Orlické hory a Podorlicko, 1994, sV.7 Ladislav
Miček
JAN RABYŠKA, UČiTEL Z KOSTELCE NAD ORLICí
Jan RABYŠKA (1822 - 1896) byl jedním z mnoha učitelů, kteří v min~lém století šířili po našich vsích a venkovských městečkách kulturu, vzdělanost, organizovali spolkový život a veškerou svou činností především upevňovali národní sebevědomí českého obyvatelstva na sklonku obrozeneckého období. Následující řádky jsou skromným pokusem o zhodnocení Rabyškova celoživotního pedagogického, historického a hudebního díla, jež zůs talo bohužel téměř celé v rukopisné podobě.
Životní osudy Jana Rabyšky
Jan RABYŠKA (obr.1) se. narodil 3. listopadu 1822 ve Zvoli u Jaroměře 1). Do svých dvanácti let chodil do místní školy, kde se u učitele K. ČEPELKY mimo jiné učilnudbé a zpěvu. V lednu 1835 ho rodiče poslali "na handl" do Heřmanic
-,
u Jaroměře, aby se hlavní školu v Brournově'i'. Po
ukončení
hlavní školy v
naučil německy.
Broumově
O rok
později
se dostává na
odchází na praeparandu
(učitelskou
přípravku) do Dvora Králové 3). 9. srpna 1839 získal vysvědčení dospělosti a nastoupil jako podučitel na triviální školu ve svém rodišti. Roku 1841 byl přeložen na farní školu v Přepychách, kde dostal tzv. deflnitívnrpódučltelské místo. V Přepychách se poprvé aktivně zapojil do dobročinných akcí, stal se účetním zdejšího ústavu chudých". -V srpnu 1843 vykonal na učitelském ústavu v Hradci Králové tzv. konkursní zkoušku pro učitele a tím se mu otevřela možnost dalšího služebního postupu. Od března 1.847 již vyučoval v Třebechovicích, kde se vedle učitelské činnosti podílel na kulturním životě 5). Stal se dopisovatelem HAVLíčRoVÝGH'Yá~od ních novin a Květů. Články publikované v letech 1850 až 1851 upozorňují české čtenáře na hudební a divadelnické produkce konané v Třebechovicích 6) .
- 139-
Orlické hory a Podorlicko, 1994,
Obr. 1:
SV.?
Učitel Jan Rabyška. Snímek z počátku 90. let minulého století. Reprofoto L. Miček.
-140 -
Orlické hory a Podorlicko, 1994, sV.7 Mladý učitel byl jedním z nadšených organizátorů ochotnických představení. Např. 12. září 1852 třebechovičtí ochotníci hráli hru F. J. PROCHÁZKY "Dva přátelé
a jediný kabát". Následoval kus "Rohovín čtverrohý" od V. K.
KLlCPERY, Rabyška kromě své herecké účasti zhotovil ručně psané pou-
tače7). Nezapomínal však ani na činnost prospěšnou žactvu. Společně s P. Brožem založil školní knihovnu o 300 svazcích, připravil též tzv. hudební akademii. O úspěšnosti jeho učitelské práce svědčí udělení pochvalného dekretu za
výtečné působení biskupskou konsistoří v Hradci Králové 8), Posledním místem Rabyškova učitelského působení se stal Kostelec nad Orlicí, kam byl povolán dekretem z 27. října 1853. Nastoupil na nově zřízenou
hlavní školu jako třetí učitel a roku 1861 byl povýšen na druhého
učitele ) . g
Do Kostelce
přišeljako zralý,
ženatý
třicátník (v Třebechovicích
se oženil
s Marií BARVíŘOVOU) a všechny své síly věnoval pedagogické práci. A nebyla to práce jedn?dUchá. Už jen počet žáků ve třídě je pro dnešní učitele nepředstavitelněvysoký.
Ve školním roce 1854 - 1855 Rabyška učil
95 žáků (53 chlapců a 42 děvčat), o rok později 90 a v roce 1857 - 1858 dokonce
117\:i~tí10). Právě v
této
době
vzniká jeho
stěžejní pedagogické
dílo Názorné vyučování Jana Rabyšky. Neustálým problémem, který Rabyšku sužoval, byl nedostatek finančních prostředků. V roce 1862 totiž manželé Rabyškovi zakoupili starší dům čp.
