orientační: 513, 12 Parcelní číslo: 207

Rejstříkové číslo nemovité kulturní památky: 13635/8-3632 Číslo popisné/orientační: 513, 12 Parcelní číslo: 207

STANDARDNÍ STAVEBNĚ – HISTORICKÝ PRŮZKUM BÝVALÉHO KANOVNICKÉHO DOMU V OLOMOUCI Zpracováno pro Univerzitu Palackého v Olomouci, Křížkovského 8, 779 00 Olomouc Zpracoval Mgr. Jindřich Záhorka a Mgr. Jana Čevonová Listopad 2011

Aktualizace stavebněhistorického průzkumu bývalého kanovnického domu v Křížkovského ulici čp. 12 v Olomouci

Obsah: 1.

Anotace

s. 2

2.

Úvod

s. 3

3.

Dějiny objektu - historická rešerše

s. 4

4.

Prameny, mapy, plány, literatura

s. 28

5.

Rozbor objektů, popis současného stavu

s. 61

6.

Stavební historie objektu

s. 76

7.

Hodnotné prvky a detaily

s. 81

8.

Hodnocení areálu, architektonické, závady,

s. 83

doporučení k rekonstrukci Obrazová příloha: Mapy, historická ikonografie a plány

s. 89

Fotografie současného stavu

s. 138

Plánová příloha:

s. 178

Stávající stav

4 listy

Stavební vývoj

4 listy

Památkové hodnocení

4 listy

Situování snímků

4 listy

1


1.

ANOTACE

Aktualizace standardního stavebně historického průzkumu (dále jen SHP) byla zpracována od října do listopadu 2011. Průzkum se týkal bývalého kanovnického domu v Olomouci v Křížkovského ulici čp. 14. Objednatelem SHP je Univerzita Palackého v Olomouci, Křížkovského 8, Olomouc. Aktualizace byla provedena v rámci přípravy projektové dokumentace k rekonstrukci objektu. Průzkum byl proveden dle platné metodiky SHP, vydané Státním ústavem památkové péče v Praze v roce 1997, opravené podle 2. vydání z roku 2001.

Standardní stavebně historický průzkum nenahrazuje závazná vyjádření příslušných památkových orgánů a organizací ve smyslu zákona č. 20/1987 Sb. Předložený elaborát je duševním vlastnictvím autorů.

2


2.

ÚVOD

Aktualizace standardního stavebně historického průzkumu (dále jen SHP) byla zpracována od října do listopadu 2011. Průzkum se týkal bývalého kanovnického domu v Olomouci v Křížkovského ulici čp. 14. Objednatelem SHP je Univerzita Palackého v Olomouci, Křížkovského 8, Olomouc. Aktualizace byla provedena v rámci přípravy projektové dokumentace k rekonstrukci objektu. Podkladem pro vyhodnocení objektu bylo zaměření dodané objednavatelem. Toto zaměření zachytilo všechny prostory objektu, nicméně v detailech jako jsou přesné průběhy kleneb, křivost některých zdí a přesné zachycení vstupů bylo nepřesné. Mezi prostory 2.17 a 2.17a není zakreslena zeď se vstupem. Také v tomto zaměření chyběly všechny štukové rámy a fabiony v prostorech patra stejně jako renesanční strop v prostoru 2.18. Podkroví nebylo dodáno v příslušném elektronickém formátu, proto bylo zhodnoceno ručním vybarvením stavebního vývoje. Vzhledem k tomu, že jde o aktualizaci SHP, byly podrobně zhodnoceny pouze dějiny a stavební historie od roku 1983 do současné doby. Celkově jsou objekty v dobrém stavu. Vyhodnocení stavebního vývoje a památkového hodnocení vycházelo z původního

elaborátu

z roku

1979,

vzhledem

k tomu,

že

tehdejší

zpracovatelé měli o objektu možnost zjistit daleko více informací. Tyto skutečnosti zanikly beze zbytku při následné rekonstrukci objektu v letech 1980 – 1983. Také starší stavební dějiny jsme převzali s drobnými korekturami z tohoto SHP. Průzkum objektu byl proveden dle platné metodiky SHP, vydané Státním ústavem památkové péče v Praze v roce 1997, opravené podle 2. vydání z roku 2001. Obrazová dokumentace je zaměřena především

na

zachycení

dochovaných

hodnotných

konstrukcí,

architektonických prvků a detailů, vyhodnocení archivních pramenů a stavebního vývoje objektu. Autorem SHP je Mgr. Jana Čevonová, archivní rešerše, Mgr. Jindřich Záhorka zbylé části SHP. 3


3.

DĚJINY OBJEKTU – ARCHIVNÍ REŠERŠE

Dějiny objektu (aktualizace) Dějiny objektu byly zpracovány v souladu se zadáním úkolu jako aktualizace stavebně historického průzkumu z roku 1977 zpracovaného Státním ústavem pro rekonstrukci historických měst a objektů (dále jen SÚRPMO).1 Těžiště spočívá v doplnění údajů z doby po roce 1977, neomezuje se však pouze na ně.2 Soupisy pramenů, map, plánů, ikonografie, literatury jsou uvedeny kompletně. Budova čp. 513/12 (původně č. 8) stojí na východním konci Křížkovského ulice (dříve Kanovnická, Dómská nebo Rezidenční ul.) v jihovýchodním cípu historického jádra Olomouce. Od počátku pravděpodobně dům olomoucké metropolitní kapituly vznikl v rámci středověké zástavby olomouckého

Předhradí

při

hlavní

hradbě

městského

opevnění,

ve východním sousedství zaniklého kostela sv. Petra (stál v místě dnešního čp. 512/10). V širší oblasti tzv. Petrského návrší se na základě dosavadních archeologických nálezů předpokládá velkomoravské sídliště považované za jedno ze správních center Velké Moravy.3 Nejstarší dosud zjištěné zprávy vztahující se přímo ke stavebnímu vývoji rezidence pocházejí z konce 18. století. Dále viz úvodní komentář k dostupnosti pramenů (Eliáš 1977, s. 1).

1

Jan Eliáš, Dějiny objektu (Prameny, Literatura), in: Slavomíra Kašpárková – Jan Eliáš, Olomouc, Křížkovského 12. Průzkum stavebně-historický. Průzkum architektonický. Průzkum stavebnětechnický (pasport SÚRPMO, přístupný ve sbírkách NPU-UP), Olomouc 1977, s. 1-24. 2

Odkazy na příslušné pasáže textu J. Eliáše ze stavebně historického průzkum z roku 1977 jsou v hlavním textu uváděny menším písmem. 3

Josef Bláha, K raně středověké topografii Olomouce se zvláštním zřetelem k oblasti tzv. Předhradí, in: Acta Universitatis Palackianae Olomucensis. Facultas Philosophica. Historica XXXI. Olomouc 2002. s. 13-28. –Jaroslav Peška, Mladší a pozdní eneolit, starší a střední doba bronzová, in: Jindřich Schulz (ed.), Dějiny Olomouce 1, Olomouc 2009, s. 81.

4


Četné starší zprávy o kanovnických domech na Předhradí nelze jednoznačně přiřadit ke konkrétním objektům.4 V roce 1453 zničil podle Bartoloměje Paprockého požár „všechny domy kanovníků nákladně vystavěné“.5 W. Nather v Kronice olomouckých domů zmiňuje v souvislosti se zkoumaným objektem olomouckého světícího biskupa Martina Göschla (* před 1480 – † po 1533): „1528 Martin Göschel, olomoucký světící biskup, narozený v Jihlavě, odpadl od katolické víry, oženil se s jeptiškou a žil mezi novokřtěnci v Mikulově. Na králův příkaz byl chycen, mučena a odsouzen k smrti upálením, avšak byl omilostněn předán biskupovi k doživotnímu uvěznění (Václav z Jihlavy).“6 Na vedutě Olomouce z doby před rokem 15897 je v jihovýchodní části Předhradí zobrazena skupina patrových zděných domů [ikonografie 1].

4

Dosud nejpodrobněji se zprávami o kanovnických domech na olomouckém Předhradí zabývala Marcela Jsioková, Držitelé kanovnických domů na jižní a východní linii olomouckého Předhradí (diplomní práce, přístupná v knihovně SOkA v Olomouci, sign. A 6329), Katedra historie FF UP v Olomouci, Olomouc 1993. Zde i starší literatura vztahující se k místopisu Předhradí, viz také: Miloš Kouřil, Příspěvky k místopisu olomouckého Předhradí, in: Historická Olomouc a její současné problémy I, Praha 1979 (Acta Universitatis Palackianae Olomoucensis. Facultas Philosophica. Philosophica – Aesthetica 5), s. 109-113; Schulz (pozn. 3), s. 103, 240. V uměleckohistorické literatuře se v poslední době souborem kanovnických domů na Předhradí souhrnně zabývali: Leoš Mlčák – Eva Šimáčková, Obnova někdejších kanovnických rezidencí v Olomouci, Vlastivědný věstník moravský XLII, 1990, č. 1, s. 113-118. – Martin Pavlíček, Barokní architektura, in: Schulz (pozn. 3), s. 430-445, zvl s. 433-434. – Rostislav Švácha, Architektura baroka v Olomouci, in: Ondřej Jakubec – Marek Perůtka (edd.), Olomoucké baroko. Výtvarná kultura let 1620 – 1780 2. Katalog, Olomouc 2010, s. 27-47, zvl. s. 33; LM [Leoš Mlčák], heslo Kanovnické rezidence, in: ibidem, kat. č. 20 na s. 99-101; Pavel Suchánek, Metropolitní kapitula v Olomouci a umění v 18. století, in: Ondřej Jakubec – Marek Perůtka (edd.), Olomoucké baroko. Výtvarná kultura let 1620 – 1780 3. Historie a kultura, Olomouc 2011, s. 43-52, zvl. s. 47-48. 5

Jasioková (pozn. 4), s. 58.

6

Vilém Nather, Kronika olomouckých domů. Předhradí, ed. Vladimír Spáčil, Olomouc 1999, s. 17. – Wilhelm Nather, Kronika olomouckých domů II, ed. Vladimír Spáčil, Olomouc 2007, s. 242. 7

Datace převzata z Ivo Hlobil – Pavel Michna – Milan Togner, Olomouc, Praha 1984 (Památky 37. Městské památkové rezervace), s. 164.

5

Aktualizace stavebněhistorického průzkumu bývalého kanovnického domu v Křížkovského ulici čp. 12 v Olomouci Viz další zprávy a nejstarší předpokládané dějiny objektu do přelomu 17. a 18. století „na základě nepřímých souvislostí a vnějších vazeb“ (Eliáš 1977, s. 2-8).8

Snad na přelomu 17. a 18. století vznikl půdorysný plán části olomouckého Předhradí [plán 4].9 Schematicky zachycuje půdorys obvodových stěn rezidence se vstupy. Budova má trojkřídlou dispozici. Severní křídlo není zobrazeno. Na jeho místě dvůr uzavírá silná zeď otevřená vjezdem, posunutým z osy komplexu mírně k západu. Jižní křídlo, prolomené vstupy v ose severního i jižního průčelí, je ve východní třetině příčně rozděleno zdí se vstupem. Zobrazena není dělící zeď mezi východním křídlem, které navíc postrádá vstup, a západním křídlem sousední

budovy

(Křížkovského

čp.

514/14)

s vlastním

vstupem

na východní straně ze dvora. Rovněž není zachycena dělící zeď mezi východním křídlem, opatřeným vstupem v ose dvorního průčelí, a sousedním objektem se samostatným vstupem z ulice. Výraznější přestavba rezidence na přelomu 17. a 18. století nebo v první třetině 18. století za kanovníka Jana Felixe Želeckého rytíře z Počenic se předpokládá na základě jeho erbu ve vrcholu portálu vjezdu. Podle Z. Kudělky (1989) se při ní uplatnil rakouský architekt Christian Alexander Oedtl (1654 – 1731).10 M. Pavlíček (2009) považuje štukovou výzdobu suprafenester za velice blízkou pracím Baldassara Fontany (1661 – 1733).11

8

Eliáš (pozn. 1), s. 1.

9

Černobílá fotoreprodukce uložena ve sbírkách fotodokumentace Národního památkového ústavu, územním odborném pracovišti v Olomouci. 10

Zdeněk Kudělka, Architektura od 90. let 17. do 30. let 18. století na Moravě, in: Dějiny českého výtvarného umění II/2, s. 455-480, zvl. s. 465. 11

Pavlíček (pozn. 4), s. 433.

6


Jan Felix Želecký (*asi 1671 – † 1731), sídelní olomoucký kanovník od 20. srpna 1701, obýval zkoumanou rezidenci od roku 1711 do 5. května 1730, kdy se stěhuje do uvolněné děkanské rezidence.12 Kanovnickou rezidenci po něm převzal Jiří Jindřich, rytíř Mayerswald (*1676 –† 23. prosince 1747), sídlením kanovníkem nejpozději od roku 1711, od 25. září 1741 olomouckým děkanem. V rezidenci bydlel do 7. prosince 1746, resp. 17. února 1947, kdy přebírá uprázdněnou děkanskou rezidenci.13 2. ledna 1737 je Mayerswaldův rezidenční dům lokalizován v sousedství kláštera sv. Jakuba (stál na místě dnešního domu v ul. Křížkovského čp. 512/10).14 K roku 1747 Mayerswalda v souvislosti se zkoumanou budovou uvádí W. Nather: „Z Maierswaldu, kanovník 1709.“15 M. Jasioková (1993) upozorňuje v katalogovém hesle ke zkoumanému objektu na označení domu „moderna“ ve zprávě ze 7. prosince 1746, z čehož vyvozuje pravděpodobnost úprav rezidence za tohoto kanovníka, známého milovníka umění.16 Z textu M. Jasiokové však není zcela zřejmé, zda se zpráva vztahuje na zkoumaný objekt nebo na děkanskou rezidenci. Od 17. února 1747 do 26. prosince 1752 měl rezidenci obývat Wolfgang Kajetán hrabě Wildenstein (*1701 – † 1761), sídelní kanovník od 2. srpna 1729.17 K roku 1751 jej uvádí W. Nather: „Wolfgang Leopold Kajetán hrabě

Wildenstein,

pán

z Wildbachu,

kanovník

olomoucký

a

salcburský.“18 12

Jasioková (pozn. 4), s. 79, 100-101, 129.

13

Ibidem, s. 79, 100-101.

14

Ibidem, s. 78, pozn. 10 na s. 102.

15

Nather 1999 (pozn. 6). – Idem 2007 (pozn. 6).

16

Jasioková (pozn. 4), s. 101, 124.

17

Ibidem, s. 76, 79, 101.

18


7


Do doby kolem roku 175019 je datovaná kolorovaná rytina s vedutou Olomouce, v níž autor odlišil hnědou barvou šindelové střechy rezidencí situovaných při městských hradbách, jižně od dnešního arcibiskupského paláce, od červených střech významnějších staveb s pálenou krytinou [ikonografie 10]. 26. září 1752 proběhla prohlídka kapitulních nemovitostí.20 Další známé úpravy budovy inicioval v polovině 18. století Josef Antonín svobodný pán Qentell, sídelní kanovník od roku 1752.21 Dokladem jsou nástěnné malby v domácí kapli rezidence (místnost 2.17a) s mariánskými výjevy a jeho erbem. Obsahují malované nápisy se jménem rodiny Quentellů: na západní stěně nad výklenkem O MARIA AUXILIATRIX

RFFUCIUM22 PECCATORUM ET CONSOLATRIX AFFLICTORUM ORA, nad ním po stranách erbu vlevo PRO

/

FAMILIA

/

HAC

/

CUENTEL / LIANA23, vpravo AD IE / CLAMANTE / ET / SUSPIRA / NTE, nad erbem CONTRITO / CORDE / ET HUMILIATO, nad ním AVE

GRATIA PLENA QUIA, ve vrcholu klenby EILIA24 DEI PATRIS

/

MATER DEI FILII SP: / IS SPIRIT / SANCTI, na severní stěně vlevo S. ANGELUS / GUS / TOS.25, vpravo S. ANTON / IUS / DE / PADUA., ve

špaletě okna vlevo S. ANNA., vpravo Joachim. Pod oknem těsně nad podlahou MIMLATOTFVI NCIOIIMNIRNIJAM S HCNIINCTI. W.

19

Datace převzata z Martin Elbel – Ondřej Jakubec (edd.), Olomoucké baroko. Proměny ambicí jednoho města 1. Úvodní svazek, Olomouc 2010, obr. 140. 20

Jasioková (pozn. 4), s. 76, 79.

21


22

Má být „REFUGIUM“.

23

Má být „QUENTILLIANA“.

24

Má být „FILIA“.

25

Má být „CUSTOS“.

8


Nather uvádí kanovníka Quentella († 1775)26 v souvislosti se zkoumanou rezidencí v roce 1774: „Baron Quentl“ a dále k tomuto roku: „V roce 1774 byl dům oceněn na 12 500 zl.“27 Dále viz předpokládané úpravy rezidence v 18. století, popis jejího stavu v protokolu ze stavební prohlídky 14. září 1782 a stav v roce 1785 (Eliáš 1977, s. 8).

K roku 1787 W. Nather uvádí: „Baron Haugwitz.“28 Dále viz popis stavu rezidence v letech 1794, 1800 a 1812 (Eliáš 1977, s. 8-9).

K roku 1820 W. Nather uvádí: „Hrabě Brandis.“29 Dále viz úpravy rezidence v letech 1823, 1824, rozsáhlý popis budovy v inventáři z 24. září 1828, její úpravy a stav v letech 1837, 1848 a 1856 (Eliáš 1977, s. 9-17).

K roku 1866 W. Nather uvádí: „V roce 1866 zde byla 10 sáhů hluboká studna s dobrou vodou.“30 Dále viz popis a opravy rezidence v roce 1883 a úpravy v roce 1884 [plán 52-54] (Eliáš 1977, s 18).

K roku 1890 W. Nather uvádí: „Hrabě Galier“31, resp. „Hrabě Gallier.“32 Dále viz úpravy budovy v roce 1892 (Eliáš 1977, s. 18).

K roku 1893 W. Nather uvádí: „Hrabě Anatol d´Orsay.“ 33 Rokem 1896 je datován obraz (olej na dřevě) rakouského malíře Richarda Sterera (1874 – 1830) ve sbírkách hradu Bouzov [ikonografie 17]. Pohled na domy

čp. 513/12 a 514/14 v ulici Křížkovského

z Bezručových sadů zachycuje podrobně zahradní průčelí rezidence o devíti osách. Jednolitá fasáda je světle žluté barvy. Valbovou střechu se 26


27


28

Ibidem.

29

Ibidem.

30

Ibidem.

31

Nather 1999 (pozn. 6).

32

Nather 2007 (pozn. 6).

33

Idem 1999 (pozn. 6). – Idem 2007 (pozn. 6).

9


třemi světlíky a dvěma komíny pokrývá tmavě šedá krytina. Přízemí, zčásti překryté stromy zahrady, člení skarpy, půlkruhově klenuté kolem vstupních a okenních otvorů, nároží rizalitů ve všech podlažích rustika, patro na výšku obdélná dvoukřídlá osmidílná okna, u rizalitů sdružená, s parapetními a přímými nadokenními římsami, volutové štíty rizalitů s obdélným dvoukřídlým šestidílným oknem v ose lemuje plochá lišta.34 Dále viz ocenění rezidence v roce 1898, úpravy v letech 1899, 1902, 1913 [plán 55-56], 1922, 1925, 1928, 1941, změna správce budovy v roce 1948, adaptace na byty v roce 1950 [plán 57], úpravy v roce1952, stav v letech 1957 (Eliáš 1977, s. 18-20).

