Otázky umělé inteligence a kognitivních věd

Otázky umělé inteligence a kognitivních věd Vojtěch Hála, Praha, 10. února 2004

Kognitivnı´mi veˇdami rozumı´me soubor disciplin studujı´cı´ch lidskou inteligenci ˇ adı´me sem prˇedevsˇ´ım psychologii, studium umeˇle´ inteligence, informaa mysˇlenı´. R tiku, lingvistiku, neuroveˇdy, filozofii mysˇlenı´ a dalsˇ´ı souvisejı´cı´ obory. Tyto disciplı´ny se pohybujı´ na ru˚zny´ch u´rovnı´ch abstrakce (zoomu) – od nejnizˇsˇ´ı fyzicke´ vrstvy (neurony) azˇ po vneˇjsˇ´ı popis chova´nı´ jedince nebo komunikujı´cı´ skupiny. Na kazˇde´ z teˇchto u´rovnı´ veˇdci pouzˇ´ıvajı´ specia´lnı´ pojmovy´ apara´t, ktery´ nenı´ jednodusˇe prˇevoditelny´ do jine´ u´rovneˇ. Psychologove´ hovorˇ´ı o ru˚zny´ch charakteristika´ch chova´nı´, o na´lada´ch, o prˇedstava´ch, prˇicˇemzˇ nikomu dnes nenı´ zna´mo, jak prˇesneˇ tyto pojmy souvisı´ s fyzicky´mi vlastnostmi jednotlivy´ch neuronu˚. Nevı´me, jestli fyzika´lnı´ za´kony, ktery´mi se rˇ´ıdı´ elektricke´ signa´ly mezi neurony, a chemicke´ za´kony mezibuneˇcˇne´ la´tkove´ vy´meˇny mohou zcela vysveˇtlit lidske´ city, emoce, intuici, na´pady, sny a touhy. Blı´zˇ´ı se dnesˇnı´ veˇda odpoveˇdi na tyto ota´zky? Je vu˚bec z principu mozˇne´ odpoveˇd’ nale´zt? Teˇzˇko rˇ´ıci. Beˇzˇneˇ pouzˇ´ıva´me slov jako je mysˇlenka nebo inteligence, anizˇ bychom si byli veˇdomi, jak je obtı´zˇne´ prˇesneˇ vymezit jejich vy´znam. Pro zacˇa´tek zkusme formulovat, co rozumı´me umeˇlou a prˇirozenou inteligencı´. Prˇirozena´ inteligence je univerza´lnı´ inteligence, kterou disponuje cˇloveˇk a do znacˇne´ mı´ry i jinı´ zˇivocˇichove´. Zahrnuje schopnost rˇesˇit proble´my naucˇene´ i proble´my nove´, schopnost vybavovat si zkusˇenosti, jednat podle nich, schopnost ucˇit se a v neposlednı´ rˇadeˇ take´ schopnost komunikace s okolı´m a s jiny´mi inteligentnı´mi bytostmi. Umeˇlou inteligencı´ rozumı´me dı´lo cˇloveˇka, ktere´ je schopno napodobit jednu cˇi vı´ce charakteristik prˇirozene´ inteligence. Nejzna´meˇjsˇ´ım prˇ´ıkladem takove´ho dı´la jsou inteligentnı´ roboti, kterˇ´ı obsahujı´ elektronickou pameˇt’ a jsou rˇ´ızeni programem s pouzˇitı´m mikroprocesoru˚. Ale nemusı´ se vzˇdy jednat o stroj tohoto klasicke´ho typu. Je mozˇne´, zˇe budoucı´ roboti a stroje budou vyuzˇ´ıvat zcela odlisˇny´ch mechanismu˚ zalozˇeny´ch naprˇ´ıklad na organicky´ch la´tka´ch nebo kvantovy´ch pocˇ´ıtacˇ´ıch. Odhle´dneˇme ale od fyzicke´ realizace umeˇle´ inteligence a zamysleme se nad odlisˇnostmi prˇirozene´ho a umeˇle´ho mysˇlenı´. Prvnı´ zajı´mave´ pozorova´nı´ je, zˇe vy´sˇe uvedene´ definice nevylucˇujı´ mozˇnost, zˇe umeˇla´ inteligence se te´ prˇirozene´ doka´zˇe svy´mi schopnostmi vyrovnat nebo ji dokonce prˇedcˇit. Darwinovska´ evoluce, ktera´ doposud rˇ´ıdila vy´voj prˇirozene´ inteligence, probı´ha´ velmi pomalu. Jestlizˇe se dnesˇnı´ veˇda prˇiblı´zˇila pozna´nı´ evolucˇnı´ch mechanismu˚ (experimenty s DNA), jestlizˇe zna´me alesponˇ za´kladnı´ fyzicke´ principy fungova´nı´ mozku (neuronova´ sı´t’), jsme jen krok od napodobenı´ a zdokonalenı´ teˇchto postupu˚. Ma´me k tomu extra silny´ na´stroj - nasˇi inteligenci. Evoluce je zalozˇena na na´hodny´ch mutacı´ch, a proto musı´ projı´t mnoha slepy´mi ulicˇkami nezˇ nalezne zdokonalenı´, ktere´ poskytuje vy´hodu prˇi prˇezˇitı´. Ma´me-li prostrˇedky k prˇ´ıme´ manipulaci s DNA, mu˚zˇeme vy´voj cı´leveˇdomeˇ urychlit. Ma´me-li v podobeˇ pocˇ´ıtacˇu˚ prostrˇedky pro slozˇite´ numericke´ vy´pocˇty, jsme schopni modelovat chova´nı´ ru˚zny´ch slozˇity´ch syste´mu˚ vcˇetneˇ neuronovy´ch sı´tı´ i geneticke´ho vy´voje. Neuronove´ sı´teˇ a geneticke´ algoritmy se jizˇ dnes pouzˇ´ıvajı´ v informatice k rˇesˇenı´ proble´mu˚, ktere´ nejsou v rozumne´m cˇase rˇesˇitelne´ prˇ´ımy´m algoritmem. Geneticke´ algoritmy poma´hajı´ rˇesˇit proble´my, u nichzˇ nema´me poneˇtı´ o tvaru spra´vne´ho rˇesˇenı´, ale jsme schopni ru˚zna´ rˇesˇenı´ hodnotit podle kvality. A simulovane´ neuronove´ sı´teˇ jsou naprˇ´ıklad schopne´ se ucˇit, jsou schopne´ vybavovat si naucˇene´ veˇci prˇi stimulaci „podobny´m“ podneˇtem, cozˇ na´padneˇ prˇipomı´na´ 1

