p r á v n í m i n i m u m p r o l é k a ř e 3. a k t u a l i z o v a n é v y d á n í

D o m á c í n á s i lí právní minimum pro lékaře 3. aktualizované vydání

proFem, o. p. s. konzultační středisko pro ženské projekty

Tato publikace vychází za podpory firmy

3. aktualizované vydání 2009 © 2003, 2. vyd. 2004, proFem o. p. s. JUDr. Jiřina Voňková, Radka Macháčková a tým právniček AdvoCats for Women © 2009, 3. vyd. 2009, proFem o. p. s. Design a foto na obálce © 2003, 2009 Jana Štěpánová ISBN: 978–80–903626–8–0

Domácí násilí právní minimum pro lékaře JUDr. Jiřina Voňková Mgr. Radka Macháčková tým právniček AdvoCats for Women

proFem o. p. s. Praha, 2009 (3. aktualizované vydání)

Obsah Předmluva ke 3. vydání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Úvod k 1. a 2. vydání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1. kapitola Stručně o domácím násilí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2. kapitola Co víme o obětech domácího násilí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3. kapitola Proces viktimizace oběti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4. kapitola Co víme o násilných jedincích . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5. kapitola Reakce obětí na trestné činy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6. kapitola Ochrana dětí v situacích domácího násilí. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7. kapitola Trestněprávní rámec domácího násilí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8. kapitola Kontakt s lékařem a zdravotnická dokumentace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9. kapitola Závěry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10. kapitola Shrnutí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Přílohy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Seznam použité literatury . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

5 7 9 15 21 26 31 33 36 47 52 53 62 76

Předmluva ke 3. vydání Na jaře 2004 vydala proFem o. p. s. poprvé tuto publikaci určenou lékařům a zdravotnickému perso‑ nálu. Tedy ještě v době, kdy se již podařilo zákonem č. 91/2004 Sb. novelizovat zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, v platném znění, kterým byl s účinností od 1. 6. 2004 zařazen dlouho očekávaný nový trestný čin, a to týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě či domě (§ 215a). Jelikož byla publikace rychle rozebrána, došlo ještě v témže roce k druhému vydání, které bylo rovněž rozebráno. Od té doby se v  ČR na poli boje proti domácímu násilí hodně změnilo. Zákonodárnými procesy prošly nové zákony, které usnadňují život lidem, především ženám, které byly domácím násilím postižené. Umožňují policii, aby zasáhla v místě, kde je násilí pácháno, a vykázala na krátkou dobu násilného jedince, ne oběti – ženu a děti, které násilím trpí. Kromě řady již existujících pomáhají‑ cích a  angažovaných neziskových organizací vznikla rukou státu tzv. intervenční centra, která mohou v  akutní situaci rychle a  nebyrokraticky pomáhat. V  poslední době také více a  aktivněji spolupracují s neziskovými organizacemi působícími již léta v této oblasti. I česká společnost začala nahlížet na domácí násilí jako na porušování lidských práv, převážně žen a dětí, jichž se domácí násilí dotýká, a zajišťuje jim ochranu. Dopracovala se také alespoň částečně k určité formě odsouzení této formy násilí a násilných jedinců, i když ještě ne zcela konsekventně. Pro lékaře a zdravotnický personál, kteří jsou často první instancí, kam se žena postižená domá‑ cím násilím obrátí, se však příliš mnoho nezměnilo. Stále ještě neexistuje ze strany státu celkové vyhodnocení ekonomických dopadů domácího násilí – tedy škod, způsobených pachateli ukazují‑

5

cích se především ve zdravotnictví. Nejsou sbírána a vyhodnocována data lidí poškozených domá‑ cím násilím – ať už fyzického nebo psychického rázu. Výjimkou jsou jednotlivé zdravotní pojišťovny sledující samozřejmě vlastní zájmy – ale jejich data nejsou veřejně přístupná. Lékaři různých spe‑ cializací nejsou dostatečně informováni o  problematice domácího násilí, o  tzv. spirále násilí, o dlouhodobých psychických dopadech na oběti atd. Z tohoto důvodu se proFem o.p.s. rozhodla předložit opětovně 3. aktualizované vydání publikace určené lékařům a zdravotnickému personálu. Základní texty autorek prvního a druhého vydání platí i  dnes, aktualizován je pouze situace v  právní problematice. Publikaci finančně podpořila firma Johnson a Johnson. Za tým právniček AdvoCats for Women/proFem JUDr. Renata Jindrová a Mgr. Kateřina Kuncová

7 6

Úvod k 1. a 2. vydání Vedle policistů bývají lékaři prvními profesionály, se kterými se oběť domácího násilí setkává. Vstupují do soukromí rodiny nebo intimity vztahů, do té doby v podstatě zavřených před okolním světem. Přicházejí na zavolání oběti nebo policistů, nebo oběť přichází za nimi. Pořadí kroků může být různé, problém je stejný. Někomu je ublíženo – na těle i na duši. Tělesná zranění jsou viditelná a časem se zhojí. Rány na duši jsou resistentní, a co víc, necitlivý, bagatelizující a nevěřícný přístup k oběti psychické trauma znásobuje.Mluvíme o sekundární viktimizaci oběti. K  sekundární viktimizaci může dojít poté, kdy domácí násilí vyjde najevo. Jako původce nových psychických traumat označují oběti domácího násilí na prvním místě policejní orgány: neprojevují zájem o  jejich bezpečí, nerespektují jejich lidskou důstojnost  – volí nevhodné místo výslechu, nezajistí jejich oddělený výslech od pachatele, nedostatečně a někdy i zkresleně informují oběti o jejích právech a povinnostech a v řadě případů jim rozmlouvají úmysl podat trestní oznámení. Na sekundární viktimizaci se často podílí i rodina a nejbližší přátelé, když násilné jednání partnera zlehčují, oběti přisuzují spoluvinu a zanechávají ji i její děti bez pomoci. V ordinacích lékařů může docházet k sekundární viktimizaci oběti zejména tehdy, když lékaři proje‑ vují malý respekt k jejich důstojnosti, nezájem o jejich psychický stav a demonstrují nedostatek času. Lékař má při stanovení příčiny zranění klíčovou úlohu. Posuzuje, zda zranění nebylo způsobeno jinou osobou a  nezakládá­‑li podezření z  trestného činu nebo přestupku. Trestní stíhání je však

7

v případech domácího násilí jevem spíše ojedinělým, pokud není zahájeno ex lege (těžká újma na zdraví, pokus o  vraždu, vražda, týrání nezletilých dětí, týrání osob svěřených do péče z  důvodu fyzického nebo psychického handicapu, a také týrání osob blízkých nebo osob žijících ve společ‑ ném obydlí). V běžném životě, zejména dojde­‑li ke zranění mezi partnery nebo manžely, je lékařská zpráva důle‑ žitým listinným důkazem o počínání „toho druhého v páru“, důkazem, který může ovlivnit rozhodo‑ vání soudu např. při rozvodu manželství nebo při opatrovnickém řízení o  to, do čí péče budou svěřeny děti. Dobrozdání a  přístup lékaře má velký význam pro posílení důvěry oběti v  pomoc společnosti a její sebedůvěry pro další kroky. V  kapitolách 1 až 6 se stručně zabýváme specifiky domácího násilí, jeho oběťmi a  pachateli. Právní minimum v návaznosti na poškození zdraví uvádíme v kapitole 7. a 8., kapitola 9. obsahu‑ je závěry a doporučení. Stručné informace jak pro lékaře a další zdravotnický personál, tak pro oběti domácího násilí, které přijdou do ordinace, naleznete v kapitole 10. Naším společným cílem je sekundární prevence násilí v rodinách a obdobných intimních vztazích. proFem o. p. s., projekt AdvoCats for Women

9 8

1. kapitola stručně o domácím násilí Domácí násilí je atypický komplikovaný vztah mezi obětí a pachatelem, které právo označuje jako osoby blízké. Domácí násilí má instrumentální charakter, je nástrojem k prosazení mocenské pozice. Český právní řád zatím bohužel domácí násilí jako právní pojem nezná. S  tímto termínem jako sociálně patologickým jevem pracuje kriminologie, viktimologie a psychologie1. Trestní zákon pra‑ cuje pouze s pojmem týrání2. Jednotná operativní ani normativní definice domácího násilí dosud neexistuje. Pro účely této práce vymezujeme domácí násilí jako: a) „Násilné jednání, ohrožující chování, zneužívání psychické, fyzické, sexuální, ekonomické nebo emocionální mezi dospělými osobami, které jsou nebo někdy v minulosti byly intimními partne‑ ry, a to bez ohledu na pohlaví“ (dále jen partnerské násilí)3. b) „Násilné chování v rodině, které zahrnuje jakýkoliv čin nebo opomenutí, spáchané v rámci rodi‑ ny některým z jejích členů, které podkopávají život, tělesnou nebo duševní integritu, nebo svo‑

1

Novotný, O., Zapletal, J.: Kriminologie, Eurolex Bohemia 2001, Praha. Čírtková, L.: Kriminální psychologie, Eurounion Praha, 2000.

2

 ákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon v platném znění, (ust. § 215 – týrání svěřené osoby, ust. § 215a týrání osoby žijící ve Z společném bytě nebo domě), viz dále kap.

3

Definice Metropolitní Policie, Velká Británie In: Domácí násilí, Bílý kruh bezpečí, Praha, 2002. 

9

bodu jiného člena stejné rodiny, nebo vážně poškozují rozvoj jeho osobnosti“4 (dále jen násilí v rodině). „V zásadě je možné, aby násilí vycházelo od kohokoliv a směřovalo vůči komukoliv, násilí páchají rodiče na dětech, ženy na mužích, muži na ženách, děti na rodičích, mladí lidé páchají násilí na starých, staří na mladých. Ale výsledky všech průzkumů z celého světa, které známe, ukazují, že drtivou většinu násilí v rodinách páchají muži na ženách a rodiče na dětech. Pokud jde o násilí, které páchají rodiče na svých dětech, podíl mužů a žen je přibližně stejný5. V zemích Evropské Unie žije 170 milionů dívek a žen. Odhaduje se, že mužským násilím je jich postiženo 42–56 milionů6. V  rámci průzkumů domácího násilí udávají různé země asi 3 % muž‑ ských obětí. V ČR tvoří ženy 94­‑96 % obětí domácího násilí, muži mezi 4­‑6 %. Celkový podíl žen, které zažily alespoň jednu z forem násilí v partnerském vztahu, činí v ČR 38 %! Jak vyplývá z průzkumu provedeného společností STEM v roce 2006 pro Bílý kruh bezpečí a Philip Morris ČR, velká část lidí je přesvědčena, že v porovnání se situací v roce 2001 se o problému domácího násilí nejen více mluví (89 %), ale více se pro jeho řešení, zejména pak pro pomoc jeho obětem, dělá (74 %)7. 4

Doporučení Rady Evropy R(85)4 o násilí v rodině z 26. 3. 1985.

5

 gger, R.: Žiadna žena si nezaslúží, aby bylo na něj páchané násilie. Rozhovor. In: Piata žena. Aspekty násilia páchaného na ženách, E Aspekt, Bratislava, 2001, str. 259 a.n.

6

Domácí násilí – staré problémy, nová řešení. Sborník z konference nadace Friedricha Eberta ve spolupráci s proFem o. p. s. a ROSA o. s., Praha, 2001. Pikálková, S: Mezinárodní výzkum násilí na ženách: k prvním výsledkům šetření v ČR, Sociologický ústav AV ČR, 2004.

7

 eprezentativní průzkum o domácím násilí II. provedený společností STEM pro Bílý kruh bezpečí a Philip Morris v roce 2006, R 1690 respondentů.

11 10

Obecně lze shrnout, že domácí násilí je chování, které u  jedné osoby vyvolává strach z  osoby druhé, přičemž mezi těmito osobami existuje nebo někdy v  minulosti existoval blízký vztah. Prostřednictvím moci, kterou tento strach poskytuje, určuje násilník chování oběti.

druhy, formy a rizikové faktory domácího násilí, mýty o domácím násilí Fenomén domácího násilí není mimořádný pro násilí jako takové, ale pro okolnosti, za kterých je pácháno (v intimních vztazích), na kom je pácháno (na osobách blízkých, které jsou spojeny cito‑ vými nebo manželskými pouty, společnými dětmi, majetkem, bydlištěm, ekonomickou provázanos‑ tí a společnými příbuznými) a kde je pácháno (v soukromí domovů). Domácí násilí je popřením toho, co manželství, rodina a  citové vztahy znamenají, relativizuje základní lidské hodnoty a porušuje základní lidská práva. Druhy násilného jednání   fyzické – strkání, fackování, bití pěstmi, tahání za vlasy, pálení, kopání, smýkání, ohrožování zbraní nebo nožem, házení předmětů, znehybňování oběti např. přivazováním, zatlačováním do kouta;   psychické – zahrnuje zejména slovní týrání, ponižování, zesměšňování na veřejnosti i v soukromí, permanentní kontrolu chodu dne, výslechy, vyhrožování zmrzačením nebo zveřejněním difamujících údajů o oběti;   sexuální – představuje všechny sexuální činy, které jsou na oběti vynucovány a které oběť podstupuje nedobrovolně;

11



konomické – znamená zamezení možnosti oběti disponovat finančními prostředky, e ať rodinnými nebo vlastními.

Formy násilného jednání sociální izolace – je absolutní uzavření rodiny, zákaz styku s příbuznými a s přáteli,  zákaz telefonování, vycházení, přikazování chování, oblékání, rozhodování o tom, co je a co není vhodné. Vyčerpávající dohled nad životem, zákaz nebo naopak určování literatury, poslouchání televize, rádia, omezování nebo zákaz jakýchkoliv zájmů;   zastrašování – použitím křiku, demonstrací síly, vyvoláváním strachu, gesty, ničením majetku, týráním oblíbených zvířat, vyhrožováním. Dále používáním výhrůžek typu opuštění rodiny, spáchání vraždy dětí nebo partnerky, vlastní sebevraždy, uzavřením partnerky „do blázince“, odnětím dětí;   vyčerpávání – přikazováním někdy až nesmyslné práce, odpíráním spánku, potravy, tekutin;   citové týrání – permanentní nadávky, kritizování, sekýrování, vyvolávání pocitu viny za situaci, popírání faktu násilí s tím, že „oběti se něco zdá“, občasné poskytování laskavosti, odpírání pozornosti, demonstrací milostného poměru s jinou osobou;   ekonomické týrání – zákaz získání nebo udržení zaměstnání, přidělování kapesného, přinucení žádat o prostředky na obživu, každodenní kontrola nákupů, znemožnění přístupu k rodinným příjmům nebo naopak neposkytování finančních prostředků na chod rodiny, vystavování rodiny hladu, chladu, nedostatku oblečení nebo hygieny. Rozprodávání zařízení domácnosti, neplacení nákladů spojených s bydlením, nerespektování a popírání potřeb dětí;   vydírání – jehož nástrojem jsou zejména děti, označování oběti za špatnou matku (popř. otce), navádění dětí proti druhému rodiči, vulgární a násilné chování, pohrůžky, že v případě odchodu druhý rodič už děti neuvidí; 

13 12



z neužívání „práv“ muže – zacházení s obětí jako se služkou, nadřazené a povýšené chování, osvojení si práva o všem rozhodovat, být tím, kdo určuje role v domácnosti.

