INFORMAČNÍ OBČASNÍK - lanškrounská farnost Únor - 2005 číslo: 42 ročník: VIII.
ZDARMA
Únorové číslo Svítání bude především věnováno ročním zprávám z farnosti. Dále je do obsahu na žádost jednoho bratra vkopírována stránka z časopisu Světlo. Požehnanou postní dobu přeje všem čtenářům redakce. +++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++
Doba postní je výzva k dalšímu kroku Postní doba začíná Popeleční středou. Tato doba je často spojována s nepříjemnými záležitostmi - sebezáporem, půstem, odpíráním, apod. Proč vlastně? Není to správné, aby si člověk užíval života a věnoval se mnoha krásným radovánkám, které nám dnešní svět nabízí? Je dobré si uvědomit, že na radosti, která vyvěrá z kvalitních podnětů, opravdu není nic špatného. Křesťané jsou dokonce přesvědčeni, že všechny skvělé věci pocházejí přímo či nepřímo od nejvyššího dobra - Boha, který touží člověka zahrnovat pouze tím nejlepším a láskou. Problém však může být v tom, že ne vždy jsme schopni v dnešním zmatku rozeznat, co je opravdová, pro člověka přínosná hodnota a co je pouhý přelud, který se jako dobro pouze tváří ... Není divu. Dnešní doba nám nabízí tolik aktivit, způsobů trávení času, prožívání různých typů vztahů a pohledů na řadu problémů! Kdo se v tom má pořádně vyznat? Doba postní je dobou, kdy Bůh každého člověka vybízí, aby uvolnil ve svém životě místo pro skutečnosti krásnější, než poznal dosud. K tomu nabízí také svou pomoc. Je to doba, kdy je člověk zván k větší intenzitě prožívání svého povolání jako člověka, ale také např. manžela či manželky, syna či dcery, spolužáka či spolužačky, spolupracovníka či spolupracovnice, přítele či přítelkyně, řidiče či řidičky, apod. Každý z nás zastáváme během dne řadu rolí, ke kterým nějak přistupujeme. Některé role jsou nutnost, někdy je to otrava a někdy radost. Kéž by naše role byly příležitostí k realizaci toho nejlepšího z našeho lidství! To se může projevit i tak banálně, že někoho obdarujeme svým úsměvem či budeme mít porozumění na silnici pro ostatní účastníky silničního provozu ... Nikdo z lidí není zcela dokonalý, ale život na zemi je právě příležitostí k našemu dozrávání. Až do okamžiku odchodu z tohoto světa není pozdě. Stále je možné s důvěrou v Boží velikost očekávat nové podněty pro život vezdejší. Jsme poutníci a někdy zatím hledáme i cíl naší pozemské poutě. Pouhé očekávání by bylo velmi málo. Je třeba také aktivně hledat a rozhlížet se kolem, abychom přes různé nánosy a zbytečnosti nepřehlédli něco důležitého pro náš život. I kdybychom na tomto světě získali veliké množství peněz, ve skutečnosti bychom se mohli úplně minout s posláním naší existence. A to by byla škoda nenapravitelná ... http://www.knez.cz/ptacek/view.php?cisloclanku=200402240
Postní doba je šance Myšlenky brněnského otce biskupa Vojtěcha Pohodlně si sedněte a na chvilku odložte své starosti. Chtěl bych vám něco říci o lásce. Máte někoho rádi a očekáváte jeho lásku. V tom je naplnění lidského života. Cítíte to také tak? Jestliže ano, pak je důležité dobře porozumět tajemství lásky. V postní době se nám - víc než kdy jindy - odkrývá velikost Boží lásky v Ježíši Kristu. Její velikost spočívá v ceně, kterou je schopen dát za naše vykoupení. A tou cenou je, že dává SÁM SEBE. Zkuste si to představit: mám někoho rád nebo ráda. Myslím na něj, chci být s ním. Chci mu dát všechno pro to, aby byl šťastný. Ale dám za něj život, i když mě zradí, nebude o mě stát, když bude chtít žít podle svého a v okamžiku zapomene na vše, co jsem pro něj kdy udělal? Obětuji svůj život za někoho, komu to bude lhostejné a ještě se mi bude vysmívat do očí? Každý si v duchu přiznejme, že naše sebeláska možná vítězí častěji a snadněji, než bychom si přáli. A co dělá milující Bůh? Z lásky ke mně na sebe bere všechny moje zrady, mou ukrývanou pýchu, pro kterou nechci vidět, co ode mne žádá. Protože právě hledání toho, co ode mě očekává Bůh, je někdy obtížné, volím pro sebe buď snadnější cesty, nebo se po jeho vůli přestávám ptát úplně. Postní dobou prozařuje postava milujícího Pána, který se z lásky k nám zříká sám sebe a bere na sebe všechno, čím jsme porušili lásku vůči němu, vůči lidem kolem nás i vůči sobě. A nabízí nám svou blízkost. V ní máme získat sílu k přemáhání strachu a k pravdivému pohledu do vlastního nitra. Máme možnost obnovit všechny vztahy lásky, které prožíváme.
