Prá vnífenomé n trestný ch činů / přestupků spá chaný ch slovní m napadení , či vý hružkou fyzické ho napadení , nebo fyzický m napadení m, vzhledem k možnostem obrany. A) I. II. III. IV. V.
I.
Malý slovníček pojmů . Co je to za jednání ? Právní povaha ú toku /uráž ky, vyhrož ování/. Mů ž e si to dovolit? Co mů ž u dělat ?Aneb jak se u/bránit, ale neskončit sám jako pachatel. Nikdo na nic nemů ž e… . Policie s tím nic neudělá; nebo na kaž dého je metr?
B) Vymezení zadání Pracovník je na pracovišti, při vý konu pracovních povinností slovně napadený a je mu vyhrož ováno : - fyzický m napadením - zabitím Jak se v takový ch případech mů ž e adekvátně bránit, aby sám neporušil předpisy.
II.
V případě slovního napadení a vyhrož ování se jedná o přestupek nebo o trestný čin. Má napadený pracovník právo zavolat např. městskou policii, nebo státní policii, je policie povinna zakročit?
III.
Jaká jsou práva a povinnosti zaměstnanců v případě fyzického napadení, nebo jeho náznacích. Jaký m způ sobem řešit situaci do budoucna – a jak těmto situacím předcházet ? (jaká opatření by měl zaměstnavatel zavést na ochranu zaměstnanců )
I. Prá vním př edpisem, který mj. stanovuje jaké jednání je trestné, řadí pak jednotlivé jednání do tzv. skutkový ch podstat, stanovuje také podmínky, kdy je urč ité jednání, které jinak trestné je, není trestný m č inem, je trestnízá kon. V tomto předpise lze nají t odpově ď na všechny otázky, které byly vymezeny jako téma dnešní přednášky. Skutkové podstaty jsou v trestním zákoně rozdě leny podle tzv. zájmu, který je chráně ný každý m ustanovením o urč ité skutkové podstatě . Máme tedy např. skutkové podstaty, které chrání : - majetek, - hospodářkou soustavu, - hospodářskou kázeň, - mě nu a správnost vý bě ru daní , - veřejný pořádek, - zdraví,
Př ednáška v Krajské knihovně Vysočiny Havlíčků v Brod, 25. 10.2005, Strana 1 (celkem 1)
- obč anské soužití, - lidskou důstojnost, atp.). Z mého, č i vašeho pohledu (tzn. eventuelně z pohledu napadeného obč ana) je tato trocha teorie důležitápro správné zvolení taktiky a reakce na jednání útoč níka. Sami asi cí títe, že obecně mohu mít jinou možnost reagovat při útoku pachatele : • na moji osobu • můj majetek • majetek jiné osoby • majetek jiné osoby, který mám ale povinnost chránit – buď zvlášť uloženou, nebo která vyplý vá z pracovně právních předpisů.
II. 2.1. Já ale přejdu rovnou ke kvalifikaci protiprávního jednání , které Vám, jako zamě stnancům knihovny, může hrozit. Na prvním místě je třeba uvést vý tržnictví . Ke skuteč nému fyzickému napadení ně kterého zamě stnance v minulosti jistě nedošlo a snad ani takový č in Vám jako zamě stnancům nehrozí. 2.2. Rozdě lení a znázorně ní jednotlivý ch druhů, č i skupin inkriminovaný ch jednání je podstatné pro rozlišení , jakáreakce na takové jednání je přimě řená, nebo dokonce jakáreakce je ještě v souladu se zákonem a jakáby už mohl bý t považovanáza protiprávní. 2.3. Pro co nejvě tší názornost si vymezíme škálu situací , ke který m může mezi „delikventem“ a zamě stnancem dojít. 2.4. Může dojít ke slovní mu ataku – bez vyhrožování fyzický m napadením, zabitím – tedy útoč ní k „pouze“ zamě stnance může urážet, chovat se k ně mu slovně hanlivě . Jde tedy nejč astě ji o trestný č in (hlavy páté TrZ.) zařazený do skupiny trestný ch č inů hrubě narušujících obč anské soužití , a to trestný č in VÝ TRŽNICTVÍpodle § 202 TrZ. Podle odst. 1) v Kdo se dopustí veřejně nebo na mí stě veřejnosti pří stupném (např. knihovna je místo veřejně pří stupné), v hrubé neslušnosti nebo vý tržnosti … … … . zejmé na tím, že … … v napadne jiného v hanobí historickou nebo kulturní památku (také hrob, jiné pietní místo) v hrubý m způsobem ruší shromáždě ní nebo obřad obč anů Je zřejmé, že ze spojení „zejména tím“ vyplý vá, že vý č et způsobů, který zákon obsahuje je pouze demonstrativní a vý tržnosti se lze dopustit i jiný m způsobem. Toto ustanovení trestní ho zákona chrání klidné obč anské soužití proti závažně jším útokům narušující m veřejný klid a pořádek. Tí mto inkriminovaný m jednání m mohou bý t ohroženy i další zájmy, zejména zdraví lidí, cizí majetek, č est a důstojnost lidí. 2.5. Jde zpravidla o násilný nebo slovní projev takového charakteru, že hrubě uráží, vzbuzuje obavy o bezpeč nost zdraví, majetek nebo vý razně snižuje vážnost vě tší ho poč tu osob souč asně pří tomný ch.