Domácí násilí má vlastní dynamiku, tzv. spirálu násilí, kdy se období násilí střídají s obdobími klidu a odpuštění. Násilí nebývá afektivní, ale promyšlené, nelze však ani vyloučit situační faktory, jaký‑ mi jsou např. nezaměstnanost, stres a bída. Alkohol je spíše katalyzátorem, nikoliv příčinou. Pro domácí násilí je typické tzv. separační napadnutí, tj. útok na tělo a vůli ženy, které chce partner zabránit, aby odešla, nebo se jí pomstít za odchod, nebo ji přinutit, aby se vrátila. Chce rozhodovat o tom, s kým bude žít a posílit pouta ve vztahu8. Jako rizikové faktory domácího násilí jsou nejčastěji uváděny nerovnost pohlaví, mladší věk (18–30), chudoba, odluka, kriminální kariéra, etnická otázka, nezaměstnanost, drogy, nesezdané soužití, zá­klad­ní vzdělání, jeden z partnerů, eventuelně oba vyrůstali v násilných rodinných vztazích, předcho‑ zí útok nebo recidivující násilí v současném vztahu9. Mýty o domácím násilí vyvracejí výsledky statistických šetření10, která ukazují, že se násilí netýká malého počtu rodin. Nejedná se ani o marginální vrstvy obyvatel, ale domácí násilí jde napříč celým společenským spektrem. Nejde o  „italská manželství“, neboť při domácím násilí nejde o  hádku, konflikt, ale o prosazování moci. Příčinou nemusí být abúzus alkoholu nebo drog, eventuálně provo‑

8

Mahoney, M.R.: Legal Images of Battered Women, In: Michigan Law Review, No. 1/199, str. 15. 

9

Gjuričová, Š., Kocourková, J., Koutek, J.: Podoby násilí v rodině, Praha, Vyšehrad, 2000, str. 81. 

10

Reprezentativní výzkum k povědomí české veřejnosti o domácím násilí, pro Bílý kruh bezpečí a Philips Morris ČR, a. s., STEM, 2006., Mezinárodní výzkum násilí na ženách, a.n.

13

kace ze strany oběti. Oběti neoznamují domácí násilí proto, aby si zachovaly existenční výhody, ale proto, že nemohou ze strachu o  sebe a  o  děti odejít, často jsou citově závislé a  odejít neumějí. V  literatuře je popisován syndrom připoutání vyznačující se loajalitou k  násilníkovi, neschopností vyhledat pomoc zvenku a neschopností opustit vztah11. Není pravdou, že se ženě násilí líbí, potřebuje ho a proto neodchází. Skutečnost je jiná. Při rozhodo‑ vání o odchodu cítí žena strach o děti a o sebe, je fyzicky a psychicky oslabena. Významnou roli hraje i emoční ambivalence vůči partnerovi. Žena totiž přejímá i část odpovědnosti za situaci a domnívá se, že selhala. Má strach z ostudy, ztráty podpory nejbližších, společenského vyloučení a bídy. Ženy většinou chtějí odstranit násilí, ale zachovat rodinu. To ale předpokládá participaci obou partnerů, která je v praxi vzácná, ať již pro nezájem muže nebo rozvinutý násilný vztah, který již nelze zvrátit. Zvýšená pozornost věnovaná domácímu násilí v  posledních letech měla pozitivní dopad také na postoje veřejnosti k tomuto jevu. Výrazně pokleslo mínění, že jde o okrajový problém, který je sou‑ kromou věcí rodiny (v roce 2001 43 %, v roce 2006 28 %). Zároveň se zvýšil podíl lidí, kteří domácí násilí považují naopak za naléhavý problém, k němuž nemůže zůstat okolí (příbuzní, sousedé, lékař, policie a zejména stát), lhostejné („je to problém, s nímž by měl stát něco dělat“ – v roce 2001 61 %, v roce 2006 84 %)12.

11

 ampbell, J.: If I Can’t Have You No One Can: Power and control in Homicide Female Partners. In: Femicide: The Politics of Women C Kiling, New York, Maxwell Maxmillian, 1992. 

12

 eprezentativní průzkum o domácím násilí II. provedený společností STEM pro Bílý kruh bezpečí a Philip Morris v roce 2006, 1690 R respondentů.

15 14

2. kapitola co víme o obětech domácího násilí Mezi skupiny nejvíce zranitelné kriminalitou obecně patří ženy, děti a staří lidé. Jsou téměř přiro‑ zenými oběťmi násilných trestných činů. U domácího násilí tomu není jinak. Pokud jde o domácí násilí, neexistuje žádný konzistentní osobnostní profil ženy­‑oběti. Za rizikový faktor bývá považována etapa dětství, pokud dítě bylo přímo objektem nebo svědkem týrání členů své rodiny, např. matky, jiným jejím členem. Zahraničními výzkumy byla vyvrácena teze o patologic‑ kých rysech osobnosti ženy (masochismus, hysterie). Pro oběti domácího násilí bývá typické horší psychické a fyzické zdraví. Objektem násilí se může stát kterákoliv žena nezávisle na věku, vzdě‑ lání, kultuře, ekonomickém statutu nebo stylu života. Uvádí se, že násilný partnerský vztah je nejzávažnějším manželským stresorem. Na mezinárodní šestistupňové škále je chronické násilí ve vztahu umístěno na pátém stupni. Emocionální vztahy se v partnerském násilí vyznačují zvláštními aspekty. Zpočátku je žena bom‑ bardována láskou, která je však stále egoističtější. Postupem času je však traktována jako mužův majetek, partnera se bojí, ale současně jí na něm záleží. Většina žen totiž odvozuje pocit vlastní hodnoty od své schopnosti udržet párový vztah. Vzniká charakteristická závislost oběti na pacha‑ teli se střídajícími se obdobími klidu, násilí, usmíření, jakési cykly lásky a nenávisti. Vnímání oběti začne být ovládáno patologickou logikou násilného vztahu, která se promítá do loajality vůči násilníkovi. Ta je také jednou z bariér bránící oběti vymanit se z násilného vztahu. Násilník pod‑

15

niká vše, aby zamezil rozpadu násilného vztahu, který mu přináší uspokojení, a proto tento vztah udržuje13. Z  průzkumu STEM vyplývá, že stejně vnitřně nekonzistentní jsou i  představy o  tom, kdo jsou oběti domácího násilí. I tady stojí proti sobě stále stejně časté přesvědčení o tom, že obětí se může stát každý člověk (77 %) a mýtus o typické oběti jako slabé a bojácné ženě, „puťce“, která si nechá vše líbit (68 % nyní). Pozitivní změnou je rovněž oslabení jednoho ze základních mýtů o tom, že napohled slušní lidé se společenským chováním se domácího násilí nedopouštějí (64 % v roce 2001, 51 % v roce 2006)14. Špatné zacházení s dětmi existovalo vždy. Na týrání dětí se podílejí téměř stejnou měrou jak muži, tak ženy. S týranými dětmi se setkáváme ve všech společenských vrstvách. Latence tohoto trest‑ ného činu je vysoká. Skutečný počet dětských obětí je mnohonásobně vyšší než podchycují všech‑ ny statistiky. Za přímé týrání dětí je v posledních letech odsuzováno v ČR řádově několik desítek pachatelů a pachatelek ročně. Děti jsou však také nepřímými oběťmi domácího násilí. Jsou přítomny domácímu násilí v  78 % násilných vztahů evidovaných nestátními neziskovými organizacemi. Děti vyrůstající v rodinách poznamenaných domácím násilím je možno ve smyslu zákona o sociál‑ něprávní ochraně dětí považovány za děti ohrožené. Podle definice CAN (Child abus and neglect) 13

 ampbell, J.: If I can’t Have You No One Can: Power and Control in Homicide Femals Partners, In: Femicide: The Politics of Women C Kiling, Maxwell MacMillan, New York, 1992. 

14

 eprezentativní průzkum o domácím násilí II. provedený společností STEM pro Bílý kruh bezpečí a Philip Morris v roce 2006, 1690 R respondentů.

17 16

formulované zdravotní komisí Rady Evropy v roce 1992 je možno děti, které jsou svědky domácího násilí, zařadit kvůli utrpěnému psychickému týrání mezi děti trpící syndromem týraného dítěte. Děti, které jsou svědky domácího násilí, jsou významně častěji poznamenány výchovnými problémy, agresivitou, odcizením a kriminálními činy15. K častým psychickým projevům patří pocity úzkosti, bezmoci, z psychosotomatických poruch býva‑ jí nejčastěji uváděny nespavost, bolesti břicha a hlavy. Domácí násilí má posléze dopad i na cho‑ vání dětí, kdy dochází ke změnám v podobě vzrůstající agrese k vrstevníkům, poruchám pozornos‑ ti, problémy s navazováním kontaktů. Zvýšenou viktimizaci seniorů v  rodinném prostředí lze vysvětlit zejména jejich sociální izolací, fyzickou slabostí a infantilitou danou věkem. To vede k převaze pachatele a k opakovanému špat‑ nému nakládání, které může vyústit až v trestně postižitelné jednání. Ve světě je otázka životních podmínek seniorů sledována aktivně od osmdesátých let minulého století. Středem zájmu je násilí na lidech starších 65 let. Zahrnuje fyzické, psychické, majetkové nebo finanční vykořisťování a neuspokojování jejich oprávněných potřeb. Stejně jako u násilí na ženách a dětech je míra tohoto problému podceňována a obtížně identifikovatelná. Násilí na seni‑ orech není jen záležitostí rodiny, ale celé společnosti. Dochází k němu jak v rodinném prostředí, tak mimo něj, i když v roli původců násilí rodinní příslušníci převažují. Detekovat násilí na seniorech je objektivně i subjektivně velmi obtížné. V případech týraných dětí, pokud násilí neoznámí někdo z rodičů, jsou tu učitelé a pediatři, kteří by měli znaky násilí na dítěti 15

Koukolík, F., Drtilová, J.: Zlo na každý den, Galen, Praha, 2001, str. 231. 

17

rozpoznat, např. z nápadného chování a vzhledu dítěte. U seniorů lze takovéto signály vysledovat jen obtížně. Týrání a zneužívání starých lidí může mít mnoho forem a podob, od fyzického násilí, přes sexuální zneužívání, vyhrožování, vydírání,ponižování až po odmítání pomoci a  zanedbávání. Obecná představa, že oběťmi násilí jsou pouze staří, handicapovaní lidé, je nepravdivá. Ti jsou sice ohroženi špatným zacházením, ovšem týráni mohou být i staří zdraví a soběstační jedinci, což je dáno jejich obecně větší zranitelností. Pro tuto křehkou rovnováhu mezi zdravím a nemocí, stejně tak jako pro křehkou rovnováhu v  sociálních vztazích, má angličtina vystihující, nikoliv pejorativní výraz „fragility“ – křehkost. S  podezřením na týrání seniora se nejčastěji mohou setkat praktičtí lékaři (v  ordinaci nebo při návštěvách v  rodinách), lékař v  psychiatrické ambulanci, na pohotovostní službě, na lůžkovém oddělení nemocnic. V oblasti sociálních služeb jsou to zejména pečovatelky, které přicházejí do domácností. U seniorů se více než u jiných skupin obětí domácího násilí setkáváme s odmítavým postojem k nabízené pomoci. Odkrývání složitých mezilidských vztahů a osobních tragedií je trau‑ matizující záležitostí pro všechny zúčastněné – oběť, pachatele i intervenující osobu. Staří lidé tvoří dnes 15–20 % evropské populace a  během dalších padesáti let se tento poměr zvýší na 25–30 %. Se špatnou formou zacházení se můžeme setkat u 3–5 % staré populace, což v ČR představuje asi 60 000 konkrétních týraných starých osob16.

16

Tošnerová, T., Špatné zacházení se seniory a násilí v rodině. Průvodce pro zdravotníky a speciální pečovatele, Praha, 2000. 

19 18

Koncem minulého století byla otevřena diskuze o mužích jako obětech domácího násilí. Některé studie přinášejí zprávy, že domácí násilí může být dvousměrné17. Na metodologické nedostatky podobných studií včetně práce J. Archera18 z roku 2000, který při svých závěrech vycházel z vyhod‑ nocení 82 studií, poukazuje Barbara Kavemann. Jako první námitku uvádí, že domácí násilí je tu posuzováno v kontextu hádek nebo únavy a nebere ohled na kontext kontroly a mocenského jed‑ nání. Nejčastěji používaný výzkumný instrument CTC (Conflict Tactics Scala) neměří, kdo jedná v sebeobraně a kdo útočí. Pokud ženy jednají v partnerství násilnicky, činí tak zpravidla v důsledku předchozí viktimizace, resp. jednají v obraně před útokem. Navíc následkem jejich menší tělesné síly jsou jejich útoky pravidelně vedeny s menší intenzitou a s menšími následky. Empirická data prezentovaná Archerem nevyvracejí skutečnost, že násilí v partnerských vztazích je převážně pro‑ blém násilných mužů vůči jejich partnerkám. Opačný příklad, kdy žena útočí na muže, neznamená pravidlo. Ženy vůči svým mužům mohou jednat násilnicky, mohou vystupovat jako útočnice, nejde však o jev obvyklý. Nepopíráme násilí, které může vycházet od ženy, ale ani zdaleka nedosahuje intenzity mužského násilí vůči ženám19.

