Ročník: 2010 Číslo: 2
Školní časopis U Uvvnniittřř ččííssllaa::
PLÁTEK
Zlatý Zlatý paragraf paragraf 22 Rytířka Rytířka slova slova 33 Projekt Projekt
44
Zákulisí Zákulisí výletů výletů 5-9 5 Divadlo Divadlo
10 10
Coolna Coolna
1212
Povídka Povídka
14 14
Aktuálně: Čawky… Školní rok se nám rychlostí blesku krátí. Výlety máme za sebou. Většina z nich se konala za deště a v zimě, ale ani počasí nemůže pokazit školní výlet partě bezva spolužáků. Pouze několika třídám se podařilo strávit výlet za tepla, sucha a slunečna. Podrobnosti z výletů se dozvíte v rubrice o výletech. Možná se budete inspirovat a váš příští výlet bude do míst, kde se líbilo vašim spolužákům. A teď něco z parlamentu. Doufám, že jste sledovali i volby u nás v ČR. Dopadlo to tak, že naše vláda bude pravicová. Slyšeli jste taky jistě, že nám odstoupil předseda ČSSD Jiří Paroubek. Z našeho miniparlamen-
tu však nikdo neodstoupil. Dlouho naši zástupci řešili školní maškarní ples, který pro nás žáky chtěli připravit. Zjistilo se, že o tuto akci nemáte moc velký zájem. Zato o anketu ,,Žáci radí žákům“ byl zájem obrovský. A bodejď by ne, vždyť se soutěží o tak krásné ceny! Poslední dobou se sešla spousta zajímavých odpovědí na otázky, které si připravovali žáci pokaždé z jiné třídy. Rady od spolužáků si můžete přečíst na nástěnce školního parlamentu. Určitě jste si taky všimli, že v třídnicích přibyly zelené zápisky. Jedná se o projekt, do kterého se zapojila naše škola. Reportáž o projektu si pro vás připravila Andrea Olejníčková z devítky. Už máme za sebou dobu, kdy se dopisují poslední písemky, zkouší se, vylepšují se sešity, dokončují se nej-
různější projekty. Známky jsou uzavřeny, vysvědčení na nás čeká. Přeji vám všem, abyste si domů odnesli co nejhezčí známky. Všichni deváťáci už jsou snad podle svých představ přijati na školu, a tak si užívají poslední hodiny na základce. Budou mně tady chybět, ty zážitky s nimi a ranec legrace. Prostě nezapomenu. Nakonec bych se jménem n á s r e d ak t o r ů c h t ě l a s deváťáky rozloučit a popřát jim štastný rozjezd na nové škole a vám, co tu se mnou ještě hodláte zůstat, příjemné prázdniny. Míšíí Hlavoňová 8.B
V zákulisí politiky a po stopách práva Všechna zákulisí jsou tajemná, třeba v divadle, ve škole, na starém hradě, ale ještě zajímavější může být podívat se, v jakém prostředí pracuje třeba ministryně spravedlnosti nebo sekretářka prezidenta republiky. Tato jedinečná příležitost se mi naskytla ve čtvrtek 17. června. Můj obrázek se totiž umístil v soutěži „O zlatý paragraf“ na třetím místě a já jsem jela do Prahy na oficiální vyhlášení. To se konalo v budově ministerstva spravedlnosti, kam jsem spolu s maminkou dorazila o půl deváté ráno. V hlavním sále se sešli vítězové kategorií mladších i starších žáků a dvě třídy, které dostaly zvláštní ocenění za své výtvory. Ceny udělovali někteří členové poroty, včetně Daniely Kovářové, ministryně spravedlnosti, kte-
rá přišla s návrhem tuto soutěž uspořádat. Asi na začátku nevěděli, že bude mít takový ohlas. Do soutěže se totiž přihlásilo 2245 obrázků. Celým dopoledním programem nás provázel písničkář Jan Vodňanský. Nuda nám ani náhodou nehrozila. Po udílení cen následovala velmi zajímaná beseda s paní ministryní Kovářovou. Odpovídala na záludné otázky, které jí před besedou napsaly děti. Věděli jste třeba, že jeden den vězně ve věznici přijde skoro na 1 000 Kč? Nebo paní ministryně prozradila, že nemůže chodit ani na rodičáky svých dětí, protože všude s ní chodí ochranka. Takže nesmí ani předbíhat ve frontě anebo dělat scény v obchodě :-). Mít ochranku má 2
ale prý přece jen své výhody. V zimě nosí paní Kovářové lyže nebo jí doporučují a prověřují restaurace (něco jako dvorní ochutnavači :-D). Součástí ceny byla speciální prohlídka Pražského hradu. Zde nás čekala procházka historií Hradu tam, kde se děly významné kroky spravedlnosti: Vladislavský sál, kde zazněly nejzávažnější rozsudky, a kanceláře vrchních úředníků nad ním, ale i místnost, odkud byli vyhozeni páni Slavata a Martinic za 2. pražské defenestrace. Celý tento výlet byl velice zajímavý. Doporučuji vám, abyste se příští rok této soutěže určitě zúčastnili, protože je o co soutěžit. And*a Paděrová 8.A
Reportáž:
Rytířka Krásného slova V úterý 1. 6. 2010 jsem se vypravila s paní knihovnicí (Jitkou Severovou) do Prahy na ministerstvo kultury. Měla jsem tam být pasována mezi čtrnácti nejlepšími dětmi v republice na rytířku Krásného slova. Jistě vás zajímá, proč zrovna já? Napsala jsem slohovku na téma „Jakou barvu má svět“. O půl šesté jsme vyjely a ve mně se to začalo hemžit podivnými myšlenkami. Jaké to asi bude? Co se přesně bude dít? Celou cestu po dálnici jsem přemýšlela a najednou se ozval přívětivý hlas paní knihovnice: „Jsme na místě." Už nebyl čas na myšlenky. Na zastávce metra jsme měly sraz s jinou knihovnicí, Veronikou a Honzou. Veronika a Honza byli žáci jiné školy, kteří se na vyhlášení přijeli podívat. S Veronikou jsem si velice rozuměla a během dne jsme spolu zažily hodně zábavy. Vyhlášení proběhlo v reprezentačním sále ministerstva kultury a bylo zajímavě zorganizované.
