, _
PŘ IPOMEŇME SI 7. l i s t o p a d 1 9 1 7
.. .. . a nyní . vám chci, chlapci a
Sed mého listopadu vzpomínáme 58. výročí Velké fíjnové socialistické revoluce. Sedmý listopad 1917 se stal mezníkem v novodobých dějlnách lidstva, nebot v ten den započal nástup nového, lep!ího a radostnějlího svl!ta. Byl to počátek velké revoluce, která slavně zvítězila a umožnila založení prvního socialistidcého státu na světě - Svazu sovětských socialistických republik.
děvC:ata.
opakovat to, co slylíte tak často dom a i ve Iko le: uěte se poctivě a svědomitě I Každý z vás chce něl:ím být, v něl:em vyniknout. Jeden chce být strojvůdcem, druhý lékafem, tfetí spisovatelem a l:tvrtý tfeba hodináfem, který by nám udělal nový orloj. Nil:ím se nestanete bez ul:ení. •• ••• Republika potřebuje lidi, kteří něco umějí. Být dobrým vlastencem, dobrým republikánem, to z,namená být dobrým pracovnikem a tedy i dobrým žákem." Z projevu Klementa Gottwalda na shromáždění Ikolní mládeže, učitelů a profesorů na Staroměstském náměstí v dubnu 1948. 23. listopadu by se dožil první dělnický p rezi -
Útok na ZimnI palác
dent Československé republiky Klement Gottwald 79 let. Na obrázku je Klement Gottwald po náv ratu do vlasti v květnu 1945. Fot o ČTK
FOTBALOVÝ STADiÓN, KTERÝ SE ST~HUJE .. PO SVÝCH" Nedávno jsem četl rozhovor s čelným funkcioná řem ka nadské fotbalové asociace. Zaujala mě jeho Kopaná, která vládne srdcim sporto vních fanoulků v Evropě, Jižní Americe, Africe j Asii, si brzo získá i pfízeň Kanaďanů a Američanů; dokonce t a kovou, že ani národn í sporty jako ledni hokej a baseball neobstojí v konkurenci. Zatím ovlem jak v K ai1adě, tak zvlálť v USA je kopaná v období "růstových potíží". Chyběj í hřiltě i stadióny, trenéfi i kluby, které by podchytily zájem kluků , jimž učarovalo umění fotbalového krále Pelého. (Ten hraj e nyní za .. hvězdný" tým Cosmos N ew York.) A tu pfichází na pomoc technika. Během dvanácti hodin se ze čtverco vého baseballového stad iónu stane obdélníkový s plochou pro fotbal. Prostě tak, ž e t r ib uny se pootočí a posunou. Ov~em ty tribuny jsou vysoké 44 metrů a každý ze lest i konstrukč ních dí l ů váží 1750 tun. Transport kolosů se děje na vzduchovém polltáfi, kte r ý vytváfejí silná dmychad la (p <>dobně jako vználedla). Stadión byl dokončen na Oahu (Havajské souostroví, USA). - ippředpověď:
PRINC a ___ CHUDAS Zatímco pravý princ Eduard, pi'evlečený do Tomových hadrů, byl odvlečen Johnem Can· tym, prožíval Tom své první chvile v královském paláci v princových ~atech.
ol
1. Nemohl se v zrcadle na sebe vynadívat •••
2.
Vyzkou~el v~echna křesla
v
princově
kom-
natě.
--'{I' ~ Tl ,.Ilť
e ••• ~"'i';..',.i...:l~::~.í
r~
•
3. Ale když se princ nevracel, dostal strach. Marně se vJak pokou~el z paláce utéci.
4. Dokonce byl nucen pl'ijmout náv~těv u princovu sesti'enici Janu Greyovou.
S. "Co je ti, princi? Jsi tak bledý'" - Nejsem princ, jsem chudák Tom Canty l!i:·
z > J:
O -I
:( o( "II
O
6. " Smiluj se nade mnou!!!"
1. "To je
můj
konec.
Teď přijdou
a
< C
oběsí mě."
;Ii:
o(
J:
> ::u ;Ii:
> -I
~Z
> ;Ii:
::u
m
III
--
r-
'; Z
'; < O
::u
III
;Ii:
0(,
8. Zprá va o podivné m chování prince se rychle ~ ířil a palá cem.
9. S hrůzou a zármutkem si že koru nní princ zešílel.
dvořa né
šeptali,
10. Princi,
vá~
otec si
přeje
s vámi mluvit.
Ve světě se mluvi několika tisíci jazyky. Skoro polovina v§ech lidí však hovol'i pěti jazyky: ~in sky, anglicky, rusky, §panělsky a hind~ky.
•
Nl!kolikapatrový kolos na vodl! je nový sovl!tský atomový ledoborec Arktika. Je vybaven nejmode rnl!j~imi pf'istroji a má za úkol razit cestu lodim v severnich mol'ich.
jejich dfuraby - tak se pletené ponofky jmenuji - znají v celé Stl'edni Asii .
:11111
•
Chrám svaté Sofie Y Kyjevě má po stavební stránce jedn u zvláltnost. Pf'i jeho budování byly do zdí vestavěny zvlUtni amfory a dfbány. Pl'ispívají k výborné akustice chrámu .
Kdybychom dali dohromady vodu, která za rok proteče v~e mi I'ekami na světě, pl'ece by to bylo sedmsetkrát méně, ne! kolik jí obsahuji ledovce v gruzínských horách •
•
Ir,fenýr Cha ndros, konstruktér z jednoho moskevského závod .. , je ~Iověk trpělivý a dú mysln ý. Jeho koníčkem je sestavováni modelů různých d o p rav. nich prostl'edků ze dřeva. K nej le plim kouskům jeho sbírky patl'í model vrtulniku. Skládá se z tisice a čtyř set df'evěných kousků, které nejsou navzájem slepeny, pouze sestaveny. A co je hlavní, létá.
•
111111111111111111
• Hlavni ml!sto Sovl!tského svazu Moskva je proslulé zeleni svých parků. Je známo, fe je to jedno z nejzeleněj~ich hlavních měst. Na kafdého obyvatele tu pl'ipadne 20 m 2 zeleně.
Kdo v noci nes pí? Správně, sovy a svatojánské mu~ky, ale také pekal'i. Ne! se lidé kolem n ich probudi, musí mit pf'ipraveno v~echno pe~ivo, aby snidaně byla kf'upavá a ~erstvá. Zkuste si pf'edstavit, co to dá práce, ne! se rannim pe~ivem zásobí osmimiliónová Moskva.
• Pro některý druh hmyzu voní kvě t iuy úplně z bytečně. Vúně květl', je hez jímá, láká je barva. K těm to barvomil ným patl'í napl'íklad včely, čmeláci, vosy. Mo -
• Desetileté divky z Tádfikistánu odjakfiva měly za úkol plést barevné vlněné ponofky s lidovými vzory. Dělají to dodnes a
týl i, mouchy a brouci dávají zase před ost vůrlím.
fr
Sovl!tské kofefiny jsou v celém světě známé a ceněné. K nejcennějfím vůbec patl'í sibi l'ský sobol. Ten proslul jako ko!efina ruských carů. Ale i kofefina norků je drahocenná. Norkové v~ech barev se chovají na kofelinových farmách. Tihle dva z Timochovského se sice netváří přátel ky, ale jinak prý jsou no rkové zvíI'átka vesměs hravá a pl'itulná.
~ Podvod c
bis kupa Vichinga
:::> ...J
V době, kdy Svatopluk spravoval Nitransko pod vrchní vládou Rostislava, prosadil za nitranW ského biskupa Němce Vichinga, což mu poradil >< jeho přítel Karlman, syn císaře Ludvíka. Viching W byl .,ovinen poslušností arcibiskupovi . Metodě ...J jovi, sídlícímu na Velehradě; nenáviděl ho však, e:( proto že Metoděj svou činností zamezoval nad'e:( vládě německého císaře nad českými Slovany. tl: Když se Svatoplukovi podařilo zradou svrhnout knížete Rostislava, poznal Viching, že udeI- řila jeho hodina. I rozhodl se, že s.v é plány proti O samostatnosti Velké' Moravy uskuteční; Vydal se k papeži do Říma, aby osočil Metoděje ::?! ' e:( a jeho žáky, že slouží bohoslužby slovanským jazykem a neřídí se podle příkazů, jež mu papežův předcJ!ůdce udělil; zemřelý papež totiž vydal před několika lety Metodějovi listinu, v níž e:( jeho učení schvaluje, ale po jeho smrti se tato tl: listina ztratila. A také Metodějův bratr, filozof C. Konstantin, mezitím zemřel, takže nebylo svěd W ků, kteří by Vichingovi dokázali lež • ..... Byzantský císař byl od Moravy příliš daleko, 'W C nemohl tedy Metodějovi a jeho žákům pomáhat. I- Navíc se v té době mezi Moravou a Byzancí začí W naly usazovat divoké kočovné kmeny Maďarů Z a ti znemožňovali styk mezi Moravou a Byzancí. aJ S tím také Viching počítal. e:( Jenom Svatopluk si to ve své lehkomyslnosti ::.::: nepřipouštěl. Aby Víching ošidil papeže, napsal si sám falešnou listinu a před novým papežem ji vydával za O listinu jeho předchůdce. V této falešné listině ::.::: bylo Metodějovi přikázáno kázat pouze latinsky N a být poslušným německých kněží. Nový papež ' e:( listině uvěřil a vydal Vichingovi další, v niž potl: tvrdil všechno, co si Viching ve své f"iešné listině
c.