17

 eprezentativní sociální průzkum o domácím násilí z roku 1999 uvádí, že v Kanadě bylo v jednom ze statistických šetření sledováno R partnerské soužití v průběhu pěti let. Násilí vůči své osobě oznámilo 690 tis. žen (8 %) a 549 tis. mužů (7 %). Ženy jsou však častěji týrány opakovaně, jsou vážněji zraňovány a vyhledávají lékařskou pomoc. Významně častěji se obávají o život (38 % žen, 7 % mužů). Ženy častěji oznamují bití, škrcení, vyhrožování nebo ohrožování zbraní, muži častěji oznamují fackování, házení předmětů, kopání, kousání. Holandský výzkum z roku 1998, ve kterém bylo náhodně vybráno 516 žen a 489 mužů, uvedl, že obětí partnerského násilí bylo 35 % žen a 34 % mužů. Ženy-oběti domácího násilí nesou podle tohoto výzkumu těžší následky partnerského násilí.

18

Archer, J.: Sex differences in aggression between heterosexual partners: A meta­‑analytic review, In: Psychological Bulletin, 126 (5), pp 651–680, 2000.

19

 avemann, B.: Gewalt gegen Männer – ein vernachlässigtes Problem? Vortrag zur Fachveranstaltung der FHVR Berlin 18.11.2002, K srovnej www.wibig.uni­‑osnabrueck.de/, český překlad na www.profem.cz.

19

Reprezentativní průzkum prokázal, že se v případě domácího násilí nejčastěji jednalo o kombinaci psychického a fyzického násilí (48 %), 18 % dotázaných přiznalo pouze fyzické násilí, 14 % respon‑ dentů uvedlo, že se stalo obětí sexuálního násilí v rámci rodiny. Z 532 případů celkem bylo trest‑ ným činem podle ust. § 215a trestního zákona poškozeno 434 žen (81,6 %), 88 dětí (16,5 %), 33 mužů (6,2 %) a 29 seniorů (5,4 %). Nejčastěji došlo k domácímu násilí mezi manželi – 250 případů (46,9 %) a mezi druhem a družkou – 102 (19,1 %). Mezigenerační násilí bylo zaznamenáno v 80 domácnostech. Domácí násilí jako trestný čin je v České republice sankcionováno od 1.6.2004 po novele trestní‑ ho zákona. V tomto roce byl odsouzen jeden pachatel. V roce 2005 tento počet již vzrost na 134 osob a až tento rok lze pokládat za statisticky relevantní. V roce 2006 bylo odsouzeno 256 osob, v roce 2007 291 osoba a v roce 2008 se jednalo o 287 osob. Procento žen-pachatelek pravidel‑ ně nedosahuje 3 %20.

20

 eprezentativní průzkum o domácím násilí II. provedený společností STEM pro Bílý kruh bezpečí a Philip Morris v roce 2006, R 1690 respondentů. 2x Zpráva a statistiky Policejního prezídia.

21 20

3. kapitola proces viktimizace oběti Primární viktimizace je přímá újma způsobená pachatelem oběti. Prožitek oběti domácího násilí se liší od prožitku oběti, která je napadena neznámým člověkem. Násilné činy náhodně spáchané neznámými lid­mi zanechají v oběti pocit, že svět je nepředvídatelným místem, kde se může coko‑ liv a  kdykoliv stát. Na­proti tomu útok osoby, která je oběti citově blízká, vyvolává u  oběti nízké sebevědomí a pocit vlastní viny. Při procesu viktimizace uvádí Čírtková21 výskyt tzv. primárních ran v rámci primární viktimizace. Ty se projevují jako fyzická, psychická, emocionální či finanční újma. Emocionální újma je psychickou záležitostí, kterou oběť cítí, aniž by došlo k  narušení tělesné integrity nebo poškození či ztrátě majetku. Je výrazná zejména u  obětí násilných trestných činů spáchaných v  rámci rodiny nebo domácnosti. Jsou to především následky ztráty pocitu bezpečí v  nejbližším okolí, pocitu důvěry v osoby blízké, ztráta pocitu autonomie, faktu, že mohu o sobě rozhodovat, že mohu volit různé způsoby svého jednání, že odhaduji důsledky takového jednání a že jsou schopny vlastní aktivitou usměrňovat svůj život. Tato osobnostní autonomie je narušena, přichází bezmocnost a rozčarová‑ ní. Navíc oběť trpí vnitřním pocitem zneuctění a klade si otázku „proč právě já“.

21

Čírtková, L.: odkaz pod bodem 1. 

21

Sekundární viktimizace je újma způsobená obětí negativní reakcí zejména formálních institucí. Dá se označit za porušení profesionální etiky, jehož se dopouštějí osoby, které z moci úřední přichá‑ zejí do styku s oběťmi násilných trestných činů. Proces sekundární viktimizace přináší potom tzv. sekundární rány, které z pohledu práva nemají žádoucí materiální znaky, ale pro integritu osobnosti a její psychickou pohodu jsou rozhodující. Je to především pocit nespravedlnosti, ke kterému může zavdat příčinu již nutnost oznámit a  dát souhlas se zahájením trestního stíhání osoby blízké a  časté nerespektování obyčejné lidské důstojnosti oběti, která před soudem vystupuje v postavení poškozené. V případech domácího násilí probíhá současně s trestním řízením často i řízení o rozvod manžel‑ ství a o to, komu budou děti svěřeny do péče. Při posuzování, který z rodičů má lepší předpoklady pro zdárný vývoj potomka, se k  povahovým rysům násilníka nepřihlíží. Násilí na matce nebývá z pohledu soudní praxe překážkou pro rozhodnutí o střídavé výchově dítěte oběma rodiči. Další sekundární ranou je pocit provizoria, ve kterém se žena a  dítě nacházejí při eventuálním umístění v azylu. Zmírnit tento pocit může kvalifikovaná pomoc. Mělo by jít o pomoc sociální, o radu, jak postupovat dále, o emocionální podporu. Tyto aktivity by měly postupně vést ke zhojení nevý‑ hodné sociální, ekonomické i právní situace, ve které se oběť ocitla. Někdy, dříve nebo později, lze dosáhnout úplné společenské stabilizace. Někdy, dříve nebo později, lze dosáhnout úplné spole‑ čenské stabilizace. Někdy to však není možné a nastupuje fáze terciární viktimizace, která zname‑ ná, že se oběť s traumatem nevyrovná po celý další život22.

22

Kimová, E.: Bezejmenná, Praha, Euromedia Group, 2002. 

23 22

V souvislosti s přijetím zákona o ochraně před domácím násilím byl do občanského soudního řádu (zákon č. 99/1963 Sb.) začleněn nový institut předběžného opatření sloužící k zajištění personál‑ ní i  teritoriální ochrany osob ohrožovaných agresorem. Na návrh osoby ohrožené, je­‑li jednáním účastníka, proti kterému návrh směřuje (odpůrce), vážným způsobem ohrožen život, zdraví nebo lidská důstojnost navrhovatelky/navrhovatele, může předseda senátu předběžným opatřením ulo‑ žit odpůrci zejména aby dočasně opustil byt nebo dům společně obývaný s navrhovatelkou/navr‑ hovatelem, jakož i bezprostřední okolí, nebo do něj nevstupoval, zdržel se setkávání s navrhova‑ telkou/navrhovatelem a navazování kontaktu s ní/s ním. Nově byla zřízena tzv. intervenční centra, která během roku 2008 zaregistrovala 679 vykázání ze společného obydlí, a v souvislosti s vykázáním poskytla pomoc 651 ohroženým ženám a 47 ohro‑ ženým mužům – v souvislosti s domácím násilím mezi dospělými bylo postiženo 586 dětí23. Dle provedeného průzkumu mají shora uvedená zákonná opatření přijatá na ochranu proti domá‑ címu násilí kladnou odezvou. Značnou podporu mezi běžnou populací má zejména zřízení inter‑ venčních center (83 %) za užitečné opatření je většinou veřejnosti považována i možnost vykázání násilníka ze společného bytu (68 %)24. Z praxe domácích i zahraničních linek pomoci a azylových domů pro oběti domácího násilí plyne, že poskytnutá podpora, pomoc a porada jsou prvními kroky k satisfakci oběti. Oběti mohou mít pocit ponížení a ztráty lidské důstojnosti zejména při netaktním až dehonestujícím průběhu trest‑ 23

 eprezentativní průzkum o domácím násilí II, provedený společností STEM pro Bílý kruh bezpečí a Philip Morris v roce 2006, 1690 R respondentů. Statistika MV CŘ.

24

Statistika MV ČR

23

ního řízení vedeného proti pachateli, ve kterém ony vystupují jako poškozené. Není výjimkou, že u vztahových deliktů je intimní vztah doslova cupován a je tu jakási snaha přenést část odpověd‑ nosti za spáchaný trestný čin na oběť. Je to podvědomá ochrana okolí před soucitem s obětí. Je méně náročné na psychiku nevidět a neslyšet než se vcítit a pomoci. Výsledným pocitem předcho‑ zího dění je pocit izolace, která z části vychází i z postojů samotné oběti. Ta se bez citlivé pomoci jakoby „zakuklí“ do svého trápení. Tento pocit je způsoben i neadekvátní reakcí nejbližšího sociál‑ ního okolí: příbuzných, přátel, kteří např. odmítli svědčit ve prospěch oběti, poskytnout přístřeší, pomoci finančně. Běžný lidský altruismus se obecně vytrácí a proto je tím více nutné nahradit jej altruismem profesionálním, resp. profesionální etikou.

posttraumatická stresová porucha a stockholmský syndrom U  obětí dlouhodobého domácího násilí se můžeme setkat s  tzv. posttraumatickou poruchou. Tento pojem se poprvé objevuje v  roce 1968 ve druhém vydání Diagnostického a  statistického manuálu. Poslední vydání evropské Mezinárodní klasifikace nemocí uvádí posttraumatickou poru‑ chu jako samostatnou jednotku a připojuje jí k poruchám přizpůsobení. Stockholmský syndrom je charakteristický vytvořením emocionálního vztahu mezi násilníkem a obětí a identifikací oběti s jednáním násilníka. Oběť se mu snaží zavděčit a podvědomě si vyku‑ puje jeho shovívavost, čímž chrání svůj život. Běžně jsou uváděny čtyři podmínky vzniku stockholm‑ ského syndromu: život oběti je v ohrožení, oběť je přesvědčena, že ze stávající situace není úniku,

25 24

oběť je izolována od lidí a  oběť pociťuje přechodnou náklonnost k  násilníkovi25. Stockholmský syndrom byl poprvé popsán v literatuře v sedmdesátých letech po přepadení stockholmské banky, ve které útočníci drželi několik dní rukojmí. S  takovýmto postojem oběti vůči pachateli se často setkáváme u  dlouholetých obětí domácího násilí.

25

 nopková, E.: Násilie páchané na ženách a jeho důsledky. In: Piata žena. Aspekty násilia páchaného na ženách, Aspekt, Bratislava, S 2001, str. 19 an.

25

4. kapitola co víme o násilných jedincích Od konce sedmdesátých let se kriminologie, psychologie a sociologie snaží osvětlit příčiny domácího násilí. Jejich závěry vyústily ve snahu objasnit domácí násilí faktory spočívajícími v individuálních, spe‑ cifických rysech osobnosti, event. její psychopatologii. Nebyly nalezeny žádné faktory, které by objasni‑ ly týrání partnerek/­‑rů v intimních vztazích, ale bylo upozorňováno na faktory sociálně­‑psychologické jako jsou zážitky z dětství, které mohou vyústit v mezigenerační přenos intimního násilí. Tato hypotéza se potvrzuje spíše u  mužů jako pachatelů než u  žen jako obětí. Sociologicky orientovaní badatelé vysvětlují výskyt domácího násilí sociálně strukturovanou nerovnoprávností ve společnosti a  tím i v rodinných vztazích. Sociálně­‑kulturní vysvětlení týrání žen zastávají rovněž feministické teorie. Někteří autoři míní, že k domácímu násilí vede vztahová nespokojenost, negativní hodnocení part‑ nerova/partnerčina chování, nevyrovnané mocenské rozložení sil, konfliktní životní styl s častými rozepřemi a útoky vedoucími ke snižování sebeúcty. Čím nižší je sebedůvěra partnera, tím vyšší je pravděpodobnost agresivní reakce. Tu může vyprovokovat i  mírné jednání druhé strany, zvláště půjde­‑li o otázky peněz či sexu. V této souvislosti rozlišují jiní autoři několik typů násilníka:   self image demonstrator, používající násilí k demonstraci síly, kterou chce imponovat partnerce,   self image defender, který se cítí v ohrožení a jedná násilně v obraně svého ega,   reputation defender, jednající násilně v zájmu tzv. ohrožených hodnot skupiny, ke které přináleží26. 26

Válková, H.: Domácí násilí ve světle teorií, výzkumů a praktických řešení, referát na 3. kulatém stole MVČR k domácímu násilí, červen 2003.

27 26

Podle Schermana27 lze rozdělit pachatele domácího násilí na dvě velké skupiny:   sociálně problémové, kteří páchají násilí jak na veřejnosti, tak doma, a mají záznamy v rejstříku trestů;   násilníky „dvojí tváře“. Jde o muže, kteří si vytvořili vlastní obraz dokonalého muže, silného, úspěšného, konkurenceschopného, který dokáže finančně zabezpečit rodinu a imponovat svému okolí. Nesplňují­‑li všechna tato kritéria, propadají frustraci a nespokojenosti se sebou samými, která se demonstruje cíleným násilím proti členům rodiny a partnerkám. Zatímco první skupina má patrně osobnostní rysy víceméně shodné s pachateli kriminalizovaných násilných činů, druhá skupina je charakterizována různými autory různě: Pachatelé domácího násilí se vyznačují selektivně tyranizujícím chováním, které poukazuje na existenci kontrolních mechanizmů. Mají dvě strany osobnosti, veřejnou a soukromou. Jejich stíž‑ nosti jsou triviální, emocionálně nabité, podle jejich předsvědčení jsou oni viktimizováni ženami, protože ženy nedělají, co oni chtějí. Pachatelé domácího násilí jsou většinou osobnostmi s nízkou sebeúctou, ale s vysokou sebedůvěrou, věří v nadřazenost mužů, určenou rolí muže v rodině. Za jejich činy může někdo jiný (nemají náhled). Své chování vysvětlují požíváním alkoholu nebo drog, ztrátou kontroly jako mechanismu zvládání stresových situací. Své jednání popírají a bagatelizují28.