Př ednáška v Krajské knihovně Vysočiny Havlíčků v Brod, 25. 10.2005, Strana 2 (celkem 2)
Jako forma trestné č innosti není pouze : r dokonaný trestný č in – např. ně kdo je fyzicky napadený , r ale také pokus trestného č inu (dále pro úplnost – pří prava, organizátorství, navádě ní a pomoc). My se budeme zabý vat pouze dokonaný m trestný m č inem a pokusem o spáchání trestného č inu.
2.6.
Sami možnácítíte, že jste se s trestný m č inem vý tržnictví již v životě patrně setkali. Jde také asi o jednání , se který m se setkáváte ve vaší knihovně . Vý tržnost může mít dvě formy a je vhodné je podrobně popsat - hrubou neslušnost - výtrž nost. 2.7. Hrubá neslušnost je jednání, který m jsou porušována pravidla obč anského soužití a zásady obč anské moráky. Máte pravdu, pokud si teď ří káte, že pod takové porušení lze schovat asi vše a hranice takový ch pravidel, resp. vůbec hranice „standartu pravidel obč anského soužití a morálky“ budou nezřetelné, resp. spíše mohou bý t „posunovací“. Přesto, že jde o kategorii, kteráje obecně platnáv celé společ nosti, resp na území celé Č R, kde trestní zákon platí. Souč asně však platí, že morálka jako právní kategorie není kodifikovaná. Jiná pravidla morálky mohou platit mezi letitý mi přáteli na oslavě narozenin, jiná právě na veřejném místě , které je dále navíc knihovnu. Útok dále v rámci této skutkové podstaty lze vést na č est a vážnost obč ana (např. vulgární mi nadávkami, oplzlý mi řeč mi, urážkou skutkem, posunkem).
2.8. Výtrž ností je pak jednání, které závažný m způsobem (hrubě ) narušuje veřejný klid a pořádek a je pro ně j typický neuctivý a neukázně ný postoj pachatele k zásadám obč anského soužití . Je to na rozdí l od hrubé neslušnosti zpravidla fyzické nebo psychické násilí , které je namí řeno proti osobám i vě cem. 2.9. Jak již jsem řekl, vý tržnictvím (ve formě připadají cí v úvahu pro vaši knihovnu) je zejména : r Napadení jiného, který m je jaký koli fyzický útok proti tě lesné bezpeč nosti, ale i vulgární slovní napadání jiného. r Hanobení historické nebo kulturní památky. 2.10. Při posuzování č inů vý tržnické povahy je nutné : - zvážit intenzitu, rysy a průbě h útoku (slovní č i jiné, nebezpeč ně jší projevy); - posoudit okolnosti, za nichž byl útok spáchán - právě ve vaší knihovně , což bude spí še „minusový bod“ pro pachatele; dále poč et pachatelů; - zjistit pohnutku č inu (arogance vůč i ostatní m); - zhodnotit následky, resp. možné následky; - zhodnotit osobu pachatel (dosavadní způsob života, povahové rysy, kriminální minulost) – zda jde o č lově ka, kterému „ujely nervy“, nebo „recidivistu“;
Př ednáška v Krajské knihovně Vysočiny Havlíčků v Brod, 25. 10.2005, Strana 3 (celkem 3)
2.11. Jako možnáskutkovápodstata trestného č inu se také nabí zí trestný č in vydírá ní podle § 235 TrZ. : odst. 1) Kdo jiného násilí m, pohružkou násilí nebo pohružkou jiné tě žké újmy nutí, aby ně co konal, opominul nebo trpě l, odst. 2) a) spáchá-li takový č in jako č len organizované skupiny b) spáchá-li takový č in nejméně se dvě ma osobami c) spáchá-li takový č in se zbraní d) způsobí-li takový m č inem tě žkou újmu na zdraví nebo znač nou škodu Ostatní č ásti skutkové podstaty pro Vás nepřipadají v úvahu. 2.12. Jako možnáskutkovápodstata ve stádiu pokusu se jeví také trestný č in ublíž ení na zdraví podle §221 TrZ. - ten spácháosoba, kterájinému úmyslně ublíží na zdraví .
