující.  Vím, že  vel­ ká  č ás t katolických  č tenář ů  a studentů ráda  sáhne  po  stu­ dii Dr. Bič e .  V oboru  biblické  theologie  je však  nutné,  aby použili  jako  výchozí  pomů ck u ně ktero u  z prací  ka­ tolického  autora  a tak si kontroversní  otázky kontrolo­ vali  a doplnili. 

r  r

 

•  ' 

. . >. • v'  PDDOP 

• • . v . 

­ 119 ­  9 

P. S. 

B R A  I T O 

Jednou  z vů dč íc h  oso&ností  katolíka  v  Č eskosloven ­ sku v  1.  polovině 20*  století byl  P. Silvestr  Braito.  Temperamentmi  miZ,  erudovaný­teolog,  filosof,  historik,  známý  spisovatel,  exercitátor  a kazatel.  Narodil  se v  Rušč uk u v dnešním  Ruse  v Bulharsku  14.  č ervn a  1893. Jeho  otec, železnič n í  inženýr,  znýmý  svým  protirakouským  smýšlením,  sem  byl vypově ze n  z jižního  Tyrolska.  Chlapec  byl  pokř tě n v kapli  francouzských  pa­ sionistů  s Rušč uku ,  jeho  kmotrou  byla Anna IÍ9rhautová,  manželka  úř edník a  železnič n í  společ nosti . Po  svém  otci  dostal  chlapec  jméno  Josef.  Ve  tř ec h  letech  ztratil oba  rodiče  a byl  př ija t  do Merhautovy  rodiny. S  manžely  Mer­ hautovými  a jejich  č tyři  m dcerami  žil  pozdě j i  v  Lokti  u­.Karlových  Varů  a pak  v  Uhř ínets i  u Prahy,  kde  zač a l  chodit do  školy• Když  bylo Josefovi  devět  let,  zemř e l  ,j­ého pě stou n  a celá rodina  se  ocitla  v nouzi.  Prostř ed ­ nictvím  bratrance  slého  otce  P*  Odilona  Pospíšila,  př e ­ vora pražských  dominikánu*  byl  př ija t  Josef  do  útulku  ./ sester  dominikánek  v  Praze 4  ­  • 

"';': 

i '' ' * 

Akademické  gymnázium  studoval  v Praze  a už ke  kon­ či  svého  studia  zač a l  psát  verše. Byly  to  satirické  verše, mnohé  z nich  publikované  i pozdě j i  v  olomouckém  č asopis u Archa  pod  pseudonymem  Boř ita . V roce  1915  byl  př ija t  v Olomouci  do rádu dominikánů. A  protože  byl  př i ­ jat  práve  na  sv­  Silvestra,  dostal  také ř ádov é  jméno  Sil­ vestr*  V Olomouci  studoval  dva  roky filosofii,  tř et í  rok  filosofie  studoval už  v Ř ím ě na Angeliku. Teologii  pak  studoval  v Setalchoir  v Belgii.  17. září  1922 byl  vy­ svě ce n na kně z e  a pokrač ova l  další  dva  roky  ve  studiu  teologie  v belgickém  Saulchoir. Zde  získal  titul  lekto­ ra  a po návratu  do Olomouce  př ednáše l nejprve  filosofii  a  pozdě j i  i teologii. V  ř íjn u  1930  byl  zvolen  př efore m  olomouckého  kláštera.  Po  tř íleté m  období  úř ad u  s úlevou  př eda l  př evorá t  dalšímu  ze  spolubratř i ,  protože  byl  plně  

­ 120 ­  9 

í 

vytížen mnoha  dalšími úkoly«.  Už v roc­^Jl.Q­26 3alož:Ll. j^evrii 

hlubinu  a sahá  \ 

i další  editorskou  č innos t  aominiJcár^káho  ř ád u v  edici  Krystal*  V této  edici  soustř edi l  i př ekladatel e  z jiných  okruhů, např*  Timoteje  Vodič ku , který  zde .pozdě i j  ř ídi l  patristickou  knihovnu,  a další«  V edici Krystal  bylo  ry­ dáno  více než  100 knih. Škrabalův  př ekla d  Nového  zákona  byl  poslední. V kulturní  revui  Výhledy  se  zamě řl na  i všechno  nosné  v kř estansk é  kultuře  naší  i zahranič ní .  Je­ ho  cesta do  Španě lsk a  s Jaroslavem• Dů ryche n  je  legendár­ ní*  Do Braitových  č asopis ů  psali velcí  literáti,  histo­ rikové, filosofové. Braito  vě nova l velicou péči  i mladým  zač ínající m  autorů m , Z tohoto  období , a ž do  násilného  zastavení  edič í n  č innost i  za ně meckéh o  Protektorátu,  se  datují  jeho styky  se všemi  vů dč ím i  osobnostmi  u náb, a  to nejen  katolické  orientace0  Fř átelstv í  navázal  také  s Františkem  Halasem, který,  podle  dosud  neově ř enýc h  zpráv,  pod  vlivem Braitovým  se vrátil  zpět do  církve,  Braito  v době  svého vě zněí  n vypravoval  o tom, že  Halase  sám př ijíma l  do  církve *  Velkého  spolupracovníka  našel 0, Braito  ve  svém  spo­ lubratru  a žáku  P. Reginaldu Dacíkovi.  Výsledkem  jejich  spolupráce nebyla  pouze  č innos t  č asopisecká ,  ale  rovněž  př ekla d  Summy 

Tomáše Akvinského,  na kterém  se po­

díleli  i další  ř ádov í  spolubratř i , Braito  sám  př eloži l  celý  tř et í  díl  Summy,  Byl  skvě ý l kazatel,  ř eč ník , inšpirátor všeho  kultur­ ního  úsilí, neúnavný  zvláště  tam, kde  se jednalo  o for­ mování  mladých  Byl autorem  mnoha knih, nnpř.  Základy  /vydáno  v edici  HozséVřč  1931/;  druhé vydání Základů  vy­ šlo v nakladatelství  Velehrad  1937*  Za;p_ř íkladem^svéh o  Velekně z e  /edice  Rozsévač  1934/, Kristus' j§J24š_zivot  > 

' 

/dvanáct  promluv, vydaných  v edici Rozsévač  1935/,  Kristus_­_spása ..svě a /vydal  t spolu  s P, Ľ aoíke m v nakla­

­ 121 ­  9 

í 

I 

datelství  G. Francia  v roce  1935/«  Prvn­ř «vydáry. .gi^ot­o^»  pisu  sv, Filipa  Neri  ,yč o l  v edici Erj^t.­j  ''rube vydání  v Brnenské  tiskár­nč  1948c  Sv. Filip  Neri ho  zvláš v  zaujal  v roce  1922y  kdy  se v  Ř ím ě  úč astni l  prů vod u  s jeho  ostatkyo  Edice Krystal  vy­ dala v roce  1946  jeho  eklesiologický  spis Cirkev  Na  tom­ to tématu  stále  pracoval,  opravoval  a d oplŕ iova l i po  prí­ chodu  z vě zení . Neúplný  př ehle d  jeho vydaných­ knih, po­ krač uj e  Podstatou_krestanstyí  /B, Rupp 1947/ :  Svatami  /vydala M e  Rosa Junova  v Tesově  1948/,  knihou O_vě č né_moudrqst á  :i  /edice  Krystal  1937/  př eklád mystické  dílo  bi* Jindř ich a  Susona  a podobně. Kromě  zmí­ ně nýc h knih  publikoval  do  č asopis u P.oznach, ř ad u  let  re­ digoval homiletický  č asopi s Katolický  kazatel, který  vy­ cházel v  Př erově ,  Př ispíva l  do  č asopis u Na  slovíč k o  br­ ně nskýc h  katolických  akademiků v době  po roce  1945.  kdy  už mě síč ní k  Jitro  Dominik«  Pecky  nebyl  povolen.­  Teprve  pozdě j i  zač ín á  vycházet  Osvite  Peileiikuiu Na  slovíč k o  př eklenoval o  tuto mezeru,  V letech  1940  až 1945  byl  pro­ fesorem  a ř editele m  arcibiskupského  teologického  uč iliš ­ tě v Olomouci*  Neobyč ejn á  schopnost  improvizace  se  smys­ lem  pro radostnost  a veselí  ho  v našem  prostř edí , náchyl­ ném k  puritánské  pochmúrnosti,  č inil a  neodolatelným«  16r  bř ezn a  1950 byl P.  Silvestr  Braito  zatč e n  a s  ně kolik a  opaty,  biskupy  a kně žím i  v procesu, knižně  na­ zvaném  Proces  s vatikánskými  agenty,  odsouzen. Byl  od­ souzen  pro  údajnou.velezradu  a špionáž  na  15 let  vě ze ­ ní. Vě tšin u  své trestanecké doty  prožil 0­  Brníte  v  Leopoldově o Byl  propuštěn na  ?.v­ první  amnestii  pro  po­ litické  vě zn ě  2o kvě tn a  1960*  Z vě zen í  vyč 

s  podlome­

ným  zdravím, neměl  se kam  vrátit,  byl bez  domova  s mě­ síč ní m dů chode m  190 Kč s .  Ujali  se ho  jeho  známí  a př ija ­ li do  svého  domu v Praze Bř evnove .  Letní  mě síc e  trávil  na horské  faře  v Neratově  v Orlických  horách o Znovu  se  vrážil ke  své  eklesiologické  práci  o církvi o V roce  1960 