Někdy v třetí čtvrtině 20. století došlo k vybudování domovního krytu ve stávajícím suterénu jižního křídla budovy [plán 58-59]. V prostoře P1.02 byly odstraněny dosavadní laťové stěny. Dosavadní vstup ze sousední prostory P1.03 byl zazděn a nahrazen novým posunutým k jihu. Místnost P1.03 byla přepříčkována.35 Z roku 1967 je popis budovy na evidenčním listu státního seznamu nemovitých kulturních památek zpracovaný Státním ústavem památkové péče a ochrany přírody v Praze: „Řadový dům čtyřkřídlové dispozice kolem středního dvora, jednopatrový se sedlovou střechou, do ulice 9 okenních os, přízemí s vodorovnou bosáží, uprostřed barokní ozdobná portál s erbem a na západní straně průchod ke schodišti do Bezručových sadů. okan v 1. patře mají parapetní výplně a bohatou štukovou nadokenní výzdobu. V přízemí klenby.“36 Dále viz stav budovy v letech 1961 a 1966, úpravy v roce 1966 (Eliáš 1977, s. 20).

34

Richard Sterer, Veduta Olomouce – pohled na Předhradí od jihu, olej na dřevě, 1896. – Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Olomouci, mobiliární fond hrad Bouzov – kmenový, rejstř. č. ÚSKP 68483/38-7625, inv. č. BZ03283a. 35

Magistrát města Olomouce, odbor stavební, oddělení pozemních staveb, archiv, složka Olomouc, Křížkovského čp. 513 [dále jen MMOl]. 36

Národní památkový ústav, ústřední pracoviště, odbor evidence, dokumentace a informačních systémů, oddělení nemovitých památek [dále jen NPU-UP], kartotéka Ústředního seznamu kulturních památek ČR [dále jen ÚSKP], rejstř. č. ÚSKP 13635/8-3632.

10


V roce 1970 popsal budovu v pochozím SHP historického jádra Olomouce J. Muk: „Čtyřkřídlý palác se středním nádvořím. Uliční průčelí vrcholně barokní, devítiosé, v přízemí s nižšími okny a portálem s nakoso postavenými sloupy. Nadokenní římsy silně plasticky vyvinuty, s bohatou výzdobou rostlinou i figurální. Dvorní průčelí řešena jednoduše, okna mají odstupněné stuhové šambrány a nadokenní římsy. Vstupní křídlo prolamují v přízemí oválně klenuté arkády. Pozoruhodné zadní průčelí má na obou okrajích renesanční risality s patrovými štítky, v patře se sdruženými renesančními okny, polokruhově zaklenutými, se středními sloupky na způsob arkád. Dvorní i zadní průčelí jsou renesanční, vzhledem k dispozici i oknům přízemí, která jsou povětšinou slepá, je stejného základu i průčelí uliční. Renesanční okna byla pro jednotnost napodobována i při pozdějších úpravách. Vstupní křídlo obsahuje střední průjezd s neckovou klenbou, vpravo od něho palácová schodiště do dvora s arkádovou chodbou s neckovými a křížovými klenbami. Prostory po stranách, jejichž zdivo výrazně předstupuje, jsou renesanční s hřebínkovými klenbami. Současný je i původně patrně jednotný prostor v přízemí levého křídla polokruhově valeně klenutý s trojúhelnými výsečemi v další místnosti v křídle pravém a zadním. Střed zadního křídla je přeřešen novodobě zřejmě v souvislosti s portálem z r. 1913. Pozoruhodný je prostor vybudovaný v síle městské hradby obsažené v zadním průčelí, klenutý polem žebrové klenby. Profil žebra je sice renesanční, nelze však vyloučit vzhledem k mohutnosti žeber, že tato jsou starší a profil dodatečně změněn. Pod zadním křídlem se také nachází v příčném předním traktu sklep. …“.37 Dále viz úpravy budovy v letech 1971, 1973 – 1974 [plán 60-61] (Eliáš 1977, s. 20).

37

Jan Muk, Olomouc. Stavebně historický průzkum jádra. Blok čís. 40 (pasport SÚRPMO, přístupný ve sbírkách NPU-UP), Praha 1970, (s. 76).

11


1. října 1975 byl objekt určený k „rekonstrukci pro Ústav Marxismuleninismu

UP v Olomouci“

převeden

z Podniku

bytových

služeb

v Olomouci do správy Univerzity Palackého v Olomouci (dále jen UP).38 V rámci přípravných prací na adaptaci budovy pro potřeby UP byl SÚRPMO v roce 1977 zpracován již zmíněný SHP [plán 62-67]. Z hlediska stavebního vývoje jde o důležitý pramen zachycující stav objektu před poslední výraznou rekonstrukcí, vlastní projekt rekonstrukce neposkytuje úplné informace.39 Dále viz podrobný popis a stav budovy v SHP z roku 1977 (Eliáš – Kašpárková 1977, s. 2657).

31. srpna 1978 předložila UP odboru územního plánování a architektury (dále jen ÚPA) Městského národního výboru v Olomouci (dále jen MěNV) žádost o vydání stavebního povolení s projektovou dokumentací na „I. etapu rekonstrukce objektu Křížkovského 12 – rekonstrukce krovu“. Ve stejném čtvrtletí ji měl provést Okresní stavební podnik Olomouc.40 Stavební povolení ohledně „Rekonstrukce krovu budovy ÚP (ústav M-L) dle předložené projektové dokumentace“ vydal ÚPA MěNV 26. září 1978. 41

Podle zápisu z 8. září 1978 z jednání o postupu prací měl rekonstrukci krovu provést až v roce 1980 „po projednání v zakázkové komisi“ Okresního střediska státní památkové péče a ochrany přírody v Olomouci (dále jen OSSPPOP) jeho (?) „výrobní útvar“ podle projektu zpracovaného

38

MMOl, dopis Univerzity Palackého v Olomouci [dále jen UP], čj. 3186/75 z 15. 10. 1975.

39

Eliáš – Kašpárková (pozn. 1). – Stav objektu v roce 1977 je podrobně popsán v kapitolách „Architektonický rozbor“ na s. 26-35, „Popis a hodnocení průčelí“ na s. 36-40, „Stavební historie“ na s. 41-47, „Architektonické detily“ na s. 48, „Architektonické závady“ na s. 49, „Stavebnětechnický rozbor“ na s. 50-54, „Směrnice pro asanaci a rekonstrukci“ na s. 55-57. 40

MMOl, dopis UP adresovaný odboru územního plánování a architektury [dále jen ÚPA] Městského národního výboru v Olomouci [dále jen MěNV] z 31. 8. 1978, MěNV čj.3831/78 z 31. 8. 1978. 41

Ibidem, stavební povolení ÚPA MěNV, čj. ÚPA 3831/78 Op/Fial z 26. 9. 1978.

12


SÚRPMO (Ing. arch. Z. Hynek) v září 1977 [plán 68-73] s upozorněním, že „Dle zápisu odb. kultury ze dne 26. 4. 1978 odborný úsek OSPPOP trvá na užití krytiny pálené (břidlice).“42 25. září 1978 se k prováděcímu projektu I. etapy rekonstrukce objektu, k rekonstrukci krovu, vyjádřil odbor kultury Okresního národního výboru v Olomouci (dále jen ONV) následovně: „Prováděcí projektová dokumentace na rekonstrukci krovu byla zpracována na základě studie, která byla našim odborem odsouhlasena v lednu t. r. Na rozdíl od této studie bude krov proveden v konstrukci s dřeva, s užitím ocelových nosníků-vazníků KORD, které budou osazeny v prostoru stropů, jako nosný prvek budoucí podlahy podkroví. Přesné osazení nosníků bude provedeno až na základě odkrytí stropních trámů. Při těchto pracích musí být provedeno zajištění štukových podhledů v I. patře objektu, aby nedošlo k jejich poškození. … Vzhledem k tomu, že ve srovnání se studií nedošlo k podstatným změnám, nemáme k prováděcí projektové dokumentace žádných dalších připomínek. …“.43 Další zprávy o plánované obnově krovu nejsou k dispozici. 5. února 1979 předložila UP ÚPA MěNV žádost o vydání stavebního povolení

s projektovou

dokumentací

na

„rekonstrukci

objektu

Křížkovského 12 – II. etapa“ s předpokládaným zahájením stavby v roce 1979. Stavební povolení vydal ÚPA MěNV 18. dubna 1979: „Projekt řeší rekonstrukci domu … pro účely Ústavu ML ÚP. Dispoziční uspořádání prostor jednotl. podlaží domu je patrno z PD. Otápění teplov. systémem ÚT z kotelny obj. Křížkovského 10, splaškové a dešťové vody z objektu budou svedeny do jednotné kanalizace, zásob. Pitnou vodou z veř. vodovodu.

42

El.

rozvod

v budově

se

napojí

venk.

přípojkou

na

Ibidem, zápis z jednání 5. 9. 1978, čj. MěNV ÚPA 4465/78 z 4. 10. 1978.

43

Ibidem, stanovisko odboru kultury Okresního národního výboru v Olomouci [dále jen ONV], čj. kult 2060/78 Bí z 25. 9. 1978, MěNV čj. 5867 z 19. 12. 1978.

13


transformátor v obj. Křížkovského 8, zásob. plynem se neuvažuje. Součástí akce je úprava vnitř. nádvoří, terasa a zahrada. … “.44 Stručný popis stavební části rekonstrukce podle předloženého projektu obsahují poznámky MěNV k jednání v rámci stavebního řízení 6. března 1979: „Projekt řeší rekonstrukci objektu /s výjimkou krovu/ – technologie tradiční; u požárně bezpečnostních schodišť východního a západního křídla je zvolena technologie železného betonu.“45 31. března 1979 se k prováděcímu projektu I. etapy rekonstrukce objektu, k rekonstrukci krovu, vyjádřil odbor kultury ONV: „Prováděcí projektová dokumentace zpracovaná proj. organizací SURPMO – pob. Olomouc je v souladu se schválenou studií, k níž se památkové orgány již vyjadřovaly. Jedinou změnou proti studii bylo, na základě požadavků orgánů požární ochrany, rozšíření schodiště ve východním křídle z přízemí do I. patra. I tato změna byla již v konceptu projednána s památkovými orgány, takže není k projektu žádných dalších připomínek.“46 Projekt rekonstrukce vypracoval Ing. arch. Z. Hynek (SÚRPMO) v prosinci 1978. Podle plánů pro stavební povolení [plán 74-85] se předpokládaly následující práce a materiály: v suterénu zrušení přístupového schodiště ze dvora (do místnosti P1.03), rozšíření průchodu mezi místnostmi P1.02 a P1.03, probourání zcela nového prostoru (P1.01) západně od místnosti P1.02 pro nástup nového železobetonového točitého schodiště do 1. patra, včetně probourání nového vstupu do místnosti P1.02, spojené se zbouráním a novým vyzděním obvodové stěny (v jádru hlavní hradby městského opevnění) v šíři tohoto schodiště ve všech podlažích; v přízemí probourání vstupu z průjezdu do místnosti 1.03, posunutí dosavadní příčky mezi místnostmi 1.03 a 1.04 mezi dvojici oken v severní stěně spojené s otevřením jednoho z nich, druhotně zúženého, přepříčkování místnosti 44

Ibidem, stavební povolení ÚPA MěNV, čj. ÚPA 647/79/Op/Fial z 18. 4. 1979.

45

Ibidem, rukopisné poznámky MěNV v rámci přípravy k jednání 6. 3. 1979.

46

Ibidem, stanovisko odboru kultury ONV, čj. kult. 531/79 Bf z 31. 3. 1979.

14


v sv.

rohu

východního

křídla

(místnosti

1.05-1.10),

odstranění

dosavadních příček východního křídla, postavení příčky mezi místnostmi 1.11 a 1.13 a vybudování nového schodiště do podkroví v severní části místnosti 113 a probourání nového vstupu a okna z nádvoří, otevření druhotně zazděného vstupu mezi místnostmi 1.13 a 1.14, odstranění příčky v místnosti č. 1.14, zazdění vstupu mezi místnostmi 1.14 a 1.20, odstranění dosavadních příček a vybudování nových pro sociální zařízení v druhé prostoře jižního křídla od východu (místnosti 1.17-23), odstranění příček a prolomení dvou oken na místo jednoho původního v místnosti 1.26, odstranění původní dělící zdi, vybudování nového schodiště do podkroví v prostoře a zazdění okna v severní stěně 1.27, prolomení nového vstupu a zaslepení původního mezi místnostmi 1.28 a 1.29, prolomení okna v severní stěně místnosti 1.30 a oken v severní stěně prostory 1.32; v patře postavení pavlači podél nádvorní strany jižního křídla, prolomení oken do nádvoří v místnostech 2.02-2.04, přeřešení dispozice východního křídla pro novou chodbu podél východní stěny (2.05) a přepříčkování na severním konci (prostory 2.05-08, 2.10-11), prolomení vstupu mezi místnostmi 2.16 a 2.17, prolomení nového okna do nádvoří z místnosti 2.17, odstranění příčky mezi místnostmi 2.17 a 2.17a, zaslepení vstupu mezi místnostmi 2.17 a 2.18, prolomení dvojice symetricky rozmístěných oken na místo dvou nepravidelně rozmístěných do nádvoří z místnosti 2.18, postavení příčky mezi místnostmi 2.19 a 2.20, odstranění příček v místnosti 2.21 a obnovení vstupu do místnosti 2.23, odstranění příčky v místnosti 2.24; v podkroví vybudování vestvaby osvětlené vikýři; v celém objektu výměnu okenních a dveřních výplní; na podlahy kanceláří a pracoven vlýskovou palubovku nebo PVC, na podlahy provozních prostor chlumčanské pásky, na chodby, podesty a pavlač slezskou nebo libereckou žulu, na schodiště vračanský vápenec; na stěny a stropy vápenné štukové omítky; fasádu v barvě perleťové šedi (lomená bílá). Výstižnou charakteristiku rekonstrukce obsahuje zápis z koordinačního jednání, mj. za účasti stavitele Vladimíra Říhy za dodavatele stavby,

15


Fakultní nemocnici Olomouc, a projektanta Ing. Pavla Klementa za SÚRPMO,

„ve

věci

projednání

organizace

výstavby

na

akci

‚Rekonstrukce objektu Křížkovského 12 v Olomouci‘“ z 25. února 1980 s novými termíny zahájení a dokončení stavby v březnu 1980 až prosinci 1982 ve výši 8 586 000 Kčs: „Při rekonstrukci objektu … budou vlastně ponechány původní jen nosné zdi a klenby. Veškeré vnitřní instalace budou nové. U jižního křídla bude pod větší jeho částí vybudováno nové podzemí. Vnější obrysy objektu a profily okolního terénu zůstanou zachovány. Projekt rekonstrukce používá běžné až tradiční technologie. …“. Zápis obsahuje předpokládaný harmonogram prací: v březnu 1980: „Zahájení výstavby. – Budování šaten a soc. zařízení v I. patře vých. křídla a dalších zařízení staveniště dle projektu organizace výstavby. Šatny a soc. zařízení budou vytápěny naftovými a el. akumulačními kamny. Investor zajistí v předstihu potřebné vyjádření o stavu komínů v tomto křídle. Tyto komíny budou fungovat jen do podzimu t.r., kdy budou strženy v rámci rekonstrukce krovu a nahrazeny topením el. akumulačními kamny. – Zrušení a přeložení fasádních rozvodů nn, provedení přípojky nn, zprovoznění stávající vodovodní přípojky, zaslepení plynovodní přípojky“; v dubnu až prosinci 1980: „Rekonstrukce krovů včetně nezbytných statickostavebních konstrukcí (hlavně zpevňující věnec, zděné římsy a štítové zdivo, ztužující pásy) výměna částí stropů (I nosníky, a nosníky NSP) – viz rozpočet I. etapa. taktéž budou provedeny výklizy celého objektu. Celková prostavěnost 1.301 tis. Kčs (tzn. 8 tis. za měsíc, 11 pracovníků)“; v roce 1981 „Rekonstrukce severního a západního křídla. Důraz kladen především na severní křídlo, neboť je zde výměníková stanice a ústí zde přípojky el. energie, vody, kanalizace a telefonu. V tomto roce na podzim budou již všechny zbývající přípojky provedeny a stávající zabudovány s konečnou platností. Obě křídla budou v zimním období již vytápěna. Celková prostavěnost 2.538 tis. Kčs (tzn. 211 tis./měs., 18 pracovníků)“; v roce 1982 „Rekonstrukce jižního a na závěr východního křídla.

16


Rekonstrukce zahrady a dvora. Šatny a sociální zařízení z východního křídla budou po dohodě s investorem přesunuty do již rekonstruovaných prostor.“47 Stavba byla nakonec prováděna od září 1980 do srpna 1983 oddělením výstavby Fakultní nemocnice Olomouc (stavbyvedoucí Ing. Martin Říha) nákladem 8 875 998 Kčs.48 29. července 1983 dokončené práce dodavatel stavby předal UP. Nedodělky – „1) úprava zahradní terasy; 2) kašna a dlažba nádvoří; 3) dokončení západní fasády a zabarvení vč. fasády severní (uliční)“ – měly být dokončeny do 31. srpna 1983. V protokolu z místního jednání v rámci kolaudačního řízení 29. července 1983 byly zaznamenány následující nedodělky: „a) není provedena konečná úprava schodišť. Prostor (zábradlí, obklad schod. stupňů); b) nejsou osazeny dveřní prahy; c) není osazena ventilace na WC v podkrovních prostorách; dokončit venkovní omítku fasády ze strany západní; e) nejsou dokončeny terénní a sadové úpravy nádvoří a zahrady; …“, s termínem dokončení do 31. srpna 1983, a dále požadavky OSSPPOP (vyjádření L. Mlčáka): „1) …, aby bylo dokončeno restaurování kamenného náhrobku osazeného v přízemí v chodbě. 2) …, aby bylo dokončeno restaurování nástěnných maleb v … kapli v prvním patře. 3) V místnosti č. 125 v přízemí je třeba dokončit restaurování erbovních štítků (doplnit v barvě) a opravit štukovou rosetu na klenbě. 4) Osazené kamenné ostění okna v zahradní fasádě, je třeba opravit, tak aby jeho tvar tvořil pravidelný obdélník“ s termínem dokončení do 31. prosince 1983.49 V rámci rekonstrukce objektu byl gotický náhrobník neznámé abatyše ze zaniklého olomouckého kláštera augustiniánek u sv. Jakuba na Předhradí 47

Ibidem, zápis z jednání 25. 2. 1980 v zasedací síni rektorátu UP.

48

Ibidem, zápis o odevzdání a převzetí dokončených staveb z 29. 7. 1983.

49

Ibidem, protokol z místního šetření v rámci kolaudačního řízení z 29. 7. 1983 (na základě pozvánky ÚPA MěNV, čj. ÚPA 4428/83/Op z 21. 7. 1983).

17


z roku 1325 [ikonografie 18-19] přenesen do vstupní chodby v přízemí ze západní fasády při průchodu do Bezručových sadů, kam byl osazen na počátku 20. století. Původně byl nalezen „v základech demolované zemské nemocnice, jejichž předchůdcem byl klášter sv. Jakuba“; zdokumentován byl pracovníky OSSPPOP v Olomouci v roce 1977: „Pískovcový náhrobek má tvar obdélníkové desky o rozměrech 162 (170) x 100 cm, dvakrát příčně přeražený na této části. Na okraji probíhá latinský nápis, z něhož je nejlépe zachovaný letopočet 1325 (Anno Domini MCCCXXV). Ve spodní části byl nápis při nějaké dřívější úpravě odsekán. V ploše náhrobní desky je značně poškozený rytý obraz postavy v dlouhém řasnatém šatu (habitu) s kuklou na hlavě. …“.50 V roce 1981 náhrobník, osazený ještě na západní fasádě objektu „se silnou vrstvou nalíček“, podrobně popsal M. Pojsl: „Náhrobek ve tvaru ploché obdélné desky o rozměrech 95 x 162 (170) cm je dvakrát příčně přelomený na tři přibližně stejně velké kusy. Stav jeho dochování je velmi špatný. Deska z hrubozrnného pískovce je jednak značně zvětralá a jednak mechanicky poškozená. Nejvíc je poškození na obvodu a v místech dvojího přelomení. Spodní okraj byl někdy v minulosti otesán, čímž byl náhrobek zbaven části obvodového nápisu. Původní rozměry náhrobní desky lze proto rekonstruovat jen velmi přibližně (100 x 180 cm). … Hloubka rýhy postavy 2-3 mm je daleko plytší než rýhy písmen, které dosahují až 15 mm. Rovněž šířka rýhy postavy je značně subtilnější. Nestejně hluboký a široký je žlábek, který rámuje obrazovou plochu (přibližně 65 x 152 cm). V horní části je patrný ještě krátký úsek dalšího žlábku, z čehož lze soudit, že obvodový nápis byl ohraničen původně dvěma rovnoběžnými rýhami, vzdálenými od sebe asi 15 cm. …“. M. Pojsl rovněž zaznamenal opravu náhrobníku v roce 1977: „I přes zmíněné nalíčky a poškození bylo možno na náhrobku identifikovat část nápisu s letopočtem 1325. Tato skutečnost přivedla 50

Ibidem, žádost Okresního střediska státní památkové péče a ochrany přírody v Olomouci Krajskému středisku státní památkové péče a ochrany přírody v Ostravě o zápis gotického náhrobníku do státního seznamu nemovitých kulturních památek, čj. 371/79-Po z 13. 3. 1979.

