1
2
Příběhy pod Jezevčí skálou Michaela Hellerová
Z českého originálu Příběhypod Jezevčí skálou Odpovědná redaktorka Jana Pátková Grafcká úprava Jana Pátková Vydalo nakladatelství: Pátková Anna – Santini 3. 7. 2015 eknihysantini.cz Vydání první ISBN 978-80-88014-35-5 (pdf) ISBN 978-80-88014-24-9 (epub) ISBN 978-80-88014-68-3 (mobi)
3
4
Obsah Příběh první: Kterak královna ke štěstí přišla............... 7 Příběh druhý: Jezevec Samotář.......................................………… .......13 Příběh třetí: Království po 20 letech.......................…… ............16 Příběh čtvrtý: Paní učitelka Jezevcová...................… .............20 Příběh pátý: Jezevčí pohádka od staré babičky Jezevčice..............… ....23 Příbeh šestý: Válka s Králičím královstvím.................… .....26 Příběh sedmý: O jedné staré jezevčici, která ráda pekla buchty........30 Příběh osmý: Dva v cizí zemi...........................................………… ...........34 Příběh devátý: Jak se Štístkovi narodilo miminko......................…………………… ...36 Příběh desátý: Dějiny lesa.................................................…………… .....39 Příběh jedenáctý: Růženka..................................................………… .....42 Příběh dvanáctý: Konec nebo začátek?.....................…............46
5
6
„Všechno, co se děje v životě je dobře, i když to zrovna bolí a trápí nás.“ k.k.
Příběh první: Kterak královna ke štěstí přišla Tam, co řídne les, objevuje se planina, tyčí se nad všechny borovice Jezevčí skála. Lidé k ní chodí proto, aby nasbírali na pasece co nejvíce hub, které tu na podzim rostou, podoubáky, žampiony i bedly, všechny druhy hub na tom malém místě. Ale proč se říká té vysoké skále Jezevčí? Protože pod ní žijí jezevci, kteří tu mají své Jezevčí království. V jedné z mnoha hlubokých nor sídlí král Jezevec první se svojí ženou a vládnou krajině po řadu let. Krajina je to hojná, velmi plodná. Jezevci tu mají lesní maliny, jahody i brusinky
7
8
a k tomu mnoho druhů brouků, mravenců i červů. Jezevce prvního všichni občané říše obdivují pro jeho schopnosti vládnout spravedlivě, vřele a čestně. Jeho žena Jezevčice je ze všech jezevčic nejkrásnější a nejchytřejší, ale má jeden problém, nemůže počít potomka. Naštěstí Jezevčice zná jednu moc starou a moudrou dámu, která jí poradí. Slunce zrovna zářilo na paseku, po které běhal král Jezevec, sháněl pár hub pro svou milou, aby se posilnila na cestu, na kterou se má vydat po setmění. „Maminko,“ oslovil vřele král svou ženu, „Našel jsem ti pár bedlí a k tomu jako dezert žampion, podívej, dej si je k večeři, ať nejsi hladová.“ Královna Jezevčice za ním přiběhla a řekla: „Děkuji ti můj milý, dám si je, vždyt víš, jak mám houby ráda.“ Královna se poté převlékla, vzala si nový černobílý svetr, raneček s houbami a vydala se na cestu. Stará jezevčí dáma jí pověděla, že musí zdolat sedmero kopců a řek, pak uvidí jabloňový sad, do kterého vstoupí a hned první obrovská jabloň jí dá jedno velké jablko, které musí sníst celé a za pár měsíců se jí narodí chlapeček, kterému dá jméno Štístko. Královna této radě uvěřila, bála se, ale odhodlání a vytrvalost ji přimělo dát se na cestu a veškeré trápení překonat. I usmyslila se, že se vydá v šest hodin večer za úplňku. Bude ještě světlo, to dojde jistě daleko. Královna šla i šla, dlouho cestou přešla první kopec, druhý, třetí i sedmý a zachtělo se jí spát, uviděla brloh. „Asi medvědi,“ pomyslela si. „Lehnu si sem a vyčkám rána.“ Udělala vše, co řekla a vyspala se dorůžova. Ráno jí přichystalo veselé překvapení, hned po ránu na ní vypláznul jazyk starý medvěd, který si do nory přišel pro med. „Co tu 9
děláš?“ zeptal se. „Inu, vyspala jsem se tu, nevadí ti to?“ řekla jezevčice. „No, když jsi mi nesnědla všechen můj med, tak ne,“ řekl medvěd. A tak se spolu nasnídali a pobavili se o cestě. Královna mu řekla, co ji trápí a medvěd jí poradil, aby si dávala pozor na vosi, které mohou na jabloni žít a nazobat to veliké jablíčko. „Tak dobře, budu si dávat pozor. Hezký den medvěde!“ řekla královna a odešla. Oblékla si znovu svůj svetříček a vydala se na cestu. Po pár kilometrech chůze narazila na řeku, přebrodila ji a pokračovala dál. Objevila potůček, jednou nohou ho překročila a objevila se na lesní cestě. „No, dám si ty houbičky, které mi král dal na cestu, mám hlad,“ řekla královna. Sedla si na kámen, rozbalila raneček a jedla. Nejdříve bedla, pak žampion. Po půldenním putování krajem došla i do údolí, kde rostly jabloně. „Konečně jsem tady!“ zajásala. „Musím najít tu jedinou starou jabloň a veliké jablíčko!“ A tak po dlouhé cestě královna byla u cíle. „Už ho vidím, hurá!“ zajásala. Potom královna utrhla veliké jablko červené jako srdíčko, snědla ho a za pár měsíců se jí narodil syn Štístko.
10