27

 herman, L.W., Berk, R.A.: The Specificis Deterent Effects for Domestic Assault. In: American Sociological Review, č. 2, 1984, S str. 261 a.n.

28

Adams, D.: Treatment Models of Men Who Batter. A Profeminist Analysis. In: Feminist Perspective, ed. Illo­‑Bogard, 1989, str. 161. 

27

Z dalších možných typologií pachatelů domácího násilí můžeme z praxe uvést: Majetnický, žárlivý pachatel domácího násilí:   netoleruje odloučení od partnerky,   je (patologicky) žárlivý,   má tendenci k iracionálnímu obviňování partnerky,   snaží se mít naprostou kontrolu a dohled nad partnerkou,   vyhrožuje zabitím partnerky či dětí, případně sebevraždou,   pokračuje v zastrašování a vyhrožování i po odchodu partnerky. Sadistický pachatel domácího násilí: je fascinován mocí a mstou,    má neurotické rysy osobnosti,   má potěšení ze zvláště krutých forem násilí podobných mučení,   jeho násilí často končí vážnými zraněními,   jeho útoky často přicházejí bez varování a jsou nepředvídatelné,   jeho chování je vedeno touhou po odplatě a mstě,   obvykle nemá záznam v policejní databázi a okolí jej považuje za bezúhonného a solidního člověka. 

29 28

Extrémně nebezpečný pachatel domácího násilí:   má extrémně vysokou predispozici k násilnému chování,   je přecitlivělý v otázkách vlastní mužnosti,   cítí povinnost neustále prosazovat své názory a zájmy,   je extrémně útočný, zvláště v kontaktu s autoritou,   bývá trestán za napadání a fyzické útoky i mimo rodinu,   je krutý, když mu oběť odporuje nebo se brání. Kritéria pro vyhodnocení nebezpečnosti násilného partnera: držení zbraně,    zneužívání alkoholu či drog,   žárlivost, slídění, špehování,   násilné chování vůči dalším členům domácnosti či zvířatům,   násilné chování k okolí obecně,   zastrašování, vydírání. 

Tyto tři typy obvykle neexistují v čisté podobě tak, jak byly výše popsány, ale navzájem se překrý‑ vají a prolínají29. Domácí násilí stejně jako násilná kriminalita je doménou mužů. Násilí, kterého se dopouštějí ženy na mužích, je téměř vždy vyvoláno sebeobranou ženy. Např. dva výzkumy z konce minulého století30 29

 d dobrého úmyslu k dobré spolupráci – manuál pro efektivní interdisciplinární spolupráci v případech domácího násilí, vyd. ROSA, O Praha 2006.

30

v an Dijk, T.: Research and the Victim Movement in Europe, In: EuCrimRes 23, 1985, Johnson, J.: In: Tutty, L., Goard, C., In: Týranie žien v Kanadě, slovenský překlad, interní, nepublikovaný materiál, Aspekt, Bratislava, 2001. 

29

uvádějí, že na běžném manželském násilí se mohou podílet muži i ženy. Následky jsou však závaž‑ nější pro ženy, ať již pro častější frekvenci útoků, jejich intenzitu a  závažnost zranění. Mezi muži a ženami, kteří a které bijí své partnery, existují určité povahové podobnosti. Nízké sebehodnocení, agresivita, hostilita, deprese, nedostatek komunikačních dovedností a  nedostatek asertivity. Na shora uvedených poznatcích jsou postaveny terapeutické programy pro pachatele domácího násilí, probíhající již několik desetiletí v různých zemích, v ČR již tato terapeutická pomoc rovněž existuje, třebaže teprve v začátcích. Autoři různých programů pro odnaučování násilného chování v rámci rodiny a domácnosti dospívají k  názoru, že úspěšnost intervenčního programu závisí na dobře definovaných cílech, důkladném rozboru osobnosti pachatele, jasně formulovaných kritériích, důrazu na motivaci k  absolvování terapeutického programu, akceptaci zodpovědnosti za násilí, propojení programu s justičním systé‑ mem (probační a  mediační služby, alternativními tresty). K  přerušení individuálního násilí musí existovat jasná společenská kontrola a společenské odsouzení.

31 30

5. kapitola reakce obětí na trestné činy Vztahové delikty stojí v protikladu k formám jiných deliktů jako jsou trestné činy v dopravě, ekolo‑ gické trestné činy, krádeže jízdních kol apod. U  vztahových deliktů však pocity oběti vůči činu a pachateli sahají od bagatelizace, překvapení, rezignace až k pomstě a vzteku. Časté jsou pocity ambivalentní. Z toho plyne jak otálení s oznámením trestného činu, tak vyhledání lékařské pomo‑ ci. V této souvislosti je zanedbáváno i zajištění důkazů a opatření svědků. Reakce oběti na zločin je závislá na druhu deliktu a pohlaví. Ženy s podáním trestního oznámení více váhají. Avšak čím citelněji oběť pociťuje zásah do právní sféry, tím vyhraněnější je přání, aby pachatel byl potrestán a aby mu bylo v protiprávním jednání zabráněno. Sankce, kterým je pacha‑ tel vystaven ze strany společnosti, respektive jejích institucí, ovlivňují i  chování oběti. Pokud se oběť trestného činu podílí na zjištění, dopadení a odsouzení pachatele, má tato skutečnost vliv na vytváření společenského mínění o pachateli a kriminalitě. Rozdílná citlivost vůči páchání určitých deliktů determinuje do značné míry ochotu oběti podat trestní oznámení. Jsou to tedy neformální normy, které určují, kdy je překročen práh sociální tolerance. Mezi nejčastější důvody neoznámení trestného činu patří předpokládaná neúspěšnost oznámení, hodnocení věci jako osobní záležitos‑ ti, krytí pachatele, velká časová ztráta a potíže s policií, nepatrná majetková škoda.

31

Ochota podávat trestní oznámení klesá u opakovaně viktimizovaných obětí. Většina obětí považuje ochranu prostřednictvím státních institucí za pozdní, nedostatečnou a neekonomickou. Proto stále existují trendy zabezpečit ohrožené zájmy obětí prostředky neformální sociální kontroly v  působ‑ nosti neziskových organizací provozujících azyly, centra pro děti, poradny, krizové linky.

33 32

6. kapitola ochrana dětí v situacích domácího násilí Jedním z hlavních negativních dopadů domácího násilí je skutečnost, že se často odehrává před dětmi. Ty si pak do budoucího života odnáší negativní vzorce chování zapříčiněné domácím násilím. Dle průzkumu stále ve velké části domácností, v nichž dochází k násilí mezi partnery, vyrůstají děti (80 %), které se často stávají přímými svědky tohoto násilí (v 57 % rodin s dětmi)31. Ochrana rodiny, dětí a mládeže je zakotvena v řadě mezinárodních dokumentů a v Listině základ‑ ních práv a svobod32. Tato ustanovení jsou implementována a konkretizována v zákoně o rodině33. Platná právní úprava přiznává rodičům konkrétní práva a ukládá konkrétní povinnosti. Zákon omezuje vý­kon rodičovských práv tehdy, jestliže by nedovoleně ohrožovala nebo zasahovala do práv dítěte. Po­dle zákona o rodině poskytují ochranu dítěti jednak soudy, jednak správní orgány – konkrétně orgány so­ciál­něprávní ochrany dětí. Jedná se jak o preventivní opatření, tak o podpůrná opatření zájmů dítěte.

31

 eprezentativní průzkum o domácím násilí II. provedený společností STEM pro Bílý kruh bezpečí a Philip Morris v roce 2006, 1690 R respondentů.

32

 l. 16 – Všeobecná deklarace lidských práv, Čl. 23 – Mezinárodní pakt o občanských a politických právech (vyhl. č. 120/1976 Sb.), Č Čl. 12 – Evropský úmluva o ochraně lidských práv a svobod (vyhl. č. 209/1992 Sb.), Úmluva o právech dítěte (vyhl. č. 141/1991 Sb.), Mezinárodní úmluva o odstranění všech forem diskriminace žen (vyhl. č. 62/1987 Sb.), Čl. 32 – Listiny základních práv a svobod – rodičovství a rodina jsou pod ochranou zákona. Zvláštní ochrana dětí a mladistvých je zaručena.

33

Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších změn a doplňků.

33

Na zákon o rodině navazuje v oblasti veřejnoprávní zákon o sociálněprávní ochraně dětí (dále jen ZSPOD)34. Podle tohoto zákona má každé nezletilé dítě právo na příznivý vývoj a řádnou výchovu a ochranu svých oprávněných zájmů. Speciální ochranu poskytuje dětem trestní právo. Zdravý vývoj dítěte ohrožuje nejen aktivní fyzické a  psychické týrání, ale i  zanedbávání. Obecně lze říci, že každá kriminalita v  rodině je vysoce latentní. Statistické ročenky kriminality sice sledují počty osob odsouzených za týrání dětí, ale zanedbávání dětí není dosud v České republice evidováno. Trestní zákon (TrZ)35 poskytuje tuto zvláštní ochranu dětem formulováním skutkových podstat trest‑ ných činů obsažených v  jedné z  hlav trestního zákona (Trestné činy proti rodině a  mládeži). Nejčastějším trestným činem je zanedbání povinné výživy (neplacení výživného  – ust. § 213 TrZ: „Kdo neplní, byť i z nedbalosti, svou zákonnou povinnost vyživovat nebo zaopatřovat jiného, může být potrestán odnětím svobody až na tři léta.“ Jedná se o povinnost, která vyplývá ze zákona o rodině). Trestný čin, který si v  kontextu domácího násilí zasluhuje zvláštní pozornosti, je týrání svěřené osoby (ust.§ 215 TrZ). Toho se dopouští ten, kdo osobu, která je v jeho péči nebo výchově týrá. „Týrání je zlé nakládání se svěřenou osobou, vyznačující se vyšším stupněm hrubosti, bezcitnosti a  určitou trvalostí. Nevyžaduje se, aby u  svěřené osoby vznikly následky na zdraví, ale musí jít o jednání, které týraná osoba pro jeho krutost, bezohlednost nebo bolestivost pociťuje jako těžké příkoří (R20/1984–I)“36. Může jít o zlé nakládání působením fyzických útrap, ale i o zlé nakládání 34

Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálněprávní ochraně dětí, ve znění pozdějších změn a doplňků.

35

Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších změn a doplňků.

36

Šámal, P., Púry, F., Rizman, S.: Trestní zákon. Komentář, 6. vyd., C. H. Beck, Praha, 2006, str. 1271.

35 34

v oblasti psychické. Světová zdravotnická organizace (WHO) považuje pasivní přítomnost dítěte při domácím násilí za psychické týrání, které je zahrnuto i ve skutkové podstatě trestného činu týrání svěřené osoby. Předmětem útoku je nejen dítě, ale i osoba zletilá, která je pro stáří, nemoc, inva‑ liditu, mentální retardaci apod. odkázána na péči jiných osob. Nezáleží na tom, zda­‑li je dospělá osoba zbavena způsobilosti k právním úkonům, nebo zda tato způsobilost byla omezena. Vždy je rozhodující faktický stav takové osoby. Týrání svěřené osoby je trestným činem, za který může být i osoba, která o tomto jednání ví, trest‑ ně odpovědná buď podle ust. § 167 TrZ  – nepřekažení trestného činu, nebo podle ust. § 168 TrZ – neoznámení trestného činu. V  extrémních případech manželského rozvratu není respektováno ani pravomocné rozhodnutí soudu o svěření dítěte do péče jednoho z rodičů. Zákon hovoří o „odejmutí dítěte (nesvéprávné osoby) z opatrování toho, kdo má podle zákona nebo podle úředního rozhodnutí povinnost pečo‑ vat.“ Toto jednání je kvalifikováno jako trestný čin únosu podle ust. § 216 TrZ. Takového jednání se dopouští rodič, který ačkoliv nebyl zbaven rodičovských práv a jeho rodičovská práva nebyla ani omezena, odejme dítě druhému rodiči, kterému bylo svěřeno dítě do výchovy. O únos však nejde, jestliže rodič třeba násilím odejme dítě druhému rodiči v  době, kdy rodiče spolu fakticky nežijí a  dítě se jen fakticky zdržuje u  jednoho z  rodičů a  soud dosud právoplatně nerozhodl, kterému z rodičů dítě svěřuje do výchovy. Nebezpečnost trestného činu ohrožování výchovy mládeže (ust. § 217 TrZ) je v situacích domácí‑ ho násilí zatím nedoceňována. Přitom děti vyrůstající v prostředí ponižování a agrese si odnášejí do svého budoucího života zavrženíhodné modely chování, nejsou schopny sociální komunikace a případné nezdary nebo konflikty řeší tak, jak to viděly v rodině poznamenané domácím násilím.

35

7. kapitola trestněprávní rámec domácího násilí Domácím násilím není jen ublížení na zdraví v partnerském vztahu, jehož obětí je žena a pachate‑ lem muž. Taková forma jednání je sice nejčetnější, není však výlučná. Stejně tak se rodiče mohou násilného jednání dopouštět vůči svým dětem, dospělé děti vůči svým rodičům, dokonce i prarodi‑ čům, sourozenci navzájem a ženy vůči mužům. Trestné činy, které jsou nejčastěji páchány v situacích domácího násilí, najdeme zejména v hlavě páté, šesté, sedmé a osmé trestního zákona. Jde o trestné činy vzbuzení důvodné obavy z toho, že oso­ba, která vyhrožuje ublížením na zdraví, těžkou újmou na zdraví nebo jinou těžkou újmou, tyto výhrůžky opravdu uskuteční, týrání svěřené osoby, ublížení na zdraví, úmyslná těžká újma na zdra­ví, omezování osobní svobody, vydírání, útisku, porušování domovní svobody, znásilnění, po­hlav­ního zneužívání a neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru, ohro­žo­vání výchovy mládeže. Tyto trestné činy mají následující společné znaky:   jsou páchány v rodině nebo domácnosti,   mezi osobami v poměru rodinném nebo obdobném (osoby blízké nebo osoby, které jsou považovány za osoby blízké),   vyznačují se soustavností,   jsou vedeny jednotným záměrem oběť utiskovat, vydírat, ohrožovat, omezovat, ubližovat jí,

37 36

     

pohlavně ji zneužívat, nutit ji, aby něco konala, opominula nebo trpěla s cílem ponižovat její lidskou důstojnost, jsou spojovány stejným nebo obdobným způsobem provedení,  vyznačují se blízkou časovou souvislostí,  jejich páchání se vyznačuje vysokou latencí, zejména v případě útisku, vyhrožování, vydírání,  omezování osobní svobody nebo zneužívání k sexuálním aktivitám, fyzické stopy bití nebo psychické útrapy nedosahují často při jednotlivých útocích následku  (účinku) trestného činu ublížení na zdraví nebo znásilnění, za vyjmenované trestné činy, vyjma trestného činu znásilnění a těžké újmy na zdraví,  nepřesahuje horní hranice trestu dva roky odnětí svobody, téměř u všech shora uvedených trestných činů je nezbytný výslovný souhlas osoby blízké  s trestním stíháním.

