Ovlivnění kvality života cvičením jógy u studentů MU

MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Katedra sportovních aktivit

Ovlivnění kvality života cvičením jógy u studentů MU Diplomová práce

Vedoucí diplomové práce:

Vypracovala:

PaedDr. Hana Vrtělová

Vendula Petrů 5. ročník, TV - AJ

Brno, 2007

Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a na základě literatury a pramenů uvedených v seznamu použité literatury, který je součástí práce. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v knihovně Fakulty sportovních studií a zpřístupněna ke studijním účelům.

…………....................................... podpis

2

Poděkování Dovoluji si tímto poděkovat PaedDr. Haně Vrtělové za odborné vedení a cenné rady při tvorbě diplomové práce. Dále děkuji všem studentům MU, kteří byli tak laskaví a věnovali mi svůj čas vyplněním dotazníků potřebných k mému výzkumu a samozřejmě také jejich učiteli panu Mgr. Titu Ondruškovi za ochotu a trpělivost při mém vstupu do hodin.

3

OBSAH

ÚVOD……………………………………………………………………...……...6 1

LITERÁRNÍ ROZBOR ZKOUMANÉ PROBLEMATIKY……….....8 1.1 KVALITA ŽIVOTA………………………………………….…....……...8 1.1.1 Vymezení pojmů………………………………………...…………..8 1.1.2 Kvalita života………………………………………………………..9 1.1.3 Životní spokojenost………………………………………………...11 1.2 JÓGA…………………………………………………………………….12 1.2.1 Hathajóga…………………………………………………...……...16 1.2.2 Svalová práce v józe…….……………………………………..…..17 1.3 JÓGA A JEJÍ VLIV NA POHYBOVÉ ÚSTROJÍ………………………19 1.3.1 Páteř………………………………………………………………..19 1.3.2 Místa nejčastějších poruch na páteři……………………………….23 1.3.3 Držení těla………………………………………………………….26 1.3.4 Příčiny bolestí v zádech……………………………………………27 1.3.5 Funkční poruchy pohybového systému…………………….…......28 1.4 VÝZNAM DECHU………………………………………………....…...30 1.4.1 Bránice……………………………………………………………..31 1.5 PSYCHOLOGIE ZDRAVÍ………………………………………….…...32 1.5.1 Duševní hygiena…………………………………………….……...33 1.5.2 Pojmy duševní hygieny………………………………………….…34 1.5.3 Stres………………………………………………………………...39 1.6 RELAXACE……………………………………………………………..41

2

CÍLE, HYPOTÉZY A ÚKOLY PRÁCE………….……………….….43 2.1 CÍLE PRÁCE……………………………………………………....…….43 2.2 HYPOTÉZY PRÁCE……………………………………………...…….43 2.3 ÚKOLY PRÁCE…………………………..................................….........44

3

METODIKA PRÁCE……………………..…………………………....45 3.1 POPIS ZKOUMANÉHO SOUBORU……………………………..….....45 3.2 POUŽITÉ METODY……………………………………......……..……46

4

3.3 ORGANIZACE PRÁCE…………………………….…………………...47 4

ZÍSKANÉ VÝSLEDKY A JEJICH INTERPRETACE…..….......….48

5

DISKUSE………………………………………….…………….……....66

6

ZÁVĚRY………………………………………….…………….……….68 6.1 ZÁVĚRY PRO TEORII……………………………..……….………..68 6.2 ZÁVĚRY PRO PRAXI……………………………………….…….…69

SHRNUTÍ……………......…………………………………………….…..........70 SUMMARY………………………………………...………………………...…71 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY……………….……………...................72 PŘÍLOHA

5

ÚVOD Dnešní svět a život v něm není jednoduchý. Doba je uspěchaná, plná starostí a stresu. Stále rychlejší rozvoj civilizace významně pozměnil prostředí a způsob života. Civilizace však s sebou přinesla nejen ty kladné, ale i záporné vlivy. Moderní městský člověk je zbavený ticha, oddychu, čerstvého vzduchu, fyzické práce. Stav trvale vysokého nervově-svalového napětí podněcují faktory jako jsou hlasitá hudba, televize, hromadná doprava, rychlé životní tempo. Stále více lidí relaxuje pomocí cigaret a alkoholu, popř. svůj stres kompenzují vysokým příjmem potravy. Také se zvyšuje počet těch, kteří trpí nejrůznějšími poruchami zdraví. Civilizační choroby nás nutí zamýšlet se nad našim způsobem života. Čím dál častěji jsou vyhledávaní lékaři a psychologové, častokrát hledáme pomoc v prášcích a jiných lécích. Naše kvalita života, ovlivněná životním stylem a životosprávou, je snížena. Nervový systém je ve stálém napětí. Shon moderního života způsobuje únavu, chronické napětí a nervozitu, které příslušníci primitivních národů vůbec nepoznali. Ale vývoj nelze zastavit, proto musíme hledat jiný prostředek kompenzování negativních vlivů civilizace, který přispěje k obnově duševní rovnováhy. Pod pojmem „kvalita života“ si pravděpodobně každý z nás představí něco jiného. Ale věřím, že alespoň na jednom bychom se všichni shodli. Zdraví, jak duševní tak fyzické, je alfou a omegou veškerého žití a bytí. Určitě každý z nás uzná, že jedině pokud je tento faktor v pořádku, začneme přemýšlet nad svým životem v dalších souvislostech; třeba co dále ovlivňuje jeho kvalitu a tím i naši spokojenost a radost, nebo kudy vede cesta k životnímu naplnění. Člověk tak mocně naříká při každé bolesti, a tak málo se raduje, když žádnou nemá. GEORG CHRISTOPH LICHTENBERG

Typickou lidskou vlastností je, že si věcí nevážíme, dokud je neztratíme. Myslím a pozoruji to i kolem sebe, že v případě zdraví to platí dvojnásob. Lidé, poučeni nemocí či jiným narušením životní rovnováhy, přistupují k otázce dobré

6

kondice svého těla i duše podstatně jinak než většina ostatních lidí, pro které je zdraví samozřejmostí.

Zdraví je vzácná věc, je to vpravdě jediná věc, která zaslouží, abychom úsilí o ni obětovali nejen čas, pot, námahu, jmění, ale i život; tím spíše, že bez něho se pro nás život stává trápením a strastí. Není-li zdraví, potemní a vyprchají i rozkoš, moudrost, učenost a ctnost. MICHEL DE MONTAIGNE

I přes to, že to může znít jako všem dobře známá a častokrát opakovaná fráze, chci ještě jednou zdůraznit, že zdraví je základním a nejdůležitějším prvkem a pilířem kvality našeho života a je nutné se o něj starat, tak jak o všechno, co chceme, aby bylo v dobrém stavu, tak jako o květinu, když chceme aby kvetla... Je mnoho aspektů, které naše zdraví ovlivňují. Na některé z nich má člověk jako individuum jen malý vliv. V této práci bych se ale chtěla zaměřit na některé z těch, které jsou člověkem ovlivnitelné, o kterých si rozhoduje sám. A to pomocí prastaré techniky cvičení, systému zvaném jóga, ovlivňující tělo i ducha jako dva vzájemně se prolínající a doplňující se prvky, tvořící jeden silný zdravý celek. Seznámíme se zde

například s pojmy psychologie zdraví a

duševní

hygiena, stres, relaxace. Budu se snažit nastínit, čemu všemu cvičení jógy napomáhá a jaký může mít vliv na duševní i fyzické zdraví. Ve svém výzkumu pak konkrétně uvedu, jakou měrou je jóga přínosná pro kvalitu života studentů na MU, zejména její vliv na hybný systém a s ním související obtíže, dále pak její vliv na duševní rovnováhu a odolnost vůči stresu. Nakonec bych chtěla podotknout, že mým přáním je, aby tato diplomová práce byla mimo jiné i jakousi inspirací pro ty, kteří si přejí změnit svůj způsob života, vylepšit jeho kvalitu, zkusit alternativní způsob „léčby“ svých problémů a s nimi souvisejících somatických obtíží.

7

1. LITERÁRNÍ ROZBOR ZKOUMANÉ PROBLEMATIKY

1.1 Kvalita života Nemůžeme dojít na konec svého života a zjistit, že jsme žili jen jeho délku. Je třeba žít také jeho šířku a hloubku. DIANE ACKERMANOVÁ

1.1.1 Vymezení pojmů

KVALITA JAKO POJEM Termín kvalita je ve Filosofickém slovníku vysvětlován následovně: „Kvalita (z lat.) jakost, jeden ze způsobů projevu věci, který s věcí souvisí buď nutně nebo nahodile“ (Filosofický slovník, 1995, s. 235).

ŽIVOT JAKO POJEM Existuje mnoho definic pojmu ,život‘, neboť na něj můžeme nahlížet z několika hledisek, jako např. filosofického a biologického. Již v Antice byl hodně diskutován a v nejširším smyslu byl život vymezován jako schopnost bytosti pohybovat se bez vnějšího zásahu z vnitřního popudu. Z filosofického hlediska můžeme život definovat jako „proces probíhající mezi zrozením a smrtí“ (Filosofický slovník, 1995, s. 459). Z biologického úhlu pohledu by byla definice poněkud složitější, jelikož termín život je spjat s širokými pojmy jsoucna a bytí, a tak se spokojíme jen s výše citovanými definicemi.

8

1.1.2 Kvalita života Podle Velkého sociologického slovníku představuje kvalita života „něco, co překračuje čistě materiální potřeby, které je možné uspokojit prostřednictvím zboží….“(Velký sociologický slovník, 1996, s. 557). Uvádí se, že poprvé byl pojem ,kvalita života‘ zmíněn již ve 20. letech tohoto století (Hnilicová, in Payne, 2005), avšak otázkou kvality života se lidé zabývali odedávna. Z pohledu sociologického je zřejmé, že pojem kvalita života má svou historickou a sociokulturní podmíněnost, a proto lze uvést ještě jednu definici z této oblasti, která říká, že „kvalita života je posuzována především podle indikátorů životního prostředí, ukazatelů zdraví a nemoci, úrovně bydlení

a

rekreace, mezilidských vztahů, volného času, sociálních charakteristik práce, možností podílet se na řízení společnosti, podle osobní i kolektivní bezpečnosti, sociálních jistot a občanských svobod“ (Velký sociologický slovník, 1996, s. 557). Přestože je pojem ,kvalita života‘ hojně užívaný- a to nejenom v odborných pracích- v oblasti jeho pojednání a především v metodologických otázkách zdaleka nenalézáme názorovou shodu. Často také bývá uváděn bez konkrétnější definice. Někdy je to dáno právě tím, že o kvalitě života se mluví v různých souvislostech a v různých vědních disciplínách, a to především v psychologii, sociologii a medicíně, ale můžeme se s ní setkat i v disciplínách jako je kulturní antropologie nebo ekologie.

I přes tuto názorovou neshodnost můžeme nalézt v literatuře celou řadu definic pojmu ,kvalita života’. Za posledních třicet let však nevzešla z velkého množství ani jedna, o které bychom mohli říci, že je všeobecně přijímána. Zapříčiněno je to i tím, že se často setkáváme s pojmy jako ,sociální pohoda‘ (social well-being), ,sociální blahobyt‘ (social welfare) a ,lidský rozvoj‘ (human development), které bývají užívány spolu s pojmem ,kvalita života‘ jako analogické termíny (Hnilicová, in Payne, 2005).

9

Rodný a Rodná (2001) dodávají, že kvalita života je často nahrazována termíny ‚životní spokojenost‘ a ‚subjektivní dobré zdraví‘. Obdobné jako s definicemi je to i s literaturou. Do dnešní doby již bylo uskutečněno mnoho kvantitativních výzkumů na téma kvalita života, a to z různých, výše jmenovaných vědních oborů, avšak literaturu, zabývající se kvalitou života jako celistvým pojmem a bez vztahu ke konkrétní diagnóze můžeme jen těžko nalézt (Křížová, in Payne, 2005). Ve zkratce lze říci, že na nejobecnější úrovni je kvalita života chápána jako důsledek působení mnoha rozličných faktorů. Vztahuje se na oblast tělesnou, sociální, psychickou, finanční, sexuální, funkcionální a spirituální. Světové zdravotnické organizace udávají, že kvalita života vypovídá spíše o vlivu zdravotního stavu a podmínek na jedince.

Hnilicová (in Payne, 2005) s jistým zjednodušením konstatuje, že v rámci všech přístupů má pojetí v zásadě dva rozměry, a to objektivní a subjektivní. Objektivní kvalita života se týká zabezpečení formou sociálních a materiálních podmínek, nezapomínaje na fyzické zdraví a též na sociální postavení. Subjektivní kvalita života je zaměřena na lidskou emocionalitu a všeobecnou spokojenost se životem. Autorka říká, že kvalitou života je potom to, „jak jedinec vnímá své postavení ve světě v kontextu kultury a hodnotových systémů, ve kterých žije, a to ve vztahu k jeho osobním cílům, očekáváním, zájmům a životnímu stylu“ (Hnilicová, in Payne, 2005, s. 208). Hogenová (2002, s. 27) naproti tomu nahlíží na kvalitu života z hlediska filosofického když uvádí, že sama kvalita života je většinou pochopena jako něco, co se přidává k životu samému, jako jeho vlastnost, jako věc, jako např. „šála ke kabátu“.

Dle Hogenové si kvalitní život nevyrobíme z různých návodů. Tvrdí, že podstatou kvalitního života je dostat onu konkrétní věc před oči rozumu a dostat ji v čistotě, bez překážek, dovolit věci, aby nám vyšla vstříc, tj. setkat se s pravdou. „Kvalitní život není výsledkem realizace přesně popsaných předpisů, jak máme jíst, spát, milovat se, co máme na sobě nosit, jak se bavit, jak zacházet s našim tělem, s našim myšlením, cítěním, vůlí“ (Hogenová, 2002, s. 28). Oproti filosofickému hledisku Hogenové (2002) dává Křivohlavý (2001) i Hnilicová (in Payne, 2005) velmi úzce do souvislosti pojem zdraví a kvalitu života. Křivohlavý (2001, s. 40) vytvořil svou vlastní definici zdraví a ta říká: „Zdraví je celkový (tělesný, psychický, sociální a duchovní) stav člověka, který mu umožňuje dosahovat optimální kvality života a není překážkou obdobnému snažení druhých lidí“. Podle něj je kvalita života zaměřena na dosahování cílů, ke

10

kterým člověk směřuje a ty jsou hodnoceny podle toho, oč člověk usiluje. Cíle se mohou v průběhu života měnit a závisí na vlastním systému hodnot a na tom, co vlastně člověk upřednostňuje.

1.1.3 Životní spokojenost Jak již bylo výše zmíněno, termín kvalita života má velmi úzkou souvislost s životní spokojeností. Bývá tímto pojmem i nahrazen (Rodný, Rodná, 2001), a proto se pokusíme i o jeho rozbor. Při definování životní spokojenosti narážíme, obdobně jako u kvality života, na nejednotnost. Je to dáno především jejich úzkou souvislostí. Životní spokojenost bývá přirovnávána k subjektivnímu zdravotnímu stavu. Různé oblasti života, jako například zdraví, sociální vztahy a psychická stabilita, mohou přispívat k životní spokojenosti. Zejména psychologové udávají s kvalitou života tvrzení, že ten, kdo žije kvalitně, bývá i spokojený. Spokojenost se projevuje dosažením cílů, které si člověk předsevzal (http://www.volny.cz/j.krivohlavy/clanky/c_kvalita.html). Rodný a Rodná (2001) poukazují na skutečnost, že aktivní trávení volného času (zájmy, fyzická aktivita…) přispívá k životní spokojenosti, kdežto nekontrolovatelná konzumace potravin, alkoholu a jiných návykových látek vede k nespokojenosti.Na závěr této podkapitoly budou představeny výsledky vyplývající z celkové životní spokojenosti, které uvádí Rodný, Rodná (2001). Autoři konstatují, že celková životní spokojenost je poměrně vyšší u mladších osob a dále u osob žijících ve svazku manželském. Ještě větší spokojenosti než vdaní či ženatí dosahují lidé žijící ve vztahu partnerském. Příjmy „celkově spokojenějších lidí“ jsou vyšší a většinou tito lidé nežijí ve velkoměstě.