18


v roce pracovníky Okresního střediska státní památkové péče a ochrany přírody v Olomouci k rozhodnutí kámen očistit a zdokumentovat. Po mechanické a chemickém odstranění nalíček bylo možno rekonstruovat vyrytou postavu uprostřed desky a částečně i rytý nápis na okraji.“51 V roce 1983 budovu stručně popsal D. Líbal: „Na Předhradí reprezentuje renesanci čtyřkřídlový bývalý kanovnický dům čp. 513 v Křížkovského ul. č. 12 s dochovaným zadním průčelím s renesančními rizality a polokruhově vrcholícími sdruženými okny se středními sloupky na způsob loggie.“52 V roce 1990 L. Mlčák a E. Šimáčková k rekonstrukci objektu uvedli: „Z hlediska památkových zájmů nemůžeme být zcela spokojeni ani s příliš razantně

prováděnými

celkovými

rekonstrukcemi

kanovnických

rezidencí V Křížkovského ul. č. 12 a 14. V objektu … došlo sice podle projektu olomouckého ateliéru SÚRPMO k rehabilitaci řady dříve nevhodně využívaných místností, stalo se tak ale za cenu ztráty všech původních omítek jak v interiéru, tak zčásti i na fasádách. Rekonstrukci prováděla stavební četa Fakultní nemocnice v Olomouci, která neměla žádné zkušenosti s rekonstrukcemi historických objektů a uplatnila proto na stavbě v praxi běžně užívané technologie.“53 V roce 1996 popsali budovu P. Konečný a P. Michna: „Čtyřkřídlá stavba palácové dispozice se středním dvorem. Barokní průčelí z počátku 18. století má bohatě profilované nadokenní římsy s oválnými medailóny s reliéfy v supraportách a kamenný portál s rozeklaným štítem. Zadní trakt je renesanční z doby kolem roku 1600. Z jeho průčelí směrem k městské hradbě vystupují dva postranní rizality, které mají v patře drobné lodžie s toskánskými sloupky a akantovou výzdobou ve cviklech. Koncem 19. století byl vnitřek domu adaptován na byty. V letech 197951

Miloslav Pojsl, Dva nejstarší náhrobky v Olomouci, Umění XXIX, 1981, s.455-458.

52

Líbal 1983, zvl. s. 147.

53

Šimáčková – Mlčák 1990, s. 117.

19


1983 realizována celková rekonstrukce, při níž odkryt malovaný trámový strop.“54 16. srpna 2000 schválil stavební odbor, oddělení pozemních staveb Úřadu města Olomouce udržovací práce na jihovýchodní fasádě rezidence. Mělo jít o: „rozebrání pískovcového soklu, jeho nové sestavení, otlučení zvlhlých omítek do v 2 – 3 m, provedení sanačních omítek a nátěru fasády.“55 Referát kultury Okresního úřadu Olomouc svým rozhodnutím z 14. srpna 2000 stanovil mj. následující podmínky: zachování stávajícího členění a barevnosti.56 Z roku 2004 je popis rezidence J. Markové na aktualizovaném evidenčním listu kulturní památky: „Areál o čtyřech křídlech, uzavírající střední

dvůr.

Zahrada je situovaná

mezi

domem a hradbou.

Jednotraktový objekt postavený na raně gotických kamenných hradbách které jsou zachované v některých částech po celé výšce přízemí. Sklepy jsou cihelné, klenuté valenou klenbou. Centrální schodiště je novodobé točité. Přízemní prostory po levé straně. jsou klenuty valenou segmentovou klenbou s nepravidelně umístěnými trojúhelnými výsečemi. v přízemí po levé straně schodiště je umístěna původní kaple zaklenuta druhotně křížovou klenbou do profilovaných patek s pískovcovými gotickými erby. V síle zdiva, otočen do zahrady se dochoval výklenek zaklenutý gotickými pískovcovými žebry ukončenými v erbovních štítcích. V patře jsou plochostropé místnosti. Pouze kaple po levé straně je zaklenuta valenou klenbou a zdobena bohatou štukovou malbou s motivy vztahujícími se k Panně Marii s erbem donátora. V krovu jsou vestavěny kanceláře, osvětlené drobnými vikýři Zahradní fasáda je 54

Pavel Konečný – Pavel Michna (edd.), Seznam nemovitých kulturních památek Olomouce, Olomouc 1996, s. 35. 55

MMOl, sdělení k ohlášení udržovacích prací stavebního odboru, oddělení pozemních staveb, Úřadu města Olomouce, čj. OPS/5230/2000/Po z 16. 8. 2000. 56

Ibidem, rozhodnutí referátu kultury Okresního úřadu Olomouc čj. Kult. 3367/2000/G z 14. 8. 2000.

20


jednoduchá se zachováním různých tlouštěk stěn, po obou stranách uzavřena vystouplými rizality, zakončenými barokními volutovými štíty. Okna

jsou

(arkádová)

zde i

zachována

barokním

s původním

ostěním.

Dvorní

gotickým, fasáda

je

renesančním jednoduchá

s novodobým ochozem. Okna a dveře jsou lemována pískovcovými zárubněmi.

Pravé

boční

křídlo

je

dvoupatrové,

nepodsklepená,

jednotraktové s místnostmi vestavěnými do podkroví. V přízemí je spojeno valenou chodbou se schodištěm v hradbách. Přízemí je zaklenuto valenou klenbou s trojúhelnými lunetami. V patře jsou rovné stropy se štukovými zrcadly. Levé boční křídlo je jednotraktové, nepodsklepené dvoupatrové s valenou klenbou v přízemí, novodobým schodištěm a plochostropým patrem. Krov je užíván novodobou vestavbou. Objekt podél ulice je dvoupatrový, dvoutraktový v přízemí s vestavbou do podkroví. V přízemí jsou valené klenby s trojúhelnými výsečemi, křížové klenby. Vstupní průjezd je zaklenut plackou do pasů. Schodiště je otevřené tříramenné s dřevěným zábradlím, tvořeným soustruženými kuželkami. Místnosti v patře jsou plochostropé, zdobené jemnou štukou. V chodbě je druhotně osazen kamenný náhrobek. Fasáda do dvora je jednoduchá, přízemí je rozčleněno na arkády, zaklenuté stlačenými oblouky, vysoká okna v patrech jsou orámována jednoduchou štukou. Fasáda do ulice je zdobnější. Vjezd je zdoben pískovcovým portálem, tvořeným

kanelovanými

bočními

sloupy,

zakončenými

římsou

s rozeklaným frontonem, uprostřed zdobeným erbem. Okna v patře jsou zdobena mezi nadokenními rozeklanými římsami.“57 Na samostatném evidenčním listu následuje popis gotického náhrobníku z roku 1325 osazeného při poslední rekonstrukci do zdi vstupní chodby v přízemí: „Pískovcová náhrobní deska obdélného tvaru o velikostech 170 x 100 cm, rozpůlená na tři stejně veliké části. Po okraji je rámována jednoduchým obdélníkem s latinským nápisem ve tvaru monumentální majuskule 57

NPU-UP, kartotéka ÚSKP, rejstř. č. 13636/8-3633.

21


přechodného románsko gotického tvaru. Nápis značně poškozený s odsekanou spodní částí. Na ploše náhrobní desky je vyrytá, dnes již značně poškozená, postava ženy v řasnatém dlouhém šatu s plachetkou na

hlavě.

Dochovaný

+ANNO:DNI+/M.CCC.XXV.O.III.K.M

nápis

je velmi

torzovitý:

(…)/[-]/[/]HIC.I.(…).MON

(.)STEII.“58 V roce 2006 náhrobník podrobně popsal M. Pojsl: „…Náhrobník ve tvaru ploché obdélné desky o rozměrech 162 (170) x 95 cm o neznámé síle je dvakrát příčně přelomený na tři přibližně stejně velké kusy. Deska z hrubozrnného pískovce je silně zvětralá a mechanicky poškozená, nejvíce po obvodu a v místech dvojího přelomení. Spodní okraj byl v minulosti odsekán, čímž zmizela část obvodového nápisu. Rekonstrukcí lze přibližně určit původní velikost desky 180 x 100 cm. Na vertikální ose náhrobníku je sekaná kresba vzpřímené postavy v čelním pohledu (hloubka zářezu 2-3 mm). Představuje ženu oděnou do řasnatého až po zem splývajícího hábitu s kuklou na hlavě. Po její pravé straně můžeme identifikovat volně spuštěný pás, snad kožené cingulum. Vzhledem ke stavu poškození povrchu desky nelze rozlišit rýhy kreslící obličejovou část a ruce, které mohou být kryty hábitem. Obvodový jednořádkový nápis gotickou majuskulí je na 15 cm široké nápisové pásce. Zatímco vnitřní rýha pásky je znatelná takřka po celém obvodu, vnější rýha se dochovala jen v horní části. Výška písmen se pohybuje mezi 8 až 10 cm. Text: + ANNO ·DNI + / M · CCC · XXV · O · III · K · M [---] / [---] / [---] HIC · I · [---] MON(A)SEII · // Přepis: Anno (Domini) + millesimo trecentesimo vicesimo quinto (obiit) tertium (Kalendas Maii) [---] hic (in) [---] (huius) monasterii. Překlad: + Léta Páně + 1325 zemřela 29. dubna (?) … zde (v) … (tohoto) kláštera. …“.59 58

Ibidem, rejstř. č. 49017/8-2606.

59

Miloslav Pojsl, Sepulkrální památky na Moravě a ve Slezsku do roku 1420, Olomouc 2006 (Monumenta Moraviae et Silesiae Sepulcralia I), s. 127-130.

22


Rezidenci v roce 2009 stručně popsal O. Jakubec: „Na … kanovnickém paláci je z doby kolem roku 1600 zachován zajímavý dispoziční detail průčelí obráceného k hradbám, které je rámováno dvěma zkosenými rizality se štíty členěnými polosloupky s volutami a otevřenými sdruženými půlkruhovými okny s dekorativní kamenickou výzdobou. Podobné dva rizality vznikly také ve dvorním průčelí rezidence v Kanovnické ulici 4 při výrazné přestavbě kolem roku 1600.“60 V roce 2010 budovu popsal L. Mlčák: „Čtyřkřídlá rezidence čp. 513, Křížkovského 12, má zadní renesanční a přední barokní křídlo, postavené na počátku 18. století. Na průčelí, které je připisováno vídeňskému staviteli Oedtlovi, vícekrát pracujícího pro rod Želeckých z Počenic, je osazen znak stavebníka kanovníka Jana Felixe Želeckého (kanovníkem 1701 – 1731). Domácí kapli v zadním křídle s freskami, obsahujícími latinské mariánské invokace, dal ve druhé třetině 18. století vyzdobit Josef Antonín sv. pán Quentel.“61 Statický posudek krovu ze září 2010 ke změnám provedeným v souvislosti s vybudováním střešní vestavby při poslední rekonstrukci objektu konstatuje: „Sedlový krov byl původně proveden jako ležatá stolice se sklonem střešní roviny 30-32°. Šikmé sloupy začepovány do vazného trámu, podélné skloněné vaznice vynášejí krokve a polohu vaznic zajišťují kleštiny, které jsou na vaznicích osedlány tesařským spojem. Krov pultový byl původně řešen jako stojatá stolice s vaznými trámy, svislými sloupy a vzpěrou. Krokve byly uloženy na pozednici, středové a hřebenové vaznici. Krov byl opět upraven pro podkrovní vestavbu.“; stav krovu byl: „… v relativně dobrém stavu, provedení z 80. let min. století vykazuje řemeslné nedostatky ve spojích a rovněž kvalita

60

Ondřej Jakubec, Renesanční a manýristické umění, in: Schulz (pozn. 3), 311-331, zvl. s. 322.

61

Mlčák (pozn. 4), s. 100.

23


řeziva není na úrovni, což se projevuje zvýšeným popraskáním a kroucením prvků.“62 2. prosince 2010 odsouhlasil odbor stavební, oddělení pozemních staveb (dále jen OPS), Magistrátu města Olomouce (dále jen MMOl) obnovu původního interiérového zateplení střech skelnou vatou za izolaci z minerálních vláken, provedení podhledů podkroví ze sádrokartonu na místo původních překližkových desek a s ohledem na statiku krovu výměnu dosavadní břidlicové střešní krytiny (položené při rekonstrukci v 80. letech 20. století) za krytinu z eternitových šablon, typu Eternit Dekora s dezénem a barvou břidlice a bodovými zachytávači sněhu (závazné stanovisko odboru památkové péče MMOl z 13. října 2010). Projekt

vypracoval

Petr

Vencl

v srpnu

2010

(ATELIER

DEK,

DEKPROJEKT s.r.o.) [plán 87-97].63 29. prosince 2010 zrušil OPS MMOl povolení ze 7. prosince 2010 s ohlášenou stavbou pro „rozšíření seminární učebny o prostory stávajícího

respiria“

(místnosti

2.21

a

2.24).

Podle

projektu,

vypracovaného Daliborem Zapletalem ve spolupráci s Miluší Tesaříkovou (A Atelier, Architektonicko urbanistický atelier, Olomouc) v říjnu 2010 [plán 98-102], se pro rozšíření učebny předpokládaly „práce spojené s proražením nového otvoru a podtažením ocelovými válcovanými nosníky, osazením nového dveřního křídla do původního kamenného ostění,

zaslepení

původního

kamenného

ostění

dočasnou

sádrokartonovou příčkou, výměnu vstupních dveří na pavlač za nová dvojitá tvarově shodná s původními, osazení nového trubkového madla, rozšíření stávajícího stupínku a provedení nové nášlapné vrstvy 62

MMO, složka Olomouc, Křížkovského čp. 514, ATELIER DEK, Projektová dokumentace obnovy zateplení střech a výměny střešní krytiny Univerzita Palackého, Křížkovského 14, 772 00 Olomouc, Pavel Pospíšil, Oprava podkroví vestavby objektů Křížkovského 12, 14. Statický posudek, Plumlov 2010, s. 2. 63

Ibidem, ATELIER DEK, Projektová dokumentace obnovy zateplení střech a výměny střešní krytiny Univerzita Palackého, Křížkovského 14, Praha, září 2010.

24


z povlakové krytiny (Marmoleum). Vnitřní omítky budou zachovány, místa narušená stavebním zásahem doplněna shodnou povrchovou úpravou jako stávající a nové pouze na čele rozšířeného stupínku vápenocementové plstí hlazené. Olíčení bude provedeno v odstínu bílém odstíny dveřních výplní budou shodné s původními, použitými v objektu. Navržená úprava se hmoty objektu, ani půdorysné plochy nedotkne.“ Podrobně jsou předpokládané práce specifikovány v popiscích plánové dokumentace: „před započetím stavebních prací provést sondy na omítky a malby, …., - provést demontáž stávajícího dveřního křídla a šetrné proražení nového otvoru v dělící zdi, - pro překlenutí nového otvoru použít ocelové válcované nosníky I č. 240 …., - dozdívky a zazdívky ve zděných konstrukcích provést z cihel plných pálených na maltu vámenocementovou MVC5, - šetrně odseknout stávající kamenný sokl po obvodu místnosti a povrch po odseknutí zapravit, - stávající průchod s kamenným

portálem

z haly

zaslepit

pomocí

demontovatelné

sádrokartonové příčky tl. 150 mm s vloženou tepelnou izolací, - pro oddělení průchodu a seminární učebny osadit nové zábradlí, vysoké 800 mm, složené z trubkového madla a sloupků z leštěného nerezu, kotvené do snížené konstrukce podlahy; podlaha: - odstranit stávající nášlapnou vrstvu z koberce (Jeko) včetně obvodových lišt, - zachovat stávající kamennou dlažbu z mramoru, provést revizi jednotlivých kamenných prvků, uvolněné prvky vyzvednout a znovu přilepit k podkladu, - provést rozšířené stupínku, pomocí přířezů z pórobetonových tvarovek „YTONG“, kladených na kotevní most a tenkovrstvou maltu, - nové nášlapné vrstvy navrženy z povlakové krytiny (Marmoleum), - podklad pod povlakovou krytinu srovnat pomocí samonivelační stěrky …, v místě stávající mramorové dlažby lité na kotevní most, - hrany a přechody mezi nášlapnými vrstvami řešit pomocí hranových a přechodových lišt, - před vstupem do učebny osadit nový vyrovnávací schodek s pískovce; omítky: - nové omítky na pórobetonových dozdívkách vápenocementové, plstí hlazené, vyztužené ve štuku perlinkovou sítí, - povrchová úprava

25


sádrokartonové příčky – tenkovrstvá omítkovina, - vnitřní zachované omítky zbavit maleb a nově přeštukovat, - místa narušená stavebním zásahem doplnit shodnou povrchovou úpravou jako stávající, - místnosti nově olíčit malbou v odstínu bílém; okna: - stávající dřevěná okna osazená za kamenným ostěním budou zachována, - u oken provést odbornou opravu – prověřit kování, přetmelit zasklení a doplnit těsnění po obvodu křídla; dveře. – stávající dveřní výplně zachovat, odborně opravit, - nové do učebny – dřevěné jednokřídlové osazené do rámové zárubně, s dorazem u prahu, - nové vstupní na pavlač – dvojité, dvoukřídlové, prosklené, s nadsvětlíkem …“.64 4. dubna 2011 odsouhlasil OPS MMOl provedení soustavy bleskosvodů a nových rozvodů elektroinstalace v podkroví [plán 86].65 9. srpna 2011 vydal OPS MMOl povolení na „stavební úpravy zpevněných ploch“ [plán 103-106]. Mělo se jednat opravu terasy a „schodiště 13 schodů, schodiště 4 schody a schodiště 3 schody“ před jižním průčelím budovy včetně restaurování kamenosochařských prvků.66 Projekt vypracoval v únoru 2011 Zdeněk Judl (Architektonický ateliér Ing. arch. Ladislav Palko, Lipník nad Bečvou), návrh restaurátorských prací René Seifried v srpnu 2009.67

64

MMOl, A Atelier, Architektonicko urbanistický atelier, Technická zpráva. Olomouc. Filosofická fakulta, Křížkovského 12. Rozšíření seminární učebny. Olomouc, říjen 2010. 65

MMOl, rozhodnutí odboru stavebního, oddělení pozemních staveb [dále jen OPS], Magistrátu města Olomouce [dále jen MMOl], čj. SMOl/OPS/42/1303/2011/Kr z 4. 4. 2011. 66

Ibidem, rozhodnutí OPS MMOl, čj. SMOI/OPS/42/3182/2011/Koc z 9. 8. 2011.

67

Ibidem.

