Osmdesátiletý... Osmdesát let v životě člověka i časopisu je bezpochyby dlouhá doba, během

Osmdesátiletý . . . Osmdesát let v životě člověka i časopisu je bezpochyby dlouhá doba, během níž může dojít a dochází ke změnám. Tak i náš Mykologický sborník, založený v roce 1919, letos začíná svůj osmdesátý ročník v pozměněné grafické úpravě, a nejen to. Je tu více předsevzetí jak zlepšovat kromě grafiky i jeho obsah a v neposlední řadě i ekonomiku. Vše souvisí s iniciativou nových mladých členů redakce, kteří začínají naplňovat své myšlenky. Po odchodu RNDr. J. Hlaváčka vznikly nemalé otazníky jak dál. Vždyť jeho příspěvky na stránkách časopisu patřily po dlouhou dobu mezi ty nejpodstatnější. Ale nyní se zdá, že kolem časopisu, právě včas, vzniká zdravé jádro zapálených lidí, kteří jsou ochotni a schopni nést jeho tradice a dále je rozvíjet. Život si vynutil změny i ve vedení České mykologické společnosti. Nelze pominout, že právě probíhající výrazná generační změna, spojená s velkou iniciativou mladých v užším výboru společnosti, se stále více prosazuje ve prospěch celku. Programová linie společnosti přitom zůstává tradiční. V prvé řadě jde o přiblížení poznatků o houbách našim členům i širší vrstvě dalších zájemců, a to na odborném základě. V souvislosti s nebývalým rozvojem technologií a informační techniky jde již i obor mykologie po různých liniích poměrně rychle dopředu. Hodně se to odráží jak ve vydávané literatuře, tak v on-line informacích dosažitelných na internetu. Převážná většina našich členů nejsou mykologové, ale jsou to houbaři, a to často houbaři zkušení, přemýšliví a s hlubším zájmem o vše nové. Mezi vyspělým houbařem organizovaným v naší společnosti a mezi amatérským mykologem je ale jen krůček. Přerůstání prvého v toho druhého probíhá mnohdy zcela nepozorovaně, někdy dlouho, jindy zase přes noc. Jedno ale mají oba společné, je to láska ke společnému předmětu našeho zájmu, kterým jsou houby, houby ve svém přirozeném prostředí, které se zdá být stále vzácnější a zranitelnější v naší přetechnizované a uspěchané době. Začínající amatérští mykologové jsou právě ti, co potřebují podporu. Opravdu není lehké se v říši hub od počátku správně orientovat, ale možnost kontaktu s těmi zkušenějšími u nás je a může být skutečně neformální. Mezi nejcennější vklady naší společnosti patří vzájemná družnost členů při nejrůznějších setkáních po celé republice. Pokud navštěvujeme různá, i ta nejodlehlejší místa naší země, často obdivujeme dosažené hluboké znalosti mykoflóry zdejších členů a lásku, s jakou nás zasvěcují do svých poznatků na lokalitách. Stejně tak jako družnost vystupuje i další vlastnost - soutěživost. K úspěšně probíhajícím dvěma soutěžím s velkou tradicí tedy gastronomicko-kulinářskou soutěží houby v sladkokyselém nálevu a fotosoutěží – houby ve fotografii. Rádi bychom přivedli na svět soutěž třetí, a to odborně mykologickou o nález roku. Šlo by o dobře dokumentovaný nález méně obvyklého až vzácného druhu houby, 1

kde by se hodnotila jak kvalitní dokumentace tak druhová neobvyklost nálezu. Předpokládáme, že tato soutěž by byla uvedena na stránkách časopisu společně s metodickými články pro začínající i mírně pokročilé jak makromycety studovat. Je to paradoxní, ale prozkoumanost mykoflóry na našem území spíše relativně klesá. Během posledních desetiletí bylo v Evropě popsáno mnoho nových taxonů hub, které by se mohly vyskytovat i na našem území. Informace o tom, že by u nás byly skutečně nalezeny, ale většinou chybí. Tady je potřeba říci, že kromě původních literárních zdrojů jsou u nás tyto informace poměrně málo dostupné a roztroušené a že i s tímto by se dalo na stránkách našeho časopisu něco dělat. Ochrana přirozeného prostředí hub vystupuje stále více do popředí a mohou se při ní dobře uplatnit právě poznatky získané našimi houbaři či mykology ve spolupráci s pracovníky ochrany přírody. Chce to však vzájemně si k sobě najít cestu. Je velká škoda, když ve většině publikací o ochraně přírody jsou houby zastoupeny jen mizivě a mnohdy by se právě jejich výskytem na ohrožených lokalitách dalo ochranářsky argumentovat. V pražském ústředí jsme začátkem uplynulého roku založili odbornou skupinu pro makromycety Bohemia Centralis sdružující zájemce o studium mykoflory středních Čech. Scházeli jsme se prakticky týdně na odborných seminářích, při určování hub a také v terénu. Sledovali jsme zejména mykofloru Prahy a Českého krasu. Loňský rok nás zaskočil naprosto výjimečnými srpnovými povodněmi. Ty také způsobily, že se nemohla uskutečnit tradiční pražská výstava hub na zaplaveném Žofíně. Ještě dramatičtější byla situace v samotném ústředí, kde voda zaplavila celé sklepní prostory i s některými uloženými materiály společnosti. Byl z toho velký a náročný úklid. Stejně tak se pokračuje v inventarizaci a úklidu vlastních prostor sídla společnosti, která má zaručený pronájem jen na nedlouhou dobu určitou. Vše jsou to práce, které nejsou příliš vidět. Právě dokončený, ve výboru prodiskutovaný, dodatek ke stanovám společnosti je hotov a je k dispozici k nahlédnutí v sídle společnosti a k eventuelním připomínkám od členů. Schválen má být na příští valné hromadě. Upravené stanovy vycházejí zcela z původního tradičního znění a odstavce, ve kterých k žádným úpravám nedošlo, zůstávají úplně beze změn. Podstatnou změnou je navržené tříleté volební období užšího výboru shodné s volebním obdobím předsednictva společnosti, které se volí na první schůzi nového užšího výboru. Pokud dojde k odchodu předsedy z funkce, na nejbližší řádné valné hromadě se provádějí nové volby, tak aby šance na obsazení všech funkcí zůstaly otevřené. Tyto změny řeší i takové situace, které právě vyvolaly potřebu stanovy upravit. Z celé výše nastíněné situace vyplývají i hlavní úkoly naší společnosti. Jde 2

o to nevynechat žádnou příležitost ve vyhledávání a následné podpoře odborného rozvoje nových a mladých vážněji orientovaných zájemců o houby, kteří by pak byli ve všech regionech schopni tyto vědomosti uplatňovat v houbařských poradnách, při pořádání houbařských výstav i při výzkumu mykoflóry naší republiky a při spolupráci s orgány ochrany přírody. Pracovníků s hlubšími odbornými znalostmi nebude nikdy dost a bude jich vždy a všude třeba. Dále chceme všemožně rozvíjet kontakty s regiony, tak aby vzájemná spolupráce obohacovala nás všechny a aby informace o práci v těchto regionech nechyběly na stránkách našeho časopisu. Do osmdesátého ročníku časopisu i do roku 2003 přeji ještě jednou hodně zdaru, vzájemného porozumění a pěkných nálezů za předsednictvo ČMS, redakci časopisu i celý kolektiv ústředí. Jaroslav Landa předseda České mykologické společnosti Jiří Burel

Coprinus auricomus Pat. – hnojník zlatohlavý Hnojník zlatohlavý – Coprinus auricomus Pat. je v rodu Coprinus nověji zařazován C. B. Uljém [2] do sekce Pseudocoprinus. Dříve byla tato sekce nazývána Hemerobii, např. Singerem [1]. Sekce Pseudocoprinus se vyznačuje kloboukem bez přítomnosti véla, tj. hladkým či se setami, a je dále tvořena subsekcemi Auricomi, Glabri a Setulosi. Hnojník zlatohlavý s hladkým kloboukem i třeněm a s dlouhými hnědými tlustostěnnými chlupy náleží do subsekce Auricomi. Coprinus auricomus Pat. Syn.: Coprinus hemerobius ss. auct. Quél., Britzelm., Cooke, Rea, Bres.; ?Coprinus hansenii J. E. Lange Misident.: Coprinus crenatus (Lasch) ss. Ricken Makroskopický popis Klobouk 10-40×5-25 mm, v mládí vejčitý, později zvonovitý, po rozložení ± plochý, bez stlačeného středu, hladký a bez véla, ale s velmi jemnými přímými vlákny. Povrch klobouku za sucha kalný, za vlhka lesklý, rýhovaný skoro do středu, okraj někdy vroubkovaný, v mládí rezavěhnědý, kaštanový, pak skořicový, červenohnědý či oranžově hnědý na středu, směrem k okraji bledší (šedavý). Lupeny bělavé, později šedobéžové, hnědočerné až nakonec černé, volné, nepříliš vzdálené od špičky třeně, bez kolárku, L=35-50, l=0-3, ostří hladké. 3

Třeň 50-100×2-4 mm, rovný, na špičce zúžený, válcovitý, dutý, křehký, povrch hladký, drobně podélně vláknitý, bílý, báze někdy špinavě bílá až žlutohnědá, výjimečně i trochu opýřená. Vůně nevýrazná, chuť sladká až slabě svíravá. Mikroskopický popis Spory elipsoidní, s centrálním zárodkem póru, hladké, tmavě červenohnědé, 9,8-12,5×6,2-7,5 µm; Q=1,40-1,75; Lprům =10,2-11,3 µm; Dprům = 6,6-7,3 µm, Qprům =1,45-1,65. Ve velikosti a tvaru spor se však mnozí autoři dosti liší: Uljé&Bas [2]: 10,0-14,3×5,8-8,2 µm; Q=1,45-1,95 – elipsoidní; Breit.&Kränz. [3]: 12,9-16,3×6,9-9,1 µm; Q=1,6-2,0 – elipsoidní; Ort.&Watl.[4]: 10-13(-14)×67(-8)×7-7,5 µm; Cetto [5] a Lange [7]: 12-13×7 µm – vejčité; Pilát [8]: 10-14×68 µm – elipsoidní. Bazidie tetrasporické, kyjovité až široce kyjovité. Cheilocystidy válcovité, lahvovité, vakovité, 20-90×7-25 µm; pleurocystidy podobné, ale větší, 70-130×20-40 µm. Caulocystidy chybí. Pokožka klobouku s roztroušenými, dlouhými, tlustostěnnými a hnědavými chlupy (setami), 100-300 (400)×5-10 µm, nejvíce hojnými na středu. Stejné sety přítomny i na bázi třeně. Přezky na hyfách přítomny. Habitat a rozšíření Roste ze země, jednotlivě či v malých skupinách na travnatých místech a okrajích cest, hromadně ale také z mulčovací kůry či ponořených zbytků dřeva, často na vlhkých, mírně kyselých až neutrálních půdách. Na jaře a v létě častější (již od května), na podzim řídce. Rozšířený po celé Evropě a byl zaznamenaný i v Japonsku. Sám jsem ho opakovaně sbíral v Praze v létech 2000, 2001 a 2002 (méně) nedaleko stanice metra Skalka, kde rostl z mulčovací kůry prorostlé travou a v roce 2002 pak pravidelně od května do konce září na rohu ulic Dlouhá a Benediktská, kde rovněž rostl z vysypaných dřevěných zbytků pod starými listnáči. Dokladový materiál z tohoto sběru je uložen ve sbírce autora (JBCOPR02004). Poznámky Tento druh je poznatelný podle hladkého třeně, rezavěhnědého klobouku bez véla, ale s dlouhými, tlustostěnnými a hnědavými setami, které jsou dobře viditelné při mikroskopickém ohledání (zejména u mladých plodnic), dále pak elipsoidními sporami s centrálním zárodkem póru. Někteří autoři [3, 4, 8] neuvádějí Coprinus hansenii J.E. Lange jako synonymum, protože jeho popis [7] konstatuje povrch klobouku bez setul („Suface of cap without setulae, formed of globate or pyriform cells.ÿ). Lange proto Coprinus hansenii řadí do subsekce Glabri. 4

Literatura [1] Singer, R. The Agaricales in Modern Taxonomy. Koeltz, Koenigstein, 1986. [2] Uljé, C. B. – Bas, C. Persoonia 13. 1988. [3] Breitenbach, J. – Kränzlin, F. Fungi of Switzerland vol. 4. 1995. [4] Orton, P. D. – Watling, R. British fungus flora 2. Royal Botanic Garden, Edinburgh, 1979. [5] Cetto, B. I funghi dal vero vol. 5. Trento, 1987. [6] Cacialli, G. – Caroti, V. – Doveri, F. Contributio ad cognitionem coprinorum. A.M.B., Trento. [7] Lange, J. E. Flora Agaricina Danica vol. 4. Copenhagen. 1939. [8] Pilát, A. Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Brázda, Praha. 1951. Summary: Author’s detailed description of the widespread and well recognizable Coprinus auricomus, completed with other authors’ micro-feature indications.