11

Jestliže mají v některých oblastech důvod k nespokojenosti, bývá to u nich kompenzováno oblastmi, ve kterých spokojeni jsou. Osoby spokojené se životem jsou spíše emocionálně stabilní, popisují méně tělesných obtíží a lepší zdravotní stav.

1.2 Jóga Jóga je stará a moudrá filozofie z Indie. I přes to, že je stará mnoho tisíc let, je podle Mihulové a Svobody (1992, s. 9) i dnes tato technika úplně nebo částečně

využívaná v mnoha oblastech života civilizovaného člověka a přináší

nesporné výsledky, jako například v psychiatrických léčebnách či v přípravě vrcholových sportovců. Dále její prvky můžeme více či méně najít v různých typech cvičení a cvičebních programech. Známe například velice oblíbenou power ( nebo fit) jógu, která je postavená na principech jógy klasické, využívá zejména jejích poloh a pozic v kombinaci se správným dýcháním.

„ Podle Pataňdžaliho je jóga metodickým úsilím o dosažení dokonalosti, a to kontrolou různých prvků lidské přirozenosti fyzické i psychické“ ( Bartoňová, 1971, s. 43).

Termín jóga pochází ze sanskrtu, jednoho z nejstarších jazyků světa. Kořen "judž-" znamená spojit, spřáhnout, sjednotit, stát se jedním. Slovo jóga v pravém smyslu znamená naprosté splynutí bez odlišení, jednotu (Kostečková, 2005, s. 8).

Bartoňová (1971, s. 90) uvádí systém jógy podle Pataňdžaliho. Ten jej dělí do osmi stupňů, členů jógy (ánga). Popisují se též jako kroky, protože průběh jógových cvičení je často připodobňován cestě (márga) či stezce. Každý člen jógy má svůj význam a žádný nemůže být vynechán. Jsou to: 1.

Zdrženlivosti- zákazy- jama

2.

Příkazy- nijama

3.

Pozice- ásána

4.

Ovládání dechu- pránájáma

12

5.

Ovládání smyslů- prátjáhára

6.

Koncentrace- soustředění- dhárana

7.

Meditace- rozjímání- dhjána

8.

Kontemplace- nazírání- samádhi.

Jógu můžeme také popsat podle Mihulové a Svobody (1992, s. 8) jako psychosomatický systém vedoucí k celkové harmonizaci osobnosti, který vyžaduje respektování určitých zásad v oblasti somatické i mentální. Není obdobou běžné tělesné výchovy a má-li přinášet prospěch nejen pro oblast tělesnou, ale také duševní, musí obě tyto složky spolupracovat. Přijímá-li člověk jógu jako integrální nauku, jako celistvé umění života, bude nucen pracovat na vlastním zdokonalování ve třech oblastech, kterými jsou oblast morálně etických hodnot, oblast tělesných a dechových cvičení a oblast mentálních technik.

I. OBLAST MORÁLNĚ ETICKÝCH HODNOT Její zásady jsou formulovány v deseti bodech tzv. jamy- nijamy. Práce na vlastním charakteru patří k základům jógy, bez kterých tento systém ztrácí svůj celkový smysl. Nelze předpokládat, že s použitím prostředků z dalších stupňů jógy se člověk přiblíží harmonii, aniž by se soustavně zabýval uvedenou oblastí. Kvalita vlastního charakteru bezprostředně souvisí s otázkou mezilidských vztahů a celkového přístupu k životu. Pokud nemá člověk zájem o určitou sebekázeň a sebezdokonalování v těchto oblastech, nemůže hovořit o tom, že skutečně praktikuje jógu, i kdyby zvládal krkolomné polohy v oblasti hathajógy (viz kapitola 1.2.1) .

II. OBLAST TĚLESNÝCH A DECHOVÝCH CVIČENÍ S nimi se také pojí výživa a životospráva. Samotná cvičení pak mají odlišný charakter od běžných tělovýchovných aktivit, a proto je třeba respektovat a dodržovat některá speciální pravidla. Nejzákladnější z nich jsou tato:

13

-

cvičení provádíme tak, aby nám za všech okolností bylo příjemné nebo alespoň nebylo nepříjemné, bez násilí, napětí či nadměrného úsilí a tlaků, bez soutěživosti;

-

pohyby jsou pomalé, plynulé, soustředěné;

-

cvičíme v harmonii s dechem;

-

cvičíme při plném vědomí;

-

mezi jednotlivé polohy vkládáme kratičké uvolnění;

-

jednotku zpravidla končíme delší relaxací;

-

pokud určitému cviku či poloze dobře nerozumíme, nesnažíme se ho provést za každou cenu, v józe platí víc než u jiných cvičení, že méně je někdy více;

-

hledáme lehčí alternativy k pro nás obtížným prvkům.

Dechová cvičení mají velký význam a vliv při cvičení jógy. Působením dechu můžeme prohloubit účinek každého cviku. V souladu s Doležalovou (1993, s. 63) je základním a zároveň nejvíce efektivním dechovým cvičením v józe tzv. „plný jógový dech“ . Jde o hluboké dýchání, kdy naplňujeme vzduchem postupně oblast břišní, hrudní a podkličkovou. Má vliv nejen na svalové uvolnění, ale také na uvolnění psychické. Výhodou je, že hluboký dech můžeme nacvičovat a uplatňovat v nejrůznějších situacích- dech máme vždy s sebou. Další výhodou dechových cvičení je, že s nimi lze začínat prakticky na každé úrovni tělesné kondice. Nejsou namáhavá, jsou nenásilná a mají rychlý a velký dopad.

III. OBLAST MENTÁLNÍCH TECHNIK V době, kdy můžeme říct, že mentální oblast člověka je značně přetěžovaná, se už nemůžeme spoléhat jen na medikamenty a odbornou lékařskou pomoc, jak už bylo řečeno v úvodu. Účinná je v tomto směru jakási duševní hygiena (viz kapitola 1.5.1), která člověku umožní vědomě pracovat s vlastními city a myšlenkami. Jóga

v tomto směru nabízí ucelený systém hierarchicky

uspořádaných metod, které jsou účinným preventivním prostředkem v otázce psychického přetížení, vzniku neuróz a s nimi souvisejících somatických

14

onemocnění. Zároveň poskytují možnost hlubšího poznávání vlastní osobnosti, přispívají k udržení dobré duševní kondice, zkvalitňují mentální schopnosti a obohacují vnitřní život člověka. Tak jako vše v tomto světě může být člověku k užitku či ke škodě, mohou i mentální techniky představovat doslova blahodárné působení na psychiku člověka, ale při nevhodném použití přinášet i určité riziko (Mihulová, Svoboda, 1992, s.9). Do oblasti mentálních technik patří techniky relaxační, koncentrační a meditační.

Podle Doležalové (1993, s. 53) jsme dále popsali jógu a její působení na 3 funkční oblasti: I. OBLAST PŮSOBENÍ NA PSYCHIKU Sem zařazujeme pěstování správných psychologických postojů, práci s emocemi. Je to např. sociální učení jamy-nijamy, meditační nebo autosugestivní techniky při relaxaci a nácvik bdělé pozornosti v každodenní činnosti. II. OBLAST REGULAČNÍCH POCHODŮ Sem patří škála relaxačních technik včetně joganidry (jógový spánek) a dechové techniky pránájámy. III. OBLAST PŮSOBENÍ NA TĚLESNOU PERIFERNÍ SLOŽKU Zde jsou nejdůležitější samozřejmě tělesná cvičení- průpravné cviky, nácvik správného dýchání; dále očistné techniky a jako nutné doplnění i správná strava a správný režim dne (vyvážený rytmus bdění, spánku, práce a odpočinku).

Podle odhadu některých zkušených lékařů je třeba léky nebo jinými léčebnými prostředky léčit jen 20- 30% nemocných, kteří navštíví lékařskou ordinaci. Ostatní nemocní by se mohli léčit přirozeným způsobem- změnou špatné životosprávy, zvýšením pohybové aktivity, upravením výživy, otužováním, změnou navyklých postojů. Jóga odpovídá

požadavkům moderní medicíny,

ovlivňuje totiž člověka jako celek, včetně jeho postojů k okolí, nejenom jeho

15

fyzickou či psychickou stránku jako takovou. Snaží se o udržení či znovuzískání ztracené rovnováhy v organismu, která je běžným úkazem přírody. Praktiky, které jóga nabízí, jsou určeny všem lidem bez ohledu na pohlaví, věk, či tělesnou kondici (Votava, 1988, s. 113). Na závěr této kapitoly dodáváme, že podle jógy se člověk stane plnohodnotným jen tehdy, když svůj organismus, tělo i duši neustále zdokonaluje.

1.2.1 Hathajóga Hathajóga je podle Blumenfelda (1996) jednou z nejmenších větví velkého stromu zvaný jóga. Je to řada různých pozic neboli ásán. Jsou to vlastně izometrické polohy, zaujímané vědomím řízenými, tj. nešvihovými pohyby. Jejich podstatou je stlačování a uvolňování různých částí těla díky kterému se prokrvují tkáně, orgány a klouby a odstraňují se toxické látky, které se tam nahromadily. Cvičením se zdokonaluje nejen dýchací systém, ale také činnost srdce, žaludku, trávícího traktu, jater, ledvin, žláz s vnitřní sekrecí- tedy činnost celého organismu (Kogler, 1978, s. 8).

Vyjmenujme si některé obecné zákonitosti působení ásán na orgány podle Doležalové (1993, s.58): 1. Úzké nervově- reflexní spojení mezi orgány a příslušnými svalovými skupinami. Uvolnění svalové kontraktury má příznivý dopad i na orgán, jehož nervové zásobení vychází ze stejného úseku páteře. 2. Změny prokrvení orgánů. Při tlaku nebo tahu na orgán se krev vypuzuje, při následném uvolnění přitéká v zesílené míře. Proto po každé ásáně by mělo následovat uvolnění vleže. Následným prokrvením se stimuluje jak samotný orgán, tak jeho funkce. Dále u ásán zesilujeme účinek na orgány hlubokým dýcháním,

16

čímž vytváříme rytmickou masáž nebo můžeme zvýšit vnitřní tlak zádrží dechu po nádechu. 3. Působení na žlázy s vnitřní sekrecí ( např. štítná žláza, nadledvinky…). Ty vylučují své účinné látky- hormony- do krevního oběhu a tím mají mnohem širší metabolický dopad. Ovlivňují celý organismus.

1.2.2 Svalová práce v józe V józe má svalová práce převážně charakter izometrické činnosti (délka svalu se nemění). Dynamická cyklická cvičení jsou ojedinělá. Proto při cvičení jógy vzniká poměrně malá tělesná teplota. I přes to mají ásány významný fyziologický vliv na strukturu a formování svalstva i na vnitřní orgány ( Kogler, 1978, s. 9). Pokud přijde elektrický signál z míchy či mozku ke kosternímu svalu, dojde k mechanické vazbě stažlivých bílkovin ve svalových vláknech, což je podstatou svalového stahu. Podle Votavy (1988, s. 19-20) rozeznáváme různé typy svalových stahů: •

koncentrický

Ten vzniká, pokud je odpor malý vzhledem k síle svalového stahu. Sval se během stahu zkracuje a vyvolává pohyb příslušného kloubu. •

izometrický

Vzniká, když svalová síla a odpor jsou v rovnováze a délka svalu se nemění. Pokud tvoří odpor pevná překážka, můžeme vyvinou maximální sílu. Maximální izometrický stah představuje pro sval velkou zátěž. Při jeho pravidelném cvičení se zvětšuje svalová hmota. Provádí-li se izometrické napětí většího počtu svalů velkou silou, je to současně značná zátěž pro srdce. Zvyšuje se odpor v krevním řečišti a stoupá krevní tlak. Při józe jsou tyto stahy velmi slabé intenzity, částečně intenzity střední. V poloze se totiž snažíme o co největší uvolnění, silnější stahy jsou nutné jen např. k udržení rovné páteře. Pouze v několika polohách, kde se stah vyrovnává

17

váze větší části těla, se blíží intenzita stahu maximu. Doba trvání takovýchto poloh je ale krátká. •

excentrický stah

Během excentrického stahu se délka svalu prodlužuje. Odpor, např. váha určité části těla, je větší než momentální síla svalu.

Při jógových cvičeních se uplatňují všechny tři typy svalové kontrakce.

ŘÍZENÝ POHYB Pro průběh jakéhokoli pohybu je stejně důležité jeho vnímaní jako jeho provádění. Možnost vnímat pohyb v jeho průběhu závisí na tom, jakou rychlostí probíhá. Při rychlém pohybu si uvědomíme jeho průběh až v okamžiku, když už pohyb skončil. Navíc probíhá část pohybu švihem, tedy setrvačností, takže je na svalovém stahu závislý jen nepřímo. Takovéto velmi rychlé pohyby trvají sekundu a méně. Pohyby, které trvají 2-3 sekundy, již nemají švihovou fázi a ke konci takového pohybu se rychlost pozvolna snižuje. Pro klouby je to dostatečně šetrné. Pro jógové provádění jsou však stále příliš rychlé, protože si nedokážeme během pohybu uvědomit příslušný kloub v každé poloze. Pokud provádíme pohyb pomaleji a zvládneme plný rozsah pohybu v určitém kloubu za 5-15 sekund, dokážeme si v každém okamžiku uvědomit polohu končetiny a všechny pocity, které v pohybující části těla vznikají. Důležitá je především bolest. Ta nám říká, abychom v pohybu dále nepokračovali (Votava, 1988, s.20-21). Tento pohyb se nazývá řízený, protože jej samy řídíme a ovlivňujeme. Jeho základem je pomalé tempo. Tyto řízené pohyby jsou základem jógových cvičení. Pohyb také často synchronizujeme s dechem, jeho tempo je pak dáno tím, jak rychle či pomalu dokážeme bez potíží nadechnout a vydechnout.

18

1.3 Jóga a její vliv na pohybové ústrojí Jak jsme již zmínili, jóga je systémem propojující duševno a fyzično, působící na obě tyto složky člověka s cílem jejich harmonizace, stability a optimálního fungování. Proto má tak pozitivní vliv na hybný systém a obzvláště na záda, u kterých se - jak jsme zmínili výše- fyzické i psychické (zejména ty negativní) vlivy projevují nejvíce. Jóga působí na pohybový aparát hlavně prostřednictvím hathajógy, tzn. prováděním různých ásán a také dechových cvičení. Pod pojem pohybové ústrojí zařazujeme soustavy orgánů (kostra, svalstvo, nervstvo), které tvoří jeho funkční složky- opěrnou, výkonnou a řídící.

1.3.1 Páteř Páteř je nejdůležitější částí kostry (tzn. opěrného systému). Má v něm odezvu prakticky každý pohyb trupu, končetin a hlavy. Páteř tvoří pohybovou osu těla a její porucha ovlivňuje celé pohybové ústrojí (končetiny, klouby, svaly). Je současně i orgánem rovnováhy, proto se změna pohyblivosti v jedné její části projeví reflexně i v dalších jejích částech, popř. v celé její ose. Základní jednotkou páteře je obratel. Páteř má celkem 34 obratle. Z toho je 24 tzv. volných (nesrostlých) obratlů: -

7 krčních (C1-7)

-

12 hrudních (Th1- 12)

-

5 bederních (L1-5)

Na ně navazuje 7-10 srostlých obratlů: -

5 křížových, srostlých v křížovou kost (S1-5)

-

2-5 kostrčních, srostlých v kostrč (Co1-5)

Na obr. 1 (Maheshwarananda, 1988, s. 8) vidíme schéma páteře, její zakřivení a skladbu obratlů.