132 a k této transakci si vypůjčili na pětiprocentní úrok částku 400 zlatých 11). Od té doby nevyšli z existenčních starostí. Svědčí o tom celá řadadluhopisů a kvitancí v rodinných dokumentech. J. Rabyška v Kostelci působil jako obětavý a odpovědný-učitel, jemuž záleží především na výchově a vzdělání dětí. V jeho rukopisných VýňatcíchZdenfka
mladšího učitele R. čteme: "Dne 1. ledna 1858. Dnes nastal rok nový a ve mně povstává nová touha o vzdělání mých svěřenců. Kéž bych každou rozmluvu tak vylíčil, jak pravda jest sama, a z té pravdy aby ~erpaly dítky jako včelky, když zimy čas uplynul, z kvítku sladbunký--med snášejí pro budoucí blahobyt. Sladké doby zažíval bych o večeru života v klidném snění o ráji, kde bych se mohl s miláčky těmi radovat věčně,,12). Jan Rabyška zůstal
tomuto ušlechtilému krédu věrný po celý život.
- 141 -
Orlické hory a Podorlicko, 1994, sV.7 Podobně
jako v
Třebechovicích,
se i v Kostelci n. O. velmi
aktivně
zapojil
do společenského života. Když roku 1862 vznikl mužský pěvecký sbor Orlice, stal se Rabyška jeho pokladníkem 13). Jako zdatný hudebník zaujal ve spolku významné místo (obr.2). J. Rabyška pomáhal i
při
zakládání
kostelecké záložny v roce 1861, stál rovněž u zrodu zdejší čtenářské besedy 14). Nechyběl ani na první valné hromadě vznikajícího hasičského sboru, konané 22. června 1871. výkonem funkce jednatele 15).
Hasiči
jej zvolili do výboru a
pověřili
Dalším spolkem, na jehož zrodu se J. Rabyška podílel, bylařemeslnicko rolnická beseda, založená 2. února 1870 za účasti 57 zdejších občanů. V besedě také zastával funkci pokladníka a zapisovatele 16). V rámci činnosti besedy se Rabyška stal vedle krejčího Fr. Pelikána iniciátorem řady ochot17 nických představení v Kostelci nad Orlicí ) . O jeho vlasteneckém cítění svědčí
také skutečnost, 'že prosazoval, aby beseda prováděla opakované sbírky na Národní divadlo a odebírala pouze české časopisy 18). Učitel
Rabyška ani na spolkové půdě nezapomínal na školu. Na valné hromadě řerneslnicko-rolnické besedy, konané 2. února 1872, se kriticky vyslovil proti návrhu, aby spolek dále nepodporoval v široké
míře
školu:
"Škola jest vaše,' učitelstvo jest vaše a dítky do ní chodící jsou též vaši a protož nejednejte se školou otčímsky, ale otcovsky. Co se vám zdá, že dnes není Vaše, zítra neb za čas nahlédnete, že vaše jest"19:. Rozborem obsahu celé řady dochovaných učitelských zápisnfkůdojdeme k závěru, že J. Rabyška byl velice svědomitým pedagogem. Vedl si podrobmiláčkové,
né poznámky o jednotlivých žácích, jejich sociálním zázemLapod. Velké množství převážně kladných známek svědčí o intenzitě práce s dětmi a o laskavém naladění vůči svěřencům. Řada poznámek, jimiž be~J>~?středně zachytil své názory na poslán í učitele, jeho přívětivý vztah k žákůřrijerr potvrzuje 20). Během
šedesátých a sedmdesátých let Rabyška pokračoval v drobné publicistické činnosti, a to v Pražských novinách a Lumíru. Zajfrnavý je např. článek v Lumíru z 26. září 1861 (č. 39) o sbírce na Národnídivadlo, či stať publikovaná v tomtéž časopise 7. prosince 1865 (č. 49) přinášející archeologicky zaměřený popis kostela sv. Justa ve Zvoli. Později nalézáme jeho články i
v pedagogickém časopise Besedy učitelské.
- 142-
Orlické hory a Podorlicko, 1994, sv.?
Obr. 2: Mužský pěvecký sbor Orlice v 90.letech 19. s/oletí. Jan Rabyška sedí jako
třetí zleva.