mysˇlenkove´ asociace. Tı´m chci ilustrovat, zˇe dı´lo cˇloveˇka se jizˇ dnes kvalitativneˇ sta´le me´neˇ lisˇ´ı od produktu˚ evoluce a v budoucnu mu˚zˇe by´t teˇzˇke´ odlisˇit umeˇlou inteligenci od prˇirozene´. Ale nemu˚zˇeme to tvrdit s jistotou, nebot’na potrˇebne´ u´rovni pozna´nı´ a techniky jesˇteˇ nejsme, a proto nenı´ vyloucˇeno, zˇe k napodobenı´ univerza´lnı´ prˇirozene´ inteligence je trˇeba cosi vı´c nezˇ technika. Nema´me dnes ale zˇa´dne´ objektivnı´ du˚kazy o tom, zˇe by „neˇco navı´c“ bylo nezbytneˇ nutne´.

Víc hlav víc ví Dalsˇ´ı skutecˇnostı´ se zajı´mavy´mi du˚sledky je, zˇe formy inteligence mezi sebou komunikujı´. Jiny´mi slovy – skupina komunikujı´cı´ch inteligentnı´ch jedincu˚ znamena´ v urcˇite´m smyslu vysˇsˇ´ı inteligenci nezˇ jedinec sa´m. Kdyzˇ si v historii alchymiste´ a dalsˇ´ı badatele´ uveˇdomili tuto skutecˇnost, prˇestali sve´ objevy ze souteˇzˇnı´ch du˚vodu˚ tajit a dali je dohromady. Tı´m polozˇili za´klad modernı´ veˇdy a umozˇnili jejı´ prudky´ rozvoj. Potrˇeba rychlejsˇ´ı a cˇasteˇjsˇ´ı komunikace mezi veˇdci ve dvaca´te´m stoletı´ vyu´stila ve vznik Internetu. Ten dnes prˇedstavuje nejveˇtsˇ´ı komunikacˇnı´ prostor, distribuuje znalosti mezi mnoha miliony lidı´ a obsahuje mechanismy pro efektivnı´ vyhleda´va´nı´ informacı´ vsˇeho druhu. Tı´m jednak poma´ha´ jednotlivy´m lidem vyuzˇ´ıvat jejich prˇirozenou inteligenci, ale za´rovenˇ v jiste´m smyslu prˇedstavuje sa´m o sobeˇ inteligenci novou. Naprˇ´ıklad rozlomenı´ sˇifry DES by nebylo mozˇne´ bez propojenı´ a spolupra´ce milionu˚ pocˇ´ıtacˇu˚. Podobneˇ vyuzˇ´ıva´ nevı´dany´ potencia´l Internetu projekt SETI@Home k analy´ze astronomicky´ch dat. Spojenı´ v konzistentnı´ celek tedy umozˇnˇuje oproti samostatny´m cˇa´stem rˇesˇit kvalitativneˇ nove´ proble´my. To samo o sobeˇ jesˇteˇ nenı´ du˚vod k prˇizna´nı´ inteligence tomuto syste´mu, ale spı´sˇe na´znak, jak mu˚zˇe budoucı´ umeˇla´ inteligence vypadat. Vyplatı´ se spolupra´ce mnoha jednotek s ru˚zny´mi schopnostmi.