Jaroslav Svoboda

Ryzec lososový – Lactarius salmonicolor na Kopci sv. Jana Kopec sv. Jana na kraji jižní části Hradce Králové pravidelně pozoruji již několik let. Je to mykologicky bohatá lokalita po celý rok, množství zpráv o zajímavých nálezech jsem již do pražského ústředí ČMS posílal. V roce 2001 na podzim jsem zaznamenal růst množství plodnic ryzců lososových – Lactarius salmonicolor Heim et Lecl. na louce pod jedlemi v jedné soukromé zahradě na kraji chatové osady pod severním svahem. Protože všechny ryzce rostly v kruzích a půlkruzích za plotem a pouze jedna plodnice vyrostla na volné louce mimo plot, neměl jsem dost materiálu, abych mohl nasušit exikát a podarovat jím herbář hradeckého muzea nebo poslat vzorek do Prahy. Ovšem vloni 3. listopadu jsem měl větší štěstí. Ryzce rostly opět na stejném místě jako předtím jen s tím rozdílem, že skupinka plodnic se vydala na výlet za plot mimo území soukromé zahrady. Jednu plodnici jsem sebral a donesl k nám do muzea na pravidelné setkání mykologického kroužku. Ryzec byl všemi členy našeho kroužku bezpečně určen jako ryzec lososový. Nález ryzců lososových byl krásným houbařským dárkem od Kopce sv. Jana znásobený tím, že vyrostly v době, kdy již jiných hub znatelně ubývá. Ryzec lososový – Lactarius salmonicolor Heim et Lecl. Klobouk široký 11,5 cm, ploše sklenutý a uprostřed vmáčklý, mírně lepkavý, světle oranžový, u okraje má oranžově růžové nenápadné kruhy, nemá zelené 5

tóny ani po pomačkání. Lupeny světle oranžové, husté, při poranění roní oranžově červené mléko stálé barvy. Třeň vysoký 6 cm a široký 3 cm, vespod je širší, růžově oranžový s nenápadnými ďubkami, ani na třeni nebo na lupenech nejsou zelené tóny. Dužnina světle okrová, vůně příjemná, mléko má hořkou chuť. Summary: A surprising find of Lactarius salmonicolor has been done in a private garden under Abies sp. trees.

Oldřich Jindřich

Kuřátka žlutavá – Ramaria flavescens v Českém krasu Dalším druhem kuřátek nalezených při terénním výzkumu růstu hub v Českém krasu jsou Ramaria flavescens (Schaeff.) Petersen 1974, která patří do sekce Laeticolores Corner. Nalezli jsme je ve dvou předcházejících létech 20012002. Nejprve v r. 2001 na vrchu Boubová v CHKO Český kras NPR Karlštejn téměř na vrcholu pod buky. Tam byly nalezeny dospělé plodnice o průměru přes 20 cm (leg. V. Janda et O. Jindřich). V roce 2002 byla nalezena též na Boubové (leg. V. Janda) a na Prostředním vrchu v NPR Karlštejn a v jeho okolí v dubohabřině (leg. V. Janda et O. Jindřich). Další nálezy byly v PR Karlické údolí v okolí místa kde stál hrad Karlík, v dubohabřině s dřínem (leg. O. Jindřich). Tento druh je u nás zatím velmi málo znám. Domnívám se, že na těchto místech, i na jiných lokalitách v Čechách, určitě rostl již dříve, ale neměl zrovna příznivé podmínky pro růst nebo byl zaměňován za jiné druhy – pravděpodobně za kuřátka žlutá – Ramaria flava, která voní po křenu, liší se barvou (více do žluta) a délkou spor (až do 15 µm), které jsou bradavčité až v barvivu (ve vodě jsou hladké). Ve střední Evropě je to hojný druh [7]. Popis dle čerstvého materiálu: velmi velký druh, dosahující ve stáří 20×20 cm i více, nejběžnější velikost je přes 10×10 cm. Celá plodnice je mohutného vzrůstu (i v mládí) se silným, kónickým třeněm, celým ponořeným v substrátu, s plochou bází, bělavým, někdy se zakrnělými postranními větvičkami, oxidací nemění barvu. Dužnina je v celé plodnici bílá, ve třeni křídově lomivá a oxidací nemění barvu. Větévky rostoucí z třeně jsou silné až 15 mm rozdvojení je tvarů V i U. Mají žlutou až kukuřičně žlutou barvu s nádechem lehce narůžovělým (Küppers: Y 30-40:M 10-20×C 00), potom jsou s nádechem okrovým (Küppers: Y 60:M 30×C 20). Špičky větví jsou kukuřičně žluté, tupé. Ve stáří je celá plodnice od výtrusného prachu okrově žlutá. Chemické reakce dužniny u čerstvých plodnic: 6

Melzerovo činidlo: červenohnědá, 1% benzidin: modrá; 2% naftol: červená a poté fialoví; 2% fenol, 10% H2 SO4 , KOH, 15% NH4 OH, FeSO4 : bez reakcí. Chemické reakce jsou nestandardní a můžeme je dělat jen máme-li dostatek čerstvého materiálu. V [4] jsou uvedeny reakce, ale s mnohem silnějšími reagencemi. Mikroskopické znaky: Spory jsou cylindrické, hyalinní, cyanofilní, s nízkou izolovaně bradavčitou ornamentikou. Někdy jsou bradavky částečně pospojované. Velikost spor 10,8-13,5×4-4,5 µm (Karlické údolí), 11,2-13,3×4-4,9 µm (Prostřední vrch), 9-12,5×4-5,2 µm (Boubová). Literatura uvádí 9-13×4-5,5 µm [6], 8-13,6×3,7-

10 µm Obr. 1: Mikroskopický obraz Ramaria flavescens: a) hyfy tramy větví, b) hyfy subhymenia třeně, c) oleiferní hyfy, d) spory. Kreslil O. Jindřich. 7

5,8 µm [7], (9)10,5-13×3,5-5 µm [5], 8,5-12,5(13,5)×4-5,5 µm [2]. Hyfový systém je monomitický, tvořený z tenkostěnných hyf, s přezkami. Hyfy 3,6-11,2 µm tlusté, 1,5-14(16) µm [4]. V tramě větví tvaru V jsou hyfy paralelní, v subhymeniu jsou propletené. Tu a tam jsou mezi hyfami oleiferní hyfy různých tvarů. Bazidie jsou 49×9 µm velké, mají přezky, 4 sterigmata a zrnitý obsah. Všechny plodnice byly nalezeny na vápenci, na jižním nebo jihozápadním svahu, v srpnu 2001 a září až říjnu 2002. Literatura [1] Hagara, L. – Antonín, V. – Baier, J. Houby. 1999, Praha: Aventinum. ISBN 80-7151-131-5. [2] Franchi, P. – Marchetti, M. Fungi non Delineati PARS XVI, Introducione allo studio del genere Ramaria in Europa. Libreria Mykoflora, 2001. str. 31. [3] Küppers, H. Du Monts Farbenatlas. Köln: Du Mont Buchverlag, 1999. [4] Raillere, M. – Gannaz, M. Les Ramaria Europeennes. F.M.D.S., 1999. str. 91. [5] Gerhardt, E. Der Große BLV Pilzführer. München: BLV Verlagsgesellschaft mbH, 1997. str. 584. [6] Breitenbach, J. – Kränzlin, F. Pilze der Schweiz 2. Verlag Mykologia, 1986. str.358 [7] Schild, E. Zeitschrift für Mykologie 44(2). 1978. str. 172. Summary: A Middle-Europe widespread Ramaria flavescens until now less known from Czech localities because of its common confusions with R. flava growing on same or similar biotops, e.g. under beech, oak, hornbeam. The author presents new localities of R. flavescens in the protected area of Czech Karst.

Martin Kříž

Mozkovka rosolovitá – Ascotremella faginea v Českém středohoří Tuto vzácnou houbu, mozkovku rosolovitou – Ascotremella faginea (Peck) Seaver, která je uvedena na seznamu chráněných hub ve skupině silně ohrožených druhů, se mi podařilo nalézt dne 30. 10. 2002 v centrální části Českého středohoří na Bukovském vrchu mezi Milešovem a Kostomlaty pod Milešovkou, na rozhraní okresů Teplice a Litoměřice. Lokalita je součástí rezervace Březina, zahrnující ojedinělé rašeliniště a zbytek porostu staré bučiny. Plodnice (viz barevná příloha) rostly na mrtvém ležícím a z větší části odkorněném kmeni buku porostlého mechem, spolu s dalšími, na bukové dřevo vázanými druhy. 8

Petr Pumr

Francouzští mykologové sjednocují názvosloví hub Asi před třemi lety vznikla ve Francii Komise pro francouzská jména hub. Tvoří ji deset mykologů, kteří mají společný zájem podporovat komunikaci mezi mykologickým prostředím a světem, který ho obklopuje. Členové komise pracují dobrovolně bez nároku na plat. Jsou to: Régis Court`ecuisse, Georges Fannechere, Jean-Paul Maurice, Jacques Melot, Pierre-Arthur Moreau, Paul Girot, Guy Redeuilh, Jean Rovéa, Fabrice Tosello a Jean-Jacques Wuilbaut. Důvodů pro vytvoření této komise bylo několik: • Na rozdíl od některých jiných zemí disponují frankofonní mykologové francouzskými názvy pouze pro menšinu druhů hub. Řada lidových názvů pro jedlé i jedovaté houby sice existuje, mění se však od regionu k regionu. Např. malý atlas hub od Romagnesiho uvádí 42 „běžnýchÿ jmen pro muchomůrku císařku! (Samozřejmě nejde o to, že se tyto výrazy, které tvoří bohatství francouzského jazyka, a které jsou hluboce zakořeněny v místním nebo regionálním kulturním prostředí, zavrhnou. Je ale nutné připustit, že platnost na celonárodní úrovni zajistit nemohou.) • V atlasech a ostatních publikacích s mykologickou tematikou určených veřejnosti se běžně používají některé francouzské názvy utvořené podle dvojslovného (binomického) modelu. Vždy však záleží na autorovi publikace, jaká jména použije. Některá z nich pak dobře odpovídají zavedenému názvosloví na celonárodní úrovni, jiná se ale liší, což nepřispívá k přehlednosti a srozumitelnosti. • Navzdory výše zmíněným faktům řada i zcela běžných druhů zatím francouzské jméno nemá. • Návštěvníci mykologických výstav, pokud nejsou zběhlí v mykologii, bývají zmateni a často zklamáni nesrozumitelnými latinskými názvy. • Obchodníci musí mít možnost pojmenovávat houby jak latinsky, tak francouzsky, bez jakékoliv dvojsmyslnosti, stejně tak i administrativa, která se zabývá předpisy v oblasti kulinářství nebo nařízeními v oblasti ochrany přírody (zpracování červených seznamů apod.). Je tedy zřejmé, že je nutné vytvořit jednotné názvosloví (nomenklaturu), a to je přesně ta role, kterou si komise pro francouzské názvy hub stanovila. Komise však připomíná, že používání vědeckých názvů (latinských binomů) 9

je bezpodmínečně platné (a nutné) nejen v písemné či ústní komunikaci mezi mykology, ale rovněž ve všech dokumentech vydávaných za účelem administrativním, vzdělávacím, či komerčním. Není tedy otázkou, zdali nahradit latinské názvy francouzskými, ale v určitých kontextech používat souběžně oba. Prvním problémem při práci komise je výběr taxonů, ke kterým by měl být přiřazen francouzský název. Komise totiž nepovažuje za žádoucí, aby se to týkalo všech v současnosti známých druhů. Budou tedy vyloučeny houby, které jsou příliš vzácné na to, aby mohly být předváděny na výstavách, anebo aby o ně projevovaly zájem výše zmíněné kruhy. Nebudou ale vyloučeny ty vzácné druhy, které jsou významné z hlediska ochrany přírody. Při výběru druhů spoléhají členové komise jednak na vlastní zkušenost, ale především na údaje z probíhající národní inventarizace. Rody jsou zpracovávány jeden po druhém v abecedním pořadí. Je nutné poznamenat, že použitá idea rodu je myšlenkou přizpůsobenou potřebám veřejnosti, které se používání francouzských názvů týká především a zároveň zůstává co nejtěsněji spojena s používaným vědeckým názvem, od kterého je odvozena. Je silně řízena tradicí. Vezměme jeden příklad: rod bedla (Lepiota), tak jak ho pojímali Kühner a Romagnesi v roce 1953 ve svém klasické díle „Flore analytique des champignons sup`erieursÿ, byl od té doby rozdělen do několika rodů. Druhy kdysi zařazené do rodu bedla (Lepiota), které dostanou francouzský název, budou všechny seskupeny pod „rodovýmÿ názvem „Lépioteÿ, ať jsou v současnosti zařazovány do rodu Lepiota nebo jinam (např. Macrolepiota, Leucocoprinus atd.). Zachovány zůstávají názvy, které byly vytvořeny na základě Linného binomického modelu, jako např. „Amanite panth`ereÿ. Kromě mimořádných případů (řádně vysvětlených) komise zachovala pouze jeden název pro druh. Doporučená jména se pokud možno vztahují na makroskopické, organoleptické nebo ekologické vlastnosti druhu, které ho dobře charakterizují. To ale není vždy možné, v některých případech komise zachovala např. názvy, jejichž druhá část je tvořena jménem mykologa, jako např. „Bolet de Quéletÿ (hřib Quéletův), i když si předem stanovila, že se tomu pokusí vyhnout. Komise se snaží konzultovat jednotlivé problémy se specialisty na konkrétní rody a nečiní si nárok na absolutní pravdu. Z toho důvodu a z důvodu maximálního konsensu mezi frankofonními mykology pravidelně uveřejňuje seznamy, které vypracovala, a zve zájemce, aby vyjádřili svoji kritiku, se kterou počítá. Na základě připomínek jsou později seznamy předmětem určitých revizí. Zatím byly (v definitivním smyslu) zpracovány rody pečárka (Agaricus), muchomůrka (Amanita), hřib (Boletus), liška (Cantharellus), strmělka (Clitocybe) a penízovka (Collybia). Francouzská mykologická společnost má zájem o zveřejnění výsledků práce 10

Komise a je řádně informována o cílech a metodách její činnosti. Ráda se proto ujala role vydavatele prvních seznamů na své internetové stránce. Přeloženo z http://perso.easynet.fr/smf/nf comite.htm Summary: A Czech translation of a French document about activities of the Committee for French names of fungi.