Dnem 1. 6. 2004 zákonem č. 91/2004 Sb. vstoupila v účinnost novela trestního zákona, která v ust. § 215a TrZ, „Týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě“ zavedla pod tímto pojmem trestnost domácího násilí. Týráním je zde myšleno úmyslné zlé nakládání s blízkou osobou, vyznačující se vyšším stupněm hrubosti a  bezcitnosti a  určitou trvalostí, které tato osoba pociťuje jako těžké příkoří (může jít o bití, pálení či jiné tělesné poškozování, ale i psychické a sexuální násilí, vydírání nebo zneužívá‑ ní, vyhrožování, nucení k ponižujícím úsluhám nebo jiným činnostem, které týranou osobu neúměr‑ ně fyzicky nebo psychicky zatěžují). Trvalost pachatelova jednání je nutno posuzovat v závislosti na intenzitě zlého nakládání. Nevyžaduje se, aby šlo o  jednání soustavné nebo delší dobu trvající stejně jako vznik následků na zdraví.

37

Na rozdíl od jiných trestných činů není v tomto případě nutný souhlas oběti se zahájením trestního stíhání podezřelého. U dalších trestných činů, např. ublížení na zdraví, vydírání, vyhrožování atd., je trest‑ ní stíhání pachatelů domácího násilí i nadále podmíněno souhlasem oběti, je­‑li oběť ve vztahu k pacha‑ teli osobou blízkou (manželé, rodiče, prarodiče, děti, vnuci, sourozenci, osvojenci, osvojitelé, ale také partneři v nesezdaném soužití bez rozdílu sexuální orientace). Toto prolomení tzv. zásady legality (podle které jsou orgány činné v trestním řízení povinny stíhat všechny trestné činy z moci úřední) přinesla až novela trestního řádu v roce 1990. Do té doby byly všechny trestné činy stíhány ex lege. Novela, která zakotvila do trestního řádu toto tzv. dispoziční právo, je zdůvodňována ochranou oběti, která by postihem pachatele, např. manžela, mohla utrpět újmu emocionální, ekonomickou, sociální nebo společenskou. Souhlasem se zahájením trestního stíhání se z oběti stává poškozená/poškozený. Právní úprava postavení poškozené/­‑ho v trestním řízení obsažená v trestním řádu přiznává poškozené/­‑mu jako procesní straně poměrně rozsáhlý katalog práv za předpokladu, že o  nich jsou informováni. Poškozená/­‑ý má právo činit návrhy na doplnění dokazování, nahlížet do spisů, zúčastnit se hlav‑ ního líčení a  veřejného zasedání konaného odvolání a  před skončením věci se k  věci vyjádřit. Poškozená/­‑ý se může rovněž výslovným prohlášením sděleným orgánu činnému v trestním řízení vzdát procesních práv, které jí/mu trestní řád jako poškozené/­‑mu přiznává37. Zásadním problémem v  trestním řízení o  trestných činech spáchaných za zavřenými dveřmi je důkazní nouze. Tvrzení oběti a  pachatele jsou v  příkrém rozporu, označení svědci se výpovědi brání. Zůstávají tedy k dispozici především listinné důkazy. V kauzách, kde oběť dá souhlas s trest‑ ním stíháním násilníka – osoby blízké, potřebuje v určitých případech soud ke svému rozhodnutí vypracování znaleckého posudku. 37

Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), v platném znění, ust. §§ 43–49.

39 38

Účelem znaleckého posudku je objasnění skutkových okolností na základě odborných znalostí v příslušném oboru. Někdy se znalecký posudek v jednodušších případech nahrazuje lékařským potvrzením. V tom případě musí potvrzení obsahovat všechny skutečnosti a okolnosti rozhodné pro závěr, zda jednáním pachatele bylo způsobeno ublížení na zdraví (ust. § 221 TrZ), těžká újma na zdraví (ust. § 222 Trz) nebo týrání osoby žijící ve společném obydlí nebo osoby blízké (ust. § 215a TrZ). V  případě podezření na týrání osoby blízké je zvlášť důležité, že zranění svědčí o  jednání opakovaném, dlouhodobém, které oběť pociťuje jako těžké příkoří. Pojem ublížení na zdraví trestní zákon nevymezuje, v soudní praxi se za něj pokládá porucha zdra‑ ví poškozené/­‑ho, která jim ztěžuje obvyklý způsob života nebo výkon obvyklé činnosti po dobu nejméně 7 dnů38. Důležitým kritériem při tom je pracovní neschopnost. Hodnotí se všechny důle‑ žité okolnosti, zejména povaha poruchy, jakými příznaky se projevovala, který orgán nebo které funkce byly narušeny, jaká byla bolestivost poranění a její intenzita, jaké lékařské ošetření si pora‑ nění vyžádalo a do jaké míry porucha zdraví narušila obvyklý způsob života poškozené/­‑ho. Jde­‑li o výraznou poruchu zdraví, není nezbytné, aby trvala obvykle požadovanou minimální dobu 7 dnů. Vzhledem k významu lékařské zprávy v případném trestním řízení je tedy nezbytné, aby obsaho‑ vala podrobný popis výše uvedených skutečností. Těžkou újmu na zdraví vymezuje trestní zákon v ust. § 89 odst. 7. Jde o vážnou poruchu zdraví ne­bo onemocnění, které současně odpovídá některému z případů taxativně vymezených, tedy zmr­ začení, ztrátě nebo podstatnému snížení pracovní způsobilosti, ochromení údu, ztrátě nebo pod‑ statnému oslabení smyslového ústrojí, poškození důležitého orgánu, zohyzdění, vyvolání potratu 38

Č.II/1965 a č.16/1986 Sbírky rozhodnutí soudních.

39

nebo usmrcení plodu, mučivé útrapě, delší dobu trvající poruše zdraví. Jednotlivé pojmy těžké újmy na zdraví se mohou vzájemně překrývat. Za delší dobu trvající poruchu zdraví se považuje vážná porucha zdraví nebo závažná onemocnění, která omezují způsob života poškozené/­‑ho nejméně po dobu 6 týdnů a znamenají velmi citelnou újmu v obvyklém způsobu jejich života. Při rozhodování o  trestných činech ublížení na zdraví je nutno všestranně objasnit způsobený následek. Nelze se spokojit s tím, že vážná porucha zdraví trvala delší dobu, ale je třeba zjišťovat, zda utrpěná zranění není možné posoudit jako těžkou újmu na zdraví též ve smyslu některého z výše uvedených hledisek. K lékařským posudkům, které bývají v případech domácího násilí často vypracovávány, patří zna‑ lecké posudky z oborů psychiatrie a psychologie. Ty mají svůj význam především pro řízení opat‑ rovnické, ve kterém se rozhoduje o tom, kterému z rodičů bude dítě svěřeno do péče, a o tom, jak bude upraven styk druhého rodiče s dítětem. Jádro otázek řešených psychiatrem spočívá v oblasti psychopatologické. Psychologovi je vyhraze‑ na oblast psychologie osobnosti (jejíž duševní stav je v podstatě v normě), a to v její sféře inter‑ personální, při rozboru a objasňování motivačních faktorů, při zkoumání subjektivních podmínek a příčin (trestného) jednání jedince. Závěry psychologických posudků jsou užitečné, pokud objas‑ ňují některé osobnostní rysy, inteligenci posuzovaných osob, jejich sklony k  afektivnímu jednání a otázky související se způsobem myšlení. V případech domácího násilí, kdy řízení o tom, do čí péče bude dítě svěřeno, event. jak se který z partnerů podílel na rozvratu manželství, jsou psycho‑ logická vyjádření nadmíru důležitá a mohou ovlivnit zdravý rozvoj dítěte.

41 40

Dalšími trestnými činy, ke kterým může v souvislosti s domácím násilím docházet, mohou být: Násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci (ust. § 197a TrZ) Kdo jinému vyhrožuje usmrcením, těžkou újmou na zdraví nebo jinou těžkou újmou takovým způso‑ bem, že to může vzbudit důvodnou obavu, může být potrestán odnětím svobody až na jeden rok. Jinou těžkou újmou může být např. i vyhrožování způsobením škody velkého rozsahu nebo na věci vysoké umělecké hodnoty, ke které má navíc poškozený citový vztah, anebo vyhrožování usmrcením nebo těžkou újmou na zdraví i osobě poškozenému blízké apod. Důvodnou obavou se rozumí vyšší stupeň tísnivého pocitu ze zla, kterým je vyhrožováno. Pokud je vyhrožování doprovázeno chováním, které ilustruje odhodlání pachatele vyhrůžky splnit (např. vyhrůžka usmrcením nebo způsobením těžké újmy na zdraví doprovázená šermováním nožem či pozvednutím jiné zbraně), lze dovodit, že je způsobilé vzbudit důvodnou obavu. Není třeba, aby ten, jemuž je vyhrožováno, byl přítomen. Stačí, když je vyhrůžka adresována poškozené/­‑mu takovým způsobem, že pachatel si je vědom toho, že se poškozená/­‑ý o ní dozví (např. prostřednictvím další osoby, telefonicky, dopisem atd.) Vydírání (ust § 235 TrZ) Kdo jiného násilím, pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy nutí, aby něco konal, opomi‑ nul nebo trpěl, může být potrestán odnětím svobody. Pohrůžkou násilí se rozumí jak pohrůžka bezprostředního násilí, tak i pohrůžka násilí, které má být vykonáno nikoliv ihned, ale teprve v bliž‑ ší nebo vzdálenější budoucnosti. Pohrůžka jiné těžké újmy může spočívat v  hrozbě způsobení majetkové újmy, vážné újmy na cti a dobré pověsti, směřovat k rozvratu manželství nebo rodinného života apod.

41

Znásilnění (ust. § 241 TrZ) Maření výkonu úředního rozhodnutí (ust. § 171/1,3 TrZ) Nedovolené ozbrojování (ust. § 185 TrZ) Výtržnictví (ust. § 202 TrZ) Ohrožování mravnosti (§ 205 TrZ) Únos (ust. § 216 TrZ) Ohrožování mravní výchovy mládeže (ust. § 217 TrZ) Vražda (ust. § 219 TrZ) Omezování osobní svobody (ust. § 231 TrZ) Útisk (ust. § 237 TrZ) Porušování domoví svobody (ust. § 238 TrZ) Neoprávněné užívání cizí věci (ust. § 249 TrZ) Neoprávněný zásah do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru (ust. § 249a TrZ) Poškozování cizí věci (ust. § 257 TrZ) Pohlavní zneužívání – zneužití osoby mladší 15 let (ust. § 242 TrZ)

ochrana poškozených v rámci trestního řízení Lékaři nebo policisté, kteří přicházejí do kontaktu se zraněnou obětí domácího násilí, by ji měli poučit o tom, že její zranění by mohlo být kvalifikováno jako trestný čin. Lékaři jsou zpravidla prv‑ ními osobami, se kterými oběti přicházejí do styku. Jejich přístup by měl být maximálně vstřícný a měli by obětem poskytnout maximální podporu. Oběť by měla též dostat informaci, že je na jejím rozhodnutí, zda bude policie tento trestný čin vyšetřovat. Policie vyšetřování zahájí, pokud jí oběť oznámí, že k napadení došlo, a dá souhlas s trestním stíháním pachatele – osoby blízké.

43 42

Výjimkou je v tomto případě trestný čin týrání osoby žijící ve společně obývaném domě či bytě (ust. § 215a TrZ). U tohoto trestného činu není souhlas poškozené/­‑ho vůbec zapotřebí a nelze jej tedy v případném trestním řízení odvolat, jak je tomu např. u trestného činu ublížení na zdraví. Pro lepší prokázání toho, co se skutečně stalo, a následků tohoto jednání má zdravotní dokumen‑ tace zásadní důležitost. Znalecká dokumentace (eventuálně později na žádost soudu vypracovaný znalecký posudek) je důležitým důkazem nejen pro řízení trestní, ale i občanskoprávní (např. v pří‑ padě rozvodu manželství). V rámci trestního řízení má oběť (v postavení poškozené/­‑ho) právo požadovat, aby jí byla pacha‑ telem nahrazena způsobená škoda. Tomuto požadavku může soud vyhovět v tzv. adhezním řízení. Adhezní řízení má pro poškozenou/­‑ného význam především z  hlediska rychlého rozhodnutí o náhradě škody. Na rozdíl od občanskoprávního řízení nevyžaduje adhezní řízení od poškozené/­ ‑ného zvýšené výdaje a nezatěžuje je důkazním břemenem. Včasné a řádné uplatnění na náhradu škody v  trestním řízení a  aktivní účast poškozených v  něm může zabránit promlčení nároku na náhradu škody. Uplatnění nároku v rámci adhezního řízení může mít vliv i na rozsah peněžité po­mo­ ci poskytované poškozeným podle zákona o poskytování peněžité pomoci obětem trestné čin­nos­ti. V adhezním řízení soud rozhoduje jen o majetkové škodě, nelze se domáhat přiměřeného za­dos­ ti­učinění nemajetkové újmy. Návrh na uplatnění náhrady škody, jež byla poškozené/­‑ému trestným činem způsobena, je třeba učinit nejpozději u hlavního líčení před zahájením dokazování. Z návrhu musí být patrno, z jakých důvodů a v jaké výši se nárok na náhradu škody uplatňuje.