26


Seznam zkratek

MCO

fond Metropolitní kapitula Olomouc

MěNV

Městský národní výbor v Olomouci

MMOl

Magistrát města Olomouce, odbor stavební, oddělení

pozemních staveb, archiv, složka Olomouc, Křížkovského čp. 513 NPU-UP

Národní památkový ústav, ústřední pracoviště

NPU-UOP

Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště

ONV

Okresní národní výbor v Olomouci

OSSPPOP

Okresní středisko státní památkové péče a ochrany přírody

v Olomouci OPS

Odbor stavební (stavební odbor), oddělení pozemních

staveb PBH

Podnik bytového hospodářství Olomouc

SHP

Stavebně historický průzkum

SOkA

Státní okresní archiv

SÚRPMO

Státní ústav pro rekonstrukci historických měst a objektů

UP

Univerzita Palackého v Olomouci

ÚPA

Odbor územního plánování a architektury

ÚSKP

Ústřední seznam kulturních památek České republiky

VMO

Vlastivědné muzeum v Olomouci

ZAO-Ol Zemský archiv v Opavě, pobočka Olomouc

27


4. PRAMENY, LITERATURA, MAPY, PLÁNY Prameny a literatura Prameny Magistrát města Olomouce, odbor stavební, oddělení pozemích staveb, archiv složka Olomouc, Křížkovského čp. 513 Národní památkový ústav, ústřední pracoviště, Praha kartotéka ÚSKP, sbírky dokumentace, spisy, Olomouc, Křížkovského čp. 513/12, rejstř. č. ÚSKP 13635/8-3632 Národní

památkový

ústav,

územní

odborné

pracoviště

v Olomouci kartotéka ÚSKP, sbírky dokumentace, spisy, Olomouc, Křížkovského čp. 513/12, rejstř. č. ÚSKP 13635/8-3632 Zemský archiv v Opavě, pobočka Olomouc68 fond Metropolitní kapitula Olomouc kart. 142, inv. č. 3400, sign. D VI z 2 kart. 298, sign. Fe 6 kart. 307 kart. 901, inv. č. 4889, sign. I a 98 kart. 1278, sign. 46/1 kart. 1288, sign. 48/6 kart. 1299, sign. 49/10 68

Prameny uvedeny podle J. Eliše. – Eliáš (pozn. 1), s. 27.

28


kart. 1310, sign. 52/10 kart. 305, sign. Fe 25, protokol 26. 9. 175269 protokoly zasedání kapituly k. 14, 5. 5. 1730 a k. 20, 7. 12. 174670 Edice pramenů71 Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae I, č. 116 II, č. 60, 61, 106, 255 Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae III, č. 214 IV, č. 69 V, č. 124 XV, č. 1 Fontes rerum Bohemicarum II, č. 409 Internetové zdroje: http://oldmaps.geolab.cz

69

Prameny uvedeny podle M. Jasiokové. – Jasioková (pozn. 4), s. 102.

70

Prameny uvedeny podle M. Jasiokové. – Ibidem.

71

Prameny uvedeny podle J. Eliše. – Eliáš (pozn. 1), s. 27.

29


Mapy a plány 1.

Matthäus Merian, plán obléhání Olomouce císařským vojskem

v letech 1644 a 1645, 1650, mědiryt s leptem. Matthäus Merian, Topographia Bohemiae, Moraviae et Silesiae, Frankfurt am Main 1650, s. 104. – Reprodukce: Category:

Bohemiae

Moraviae

et

Silesiae

(Merian),

Wikimedia

Commons,

http://commons.Wikimedia.org/wiki/File%3ABohemiae_Moraviae_et_Silesiae_(Meria n)_178.jpg, vyhledáno 18. 11. 2011.

2.

Theophilus Henel, Olomouc, plán městského opevnění („Statt

Olmütz …“), 1676, kolorovaná perokresba (?). Österreichisches Staatsarchiv Wien, Kriegsarchiv. – Reprodukce: NPU-UP, inv. č. PPOP-996-5-441.

3.

Perspektivní plán městského opevnění Olomouce („Olmütz wie es

sich in diesem Jahr Ao 1686 wirklich befünden thuet.“), 1686, kolorovaná kresba. SOkA Olomouc, Sbírka litografií a fotografií, inv. č. 178, sign. I/3. – Reprodukce:

Veduty

v českých

archivech

vzniklé

do

roku

1850,

http://veduty.bach.cz/veduty/, vyhledáno 18. 11. 2011.

4.

Olomouc, půdorysný plán části Předhradí, přelom 17. a 18. stol.

(?), kolorovaná kresba. Reprodukce: NPU-UOP v Olomouci, sbírka fotodokumentace (Metainformační systém NPU, dokument G0002723).

5.

Plán města Olomouce, mezi lety 1712 – 1727, kolorovaná

perokresba. Moravský zemský archiv v Brně, fond Benediktini Rajhrad, Mapy a plány, plán č. 6. – Reprodukce: Jan O. Eliáš, Nejstarší plán města Olomouce (1712 – 1727), Zprávy Vlastivědného ústavu v Olomouci, 1973, č. 162, obr. na 3. str. obálky.

6.

Louis de Rocheby, plán opevnění Olomouce („Plan et Projet de la

Ville d´Ollmütz …“), 1717, kolorovaná perokresba (?). Österreichisches Staatsarchiv Wien, Kriegsarchiv. – Reprodukce: NPU-UP, inv. č. PPOP-996-5-442.

30


7.

Plán opevnění Olomouce, 1742, kolorovaná kresba. SOkA Olomouc.

– Reprodukce: Ondřej Jakubec – Marek Perůtka (edd.), Olomoucké baroko. Výtvarná kultura let 1620 – 1780 2. Katalog, Olomouc 2010, obr. 42 na s. 67.

8.

Plán pevnosti a města Olomouce („Plan von Olmütz Mit den

Neuen Project. …“), 1747, kolorovaná perokresba (?). Österreichisches Staatsarchiv Wien, Kriegsarchiv. – Reprodukce: NPU-UP, inv. č. PPOP-996-5-443.

9.

Plán pevnosti a města Olomouce („Plan von der Vestung und

Stadt Ollmütz …“), konec 40. let 18. stol., kolorovaná kresba (?). SOkA Olomouc. – Reprodukce: Jindřich Schulz (ed.), Dějiny Olomouce 1, Olomouc 2009, obr. 160 na s. 482.

1 0.

August Thomas von Wober, plán pevnosti a města Olomouce,

polovina 18. stol., kolorovaná kresba. VMO, inv. č. V 1628. – Reprodukce: Ondřej Jakubec – Marek Perůtka (edd.), Olomoucké baroko. Výtvarná kultura let 1620 – 1780 2. Katalog, Olomouc 2010, kat. č. 45 na s. 116.

1 1.

Plán pevnosti a města Olomouce, polovina 18. století, kolorovaná

kresba (?). Österreichisches Staatsarchiv Wien, Kriegsarchiv. – Reprodukce: NPU-UP, inv. č. PPOP-996-5-446.

1 2.

Plán pevnosti a města Olomouce („Rapports: Plan Von der

Haubt- Graniz Festung Olmütz …“), 1752, kolorovaná kresba (?). Österreichisches Staatsarchiv Wien, Kriegsarchiv. – Reprodukce: NPU-UP, inv. č. PPOP996-5-444.

1 3.

Plán pevnosti a města Olomouce („Rapports: Plan Von der

Festung Olmütz …“), kolem 1753 (1750), kolorovaná kresba (?). Österreichisches Staatsarchiv Wien, Kriegsarchiv. – Reprodukce: NPU-UP, inv. č. PPOP996-5-445.

31


1 4.

Plán pevnosti a města Olomouce („Rapports, und zugleich

Antrags Plan Von der Festung Olmütz …“), kolem 1756, kolorovaná kresba (?). Österreichisches Staatsarchiv Wien, Kriegsarchiv. – Reprodukce: NPU-UP, inv. č. PPOP-996-5-447.

1 5.

Claudius Hyacint de Bretton – Pierre Bechade de Rochepine – E.

von Dissel, plán pevnosti a města Olomouce („Rapports Plan von der Vestung Olmütz …“), 1757, kolorovaná kresba. Österreichisches Staatsarchiv Wien, Kriegsarchiv. – Reprodukce: Martin Elbel – Ondřej Jakubec (edd.), Olomoucké baroko. Proměny ambicí jednoho města 1. Úvodní svazek, Olomouc 2010, obr. 152.

1 6.

Plán pevnosti a města Olomouce („Rapports: und zugleich

Antrags:Plan lit: A von der Festung Olmütz …“), kolem 1757, kolorovaná kresba (?). Österreichisches Staatsarchiv Wien, Kriegsarchiv. – Reprodukce: NPU-UP, inv. č. PPOP-996-5-448.

1 7.

Plán pevnosti a města Olomouce („Plan Der Mährischen

Haubstadt und Vestung Ollmütz …“), 1758, kolorovaná kresba (?). Österreichisches Staatsarchiv Wien, Kriegsarchiv. – Reprodukce: NPU-UP, inv. č. PPOP996-5-451.

1 8.

Mapa Olomouce a okolí obléhané pruským vojskem („Belegerung

von Olmütz in Ao 1758.“), 1758, kolorovaná kresba. Vědecká knihovna v Olomouci. – Reprodukce: Martin Elbel – Ondřej Jakubec (edd.), Olomoucké baroko. Proměny ambicí jednoho města 1. Úvodní svazek, Olomouc 2010.

1 9.

Plán pevnosti a města Olomouce obléhaného pruským vojskem

(„Accurater Grund Riss der Stadt und Vestung Ollmütz. …“), 1758, kolorovaná rytina. Vlastivědné muzeum v Olomouci, inv. č. V 416. – Reprodukce: Ondřej Jakubec – Marek Perůtka (edd.), Olomoucké baroko. Výtvarná kultura let 1620 – 1780 2. Katalog, Olomouc 2010, kat. č. 44 na s. 115.

32


2 0.

Plán pevnosti a města Olomouce („Plan Der Situation und

Feindlichen-Attaque von Olmütz …“), kolem 1758, kolorovaná kresba (?). Österreichisches Staatsarchiv Wien, Kriegsarchiv. – Reprodukce: NPU-UP, inv. č. PPOP996-5-450.

2 1.

Plán pevnosti a města Olomouce („Plan Der Situation und

Feindlichen-Attaque von Olmütz …“), 50. léta 18. stol., kolorovaná kresba (?). Österreichisches Staatsarchiv Wien, Kriegsarchiv. – Reprodukce: NPU-UP, inv. č. PPOP-996-5-449.

2 2. der

Plán pevnosti a města Olomouce („Rapports Plan Littera, A. Von Festung

Olmütz

…“),

kolem

1760,

kolorovaná

kresba

(?).

Österreichisches Staatsarchiv Wien, Kriegsarchiv. – Reprodukce: NPU-UP, inv. č. PPOP996-5-452.

2 3.

Plán pevnosti a města Olomouce („Rapports Plan und Provils.

Littera, A. Von der Festung Ollmütz …“), kolem 1762, kolorovaná kresba (?). Österreichisches Staatsarchiv Wien, Kriegsarchiv. – Reprodukce: NPU-UP, inv. č. PPOP-996-5-454.

2 4.

Plán pevnosti a města Olomouce („Rapports Plan, und Profils –

Littera A – Von der Festung Ollmütz …“), kolem 1763, kolorovaná kresba (?). Österreichisches Staatsarchiv Wien, Kriegsarchiv. – Reprodukce: NPU-UP, inv. č. PPOP-996-5-455.

2 5.

Plán pevnosti a města Olomouce („Rapports Plan, und Provils

Littera. A – Von der Vestung Ollmütz …“), kolem 1764, kolorovaná kresba. Österreichisches Staatsarchiv Wien, Kriegsarchiv. – Reprodukce: NPU-UP, inv. č. PPOP-996-5-456.

33


2 6.

Plán pevnosti a města Olomouce („Rapports Plan Littera A Von

der Festung Olmütz …“), kolem 1765 (1760), kolorovaná kresba (?). Österreichisches Staatsarchiv Wien, Kriegsarchiv. – Reprodukce: NPU-UP, inv. č. PPOP996-5-453.

2 7.

Plán pevnosti a města Olomouce („Rapports Plan, und Profils

Littera A- Von der Vestung Ollmütz …“), 1766, kolorovaná kresba (?). Österreichisches Staatsarchiv Wien, Kriegsarchiv. – Reprodukce: NPU-UP, inv. č. PPOP996-5-458.

2 8.

Plán pevnosti a města Olomouce („Rapports, und Vorschlags

Plan Sambt Profils Littera A – Von der Vesstung Olmutz …“), kolem 1767, kolorovaná kresba (?). Österreichisches Staatsarchiv Wien, Kriegsarchiv. – Reprodukce: NPU-UP, inv. č. PPOP-996-5-457.

2 9.

Plán pevnosti a města Olomouce („Rapports Plan. Von der Kaÿ-

König Granitz Festung Ollmütz …“), kolem 1769, kolorovaná kresba (?). Österreichisches Staatsarchiv Wien, Kriegsarchiv. – Reprodukce: NPU-UP, inv. č. PPOP996-5-459.

3 0.

Plán pevnosti a města Olomouce v roce 1784 („Rapports Plan der

Kaÿ: Königl Granitz Festung Ollmütz für das Jahr 1784 …“), 1784, kolorovaná kresba (?). Österreichisches Staatsarchiv Wien, Kriegsarchiv. – Reprodukce: NPU-UP, inv. č. PPOP-996-5-461.

3 1.

Berniere, plán pevnosti a města Olomouce, 2. pol. 18. stol.,

kolorovaná kresba (?). Österreichisches Staatsarchiv Wien, Kriegsarchiv. – Reprodukce: NPU-UP, inv. č. PPOP-996-5-463.

3 2.

Plán Olomouce („Plan Olmütz …“), kolorovaná kresba, poslední

třetina 18. stol. SOkA Olomouc. – Reprodukce: Ondřej Jakubec – Marek Perůtka (edd.), Olomoucké baroko. Výtvarná kultura let 1620 – 1780 2. Katalog, Olomouc 2010, obr. 47 na s. 73.

34


3 3.

Plán pevnosti a města Olomouce, poslední třetina 18. stol.,

kolorovaná kresba (?). Österreichisches Staatsarchiv Wien, Kriegsarchiv. – Reprodukce: NPU-UP, inv. č. PPOP-996-5-460.

3 4.

Franz Kukula, plán části pevnosti a města Olomouce („Plan litt.

W. Von einem Theil der Stadt und Festung Ollmütz …“), poslední třetina 18. stol., kolorovaná kresba (?). Österreichisches Staatsarchiv Wien, Kriegsarchiv. – Reprodukce: NPU-UP, inv. č. PPOP-996-5-464.

3 5.

Plán pevnosti a města Olomouce („Plan Der mährischen

Haupstadt und Gränz Festung Ollmütz …“), poslední třetina 18. stol. Österreichisches Staatsarchiv Wien, Kriegsarchiv. – Reprodukce: NPU-UP, inv. č. PPOP996-5-466.

3 6.

Plán pevnosti a města Olomouce („Plan von Olmitz“), poslední

třetina 18. stol. Österreichisches Staatsarchiv Wien, Kriegsarchiv. – Reprodukce: NPU-UP, inv. č. PPOP-996-5-470.

3 7.

Plán pevnosti a města Olomouce („Übersichts-Skizze von

Olmütz.“), poslední třetina 18. stol., kolorovaná kresba (?). Österreichisches Staatsarchiv Wien, Kriegsarchiv. – Reprodukce: NPU-UP, inv. č. PPOP-996-5-477.

3 8.

Plán pevnosti a města Olomouce, první třetina 19. stol.

Österreichisches Staatsarchiv Wien, Kriegsarchiv. – Reprodukce: NPU-UP, inv. č. PPOP996-5-468.

3 9.

Plán města Olomouce s vyznačením konskripčních čísel domů,

první čtvrtina 19. stol, kolorovaná kresba. Reprodukce: Radniční listy, květen 2010, http://www.olomouc.eu/radnicni-listy/radnicni-listy-2010/radnicni-listy-kveten2010_%28cesky%29?article_id=8701, vyhledáno 18. 11. 2011.

35


4 0.

Plán města Olomouce s vyznačením konskripčních čísel domů

(„Situations-Plan der Stadt Olmütz …“), 1828. Reprodukce: Jindřich Schulz (ed.), Dějiny Olomouce 1, Olomouc 2009, obr. 174 na s. 519.

4 1.

Císařský povinný otisk stabilního katastru, 1833. Reprodukce:

Archivní

mapy,

http://archivnimapy.cuzk.cz/cio/data/ciom/2131-1/2131-1-

001_index.html, vyhledáno 18. 11. 2011.

4 2.

Mapa Olomouce a okolí z II. vojenského mapování, mapový list č.

7, 1837 – 1838. Österreichisches Staatsarchiv Wien, Kriegsarchiv. – Reprodukce: NPU-UP, inv. č. PPOP-996-5-490a..

4 3.

Plán části pevnosti a města Olomouce („Plan der Stadt und eines

Theiles der Haupt und Gränz Festung Ollmütz …“), konec 30. let 19. stol. Österreichisches Staatsarchiv Wien, Kriegsarchiv. – Reprodukce: NPU-UP, inv. č. PPOP996-5-479.

4 4.

Plán pevnosti a města Olomouce („Plan Der Kais: Köbigl: Haupt-

und Grenzfestung Olmüz …“), 1840. Österreichisches Staatsarchiv Wien, Kriegsarchiv. – Reprodukce: NPU-UP, inv. č. PPOP-996-5-476.

4 5.

Plán pevnosti a města Olomouce, kolem 1840, kolorovaná

litografie. SOkA Olomouc. – Reprodukce: Ondřej Jakubec – Marek Perůtka (edd.), Olomoucké baroko. Výtvarná kultura let 1620 – 1780 2. Katalog, Olomouc 2010, obr. 33 na s. 58.

4 6.

Plán pevnosti a města Olomouce v roce 1842 („Plan der Haupt

Festung Olmütz im Jahre 1842“), Österreichisches Staatsarchiv Wien, Kriegsarchiv. – Reprodukce: NPU-UP, inv. č. PPOP-996-5-478.

4 7.

Plán pevnosti a města Olomouce („Situations-Plan der K. K.

Haupt Gränz Festung und Stadt Olmütz …“), 1846 (?). Österreichisches Staatsarchiv Wien, Kriegsarchiv. – Reprodukce: NPU-UP, inv. č. PPOP-996-5-484.

36


4 8.

Plán pevnosti a města Olomouce („Festung Olmütz. Plan A. …“¨),

polovina 19. stol. Österreichisches Staatsarchiv Wien, Kriegsarchiv. – Reprodukce: NPU-UP, inv. č. PPOP-996-5-471.

4 9.

Plán Olomouce a okolí, příloha Olomouckého městského

schematismu sestaveného městským radou Franzem Peyschou a vydaného v Olomouci 1866. Reprodukce: Jindřich Schulz (ed.), Dějiny Olomouce 2, Olomouc 2009, obr. 4 na s. 28.

5 0.

Josef Srdýnko, Plán města Olomouce v roce 1833 s vyznačením

konskripčních čísel domů („Königliche Hauptstadt Olmütz in Mähren 1833. …“), 1867. Österreichisches Staatsarchiv Wien, Kriegsarchiv. – Reprodukce: NPU-UP, inv. č. PPOP-996-5-469.

5 1.

Plán pevnosti a města Olomouce v letech 1833 a 1834

(„Uiebersichts Plan von den neun entworfenen permanenten Forts …“), 1867. Österreichisches Staatsarchiv Wien, Kriegsarchiv. – Reprodukce: NPU-UP, inv. č. PPOP-996-5-467.

5 2.

F. Kottas, půdorysy střední části (přízemí, 1. patro) jižního křídla

(„Dom Capitular Residenz No 8 …“), (1884), (měřítko 1:50). ZAO-Ol, MCO, sign. 48/6, kart. 1288.

5 3.

(R. Wlaka), půdorysy (přízemí, 1. patro) a řez schodištěm

v západním křídle budovy („Plan zur Adaptirung der Bodenstiege auf Traversen und Einwölbung der schadhaften Stiege von eb. Erde den I. Stock in der Resindenz Nro 8. gehörig dem Hochwürd. Herrn Grafen D. Orsai in Olmütz.“), (1892), (měřítko 1 : 50). ZAO-Ol, MCO, sign. 52/10, kart. 1310.