- 143-
Orlické hory a Podorlicko, 1994, sV.7 O mnohostrannosti zájmů učitele Rabyšky svědčí též skutečnost, že se zabýval i pěstováním bource morušového. Na I. hedvábnické výstavě v Praze, uspořádané roku 1865 Spolkem pro pěstování moruší a hedvábnictví, získal
dokonce čestný diplom (obr. 3) za vystavené zápředky21). V této době vzniklo také desetistránkové pojednání o štěpařství, jež však zůstalo v rukopise jako
téměř všechny Rabyškovy práce 22). Po vydání nového školského zákona v roce 1868 byl Rabyška potvrzen jako učitel na kostelecké obecné škole s ročním platem 600 zlatých se služebním přídavkem 50
zl. a čtyřmi čtvrtletními osobními příplatky po 60 zl. Jeho roční
příjem tak od roku 1870 činil 890 zlatých, ale J. Rabyška zřejmě až do smrti
nevyšel z finanční tísně. V sedmdesátých letech už byl otcem tří dcer Anny, Augusty a Boženy23). Kromě finančních prostředků vynakládaných na splácení půjčky na dům, časté nákupy knih a hudebnin, měl nemalé starosti s existenčním zabezpečením pětičlenné rodiny. Od 1. července 1872 zastával místo ředitele kůru v místním kostele sv. Jiří, ale jak praví kronika měšťanské a obecné školy, funkce se v roce 1876 vzdal
"aby závistníkům zadost učinil, zůstav věren škole,24). Sedmdesátá a osmdesátá léta jsou pro Jana Rabyšku dobou nesplněných aspirací na místo ředitele školy. Z neznámých důvodů mu bylo třikrát odepřeno stát se řídícím učitelem, učitelského sboru,
i když byl
služebně nejstarším členem
pedagogickými zkušenostmi, odbornými znalostmi, vše-
obecným rozhledem a aktivní účastí v kulturním životě městavynikal nad své okolí.
V jedné z žádostí o udělení ředitelského místa, inspirované snahou o oddělení obecné školy od měšťanské, píše: "Nížepsaný se uchopil péra, aby co senior sboru obecné školy zdejší, nenechal rukou svých v klíněi,nť1?[~co stále činný člen na národní škole požádal Slavnou Radu zdejší, bytentokrate~kdy se nejpřímější doba naskýtá, ráčila zřetel k tomu míti, aby nížepsanému, kterýž před třemi roky při udělování místa řídícího učitele na zdejší škole dívčí z úplna zapomenut a vynechán byl, aby Slavná školní radajen k částeč nému upokojení mysli a tím i k částečné úlevě tenkráte způsobenýph bolestí, nyní ohled na nížepsaného vzíti ráčila, že městu, slavně proslulému Kostelci nad Orlicí, již 32 roků horlivě slouží. Důvěřuje nížepsaný, že když by se obecná škola oddělila, jemu místo řídícího učitele, ne ani tak' z ohledu materielního, ale z ohledu čestného dobrotivě udělí, oč ve vší oddanosti
-144 -
Orlické hory a Podorlicko, 1994, sv.7
Obr.3: Diplom, udělený Rabyškovi v roce 1865 za jeho hedvabnické výrobky.
- 145-
Orlické hory a Podorlicko, 1994, sv.7
Slavnou městskou a místní Školní Radu skromně žádá uctivý Jan Rabyška, učitel ,.25).
Ani později, když se po smrti Antonína Pařízka uvolnilo místo ředitele obecné chlapecké školy, nebyl Jan Rabyška rychnovskou okresní školní 26). radou do této funkce jmenován Jan Rabyška se věnoval také soukromému vyučování hudbě a jak dosvědčují zbytky notového materiálu v jeho písemnostech, také komponoval. Ve byl uznávaným hudebníkem 27).
městě
Velkým vzorem na poli pedagogickém byl pro J. Rabyšku kostelecký rodák, historik a komeniolog František Jan ZOUBEK (1832 - 1890), jenž ve své době dosáhl uznání především jako znalec díla J. A. KOMENSKÉHO. Zřejmě
pod Zoubkovým vlivem se Rabyška
menského spisů
2 8).
intenzívně věnoval
studiu Ko-
Druhým vzdělancem, jehož Rabyška uznával hlavně
jako historika, byl mnohem mladší Gotthard Josef LAŠEK (1854 - 1937), sedm let Rabyškův kolega v Kostelci, později ředitel obecné školy v Často lovicích. Ve druhé
polovině
osmdesátých let Jan Rabyška pracoval nad jediným
dílem, které s~ mu podařilo vydat tiskem. Vznikl tak přehled dějin Kostel,ce n. O., publikace dodnes vyhledávaná regionálními historiky29). KnížkuRabyška vydal vlastním nákladem, což byl koncem minulého století sice obvyklý jev, ale nakladateli většinou takový ediční pokus přine\~1 spíše finanční ztrátu
než zisk (obrA).