Internet - univerzální inteligence Zkusme na chvı´li povazˇovat Internet i s jeho uzˇivateli za jeden celek. Takova´ skupina obsahuje ohromnou databa´zi znalostı´ a doka´zˇe rˇesˇit nejru˚zneˇjsˇ´ı u´koly, ktere´ by jedinec nikdy nebyl schopen rˇesˇit. Pocˇ´ıtacˇe doka´zˇou rˇesˇit proble´my mechanicky obrovskou rychlostı´ a spolehliveˇ uchova´vat mnozˇstvı´ dat, za´rovenˇ komunikacˇnı´ syste´my umozˇnˇujı´ lidem tyto schopnosti vyuzˇ´ıvat na da´lku a sdı´let. Lidska´ inteligence je tak neby´valou meˇrou prodlouzˇena azˇ za sve´ hranice. A svy´m zpu˚sobem mu˚zˇeme Internet s jeho uzˇivateli povazˇovat za vysˇsˇ´ı inteligenci, nebot’vykazuje vsˇechny jejı´ znaky a kazˇde´ho jedince prˇedcˇ´ı. Dokonce jde o inteligenci univerza´lnı´, je schopna rˇesˇit proble´my vsˇech mozˇny´ch druhu˚. Zde se ale objevuje urcˇity´ rozpor v nasˇich definicı´ch, zda tahle inteligence je prˇirozena´ cˇi umeˇla´. Nemu˚zˇe pracovat bez prˇirozene´ inteligence lidı´, kterˇ´ı prostor Internetu vyuzˇ´ıvajı´, ale za´rovenˇ je umeˇly´m lidsky´m vy´tvorem. Extrapolacı´ te´to prˇedstavy do budoucnosti mu˚zˇeme uvazˇovat o kolektivnı´m mysˇlenı´ mnoha lidı´, ktere´ prˇedstavuje vysˇsˇ´ı formu inteligence. Analogii mu˚zˇeme videˇt ve vysˇsˇ´ıch organismech – jejich jednotlive´ bunˇky jsou do jiste´ mı´ry organismy samostatne´ a schopne´ zˇivota v urcˇite´m prostrˇedı´. Ale spojene´ fyzika´lnı´mi a chemicky´mi komunikacˇnı´mi mechanismy do organicke´ho celku tvorˇ´ı zcela novy´ organismus, kvalitativneˇ na vysˇsˇ´ı u´rovni. V evolucˇnı´m vy´voji lze cˇasto videˇt takove´ tendence k integraci. Lov i obrana ve skupineˇ je efektivneˇjsˇ´ı, teˇsneˇjsˇ´ı propojenı´ znamena´ evolucˇnı´ vy´hodu a prostor pro dalsˇ´ı rozvoj. ˇ ekl bych, zˇe nenı´. Cˇloveˇk tu Je tedy Internet prˇ´ımy´m du˚sledkem evolucˇnı´ho vy´voje? R zbavil evoluci jejı´ vy´lucˇnosti a uchopil svu˚j rozvoj do vlastnı´ch rukou. 2

Je fotobuňka viděním? Vzpomı´na´m, zˇe kdyzˇ jsem byl maly´ kluk, kdosi mi prvneˇ rˇekl, zˇe i prˇ´ıstroje mohou videˇt. Meˇl zrˇejmeˇ na mysli jednoduchou fotobunˇku nebo zarˇ´ızenı´ pro detekci krˇ´ızˇku˚ na tiketech Sportky. Ale ja´ byl doslova ohromen. Zacˇal jsem prˇemy´sˇlet, jak je mozˇne´, zˇe neˇjaky´ nezˇivy´ prˇ´ıstroj mu˚zˇe vnı´mat to co ja´, kdyzˇ otevrˇu ocˇi. Pojem „videˇt“ jsem tehdy vnı´mal jako prozˇitek z pouzˇ´ıva´nı´ ocˇ´ı. Nenapadlo meˇ, zˇe tı´m mu˚zˇe by´t mysˇlena jen schopnost reagovat na veˇtsˇ´ı a mensˇ´ı mnozˇstvı´ sveˇtla. Prˇedstavil jsem si, zˇe stroj ma´ oko, a kdyzˇ se prˇed neˇj postavı´m, stroj si rˇekne: „Hle, vidı´m Vojtu!“ Nenapadlo meˇ oddeˇlit proces zachycenı´ obrazu od analy´zy a pochopenı´, co obraz prˇedstavuje. Cˇloveˇk v drtive´ veˇtsˇineˇ prˇ´ıpadu˚ nemusı´ prˇemy´sˇlet, na co se to dı´va´. Prˇi pohledu do krajiny hned vidı´me les, silnici a chalupu, anizˇ bychom veˇdomeˇ o obrazu prˇemy´sˇleli. Prˇesto si dnes doka´zˇeme prˇedstavit, jak obtı´zˇna´ u´loha pro pocˇ´ıtacˇ je analy´za obrazu, ma´-li k dispozici jen barvy jednotlivy´ch pixelu˚. Co znamena´, zˇe stroj na obra´zku ˇ ekneˇme, zˇe doka´zˇe prˇedmeˇt pojmenovat slovem ze sve´ databa´ze. Je to neˇco „vidı´“? R tenty´zˇ proces, prozˇitek, ktery´ se ve stejne´ situaci odehra´va´ v mysli cˇloveˇka? Da´ se v tu chvı´li rˇ´ıci, zˇe pocˇ´ıtacˇ vidı´? Podle me´ho na´zoru ano. Pocˇ´ıtacˇ pouzˇije jiny´ algoritmus na jine´m hardwaru, ale vy´stup je stejny´ – jme´no prˇedmeˇtu. Pokud je v databa´zi pocˇ´ıtacˇe jesˇteˇ neˇkolik dalsˇ´ıch informacı´ o vlastnostech videˇne´ho prˇedmeˇtu, podle meˇ lze bez nadsa´zky rˇ´ıci, zˇe pocˇ´ıtacˇ vı´, na co se dı´va´.