19

Obr. 1: Schéma zakřivení a skladby páteře

Správně strukturované tělo má těžiště ve vertikální ose páteře. Je-li tělo v rovnováze a zároveň je symetrické, jsou i dolní končetiny symetrické. K udržení symetrie těla je třeba dbát i na správné postavení pánve, aby byla spíše podsazená a nezvětšovala bederní lordózu (Kubíčková, 1996, s. 24) . Ta je v dnešní době velice častá u mladých lidí. Ti většinou aktuálně necítí žádné potíže, a proto si své nesprávné držení těla ani neuvědomují. Mladé tělo je neopotřebované a velmi adaptabilní. Problémy ale přijdou s vyšším věkem, kdy svaly, které přebraly funkci jiných svalů, už nebudou dostatečně silné a začnou bolet.

20

Správné držení těla umožňuje prodloužení trupu ve vertikále spolu s dostatečným využíváním drobných, hluboko uložených svalů podél páteře. Důsledky nesprávně strukturovaného těla ovlivňují každou jeho část a zasahují i do duševní struktury, narušují vnitřní prostředí. Pánev je v této situaci posunuta příliš vpřed nebo příliš překlopena dozadu a způsobuje nepřiměřené prohnutí bederní páteře (bederní lordózu) a posun vnitřností do břicha. Hrudní páteř je zakřivena, čímž se kompenzuje dolní deformace. Hlava je posunuta dopředu, hrudník zploštěn a dýchání ztíženo (Kubíčková, 1996, s. 24). Jak můžeme vidět na obr. 2 (Maheshwarananda,1988, s. 21), z páteře vycházejí jak hybná a senzitivní nervová vlákna ke svalům a kůži, tak i vegetativní nervová vlákna (sympatická a parasympatická) k vnitřním orgánům. Jednotlivé funkce páteře spolu úzce souvisí. I malá změna na páteři může ovlivnit nejen příslušející svaly a oblasti kůže, ale i funkci příslušného vnitřního orgánu, který je inervován z tohoto úseku páteře. Např. určitá blokáda v hrudním úseku páteře (Th3-4) může vést k poruše srdečního rytmu, zejména k jeho zrychlení (Maheshwarananda,1988, s. 20). Během cvičení spinálních cviků dochází k rotaci i protažení páteře, což působí jako prevence proti různým bolestem v této oblasti. Pravidelné cvičení udržuje páteř v dobrém stavu a zároveň dochází také k působení na nervová centra uložená podél páteře (Mihulová, Svoboda, 1992, s. 29). Obr. 3 ukazuje průběh a výstup nervů z páteře. Naše lidská vzpřímenost je unikátním zařízením vyváženosti sil, nastolené spoluprací motorických a senzorických mechanismů, které eliminují prakticky všechnu svalovou námahu. Člověk v důsledku nenásilné vzpřímenosti může skutečně spotřebovat pro své přemístění jen 18% energie, zatímco čtyřnohá zvířata, aby se udržela na všech svých končetinách, spotřebují z celkové energie nutné pro život až 40%. Poruchy vzpřimovacího mechanismu dnes patří k závažným rizikovým faktorům zdraví současného člověka (Kubíčková, 1996, s. 25-26).

21

Obr. 2: Schéma vegetativního nervového systému vysvětlivky: 1. parasympatická vlákna z oblasti hlavy a z oblasti křížové 2. sympatická vlákna z oblasti hrudní a bederní 3. vegetativní vlákna, přicházející k vnitřním orgánům spolu s tepnami a také s motorickými a senzitivními místními nervy

22

1.3.2 Místa nejčastějších poruch na páteři Na obr. 3 (Maheshwarananda, 1988, s. 9) vidíme, že páteř tvoří ochranný obal pro míchu, pro její cévy a pro nervy, které z páteře vystupují. Je zde také znázorněno, že mícha je kratší než sloupec páteře. Nejcitlivější místa na páteři inklinující k poruchám

jsou ty, kde

pohyblivější úsek páteře přechází v méně pohyblivý.


KRČNÍ PÁTEŘ Skládá se ze 7 krčních obratlů (C1-7). Její poruchy a bloky jsou asi nejčastější. Velmi zranitelné jsou oba týlní kluby a přechod krční páteře v hrudní. Tato část páteře se také rychleji opotřebovává, protože je nejpohyblivější, navíc zatěžována pohybem a nejčastěji v ní dochází k chybným pohybovým návykům. Navíc nese celou váhu hlavy. Přitom je proti ostatním úsekům páteře poměrně útlá. Příznaky poruch jsou velmi pestré, nejčastěji jsou to ale bolesti hlavy. Dále také bolesti šíje, závratě, bolesti vystřelující daleko mimo oblast vlastní poruchy. Bolesti hlavy ve spáncích a v čele (tzv. tenzení bolesti) vznikají často z napětí šíjových svalů. Některé migrény, i když jsou v konečné fázi cévního původu, mají svůj začátek v blokádě krční páteře, která stlačuje a zužuje cévy vycházející z páteře do hlavy. Šíří-li se bolest spíše do paže, předpokládáme poruchu v dolní části krční páteře. Při oslabení vazů u týlních kloubů může příliš velký záklon poruchu zhoršit.  NÁPRAVA: Cílem je obnovit správnou svalovou souhru protažením zkrácených svalů, uvolněním ztuhlých svalů a posílením ochablých svalů. Důležitá je fixace správných pohybových vzorců.

23

Obr. 3: Průběh a výstup nervů z páteře

24


HRUDNÍ PÁTEŘ Je tvořena dvanácti hrudními obratli (Th1- 12). Bolesti v této oblasti jsou nejčastěji způsobeny: •

poruchou v kloubním spojení páteře a žeber

•

reflexně jako následek bloku v jiné části páteře

•

reflexně poruchou některého vnitřního orgánu

Naopak, některé zdánlivě orgánové bolesti mohou mít příčinu v poruše v hrudním úseku páteře. Příslušnost vnitřních orgánů k určitým úsekům páteře ukazuje názorně obr. 1.  NÁPRAVA: Snažíme se cílenými cviky působit na základní poruchu, ať už je to v oblasti krční, bederní, popř. pánevní. V hrudní oblasti samotné se snažíme hlavně uvolnit ztuhlou hrbící se páteř v oblasti mezi lopatkami.


BEDERNÍ PÁTEŘ Je tvořena pěti bederními obratli (L1-5). Nejčastěji postiženými místy této oblasti jsou: •

přechod málo pohyblivé hrudní páteře v pohyblivou bederní část

•

spojení mezi pohyblivou bederní páteří a srostlou křížovou kostí (L5-S1)

•

spojení mezi křížovou kostí a pánví

Na obr. 3 (Maheshwarananda, 1988, s.9) můžeme vidět, že největší množství nervů prochází právě bederní oblastí. Při předklonu nebo záklonu dochází k největšímu ohybu a tím největšímu tlaku na ploténky mezi 4. a 5. bederním obratlem a 1. křížovým obratlem. Zde je největší nebezpečí výhřezu ploténky. Důležité je se naučit předklánět tak, abychom chránili spojení mezi bederní a křížovou páteří. Například předklon s rovnými zády je alternativou. Křížová kost a bederní páteř se klopí jako celek, tedy z pánve, tj. v kyčelním kloubním spojení. Doporučuje se tlačit bradu dopředu. Oblouk zad je při takovém předklonu velmi mírný a nápor se rozloží na celou oblast volných obratlů.

25

Dalším způsobem je odvíjet postupně obratel po obratli od krční páteře dolů. Pohyb je tak rozložen na celou páteř, tudíž nápor na přechod k nepohyblivé křížové kosti se zmenší.  NÁPRAVA: Při cvičení zaměřené na bederní oblast se snažíme nejprve protáhnout zkrácené svaly a vazy na zadní straně nohou, které omezují rozsah předklonu v kyčli a zvyšují tak nápor na bederní oblast. Jak jsme již zmínili, častým problémem bederní oblasti je bederní lordózanadměrné prohnutí páteře směrem vpřed. To nám může způsobit až blokády. Dochází také k poklesu břicha a vnitřních orgánů, jejich zhoršenému prokrvení i horší funkci. K nápravě volíme cviky protahující zkrácené ohybače kyčlí a příslušné vazy, vzpřimovač páteře v oblasti beder a také cviky posilující břišní svaly.

Páteř a hybný systém reagují jako jednotka. Proto by neměla prevence i léčba vycházet jen z cíleného působení na nejčastěji narušené oblasti, ale cviky, dechové techniky i uvolnění by se měly vztahovat na tělo jako celek (Maheshwarananda, 1988, s. 28).

1.3.3 Držení těla V běžném životě lidé většinou nosí svoje tělo ledabyle, chodí a pohybují se nepozorně, s myšlenkami nesoustředěnými, někde mimo tělo, nevnímají své těžiště. To pak bývá posunuto od vertikální osy páteře, trup je zkrácen, hlava klesá dopředu, váha těla je rozložena nerovnoměrně na jednu nebo druhou stranu, jedno rameno nebo bok je vysunut atd. ( Kubíčková, 1996, s. 23). Chůze je potom klátivá a kromě estetického dojmu také prozrazuje nedbalý postoj k vlastnímu tělu. Nahrbená záda, nachýlenost, pokřivení páteře, křížení končetin a celková neharmonická chůze a pohyby působí nejen na jedince, ale i na jeho okolí. Takovéto nepřirozené držení těla je nezdravé, působí křečovitě a neomaleně. Naopak, správné a zdravé držení těla působí navenek uvolněně a

26

spokojeně. Vědomí vzpřímenosti a s ním i pocit jistoty, síly a zdraví se přenášejí automaticky i na druhé, v našem držení těla se promítá náš psychický stav i náš vztah ke světu. Častým opakováním vadného držení těla se zlozvyk fixuje a utváří se těžko odstranitelný pohybový vzorec. Důsledky celkové tělesné nerovnovážnosti jsou velmi četné a škodlivé jak pro osobní zdraví, tak i pro plynulou komunikaci s okolím. V důsledku nesprávných pohybových vzorců totiž svaly přebírají úlohu nosičů váhy těla a proto tuhnou, ztrácejí svou elastičnost a citlivost, což se potom odráží v citovém životě, neboť napětí svalové a citové jsou dvěma stránkami jednoho psychosomatického vzorce jednoho těla (Kubíčková, 1996, s. 23).

1.3.4 Příčiny bolestí v zádech Ještě než budou vyjmenovány nejčastější příčiny bolestí v zádech objevující se u běžné populace, které jsou vyvolány jen funkční poruchou, musíme upozornit, že příčina může být- i když méně často- i jinde, mohou to být např. zánětlivá a nádorová onemocnění, výhřez ploténky, nervové onemocnění apod. Kubíčková (1996) podle Barešové a Vondráčkové uvádí: „Podle lékařky J. Švejdové pouze 15% bolestí zad má základ v onemocněních pohybových orgánů a tkání, zatímco zbytek je důsledkem funkčních poruch, které bezprostředně souvisejí s disharmonickým životním stylem, zvláště s nevyváženou psychikou a nedostatkem pohybu“. Původ většiny bolestí v zádech je ve špatném držení těla a svalové nerovnováze. Jsou-li svaly, které se mají podílet na určitém pohybu nebo držení těla, ochablé, zatíží pohyb vazivový nebo kloubní aparát, což vede k jeho rychlé únavě a bolestem. Toto se zejména projeví v oblasti bedro-křížové a v horní krční páteři (Maheshwarananda, 1988, s.19). Další příčinou bolesti mohou být blokády. Vznikají tím, že při určitém pohybu, i mimovolním-např. ve spánku- se některý z meziobratlových kloubů jakoby „ zasekne“ a tím se omezí pohyb mezi dvěma sousedními obratli. Kloubní pouzdro i vazy jsou velmi citlivé, proto každý pokus o pohyb v tomto stavu je

27

velice bolestivý (Maheshwarananda, 1988, s.19). Ve snaze zabránit pohybu se krátké svaly kolem postiženého místa stáhnou do ochranné kontraktury, což je další příčina bolesti v zádech. Ta může vést k dalším poruchám svalů, které někdy přetrvávají i po odstranění blokády. Nejlepší prevencí blokád je dostatečný pohyb se správnou svalovou souhrou. To předpokládá nácvik správného držení těla a správných pohybových vzorců. Jógové cvičení je k tomu vhodné zejména proto, že základním prvkem cvičení je pomalý, řízený pohyb, který lze plně kontrolovat a modifikovat. Velký vliv na záda a vlastně na celé naše tělo má samozřejmě i psychika. Negativní psychické stavy jako napětí, úzkost, hněv a s nimi související stres se automaticky projeví na zvýšeném svalovém tonu zejména posturálních svalů a mohou být někdy dokonce jedinou příčinou jejich trvalého, neúměrného stažení až kontraktury a tím i bolesti. Déletrvající kontraktury svalů

vedou k jejich

horšímu prokrvení a mohou vést až k patologickým změnám.

1.3.5 Funkční poruchy pohybového systému Porucha funkce, jak už jsme uvedli výše, bývá častou příčinou bolestí a trvá-li déle, způsobuje prokazatelné morfologické změny. Uveďme si podle Syslové (2003) některé z nich: •

PORUCHY CENTRÁLNÍ REGULACE

Hlavními příznaky jsou poruchy pohybových stereotypů. Již v raném motorickém vývoji dochází k poruše, tzv. centrální tonusové poruše. Typické jsou pak další poruchy vyjádřené vadným držením těla. Tímto způsobem vzniklé vadné držení těla je ale velmi těžko ovlivnitelné. U takto postižených lidí jsou častým problémem právě bolesti zad. •

PORUCHY FUNKCE SVALU

Ve svalovém systému se sbíhají jak vlivy CNS, tak z periferních struktur (kloub, vazivo, vnitřní orgány) i vlivy zevního prostředí. Všechny tyto vlivy nutí svalový systém k adaptaci, která, pokud je špatná, je příčinou svalové nerovnováhy. Vznikají konstantní a charakteristické svalové dysbalance.

28

Mluvíme pak o syndromech, např. horní a dolní zkřížený syndrom. Za patologické situace ovlivňuje svalovou funkci faktor, tzv. nocicepce, jehož cílem je předejít, zlikvidovat nebo alespoň minimalizovat škodu a proto se snaží poškozené místo šetřit. V důsledku těchto změn ale dochází ke vzniku svalové nerovnováhy. Adaptační svalové funkce někdy nepostihují celou svalovou skupinu, ale jen část svalu. Jsou to tzv. myotendinózy, tendomyózy apod. •

PORUCHY FUNKCE KLOUBU

Jakákoli změna v kloubním systému ovlivňuje rovněž funkce svalstva a opačně. Funkční poruchy kloubu jsou dvojí: 1. nadměrná pohyblivost čili hypermobilita 2. omezená pohyblivost čili hypomobilita Hypermobilita spočívá v tom, že najdeme větší kloubní vůli a nižší klidové napětí kosterních svalů. Jedinci mají díky tomu mnohem větší rozsah pohybů v kloubech, ale tento stav není úplně pozitivní. Poškozují se totiž okraje kloubních chrupavek, které nejsou tak odolné na tlak a nejsou přizpůsobené nadměrným pohybům. Svaly, šlachy a kloubní pouzdra obsahují čidla, která citlivě reagují na délku svalu a napětí kloubního pouzdra. Reflexní cestou dojde ke spasmu (stahu, křeči) svalů, který se projeví blokádou kloubu a bolestí. •

KULATÁ ZÁDA

Jsou výsledkem svalové nerovnováhy mezi zkracujícími se prsními svaly a ochabujícími mezilopatkovými svaly a dolní částí trapézového svalu. •

HYPERLORDÓZA

Je to nadměrné prohnutí bederní části páteře. Je způsobeno zkrácenými vzpřimovači páteře v bederní oblasti na straně jedné a ochablými přímými svaly břišními na straně druhé. •

VYSAZENÉ HÝŽDĚ

Jsou dány svalovou dysbalancí mezi bedrokyčlostehenním svalem s tendencí ke zkracování a ochablým velkým hýžďovým svalem. •

PŘEDSUNUTÉ DRŽENÍ HLAVY

To mají na svědomí zkrácené šíjové svaly a ochablé hluboké ohybače hlavy a krku.