.....
,-> > >>
,>>
aJ
O
KRESli GUSTAV KRUM
napsal. S timto papefským vzkazem předstoupil Viching po návratu na Moravu před knížete Svatopluka a oslovil ho: .. Hle, kníže a můj vznešený pane, zde vidíš, jak tě Metoděj obelhal! Vyžeň ho a všechny jeho žáky, nebo tě uvede do neštěstí!" Svatopluk se ulekl, neboť hrozilo nebezpečí, že proti němu bude papežem poštvána celá Evropa za to, že dovolil ve své zemi šířit falešné učení. Proti tak velké přesile by Morava neobstála. Uposlechl tedy a nařídil, aby všichni Metodějovi žáci z Moravy odešli; Metoděj však v té době už nebyl mezi živými, nedlouho předtím byl slavnostně pochován na Velehradě. Svatopluk se odebral do Bavor k jednání s ně meckými knížaty o mírovém soužití a Viching
toho zneužil. Místo, aby Metodějovy žáky dal řádně doprovodit ze země, prodal je do otroctví židovským kupcům, kteří už po staletí kupovali v Evropě zajatce a vězně a prodávali je za otroky v severní Africe a na Blízkém východě. Naštěstí je vykoupil vyslanec byzantského císaře a tak se potom mohli usadit v Makedonii a pokračovat ve své činnosti tam . Bylo to roku 886 našeho letopočtu. Svatopluk pak povolával do země podle Vichingovy rady německé kněze a ti se za jeho zády umlouvali s nespokojenými moravskými velmoži, bažícími po vládě, po moci a po bohatství. A všechno, co na Moravě viděli, sdělovali tajně německým knížatům, aby ti mohli v příhodný čas napadnout Moravu na místě, kde by to bylo nejméně očekáváno.
Zatím byla ovšem Velká Morava mocná a silná a po dlouhá léta se zdálo, že tuto říši nemůže nic ohrozit.
Jak jsme s Járinkou česali ořechy VÁCLAV ČTVRTEK
N ejdřív jsme chodili jen tak po polích. Járinka, Tomáš a já. Byla neděla a procházeli jsme se. Tomáš mi pořád říkal: .. Jen jdi nahoře po mezi, mně to vůbec nevadí. " To on chtěl, aby si járinka všimla, že jsem o dost menší. A když jsme šli kolem družstevního dvora, seděli tam vedle sebe dva psi. Ohař a jezevčík. Každý přece ví, že jezevčík má mezi očima ně kolik vrásek, jako by se mračil. Ale Tomáš řekl: .. Podívejte, jak se ten pes' mračí. To má vztek, že je mrňous."
8
.. Chytej!" V tu chvíli járinka povídá: A hodil ty ořechy jeden za druhým. Tři .. Kluci, u nás na zahradě uzrály ořechy. Měly by se očesat. jenže náš děda už je na to moc spadly zpátky, čtvrtý járinka chytila. Už jsem se nemohl dívat na to, jak jsem tu starý a tatí nek nemá čas." zbytečný. Rozběhl jsem se k bidlu, co Tomáš "jde se," řekl Tomáš. Ten ořech rostl vlastně ještě na dvorku, jen odložil do trávy. .. Kam teď?" křikl jsem na járinku. kousek od zadní zdi domu. A ona mi ukázala na větev obsypanou oře "Stoupnu si k oknu u nás v kuchyni a budu vám ukazovat, kde jich je nejvíc," řekla já- chy. I z té hloubky jsem viděl pukliny ve slupkádi. Popadl jsem bidlo a vztyčil jsem ho. rinka. Vběhla do domu a za chvíli, zrovna nad našimi hlavami, zavolala z okna v druhém patře: .. Už můžete začít, kluci!" Každý ví, že ořechy se nečešou ze žebříku . Srážejí se bidlem. Hledali jsme bidlo a našli jsme jedno v trávě za kůlnou. To už na nás járinka volala z okna: "Nejvíc jich je na větvích, co rostou k domu!" .. Já první," řekl Tomáš a odnesl bidlo pod strom. járinka mu z okna ukázala na větev, do které má uhodit. Tomáš pomalu zdvihal bidlo. A ono bylo pořád delší. Než s ním dosáhl až k ořechům, div se mu nevyvrátilo z rukou. Uhodil do větve a ořechy se sesypaly. Sbírali jsme je v trávě a skládali je na hromádku. Tomáš, aby Járince ukázal, že má o ořechy "':::::.;..o.IJ/f{I• • ____ 'h,..,_ zásluhu jen on, vybral z hromádky čtyři největší a zavolal nahoru do okna: NAKRESLIL
JIIU
KRÁSL
.. Sem blíž!" zavolala z okna Járinka. A to bidlo vážilo snad cent a začalo se mi kácet na všecky strany. Já musel pořád za ním a ono se mnou strkalo. Tak jsem ho upustil a padlo do trávy. "Ty jsi ale srábek," řekl Tomáš, podíval se nahoru na járinku a hnal se znova po bidle. Jenže Járinka v okně zavolala: .. Kluci!" Museli jsme se tam podívat . .. Třeba je to jinak," řekla járinka... Třeba by Jarda dokázal srážet ořechy i bez bidla. Třeba jen na podívání." Tomáš na ni chvíli zíral nahoru. jak to járinka vlastně myslí, a tak. Pak řekl: "To tedy jo." A já, protože jsem se už nemohl samým studem podívat ani na járinku, ani na Tomáše, jsem otočil oči k ořechu. A vtom sletěl shora ořech, Tomáš se popadl za oko a šel pryč (asi aby nebylo vidět, že brečí).
Za chvilku sešla dolů járinka. Vzal jsem ji kolem ramen a řekl jsem: "Bylo to zrovna tak, jak jsi řekla. Jen jsem se podíval- a ten ořech sletěl!" Járinka mi odstrčila ruku. "Za to, že jsi menší než Tomáš, nemuzes. Ale že jsi takový ten, jak říkal Tomáš, za to můžeš!"
V tu chvíli už jsem věděl, jak to všecko bylo. "Ale ten ořech, ten ti jen vypadl z ruky," řekl jsem. "Ne," řekl járinka, "já mířila." A shýbla se, zvedla ten ořech, strčila mi ho do dlaně aodešla domů .
•
Jll\f DěDEČEK
Sova
Netopýři
Co to houká v nočním lese? Že by tudy jezdil vlak? To není vlak, nebojte se, to je sova, noční pták.
je to možné - my~, a letí! Podívejte - druhá, třetí! To se kočka nenají, když teď myši lítají.
Každou noc, když les se zti~í, na ni hrozný hlad • Létá tmou a loví my~i, které je~tě nešly spát.
Kdepak, létajíci myši naše kočka nechytá. Podle ní to nejsou my~i, protože myš nelítá.
jak té sově svítí oči! Ta má potmě dobrý zrak! Proto loví vždycky v noci, občas houká jako vlak.