Překladače řeší podobné problémy Podobna´ u´loha jako analy´za obrazu je naprˇ´ıklad veˇtny´ rozbor. Cˇloveˇk nebo pocˇ´ıtacˇ dostane prˇecˇ´ıst smysluplnou veˇtu v neˇjake´m jazyce, prˇicˇemzˇ u´lohou je „pochopit“ jejı´ vy´znam. Jde-li o beˇzˇnou veˇtu, cˇloveˇk nemusı´ prˇ´ılisˇ prˇemy´sˇlet a vy´znam veˇty se mu v mysli „objevı´ “. Podmı´nkou ovsˇem je, zˇe dobrˇe zna´ pouzˇity´ jazyk i slova. Da´me tedy takove´ znalosti i pocˇ´ıtacˇi. Jazykove´ znalosti lze vlozˇit ve formeˇ gramaticky´ch pravidel, vy´znamy slov ve formeˇ databa´ze neˇjaky´ch informacı´. Existujı´ algoritmy pouzˇ´ıvane´ naprˇ´ıklad v prˇekladacˇ´ıch programovacı´ch jazyku˚, ktere´ umozˇnˇujı´ prˇi znalosti gramatiky odvodit pro danou veˇtu derivacˇnı´ strom, ktery´ odpovı´da´ tzv. veˇtne´mu rozboru. Dejme tomu, zˇe pocˇ´ıtacˇ provedl tento rozbor spra´vneˇ a vytvorˇil derivacˇnı´ strom. Mu˚zˇeme s radostı´ prohla´sit, zˇe vlozˇenou veˇtu pochopil? Podle me´ho na´zoru ano. Vy´znam veˇty je da´n jejı´m derivacˇnı´m stromem. Prˇitom je trˇeba si uveˇdomit, jak slozˇite´ je rˇesˇenı´ takove´ u´lohy. Gramatiky jazyku˚ srozumitelny´ch lidem majı´ mnoho vlastnostı´, ktere´ cˇinı´ u´lohu krajneˇ obtı´zˇnou pro strojove´ zpracova´nı´. Algoritmy jsou zna´me´ jen pro urcˇite´ specia´lnı´ tvary gramatik a co je horsˇ´ıho – prˇirozene´ jazyky nejsou jednoznacˇne´, jedna veˇta mu˚zˇe mı´t neˇkolik vy´znamu˚. Na tom jsou zalozˇeny neˇktere´ vtipy. „Maminka zahra´dku zale´vala, azˇ se cela´ zazelenala a zacˇala pucˇet.“ Co musı´ pocˇ´ıtacˇ zvla´dnout, aby pochopil takovy´ vtip? Odvodit z gramatiky cˇeske´ho jazyka vsˇechny derivacˇnı´ stromy dane´ho souveˇtı´, vsˇechny vy´znamy. Zkombinovat znalosti o pouzˇity´ch slovech a uveˇdomit si zˇe pucˇet a zelenat mohou nejen rostliny, ale v prˇenesene´m smyslu take´ zahra´dka, to je uzˇ znacˇna´ u´rovenˇ abstrakce. A zˇe jeden z vy´znamu˚ je tedy celkem beˇzˇny´ a druhy´ evokuje prˇedstavu zˇeny se zelenou ku˚zˇ´ı a vy´honky. V tu chvı´li si myslı´m, zˇe pocˇ´ıtacˇ porozumeˇl dane´ veˇteˇ. Ale v podstateˇ zˇa´dny´ z teˇch dı´lcˇ´ıch u´kolu˚ dnes na pocˇ´ıtacˇi neumı´me uspokojiveˇ vyrˇesˇit. Proto se prˇikla´nı´m k na´zoru, zˇe stroj, ktery´ je zvla´dne, mu˚zˇe by´t nazy´va´n myslı´cı´m. 3