­ 122 ­

9 

napsal Život  sv. Dominika  « ně koli k  ©ssojí  O Panně M*­­ »ii*  rcíř nS ž ri& rukopisu  o Mistru Janu  Husovi.  Zemř e l  25­  září 1962 v Praze Bř evnov ě  a podle  své­ ho př án í  byl pohř be n do dominikánské  hrobky na  olomouc­ kém hř bitově . Nikdo nesměl nad hrobem  pronést  ř eč . Jen  tichou  písní  se s ním rozlouč il y  sestry  dominikánky.  První  a vlastně  jedinou  biografii  0. Silvestra  Brai­ ta napsal k  jeho nedožitým  sedmdesátinám  Dominik  Pecka.  Byla uveř ejněa v Katolických novinách  n z roku 1968, roč.  XX, č. 23* Bibliografie  dosud  zpracována  nebyla.  V 2. č ísl e  1. roč ník u Obrody  mu byl vě nová n  po­ smrtný  č láne k /P. S. M. Braitovi  in coelis/ se  zajímavý­ mi biografickými  údaji  z doby  jeho vě zněí  n i krátký  vý­ bor z jeho  č lánků .  Braito, Pecka, Dacík  ­ tři osobnosti  č esk é  katolic­ ké  inteligence,  které  ovlivň oval y  kulturní  a literární  tvorbu  své doby. Nalezli  spolupracovníky  a výrazně je  ovlivň oval i  v jejich rů stu . Položili  základy k další  prá­ ci. Kéž  bychom na tuto  jejich  práci dokázali  navázat* 

­  123 ~ 

1

Z e 

  v z p o m í n e k 

v  n a 

P, 

B r  a i t a 

vybíráme  ně koli k  př ího d  která  moho'u &otene­alit  iehr ~>or  tr.éto Pamě tníc i  jistě budou  tvrdiť:  že­'je to 'jen slabý  odvar  toho:  jaký  skuteč n ě  byl. Mě jm e  na pamě ti ,  že  kaž­ dá vzpomínka  je  subjektivní,právě  v tom  je  její  je­ dineč nos t  a cena.  Na dveř íc h  jeho  cely  v olomouckém klášteře  byla  vývě sk a  se zavě šený m  bodcem  a s tímto  př edtiskem : ,Iíostel~zahrada*­ oratoř ­mim o  budovu­při jde  ihned ­ ode es t c v a l B o d e c  byl  vě tšino u  zasunut  u  posledního  hesla o  Při  jednání  o vážných  vě cec h  př išl a  ř č e  také na  Braito­ vu cestovatelskou vášeň  a na  to  zda  to není na jeho  tě­ lesnou konstrukci  př íli š namáhavém  a tu jeden z.y př ítomnýc h  /Dr.  Kosatík/  jf­ko argument  proti ř íká :  Až  bude.­Otenko  ležet  v rakvi  a z povzdál:' zahouká  lokomotivy  Otecko  u­ .teče z rakve,  odcestuje ­a pohř e b  se  prostě nekonám  Jak  byl  peč liv ě upraven, když, ..vystupoval na kazatelnu  ne­ bo k ř eč nickém u  pultu­  tak  v bažném  životě  měl  hábit./bí­ lý dominikánský/ umazaný  inkoustem, kávou,  jídlem. Když  hrozilo  nebezpečí  takového  poškození  hábitu,  obvykle  to­ ho. kdo  chtěl  př ispě fha t  na  pomoc,  př edeše l  Otecko  a se  slovy  "Už  je  to dobrý" rozmazal  př íslušno u  tekutinu  tak  dokonale,  že  to mohla  zachránit  jen č istírn a  nebo  prá­ delna*  Jestliže  č tem e  o Neriho  kardinálském  klobouku  a o tóra,  jaké žerty  s ním  provádě l e  to nesrovnat  s his­ #  nemů žem torií  3raitovy  biskupské  mi try, s kterou  prováděl  stej­ né žerty  a nasadil ji na  hlavu nejednomu  svému  návště v ­ níku c Dal  se i vyfotografovat  s mitrou na  hlavě  o t* io  fotografie  mu  pozdě j i velmi z trpč il a  pobyt ve  vyšetř ova ­ cí vazbě, nebot  vyšetř ujíc í  orgány na tuto fotografii  př i ­ šly  a usuzovaly  z r­oho. že  je Braito  tajným biskupem^  Mu­ é  a jisto nepř esvě dč l Ji;  vysvě tlo ­ selo  být  oprava :;  tě žk vat takovou fotografii  jen  smyslem  pro hu  .r­

­ 124 ­  9 

i 

'l 

Cesty Jana Pavla  II. ­ č ás t  2 0  /  Od  atentátu  1981 do konce r.  1982/  7 1 Od  kvě tnovéh o  atentátu Sv. Otec navst.ě v^ ^   rů ^n á  shro­

máždě n í  jen 

nshr.ávek .na mg­  páscích., .ne­

bo prostř ednictví m  televizního  př enosu :  jak tomu. bylo  např. v  č ervenc i  na Eucharistickém  kongresu  v Lurdech,  kterého  se  pů vodn ě  chtěl  osobně  zúč astnit . Po  návratu  z nemocnice  /14­  srpna/ odletěl na  zotavenou do  Castel  Gandolfa. 13«  září  ohlásil vydání  tř et í nové  encykliky,  kterou  chtěl vydat  15* kvě tna . Je t o encyklika 0  práci  /Laborem  exercens/. Na  podzim navštívil ně kter é  ř ímsk é  farnosti  a hř bitovy ,  teprve  22«  listopadu  vykonal  první  cestu do Umbrie  do  svatyně Milosrdné  lásky*  1982  DRUHA CESTA  DO  AFRIKY  /v únoru  1982/  V Africe  navštívil, č tyř i země:  Nigérii, Benin,  Gabonr  Rovníkovou Guineu, t Nigérii?  kde  je katolíků  nepatrná  menšina,  oproti mohamedánů rn , byl  př ivítá n  lidmi  bez roz­ dílu vyznání. První  domorodý kněz  zde byl r. 1921,  po­ č t e kně žskýc h  a ř eholníc h  povolání  zde rychle roste. Sv*  Otec  se vě nova l v promluvách  dě jiná m misijí  r  potř ebá m  nové  církve. Zasvě ti l Nigérii  Panně Mar i*, o Další  návště­ va platila Beninu,  zemi  s marxistickou vládou,  zde se  zdržel  jen ně koli k hodin na  cestě  do Gabonu­^ V O&bonu je  sice  polovina obyvatelstva katolíky,  ale jsou velmi  vlaž­ ní, podléhají  praktickému materialismu.  Promluvy  Sv, Ot­ ce byly  proto  zamě ř y  en na  tyto  otázky, na problematiku  konzumní  společ nosti ^  V malém  státě  ­ Rovníkové G':inei ­ je vě tšin a  katolíků*  Při  své  návště v ě  se papež  zamě řl  i opět na  otázky  evangelizace,  svobody  vyznání.  Po návratu  do  Itálie vykonal  cestu do  Assisi^  Livorna,  Boloni. V této době napsal  list k  700c  výročí  smrti 