Správně,
jestli ten hlas v nočním lese někdy usly~íte znova, milé děti, nebojte se, povídám, že je to sova.
ptáci, napůl my~i, má strach, jen je slyší. Nám jsou jenom pro legraci. napůl myši, napůl ptáci.
přijde
jsou to netopýři. Celý den spí pěkně spolu v tmavých koutech hlavou a k večeru na lov míří.
dolů
Napůl
někdo
HLOUPÝ OSTROVAN
kubánská pohádka
Jeden člověk z Kanárských ostrovů pi'ijel k nám na Kubu a prolil zde mnoho let. Jednou poslal domů dopis, ve kterém matce slíbil, že jí pošle svoji podobiznu. Našel si pouličního fotografa a poprosil ho o snímek. Fotograf si připravil aparát, ale milý ostrovan se skryl za telegrafní sloup. Na fotografovu otázku, proč tak činí, neodpověděl. Fotograf tedy zhotovil snímek podle pi'ání zákazníka. Na fotografii nebylo nic ne! telegrafní sloup. Ale zákazník byl spo kojen. . . .. Pošlu obrázek matce," i'ekl ... Matka otevře obálku, vyjme fotografii a v tom okamžení já vyskočím ze svého úkrytu za sloupem. Ta bude překvapená I" Oldřich Kalpar
sám se roz h o dně nesmí dát zastralit, nesmí se bát jít do osobních soubojů. Jsem přece na hřilti, abych bojoval za své mužstvo I Abychom vyhráli. Abychom ukázali soupeři i pi'esto - nebo právě proto, že takhle ,nefér hraje - že jsme le pší. "Jistě ale v chuť oplácet.
takových chvf/(ch dostanete vztek nebo Dokážete se ovládnout?" - Snažím se o to. V duchu si třeba i zanadávám, al e jinak nic. Když se hráč rozčiluje, je n ztrácí na výkonnosti. Přitom si nepomůže, jen proti sobě popudí diváky i rozhodčího. "Byl jste někdy vyloučen?" - Ne. Mu!, kterého v/dfte na fotograf/fch , Je Antonfn Panenka, ligový hráč a reprezentant teskoslovenska v nejpopulárnějším sportu - kopané. Zná ho ka!dý správný kluk, ještě lépe ho ale znají soupeři. A dávaji si na něj pozor. Někdy až moc dobrý pozor ••• . Telefonoval jsem mu na stadión Bohemians, abych SI s nfm domluvil tenhle rozhovor. Jakýsi vyčítavý mužský hlas mi pravll: "Dejte mu pokoj, chlapcI! Vždyť Je, chudák, rozsekaneJ jak mraky!" A tak moje první otázka zněla : "Jak Jste na tom se zdravím?" - Moc slavné to není. Už třl čtvrtě roku mám natržený úpon kolenního vazu, takže pravou nohou nemohu pořádně kopnout do míče, pak natržený sval, to také někdy bolí, a konečně právě doléčuji těžký výron v kotníku. Už si ani nedovedu představit, jaké to je, jít hr
Takový hráč pak svého protivníka okopává, Itípe ho, boxuje do žeber, rempluje do bi'icha i do zad •.• "Dá se takové hře nějok čelit?" - Předevnm by jí měl zabránit
rozhodčí. H ráč
uA kdy jste k tomu měl nejbUle?" - Zatím jsem se v takové situaci neocitl. Nejsem ten typ, abych udělal úmyslný faul . Beztak bych ublížil spí~e sám sobě. To se mi vlastně jednou opravdu stalo. Jeden z hráčů soupeře mě asi třikrát o!klivě nakopl, tak jsem při jednom sou-
boji o míč proti němu vyrazil trochu ostl'eji. Jenže on uhnul a já si natáhl sval. .,Poř6d něJak6 zraněni.
M6te
vůbec jeftě
radost ze
hry?«
- To di'ív - měl jsem ti'eba po těžkém tréninku, ale když jsem někde viděl kopat malé kluky, lel jsem hrát s nimi. Dnes mám z fotbalu pol'ád jeHě . radost, ale už to není taková pohoda• .,A proč?«
- I my hráči jsme jen lidé a někdy je toho opravdu trochu moc. Ne snad fotbal u sallWtného, spll některých věcí kolem, třeba zrovna těch faulů a surovostí. Hraju kopanou osmnáct let, celou tu dobu za Bohemku, a občas mě napadne, že už bych se na to měl vykdlat. Al e stačí pár dní nehrát a ta chuť, ta touha po hře z '"ané fotbal je zase tady. Protože je to ta nejkrás n ější hra, jakou znám. I když někdy trochu bolí . .• F
PRO
CO?
JAI(?
Dět i p o máhaly srovnat obsah brašny a Martin p ř i to m poznamenal, že by do té lékárn ičky připsal ještě něco důl ež itého ze svého zápisníku. Avšak kd yž notes otevřel, dívali se všichni s údivem na záhadnou ši fr u. Rozluštíte ji ?
den z vás bude potichu říkat abecedu, a až řeknu "Dost!", vysloví nahlas písmeno, u kte ré ho skončil. A tady začíná hra. Vaším tlkolem je říkat léčivé byliny od určeného písmene (např. "P" - podběl, petrklíč,
p i voňka,
pely něk,
přeslička,
pryskyřník .. . ).
~CH ~N~U B 155 + 333
AR NALZA
ŘíKÁ "
SE Jí , PIONY RKA" K OIIl U ? Čemu? Přece té nejmenší zd ravotn ické brašně, která se hodí prá v ě pro družinu. Je v ní t o ne jn utnější na kratší výlet, a proto Zdeňkova družina ji má p ověšenou na skobě v jejich altáně a berou ji všude s sebou. Na začátku ško ln ího roku si zase vyrazili za město. Prý na šípky. Pět výletníků vytáhlo hned po ránu z chle bní ků sáčky se svačinou, aby se pochlub ili, jak je maminka vybavila. A tady je jejich jí delníček. Najd ete s v ačinu, která se na výlet nehodí?
Při kramaření se jim "PIONÝRKA", tedy zdravotnická brašna, otevřela a několik věcí se vysypalo do trávy. Věrka všechno rychle sesbirala, ale přece jen něco přehlédla. Poznáte podle seznamu, co důležitého v lékárničce chybělo? 1 ks gáz hydrofilni sterilní, 20 cm x 2 m ks obinadlo hydrofilní sterilní, 6 cm X 5 m ks ob inadlo hydrofilní sterilní 8 cm x 5 m ks obinadlo hydrofilní sterilní, 10 cm x 5 m ks obinadlo hydl'ofilní sterilní, 14 cm x 5 m 4 ks náplast s polštářl<em, č. 147 4 ks náplast s polštářkem, č.167 1 ks náplast kaučuková, č.131, 25 cm x 5 m 1 ks šátek třícípý, 125 cm 1 ks vata obvazová, 25 g 10 ks pergamenový papír, 20 x 20 cm - na pohárky na vodu
Když druž ina po svačině o dpočí vala, nav rhl Zd eněk, že jim vysv ě tlí novou hru: Můžeme jí ří kat "Sbě r bylin". Je-
' }I<] u a pZ c .U\!..I4,)~ Z 'Á)j!fJ U ..(1 '1 (IÁlP
l-.: :p:~ uaH
;n? !U ...l~~<;I1
Za ka ž dou léčivou rostlinu dostane hráč bod . Vyhrává ten, kdo znal nejvíce bylin - je nejlepším "sběračem" . Při zpáteční cestě sluníčko po řádně pražilo, takže se výletn ící ostrým pochod e m pořádně zapotili. Když došli na okraj města, byli všichni jednomyslně pro koupán í. A než bys napočítal do dvaceti, rozprchli se po koupališti. Poznáte podle obrázku, kdo dod ržel zdravotní zásady a kdo je porušil?
Cl d !...IPOP 1\ 'J<) J ~A
Áp1:S~ Z !u~o"e.Jpz
"E EE
~
ss.
· Pl - c q!-"IS
~I~
cu Ipoy a u a s., ' :> 'c u !?t: "s :~P'lAod po ~ UAl".ld S
, JAK JSEM pklŠ,LIl. KE KOUZELNEHU KL080V1k/1· kDYŽ J3EM BYLA MLJ/Pfl' NASLA JSEM /-10 I
,« > O
:.::
>Vl
o::> ex: a.