Svobodná vůle Mu˚zˇe mı´t stroj svobodnou vu˚li? Abychom se prˇiblı´zˇili odpoveˇdi, zkusme nejdrˇ´ıv zjistit, jak je to se svobodnou vu˚lı´ u lidı´. Necha´me-li stranou Bozˇ´ı za´sahy, lide´ jsou vesmeˇs prˇesveˇdcˇeni, zˇe jejich jedna´nı´ je svobodne´. Ru˚zne´ druhy vydı´ra´nı´, totalitnı´ moci a otroctvı´ mu˚zˇeme z principu povazˇovat za bruta´lnı´ zpu˚sob „prˇesveˇdcˇova´nı´ “, ktere´ rozhodnutı´ je vy´hodneˇjsˇ´ı. Nebot’ i v teˇchto situacı´ch ma´ cˇloveˇk urcˇity´ prostor rozhodnout se svobodneˇ – mu˚zˇe se naprˇ´ıklad pokusit zbavit svy´ch try´znitelu˚, i kdyzˇ ma´ mizivou nadeˇji na u´speˇch. A dokonce i v poutech ma´ sta´le prostor pro svobodne´ jedna´nı´, byt’znacˇneˇ omezeny´. Svobodne´ jedna´nı´ znamena´, zˇe kazˇda´ situace sky´ta´ urcˇity´ prostor mozˇnostı´, jak na ni mu˚zˇeme zareagovat, a pouze jedinec sa´m urcˇuje, kterou zvolı´. Proti tomu stojı´ prˇedstava deterministicka´, ktera´ rˇ´ıka´, zˇe vesˇkere´ jedna´nı´ jedince je urcˇeno prˇedem z pocˇa´tecˇnı´ch podmı´nek a on sa´m na tom nic nezmeˇnı´, prˇestozˇe ma´ dojem, zˇe mu˚zˇe. Jsou tyto dveˇ situace odlisˇitelne´? Mohu se naprˇ´ıklad svobodneˇ rozhodnout, zda se v prˇ´ısˇtı´m okamzˇiku zvednu a pu˚jdu rozsvı´tit sveˇto v pokoji? Subjektivneˇ bych jisteˇ rˇekl, zˇe ano. Jsem svobodny´ cˇloveˇk a nic mi v me´m jedna´nı´ nebra´nı´. Posoudı´m mnozˇstvı´ sveˇtla v pokoji, u´navu my´ch ocˇ´ı, ucˇinı´m rozhodnutı´ a pak zapnu sveˇtlo. Ma´ to ale ha´cˇek - kdyzˇ uzˇ jsem rozsvı´til, neˇkdo rˇekne, zˇe jsem musel rozsvı´tit, zˇe jsem zˇa´dny´ prostor pro svobodne´ jedna´nı´ nemeˇl. At’ uzˇ se rozhoduji na za´kladeˇ raciona´lnı´ u´vahy nebo intuice nebo neˇcˇeho jine´ho, nakonec jednu mozˇnost zvolı´m a uzˇ nejde doka´zat, zˇe jine´ mozˇnosti existovaly. Zajı´mavy´m prˇ´ıkladem v te´to diskusi jsou hypnoticke´ stavy. Nema´m s tı´m bohuzˇel osobnı´ zkusˇenost, tak si ji vypu˚jcˇ´ım z vypra´veˇnı´ zna´me´ho fyzika Richarda Feynmana. Kdyzˇ mu hypnotize´r rˇ´ıkal: „Nemu˚zˇete otevrˇ´ıt ocˇi,“ Feynman si pomyslel: „Vsadı´m se, zˇe bych mohl otevrˇ´ıt ocˇi, ale nebudu deˇlat potı´zˇe – uvidı´me, co bude da´l.“ A ocˇi neotevrˇel, prˇicˇemzˇ s dalsˇ´ımi prˇ´ıkazy to vypadalo podobneˇ. Feynman rˇ´ıka´: „Me´ zkusˇenosti s hypno´zou mneˇ prˇipadaly velmi zajı´mave´. Cˇloveˇk si porˇa´d rˇ´ıka´, vsadı´m se, zˇe bych mohl udeˇlat tohle, ale nechce se mi, cozˇ jiny´mi slovy znamena´, zˇe nemu˚zˇe.“ Cˇloveˇk docˇasneˇ ovla´dany´ hypnotize´rem zjevneˇ postra´da´ svobodnou vu˚li, nebot’ deˇla´ veˇci, ktere´ by v norma´lnı´m stavu mysli nikdy nedeˇlal. Prˇesto je sta´le prˇesveˇdcˇen, zˇe svobodnou vu˚li ma´ – tento subjektivnı´ pocit nezmizel. Z toho plyne, zˇe cˇloveˇk o sobeˇ same´m nedoka´zˇe spolehliveˇ rozhodnout, zda svobodnou vu˚li ma´. Podle meˇ je tedy ota´zka existence svobodne´ vu˚le ma´lo smysluplna´, pokud se ji snazˇ´ıme zodpoveˇdeˇt objektivneˇ. Myslı´m si, zˇe uzˇ dnes mu˚zˇeme klidneˇ rˇ´ıkat, zˇe stroj se svobodneˇ rozhoduje z neˇkolika mozˇnostı´ jako cˇloveˇk. Rozdı´l vidı´m jen v tom, zˇe u stroje nasˇ´ı vy´roby zna´me algoritmy, na jejichzˇ za´kladeˇ se rozhoduje. Mu˚zˇeme tedy s jistotou rˇ´ıct, zˇe na vy´stupu nedosta´va´me nic, nezˇ co lze logicky odvodit z programu, vstupnı´ch dat a hardwarovy´ch omezenı´. Kdyzˇ rˇeknu tote´zˇ o cˇloveˇku, kdo mi to vyvra´tı´? Algoritmy a prˇesnou specifikaci hardware samosebou nezna´me. Vı´me, zˇe kromeˇ zkusˇenostı´ smyslovy´ch ma´ cˇloveˇk program ve formeˇ DNA. Tento program rˇ´ıdı´ vy´voj a u´drzˇbu hardware, ale take´ samotny´ algoritmus. Ze zkusˇenostı´ vı´me, zˇe cˇloveˇk deˇdı´ po rodicˇ´ıch i urcˇite´ modely chova´nı´. Prˇida´va´ cˇloveˇk k tomuto softwarove´mu vybavenı´ a ke svy´m zkusˇenostem jesˇteˇ neˇco navı´c, co se projevuje v jeho jedna´nı´? „Samozrˇejmeˇ,“ rˇeknete. „Intuici, cit, emoce...“ Tyto veˇci jsou v nasˇem beˇzˇne´m pojmoslovı´ a jsou naprˇ´ıklad zdrojem umeˇnı´. A umeˇnı´ jesˇteˇ zˇa´dny´ stroj nedoka´zal prˇesveˇdcˇiveˇ napodobit. Ale nejsou to jen urcˇite´ druhy algoritmu˚? Vı´me, zˇe emoce u´zce souvisı´ s chemiı´ krve a teˇlnı´ch tekutin. Neˇktere´ endorfiny na´s doka´zˇou zbavit emocı´, adrenalin na´s jimi zaplavı´. Co je tu prˇ´ıcˇina a co du˚sledek? Nitrozˇilnı´ aplikace teˇchto la´tek ma´ prakticky stejne´ u´cˇinky jako jejich uvol4