Zklamán píše Jan Rabyška
začátkem
roku 1891 okresní školní
radě
v Rych-
nově žádost o převedení na trvalý odpočinek. Po více než čtyřicetileté službě odchází v březnu téhož roku ze školy s ročním výslužrrýrn 890 zlatých 30) .
Nedosáhl vytouženého i problémy rodinné.
ředitelského místa a k pocitu z'ne-úspěGb~~e přidaly --.-
Poslední léta života mu totiž značně znepříjemnil jeho zeť, řídící učitel z Kostelecké Lhoty František Bednář, od roku 1885 manžel Augusty, rozené Rabyškové. Fr. Bednář totiž manžele Rabyškovy mi o
finanční ''půjčky':
jež
během
obtěžoval
neustálými žádost-
let 1885 až 1889 dosáhly celkQyé výše 817
zlatých, tedy téměř jednoho Rabyškova celoročního příjmu. O neradostných úvahách, jak spravedlivě rozdělit před smrtí mezi své tři dcery pozůstalost,
svědčí existence čtyř konceptů závěti, psaných v letech 1892 až 189431) .
- 146-
Orlické hory a Podorlicko, 1994, sv.?
Obr.4: Titulní strana Rabyškovy monografie vlastnoručnímipoznámkami.
-147 -
věnované
Kostelci n.Orl. s jeho
Orlické hory a Podorlicko, 1994, sV.7 Jako penzionovaný učitel se Jan Rabyška dále aktivně podílel na společen ském životě města. Když. v červnu 1893 vznikal výbor nově ustaveného muzejního spolku v Kostelci n. O., zaujal v něm sedmdesátiletý Rabyška místo archiváře s úkolem vést městskou kroniku 32). Až do posledního roku svého života vyučoval hře na housle a klavír. Kromě toho obstarával svým žákům a známým hudební nástroje vyráběné továrnou Jana Bašty v Schonbachu u Chebu 33). Svou pedagogickou a kulturní činností v Kostelci nad Orlicí získal všeobecné uznání. Jan Rabyška zemřel 8. června 1896. V kronice tehdy nově otevřené rolnické školy čteme zápis: "Dne 1O. června 1896 doprovodil sbor učitelskýichovanci
k poslednímu odpočinku p. J. Rabyšku, veterána učitelského, který po let v Kostelci n. Orl. velice úspěšně působil. a o rozvoj společnosti v místě velmi zasloužilým se sta1'(4). Podle jiného záznamu byl pohřební průvod velice slavný35).
dlouhou
řadu
Rabyškovy pedagdgické, regionálně-historické,literární a skladatelské tvůrčí pokusy Své základní a
-nejdůležltějšl
pedagogické dílo Rabyška napsal jako
třicátník.
Rozsáhlý rukopis nazvaný Názorné vyučování Jana Rabyšky vznikl v roce 1853 36). Jak prozrazuje název díla, autor se vážně-zabýval problematikou názorného vyučování, což byl v polovině minúléhostoletí u
učitele
ve venkovském
městě mimořádný jev.
Autor rozdělil celou práci do devíti kapitol. V první kapitole podalstručný přehled dějin
pedagogiky, kde akcentuje právě otázky názornosti ve výuce. Následují
teoreticky zaměřené pasáže v kapitolách: Včem pozůstává názornéyyYč_ování
a na co se při něm
hleděti
má?; Jakého výkladu slova ''nazírati'' ze s/ovozpyt-
ného ohledu se připouští?; Co jest tedy názor a kolikero druhů názorů máme?; Má škola těch všech názorů zevrub podati aneb jaká jest úloha školy v ohledu
tomto?; Jakých výhod poskytují názorná cvičení?; Jakých prostředků učiteli názorného vyučování míti sluší a jak jich používati má?; Jakých výhod neb jakého užitku poskytuje vyučování z obrazu zvláště? Rabyška názorné vyučování nepojímal jako samoúčel. Názor měl v jeho interpretaci rozvíjet abstraktní myšlení žáků: "Názorným vyučováním připra-
-148 -
Orlické hory a Podorlicko, 1994, sv.?