Pasoval nás starší kluk, kter ý b yl oblečen v kostýmu rytíře a pasování přihlížela žena oblečená v kostýmu královny. Každému byly při této události předány ceny. Byl to pamětní list, medaile a plyšový dráček. Byla jsem ráda, že mám památku na tento den. Po skončení pasování jsme si vyšli na Petřín a podívali jsme se do zrcadlového bludiště. Zpět nás dovezla lanovka. Pod Petřínem jsme potkali známého herce Radima Fialu. V tramvaji jsme o něm stále mluvili. Dojeli jsme k parkovišti a museli jsme se rozloučit. Vyměnili jsme si telefonní čísla a ujížděli k domovu. Byl to skvělý den plný legrace. Markéta Mertová 8.C
Žáci z Lysic, kteří se zúčastnili soutěže Jakou barvu má svět. Třetí zleva M. Mertová (1. místo literární část) 3
Rozhovor: S panem ředitelem si povídala Andrea Všimli jste si toho, že učitelé občas zapisují do třídních knih zelenou propiskou? Nezdálo se vám to divné? Mně teda ano. Když jsem se jich na to zeptala, tak mi odpověděli, že je to součástí projektu, do kterého se zapojila naše škola. Víc jsem se od nich o projektu nedozvěděla, protože nebyl čas, spěchali učit, a proto jsem pro vás připravila tento rozhovor, abyste se všichni dozvěděli, co se na naší škole vlastně děje. Koho jsem se ptala? Zašla jsem za panem ředitelem a položila mu několik otázek. O jaký projekt se jedná? Je to projekt Evropské unie, konkrétně se jedná o projekt z Evropského sociálního fondu. Operační program se nazývá Vzdělávání pro konkurenceschopnost. Náš projekt se jmenuje Školní vzdělávací program je napsán a co dál aneb změnou forem a metod práce k rozvoji klíčových kompetencí. Škola díky tomuto projektu získá peníze na modernizaci vzdělávání. Vzdělávání by mělo žáky motivovat, a třeba i dokonce bavit. Z 85% je zafinancován penězi evropskými a z 15% penězi ze státního rozpočtu. Jak Vás napadlo se do projektu zapojit? Věděl jsem, že chceme-li změnu, potřebujeme získat do školy peníze. Zajímal jsem se o různé projekty na internetu a v televizi, a jeden z projektů mě zaujal. To mě přivedlo k vytvoření a napsání tohoto programu, což nebylo nic lehkého. Naštěstí se nám podařilo v obrovské konkurenci s tímto programem uspět. Hodnotily ho tři na sobě nezávislé osoby a musel být všemi schválen. Co znamená zapojení se do programu pro učitele? Pro učitele to bude znamenat rozhodně více práce, ale výhodou je, že dostanou část práce zaplacenou. Každý učitel vytvoří několik vzorových příprav na vyučovací hodinu, při čemž využije nabytých zkušeností, moderní techniky a nových metod a forem vzdělávání. Návrhy vzorových hodin budou zveřejněny na webu a kterýkoliv z učitelů v České republice si je může stáhnout a odučit podle nich hodinu. Učitelé se také musí dále vzdělávat, což budeme platit z peněz projektu. Ovlivní tento projekt i žáky? Žáci díky projektu budou mít nové vybavení ve škole. Například se budou kupovat čtyři interaktivní tabule a také se z peněž, které jsme dostali, platí testování Scio a Kalibro, které jsme v jiných letech platili z vlastního rozpočtu. Také si určitě vzpomenete na test Barvy života, který byl součástí tohoto projektu a byl z něj zaplacen. Je totiž velmi drahý. A nejdůležitější je, že vám žákům přinese tento projekt zajímavější formy a metody vzdělávání. Co projekt škole přinese? Projekt má dvě části. Jedna část se týká vyučovacího procesu a druhá se týká rozvoje školy po stránce materiální. Škola bude dovybavena pomůckami až za 450tisíc korun. Projekt bude trvat dva a půl roku, skončí tedy v červnu roku 2012. My deváťáci si změn moc neužijeme, protože výsledky projektu se projeví po delší době. Chtěla bych škole popřát hodně nových pomůcek, žákům hodně radosti ze vzdělání novým způsobem a učitelům hodně nápadů při realizaci tohoto projektu. Andrea Olejníčková 9.B 4
Školní výlety: Tak jo, je to za námi. Výlety, na které jsme se tolik těšili, a které tak rychle uběhly. Alespoň se za nimi poohlédneme. Tak začneme pěkně popořádku. 1.A se nám vydala do brněnské ZOO a povozila se parníkem. Posuneme se do dalšího ročníku. Druháčci si prohlédli Porčův mlýn. Že nevíte, kde to je? Budete se divit, ale máte jej u nosu. Stačí zajít do Býkovic. Moc se jim tam líbilo a počasí se jim také vydařilo. Jdeme dál! 3.A a 3.B si zajely do Vyškova do Dinoparku, podívat se na dinosaury. To víte, že se jim tam líbilo, když se na ně smálo sluníčko. A žáci ze 4.A a 4.B se nám zatoulali do Brna. Podívali se na brněnskou radnici a na Špilberk. Ráno se na ně sluníčko neusmálo, ale odpoledne jim to vynahradilo!!! 5.A má ráda horolezectví, proto se žáci vydali do Baldovce. Dva dny lezli a lezli a počasí je nešetřilo, pršelo. Zato 5.B je ráda na zemi a vydala se do Brna podívat se na Špilberk, do Antroposu, Zemského muzea a nakonec na radnici. A počasí jim zpříjemnilo den. A dostali jsme se na druhý stupeň, 6.A utekla zase do výšek. Zajela si do lanového centra a počasí nám žáci popsali těmito slovy: „Ušlo to.“ 6.B chtěla jít tady kousek, vynechali cestu vlakem a dostali se do Moravského krasu a šli se podívat na jeskyně. Dva dny je okukovali, a to jim k tomu pršelo. Nesmíme zapomenout na 6.C, která má taky ráda výšky a žáci si proto vyjeli na dva dny do Baldovce, kde zase lezli a lezli. Žáci ze sedmého ročníku už cestovali vlakem. 7.A se vydala do Českého ráje,