Nebojme se toho! http://svjakub.wz.cz/wostatni/pro.html
1
2
PRAVÁ CÍRKEV Kdysi dávno jsem si zakoupil přetisk knihy od prof. P.K. Máje s názvem Která je pravá Církev Kristova. Původní tisk vyšel roku 1948 s církevním schválením v edici Maják. Tento byl navíc doplněn předmluvou a aktualizací z roku 1992. Našel jsem tam zobrazení, které mne uvedlo přinejmenším do rozpaků. Církev katolická se vítězně ubírala v nákresu vpřed a ostatní vybočovaly doslovně do propasti věčné záhuby – viz. obrázek. Později jsem na něj zapomněl, ačkoli mi to připomínalo soudcovství nejvyššího kalibru a nesnášenlivost takřka talibanskou. Nikdy jsem nedokázal totiž pochopit, jak někteří lidé z řad evangelikálních dokáží rozlišovat, kdo je a nebude spasen, jak některé sekty jsou schopné vědět kdo a kam přijde a co je správné a jak někteří katolíci bezvýhradně vědí, že jdou v obecném smyslu po cestě nejlepší. Myslím, že obrázek potěší katolíky vyhraněné a zarmoutí ty, kteří znají citát jednoho světce, že mnozí, kteří jsou uvnitř jsou vně a ti kteří jsou vně mohou být i uvnitř. Ale proč jsem si vzpomněl na tento fundamentální obrázek charakterizující z pera pana profesora Máje spasitelnost jen na základě účastenství v církvi? Především proto, že v kostele sv. Máří Magdalény kdosi vyvěsil něco lehce podobného (viz. obr. níže) a možná s dobrým úmyslem se snažil podpořit volbu pro katolickou církev. Opět tam zazněla ta logika času a možná i dobře míněná slova. Říkám si jedině - chvála Bohu, že si do kostela neodskočil nějaký žid, aby na obrázek přikreslil ještě větší strom židovství a nějaký ten budhista či hinduista, který by se kasal stromem též jistě rozkošatělým. A tak je mi trochu smutno ze všech těch lidí, kteří hledají argumenty v času, trvání, velikosti či moci. Pravda má jiná kritéria a jiné kvality, náš život se nemůže i v rámci své víry tak zjednodušovat a oklešťovat. Cíl je jistě správný, ale prostředky poněkud zavádějící. Zaznívá Kristovo – jejich rty mě ctí, ale srdce jejich jsou ode mne daleko... Kristus bojoval proti povrchnímu a zjevnému účastenství a příslušnosti, která sama o sobě nikdy nemůže přinést spásu. Farizeje kritizoval za to, že jsou jak obílené hroby, že vyzvánějí na nárožích a modlí se veřejně a že veřejně ukazují svůj blahobyt a zbožnost. Přitom věděl, že často zanedbávají svůj vnitřní život, péči o chudé a vdovy, nevěnují se pomoci potřebným, vyhýbají se styku s nimi... A přitom znali výborným způsobem Mojžíšův zákon a různé předpisy. Jak je psáno v Písmu - měli klíče od království, ale zabraňovali jiným vstoupit ... A tak byl v Ježíšových očích cennější obyčejný celník, tedy vlastně hříšník, který věděl o své vině, než vzdělaný a mocný farizeus tlukoucí se sebevědomě v prsa a vypočítávající své zásluhy. Spasení a naděje na věčný život tedy netkví v účastenství v té či oné církvi, ale v poznané pravdě, že Ježíš je Boží Syn, který byl poslán Bohem na tuto zem. V listě Římanům je psáno: „Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen ... vždyť je jeden a týž Pán všech, štědrý ke všem, kdo ho vzývají, neboť, každý kdo vzývá jméno Páně, bude spasen.“ (Řím 10.9 ..12.13) A tak se straním všech bojovníků za jedinou bezvýhradnou správnou cestu a jedinou správnou církev. Apoštolové a svatý Pavel zvěstovali Krista, zvěstovali spásu a záchranu člověka skrze víru v Toho, který je nazýván cestou, pravdou a životem. A který je především láskou s velkým L. Každý, kdo vnímá katolickou církev jako vzrostlý strom by si vždy současně měl uvědomit, že tento strom neměl svou liturgii, úřad, dogmatiku, svátosti a historické vazby tak jednoduché, jak by se mohlo na první pohled zdát. A je potřeba si uvědomit, že není katolická církev a pak dlouho nic, ale že existují také další společenství mající hluboké historické kořeny. V poslední době se rozmohl u některých katolíků názor, že ekumenismus je hrozbou pro katolictví a že by katolicismus mohl být nějakým způsobem ochuzen a doslova vykořeněn. Je pravdou, že katolická dogmata století devatenáctého a dvacátého vytvořila jistou věroučnou hráz mezi katolíky a ostatními křesťany, ale podstata je opět společná. Vzájemné lidské sdílení, bratrskost a Kristus uprostřed nás mohou vytvořit pouto jednoty, které je schopno překonat odlišnosti. Církev katolická má svátosti, které nejsou samoúčelné, ale slouží k tomu, aby člověk mohl své sdílení s Bohem prožívat a k Bohu se více životem přibližovat. Myslím, že například eucharistie je dosti podstatným tématem katolické věrouky a její správné pochopení vede k jednotě. Katolíkům bývalo předhazováno, že ve mši neustále opakovaně obětují Krista, byl to jeden z ústředních bodů neshody mezi katolíky a protestanty. Mše svatá ale událost na kříži v žádném případě neopakuje, ale oslavuje tím, že ji připomíná, zpřítomňuje. Daná událost se uskutečnila jen jednou, svátost se uskutečňuje „pokaždé“. Eucharistie vytváří církev a je vnitřní osou církve. Jak píše R. Cantalamessa, tak o dvou svátostech se říká, že tvoří církev: o křtu a o eucharistii. Křest zvětšuje církev, pokud jde o počet; eucharistie rozvíjí kvalitu. Nebeské království je podobné kvasu, který žena zadělá do tří měřic mouky (srov. Mt 