« > w
...I
Vl
W
ex: :.::
Podle povidky L. Soboleva
NEDOČ
,
NA
l HA P osádka ponorky nezamhouřila oka už skoro týden. Ledová bouře zuřila mezi vysokými útesy, které lemovaly úzký záliv. Moře bylo neklidné i hluboko pod hladinou. Mohutné vlny nebezpeč ně strhávaly ponorku ke skaliskům anebo ji prudce vytlačovaly na hladinu. Můstek se pokrýval skořepinou ledu. Ponorku to stále víc nadnášelo. Přijde chvíle, kdy už ji žádná síla nepřiměje k ponoru pod hladinu. Mohla by se pak dostat na dostřel pobřežních bate rií nebo děl nepřátelského křižníku. Námoř níci tedy - připoutáni lany a vyzbrojeni sekyrami - museli ledovou vrstvu odstraňovat. Od hlavy k patám je oblévala ledová voda a brala jim dech. Když byla znovu ponorka ponořena v klidu, kuchaři se podařilo připravit polévku a kávu. Pak vydal kapitán příkazy tak, aby se každý kromě hlídek mohl trochu prospat. 16
Ponorka se pohybovala v malé hloubce, klidně a plynule. Kompas pokojně předl a různé ciferníky na velitelském můstku neomylně podávaly svá hlášení. Skoro to vypadalo, jako by ponorka vykonávala obyčejnou cvičnou jízdu. Jenže se to odehrávalo uprostřed války. Botnický záliv byl cestou, kterou používali Němci k přepravě zásob do Finska. Jakmile se tu cestu podaří pl'erušit, nepřítel se dostane do úzkých. Ponorka tedy pokračovala v plnění rozkazu, dokud to bylo možné. Teď tu však už nemoh li zů stat. Zima 1940 byla neobyčejně studená a volné prostory mezi Alandskými ostrovy mohly zamrznout. V tom případě by se Botnický záliv stal pastí a snad i hrobem pro posádku sovětské ponorky. Ponorka se dostala k výjezdu z úžiny za svítání. Kapitán vystoupil na můstek sám. Hlasem ochraptělým únavou určil polohu ponorky. Zů stal nahoře déle než obvykle, pak sběhl po točitém schodišti dolů. "Ponořitl"
Ponorka plula poměrně nízko pod hladinou. Kapitán byl navenek zcela klidný, prohlížel velitelskou mapu a chvílemi dával příkazy ke změně směru, stranou min a dalších překážek. Jedině velitel lodní stráže Vjaznov měl dojem, že kapitán je jiný než jindy. Listoval v příručkách, prohlížel hromádku meteorologických telegramů a znovu přeměřoval na mapě vzdálenost. Pak zaklel: "Je mi snad něco platné, že se to stane jednou za sto let? ..... Velitel stráže se po očku podíval na kapitána, ale ten mu jen řekl, aby dával větší pozor na hloubku, a pak se šel trochu prospat. Posádka se začínala pomalu probouzet. Kuchař všem rozdělil horké kakao. Kapitán se znovu objevil na svém místě. Bylo vidět, že ho krátký spánek nijak neosvěžil. "Zavřete všechny dveře." Když byl zatočen poslední šroub vzduchotěsných dveří, kapitán řekl veliteli stráže: " Na hladinu. Periskop."
Jeden z námořníků se chopil kliky, aby vysunul periskop, jak se to dělá vždy, když se stoupá na hladinu. Kapitán ho prudkým pohybem zarazil. Hloubkový manometr ukazoval, že kdyby vysunuli periskop, ocitl by se nad vodou. V té chvíli se celá ponorka otřásla, jako by na něco narazila. "Vypumpujte vodu z hlavní nádrže!" Stlačený vzduch zasyčel. Hloubkový manometr se nepohnul. Velitel hlídky uvedl do činnosti páky a kliky. Kapitán se rozhlédl kolem a řekl: "Pochopili jste? Tak žádné zbytečné povídání." Ano, všechno bylo jasné. Ponorce nebránila ve vystoupení na hladinu nějaká velká kra, ale silná ledová vrstva ... · , Všichni mlčeli. Kapitán se sklonil nad mapou, změřil vzdálenost kompasem a vyznačil křížek dál na jih od jejich postavení. "Veliteli stráže, ať se mužstvo vystřídá. Za tři hodiny uděláme nový pokus. Ale všem vám opakuji: ostatním o tom neřikejte. Ať se zbytečně neznepokojují. Spoléhám na vás." Ponorka klidně pokračovala v cestě. Ten klid však teď měl do sebe něco hrozivého •.. V místě, kde se ponorka právě pokusila vystoupit na hladinu, nezamrzlo Baltské moře už sto let. Kapitán nemohl tušit, že má příroda v záloze takovou zradu. A když byli na hladině naposledy a viděl před sebou namísto vln bílou pláň, pochopil, že to, co se stane jednou za sto let, se při hodilo právě nyní. Budou muset podeplout silnou vrstvu ledu, aby se vynořili někde na jihu. Ale kde? Místo, které kapitán vybral a kde se měli za tři hodiny pokusit vynořit znovu, bylo o dvacet kilometrů dále na jih od míst, která navigační pří ručka označovala jako krajní hranici ledu. "Když člověk velí ponorce, nesmí nechat volný chod svým představám," pomyslel si kapitán. "Jinak hned uvidí na mapě bílé proudy, které se rozšiřují, až se nakonec spojí a potom ponorka .. ... Kapitán čekal ... Velitel stráže čekal ... Všichni, kdo znali situaci, čekali, až uplynou tři hodiny ...
Kapitán se podíval na hodinky: "Na hladinu!" Ponorka o něco vystoupila a zastavila se ... Ale tentokrát kapitán objasnil situaci celé posádce. Námořníci už také začínali něco mlhavě tušit. Kapitán se pokusil prolomit ledový škraloup, který je věznil, tak, že nechal vypustit vodu ze všech nádrží. Marně. Led byl příliš silný. Znovu se ozval kapitánův klidný hbs: ,, 00 hloubky třiceti metrů '" Šel se podívat na akumulátory. l)Iemají ani dost proudu, aby se vrátili zpět. Kapitán znovu prohlížel mapu. Tentokrát se usmál, šel do své kajuty a vrátil se s knihou. Pohodlně se usadil a dal se do čtení. Četba to byla zřejmě zajímavá. Kapitán se usmíval a podle jeho výrazu se dalo soudit, že četbu úplně prožívá. Členové posádky se pod nejprůhlednějšími záminkami objevovali ve velitelské kabině jeden po druhém. Když viděli, jakou výbornou náladu má kapitán a jak se spokojeně začetl, odcházeli také v dobré náladě. Velitel stráže Vjaznov se párkrát na kapitána letmo podíval. Něčeho si všiml. Ale co zjistil, si nechal pro sebe. Kapitán se podíval na hodinky a položil knihu na stůl. "Na hladinu!" Ručička hloubkového manometru se pohnula... . ,,20 ... ,15 ...,10 ...,5 ..... oznamoval velitel stráže. Ponorka se najednou dala do pohybu. "Vysuňte periskop'" Malá skvrna světla dopadla na kapitánovu tvář, jak tiskl oko k periskopu. "Hladina je volná," oznámil hlasem, který nutil ke klidu. "Spusťte diesely! Nabijte akumulátory'" Za hodinu nato přistoupil Vjaznov ke kapitánovi a řekl mu: "Kapitáne... příště nezapomeňte obracet stránky ... když čtete pohádky ... " -rsNAKRESLIL TEODOR ROTREKL
,
POKLAD ME JURTY
N aše step se mnohým zdá nekonečná, ale já jsem po ní kočovala celý život a jednou jsem viděla i modravé vrchy, pnoucí se nad obzorem. , můj život je jako step. Když jsem byla mladá, měla jsem muže, milovala jsem ho a zdálo se mi, že to tak je navždy, ale pak zahynul a já jsem zůstala sama. Přišlo stáří a začala jsem snít o modravých kopcích. Sestřin syn se mě zeptal : .. Jak se máš, teto Namžimaa?" .. Dobře," odpovídala jsem. Příbuzný studoval v Ulánbátaru a navštěvoval mě dvakrát do roka. Naposledy mě navštívil s děvčetem, které také odcházelo studovat. Odpočinuli si u mne a vypili trochu kumysu . Byli mladí a plní síly jako jarní tráva. Dívala jsem se na ně s tichou radostí. Seděli v čestném koutě mé jurty a nad nimi visel vyšívaný koberec s Le ninovým portrétem. .. Kdo to vyšíval?" zeptalo se děvče . .. Lidé, kteří už nejsou," odpověděla jsem ... Jen já ještě žiju ... " ' .. Obraz má zajímavý příběh ," povídal dívce můj příbuzný.