prochodili celý ráj a svítilo jim do kroku sluníčko. 7.B propršel výlet v Novém Jíčíně. No 7.C se vydala do Adršpašských skal a se sluncem v zádech je prošli křížem krážem. Žáci z 8.A se vydali na čtyři dny na Valašsko a pěkně si ho prolezli v dešti. Zato 8.B téměř bez kluků (jenom dva se zúčastnili) se vydala do Českého Švýcarska, také na čtyři dny. Příroda k nim byla spravedlivá, dva dny ani nekáplo, dva dny promrholily. I když byla zima, všichni se zapotili při výšlapu na vyhlídky. No 8.C si vybrala třídenní výlet do výšek. Lezli v lanovém centru, a až slezli, tak si zahráli paintball, ze kterého si odnesli pár modráků. Měli aspoň pěkné počasí. No a naše elita? 9.A jela na Pálavu, na Dívčí hrad, do Lednice, Mikulova a Valtic. Vybrali si rovinu, netušili, že Dívčí hrad je na pořádném kopci. Paní učitelka si žáčky moc pochvalovala a to počasí taky. 9.B jela do Jeseníků na túry s dobrým počasím a s dobrou náladou. No a jako poslední je tady 9.C, která vyrazila do Pece pod Sněžkou na turistiku za škaredého počasí. A malé shrnutí na závěr. Na druhém stupni se většinou cestovalo vlakem, hodně tříd vyrazilo do adrenalinových center a do nebezpečí, ale stále převládají turistické výlety. Důležité je, že se výlety vydařily. Veronika Šmerdová 8.B Četli jste pozorně? Pokud ano, určitě přiřadíte ke třídám vhodné písmeno obrázku. Vyplněné tabulky noste Adrianě z 8.B. Má pro vás připravené odměny. :)
B) D)
C)
F)
1.A
3.A
5.A
7.B
A)
8.B
9.C
E) 5
Výlet poloviny 8.B Vítám vás všechny u čtení tohoto článku o našem výletě. Začalo to tak… 30. květen, neděle, 7.00h ráno, nádraží Skalice nad Svitavou. Všichni jsme se tam sešli: p. uč. Máslová a Kyánková, 11 holek a 2 kluci. Odvážlivci. Co říkáte? No co, my holky jsme měly v popisu práce si je hýčkat. Někdy se to i dařilo! Ale vraťme se k tématu. Vyrazili jsem na nástupiště č. 4, směr Pardubice. Huhůůů! 7:21h přijíždí vlak a všichni nastupujeme co nejrychleji. Sedíme v kupé rychlíku do Pardubic, je to pouhá hodina a na všechny jde rebelská nálada. Hodinu jsme si užili a čekal na nás rychlý výstup. 20 minut v Pardubicích jsme využili pro nákup perníků a pak zase rychlý nástup do mezinárodního vlaku. Joo, to byl luxusní vláček. A tím jsme jeli cca 4 hodiny. To byla teprve jízda, v každém kupé se něco přihodilo, nějaký mladík nevydržel naše chichotání, někoho vyslýchali, kam jedeme, někteří prohodili i pár slov v cizích jazycích a veškeré informace nám byly překládány do angličtiny a němčiny! No a Děčín! Cestu k zámku jsme celkem rychle našli, ale ten kopeček s těžkými batohy dal trochu zabrat, ale potom ta úleva! Prohlídka zámku byla zajímavá, měl krušnou historii a po rekonstrukci vypadal velmi dobře. Když jsme si dali svačinu a vydechli si, vydali jsme se do centra Děčína, tedy na autobusové nádraží, kde jsme nastoupili do autobusu do Vysoké Lípy. Cestu autobusem většina prospala, byla to hodina. Do campu jsme se dostali celkem rychle, protože nám autobusák zastavil hned před vchodem. Chatek jsme se trochu zdě-
sili, ale nějak jsme to vydrželi. Každý měl zase nějakou závadu v chatce, jedni měli díru mezi dveřmi, druzí měli nestabilní postel, ale jeden problém jsme měli všichni: ZIMA! Ale po zakoupení přímotopů, nám bylo fajn. Večeře byla vydatná, a tak jsme zalezli do chatek a o půl jedenácté jsme zalehli. Dobré ráno jsme druhý den neslyšeli, náš učitelský dozor nás nechodil budit, ani nemusel, protože se většina probudila o hodinu dřív díky zimě. Snídaně byla celkem velká a hned po snídani jsme se vydali na celodenní túru. Od kempu jsme si to vykračovali svižně směr Pravčická brána. Cestou jsme se stavili na Šaunštejně, což byl loupežnický hrad. Pomocí žebříků, které byly prudké, úzkými skulinami, jsme se dostali až úplně nahoru. Byl to krásný výhled. Slezli jsme a vykračovali jsme si to podél krásných velkých skal. A už jsme viděli náš cíl cesty Pravčickou bránu! Zaplatili jsme si vstup a prolezli všechny vyhlídky. Byl to krásný pocit stát nahoře a kolem vás jenom vítr. A náš další cíl bylo Hřensko. Dostali jsme se tam hned, bylo to pár kilometrů. Tam se projevily ženské pudy: NÁKUPOVÁNÍ. Tolik ťamanců a smlouvání! Bavilo nás to. A pak jsme nastoupili na loď, která nás po Labi odvezla až do Děčína, a odtud autobusem zase do Vysoké Lípy na večeři a po vydatné večeři jsme zase zalezli do chatek a o půl jedenácté jsme šli spát. Třetí den to byla ráno klasika až do snídaně, po snídani jsme se vydali zase na túru. Počasí bylo škaredé. Mrholilo a bylo zataženo, a ještě do toho šlapat, nálada nebyla moc dobrá. No, 6
