Ovzduší a jeho čistota Ovzduší neboli atmosféra tvoří plynný obal Země, který sahá do výšky asi 1000 km. Je to směs plynů: dusíku (79%), kyslíku (20%) a netečné plyny (1%). Atmosféru rozdělujeme do vrstev: troposféra, stratosféra, mezosféra, ionosféra a exosféra. Obr.
http://www.theozonehole.com/atmosphere.htm
CO JE ZNEČIŠTĚNÍ OVZDUŠÍ Pod pojmem znečištění rozumíme veškeré příměsi, které se do atmosféry dostaly jako přímý či nepřímý produkt lidské činnosti. Už od průmyslové revoluce v 19. století představuje kvalita ovzduší problém. Před lety velmi trpěla velkoměsta jako Londýn smogem (kombinace kouře a mlhy). Protože došlo k pokroku při kontrolách znečištění, neohrožuje dnes smog naše města tak jako před lety. Přesto kyselé deště stále poškozují lesy, faunu a flóru a obavy o dopady znečišťujících látek na naše zdraví rostou. Každý den továrny, zemědělské činnosti a doprava vypouštějí do ovzduší prachové částečky, chemikálie a těžké kovy.
Hlavní znečišťující látky (tabulka z učebnice fyziky pro základní školu: Typ látky Zdroje přírodní produkt lidské činnosti Pevné látky Sopečná činnost Spalovací procesy Působení větru Průmyslová činnost Sloučeniny síry Bakteriální činnost Spalování pevných Sopečná činnost paliv Průmyslová činnost Oxid uhelnatý Sopečná činnost Spalovací motory Lesní požáry Spalování pevných paliv Oxid uhličitý Sopečná činnost Spalování pevných paliv Uhlovodíky
Bakteriální činnost
Spalovací motory
Sloučeniny dusíku
Bakteriální činnost
Spalovací procesy
Pevné částice jsou tvořeny z velké části přírodními zdroji, zdroje znečištění jsou domácí a průmyslová topeniště, cementárny a železárny. Sloučeniny síry se do ovzduší dostávají jako oxidy siřičitý nebo sírový, působením kyslíku a vodíku vzniká zředěný roztok kyseliny sírové- kyselé deště. Oxidy uhlíku vznikají při nedokonalém spalování pevných paliv či palivové směsi v automobilech. Oxid uhličitý původně nebyl považován za znečišťující látku. V současnosti je však narušena přírodní rovnováha. Ubývá vegetace (pralesy) a z oxidu uhličitého se stává jeden z hlavních skleníkových plynů. Oxidy dusíku vznikají při spalování kapalných paliv při vyšších teplotách a tlaku. Každý den jsou prachové částečky a plyny (obecně známé jako znečišťující látky) vypouštěny do ovzduší průmyslovými činnostmi, což zahrnuje výrobu elektrické energie, průmyslovou výrobu, leteckou a pozemní dopravu, vytápění, zpracování odpadů a zemědělství, zejména nadužívání umělých a přírodních hnojiv. Některé ze škodlivin reagují ve vzduchu s vodou a vytváří slabé kyseliny (např. kyselinu sírovou a dusičnou). Jak vzduch stoupá a ochlazuje se, vodní pára v něm obsažená se zhušťuje a vytváří mraky. Když prší, déšť, který padá je kyselý, a proto se mu říká „kyselý déšť“. Kyselý déšť velmi poškozuje životní prostředí. Některé ze škodlivin (např. čpavek, oxidy dusíku) pak mohou reagovat s vodou v půdě a odstartovat proces známý jako eutrofizace. Ostatní znečišťující látky (např. jemné prachové částečky, ozon, těžké kovy) se shromažďují v nízkých polohách a poškozují naše zdraví.
Důsledky nízké kvality ovzduší Některé ze škodlivin se ve vzduchu přemění ve vodní páru a vytvoří kyselý déšť, který poškozuje životní prostředí. Ostatní zůstávají v ovzduší a ničí naše zdraví.