29

•

PLOCHÁ ZÁDA

Jsou charakterizovaná absencí fyziologických zakřivení. Při ohnutí se na zádech střídají vodorovné pásy stažených svalů a svalů ochablých. •

SKOLIÓZA

Patří spíše mezi ortopedická onemocnění. Je to boční výchylka páteře a je většinou patrná již v dětském věku. Pokud je správně a včas diagnostikována, může se vhodným cvičením výrazně zlepšit. Naopak, pokud je zanedbána, výchylka páteře se zvětšuje a v dospělosti je pak velmi bolestivá. Její vznik zapříčiňuje jednostranné zatížení, např. dlouhodobá statická zátěž. Měla by být kompenzována dostatečným pohybem. Je jednou z nejčastějších postižení páteře.

1.4 Význam dechu V dnešní rychlé a uspěchané době nejsou žádnou výjimkou lidé neklidní, přepracovaní a napjatí. Přitom právě u těchto lidí nejvíce je vlivem stresu a ostatních na ně působících negativních faktorů narušena jedna ze základních funkcí organismu- dýchání. To se stává povrchní, tedy nedostatečné, protože části dýchací soustavyhrtan, průdušky, hrudní a břišní svalstvo a zejména bránice- ztrácejí vlivem křečovitého stažení svou pohyblivost. Důsledkem je nejprve nahromadění plynných produktů, které místo aby byly vypuzeny, setrvávají v organismu a pomalu, ale neúprosně jej zanášejí. Z toho zároveň vyplývá snížené okysličování, svým způsobem můžeme říct skryté dušení. Migrény, nechutenství, lhostejnost, podráždění, apatie či tělesná slabost jsou typickými a neojedinělými následky. V prvkovém složení našeho těla je kyslík zastoupen v poměru 65%, dále je to uhlík (18%), vodík (10%) a 26 dalších prvků zastoupených ve zbylých sedmi procentech. Kyslík je hlavní výživou našich buněk. Bez něj nemůže například správně probíhat metabolismus. Trávení je velmi složitý chemický proces, který zahrnuje nesčetné množství reakcí okysličování a redukcí, tzn. pohybů iontů kyslíku. Jestliže dýcháme špatně, špatně i trávíme. Funkce dýchání, která podmiňuje veškerý život organismu, je též jedinou vegetativní funkcí, která může

30

probíhat automaticky nebo být řízena naší vůlí. Vidíme tedy, jaký význam má dýchání ve všech životních procesech ( Lysebeth, 1988,s. 47).

1.4.1 Bránice Bránice je spolu se srdcem jedním z nejvýkonnějších a nejaktivnějších svalů v těle. Pracuje bez přestání a odpočívá jen mezi výdechem a nádechem. Hraje základní roli při dýchání. Když se nadechujeme, bránice klesá, zplošťuje se a působením tohoto tlaku se spodní část duté žíly plní krví pocházející z trávící soustavy prostřednictvím jater. Během této doby rozšíření hrudní dutiny vytváří podtlak v plicích a podtlak v hrudníku, který nasává krev v pravém srdci. Během výdechu nastane opak. Bránice v hrudním koši znovu stoupne a díky tomu se vypudí špatný vzduch. Krev, která byla nasáta do plic, kde se zbavila plynných odpadů a obohatila kyslíkem, je vháněna do levého srdce (Lysebeth, 1988, s. 48-49). Čím více vzduchu tedy nasajeme do plic, tím více se nasaje krve. Jógové dýchání a hlavně plný jógový dech jsou tedy pro srdce velmi blahodárné. Jakmile se bránice znovu dostane do horní polohy na konci normálního nenásilného výdechu, jsou uvolněny všechny svaly dýchacího ústrojí. Během relaxačních cvičení uvolňujeme veškeré svalstvo končetin a trupu, ale dokud pokračujeme v dýchání, četné a důležité svalové skupiny ještě pracují. K absolutní relaxaci dojde, až když jsou svaly dýchacího ústrojí rovněž uvolněny, což se stane, jak jsme popsali, na konci průběhu normálního nenásilného výdechu. Bránice se tedy v hrudním koši pohybuje vertikálně, což vyvolává velmi účinnou rytmickou masáž břišních útrob, stimuluje střevní peristaltiku, usnadňuje trávení, působí proti zácpě a napomáhá eliminaci plynů, které se tvoří v trávícím traktu. Stimuluje také krevní oběh (Lysebeth, 1988, s. 49-50). A nakonec, i když v neposlední řadě, správným dýcháním, a to hlavně plným jógovým dechem, výrazně prohlubujeme účinky jednotlivých cviků, zejména pak cviků spinálních. Hlavní dýchací sval, bránice, která je, jak už jsme zmínili, alfou a omegou dýchací soustavy, je upevněn na dolní části hrudní kosti a posledních žebrech a také na prvním až třetím bederním obratli. Proto každý její

31

pohyb při nádechu nebo výdechu působí až do úrovně třetího bederního obratle a protahuje i páteř. Uvolněným hlubokým dechem v relaxační poloze na břiše můžeme příznivě působit na kontraktury v kterémkoli místě páteře, ale stejně tak můžeme pomocí plného dechu pomáhat rozvírat obratle a uvolňovat stáhlá místa při úklonech nebo při přetáčení.

1.5 Psychologie zdraví Psychologie

jako

vědecká

disciplína

vždy

zkoumala

zákonitosti

psychických procesů člověka. K nim patří i duševní zdraví. V současné době problémy zdraví ve společnosti zaujímají přední příčky vědeckého i společenského zájmu. Pokud totiž není člověk zdravý, nemůže prožívat plnohodnotný život. Z těchto důvodů vzniká nový předmět psychologiepsychologie zdraví. Zabývají se jí odborníci z biomedicíny, psychologie, filozofie i sociologie na celém světě, nejrozvinutější je však v USA. Předmět psychologie zdraví zkoumá zdravotní dopady (kladné i záporné) určité lidské činnosti, lidského jednání. Pojetí zdraví se radikálně změnilo a změnil se i přístup lékařů k psychologům, kteří poskytují nemocným tzv. psychoterapeutické metody ke zdraví. Velmi kladný vztah k této problematice zaujala nově vznikající vědapozitivní psychologie, které pomáhá člověku v orientaci na pozitivní stránky života a vede k naplnění jeho smyslu. K pojmu zdraví neodmyslitelně patří i pocit štěstí (Blahutková, 2005, s. 34). Šťastní jedinci se cítí obvykle zdravěji po všech stránkách, jsou schopni svůj život opravdu prožívat a vychutnávat a jeho kvalita je tudíž o mnoho lepší než u negativních lidí. Blahutková (2005) podle Giddense píše: „ Pro zkoumání jednoty osobnosti a jejího zdraví je nutné respektovat komplexní přístup z hlediska vyrovnanosti osobnosti. Jednota vychází z potřeb člověka, lidské potřeby mají biologický základ“.

32

1.5.1 Duševní hygiena Součástí psychologie zdraví je duševní hygiena. Duševní hygiena nesmí být člověku předávána jako dogmatická disciplína, musí brát na zřetel zejména osobnost a její individualitu a hledat optimální cesty k naplňování spokojeného života, životní jistoty a tedy i zdraví (Blahutková, 2005, s. 34). „Duševní hygienou rozumíme systém vědecky propracovaných pravidel a rad sloužících k udržení, prohloubení nebo znovuzískání duševního zdraví, duševní rovnováhy“ (Míček, 1984, s. 9). V užším slova smyslu se duševní hygienou rozumí boj proti výskytu duševních nemocí, tzv. „mental health“ – citlivost k negativním odchylkám od duševní normality ( např. prevenci neuróz) a tlumení rozvoje psychóz, případně hledání různých způsobů jednání s psychiatrickými pacienty ( Blahutková, 2005, s.29). Blahutková (2005, s. 29) podle Křivohlavého uvádí, že duševní hygienou se v širším slova smyslu rozumí péče o umožnění optimálního fungování duševní činnosti. Zcela přirozeně jde o konkrétně a realisticky odráženou skutečnost, duševní zdokonalování, duchovní růst a schopnost řešit nenadálé situace . Dále Blahutková (2005, s. 29) podle Matějčka cituje: „Péče o zdraví každého z nás spočívá v hledání tzv. bio-psycho-socio-spirituální pohody osobnosti vedoucí k tzv. jistotě osobnosti“. Jedná se o vyrovnávání biologických potřeb člověka s duševním klidem, s uspokojivým postavením v kolektivu a ve společnosti a s vírou v duševní filosofii ve smyslu naplňování života a odpovídá založení člověka. Poznáním potřeb směřujícím k tomuto cíli a jejich užíváním naplňujeme lidskou duševní hygienu ( Blahutková, 2005, s. 29). Duševně zdravý, vyrovnaný člověk bývá odolnější proti somatickým chorobám, které stále více souvisí s porušením duševní rovnováhy. Prakticky každá nemoc se alespoň trochu zlepší vlivem zlepšení psychického stavu, nebo její rozvoj nepostupuje tak rychlým tempem a naopak, zhoršení psychiky vede ke zpomalování uzdravovacích procesů. Podobně je tomu i ve vztahu duševní zdraví- sociální okolí. Zdravý, silný, duševně vyrovnaný člověk, nemající problémy sám se sebou, působí na své okolí pozitivně, čímž může kladně ovlivnit pocity a nálady druhých a tím se podílet na

33

vytváření pozitivního klimatu ve společnosti. Tato vazba ale funguje i naopak. Nespokojený, nervózní a celkově nevyrovnaný jedinec svou negativní energii předává do svého okolí a tím kromě sebe oslabuje i ostatní.

1.5.2 Pojmy duševní hygieny V souladu s Míčkem (1984) je základním pojmem duševní hygieny pojem duševního zdraví jako žádoucího stavu, jež je výsledkem vědomého nebo nevědomého dodržování zásad duševní hygieny. Dalším pojmem je správná adaptace (přizpůsobení), která je procesem, jímž se dosahuje duševního zdraví. K narušení adaptace a duševního zdraví může dojít působením stresorů, což jsou podněty a podmínky, které přinášejí zvýšenou zátěž- stres. Jeden z typů stresorů je frustrace. Frustrující podněty, které vedou k frustraci, jsou činitelé, kteří maří (frustrují) potřeby jedince a tím negativně působí na jeho duševní zdraví. Do jaké míry mohou frustrující podněty působit rozhoduje tzv. frustrační tolerance. Snížení frustrační tolerance se projevuje: v době únavy, hladu, nevyspání, po vyčerpání všeho druhu, v nemoci (typická je cukrovka). Snížení frustrační tolerance se častěji projevuje u lidí cholerického a melancholického typu vyšší nervové činnosti, v některých životních obdobích (puberta, klimaktérium) a situacích (konflikty s druhými lidmi, ambivalentní citové vztahy, ambivalentní postoje vůči druhým, citová nejistota, existenční a názorová nejistota apod.). Dále také u lidí přecitlivělých na sebe sama (dbalý vlastní prestiže a důstojnosti) a příliš závislý na čemkoli vnějším. Čím více člověk pokročí ve vývoji k duševní rovnováze, tím méně se dá vyprovokovat vnějšími vlivy. Při nedostatečné frustrační toleranci dochází k maladaptaci. Pestré příznaky maladaptace může jedinec zvládat různými způsoby jako je autoregulace (sebevýchova) nebo speciálními uklidňovacími cvičeními. Mezi ty se řadí také jóga svým propracovaným systémem uvolňovacích, relaxačních i dýchacích technik. Můžeme

říci, že cílem duševní hygieny je dosažení, popř. udržení,

duševního zdraví- duševní rovnováhy.

34

Podle Míčka (1984, s. 30-32) uvádíme 12 známek duševní rovnováhy:

1. Mens sana in corpore sano ( Ve zdravém těle zdravý duch) Jak už jsme několikrát zmínili, duševno i fyzično člověka

spolu úzce

souvisí a jedno bez druhého by nemohlo správně fungovat. A tak i duševní rovnováha jedince zpravidla těsně souvisí s jeho zdravím tělesným. Tělesné nemoci a bolesti všeho druhu od prosté rýmy až po infarkt myokardu nezbytně ovlivňují duševní rovnováhu v negativním slova smyslu a naopak, upevnění tělesného zdraví zpravidla vede ke zlepšení či upevnění duševní rovnováhy jedince.

2. Přirozenost Přirozenost znamená život v těsném sepětí s přírodou a jejími zákony. Člověk tohoto typu je oproštěn od intenzivních napětí moderního života, vyplývajících z nepřirozeného přepínání sil, z neustálých časových stresů, z neadekvátních potřeb konzumního typu a z nereálných nároků v sociálních vztazích. Počíná si přirozeně, nevyumělkovaně v mezilidských vztazích, nepřetvařuje se a nehraje city, které nemá. Na druhé straně dokáže projevit co cítí a co si myslí, aniž by ovšem zraňoval druhé.

3. Schopnost čelit nesnázím Dalším důkazem duševního zdraví je vysoká frustrační tolerance, to znamená schopnost zvládat životní nesnáze a vyčerpávající podněty (stresory) bez podrážděnosti a dalších neadekvátních reakcí. Je důležité, aby si člověk při setkání s jakoukoli životní překážkou nezkazil vědomí ani vztekem, ani strachem, ani jinými silnými emocemi.

4. Nezávislost a vnitřní autonomie Tento další příznak bývá často citován a těsně souvisí s frustrační tolerancí, která již byla zmíněna. Zatímco u zvyšování frustrační tolerance bývá pozornost zaměřena spíše na vnější podněty a umění jim čelit, pro nezávislost a vnitřní

35

autonomii je typická zaměřenost spíše do nitra. Jde o to, umět získat sebevládu nad svým vlastním organismem, tj. nebýt závislý na každém bolení hlavy, na každém nevyspání nebo nenajedení. Existují však ještě jiné typy nezdravé závislosti: je to přílišná citová závislost na jiných lidech (citová nezralost, nesamostatnost, podléhavost), a dokonce někdy i na věcech. S upevňováním duševní rovnováhy člověk začíná doceňovat význam nejen jistého otužování vlastního organismu ( např. vůči hladu a nepříznivým přírodním podmínkám), ale také přiměřeného krocení svých tělesných choutek (přejídání) a ovládání sebe sama ve vztazích k jiným lidem. Tímto otužováním a sebeovládáním se získává podstatně vyšší frustrační tolerance a nezávislost na negativních maličkostech každodenního života.

5. Objektivní pohled na sebe sama, sebepoznání Pro duševní rovnováhu je nezbytný realistický pohled na sebe sama, realistické sebehodnocení bez krajních výkyvů. Sebepodceňování (pocity méněcennosti) přinášejí subjektivní utrpení svému nositeli, sebepřecenění znamená naopak spíše zatěžování vlastního okolí, jež spontánně nutí jedince k autokorekci. Objektivní pohled na sebe sama znamená otevřenost ke zkušenosti, schopnost dát se poučit a korigovat vlastní jednání, citlivě vidět druhé lidi, reagovat na ně a brát v úvahu jejich požadavky.