rozhodlo se, že se půjde na vyhlídky. Byl to okruh 20 km. Na každou vyhlídku 200 schodů a čím dál víc nás to přestávalo bavit. A potom se stal protest. Začalo se zpomalovat, až se nám p. učitelky ztratily z dohledu. Vyběhli jsme na vyhlídku a byli jsme tak strašně unavení, že téměř nikdo nechtěl jít dál. Dostali jsme vynadáno a někomu to bylo jedno, někomu líto. Každý si to vzal po svém. Po obejití vyhlídek jsme se vrátili zase do campu. Po večeři jsme se přesunuli do společenské místnosti a hráli hry. Potom se šlo zase spát, ale až v jedenáct hodin!!! O.K, máme tu odjezdový den. Zašli jsme na snídani a pak ještě na krátkou procházku, po které jsme byli špinaví jako ….. Pak ještě na vyhlídku Ptačí kámen. Robin to vzal doslova a vzal si s sebou ptačí vzpomínku (trus na zádech). Vrátili jsme se do chatek a začalo balení. Oblečení do batohů nešlo narvat. Objem batohu se poněkud zmenšil. Sbalení a po rozloučení se s campem jsme se vydali na zastávku a FRNK do Děčína autobusem. Tam jsme se doplácali na vlakové nástupiště a (huhůůů) vláček a do Pardubic koupit perníčky rodičům, aby z toho výletu taky něco měli a tadá zase přestoupit směr Brno … a valíme do Skalice. A nakonec předáni do rukou rodičů. Výlet jsme si parádně užili a uvidíme, jak dopadne příští rok..;-) Takže čauwec….užívejte si prázdniny ….!!!!!!!!!!!!!!!! Veronika Šmerdová 8.B
ŠKOLNÍ VÝLET
a já...
Sobota 5. června 2010 Milý deníčku, dnes jsem vstala velice brzy, protože už na mě čekala mamka. Musela mě totiž zavézt na nádraží do Skalice nad Svitavou. Tento den jsem jela na školní výlet do rekreačního střediska a adrenalinového parku v Březové u Třebíče. Po cestě do Skalice jsme ještě vzaly Míšu a Kajku. Když jsme přijeli do Březové u Třebíče, všichni jsme pohledem přejeli všechny atrakce. Po chvíli za námi přišla paní instruktorka jménem Stáňa. První pocit z ní byl strašný. Byla mně příšerně nesympatická, ale po chvíli se ukázalo, že je s ní sranda a je úžasná. Řekla nám, abychom si šli dát do chatky věci a přišli hned za ní. Ukázala nám atrakce a pak jsme si mohli jít vybalit. Oběd byl také něco strašného, myslela jsem, že zavolám mamce, aby mně dovezla jídlo. Nedalo se to tam jíst. Mamka říká, že jsem strašně vybíravá, ale ty mě, doufám, chápeš. Druhý můj zážitek byl ještě strašnější něž oběd. Šli jsme na „Rambo dráhu“ a já spadla a snad si vyrazila dech. Myslela jsem, že je to moje smrt. Ležela jsem na zemi a instruktorka hned přilítla a bouchala mě do zad. Zbytek dne byl už
nám chybělo, byla deka, tak jsme se opalovaly na lavičkách. v pohodě, i když jsem z paintballu, který jsme hráli před večeří, měla velikánskou modřinu. Večer jsme si zahráli s paní učitelkou Máslovou hru a šli spát. Kluci však usnuli až nad ránem. No co se stane zítra, nevím, ale už se těším, jak si s tebou zase popovídám. Neděle 6. června 2010 Ahoj deníčku, dneska jsem se vůbec nevyspala. A za to všechno mohli kluci. Vstávali v 6:00 a šli vzbudit holky. Reginu vzbudili kluci, mě holky a Kajku všichni ostatní. Jediná Míša spala jako špalek, a tak se nevzbudila. Víš, jaké to je vstávat o víkendu tak brzy, a ještě k tomu šokem, když doma vstávám nejdřív v deset? Celý den byl náročný. Překonala jsem sama sebe. Vylezla jsem na vysoká lana, nahoře jsem se bála snad ze všech nejvíc. Mou psychickou podporou byla Kajka. Šla za mnou a pořád mě uklidňovala. Měla jsem prostě nervy v kýblu. Nedovedeš si ani představit, jaké to je stát 11 metrů nad zemí a jistit se sama. Jsem šťastná, zvládla jsem to! Dál jsem také vylezla horolezeckou stěnu, na kterou už jsem neměla sílu, ale vylezla jsem. Také nám zbyl volný čas na odpočinek, ve kterém jsme si mohli dělat, co jsme chtěli. S holkama jsme se rozhodly, že by nebylo špatné jít se opalovat. Tak jsme šly. Jediné, co 7