vuji se dítky na budoucí cvičení v slohu, an to sloh jest umění, jímž myšlenky své písemně vyjadřujeme,:37). Řadový učitel obecné školy prokázal hluboké teoretické znalosti, které
ovšem
převedl
do praktické roviny. V poslední kapitole totiž uvádí
otázek, jichž má
učitel
používat
při
práci s názornými
pomůckami
řadu
(Co jest
to? Čí něco jest? Z čeho něco jest? Kdo něco dělá? Kdo něco je? Kam někdo - něco jde? Jaké něco jest? Mnoho-Ii něčeho jest? Čemu co podobno jest? V čem jsou věci od sebe rozdílny?). Ke každé z těchto otázek najdeme vedle teoretického vysvětlení praktický příklad rozmluvy učitele se žáky. Z hlediska dnešního pojetí vzdělávání učitelů tak autor vlastně pracoval s typickými metodickými úlohami ve vyučování předmětů obecné (národní) školy. Lze tedy dojít k závěru, že Rabyška snad psal tuto práci se záměrem vytvořit metodický materiál pro učitelstvo obecných škol nebo kandidáty učitelství. Pro druhou možnost
hovoří přátelský vztah
šem VORBESEM (1815 - 1888), učitelského ústavu 38).
přední
mezi Janem Rabyškou a Tomáosobností královéhradeckého
Faktem však zůstává, že Názorné vyučování Jana Rabyšky nikdy tiskem nevyšlo, zůstalov rukopise a upadlo v zapomenutí 39). Úvahy o
posšánt.učitele, kultuře vystupování před žáky a o celé řadě dalších
problémů
pedagogické práce obsahují Výňatky z denníka mladšího učitele
R., z nichž se zachoval bohužel nepatrný fragment, vztahující se k-roku 1858
40
). Najdeme zde autorovo vyznání z lásky k
co nejvíce
vědomostí,
ale také kritická slova o
dětem a touhy předat jim
nepěkném
šujícím vystupování některých učitelů: "K čemu hrdé počínání? Tím se člověk zošklivuje nejen
a doslova odstradospělým
lidem,
mnohdy i dítkám. Vidouce tito hrdáka před sebou, tratí k němu důvěru, JSOlj a přítulnosti, které někdy velmi třeba, pozbydou. Jak nemilý, ba i odporný přicházeti musí jim muž, který celým svým tvářením mudrce jim představuje! Jeho divé pohyby spíše šílence prozrazují než vychovatele, když jeho v nepřetržené žvástání rychle shrnutá slova tak ze stuptté.pochopitelnosti vystoupí, jako stržením mračen kvapící povodeň,A1). nesmělé
Přemýšlivý
pedagog se pozastavoval i nad zbytečností veřejných zkoušek,
jež žáky pouze frustrují a došel k závěru, že učitel přece žáky cvičí pro život, a ne pro zkoušku 42).
-149 -
Orlické hory a Podorlicko, 1994, sV.7 Spisem určeným ke vzdělávání učitelů se měl s největší pravděpodobností stát Výtah z všeobecného návodství dle J. A. Komenského, jenž však také zůstal v rukopise 43). Rabyška tu rozvádí řadu Komenského myšlenek a doplňuje
je svými zkušenostmi. Práce je
gogických a psychologických. Autor
směsicí
věnoval
úvah didaktických, pedazvláštní pozornost
opět
názornému vyučování a v pedagogicko-psychologické rovině problematice
odměn a trestů 44). Nedatovaný drobný rukopis pojmenovaný Navedení k vyučování dějepisu je aplikací Rabyškových myšlenek o názorném vyučování na dějepis v podmínkách obecné školy45). Několik německy
psaných prací pocházejících nejspíše z 50. a 60. let, bylo
. pokusem vytvořit metodiku výuky německého jazyka. Autor 'se v nich věnoval
nejen metodám osvojování slovní zásoby, ale i pravopisu a synta-
xe 46). Pedagogické práce Jana Rabyšky ve své době představovaly velice pokrokový a moderní směr v rozvoji této discipliny, ale bohužel nikdy nevyšly tiskem. Důvod lze spatřovat v tom, že Rabyška nebyl vzhledem ke své tísnivé finanční situaci schopen tyto spisy vydat vlastním nákladem. Navíc hrozilo nebezpečí ekonomického fiaska takové akce. Učitelstvo druhé poloviny minulého století totiž zvláštní zájem o odbornou literaturu tohoto druhu 47). ,
neprojevovalo
Také Rabyškův pokus o beletristickou tvorbu skončil pouze sestavením rukopisu. Jedná seo historický román nazvaný Městečko Těšíce, psaný zřejmě na sklonku autorova života 48). Příběh, zavádějící čtenáře
do 18. století, se odehrává v Kostelci nad Orlicí,
jenž autor přejmenoval na Těšice. Vypráví se zde o rodině sedláka Tichoslava, člověka moudrého a zbožného. Manželé Tichoslavovi vychovávají dcerku Marii, kterou jim však unesou cikáni. Marie se šťastně vrátí domů až po deseti letech. Vedle dějepisných črt, vztahujících se ke Kostelci n. O. (popis vzhledu města,
podrobné vylíčení katastrofálního požáru v roce t777), čtenáře
zaujme řada etnografických prvků (např. obživa lidu) a výrazná jeičastá přítomnost náboženských motivů,
jimiž je prostoupen celý text.