Radomil Knížek

Hřib douglaskový Landkammerův – Boletinus lakei ssp. landkammeri (Pilát et Svrček) Pilát et Dermek Koncem října v roce 2000 donesli na schůzi MK Dobrovice její členové Jirka Lapuník a Ruda Hůlka tři plodnice starších hřibů s tmavou šupinkatou pokožkou klobouku a špinavě okrově žlutými póry, tvarově připomínající hřib dutonohý. Třeně však byly plné. Houby vyrostly pod douglaskou tisolistou, z čehož jsme usoudili, že by se mohlo jednat o velice vzácný hřib douglaskový. Naše doměnka se potvrdila až po roce. Na této vskutku kuriózní lokalitě, která se nachází uvnitř obce Seletice naproti hospodě u chalupy a na jejíž zahradě hned za plotem stojí asi 15 m vysoká douglaska tisolistá – Pseudotsuga menziesii, vyrostla 24. září 2001, na dva metry širokém trávníku mezi okrajem silnice a zdí chalupy, skupina asi patnácti plodnic. Pořídil jsem z nich fotodokumentaci. V roce 2002 se zde 8. října plodnice objevily v přibližně stejném množství jako v roce předešlém. Stručný popis podle nalezených plodnic: Klobouk až 10 cm široký, v mládí polokulovitý, později rozprostřený, nepravidelně kruhový s vystouplým hrbolem, rezavě hnědý, vločkatě šupinatý s podvinutým okrajem ověšeným bělavými zbytky vatovitého závoje, který v mládí zakrývá rourky. Rourky jsou až 10 mm vysoké, přibližně jako dužnina klobouku nad nimi, špinavě žluté, na řezu mění barvu do slabě načervenale hnědé. Póry jsou kanárkově žluté, na otlačených místech červenohnědé. Třeň u dospělých plodnic kratší než průměr klobouku, až 7 cm dlouhý a 2 cm tlustý, plný. V horní části, pod neúplným potrhaným bílým prstencem okrový a na poraněných místech červenohnědý. Dužnina v klobouku chromově žloutne, ve třeni bílá, příjemně houbově voní. U nás zaznamenán růst pouze v září a říjnu, v trávě v dosahu kořenové soustavy douglasky tisolisté. Lokalita: Seletice, cca 6 km západně od Rožďalovic, výška 276 m n. m. Literatura [1] Dermek, A. – Lizoň, P. Malý atlas húb. Bratislava, 1980, str. 336.

11

[2] Dermek, A. – Pilát, A. Poznávajme huby. Bratislava, 1974, str. 134. [3] Pilát, A. Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Praha, 1951. [4] Pilát, A. Houby Československa ve svém životním prostředí. Praha, 1969, str. 108. Summary: A find of a very rare Boletinus lakei ssp. landkameri, its locality, typical biotop under Pseudotsuga menziesii and macroscopical description is presented.

Radomil Knížek

Lakovka dvoubarvá – Laccaria bicolor (R. Maire) Orton K druhům hub s nepříliš hojným výskytem lze bezpochyby zařadit lakovku dvoubarvou. Ani na stránkách mykologické literatury nebývá častá. Tvarem i velikostí na první pohled připomíná lakovku obecnou. Klobouk má v průměru 2-5 cm, v mládí polokulovitý, pak rozložený, různě zprohýbaný, na okraji i zkadeřený, uprostřed až pupkovitě prohloubený. Pokožka klobouku je mírně šupinkatá, červenohnědá, za sucha do pleťové barvy vybledající. Lupeny jsou řidší, vidličnatě větvené a krásně lilákově zbarvené. Třeň bývá až dvakrát delší než průměr klobouku, 3-10 cm dlouhý a 0,5-1 cm tlustý, válcovitý, často zploštělý, někdy nepravidelně zprohýbaný, dosti tuhý, vláknitý, pod kloboukem zarůžovělý, níže červenohnědý a v dolní třetině jasně fialový, v bázi přecházející v plsťovité podhoubí. Roste od července do konce října převážně v mladších borových porostech s příměsí břízy v trávě na písčitém podkladě. Sbíral jsem ji též ve starém smrkovém lese na světlině vzniklé odstraněním několika stromů po vývratu, již pokryté mechem a zarůstající náletovým mladým smrkem. Vyskytuje se v malých skupinkách vždy na světlých místech na lesních okrajích, cestách, či na rozhraních starého a mladého lesa. Lokality sběrů se nacházejí v nejbližším okolí Bělé pod Bezdězem a plodnice byly nalezeny v červenci, září a říjnu v roce 2000 a v září 2002. Je jedlá, avšak pro nepatrný výskyt bezvýznamná. Literatura [1] Breitenbach, J. – Kränzlin, F. Pilze der Schweiz: Band 3. Luzern, 1991. Nr. 229. [2] Cetto, B. I fungi dal vero: Vol. 5. Trento, 1993. str. 323. [3] Erhart, J. – Erhartová, M. – Příhoda, A. Houby ve fotografii. Praha, 1997. str. 58. [4] Mykologický sborník. Praha, 1978. 55 (1-2):23. Summary: A find of a not very common Laccaria bicolor with a typical lilac dawn on the steam base.

12

JEDOVATÉ HOUBY Jiří Burel

Otravy muchomůrkami III Otravy muchomůrkou citrónovou či porfyrovou nejsou časté a také nejsou závažné. V dávné minulosti se muchomůrce citrónové přisuzovala stejná jedovatost jako muchomůrce zelené. Později ji naopak někteří autoři považovali dokonce za poživatelnou a neškodnou, se špatnou chutí a nepříjemným pachem. Ani jeden z těchto extrémů však není správný. T. Wieland (1953) nalezl v muchomůrce citrónové ropuší jed bufotenin a indolové deriváty seroninu. Dnes se má za to, že obě tyto muchomůrky skutečně obsahují bufoteniny, a proto obě tyto houby považujeme za slabě jedovaté. Toxická látka Bufotenin 3-[2-(Dimethylamino)thyl]-1H-indol-5-ol (souhrnný vzorec C12 H16 N2 O) zrychluje srdeční rytmus, zužuje cévy a dochází k částečné diskoordinaci pohybů. Fabing (1955) zjistil, že při vyšší dávkách může mít i halucinogenní účinky. Silným zahříváním (vařením) se obsah jedovatých látek snižuje. Muchomůrka citrónová – Amanita citrina (Schaeff.) Persoon Klobouk 5-10 cm široký, nejprve polokulovitý a uzavřený, později vejčitý, sklenutý až ploše rozložený. Pokožka klobouku hladká, lysá, lesklá, celá světle až sírově žlutá se zelenavým nádechem, s bílými, nažloutlými, šedými či dokonce s nahnědlými útržky véla – strupy, které mnohdy připomínají uspořádáním mapu (odtud synonymní název Amanita mappa). Za deštivého počasí však tyto zbytky bývají smyté a pokožka je částečně lepkavá. Lupeny volné, husté, bílé, na ostří drobně vločkaté. Třeň válcovitý, bělavě nažloutlý až světle citrónově žlutý, nejprve plný, později dutý, hladký či jemně vločkatý, válcovitý, vláknitý, dlouhý až 12 cm, dole rozšířený v nápadnou kulovitou hlízu, která je obalena měkce blanitou pochvou – ta je z větší části přirostlá a jen její horní část odstává. Z dlouho vytrvávajícího závoje vzniká límeček, který je žlutavý, tenký, blanitý, většinou přitisknutý ke třeni či se dokonce cárovitě trhá a odpadá. Dužnina bílá až nažloutlá, neměnná. Chuť mírná, ale nepříjemná, vůně výrazná připomínající syrové brambory či ředkev. Výtrusný prach bílý. Spory kulovité, hladké, bezbarvé, 7,5-11×7-10 µm. Roste velmi hojně v různých typech lesů, zejména v kyselých jehličnatých lesích. Muchomůrka citrónová var. bílá – Amanita citrina var. alba (Gillet) Gilbert Plodnice shodné s typem, ale jsou celé bílé. Roste roztroušeně na stejných stanovištích. 13

Z Japonska je známa var. grisea (Hongo) Hongo, z Evropy i Amanita citrina f. lavendula (Coker) Veselý a f. crassior Massart & Rouzeau. V jihozápadní Francii roste v létě pod duby podobná Amanita asteropus Sabo ex Romagn., která má pach po ředkvi, avšak klobouk více lichoběžníkový, světlejší – krémově bledožloutý, brzy skvrnitý, s hnědočervenáním či rezavěním na třeni po otlačení v dospělosti, hlíza je vždy polokulovitá a většinou s podélným rozpraskáním připomínající vzhledem hvězdu (odtud název). Muchomůrka porfyrová – Amanita porphyrea Alb. et Schwein.: Fr. Klobouk 5-12 cm široký, v mládí uzavřený a polokulovitý, postupně zvonovitý, sklenutý, nakonec ploše rozložený s rovným hladkým okrajem. Jeho pokožka hladká, lysá, lesklá, fialovohnědá, šedofialová, uprostřed občas tmavší, jen s nepatrnými zbytky véla ve formě několika šedých či šedohnědých šupin. Lupeny volné, husté, bílé, u třeně zaoblené. Třeň válcovitý, nahnědlý či fialově našedlý, plný, pak dutý, až 15 cm dlouhý, dole s široce cibulovitou až kulatou hlízou. Hlíza bělošedá či šedohnědá, měkká, blanitá, jen částečně odstávající. Límeček tenký, blanitý, visící, svrchu bělavý, zespodu šedofialový. Dužnina je bělavá, pod pokožkou šedofialová (světlejší než barva pokožky klobouku). Chuť mírná, Obr. 2: Amanita porphyrea – mu- ředkvovitá, nepříjemná. Vůně výrazná chomůrka porfyrová. Kreslil A. a připomínající syrové brambory. Výtrusný prach bílý. Spory kulovité, hladké, Bielich bezbarvé, (7)8-10 µm. Roste hojně v jehličnatých a smíšených lesích, nejvíce v suchých borech a kyselých horských smrčinách. Někdy se rozlišuje i forma fusca Gillet s kloboukem hnědým až rezavohnědým a f. purpurascens Gillet s kloboukem šedočervenavým. Vzhled houby se mění s počasím (barva, množství útržků véla na klobouku, slizkost pokožky klobouku), nemá proto rozlišování těchto forem praktický význam. Záměny Obě tyto muchomůrky jsou snadno poznatelné a záměna za jedlé houby připadá v úvahu jen při hrubé nepozornosti. Navíc ani svým vzhledem, chutí a vůní k jídlu nelákají. 14

JEDLÉ HOUBY Jan Zavřel

Jedlé houby I V době, kdy sluneční paprsky začínají nabírat na své síle, začíná podhoubí jarních hub ukazovat své perly. Při hledání jarních hub se nesmí pospíchat, protože jejich zbarvení bývá nenápadné a v opadaném listí jsou často dobře maskované. Mezi statnější, časně jarní houby, patří smrže. Smržovité houby jsou tvarově velice proměnlivé a proto je jejich přesné druhové určení často velice obtížné a zřídkakdy se obejde bez mikroskopování. Pro potřeby běžného houbaře však postačí základní druhové rozdělení. Nejčastěji se můžeme setkat se smržem polovolným – Morchella semilibera a smržem obecným (jedlým) – Morchella esculenta. Ve vyšších polohách, často i horských, můžeme nalézt také smrž vysoký – Morchella elata, který je však vzácnější. Jemu podobný je smrž kuželovitý – Morchella conica, který se od předešlého druhu výrazně neliší. Ve městech roste smrž pražský – Morchella pragensis, který má tmavší barvu klobouku a nepravidelné tvary přehrádek vytvořených žebry. Smržovité houby jsou až na malé výjimky všechny jedlé. Potěší však ponejvíce oko houbaře a zejména fotografa, protože se svým vzhledem a tvarovou pestrostí jistě řadí mezi nejkrásnější houby. Rostou navíc v době, kdy není příliš Obr. 3: Smrž polovolný – Morchella mnoho dalších druhů hub a proto jimi semilibera. Kreslil M. Smotlacha žádný houbař nepohrdne. Každý z těchto uvedených druhů má své specifické místo růstu. Smrž polovolný je houbou nenáročnou, osídluje lužní lesy, parky, zahrady, křovité porosty a nepohrdne ani skládkou. Roste převážně roztroušeně, a proto nelze očekávat velké úlovky. Smrž obecný nalezneme spíše na okrajích travnatých luk, či v prosvětlených listnatých lesích a hájích. Je většího vzrůstu než smrž polovolný, a hodí se tedy lépe pro sběr a využití v kuchyni. 15

Obr. 4: Nalevo jsou dvě plodnice smrže vysokého – Morchella elata, napravo smrž obecný – Morchella esculenta. Kreslila N. Melichová.