6. Sebeakceptace- sebepřijetí Sebepřijetí

neznamená

sebezdůrazňující

a

chvástavou

sebelásku

(egocentrismus je známkou nezralé osobnosti), ale je to tichá radost z toho, že člověk je sám sebou. Člověk, který dokáže sám sebe přijmout v realisticky objektivním, byť skromném odhadu svých vlastních sil a možností, dovede také akceptovat i druhé lidi.

36

7. Odvaha ke stálému začínání U vyrovnaných lidí je sebepoznání spojeno s reálnou snahou o duševní růst a pokrok. Goethe kdysi řekl, že opravdový člověk má mít odvahu začínat každý den nový život. V zájmu vlastní rovnováhy je výhodné začít „nový život“ ihned po zjištění vlastní chyby a proto by člověk neměl čekat do příštího rána se sliby „zítra začnu znova a lépe“, ale začít pro jistotu hned.

8. Spokojenost a tichá radost Spokojenost a pocity štěstí jsou snad nejčastějším udávaným symptomem duševní rovnováhy (v protikladu k výrazu „štěstí“ jako vnější okolnosti, která není pod kontrolou a v moci člověka). Těžiště spokojeného člověka je uvnitř, zatímco nespokojený člověk v sobě těžiště nemá. Má je patrně kdesi ve vnějším světě, pouze na povrchu, ve stálém strachu ze ztráty uprostřed nesmyslného boje. Ke spokojenosti a radosti patří vděčnost za život, který žijeme. K umění života patří objevovat jeho všední krásy.

9. Jemnost a smysl pro krásu Duševní rovnováha přináší zjemnění a kultivovanost. Projevuje se vyšší vnímavostí uměleckých děl i postřehem pro krásu v každodenním všedním životě. Každý člověk, kterého náhodně potkáváme, nás vybízí k zamyšlení nad životem a jeho problémy. Nese v sobe poselství, které kultivovaný citlivý jedinec dovede do značné míry rozšifrovat.

10. Akceptace druhých lidí, sociální adaptace Duševní rovnováha znamená vytváření kladného vztahu vůči druhým lidem, neuzavírání se vůči nim. Znamená také schopnost vytváření hlubokých citových vztahů ke členům vlastní rodiny a schopnost otevřít své nitro v těsných vztazích s několika přáteli. Harmonický, vyvážený jedinec se cítí svázán se všemi lidmi. Jde o pocit spoluúčasti na všem a spoluzodpovědnosti za vše, co naše doba vytváří.

37

11. Zmenšování vlastního já Výrazným

rysem

lidí

skutečně

vyrovnaných

je

nesobeckost,

nezdůrazňování vlastní osoby. Vlastní já, osobní úspěchy či neúspěchy, výhody a nevýhody nebývají středem zájmu duševně vyrovnaných jedinců. Jsou zakotveny v něčem, co je přesahuje. Ať je to práce pro druhé typu každodenní rutiny, nebo práce tvůrčí- umělecká či vědecká. Znamená to také, že se neženou za kariérou a za slávou, ale zůstávají bytostně skromnými.

12. Výrazný smysl pro etiku Duševně vyrovnaný člověk je schopen vidět a rozpoznat své vlastní chyby a omyly. Chápe, že hrubou chybou je především každé ubližování komukoli a každá vzpomínka na podobné vlastní jednání je oživováním jizvy, která se těžko a pomalu zacelovala. Největšími chybami jsou zcela jistě prohřešky proti morálce, protože znemožňují nastolení vnitřního klidu. Protože porušením pravidla morálky je většinou někomu ublíženo. Snaha překřičet nebo umlčet vnitřní hlas svědomí nevede k duševnímu klidu a rovnováze, lze ho jen respektovat a čekat až samovolně, díky času, vymizí.

Respektování základních morálních pravidel vytváří jádro, těžiště osobnosti, a zajišťuje jeho jednotu- integritu. Totéž, co platí pro vývoj jedince v duševní rovnováze, platí i pro vývoj lidstva jako celku. Albert Einstein formuloval tuto myšlenku takto: Další vývoj lidstva závisí na jeho morálních principech, a nikoli na úrovni jeho technického pokroku.

1.5.3 Stres V souladu s Lysebethem (1988) anglické slovo „stress“ znamená doslova „úsilí, napětí“. Je to stav nadměrné zátěže , v němž se nachází lidská bytost pod tlakem vnitřních i vnějších nepříznivých vlivů (stresorů), jako např. nadměrná únava,

38

neustálé úzkosti, emoční šok, různá psychická

traumata apod., a může vést

k tíživé životní situaci. Blahutková (2005, s. 31) podle Paulíka uvádí, že stres zpravidla subjektivně spojujeme s nespokojeností- distres (tzv. špatný stres). Určité vnitřní napětí spojené s prožívaným nebezpečím však může navozovat i intenzivní spokojenosteustres (tzv. dobrý stres) , jak je tomu třeba u adrenalinových sportů. Stres je prvotním následkem celé řady negativních reakcí organismu, jejichž spouštěčem je negativní emoce. Její důsledky jsou

již v organismu znatelné

změnou hladiny hormonů v krvi (zejména adrenalinu a noradrenalinu) a vnějšími projevy osobnosti. Negativní reakce organismu (obr. 4) přispívá velkou měrou ke ztrátě životní rovnováhy a ke změnám chování člověka (apatie, agresivita), která může vést až k patologickým změnám organismu (vnější projevy) nebo ke krizi (Blahutková, 2005, s. 31).

Obr. 4: Schéma negativních reakcí organismu (Blahutková, 2005, s. 31)

Pod vlivem stresu organismus plýtvá svými zásobami energie až do jejich úplného vyčerpání a jestliže stres trvá, vznikají patologické změny nervového systému a orgánů (Lysebeth, 1988, s.42). Může mít za následek řadu metabolických a jiných poruch organismu, protože jak už jsme několikrát zmínili, psychická a fyzická stránka člověka spolu úzce souvisí a ovlivňují se. Každý člověk má individuálně odlišné reakce na stres a zátěž. To, co pro jednoho už je stresovým podnětem a vyvolává v těle obranné reakce až chorobu, může být pro druhého zcela běžným problémem. Klíčem k tomu jsou postoje a emoce, s nimiž hodnotíme události, které nás potkávají. Působí na nás tedy různé situace a my na ně reagujeme, přizpůsobujeme se jim. Je třeba si uvědomit, že první nápor se řeší vždy v psychické, mentální sféře. I extrémně nepříznivé fyzické podmínky vydrží lépe ten, kdo je přesvědčen, že je vydrží. Na situaci,

39

kterou psychická složka začne vnímat jako určité ohrožení, reagujeme obrannými emocemi a jejich fyziologickým doprovodem. Nejlepší zvládnutí této reakce je samozřejmě svým psychickým přístupem a tzv. psychologickými mechanismy a tak vyřešit problém hned v jeho zárodku (Doležalová, 1993, s. 42). Na to ale musí být určitá vnitřní síla člověka a psychická ale i fyzická stabilita, které jóga svým celkovým komplexním působením podporuje a zvyšuje.

Strach, jako jedna z hlavním příčin stresu, vyvolává řadu fyziologických reakcí, jež uvádí organismus do stavu, aby mohl čelit nebezpečí. Cévy zásobující trávící systém (žaludek, střeva atd.) se stáhnou, zatímco cévy ve svalech trupu a končetin se roztáhnou, a tím připravují tělo na intenzivní svalovou námahu, aby mohlo např. rychleji utíkat. Počet stahů v srdci se zvyšuje, stoupá krevní tlak. Dýchání se stává přerývané

a povrchní, hrdlo se stahuje, ústa vysychají.

Nadledvinky uvolňují do krevního oběhu zvýšené dávky adrenalinu, hormonu činnosti. Každá z miliard buněk v našem těle je připravena k pohotovosti. Jakmile „nebezpečí“ pomine, organismus se vrací zpět do svého normálního, rovnovážného stavu. Jestliže ale strach trvá déle, může přerůst v trvalou neurčitou úzkost, jejíž následky jsou zhoubné. Způsobuje až různé patologické poruchy jako tachykardii (zrychlenou srdeční činnost), palpitace (bušení), střídavé zčervenání a zblednutí tváře, povrchní a přerývané dýchání, nepříjemný pocit v žaludeční krajině atd. Další obtížně odstranitelné následky jsou žaludeční vředy, cévní poruchy jako hypertenze( zvýšený krevní tlak), některé formy astmatu, artritidy nebo revmatismu, poruchy ledvin, jater či obezita ( Lysebeth, 1988, s. 43).

1.6 Relaxace Změny v lékařském myšlení přinesly v dnešní době větší uznání úzkého vztahu mezi duševními a fyzickými stránkami nervového a imunitního systému. Relaxace pomáhá uvolnit duševní i fyzické napětí.

40

Relaxace je autosanační (sebehojivý) proces, který příznivě ovlivňuje organismus na všech úrovních- na úrovni svalů, orgánů i nervového systému (Maheshwarananda, 1988, s. 27) . Relaxace značí uvolnění, to je odstranění napětí všeho druhu z našeho těla a z naší duše. Hluboká relaxace, postoupivší na vyšší stupeň, se většinou označuje jako meditace. Víme, že relaxace je tu odedávna. Jako součást života jednotlivce patřila i do životních zvyklostí téměř všech starověkých kultur. V některých kulturách se tradicí podařilo přenést tyto poznatky přes tisíciletí a staletí až do naší doby, a tak máme možnost se o tom přesvědčovat v teorii a praxi, můžeme se učit například z technik, které nám přinesla čínská cvičení či jóga. Tyto systémy jsou naplněny relaxací, která pronikla vlastně do všeho. My cvičíme relaxační cvičení, cvičíme úseky z těchto kultur, relaxace ale neprostupuje celý náš život, ani nemůže. Náš život je značně odlišný v mnoha směrech, ale je to život člověka – a to je společné a použitelné. Relaxovanost a uvolněnost patří k člověku. Proti napětí a neklidu (uvnitř i zevně, v těle i v duši) cvičíme tradiční, dávná relaxační cvičení nebo si na těchto základech budujeme cvičení nová, moderní, která vznikají ve spolupráci s moderní vědou. Relaxace je jedna ze základních podmínek, na nichž můžeme nové kvality svého života budovat. V uvolnění právě poznáváme to nové, co do našeho života přichází, co shledáváme jako nesmírně atraktivní a čemu se rádi podvolujeme. Starověké kultury nám tedy přinesly relaxaci klasickou – a my ji klasicky používáme nebo z ní vycházíme – nebo cvičíme různé moderní relaxace vybudované na těchto principech. Abychom mohli dospět do stavu maximálního uvolnění a přitom vnitřního soustředění, snažíme se cvičit jakési odtažení od vnějšího světa ponořením se dovnitř do sebe sama. Někdy se také hovoří o koncentrativním uvolnění, i když slova koncentrace se při relaxaci nutně trochu bojíme. Je třeba zdůraznit, že koncentrací zde rozumíme koncentraci vnitřní, nenásilnou, jaksi pasivní. Tato koncentrace nemá nic společného s tou, kdy se smysly, vůlí a maximem vložené energie

soustředíme

na vnější

podněty

(http://relaxace.pramenyzdravi.cz/

22/Uloha-relaxace-v-komplementarni-medicine---1-dil.php).

41

Existuje mnoho relaxačních technik. Některé jsou známy již po staletí, ale neustále se vyvíjejí i nové. Často se používá svalové a cévní uvolnění, např. v tzv. autogenním tréninku. U neklidných osob, které jsou v napětí, používáme při nácviku relaxace protikladu mezi protažením a napětím určitých svalů a následným uvolněním. Relaxaci můžeme zaměřit také místně na určitou část těla (Maheshwarananda, 1988, s. 27). U některých relaxací je zapotřebí speciální vybavení, ale

jednoduché

relaxační metody může zkusit úplně každý a kdekoli, kde má zajištěné soukromí, relativní teplo a klid.

Jóga nebude mít nikdy svůj plný účinek bez správného uvolnění a dýchání. Naučíme-li se správně dýchat a relaxovat, uvolnit se před, v průběhu i po cvičení, pochopíme lépe souvislost mezi psychickým a fyzickým napětím a uvolněním. Při déletrvajícím cvičení relaxace je možné ji zpozorovat a uplatnit i v běžném životě. Např. to, že jsme odolnější vůči vnějšímu světu a jeho tlakům, že už nás jen tak něco nerozruší. Anebo situace, které by nás dříve stresovaly a doháněly nás ke zbytečné nervozitě a napětí, jsme schopni zvládat uvolněně a v klidu, dokážeme se „povznést“ a reagovat bez větších emocí.

42

2. CÍLE, HYPOTÉZY A ÚKOLY PRÁCE

2.1 Cíle práce Cílem naší práce bylo zjistit, zda cvičení jógy nějak ovlivňuje život studentů Masarykovy univerzity (dále jen MU), kteří pravidelně navštěvují kurz jógy v rámci celouniverzitní tělesné výchovy na MU. Zkoumali jsme, zda jóga pomáhá při potížích se zády a také jestli nějakým způsobem snižuje duševní napětí a pomáhá tak redukovat každodenní stres. Zajímala nás i spojitost mezi kvalitou účinků a kvantitou praktikování jógy, tzn. zda platí, že čím dlouhodobější je cvičení jógy, tím jsou její účinky větší. Ke splnění cílů práce jsme si stanovili hypotézy práce a úkoly práce.

2.2 Hypotézy práce Ke splnění cílů práce jsme stanovili následující hypotézy.

HYPOTÉZA 1: Čím častější a dlouhodobější je cvičení jógy, tím větší jsou jeho účinky na kvalitu života jedince.

HYPOTÉZA 2: Pravidelné cvičení jógy pomáhá při problémech se zády.

HYPOTÉZA 3: Pravidelným cvičením jógy dochází ke zlepšení duševní rovnováhy a zmírnění účinků každodenního stresu v životě jedince.

43

2.3 Úkoly práce Pro dosažení cílů práce a ověření všech hypotéz jsme si vytyčili tyto úkoly.

1. Prostudovat odbornou literaturu týkající se dané problematiky. 2. Vybrat vhodné kurzy jógy, probíhající na MU. 3. Sestavit dotazník. 4. Provést výzkumné šetření. 5. Vyhodnotit získané výsledky. 6. Ze získaných výsledků sestavit závěry pro teorii a pro praxi.

44

3. METODIKA PRÁCE 3.1 Popis zkoumaného souboru Náš soubor testovaný pomocí dotazníku byl nesourodý. Tvořilo ho 80 studentů (14 mužů a 66 žen) různých fakult MU navštěvující kurz jógy v rámci celouniverzitní TV, který probíhal jednou týdně 1,5 hodiny. Celkově si tento kurz v semestru Podzim 2006 zapsalo 107 studentů, z nichž ale nakonec jen 94 kurz aktivně navštěvovalo, což znamená, že se nám podařilo otestovat 85% studentů z celkového počtu možných. Věk se pohyboval v rozmezí 18-29 let, přičemž nejmladší studentce bylo 18 let, nejstaršímu studentovi 29.

Početní zastoupení respondentů zkoumaného souboru podle věku a pohlaví nám ukazuje tabulka 1 a početní zastoupení studentů jednotlivých fakult, rozdělených také podle pohlaví, vidíme v tabulce 2.