Vezmeme-Ii v úvahu evidentnísnahu autora působit na čtenáře především výchovně
a jeho závěrečná slova o tom, že Marie by měla být vzorem
-150 -
Orlické hory a Podorlicko, 1994, sv.7 městským
dívkám, jeví se Městečko Těšice jako pokus o vytvoření knížky
pro povinnou četbu určenou žákům kostelecké obecné školy. Jediné Rabyškovo dílo, které vyšlo tiskem, nese název Kostelec nad Orlicí
aneb: Památky města Kostelce n. O. dle nejstarších poznámek až do ukončení roku 188849). Podnět ke vzniku dějepisného přehledu města dal v polovině 80. let ředitel školy Karel Spiegel, jenž Rabyškovi uložil popsat dějiny kosteleckého školství jako podklad k tehdy zamýšlené souhrnné publikaci o školách na území rychnovského hejtmanství 50). Jan Rabyška se úkolu zhostil velice odpovědně. Vedle studia publikovaných prací F. J. ZOUBKA a G. J. LAŠKA věnovaných Kostelci n. O., strávil mnoho času bádáním nad pramennými materiály na zdejším děkanství, což mu děkan P. Karel SYROVÝ ochotně umožnil 51). Celou knížku autor rozdělil do dvanácti kapitol, které uspořádal letopisecky. Rabyška se v monografii města upřímně snažil zachytit co nejvíce podrobností ze všech oblastí života, největší prostor však věnoval vývoji zdejšího školství, což odpovídalo původnímu tvůrčímu záměru. Přes značnou závislost na starší práci F. J.ZOUBKA jsou Rabyškovy "Památky" v mnoha ohledech dílem přínosným 52 ) . Autor podává podrobné informace o držitelích panství, zabývá se osudy Českých bratří, popisuje události třicetileté války a období jezuitského hospodaření na kosteleckém panství, obšírně pojednává o vzdělancích 17. věku Bohuslavu BALB[NOVI a Tomáši PEŠiNOVI z Čechorodu, kteří ve městě krátce působili. Mnoho místa je v knize věnováno stavebním a uměleckým památkám, spisovatel nezapomněl ani na zdejší cechovní výrobu a tradice. Jak už bylo zdůrazněno, práce se zaměřila především na minulost kosteleckých škol. Právě zde je největší Rabyškův přínos. Zásluhou Jana Rabyšky máme celkem jasnou představu o školách a podmínkách, v nichž žili a pracovali kostelečtí učitelé, a to od dob českých bratří. Posledních 35 let ve vývoj města již Rabyška popsal na základě zkušeností ze svého působení v Kostelci, takže "Památky"jsou pro toto období zdrojem informací o událostech viděných očima vnímavého současníka. Historická monografie se tak pro toto období mění ve značně věrohodný materiál pramenné povahy. Čtenář může sledovat bouřlivý rozvoj spolkového života od počátku 60. let, platové poměry zdejšího učitelstva, hodnotná je i zpráva o stavu města k roku 1888, podaná na posledních stránkách publikace.
-151-
Orlické hory a Podorlicko, 1994, sV.7 Knížka je dodnes platným pomocníkem regionálních historiků, má však význam i pro studium dějin pedagogiky. Z útržků výpisků a poznámek, jež se dochovaly v písemné pozůstalosti Jana Rabyšky, vyplývá, že se pokusil sestavit (snad pro potřeby žáků) kapesní slovníček cizích slov. Druhým nedokončeným pokusem byla snaha napsat přehled dějin pedagogiky, ale zůstalo pouze u pojednání o starověkém školství 53) .
značný
Dochované fragmenty skladatelské činnosti svědčí o tom, že se Rabyška pokoušel drobná hudební díla publikovat až ve Vídni, jako Johann RABYSCHKA. Protože vyučoval hře na klavír a housle, napsal pro své žáky mnoho etud, z nichž se část dochovala. Jako hudebník vykonal na poli místní kultury mnoho užitečné práce 54) .