Nezapomenutelným zážitkem byly také rafty. Cákali jsme po sobě, a když jsme byli celí mokří, rozhodli jsme se, že si spolu půjdeme zaplavat. Večer jsme si šli zahrát s paní učitelkou volejbal a pak spát. Chtěli jsme si ještě chvíli povídat, jenže kluci zlobili, tak jsme museli jít spát už v jedenáct a paní učitelka nás hlídala jako pes. Pondělí 7. června 2010 Ach jo! To byl poslední den. Ráno jsme se probudili a museli jsme si jít sbalit. Pak jsme šli na snídani a na střílení z luku. Moc dlouhý program dnes nebyl. Po obědě jsme totiž odjížděli. No prostě po střelbě jsme si mohli jít hrát nějaké společné hry. Hráli jsme přehazku, pak z toho byl volejbal a nakonec nohejbal. Nakonec jsme toho nechali a šli jsme si sednou, protože jsme byli úplně vyřízení. Na každém výletě se musí něco přihodit. Tentokrát se to ale nestalo nám, ale nějaké paní. Museli pro ni přiletět helikoptérou. Byl to asi ten nejúžasnější výlet, na kterém jsem kdy byla. Jsem sice utahaná, ale spokojená. Na tento výlet nikdy nezapomenu. Dobrou! Monika Kšicová 8.C
S u p e r v ý l e t 9 . A v p o d á n í Te r k y Náš výlet od 9.6 do 11.6. byl úžasný. Jeli jsme ze Skalice nad Svitavou až do Břeclavi, kde jsme měli rozchod. Mohli jsme se podívat na řeku Dyji a dali jsme si točenou zmrzku. Mňam, ta byla dobrá! Za hodinku a půl jsme odjížděli autobusem do Pavlova. První pocity? No úplné zděšení! Vylezli jsme z vyhřátého autobusu, kde bylo nejmíň 50 stupňů, a když jsme se rozhlédli, viděli jsme jen nějaké domy a samé vinárny. Paní učitelka nám řekla, ať jdeme rovně, a že se dostaneme k naší ubytovně. Nakonec se ukázalo, že je to fajn ubytovna, a měli jsme i výhodu, že jsme měli ubytovnu na samotě kousek od města. Mohli jsme být déle vzhůru a mohli jsme po večerech mluvit nahlas. Paní učitelka Zárubová s námi chodila na večerní procházky (většinou kolem půlnoci). Byla sranda, a hlavně zábava, žádná nuda.
První den jsme šli na Dívčí hrad, který byl na obrovském kopci, ale zvládli jsme to. Nahoře jsme vykukovali z oken, pod kterými byl asi 100 metrový sráz. Paní učitelka Horbasová z toho měla málem infarkt, když nás viděla vyklánět se. Asi po hodince jsme šli zpátky na ubytovnu najíst se a pak do vody, spíš na přehradní nádrž, kterou jsme měli přímo pod ubytovnou. A pak spinkaaat. Paní učitelka Zárubová nám po večerech četla černé historky a my jsme se snažili přijít záhadě na kloub. Druhý den jsme jeli do Lednice na zámek a poslední den jsme měli rozchod v Mikulově a pak si prohlédli zámek ve Valticích. No a pak jsme jeli domů. Výlet se nám líbil a vždycky na něj budeme vzpomínat. Tereza Tejkalová 9.A
Půlnoční procházka..:))
Áále, kluci budou vařit z piva?? :D
Jak naše pí uč. dělá, že umí číct, že? :D
8
Fotečky z výletů aneb elita školy :D
Trochu si schrupnu. Neva?
Ubohá malá kočičko :D
Poslušně hlásím, že jsme na místě!
Plná polníí! Cože??
Ten pes je jedlej..:D:D:D
9
Ozvěny z divadla Zdarec, ahojec!
Asi už víte, že představuji divadlo Strašidýlko z Metrwillu, které jsme nacvičily my (skoro) absolventky. Bylo to sice naše celoroční dílo, ale pravda je, že jsme se na něm nejvíc nadřely asi týden před vystoupením. =)) Je to pak ale větší adrenalin a hlavně sranda. Naštěstí jsme to zvládly a přežily jak my, tak i paní učitelka.
Tak jakpak se líbilo divadlo? Doufám, že jo, protože jsme se fakt nadřeli. Někdo trochu více, někdo méně, ale nejtěžší práce čekala na paní učitelku Kyánkovou jako na naši režisérku. Musím přiznat, že jsme nebyli žádní andílkové, hlavně když místo školy můžete řádit někde v Sokolovně, tak to ve vás hezky vře. Menší problémky Název druhého divadla už taky všichni znáte, ale jen pro připomenutí – Elixír a Halíbela. Byla to sice taková sice byly, ale všechno se podařilo, jak mělo. Možná by vás zajímaly nějaké perličky z našeho zkou- dětská pohádka, plná kouzel a princezen, ale proč by se šení a já si jich možná pár pamatuji, ale nejdřív krátce o třeba deváťáci nemohli dívat na pohádky? Opakování matka moudrosti, ne? Kdo při divadle počítal, zjistil, že nacvičování divadel. členové divadelního kroužku si vybrali z deseti rolí. To je Pamatujete na Fanfulínka? Ano, to strašidýlko, vlastně docela dost na to, že máte být v klidu a pořádně nacvičoto byla Terka Tejkalová, slušelo jí to, že? A ten roztomilý vat na zkouškách. Takže se stávalo, že občas někteří herci havran Rarach, to byla zase Anďa Olejníčková, v té černé dostali záchvat smíchu a vypadli na deset minut z role. A zlodějské barvě vypadala vážně úžasně. A nakonec ha- takhle třeba třikrát za den. Nakonec svoje divadlo zvládli mižný Skot sir Volt Ampér Metr. Snad jste poznali, že báječně a výsledek byl dokonalý. Vím, že nejsme profesijsem to byla já, a popravdě řečeno, jsem se v tomto pře- onálové, ale i to má své výhody. vlečení necítila moc dobře, ale nejlepší byly ty brýle. =))