Podívala se na mne vyčkávavým pohledem. Zajsem tedy vyprávět. Bylo to za revoluce. Do našeho chošunu - kní žectví - přicházely zprávy o hrdinech. O Lenínovi a Suche-Bátarovi - tato jména jsme vyslovovali jen šeptem. Kdo je chtěl vyslovit, ohlédl se na všechny strany, aby ho nezaslechli najonovi - úředníkovi - sluhové. Bylo to právě v té době, kdy jsem se vdala. Postavili jsme si jurtu na břehu řeky. Jednou k nám přišel nějaký člověk v čern é m kaftanu. Měl unavenou tvář, šedou od prachu. Jeho kůň byl do cela vyčerpaný. . .. Jsem z Ruska," řekl nám ...Tam je teď ob ča n ská válka." Vylovil z kapsy svazek novin a dokumenty a ukázal nám je. Noviny a dokumenty byly proděravěné kulkou - zachránily mu život. čala
"Jste šťastný člověk," povídal můj muž. "Ano," souhlasil ten v černém kaftanu. Mezi dokumenty byla fotografie. Dlouho jsme se na ni s mužem dívali. Byla to Leninova fotografie - toho hrdiny, o kterém jsme si v jurtách šeptali . "Darujte nám ji," požádal ho můj muž. .. Ne. To nemohu." " Dáme vám za ni polovinu našich kon'í ..... " Ne." "Jste unavený," pokračoval můj muž. "Odpočiňte si u nás do zítřka." S úsměvem přikývl . Setmělo se, zasedli jsme k večeři a muž v černém kaftanu nám vyprávěl o Rusku, občanské válce a sovětské vládě. Bylo slyšet, jak hned zajurtou šumí řekaa ve stepi skučí vítr. Pak jsem hostovi ustlala nové bílé kožešiny. Za chvilku si lehl a spal. Muž odešel do stepi chytit m ,u dobrého koně . Já jsem už před půlnocí pozvala přítelkyně a do rána jsme vyšivaly Leninův portrét. Bály jsme se, aby světlo nezpozorovali úředníkovi sluhové a nepřišli k nám . Do r ána jsme byly s vyšíváním hotovy. Schovaly jsme koberec a muž v černém kaftanu se nic nedozvěděl. Odešel do Urgu, tak se před revolucí říkalo Ulánbátaru, kde už lid zvítězil. Byl na straně rudých. Pověst o Leninově portrétu se rychle roznesla daleko po stepi. Z celého chošunu přicházeli lidé do naší jurty podívat se na Rusa, který byl slavným obhájcem rudých . Najon sliboval velké peníze tomu, kdo mu prozradi, v čí jurtě schovávají Leninův portrét. Zrádce se nenašel. Revoluce rychle pronikla i do našeho chošunu a najon utekl. Začal nový život .. . Skončila jsem vyprávění, můj přibuzn ý a dívka, co přišla s ním , tiše seděli . .. Brzy zemřu," povídala jsem ... Ten koberec si potom můžete vzít." .. Dožijete se sta let," namítlo děvče . .. Mo ž ná," usmála jsem se, .. ale kobe r ec vydrží o mnoho déle." DOŽOO DORŽ NAKRESLIL K. FRANTA
••
N azí tří
se sešel doktor Yersin s Fajenem neobvykle
časně .
.. .to podezření mi nešlo z hlavy ...
Záznamy v Merguleho pracovním deníku se neshod uj í s údaji v časovém diagramu zv ířat ...
Bohuže l jsem to už našel ... Důkaz o vaší hru bé nedbalosti! Tentokrát přijde l aboratoři draho!
Berte to jako poslední varování, asísten te Mergule! Dám vám ještě jednu možnost, abyste mohl • osvědčí t opravdové úsilí ...
... prý urychleně vypěstovat novou kol ekci zvířat a nahradit škodu ... práce navíc ... jenomže já do vás, doktore Yersine, vidírp ...
... nepropustil jste mě, protože mě potřebujete ... koho byste sehnal za tak bidný honorář k těm svým stvůrám ... Faj en odejd~ ...
Doktor Yersin chtěl alespoň na chvili uniknout starostem při procházce po pobřeží.
~
>LIl
I-
>III lL
o::
O
O
O
w l: I-
':j 11\
... ach ano .. . vůně dálek a dobrodružstvi ... trop ické ho dřeva ... to bude týk ...
v ůně
W
o::
~
0::'
«
... vezmu ho ukázat Norice .. . tak pohádkové zlaté pavu či ny ještě n eviděla, jaké dokáže tenhle mistrný tkadlec!
l: U
W lL
O ~
.«,cz: Z
·W
U
11\
« I-
>W
I:
.« Z
Jaké vzácné setkáni ... pavouk druhu Nephila!. .. nejspíš se sem dostal s nákladem dřeva ...
TAK~VÝ J~ ŽIVOT R
před
ano jsem se školou potkal s Čendou a Čenda se mi zdál velice bledý. "Ahoj ," řekl jsem . Čenda zabručel něco , co vůbec jako ahoj nevypadalo, co spíš vypadalo jako: Ach jo, ach jo. "Co je ti?" Čenda mávl rukou a řekl, že celý večer nemyslel na nic jiného než na to, na čem jsme se včera domlouvali na plácku za nádražím, a že kvůli tomu ani neusnul. "Teda pořádně neusnul," řekl Čenda, "já se ti , Boříku, budil každý dvě hodiny, takový jsem měl sny, a to byly strašný sny." Čímž jsem si já vzpomněl na to, co se zdálo mně . A docela s porozuměním jsem pokýval hlavou. Taky jsem měl sny. Ale naneštěstí jsem si pamatoval jen ten poslední. V tom snu jsme my kluci, co spolu kamarádíme , byli pravěkou loveckou smečkou Mirek byl naším vůdcem . Což m ě děsně štvalo.
a:
Protože Mirek má sice různý vlastnosti, ale jeho hlavní vlastnost je ta, že se rád vytahuje. To víme všichni, Aleš, Čenda i já, a jediný, kdo si to pochopitelně vůbec neuvědo muje, je Mirek. Proto mi přišlo velice nespravedlivý, že právě on je vůdcem naší smečky, i když to byl jen sen. Al e fakt, že já se nebudil každé dvě hodiny, ale vzbudila mě máma, a to slovy: "Kdo bude vstávat, když už je sedm hodin? Bořík bude vstávat - raz, dva, tři!" Takhle jsem buzený velmi často , prakticky každý den, a mámě to asi připadá velice vtipný, jelikož se při tom vždycky směle a sta huj e ze mě deku . A čkoliv mně na vstávání nikdy nic legračního nepřipadalo. Znám totiž spoustu jiných, příjemnějších věcí, například s paní. A to je zvláštní, že spaní tak miluju, protože nerad přitom jdu do postele. " P řece jsme se domluvili ," řekl
těžce Čenda a přendal si tašku do druhý ruky, " že dneska padne ko nečné slovo. Že utečeme z do mova." "No jo," řekl jsem a zamrač il · se , "já taky neměl lehký spaní." "Viď?" ožil Čenda, ,,'to jsme toho včera nažvanili . A úplný hlouposti!" "Podle toho, co těma hloupostm a myslíš," ohradil jsem se, "protože podle mýho jsme si včera dali slovo a taky jsme přísahali. To podle m ě platí." "To myslíš vážně?" řekl nejistě
Čenda.
Už jsme byli před třídou a já kývl. " To se ví, že to myslím úplně vážně . "
A když jsme s Čendou přišli do tak Aleš s Mirkem už sed ě li v lavici a něco si tiše vykládali, a to bylo jasný, co si asi vykládají, t a k jsem mrkl na Čendu a Čenda řekl: " Já přece nic neříkal , já přece nejsem srab." A když jsme si taky sedli do lavice a podle mých hodinek mělo za mi - \ nutu zvonit, tak do mě Mirek, jelikož on s Alešem sedí za mnou a za Čendou , šťouchnu l : "Tak co, plán platí? Nic sis nerozmyslel?" A já si vzpomněl, jak se mi v noci zdálo, že Mirek je vůdcem naší smečky, a p r otože mě to štvalo, tak jsem pravil : "No dovol, co bych si rozmejšlel ?" " Fajn," řekl ještě t išeji do mých zad Mirek, jelikož to už zrovna zazvonilo a do třídy přišla paní učitel ka, "poněvač, Boříku , to ti musím říct, že Aleš je straš pytel. Au!" zařval Mirek. " Co se děje?" řekla · káravě paní učitelka, "sotva začne hodina a už vyvádíte. Mirku , vstaň!"
třídy,
Já tušil, že se Mirkovi bude špatně vstávat; jelikož mi bylo jasný, že když mi Mirek sděloval svý mínění o Alešovi, tak že to au na konci určitě platilo Alešovu dupnutí na Mirkovu nohu, protože to dělá Aleš vždycky ve škole, když se rozčilí a ·nemuže se prát, protože by bylo vidět, jak pracuje rukama. "No copak?" divila se paní učitel ka, "co se tak, Mirku, hrbíš?" A jak jsem se nenápadně otočil, tak jsem viděl, že Mirek se fakticky naklání k jedný straně, ale to bylo pochopitelný, protože když jsem mrkl pod lavici, tak jsem viděl, že Alešova noha je pořád na Mirkový a že t u Mirkovu nohu nemilosrdně drtí. " Já ti dám strašpytla," cedil skrz z uby Aleš a Čenda řekl: "Nechte si to, šílenci, na přestávku."