Význam osobnosti Jana Rabyšky Jan Rabyška patřil k mnoha vzdělaným učitelům minulého věku, kteří svou pedagogickou a osvětovou činností pomáhali při dovršení čes kého národního obrození. Podobně, jako řada jeho kolegů na našich školách, byl duší kulturního života v místě svého působení. Pomáhal se vznikem různých spolků, vyučoval hře na housle a klavír, amatérsky se zabýval regionálními dějinami, publikoval v dobových časopisech. Už rozsah zájmů ukazuje na mimořádně činorodou osobnost. \ Největší význam však měla nesporně Rabyškova pedagogická tvorba, jejíž výsledky bohužel nezveřejnil. Právě na poli pedagogiky byl učitel, Jan Rabyška nejen dobrým praktikem, ale především vynikajícím teoretikem, konkrétně v oblasti didaktiky a pedagogické psychologie. V provinčním městečku však nemohl tyto své znalosti využít jinak, než před dětmi ve třídě. Při studiu Rabyškova života a díla docházíme k závěru, že osud mu opravdu nepřál. Nesplněný sen o místě ředitele školy byl jen povrchním projevem této nepřízně osudu. Pokud by se učiteli Rabyškovi podařilo publikovat pedagogické práce a seznámit s nimi soudobou odbornou veřejnost, mohl dosáhnout mnohem většího uznání, než jakého by se mu dostalo jako řídícímu učiteli.
- 152-
Orlické hory a Podorlicko, 1994, sV.7
-
Akademický malíř Rudolf ČERNÝ, jenž zachránil před zkázou Rabyškovo rukopisné dílo, napsal: "Učitel Jan Rabyška může být i dnes vzorem ,55). Nezbývá, než s jeho slovy souhlasit.
Poznámky: 1) Kronika měšťanské a obecné školy v Kostelci n.Orlicí (dále jen Kronika...), 1875 - 1901, Státní okresní archiv Rychnov n. Kn., fond AŠ Kostelec n. O., inv. Č. 44, sign. 1, kart. Č. 387, s. 85.; též: ČERNÝ, R.: Jan Rabyška (1822 - 1896), Zpravodaj města Kostelce nad Orlicí, 1982, prosinec, s. 14.
2) Kronika ..., s. 85. 3) Ottův slovník naučný (dále jen Ottův slovník...), 21. díl, Praha, 1904, s. 12. 4) Jan Rabyška, učitel při obecné pětitřídní škole v Kostelci nad Orlicí prosí, aby dán byl na trvalý odpočinek (dále jen Jan Rabyška... prosí...). Žádost okresnímu úřadu z r. 1891, rkp., archiv akad. malíře R. Černého (dále jen ARČ) Kostelec n. O., s. 1; Kronika ...r s. 85. 5) Jan Rabyška prosí ..., s. 1. 6) Ottův slovník , s. 12,V Rabyškově písemné pozůstalosti, uložené v ARČ, se dochoval přehled zveřejněných časopiseckých článků.
7) 8) 9) 10)
'
Koncept plakátu Ke zmíněným divadelním představením, ulož. tamtéž.
Jan Rabyška prosí s s. 2; Kronika ..., s. 85. Jan Rabyška prosí , s. 2. Učitelský zápisník Jana Rabyšky z let 1855 až 1861, rkp., ARČ.
11) Dluhopis Jana a Marie Rabyškových z 1.6.1862, tamtéž.
12) Výňatky z denníka' mladšího učitele R. (dále jen Výňatky...), rkp., tamtéž, s. 1. 13) Zápis J. Rabyšky o zaplacení prvního členského příspěvku a seznam členů nově vzniklého spolku z 3.8.1862, tamtéž.
14) Kronika ..., s. 86. 15) REŽNÝ, K. - VODiČKA, J.: Jubilejní almanach požární ochrany
v Kostelci
nad Orlicí,
Kostelecn. 0.,1981,5.15-16.
16) Památník Řemeslnicko-rolnické besedy v Kostelci n. O. vydaný na paměť čtyřiceti/etého trvání ve dnech 1. a 2. července 1911, s. 25 - 26. 17) Tamtéž, s. 28. 18) Tamtéž, s. 32. 19) Tamtéž, s. 30. 20) Jedná se o 6 zápisníků z let 1853 až 1881, které jsou uloženy v ARČ. 21) Diplom uložen tamtéž. 22) Rkp. uložen tamtéž.
23) Jan Rabyška ... prosí ..., s. 3. V pozůstalosti se zachovalo rovněž rodinné album s portréty členů rodiny, příbuzných a přátel.