­ 125 ~ 

bl. Anežky  Č esk é  o př ije l  5 č r> 4  kickur"  CESTA  DO  PORTUGALSKA  /kvě te n  1982/  Jako  podě kován í  za záchranu  života  při  atentátu  z 13­»  kvě tn a  př edchozíh o  roku,  vydal  se  sv„  Otec  na  cestu do  Fatimy,  aby  si tam  př ipomně l  výročí  zjevení  Matky  Boží  /1917A  Z  promluvy  na  místě  zjevení:  "Díky  Pánu ne tyl  znič e n můj život. Ano :  jeho milosrdenství  je bez  konce.  Toto  jsem vyznal  poprvé  o  svátku Panny  Marie  Rů žencové *  Opakuji  to  dnes  ve Fatimě?  na  tomto  místě,  na  kterém  nám  tolik  vě c í  př ipomín á  rů ženec ,  modlitbu  díků,  lásky  a dů vě rypln é  prosby: modlitbu k Matce  církve!"  Papež  ve Fatiirě promluvil  i  se estrou Lur* i i 

+ 

­je­

dinou žijící .osobou ze tří  dě tí . kterým  se  př d e  pě taše ­ desáti  lety zjevila  Panna  Maria©  CESTA  DO VELKÉ  BRITANIE  /kvě ten­č erven /  Tato  cesta  byla  ohrožena  konfliktem  mezi  Britanií  a Ar­ gentinou. SVe  Otec  chtěl  cestu  odložit  na  žádost  argen­ tinských  biskupů; nakonec  se rozhodl k návště v ě  s tím,  že  ihned  poté vykoná  cestu do Argentiny,  ač kol i  byla  plá­ novaná  až na rok  1983®  I když  je v Británii  menšina  ka­ tolíků,  ekumenické  hnutí  je tak  silné?  že  papeže  př iví ­ tal celý  národ­, Pro konflikt  s Argentinou nebyla  návště­ í  va v Británii  státní o Svatý  Otec mluvil hodně  o  smíř en mezi národy,  o míru  a válce«  Vyvrcholením  návště v y  bylo  setkání  s anglikány  v Cantenbury©  Anglikánský  primas  Runcie  jej př ivíta l na  místě, kde  byl  zavražděn  sv. To­ máš Beckett*  Př ­ i společ nýc h  bohoslužbách  se  zavázali  u­ silovat  o hlubší  jednotu.  Setkání  s dě lník y  a  problému  práce  vě nova l  papež  svou návště v u  v Liverpoolu  a Man­ chestru­  Ve  Skotsku navštívil Edinburg  a Glasgow, ve  ľ ­ a lesu  Cardiff. 

­ 126 ­  9 

UtlOŽ®^"*"^ ekumenických, sot]cání by.l o hxovní^ ˇ^n»  r^  cesty.  "Př iše l  s milostí  proroka. Jeho  pokora  je  obdivu­ hodná", ř ek l  o něm  agnlikánský  primas.  CESTA  DO  ARGENTINY  /č erven /  Cesta byla krátká,  trvala jen  31 hodin  pobytu.  Př ípravo u  k  ní byla  jen modlitba.  Sv.  Otec  dostal nový  titul:  "Pout­ ních nesnadných  chvil". Př ije l  prosit  o smíř en í  a bratr­ ství.  "Univerzálnost  není  proti vlastenectví.  Biskup  má  ště stí , kř í ž  a povinnost  usmiř ovat ,  sloužit  smíř ení .  Vě r ­ nost mé  službě vyžaduje,  abych hlásal  smíř en í  s rozhod­ ností  a s mírností."  Při louč en í  na  letišti  znovu dů razn ě  vyzval k míru  s Bri­ tánii.  CESTA  DO  ŠVÝCARSKA  /č erven /  I  tato  cesta byla  pouze jednodenní. Na  pozvání  Meziná­ rodního  úř ad u  práce v Ženevě  promluvil  papež  o práci  č lově ka .  Vyžadoval  plnou  svobodu odborů  a vyzýval k  ř e ­ šení  otázky nezamě stnanost i  v  duchu  solidarity. Při mši  na  stadionu mluvil  Sv. Otec  o vě zních ,  uprchlících,  ne­ mocných,  o koncentrač níc h  táborech. Návrat do  Sí ma  byl  ve  znamení  vyhlídkového  letu nad  Alpami,  protože  všichni  chtě i l  papeži  vynahradit,  že na  své milované  hory nemů ž e  nyní  vystupovat.  CESTA  DO  SAN MARINA  /srpen/  Po  prázdninách  navštívil  papež  nejstarší  a nejmenší  re­ publiku na  svě ě t  ­ San Marino. Je to  15«  cesta mimo  Itálii. Zdů razni l  jako klad  touhu obyvatel  o uchování  svobody,víry  a jejich  pracovitost.  "Tento  dar  svobody 

­ 127 ­  9 

tedy  s sebou n.ese 

z od7. * v? * rv: z4" ; 

­ . 

_ 

př ilnou t  k  Božímu  zákonu,, Prcto ..plně používá  své  svobo­ í  lásku k  lidem, tí­ dy  t e n k d o  z ní  umí  vyvodit nej vě tš žívání  svobody  se tedy  musí  stát  ve  svě tl e  kř esť ansk é  pravdy  a s pomocí milosti  láskou  a oddaností o Pravda  nás  osvobozuje;  láska  nás musí  vést  k vzájemné" službě . "  V  Pimini  se  zúč astni l papež  3, mezinárodního  mítinku  *  př átelství «  Další  cesta v  Itálii  jej vedla  do kamaldul­ ské  pouste  ly ve Fonte  Avellano,  kde  př ipomně l  1000  let  tohoto kláštera,  V Padově  navštívil  hrob  sv. Antonína,  pastorač n í  cesta  jej vedla  i do rodiště  Pavla  VI.  v  Bresciio  GESTA  DO  ŠPANĚ LSK A 

• " ­ '' 

/ř íjen­listopad /  16  "cesta mimo.Itáliir  navštívil  v ní  16 mě st .  Setkal  se  s nejrů zně jším i  skupinami  vě ř ících . Španě lsk o  má  sko  ro  polovinu  z celkového ..poč ut rozjímavých  ř eho l n i c na  svě tě. I«  , listopadu  se  s mnoha  z nich  Sv. Ote,::, setkal •   v  zahradě  kláštera  Vtě lení *  Bylo  to  první  setkání  kla­ ur­urovaných ř eholni c  v dejinách. Toto  setkání  probě hl o  ~  Avile,  odkud  odcestoval  Sv­. Otes k  hrobu  sv. Terezie  do Alby.  Vysoko  vyzdvihl  její  význam  jakožto  uč itelk y  církve. Množství  ekumenických  setkání, rozhovory  s kul­ turními pracovníky  studenty;, mládeží,  emigranty  tyly  prokládány  návště vo u  míst :  jako  byla  Loryo'la sv,  Ignáce  a Xavier  sv  Františka,  klášter Montserratc  Ke  konci  ná  vštevy  pronesl poselství  Evropě:  ''Hledím na Evropu  jako  na kontinent,  který  tolik  př ispě l k  vývoji  svě ta . Dě ku j  Bohuv, že  osvítil Evropu  svě tle m  evangelia*  Ale  nemohn  t   pomíjet  o krizovém  ú d o b í . E v r o p a  je rozdě len a .. .Pokř ě ní  a vař íc í  se odvracejí  od.  V/ibokých základů  své víry  a  od  pouč n é  a mravní  síly  kř estanskéh o  názoruc  • ..volá m  s láskou k  tobě,  stará Evropo: Nalezni  opět  sama  sebe!11 

­ 128 ~ 

Po náv^o­t^TryJconal 34c  cestu ..po Itálii,  a to na Sicilix^  Rok  byl  zakonč e n  ve znamení  dialogu  s xládoží, která  se  po vánocích  sešla v Ř ím e  z celé Evropy*  Papež  jim  odpo­ vídal na j ejich  otázky, mládež  zastupoval  př evo r  z Tai­ zé Roger Schíitz.  ­  o ­ o ­ o ­