37


5 4.

Zoplauer & Stefanauer Bergbau – & Eisenhütten – Gewerkschafts,

plán

litinového

zábradlí

točitého

schodiště

(„Wendel-Treppe

/rechtsgehend/“), konec 19. století. ZAO-Ol, MCO, sign. 48/6, kart. 1288. 5 5.

Johann Hublík, situační plán budovy, půdorys a řezy parkánovou

hradbou

(„Zeichnung

zur

Wiederherstellung

der

schadhaften

Brüstungsmauer gegen Schillerpark im Garten der Residenz No 12/8 der Residenzgasse, Eigentum des Getreuen Metropolitan-Kapitels zu Olmütz. Olmütz 29. Aug. 1913. …“, 1913, měřítko 1 : 500 (situace), 1 : 100 (půdorys), 1 : 50 (řezy). MMOl. 5 6.

Johann Hublík, situační plán budovy, půdorysy (přízemí, 1. patro)

a řez střední částí jižního křídla, půdorys a pohled na nové schodiště při dvorním průčelí východního křídla („Zeichnung zur Errichtung zweier Stiegen, u. Abbruch einer alten hölzernen Pawlatsche in der Residenz N o 12/8 der Residenzgasse, Eigentum des Hochwürdigsten Getreuen Metropol. Kapitels in Olmütz. Olmütz, 25. Juli 1913. …“, 1913, měřítko 1 : 500 (situace), 1 : 100, 1 : 50. MMOl. 5 7.

Půdorys přízemí jižního křídla („Adaptace bytových jednotek pro

zaměst. TOS n.p. Olomouc“), 16. červen 1960, měřítko 1 : 100, 2 pare. MMOl.

5 8.

Půdorys a řez suterénem pod jižním křídlem, 3. čtvrtina 20. stol,

skica tužkou. MMOl. 5 9.

Situace, půdorys a řez suterénem pod jižním křídlem, plán

adaptace suterénu na domovní kryt, 3. čtvrtina 20. stol. MMOl.

38


6 0.

L. Smékal – Vondráková (Univerzita Palackého Olomouc),

půdorys přízemí („Stávající stav domu PBH Křížkovského 12 Olomouc“), výkres 1, říjen 1974, měřítko 1:100. MMOl. 6 1.

L. Smékal – Vondráková (Univerzita Palackého Olomouc),

půdorys 1. patra („Stávající stav domu PBH Křížkovského 12 Olomouc“), výkres 2, říjen 1974, měřítko 1:100. MMOl. 6 2.

S. Kašpárková – J. Dolníčková – J. Šafrová (SÚRPMO), půdorys

přízemí s grafickým vyhodnocením stavebního vývoje,

prosinec 1976,

měřítko 1 : 100. Kašpárková – Eliáš 1977, příloha. 6 3.

S. Kašpárková – J. Dolníčková (SÚRPMO), půdorys 1. patra

s grafickým vyhodnocením stavebního vývoje, prosinec 1976, měřítko 1 : 100. Kašpárková – Eliáš 1977, příloha. 6 4.

S. Kašpárková – J. Dolníčková – J. Šafrová (SÚRPMO), půdorys

podzemí s grafickým vyhodnocením stavebního vývoje, březen 1977, měřítko 1 : 100. Kašpárková – Eliáš 1977, příloha. 6 5.

S. Kašpárková – J. Dolníčková (SÚRPMO), půdorys podzemí

s grafickým vyhodnocením památkového hodnocení, , březen 1977, měřítko 1 : 100. Kašpárková – Eliáš 1977, příloha. 6 6.

S. Kašpárková – J. Dolníčková (SÚRPMO), půdorys přízemí

s grafickým vyhodnocením památkového hodnocení, březen 1977, měřítko 1 : 100. Kašpárková – Eliáš 1977, příloha. 6 7.

S. Kašpárková – J. Dolníčková (SÚRPMO), půdorys 1. patra

s grafickým vyhodnocením památkového hodnocení, březen 1977, měřítko 1 : 100. Kašpárková – Eliáš 1977, příloha. 39


6 8.

Z. Hynek – J. Pohlídalová – J. Pospíšil – L. Zvoneček (SÚRPMO),

situace („Olomouc, Křížkovského 12, rekonstrukce objektu pro Ústav marxismu-leninismu University Palackého v Olomouci“), výkres stav./1, září 1977, měřítko 1 : 500. MMOl. 6 9.


půdorys krovu („Olomouc, Křížkovského 12, rekonstrukce objektu pro Ústav marxismu-leninismu University Palackého v Olomouci“), výkres stav./2, září 1977, měřítko 1 : 50. MMOl. 7 0.


řezy krovem A-A´, B-B´, C-C´, D-D´(„Olomouc, Křížkovského 12, rekonstrukce

objektu

pro

Ústav

marxismu-leninismu

University

Palackého v Olomouci“), výkres stav./3, září 1977, měřítko 1 : 50. MMOl. 7 1.


situace („Olomouc, Křížkovského 12, rekonstrukce objektu pro Ústav marxismu-leninismu University Palackého v Olomouci“), výkres stav./1, září 1977, měřítko 1 : 500. MMOl. 7 2.

D. Tůmová – B. Ševčík (SÚRPMO), projekt krovu: půdorys

střechy s hromosvody („Olomouc-Křížkovského 12, rek. objektu pro ústav M-L U.P. v Olomouci“), výkres E/H 1, září 1977, měřítko 1 : 50. MMOl. 7 3.

D. Tůmová – B. Ševčík (SÚRPMO), projekt krovu: pohled na

uliční fasádu budovy s hromosvody („Olomouc-Křížkovského 12, rek. objektu pro ústav M-L U.P. v Olomouci“), výkres E/H 2, září 1977, měřítko 1 : 100. MMOl.

40


7 4.

Hynek – Rodová – Herynková (SÚRPMO), situace připojení

inženýrských sítí („Olomouc – Křížkovského 12“), výkres ZTI/3, červenec 1978, měřítko 1 : 200. MMOl. 7 5.

Z. Hynek – O. Hudeček – J. Pohlídalová – J. Pospíšil (SÚRPMO),

situace („Olomouc, Křížkovského 12, rekonstrukce objektu pro Ústav marxismu-leninismu University Palackého v Olomouci“), výkres stav./1, prosinec 1978, měřítko 1 : 50. MMOl. 7 6.


půdorys suterénu a řez suterénem E-E´(„Olomouc, Křížkovského 12, rekonstrukce

objektu

pro

Ústav

marxismu-leninismu

University

Palackého v Olomouci“), výkres stav./2, prosinec 1978, měřítko 1 : 50. MMOl.

7 7.


půdorys přízemí („Olomouc, Křížkovského 12, rekonstrukce objektu pro Ústav marxismu-leninismu University Palackého v Olomouci“), výkres stav./3, prosinec 1978, měřítko 1 : 50. MMOl. 7 8.


půdorys 1. patra („Olomouc, Křížkovského 12, rekonstrukce objektu pro Ústav marxismu-leninismu University Palackého v Olomouci“), výkres stav./4, prosinec 1978, měřítko 1 : 50. MMOl. 7 9.


půdorys podkroví, řez I-I´podkrovím („Olomouc, Křížkovského 12, rekonstrukce

objektu

pro

Ústav

marxismu-leninismu

University


41


8 0. pohled

Z. Hynek – O. Hudeček – J. Pohlídalová – J. Pospíšil (SÚRPMO), zahradní průčelí jižního křídla („Olomouc, Křížkovského 12,

rekonstrukce

objektu

pro

Ústav

marxismu-leninismu

University


8 1.


pohled z nádvoří na severní křídlo („Olomouc, Křížkovského 12, rekonstrukce

objektu

pro

Ústav

marxismu-leninismu

University


8 2.


pohled z nádvoří na východní křídlo („Olomouc, Křížkovského 12, rekonstrukce

objektu

pro

Ústav

marxismu-leninismu

University


8 3. pohled

Z. Hynek – O. Hudeček – J. Pohlídalová – J. Pospíšil (SÚRPMO), z nádvoří

rekonstrukce

na

objektu

jižní pro

křídlo Ústav

(„Olomouc,

Křížkovského

marxismu-leninismu

12,

University


8 4.


pohled z nádvoří na západní křídlo („Olomouc, Křížkovského 12, rekonstrukce

objektu

pro

Ústav

marxismu-leninismu

University


8 5.


situace („Olomouc, Křížkovského 12, rekonstrukce objektu pro Ústav 42


marxismu-leninismu University Palackého v Olomouci“), výkres pov., březen 1980, měřítko 1 : 600. MMOl. 8 6.

M. Vician, ochrana před bleskem („Projektová dokumentace

obnovy zateplení střech a výměny střešní krytiny Univerzita Palackého, Křížkovského 14, …“), výkres F 1.4.6 – 2, srpen 2010, měřítko 1 : 200. MMOl

8 7. Petr Vencl (ATELIER DEK), situace („Projektová dokumentace obnovy zateplení střech a výměny střešní krytiny Univerzita Palackého, Křížkovského 14, …“), výkres C, srpen 2010, měřítko 1 : 500. MMOl. 8 8. Petr Vencl (ATELIER DEK), situace („Projektová dokumentace obnovy zateplení střech a výměny střešní krytiny Univerzita Palackého, Křížkovského 14, …“), výkres E1, srpen 2010, měřítko 1 : 500. MMOl. 8 9. Petr Vencl (ATELIER DEK), půdorys střechy – původní stav („Projektová dokumentace obnovy zateplení střech a výměny střešní krytiny Univerzita Palackého, Křížkovského 14, …“), výkres F01, srpen 2010, měřítko 1 : 100. MMOl. 9 0. Petr Vencl (ATELIER DEK), půdorys střechy – nový stav („Projektová dokumentace obnovy zateplení střech a výměny střešní krytiny Univerzita Palackého, Křížkovského 14, …“), výkres F02, srpen 2010, měřítko 1 : 100. MMOl. 9 1. Petr Vencl (ATELIER DEK), půdorys podkroví – původní stav („Projektová dokumentace obnovy zateplení střech a výměny střešní krytiny Univerzita Palackého, Křížkovského 14, …“), výkres F03, srpen 2010, měřítko 1 : 75. MMOl.

43


9 2. Petr Vencl (ATELIER DEK), řezy objektem – původní stav („Projektová dokumentace obnovy zateplení střech a výměny střešní krytiny Univerzita Palackého, Křížkovského 14, …“), výkres F04, srpen 2010, měřítko 1 : 100. MMOl. 9 3. Petr Vencl (ATELIER DEK), řezy objektem – nový stav („Projektová dokumentace obnovy zateplení střech a výměny střešní krytiny Univerzita Palackého, Křížkovského 14, …“), výkres F05, srpen 2010, měřítko 1 : 100. MMOl. 9 4. Petr Vencl (ATELIER DEK), pohledy – původní stav („Projektová dokumentace obnovy zateplení střech a výměny střešní krytiny Univerzita Palackého, Křížkovského 14, …“), výkres F06, srpen 2010, měřítko 1 : 100. MMOl. 9 5. Petr Vencl (ATELIER DEK), pohledy – nový stav („Projektová dokumentace obnovy zateplení střech a výměny střešní krytiny Univerzita Palackého, Křížkovského 14, …“), výkres F07, srpen 2010, měřítko 1 : 100. MMOl. 9 6. Petr Vencl (ATELIER DEK), detail 2 – okap střechy („Projektová dokumentace obnovy zateplení střech a výměny střešní krytiny Univerzita Palackého, Křížkovského 14, …“), výkres F09, srpen 2010, měřítko 1 : 12. MMOl. 9 7. Petr Vencl (ATELIER DEK), detail 8 – stěna vikýře („Projektová dokumentace obnovy zateplení střech a výměny střešní krytiny Univerzita Palackého, Křížkovského 14, …“), výkres F15, srpen 2010, měřítko 1 : 6. MMOl.

44


9 8. Dalibor Zapletal – Miluše Tesaříková (A Atelier), situace stavby („Rozšíření seminární učebny“), výkres C, říjen 2010, měřítko 1 : 1000. MMOl.

9 9. Dalibor Zapletal – Miluše Tesaříková (A Atelier), půdorys místností v jz. nároží 1. patra – stávající stav místnosti 2.24 („Rozšíření seminární učebny“), výkres 1, říjen 2010, měřítko 1 : 1000. MMOl. 100.

Dalibor Zapletal – Miluše Tesaříková (A Atelier), půdorys

místností v jz. nároží 1. patra – nový stav místnosti 2.24 („Rozšíření seminární učebny“), výkres 2, říjen 2010, měřítko 1 : 1000. MMOl. 101.

Dalibor Zapletal – Miluše Tesaříková (A Atelier), příčný řez A-A´

místností 2.24 („Rozšíření seminární učebny“), výkres 3, říjen 2010, měřítko 1 : 1000. MMOl. 102.

Dalibor Zapletal – Miluše Tesaříková (A Atelier), podélný řez B-

B´ místnostmi 2.21 a 2.24 („Rozšíření seminární učebny“), výkres 4, říjen 2010, měřítko 1 : 1000. MMOl. 103.

Zdeněk Judl (Architektonický ateliér Ing. arch. Ladislav Palko),

situační plán zahrady – stávající stav („Stavební úpravy zpevněných ploch na UP v Olomouci“), únor 2011, měřítko 1:100. MMOl. 104.


situační plán zahrady – nový stav („Stavební úpravy zpevněných ploch na UP v Olomouci“), únor 2011, měřítko 1:100. MMOl. 105.


kladečský plán („Stavební úpravy zpevněných ploch na UP v Olomouci“), únor 2011, měřítko 1:100. MMOl.

45


106.


řez T1, řez T2 („Stavební úpravy zpevněných ploch na UP v Olomouci“), únor 2011, měřítko 1:50. MMOl.

46


Ikonografie 1 . Veduta Olomouce, pohled od jihu, před 1589, rytina z dílny Mikuláše Vischera na Komenského mapě Moravy poprvé vydané 1627. SOkA Olomouc, sign. 123/VI, 49. – Reprodukce: Ivo Hlobil – Pavel Michna – Milan Togner, Olomouc, Praha 1984 (Památky 37. Městské památkové rezervace), obr. na s. 31.

2 . Johann Willenberger, veduta Olomouce, dřevořez, 1593. Bartoloměj Paprocký, Zrcadlo slavného Markrabství moravského, Olomouc 1593, s. CL XXXV.

3 . Veduta Olomouce („OLMIZ“), pohled od jihu, 16. – 17. stol., rytina. SOkA Olomouc, Sbírka litografií a fotografií, sign. IX/7. – Reprodukce: Veduty v českých archivech vzniklé do roku 1850, http://veduty.bach.cz/veduty/, vyhledáno 18. 11. 2011.

4 . J. J. Kilian podle Antonína Lublinského (?), bakalářská teze Mathiase Schmidta, 1676, mědiryt s čárovým leptem. ZAO-Ol, fond Univerzita v Olomouci, inv. č. 2142, teze č. 13, obrazová č. 233. – Reprodukce: Veduty v českých archivech vzniklé do roku 1850, http://veduty.bach.cz/veduty/, vyhledáno 18. 11. 2011.

5 . Johann Tscherning – Georg Matthias Vischer, veduta Olomouce („Die Stadt Ollmütz“) na Mapě Moravy, 1692, mědiryt. ZAO-Ol, fond Rodinný archiv Žerotínů Bludov, inv. č. 624. – Reprodukce: Veduty v českých archivech vzniklé do roku 1850, http://veduty.bach.cz/veduty/, vyhledáno 18. 11.

6 . Martin Engelbrecht podle Friedricha Bernharda Wernera, veduta Olomouce („Prospect der Statt Ollmütz in Mähren wie solche von dem Heil. Berg. vom Morgen anzusehen ist / Prospectus Civitatis Olmuti in Moravia de Monte Sancto versus Orientem“), po roce 1724, mědiryt s leptem. SOkA Olomouc, Sbírka litografií a fotografií, sign. I/26. – Reprodukce: Veduty v českých archivech vzniklé do roku 1850, http://veduty.bach.cz/veduty/, vyhledáno 18. 11.

47


7 . Josef Freindt (Freundt), tovaryšský list pro Josefa Rollentze s vedutou Olomouce („Prospect der k. k. Haupt Stadt u. Gränitz Vestung Olmütz in Mähren, wie solche von Morgen an zu sehen ist.“), pohled od sv., 1735, mědiryt. VMO, inv. č. O 2682. – Reprodukce: Ondřej Jakubec – Marek Perůtka (edd.), Olomoucké baroko. Výtvarná kultura let 1620 – 1780 3. Historie a kultura, Olomouc 2011, obr. 1.

8 . Veduta Olomouce, („DIE KÖNIGL. HAUBT STADT UND GRANITZ VÖSTUNG OLMÜTZ IN MÄHREN.“), pohled od jv., 1742, lavírovaná kresba. SOkA Olomouc, Sbírka litografií a fotografií, sign. X/26. – Reprodukce: Veduty v českých archivech vzniklé do roku 1850, http://veduty.bach.cz/veduty/, vyhledáno 18. 11.

9 . Friedrich Bernard Werner, veduta Olomouce, kolem 1752, lavírovaná kresba. Miejska Biblioteka Publiczna we Wrocławiu (zničeno). – Reprodukce: NPU-UP, sbírka fotodokumentace (Metainformační systém NPU, dokument G0006107).

1 0. Josef Freindt (Freundt), veduta Olomouce („Prospect der k: k: Haupt Stadt und Gränitz Festung Olmütz in Mähren, wie solche von …“), kolem poloviny 18. stol., kolorovaná rytina. SOkA Olomouc. – Reprodukce: Martin Elbel – Ondřej Jakubec (edd.), Olomoucké baroko. Proměny ambicí jednoho města 1. Úvodní svazek, Olomouc 2010, obr. 140.

1 1. Johann Dominik Klein st., veduta Olomouce obléhané pruským vojskem

(„PROSPECTVS

METROPOLIS

MORAVIAE

VERSUS

ORIENTEM“), pohled od jz., 1758, olej na plátně. VMO, inv. č. O 485. – Reprodukce: Ondřej Jakubec – Marek Perůtka (edd.), Olomoucké baroko. Výtvarná kultura let 1620 – 1780 3. Historie a kultura, Olomouc 2011, kat. č. 201 na s. 336.

1 2. Johann Martin Will, veduta Olomouce obléhané pruským vojskem, pohled od východu, kolem 1758, mědiryt s leptem. SOkA, Sbírka litografií a fotografií, inv. č. 4. – Reprodukce: Martin Elbel – Ondřej Jakubec (edd.), Olomoucké baroko. Proměny ambicí jednoho města 1. Úvodní svazek, Olomouc 2010, obr. 6; Veduty

48

Aktualizace stavebněhistorického průzkumu bývalého kanovnického domu v Křížkovského ulici čp. 12 v Olomouci v českých archivech vzniklé do roku 1850, http://veduty.bach.cz/veduty/, vyhledáno 18. 11.

1 3. Veduta Olomouce, pohled od východu, tovaryšský list, před rokem 1782, mědiryt. SOkA Olomouc, fond Cech krejčích Olomouc, inv. č. 17. – Reprodukce: Veduty v českých archivech vzniklé do roku 1850, http://veduty.bach.cz/veduty/, vyhledáno 18. 11.

1 4. Veduta Olomouce („Olmütz“), 1825 – 1835. NPU-UOP v Ostravě, mobiliární fond zámku Hradec nad Moravicí, rejstř. č. ÚSKP 13477/38-7616, inv. č. HM HM06205.

1 5. Carl Würbs, veduta Olomouce, pohled od východu, 1842, lavírovaná kresba tužkou. SOkA Olomouc, Sbírka litografií a fotografií, sign. I/7. – Reprodukce: Veduty v českých archivech vzniklé do roku 1850, http://veduty.bach.cz/veduty/, vyhledáno 18. 11.