-153 -
Orlické hory a Podorlicko, 1994, sv.? 24) Kronika ..., s. 86. 25) Slavnou městskou a místní Školní Radu skromně žádá uctivý Jan Rabyška, učitel. Koncept žádosti z 18. října 1885, rkp., ARČ. 26) Slavná cis. král. školní rado v Rychnově! Koncept žádosti místní školní rady v Kostelci n. O. z února 1886, rkp., tamtéž. ' 27) Také jeho dcera, Anna Rabyšková, později soukromě vyučovala hře na klavír. 28) Zoubek pocházel z domu, jenž sousedil s domem Rabyškovým. Oba se znali, svědčí o tom jednak živé kontakty F. J. Zoubka s Řemeslnicko-rolnickou besedou, jednak skutečnost, že Zoubek Rabyškovi daroval řadu svých publikovaných prací. 29) RABYŠKA, J.: Kostelec nad Orlicí aneb: Památky města Kostelce n. O. dle nejstarších poznámek až do ukončení roku 1888, kteréž nově srovnal Jan Rabyška, učitel na obecné chlapecké škole v Kostelci n. O. Rychnov n. Kn., vl. nákl. 1889, 88 s. 30) Kronika ..., s. 171. 31) Koncepty závětí jsou uloženy v ARČ. 32) HLADKÝ, l.: Z dějin muzea a muzejního spolku v Kostelci nad Orlicí, Orlické hory a Podorlicko. 1969, sv. 2, s. 92. 33) V pozůstalosti se zachovalo velké množství faktur, jež podnik J. Bašty zaslal Rabyškovi v letech 1888 až 1896. 34) Pamětní kniha rolnické školy v Kostelci n. O., 1894 - 1958, uložena na ředitelství SZTŠ
35) 36) 37) 38)
v Kostelci n. O., s. 12. Kronika ..., s. 214. Rkp. (80 hustě psaných stran) je uložen v ARČ. Názorné vyu&vání Jana Rabyšky, rkp. v ARČ, s. 17. Osobností Tomáše Vorbesa se podrobněji zabývá KRATOCHVíl, M.: Pedagogické názory Tomáše Vorbesa, in: Sborník Pedagogické fakulty v Hradci Králové - Historie. Praha, SPN
1981,36, s. 125-139. 39) Vzhledem k tomu, že se jedná o velmi zajímavé dílo z hlediska dějin pedagogiky, je třeba do budoucna uvažovat o jeho edici alespoň pro potřeby odborníků, zabývajících se touto vědní disciplínou. 40) 41) 42) 43) 44)
Rkp. v ARČ. Výňatky ..., s. 1-2. Tamtéž, s. 2.; srov.: Černý, R., c. d., s. 14. Nedatovaný rkp. v rozsahu 61 stran uložen v ARČ. Právě rozbor Rabyškových úvah o odměnách a trestech nás přivádí k závěru, že byl výjimečnou učitelskou osobností. Vždyť v době, kdy na našich školách jednoznačně převažuje trest jako prostředek výchovy, Rabyška varuje před neuváženým používáním trestů, uvědomuje si jejich možné negativní dopady na žáky a vyžaduje promyšlený,
kultivovaný přístup ze strany 45) Rkp. v ARČ.
učitele (Výtah z všeobecného
návodství ..., s. 51-61).
46) Jedná se celkem o čtyři rukopisy, z nichž dva jsou nedokončené, tamtéž. 47) Problémy s prodejem svých knih měl i známý královéhradecký pedagog Tomáš Vorbes. Zachoval se dopis (ARČ), v němž Vorbes prosí Rabyšku, aby ve svém okolí prodal alespoň tři výtisky knihy Didaktika, vydané roku 1860
v Hradci Králové. Vorbes v dopise neargu-
-154 -
Orlické hory a Podorlicko, 1994, sV.7 mentuje potřebou odborných znalostí pro učitele obsažených v knize, ale potřebou finanč ního výtěžku z prodeje knih pro učitelský ústav ve městě.
48) Městečko Těšice, rkp., 126 s. , ARČ. 49) RABYŠKA, J., c. d. z r.1889. 50) Tamtéž, s. 3. 51) Tamtéž, s. 3. 52) ZOUBEK, F. J.: Kostelec nad Orlicí. Stručný přehled jeho minulosti. Česká Lípa, 1860. 53) Fragmenty těchto rukopisů jsou v ARČ. 54) Některé Rabyškovy skladby jsou uloženy tamtéž. 55) ČERNÝ, J., c. d., s. 15.
- 155-