1. Vznik  a vývoj ř eholníh o  života. /I*  č ást / 

Racionalismus  minulého  století,  podobně  jako u  os­ tatních kladných  hodnot  kř estanství ,  se  snaží  vysvě tli t  i  vznik  a rozvoj ř eholníh o  života  mimokř estanským i  vli­ vy. Pramen ř eholníh o  života nevidí  v prožívání  Kristova  evangelia,  ale v napodobování  mimokř estanskýc h  asketů,  jak  jsou známí  z Egypta,  z židovského  prostř ed í  /Esséni/,  z  buddhismu  a podobně.  Ve všech dobách  a ve všech  nábo­ ženských  formách  skuteč n ě nacházíme  jedince,  kteří  se  snaží  oč isti t  pokáním,  aby  se č istý m  životem mohli víc  př iblíži t  Bohu. Pokud  se budeme vě nova t  aspoň v  základ­ ních rysech  studiu této  otázky,  objevíme  podstatný  roz­ díl mezi kř estanským i  a mimokř estanským i  formami  mniš­ ství. Kř estansk é  mnišství  vychází  př edevší m  z evangelia  a ne pouze  z požadavků rozumu. Jeho  ideálem  je následo­ vat Krista  a uskuteč ň ova t  jeho rady, Mnišský  život  jako  takový  je urč itý m výrazem  náboženských  citů  č lově , a  ka právě  proto  se  s ním  setkáváme  ve všech dobách*  Kř estan ­ ství mu však  dalo úplně nový  obsahu  v 

Jestliže  chceme  vystopovat  poč átk y kř estanskéh o  ř e ­ holního  života, musíme  se zahledět  už na  první  skupinu  y  kř estan ů  v Jeruzalemě. Základním  pramenem k  poznání  je­ jího života  je krátká  zprávo ve  Skutcích  apoštolských,  Z  tohoto  pramene  poznáváme,  že kř esíansk á  církevní  obec 

­ 129 ­  9 

ľ   byla  z poč átku , souč ást í  společ enstv í  židovskéhor  byla  si však  vě dom a  své rozdílnosti  Každodenní  setkávání  se  č len ů církevní  obce  bylo ?y pln ino úč ast í na Eucharistii7  společ n é  modlitbě,  pouč ován í  a vzájemneiL  ^vzbuzování  k  dobrému  životu. Způ so b  společ néh o  hospodař en í  nám u~  kazujej  jak veliký  vliv  mě a l  na první  generaci  jeruza­ lemských kř estan ů  židovská  sekta  esénů*  Postupem  č as u se  v 

krestanské  společ enstv í  osvobozovalo  od zilovských  tra­ dic, na východě  však  bylo možno  ještě  dlouho  poznat  ži­ dovské vlivy  Konkrétně  je možno  spojovat  s esénskými  tradicemi  př esvě dčí  en zakoř eně é  n dost hluboko  ve východ  ním kř esť anstv í  nelze  dost dobře  spojovat  s manželstvím.  Toto  př esvě dčí  enbylo  zviáši  silné ve společ enstvích ,  ..  vycházejících  bezprostř edn ě  z • To r ľ ?p' o?r \  zvláště ve  společ enstvíc h  egyptských.  Ostatně  př esvě dčí  eno př evaz e  panenství  nad  manželstvím­ bylo  od  poč átk u J w J  loatví  zř ejmé «  Ve  druhém  století  po Kristu  se zač ínaj í  v.církev­ c ^ .kteř í, , chtě­ ních obcích  výrazně , odli šoT.at. skupinky  tě h jí žít  př esn ě  podle  požadavků  e\ angelia*. Jednu  z tě cht o  skupin nazývá  Origenes  /I85­254/ askety. Toto  &lo;o je  vytvoř en o  z ř eckéh o .A SICE SIS,  což  znamená  cvič en í , Tito  lidé, byli  to muži  i ženy,  sice žili ve  svě tě ,  avšak  za­ chovávali  slib  č istoty , který  složili veř ejně ?  defini­ tivně  a byli  jím vázáni  až do  smrti* Každý hř íc h  proti  č istot ě  byl hř íche m  proti, vě rnost i vů č i Kristu­  $vv  Cy­ prián klasifikuje  takový hř íc h  jako  cizoložství  vzhle •••   dem ke Kristu.  Život  eskatů byl vyplněn modlitbou,  př ís­ nými postv  a prací  pro  d r u h é A s k e t o v é  mě li . v  prvotní  církvi  zvláštní  postaveni , Při  společ nýc h  liturgických  shromáždě níc h  stáli hned  za kně žstve m , Mezi  a.ske ty pat­ ř il o mnoho význač nýc h  osobnosti d­.by? Origenes,  sv, Ata­ nášj  sv'» Jan Zlatoústý,  s­Vo Efř é m  a mnoho  jiných­  Mnozí  z nich  se stali  1 iskupy«  Jinou  skupinu v prvotní  církvi  troř il y  pannyc  Mno­ ho  dívek na  základě Kristových  slov /Mt  19*12/ se roz~ 

­ 

1 3 0

 ~ 

hodlo  pro panenství,  V Ř ímsk é  ř íš i mě o l  panenství  vyva­ žovat  do  jisté míry pohanskou  nemravnost,. Př edstaven í  církevních obcí  vždycky mluvili  o skupinách  panen ,s vel­ kou úctou  a nadšením. Sv. Cyprián nazývá  společ enstv í  panen v Kartágu  "nejcenně jš í  č ást í Kristova  stáda". Od  4. století  se zasvě cen í  panen konalo  zvláštním  obř ade m  za úč ast i  biskupa. Je  to  tak  zvané  p^of e s sio  tis. Tato  okolnost  pak 

te— 

vala  vážnosti  pannám  i u  os­

tatních vě ř ících .  Uprostř d e  pohanské  nemravnosti  bylo  pomě rn ě  tě žk é  zachovávat panenskou  č istotu . Proto  bis­ kupové  vydávali  mnohá nař ízení , kterými  usmě rň oval i  ži­ vot  tě cht o  zasvě cenýc h  panen. Podobně  jako  u asketů  mě­ ly i panny  vě nova t velkou  č ás t  svého života modlitbě  a  postů m . Kromě  toho  jim byla  svě ř a  en kř estansk á  charita  v  církvích.  Vedle  tohoto  professio• virginitati s  existovalo  v  prvotní  církvi rovněž  professio  viduitatis  ­ zasvě cen í  vdov, které  bylo  obdobné  jako  závazek  panenství.  Tř et í .století  př inesl o  kř estanstv í  ohromný  rozvoj,  který  se  projevil také  získáním  společ ensk o  kulturních  pozic  a stanovením  organizač níc h  struktur. Kř estan é  se  nerekrutovali  už  pouze  z vrstev  nejchudších  lidí, ale1  stále ve vě gší m  poč t u  z vrstev  vysoce  postavených  ­ z ro­ din senátorů,  dokonce  i z rodiny  císař ské . Toto  rychlé  ř íšen í kř esť anstv í  mě l o však  také  za následek  snížení  ú­ rovně náboženského  života, nebo  spíše vzrů s t  nových  ge­ nerací  a nových  stř edisek , které  v oč íc h  pamě tník ů  byly  méně horlivé  v kř estanské m  žirotě. Svě de k  tě chto * př emě,  n Origenes,  o tom napsal:  "Po pravdě ř eč eno ,  jestliže  bu­ deme  soudit  vě i c  shodně  se  skuteč nost í  a ne  podle  poč tu ,  shodně s názorem  lidí  a ne podle  shromáždě nýc h  davů, pak  zjistíme,  že už nyní nejsme vě ř ící. "  Tř etí   století  je  tedy  do  jisté míry  obdobím rozporů  nezi  dvě a m  skupinami  vě ř ících :  tě mi , kteří  chtě i l  zachovat  církev  č istou ,  du­ chovní,  shlukující  pouze  malý  poč t e vyzkoušených  asketů, 