nˇova´nı´ do metabolismu prˇirozenou cestou. Nenı´ intuice jen slovo, ktere´ pouzˇ´ıva´me, kdyzˇ nejsme schopni rˇ´ıct, co k rozhodnutı´ vedlo? Mu˚zˇe to by´t take´ algoritmus jako kazˇdy´ jiny´ a lisˇ´ı se jen v tom, zˇe do neˇj (zatı´m) nedoka´zˇeme nahle´dnout. Myslı´m, zˇe neexistuje objektivnı´ du˚kaz, zˇe je to jinak. Prˇesveˇdcˇenı´, zˇe se od stroju˚ za´sadneˇ lisˇ´ıme, je dle me´ho na´zoru pouze kulturnı´ za´lezˇitost. Lisˇ´ıme se podstatou hardware, svy´mi schopnostmi, emocemi a univerza´lnostı´. Ale nic z toho prˇ´ımo nevylucˇuje mozˇnost vytvorˇit velmi veˇrnou napodobeninu nebo i dokonalejsˇ´ı bytost. Nejlepsˇ´ım testem na prˇ´ıtomnost inteligence je podle meˇ sta´le Turingu˚v test. A s nı´m zu˚sta´va´ otevrˇena´ i mozˇnost vytvorˇenı´ umeˇle´ bytosti, jezˇ se na´m vyrovna´ ve vsˇem podstatne´m.

Čínský pokoj John Searle se pokousˇ´ı Turingu˚v test sesadit z pomyslne´ho piedestalu argumentacı´, zˇe napodobenina mysˇlenı´ nenı´ tote´zˇ, co mysˇlenı´ samo. V hypoteticke´m pokusu posadil do mı´stnosti cˇloveˇka, ktery´ nema´ zˇa´dnou prˇedstavu o cˇ´ınsˇtineˇ, ale vybavil jej mohutnou knihovnou a prˇ´ırucˇkami, ktere´ mu umozˇnˇujı´ odpoveˇdeˇt cˇ´ınsky na libovolnou cˇ´ınskou ota´zku. Pro cˇloveˇka z vneˇjsˇku se tzv. Cˇ´ınsky´ pokoj chova´ docela jako Cˇ´ınˇan. Za´rovenˇ vı´me, zˇe cˇloveˇk uvnitrˇ neumı´ cˇ´ınsky, takzˇe podle Searla je absurdnı´ rˇ´ıkat, zˇe Cˇ´ınsky´ pokoj ”rozumı´ cˇ´ınsky”. Searle vidı´ za´sadnı´ rozdı´l mezi mysˇlenı´m a jeho mechanicky´m napodobova´nı´m. Ja´ osobneˇ bych se spı´sˇe klonil k na´zoru profesora Peregrina z FF UK, zˇe na tom nic absurdnı´ho nenı´. Jestlizˇe nedoka´zˇeme „skutecˇne´“ mysˇlenı´ od „napodobeniny“ objektivneˇ odlisˇit, pak teˇzˇko mu˚zˇeme tvrdit, zˇe je to neˇco jine´ho. Kdyby na mı´steˇ Cˇ´ınske´ho pokoje byl pocˇ´ıtacˇ schopny´ smysluplneˇ odpoveˇdeˇt na jakoukoliv cˇ´ınskou veˇtu, nebyl by pro meˇ proble´m prˇiznat tomu pocˇ´ıtacˇi inteligenci.