13.33) Stejně tak eucharistie. Ježíš ji vložil do „těsta“, kterým je jeho církev, aby je celé „prokvasila“. Aby z něho udělala jeden „chléb“, jakým je On. Je-li církev kvasem světa, je eucharistie kvasem církve. Při svatém přijímání k nám přichází Ježíš jako dárce Ducha. Mysticky se uskutečňují dvě roviny setkávání. Ta první je vertikála, duchovní společenství s Bohem Otcem, Synem i Duchem svatým a druhá je horizontála, což je společenství s bratry a sestrami. Jedině tyto dvě roviny vytvářejí vyváženou rovinu kříže a jedině v této vyváženosti můžeme uskutečňovat své křesťanství. Dohady, rozpory a různé nákresy toho, jaká církev je vlastně pravá a kdo má nebo nemá pravdu jsou zavádějící malichernosti. Každý by si měl především uvědomit co od něj samotného žádá Bůh a jak chce svůj život žít, protože za svůj život je zodpovědný. Svoboda křesťana nespočívá ve vnějším útlaku a v boji proti vnějším nepřátelům, ale v hledání cest, které umožňují smír. „Ne silou, ani mocí, ale Duchem mým, praví Pán ...“. - mk -
3
Setkání katechetů v Hradci Králové se uskutečnilo 15. ledna 2005. Z tohoto setkání vám chceme nabídnout myšlenky, které tu byly vysloveny. Biskup Dominik Duka hovořil o tom, že se nám nedaří oslovit širší okruh dětí. Také se nedaří zařadit do škol informace o Bibli a křesťanství. Stále se tato společnost bojí toho, co existuje. Trpí Kristofobií. Strachem před Bohem. Inspirován sv. Vavřincem zaujal přítomné jeho odkazem: "Člověk je největším bohatstvím církve." Proto podle něj není tolik důležité, kolik vědomostí děti naučíme, ale jak je přijímáme, jakou v nich vzbuzujeme lásku a úctu. "Dítě se musí v církvi cítit opravdu přijaté," zdůraznil. Vedoucí Katechetické sekce při české biskupské konferenci P. Jiří Kaňa hovořil o vývoji katecheze od počátku církve do dnešní doby. Živé křesťanské společenství bylo základem už u prvních křesťanů. Lidé se v rodinné atmosféře místní církve učili žít z evangelia. Pak teprve byl katechumen pokřtěn. V mnohých dnešních farnostech není živé křesťanské společenství, do kterého bychom mohli přivést zájemce o křesťanství. Rodiče dětí žádající o křest i katechumeny farnost většinou vůbec nezná. Schází nám rodinnost církve. Není to úkol pro kněze. Každý křesťan a každá křesťanská rodina může vytvářet takové širší společenství. Důležitou roli by tu mohli hrát jáhni a jejich rodiny. Marie Zimmermannová z katechetického střediska nás informovala o chystané akci "Poznání služby." Děti navštíví ty, jejichž službu budou chtít poznat. Budou se ptát na to, co k službě patří, ale třeba i na to, jak ten člověk (kněz, jáhen, apod.) prožívá všední den a svátek, jaké má zájmy, koníčky, které filmy má rád, co rád jí, které barvě dává přednost, co rád čte, jak se dívá na některé problémy. Své dojmy ze setkání zpracují. Vytvoří plakát, obrázky, fotografickou reportáž nebo zpracují výsledky literárně. V červnu až říjnu se uskuteční výstava v Adalbertinu. V listopadu až prosinci dojde k zveřejnění ve farnosti. V pracovních skupinách jsme hovořili o tom, co a jak se daří ve farnostech dělat. Zdenka Brejšová
Život je cenný a nebo bezcenný? „Člověk je vytvořen k Božímu obrazu, a jestliže je tedy člověku vzat život, je zničeno to, co je na světě nejcennější a nejsvětější.“ ( The Plain Man´s Guide to Ethics od Williama Barclaye) To nejcennější na světě – hodnotíte život stejně? Z toho, jak se lidé chovají, je patrné, že mnozí s výše uvedeným autorem nesouhlasí. Miliony životů byly násilně zlikvidovány bezcitnými lidmi, kteří sledovali své sobecké cíle a o blaho svých bližních se vůbec nezajímali, praví kniha Kazatel. Klasickým případem je první světová válka. Historik A. J. P. Taylor říká, že v tomto strašlivém konfliktu byla „lidská těla obětována zcela bezúčelně“, a to znovu a znovu. Ctižádostiví a slávychtiví velitelé používali vojáky jako něco naprosto bezcenného, co lze lehce obětovat. V bitvě u Verdunu ve Francii přišlo o život přes půl milionu lidí. „Nedalo se přitom získat ani ztratit nic cenného,“ píše Taylor, „šlo jen o to, pobít lidi a získat slávu.“ (The First World War) Takové pohrdání hodnotou lidského života je stále ještě rozšířené. V utlačujícím komerčním systému, v němž „se život stává bezcenným“ se někdy s člověkem a lidskou prací zachází jako s „nástrojem, který se využije k vydělání peněz a pak se vyhodí“. Lidstvo bývá sužováno nejenom válkami, ale i nespravedlností, hladomory, nemocemi, přírodními katastrofami. Ne ale každý žije v nespravedlnosti nebo utrpení a přesto si klade otázku jako král Šalamoun. Ten se ptal: „Co … člověk získá za všechnu svou tvrdou práci a za honbu svého srdce, s níž pod sluncem tvrdě pracuje?