­  131  ­  9 

a tě mi , kteř , í si uvě domoval i všeobecnost  církve?  př ij í  mali všechny  a tyli  i tolerantně jš í  k tě m , kteří  v době   pronásledování  zklamali. V tomto kontextu mů žem e lépe  pochopit  rů t s rů znýc h  skupin žen  ­ panen i poč átk y  mona­ stického  hnutí.  Jinou  okolností, která  podpoř il a vznik  mnišského  hnutí, bylo i pronásledování  kř estanů , kdy  mnozí  z obavy  o  svůj život utekli  do pouště. Poušt  z nich  pak vychova­ la poustevníky. Když  př estal o  pronásledování}  nemě i l už  chut vrátit  se nazpě t . Zvykli  si na tento  způ so b  života  a byli­v něm  štastní. Životní potř eb y  tehdejšího  orien­ tálce tyly  velmi malé. Pokud měl  to n ejnutně jš í  k  životu  byl spokojen. A navíc  nožnost  žít v  samotě, v "modlitbě   a rozjímání, velmi  dobře  vyhotovala  hloubavému duchu vy­ choáana.  Zrovnoprávně í n  kř estan ů v letech  311  313  př inesl o  1 ^kální  změ y n v jejich  situaci. Církev získávala  s+3 "  význač ně í  jš postavení. Postupem  č as u  se  sta^a státním ná  boženstvím  a císař Teodosius  I. dekretem  z roku 380 sláv­ nostné  prohlásil, že všechno  obyvatelstvo  Impéria  je po­ vinno vyznávat  "víru­ apoštola  Petra". Bě he m ně kolik a  sta  letí  se tak  stala  z malé  jeruzalemske  skupinky^ kř estan ů   ně kolikamilionov á  společ nost , rozšíř en á  v celém  tehdejší  kulturním  svě tě . Tyto  př eměy  n s sebou nesly  stále rostou  cí nebezpečí  upuště í n  od  evangelijních  a apoštolských  i­ deálů a zevšeobecně í n  náboženského  kortformismu. Svatý  a ke  Jeroným k  tomu poznamenává:  "Jakmile *c írkev  př išl svě tský m knížatů m ,  stala  se sice mocí  a bohatstvím  vě t ­ ší, ale  ctnostmi menší."  /Vita S.Malchi'monachi/.  Souč s a  ně  s tímto  př echode m  se však  rodí  a mohutní  v církvi i  reakce. Objevují  se jednotlivci  i skupiny  lidí, kteří  touží  doslova  a se všemi dů sledk y  realizovat  evangelij­ • <

ně apoštolské  poslání. Ve 3.  a 4. století  se  stále  více  rozvíjí, monastické hnutí, které v  sobě seskupuje  život­ ně jš í  a dynamič tě í  jš elementy  kř estanskéh o  společ enstv í 

­ 132 ­  9 

Mniši  a všichni  ti, kteří hledají  cestu ke  kř esť ansk é  dokonalosti  získávají  postupně  v církvi  zvláštní  posta­ vení. V 6. a 7»  století  se  pak už mluví  o tř ec h  stavech  v církvi  ­ kně žském ,  mnišském  a  laickém.  Jestliže  mluvíme  o mnišském hnutí, nebude  bez  za­ jímavosti  zamyslet  se už nad  tím významem  slova  mnich  i nad dalšími  výrazy, užívanými  v této  souvislosti.  Ety­ mologicky  mnich /latinsky  monachus/,  pochází  z  ř eckéh o  slova monachos  a znamená  osamocený.. V pozdním  starově k u  bylo užíváno  termínu anachoreta  /z ř eckéh o  anachoretes  ­ č lově k  odcházející  do  samoty/ nebo  také  eremita  / z  ř ec ­ kého  éremos  ­ poušť « /  Už ve 3»  století  existují  na výcho­ dě  zprávy  o krestanech, kteří  odcházeli  na poušť, aty  zde žili  v úplné  samotě  plným kř esť anský m  životem. Mnich  byl vždycky  chápán jako  Č lově, žijící  k o samotě  s Bohem.  Ve 4. století  secbjevilo  ještě  jiné  chápání  tohoto  poj­ mu. Nacházíme  ho ve  spisech  sv. Augustina. Augustin  kla­ de dů ra z na  vnitř í n  jednotu mnicha., ^žijícího  výluč n ě  pro  Boha, nerozdě lenéh o  svě tským i  starostmi. Podle  sv. Augus­ tina  je  pojem  "sluha Boží" totožný  e pojmem mnich. Augus­ tin  zdů razň uj e  jednotu č lově ka­mniGh a  a souč asn ě  rozši­ ř uj e  toto  chápání  jednoty  na.společ enstv í  mnichů, ve  kterém každý  č lově k  tvoří  úplnom  jednotu  se svými  brat­ ř ími . Realizace  této  jednoty  je  podle Augustina dů le ­ žitým úkolem  mnicha. Dále  se  setkáváme  s termínem  mona­ sterium /monastirion/,  odvozeným  od.ř eckéh o  monachos,  který vyjadř uj e nejen  sídlo osamě léh o  poustevníka,  ale  také klášter,  nazývaný  rovněž  coenobium, ř eck y  koinobion,  což  znamená  společ n ý  život.  Pod  pojmem mnišství  byly  zahrnuty  ve  4.­ a 5. stole­ tí  projevy  kř esť anskéh o  života  geneticky  i  sociologicky  velmi rů znorodé .  Vyjadř ova l nejprve  poustevníky  nejrů z ­ ně jšíh o  charakteru,  muže  i ženy. Mnichy  však  byli nazý­ váni  i ti poustevníci,  kteří  se  shromáždili  T  jakýchsi  koloniích,  stejně  jako  ti, kteří  už žili  společ ný m  živo­

­ 133 ­  9 

tem v klášteř e . Monaatické hnuti  ve  4*  a 5v století  by­ lo doslova  masovým  lidovým hnutím. Vedle tě cht o  maeovýnh  forem  se však  setkáváme  také  od.. 4«  století  s malými  skupinkami  mnichů, kteří  patř ili , k intelektuální  elitě   ^společ nost i  a vě noval i  se, mimo  jiného,  i  intelektuální  práci. Sv. Jeroným, jeden  z významných  církevních  Otců,  založil v roce  386 malou  skupinu mnichů  s tímto  zamě ř­e ním v Betlémě* Vedle mužské, komunity  zde—existovalo  i  ženské  společ enství' • 0 atraktivnosti klášterního .života  r; J '  "  H.  pro  intelektuály Vypráví  kniha,Vyznání  sv. Augustina.  Sv. Augustin vzpomíná  na  egyptského,, mnicha Antonína,  "je  hož jméno  byío  známé mezi  sluhy Božími",  dále  vzpomíná  na klášter,  stojící  pod hradbami  mě sta :jvliláň a.. ?  ve kterém  ­pod:vedeÄím  sv. Ambrože  žilo mnoho  zbožných  bratř í , a  vzpomíná  i na  mnoho dalších kvetoucích  klášterů.  Na 'druhé  straně nás  však  jistě, př ekvapí ,  že tato  živelná  touha  po mnišském  životě v  odlouč enost i  nenašla  př íli š mnoho  pochopení  ani u moci církevní  ani u moci  svě tské . Chalcedoftský koncil  v roce  451 př ipomín á  záva­ zek poslušnosti  mnichů vů č i  biskupů m ,  bez  jejichž dovo­ ­ lení nesmě l i  opustit  svá  bydliště  a odejít  do  samoty.  Také východní  císař ov é mnohokrát  vystoupili  tvrdě  proti  mnichů m ,  kteří mě l i  ohromný vliv  na  prostý  lid  a mohli  ho  zneužít. Obava  císařů  byla celkem  oprávně ná .  Historie  nám  dokazuje, že  č etn é  politicko  náboženské  spory  a ne­ srovnalosti  v 5. a 6.  století  byly  vyvolány  mnichy. Ten­ to vztah vlády  k mnišstvu je pro nás však  dů kazem , že  mnišství  bylo tehdy  velmi rozšíř ené . Nebylo  zatím nikým  organizováno,  vyplývalo  př edevší m  ze żivota  a potř e b  kře  v  stanů»  Jakmile  se však  zač al i mniši  seskupovat  do ně ja ­ kých  společ enství ,  objevila  se potř eb a  vypracovat  zása­ dy, které  by  zavazovaly  všechny  č len y komunity.  Vznik  první ř ehole , dochované  do našich dob  z pozdě jšíc h  opi­ sů,  je  spojen se jménem  egyptského mnicha  Pachomia  +346.  Pachomius  zorganizoval  první  známé  skupiny  společ néh o 