Kyselý déšť významně působí na životní prostředí. – Flóra a fauna jezer a potoků je ničena zvýšenou kyselostí vody, kterou způsobuje kyselý déšť. Ve Skandinávii zničilo okyselování rybí populaci v tisících jezerech a potocích. – Když kyselý déšť dopadá na lesní půdu, mění tím složení jejího pH. Stromy získají ze země méně živin, protože je velmi kyselá, a proto jsou náchylnější k suchu, nemocem a útokům hmyzu. – Dešťová voda proniká do systému podzemních vod a zvyšuje kyselost naší pitné vody, což pro nás může znamenat zdravotní rizika. – Kyselost zasahuje budovy a památky a způsobuje korozi materiálu.
Eutrofizace Když prší, usazují se v půdě oxidy dusíku (NOx a NH3), které zasahují pozemní ekosystémy. Když se zvýší množství dusíku v půdě, změní se vlastnosti rostlin a způsob růstu stromů. Proto může být poškozena dynamika celého ekosystému.
Zlepšování kvality ovzduší Je sice pravda, že hlavní příčinou znečištění je průmysl, ale bylo by příliš jednoduché obviňovat továrny, aniž bychom si uvědomili, že i MY k tomuto problému přispíváme. Továrny vyrábějí předměty, protože je potřebujeme, kupujeme a konzumujeme. Jezdíme automobily místo toho, abychom využívali hromadnou dopravu. Při spotřebě energie jsme bezohlední. Vysokou životní úroveň v Evropské unii považujeme za normální. A přesto si musíme uvědomit, že jsme odpovědní za to, co se děje na naší planetě. V poměru k rozloze a počtu obyvatel je Evropa největším přispěvatelem ke globálnímu znečištění ovzduší. Evropská unie se zodpovědně snaží omezit množství škodlivých plynů, které vypouští do atmosféry. Stanovila si mnoho cílů pro zmírnění emisí škodlivin a dosáhla v tomto směru významného pokroku. Některé státy obtížněji snižují spotřebu energie než jiné. Například Lucembursko snížilo mezi lety 1990–1998 emise o 58,4 %, ale jde o malou zemi s nízkou mírou spotřeby energie v průmyslu, neboť průmyslový sektor zde není velký. Výzkum pokračuje i v oblasti obnovitelné energie. Momentálně pochází většina naší energie z fosilních paliv (přírodní plyn, ropa). Naneštěstí alternativní metody se zatím při použití mimo laboratoř zdají jako příliš nákladné nebo neúčinné.
Evropská unie podporuje technologická řešení problémů stejně jako přijímání nových zákonů. Například ve většině evropských zemí jsou u automobilů povinné katalyzátory, aby se omezily výfukové plyny. Velké města v některých členských státech Evropské unie zakazují provoz v určitých dnech v týdnu. Musíme začít méně používat automobily a více se zaměřit na dopravní prostředky, které nepoškozují životní prostředí, jako železnice a lodě.
Zároveň musíme čelit tvorbě nových problémů. Například využívání více půdy pro stavbu železniční a vodní dopravní sítě může ničit krajinu a stanoviště.
Znečištění ovzduší je v ČR velký problém, nejhůře je na tom Ostrava a Ústecko. Elektrárna Prunéřov patří mezi největší znečišťovatele ovzduší v 80. letech i dnes.