PŘ ESTUPKY : §49 Přestupek proti obč anskému soužití je spáchaný , když pachatel : a) jinému ublíží na cti tím, že ho urazí nebo vydáv posmě ch, b) jinému z nedbalosti ublíží na zdraví, c) úmyslně naruší obč anské soužití vyhrožování m újmou na zdraví, drobný m ublížením na zdraví, nepravdivý m obvině ním z přestupku, schválnostmi nebo jiný m hrubý m jednáním,
III. 3.1. Kdo se dopustí trestného č inu vý tržnictví, bude potrestán odně tím svobody na dvě léta nebo peně žitý m trestem. Odně tím svobody až na tři léta bude pachatel potrestán, spáchá-li trestný č in vý tržnictví jako č len organizované skupiny. 3.2. Trestný č in vydírání je honorovaný trestem odně tím svobody až na tři léta v 1.) odstavci. Trestem odně tím svobody na dvě léta až osm let ve druhém odstavci. 3.3. Trestný č in ublížení na zdraví je v první m odstavci ohodnocený trestní sazbou odně tím svobody až na 2 léta. Bude-li tímto trestný m č inem způsobena tě žkáújma na zdraví, hrozí pachateli trest odně tí svobody jeden rok až pě t let. 3.4. Za přestupek podle odstavce 1 pí sm. a) lze uložit pokutu do 1000 Kč , za přestupek podle odstavce 1 písm. b) a c) pokutu do 3000 Kč .
IV. 4.1. Osoba, kteránení pachatelem, ale je objektem útoku, může bý t pak v postavení obě ti. Takovou osobu zákon nazý vá poškozený (nepě kný m úřední vý razem). Poškozený je ten, komu bylo trestný m č inem ublíženo na zdraví, způsobena majetková, morální nebo jináújma. Tedy pokud mi útoč ník udě lá„modřinu pod okem“, způsobí mi škodu na zdraví.