1 6. Franz Kalivoda, Olomouc, pohled na jižní část Předhradí od východu, projížďka císaře Františka Josefa I. dne 8. prosince 1848, kolem 1848, kolorovaná litografie. SOkA Olomouc, sbírka litografií a fotografií, sign. XXXII/39. – Reprodukce: Vilém Nather, Kronika olomouckých domů. Předhradí, ed. Vladimír Spáčil, Olomouc 1999, obr. 18.

1 7. Richard Sterer, Olomouce, pohled na jižní část Předhradí od jihu, 1896, olej na dřevě. NPU-UOP v Olomouci, mobiliární fond hrad Bouzov – kmenový, rejstř. č. ÚSKP 68483/38-7625, inv. č. BZ03283a.

1 8. Carl Pietzner (?), náhrobník abatyše z roku 1325, 1901 (?), fotografie. VMO, inv. č. 0-703. – Reprodukce: Václav Burian, Známý – neznámý náhrobní kámen od olomouckých augustiniánek, Zprávy Krajského vlastivědného muzea v Olomouci, 1981, č.210, s. 31-32, obr. na 3. str. obálky.

49


1 9. Miloslav Pojsl, rekonstrukce náhrobníku abatyše z roku 1325, kolem 1981, kresba. NPU-UOP v Olomouci. – Reprodukce: Miloslav Pojsl, Dva nejstarší náhrobky v Olomouci, Umění XXIX, 1981, s.455-458, obr. 4 na s. 456. – Miloslav Pojsl, Sepulkrální památky na Moravě a ve Slezsku do roku 1420, Olomouc 2006 (Monumenta Moraviae et Silesiae Sepulcralia I), obr. A 29 na s. 128.

2 0. Olomouc, kanovnická rezidence Křížkovského čp. 513/12, pohled od severu na uliční průčelí, 2. pol. 20. stol., fotografie. NPU-UOP, sbírka fotodokumentace. – Reprodukce: Leoš Mlčák – Eva Šimáčková, Obnova někdejších kanovnických rezidencí v Olomouci, Vlastivědný věstník moravský XLII, 1990, č. 1, s. 113-118, zvl. s. 117-118, obr. 4 na s. 116.

2 1. Olomouc, kanovnická rezidence Křížkovského čp. 513/12, pohled od jz. na zahradní průčelí, 2. pol. 20. stol., fotografie. NPU-UOP, sbírka fotodokumentace. – Reprodukce: Leoš Mlčák – Eva Šimáčková, Obnova někdejších kanovnických rezidencí v Olomouci, Vlastivědný věstník moravský XLII, 1990, č. 1, s. 113-118, zvl. s. 117-118, obr. 6 na s. 116.

2 2. Olomouc, Stavebně-historický průzkum domu v Křížkovského ulici čp. 12, rok 1977, fotografická příloha, autor fotografií Z. Otruba. Investor Univerzita Palackého.

50


Literatura Burian 1981: Václav Burian, Známý – neznámý náhrobní kámen od olomouckých augustiniánek, Zprávy Krajského vlastivědného muzea v Olomouci, 1981, č.210, s. 31-32, obr. na 3. str. obálky. Eliáš – Kašpárková 1977 (Eliáš 1977): Slavomíra Kašpárková – Jan Eliáš, Olomouc, Křížkovského 12. Průzkum stavebně-historický. Průzkum architektonický.

Průzkum

stavebně-technický

(pasport

SÚRPMO,

přístupný ve sbírkách NPU-UP), Olomouc 1977. Eliáš – Líbal 1972-1973: Jan Eliáš – Dobroslav Líbal, Stavebně-historický průzkum opevnění Olomouce II, III (dějiny) (pasport SÚRPMO, přístupný ve sbírkách NPU-UOP v Olomouci), Olomouc 1972-1973. Heroutová – Líbal – Muk 1970: Milada Heroutová – Dobroslav Líbal – Jan Muk, Olomouc. Stavebně historický průzkum jádra. Opevnění, radnice, kostely, sochy, kašny. Blok čís. 1, 3, 4, 7, 9, 10, část 11, 12 (pasport SÚRPMO, přístupný ve sbírkách NPU-UP), Praha 1970, (s. 2-3). Jasioková 1993: Marcela Jasioková, Držitelé kanovnických domů na jižní a východní linii olomouckého Předhradí (diplomní práce, přístupná v knihovně SOkA v Olomouci, sign. A 6329), Katedra historie FF UP v Olomouci, Olomouc 1993, zvl. s. 99-102. Konečný – Michna 1996: Pavel Konečný – Pavel Michna (edd.), Seznam nemovitých kulturních památek Olomouce, Olomouc 1996, s. 35.

51


Kudělka 1989: Zdeněk Kudělka, Architektura od 90. let 17. do 30. let 18. století na Moravě, in: Dějiny českého výtvarného umění II/2, s. 455-480, zvl. s. 465. Líbal 1983: Dobroslav Líbal, Architektonická proměna Olomouce v slohovém období renesančním, in: Historická Olomouc a její současné problémy IV, Olomouc 1983, s. 143-150, zvl. s. 147. Mlčák 2010: LM [Leoš Mlčák], heslo Kanovnické rezidence, in: Ondřej Jakubec – Marek Perůtka (ed.), Olomoucké baroko. Výtvarná kultura let 1620 – 1780 2. Katalog, Olomouc 2010, kat. č. 20 na s. 99-101, zvl. s. 100. Mlčák – Šimáčková 1990: Leoš Mlčák – Eva Šimáčková, Obnova někdejších kanovnických rezidencí v Olomouci, Vlastivědný věstník moravský XLII, 1990, č. 1, s. 113-118, zvl. s. 117, obr. 4 a 6 na s. 116. Muk 1970: Jan Muk, Olomouc. Stavebně historický průzkum jádra. Blok čís. 40 (pasport SÚRPMO, přístupný ve sbírkách NPU-UP), Praha 1970, (s. 76). Nather 1999: Vilém Nather, Kronika olomouckých domů. Předhradí, ed. Vladimír Spáčil, Olomouc 1999, s. 17. Nather 2007: Wilhelm Nather, Kronika olomouckých domů II, ed. Vladimír Spáčil, Olomouc 2007, s. 242. Pavlíček 2009: Martin Pavlíček, Barokní architektura, in: Jindřich Schulz (ed.), Dějiny Olomouce 1, Olomouc 2009, s. 430-445, zvl s. 433. Pojsl 1981: Miloslav Pojsl, Dva nejstarší náhrobky v Olomouci, Umění XXIX, 1981, s.455-458, obr. 4 na s. 456.

52


Pojsl 2006: Miloslav Pojsl, Sepulkrální památky na Moravě a ve Slezsku do roku 1420, Olomouc 2006 (Monumenta Moraviae et Silesiae Sepulcralia I), s. 127-130. Suchánek 2011: Pavel Suchánek, Metropolitní kapitula v Olomouci a umění v 18. století, in: Ondřej Jakubec – Marek Perůtka (edd.), Olomoucké baroko. Výtvarná kultura let 1620 – 1780 3. Historie a kultura, Olomouc 2011, s. 43-52, zvl. s. 47-48.

53


Fotografie současného stavu 01, celkový pohled na hlavní průčelí. V poslední ose na pravé straně je průchod do zahrad. Foto Záhorka 11/2011. 02, pohled na hlavní vstupní portál. Nad kladím v rozeklaném frontonu je kartuš se znakem kanovníka Jana Felixe Želeckého rytíře z Počenic. Foto Záhorka 11/2011. 03, Detail plastické výzdoby jednoho z oken na průčelí. V suprafenestře je oválný medailon s reliéfem boha Poseidona. Foto Záhorka 11/2011. 04, celkový pohled na jižní fasádu směrem od západu. Foto Záhorka 11/2011. 05, pohled na jižní fasádu směrem od východu. Foto Záhorka 11/2011. 06, pohled na východní rizalit. Za sdruženým oknem je prostor bývalé soukromé kaple s freskovou výzdobou. Foto Záhorka 11/2011. 07, detail renesnačního sdruženého okna z východního rizalitu. Foto Záhorka 11/2011. 08, detailní pohled na pozdně gotické či spíše renesanční okno analyticky odhalené v 80. letech 20. stol. V průběhu průzkumu se bohužel nepodařilo zjistit, odkud se toto ostění umístěné na svém místě druhotně, vzalo. Foto Záhorka 11/2011. 09, celkový pohled na zahrady nově upravené v roce 2010 až 2011. Pohled směrem k západu. Foto Záhorka 11/2011.

54


10, pohled na západní fasádu směrem od jihu. Foto Záhorka 11/2011. 11, pohled na jižní dvorní fasádu. Foto Záhorka 11/2011. 12, pohled na severní dvorní fasádu. Foto Záhorka 11/2011. 13, pohled na západní dvorní fasádu. Foto Záhorka 11/2011. 14, pohled na východní dvorní fasádu. Foto Záhorka 11/2011. 15, pohled na trojici arkád v severní dvorní fasádě. Foto Záhorka 11/2011. 16, pohled na patro dvorní jižní fasády s novodobou pavlačí. Foto Záhorka 11/2011. 17, detail okna v přízemí východní dvorní fasády. Okno bylo zřízené v letech 1980 – 1983. Foto Záhorka 11/2011. 18, pohled do sklepního prostoru 0.02 směrem k západu. Foto Záhorka 11/2011. 19, pohled na bývalé schodiště v prostoru 0.03. Foto Záhorka 11/2011. 20, pohled do vstupního prostoru 101 směrem k jihu. Foto Záhorka 11/2011. 21, pohled do arkádové chodby 102 směrem k západu. Foto Záhorka 11/2011.

55


22, detail kamenného náhrobku neznámé abatyše od sv. Jakuba v severní zdi prostoru 102. Foto Záhorka 11/2011. 23, pohled k oknu v místnosti 109. Foto Záhorka 11/2011. 24, prostor 111. Pohled směrem jihu. Foto Záhorka 11/2011. 25, pohled na železobetonové schodiště v prostoru 113. Foto Záhorka 11/2011. 26, prostor 114. Pohled směrem k jihu na dvojici menších místností v rizalitu. Foto Záhorka 11/2011. 27, prostor 124, pohled na hlavní schodiště v jižním křídle s plastikou Míru. Foto Záhorka 11/2011. 28, prostor 124. Detail analyticky odhalené hradební zdi v západní stěně. Foto Záhorka 11/2011. 29, prostor 125. Pohled směrem k jihu do výklenky v síle bývalé hradby. Foto Záhorka 11/2011. 30, pohled do výklenku za klenutého štukovou žebrovou klenbou v prostoru 125. Foto Záhorka 11/2011. 31, detail štítku s motivem malovaného ptáka. Prostor 125. Foto Záhorka 11/2011. 32, detail štítku s motivem malovaného dvouhlavého orla. Prostor 125. Foto Záhorka 11/2011.

56


33, detail štítku převráceného o 180 stupňů. Prostor 125. Foto Záhorka 11/2011. 34, detail štukové patky a o štítku v severozápadním rohu místnosti. Prostor 125. Foto Záhorka 11/2011. 35, detail štukové profilace tzv. vítězného oblouku v prostoru 125. Foto Záhorka 11/2011. 36, prostor 126. Pohled do místnosti směrem k severu. Foto Záhorka 11/2011. 37, prostor 129. Pohled na klenbu směrem k západu. Foto Záhorka 11/2011. 38, pohled na renesanční hřebínkovou klenbu místnosti 130. Foto Záhorka 11/2011. 39,

prostor

132.

Pohled

na

zaklenutí

prostoru

pod

hlavním

pravděpodobně barokním schodištěm. Foto Záhorka 11/2011. 40, prostor 201, pohled na dvouramenné schodiště s dřevěným kuželkovým zábradlím. Foto Záhorka 11/2011. 41, prostor 201. Pohled na ukončení schodiště v patře severního křídla. Foto Záhorka 11/2011. 42, pohled na plné dvoukřídlé dřevěné dveře rámové konstrukce s vyřezávanými poli umístěné v dřevěných profilovaných zárubních při vstupu do prostoru 2.01. Foto Záhorka 11/2011.

57


43, prostor 204. Pohled na jihozápadní roh místnosti se štukovým zracadlem. Foto Záhorka 11/2011. 44, prostor 205. Pohled do chodby v patře východního křídla směrem k jihu. Foto Záhorka 11/2011. 45, prostor 217. Pohled do prostoru směrem k jihu. Foto Záhorka 11/2011. 46, prostor 2.17a, pohled na malbu na klenbě. Malba představuje oslavu jména P. Marie. Na fotografii je erb Foto Záhorka 11/2011. 47, prostor 2.17a. Detail malby na klenbě s monogramem MARIA. Foto Záhorka 11/2011. 48, prostor 2.17a. Pohled na východní stěnu místnosti s malbou představující fragment klečícího donátora před P. Marií. Foto Záhorka 11/2011. 49, prostor 2.17a. Detail malby nad vstupem do místnosti představující Klanění sv. Tří králů. Foto Záhorka 11/2011. 50, prostor 2.17a. Pohled na zkomolený nápis u podlahy jižní stěny pod oknem. Foto Záhorka 11/2011. 51, prostor 2.18, pohled do místnosti směrem k západu. Foto Záhorka 11/2011. 52, detail renesančního malovaného záklopového stropu v místnosti 2.18. Foto Záhorka 11/2011.

58


53, prostor 2.19. Pohled na schodiště a vrchol plastiky oslavující světový Mír. Foto Záhorka 11/2011. 54, pohled na dveře vyplňující vstup do prostoru 2.20. Foto Záhorka 11/2011. 55, prostor 2.21. Pohled na jižní stěnu místnosti. Mezi okny je mělká nika vytořená zřejmě v období klasicismu. Foto Záhorka 11/2011. 56, prostor 2.22. Pohled na renesanční klenbu místnosti směrem k severu. Foto Záhorka 11/2011. 57, prostor 2.24. Pohled na dvojici renesančních kamenných portálů v severní stěně prostoru. Foto Záhorka 11/2011. 58, prostor 2.24. Detail jednoho z renesačních portálů. Foto Záhorka 11/2011. 59, prostor 2.25. Pohled na vestavěné železobetonové schodiště. Foto Záhorka 11/2011. 60, prostor 2.26. Pohled na fabionový strop se štukovým zracadlem. Foto Záhorka 11/2011. 61, prostor 2.27. Pohled na úzký prostor směrem k severu. Foto Záhorka 11/2011. 62, prostor 2.29. Pohled na fabionový strop s římsou. Foto Záhorka 11/2011.

59


63, pohled na spojovací můstek vedoucí z podkroví západního křídla do čp. 10. Foto Záhorka 11/2011. 64, prostor 3.02, pohled do hlavní chodby. Foto Záhorka 11/2011. 65, prostor 3.22, pohled do chodby směrem k západu. Foto Záhorka 11/2011. 66, prostor 3.28, pohled na interiér místnosti směrem k východu. Foto Záhorka 11/2011.

Seznam plánové dokumentace Stávající stav Stávající stav – sklepy, přízemí, patro, podkroví, M 1:200 Stavební vývoj Stavební vývoj, M 1:200, sklepy, přízemí, patro, podkroví. Památkové hodnocení Památkové hodnocení, M 1:200, sklepy, přízemí, patro, podkroví. Situování snímků Situování snímků, M 1:200, sklepy, přízemí, patro, podkroví.

60


5. ROZBOR OBJEKTU, popis současného stavu Celkový popis objektu Čtyřkřídlý objekt bývalé kanovnické rezidence se nachází v jihovýchodní části starého města při linii městských hradeb, pod kterými se dnes rozkládají Bezručovy sady. Na severu objekt ohraničuje dnešní ulice Křížkovského. Na východní straně stavení přiléhá společnou zdí k sousednímu domu čp. 12. Mezi západní fasádou a sousedním čp. 10 je průchod do zahrad zřízených terasovitě na bývalém hradebním parkáně. Hlavní severní průčelí se obrací do ulice. Objekt je čtyřkřídlý kolem mírně nepravidelného nezastavěného dvora. Uprostřed dvora je betonový objekt bývalé kašny. Povrch dvora je řešen jako protínající se kříž cest opatřených dlažbou, mezi kterými je tráva. Při jižním vstupu je dvojice vzrostlých jehličnanů. V jižním křídle je také vstup do zahrady přilehající na jihu. Objekt je podsklepený pouze pod částí jižního křídla, zastřešený sedlovými a pultovými střechami, které směrem do dvora výrazně přesahují. Interiér je řešen v přízemí severního křídla jako dvoutrakt, zbytek je jednotraktový s jednotlivými místnostmi dělenými příčnými stěnami. Ve všech křídlech jsou umístěna schodiště propojující jednotlivá podlaží. Před dvorní průčelí jižního křdla je mezi patry přiložena novodobá pavlač, na kterou je vstup z jižního, západního a východního křídla. Do prostoru krovu a podstřeší jsou ve všech čtyřech vestavěné menší místnosti a technické prostory. Dům je propojen v prostoru krovu se sousedním čp. 10 a v prostoru patra se sousedním čp. 12.

61


EXTERIÉR Severní fasáda Dvoupatrová fasáda je v obou podlažích devítiosá. Fasádu člení průběžný sokl, patrová a korunní římsa. V ose přízemí je umístěn široký půlkurhový vstup rámovaný kamenným portálem s nakoso umístěnými sdruženými pilastry s patkou, dříkem s rustikou a iónksými hlavicemi, které vynášejí kompletní kladí, nad římsou s rozeklaným štítem s volutami. Uprostřed je erb rámovaný rozvilinami. Samotný vjezd rámuje profilované ostění s centrálním klenákem s maskaronem. Přízemí je zdobeno pásovaou rustikou a prolomena sedmi shodnými čtvercovými okny

s parapetním

obdélným

prázdným

polem

a

jednoduchou

suprafenestrou, která přechází přes patrovou římsu do parapetního pole patra. Kolem oken přízemí je jemná štuková šambrána s ušima. Poslední osa na severní straně je prolomena půlkruhovým vstupem s jendoudchou šambránou. Vstup je krytý železnou mříží s vertikálních prutů. Patro nese obdélná velká okna s parapetním polem profilovanou šambránou a výraznou nadokenní římsou

střídavě rovnou a lechce lomenou.

Suprafenstra nese různou štukovou výzdobu. Směrem od východu je to anděl nesoucí římsu obklopený akantem, dále ženské poprsí v mušli s festonem, třetí je ženská hlava s látkou a akantem, čtvrtá je reliéf Posedoina s festonem, pátá anděl podpírající římsu s akantem, šestá miužská busta v mušli s festonem, sedmá římská bohyně zřejmě Diana v mušli a s festonem. Ze střechy vyrůstají pouze dva nevelké vikýře.

62


Jižní fasáda Patrová fasáda se obrací směrem do formálně upravené zahrady zřízené na terase hradebního parkánu. Vstup na tuto terasu je přibližně ve střední ose přízemí. Z terasy vede do nižší části zahrady dvojice schodišť, jedno je na západním konci a jedno ve středu. Fasádu ohraničují shodné rizality. Západní rizalit je v prostoru suterénu, pod úrovní terasy, prolomen jedním obdélným vstupem. Přízemí nese jeden půlkruhový okenní otvor krytý novodobou železnou mříží. V patře je sdružené půlkruhové okno dělené toskánskými sloupky, které vynášejí kamennou suprafenestru, v jejichž archivoltách jsou jemné reliéfní rostlinné motivy. Rizalit vrcholí korunní římsou, nad kterou je dvouetážový štít opatřený na krajích volutami. První úroveň nese obdélné okno rámované dvojicí polosloupků bez hlavic, vynášejících římsu, nad kterou je ve středu shodný polosloupek. Východní rizalit je shodný, pouze v přízemí je dvojice půlkruhových oken. Zbytek fasády má v přízemí šest shodných obdélných oken, v sedmé střední ose je obdélný vstup. Okna mají jednoduché štukové šambrány a jsou kryta novodobými mřížemi. Vstup je rámován kamenným profilovaným ostěním s nadsvětlíkem. Tři osy, včetně vstupu směrem od východu mají představenou zpevňující zeď, vytvářející vlastně čtveřici mělkých arkád. Patro je odděleno nepatrným výstupkem po celé délce. Obsahuje sedm okenních os, všechna okna až na osové, jsou shodná obdélná, vyšší než v přízemí.