“ A někdy lidi dospějí k tomu, že to, čím se zabývali, byla z velké části „marnost a honba za větrem“ (Kazatel 2.22,26) Kolik lidí se na sklonku života cítí spokojeno? Mnohdy se lidé nemohou zbavit pocitu marnosti a nenaplněnosti. Život však nemusí být nicotný. Bůh považuje každý lidský život za vzácný a chce, abychom žili opravdu plným a uspokojujícím životem. Existoval jeden příběh, který se odehrával v době první světové války. Psal se rok 1916 a v Evropě zuřila válka. Mezitím v Antarktidě bojovalo o svůj život pár lidí, aby bylo zachráněno. Badatele Ernesta Shackletona a jeho posádku postihla katastrofa. Jejich loď Endurance se dostala do pole ledových ker, byla rozdrcena a potopila se. Shacletonovi se podařilo dostat muže na bezpečnější místo, na Sloní ostrov v Jižním Atlantiku. Přesto jejich život visel na vlásku. Shackleton si uvědomil, že chtějí-li přežít, musí dostat pomoc z verlybářské stanice na ostrově Jižní Georgia, která byla vzdálena 1 100 km. Shackleton měl pouze jediný záchranný člun dlouhý 7 metrů, který zachránil z lodi Endurance. Vyhlídky byl více než chmurné. Ale přesto se 10. května 1916 po sedmnácti nesmírně vyčerpávajících dnech dostal Shackleton s několika muži k Jižní Georgii. Podmínky na moři byly ale úděsné, a tak museli přistát na druhé straně ostrova a dostat se 30 km přes nezmapované hory a srázy pokryté sněhem. Museli odolávat nesmírnému chladu a strádání a to bez jakékoli speciální výstroje. Nakonec se přesto na velrybářskou stanici dostali a následně se postarali o všechny muže, které zanechali na Sloním ostrově. Proč Shackleton
4
vynaložil tak ohromné úsilí? „To jediné oč usiloval, bylo“, jak píše autor jeho životopisu Roland Huntford, „aby každý z jeho mužů zůstal naživu a dostal se do bezpečí.“ Jak to, že Shackletonovi muži, kteří schouleni čekali na „holém, nepřístupném, třicet kilometrů dlouhém skalisku, kde nebylo nic než kamení a led“, nepropadli zoufalství? Důvěřovali totiž, že je jejich velitel zachrání a splní svůj . Celé lidstvo se dnes podobá oněm mužům vysazeným a čekajícím na Sloním ostrově. Mnoho lidí i v dnešní době bojuje o holý život a žije v neuvěřitelně těžkých podmínkách. A přece se mohou spolehnout, že Bůh „vyprostí ztrápeného“ z útlaku a utrpení. (Job 36.15) Buďte ujištěni, že Bůh považuje život každého člověka za drahocenný. Zdá se vám obtížné věřit, že vás osobně – pouhého jednotlivce mezi miliardami lidí na zemi považuje Stvořitel za drahocenného? Potom si povšimněte, jak se vyjádřil prorok Izajáš o miliardách hvězd v miliardách galaxií, jež jsou v obrovském vesmíru kolem nás. Napsal: „Vysoko pozvedněte oči a vizte. Kdo stvořil tyto věci? Je to Ten, kdo vyvádí jejich vojsko dokonce podle počtu, všechny je dokonce nazývá jménem…ani jedna nechybí“ (Izajáš 40.26) Chápete, co to znamená? Naše galaxie Mléčná dráha má 100 miliard hvězd. A kolik jiných galaxií vůbec existuje? Nikdo to neví, ale některé odhady hovoří o číslu 125 miliard. Hvězd je tedy nepopsatelné množství! Bible nám však říká, že Stvořitel vesmíru zná každou hvězdu jménem. Někdo může namítnout, že znát jména miliard hvězd – nebo miliard lidí – ještě nutně neznamená starat se o ně jednotlivě. Počítač s dostatečnou pamětí by mohl pojmout jména miliardy lidí, ale určitě bychom si nemysleli, že by se o ně staral. Bible ale ukazuje, že Hospodin, Bůh zná miliardy lidí jejich jménem a že se také o ně stará jako o jednotlivce. „Uvrhněte na něj všechnu svou úzkost“, napsal apoštol Petr, „protože o vás pečuje“. (1.Petr 5.7) Ježíš Kristus prohlásil: „Což se neprodávají dva vrabci za minci malé hodnoty? A přece ani jeden z nich nespadne na zem bez vědomí vašeho Otce. Ale i všechny vlasy na vaší hlavě jsou sečteny. Proto nemějte strach: „Máte větší cenu než mnoho vrabců.“(Mat 10.29-31) Ježíš tedy neřekl, že Bůh jenom ví, co se stalo s nějakými vrabci nebo lidmi. Řekl: „Máte větší cenu než mnoho vrabců.“ Proč větší cenu? Protože jste vytvořeni „k obrazu Božímu“ – tudíž se schopností rozvíjet a projevovat morální, intelektuální a duchovní vlastnosti, v nichž se zrcadlí vznešené vlastnosti Boží. Nenechte se oklamat tvrzením lidí, kteří existenci Stvořitele popírají. Podle jejich názoru vás vytvořily slepé, neosobní přírodní síly. Tito lidé tvrdí, že nejste vytvořeni „k obrazu Božímu“ a že se vůbec nelišíte od ostatních živočichů na této planetě. Jak píše molekulární biolog Michael J. Behe, tak představa o tom, že vše vzniklo náhodou je ve světě „neuvěřitelně složitých biochemických dějů“ neudržitelná a nelogická. Podle jeho názoru vedou doklady z oblasti biochemie k nevyhnutelnému závěru, že život na zemi je ve své nejzákladnější podobě výsledkem … inteligentní činnosti“. (Darwinova černá skříňka) Je pravdou, že musíme žít ve světě, který je plný bolesti a utrpení. Nenechte se tím však odradit od víry ve Stvořitele a Konstruktéra Země a veškerého života na ní. Mějte na mysli dvě základní pravdy. Jedna z nich je, že nedokonalost, která je všude kolem nás, nebyla součástí Božího plánu. Druhá je, že náš Stvořitel má závažné důvody, proč ji dočasně připouští. Přestože život pro mnohé i v dnešní době nemusí být lehký, je život jistě stále podivuhodným darem. A děláme vše, abychom jej uchránili. Každý z nás je v Božích očích drahocenný. Bůh poslal svého Syna, aby byl výkupnou obětí vedoucí k osvobození od hříchu, nedokonalosti a smrti. „Bůh tak miloval svět, že poslal svého jediného Syna, aby každý kdo v něho věří, měl život věčný.“ (Jan 3.16) podle časopisu Strážná věž 1.února 2005 zpracoval - mk -