Př ednáška v Krajské knihovně Vysočiny Havlíčků v Brod, 25. 10.2005, Strana 4 (celkem 4)
Pokud mi ukradne peně ženku, ale také třeba souč asně roztrhne bundu, způsobí mi majetkovou újmu. Morální újma – je újma osoby v jiné sféře než majetkové, nebo oblasti zdraví . Může bý t poškozena moje vážnost ve společ nosti, dobrápově st, atp. Jinou újmou pak rozumí me např. poruchou zdraví menší intenzity, nebo jednáním pachatele proti životu nebo zdraví, event proti majetku, které je z hlediska stádií vý voje trestného č inu jeho přípravou 4.2. Podle ust. § 2 zákona č . 209/1997 Sb. Zákona o poskytnutí peně žité pomoci obě tem trestné č innosti, se obě tí rozumí fyzickáosoba, které v důsledku trestného č inu vznikla škoda na zdraví. 4.3. Pokud jsem předmě tem útoku pachatele, tedy může se ze mě stát onen poškozený . Mám ale zákonnou možnost tomu zabránit. Zákon mi tedy dává možnost nebý t pasivní a naopak aktivně se útoku u/bránit. Já sám mohu bý t svého druhu „útoč níkem“. Zákon ale souč asně stanovuje meze mé obrany. Jde o dvě krátkáustanovení na úplném zač átku trestního zákona. Jejich název je Vám možnávelice známý (neboť je i pomě rně zmedializovaný ) a urč itě jste se s ní setkali. Jde o onu známou : È NUTNOU OBRANU È KRAJNÍ NOUZI
4.4. NUTNÁ OBRANA a) Jde o mé jednání za situace, když mé osobě přímo hrozí útok – ně kdo se na mě přímo chystáútoč it se zbraní, nebo beze zbraně , útok musí hrozit pří mo, ale nedojde k ně mu pouze v důsledku mé aktivní obrany. Mohu si však také pouze odůvodně ně myslet, že k útoku má dojít a že mu zabráním pouze obranou, pak takováobrana je nutnou obranou. b) Pokud vůč i mé osobě již útok nastal, pachatel již poškozuje moji osobu (jako zájem chráně ný zákonem – ať už můj majetek, moje zdraví), jde o druhou situaci, kdy mohu aktivně zasáhnout, tedy v podstatě se bránit útokem. 4.5. Mám možnost sám páchat tzv. č in jinak trestný . Povaha takového jednání může bý t následují cí : - pokud bych se takového jednání dopustil sám jako útoč ník, pokud by takové jednání nemě lo souvislost o osobou pachatele, sám bych byl pachatelem trestného č inu. - Jestliže však svojí obranou odvracím hrozící útok, nebo odvracím útok, který už nastal (já jsem už napadený , útok trvádalší mi ataky) mohu ataky odvracet, dokonce mohu sám útoč it. - Jde o tzv. aktivní obranu, kterou předcházím preventivně další mu útoku a zí skávám aktivitu. - To by ale nemě lo přejít do situace, kdy se sám stávám útoč níkem. Tě sně před tímto okamžikem musím takovou aktivní obranu (můj útok) zastavit. b) Stav nutné obrany je důvodem vyluč ujícím : - nedovolenost (protiprávnost) č inu - i jeho nebezpeč nost pro společ nost, „takže č in provedený v nutné obraně není trestný m č inem a nemůže bý t postižen trestem ani jinou sankcí (R II/1965)“.
Př ednáška v Krajské knihovně Vysočiny Havlíčků v Brod, 25. 10.2005, Strana 5 (celkem 5)
c) Nutná obrana je tzv. speciálním, nebo privilegovaný m ustanovení m ke krajní nouzi. Privilegovanost spoč íváv tom, že nutnáobrana postihuje útoč níka, tedy toho kdo nebezpeč í úmyslně vyvolal. d) Úč elem nutné obrany je dát možnost obč anům k ochraně vlastních zájmů, zájmů jiný ch osob, zájmů státu a společ nosti, neboť na mí stě páchání útoku není č asto možné zajistit vč asný zásah veřejný ch orgánů. Ně které soudy již i v našich podmínkách judikovali ono pravidlo známé např. ze zemí oblasti angloamerického právního systému - typicky pak USA, které přiznávákaždému právo chránit soukromý majetek plně vlastními prostředky a dovodili zásadu, že „riziko vyvolané útokem by mě l nést útoč ník a nikoli obránce“. e) Dalším pravidlem je to, že k nutné obraně je oprávně n kdokoli, tedy nejen ten, kdo byl