22
'
Načež paní učitelka vstala od stolu, posunula si brýle a řekla přísně: "Teď hovořím s Mirkem a nejsem zvědavá na tvé brumlání, Čendo. Jestli chceš něco říct, ví! dobře, že se máš přihlásit." Načež Čenda prudce zajel pod lavici, že ho skoro nebylo .vidět . "Ne," zavrtěla hlavou paní uči telka, "takhle já si pi'ihlUení nepi'edstavuji. Copak ty, Čendo, nevíš, jak se má sedět?" "Takhle!" ozvalo se nadšeně z první lavice a ten člověk, co v ní seděl, byl opřený o židli jako pravítko a rukou mrskal k paní učitel ce. "Správně, Bohoušku," řekla vlídně paní učitelka, "copak ty," usmála se a jak udělala pár kroku mezi lavke, stačila ještě pohladit Bohouška po hlavě, "o tebe nejde, teď
si musím vzít na paškál Mirka a Čendu." Mirek pořád je~tě stál, zatímco Čenda se krčil a já s Alešem jsme dělali jako by nic. "Ty, Čendo," řekla paní učitelka, jak procházela uličkou, "se narovnej a sedni si, jak se patří. Jako tře ba . . . jako třeba Bohoušek," řekla paní učitelka, načež Aleš to nevydržel a řekl: "Pche-che." A paní učitelka je někdy bezvadná, někdy taky ne a občas se splete, takže si myslela, že to pche-che neřekl Aleš, což byla pravda, ale Mirek. "A dostl" řekla velmi přísně paní učitelka a jak šla nejdřív tou uličkou mezi lavicemi k nám dozadu , tak teď zase začala couvat, "když domluvy nepomáhaji, budeme hovořit jinou řečí, že?l"
Což paní učitelka i'ekla takovým tónem, že bylo jasný, že se naopak vubec nebude hovořit, nýbrž zkoušet, a to tvrdě. "Jestli jeden neumí v lavici sedět a druhý pořádně stát," prohlásila u tabule paní uči te lka poboui'eně, "tak určitě ví, že ..... To, co m ě l Čen da a Mirek vědět, pochopitelně nevěděli. To je známý trik paní učitelky. Dává vždycky, když se rozzlobí, při češtině hádat, kdy se narodil nějaký spisovatel, kterého jsme probírali nejmíň před pul rokem a tudíž zapomněli. "Tak," řekla paní uči.telka, když spokojeně Mirkovi a Čendovi napsala známky, "možná, že tohle vás naučí sedět a stát, řík.ám možná, protože se neučíte pro mne, ale pro sebe a tedy pro život." Když si šli kluci sednout, tak se Čenda dost naštvaně koukal na Mirka a Mirek zase na Aleše. "A teď ty, Bohoušku,u řekla laskavě paní učitelka, "pověz jim, kdy se narodil Jaroslav Vrchlický." A Bohoušek s tím svým pravítkem v zádech vyskočil a vzorně oddrmolil letopočet. "A vlastním jménem se jmenoval Emil Frída," dodal ještě z pilnosti náš "ti'ídní génius. "Hua-hm," řekl do sevi'ených dlaní Čenda, "za všechno muže Mirek." "Co já," sykl Mirek, který Čendu slyšel, "nebejt Aleše, tak ... "A dáme si diktát," řekla paní uči telka, "a bude klid jako v hrobě, nebo vyvolám ještě další." "Fakt klid," řekl jsem vedle sebe a za sebe, "necháme to, pánové, na přestávku. Takový je život." U
- .,
----
~.~.
, •
G• •
RIE ZAVODNlcH AUTOMOBILŮ .
•• •• •• •• •• •• •• •• -• •• •• •• •• •• •• •• •• •• •• •• •• •• •• •• •• •• •• •• •• •• •• ••
'--
c O
JE NEJZNÁM~Jšl želvou, dokonce tak známou, že tato "proslulost" se jí stala málem osudnou. Byla téměř vyhubena. Obývá ostrovy Galapagos, vzdálené tisíc kilometrů od pobřeží Ekvádoru. Souostroví tvoří 13 věUích a 17 menlích ostrůvků. Želva sloní dnes žije pouze na třech z nich a je zde přísně chráněná. Všech želv tu už není více než 3000 Jedinců. (V zajetí je chováno 325 želv sloních v 75 kolekcích.) V dřívějších dobách se želvy vyskytovaly ve velkém množství, ale deseti tisíce jich pobili námořníci pro maso, a nebýt včasného zásahu ochranářů, už jsme ji znali jen z vyprávění. Vždyť některé poddruhy této želvy známe doopravdy jen z muzeí. Želva sloní dorůstá až do váhy 250 kg a délky krunýře 1,5 m. Obvykle v říjnu snUí samice vejce do vyhrabaných jamek. Jedna samice jich snese 20 až 50, obvykle na několik míst. Pak vejce zahrabe pískem. Mláďata se lihnou za dobu kolem 240 dní a po vyklubání váží v průměru 60 gramů. Rostou vlak značně rychle a ve stáří jednoho roku dosahují už váhy 1 kg, později přibývají dokonce i 10 kg za rok. Starší jedínci rostou pak už pomalu. Tato želva se dožívá úctyhodného věku, někdy i přes 180 let. Želvy sloní se v přírodě živí především šťavnatými kaktusy a výhonky trnitých křovín. Také spásají trávu. Čas od času se vydávají za vodou do horských částí ostrovů, kde jsou prameny. Zde se rády zdržují ve vodě. Když se pořádně napíjí; putují zase po 3 až 4 dnech zpátky na svá pastvíska. Na menších ostrovech, kde nejsou prameny, získávají vodu jen z kaktusů nebo občas z dešťových louží. Bez vody i bez potravy vydrlí dlouhou dobu, až několik měsíců. I I
•
cl: I: cl:
cz:
lL •
O
O
N
• )(
u.. -
..J
1&1
•
.• - - - - ,
•
•
prŠE ZUZANA ŠPŮROVÁ KRESLr MILOŠ NESVADBA Č&jda nemohl
usnout, proto!e Obl'isko sebou hrozně házelo na posteli, muchlalo pel'iny a pol'ád kl'l~elo ze spani takový divný věty. "Šavlema na mákl Kominíci jedi papirový buchtyl Nelez na velblouda, můrol TYII'I pokecali ubrusyl Boul'e koul'e v roul'el" fajda jenom vrtěl hlavou, protofe takový divný vity jelti nikdy neslylel, a pl'emýllel nad tim. co se asi Obl'l.ku můfe zdU. "Hajdy domů, krokodýle I" kl'l~elo dál Obl'lsko a fajda zavr~el rozespale: "Bud' uf zticha, prosim ti," ' "Uf ti drfim za zub, chobotnice strakatá I" vykl'lklo Obl'lsko a prudce Ikublo rohem pel'lny, Z pel'iny se spousta lehounkých pe!'í~ek, Setmělým pokojem se prohnal Větl'ik, oHzl fajdovl nos a tichounce leptnul: "Pojd', fajdo, budem si hrát na Ilmranou." A rozehnal peI'i~ka na vlechny strany a jedno chy-
j
,
til a projel se s nim fajdovl pod"hradou. "Tys tady scházel," kl'ikl fajda na Větl'rka, ale to uf Větl'ik dr!el chomá~ pel'i~ek a limral Obl'isko v nose. Obl'isko hrozně kejchlo a peříčka se rozletěla na vlechny strany. "Pl'estai\, ty blázne splalenej," volal fajda na Větl'ika, protože Větl'ik u! zase I'ádil v ~epici, kde fajda lelel. "ChichichichiHiifififfiHhlhi hiííiii I" chechtal se Větl'ik a proháněl peři~ka po pokoji. Obl'isko se probudilo, Imátralo rukou chvili po vypína~llampy, rozsvitllo'a vyjeveně koukalo po pokoji. Vlude bylo plno pel'i, Větl'ík se tím radostně proháněl a vypadalo to, jako kdy! do pokoje vtrhla sněhová vánice. "To je naděleni," I'eklo Obřisko zděleně, "protrhl jsem peřinul" pbl'lsko vyskočilo .z postele a zaěa,lo honit pe!'i~ka, ale sotva chytilo jedno pel'i~ko, Větl'ik ho pollmral pod nosem a Obl'lsko kejchlo a peří~ka se zase rozletěla.