43

Obecné předpoklady vzniku odpovědnosti za škodu v trestním právu:   protiprávní jednání,   vznik majetkové škody,   existence příčinné souvislosti mezi protiprávním jednáním a vznikem škody (vždy, je­‑li škoda trestněprávním následkem trestného činu),   zavinění obžalovaného a   neexistence okolností vylučujících trestní odpovědnost. Trestní soud nemá zbytečně odkazovat poškozenou/­‑ného na jiné řízení, může­‑li sám o jejich náro‑ ku rozhodnout.

zákon o poskytnutí peněžité pomoci obětem trestné činnosti39 Podle tohoto zákona poskytuje stát obětem trestné činnosti peněžitou pomoc vázanou na násle‑ dující podmínky: 1) O  bětí je osoba, které v důsledku trestného činu vznikla škoda na zdraví. Za oběť se považuje i osoba pozůstalá po oběti, která v důsledku trestného činu zemřela, byla­‑li rodičem, manželem nebo dítětem zemřelého a současně v době jeho smrti s ním žila v domácnosti, nebo osoba, které zemřelý poskytoval nebo byl povinen poskytovat výživu; 2) Souhlas oběti s trestním stíháním pachatele tam, kde to zákon vyžaduje (vztahové delikty 39

Zákon č. 209/1997 Sb., o poskytnutí pomoci obětem trestné činnosti a o změně a doplnění některých zákonů.

45 44

mezi osobami blízkými). Tento souhlas nesmí být vzat zpět a oběť nesmí odmítnout vypovídat s odvoláním na svůj poměr k pachateli; 3) O vině pachatele musí být rozhodnuto odsuzujícím rozsudkem nebo pachatel musí být zproš‑ těn pro nepříčetnost obžaloby; 4) Oběť se musí připojit k trestnímu řízení s návrhem na náhradu způsobené škody; 5) Náhrada způsobené škody nesmí být v době podání žádosti již pachatelem uhrazena; 6) Celková výše bodového ohodnocení zdravotního poškození (bolestné) musí dosáhnout 100 bodů40 7) Žádost o poskytnutí peněžité pomoci se podává na Ministerstvu spravedlnosti do jednoho roku ode dne, kdy se oběť dozvěděla o škodě způsobené trestným činem. Jinak právo na poskytnutí peněžité pomoci zaniká. Stanovená pomoc může být snížena nebo se nepřizná s  přihlédnutím k  sociální situaci oběti a k tomu, a) do jaké míry oběť spoluzavinila vznik škody, b) zda oběť využila všech zákonných prostředků, aby uplatnila nárok na náhradu škody na pachateli nebo na jiné osobě, která je povinna škodu uhradit. Pomoc je na žádost oběti poskytována v paušální částce 25 000 Kč nebo ve výši, která předsta‑ vuje obětí prokázanou ztrátu na výdělku a prokázané náklady spojené s léčením, snížené o součet všech částek, které oběť z titulu náhrady škody již obdržela; pomoc nesmí přesáhnout ve svém součtu částku 150 000 Kč. V případě, že jde o pozůstalé, je pomoc poskytnuta v paušální částce 150 000 Kč; pomoc nesmí 40

Vyhláška MZd č. 440/2001 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění, v platném znění.

45

ve svém součtu přesáhnout částku 450 000 Kč, a je­‑li počet obětí více než tři osoby, poskytovaná částka se u každé oběti přiměřeně krátí. Jestliže o náhradě škody bylo již rozhodnuto pravomocným rozsudkem, je výše způsobené škody zjištěná v rozsudku závazná pro stanovení pomoci v rozsahu, v jakém o škodě již bylo rozhodnuto. Oběť, které byla peněžitá pomoc poskytnuta, je povinna do pěti let tuto obdrženou částku vrátit, a to do výše jí poskytnuté náhrady škody. Na žádost oběti se však stát může vzhledem k špatné sociální situaci oběti práva na vrácení peněžité pomoci vzdát.

47 46

8. kapitola kontakt s lékařem a zdravotnická dokumentace Bude­‑li lékař ošetřovat zraněnou osobu, vždy se jí zeptá, jakým způsobem ke vzniku zranění došlo. Tato informace je důležitá zejména v případech, kdy bylo zranění způsobeno jinou osobou. V této chvíli není důležité, zda se jednalo o osobu blízkou nebo o někoho zcela cizího. I  když dospělý pacient lékaři sdělí, že mu zranění způsobila jiná osoba, nemá lékař povinnost ozná­mit tuto skutečnost policii nebo jinému orgánu činnému v  trestním řízení! Toto oznámení zá­visí na vůli poškozené/­‑ho. Oznamovací povinnost má lékař jen u taxativně vymezených trestných činů uvedených v ust. § 168 TrZ, jakými jsou např. týrání svěřené osoby (ust. § 215 TrZ) a vražda (ust. § 219 TrZ).

zdravotnická dokumentace Ať jsou zranění oběti domácího násilí (poškozené/­‑ho) jakéhokoliv rozsahu, vždy je dobré navštívit lékaře. Pokud o to poškozená/­‑ý požádá, musí lékař ve zdravotnické dokumentaci zaznamenat, že pacient/­‑ka uvádí, že mu zranění způsobila konkrétní osoba, a rozsah a typ zranění. Záznamy ve zdravotní dokumentaci mohou vždy sloužit jako důkaz pro případné trestní stíhání pachatele nebo jako podklad při vymáhání náhrady škody v občanskoprávním řízení. Z tohoto důvodu by se měl

47

ošetřující lékař snažit, aby co nejvěrohodněji popsal způsobená zranění. Detailní popisy zranění, přesná lokace zranění na těle, případná fotodokumentace. Údaje o zraněních a jejich ošetřeních jsou uvedeny i v lékařské zprávě, kterou pacient/­‑ka od lékaře dostane.

úhrada nákladů léčení Nezáleží na tom, zda zdravotní stav poškozené/­‑ho vyžaduje hospitalizaci nebo zda postačí ambulantní ošetření. Jsou­‑li poškozená/­‑ý pojištěni u kterékoliv české zdravotní pojišťovny, bude jim nezbytná zdra‑ votní péče poskytnuta zdarma s výjimkou tzv. nadstandardních služeb a případných doplatků na přede‑ psané léky. Náklady, které v  důsledku ošetření poškozené/­‑ho lékaři nebo zdravotnickému zařízení vzniknou (tzn. práce lékaře, použitý materiál, poskytnuté léky), bude hradit zdravotní pojišťovna. Pojišťovna má ovšem ze zákona41 právo vymáhat částku poskytnutou na léčení pacienta, které‑ mu by­lo způsobeno zranění, na osobě, která toto zranění způsobila! Lékař má proto podle stejné‑ ho zákona po­vinnost hlásit zdravotní pojišťovně ty případy, u kterých má podezření, že zranění bylo způsobeno ji­nou osobou. Oznámení provádí lékař vyplněním příslušných tiskopisů vydávaných zdravotními pojišťovnami. Oznámení podle předchozího odstavce provádí lékař zdravotní pojišťovně, nikoliv policii. Pokud pojišťovna zjistí totožnost osoby, která jejímu pojištěnci zranění způsobila, může na této osobě vymáhat vynaloženou částku v tzv. civilním (občanskoprávním) řízení nebo se připojit jako poško‑ zená instituce v řízení trestním. Stranou takového sporu by byla zdravotní pojišťovna jako žalobce 41

Ust. § 55 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů.

49 48

a proti ní ten, kdo zranění způsobil, jako žalovaný. Ta/ten, na jehož léčení byla žalovaná částka vynaložena, však stranou sporu vůbec není!

poškozená versus osoba, která zranění způsobila (pachatel) a) V občanskoprávním řízení Bez ohledu na to, zda tento případ bude vyšetřovat policie, a bez ohledu na výsledek takového vyšetřo‑ vání, poškozená/­‑ý může na tom, kdo jim zranění způsobil, požadovat odškodnění za bolest a za ztíže‑ ní společenského uplatnění. Může žádat též náhradu ušlého výdělku, tzn. částku, o kterou se snížil její/ jeho příjem v důsledku způsobeného zranění, a tím i způsobené pracovní neschopnosti. Odškodnění za bolest (lidově zvané „bolestné“) a náhrada za ztížení společenského uplatnění jsou peníze, na které má poškozená/­‑ý nárok, avšak musí o ně požádat. V případech domácího násilí to bude ve většině případů znamenat občanskoprávní řízení – soud, který musí poškozená/­‑ý iniciovat. Z hlediska případů domácího násilí je navíc podstatná skutečnost, že ten, komu byla škoda způsobena, musí vždy dokazovat úmysl škůdce, protože zákon předpokládá pouze nedbalost, a to navíc nedbalost nevědomou. Výpočet výše odškodnění za bolest a ztížení společenského uplatnění, na jakou má poškozená/­‑ý nárok, se provádí podle vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č. 440/2001 Sb., o odškodnění boles‑ ti a ztížení společenského uplatnění, ve znění pozdějších předpisů. Tato vyhláška stanoví přesně způsob výpočtu i výši těchto částek. Bude­‑li poškozená/­‑ý chtít pachatele žalovat o odškodnění za bolest a ztížení společenského uplat‑ nění, může požádat svého ošetřujícího lékaře, aby jí podle výše zmíněné vyhlášky spočítal, na kolik

49

peněz konkrétně má nárok. Tuto službu však pojišťovna nehradí a práci lékaře si tak bude muset poškozená/­‑ý zaplatit sáma/sám. Na výpočet částky, kterou za vyčíslení bolestného a ztížení spole‑ čenského uplatnění bude lékař požadovat, neexistuje žádný závazný právní předpis. Jedná­‑li se o  „jednoduchý“ případ, může si lékař účtovat např. 200,– Kč, ale případy domácího násilí bývají většinou komplikované, a tak si lékař bude účtovat tolik, kolik by si účtoval jako znalec42. Jednodušším se proto jeví podat žalobu bez lékařského vyjádření k částce, kterou je možné jako bolestné požadovat, a  sám si žalovanou částku určit. Důležité je, aby si poškozená/­‑ý částku, kterou bude žalovat, přiměřeně nadhodnotil/­‑a. Je to proto, že soud může poškozené/­‑mu při‑ řknout pouze částku požadovanou nebo nižší, ale nikdy nemůže přiřknout částku vyšší, než jakou žalobce (v tomto případě poškozená/­‑ý) v žalobě požaduje! Pokud protistrana požadovanou částku zpochybní, soud ustanoví znalce, který v posudku určí přesnou částku, která by měla poškozené/­ ‑mu náležet. Poškozená/­‑ý si může nechat lékařský posudek zpracovat na vlastní náklady s rizi‑ kem, že protistrana takto stanovenou částku vždy už z principu napadne, soud tak bude muset ustanovit jiného znalce a náklady poškozené/ ‑ho tím budou zbytečně vyšší. Vždy však tento posu‑ dek slouží jako listinný důkaz. b) V trestním řízení Pokud se poškozená/­‑ý rozhodne podat na pachatele trestní oznámení, mohou záznamy ve zdra‑ votnické dokumentaci sloužit jako důkazy v  trestním řízení. Podrobnosti o  trestním řízení jsou uve­deny v 6. kapitole příručky.

42

(zákon č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů a vyhláška č. 37/1967 Sb., k provedení zákona o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů).

51 50

Rovněž byla­‑li škoda způsobena protiprávním úkonem, který nedosahuje nebezpečnosti trestného činu, ale pouze přestupku, je možno uplatnit právo z odpovědnosti za škodu u příslušného správní‑ ho orgánu (nejčastěji u obecního úřadu) v rámci řízení o přestupku.

51

9. kapitola závěry Případy zranění způsobené v situacích domácího násilí ženám nejsou ojedinělé, úrazy způsobené mužům ženami jsou hlášeny ojediněle. Není výjimkou, že poškozené samy zaplatí za manžela/ partnera pojišťovně vymáhanou částku za způsobenou škodu a dokonce požadují, aby jim složen‑ ka byla zaslána do zaměstnání, nikoliv na adresu společné domácnosti. Všeobecná zdravotní pojišťovna vymáhá soudně téměř jednu třetinu ze všech nahlášených případů, pokud je „škůdce“, proti kterému je vedeno trestní nebo správní řízení, protože je dlužník pojišťovny, znám. Rovněž výsledky sondy do evidence několika pomáhajících organizací, krizových center a oddělení sociálněprávní ochrany dětí (viz příloha 1) nasvědčují tomu, že domácí násilí je aktuální sociálně patologický jev, který ohrožuje rodiny i jedince, především ženskou část populace. Zůstává otázkou, nakolik se škody způsobené na zdraví promítají do rozpočtů zdravotnických a sociálních zařízení, zdravotních pojišťoven a sociálních dávek. Na tuto otázku by bylo třeba odpovědět.

53 52

10. kapitola shrnutí co mohou udělat lékaři/lékařky pro oběť domácího násilí? Lékař/lékařka, kteří se setkávají ve svých ordinacích s oběťmi domácího násilí, by měly přistupovat k těmto pacientkám/pacientům bez předsudků a s porozuměním pro jejich psychickou zranitelnost a: 





 

poučit pacientku/pacienta o tom, že jejich zranění by eventuálně pro svoji závažnost  a způsob provedení mohla být kvalifikována jako trestný čin nebo přestupek, a doporučit jim, aby se případně obrátili na Policii ČR (městskou policii); pokud zdravotní poškození pacientky/pacienta svědčí pro opakované týrání (následky  předchozích zranění), není souhlas pacientky s trestním stíháním nutný ani v případě, je­‑li pachatel/­‑ka osobou žijící ve společně obývaném domě či bytě (ust. § 215a TrZ); jestliže jde o „jednorázové“ zranění, které bylo způsobeno osobou blízkou (manželem,  partnerem, rodičem, někým z příbuzenstva), záleží za současného právního stavu pouze na rozhodnutí pacientky/pacienta, zda bude policie případ vyšetřovat; ve zdravotnické dokumentaci je nutné zaznamenat, zda pacientka/pacient uvádí,  že mu zranění způsobila konkrétní osoba; mít na paměti, že lékařská zpráva je důležitým důkazem nejen v řízení trestním,  ale i občanskoprávním:

53







è

 zaznamenat

è

 popsat

pečlivě, jakým způsobem ke vzniku zranění došlo, rozsah a typ zranění, jakou dobu si léčení pravděpodobně vyžádá, příp. jak pacientku/pacienta omezí, è  zda bylo způsobeno osobou blízkou nebo cizí (v jakémkoliv soudním řízení, které mezi sebou vedou osoby blízké, dochází často k důkazní nouzi a lékařská zpráva je důležitým listinným důkazem); ne vždy vystačí soud s lékařskou zprávou a vyžádá si znalecký posudek z příslušného  oboru. Ten musí obsahovat všechny skutečnosti a okolnosti rozhodné pro závěr soudu, že jednáním pachatele byl či nebyl způsoben trestný čin; existuje­‑li důvodné podezření, že zranění bylo způsobeno jinou osobou, oznamte tuto  skutečnost zdravotní pojišťovně. Oznamovací povinnost lékaře:   U dospělého svéprávného pacienta nemáte jako lékař/­‑ka povinnost oznámit tuto skutečnost policii nebo orgánu činnému v trestním řízení. è  Oznamovací povinnost však lékař/­‑ka má v případě zranění dětských pacientů a osob, které z důvodů nemoci, stáří, psychické poruchy byly svěřeny do péče osoby jiné (§ 168 TrZ). è



pozornit pacienty/pacientky na pomáhající organizace, kde mohou obdržet další informace U a podporu.