Zato nález smrže vysokého je převážně důvodem k radosti, než naplněním košíku. Roste relativně vzácně, na okrajích cest a v zahradách nebo sadech. Hojnější je pouze v některých podhorských oblastech. Smrž polovolný – Morchella semilibera DC. Plodnice jsou štíhlé, 6-12 cm vysoké, duté a křehké. Klobouk je dutý, olivově hnědý, 2-3 cm vysoký a kolem 3 cm široký. Na jeho povrchu jsou vystouplá podélná žebra, která jsou spojena menšími příčnými žebry tak, že tvoří nepravidelná podélná políčka. Třeň je bílý až mírně zašedlý, ve stáří nažloutlý, válcovitý, dutý, často s náznaky podélného rýhování, často pokrytý jakoby krupičkou. Na vrcholu nese kuželovitý klobouk, který je přirostlý ke třeni ve své polovině. Tento znak ho jednoznačně odlišuje od ostatních smržů. Smrž vysoký – Morchella elata Fr. Plodnice mají dlouze kuželovitý, ostře zašpičatělý, od třeně výrazně ohraničený klobouk. Klobouk je dutý, olivově hnědý až našedlý, 4-7 cm vysoký s výraznými podélnými žebry, která jsou téměř rovnoběžná a jsou spojena nepravidelnými příčnými přehrádkami, které vytváří políčka rozličných tvarů. Třeň je v mládí bílý, ve stáří nažloutlý, dutý, válcovitý, až 10 cm vysoký a 2-4 cm tlustý. Bývá často rozmanitě zvlněný. Dužnina je bílá a křehká. Smrž obecný – Morchella esculenta (L.: Fr.) Pers. Plodnice mají klobouk přirostlý přímo ke třeni, není ohraničen tak, jak tomu je u smrže vysokého. Klobouk bývá rozmanitých tvarů, dutý, 3-6 cm vysoký a 3-5 cm široký, barvy nejčastěji světle okrové až nahnědlé. Nejčastější tvar je 16

kulovitý, ale často také vejčitý. Žebra jsou tenká a vysoká, tvoří spolu políčka nepravidelných tvarů. Třeň je dutý, až 10 cm vysoký a 2-4 cm tlustý, válcovitý, často na bázi tlustší. V mládí je barvy bílé až mírně nažloutlé, ve stáří spíše nažloutlé. Všechny výše popsané druhy jsou jedlé a výtečně se hodí ke kuchyňské úpravě. Nejčastěji se využívají na plnění (vyjma smrže polovolného) různými masovými směsmi, k čemuž je jejich dutý klobouk předurčuje. Výborné jsou také pod maso. Nesmíme však zapomenout na přírodu a její ochranu. Proto si domů odnášíme pouze takové množství, které sami upotřebíme.

HOUBY V KUCHYNI Počátkem dvacátého století se rozrostl zájem o houby a jejich použití v kuchyni nejen u nás, ale i v dalších zemích Evropy. Otázkou použití hub v kuchyni se zabývali i někteří naši mykologové jako J. Bezděk, V. Melzer a J. Macků. Oblíbená byla brožura F. Smotlachy „Houby v kuchyniÿ z roku 1934. Na ni navazovaly publikace M. J. Pulce a M. Smotlachy z roku 1967. O uplatnění hub v kuchyni se zajímala řada odborníků. Byli to například O. Zvěřinová, M. Úlehlová-Tilschová, J. Fialová a V. Vrabec, jehož „Jihočeská kuchařkaÿ vyšla po autorově smrti v roce 1987 v druhém vydání. V naší společnosti se houbovými pokrmy zabývala, a stále zabývá řada členů. Například J. Baier, který v roce 1983 vydal úspěšnou knihu „Houby v kuchyních světaÿ. V roce 1989 vyšla kniha s názvem „Houbařská kuchařkaÿ od M. Smotlachy. Soustavně se pokrmy z hub zabývá Oldřich Jindřich, Aleš Vít a další. Nová rubrika Vás o tom jistě přesvědčí. Miroslav Smotlacha Aleš Vít, Oldřich Jindřich

Využití hub v kuchyni

Vážení čtenáři, je známo, že v okamžiku, kdy si člověk přestal opatřovat potravu jen jako základní zdroj obživy, nezbytný k zachování existence lidského rodu, začal se postupně měnit i jeho přístup ke způsobu úpravy pokrmů. Ruku v ruce s tím, zprvu ústním podáním, později za pomoci kuchařských knih – od drobných kulinářských záznamů až po obsažné lexikony – se zaznamenávaly a předávaly generacemi prověřené zkušenosti v podobě návodů na přípravu vybraných jídel. To v plné míře platí i pro pokrmy připravované z hub. 17

V českých zemích a na Slovensku, pomineme-li pro tento okamžik okolní, vesměs východní země v sousedství, je kromě jiných praktických zálib právě houbaření a sběr hub pro kuchyni od nepaměti oblíbenou a obecně rozšířenou činností. V praxi používané rodové, převzaté či nově získané recepty houbových jídel, které vlastníte, by neměly zůstat jen ve vašem rodinném šuplíku. Patříte-li, vážení čtenáři, k té části houbařů, kteří donesené úlovky rádi pojídají na nejrůznější zajímavé způsoby, využijte příležitosti a podělte se o své zkušenosti z vaší houbařské kuchyně s ostatními čtenáři našeho časopisu. Redakce pro vás připravila v podobě obnovené stálé rubriky prostor, kde budou došlé náměty po zpracování pravidelně uveřejňovány. Vaše příspěvky bezprostředně ovlivní přípravu jednotlivých čísel mykologického sborníku. Kromě toho budete mít možnost navázat úzkou spolupráci se členy redakce časopisu a plynule se spolupodílet na činnosti všech těch, kteří problematice využití hub v kuchyni věnovali právem zaslouženou pozornost po celé osmdesátileté období nepřetržité existence našeho časopisu. Aby zajímavých receptů byl vždy plný houbařův hrnec přeje všem čtenářům Vaše redakce Přestože jaro se hlásí o slovo a zanícení houbaři se již těší prvním časným nálezům, znamenajícím opravdové skvosty pro kuchyni, poohlédněme se dnes mimo jiné také za uplynulou zimou, která je pro každého „mykokulinářeÿ rovněž ve znamení přípravy pokrmů z konzervovaných, především sušených hub.

Trochu z historie (Časopis československých houbařů, ročník II., 1920-1921, str.147, výběr z příspěvku „Několik receptů úpravy hub na ruský způsobÿ, autorka: Lea Divišová)

Kyselice s houbami: Od pečení chleba necháme 3-4 lžíce kvásku (možno též koupiti u pekaře). Do hrnku dáme asi 1 litru vody, sůl, kmín, očištěné a rozkrájené houby (hodí se výborně stroček a liška – i suché). Když jsou houby varem měkké, rozkloktáme kvásek s kusem másla, 2-3 lžícemi husté smetany a 1 vajíčkem a vlijeme do vařicí vody – necháme přejít var a kyselice je hotova. Kyselice se dělá podobně u nás v horách pod jménem „kyseloÿ. To je však mnohem jednodušší, vynechává se obyčejně máslo, smetana (která se nahradí mlékem) i vajíčko. Jedí se k němu brambory na loupačku. Náduvky: Dva žloutky, 2 lžíce mléka a tolik mouky (hrubé), aby bylo těsto jako na husté kapání, sůl. Do toho se vmíchá ze 2 bílků tuhý sníh. Udusíme osolené houby, jakékoliv (i sušené a předem namočené), do měkka, rozsekáme je na 18

drobno a přidáme do toho těsta. Vykrajujeme polévkovou lžící a smažíme v horkém omastku. Doporučuji! Náduvky hodně nabudou a jsou velmi chutné. (Časopis československých houbařů, ročník LV. 1978, str. 24, varianta receptu z příspěvku „Drůbež s houbami a na houbáchÿ, autor: Vladimír Čermák)

Kachna s nádivkou z mletého masa a jarních hub: Pod tekoucí vodou dobře oprané a okapané, nadrobno pokrájené houby podusíme na kousku másla. Vychladlé houby smícháme s mletým masem, v mléce namočenými a vymačkanými žemlemi, přidáme vejce, sůl, pepř, dobře usekanou cibuli a se solí utřený česnek. Nádivku dobře promícháme, podle potřeby přidáme ještě mléko a naplníme jí připravenou kachnu včetně volete, kachnu zašijeme. Podlijeme vodou a pečeme za opakovaného podlévání výpečkem, v závěru po změknutí již odklopenou, dozlatova. Křupavou kachnu podáváme např. s bramborovým knedlíkem a dvojím zelím. Suroviny: 1 kachna, 300g mletého masa, 60g másla, 2 žemle, 1 malá cibule, 1 stroužek česneku, mléko do nádivky, sůl, pepř, a směs jarních smržovitých hub.

Z převzatých pramenů (Jihočeská houbařská kuchařka, 1982, autoři: Vilém Vrabec, M. Smotlacha)

Houbová omáčka ze sušených hub: Ve studené vodě namočené houby trochu vymačkáme a nadrobno rozsekáme. V kastrolu rozehřejeme máslo, přidáme nadrobno nakrájenou cibuli a jemně rozsekanou petrželku, trochu ji zpěníme, pak přidáme houby, pokapeme citrónovou šťávu a udusíme do měkka. Je-li třeba, podlijeme je trochou vývaru. Potom připravíme z másla a mouky jíšku, postupně ji podléváme studeným vývarem a vodou z namočených hub a za stálého míchání na mírném ohni asi 15 minut vaříme. Nakonec přidáme podušené houby, sůl, pepř, omáčku ještě asi 6 minut povaříme, popřípadě procedíme a zjemníme smetanou. Omáčku podáváme k vařenému hovězímu masu, k vařené drůbeži, k dušenému králíku, k dušeným karbanátkům apod. Pozn.: Omáčka výborně chutná i bez masa, samostatně, např. pouze s dušenou rýží, větším bramborem na loupačku či kynutými knedlíky, noky apod. Suroviny pro 6 osob: 25g (lze i více) sušených hub, 2dl vody na máčení hub, 30g másla, 20g cibule, petrželka, mletý pepř a trochu citrónové šťávy, 3dl vývaru z hovězího masa nebo z kostky masoxu, asi 1/16 l smetany. Na jíšku: 50g másla a 40g hladké mouky. (Houby v kuchyních světa, 1981, str. 51, autor: Jiří Baier)

Kačenky na topinkách: Pečlivě očištěné kačenky nakrájíme na malé kousky, osolíme, opepříme a asi 30 minut zahříváme za stálého míchání na másle. Když je většina vody odpařena, přidáme smetanu a podáváme teplé na topinkách, ozdobené petrželkou. 19

Suroviny: 350g kačenek, 50g másla, 1dl smetany, 8 plátků chleba k pečení topinek, sůl, mletý pepř, petrželka.

Z houbařova hrnce (Méně známá úprava hubníku dle receptu paní Rabasové patří mezi skvosty v této kategorii houbových jídel. Hubníkům, stejně jako i jiným českým typickým pokrmům z hub budeme věnovat samostatně obsah některé z příštích rubrik.)