Tab. 1: Početní zastoupení respondentů podle věku a pohlaví VĚK STUDENTŮ 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 CELKEM

MUŽÍ

-

3

2

3

2

1

-

-

-

-

1

14

ŽENY

1

9

28 11 7

5

4

1

-

-

-

-

66

12 30 13 10 7

5

1

-

-

-

1

80

CELKEM 1

2

45

Tab. 2: Početní zastoupení respondentů podle studované fakulty MU a pohlaví FAKULTA PřF LF FF PedF FSS FI PF FSpS ESF CELKEM

MUŽÍ

3

-

1

ŽENY

11

6

CELKEM 14

6

2

2

5

1

-

-

14

15 17

8

-

4

3

5

69

16 19

10

5

5

3

5

83

V této tabulce vidíme, že celkový počet studentů je 83, což nám nekoresponduje s celkovým počtem dotázaných, kterých bylo jen 80. Je to proto, že 3 studentky z celkového počtu 66 studují zároveň 2 fakulty. Proto vidíme, že počet studentek není 66, ale 69. Nejvíce studentům je 20 let a navštěvují nejčastěji pedagogickou fakultu MU, druhou nejstudovanější fakultou je u našeho vzorku fakulta filosofická.

3.2 Použité metody Pro náš výzkum jsme použili metodu dotazovací, konkrétně dotazníkové šetření. Použili jsme dotazník Vliv jógy na kvalitu života (Petrů, 2006), který byl anonymní a obsahoval 11 uzavřených otázek, z nichž první 4 měly polouzavřené podotázky.

DOTAZNÍK „VLIV JÓGY NA KVALITU ŽIVOTA“ Tento dotazník nejprve zjišťoval věk, pohlaví a fakultu, kterou student v rámci MU studuje. Dále byl tvořen 11cti uzavřenými otázkami, z nichž 4 obsahovaly podotázky. První dvě podotázky byly polootevřené, dotazující se na časový údaj, druhé dvě byly uzavřené. Všechny otázky vycházely z hypotéz tak, aby po vyhodnocení dotazníků mohly být hypotézy vyvráceny či potvrzeny. Ptali jsme se respondentů na faktické

46

otázky typu jak často jógu cvičí nebo jestli je trápí bolesti zad. Dále jsme také zjišťovali subjektivní pocity studentů týkající se jógy, a to přímo po cvičení anebo všeobecně, např. zda má jóga vliv na

kvalitu života, na zvládání

každodenního stresu či zda vůbec má nějaké pozitivní účinky. Poslední otázkou- Až tento semestr a s ním i tento kurz skončí, budeš cvičit jógu dále?- jsme také zjišťovali další zájem o jógu, ze kterého se dá odvodit celkový dojem ze cvičení jógy a také další zájem o ni. Celý dotazník je uveden v příloze.

3.3 Organizace práce Celá tvorba diplomové práce od výběru tématu až po finální podobu celé práce probíhala od června 2006 do dubna 2007. V červnu roku 2006 bylo zvoleno téma diplomové práce. V září 2006 jsme sestavili seznam odborné literatury a začali studovat danou problematiku. V prosinci 2006, v posledním týdnu semestru, jsme provedli výzkum pomocí dotazníků tak, že jsme navštívili vybrané hodiny jógy v rámci celouniverzitní TV a s laskavým svolením pana Mgr. Ondrušky, který vedl všechny navštívené hodiny, jsme poprosili studenty o vyplnění dotazníků.

Samotný výzkum dotazníkovou metodou měl tyto fáze: Listopad 2006

sestavení dotazníku zjišťující vliv jógy na kvalitu života

Prosinec 2006

výběr kurzů jógy a návštěva konkrétních hodin s vyplňováním dotazníků

Leden 2007 - Únor 2007

vyhodnocování získaných výsledků

Březen 2007

sestavení závěrů pro teorii a pro praxi ze získaných výsledků

V březnu a dubnu 2007 probíhalo samotné vypracování diplomové práce, zejména práce na její první teoretické částiproblematiky.

47

literárním rozboru zkoumané

4. ZÍSKANÉ VÝSLEDKY A JEJICH INTERPRETACE Pro vyhodnocení hypotéz jsme použili dotazník s názvem Vliv jógy na kvalitu života, který je uveden v příloze.

HYPOTÉZA 1: Čím častější a dlouhodobější je cvičení jógy, tím větší jsou jeho účinky na kvalitu života jedince. Této hypotézy se týkaly otázky č. 1 a 2 v našem dotazníku. Ptali jsme se v nich zda: -

student už někdy před tímto kurzem jógu cvičil a pokud ano, jak dlouho (otázka č. 1 + podotázka)

-

student cvičí jógu vícekrát týdně- i mimo tento kurz- a pokud ano, kolikrát (otázka č. 2 + podotázka)

Na 1. otázku, která doslova zněla: Cvičil(a) jsi jógu již někdy před tímto kurzem? dotazovaní odpovídali takto: Z žen, kterých bylo celkem 66, odpovědělo 29 ANO, tedy 44%. To znamená, že více než polovina žen- 56%- jógu nikdy před tím necvičilo (obr. 5, graf 1). Z mužů na tuto otázku odpovědělo 7 ze 14 ANO, tedy 50% (obr. 5, graf

2). Celkově z našeho testovaného vzorku má

předchozí zkušenosti s jógou 36 respondentů, tedy méně než 50 % (obr. 5, graf 3). Ženy

Muži

44% 56%

ANO NE

50%

Graf 1

Graf 2

48

50%

ANO NE

Muži + ženy

45% 55%

ANO NE

Graf 3

Obr. 5: Grafy 1, 2 a 3 nám ukazují vyhodnocené odpovědi na otázku č. 1: Cvičil(a) jsi jógu již někdy před tímto kurzem? K otázce č. 1 patřila podotázka, která se vázala pouze na odpověď ANO (student už před tímto semestrálním kurzem jógu cvičil), tzn., že tato otázka se týkala celkem 36 studentů. Zjišťovala, jak dlouho a často. Nejvíce studentů, celkem 14, se józe věnovali už asi půl roku před naším kurzem (obr. 6).

počet studentů

Cvičení jógy před kurzem 16 14 12 10 8 6 4 2 0

muži ženy celkem

méně půl jeden jeden dva než a půl půl

více než dva

roky Obr. 6: Tento graf nám ukazuje, jak dlouho se ( počet let) už studenti józe věnovali před začátkem kurzu na MU

V otázce č. 2 jsme se ptali na současný stav studentů, co se týče praktikování jógy. Otázka zněla: Cvičíš jógu i mimo tento kurz? Většinu jak u

49

mužů, tak u žen, tvořily odpovědi ANO. Celkově nám vyšlo, že 43 respondentů- 9 mužů a 34 žen z celkového počtu 80ti dotazovaných- odpovědělo, že jógu cvičí vícekrát než jedenkrát týdně 1,5 hodiny, což je 54% (obr.7). Cvičení jógy mimo kurz ŽENY

48% 52%

Cvičení jógy mimo kurz MUŽI

36%

ANO NE

64%

Graf 4

ANO NE

Graf 5

Cvičení jógy mimo kurz MUŽI + ŽENY

46% 54%

ANO NE

Graf 6 Obr. 7: Grafy 4, 5 a 6 nám vyhodnocují odpovědi na otázku č 2: Cvičíš jógu i mimo tento kurz?

Podotázka k této otázce (č. 2) reagovala jen na odpověď ANO (cvičím jógu i mimo tento kurz), a proto se týkala 43 testovaných osob z 80ti možných. Na obr. 8 můžeme vidět, kolik z našich dotazovaných studentů cvičí vícekrát týdně a kolikrát. Počet cvičení v týdnu nám udává, o kolikrát více cvičí mimo náš kurz, tzn. pokud někdo uvedl 1x, znamená to, že celkem cvičí jógu 2x týdně. Vidíme, že nejvíce studentů (asi 60%) cvičí mimo kurz 2-3x týdně.

50

Cvičení jógy mimo kurz

počet studentů

15 MUŽI

10

ŽENY 5

CELKEM

0 1x 2x 3x 4x 5x 6x 7x četnost cvičení za týden

Obr. 8: Graf zaznamenává, kolikrát za týden studenti jógu cvičí kromě cvičení v rámci kurzu MU.

Celkem odpovědělo ANO alespoň na jednu otázku z prvních dvou v našem dotazníku 55 studentů, to znamená, že tito studenti cvičí jógu častěji anebo déle než zbylých 25 , kteří na obě výše zmiňované otázky odpověděli NE. Procentuální přepočet vidíme na obr. 9.

NE 31% ANO 69%

ANO NE

Obr. 9: Počet odpovědí ANO alespoň na jednu otázku z těchto dvou: 1. Cvičila jsi jógu již někdy před tímto kurzem? 2. Cvičíš jógu I mimo tento kurz? A počet odpovědí NE na obě tyto otázky.

Všechny studenty, kteří odpověděli ANO na 1., nebo 2., nebo na obě dvě tyto otázky v našem dotazníku, jsme podle odpovědí rozdělili do 3 skupin: 1. odpověděli ANO jen na 1. otázku (tzn. že cvičili jógu už nějakou dobu před naším kurzem); 2. odpověděli ANO jen na 2. otázku (tzn. že cvičí jógu vícekrát týdně); 3. odpověděli ANO na 1. i 2. otázku (tzn. že jógu cvičili i cvičí vícekrát než 1x týdně).

51

Z těchto tří skupin byla pak nejvíce zastoupena skupina č. 3, tzn. nejvyšší byl počet těch, kteří odpověděli ANO na obě dvě otázky- 43% (obr. 10).

Otázka č. 1 22% 43%

Otázka č. 2 35%

Otázka č. 1 i 2

Obr. 10: Počet odpovědí ANO na otázky: 1. Cvičila jsi jógu již někdy před tímto kurzem? 2. Cvičíš jógu I mimo tento kurz?

Dosavadní výsledky odpovědí nám přinesly jen kvantitativní odpovědi na to, jaké množství studentů z našeho testovaného souboru cvičí jógu déle nebo častěji než 1x týdně v rámci našeho zmiňovaného kurzu jógy na MU. Abychom ale mohli naši hypotézu nějak vyhodnotit, museli jsme dát do vztahu výsledky otázek č. 1 a 2, týkající se právě již zmíněného časového horizontu praktikování jógy a výsledky otázek č. 6-10, zjišťující respondentovi

subjektivní pocity

ohledně vlivu jógy na kvalitu jeho života. Těchto 5 otázek č. 6- 10 je uzavřených a ptáme se zde dotazovaných na jejich osobní názor: -

zda jóga pomáhá lépe zvládat každodenní problémy (otázka č. 6)

-

zda zlepšuje kvalitu života (otázka č. 7)

-

zda zvyšuje odolnost vůči stresu (otázka č. 8)

-

zda po skončení cvičení je celkový pocit studentů lepší než před cvičením (otázka č. 9)

-

zda má jóga nějaké pozitivní účinky (otázka č. 10)

V první fázi hodnocení jsme se zaměřili právě na ty, kteří buď jógu cvičili i v minulosti nezávisle na našem kurzu, anebo na ty, kteří cvičí jógu vícekrát týdně, tzn. i mimo náš kurz. Všichni mají tedy společné, že cvičí jógu delší dobu nebo častěji než ostatní, kteří cvičí jen v době kurzu, tzn. 1krát týdně 1,5 hodiny. Počty studentů, kteří odpověděli ANO na otázku č. 1 nebo 2, popř. na 1 i 2, jsou vyhodnoceny společně s odpověďmi na otázky č. 6-10 (tab. 3).

52

Nejprve jsme tedy spočítali, kolik mužů a žen odpovědělo ANO pouze na 1., nebo 2., nebo na 1. i 2. otázku. To je uvedeno v první části tab. 3. V druhé části tabulky jsme uvedli reálný počet odpovědí ANO na otázky č. 6-10 ve vztahu k maximálnímu možnému počtu odpovědí ANO. Těch mohlo být samozřejmě 5 v každém dotazníku, tzn. že celkové maximum je 5krát počet respondentů v každé kategorii. Každý výsledek- reálný počet odpovědí ANO v dané kategorii - je ještě přepočten na procenta.

Tab. 3: Vyhodnocení odpovědí ANO na otázky č. 1, 2 a 6–10 v našem dotazníku Otázky, na Počet které

respondentů,

kteří Reálný počet ANO na otázky č. 6-10/ max.

se odpověděli ANO na otázku počet

odpovídalo

možných

č. 1, nebo č. 2, nebo č. 1 i 2

v procentech

MUŽI

MUŽI

ŽENY

CELKEM

počet Otázka č. 3

ANO

a

ŽENY

%

počet

jeho

vyjádření

CELKEM

%

počet

%

44/60

73,3

9

12

10/15 66,6 34/45

75,5

14

19

25/25 100

51/70

72,86 76/95

20

24

20/20 100

89/100

89

43

55

55/60 91,6 174/215

1 Otázka č. 5

80

2 Otázky č.1 4

109/120 90,83

i2 CELKEM

12

80,93 229/275 83,27

V druhé fázi hodnocení jsme spočítali, kolik respondentů odpovědělo NE na 1. i 2. otázku v našem dotazníku. I u nich jsme potom početně i procentově vyhodnotili odpovědi ANO na 6. – 10. otázku, zjišťující subjektivní pocity týkající se vlivu jógy na kvalitu života studentů. Opět jsme dali do poměru reálný počet odpovědí ANO a maximální možný počet odpovědí ANO a přepočetli reálné odpovědi na procenta (tab. 4).

53

Tab. 4: Vyhodnocení odpovědí NE na otázky č. 1, 2 a 6 – 10 v našem dotazníku MUŽI respondentů, 2

Počet

ŽENY

CELKEM

23

25

73/115

78/125

63,48

62,4

kteří odpověděli NE na 1. i 2. otázku Reálný počet

počet max.

ANO/ 5/10

možných

ANO na otázky 6-10 Reálný počet ANO v %

50

Když porovnáme oba výsledky v procentech, vidíme, že se nám naše hypotéza potvrdila. Studenti, kteří cvičí jógu častěji a (nebo) dlouhodoběji než ostatní, vykazují z větší míry pozitivní pocity jak celkově, tak i bezprostředně po cvičení. 83,27% odpovědí na otázky týkající se vlivu jógy na kvalitu života bylo kladných u těch, kteří mají s jejím cvičením větší zkušenost. Studenti, kteří jógu nikdy necvičili a začali s ní až s naším semestrálním kurzem a ani necvičí mimo něj- vícekrát týdně- vykázali jen 62, 4% kladných odpovědí na otázky zjišťující zda má jóga nějaký kladný vliv na člověka a jeho život. Na obr. 11 také vidíme, že nejvyšší procento kladných odpovědí (90,83%) je u respondentů, kteří mají s jógou zkušenosti vůbec největší, tzn. cvičili jógu i před tímto kurzem a cvičí ji vícekrát týdně (odpověděli ANO na 1. i 2. otázku v našem dotazníku). 90,83

100

Procenta

80

80

73,3

60 40 20 0 č. 1

č. 2

č. 1+2

Otázky

Obr. 11: Vyhodnocení reálných odpovědí ANO na otázky č. 6-10 v našem dotazníku podle toho, zda respondenti odpověděli ANO na 1., nebo 2., nebo 1. i 2. otázku v našem dotazníku.

54

Nakonec jsme provedli ještě jeden výběr. Ze všech testovaných osob jsme vybrali pouze ty, kteří jógu cvičili už před tímto kurzem minimálně půl roku, nebo kteří ji sice začali cvičit až s tímto kurzem na MU, ale uvedli, že cvičí i mimo něj a to každý den. Těchto osob bylo 42. U nich jsme také spočítali odpovědi ANO na otázky č. 6-10 dotazující se, zda jóga působí pozitivně na život jedince. Těchto odpovědí ANO mohlo být maximálně 210 ( = počet dotazovaných krát počet otázek v každém dotazníku na které jsme se ptali = 42 x 5). Dohromady jsme spočítali jen 16- tedy 8%- odpovědí NE, tudíž celých 194 odpovědí ANO ze zmiňovaných 210, což je 92% a tím také naprosto nejvyšší procento ze všech dosavadních výsledků (obr. 12).