Ze všeho nejlepší byly na divadle přeřeky. A že jich nebylo zrovna málo: Volt (já): Dej to sem. Odnesu to do zbrojnice. Ty tady zatím počkej a já budu kopat truhličku….. Ne, vlastně ty budeš kopat truhličku. =)) Fanfulínek (Terka): Ty hame skotyžnej… Teda ty Skote hamižnej. =)) Elixír (Verča): Není každá jako druhá… Ne, není jedna jako druhá. =)) Volt (já): Ale já jsem říkal, že si toho takový……. jako já, ani nevšimne. (Mělo tam být: takový našinec, ale já si na to slovo nemohla ani za nic vzpomenout.) =)) Elixír (Verča): Dívky jsou tu jako v koncentráku….v penzionátu. =)) Fanfulínek (Terka): To je golfův voltový míček… No, vlastně Voltův golfový míček. =)) To je jen něco málo ze zkoušek a z toho, co takové amatérské divadlo obnáší. Stejně je nejlepší zkusit to všechno na vlastní kůži, pak pochopíte. Tak už naposledy ahoooj od Meggy Vyskočilové z 9.B
Zleva Andrea Olejníčková jako Rarach, Tereza Tejkalová jako Fanfulínek a Magda Vyskočilová jako Volt. 10
Sport Pohár rozhlasu v Blansku
Ve středu 12. května 2010 se sportovci z lysické školy vydali na Pohár rozhlasu do Blanska. Jelo osm kluků a šest holek. Paní učitelka Nedomová a pan učitel Sedláček rozdělili disciplíny. Každý žák mohl soutěžit jen ve dvou disciplínách a ve štafetě. Na běh na 60m z holek šla Míša Hlavoňová a Míša Dobiášová, z kluků Jirka Kotlán a Marek Trávníček. Na štafetu byly z děvčat vybrány Míša Hlavoňová, Míša Musilová, Míša Dobiášová a Nikča Kupčíková, chlapce reprezentovali Jirka Kotlán, Marek Trávníček, Pavel Kudláček a Pavel Zhoř. Skok do dálky svěřili učitelé Míši Hlavoňové a Míši Musilové, Pavlu Zhořovi a Petru Hradskému. Na vrh koulí šla Hedvika Škrabalová a náhradnicí byla Nikča Kupčíková, Terka Fučíková na závody bohužel nejela. V běhu na 800m naši školu reprezentovaly Míša Dobiášová a Nikča Kupčíková. 1500m si velmi dobře zaběhli Pavel Kudláček a Rosťa Horák. A nyní již k výsledkům. V běhu na 1 500 metrů skončil Pavel Kudláček na 1. místě a Rosťa Horák na 4. místě. V běhu na 60m jsme si vedli velice dobře. Míša Hlavoňová skončila na 1. místě s časem 8.24sec., Míša Dobiášová na 6. místě s časem 8.9sec., Jirka Kotlán na 1. místě s časem 7.4sec. a Marek Trávníček na 12. místě s časem 8sec. Před štafetou holek na
Tak takhle vypadá vítězný skok! M. Hlavoňová, 1.místo
sraz dorazilo méně závodnic, než mělo, tak se štafeta lepila na místě. Ve štafetě byla děvčata bohužel diskvalifikována, rozhodčí neuznal předávku mezi Nikčou Kupčíkovou a Míšou Musilovou. Předávka byla podle rozhodčího uskutečněna za předávkovým územím. Tohle byla ČERNÁ TEČKA. Ale i přes tuto skutečnost byly holky jednoznačně nejlepší, kdyby rozhodčí uznal předávku, vyhrály by před druhou štafetou o 10m. Ale naopak kluci si vedli výborně. Skončili na 6. místě. Ve skoku do dálky jsme si vedli taky skvěle. Míša Hlavoňová se umístila na 1. místě výkonem 4.43m, Míša Musilová se umístila na 3. místě výkonem 4.17m, Petr Hradský skončil na 7. místě výkonem 4.85m, Pája Zhoř na 11. místě výkonem 4.5m. Ale při této disciplíně měl jeden z chlapců smůlu. Při skoku si zlomil stehenní kost. Po chvíli přijela záchranná služba a chlapce odvezla do nemocnice. Při skoku do výšky a zároveň u vrhu koulí jsme se umístili také dobře. Míša Musilová 11
skončila na 4. místě výkonem 143cm, Markéta Dokonalová na 12. místě výkonem 130cm. Paní učitelka však od Míši Musilové čekala alespoň 145cm. Míši řekla, že na tréninku umí i těch 150cm. Jirka Kotlán obsadil skokem 160cm 7. místo a Roman Kšica 12. místo (150cm). Hedvika hodila koulí 7.41m a umístila se na 13. místě, Nikča 7.15m (15. místo). Určitě je nutné holky pochválit, protože podmínky pro vrh koulí v Lysicích bohužel nemáme. Jirka Jančík mohl hodit hodně, ale měl tři přešlapy, což se při vrhu koulí ještě nikdy nikomu nepodařilo. Tímto Jirka kluky bohužel zařízl v postupu do kraje. Petr Hradský se umístil na 13. místě s v ý k o n e m 1 0 m . Po všech disciplínách jsme šli na vyhlášení výsledků, kde nám předali diplomy. Holkám i klukům bych chtěla moc poděkovat za skvělé výkony, i když některé mohly být lepší. Příští rok se snad bude víc dařit. Žáky umístěné na prvním až třetím místě pozval pan učitel Sedláček na dva kopečky zmrzliny. Poté jsme měli chvíli čas projít se po Blansku a po půl hodině jsme odjížděli zpátky do Lysic. Míša Musilová z 8.C
Coolna Jsi kamarádská/ý nebo tajemně uzavřená/ý?? Udělej si test a zjisti, jak na tom jsi :)