Vědomí Mnozı´ filozofove´ v diskusı´ch o umeˇle´ inteligenci kladou velky´ du˚raz na pojem veˇdomı´. Podle jejich prˇ´ıstupu je inteligentnı´ bytost takova´, ktera´ jedna´ veˇdomeˇ. To znamena´, zˇe si uveˇdomuje sebe sama a du˚sledky svy´ch cˇinu˚. Takovy´ prˇ´ıstup ale nara´zˇ´ı na za´sadnı´ proble´my, nebot’veˇdomı´ v podstateˇ nelze objektivneˇ hodnotit a zkoumat. Americky´ filozof David Chalmers pouzˇ´ıva´ k ilustraci proble´mu pojem zombie. Necha´me stranou holywoodske´ prˇedstavy a uvazˇujme o hypoteticke´ bytosti, jezˇ se od lidske´ bytosti nijak fyzicky nelisˇ´ı, ale zcela postra´da´ veˇdomı´. Chalmersovy zombie vypadajı´ a chovajı´ se zcela identicky jako lidske´ bytosti, ale „all is dark inside“ neboli unitrˇ je pra´zdno. Tato prˇedstava ukazuje, zˇe ota´zku existence veˇdomı´ neˇjake´ bytosti nemu˚zˇe posoudit nikdo „vneˇ“ te´to bytosti. Okolnı´ sveˇt neregistruje vlastnı´ proces mysˇlenı´, ale jen vneˇjsˇ´ı projevy, a proto nema´ sˇanci odlisˇit veˇdomou bytost od Chalmersovy zombie. Jedinou mozˇnostı´ je introspekce. Jen ja´ sa´m o sobeˇ mohu rˇ´ıci, zda ma´m veˇdomı´, zda se cı´tı´m by´t veˇdomou bytostı´. Ostatnı´ mi to nemusı´ veˇrˇit, ale prˇinejmensˇ´ım sa´m o sobeˇ to cˇloveˇk mu˚zˇe veˇdeˇt. Ovsˇem podle me´ho na´zoru i tahle u´vaha selha´va´, nebot’zombie mu˚zˇe mı´t „naprogramova´no“ prˇesveˇdcˇenı´, zˇe ma´ veˇdomı´, anizˇ by to byla pravda neˇjak „objektivneˇ“. Odporuje takove´ naprogramova´nı´ definici zombie? Myslı´m, zˇe u stroje cˇloveˇkem vytvorˇene´ho by nebyl proble´m dopsat do software neˇjake´ prˇedstavy (informace) o sobeˇ same´m a prˇesveˇdcˇenı´ o vlastnı´ existenci. A prˇijmeme-li tuto mozˇnost, zjistı´me, zˇe pojem veˇdomı´ zcela ztratil smysl. Nedoka´zˇeme-li odlisˇit veˇdome´ bytosti od neveˇdomy´ch, nema´ smysl se na existenci veˇdomı´ pta´t. Nedoka´zˇu odlisˇit situaci, kdy vsˇichni lide´ na sveˇteˇ jsou veˇdome´ bytosti, od situace, kdy vsˇichni vcˇetneˇ meˇ jsou 5

Chalmersovy zombie. A musı´m prˇipustit i mozˇnost, zˇe na sveˇteˇ je 42 opravdovy´ch lidı´, prˇicˇemzˇ ostatnı´ jsou zombie.

Probíhá celý proces myšlení v hardware našeho mozku? Kdybychom mozek nebo obecneˇji cele´ lidske´ teˇlo, cely´ tento hardware doka´zali prˇesneˇ okopı´rovat – byl by na´sˇ vy´tvor schopen myslet? K tomu bych ra´d rˇekl, zˇe jde o cˇisteˇ hypotetickou u´vahu. Velice za´lezˇ´ı na technice kopı´rova´nı´ a ta v ota´zce nenı´ zmı´neˇna. Kdybychom kopı´rovali u´plneˇ vsˇechno, znamena´ to podle me´ho na´zoru i s veˇdomı´m. A jestlizˇe veˇdomı´ by nebylo mozˇne´ kopı´rovat fyzika´lnı´mi postupy, nenı´ mi jasne´, jak by mohlo ovlivnˇovat fyzika´lnı´ sveˇt, nebot’pak by muselo by´t jeho soucˇa´stnı´ podle definice. Ota´zka techniky takove´ho kopı´rova´nı´ je za´sadnı´ nejen proto, zˇe dnes nejsme schopni prˇedmeˇty dost prˇesneˇ kopı´rovat, ale prˇ´ımo z fyzika´lnı´ch du˚vodu˚. Uzˇ jsou zna´my urcˇite´ principy hypoteticky umozˇnˇujı´cı´ teleportaci, tedy zı´ska´nı´ plne´ informace z hmotne´ho objektu, jejı´ prˇemı´steˇnı´ a na´sledneˇ prˇesnou rekonstrukci. Kupodivu ale pra´veˇ tyto teorie a experimenty s kvantovou teleportacı´ uka´zaly, zˇe kopı´rova´nı´ veˇcı´ touto cestou je pricipia´lneˇ nemozˇne´. Zı´ska´nı´ plne´ informace k prˇenosu vede nevyhnutelneˇ ke znicˇenı´ pu˚vodnı´ho objektu. No dobrˇe, tak kopı´rovat neumı´me, spı´sˇe jen prˇesouvat. Nemohli bychom tedy dokonale napodobovat? Nemohli bychom sestrojit pocˇ´ıtacˇ, ktery´ dokonale simuluje mozkovou cˇinnost? Kdyzˇ odhle´dnu od nesmı´rne´ obtı´zˇnosti takove´ho u´kolu, doka´zˇu si prˇedstavit, zˇe se takovy´ pocˇ´ıtacˇ chova´ jako cˇloveˇk. V podstateˇ tu ma´me Chalmersovu zombie a ja´ si myslı´m, na za´kladeˇ vy´sˇe uvedene´ argumentace, zˇe Chalmersova zombie je inteligentnı´ bytostı´.