Sladký hubník: Na kostičky pokrájený rohlík dáme do mísy a zvlhčíme mlékem. Předem namočené houby krátce povaříme v trošce osolené vody, scedíme a přidáme je k rohlíkům spolu s ostatními surovinami. Vše důkladně smícháme na nikoli hustou avšak tekoucí hmotu (na zahuštění nebo rozředění použijeme krupičku, případně vodu z povařených hub či zbytek mléka). Směs vlijeme do vymaštěné formy (pekáčku) a pečeme v troubě předehřáté na cca 200 ◦ C s pozdějším snížením teploty – celkem asi 45 minut. Suroviny: Větší hrst sušených hub, 1 rohlík, sklenka mléka na zvlhčení, 1 vejce – bílek je možno našlehat, 1 lžičku cukru, 1 lžíce hrozinek, 1 lžíce posekaných loupaných mandlí či ořechů, po špetce badyánu, mleté skořice, muškátového oříšku, vanilkového cukru, 1 balíčku prášku do pečiva a dle potřeby krupičku.

V závěru dnešního houbařova hrnce uvádíme několik specialit z čerstvých jarních hub. Nezapomínejme přitom, že jarní druhy nerostou zdaleka všude a ne každý rok nám příroda nabídne jejich hojný výskyt. Každý houbař se tak právem pyšní úlovkem, z něhož lze připravit menu, na něž si vás dovolujeme pozvat. Dávkování ponecháváme s přihlédnutím k množství hub, které máme k dispozici, na vaší zkušenosti. Jako teplý předkrm podáváme: Plněné smrže s omáčkou: Syrové kuřecí maso umeleme spolu s kouskem veky namočené v mléce, přidáme celé syrové vejce, sůl, bílý pepř, špetku muškátového květu a vše v misce metlou rozšleháme dohladka. Větší celé smrže, nejlépe vysoké, obecné či tlustonohé (několik malých ponecháme stranou na přípravu omáčky), podélně rozkrojíme, důkladně omyjeme, okapané naplníme připravenou fáší, poklademe je do pekáčku vymazaného máslem a pečeme ve středně vyhřáté troubě asi 45 minut. Omáčka, které není třeba mnoho: Smrže nakrájíme příčně na kolečka a povaříme s kouskem vývarové kostky. Vařené přecedíme a vývar zahustíme máslovou jíškou, trochu provaříme, osolíme, ochutíme kapkou octa, vložíme zpět smrže a zjemníme smetanou. Plněné smrže podlijeme omáčkou a podáváme s plátkem bílého pečiva. 20

Následuje: Polévka z křehutek jarních: Kloboučky hub a nastrouhanou kořenovou zeleninu vaříme v již ochuceném masovém vývaru do změknutí, zahustíme krupičkou rozmíchanou se syrovými vejci, ještě krátce provaříme, dle potřeby dochutíme a vmícháme plátek syrového másla. Podáváme s trochou sekané petrželky na dně polévkového šálku. Dále doporučujeme: Houbové rizoto s desticemi: Na cibuli, drobně pokrájené a zpěněné na oleji, podusíme dobře očištěné, omyté a okapané destice chřapáčové společně s kouskem nastrouhané mrkve a hráškem, vše osolíme a opepříme bílým pepřem. Směs zalijeme masovým vývarem v následujícím poměru: na 1 šálek rýže 1 a půl šálku vývaru. Po uvedení do varu a promíchání přidáme rýži, trochu bílého vína, opět uvedeme do varu, promícháme, přiklopíme a dáme dusit do vyhřáté trouby. Rizoto servírujeme v podobě malých kopečků, bohatě sypaných některým druhem aromatického tvrdého nastrouhaného sýra, jakým je ementál či parmazán. Vhodným doplňkem je: Jarní salát s kačenkami: Čerstvé, oprané čínské zelí nakrájíme na drobné nudličky, přidáme pórek nakrájený na kolečka, popř. dle obliby i jinou jarní čerstvou zeleninu, trochu ocukrujeme, okyselíme šťávou z citrónu či limetky, osolíme, zjemníme kvalitním salátovým, nejlépe olivovým olejem a necháme v chladu odležet. Jednotlivé porce zdobíme příčně nakrájenými a podušenými kolečky z několika kačenek.

Náchodský křemeňák 14. ročník houbařské soutěže v sobotu 30. srpna 2003 Start je v 8.00 hodin od prodejny „Pod Montacíÿ Přihlášky zasílejte na adresy: Svatopluk Goll, Běloveská 1600, 547 01 Náchod (tel. 491 424 842, 491 424 481) Karel Filip, Běloveská 1598, 547 01 Náchod

21

RŮZNÉ Tomáš Papoušek

Velký fotoatlas hub z jižních Čech Publikace je určena praktickým houbařům, ale i amatérským mykologům a milovníkům (ochranářům) přírody. Svým rozsahem i vybavením je v našich podmínkách unikátní (800 stran křídového papíru formátu A 4, 850 druhů hub na zhruba 1200 barevných fotografiích formátu většinou 12×17 cm), čímž zdvihá laťku úrovně naší populární mykologické literatury. Atlas je esteticky i svým rozsahem velmi reprezentativní a vhodný jako dárek při všech příležitostech. Při zpracování atlasu bylo dodrženo regionální hledisko a výběr druhů byl limitován nálezy v současných administrativních hranicích Jihočeského kraje. Jednotlivé druhy (taxony) jsou stručně popsány s důrazem na možnost terénního určování a vyobrazeny na 1-3 fotografiích. Fotografie jsou opatřeny konkrétními údaji: geografickými (místo nálezu, pole středoevropské botanické mapovací sítě, nadmořská výška), časovými (datum pořízení snímku a sběru), ekologickými (biotop, substrát, hostitel) a dalšími (fotograf, determinátor, herbářová položka). Do atlasu byly zařazeny snímky několika fotografů hub. Přitom byl kladen důraz na věrné, estetické, ale i didaktické zobrazení hub v jejich přirozeném prostředí. Vyobrazené houby byly určeny většinou odborníky z řad profesionálních i amatérských mykologů, specializovaných na příslušnou skupinu hub. Také většina textů k nelupenatým (Aphyllophorales) a lupenatým (Agaricales) houbám byla zpracována specialisty (M. Beranem, O. Jindřichem, J. Slavíčkem, J. Vlasákem), což garantuje jejich odbornou úroveň. U popisů hub nechybí údaje o jejich použitelnosti v kuchyni, nebo naopak o jejich ochraně, zejména v návaznosti na zákonné předpisy a doporučující dokumenty příslušných odborných institucí. Pro houbaře – konzumenty je připojena stať „Jedlé houby v kuchyniÿ a jsou vysvětleny současně platné zákonné podmínky tržního prodeje hub. Samozřejmě jsou do atlasu zařazeny i jedovaté nebo jinak nebezpečné houby, včetně upozornění na jejich dvojníky. Řada druhů v knize je z běžných houbařských atlasů málo známa. Několik druhů zařazených do atlasu je pro jižní Čechy nebo i ČR zcela nových a dosud u nás nepublikovaných. Některé skupiny či rody hub jsou uvedeny v nebývalém rozsahu, např. hřibovité houby, muchomůrky, holubinky a ryzce, čirůvky, pavučince, vláknice, helmovky, kržatky z rodu Phaeocollybia, kuřátka, lošákovité houby, choroše, chřapáče aj. Publikace obsahuje zhruba 80% druhů ze seznamu tržních hub a 40% druhů ze seznamu hub chráněných zákonem (včetně druhů 22

navržených k doplnění), takže významným způsobem přispívá k obeznámení s důležitými zákonnými předpisy. V atlasu jsou druhy hub uvedeny zhruba v následující skladbě: houby vřeckovýtrusé (Ascomycetes) 99 taxonů nižší houby stopkovýtrusé (Heterobasidiomycetes) 20 taxonů vyšší houby stopkovýtrusé (Homobasidiomycetes) - houby nelupenaté (Aphyllophorales) 238 taxonů - houby holubinkovité (Russulales) 65 taxonů - houby lupenaté (Agaricales) 340 taxonů - houby hřibovité (Boletales) 70 taxonů - houby břichatkovité (Gasterales) 18 taxonů Atlas vyjde v omezeném nákladu (léto-podzim 2003) a nebude k dosažení v běžné knižní distribuci. Zájemci o něj mohou zaslat objednávku na adresu: Ing. Tomáš Papoušek, Ludvíka Svobody č. 29, 370 01 České Budějovice, nebo e-mailem na: [email protected] (popř. využít možnosti objednávky z http://mujweb.cz/www/tpapousek). Objednané výtisky budou rozesílány na dobírku, pokud není ujednáno jinak. Doporučená maloobchodní cena činí 990 Kč. Pro zájemce, kteří si knihu již objednali nebo objednají do 30. 6. 2003, na výše uvedené adrese, je stanovena snížená cena 950 Kč za výtisk. Míla Dobešová

Jména obcí podle názvů hub Osídlování našeho území byl dlouhodobý proces, probíhající zhruba od konce 11. století až do poloviny 19. století. Během tohoto období vznikalo mnoho nových osad, ale zároveň některé zanikaly nebo byly připojovány k panským dvorům. Vývoj jmen, jejich hláskování, slovotvorba, tvarosloví, jejich stáří a způsoby adaptace při přejímání do jiného jazyka např. do polštiny, z češtiny do němčiny a naopak, se měnil s postupem kolonizace v Čechách. Řada osad s houbovým názvem zanikla nebo byla přejmenována. Po některých zůstal jen název blízké hory nebo lesa. Jména osad vznikala podle místních zvláštností, např. v okolí rozsáhlých lesů smrkových (Smrkov), dubových lesů (Dubov), potoka protékajícího osadou, podle řemesel, dále pak podle hastrošů, lidí strašících a bubáků (ze slova bubu – Bubovice), podle příjmení prvních osadníků a také podle hub rostoucích v okolí. Obcí, které nesou houbová jména, se do dnešní doby zachovalo velmi málo. Jsou to např.: Hřibov – roku 1437 císař Zikmund zapisuje Matějovi ze Skuhrova a Obořišť několik vsí, mezi nimi i Hřibov. Jméno vzniklo z příjmení Hřib. Dnes je to jméno hory, která toto jméno dostala podle vsi na pravém vltavském břehu 23

nade vsí Vranné, 4 km jižně od Zbraslavi. Osada zanikla, její jméno se však rozšířilo na celou horu. Hlivojedy – (Hlivojedí) dnes Petrovice. Panství, které drželi od roku 1360 Markvartové a dalších 8 pánů. Od roku 1497 dvůr a ves pustnou. Jmenovala se Hlivojedy – ves hlivojedů, tj. lidí, kteří jedli houby hlívy. Ves byla znovu založena na počátku 16. století Petrem Holým z Chrastu a leží 7 km od Rakovníka. Od roku 1845 je přejmenována na Petrovice. Smržovka – (Morchenstern) městečko západně od Tanvaldu. Od 15. století se dochovaly doklady až do počátku 18. století. Během této doby se Smržovka nazývala Morchenstern, Morgenstein, Marcherstern. Jméno Smržovka vzniklo ze jména Smržov a přípony -ka, z adjektiva smržová, tj. hora porostlá lesem, v němž roste mnoho smržů. Němečtí přistěhovalci nerozuměli správně jménu Smržovka a pletli si je s názvem husitské zbraně smržovky (řemdichu). Tak byla nazývána palice mající na tlustém konci železné paprsky nebo špičky. Konec této zbraně je poněkud podobný houbě smrži. Německy se nazývala Morgenstern - hvězda jitřenka. Pod vlivem českého jména byl teprve v druhé polovině 17. století vkládán do německého jména smysl Morchel – smrž. Tak se dostal smrž na obecní pečeť a častěji bylo psáno Morchelstern. Dnes je úřední název Smržovka. V jejím okolí prý dodnes roste hojně smržů. Koloděje – (lidový název Kaladěj) ves 3 km severně od Týna nad Vltavou, od roku 1295. S řekou, přívozem a krčmou u Kaledyho od roku 1543. Roku 1616 byl statek řečený Kaladěj prodán Janu staršímu Cziabeliczkymu. Od roku 1717 náležel statek hraběti Vratislavu z Mitrovic. Název Koloděje je až od roku 1848. Nejstarší doklad svědčí, že název Kaladěj bylo jméno převozníka. Snad se vlastně jmenoval Koloděj. Koloděk, ves kolodějů (výrobců kol pro vozy) žije s významem kolář. Jméno houby (hřib koloděj) je známé již ze staré doby. Pochází od kožovitého hnědého povrchu klobouku, barvou podobného kožené kolářské zástěře. Odtud i jména hub - kolář a kovář. Hřibiny – ves 3 a půl km od Kostelce nad Orlicí. Od roku 1495 až do roku 1544 měla lidový název Řibiny. V dalších letech se název měnil podle kolonizace na Hržybiny, Hržebiny, Hržebyny, Ržibin, Řibin, Hřibany. Říkalo se w hrzibinach, to znamenalo místo, kde rostou houby (grib - houba). Od roku 1893 platí úřední název Hřibiny. Jméno Hřibina vzniklo ze substantiva hřib s příponou -ina. Hřibojedy – ves 4 km jihovýchodně od Dvora Králové nad Labem. Byla založena v roce 1398, lidový název byl Sibojed. Od roku 1654 Soboged vrchní a dolní. V roce 1854 platí úřední název Hřibojedy. Jméno Hřibojedy znamená ves hřibojedů, tj. lidí, kteří rádi jedí hřiby. 24