­ 134 ­  9 

života  a dal  jim  speciální  ř eholi . V následujících  gene­ racích  a  staletích  poč t e  ř ehol í  stáje  rostl,  tak  jako  ro­ stl poč t e  komunit.  V Galii tehdy  existovalo ně koli k  de­ sítek ř ehol í  /pravidel/,  ve vizigotském  Španě lsk u  ještě   mnohem  více*  Vedle  pravidel mě l y  dů ležit ý  vliv  na život mnichů  ta­ ké životopisy  jejich  př edchů dců , kteří  zemř el i  v pově st i  svatosti.  Vzorem  pro  podobné  životopisy  se  stal  slavný  život  egyptského  mnicha  ­ eremity  sv. Antonína,  jak jej  sepsal  alexandrijský  biskup  sv. Atanáš. Byl napsán v ř eč ­ tině  a př elože n  do latiny  a mnoha východních  jazyků*  0  ně koli k let  pozdě i j  napsal  sv. Jeroným  životopis  napůl  legendární  osobnosti,  sv. Pavla,  thébského  poustevníka.  Podle ně h o  vedl Pavel  poustevnický  život kolem  roku  250,  tedy v době, kdy  se  sv. Antonín  teprve narodil*  Nejstar­ ší životopisy  sv. Pachomia  pocházejí  ze 4c  století  a jsou  n.qány koptsky. Všechny  tyto  životopisy  nemě l y  za cíl  po­ psat př esn ě  curriculum  vitae  té které  osobnosti * Autoři  chtě i l  spíše ukázat,  jak ohromnou  roli hrály tyto  osobnos­ ti při formování  mnišského  života  a ideologie o Všechny  tyto  i jiné prameny nám  ukazují  ještě  jednu dů ležito u vě c ,  že  totiž  východ,  a zvláště Egypt*  se  stal vzorem  a inspi­ rací  pro formování  mnišského  života  v celém kř esť anstv í *  Ve  4­  století  došlo k vytvoř en í ­ dvou základních  fo­ rem  nnišského  života  ­ anachoretské  a cenobitské. Vznik  tě cht o  forem  je  spojen  se jmény  sv. Antonína  a sv, Pa­ chomia, kteří  se stali  tvů rc i  a kodifikátory  tě cht o  fo­ rem.  Antonín, narozený  kolem roku 250 ve vesnici  při dol­ ním Nilu,  se nechal ve  svých dvaceti  letech nadchnout i­­ deálein kř esť anskýc h  asketů. Žil nejdř ív e  v blízkosti  své  rodné vesnice,  pozdě ji , konce7! 3«  století  odešel na  poušť,  dál  od  lidských  osad. Jeho  ž i n t  se však  stal natolik  zná­ mým, že ho navště voval o  stále  víc lidí. Odešel  tedy  ještě   dál,  až k  Rudému moř i , kde  se u­sadil na hoře Kolzim. Zde 

­ 135 ­  9 

pak  zemř e l v roce  356 uprostř e d  mnichů,  se kterými  žil  v  poustevnické  kolonii. Pro  své souč asník y  byl  př edevší m  sv. Antonín  dobrým  otcem, který  z hluboké víry  a č istot y  srdce  č erpa l  sílu pro  sebe  i pro druhé* Odtud  pramenil  jeho vě hla s  i vliv na lid,  zvláště na uč edníky . Antonín  jim nedal napsanou  ř eholi ,  ale  př est o  se poustevnická  ko­ lonie  sv. Antonína  udržela  velmi  dlouho*  Seskupování  anachoretů  znamenalo krok kupř ed u ve  vý­ voji mnišského  života.  I v tě cht o  koloniích  žili  anacho­ reti na  vlastní  pě st ,  ale vždy nedaleko  sebe, aby  se a­ lespoň  jednou  týdně mohli  sejít ke.společ n é  modlitbě,  zvlá­ ště v  sobotu več e r  a v nedě li * Anachoreti  v koloniích  ne­ mě l i př edstaveného , ale  z vlastní  vů e l uznávali  autoritu  staršího,  otce /aho, abba,  la.tinsky  abbas/, ktarého  moh­ li kdykoliv  vymě nit . Ve  stanoveném  č as e  se vě noval i  in­ dividuální  modlitbě, která  spoč íval a  v recitování  žalmů   a celých knih Písma  sv., které  znali nazpamě t * Aby  získa­ li prostř edk y k živobytí, vě noval i  se manuální  práci, na­ př íkla d  pletení  košů  nebo  se dávali najímat na  žň ov é  prá­ ce za peníze nebo  jinou odmě n u * Ohromný  individualismus  a naprostá  duchovní nezávislost  mnohdy  vedly k  znač ě n   excentrickému  způ sob u života. Na  druhé straně  však  č et ­ né  prameny  svě dč í  o ohromné  autoritě  a popularitě  eremitů,  u kterých hledali  lidé útě chu , radu nebo  uzdravení*  Rů zn é  formy  života nacházíme  mezi  syrskými  uiacho­ rety. Speciální  úctě se  tě šili ,  zvláště  od dob oimona  Sty­ lity  staršího  /389­459/ tzv. sloupovníci  /stylitě / ,  žijí­ cí na  sloupech. Šiiv.on.. ještě  jako ml­dý  muž,  se rozhodl  pro asketický  život. Stal  se brzy  známým  a chodili k ně­ mu lidé na radu. Aby  zachoval  urč ito u izolovanost  a mohl  t 

při tom  sloužit  lidem radou  i jinou  pomocí, vystavěl  si  zvláštní  sloup, nejdř ív e  tř ímetrový ,  pozdSji  osmnáctine­

2  trový, na jehož  vrcholku, na  plošine  o rozloze  4 m  , ohra­ nič en é  zábradlím,  prožil tř ice t  let. Tam  se modlil,  pra­ coval, vyuč ova l  a odpovídal na rů zn é  otázky  lidí. Po jeho 

smrti byla  postavena  kolem  jeho  sloupu  ohromná  basiliky,  jejíž  úctyhodné  zbytky  je. možno. dodnes. videtVv^­elaet.r­Se­ maanu východně • d  o A n t i o c h i e r . 

• tv­ ­

Setná  společ enstv í  anachoretů  vznikla  rovněž  v Pa­ lestině , • zvláště  na  málo  obydleném  území  v Judské  poušti  mezi Jeruzalemem,  Jordánem  a: Mrtvým .moř em­ »  V Palestině , '  se  poprvé  zač al o  užívat  pro  anač horetsk á  společ enstv í  náz­ ­ vu Lavra.  I to  byly  vlastně  poustevnické  kolonie, jejichž  ­  č lenov é  se  týdně  scházeli  k modlitbám,  duchovním  rozhovo­ rů m ,  ale  také kvů l i  hospodář ským , záležitostem.  Ekonomovi  a  ten'jim  roz­ společ enstv í  př edal i  svůj týdenní • výdě lek­. dě lil ^ týdenní  porci  jídla  i surovinu*k"další  práci.. .  Jak  rostl  poč e t  adeptů  áhschoretského. života,  rostla  i  potř eb a  vytvoř i t  formy • ŽIVOt Q a • které  by  vyhovovaly.':né­ jen výjimeč ný m  jednotlivců m­: ­  Na  tomto  podkladě  vynikne  historický  význam  osobnosti  sv 0 ,Pachcmia,  tvů rce ' cenobi­ tálních..forem mnišškého.života* .Narodil  se:v  devadesátých  l  v roce '346 0 P o c h á z e l  z vesnic­ ­  letech  3«  století  a . zemř e ké  rodiny  od  stř edníh o .Nilu,»'Jako..ř ímsk ý  vojái­ se  poprvé  setkal!S:kř estan y  © toto  setkání'rozhodlo:o  celém  jeho.  životě o Hned  po kř tu ­ v roce  307­"­ zač al ­ žít  poustevnickým  životem.  Po ně kolik a  letech.však  došel'k  názoru,  že to  neodpovídá  ideálu kř estansk é  l á s k y S  ně kolik a  svými  žá­ k y  se usadil­kolem  roku  315  při . ř ece­ ­ Nilu v. opuště n á • ob­ sadě Tabennao  Zde*hledal  a zkoušel• zásad y  společ néh o  ži­ vota .mnichů, Zde  také vypracoval  první  ř ehol i  "ve které  se poprvé  objevil  závazek.poslušnosti.vů č i:př edstavenému .  Poslušnost" byla dů ležito u podmínkou"k• př ekonání­ ­ anachoret­ • ského  individualismus  Pachomi^svr;sám  bývalý  voják,  vytTO­ ř i l  z poslušnosti  hlavní  ctnost'mnicha  a n^  ní­postavil  společ n ý  klášterní  život. Bezvýhradná, poslušnost  vů i č  př edstaveném u  podle  Pachomia nebylá": cílem, 

prostř ed ­

kem. Cenobitská  společ enstv í  mě l a  shromažď ova t  duše  a př i ­ spívat k  jejich  spáse?  a to nebylo  možné bez plného  a do­ brovolného  podř ízen í  se  zásadám  společ néh o  života.  Do  dneš­