Zdrojem znečištění je povrchová těžba hnědého uhlí a jeho spalování v uhelných elektrárnách. [2] V kraji se nachází 4 činné velkolomy (Lom Bílina, Lom ČSA, Lom Nástup Tušimice, Lom Vršany). Plocha lomů, kde se provádí těžba uhlí, je velká a z nezpevněných povrchů je odnášen prach. V kraji se nachází 5 uhelných elektráren (Prunéřov,Tušimice, Počerady, Ledvice, Komořany. Dalším znečišťovatelem jsou chemičky Chemopetrol Litvínov, kde se provádí rafinace ropy a Lovochemie Ústí n. Labem. V současnosti mezi hlavní problémy kvality ovzduší v Česku patří podobně jako v dalších zemích Evropské unie zejména znečištění prašnými částicemi a ozonem. Většina obyvatel země je vystavena koncentracím těchto škodlivin, které překračují platné limity. V oblastech s intenzivní automobilovou dopravou a s koncentrací průmyslu představuje problém také znečištění ovzduší benzo(a)pyrenem. V dopravně zatížených oblastech jsou překračovány limity pro oxid dusičitý. Podle Státního zdravotního ústavu byly v roce 2005 v České republice měřeny koncentrace benzo[a]pyrenu na 21 monitorovacích stanicích. Cílový imisní limit pro benzo[a]pyren v zevním ovzduší činí 1 ng.m-3 a byl překročen na 80 % měřicích stanic v Praze, Brně, Olomouci, Hradci Králové, Plzni, Ústí nad Labem, Liberci, Mostě, Teplicích a na Kladně. Pozaďová hodnota benzo[a]pyrenu byla 0,6 ng.m-3. Znečištění ovzduší benzenem je monitorováno na 21 měřicích stanicích. Platný limit činí 5 µg.m-3 v ročním průměru a v roce 2005 byl překročen na 3 stanicích v Ostravě a na jedné v Praze. Nejvyšší roční průměr v Ostravě činil 10,26 µg.m-3, v Praze 2 v Legerově ulici 5,3 µg.m-3. Asi 9,3 % obyvatel monitorovaných oblastí žije v prostředí, kde znečištění překračuje platný limit.
Legerova ulice - extrémní znečištění je způsobeno provozem na severojižní magistrále
Oxid siřičitý (SO2) Oxid siřičitý byl hlavním problémem kvality ovzduší před rokem 1989, když byl zodpovědný za vznik kyselých dešťů, jež podílely na zničení lesů např. Jizerských a Krušných
horách. Mezi lety 1990 až 2006 došlo k poklesu emisí SO2 téměř o 90 % v důsledku instalací odsiřovacích zařízení. V posledních letech stoupají emise SO2 z malých zdrojů. Oxid uhelnatý (CO) V roce 2005 tzv. pozaďová hladina oxidu uhelnatého v České republice nepřekročila 300 µg.m-3. V částech Prahy zatížených dopravou nepřekračovala celoroční průměrná koncentrace 700 µg.m-3. Oxid uhličitý (CO2) Dlouhodobě má Česká republika velmi vysoké měrné emise oxidu uhličitého skleníkových plynů, patřící mezi nejvyšší mezi členskými státy Evropské unie. Agregované emise v Česku mezi lety 2005 až 2007 stoupaly, a to zejména v důsledku významného růstu emisí z dopravy, které v roce 2007 tvořily přes 13 % celkových emisí, zatímco v roce 1990 nedosahovaly ani 5 %. Nedaří se tak plnit cíl Státní politiky životního prostředí ČR ke snižování emisí skleníkových plynů. Pevné částice (PM10, PM2,5) Znečištění prachovými částice v současnosti patří k hlavním problémům kvality ovzduší v České republice. Představují významné riziko pro lidské zdraví a pocházejí hlavně ze spalovacích procesů v energetice, vytápění domácností (lokální topeniště) a v dopravě. Ta kromě přímých exhalací způsobuje i víření již usazených částic do ovzduší. V rámci projektu Clear Air For Europe provedla holandská Agentura pro hodnocení životního prostředí porovnání čistoty ovzduší asi 30 velkých evropských měst a z hlediska znečištění ovzduší prachem vyhodnotila jako nejhorší situaci v Praze. V ČR je určen limit pro znečištění ovzduší pevnými částicemi (polétavý prach). Limit je 50 µg/m3. Překročení toto limitu je tolerováno max. 35 dní v roce. Na některých místech ČR jako je Ostravsko, je limit překračován i přes 100 dní v roce. Toluen Znečištění toluenem monitorované Státním zdravotním ústavem prokázalo v roce 2005 nejvyšší roční v Ústí nad Labem (13,3 µg.m-3) a v Praze 2 v Legerově ulici (10,87 µg.m-3). Na ostatních místech se znečištění pohybovalo mezi 0,66 až 7,37 µg.m-3.
Většina škodlivin působí rovněž na naše zdraví. ZNEČIŠŤUJ DOBA PŮSOBENÍ ÍCÍ LÁTKY
DOPAD NA ZDRAVÍ
Oxid
siřičitý
Oxid
siřičitý Dopad na zdraví v Dokonce i krátké působení může kombinaci s polétavým způsobit smrt a vést k chronickým prachem po 24 hodinovém plicním onemocněním. působení
(SO2)
(SO2)
Výsledkem Dopad na zdraví po méně představují než 24 hodinách působení skupinu.