Borgové Na za´veˇr bych si dovolil futuristickou pozna´mku. Neˇkterˇ´ı lide´ se oba´vajı´ va´lky mezi lidmi a stroji, ktera´ vypukne ve chvı´li, kdy myslı´cı´ stroje dojdou k za´veˇru, zˇe lide´ uzˇ nejsou trˇeba a jen brzdı´ jejich vy´voj. Osobneˇ si nedoka´zˇu prˇedstavit, zˇe by dosˇlo k takove´mu na´hle´mu skoku a konfliktu. Hranice mezi strojem a cˇloveˇkem se mi zda´ natolik neostra´, zˇe bych povazˇoval za pravdeˇpodobneˇjsˇ´ı mozˇnost plynule´ho prˇechodu cˇi integrace. Cˇloveˇk ma´ chut’ sta´le vylepsˇovat sa´m sebe, prˇekona´vat sve´ hranice ve vsˇech oblastech a odstranˇovat sve´ nedostatky. Jsme schopni transplatnovat ru˚zne´ orga´ny, „peˇstovat“ organicke´ tka´neˇ mimo teˇlo, vytva´rˇet ryze umeˇle´ na´hrazˇky koncˇetin a implanta´ty. Umı´me do znacˇne´ mı´ry nahradit chybeˇjı´cı´ koncˇetinu a experimentujeme s jejı´m prˇipojenı´m na nervovy´ syste´m. Rozvı´jı´ se nanotechnologie a pomeˇrneˇ u´speˇsˇneˇ probı´hajı´ experimenty s prˇipojenı´m elektronicky´ch ocˇ´ı prˇ´ımo do mozku slepe´ho cˇloveˇka. Myslı´m, zˇe od odstraneˇnı´ defektu je jen kru˚cˇek ke zdokonalenı´ sebe sama. Ve sci-fi seria´lu Star Trek mu˚zˇeme videˇt Borgy, bytosti vybavene´ mnoha umeˇly´mi implanta´ty a spojene´ velkokapacitnı´m komunikacˇnı´m syste´mem do jedine´ho celku. Pouzˇ´ıvajı´ „kolektivnı´ mysˇlenı´ “, ktere´ jsem naznacˇil v souvislosti s Internetem. Netvrdı´m, zˇe nasˇe budoucnost musı´ by´t za´koniteˇ pra´veˇ takova´. Ale zda´ se mi, zˇe tahle prˇedstava da´va´ smysl, protozˇe plynule navazuje na technologicky´ rozvoj. Technologie a teˇlesna´ dokonalost majı´ samozrˇejmeˇ prama´lo spolecˇne´ho s osobnı´m sˇteˇstı´m. A kolektivnı´ mysˇlenı´ zcela zavrhuje individualitu, takzˇe neumozˇnˇuje vı´ce pohledu˚ na proble´m a na sveˇt, cˇili je v tomto smyslu nedokonale´. Myslı´m, zˇe umeˇla´ a prˇirozena´ inteligence se budou k sobeˇ velmi pomalu prˇiblizˇovat a je na na´s, kdy budeme ochotni prˇiznat stroju˚m inteligenci a jak se s tı´m vyrovna´me. 6

Neˇktere´ zdroje: [1] Rozhovor ScienceWorldu s profesorem Jaroslavem Peregrinem z FF UK http://www.cuni.cz/˜peregrin/HTMLTxt/rozhovor-ai.htm [2] Ivan M. Havel, Prˇirozene´ a umeˇle´ mysˇlenı´ jako filozoficky´ proble´m http://www.cts.cuni.cz/reports/1999/CTS-99-11.htm [3] Webova´ stra´nka Davida Chalmerse http://www.u.arizona.edu/˜chalmers/ [4] Richard P. Feynman: To nemyslı´te va´zˇneˇ, pane Feynmane!

7