ZPRÁVA Z FARNOSTI LANŠKROUN ZA ROK 2004 Administrátorem farnosti je P. Dr. Zbigniew Czendlik. Bratr jáhen je Ing. Mgr. Josef Macháček a pastorační asistentka Michaela Wendligová. Ve farnosti bydlí také dva řeholní kněží. Je to P. Gabriel Souček a P. Bedřich Smištík. Tito kněží jsou nemocní, ale pokud jim to v uplynulém roce jejich zdravotní stav dovolil, rádi posloužili. Občas zavítá do farnosti také kněz odtud pocházející P. Jaroslav Jirásek a jiní pozvaní kněží. Farnost má farní kostel sv. Václava, dále kostel sv. Marie Magdalény a kostel sv. Anny (ten je využíván ke kulturním akcím). K farnosti Lanškroun patří ještě filiální kostely v Horním Třešňovci, Albrechticích a kaple v Sázavě. V Lanškrouně jsou pravidelně slouženy mše svaté. Úterý - 18 hodin kostel sv. Václava, středa - 8 hodin kostel sv. Marie Magdalény, čtvrtek - 7 hodin kostel sv. Václava, pátek - 18 hodin kostel sv. Václava, sobota - 18 hodin kostel sv. Václava a neděle v 9.30 kostel sv. Václava. V době od adventu do Velikonoc jsou všechny mše svaté slouženy v kostele sv. Václava. Během školních prázdnin není mše svatá ve čtvrtek v 7 hodin. Na první pátky byla také sloužena mše svatá v 8 hodin (podle období v kostele sv. Máří Magdalény nebo sv. Václava), která byla během roku nahrazena bohoslužbou slova. Mše svatá na první sobotu byla také během roku zrušena, protože většina farníků, kteří první soboty světí, jezdí do Koclířova. Počet mší svatých za rok 2004: sv. Václav, všední dny a svátky připadající na pondělí - pátek: 155
5
sv. Václav, neděle: 53 sv. Václav, sobota s nedělní platností: 15 sv. M. Magdaléna, všední dny: 42 sv. M. Magdaléna, sobota s nedělní platností: 33 Horní Třešňovec: 24 Sázava: 1 (poutní mše svatá) Pravidelně se konají adorace před NSO každou středu před prvním pátkem, v postní době křížové cesty a v květnu májové pobožnosti. Počet bohoslužeb slova konaných za rok 2004: sv. Václav, všední dny: 6 sv. M. Magdaléna, všední dny: 4 Počet svatých přijímání za rok je asi 30 000, počet prvních svatých přijímání 2. Obvyklá úhrnná návštěva bohoslužeb s nedělní platností je ve farním kostele 200 lidí, v ostatních kostelích 50. Svátost smíření je možné přijmout v pátek od 17.30 v sobotu od 17.30 a každou středu před prvním pátkem, před svátky (Vánoce, Velikonoce) je vždy více možností k přijetí sv. smíření. Počet sňatků v Lanškrouně za rok 2004 je 5 (všechny s dispensem disparitas cultus). V roce 2003 bylo 17 sňatků. Počet křtů udělených v Lanškrouně za rok 2004 je 52. Z toho: do 1 roku: 41 od 1 do 7 let: 8 od 7 do 14 let: 3 nad 14 let: 0 21 pokřtěných je z Lanškrouna nebo ostatních obcí patřících pod duchovní správu; 31 pokřtěných je odjinud V roce 2003 bylo uděleno 43 křtů. V lanškrounské farnosti bydlí 21 řeholnic v charitním domě v Albrechticích a dále sestra, která se stará o otce Gabriela Součka. Kostelníkem je pan Stanislav Skalický. Varhaníky paní Tuháčková, paní Marková, pan Petrák a Vl. Jansová, která zajišťuje varhanní doporovod i v některých okolních obcích. Katechetkami paní Tuháčková, Brejšová, slečna Marková a Wendligová. O květinovou výzdobu v Lanškrouně se starají paní Kateřina Gregorová, Martina Dolečková, Monika Kolomá a Jana Kuťáková. O úklid v kostele paní Michaela Kráčmarová, Iva Skalická, paní Thunová, Pozděnová, Farkašová, Krsková, Moravcová. V Horním Třešňovci je kostelnicí paní Božena Marková a o úklid a květinovou výzdobu se starají paní Ludmila Štěpánková, Zdenka Indrová a slečna Marie Marková. Počet dospělých, kteří se scházejí ve společenstvích je 54. 4 skupiny jsou bez kněze, 1 s knězem. Jsou to tato společenství: fatimský apoštolát, 2 skupiny schönstattských rodin, dědci a diskusní klub. Společenství mládeže, které by se pravidelně scházelo není, mládež se schází spíše při společenských akcích (bowling, lidový ples apod.) Ve farnosti vychází občasník s názvem Svítání jehož vydávání zajišťují manželé Kuťákovi a paní Olga Skalická. Přispět článkem do občasníku může každý člen farnosti. - Pravidelně se konají adventní koncerty. - V neděli po mši svaté mají farníci možnost sejít se na občerstvení ve farní místnosti. - Ve čtvrtek po ranní mši svaté mají děti a studenti připravenou ve farní místnosti snídani. - Farnost má pastorační i ekonomickou radu. Pastorační rada se schází pravidelně, ekonomická rada se schází podle potřeby. Některé z jednorázových akcí farnosti za rok 2004 28. 5. - 30. 5. - svatodušní duchovní obnova (P. Pavel Dokládal) 6. 9. - P. Zbigniew Czendlik oslavil 40 narozeniny, poté proběhla oslava v Žichlínku 13. 6. první svaté přijímání 13. 12. fatimský den v kostele sv. Václava ( P. Pavel Kopecký) V roce 2004 byla dokončena oprava střechy kostela sv. Václava, rekonstrukce kuchyně a učebny.
6
Finanční zůstatky v pokladně a na účtech Pokladna: 39 457,80 Kč Běžný účet: 165 859,25 Kč Příjmy Sbírky: Dary: Nájemné: Příspěvky:
303 195,60 Kč 101 118, 50 Kč 332 941, 00 Kč
z rozpočtu města 77 500 Kč od státních orgánů 348 000 Kč celkem 425 500 Kč
Příjmy celkem:
1 230 522,03 Kč
Výdaje: Odeslané sbírky a příspěvky: na bohoslovce 4 215, 50 Kč na misie 7 351, 00 Kč na charitativní účely 12 438, 20 Kč na "Svatopetrský haléř" 11 518, 40 Kč na potřeby diecéze 29 952, 50 Kč opravy: bohoslužebné výdaje
639 200, 00 Kč 22 064, 50 Kč
Podrobné informace ohledně financí jsou v příloze nebo je můžete získat v Lanškrouně na děkanství.