Hřibsko – lidový název Řipsko, ves na táhlé vyvýšenině 7 km západně od Hradce Králové. Od roku 1541 měla název Řibsko. V roce 1559 se stal držitelem několika vsí, mezi nimi i Řibska, Jaroslav z Perštejna. Roku 1610 má obec název Hřibsko, v roce 1854 opět Řipsko, od roku 1904 Řibsko a dnes má opět úřední název Hřibsko. I když základem názvu je hřib, není známo, zda pochází od jména houby nebo příjmení lidí Řipských nebo Hřibských. Hubiles – obec 11 a půl km severně od Hradce Králové, blíže k Jaroměři, nedaleko obce Smržov. Od roku 1495 patřila ves ke tvrzi smiřické spolu se vsí Skalice. Od roku 1654 patřila pod panství smiřické. V roce 1854 se jmenovala Hubylesy, v roce 1904 Hubilesy a dnes má úřední název Hubiles. Dřívější název Hubylesy svádí k významu houbový les. Zřejmě tomu tak není, nynější název Hubiles byla asi přezdívka prvního usedlíka, který hubil (ničil) les. Smržov – obec 5 km jižně od Jaroměře směrem na Černilov a Hradec Králové. Nevíme kdy byla založena, první zápisy jsou až od roku 1500. Od roku 1636 patřila ves Smržov a přilehlá Lejšovka k městečku Smiřice a později k panství smiřickému. V okolí jsou rozsáhlé lesy, kde prý dodnes rostou smrže. Herbert Tichý

Za houbami na hřbitov O tom, že houby rostou i na neobvyklých místech, jsem se přesvědčil při návštěvě hřbitova v Mostě. V místech, kde byly mezi hroby vzrostlé břízy, smrky a další druhy stromů jsem našel překvapivé množství hub i na sypaných cestách, nebo na neudržovaných hrobech. Byly to krásné holubinky hlínožluté (Russula ochroleuca) a h. nazelenalé (Russula virescens), čirůvky šedožemlové (Tricholoma scalpturatum), trs penízovky sametonohé (Flammulina velutipes) a překvapivé množství ryzců smrkových (Lactarius deterrimus). Z nejedlých druhů jsem nalezl pouze čechratku podvinutou (Paxillus involutus). Je však velmi pravděpodobné, že se zde nalézalo větší množství druhů, než jsem zaznamenal já. Vzhledem k pietnímu místu jsem houby samozřejmě nesbíral. Václav Červený

Smrže pro výstavy vylité sádrou V Blovicích vyzkoušeli vylít smrže sádrou a tak je vystavili. Postup podle nápadu př. Školové: U vyrostlého smrže uřízneme dole třeň. Rozděláme sádru tak, aby tekla. Postupně lijeme sádru třeněm do plodnice. Do sádry přidáváme malé kousky navlhčeného novinového papíru. Špejlí zatlačujeme kousky zmačkaných novin 25

a postupně přidáváme sádru tak, až je plodnice naplněna. Nakonec vložíme do plodnice kousek špejle tak, abychom spojili třeň s uřízlým koncem třeně. Tak bude plodnice celá.

Z MK Lomnice nad Popelkou Dne 24. 1. 2003 se konala 1. výroční schůze našeho MK. Zhodnotili jsme činnost v roce 2002, a to od 25. 3., kdy jsme vznikli, až po účast na celostátním setkání v Hořovicích. Měli jsme 8 společných schůzek, 2 vycházky, promítání ing. Křovinové z Trutnova, prezentovali jsme se na Bambiriádě v Lomnici nad Popelkou a uspořádali výstavu hub. Navštívili jsme celkem 21 akcí klubů v Úpici, Trutnově, Velkých Hamrech, Chocni, Náchodě, Dobrovicích, Broumově, Hradci Králové a Hořovicích. Celkem úspěšně jsme obsadili i fotosoutěž. Jana Pravcová Herbert Tichý

Se psem na houby! Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že pes upozorňující štěkotem na houby není výmysl. V době, kdy jsem bydlel v Krušných horách, jsem se seznámil s lesníkem, který vlastnil křížence ovčáka. Ten svému majiteli v lese vydatně pomáhal – „vyštěkávalÿ křemenáče! Lesník mi sdělil, že pes se to naučil sám a on jej v tom později jenom povzbuzoval, takže za krátkou dobu toto umění dokonale ovládl. Žerotice (14. 10. 2002). Letos tady rostly houby tolik, že to nikdo nepamatuje. Les zde není velký, kolem něj však byla snad stovka aut a každý nosil plné košíky pravých hřibů! Soused našel v jednom dni 120 krásných plodnic, několik velkých jako talíř. Já jsem byla jen jednou a také jsem košíček nesla a něco málo našla. Irena Schwarzová Blovice (13. 10. 2002). Houby rostou! Zejméma je to hlíva ústřičná, hlíva plicní, čirůvka fialová. V Brdech kolem Chytína rostou ještě i hřiby hnědé, strmělky mlženky, bedly vysoké a také šafránka červenožlutá. 3. listopadu tomu byl právě rok, co jsme odhalili pamětní desku k 80. výročí založení České mykologické společnosti. Václav Červený

26

Trutnov (21. 10. 2002). V sobotu dne 12. 10. 2002 se konala vycházka „Uzavírání lesaÿ do školního polesí v Horním Starém Městě. Zůčastnilo se jí 23 přátel, z toho 12 našich členů a dále přátelé z MK Dobrovice, Hradce Králové, z Lomnice nad Popelkou, z Náchoda a z Úpice. Bylo určeno 89 druhů hub. S. Křovinová Ploskovice (29. 10. 2002). Mám domek na Plzeňsku, kde je stále ještě „Ráj pro houbařeÿ na Žihelsko-Manětinsku. Jezdí sem stovky houbařů i z Prahy a širokého okolí. Ač bylo 28. 10. 2002 hrozné povětří, byl les plný houbařů a žádný neměl prázdný košík. V mém úlovku byly ještě 4 křemenáče a dva pěkné hřiby dubové. Josef Lokaj Trutnov (18. 11. 2002). Př. Carda určil na 18. schůzi MK ještě 32 druhů hub. Sníh roztál a tak houby ještě porostou. S. Křovinová Vroutek (20. 11. 2002). Pozdrav ze „Zamykání lesa 2002ÿ zasílají všem členům ČMS žatečtí houbaři – nalezli jsme ještě 44 druhů hub. přes 30 podpisů Blovice (25. 11. 2002). Počasí houbám přeje, nejvíce roste hlíva ústřičná. Mykologický rok 2002 byl úspěšný! Václav Červený Jílové (2. 12. 2002). Včera jsem našel hojně penízovek sametonohých a ucha Jidášova. Petr Ričl Trutnov. Loňský rok 2002 byl poměrně úspěšný, hub bylo dost. Hojně rostl hřib smrkový, lišky, mnoho druhů holubinek a sluky (poslední ještě počátkem října). Méně rostly penízovky, kozáky, křemenáče a ryzce. Zdeněk Vlasák Stochov. Počátkem listopadu loňského roku jsem v lese u Rozdělova sbíral pečárky, bedly, čirůvky a hřiby dutonohé. Při cestě do Kamenných Žehrovic jsem na smrkovém pařezu našel nádhernou plodnici ucháče čepcovitého! Jaroslav Eitler Chomutov. Oproti jiným letům jsem zaznamenal zvýšený výskyt těchto druhů hub: ryzec syrovinka, kotrč kadeřavý, hřib dutonohý, čirůvka topolová. Našel jsem také rekordní počet plodnic vatovce obrovského – celkem 122 kusů od 0,5 do 5,5 kg! Jiří Rozkovec

27

Solopysky (Praha-západ). Od června do října jsem nalezl řadu zajímavých druhů hub. Z těch vzácných stojí za zmínku: hřib bronzový, kukmák dřevní (Volvariella caesiotincta), vláknice jurská, lupenopórka červenožlutá, hřib příživný a slzivka dlouhotřeňová (Hebeloma longicaudum). Jaroslav Rejha Praha. Už 30. výročí společného závěru houbařské sezóny naší party jsme oslavili a posíláme pozdravy všem přátelům hub. Tátou hub byl letos 20. října vyhlášen přítel Stanislav Kunert, nalezl hřib smrkový! Za bubenečsko-dejvicko-veleslavínské houbaře Josef Charvát Špičák (Šumava). V srpnu jsem nalezl tyto vzácné druhy: kotrč Němcův, hnojník Vošoustův, muchomůrku jízlivou a lysohlávku výkalovou (Psilocybe coprophila). Jaroslav Rejha

Plán činnosti MK Lomnice nad Popelkou Vycházky Jarní: 21. června 2003, sraz v 8.00 hodin na nádraží ČD Podzimní: 20. září 2003, sraz v 8.00 hodin na nádraží ČD Výstavy Výstava fotografií a kreseb hub: od 3. května vernisáž – KIS, sál Výstava hub: 21.-23. září – KIS, Tylovo divadlo

Plán činnosti MK Náchod Vycházky Jarní: 1. května 2003 – Od Montace na náchodský zámek, sraz v 8.00 hodin u Montace Podzimní: 4. října 2003 – Rozloučení s houbařskou sezónou a přátelské posezení sraz v 8.00 hodin u Montace Výstavy Výstava hub: 11. a 12. září, kulturní místnost ČD

28

ORGANIZAČNÍ ZPRÁVY Jarní cyklus přednášek Přednášky se konají pro širokou houbařskou veřejnost každé pondělí od 19.00 do 21.00 hodin v Praze, nám. Jana Palacha 80, v budově VŠUP, v posluchárně č. 23, 1. patro. Den konání 3. března 10. března 17. března 24. března 31. března 7. dubna 14. dubna 28. dubna 5. května 12. května 19. května 26. května 2. června 9. června 16. června 23. června

Přednášející Téma přednášky Balatka S., Krs V. Fotosoutěž 2002 Janda V. Kodexové houby Baier J. Jarní houby Landa J. Jedovaté houby Beran M. Makromycety přírodní rezervace Fabián na Jindřichohradecku Burel J. Pečárky II Janda V. Nové mykologické publikace Krs V. Houby ve výživě Jindřich O. Kuřátkovité houby Špinar P. Houby Táborska Valná hromada ČMS (od 18 hodin) Vít A. Houbaření v okolí Bělčic Klán J. Léčivé houby Zavřel J. Lounsko Švecová A. Ochrana hub z legislativního hlediska kolektiv ČMS Determinace hub a ukázky literatury

Pro případ nenadálého zaneprázdnění nebo nemoci některého z přednášejících jsou připraveny náhradní přednášky. Karel Malý

Výstava hub ve Hvožďanech Ve dnech 13.-14. října 2002 uspořádal náš kulturně-historický spolek Beneše z Blíživy pod Třemšínem ve spolupráci s Obecním úřadem ve Hvožďanech výstavu hub. Konala se v Kulturním domě ve Hvožďanech a kromě žáků nižších tříd místní školy ji navštívilo nejméně 150 zájemců. Na výstavě bylo předvedeno 129 druhů hub z Hvožďanska a okolí. Výstava se setkala s živým ohlasem místních obyvatel i chalupářů. Dohodli jsme se proto se spolkem Junák v Bělčicích, který má podobné zaměření a s nímž máme blízké styky, aby se výstavy 29

Pořadí 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15.

MK Liberec Úpice Dobrovice Choceň Hořovice Žatec Svitavy Žďár nad Metují Náchod Rychnov nad Kněžnou Praha České Budějovice Plzeň Lázně Kynžvart Lomnice nad Popelkou

Bodů 1071 1034 1015 894 877 797 728 723 642 379 374 346 331 294 171

Vzorků 6 6 6 6 6 6 5 6 6 3 4 3 4 3 3

Tab. 1: Výsledky finále XXIX. ročníku hub ve sladkokyselém nálevu – vyhodnocení pořadí MK. hub staly trvalou součástí našeho programu a byly konány střídavě jeden rok nás a jeden rok v Bělčicích. K úspěchu výstavy přispěl zásadním způsobem i Dr. Aleš Vít z ústředí ČMS, který nezištně provedl identifikaci hub, navrhl a technicky zajistil instalaci a přispěl i přednáškou a promítáním velice pěkných diapozitivů. Těšíme se na další spolupráci!