•
"Tohle je práce," vrčelo Obřisko a valilo se k oknu. "Ráno to uklidím," I'eklo a zavl'elo okno. Vlezlo do postele, zhaslo lampu a usnulo. Větl'ik vylekani vlezl k fajdovl do ~eplce: "fajdo, já nemů!u ven. Obl'isko nvl'elo okno!' "Tak si lehni a spi, ty janku jeden. Ráno Obl'isko okno otevl'e a ty mů!elletět, kam budel chtit," řek l ospale fajda. "Ráno je pozdě," sku~el Větl'ik. "Ráno uf musim být v Africe. Já mám svý povinnosti. Kdy! nebudu ráno v Africe, bude tam hrozný vedro a lidi se tam upe~ou. Nevil o nějaký Ikvil'e, fajdo? Bohatě se ti
a fajda citil, jak někam ubývá ten nočni nepokoj, vrátil se pod skl'íň a zalezl do ~epice. Sotva zavřel oči, ozvalo se zaťukáni na okno. Za oknem byl brabčák Pepek. I "fajdo, schovej mi pel'íčka, stavim nový hnizdo," volal Pepek na fajdu skrz okno. "fekáme rodinu a budou se nám hodit. Sval je do otýpek po devitl kusech." Pepkovo voláni probudilo I pavou~ka Frantu. Oba rozespale přikývli a celou noc vázali pel'ička po devíti kusech do otýpek. Ráno, když Obřisko nacpalo všechna zbylá pel'íčka do pel'iny a otevřelo okno, přifr~el brabčák Pepek jeltě s tl'ema kamaráda ma a ra. dostně odnáleli otýpky do okapu. "Jste paláci," I'ekl brabčák Pepek fajdovi a Frantovi. "Bylo toho vic, ne! jsem potl'eboval. Tak jsem zbytek prodal kosákovi za sulený žifaly na zimu. Za odminu vás vezmu na výlet." "A! jindy, Pepku," I'ekl fajda. "my se teď půjdem vyspat."
,
odměnim." • "Bohátě by ses mi odměnil, kdybys mě nechal spát," I'ekl vztekle
fajda a vylezl z ~epice. "Pojd', ukážu ti Ikviru. Zkus to tadyhle PQd dvel'ma na balkón," I'ekl fajda a Větl'ik radostně po~echral fajdovi vlásky. ' "MáJ to u mě, fajdo," I'ekl Větl'ík
,
S VLKY
Když šel Erik Zim en s vlkem na řetízku na ku povat, děti se zastavovaly a volaly: "Mami, podívej, vlk'" Matky odpovídal y: " Kde by se tu vzal, je to vlčák'" Ukáza lo se, že děti, ačkoli zn ají vlka jen z pohádky, u mějí ně kdy lé pe pozorovat než dospělí. "Z p o čátku byli lid é v obci zděš en i," ř íká mlad ý
zoolog, který bydlí se ženou v myslivně, hned vedle ohrady se sedmi vlky a deseti královskými pudly. " Vlci jsou ve skutečnosti velm i opatrní a plaší a udržují velký odstup od lidí," tvrdí badatel navz dory všem pověstem o krvelačnosti těchto zvířat. "Loni mi jeden vlk utekl a vrá til se ze vsi s husou v zubech. Když jsem vlka chytil, husu pustil a ta neporaněna odletěla." Jako student na kielském Ústavu nauky o dom á cím zví řectvu dostal Erik vlčí ml á ďata z ně kol ika z o o logických zahrad. Žil s nim i, dáva l j im mléko z láhve, hráva l si s nimi v obývacim pokoji. Choval se jako vlk mezi vlky. Byl hlu č ný, I
Erik si s nimi hraje dál. Pro náhodného pozorovatele, který se zatoulá do neumunsterských lesů severně od Hamburku, vypadá výjev asi takto: V lese řádí smečka vlků. Za ní spěchá fousatý muž a vyje st rašlivými táhlými tóny. Najednou zavrávorá a upadne. Než se stačí zvednout, vlci se na něj vrhnou a zakousnou se do něho ostrými zuby. Muž sotva klečí a vlci jím cloumají. A náhle muž znovu zavyje. Šelmy ho pustí, a když vstane, směj e se . . . A tak si " vedoucí s meč ky" může dovol it z legrace tře ba z a přáhnout v lky i do s aní. Je jich charakter vůbec neodpovíd á pomluvám. Ziman sleduje chová ní svých vlků, aby si mohl prohloubit vědomosti o nejoblíbenějším zvířeti č lověka - ps u. S r ovná vá, co má pes ještě společ né ho se svým prap ř edkem , do jaké míry se vzdá lil od přirozeného života v divoč i ně. Některá zjištění nevypadají pro psa vůbec dobře. Tak například: Vlci se dorozumívají převážně pohyby, bez jediné ho z vuku, aby nevyplašili zvířata, která chtějí ulovit. Psi naproti tomu jsou v přírodě hluční jako jejich pán - člověk, umějí jen ňafat. Od té doby, co se připojili k člověku, d á vno již nejsou tak "kamarádští" a ohleduplní v ů či příslušníkům svého druhu jako vlci, kteří chrá ní i mláďata ostatních členů smečky jako svá vlastní. Př ísloví, kterým rodiče častují perouci se sourozence " jste na sebe jako vlci", se nezakládá na pravdě, protože i když mezi sebou vlci bojují o vedoucí postavení ve smečce, nikdy nezajdou t ak daleko, že by to byl boj na život a na smrt. Většinou se ani neporaní. Slabší včas uzná autoritu silnějšího a naznačí mu to tím, že si lehne a nastaví mu chřtán. A s ilnější toho nikdy nezneužije. Zajímavé je z "vlčího hlediska" i nepřátelství kočky a psa. Není tak docela přirozené, jak se soudí. Vlci snášejí ve svém sousedství divoké kočky docela dobře. To teprve psi v těsném revíru domu a dvora se naučili reagovat na kočky podrážděně. Možná, že je to zvláštní druh zvířecí "žárlivosti" vyprovokovaný tím, že člověk od nepaměti rozděluje přízeň mezi tato dvě zvířata kočky a psy. -ip-
• • • • • • • • • • • • • • • • • • • •
• • • • • ••
TEST mohli byste být filmovým režisérem? 1. Dovedeš zakřičet tak, aby tě všichni poslechli? 2. Když fotografuješ, jsou na tvých snímcích lidé bez hlav? 3. Dostal bys raději kolo než kameru? 4. Máš smysl pro pořádek? 5. Když čekáš, dovedeš být trpělivý? 6. Rád se díváš na westerny? 7. Najdeš vždy všechny rozdíly na hádankových obrázcích? 8. Znáš jména aspoň tří režisérů? 9. Víš, co je to šot? 10. Dáváš vždy za pravdu tomu, kdo právě mluví? 11. Hrál jsi někdy loutkové divadlo? 12. Když si s kamarády hrajete, jsi to většinou ty, kdo vybírá a řídí hru? Máte bod za ANO na otázky 1-4-5 -6-7-8-9-11-12 a za NE na 2-3-10. Výsledky: Více
Mezi Méně
než 8 bodů: Právě ty se možná jednou staneš filmovým režisérem. Budeš slavný, bude se o tobě mluvit ..• Jestli ale máš v plánu úplně jiné povolání, nenech se zmást. Všechna povolání jsou pěk ná, když je člověk dělá rád . 4 a 8 body: Filmy tě jistě zajímají, ale spíše jako diváka. než 4 body: Nechtěj být režisérem, ani kdyby tě nutili. Tvé zájmy se ubírají zcela jiným směrem.
NAJDETE
12
.,
chyb •
(1!q -I..J a!n>Jn>JI.A l.A.Jazu0>J z - n>JW~P ~pZJ! !:!d J,Ino>J O~ .~ >JJUPOAJZ - npa:!d -op ua:>J.Jqo a! 1.>J!OAp ~u -pa! >JnJ~A - 1}.J~wzo.J Ip~U -ZI}.J 1!'0>J JW 1! wa.J~ws W~U~1!do apa! 1!>J.Jo~ow 1!upa! - JAn;nodau nso.J>J -o~ow !:!d as J.Ja~>J 'n~od1!>J Ju,a~ JW L .~ - a'0>J 1!U apa! I] .~ - l .~ J!1!W PJUPOAJZ 1!Ap - ~ql!:!d 1!U >JJ~aws JW I] .~ - J:!~1!dau npOA -JZ op 5 .~ !!o.J~s 1!U JU1!d o,sJ~ ~ua:>J.Jqo JW - waw -op ,a!o.Jd L .~ :>apzaO
.~
.......
•~redakční : ponožky • žížaly : Sám.ošky
• • • • • • • • • • • • • • • • • •
•••••••••••••••••••
e· · · · · · · · · · · · · · · · · ·
•
••
... ..