ZPRÁVA Z FARNOSTI LUKOVÁ ZA ROK 2004 Farnost je zpravována exccurendo z Lanškrouna. Administrátorem farnosti je P. Dr. Zbigniew Czendlik. Bratr jáhen je Ing. Mgr. Josef Macháček, pastorační asistentka Michaela Wendligová. Farnost má farní kostel sv. Markéty. Mše svaté jsou slouženy 1 krát za 14 dní v neděli v osm hodin ráno. Ve farnosti byly také konány bohoslužby slova, které byly zrušeny od neděle 26. 9. Počet mší svatých a bohoslužeb slova za rok 2004: mše svaté v neděli: 25 jedna mimořádná mše svatá byla v sobotu v 16 hodin - k oslavám 700 let založení obce (byl posvěcen nový znak a prapor obce) bohoslužby slova v neděli: 16 Svatých přijímání za rok 2004 se podalo asi 1000. Obvyklá návštěva nedělních bohoslužeb je 15 - 20 lidí. Ve farnosti se dále konají v postní době křížové cesty, v květnu májové pobožnosti a každý měsíc mariánská večeřadla, na která se schází průměrně 15 lidí. O úklid a výzdobu kostela se starají především manželé Krátcí, poděkování patří také všem, kteří se na této péči podílejí. Farnost se v roce 2004 rozloučila s paní Marií Mlatecovou, která zemřela 7. 8. 2004, pohřeb byl 12. 8. 2004. Byla dlouhá léta kostelnicí, organizátorkou poutí, vedla křížové cesty, mariánské pobožnosti. Finanční zůstatky: Pokladna: 1488 Kč Běžný účet není
7
Příjmy Sbírky: 36 577, 20 Kč Dary: 1 000 Kč Příjmy celkem: 37 577 Kč Výdaje: odeslané sbírky: na bohoslovce na misie na charitativní účely na "Svatopetrský haléř" na potřeby diecéze celkem
570 Kč 450 Kč 0 Kč 250 Kč 1174 Kč 2444 Kč
výdaje celkem
4614 Kč
Podrobný přehled o příjmech a výdajích najdete v příloze nebo je možnost se informovat na děkanství v Lanškrouně.
ZPRÁVA Z FARNOSTI RUDOLTICE ZA ROK 2004 Administrátorem farnosti je bratr jáhen Ing. Mgr. Josef Macháček, který ve farnosti bydlí. Sloužení mší svatých zajišťuje P. Zbigniew Czendlik z Lanškrouna, do farnosti v roce 2004 zavítal P. Gabriel Souček, P. Krajíček, P. Černý, kteří zajistili přijetí svátosti smíření. Farnost má farní kostel sv. Petra a Pavla a na faře kapli, která je využívaná hlavně v chladném období. Ve farnosti jsou slouženy vždy v neděli 1 za 14 dní mše svaté v 11 hodin a 1 za 14 dní vždy v neděli v 8 hodin se konají bohoslužby slova. O údržbu kostela a kaple se stará především rodina Macháčkova. Poděkování patří také všem, kteří pomáhají s úklidem a květinovou výzdobou před poutí apod.
Počet mší svatých a bohoslužeb slova za rok 2004 mše svaté v neděli: bohoslužby slova v neděli: bohoslužby slova ve všední den: mariánská večeřadla
27 25 51 11
Svatých přijímaní za rok 2004 se podalo asi 1200. Obvyklá návštěva nedělních bohoslužeb je 14 lidí. Dále se konají bohoslužby slova ve čtvrtek v 18 hodin, v chladném období v 17 hodin. Každý měsíc (vždy 13. dne v měsíci) jsou v Rudolticích mariánská večeřadla (růženec, bohoslužba slova a adorace před NSO) vždy v 17 hodin, na která se schází 10 - 15 lidí. V postní době se konají křížové cesty v neděli v 13:30 v kostele. 27.6. 2004 byla v Rudolticích mše svatá s otcem biskupem Dominikem Dukou u příležitosti 700 let výročí založení obce. Otec biskup posvětil nový prapor, znak obce a pamětní deska věnovaná obětem 1. a 2. světové války. V roce 2004 také pokračovala oprava stropu na faře v Rudolticích. Finanční zůstatky: Pokladna: 488,20 Kč Běžný účet není Příjmy: Sbírky: Nájemné: Dary: Příspěvek z rozpočtu pardubického kraje: Příspěvek z rozpočtu obce:
10 618, 40,18 191,6 770,99 999, 50,10 000,-
8
Kč Kč Kč Kč Kč
Výdaje: odeslané sbírky: na bohoslovce: na misie na charitativní účely: na "Svatopetrský haléř" na potřeby diecéze celkem
200,240,320,268,1009,50,2037,50,-
bohoslužebné výdaje: opravy
Kč Kč Kč Kč Kč Kč
514,Kč 136 592, 50,- Kč
Podrobný přehled o příjmech a výdajích najdete v příloze nebo se můžete informovat v Lanškrouně na děkanství.
ZPRÁVA Z FARNOSTI ŽICHLÍNEK ZA ROK 2004 Farnost Žichlínek je zpravována exccurendo z Lanškrouna, administrátor je P. Dr. Zbigniew Czendlik, bratr jáhen Ing. Mgr. Josef Macháček, pastorační asistentka Michaela Wendligová. Farnost má farní kostel sv. Jana Křtitele. Mše svaté jsou slouženy 1 krát za 14 dní vždy v 8 hodin a konaly se zde také bohoslužby slova 1 krát za 14 dní vždy v 8 hodin, které byly od neděle 26.9. zrušeny. Počet mší svatých o bohoslužeb slova za rok 2004: mše svaté: bohoslužby slova:
28 15
Svatých přijímání za rok 2004 se podalo asi 1200. Obvyklá návštěva nedělních bohoslužeb je 17 lidí. Kostelníkem je pan Jan Skalický. O úklid a květinovou výzdobu kostela se starají paní L. Langrová, A. Gregorová a M. Skalická. Varhaníkem je pan Dařílek. Ve farnosti působí členové schönsttatského hnutí. V Žichlínku je budováno sociální zařízení pro pěstounskou péči - fara Žichlínek, které by mělo (dá-li Pán) být dostavěno v roce 2005. Po dostavbě bude vypracována samostatná zpráva o této akci. Finanční zůstatky: Pokladna: Bankovní účty:
4 038, 80 Kč 567 143,22 Kč
Příjmy: Sbírky: Nájemné: Dary:
68 697, 50 Kč 55 000 Kč 542 801,Kč
příspěvek od státních orgánů: 5 355 000,- Kč
Výdaje: odeslané sbírky: na bohoslovce na misie na charitativní účely na "Svatopetrský haléř" na potřeby diecéze celkem opravy:
1000 Kč 0 Kč 1593 Kč 2355 Kč 4738 Kč 9686 Kč
5 675 724 Kč
9
Podrobný přehled o příjmech a výdajích najdete v příloze nebo se můžete informovat na děkanství v Lanškrouně. Pozn. : Exxcurendo - farnost je spravována knězem, který ve farnosti nebydlí Dispens disparitas cultus - uděluje se v případě, kdy jeden ze snoubenců je římskokatolického vyznání a druhý bez vyznání. V případě, kdy jeden snoubenec je člen římskokatolické církve a druhý člen jiné křesťanské církve, mluvíme o matrimonia mixta (smíšeném manželství).