55 54

co může udělat oběť domácího násilí? 1. U lékaře   Informovat lékaře o tom, že zranění bylo způsobeno osobou blízkou nebo žijící ve společném obydlí, a požádat ho, aby tuto informaci včetně údajů o násilném jedinci zapsal do zdravotní dokumentace.   Požádat lékaře/­‑ku, aby vyplnil formulář „Hlášení o úrazu nebo jiném poškození zdraví pro pojišťovnu“ (VZP 22/1993 SPAPS) a poslal ho příslušné zdravotní pojišťovně. 2. Chce­‑li zraněná osoba, aby byl pachatel trestně stíhán: Oznámí ústně nebo písemně tuto skutečnost Policii ČR, event. státnímu zastupitelství.    Přiloží kopii formuláře „Oznámení o zranění osoby“.   Při oznámení trestného činu uvede, že souhlasí s tím, aby byl pachatel za svůj čin stíhán, a tento souhlas neodvolá.   Souhlasu s trestním stíháním není třeba, pokud jde o podezření ze spáchání trestného činu podle ust. § 215a týrání osoby žijící ve společně obývaném domě či bytě. Policie zahajuje trestní stíhání po oznámení z podezření tohoto trestného činu sama.   Požádá policii, event. státní zastupitelství nebo obecní úřad, aby do 30 dnů byla informována o tom, jaká opatření v této záležitosti byla z jejich strany učiněna.   Požádá policii, aby odeslala zdravotní pojišťovně vyplněný formulář „Oznámení o zranění osoby“ (MV č. skl. 350).   Pokud je podáváno trestní oznámení ústně, zkontroluje, že je žádost v protokolu zapsána.   Informuje policii nebo státní zastupitelství, že bude uplatňována náhrada škody, která byla zraněním způsobena. Dále zkontroluje, že je tato skutečnost v protokolu zaznamenána. 

55

3. Jako poškozená/­‑ý trestným činem můžete na Ministerstvu spravedlnosti žádat o poskytnutí peněžité pomoci. V této souvislosti je nutné: è souhlasit s trestním stíháním pachatele – osoby blízké, è odmítnout vypovídat s odvoláním na svůj poměr k pachateli, è připojit se k trestnímu řízení s návrhem na náhradu způsobené škody, è  celková výše bodového ohodnocení zdravotního poškození (bolestné) musí dosáhnout 100 bodů, è podat žádost o poskytnutí peněžité pomoci na Ministerstvu spravedlnosti nejpozději do 1 roku ode dne podání oznámení. 4. Pokud je žádána náhrada škody v občansko­‑právním řízení, je nutné: Podat k Vašemu okresnímu (obvodnímu) soudu žalobu o náhradu škody.   Uplatnit nárok na bolestné, na náhradu škody za ztížení společenského uplatnění a na náhradu výdělku a náhradu účelně vynaložených nákladů. 

5. Děti: Informovat příslušný odbor sociálněprávní ochrany dětí, pokud byly zranění  přítomny nezletilé děti.



Doporučujeme: Nechat se zastupovat zvoleným nebo určeným advokátem České advokátní komory.  Do bezplatné advokátní poradny se předem objednat.   Bezplatné právní zastoupení tzv. obecným zmocněncem je možné získat u specializovaných poraden některých neziskových organizací (viz str. 57 násl.). 

57 56

 

alší možnost je požádat předsedu senátu příslušného okresního (obvodního) soudu o usta‑ D vení právního zástupce buď bezplatně nebo za sníženou sazbu. Rovněž je možné požádat předsedu senátu příslušného soudu o osvobození od soudního  poplatku, jestliže se příjmy poškozené/­‑ho pohybují na hranici životního minima.

57

Seznam neziskových organizací, kde je možné obdržet další informace a podporu Poradny pracující s oběťmi (domácího) násilí PRAHA è Acorus, psychosociální centrum Poradna Legerova 20, 120 00 Praha 2 (kontaktní adresa) po: 11–17, út: 14–17, st: 8–13, 14–17, čt: 11–17, pá: 11–17 tel.: 283 892 772 non stop e­‑mail: [email protected], http://www.acorus.cz è

 proFem

o. p. s./AdvoCats for Women, bezplatné právní poradenství pro ženy­‑oběti násilí Kancelář: Plzeňská 66, 150 00 Praha 5 tel./fax: 224 910 744, 774 433 002 e­‑mail: [email protected], http://www.profem.cz Linka právní pomoci pro ženy-oběti násilí út: 9–12, st: 18.30–20.30, tel.: 224 910 744

è

ROSA – Informační a poradenské centrum pro ženy­‑oběti domácího násilí Podolská 25, 147 00 Praha 4 tel./fax: 241 432 466 e­‑mail: info@rosa­‑os.cz, http://www.rosa­‑os.cz Krizová linka: 602 246 102 (po­–pá: 9–18) (pouze adresa centra, azylové ubytování je utajené)

59 58

è

Bílý kruh bezpečí U Trojice 2, 150 00 Praha 5 tel.: 257 317 100, fax: 251 512 299 út­–čt: 17–20, pá: 9–13 (jen pro objednané) Linka pro oběti domácího násilí DONA: 251 511 313 e­‑mail: [email protected] ostatní pobočky BkB: http://www.bkb.cz/redaction.php?action=showRedaction&id_categoryNode=256

è

RIAPS, linka důvěry a krizové centrum Chelčického 39, 130 00 Praha 3 tel.: 222 580 697 non stop linka důvěry

è

Centrum krizové intervence Ústavní 91/7, 181 02 Praha 8 tel.: 284 016 666, 284 016 110

è

Élektra o. s., centrum pomoci ženám zneužitým v dětství Michnova 1622, 149 00 Praha 4 tel./fax: 272 911 110, 603 812 361 e­‑mail: [email protected]

BRNO è Persefona, o. s. Jiráskova 8, 602 00 Brno

59

tel.: 737 834 345 (9–17), 545 245 996 po–pá: 9–17 e­‑mail: [email protected] è

Magdalenium tel.: 776 718 459 non stop e­‑mail: [email protected]

SEVERNÍ MORAVA è Slezská diakonie – Poradny ELPIS Elpis Ostrava, 28. října 86, 702 00 Ostrava tel.: 596 615 935; e­‑mail: [email protected] Elpis Havířov, Opletalova 4, 736 01 Havířov tel.: 596 812 764; e­‑mail: [email protected] Elpis Třinec, Hraniční 280, 739 61 Třinec-Kanada tel.: 558 320 300; e­‑mail: [email protected] Elpis Karviná, Fryštátská 168, 733 01 Karviná-Fryštát tel.: 596 323 032; e­‑mail: [email protected] Konzultační hodiny pro veřejnost: po, st: 8–12 a 13–16, pá: 8–12 (jen Havířov a Třinec) HRADEC KRÁLOVÉ è Adra, poradna pro oběti násilí a trestných činů Tř. E. Beneše 575/90, 500 12 Hradec Králové tel.: 495 262 214, 606 824 104, 606 824 104

61 60

e­‑mail: [email protected] po, st: 14–18, út, čt: 9–12 TRUTNOV è Most k životu Šikmá 300, 541 03 Trutnov 3 tel./fax: 499 841 998, 777 303 115 nebo 116 e­‑mail: [email protected], http://www.mostkzivotu.cz Bezplatná právní poradna è Bezplatná právní poradna České advokátní komory Národní 16, 110 00 Praha 1 tel.: 224 913 606, 224 912 286 (nutné se objednat předem) Azylová ubytování Informace o nejbližším azylovém ubytování je možné obdržet u obecních/městských úřadů. Intervenční centra Seznam aktuálních intervenčních center naleznete na Ministerstvu práce a sociálních věcí pod Registrem sociálních služeb: http://iregistr.mpsv.cz/socreg/hledani_sluzby.do?SUBSESSION_ID=1251389391574_2&zak=&z aok=&sd=interven %C4 %8Dn %C3 %AD+centra

61

PŘÍLOHY

Tabulka č.1 Týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle § 215a TZ. Přehled o vyřízených věcech a pravomocně odsouzených osobách rok 2008.

Počet trestných činů

celkem

  vliv alkoholu  vliv návykové látky

Uložené tresty

StČ

JČ

ZČ

SČ

VČ

JM

SM

ČR

40

27

11

30

61

51

106

112

438

3

2

1

3

1

7

19

40

76

0

0

0

0

2

0

0

1

3

24

19

8

18

38

34

76

70

287

2

1

1

2

1

5

13

31

56

0

0

0

0

1

0

0

1

2

1

1

1

2

1

0

7

18

31

14

5

2

7

12

12

39

26

117

0

0

1

1

1

1

1

0

5

0

0

1

0

0

0

0

0

1

NEPO celkem

6

3

1

5

11

7

18

21

72

  do 1 roku   od 1 do 5 let   od 5 do 15 let   přes 15 let   doživotí

0

2

0

0

0

0

6

3

11

6

1

1

4

11

7

11

18

59

0

0

0

1

0

0

1

0

2

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

17

15

5

11

27

27

55

47

204

7

2

1

0

4

5

19

8

46

celkem

Odsouzené osoby

Praha

  vliv alkoholu   vliv návykové látky   recidivisté   dosud netrestané   ženy   mladiství

PO celkem

  s dohledem

63

 Obecně prospěšné práce   Zákaz činnosti   Propadnutí majetku   Propadnutí věcí   Peněžitý trest   Vyhoštění   Zákaz pobytu   Trestní opatření   Jiný trest

0

0

1

2

0

0

1

1

5

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

1

0

0

0

0

0

0

1

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

1

0

0

0

0

0

1

0

0

0

0

0

0

0

0

0

Trest uložen ve spojení s jinými tresty

2

0

0

1

0

1

6

2

12

Upuštěno od potrestání

1

0

0

0

0

0

2

1

4

Podmíněné upuštění od potrestání s dohledem

0

0

0

0

0

0

0

1

1

celkem

4

1

0

2

8

10

11

15

51

  protialkoholní   protitoxikomanické

1

1

0

2

7

6

10

11

38

3

0

0

0

1

2

1

2

9

ostatní

0

0

0

0

0

2

0

2

4

Ochranná výchova

0

0

0

0

0

0

0

0

0

Zproštěno

2

1

4

6

10

2

9

13

47 17

Ochranné léčení

Zastaveno Postoupeno

celkem

2

2

0

1

3

1

6

2

  z toho amnestie

0

0

0

0

0

0

0

0

0

1

3

2

0

3

6

8

8

31

Zdroj: Ministerstvo spravedlnosti

65 64

Počet spáchaných trestných činů – 438 se v roce 2008 nepatrně zvýšil (v roce 2007 se jednalo o 409 TČ, v roce 2006 o 392). Pravomocně odsouzeno bylo 287 osob (2007 = 291). Pachateli jsou především muži – 112 (95,7 %), pouze v 5 případech byly pachatelkami ženy (4,2 %). V jed‑ nom případě byl pachatelem mladistvý. Nejčastěji je odsouzeným ukládán podmíněný trest odnětí svobody – 204 osobám, z toho 46 osobám byl uložen dohled. Nepodmíněný trest odnětí svobody byl uložen 72 pachatelům, nejčastěji v  rozmezí od 1 do 5 let (59). Nejvíce odsouzených je ze Severomoravského a Jihomoravského kraje.

65

Tabulka č. 2 Informace o obětech domácího násilí (pohlaví, věk, vztah k pachateli) v roce 2008 Rok 2008 Celkem případů

Obětí je

StČ

JČ

ZČ

SČ

VČ

JM

SM

ČR

37

40

31

33

93

65

130

103

532

dítě

5

8

10

1

26

8

19

11

88

žena

30

31

23

29

60

53

105

103

434

muž

3

2

1

6

10

3

6

2

33

senior

4

3

1

0

3

3

11

4

29 250

manželé Vztah mezi pachatelem a obětí je

Praha

17

15

7

15

30

33

75

58

bývalí manželé

5

6

5

0

2

4

4

4

30

druh/družka

6

3

8

10

27

9

14

25

102

 ítě žijící ve společné d domácnosti

4

9

10

4

26

10

19

11

93

mezigenerační vztah

8

9

3

4

10

11

22

13

80

jiná osobažijící ve společné domácnosti

2

2

2

3

4

0

7

9

29

Zdroj: Ministerstvo spravedlnosti

Z  532 případů celkem bylo trestným činem podle §215a poškozeno 434 žen (81,6 %), 88 dětí (16,5  %), 33 mužů (6,2 %) a  29 seniorek a seniorů (5,4 %). Nejčastěji došlo k  domácímu násilí mezi manželi  – 250 případů (46,9 %) a  mezi druhem a  družkou  – 102 (19,1 %). Mezigenerační násilí bylo zaznamenáno v 80 domácnostech.