Po dlouhé době Oxid
dusíku
(NO2)
Oxid uhelnatý
Dýchací systém je poškozen, přímým důsledkem je zvyšující se počet souvisejících nemocí.
Působení CO nepřímo vede ke snižování Dopad na zdraví po méně transportní kapacity krve a zabraňuje než 24 hodinách působení uvolňování kyslíku z hemoglobinu. Po dlouhé době
(CO)
je dušnost. Astmatici nejcitlivější společenskou
Plíce, slezina, játra a krev jsou zasaženy dlouhodobým působením NO2. Nejrizikovější skupinou jsou děti.
Působení CO nepřímo vede ke snižování Dopad na zdraví po méně transportní kapacity krve a zabraňuje než 24 hodinách působení uvolňování kyslíku z hemoglobinu.
Po dlouhé době
Vdechování CO při kouření nebo při práci ve znečištěném prostředí (např. dopravní strážník, pracovník v garážích) vede ke kardiovaskulárním chorobám nebo smrti.
Dopad na zdraví po méně Dopady na zdraví závisí na množství a než 24 hodinách působení koncetraci polétavého prachu. Po dlouhé době Olovo (Pb)
Větší množství bronchitid, zvláště u dětí. – u dětí bylo zaznamenáno snížení vitamínu D3 – je zasažen centrální nervový systém – zhoršuje se sluch – hůře funguje mozek Těkavé organické sloučeniny nejsou přímo zdraví nebezpečné, ale jelikož poškozují tvorbu ozónu, vážně působí na zdraví člověka.
Skleníkový efekt Plyny v atmosféře zajišťují tepelnou pokrývku: sluneční paprsky projdou atmosférou, ohřejí zemský povrch a odrazí se. Díky skleníkovým plynům se už nevrátí zpět do vesmíru, zůstávají v atmosféře, ohřívají vzduch. Mezi hlavní skleníkové plyny patří oxid uhličitý a vodní pára. Rovnováhu narušuje člověk svou činností (automobily, topení, freony). Přirozený skleníkový efekt Slunce otepluje Zemi – to všichni víme! Ale proč je na Zemi tepleji než ve vesmíru? Když chceme pochopit, na čem závisí teplota na Zemi, musíme pochopit skleníkový efekt. Začněme skleníkem. Už jste někdy byli ve skleníku? Jestliže ano, tak víte, že je tepleji uvnitř než venku. Proč? Sluneční záření („viditelné záření“) prochází sklem skleníku a je pohlcováno rostlinami, které jsou uvnitř. Rostliny vytváří teplo („infračervené záření“). To je neviditelné, ale můžeš ho cítit. Pouze část tepla se vrací ven ze skleníku. Sklo skleníku odráží část infračerveného záření zpět, takže se skleník zevnitř ohřeje. To, co děje uvnitř skleníku je shodné s tím, co se děje na Zemi. Ve skutečnosti se zemská atmosféra chová jako skleník. Sluneční záření prochází atmosférou a dostane se na Zem. Neviditelné infračervené záření se odráží zpět do vesmíru. Některé atmosférické plyny, nazývané skleníkové plyny, zabraňují úniku záření a odráží jej zpět na Zem. Proto zůstává Země teplá. Kdyby k tomuto jevu nedocházelo, Země by byla pro nás příliš studená. Byla by o 33 °C chladnější než je teď: její teplota by se pohybovala kolem –18 °C. Všechna voda na Zemi by se proměnila v led. Tento příklad by nám měl pomoci pochopit, jak jsou pro nás skleníkové plyny důležité.