Zamyšlení Obdržel jsem od pastorační asistentky výše uvedené zprávy z farností pro uveřejnění … Při jejich úpravě jsem si je četl a vedlo mne to k několika závěrům. Předně v tom směru, že pastorační rada má nové složení. Nyní je i širší ve svém záběru co do počtu členů a má také nové tváře, jak za samotná hnutí, tak i dva nově zvolené členy, kteří se umístili na předních místech. 125 volebních lístků rozhodovalo o složení rady. Pouze na deseti lístcích voliči reagovali na uvedené otázky. Je to hodně nebo málo? Má to vést k závěru, že je všechno v pořádku a není co měnit nebo zlepšovat? Tříkrálová sbírka dopadla podle všeho výborně a maximální ocenění zasluhují ti, kteří ji organizovali a ti, kteří dokázali přispět. Je jistě mnoho různých aktivit a potřeb a určitě kritériem nejsou jen vybrané peníze, ale i modlitba, podpora a snaha pomoci na různých frontách těm, kteří to potřebují. Každý dar má před Bohem vždy velkou hodnotu, a to když se stává především určitou obětí a nebo je darován z nedostatku. Je stále mnoho potřebných, které každý den potkáváme a víme o nich, můžeme jim přispět, podpořit, můžeme stejně tak přispět bratru a nebo sestře o nichž víme, že to potřebují a nebo někomu blízkému v nesnázích. Stejně tak můžeme podpořit konkrétní projekt nebo sbírku. Svobodně, podle své vůle a možností. Je dobré, že i v rámci Tříkrálové sbírky lidé dokázali projevit svou vůli a přispěli na dobrou věc. Co mne poměrně překvapilo byl vysoký počet svatých přijímání, takřka 34 000/rok. O čem to přesně vypovídá mi není známo, ale v každém případě je vidět, že takřka 300 praktikujících farníků, kteří se zúčastňují mší svatých, chodí ke stolu Páně velmi často. Dále mne překvapilo, že minulý rok bylo pouze pět sňatků ve farnosti a navíc všechny s partnerem nevěřícím - bez vyznání (dispens disparitas cultus). Je asi skutečně vzácností, když věřící katolík si smí vzít partnera stejného vyznání. Předpokládal bych dokonce, že bude častější to, že věřící katolík nebo katolička naleznou svého životního partnera v jiné křesťanské církvi (matrimonia mixta), kdy se budou moci na základních hodnotách sjednotit. A tak manželství vzniklá ze vztahu nevěřící a věřící mohou být někdy názorově polarizovaná a možná i pro věřícího partnera poměrně náročná, pokud chce člověk v životě i výchově dětí dostát svým představám o životě a víře a žít podle evangelia. Mohu se ale mýlit, jistě je to záležitost individuální, ale věřím že i z těchto vztahů mohou vyrůstat lidé, kteří jsou schopni poznávat důležité životní hodnoty a objevovat Stvořitele. Ve farnosti přibylo křtů, oproti roku předchozímu. Bylo jich 52 ve srovnání s rokem 2003, kdy jich bylo jen 43. Je dobré také vědět, že takřka dvě třetiny pokřtěných jsou lidé mimo lanškrounskou farnost, takže pouze 21 křtů je příslušných k Lanškrounu a nebo obcím k němu příslušejícím. Zamyslíme-li se nad poměrně vysokými čísly křtů, tak pokud by se jednalo o aktivní členy farnosti, tak by nám asi kostel začal být brzy těsný. Osobně se domnívám, že jen asi 10% pokřtěných bez rozdílu věku se stane v průběhu času aktivnějšími členy církve. A co říci na informaci, že mládež nemá vlastní společenství, neschází se pravidelně a místem setkání je bowling nebo lidový ples, jak je uvedeno? Ano, kdysi kdosi řekl – podívej se na mládež a uvidíš budoucnost společnosti... Stejně tak to může platit i o církvi samé. Bůh toužil po tom, abychom byli jedno, abychom dokázali překonávat odlišnosti a malichernosti, které nás dělí a mohli jít za Ním. Jednota znamená směřovat k nějaké vizi společně, bok po boku, nikoli jen sám za sebe. Proto existovala za „totáče“ různá společenství, existovala větší soudržnost a důvěra, existovaly vztahy a vazby. Stejně tak fungovalo bezproblémově společenství i po listopadu 89 po několik let. Proč ale v současné době nejsou mladí schopni farní společenství vytvořit a možná je otázkou, zda vůbec touží něco vytvořit. Je to dáno dobou, mnohostí zájmů, nedostatkem času, nevůlí, pohodlností a nebo nezájmem? Jaké jsou vzory a motivace? A nebo má každý své cesty, hnutí a mimofarní vyžití? Vše je možné a možná i potřebné. - mk -
Výsledky voleb do pastorační rady Složení nové pastorační rady: Z titulu funkce P. Zbigniew Czendlik, předseda bratr jáhen Ing. Mgr. Josef Macháček pastorační asistentka Michaela Wendligová Za hnutí: Marie Minářová - Schönsttat Ludmila Šebrlová - Junák, středisko Dikobraz Marie Vacníková – ČKCH Volení členové:
10
1. Mgr. Marie Kráčmarová, 72 hlasů 2. Ing. Pavel Doleček, 71 hlasů 3. Vojtěch Smolák, 66 hlasů 4. Ing. Miroslav Kuťák, 63 hlasů 5. Ing. Jiří Novák, 55 hlasů 6. Jaroslav Skalický, 49 hlasů jako náhradník Mgr. Zdeněk Gregora, 48 hlasů Odevzdáno bylo 125 volebních lístků, z toho na otázky na druhé části volebního lístku odpovědělo 10 voličů.