~
•
- Přiznejte se, kdo to pískal? - Já se prosím přiznávám, že to byl Tonda, hlásí se Honza. Petr JePábek. Lanihot
•
Učitelka se ptá prvňáČka: - Proč jí! při hodině? - O přestávce je ~koda času ..• Kája Šebestiková. Morkovice
•
Obrátí se matka na chirurga, který má operovat jejího dospívajícího syna: - Pane doktore, .prosím vás, dokud bude v narkóze, Já bych mu ostříhala vlasy ... Ladislav Nerulil. Praha 4
• Setleaj; ly. se dva lelu .
~ •
CI na cestě ti, ~ Jale se m ,~ o sleo_ AnI· se neaSI Peh"_ "II{U? . vYPadalo _ Ptej. rale to r ' leu. Ale neb ~olelo mě bři ahno dObře Yo to Ie n·ICemu ~ C o a v Ie \' r_ ~
lira Musilová
.'• • Okrouhlice
••••••••••
•••
• •••••••••••••••••• •• . ••••• e l - Franta se zařek', že už ho nikdo v neděli na fotbale neuvidí. - To věřím, vždyť mistráky se teď hrají v sobotu ...
• Před večerním
filmem v televizi uvádí hlasatelka, že program není vhodný pro děti. Malá Věrka se ptá otce: - Tati, proč ten film není vhodný pro děti? - Jen se hezky dívej a uvidíš ..•
Při svých toulkách Evropou zabloudil jeden Španěl do malého městečka. Bylo po půlnoci, když se ~astavil před hostincem a zabušil . Hostinský se v polospánku ptá, kdo je tam . - Don Juan Rodrigo Fernando Calatvora di Kompostela, odpoví Španěl celým jménem. - Tak to musíte jinam, tolik pokojů nemám, zabručel hostinský a šel spát.
Jarom ir Kraus, Veleslavin
•
Rudolf Pacik. Ostrava I
•
• • • •
• • • • • • • • • •
Seděl sám v přeplněném kupé ... Šli dva a prostřed ní nesl hrábě ...
Líba a Lída šly na koupaliště. Lída zamkla a dala klíč pod rohožku. - Ty nezaneseš klíč mamince? ptá se Líba. - Ne, já jsem jí na stůl napsala, že klíč má pod rohožkou . ..
Hraje jedenáct slonů fotbal proti jedenáctce myší. Jeden slon šlápne na myšáka. Je odpískáno a slon se omlouvá: - Promiň, ale opravdu jsem ne chtěl. .. - Nevadí, příště můžu udělat chybu třeba zase já, odpoví myšák posledním dechem .
Pavel Panen kat Postoloprty
Ludmila Luiová, Kyjov
Jana Sk'ivánková. Vyl kov
ŽíŽALOVIC RODINA SE CHYSTÁ NA ZIMU
~
a::
A. lIJ
Z oJ
:::i
III lIJ
a:: ~
Z
•
•
•
•
•
•
•
•
••
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
••
•
•
•
•
1
ABECEDA
dé je d o mov v t ichém kou t ě tam kd e ko ně í všechny poutě
é je Eva první žena Hu dba: Bob Fd di T ext: O s ltar Man Ž ivot je ja k a beceda sm y sl pís men slova vět něk d o naJe l něk do hl e d á život je ja k abeced a a z té slo žíš celý svět
á je alej třešni z jara. ale; bílá jako pára bé jsou barvy zahrad v září i tu kytku čeká stáři cé jsou ces t y tam a zpátky ně k d y dl o uhý jin dy krátký
z ráje pro hfích
vyhošt ě n á
e f je fa le š ses tra zr a dy k té se radě; otoč zády g é js ou gesta němá slova z a kte rá se v š echno schová há jsou hvězdy co se třpytí střepy slunci no č ní kvít i ch i je c hléb náš x žitnýc h lánů skýva ch u d ých skýv a pán ů i je inkoust z první řád ky co si čmár a l do po hádky jé je jizva v du š i skrytá jizvy ži vot nepočítá
ká je ká m e n nezestárne jenom člověk má to marné el je láska s labé ch rání za peníze nen i k mání em je matka m á nás ráda i když pl á če i když strád á en je nouze přepych s tříd á čas to po ní chodí bíd a
její pramen v k aždém zpívá
ó je o m yl to se stáv á čekáš p ád a přijd e sláva
Život je jak abeceda sm ysl písmen s lova vět něk do našel n ěkdo hledá ž ivot je ja k ~beceda a z té složiš celý svět
pé je pravda maják v bouřích n ikdy o ka n eza mhouř í e r je ra.dost ma lý pt áč ek co si jen tak s v ě tem sk áč e es je sm ute k kre slí vr á sky někdy zbývá z velké "isky té je touha voda živá
ú je úžas v d ~tských očích nad tím že se země točí vé je ho řká vůně hlíny každý musí me zi stíny zet je :ze mř ít a tak tedy zet je konec abecedy
\
I
Zpívat jsem začal už na houpacím koníčku
vzpomíná Bob Fddi . "Vyrůstal jsem na morav ském venk ov ě a te hdy se zp ívalo všude. Lidé se každou chvíli scházeli - dralo se peří , lámala se turkyně, pak se z ní škrabala zrníčka, která se později mlela na šrot. A při všem byly písničky. Dneska se na v e nkově žije p o dstatně moderněji, ale má to jeden háček - lidé mají mnohem méně p ř íležito stí k tomu, aby se seš li a společně si zazpívali." Bobovo dětství však nebylo spjato jen s jihomoravským venkovem. Chodil střídavě do školy v H o rních Bojanovicíc h a v Brně. "V Brn ě jsem byl jednou předvolán k řediteli školy. Byla ve mn ě malá duši č ka. Sotva jsem však ote vřel dveře, ředitel se m ě otázal : "Tak co si
bílé nebo Malé kotě? Tedy píslidovou nebo semaforskou. Hn ed jsem byl doma. Měl jsem tehdy takovou nectnost - potichoučku jsem si pro z pěvoval i př i vyu čo vání. Sousedovi to přiro zeně vadilo a celý problém se ocítl až v ředitelně. Ředitel mi velice rozumně vysvětlil, že to takhle d ál nejde. A protože to říkal velice upřímně , dodnes na tu chvíli rád vzpomínám." Zdá lo by se, že Bob odmalička na nic jiného než na zp ívání nepomyslel . "Ale kdepak, tehdy jsem myslel spíš na fotbal. Zpívá ní pro mne bylo jen t akovou běžnou samozřejmost í, k mým k lukovským snům nikdy nepatřilo_ Chtěl jsem z prvu být námořníkem, ale pak jsem se úplně upjal ke sportu. Hrál jsem fotbal, hokej, basketbal ... Atletiku jsem moc r á d neměl. Vyu čil jsem se sl é vačem a p'o prá cí jsem sportoval. Zvrtlo se to až na vojně. Zlomil jsem si při fotbale noh u a to tak nešťastně, že jsem s ní ležel rok v n emocnicí. Začal jsem tedy víc hrát na kytaru a po svém uzdravení jsme si s kluky založili skupinu. Když jsem přišel z vojny, snad každý den jsem po práci až do nocí dřel kytarové akordy a z píval jsem si. Pak mě stále častěji zvali do brněnských klubů a už to šlo. Natočil jsem první p ís ničku ... No a dál už to asi znáte." d á me, ničku
Ví neč ko
•••• ••• ••••••• •••••••••••••••••••••••••••• ••••••••• ••••••••• ••••
DOPL~OVAČ KA
I
••
•
•• •• •• •• •• ?
•• •• ••• •• •• •• ••• •• ••• •• ••• ••• •• ••
IŇI
r ro
••• •
A A
•
I C
f--
•
'--
Za pomoci písmen v obrazci si snadno doplníte osm obyvatelů moří, které jistě všechny znáte. 3:>llJ1.SI') 'SVl!}1 'V}l1.VSO}J 'NJ:I -130 '~VAHOA '3:>IN1.0S0H:> 'VSAH13A '}101VH~ =!u~~l!nlzo H
•
•• • • • •
•• ••
>-
...J ,-
O
N
O er:::
LIJ
I-. LIJ
O
LIJ
...J
J:
OSM K OHOUTŮ JE NA JEDNOM SMETiŠTI , ALE JEN JED EN Z NICH JE V OBRYSECH TOTOŽNÝ S KOHOU TEM V LEVÉM HORNiM ROHU. KTERÝ TO
•
Kterou cestou se dostane pán s vodou k žíznivé kravičce?
••• ••
•• •• •• ••
••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••• ••••••••••••• ••••••••••
IN DE X 47 OU
.'
·· .. ·· .
~~.. . . . .....
NEUHIH zl/oroVl-
T! VOR NA DIl~Š/ CESTU. .. OViJ/Di/ff SPíŠE DUCHOVNT
VĚDY ..
.