Výsledky soutěže „O nejchutnější houby ve sladkokyselých nálevechÿ Po dvou letech se ochutnávání naložených hub ve sladkokyselém nálevu vrátilo opět do Hořovic, do Hotelu Zelený strom. Setkání bychom však nemohli uspořádat, kdyby nebylo finančních prostředků věnovaných pro tuto akci, za což patří upřímný dík příteli RNDr. Václavu Krsovi. Setkání proběhlo podle plánovaného programu s průvodním slovem přítele Oldřicha Jindřicha. V úvodu ochutnávky jsme chvilkou ticha uctili památku zesnulého předsedy České mykologické společnosti RNDr. Jiřího Hlaváčka, který v lednu 2002 bez rozloučení opustil naše mykology a houbaře. Následně byl přítomným představen nový předseda ČMS Ing. Jaroslav Landa. Hlavním bodem programu však bylo ochutnávání. Soutěžilo se tradičně ve 30

Pořadí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Název vzorku Šťavnatka slonovinová Patyčka rosolovitá Šťavnatka tečkovaná Šťavnatka modřínová Kačenka česká Krásnoporka mlynářka Čirůvka havelka Hnojník obecný Slizák lepkavý Kotrč kadeřavý

Autor Vladimír Barabáš Bohumil Pospíšil Josef Sedláček Jiří Hudeček Vladimír Barabáš Marie Pospíšilová Jaroslav Burda Štefan Kužma Bohumil Pospíšil Štefan Kužma

MK Dobrovice Úpice Liberec Liberec Dobrovice Úpice Liberec Choceň Úpice Choceň

Bodů 196 193 192 184 184 183 179 165 163 162

Tab. 2: Výsledky finále XXIX. ročníku hub ve sladkokyselém nálevu – II. kategorie (zajímavý druh). Celkem 31 vzorků. dvou kategoriích. Vítězství v I. kategorii s počtem 197 bodů (hodnotila 22členná degustační komise) si zasloužila Jemná směs přítele Jiřího Hudečka z Liberce. Ve II. kategorii s počtem 196 bodů (hodnotila 24 členná degustační komise) vyhrál vzorek šťavnatky slonovinové přítele Vladimíra Barabáše z Dobrovic. Mistrovský pohár za nejlepší soutěžní družstvo si opravdu zasloužil Mykologický kroužek z Liberce s celkovým počtem 1071 bodů za 6 soutěžních vzorků. První 3 místa v každé soutěžní kategorii byla odměněna hodnotnými cenami a symbolickou zlatou, stříbrnou či bronzovou medailí. Pěknými cenami byli též odměněni soutěžící až do 11. místa v každé kategorii. Dovoluji si tímto poděkovat těm, kdož přispěli věcnými cenami do soutěže či jinak pomohli při zajištění 29. ročníku soutěže, hlavně přátelům z Chocně a Liberce. Po náročném degustování byly účastníkům promítnuty, pro osvěžení oka, diasnímky z poslední fotosoutěže. Závěr sobotního večera proběhl v duchu tance a zábavy při hudbě a zpěvu sl. Petry Svobodové. Nedělní promítání diapozitivů nejen z loňské houbařské sezóny zakončilo setkání mykologů a přátel v Hořovicích. Snažili jsme se, aby setkání proběhlo v dobré atmosféře a ke spokojenosti účastníků. A přesto však se vyskytly situace, které způsobily rozčarování. Vedení Hotelu „Zelený stromÿ se proto mým prostřednictvím dodatečně omlouvá všem ubytovaným, že nedodrželo smluvenou cenu za ubytování včetně snídaně a bohužel ani organizátory akce o této změně neinformovalo. V letošní houbařské sezóně 2003 přeji všem úspěšné mykologické nálezy, je31

Pořadí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Název vzorku Jemná směs Letní směs Šťavnatka slonovinová Hanychovské mlženky Směs šťavnatek Směs Hřib kovář Kačenka česká Hřib strakoš Hřib kovář

Autor Jiří Hudeček Oldřich Jindřich Vladimír Barabáš Jiří Hudeček Vladimír Barabáš Marie Pospíšilová Marie Pospíšilová Vladimír Barabáš Jiří Tonar Marie Pospíšilová

MK Liberec Hořovice Dobrovice Liberec Dobrovice Úpice Úpice Dobrovice Žatec Úpice

Bodů 197 179 175 173 172 171 166 163 161 158

Tab. 3: Výsledky finále XXIX. ročníku hub ve sladkokyselém nálevu – I. kategorie (směs). Celkem 43 vzorků. Pořadí l. 2. 3. 1.

Název vzorku Hřib obecný Směs hřibovitých s liškou nál. Směs s ryzcem obecným Hnojník obecný

Autor Milena Rylichová Ing. Anna Švecová Milena Rylichová Milan Pechač

Bodů 48 45 44 52

Tab. 4: Výsledky předkola ústředí ČMS – vzorky postupující do Hořovic. jich kvalitní zpracování do sladkokyselého nálevu pro úspěšné umístění v soutěži „O nejchutnější houby ve sladkokyselém nálevuÿ při XXX. ročníku v roce 2004 v Chocni, Liberci nebo opět v Hořovicích. Ať nám rostou . . . Za MK Hořovice Václavka Záletová, jednatelka. Dne 2.1.2003 se v ústředí ČMS v Praze, v Karmelitské ul. konalo za bohaté účasti pražských přátel předkolo již XXIX. ročníku tradiční soutěže „O nejchutnější houby ve sladkokyselých nálevechÿ. Vlastní předkolo proběhlo dle dispozic, které byly vypsány hořovickým kroužkem pro tento ročník. V I. kategorii – základní druhy, kde lze použít směs i jeden druh v čirém octovém nálevu, se v pražském ústředí sešlo 8 vzorků od čtyř autorů. Do II. kategorie – zajímavý druh, kde jsou vyloučeny směsi a vybrané běžné druhy (veškeré hřibovité, hlíva ústřičná, strmělka mlženka, šupinovka zlatozávojová, 32

1. 2. 3.-4. 3.-4. 5. 6. 7. 8.-9. 8.-9. 10.

J. Zavřel, Louny V. Janda, Praha J. Burel, Praha V. Janda, Praha J. Pravcová, Lomnice nad Popelkou J. Malý, Mělník A. Vít, Praha O. Jindřich, Osek u Hořovic O. Jindřich, Osek u Hořovic M. Dobešová, Hradec Králové

měcháč písečný lošák palčivý korálovec bukový lošák palčivý slizák skvrnitý černoušek pestrý černorosol bukový hřib koloděj hlíva olivová šupinovka kostrbatá

63 63 60 60 57 52 50 49 49 48

b b b b b b b b b b

Tab. 5: Výsledky fotosoutěže ve 3. kategorii – Houba v detailu (24 snímků). václavka, podtrnka, ryzec pravý a šeredný, holubinka mandlová, šťavnatka pomrazka a čirůvka fialová) byl dodán pouze jediný vzorek. Do soutěže v Hořovicích postoupily dle vypsaných pravidel z I. kategorie první tři vzorky. V II. kategorii doporučila komise do hořovického finále postup vzorku přítele Pechače – hnojník obecný, který byl hodnocen jako velmi zdařilý a který ostatně získal více bodů (52), než první vzorek v pořadí z kategorie I. Anna Švecová Helena Hamerská

Výsledky soutěže „Houby ve fotografii 2002ÿ V prosinci proběhlo v ústředí ČMS hodnocení fotosoutěže, tentokrát v barevné inverzi. Bohužel se zúčastnilo pouze 11 soutěžících. Osmičlenná porota (doc. S. Balatka, dr. F. Kotlaba, dr. V. Krs, ing. J. Landa, ing. L. Platil, ing. M. Smotlacha, Z. Turičík a L. Záruba) hodnotila snímky jako obvykle ve čtyřech kategoriích. Vybraným druhem houby, který určil vítěz minulého ročníku, byl hřib plstnatý. Diapozitivy byly promítnuty na celostátní ochutnávce hub ve sladkokyselých nálevech v Hořovicích a budou promítnuty na první jarní přednášce v Praze a podle zájmu i na některých jiných akcích. Fotosoutěž sponzoroval dr. V. Krs, který pro tři nejlépe umístěné autory ve všech kategoriích zakoupil filmy. Autorům vítězných snímků blahopřejeme, ostatním děkujeme a těšíme se na další ročník fotosoutěže, tentokrát v oboru barevná fotografie.

33

1. 2. 3. 4. 5.-6. 5.-6. 7.-9. 7.-9. 7.-9. 10.-12. 10.-12. 10.-12.

V. Janda, Praha J. Baier, Praha O. Jindřich, Osek u Hořovic J. Zavřel, Louny J. Malý, Mělník M. Kříž, Ústí nad Labem J. Zavřel, Louny V. Janda, Praha J. Burel, Praha J. Malý, Mělník A. Vít, Praha M. Dobešová, Hradec Králové

rosolozub huspenitý hvězdák vlhkoměrný špička odporná rosolovec červený čirůvka violková hvězdovka trojitá hřib obecný čechratka černohuňatá slzečník měnlivý čirůvka fialová pařezník pozdní hadovka valčická

71 b 65 b 64 b 58 b 57 b 57 b 56 b 56 b 56 b 55 b 55 b 55 b.

Tab. 6: Výsledky fotosoutěže v 1. kategorii – Houby v přirozeném prostředí (33 snímků). 1. 2. 3.-4. 3.-4. 5.

O. Jindřich, Osek u Hořovic J. Malý, Mělník O. Jindřich, Osek u Hořovic J. Baier, Praha J. Burel, Praha

54 51 46 46 41

b b b b b

Tab. 7: Výsledky fotosoutěže v 2. kategorii – Vybraný druh houby – hřib plstnatý. 1. 2. 3.-4. 3.-4. 5. 6.-7. 6.-7. 8. 9. 10.-11. 10.-11.

V. Janda, Praha J. Malý, Mělník J. Pravcová, Lomnice n. Pop. J. Malý, Mělník J. Baier, Praha J. Burel, Praha J. Kovač, Trutnov O. Jindřich, Osek u Hořovic V. Janda, Praha O. Jindřich, Osek u Hořovic J. Kovač, Trutnov

Zlý sen brouka Pytlíka Samovězeň Perlový závoj lesní víly Soud s nezletilým Příšerka z jiné planety Lucerny Bratři v triku Popelčin střevíček Podzim v předsíni nebes Liščata Tak, tady je ten můj slizkej nápadník, sousedko

67 62 60 60 55 54 54 53 52 51

51 b

Tab. 8: Výsledky fotosoutěže ve 4. kategorii – Krásy lesa (27 snímků). 34

b b b b b b b b b b

Petr Hampl

Výstava hub ve Velkých Hamrech V sobotu 28. září 2002 proběhl ve Velkých Hamrech jubilejní pátý ročník výstavy hub. Tradičně, ve spolupráci s místními hasiči, opět v období, kdy ze všech stran chodily „pošmournéÿ zprávy o tom, jak houby nerostou. V pátek, den předem, nám „zapřáloÿ počasí na nasbírání hub. Rozděleni do několika skupin jsme (spolu se závodníky šestidenní) křižovali okolní lesy, a to s uspokojivým výsledkem. Ještě v pátek odpoledne byly nasbírané houby z větší části určeny, rozděleny a z části převezeny do výstavních prostor. V sobotu od rána proběhla vlastní instalace výstavy, kde nechyběly ani ukázky konzervace hub, houbařské atlasy a sádrové modely hub, které netvořily gró výstavy! Vzhledem ke skutečnosti, že se jednalo o malé, ale přece jenom výročí – pátý ročník – předvedli jsme i malou galerii fotografií z předešlých čtyř ročníků výstav s textovým doprovodem. Celkem (i s exempláři, které donesli návštěvníci) bylo vystavováno 155 druhů hub. Za sobotní odpoledne shlédlo výstavu na 300 návštěvníků, přijeli i přátelé z ČMS Úpice a Lomnice nad Popelkou. Tradičně pozitivní je i fakt, že zachovalé exempláře putují do místní základní školy, kde improvizovanou výstavku shlédne dalších asi 300 lidí. Po odinstalování výstavy a uklizení sálu, asi v osm hodin večer, nastoupila místní skupina „Kohátiÿ a zábava pokračovala při konzumaci nejenom houbových specialit. Všem zúčastněným děkujeme za osobní nasazení při přípravě i likvidaci výstavy a těšíme se na další ročník.