Štukové

šambrány

s profilovanou

nadokenní

římsou

napodobují renesanční ostění. Střední okno má profilované kamenné ostění s kamenným křížem, za kterým je umístěno samotné okno. Jde o pozdně gotické tvarosloví. Celek ukončuje korunní římsa. Ze sedlové střechy vyrůstají tři drobné vikýře opatřené oknem.

63


Západní fasáda Tato fasáda je obrácena do velmi úzké uličky k sousednímu čp. 10. a je zčásti krytá průchodem do zahrad. Směrem od jihu se nejprve dostaneme do valeně klenutého průchodu, který je zakončen plochostropým úsekem. Volná část fasády je v přízemí prolomena dvojicí nestejně velkých obdélných oken s profilovaným kamenným ostěním a železnou kovanou mříží. V úrovni patra, je jedno menší čtvercové okno s kamenným ostěním a spojovací můstek do sousedního domu. Konečně v úrovni krovu je jedno obdélné okno. Průchod se na severním konci zalamuje směrem k východu do menšího plochostropého prostoru. Dvorní fasády Celkový popis: fasády obíhá nízký sokl obložený kamennými deskami, patra jsou nedělená, fasáda je holá. V patře jsou obdélná okna s jednotnými štukovými šambránami napodobující renesančního ostění zčásti dochované na jižní straně, nad nevýraznou korunní římsou je výrazný přesah střechy na všech stranách, který je na spodní straně opatřen palubkami. Okna jsou v mělkých špaletách, dvoukřídlá nebo čtyřkřídlá, dělená, buď do osmi nebo deseti shodných tabulek. Plocha dvora je upravena dlážděním křížením cest s centrální betonovou kašnou a travnatými úseky. Před jižní fasádou je chroští a dvojice jehličnanů. Severní dvorní fasáda Přízemí je členěno šesticí segmentově zaklenutých arkád, přičemž střední je o něco širší než zbylé. Arkády spočívají na hranolových pilířích a jsou vyplněny neotvíravými okny v dřevěných rámech. Kolem záklenku je štukový profilovaný pás s osovým klenákem. Ve střední arkádě je vstup. Patro je členěné šesti shodnými okny s profilovanými šambránami.

64


Jižní dvorní fasáda Přízemí člení pětice shodných obdélných oken a jeden vstup přibližně ve středu fasády. Vstup je obdélný s kamenným ostěním napodobujícím renesanční. Mezi patrem a přízemím je umístěna betonová pavlač s železným zábradlím ukončeným dřevěným madlem. Pavlač je na obou koncích konvexně vytočena, aby umožňovala přístup z krajních os západního a východního křídla. Patro člení 5 shodných oken s kamennými ostěními a nadokenní římsou. Šestou osu tvoří obdélný vstup na pavlač. Západní dvorní fasáda Přízemí prolomuje trojice shodných obdélných oken a jedno velké půlkruhové sahající až k terénu. Ve středu je potom umístěn obdélný vstup s kamenným ostěním napodobujícím renesanční. Patro nese pětici obdélných oken, z nichž dvě pří severní straně jsou vyšší než zbylé. V krajní jižní ose je obdélný vstup na pavlač vyplněný prosklenými jednokřídlými dveřmi. Východní dvorní fasáda V přízemí je trojice menších obdélných oken. V poslední jižní ose je obdélný vstup rámovaný kamenným ostěním a vyplněný prosklenými dveřmi. V patře je čtveřice shodných oken se šambránami shodnými jako u severní fasády. V krajní jižní ose je obdélný vstup na pavlač, který je řešen shodně jako protilehlý.

65


INTERIÉR SKLEP Prostor 0.01 V prostoru končí spirálovité schodiště. V jižní stěně je na mezipodestě obdélný vstup na zahradu, v západní stěně potom analyticky odhalená část hradební zdi. Vstup do prostoru 0.02 je obdélný v segmentové nice. Je vyplněn dvoukřídlými dveřmi rámové konstrukce. Prostor 0.02 Valeně klenutá místnost má stěnu nahozené hrubou omítkou. V severní stěně je drobný otvor. Podlaha je z cementových čtvercových dlaždic. Prostor 0.03 Valeně klenutý prostor je přístupný segmentovým vstupem v západní stěně. V severozápadním rohu je vestavěna drobná klenutá prostora končící zaslepenou segmentovou nikou. Stěny jsou omítnuté, podlaha shodná jako u předchozího prostoru.

PŘÍZEMÍ

Prostor 101 Vstupní prostor je přístupný z exteriéru dvoukřídlými dřevěnými vraty kombinované konstrukce s jednokřídlými dveřmi pro pěší ve středu. Na vnější straně mají vrata olištované hrany. Dveře jsou zavěšeny na kovaných vnějších závěsech. Vše je novodobé. Vrata jsou osazena v kamenném ostění se stlačeným segmentovým záklenkem. Interiér je zaklenut dvojicí stlačených valených kleneb se styčnými trojbokými

66


výsečemi. Klenba spočívá na čtveřici hranolových pilířích s okosenými hranami a dvojici přízedních u vstupu. Klenební pole jsou oddělena stlačeným pasem, hrany jsou zvýrazněny štukovými pásy se středním terčem, nahrazujícími žebra. Podlaha je z dlaždic z umělého kamene. Vstup na vnitřní dvůr je vyplněn skleněnou výplní v dřevěných rámech se středními skleněnými dveřmi pro pěší. Prostor 102 Chodba je na východní straně zaklenuta dvěma poli křížové klenby s širokými pasy spočívající na nádvorní straně na hranolových pilířích zakončených profilovanou římsou. Mezi pilíři jsou dvě arkády vyplněny neotvíravými dřevěnými rámy s velkými deskami skla. Na protější straně je ve zdi pod patkou klenby, umístěn, kamenný, značně poškozený, na třikrát rozdělený náhrobek (viz. archívní rešerše). Západní část chodby je taktéž zaklenuta dvěma poli křížové klenby oddělené pasy spočívající na hranolových pilířích s patkami a římsami. Z této části chodby se nastupuje na schodiště do patra. Podlaha je z umělého kamene. Prostor 103 a 104 Oba menší prostory vznikly dodatečným předělením jedné klenutě valené prostory s pětibokými výsečemi. Oba jsou přístupné jednoduchými dřevěnými prosklenými dveřmi rámové konstrukce. Obě osvětlují lehce obdélná okna v hlubokých segmentových špaletách. Prostor 105, 106, 107, 108, 109 Jedná se o menší prostor, do kterého byly vestavěny na severní straně záchody. Je zaklenut valenou klenbou a osvětlen jedním oknem shodným jako u předchozího prostoru. V západní stěně je segmentový zaslepený výklenek, pravděpodobně o vstup do prostoru 1.04.

67


Prostor 1.10 Úzký prostor tvořící nástup do místností 105 a 111. je zaklenut valenou klenbou. Prostor 111 Prostor obdélného půdorysu zaklenutý stlačenou valenou klenbou s trojbokými výsečemi nad dvojicí oken v západní stěně. Při jižním konci místnsoti je vyklenut pas na západní straně mírně předstupující před stěnu. Stejný pas je i na severním konci. Dvojice shodných obdélných oken je umístěna v segmentové rozevírající se špaletě s parapetem. Místnost je přístupná jednokřídlými dřevěnými plnými dveřmi rámové konstrukce v dřevěných neprofilovaných zárubních. Prostor 113 Prostor, do kterého je vestavěno volné železobetonové schodiště shodné podoby jako v místnosti 1.27, jenom je podélně položené. Přístup je prostřednictvím profilovaného pravoúhlého ostění vyplněného dveřmi se skleněnými výplněmi. Schodiště má železné zábradlí s dřevěným madlem. Podlaha je pokryta leštěnými dlaždicemi, stupně jsou travertinové. Prostor 114 Místnost je přístupný jednoduchými dřevěnými plnými dveřmi rámové konstrukce. Místnost je zaklenuta zploštělou valenou klenbou s šesticí nestyčných trojbokých výsečí. Hrany výsečí mají náběh do hřebínků. V jižní stěně jsou umístěny dva drobné prostory vystupující dále na jih do předstupujícího rizalitu. Východní je zakončena drobným kruhovým prostorem zaklenutým kupolkou, západní prostor je přibližně čtvercový. Oba mají v jižní stěně drobná okénka. Podlaha je pokryta PVC.

68


Prostor 117, 118, 119, 120, 121, 122, 123 Do prostoru jsou v polovině podélně vestavěny záchody. Místnost je plochostropá, na jižní straně osvatlená dvojicí shodných oken v širokých segmentových špaletách. Samotná okna jsou obdélná. Druhá dvojice oken je v severní stěně. Hlavní vstup je z prostoru 124 jednokřídlými dveřmi. Prostor 124 Prostor,

do

kterého

je

vestavěné

volné

spirálovité

schodiště

železobetonové konstrukce. Schodiště začíná při novodobém vstupu do sklepení, v úrovni přízemí je vlastně podesta s hlavním vstupem v severní stěně. Vstup je vyplněn dveřmi se skleněnou výplní. Stejně jako vstup na zahradu, který je na mezipodestě schodiště. Z přízemí pokračuje volným ramenem do patra, kde končí. Zábradlí je z železných ohýbaných prutů s dřevěným madlem. V západní stěně je analyticky odhalená hradební zeď. Uprostřed

schodiště

je

v přízemí

umístěna

keramická

skulptura

pokračující až do patra. Skulptura pravděpodobně zobrazuje Mír a vzdělanost. Prostor 125 Obdélná místnost na jihu zakončená čtvercovým prostorem zasazeným do tlouštky zdi. Tento prostor je zaklenut jedním polem žebrové klenby. Žebra jsou provedena ve štuku, jsou vysoká a hmotná s náročnou profilací a zploštělou hranou. Při patách žeber jsou čtyři nestejně opracované kamenné štítky. Štítky jsou opatřeny vrchní sádrovou vrstvou. Na jednom štítu je namalován černou barvou zřejmě pták, na druhém dvouhlavý orel, zbylé dva jsou bez výzdoby. Štít v severozápadním rohu je nejvíce poškozený a umístěný převráceně. Zbylá část místnosti je zaklenuta dvěma poli křížové klenby bez žeber s vytaženými hřebínky spočívajícími na hranolových patkách s prázdnými štíty, v rozích jsou štítky opatřeny stylizovanými vinnými hrozny a listy. V severní stěně je jedno okno v segmentové nice. Menší obdélné okénko je i ve výklenku.

69


Prostor 126 Dlouhá obdélná místnost zaklenutá stlačenou valenuo klenbou s jednou trojúhelnou výsečí nad velkým půlkruhovým oknem. V jižní stěně je dvojice obdélných oken. Prostor 127 Prostor je vyplněn příčně položeným volným schodištěm z železobetonu. Ve východní stěně je vstup a okno v segmentových nikách. Prostor 128 Prostor je přístupný dřevěnými plnými dveřmi a je zaklenut valenou klenbou s dvojicí styčných výsečí. Hrany mají náběh do hřebínků. Ve východní stěně je jedno obdélné okno v segmetnové špaletě. Prostor 129 Úzký prostor je zaklenut převýšenou valenou klenbou a osvětlen jedním oknem. Při západní stěně je vyklenutý mohutný pas. Prostor 130 Prostor je přístupný z chodby jednokřídlými dřevěnými dveřmi. Místnost je zaklenuta křížovou klenbou bez žeber s výraznými hřebínky. V jihovýchodním rohu je pravoúhlý výklenek přerušený průběhem klenby. V západní stěně je drobné okénko. Prostor 131 Prostor je přístupný obdélnými jednoduchými dveřmi a zaklenuta jedním polem křížové klenby s hřebínky. Osvětluje ji jediné okno v severní stěně.

70


Prostor 132 Jedná se o prostor pod ramenem schodiště, je zaklenutý segmetnovou klenbou, při severní stěně je patrný zbytek trojúhelné výseče. Podlaha je pokryta novými keremickýcmi dlaždicemi. Do prostoru je vestavěna kotelna.

PATRO Prostor 201 Prostor obsahující dvouramenné schodiště z přízemí. Schodiště je opatřeno dřevěným zábradlím, s profilovanými kuželkami a plochým madlem. Stupně jsou dřevěné, schodiště je podklenuto valenými klenbami. V prostoru patra ho osvětluje dvojice shodných oken v severní a jižní stěně. Strop je opatřen po celém obvodu ozdobným štukovým rámem se zkosenými rohy. Prostor 202 Místnost

je

přístupná

dvoukřídlými

dřevěnými

dveřmi

rámové

konstrukce se zapuštěnými závěsy. Na obou křídlech jsou dvě pole vymezená obdélnými rámy s ušima. Dveře jsou v profilovaných dřevěných zárubních. Klika a kryt zámku jsou novodobé. Místnost je osvětlena dvojicí shodných oken. Prostor 2.03 Místnost

je

přístupná

dvoukřídlými

dřevěnými

dveřmi

rámové

konstrukce se zapuštěnými závěsy. Na obou křídlech jsou dvě vpadlá pole s motivem protáhlého obdélníku se zaoblenými stranami. Dveře jsou v profilovaných dřevěných zárubních. Klika a kryt zámku jsou novodobé.

71


Z vnitřní strany jsou dveře opatřeny koženkou. Místnost je osvětlena dvojicí shodných oken. Prostor 2.04 Místnost je přístupná shodnými dveřmi jako v prostoru 2.01, z vnější strany jsou opatřeny koženkou. Prostor osvětluje trojice oken. Strop je fabionový s římsou a štukovým zrcadlem. Dveře do prostoru 2.05 jsou shodné. Prostor 2.05 Jedná se o chodbu spojující severní a východní křídlo. Chodba je plochostropá umístěná při východní straně křídla a vede od místnosti 2.04 ke schodišti 2.15. Podlaha je pokryta PVC. Prostor 2.06, 2.07, 2.08, 2.09, 2.10, 2.11 Jedná se o novodobě vestavěné záchody na severním konci východníha křídlo. V severní stěně je jedno okno rozdělené příčkou toalety. Prostory 2.12, 2.13 a 2.14 Jedná se o tři různě velké prostory vestavěné do západní části východního křídla. Každá je osvětlena jedním oknem. V místnosti 2.14 je okenní nika hlubší. Prostory jsou přístupné jednokřídlými plochými dveřmi v jednoduchých dřevěných zárubních. Prostor 2.15 Jedná se o volné dvouramenné schodiště železobetonové konstrukce s madlem a skleněným zábradlím tvořeným deskami. Schodiště prochází všemi podlažími a osvětluje ho vždy jedno okno v západní stěně.

72


Prostor 2.16 Menší místnost spojující čp. 12 a čp. 14. Výškový rozdíl vyrovnáná schodiště při východní stěně. V západní stěně jsou dvoukřídlé prosklené dveře vedoucí na pavlač. Podlaha je ze čtvercových dlaždic. Prostor 2.17 Rohová místnost je přístupná shodnými dveřmi jako prostor 2.03. Shodné dveře jsou také ve vstupu do 1.17a. Mísnost osvětluje dvojice protilehle umístěných oken. Při severozápadním rohu je nika s konchou. Místnost má fabion s římsou. Prostor 2.17a Úzký prostor umístěný ve východním arkýři je zaklenut valenou klenbou a osvětlen sdruženým velkým oknem. V západní stěně je hluboký výklenek. Všechny stěny jsou pokryty nástěnnou malbou fresco secco. Severní stěna obsahuje nad dveřmi scénu Klanění sv. Třech Králů, po stranách dveří je na západní straně v rokajovém medailonu Anděl s nápisem S. ANGELUS GUSTOS. Na východní je sv. Antonín Paduánský s nápisem S. ANTONIUS DE PADUA. Východní stěna zpodobňuje P. Marii, před kterou klečí neznámá postava se sepjatýma rukama, pravděpodobně donátor malby. Nad ním na klenbě je Bůh Otec s holubicí Ducha svatého. Ve středu klenby je v záři monogram MARIA, nad ním nápisová páska FILIA DEI PATRIS MATER DEI FILLI SP:IS SPIRITU SANCTI. Západní část klenby nese hořící srdce, z jehož kouře vychází nápis AVE GRATIA PLENA QUIA a kolem srdce CONTRITO CORDE ET HUMILIATO. Pod srdcem je erb s klenotem. Po jeho stranách je dvojice andělů držících štíty s nápisy. Jižní zní PRO FAMILIA HAC CUENTEL LIANA, severní AD IE CLAMANTE ET SUSPIRANTE. Pod tím je nápis O MARIA AUXILIATRIX REFUGIUM PECCATORUM ET CONSOLATRIX AFFLICTORUM ORA AD DEUM. Výklenek je malovaný iluzivní

73


architekturou. V okenní nice je na západní straně medailon se sv. Jáchymem a na protější se sv. Annou. Pod oknem je malovaná kartuš s motivem duší v očistci. Pod malbou těsně nad podlahou je zkomolený nápis: MIMLATOTFVI NCIOIIMNIRNIJAM S HCNIINCTI. Prostor 2.18 Velká místnost je přístupná dvojici shodných dvoukřídlých dřevěných dveří v zárubních, jako jsou popsány v prostoru 2.03. Osvětluje jej čtveřice shodných velkých oken. Místnost má trámový strop se záklopem, který je cele malovaný florální tématikou, ve které se střídají dubové listy s květy růží. Trámy jsou hraněné. Podlaha je pokryta kobercem z umělého vlákna. Prostor 2.19 Jde o prostor ukončení šnekového schodiště železobetonové konstrukce se zábradlím tvořeným železnými pruty. Jižní stěna obsahuje jedno okno, severní okno a vstup na pavlač. Vstup je vyplněn dvoukřídlými prosklenými dveřmi s proskleným světlíkem. Mísnost má fabion a římsu. Prostor 2.20 Prostor je přístupný dvoukřídlými dřevěnými dveřmi rámové konstrukce se zapuštěnými závěsy. Na obou křídlech jsou dvě vpadlá pole s motivem protáhlého obdélníku se zaoblenými stranami. Dveře jsou v profilovaných dřevěných zárubních. Klika a kryt zámku jsou novodobé. Dveře jsou buď kopií barokních, nebo přenesené z jiného prostoru. Místnost osvětlují dvě okna, strop je s fabionem a římsou. V západní stěně je vstup do sousedního prostoru vyplněný výše popsanými dveřmi. Prostor 2.21 Prostor je přístupný v současné době z prostoru 2.24 výše pospanými dveřmi. V jižní stěně je mezi dvojicí shodných oken nikoa s konchou. Strop je s nevýrazným fabionem a římsou. V západní stěně je vstup do prostoru

74


2.23, který je krytý jednokřídlými dveřmi rámové konstrukce, vedle kterých je mělká segmentová nika. Prostor 2.2 2.23 Oba prostory jsou spojené vstupem s jednokřídlými dveřmi rámové konstrukce. Oba jsou zaklenuté valenou klenbou se styčnými výsečemi. Prostor 2.22 je osvělten velkým sdruženým oknem ve vystupujícím rizalitu. Prostor 2.23 má v severní stěně dvoukřídlé prosklené dveře vedoucí na lichoběžníkovou terasu. Prostor 2.24 Prostor obsahuje ve východní stěně vstup na pavlač vyplněný dvoukřídlými porsklenými dveřmi s proskleným nasvětlíkem. Vedle něho je okno. Severní stěně je dvojice vstupů bez výplně s profilovaným pískovcovým ostěním a rovnou římsou. Pod rovným stropem obíhá nevýrazná římsa. Podlaha je s leštěných dlaždic z umělého kamene. Prostor 2.25 Do prostoru je vestavěno volné železobetonové schodiště spojující všechna podlaží. Schodiště je opatřeno zábradlím se sklěněných tabulí. Ve východní stěně je dvojice oken. Prostor 2.26 Prostor je přístupný vstupem s kamenným ostěním s přímou římsou, shodnými jako u prostoru 2.24. Malá místnost je osvětlena jedním oknem. Strop s fabionem nese štukové zrcadlo.