Jedeš na tábor, kde nikoho neznáš. a) Trvá ti to asi dva tři dny, než se začneš cítit v pohodě. 1b b) Hned první den se skamarádíš skoro s každým. 3b c) Docela rychle si najdeš jednu kámošku, se kterou vycházíš. 2b Co kdybys musel/a přestoupit do jiné školy? a) Super změna, hned bys to bral/a. 3b b) Nic moc, ale co se dá dělat. 2b c) Je to pro tebe úplná noční můra. 1b Oslovil/a jsi někdy na ulici nějakého kluka/ holku? a) Chtěl/a jsi a neměl/a jsi odvahu. 1b b) Ano, a ne jednou. 3b c) Zatím nebyla příležitost. 2b Jak se cítíš na koupališti v plavkách? a) Jako ryba ve vodě. 3b b) Celkem v pohodě. 2b c) Nic moc. 1b
Jaké zvíře je ti nejbližší? a) Kočka. 1b b) Lev. 3b c) Pes. 2b Kolik máš kamarádů? a) Počítám-li všechny, tak mraky. 3b b) Ani málo, ani hodně. 2b c) Mám jich hodně, ale pravých kamarádů tak akorát. 1b Jaká pohádková postava je ti nejblíže? a) Víla. 1b b) Princezna. 3b c) Čarodějka. 2b)
Vyhodnocení: 7-11 bodů Jsi spíš uzavřený/á, ale o to hlubší a přemýšlivější. Sice se neskamarádíš s každým raz dva, ale tvé vztahy mají opravdovou hodnotu. Můj tip: Hoď občas starosti za hlavu a jen se směj. 12 – 16 bodů Nemáš problém při seznamování, ale pečlivě si vybíráš, s kým se budeš bavit a s kým ne. Asi ti nedělá problém se nezávazně seznamovat a navazovat hlubší vztahy, že? Můj tip: Dávej pozor na signály, které ti naznačují lidé kolem tebe. 17 – 21 bodů Jsi smíšek a pěkný číslo, který má kolem sebe spoustu kamarádů a známých. Kamkoliv přijdeš do společnosti, je všude plno. Můj tip: Pozor na to, aby tvé vztahy nebyly příliš povrchní. Adulka Škvařilová 8.B.
12
Coolna Postřehy o polibcích & nej nej kamoška Věděl/a jsi, že…. - někteří lidé se vůbec nelíbají, protože to není v jejich kultuře?? -polibek je velmi zdravý a podle odborníků velmi psychologicky prospěšný! - při polibku se zapojuje více jak 30 mimických svalů?
Nej nej kamoška??? Nejlepší kamoška umí… v pravý čas pomoct říct pravdu, i když to bolí postavit se za tebe
Nesmí...
Kam tě políbil? na krk = líbíš se mu na ruku = váží si tě na tvář = kamarád, nic víc do vlasů = chce s tebou chodit na ústa = miluje tě na nohy = přitahuješ ho
zradit a pomlouvat drbat tě za tvými zády posmívat se ti Ale nemusí… tě ve všem chápat, každý jsme trochu jiný chodit ven pořád jen a jen s tebou být nešťastná, když jsi nešťastná ty
A víš, že…. ….naznačování polibků s kamarádkami na tváře a jiné uvítání jsme odkoukali od Francouzů? ….a že ve Švýcarsku se zdraví třikrát? ….a že Rusové se při vítání náruživě objímají a pusinkují? ….a nebo třeba v arabských zemích líbá muž muže a žena ženu?
Měla by… ti pomoct v krizových situacích pomáhat ti s konflikty
Why do people have to lose things to find out what they really mean? Proč lidé musejí přijít o věci, aby zjistili, co pro ně znamenají?
Adulka Škvařilová 8.B 13
Povídka na pokračování Můj život u koní pokračování (3. díl) V minulé části se naše hrdinka Ester začínala pomaličku seznamovat se Šimonem a jezdit čím dál častěji na ranč.
Jednoho dne jsem chtěla zase na ranč, a tak jsem Šimonovi zavolala. Chvíli mi to nezvedal, ale v tom se z telefonu ozvalo: ,,Jé, Ester, to seš ty? Jasně, přijeď. V kolik dorazíš? Přiveze tě táta nebo máma?“ Měl spoustu otázek. Na všechny jsem mu odpověděla, řekla jsem mu, že mě přiveze táta a že přijedu tak ve dvě hodiny. Nabalila jsem si věci, helmu, vestu,… , no znáte to, všechno potřebný. A jeli jsme. Ranč byl docela daleko, a tak jsme jeli skoro půl hodiny. Asi o půl třetí jsme dorazili na ranč a Šimon už pokukoval z okna hospody, aby mě mohl přivítat. Vyběhl před barák a přátelsky mě objal: ,,Minule ti to nádherně šlo a já bych potřeboval pomoct jezdit dostihové koně, tady s těma turisťákama se jezdit nemusí, ale dostihoví koně potřebují trénovat. Jednoho jsem ti nechal, jmenuje se Lannden (Landn), tak si ho nasedlej a pojedeme, ju?“
grošovaného koně jsem si začínala uvědomovat, jak jsem teď šťastná. Ranč byl jako můj druhý domov. A jak to tak bývá, všechno dokonalé samozřejmě nebylo. Za mnou stojí jakýsi chlap a řve na mě: ,,Co tady děláš, kdo tě k tomu koni pustil, okamžitě běž pryč!!“ Stála jsem vedle Landynova boxu jako přikovaná a nemohla jsem ze sebe vydat jedinou hlásku! Hrozně jsem se ho bála. Přiběhl Šimon a vysvětloval: „To je Karel …“ Karel začal řvát ještě na Šimona. Bylo mi ho líto, ale on se nedal. Karel se začal navážet ještě do mě, ale nemohla jsem v tom Šimona nechat, proto jsem taky řekla pár vět: ,,Tákže, pane Karle, aby bylo jasno, já sem teď budu chodit pomáhat Šimonovi jezdit dostihové koně a starat se o ně! Máte s tím nějaký problém?“ Karla moje odpověď značně zaskočila, řekl jen: ,,Ne, nic proti tomu nemám, tak se tady, děti, mějte.“ A byl fuč. Šimon mě objal a řekl: ,,Ty jsi ale statečná, takhle otce usadit, to se nepovede někdy ani mně!“
Srdíčko mi tlouklo jako o závod, vždyť mi to řekl, jako kdybych jezdila dostihové koně celý život. Což samozřejmě pravda nebyla.