­ 137 ~ 

aí doby  se zachovaly dvě  verze  této  ř ehole ,  jedna  v př e ­ Jeronýma  z roku 404»  V  pachomiái\ok4á 

dů ležitý m  z vmě stnání m 

vedle  askeze  také manuální  práce. Asketické 

p o ž a d a v k y 

by­

ly uzpů soben y  potř ebá m  prostých koptských  mužů, kteří  se  ve velkém množství hrnuli  do mnišského  života. Př d e  vstu­ pem do kláštera  se musel kandidát zř íc i majetku  a byl  pak vázán naprostou  chudobou  a č istotou . Společ n á  modlit­ ba  se konala  ně kolikrá t  ^ě he m  dne. Mimo ni pracovali  mni­ ši v tichosti  a rozjímání.  Práce  byla  pro  pachomiánského  mnicha  základním  závazkem, ne  jako u anachoretů  pouhou  nutností  nebo umrtvením. Každý  se musel živit  prací  vlast­ ních rukou. Aby k  tomu mě l i  sílu, dostávali  jídlo  dvakrát  denně  a ne  pouze  jednou  jako anaehoreti. V centru  pacho~  miánského  kláštera  stál kostel  a budovy  společ néh o  uží­ vání, jako  byla kuchyně,  jídelna, dům pro hosty  a podobně.  Mniši  bydleli v domech rozdě len i  podle  pracovního zamě ř ­e ní, vždycky  v blízkosti  své dílny. V  č el e dílny  /tkalcov­ ské, pekař sk é  nebo jiné/  stál  př edstavený , který  tyl od­ pově dn ý  př edstaveném u  celého  cenobia. 0 velikosti  celé  in­ stituce  svě dč í  sv. Jeroným^  podle  kterého  jedno  cenobium  mívalo  až 40 domů » 30 až 40 mnichy  v každém  domě. Na kon­ ci Pschomiova  života mu  podléhalo  9 mužských klášterů  s ně­ kolika tisíci  mnichy. Kolem roku 340 vznikl nedaleko  hlar­ ního kláštera v Tabenné  ženský klášter, který  založila a  vedla Paehomiova  sestra Marie. Platily  v něm  podobné  zá­ sady  jako v klášterech  mužských.  Všechny kláštery  tvoř il y  dohromady  kongregaci,  kte­ yá podléhala  generálnímu  př edstaveném u  v Tabenně. On jme­ noval  př edstaven é  jednotlivých klášterů  a svolával  je dva­ krát  do roka ke  spetiálním  poradám. Po Pachomiově  smrti  se kongregace rozšíř il a  po celém  Egyptě.  /pokrač ování / 

­ 138 ­  9 

I I 

\ 

" v­ • • 

v  • ^ ...  > BISKUPOVÉ Á ŠĚ fí6LNÍ­ * &DVOT 

^ ^ , 

.  . '  ­  ; '  żjŁ t  "Jako uč itel é dokonalosti, biskupov«? se­ bu^ou snažit  o  pokrok ve  svatosti  svých kně zi , ř ettolník ů a laiků, kaž­ dý podle  švého  zvláštního  povolání, pamatujíce  na .svou  vlastní, p^rinaoet á dvet  př íkla d  svatosti, svou láskou,  pokorouvja  jednoduchostí  života"  /CD 15/• Tento  text  je  velmi dů ležitý   a ukazuje,  jak mají  biskupové  z titulu  je­ jich biskupského  svě cen í  za úkol vést ke Kristu  všechny  vě ř ící , kterým  jsou  pastýř i .  ­ :í: Tomu neodporuje  žádný  způ so b  života  a zvláště vedení  uznané  v ř eholníc h  institutech,"atý  jim bylo dovoleno  za­ chovat  vlastní duchovní  dě dictví.biskupové• mus í  respek­ tovat  a chránit  samostatnost  zaruč eno u zákonem. I když  biskup  ve vykonávání  své jurisdikce musí respektovat  tu­ to samosprávu, není  ale osvobozen  od toho,, aby bděl nad  životem  ř eholníků ,  aby prospívali ve  svatosti*­V  dů sled ­ ku plnosti kně žství l a v hierarchickém  spo­ f  které  př ija leč enstv í  se sborem  episkopátu'a  jeho hlavou,  biskup je  služebníkem Slova Božího. Tedy ř eholn í  živ.ot patří  vr­ cholně k;vykonávání  této  $lužby#  Všichni, kteří  skládají  profes mají. př íležitos t  ná­ sledovat Krista  docela  z blízka /of*can.573j§  1/*  Jestli­ že taková  je jejich  perspektiva, je  samozř ejtné ^  že  se za­ pojí do úkolů  pastorace  biskupa. Kdo  tedy .má vyzývat k ná­ sledování Krista, ne­li  př edevší m nástupce., apoštolů?  Je možné vyzvat k následování Krista,­, a př ito m  opo­ menout  ř íci , že  je radikální' způ so b následování  v povolá­ ní  evangelních rad? Ř eholní k  nemá  skuteč ě n na  vybranou.  On není  technikem  vysoce  spécializovaného  sektoru,  nepat­ ří k žádné  sektě tajného uč ení ;  ř eholní k  je pokř tln ý  kř es ­ 3 v 

'  •. 

_ T w tan, který  má v úmyslu prožívat  v každodenním  ;životě  evan­ ' ' .  •   t f 5i 'í  gelium  až do  základů  a jemu se cele  oddat.  r  Každý  ř eholn í  institut  má  své vlastní  duchovní  dě dic ­ tví, éle  plánu z skladatele, způ sob , kterým tento plán byl 

•  139  ­

bě he m  s^a^^tí. do př ípad * také vlastn:* ^ry.^v^v  autory  a zvláště  sré' svaté  a  u a m n ó  jako  takové  církví. Afcy  institut  zachoval  toto  dě dictví , má  své vlastní konstituce,  své  př edstavené , novicmistry  a  'scholastiky. To vše  č in í  z institutu  školu dokonalostmi,  cestu k  svatosti.  Ale  tato  škola existuje  vedle  jiných, plně  legitim­ n r*  v  .  nich,  jsou­li  př ijat y  církví. Všechny  dohromady  tvarí  to­ to hledání  Boha  prožíváním  dvangelních rad',1 posvě cen á  ve­ ř ejným i  sliby  a žité v bratrském společ enství , které na­ zýváme ř eholn í  život.  ~  '  J Ř eholn í  životýně ní výhradně  vlástnictvírfTř ehblfiiků .  je majetkem  církve. Jakd  takový  je  odpově dný'biskupovi .   : Z  tohoto titulu ř eholn í  život  má mít  sré místo  v kátě che ­ §Ł /i v katechismu/, v bě žnýc h kázáních,  ve"f6rmáci"laiků   • »  j  .  i  seminaristu. Jsem  č ast o  př ekvapen , když  vidím, kolik  kně í ž  postrádá urč it é  základní  vě domost i  c prá v u  ř ehol ­ níků. Tyto znalosti nejsou  jen právním výŕ äze m  tohoto  speciálního hledání  Boha. Zajisté  tato nevě domos t  je Č as ­ to  zavině a n nízkou znalostí práva^  ale také*je  zavině a n  tím, že není  zájem o tento  obor /sektor/, kierý  je  pova­ žován'za  málo  praktický  pro  bě žno u  p'astóíräci.J To' jěJfia­ prostý  omyl. Není  opravdové  pastorace,"kť ěá  r by nebŕ &l a  v úvahu* ř eholn í  život. 