Členové nově jmenované ekonomické rady: předseda: P. Dr. Zbigniew Czendlik bratr jáhen Ing. Mgr. Josef Macháček Ing. Jiří Kráčmar Ing. Jan Šebrle Michaela Wendligová Poděkování patří paní MUDr. Vladimíře Reslerové a panu Mgr. Zdeňku Gregorovi za práci v dosavadní pastorační radě a panu Jaroslavu Dajčovi za práci v dosavadní ekonomické radě.
Zápis k prvnímu setkání pastorační a ekonomické rady farnosti: Setkání se uskutečnilo 25.1. 2005 Přítomni: P. Dr. Zbigniew Czendlik, bratr jáhen Ing. Mgr. Josef Macháček, pastorační asistentka Michaela Wendligová a Mgr. Karel Tuháček. Nově zvolení a jmenovaní členové pastorační rady: Marie Minářová, Ludmila Šebrlová, Marie Vacníková, Mgr. Marie Kráčmarová, Ing. Pavel Doleček, Vojtěch Smolák, Ing. Miroslav Kuťák, Ing. Jiří Novák, Jaroslav Skalický. Za ekonomickou radu: P. Dr. Zbigniew, bratr jáhen Ing. Mgr. Josef Macháček, pastorační asistentka Michaela Wendligová, Ing. Jan Šebrle. Omluven: Ing. Jiří Kráčmar (člen ekonomické rady) 1) Byl zvolen výbor pastorační farní rady v tomto složení: Vojtěch Smolák, Ludmila Šebrlová, Mgr. Marie Kráčmarová. 2) Byly stanoveny termíny dalších zasedání: 8.2. 2005 - výbor pastorační rady (proběhlo) 15.3. 2005 - pastorační rada 12.4. 2005 - výbor pastorační rady 10.5. 2005 - pastorační rada 7.6. 2005 - pastorační rada Pravidelný začátek zasedání je ve 20 hodin a konají se ve farní místnosti.
Tříkrálová sbírka 2005 Albrechtice: 5 020, Kč; 1 skupinka Horní Třešňovec: 14 196, Kč; 6 skupinek Lanškroun: 61 760,5 Kč 15 skupinek (včetně koledování v kostele v Dol. Třešňovci) Luková: 12 841,5 Kč 2 skupinky Ostrov: 11 929,- Kč 1 skupinka Rudoltice: 8 545,5 Kč 3 skupinky Sázava: 7 131,- Kč 2 skupinky Žichlínek: 18 952,5 Kč 4 skupinky -----------------------------------------------------------------------------------------------Celkem 140 374,Kč 34 skupinek Velké poděkování patří koledníkům a jejich doprovodům, pomocníkům v organizaci, pracovníkům obecních (městských) úřadů a všem, kteří koledníkům přispěli.
11
Podrobné vyúčtování Tříkrálové sbírky 2005 (za celou oblast), přesný seznam, jak byly prostředky ze sbírky využity, přijde během tohoto roku z Oblastní katolické charity Letohrad. Z výtěžku adventních a 1 vánočního koncertu bude na obnovu Vysokých Tater odesláno 9059,-Kč. Výtěžek koncertu SOS ASIE, který se konal 9. 1. 2005 činí 13 680,- Kč a bude celý odeslán na pomoc Asii. 16. – 18. února byla možnost při mši svaté přijmout svátost pomazání nemocných.
V pátek 25. 2. 2005 proběhne v 19 hodin ve farní místnosti
ZADÁNO NEJEN PRO ŽENY
Máte-li chuť, přijďte do farní klubovny v pátek 25. února 2005 v 19. hodin. K nahlédnutí bude: - výstava ručních prací šikovných žen - hudební vystoupení - ochutnávka (něco dobrého na zub) - cestománie v podání paní Elišky Kunertové - ukázka zdobení kraslic a pletení pomlázek
HURÁ PRÁZDNINY Pro děti z farnosti, které nemají jiné plány na jarní prázdniny připravila ŘK farnost Lanškroun a oddíl skauta Dikobraz program na jarní prázdniny. (7.3. – 11.3.) Pondělí 7.3.
9 – 12 hodin farní místnost deskové hry (šachy, člověče nezlob se ... ),kreslení, malování ...
Úterý 8.3.
9 – 12 hodin hry v tělocvičně základní školy na Jiráskově náměstí - vstupné 20 Kč na dítě
Středa 9.3.
9 – 12 hodin farní místnost a klubovna skautů velikonoční program, zábavné hry (ping – pong ... )
Čtvrtek 10.3.
9 – 12 hodin bazén na ZŠ Dobrovského kreslení zážitků z bazénu - vstupné 20 Kč na dítě
Pátek 11.3.
9 – 12 hodin farní místnost promítání pohádek + volnější program dle aktuální situace
S sebou: na každý den je třeba mít svačinu, pití a přezůvky. Do tělocvičny sportovní oblečení a obuv, do bazénu plavky a ručník. Scházet se budeme vždy v 8:45 před vchodem do farní místnosti (učebna). Ve čtvrtek, kdy půjdeme do bazénu, je sraz v 8:30 před vchodem do farní místnosti. Není nutné se zúčastnit celého programu, je možno si vybrat jednotlivé dny. Pokud se bude programu zúčastňovat dítě předškolního věku, je třeba, aby mělo doprovod dospělého nebo rozumného staršího sourozence (to se týká především bazénu). Na bazén se, prosíme, zapište na přiloženou přihlášku, protože kapacita je omezená na 20 dětí. Přihláška je orientační, nezávazná (přihlášku najdete na nástěnce kostela). Info na tel.: 775 324 167 (Lída Šebrlová), 775 09 06 11 (Michaela Wendligová) Svítání je určeno pouze pro vnitřní potřebu vydavatele a farnosti s ohledem na ustanovení 46/2000 Sb. §2, odst.2 a §3, odst.f. redakce: textové korektury:
Jana a Mirek Kuťákovi Olga Skalická
( Lidická 823, LA )
12
Tel.: 465 325 166, 602 828 751
miro.kutak@tiscali .cz