67 66

Tabulka č. 3 Vybrané ukazatele z Evidenčně statistického systému kriminality Policie ČR 2008 – trestný čin podle § 215a TZ Týraní osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě Spácháno skutků Kraj

Zjištěno

Objasněno

Pod vlivem

Z toho alkohol

Recidivisté

Stíháno osob Mladiství Celkem

Z toho recidivisté

Z toho mladiství

Z toho ženy

Hl. m. Praha

50

38/3

5

5

16

1

34

12

0

2

Středo­č. kraj

35

25/4

5

5

8

0

25

9

0

1

Jihoč. kraj

31

25/2

7

5

15

0

22

11

0

1

Západo­č. kraj

37

32/0

9

9

18

0

28

14

0

1

Severo­č. kraj

95

74/6

2

2

28

0

59

20

0

1

Východo­č. kraj

68

58/5

8

8

19

0

53

16

0

1

Jihomor. kraj

101

85/8

28

28

36

0

90

36

0

6

Severomor. kraj

105

87/12

33

33

46

0

89

41

0

5

Celkem ČR

522

424/40

97

95

186

1

400

159

0

18

Zdroj: Policejní prezidium ČR

Ze zjištěných 522 skutků týrání osoby ve společně obývaném bytě nebo domě bylo v průběhu roku 2008 objasněno 424 případů. Stíháno bylo 400 osob, ze kterých bylo za recidivisty označeno 159 osob. 18,5 % skutků bylo spácháno pod vlivem návykových látek, pouze ve dvou případech se ne­jed­na­lo o alkohol. Stíhaný nebyl žádný mladistvý (1 spáchal skutek). Stíháno bylo 18 žen.

67

Tabulka č. 4 Vybrané ukazatele z průběhu trestního řízení u Policie ČR v roce 2008 podle § 215a TZ Týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě Kraj

Zahájeno trestní řízení

Ukončeno prověřování

TŘ odloženo nebo zastaveno

Zjištěn pachatel

Zahájeno trestní stíhání

Hl.město Praha

69

57

0/1

37

36/1

Středo­český kraj

51

41

0/1

26

23/2

Jihočeský kraj

37

31

0/0

25

23/0

Západočeský kraj

49

44

0/0

32

28/1

Severočeský kraj

129

109

1/0

74

71/2

Východočeský kraj

83

73

0/1

58

53/3

Jihomoravský kraj

162

146

0/0

85

82/1

Severomoravský kraj

155

134

0/3

86

ČR celkem

735

635

1/6

423

83/2 399/12

Zdroj: Policejní prezidium ČR

V roce 2008 bylo trestní řízení zahájeno v 735 případech, odloženo nebo zastaveno bylo v 7 pří‑ padech. Pachatel byl zjištěn v 423 případech, trestní stíhání bylo zahájeno proti 399 obviněným, tedy u 62,8 % z podezřelých.

69 68

Tabulka č. 5 Osoby odsouzené za trestný čin dle § 215a TZ Týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě v letech 2006–2008 Rok 2006 Kraj

Odsouzené osoby celkem

Ženy

Hl.město Praha

26

1

25

Středo­český kraj

18

0

18

Jihočeský kraj

12

0

12

Západočeský kraj

11

1

10

Severočeský kraj

32

0

32

Východočeský kraj

26

0

26

Jihomoravský kraj

65

3

62

Severomoravský kraj

66

1

65

256

6

250

ČR celkem

Muži

Domácí násilí jako trestný čin je v České republice sankcionováno od 1.6.2004 po novele trestní‑ ho zákona. V tomto roce byl odsouzen jeden pachatel. V roce 2005 tento počet již vzrost na 134 osob, a až tento rok lze pokládat za statisticky relevantní. V roce 2006 bylo odsouzeno 256 osob, v roce 2007 291 osob a v roce 2008 se jednalo o 287 osob. Procento žen-pachatelek pravidelně nedosahuje 3 %.

69

Rok 2007 Kraj

Odsouzené osoby celkem

Ženy

Hl. město Praha

15

1

14

Středo­český kraj

20

1

19

Jihočeský kraj

12

0

12

Západočeský kraj

14

0

14

Severočeský kraj

36

0

36

Východočeský kraj

46

1

45

Jihomoravský kraj

73

2

71

Severomoravský kraj

75

3

72

291

8

283

Muži

ČR celkem

Muži

Rok 2008 Kraj

Odsouzené osoby celkem

Ženy

Hl. město Praha

24

0

24

Středo­český kraj

19

0

19

8

1

7

Západočeský kraj

18

1

17

Severočeský kraj

38

1

37

Východočeský kraj

34

1

33

Jihomoravský kraj

76

1

75

Severomoravský kraj

70

0

70

287

5

282

Jihočeský kraj

ČR celkem

Zdroj: Ministerstvo spravedlnosti

71 70

Tabulka č. 6 Vybrané ukazatele z průběhu trestního řízení u Policie ČR v letech 2006–2008 dle § 215a TZ Rok 2006 Zahájeno TŘ

Odloženo/zastaveno

Zahájeno TS

Hl. město Praha

Kraj

54

4

47

Středo­český kraj

16

0

15

Jihočeský kraj

27

2

25

Západočeský kraj

25

2

19

Severočeský kraj

114

15

84

Východočeský kraj

42

4

38

Jihomoravský kraj

193

45

120

Severomoravský kraj

177

32

117

ČR celkem

648

104

465

Počet zahájených trestních stíhání pro podezření z trestného činu podle §215a TZ od poloviny roku 2004 výrazně stoupl. V roce 2006 bylo zahájeno 465 trestních stíhání, v roce 2007 bylo zahájeno TS v 548 případech (2004 v 121 případech) a v roce 2008 ve 399 případech. Podíl zahájených trestních stíhání oproti zahájeným trestním řízením činil v roce 2007 62,5 % a v roce 2008 54,3 %.

71

Rok 2007 Zahájeno TŘ

Odloženo/zastaveno

Zahájeno TS

Hl. město Praha

Kraj

75

5

53

Středo­český kraj

61

20

25

Jihočeský kraj

30

1

25

Západočeský kraj

54

3

40

Severočeský kraj

116

11

89

Východočeský kraj

127

41

70

Jihomoravský kraj

234

66

135

Severomoravský kraj

180

33

111

ČR celkem

877

180

548

Rok 2008 Kraj

Zahájeno TŘ

Odloženo/zastaveno

Zahájeno TS

Hl. město Praha

69

0/1

36

Středo­český kraj

51

0/1

23

Jihočeský kraj

37

0/0

23

Západočeský kraj

49

0/0

28

Severočeský kraj

129

1/0

71

Východočeský kraj

83

0/1

53

Jihomoravský kraj

162

0/0

82

Severomoravský kraj

155

0/3

83

ČR celkem

735

1/6

399 Zdroj: Ministerstvo vnitra ČR

Pozn.: Období 1. 6. 2004–21. 12. 2004

73 72

Tabulka č. 7

Děti

Muži

Osoby ohrožené v souvislosti s vykázáním

Ženy

Ostat.

Osobních

Pomoc IC – počet kontaktů po vykázání Celkem

Muži

Ženy

Muži

Ženy

Celkem

Vykázáno 1. 1.– 31. 12. 2008

Odsouzeno

Celkem

Zahá-jeno TS

Zasta­veno/ odloženo

Zahá-jeno TŘ

Rok

Vybrané ukazatele o postihu a prevenci domácího násilí 2006–2008

2006

648

104

465

256

6

250

2007

877

180

548

291

8

283

862

8

854

3942

740

3202

858

34

941

2008

735

7

399

287

5

282

679

13

668

3763

699

2665

651

47

586

2260

384

1412

834

19

815

1541

21

1522

7705

1439

5867 1509

81

1527

Celkem

Zdroj: Ministerstvo vnitra, ministerstvo spravedlnosti a o. s. Bílý kruh bezpečí Pozn.: Od 1. 6. 2004 je trestné týrání osoby osoby žijící ve společném bytě nebo domě – § 215a TZ. 1. 1. 2007 nabyl účinnosti zákon č. 135/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s ochranou před domácím násilím

73

Za dobu trestnosti domácího násilí bylo (zde od r. 2006­–2008): è zahájeno trestní řízení proti 2260 osobám è zastaveno nebo odloženo 384 věcí (16,9 %) è trestní stíhání zahájeno u 1412 osob (62,5 %) è odsouzeno bylo 834 osob (36,9 %; 2,3 % žen, 97,7 % mužů) Během roku 2008 bylo: vykázáno 679 osob è  v souvislosti vykázáním byla poskytnuta pomoc 651 ohroženým ženám a 47 ohroženým mužům è  v souvislosti s DN mezi dospělými postiženo 586 dětí è

Údaje jsou čerpány z evidence 15 intervenčních center, která poskytovala pomoc ohroženým oso‑ bám po vykázání násilných osob.

75 74

Tabulka č. 8 Předběžné opatření podle § 76b občanského soudního řádu v souvislosti s domácím násilím rok 2008 Praha

StČ

JČ

ZČ

SČ

VČ

JM

SM

Nevyřízeno koncem min. období

0

0

0

0

0

0

0

5

Celkem

Obživlo

0

0

0

0

0

0

0

0

0

Celkem zapsáno do rejstříku

24

44

16

41

41

62

62

128

418

Celkem nový nápad

23

44

15

39

39

61

59

126

406

23

44

14

37

37

57

60

129

401

0

0

1

2

2

4

0

3

12

5

Živá spisovna Vyřízeno celkem Nevyřízeno celkem

Zdroj: Ministerstvo spravedlnosti ČR

V  souvislosti s  přijetím zákona o  ochraně před domácím násilím bylo do občanského soudního řádu začleněno předběžné opatření sloužící k zajištění personální i teritoriální ochrany osob ohro­ žo­vaných agresorem. Na návrh osoby ohrožené, je­‑li jednáním účastníka, proti kterému návrh smě­ řuje (odpůrce), vážným způsobem ohrožen život, zdraví nebo lidská důstojnost navrhující osoby, může předseda senátu předběžným opatřením uložit odpůrci zejména aby dočasně opustil byt nebo dům společně obývaný s navrhující osobou, jakož i bezprostřední okolí, nebo do něj nevstu‑ poval, zdržel se setkávání s navrhující osobou a navazování kontaktu s ní. Podání takového návrhu není podmíněno předchozím vykázáním násilné osoby. Z 418 návrhů zapsaných do rejstříku v roce 2008 bylo vyřízeno 401 spisů. Nejvíce v kraji Severomoravském 129, Jihomoravském 60 a Vý­­cho­ dočeském 57. 

75

Seznam použité literatury Adams, D.: Treatment Models of Men Who Batter. A Profeminist Analysis. In: Feminist Perspective, ed. Illo­‑Bogard, 1989 Aspekty násilia páchaného na ženách, Aspekt, Bratislava, 2001 Archer, J.: Sex differences in aggression between heterosexual partners: A meta­‑analytic review, In: Psychological Bulletin, 126 (5), 2000 Campbell, J.: If I Can’t Have You No One Can: Power and control in Homicide Female Partners. In: Femicide: The Politics of Women Kiling, New York, Maxwell Maxmillian, 1992 Čírtková, L.: Kriminální psychologie, Eurounion Praha, 2000 Domácí násilí, Bílý kruh bezpečí, Praha, 2002 Domácí násilí – staré problémy, nová řešení. Sborník z konference nadace Friedricha Eberta ve spolupráci s proFem o. p. s. a ROSA o. s., Praha, 2001 Egger, R.: Žiadna žena si nezaslúží, aby bylo na něj páchané násilie. Rozhovor. In: Piata žena. Aspekty násilia páchaného na ženách, Aspekt, Bratislava, 2001 Gjuričová, Š., Kocourková, J., Koutek, J.: Podoby násilí v rodině, Praha, Vyšehrad, 2000 Kavemann, B.: Gewalt gegen Männer – ein vernachlässigtes Problem? Vortrag zur Fachveranstaltung der FHVR Berlin 18. 11. 2002 Kimová, E.: Bezejmenná, Praha, Euromedia Group, 2002 Koukolík, F., Drtilová, J.: Zlo na každý den, Galen, Praha, 2001, str. 231. Mahoney, M. R.: Legal Images of Battered Women, In: Michigan Law Review, No. 1/199 Novotný, O., Zapletal, J.: Kriminologie, Eurolex Bohemia 2001, Praha Pikálková, S.: Mezinárodní výzkum násilí na ženách: k prvním výsledkům šetření v ČR, Sociologický ústav AV ČR, 2004

77 76

Reprezentativní průzkum o domácím násilí I. provedený společností STEM pro Bílý kruh bezpečí a Philip Morris v roce 2001 Reprezentativní průzkum o domácím násilí II. provedený společností STEM pro Bílý kruh bezpečí a Philip Morris v roce 2006 Snopková, E.: Násilie páchané na ženách a jeho důsledky. In: Piata žena. Aspekty násilia páchaného na ženách, Aspekt, Bratislava, 2001 Sherman, L. W., Berk, R. A.: The Specificis Deterent Effects for Domestic Assault. In: American Sociological Review, č. 2, 1984 Statistika Ministerstva vnitra ČR, Ministerstva spravedlnosti ČR, Policejního prezidia ČR – týkající se domácího násilí Šámal, P., Púry, F., Rizman, S.: Trestní zákon. Komentář, 6. vyd., C. H. Beck, Praha Tošnerová, T.: Špatné zacházení se seniory a násilí v rodině. Průvodce pro zdravotníky a speciální pečovatele, Praha, 2000 Válková, H.: Domácí násilí ve světle teorií, výzkumů a praktických řešení, referát na 3. kulatém stole MVČR k domácímu násilí. Červen 2003 van Dijk, T.: Research and the Victim Movement in Europe, In: EuCrimRes 23, 1985, Johnson, J.: In: Tutty,  L., Goard, C., In: Týranie žien v Kanadě, slovenský překlad, interní nepublikovaný materiál, Aspekt, Bratislava, 2001 Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, v platném znění Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, v platném znění Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), v platném znění Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění Zákon č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, v platném znění Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálněprávní ochraně dětí, v platném znění, Zákon č. 209/1997 Sb., o poskytnutí pomoci obětem trestné činnosti a o změně a doplnění některých zákonů, v platném znění

77

Zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, v platném znění Zákon č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, v platném znění vyhláška č. 37/1967 Sb., k provedení zákona o znalcích a tlumočnících, v platném znění Doporučení Rady Evropy R(85)4 o násilí v rodině z 26. 3. 1985 Vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 440/2001 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění, v platném znění

79 78

Domácí násilí právní minimum pro lékaře JUDr. Jiřina Voňková, Radka Macháčková a tým právniček AdvoCats for Women 3. aktualizované vydání, Praha 2009 vydává proFem, o. p. s., konzultační středisko pro ženské projekty Plzeňská 66, 150 00 Praha 5, e­‑mail: [email protected] design a sazba: studio RedGreenBlue ISBN: 978–80–903626–8–0

tato publikace vychází za finanční podpory firmy Johnson a Johnson ISBN: 978–80–903626–8–0