1

  ' 

Biskup  bude také  podně covatelem   ř eholníc h  povolání  a  strážcem vě rnost i  v zachovávání  evangelních rad. Bude  vychovávat  diecézni kně ze, , kteří  ty  mohli vzít na  sebe  platné funkce  duchovních  vů dc ů  a zpově dník ů  ř eholníc h  ko­ munit.. Pro tyto body  a jim podobné najdete vzácné  pokyny  v Mutuae  Relationes /14»  kvě tn a  1978/,  Directives  pour  les repports  entre les éveques  et.les religieux  dans  l'Eglise.  Z  toho hlediska  sv. Otec jmenoval  ve Spojených  Stá­ tech  zvláštní komisi  tří biskupů;  jejím úč ele m bude usnad*  novat  pastorač n í  práci svých spolubratři  biskupů  Spoje­

­  140  ­  9 

ných Států,  aby  pomáhali  »«hnlnť krt m  táto  4«diahl  instituty  jsou zapojeny  do axl.,  v  ^ U t o i i  «• vóh o  povolání ^ż/IfrtX r e du Saint­Pere  aux éveques des Etate­Unis  dámeriqué,  3*  avril 19.83/•   Aby  jim usnadnil  tento  úkol, Svatý Otec  žádal  Posvátnou  kongregaci,  aby vydala  souhrn s.mě ^ni c nazv ný Elemente  ess«itials  de 1 'enseignement  de  l'Eglise  sur la vie  re­ ligieuse •  . y....  ;'.  Tato komise  tří  biskupů nemá  posla Ł nahradit  ř e ­ holní  př edstavené ,  kteř í.maj í  odpově dnos t  v rámci  samo­ správy,  o které ­jsme již výše.jednali. Mg  za úkol  lépe  usmě rni t  shromáždě í n  biskupů  Spojených  Států vzhledem k  jejich  pastorač ní m  povihŕ íQ.sté » k ř eholníků,  m pro které  jsou uč itel é  duchovního ;ži\rota.  •Í  Když S* • Otea  biskupy, ebý  pomáhali  ř e ­ holníkům  ôiroce  otevř í t  svá srd­ce Vykupiteli  bě he m  roku  1983, Svatému  to roku lykpApení,  př ipomín á  jim  pastorál­ ní  zodpově dnost ,  aty  znova.všemu Božímu  lidu  ohlašovali  uč en í  církve  o  zasvě cené m  životě«  Dokumenty  v tomto  smě­ ru nechybí  /V^tican  II. Evangelica  Testificatio  de  Paul  VI. > promluvy  onoho  papeže  a promluvy  Jana  Pavla  II*/ a  velká  č ás t  doktrinálního  bohatství  bylo  zhuště o n  4 nolém  církevním  zákoníku. Toto  uč en í  církve  poč ít á  se  širokou  pestrostí  jak  se  projevuje  r konstitutivních  pracích  ­ prožívaných  společ n ě  ­ v rů znýc h institutech. Ale  souč as ­ ně  př ipomín á  co je podstatné  všem formám ř eholníh o  života«  Svatý Otec  žádá  souč asn ě  biskupy,  aby vyzvali  ř ehol ­ níky kráč e t  v obnoveném  životě  po cestě  pokání  a obráce­ ní. Tato  cesta, na kterou  jsou  pozváni  všichni  kř esť ané ,  zaujímá  pro ř eholník y konkrétní  formu života  zasvě cenéh o  Bohu v chudobě, která  se podílí na  skuteč é n  chudobě  chu­ dých, v  č istotě , která  zvyšuje  jejich  schopnost  milovat  a v poslušnosti,  která  je  př ipodobň uj e  Kristu v plně í n  vů e l  jeho Otce. A  tam, kde  osoby nebo  skupiny  by se  od­ chýlily  od norem.ř eholníh o  života  a uč en í  církve,  Sv. 0­

­  141  ­  9 

żo*  P^týř ©,  aby  podpoř en i  dů v&rcn v  pomoc' milosti  .Kristovy  plnili pastorač n í  u :: h ż"i  t •" ­ .ještě  jednou. vyhlásili  ­ všeobecnou výzvu  Církve k  obrá­ ) J J 'J 

' ' \ 

JV 

* N F  ' 

cení, duchovní  obnově, ke  svatosti.  Svatý Otec  žádá vlastně  po biskupech  2 vě ci :  ­ hlásat  všemu kř estanském u  lidu /vč etn ě•   ř eholníků m uč e ­ • } r  /  ní  církve  o životě  zasvě cené m  Bohu;  ­ vyzvat kř estan y  /mezi nimi  i ř eholniky / k pokání  a o­ r 0 i  brácení, každý  podle  svého  stavu.  i  .  ' '" 1Q '  Poně vad ž  vlastním  povoláním ř eholník ů  je cesta o­ brácení, která vyžaduje  zachovávání  tří  slibů /shodné  s  • ^ i ' S  evangelními  radami/ a život  společ ný , náleží  biskupům vy­ _zvat ř eholnik y  k praktickému velkomyslnému  používání  pro­ stř edk ů k pokání  a dokonalosti.  které  jsou  jim  vlastní. 

'  ' 

• 

\ 

Í 

' 

.  11«,  sxV 

\ 

é 

i 

. 

V 

c  Jestliže  Sv. Otee  talfto^ jedná, neudili  nový př íkaf biskupů m , nedává  jim novou  pravomoc;  vyzvedá  jen to, co  je jejich úkolem  jako  pastýř ů ,  ale podléhá zapomenutí.  Proto  dopis  adresovaný  biskupům Spojených  Států má  všeobecnou  platnost  a zaslouží  si, aŁy r byl  č te n a rozjķ­ *  mįn na  celém.svě tě , 

• > 

t z,'".i, 

;f. •  

Bě ž í  o to,  aby.^všichni  duchovní  pastýři  pojali  ř e ­ č innosti . Kdyby  toto  bi­ holní  život  do své p#istorač ní. r  skup neuč inil , nebyl;by  opravdovým duchovním, uč itele m  • celé  své diecéze. 

• t. 

­  r, 

ř , 3 J é r o m e . , , ­ H a r n e ^  O.P.  X XXX 

X X X X X X XX  X^Š^Ž  X X X X X X X X 'X X X X X  XX 

OMLOUVÁME SE  ^  ^  a • všem č tenář ů zá  m pžklepy  a technické  nedostatky.  V souč asných­podmínkác h  není.možxié provádět  korektury  textu,  proto nás  zvláště mrzí,že  v č. 1'nebyl uveden  autor  stě žejníh o  glánku  "Ostatky  sv.Cyrilá a"'Metodeje uchovávané  v naší vlasti"  Šifra na konci  č lánk u ma  znít  ~ smc­. Další  chyby v  letopoč tec h  a..prípadné neč itelnost i  si,prosíme,  opravte  dle  svých možností  'Dě lč ujém e za  pochopení. 

­ 142 ­  9 

O b s a h  1. Úvod  str*  1  2. Vě roučá konstituce  n DEI VERBUM  20  3. Evangelium  21. století  34  4# Jiří Miprag: Jako  oživlý Starý Zákon  47  5« M. Levinas: Zákon  odplaty  69  6. C. Spicq  O.P.: Láska k bližnímu v bibli  72  7. Jos. Veselý: Básně  99  8. Vzpomínka na Kurdě jo v  104  9# J* Jelen: Rekviem  za kardinála  /recenze/  107  10. P. Rut: Menší  poetický  slovník  v  př íkla ­ dech /recenze/  109  11. J. B. Souč ek : Teologie  apoštola Pavla  111  12. M. Bič: Ze  svě a t Starého  Zákona  I.  %  114  13. P. S. Braito  120  14«  Ze vzpomínek  na P. Braita  124  15* Cesty Jana Pavla  II ­ č ás t  2* '  125  v  ."»  16* Vznik  a vývoj ř eholníh o  života  ­ 1* č ás t 

129 

17* Biskupové  a ř eholn í  život 

139