bezprostředně sám útokem ohrožen, ale i osoby útokem neohrožené, které vystupují proti útoku smě řujícím proti jiné osobě , a to bez ohledu na to, zda se tato osoba, vůč i níž útok smě řuje sama brání č i nikoli (jde o tzv. pomoc v nutné obraně ). f) Je dobré vě dě t, že nutnáobrana je pří pustnáproti útoku pří mo ohrožujícímu jaký koli zájem chráně ný trestním zákonem, tedy i zájem na ochraně majetku. g) Proti útoku, který je již dokonč ený není nutnáobrana již přípustná(např. pokud útoč ník ukonč il fyzické napadení, který m úmyslně způsobil ublížení na zdraví nebo způsobil škodu na majetku a odchází, poškozený již nemůže zahájit útok tzv. na revanž, nebo jako tzv. „odvetný útok“). Tedy nejde o nutnou obranu, jakmile se již pachatel DOPUSTÍč inu, když útok na ně j již byl skonč en. h) Je dobré si ale zapamatovat ně kolik zásadních pouč ek : È Není však třeba č ekat, až útoč ník : - udeří první , - poškodí vě c - vnikne do prostoru, do kterého nemáoprávně ní vstupovat. È Je ale nutné si bý t jistý , že iniciativa vychází pouze od útoč ní ka. Touto iniciativou je právě urč ováno, kdo je útočníkem a kdo obrá ncem. A to je jedním, ze dvou NEJZÁ SADNĚJŠÍCH okamžiků, které by mě l znát doslova každý . Jde tedy o toto : - Jako úč astní k tedy musím poznat a nechat projevit toho druhého tak, aby se stal oní m útoč níkem. Toto se musí projevit, jájsem potom obráncem. Potom budu-li i nadále postupovat správně , nikdo mi moje „procesní postavení poškozeného“ už nemůže vzí t. - Moje nutnáobrana nesmí bý t ZCELA ZJEVNĚ nepřimě řenázpůsobu útoku. Slyšíte to bezpeč í, které nám zde zákon poskytuje, jako obráncům? Zákon klade požadavek na to, co jájako poškozený zjevím, nikoli co se zjevit nestač í, nebo co zůstane mý m úmyslem. Jásám, jako obránce pak posuzuji, jak se mě jeví přimě řenost, jáurč uji její rozsah. Posuzuji na útoku pachatele to, co je jasné, oč ividné, nepochybné. - Dále pak nesmí jít o ZCELA zjevnou nepřimě řenost, zákon neříká pouze nepřimě řená. Přimě řenost obrany pak může sám poškozený stanovit, když mě řítkem je intenzita obou akcí, tedy intenzita útoku a intenzita obrany. Z povahy vě ci vyplý vá, že obrana musí bý t tak intenzivní , aby útok jistě a bez rizika pro napadeného odvrátila, tj. musí bý t silně jší než útok, avšak nesmí bý t
Př ednáška v Krajské knihovně Vysočiny Havlíčků v Brod, 25. 10.2005, Strana 6 (celkem 6)
zcela zjevně přehnaná. Judikatura (R II/1965) toto formulovala tak, že u nutné obrany se nevyžaduje přimě řenost obrany ve smyslu naprosté proporcionality. ch) Pokud teď vrtíte hlavou, máte pravdu. Přirozeně toto je a bý vánejvě tší problém. Útoč ník je buď dokonale připravený , soustředě ný a při smyslech, nebo naopak pouze odhodlaný , smyslu zbavený , nekontroluje se a neovládá. Proti ně mu stojí potencionální poškozený . Tedy ten bý vápřekvapený , zaskoč ený a je tedy velice pravdě podobné, že by při útoku mohl také ztratit hlavu (jak se ří ká). Jako poškozený tedy mohu mít problém hodnotit způsob útoku a zvažovat jaký způsob obrany bude již zcela zjevně nepřimě řený . Právě z tě chto úvah soudy již dovodili, že není požadovanáproporcionalita obou akcí. Ně kteří teoretici dokonce ří kají , že : • Přimě řenámusí bý t intenzita obrany (tzn. útoku obránce) vůč i útoku (pachatele). • Ale pomě r mezi škodou, kterou hrozí útoč ník mě a škodou vzniklou mojí obranou na útoč ní kovi (tzv. proporcionalita právní ho statku ohroženého vůč i právnímu statku obě tovanému) není zákonný m znakem nutné obrany. i) Použ ité prostř edky : Mají pro mě vý znam jen potud, že z nich můžu už dopředu usoudit, jakou může mí t útok intenzitu a jaká může bý t velikost škody. Prostředky nemusí bý t ani