16 8% ANO NE 194 92% Obr. 12: Vyhodnocení reálných odpovědí ANO na otázky

č. 6-10 v našem

dotazníku, spočítaných u 42 respondentů, kteří jógu cvičili nejméně půl roku před naším kurzem a(nebo) každý den.

Celkem nám na nějakou z otázek č. 6- 10 odpovědělo NE 11 studentů. Nejvíce, tedy 8 odpovědí NE, bylo na otázku č. 9: Myslíš, že od té doby co cvičíš jógu jsi více odolná vůči stresu? Na otázku č. 6: Pomáhá ti jóga lépe zvládnout každodenní problémy? odpovědělo NE 7 studentů. Jen jeden student odpověděl NE na otázku č. 8.: Zlepšuje jóga kvalitu tvého života? Na otázky č 10: Cítíš se celkově lépe po skončení cvičení jógy? a č. 11: Má na tebe jóga nějaké pozitivní účinky? odpovědělo všech 42 dotázaných, že ANO.

55

Naše hypotéza se tedy potvrdila a proto na závěr můžeme říci, že čím častější a dlouhodobější cvičení jógy je, tím větší jsou jeho účinky na kvalitu života jedince.

HYPOTÉZA 2: Pravidelné cvičení jógy pomáhá při problémech se zády. Této hypotézy se týkaly otázky č. 3, 4 a 5 v našem dotazníku. Otázky č. 3 a 4 měly také uzavřené podotázky, na které se odpovídalo pouze při odpovědi ANO. V našich 3 otázkách jsme se studentů ptali zda: -

mívali někdy problémy se zády a pokud ano, zda jim jóga pomohla

ke zmírnění či

odstranění těchto problémů, bolestí (otázka č. 3 +

podotázka); -

mívají v současné době někdy bolesti v zádech a pokud ano, zda

jim cvičení jógy pomáhá (otázka č. 4 + podotázka); -

mají po cvičení pocit uvolněných a protažených zad (otázka č. 5) .

Níže v tab. 5 vidíme, jak naši dotazovaní odpovídali na otázky č. 3 a 4, tedy na ty, týkající se bolestí v zádech a vlivu jógy na tyto problémy. Na obě otázky včetně podotázek odpovědělo ANO celkem 40 studentů z 80ti (tab. 5, řádek 1); 50% z našeho testovaného souboru tedy mělo i má problémy se zády a jóga jim úspěšně pomáhá. Toto zjištění prakticky už teď potvrzuje naši hypotézu. Podívejme se ale dále. Na obě dvě naše otázky týkající se bolestí zad odpovědělo NE 17 dotazovaných (tab. 5, řádek 2), což je jen 21%. Tyto studenty nikdy záda nebolela a ani teď s nimi problémy nemají. Můžeme tedy vidět, jak málo z těchto 80ti mladých lidí netrpí žádnými bolestmi zad. 5 dotázaných již záda bolela a jóga jim pomohla,

momentálně už ale

problémy nemají (tab. 5, řádek 3), jen jednomu jóga nepomohla, ale problémy už také nemá (tab. 5, řádek 4). Studentů, které záda nebolela, ale v současné době je občas bolí, avšak jóga jim pomáhá, je 10 (tab. 5, řádek 5). Pouze 2 studentky uvedly, že je záda nikdy nebolela, teď s nimi ale občas problémy mají, jóga jim však nepomáhá ( tab. 5, řádek 6). Možným důvodem je to, že ani jedna dívka necvičila jógu před naším kurzem a ani teď ji necvičí vícekrát než 1x týdně v rámci kurzu.

56

Celkem 4 studentky odpovídaly “ANO ne ANO ne”, což znamená, že je záda bolela a bolí (odpovědi ANO), ale jóga jim nepomáhá (odpovědi NE na obě podotázky) ( tab. 5, řádek 7). Všechny 4 však jógu nikdy před naším kurzem na MU necvičily a ani ji necvičí vícekrát než jednou týdně a většina jejich odpovědí byla záporná. 2 z nich se dokonce necítí po cvičení lépe než před cvičením. Ani jedna z nich neplánuje cvičit jógu po skončení kurzu na MU. Jen jeden student uvedl, že mu jóga v minulosti při potížích nepomohla, ale teď už mu pomáhá, což logicky zdůvodníme tím, že v minulosti, jak uvedl, jógu necvičil (tab. 5, řádek 8). Tab. 5 nám tedy ukazuje počty respondentů a jejich odpovědi na otázky č. 3 a 4 z našeho dotazníku Vliv jógy na kvalitu života. Tyto otázky přesně zní: 3. Míval(a) jsi někdy v minulosti problémy se zády? -

Pokud ANO, pomohlo ti cvičení jógy ke zmírnění či odstranění těchto problémů, bolestí?

4. Míváš někdy bolesti zad? -

Pokud ANO, pomáhá ti cvičení jógy ke zmírnění těchto bolestí?

Tab. 5: Odpovědi na otázky 3 a 4 a jejich podotázky ŽENY

MUŽI

CELKEM

1. VŠUDE ANO

34

6

40

2. VŠUDE NE

12

5

17

3. ANO ano NE

5

0

5

4. ANO ne NE

0

1

1

5. NE ANO ano

8

2

10

6. NE ANO ne

2

0

2

7. ANO ne ANO ne

4

0

4

8. ANO ne ANO ano

1

0

1

CELKEM

66

14

80

Vysvětlivky: VELKÝM PÍSMEM JSOU OZNAČENY ODPOVĚDI NA HLAVNÍ OTÁZKY, malým písmem pak odpovědi na jejich podotázky, které se však vážou jen na odpověď ANO v hlavních otázkách.

57

Další

grafy,

představující

procentové

rozložení

odpovědí

našich

respondentů na otázky č. 3 a 4, uvidíme na obr. 13. Tam je rozbor odpovědí, rozdělený podle pohlaví. Vidíme, že 53% žen a 43% procent mužů odpovědělo, že jóga rozhodně kladně ovlivňuje- tudíž eliminuje- jejich bolesti a problémy se zády.

ŽENY

8%

všude ANO všude NE

3% 12%

ANO ne ANO ne

0%

ANO ne ANO ano

2% 51%

6%

NE ANO ano NE ANO ne

18%

ANO ano NE ANO ne NE

MUŽI

0% 14% 0%

0%

7% 43%

0%

36% Obr. 13: Procentuelní rozložení odpovědí mužů a žen na otázky č. 3 a 4 týkající se vlivu jógy na bolesti zad

Předchozí dva grafy na obr. 13 jsou vyhodnoceny dohromady na obr. 14. Ukazují tedy počty všech respondentů (mužů + žen) v procentech, kteří

58

odpovídali na naše otázky ohledně bolestí zad. Celkem 50 % odpovědí tvořili ti, kteří odpověděli ANO na obě otázky č. 3 a 4 a také na jejich podotázky. Polovina respondentů tedy měla i má problémy se zády, všem jim ale jóga problémy zmírňuje.

MUŽI + ŽENY

všude ANO 1%

všude NE

6% 3% 13%

ANO ne ANO ne

1% 5%

50%

ANO ne ANO ano NE ANO ano NE ANO ne

21%

ANO ano NE ANO ne NE Obr. 14: Procentuelní rozložení odpovědí mužů i žen dohromady na otázky č. 3 a 4 v našem dotazníku týkající se vlivu jógy na bolesti zad

V posledním grafu (obr. 15) vyhodnocení poněkud zjednodušíme a některé kategorie pro přehlednost spojíme, vytvoříme tak celkem jen 3 kategorie: 1. kategorie jsou ti, které záda nikdy nebolela a ani nebolí (tzn. odpověděli na obě otázky č. 3 a 4 NE) 2. kategorii tvoří ti, které někdy záda bolela nebo bolí (odpověděli ANO alespoň na jednu otázku ) a jóga jim nějakým způsobem pomohla nebo pomáhá (odpověděli alespoň na jednu podotázku ano) 3. kategorii tvoří ti, které záda někdy bolela nebo bolí (odpověděli ANO alespoň na jednu otázku), ale jóga jim od jejich potíží nepomohla ani nepomáhá (odpověděli alespoň na jednu podotázku ne)

59

9%

21% 1. NE 2. ANO ano 3. ANO ne

70%

Obr. 15: Procentuelní rozložení odpovědí respondentů, kteří byli spojeni do třech skupin podle odpovědí na otázky č. 3 a 4 v našem dotazníku týkající se vlivu jógy na bolesti zad V tomto grafu (obr. 15) jasně vidíme, že naprostá většina, tedy 70% , někdy pocítili nebo pociťují bolesti v zádech a všichni si také myslí, že na tyto problémy hybného systému má jóga pozitivní vliv. Pouze 21 % z testovaného vzorku ještě nikdy bolesti zad nemělo a ani nemá. Nejmenší procento testovaných osob uvedlo, že záda je sice už někdy bolela nebo bolí, ale jóga jim při potížích nepomáhá ani nepomohla.

Na otázku č. 5: Máš po cvičení jógy pocit uvolněných, protažených a celkově odpočinutých zad? odpověděla ANO většina studentů, tj. 96%, u mužů to bylo dokonce všech 14, tedy 100%. Z žen pouze 3 (4% z celého souboru) odpověděly, že po cvičení nemají pocit uvolněných a protažených zad (obr. 16). Tyto dotazované odpovídaly i na předchozí otázky, že jim jóga při jejich bolestech nepomáhá, že na ně celkově pozitivní účinky spíše nemá a že jógu pravděpodobně už cvičit nebudou po skončení tohoto kurzu. Jógu nikdy před tím necvičily a ani ji necvičí mimo kurz.

4%

ano ne 96%

Obr. 16: Odpovědi na otázku č. 5: Máš po cvičení jógy pocit uvolněných, protažených a celkově odpočinutých zad?

60

Na závěr tedy můžeme říci, že i druhá hypotéza se potvrdila a že pravidelné cvičení jógy pomáhá při problémech se zády.

HYPOTÉZA 3: Pravidelným cvičením jógy dochází ke zlepšení duševní rovnováhy a zmírnění účinků každodenního stresu v životě jedince. Této hypotézy se týkaly otázky č. 6- 10 v našem dotazníku. Všech 5 otázek bylo uzavřených a zjišťovaly subjektivní pocity studentů týkající se vlivu jógy na jejich život; zda jóga pomáhá při řešení běžných problémů, zda zlepšuje kvalitu života jedince, zda zvyšuje odolnost proti stresu, zda její cvičení navozuje subjektivně lepší pocity a zda tedy má celkově nějaké pozitivní účinky na člověka. Grafy v obr.17 a 18, uvedené níže nám ukazují procentuelní rozložení odpovědí na tyto otázky.

37 46%

43 54%

ano ne

Obr. 17: Odpovědi na otázku č. 6: Pomáhá ti jóga lépe zvládnout každodenní problémy?

16 20%

ano ne 64 80%

Obr. 18: Odpovědi na otázku č. 7: Zlepšuje jóga kvalitu tvého života?

Když porovnáme grafy na obr. 17 a 18 tak vidíme, že cvičení jógy pomáhá 54 procentům dotazovaných při řešení každodenních problémů, což je jen

61

nepatrně více než těch, kterým jóga při řešení běžných problémů nepomáhá (obr. 17). V druhém grafu, který ukazuje odpovědi na otázku, zda jóga zvyšuje kvalitu života, je již rozdíl patrnější. Celých 80% dotázaných odpovědělo, že ANO (obr. 18). Obr. 19 nám ukazuje vyhodnocení odpovědí na to, zda si dotazovaní myslí, že od té doby, co cvičí jógu, jsou více odolní vůči stresu než před tím, kdy jógu ještě necvičili. Zde je zajímavé srovnání mužů a žen. Zatímco většina mužů, tedy 71%, si myslí, že jim jóga pomáhá při zvládání stresových situací, u žen už to tak jasné není. Tam jsou odpovědi ANO i NE vcelku vyrovnané s tím, že dokonce převažují ty studentky, podle nichž jóga jejich odolnost vůči stresu nezvyšuje. Protože v našem testovaném souboru je žen nepoměrně více než mužů (66:14), po sečtení odpovědí mužů i žen dohromady jsou pak jejich odpovědi také vyrovnané, s mírně převažující tendencí těch, kterým jóga od stresu pomáhá. ŽENY

MUŽI

4 29%

ano ne 34 52%

ano ne

32 48%

10 71%

MUŽI+ŽENY ano 38 48%

ne 42 52%

Obr. 19: Odpovědi na otázku č. 8: Myslíš, že od té doby co cvičíš jógu jsi více odolný(á) vůči stresu?

62

Na otázku č. 9, zda se dotazovaní cítí lépe bezprostředně po cvičení, je převaha odpovědí ANO zřejmá (obr. 20). U mužů odpovědělo dokonce všech 14 kladně. U žen jen 4 z 66 uvedly, že se po cvičení cítí stejně jako před ním. Nikdo neuvedl, že by se po cvičení cítil hůře než před ním.

ano

4 5%

stejně jako před tím

76 95% Obr. 20: Odpovědi na otázku č. 9: Cítíš se celkově lépe po skončení cvičení jógy?

U otázky č. 10, zjišťující, zda má jóga nějaké pozitivní účinky na naše studenty, byla převaha odpovědí ANO absolutní. 97% kladných odpovědí je nejvíce ze všech otázek. Pouze dva studenti- ženy- uvedly, že na ně jóga nemá pozitivní účinky ( obr. 21).

2 3% ano ne 78 97% Obr. 21: Odpovědi na otázku č. 10: Má na tebe jóga nějaké pozitivní účinky?

Celkově na všech pět otázek odpovědělo ANO 24 žen a 9 mužů, což znamená 41% dohromady. Naopak záporně na všechny otázky týkající se vlivu jógy na zlepšení duševní rovnováhy a zmírnění účinků stresu odpověděli jen 2 studenti- ženy. Zbytek odpovědí byl různý, s převahou kladných (obr. 22).

63

45 56%

33 41%

všech 5 ano všech 5 ne různé

2 3%

Obr. 22: Celkové vyhodnocení odpovědí na otázky č. 6-10, týkající se vlivu jógy na duševní život jedince

Celkový počet odpovědí ANO na otázky č. 6-10 byl pak 303 ze 400 možných (400 = počet respondentů celkem krát počet pokládaných otázek v rámci zkoumání této 3. hypotézy = 80 x 5), což znamená 76% (obr. 23).

ano ne

24%

76% Obr. 23: Celkové vyhodnocení všech odpovědí ANO a NE na otázky č. 6-10 v našem dotazníku.

Můžeme tedy říct, že i tato hypotéza se nám potvrdila, protože u všech otázek převažovaly kladné odpovědi. I když zde je určitě prostor pro polemiku díky otázce číslo 8, která se ptá na vliv jógy na odolnost vůči stresu. Tam nám u žen vyšla převaha odpovědí NE, i když jen mírná. Celkově sice většina odpověděla, že jóga jejich odolnost na stres zvyšuje, ale rozdíl mezi kladnými a zápornými odpověďmi byl je 4%, což není mnoho.

64

Poslední otázka v našem dotazníku se netýkala přímo žádné z hypotéz, zjišťovala jen, zda si studenti jógu oblíbili a chystají se ji cvičit dále i po tom, co semestr a s ním i náš kurz, v rámci kterého testujeme naše respondenty, skončí. Na obr. 24 vidíme, že 69 studentů, tedy 86%, se jógu chystají praktikovat dále. Jen 9 studentů s jógou už dále pokračovat nechce, a 2 studenti si v době vyplňování dotazníků nebyli ještě jisti.

2 3%

ANO NE

9 11%

NEVÍM 69 86%

Obr. 24: Odpovědi na otázku č. 11: Až tento semestr a s ním i tento kurz skončí, budeš cvičit jógu dále?