40 let MK Čelákovice a 194 druhů Pánové A. Hradecký a JUDr. L. Hanuš určitě netušili, že založili tak krásnou tradici. Jsou tomu už čtyři desítky let, co při Krajské stanici mladých přírodovědců v Čelákovicích vznikl mykologický kroužek. Toto významné výročí jsme uctili výstavou. V té době (20. září 2002) zrovna na Čelákovsku houby moc nerostly, a tak jsme je sháněli v širokém okolí. Pod heslem „Chraňte naše lesyÿ bylo shromážděno 194 druhů hub. Výstava byla doplněna ukázkami bonsají ze sbírky ing. Váchy a dřevinami přítele Kavalce. A co bylo k vidění? Řada druhů hřibů – parazitický, dřevožijný, medotrpký, siný, přívěskatý, kavkazský, kaštanový, kříšť, modračka a další. Dále hrbolatka černobílá, muchomůrka šiškovitá, trsnatec lupenitý a obrovský, kolekce hvězdovek (mimo jiné i hvězdovka Pouzarova!) a další zajímavé houby. 35

V rámci výstavy proběhly i přednášky a besedy o houbách a jejich ochraně pro školní mládež a širší veřejnost. Na vernisáž výstavy přijeli přátelé z ústředí ČMS – Anna Švecová, Jiří Baier a Věra Pavlíková. Dovolte mi poděkovat členům našeho mykologického klubu – přátelům Adamcovi, Bajerovi, Čechlovskému, Lexovi, Macháčkovi, Kohlerovi, M. Kadeřávkovi, Valehrachovi a Záklasníkovi za obětavou práci při přípravě výstavy, příteli Vocáskovi za skvostný dortový hřib a ing. Anně Švecové za odbornou pomoc. Josef Kadeřávek – předseda MK Čelákovice

MUDr. Jan Klimeš osmdesátníkem Rodák z obce Kukleny u Hradce Králové MUDr. Jan Klimeš se od školních let zajímal o přírodu a hlavně o botaniku. Mykologické vycházky po novohradeckých lesích s profesorem Smotlachou ho natolik zaujaly, že jim zůstal věrný dodnes. V roce 1965 se významně podílel na založení mykologického klubu v Náchodě a jeho činnost v něm je skutečně příkladná a vzorem pro všechny členy. Knihovna, ve které má několik desítek odborných knih od domácích i zahraničních autorů, je velmi nám významnou pomůckou při určování hub. Přítel Klimeš je velice skromným člověkem a kamarádem. Všichni mu přejeme všechno nejlepší, hodně štěstí a zdraví k jeho životnímu jubileu! Svatopluk Goll – MK Náchod Petr Hampl

Soutěž o nejlepší hubník roku 2002 Velké Hamry si 7. 12. 2002 již po páté připomněly jedno z tradičních jídel obyvatel Krkonoš a Jizerských hor. Před mnoha a mnoha lety, snad v dobách, o kterých píše nepřekonatelným způsobem pan Miloslav Nevrlý v „Knize o Jizerských horáchÿ, vznikl někde mezi Trutnovem a Libercem ojedinělý recept na jídlo, jehož základem jsou houby. Netuším, ve které lokalitě na zmíněném území kdo poprvé použil „maso lesaÿ k přípravě zcela specifického pokrmu, zvaného „Krkonošský hubníkÿ. Tento v houbařské gastronomii ojedinělý pokrm nechybí na Štědrovečerním stole snad žádného ze starousedlíků, ba co více, recepty se dědí z generace na generaci, jsou jich desítky (možná stovky) a každý z nich je krásně specifický. V odbočce ČMS Velké Hamry jsme před několika lety začali recepty sbírat a pro oživení tradice začali pořádat veřejné soutěže „O nejlepší hubníkÿ. 36

Pořadí 1 2 3 4 5

Výsledková listina do pátého místa Jméno Bartoníčková Anežka – Velké Hamry Rýdlová Jitka – Úpice Mikešová Líba – Lomnice nad Popelkou Vařeková Hanka – Velké Hamry Walter Sváťa – Velké Hamry

Bodů 109 104 99 95 94

Tab. 9: Soutěž o nejlepší hubník roku 2002. Na několika místech České republiky se pořádají různá klání houbařů v gastronomii, především o nejlepší houby ve sladkokyselém nálevu, ale i jiné disciplíny. Pokud se mi dotazy mezi odbočkami ČMS podařilo zjistit, „Hamrovský hubníkÿ je v ČR jediný. Pokud se mýlím, rád si opravím názor. Letošní „Hamrovský hubníkÿ se stal zatím rekordním, a to nejen co do počtu přihlášených, ale i co do počtu návštěvníků. Potěšitelný je i zájem okolních houbařských spolků - byli zde hosté z ČMS Úpice a ČMS Lomnice nad Popelkou. Přijeli soutěžící i diváci z Jablonce nad Nisou, Tanvaldu, Plavů, Turnovska a možná i dalších obcí. Povzbudil i zájem regionálního tisku (článek v Novinách Jablonecka, 9. 12. 2002). Hubníky převažovaly slané, s cibulí, česnekem a majoránkou, byly zde ale i sladké, s mandlemi a rozinkami. Zúčastnilo se 26 soutěžících, průběh soutěže sledovalo celkem 72 lidí. Hodnotící komise byla náhodně vybrána z nesoutěžících hostí a oceňovala jednotlivé vzorky podle čtyř kritérií: • Mozaika na řezu (1-5 bodů) • Kůrka (1-5 bodů) • Vůně (1-5 bodů) • Chuť (1-10 bodů) Všem přátelům z řad ČMS a místních hasičů, kteří se podíleli na organizaci průběhu i druhý den při úklidu sálu, děkujeme touto cestou za spolupráci.

Soutěž o nejchutnější nakládané houby v Nivnici Ve druhé polovině ledna se konal již 4. ročník této soutěže, která proběhla ve stylově upraveném sálu obecního úřadu, kam se bohužel pro nedostatek místa nedostaly desítky dalších zájemců. Úvodním příjemným překvapením bylo pečlivé aranžmá na každém stole, sestávajícího se z pozdravu nivnických 37

lesů v podobě různých rostlin a plodů sesazených s vytříbeným vkusem do přírodních dřev. Pořadatelé uvítali řadu vzácných hostů počínaje starostou obce ing. Trtkem, místostarostkou paní Gregůrkovou a redaktorkou Slováckých novin a konče mykologickými přáteli z Napajedel. Do tohoto čtvrtého ročníku bylo přihlášeno celkem 43 vzorků hub ve sladkokyselém nálevu. Všichni účastníci byli současně porotci. Pro zabezpečení objektivity byli z hodnocení soutěže vyloučeni všichni členové mykologického kroužku. Předsedou poroty a hlavním hodnotitelem byl jmenován ing. Karel Smetana. Výsledky soutěže, kde každý účastník – porotce bodoval podle své chuti od jedničky do desítky, přinesly překvapení celkem neočekávané. Na 1. místě se umístili napajedelští přátelé, kterí zabodovali kolektivní houbovou směsí, na 2. místě s líhou František Karlík a na 3. místě s hřibovou směsí Jaroslav Haluza. Uspořádání této finančně náročné akce umožnili mimo pořadatelů četní nivničtí sponzoři, kterým patří poděkování, stejně tak jako všem účastníkům. Josef Petula

Přednášky České vědecké společnosti pro mykologii Česká vědecká společnost pro mykologii zve všechny členy a zájemce na jarní cyklus přednášek v roce 2003, které se konají každé úterý od 17,00 hod v malé posluchárně (1. mezipatro) katedry botaniky přírodovědecké fakulty UK, Praha 2, Benátská 2. Před přednáškami budou zájemcům určovány donesené houby. 18. března 25. března 1. dubna 8. dubna 15. dubna 22. dubna

38

RNDr. Sylvie Pažoutová, CSc. Molekulární taxonomie, aneb kde morfologie nestačí. Jan Borovička Modrající lysohlávky v Evropě. Ing. Zdeněk Řanda, DrSc. Akumulace stopových prvků makromycety. Doc. RNDr. Zdeněk Hubálek, DrSc. Ekologický pohled na mykózy (antropo-, zoo- a sapronózy). Jan Holec, Dr., PhDr. Rostislav Fellner, CSc., Ing. Jaroslav Landa Co víme o arktoalpinských houbách. RNDr. Anna Lepšová, CSc. Les jako ektomykorhizní systém.

Obsah Mykologického sborníku 1/2003 Osmdesátiletý . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1 Jiří Burel: Coprinus auricomus Pat. – hnojník zlatohlavý . . . . . . . . . . . . . . . . . . .3 Jaroslav Svoboda: Ryzec lososový – Lactarius salmonicolor na Kopci sv. Jana . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5 Oldřich Jindřich: Kuřátka žlutavá – Ramaria flavescens v Českém krasu . . . . 6 Martin Kříž: Mozkovka rosolovitá – Ascotremella faginea v Českém středohoří . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8 Petr Pumr: Francouzští mykologové sjednocují názvosloví hub . . . . . . . . . . . . . . 9 Radomil Knížek: Hřib douglaskový Landkammerův – Boletinus lakei ssp. landkammeri (Pilát et Svrček) Pilát et Dermek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 Radomil Knížek: Lakovka dvoubarvá – Laccaria bicolor (R. Maire) Orton . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12 Jedovaté houby Jiří Burel: Otravy muchomůrkami III . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13 Jedlé houby Jan Zavřel: Jedlé houby I . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .15 Miroslav Smotlacha: Houby v kuchyni . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17 Aleš Vít, Oldřich Jindřich: Využití hub v kuchyni . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17 Různé Tomáš Papoušek: Velký fotoatlas hub z jižních Čech (str. 22); Míla Dobešová: Jména obcí podle názvů hub (str. 23); Herbert Tichý: Za houbami na hřbitov (str. 25); Václav Červený: Smrže pro výstavy vylité sádrou (str. 25); Z MK Lomnice nad Popelkou (str. 26); Herbert Tichý: Se psem na houby! (str. 26); Organizační zprávy Jarní cyklus přednášek (str. 29); Karel Malý: Výstava hub ve Hvožďanech (str. 29); Výsledky soutěže „O nejchutnější houby ve sladkokyselých nálevechÿ (str. 30); Helena Hamerská: Výsledky soutěže „Houby ve fotografii 2002ÿ (str. 33); Petr Hampl: Výstava hub ve Velkých Hamrech (str. 35); 40 let MK Čelákovice a 194 druhů (str. 35); MUDr. Jan Klimeš osmdesátníkem (str. 36); Petr Hampl: Soutěž o nejlepší hubník roku 2002 (str. 36); Soutěž o nejchutnější nakládané houby v Nivnici (str. 37); Přednášky České vědecké společnosti pro mykologii (str. 38)

39

Contents of Nr. 1/2003: The eighteenth volume of this paper (p. 1); J. Burel: Coprinus auricomus Pat. (p. 3); O. Jindřich: Ramaria flavescens (Schaeff.) Petersen on Czech Karst localities (p. 5); J. Svoboda: Lactarius salmonicolor Heim et Lecl. on St. John’s Hill (p. 7); M. Kříž: Ascotremella faginea in Central Bohemian Mountains (p. 8); P. Pumr: French mycologist’s committee unites French national nomenclature of fungi (p. 8); R. Knížek: Boletinus lakei ssp. landkammeri (p. 10); J. Burel: Posionings by Amanitae III (p. 13); Practical mycology articles, brief news, members’ reports, mycological circles’ communications, personal news, mushroom competitions results, mushroom recipes, programmes, etc. (p. 15)

?

Dobré zprávy: Mykologický sborník vychází letos již v 80. ročníku (84 let po založení) v této nové úpravě. Dlouholetý člen Josef Erhart oslavil své 80. narozeniny. Kulaté 70. narozeniny oslavil také další náš dlouholetý člen Zdeněk Turičík. Blahopřejeme! Špatné zprávy: Omlouváme se, že nestačíme oznámit úmrtí všech našich členů. Bylo jich bohužel několik. Začátkem listopadu 2002 zemřel ve věku 79 let pan Boleslav Horák, čestný člen MK v Přerově. Stál u zrodu tohoto MK a pravidelně publikoval své mykologické poznatky nejen v Mykologickém sborníku.

?

Odznaky ČMS, starší ročníky Mykologického sborníku, barevné pohlednice s houbami a korespondenční lístky dostanete v ústředí. Členové České mykologické společnosti a mykologických kroužků jsou ochránci přírody. Heslo Dr. F. Smotlachy „Chraňte naše krásné lesy a houby v nichÿ stále platí. Přátelé, získávejte nové členy ČMS a nové odběratele Mykologického sborníku!

? Členský příspěvek 50,- Kč, důchodci a studenti 30,- Kč. Někteří předplatitelé mají v ústředí dluhy, prosíme o jejich vyrovnání.

Přední strana obálky: hřib obecný – Boletus edulis. Foto Radomil Knížek. Zadní strana obálky: smrže obecné – Morchella esculenta. Foto Aleš Vít. Vydává Česká mykologická společnost, Karmelitská 14, 118 00 Praha 1, tel. 257 530 842. Tiskne tiskárna Dr. Eduard Grégr a syn s.r.o., Hálkova 2, 120 00 Praha 2. Předplatné 150,- Kč, do ciziny 400,- Kč. Odběr listu lze přerušit výpovědí do měsíce po vyjití předposledního čísla. Vedoucí redaktor: Ing. M. Smotlacha, výkonný redaktor: Ing. Jan Zavřel, členové redakce: Bc. Jan Borovička, Ing. Jiří Burel, Ing. Cyril Kosina, Ing. Jaroslav Landa, Ing. Anna Švecová. Příspěvky se přijímají na e-mailové adrese [email protected] nebo na adrese České mykologické společnosti, nejlépe v digitální formě. Redakce si vyhrazuje právo články upravovat.

http://www.myko.cz Toto číslo vyšlo v březnu 2003 a má 40 stran. Další číslo vyjde v červnu 2003. Sazba byla provedena programem TEX. Všechna autorská práva vyhrazena. Časopis založen r. 1919. Ročník LXXX. Cena tohoto čísla je 30,- Kč. ISSN 0374-9436

40