Nepřirozený skleníkový efekt Viděli jsme, že je skleníkový efekt velmi důležitý pro naše přežití na Zemi, tak proč se ho vědci tolik obávají? Mnozí z nich se domnívají, že se kvůli nepřirozenému skleníkovému efektu Země otepluje až příliš. Věří, že množství nebo „koncentrace“ skleníkových plynů v atmosféře se v minulém století zvýšily a způsobily globální oteplování. Jak? Existuje šest hlavních skleníkových plynů. Oxid uhličitý (CO2) je nejběžnější. Následujícími pěti jsou: oxid dusíku N2O metan
CH4
částečně fluorovaný uhlovodík
(HFC)
plně fluorovaný uhlovodík
(PFC)
fluorid sírový (SF6) Zaměřme se na CO2, poněvadž je ho v atmosféře víc než ostatních skleníkových plynů. Oxid uhličitý je v naší atmosféře neustále uvolňován a vstřebáván. Například když dýcháme, vdechneme kyslík a vydechneme oxid uhličitý. Složky, které pohlcují oxid uhličitý, se nazývají „zásobárny kyslíku“. Obsahují je všechny rostliny na Zemi i v moři. Složkám, které uvolňují oxid uhličitý, říkáme zdroje. Mnoho zdrojů je umělých. Např. spalování dřeva, plynu, uhlí a ropy vytváří oxid uhličitý. Asi před sto lety, když ještě neexistovala elektřina a hlavním dopravním prostředkem byl kůň, bylo množství uvolňovaného oxidu uhličitého přibližně stejné jako pohlcovaného. Řečeno jinak, průměrné množství oxidu uhličitého zůstávalo neměnné. V dnešních dnech představuje množství uvolňovaného oxidu uhličitého okolo 6–7 miliard (6 000 000 000) tun ročně. Zejména je to energie, která je spotřebovaná průmyslem, dopravou, elektrárnami, našimi domácnostmi atd. Proto se nejen dramaticky zvětšily zdroje oxidu uhličitého, ale také zmenšily zásobárny – tedy místa, která oxid uhličitý pohlcují. Obrovské lesní plochy byly vykáceny a vypáleny, zejména v Jižní Americe a jihovýchodní Asii, a tím se do atmosféry uvolnilo ještě více oxidu uhličitého. Vytváříme více oxidu uhličitého, ale máme méně složek, které by jej pohlcovaly, a proto se koncentrace oxidu uhličitého celkově zvyšuje. To znamená, že více infračerveného záření je odráženo zpět na Zemi a Země se otepluje. Různé skleníkové plyny pocházejí z různých zdrojů zejména důsledek spotřeby energie a kácení stromů CO2 (odlesňování) CH4
vzniká při spotřebě a výrobě energie, fermentaci a rýžovými poli
N2O
pochází zejména z hnojiv a obdělávání půdy
HFC SF6PFC
je zcela vytvářen průmyslově
Množství těchto plynů vypouštěných v Evropské unii: CO2 78 % CH4
11 %
N2O
9%
HFC SF6PFC
1,6 %
Tyto údaje nám mohou nabídnout řešení. Je zřejmé, že ke globálnímu oteplování nejvíc přispívá energetický sektor. Proto můžeme snížit emise tím, že snížíme množství spotřebovávané energie.
Klimatické změny Během posledních 100 let se průměrná teplota na Zemi zvýšila o 0,3–0,6 °C a vědci předpokládají další růst: tomuto jevu se říká globální oteplování. Tito vědci se domnívají, že globální oteplování bude působit na podnebí, způsobí zvýšení hladin moří a jiné extrémní výkyvy počasí jako bouře a záplavy. Evropská unie věnuje klimatickým změnám speciální pozornost. Předpovědi o důsledcích klimatických změn jsou velmi znepokojující. Vědci vypočítali, že Zemi jako ekosystému bude trvat přizpůsobení na teplotní odchylky na úrovni 0,1 °C či na zvýšení hladiny moří o 2 cm celé roky. Abychom se v tomto rozmezí udrželi, museli bychom