65

5. DISKUSE V prvních dvou otázkách našeho dotazníku jsme se snažili zjistit, jaké jsou zkušenosti našich respondentů s jógou nezávisle na kurzu MU, v rámci kterého jsme průzkum prováděli. Tento kurz probíhá jednou týdně hodinu a půl. Mírně přes polovinu dotazovaných uvedlo, že jógu před tímto kurzem nikdy necvičili, jsou tudíž začátečníci. Naopak na druhou otázku, zjišťující, zda jógu studenti

cvičí vícekrát týdně, jich více odpovědělo

ano než ne. Je to

pravděpodobně proto, že jóga některé „nováčky“ zaujala a má na ně pozitivní vliv, anebo je to pro ně prostě jen něco nového, co je zatím baví, i když tato tendence už by u vysokoškoláků neměla být příliš silná. Když jsme kvůli objektivnějšímu vyhodnocení utvořili speciální skupinu těch, kteří jógu nejen cvičili, ale cvičili ji nejméně půl roku před začátkem našeho kurzu MU, anebo ji sice začali cvičit až s našim kurzem, ale cvičí ji každý den, napočítali jsme takových osob celkem 42. Můžeme tedy zhruba říci, že 50% dotazovaných má více zkušeností s jógou než ostatní. Tož je pro nás vhodné hlavně kvůli vyhodnocování první hypotézy, která říká, že „čím častější a dlouhodobější je cvičení jógy, tím větší jsou jeho účinky na kvalitu života jedince“. Mohli jsme tudíž celkem rovnoměrně hodnotit další odpovědi našich respondentů. Když jsme pak u této vybrané skupiny vyhodnotili odpovědi na otázky, týkající se vlivu jógy na kvalitu života jedince, vyšlo nám jedno z nejvyšších čísel z celého našeho výzkumu- 92% tvořilo kladné odpovědi. Co nás významně překvapilo a nepotěšilo je fakt, že

z našeho vzorku

čítajícího celkem 80 studentů ve věku 19- 29 let jich 45 mělo a má problémy se zády! Sice nás samozřejmě potěšilo, že 40ti z nich jóga pomáhá a má na ně pozitivní vliv, ale přesto zjištění, že jen 21% procent ze všech potíže se zády nikdy nemělo je u takto mladých lidí poměrně znepokojivé. Ostatní studenti potíže buď měli a už nemají, nebo je záda trápí až v poslední době. Vidíme, že problémy se zády v současné době opravdu nejsou jen doména starších lidí, ale týkají se už i mladé populace. Proto jejich udržování v dobrém stavu, dostatečný

66

pohyb a dodržování správných pohybových stereotypů jsou pro nás opravdu velice důležité. U otázek, které zjišťovaly subjektivní pocity co se týče vlivu jógy na duševní život jedince, převážily pokaždé kladné odpovědi, potvrzující, že studenti subjektivně pociťují pozitivní účinky jógy na svůj život. Nejméně dotazovaných, tedy jen o trochu více než polovina, odpovědělo kladně na otázky, zda jóga pomáhá lépe zvládnout každodenní problémy a zda se cítí více odolní vůči stresu od té doby co jógu cvičí. Zejména poměrně nízké procento těch, kteří vidí pozitivní vliv jógy na schopnost lépe se bránit stresu-jen 52%- nás poněkud zklamalo. I přes to, že 97% respondentů uvedlo, že na ně jóga nějaké pozitivní účinky má. Co nás v tomto kontextu překvapilo bylo, že i přes to, že jen 2 studentky uvedly, že na ně jóga žádné pozitivní účinky nemá, tak 4 studenti napsali, že po skončení cvičení jógy se cítí stejně jako před tím. Pozitivní nicméně je, že nikdo z dotazovaných neuvedl, že by se po skončení cvičení cítil hůře než před tím. Poslední otázkou v našem dotazníku jsme zjišťovali, jak si studenti jógu oblíbili, nebo jak ji už v oblibě mají. Ptali jsme se, zda po skončení našeho kurzu, v rámci kterého náš výzkum probíhal, budou studenti jógu cvičit dále. Odpovědi, vzhledem k předchozímu vyhodnocení otázek, nás příliš nepřekvapili. Celkem 69 studentů- 13 mužů ze 14ti a 56 žen z 66ti- by chtělo v józe i nadále pokračovat. Jen jeden muž a 9 žen už cvičení jógy neplánuje, a 2 studentky se ještě nerozhodly. Znamená to tedy, že jóga se v rámci našeho testovaného souboru těší poměrně velké oblibě.

67

6. ZÁVĚRY 6.1 Závěry pro teorii Náš cíl, jehož základem bylo zjistit, zda jóga nějak ovlivňuje život studentů MU, kteří navštěvují kurz jógy v rámci celouniverzitní TV, jsme splnili. Stanovením hypotéz jsme přesně vymezili problémy, které chceme řešit, a na jejich základě jsme pomocí dotazníků a jejich vyhodnocení došli k následujícím závěrům:

HYPOTÉZA 1: Čím častější a dlouhodobější je cvičení jógy, tím větší jsou jeho účinky na kvalitu života jedince. Hypotéza se potvrdila. HYPOTÉZA 2: Pravidelné cvičení jógy pomáhá při problémech se zády. Hypotéza se potvrdila.

HYPOTÉZA 3: Pravidelným cvičením jógy dochází ke zlepšení duševní rovnováhy a zmírnění účinků každodenního stresu v životě jedince. Hypotéza se potvrdila.

68

6.2 Závěry pro praxi V průběhu vyhodnocování výsledků našeho výzkumu jsme dospěli k několika poznatkům, které by mohly být zároveň i doporučeními.

Jóga pozitivně ovlivňuje většinu lidí, co se týče jak duševního tak fyzického zdraví. Většinou studenty i baví a neplánují s jejím cvičením přestat. Při mých návštěvách různých hodin jógy v rámci kurzu jógy na MU byla pokaždé tělocvična plná, někteří studenti tam byli dokonce navíc. Z osobní zkušenosti navíc vím, že i registrace do těchto kurzů a jejich následné zapsání není věc samozřejmá, na MU je o tyto kurzy opravdu velký zájem. Pro všechny tyto důvody bych rozhodně doporučovala výuku jógy na MU minimálně zachovat ve stejném počtu hodin, popřípadě ji i rozšířit.

Při zjišťování, kolik studentů z našeho testovaného souboru má nebo mělo problémy se zády, jsme došli k překvapujícím číslům. Více než polovina dotazovaných uvedla, že bolesti v zádech mívali i mívají, což je, vzhledem k jejich věku, velmi znepokojující. Závěr pro praxi a zároveň doporučení tedy je více se zajímat a také starat o hybný systém, jehož základem jsou záda. Snažit se o dostatek pohybu, posilovat a protahovat správné svaly a svalové skupiny, hlídat si své držení těla. Při výuce jógy, ale i jiných kurzů v rámci celouniverzitní TV, by se učitelé měli pokud možno zaměřovat na tyto důležité a dnes mnohými lidmi zanedbané partie, a i když ne třeba hned prakticky, což není samozřejmě vždycky možné, tak alespoň teoreticky poučovat studenty o správných pohybových stereotypech, cvičeních a celkově zdravém způsobu života.

69

SHRNUTÍ Diplomová práce se zabývá ovlivněním kvality života cvičením jógy u studentů MU. První část práce je teoretická, kde na základě literárního rozboru uvádíme stav dosavadních poznatků a informací o dané problematice. Druhá část naší diplomové práce je praktická a zabývá se výzkumem pomocí dotazníků. Testovaný vzorek 80ti studentů (14 mužů a 66 žen) ve věku 18- 29 let, studující různé fakulty MU, jsme vybrali náhodně tak, že jsme některé hodiny jógy v rámci celouniverzitní TV navštívili a poprosili studenty o vyplnění našeho dotazníku Vliv jógy na kvalitu života. Otázky jsou v něm zaměřeny na zjištění, zda jóga pomáhá zmírňovat bolesti zad, zda má pozitivní vliv na duševní rovnováhu člověka a zda zmírňuje účinky každodenního stresu jedince. Ptali jsme se také na to, jak dlouho studenti jógu cvičí. Našim výzkumem dotazníkovou metodou jsme dospěli k potvrzení všech třech hypotéz a k závěrům vesměs pozitivním. Jóga má příznivý vliv na kvalitu života studentů, pomáhá jim jak při fyzických problémech se zády, tak i s upevňováním duševní rovnováhy a se zvládáním stresu. Většina studentů souhlasila s výrokem že „jóga zlepšuje kvalitu jejich života“. Za negativní poznatek našeho výzkumu můžeme považovat to, že více než polovina z našeho vzorku občas trpí bolestmi zad, což je samozřejmě u takto mladých lidí alarmující. Našim doporučením, zejména pro praxi, je proto věnovat dostatečnou pozornost svému zdraví jak psychickému, tak i fyzickému- v této oblasti pak hlavně hybnému systému a zádům.

70

SUMMARY The diploma work deals with the influence of yoga on the quality of life among students of Masaryk University (MU). The first part of this work is theoretical and we present there-on the basis of literature- an amount of knowledge and information known about this dilemma up to now. The second part of our diploma work is practical and it is based on research via questionnaire method. Our tested sample had 80 students (14 men and 66 women) at the age of 18 – 29. They study various faculties at MU. We have chosen them accidentally through visiting some courses of yoga, that are in progress within optional courses of physical education at Masaryk University. We asked these students to fill in our questionnaires The influence of yoga on quality of life. The questions there ask if yoga helps to eliminate pains in back, if it has some positive effect on balance of mind and if it lowers everyday stress of a man. We were also interested in how long our students practise yoga. Thanks

to

our

research

via

questionnaire

method

we

reach

acknowledgement of all 3 hypotheses and our results were basically positive. Yoga has a good impact on the quality of life of the students, it helps them with their physical problems with back as well as with mental health and stress. Most of our students agreed with statement that „ yoga improves the quality of their life“. As a negative result of our reseacrh we can consider the discovery that more than half of all our tested students sometimes suffers from back-pains, which is quite alarming with so young people. Our advice, especially for practice, is paying enough attention to our mental and also physical health- mainly to the locomotive system and to our back.

71

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY: BARTOŇOVÁ, M. et al. Jóga od staré Indie k dnešku. 1. vyd. Praha: Avicenum, 1971. 232 s. BLAHUTKOVÁ, M. et al. Pohyb a duševní zdraví. 1. vyd. Brno: Paido, 2005. 78 s. ISBN 80-7315-108-1. BLUMENFELD, L. Velká kniha relaxace. 1. vyd. Praha: Pragma, 1996. 184 s. ISBN 80-7205-062-1. DOLEŽALOVÁ, V. Jóga pomáhá léčit. Praha: Stratos, 1993. 74 s. ISBN 80901472-0-8. Filosofický slovník, kol. Olomouc : FIN, 1995. ISBN 80-7182-014-8. GAVORA, P. Úvod do pedagogického výzkumu. 1. vyd. Brno: Paido, 2000. 207 s. ISBN 80-85931-79-6. HOGENOVÁ, A. Kvalita života a tělesnost. Praha : Univerzita Karlova v Praze, Nakladatelství Karolinum, 2002. ISBN 80-7184-580-90. KOGLER, A. Joga: základy telesných cvičení. 2. preprac. vyd. Bratislava: Šport, 1978. 120 s. KOSTEČKOVÁ, K. Duševní stres a jóga, bakalářská práce. brno: MU, FSpS, 2005. 42 s. KUBÍČKOVÁ, M. Vůle ke zdravému životu. Praha: ONYX, 1996. 174 s. ISBN 80-85-228-37-8. LYSEBETH, A. V. Cvičíme jógu. 1.vyd. Praha, Olympia, 1988. 245 s. LYSEBETH, A. V. Jóga: omládněte s jógou za 2 x 7 dní. 1. vyd. Praha: Argo, 2006, 223 s. ISBN 80-7203-579-7. LYSEBETH, A. V. Čtení o józe. 1. vyd. Praha: Argo, 1999, 287 s. ISBN 807203-222-4. MAHESHWARANANDA, P. Cvičení proti bolestem v zádech. Brno: TJ GEOFYZIKA, 1988, 95 s. MAHESHWARANANDA, P. Jóga proti bolestem v zádech: terapeutická cvičení doplněná o relaxační a dechové techniky. 1. vyd. Střílky: DNM import - export, 2003. 204 s. ISBN 80-903200-3-1.

72

MAHESHWARANANDA, P. S. Systém „Jóga v denním životě“. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2006. 446 s. ISBN 80-204-1277-8. MÍČEK, L. Duševní hygiena. 1. vyd. Praha: SPN, 1984. 208 s. MÍČEK, L. Sebevýchova a duševní zdraví. Praha: SPN, 1988. 232 s. MIHULOVÁ, M.; SVOBODA, M. Abeceda jógy. 1. vyd. Praha: Santal, 1992. 135 s. ISBN 80-900570-6-3. MIHULOVÁ, M. ; SVOBODA, M. Proti únavě a stresu. Liberec: Santal, 1994. 192 s. ISBN 80-901531-5-1. MINAŘÍK, K. Jóga v životě současného člověka. Hradec Králové: Kruh, 1991. 268 s. ISBN 80-85202-02-6. PAYNE, J. et al. Kvalita života a zdraví. Praha : Triton, 2005. ISBN 80-7254657-0. RODNÝ, T. – RODNÁ, K. Dotazník životní spokojenosti. Praha : Testcentrum, 2001. ISBN 80-86471-16-0. SYSLOVÁ, V. et al. Zdravotní tělesná výchova-II. část. Praha: ČASPV, 2003. 106 s. ISBN 80-86586-03-0. Velký sociologický slovník. 1. vyd., Praha : Karolinum, 1996. ISBN 80-7184-1641. VOTAVA, J. et al. Jóga očima lékařů. 1. vyd. Praha: Avicenum, 1988. 176 s.

INTERNETOVÉ ZDROJE: •

http://www.volny.cz/j.krivohlavy/clanky/c_kvalita.html

•

http://relaxace.pramenyzdravi.cz/ 22/Uloha-relaxace-v-komplementarnimedicine---1-dil.php

73

Příloha DOTAZNÍK VLIV JÓGY NA KVALITU ŽIVOTA Pohlaví: Věk: Fakulta: 1.

Cvičil(a) jsi jógu již někdy před tímto kurzem?

2.

Pokud ANO, uveď jak dlouho ( počet měsíců, let) a jak často (kolikrát denně, týdně). Cvičíš jógu i mimo tento kurz?

ANO NE

ANO NE

Pokud ANO, uveď jak často ( kolikrát denně, týdně). 3.

Míval(a) jsi někdy v minulosti problémy se zády?

4.

Pokud ANO, pomohlo ti cvičení jógy ke zmírnění či odstranění těchto problémů, bolestí? Míváš někdy bolesti zad?

6.

Pokud ANO, pomáhá ti cvičení jógy ke zmírnění těchto bolestí? Máš po cvičení jógy pocit uvolněných, protažených a celkově odpočinutých zad? Pomáhá ti jóga lépe zvládnout každodenní problémy?

7.

Zlepšuje jóga kvalitu tvého života?

8.

Myslíš, že od té doby co cvičíš jógu jsi více odolný(a) vůči stresu? Cítíš se celkově lépe po skončení cvičení jógy?

5.

9.

10. Má na tebe jóga ; nějaké pozitivní účinky? 11. Až tento semestr a s ním i tento kurz skončí, budeš cvičit jógu dále?

74

ANO NE ANO NE ANO NE ANO NE ANO NE ANO NE ANO NE ANO NE ANO NE STEJNĚ JAKO PŘED CVIČENÍM ANO NE ANO NE