Koukala jsem jako vrána a v duchu si říkala, jestli jsem nebyla moc hustá. Šimon už nic neřešil a já se uklidnila domněnkou, že pokud je Šimon po tátovi, tak bude všechno v pořádku.
Poslechla jsem Šimona a nasedlala jsem si svého koně. V blízkosti krásného velkého
Koní bylo na ranči kolem 30 a z toho 23 dostihových. 14
Jezdila jsem na ranč nejprve tak 2x týdně, později jsem tam trávila všechen volný čas. Mezi mnou a Šimonem se postupně začínalo tvořilo jakési pevné pouto. Bála jsem se uvěřit svému štěstí, protože já takové štěstí v životě nemívám, ale uvěřit jsem tomu musela. Každý víkend jsme byli na ranči jen my dva, od 10:00 do 14:00 hodin jsme jezdili dostihové koně a od 14:00 hodin byl oficiálně ranč otevřen pro turisty a vlastně pro všechny návštěvníky. Pomáhala jsem Šimonovi se vším, co bylo potřeba. Bylo mi krásně. Se Šimonem už jsem se znala dva měsíce. Choval se ke mně mile, občas se mě nesměle dotkl, objal mě kolem ramen. Přemýšlela jsem, jestli zůstane náš vztah pouze přátelstvím. Přála bych si víc, ale zeptat se, to jsem se neodvážila. Zrovna začínaly letní prázdniny, a já netušila, jak přesvědčit rodiče, abych mohla na ranči zůstat celé dva měsíce. Šimonův otec mně nabídl placenou letní brigádu. Věděla jsem, že to budou ty nejúžasnější letní prázdniny.
Darina Vlachová 8.A
Loučíme se, na shledanou! V době, kdy píšu tento článek, se nám už blíží uzavření známek. Je to divný pocit, už jen tři dny učení a potom budeme jen ve třídách. Celkem na mě z toho padá smutek, když tak přemýšlím a dívám se jedním okem do budoucnosti, jak bude vypadat můj poslední den ve škole, potom strašně rychle zestárnu, už nebudu kluk ze základky, budu na střední a tam se s každým zachází úplně jinak. Na jednu stranu se na střední školu těším, budou tam noví kámoši, noví učitelé a hodně nových zážitků, ale bude tam i hodně učení, nejvíc mi ale budou chybět staří kamarádi. V ten poslední den budeme ještě všichni jako jeden kolektiv, potom se náš super kolektiv rozpadne a každý pojede sám za sebe. Bude mi smutno nejen po deváťácích, ale i po učitelích, po osmácích a kamarádech z nižších ročníků, ale jinak to nejde, každý musí zestárnout. Myslím, že tyto prázdniny si musíme všichni užít úplně na maximum, protože potom bude jen málo chvilek, kdy se potkáme a poklábosíme. Je mi to celkem líto, že jsme se ve třídě spolu v šesté skoro vůbec nebavili, teď bychom se jeden za druhého bili. Myslím, že jsme byli dobrý kolektiv, sice jsme zlobili učitele, ale kdo někdy nezlobí. Vím, že my jsme zlobili častěji než ostatní, ale ať nám to nemá nikdo za zlé, jen jsme si tu školní docházku trošku uzpůsobovali, aby nám ve škole bylo lépe. Na závěr bych chtěl říct, že se mně bude po základce stýskat.
PRÁVĚ JSME PROPLULI ZÁKLADKOU, A NĚKOMU JE TO ÚPLNĚ JEDNO.
Michal Hložek za všechny devítky..:)
15
Co budou naši deváťáci?
Křížovka:
H
1. 2.
I
3. O
4.
N 5. 6. X 7.
B
8. 9.
U
A U
10. 11.
Á
12. 13.
U
1. V LÉTĚ DOZRÁVAJÍ NAŠE OBLÍBENÉ ČERVENÉ … 2. V LÉTĚ NÁS VŽDY SPOLEHLIVĚ NALADÍ CHLADIVÁ … 3. LETOS ZE ŠKOLY VYCHÁZÍ … 4. NA KOUPALIŠTI NEJRADĚJI SJÍŽDÍME PRUDKÉ … 5. 28.6. JE NEJKRATŠÍ … 6. V LÉTĚ SE DOBŘE SUŠÍ… 7. MEZI OBLÍBENÉ LETNÍ SPORTY PATŘÍ … 8. VYSOKÉ TEPLOTY NEJLÉPE PŘEČKÁME … 9. V LÉTĚ NÁS NAŠTVE, KDYŽ … 10. S RODIČI SE JEZDNÍME ODREAGOVAT NA … 11. NÁCTILETÍ A STARŠÍ SE VEČER CHODÍ POBAVIT NA … 12. V LÉTĚ DOZRÁVÁ VEŠKERÉ … 13. UŽVANĚNÉ KAMARÁDCE NACPEME DO PUSY….
Vypracovaly: Martina Palánová a Klára Křížová 9.B
Tááák krááásné letní prázdniny, žádné zlomeniny, spoustu krásných zážitků a vzpomínek. Ať se prázdniny obejdou bez průšvihů. Uvidíme se až za dva měsíce, a to ve středu 1. září 2010. Tak zatím ahoj, v příštím čísle. Školní časopis PLÁTEK vychází 29. června 2010 nákladem 60 ks. Sponzoři našeho Plátku jsou ZŠ Edvarda Beneše Lysice, firma ORION. Na grafické úpravě se podíleli šéfredaktorka Míša Hlavoňová a grafici Adulka Škvařilová a Marek Širůček, korektorky Míša Hlavoňová a Adulka Škvařilová a redaktoři podepsaní pod svými články. O webové stránky se 16 stará Vít Zemánek.