ihned snížit emise skleníkových plynů na světě o 60 %! Není to možné, ale nutí nás to rychle nalézat řešení, zejména proto, že skleníkové plyny zůstávají v atmosféře dlouho. Znamená to, že působí i dlouho potom, co jsou vypuštěny do ovzduší. Jedna čtvrtina lidské populace v USA, Evropě a Japonsku vytváří tři čtvrtiny emisí skleníkových plynů. Hlavní odpovědnost za změnu proto nesou průmyslově vyspělé státy. Stále ekonomicky se rozvíjející země jako Čína a Indie vytváří více emisí, ale nebylo by správné žádat je, aby zpomalily rozvoj. Všechny země musí shodně vyvinout úsilí ke zmírnění globálního oteplování. Hlavním problémem uvnitř Evropské unie je slaďování toho, co musí jednotlivé země udělat. Například emise skleníkových plynů se snížily mezi lety 1990 a 1998 o 2,5 %. Nicméně se tak stalo v důsledku uzavření velké části uhelných dolů ve Velké Británii. Důsledkem sjednocení Německa došlo také k redukci těžkého průmyslu. Většina ostatních zemí své emise zvyšuje. Evropská unie přesto věří, že může dojít k pokroku. Můžeme toho dosáhnout různými způsoby. Jedním z nich je daň z energie. Energie by byla dražší, takže by ji lidé a továrny využívali méně. Samozřejmě pokud stoupnou ceny energie, stoupnou i náklady na výrobu a společnosti mohou být v nevýhodě vůči zahraničním konkurentům, kteří za energii platí méně; proto nemohou být daně příliš vysoké. Jiným řešením je hledat cesty pro výrobu elektřiny a energie z obnovitelných zdrojů. Některé způsoby už existují, např. větrná energie. Evropská unie výzkum těchto nových metod podporuje. Klíčem ke snížení emisí oxidu uhličitého je vyrábět stejné produkty, ale spotřebovat méně energie, jinými slovy zlepšit účinnost výrobního procesu. V tomto směru jsme už jistých výsledků dosáhli, naneštěstí se ale energetická spotřeba na jednotku mezi léty 1980 a 1989 snížila o 30 %, ale výroba se ve stejnou dobu o 50 % zvýšila, čímž se přínos zvýšené účinnosti vyrušil. Můžeme také zvýšit účinnost předmětů využívajících energii. Například úspornější automobily spotřebují méně benzínu. Problém je, že to nepostačí. Automobily jsou dnes výkonnější než před deseti lety, ale nezaznamenali jsme významnější snížení emisí v rámci dopravy. Je to proto, že v automobilech jezdí více lidí, takže vliv účinnějších motorů se vyrušil. Přesto můžeme říci, že řešení spočívá pravděpodobně v kombinaci těchto řešení. Musíme snížit spotřebu energie tím, že budeme opatrnější v jejím využívání. Například tam, kde je to možné, bychom měli využívat hromadnou dopravu místo automobilů. V dnešní době má většina ledniček, praček a jiných elektrických spotřebičů v domácnosti nálepku, která označuje, kolik energie spotřebují. Je na nás, abychom si vybírali modely, které spotřebují nejméně energie. Výzkum rozvíjející nové zdroje energie a účinnější výrobu pokračuje.
Co dělá Evropská unie Znečištění ovzduší patří již od sedmdesátých let mezi hlavní oblasti, kterými se EU zabývá. Pokusy zmírnit znečištění byly víceméně úspěšné a kvalita ovzduší v Evropě se celkově zlepšuje. Je však nutno situaci sledovat a vyvíjet více úsilí na ochranu atmosféry. Evropská unie podepsala několik významných dohod s ostatními zeměmi. Níže uvedené dohody pomáhají zemím spolupracovat na řešení problému znečištění ovzduší.