přimě řeně stejné úč innosti na obou stranách. Jde o další „lidovou pově ru, že proti útoku nožem se nemůžu bránit pistolí “. Intenzita obrany a tedy ani přimě řenost obrany intenzitě útoku není závislána použitém prostředku, ale na tom, jak tento prostředek obránce použije. Judikaturou bylo potvrzeno, že samotnáskuteč nost, že obránce použije proti neozbrojenému útoč níkovi zbraně , neznamená, že jde o obranu zcela zjevně nepřimě řenou způsobu útoku (R 47/1995) j) Platí tedy zásada, že obrana musí bý t způsobiláodvrátit útok a proto intenzita obrany musí bý t samozřejmě silně jší než intenzita útoku, jinak by byla neúspě šná. Nemůžu se ale bránit přehnaně silně ji, než je na mě útoč eno. Obrana dále : - Může bý t aktivní (jak jsem shora řekl, tedy nemusí spoč ívat pouze v odvracení útoku „vracení ran“); - Obránce nemusí dávat přednost slabšímu, tedy nejistému, prostředku obrany; - O tom, kdo je obráncem a kdo útoč níkem rozhoduje zásadně iniciativa na poč átku střetnutí , nikoli jeho další průbě h; - Škoda způsobenáv obraně může bý t vě tší než škoda z útoku hrozí cí, nemůže bý t v mimořádném nepomě ru. k) Pouze z terminologického hlediska dodávám, že pokud bych vyboč il z mezí nutné obrany, tedy dopustil bych se excesu (nepomě rem v intenzitě obrany; obranou jsem způsobil škodu v mimořádném nepomě ru k té co mi hrozila; zákrok provedu po skonč ení útoku – jako odvetu).
4.5. KRAJNÍ NOUZE a) Lze ji nazvat jako fenomén „pokladního v bance, který otevře bankovní mu lupič i trezor – aneb bližší košile než kabát“. Jde o stav, kdy je možné chránit urč itý zájem chráně ný trestní m zákonem, jen tím, že obě tuji jiný takový zájem. b) Úč elem krajní nouze je poskytnout obč anům možnost k ochraně vlastních zájmů, nebo zájmů jiný ch osob v případě , když hrozí porucha na zájmu chráně ném zákonem. Jde o poskytnutí možnosti odvrátit toto nebezpeč í porušení m jiného zájmu.
Př ednáška v Krajské knihovně Vysočiny Havlíčků v Brod, 25. 10.2005, Strana 7 (celkem 7)
c) Jsem poštovní doruč ovatel, pokladní v bance, v pří padě mého přepadení (pokud jsem ohrožený na zdraví nebo na životě ) můžu vydat mě svě řené prostředky lupič i. ALE nepůjde o krajní nouzi, pokud mě přepadne lupič a bude chtí t např. moji peně ženku, a jámu namísto své nabídnu peně ženku kamaráda, nebo hotovost (zamě stnavatele), která je mi svě řena do opatrování. d) Platí ale, že nejde o krajní nouzi, pokud by bylo možné nebezpeč í za daný ch okolností odvrátit jinak (např. odmítnutím pachatele, který je zjevně slabší , jsem si jistý , že je neozbrojený a svůj požadavek vysloví na rušné ulici, pod okny policejní služebny; nebo útě kem neozbrojenému pachateli, který je zjevně v horší kondici než Vy). Platí také, že nejde o krajní nouzi, pokud by byl mnou způsobený následek zřejmě stejně závažný nebo ještě závažně jší než ten, který hrozil.
V. Ve všech případech mohu dát jedinou radu, pokud budete napadeni, bude Vám napadení hrozit, bude hrozit poškození majetku knihovny, volejte Policii Č R, volejte i Mě stkou Policii. Svě dek, č i dokonce poškozený tě žko vě tšinou bezprostředně posoudí, zda jednání pachatele byl trestný č in, jaký , nebo zda to byl pouze přestupek. Policie pak má povinnost o jednání sepsat zápis, eventuelně tzv. úřední záznam. Pachatele také identifikuje, zapí še bezprostřední vý pově di svě dků, pokud je ně kdo poškozený , jeho vý pově ď , popíše místo skutku, spáchané škody. To potom může bý t jeden z hlavních podkladů pro další postup Policie v této vě ci. Tedy rada zní, volejte Policii ke všem situacím, které se Vám subjektivně budou zdát rizikové.
Př ednáška v Krajské knihovně Vysočiny Havlíčků v Brod, 25. 10.2005, Strana 8 (celkem 8)