979
985
987
988
992
994
996
997
001
005
Ženevská úmluva o dálkovém znečištění ovzduší přes hranice států stanovuje cíle pro omezení kyselých emisí. Od jejího provedení se v celé Evropě významně snížily emise síry, ale z důvodu zvýšení objemu silniční dopravy nedošlo k téměř žádnému snížení emisí oxidů dusíku. Většina zemí Evropské unie přijala dohodu nazvanou Protokol o snížení emisí síry, jejíž účelem bylo snížit do roku 1993 emise oxidu siřičitého o 30 % (oproti úrovni v roce 1980). Tato skupina zemí byla označována jako „klub 30 %“. Všechny země, které protokol podepsaly, i mnohé jiné, které jej nepodepsaly, tohoto snížení dosáhly. Montrealský protokol stanovil cíle a lhůty pro snížení množství plynů, které jsou nebezpečné pro ozonovou vrstvu. Výsledkem bylo, že se v Evropské unii téměř přestaly používat nejškodlivější plyny – freony. Evropská unie zavedla směrnici vyžadující snížení emisí oxidu siřičitého a oxidů dusíku v elektrárnách, v energetice, v odvětví zpracování kovů, v chemickém a dřevozpracujícím průmyslu a při zpracování odpadů. Podobná omezení byla zavedena pro spalování odpadů, dopravu, vytápění a výrobu energie. Na „Summitu Země“ v brazilském Riu Evropská unie podpořila Úmluvu OSN o změně klimatu, která stanoví zásadu udržitelného rozvoje. To znamená zlepšování kvality života bez poškozování životního prostředí, budoucích generací a lidí z bohatých i rozvojových zemí. Mnoho evropských zemí podepsalo tzv. Druhý protokol o síře a od té doby všechny členské státy splnily cíl snížení množství kyselých emisí o 35 % oproti úrovni v roce 1990. Další snižování emisí oxidu siřičitého se předpokládá v následujícím desetiletí. Byl zahájen program „Auto Oil Programme“, který stanoví přísnější energetické normy pro soukromá vozidla. V japonském Kjótu se Evropská unie zavázala snížit emise oxidu siřičitého do roku 2010 o 50 % oproti úrovni v roce 1990 a emise čpavku o 30 % oproti úrovni v roce 1990. Odborníci se obecně domnívají, že u oxidu siřičitého jsou tyto cíle dosažitelné. Pokud však jde o oxidy dusíku, je situace velmi znepokojivá, a pro snížení emisí čpavku se zatím udělalo jen velmi málo. Byl zahájen program Čistý vzduch pro Evropu (CAFE), jehož cílem je najít způsob, jak zabránit, aby znečištění ovzduší poškozovalo zdraví lidí a životní prostředí. Evropská komise zahájila strategii pro čisté ovzduší, která má vést ke snížení znečištění ovzduší v Evropě. Cílem strategie je snížit do roku 2020 počet předčasných úmrtí za rok způsobených onemocněním v důsledku znečištění ovzduší o téměř 40 % oproti úrovni v roce 2000. Dalším cílem je snížit rozlohu lesů a ostatních ekosystémů,
které poškozuje znečištění vzduchu. Strategie se zaměřuje zejména na jemný prach (takzvané mikročástice) a přízemní ozon, jelikož tyto problémy ohrožují lidské zdraví nejvíce. Za prvé je to špatná kvalita vzduchu v malých i velkých městech, která poškozuje naše zdraví a znepříjemňuje nám život. Dalšími hlavními problémy jsou úbytek ozonu a klimatické změny. Všechny tyto problémy se objevují proto, že lidé vypouštějí do ovzduší škodlivé látky, ale zdroje znečištění mohou být různé – stejně jako řešení. Můžeme něco udělat, abychom naše ovzduší zlepšili.
Co můžeš udělat Co můžeš udělat se znečištěným ovzduším? Zapamatuj si, že továrny vyrábějí výrobky, které spotřebováváš. Můžeš používat recyklovaný papír a znovu použitelné produkty. Doporuč své rodině, aby vybírala zboží s ekoznačkou, jako například bezfosfátový prací prášek. Vybírej zboží s co nejmenším obalem. Třeba v supermarketu kupuj volně vážené ovoce a zeleninu namísto balené. – Jezdi do školy nebo za přáteli na kole a využívej co nejvíc hromadnou dopravu. – Když odcházíš z místnosti, zhasni světlo, vypni televizi a počítač. – Zasaď strom! Pohlcuje skleníkový plyn – oxid uhličitý z ovzduší. – Doporuč své rodině, aby méně jezdila automobilem a více chodila pěšky nebo jezdila na kole. – Velká část znečištění ovzduší pochází z dopravy včetně dopravy nákladní. Kupuj zboží, které se vyrábí blízko tvého domova. Pochází rajčata, která jíš, z ciziny nebo se pěstují ve tvé zemi? Jsme opravdu šťastnější, když si můžeme koupit jahody v zimě? – Zkus používat produkty s nálepkou „přátelské k ozonu“. – Doporuč své rodině, aby recyklovala staré ledničky nebo klimatizační zařízení a ujisti se, že freony z nich nejsou vypouštěny do atmosféry.
http://ec.europa.eu/environment/