75


Prostor 2.27 Velmi úzký prostor vestavěný mezi prostor 2.26, 2. 28, 2.29 a západní stěnu tohoto křídla. Prostor je přístupný jednokřídlými dveřmi, za kterými je stoupající schodiště vedoucí do horní části osvětlené jedním obdélným oknem. Ploch je rovný. Prostor 2.28 Plochostropá místnost s fabionem je přístupná vstupem z prostoru 2.26 a 2.29 dvoukřídlými dřevěnými dveřmi rámové konstrukce. Prostor 2.29 Prostor přístupný výše popsanými dveřmi z prostoru 2.01. V severní stěně je dvojice oken. Strop je s fabionem a římsou, strop nese vpadlé pole s trojlistem ukončenými rohy. PODSTŘEŠÍ Celý prostor podstřeší je koncipován jako řada místností vestavěná do prostoru krovu. V severním a jižním křídle jsou místnosti umístěny při dvorní straně a osvětleny vikýři, následuje chodba a velmi úzké prostory určené jako technické zázemí. V západním a ve východním křídle jsou kromě místností při dvorní straně dvě schodiště a chodba, za kterou již nejsou žádné prostory. Všechny místnosti jsou umístěny do skosených střech. Všechny dřevěné konstrukce jsou opláštěné sádrokartonovými deskami. V prostoru 3.22 je vstup do sousedního čp. 14 a z prostoru 3.01 se po prosklené lávce dostaneme do sousedního domu.

76


6. STAVEBNÍ HISTORIE Vzhledem k tomu, že v případě tohoto elaborátu se jedná o aktualizaci SHP zhotoveného ateliérem SÚRPMO z roku 1979, budeme se podrobněji zabývat stavební historií především po tomto roce. Starší stavební dějiny jsme převzali s drobnými korekturami z tohoto SHP, která jsme použili i pro plány vyhodnocení stavební vývoje a to především z důvodu, že tehdejší pracovníci měli přístup k podstatným informacím přímo v objektu. Tyto skutečnosti zanikly beze zbytku při následné rekonstrukci objektu v letech 1980 – 1983. Počátky dějin kanovnických obydlí spadají pravděpodobně již do 13. století, kdy vznikla také kamenná obvodová hradba městského opevnění. Právě k této hradbě kanovnické domy přiléhaly. V roce 1453 podle Paprockého všechny kanovnické obydlí zničil požár. Můžeme tedy gotickou fázi stavebního vývoje objektu uzavřít ke konci 15. stol. Do této doby vzniklo sklepení, které bylo pravděpodobně zastropené dřevěným stropem, celé přízemí jižního křídla a pravděpodobně i patra. Další etapou byla renesance, která probíhala v případě tohoto objektu zřejmě ve dvou fázích. V první etapě vznikla pravděpodobně obě patrová boční, tedy západní a východní křídlo. V další fázi bylo přistavěno severní křídlo, nejspíše pouze v rozsahu přízemí. Obě fáze vyplňují celé 16. stol. V přízemí byly místnosti opatřeny renesančními hřebínkovými klenbami (z těch se dochovaly klenby v prostorech 114, 125, 130, 131, 111). V případě místnosti 1.25, která bývá označována jako kaple, jde při dnešním zkoumání o štuková renesanční žebra nejspíše z konce 16. stol., pod kterými ovšem může být starší kamenné jádro, jak rozpoznal již J. Muk (viz. archivní rešerše) Patro dostalo renesanční malované stropy, z nichž se dochoval pouze jeden v prostoru 2.18. V první třetině 18. stol. za kanovníka Jana Felixe Želeckého rytíře z Počernic, jehož znak je i v tympanonu hlavního vstupu, došlo k barokní přestavbě, která se dotkla především severního křídla. Byly vystavěny arkády 77


v přízemí a zřízeno schodiště, zřízen průjezd a vystavěno celé patro. Místnosti v patře byly opatřeny fabionovými stropy se štukovými zrcadly, některé prostory byly předěleny příčkami. Místnosti dostaly nové dveře a další uměleckořemeslné detaily. Součástí této přestavby bylo i zřízení dřevěných pavlačí kolem všech fasád dvorních křídel. Tyto pavlače sloužili zároveň pro přidávání paliva do kamen. Pravděpodobně podle návrhu rakouského architekta Christiana Alexandra Oedtla bylo realizováno mimořádně cenné severní průčelí. Do barokního také spadá dochovaná výmalba v prostoru 2.17, kde za svobodného pána Josefa Antonína z Qentell, vznikla freska oslavující P. Marii, bohužel později nevhodně restaurována. Klasicismus spadající do první poloviny 19. století zanechal v objektu pouze drobné úpravy. Po výše zmíněném SHP v roce 1979 bylo konečně v letech 1980 – 1983 přikročeno k zásadní rekonstrukci, která byla plně dokončena až v roce 1987. Porovnáním zaměření a stavebního vývoje SHP a plánů současného stavu můžeme poměrně přesně rekonstruovat rozsah prací. Pří této rekonstrukci byly otlučeny všechny vnější i vnitřní omítky, odstraněny všechny staré podlahy, všechny okenní i vstupní výplně. Odstraněny všechny dodatečné příčky. Byly vybudovány tři nová železobetonová schodiště propojující všechna podlaží. Byly upraveny zřejmě všechny okenní otvory, kde vznikly v přízemí jednoduché šambrány a v patře kopie renesančních ostění. Zazděna řada vstupních otvorů a jiné byly nově proraženy. Konkrétně došlo ve sklepě k zrušení přístupového schodiště ze dvora (do místnosti 0.03), rozšíření průchodu mezi místnostmi 0.02 a 0.03, probourání zcela nového prostoru

0.01

západně

od místnosti

0.02

pro

nástup

nového

železobetonového točitého schodiště do 1. patra, včetně probourání nového vstupu do místnosti 0.02, spojené se zbouráním a novým vyzděním obvodové stěny v šíři tohoto schodiště ve všech podlažích; v přízemí probourání vstupu z průjezdu do místnosti 1.03, posunutí dosavadní příčky mezi místnostmi 1.03 a 1.04 mezi dvojici oken v severní stěně spojené s otevřením jednoho z nich, druhotně zúženého, vestavění záchodů do sv. rohu

78


východního křídla (místnosti 1.05-1.10), postavení příčky mezi místnostmi 1.11 a 1.13 a vybudování nového železobetonového schodiště do podkroví v severní části místnosti 113. Probourání nového vstupu a okna z nádvoří, otevření druhotně zazděného vstupu mezi místnostmi 1.13 a 1.14, odstranění příčky v místnosti č. 1.14, zazdění vstupu mezi místnostmi 1.14 a 1.20, odstranění dosavadních příček a vybudování nových pro sociální zařízení v druhé prostoře jižního křídla od východu (místnosti 1.17-23), odstranění příček a prolomení dvou oken na místo jednoho původního v místnosti 1.26. Odstranění původní dělící zdi, vybudování nového schodiště do podkroví v prostoře a zazdění okna v severní stěně 1.27. Prolomení nového vstupu a zaslepení původního mezi místnostmi 1.28 a 1.29. Prolomení okna v severní stěně místnosti 1.30 a oken v severní stěně prostory 1.32. V patře postavení pavlače podél nádvorní strany jižního křídla, prolomení oken do nádvoří v místnostech 2.02-2.04. Vložení podélné stěny do východního křídla pro novou chodbu (2.05) a přepříčkování na severním konci (prostory 2.05-08, 2.10-11). Obnovení vstupu mezi místnostmi 2.16 a 2.17 a prolomení nového okna do nádvoří z místnosti 2.17. Prolomení dvojice symetricky rozmístěných oken na místo dvou nepravidelně rozmístěných do nádvoří z místnosti 2.18, postavení příčky mezi místnostmi 2.19 a 2.20, odstranění příček v místnosti 2.21 a obnovení vstupu do místnosti 2.23, odstranění příčky v místnosti 2.24. Do podstřeší jižního křídla byly vestavěny kanceláře a kabinety zároveň s tím byl zřízen nový krov, na který byla položena břidlicová krytina. Byl upraven i dvůr. V celém objektu byly vyměněny okenních a dveřních výplně. Na podlahy kanceláří a pracoven byla dána vlýsková palubovka nebo PVC, na chodby, podesty a pavlač slezskou nebo libereckou žulu, na schodiště vápenec; na stěny a stropy vápenné štukové omítky; fasádu v barvě perleťové šedi (lomená bílá). V patře byl odstraněn rákosový podhled v prostoru 2.18 a restaurován malovaný renesanční strop.

79


V roce 2010 došlo k zateplení střech, výměny podhledů z překližek za sádrokarton a instalace nové krytiny z eternitových šablon. Konečně v roce 2011 byla provedena celková úprava zahrady před jižním průčelím

80


7. HODNOTNÉ KONSTRUKCE, PRVKY A DETAILY Hodnotné detaily a jejich soubory EXTERIÉR Současný vzhled severní fasády včetně formálního členění postavený zřejmě podle návrhu rakouského architekta Christiana Alexandra Oedtla. INTERIÉR Sklep Klenby v obou prostorech sklepa ( 0.02, 0.03) Přízemí Všechny klenuté prostory ( 1.01, 1.02, 1.03, 1.04, 1.05, 1.06, 1.07, 1.08, 1.09, 1.10, 1.11, 1.14, 1.25, 1.26, 1.28, 1.29, 1.30, 1.31, 1.32, 1.33) Pozdně gotická, či renesanční křížová klenba s žebry a kamennými štítky v prostoru 1.25 Kamenný náhrobek druhotně osazený do severní stěny prostoru 1.02 1.

Patro Dvoukřídlé plné dřevěné dveře rámové konstrukce se zapuštěnými

závěsy v profilovaných dřevěných zárubních mezi prostory 2.01, 2.02, 2.03, 2.04, 2.05, 2.16, 2.17 a 2.17a, 2.18, 2.19, 2.20, 2.21, 2.24, 2.25, 2.28, 2.29)

81


Fabionové stropy s římsou a štukovými zrcadly v prostoru 2.01, 2.04, 2.26, 2.29 Stropy s fabionem a římsou v prostorech 2.17, 2.20, 2.21, 2.24 Klenby v prostorech 2.23 a 2.22 Fresková výmalba všech stěn v prostoru 2.17a Renesanční kamenné portály v prostoru 2.24 a 2.26

82


8. HODNOCENÍ, ARCHITEKTONICKÉ, URBANISTICKÉ A PAMÁTKOVÉ ZÁVADY, doporučení k rekonstrukci

Celkové hodnocení objektu Objekt pochází ve svém jádru z 15. století a byl přiložen k hradbě, která vznikla již ve 13. století. V období renesance byl dům doveden, ve své hlavní hmotě, do dodnes dochované podoby, doplněné v baroku a klasicismu. Poslední rozsáhlou rekonstrukcí prošel dům v roce 1980 – 1983, kdy byly v objektu vyměněny všechny výplně vstupů a oken, zřízena nová schodiště a některé nové stropy. Zanikly také všechny předpokládané staré podlahy a zčásti i stropy. Zároveň byly otlučeny všechny omítky jak v exteriéru tak i interiéru. Do prostoru krovu všech křídel byly vestavěny kabinety. Při poslední rekonstrukci tedy objekt ztratil „přirozenou patinu stáří,“ která je dnes brána jako nepopiratelná hodnota. Nicméně zůstaly některé původní klenby a stropy, rozvržení prostorů a rozmístění otvorů na fasádě, které představují stavbu v její renesančně barokní podobě v úpravě z 80. let 20. stol. Přes nesporně negativní zásahy představuje poslední výsledná úprava vlastně „stylově“ jednotnou etapu a jako taková se projevuje jak v interiéru, tak v exteriéru. V případě rekonostrukce je proto nutné opět vytvořit jednotný nový styl a starý tak víceméně popřít. Jednotlivé prvky této rekonstrukce

samozřejmě

nezasluhují

žádnou

ochranu.

Naopak

samozřejmostí je ochrana hodnotných prvků a detailů uvedených v příslušné kapitole.

83


Architektonické a památkové závady Železobetonové schodiště spojující sklep s patrem v prostorech 0.01, 1.24, 2.19. Vestavba železobetonového schodiště spojující podlaží v prostorech 113, 2.15 a 127 a 2.25. Vestavba záchodů prostory 105, 106, 107, 108. vestavba podélné stěny na východní straně místností 2,12, 2.13 a 2.14 Podoba pavlače při jižní dvorní fasádě prostor 2.30 Vložení příčky mezi prostory 2.02 a 2.03. Vložení záchodů (prostory 118 až 123)

Doporučení k rekonstrukci Obecná doporučení Objekt trpí především špatným komunikačním schématem, kdy ani čtveřice schodišť nedokáže uspokojivě vyřešit přístup do jednotlivých prostor, které jsou kromě přízemí severního křídla řešené jako jednotraktová. Z tohoto důvodu doporučujeme zvážit obnovení pavlačí na vnitřních fasádách dvora. Pavlače by umožňovaly nejen přístup k jednotlivým místnostem, ale také by dovolovaly zrušení minimálně dvou ze tří železobetonových schodišť. Místo schodišť v západním a východním křídle by mohl být umístěn výtah. V přízemí i patře jsou všechny omítky, výplně oken, a podlahy nové z poslední rekonstrukce v 80. letech 20. stol. V přízemí jsou navíc nové i všechny výplně dveří. Barokní a klasicistní dveře se zárubněmi se dochovaly, pokud to nejsou novodobé kopie, pouze v patře. Pokud se týká těchto výplní doporučujeme současné uvedené v seznamu hodnotných prvků ponechat a případné

nové

jim

přizpůsobit.

Zjednodušeně

řečeno

v případě

84


rekonostrukce je nutné opět vytvořit jednotný nový styl a starý tak víceméně popřít, aby nevznikla směsice, která bude působit nejednotně a zmateně. Doporučujeme proto se současnou situací „smířit“ a jednoduchými moderními architektonickými prostředky stavbu aktualizovat a zmírnit její „tvrdé“ působení na uživatele. Zjednodušeně potlačit v objektu všechno, co připomíná jeho neblahé určení jako katedry Marxismu-lenismu a přizpůsobit jej dnešním studentům a učitelům.

Exteriér Doporučujeme ponechat exteriér v současné podobě. Nenastavovat další patra, nezřizovat nové vikýře, neměnit tvar ani sklon střechy. Okna jednodílná v patře čtyřkřídlá s pevným příčníkem, vsazená do špalet. Dělená do deseti shodných tabulek. V přízemí dvoukřídlá, dělená do osmi shodných tabulek. Je možné, vzhledem k neblahému komunikačnímu schématu, obnovit pavlače na všech čtyřech dvorních fasádách. Sklepy Stěny sklepení ponechat v současné podobě. Podlahu je možné nahradit například pálenými dlaždicemi. Přízemí Je nutné zachovat všechny klenuté prostory a konstrukci schodiště v severním křídle. V prostoru

0.01.

124,

2.19

je

nutné

odstranit

stávající

železobetonové schodiště a to bez náhrady. V prostoru je možné znovu zřídit místnosti. S tím souvisí i odstranění plastiky představující 85


pravděpodobně zápas o světový mír. Tuto plastiku přesunout na jiné místo v objektu nebo v exteriéru. V žádném případě ji neničit. Je možné znovu obnovit vstupy mezi prostory 129 a 130. Doporučujeme odstranit vestavěné prostory 106, 107, 108, 109 Nahradit vestavěné železobetonové schodiště spojující podlaží v prostorech 113, 2.15 a 127 a 2.25 za materiálově a esteticky kvalitnější. Je možné jedno z nich nahradit výtahem. Patro Odstranit podélnou stěnu na východní straně místností 2,12, 2.13 a 2.14 a tyto prostory znovu obnovit ve své původní podobě. Změnit podobu pavlače při jižní dvorní fasádě (prostor 2.30). Možno odstranit příčky mezi prostory 2.02 a 2.03 a 2.04. Přesunout záchody (prostory 118 až 123) na jiné místo. Kapli v prostoru 2.17 ponechat bez dalšího mobiliáře. Dvůr Upravit prostor dvora. Odstranit betonovou kašnu. Možno umístit na stejné místo novou v současných materiálech. Odstranit jak vzrostlé stromy, tak i odporné chroští. Dvůr je možné cele vydláždit a rozmístit na něm příslušný mobiliář.

86


OBRAZOVÁ PŘÍLOHA

87


Mapy, historická ikonografie a plány

88


Mapy

01, Matthäus Merian, plán obléhání Olomouce císařským vojskem v letech 1644 a 1645, 1650, mědiryt s leptem. Matthäus Merian, Topographia Bohemiae, Moraviae et Silesiae, Frankfurt am Main 1650, s. 104. – Reprodukce: Category: Bohemiae Moraviae etSilesiae(Merian),WikimediaCommons,http://commons.wikimedia.org/wiki/File%3AB ohemiae_Moraviae_et_Silesiae_(Merian)_178.jpg, vyhledáno 18. 11. 2011.

89


02, Perspektivní plán městského opevnění Olomouce („Olmütz wie es sich in diesem Jahr Ao 1686 wirklich befünden thuet.“), 1686, kolorovaná kresba. SOkA Olomouc, Sbírka litografií a fotografií, inv. č. 178, sign. I/3. – Reprodukce: Veduty v českých archivech vzniklé do roku 1850, http://veduty.bach.cz/veduty/, vyhledáno 18. 11. 2011.

90


03, August Thomas von Wober, plán pevnosti a města Olomouce, polovina 18. stol., kolorovaná kresba. VMO, inv. č. V 1628. – Reprodukce: Ondřej Jakubec – Marek Perůtka (edd.), Olomoucké baroko. Výtvarná kultura let 1620 – 1780 2. Katalog, Olomouc 2010, kat. č. 45 na s. 116.

91


04, Plán pevnosti a města Olomouce obléhaného pruským vojskem („Accurater Grund Riss der Stadt und Vestung Ollmütz. …“), 1758, kolorovaná rytina. Vlastivědné muzeum v Olomouci, inv. č. V 416. – Reprodukce: Ondřej Jakubec – Marek Perůtka (edd.), Olomoucké baroko. Výtvarná kultura let 1620 – 1780 2. Katalog, Olomouc 2010, kat. č. 44 na s. 115.

92


05, Plán města Olomouce s vyznačením konskripčních čísel domů („Situations-Plan der Stadt Olmütz …“), 1828. Reprodukce: Jindřich Schulz (ed.), Dějiny Olomouce 1, Olomouc 2009, obr. 174 na s. 519.

93


06, Plán města Olomouce s vyznačením konskripčních čísel domů („Situations-Plan der Stadt Olmütz …“), 1828. Reprodukce: Jindřich Schulz (ed.), Dějiny Olomouce 1, Olomouc 2009, obr. 174 na s. 519.

94


07. Plán pevnosti a města Olomouce, kolem 1840, kolorovaná litografie. SOkA Olomouc. – Reprodukce: Ondřej Jakubec – Marek Perůtka (edd.), Olomoucké baroko. Výtvarná kultura let 1620 – 1780 2. Katalog, Olomouc 2010, obr. 33 na s. 58.

95


08. Plán Olomouce a okolí, příloha Olomouckého městského schematismu sestaveného městským radou Franzem Peyschou a vydaného v Olomouci 1866. Reprodukce: Jindřich Schulz (ed.), Dějiny Olomouce 2, Olomouc 2009, obr. 4 na s. 28

96


09, Císařský otisk stabilní katastru, mapováno 1833. http://historickemapy.cuzk.cz/

10, současný snímek katastrální mapy se zakreslením objektu modrou barvou.

97


11. F. Kottas, půdorysy střední části (přízemí, 1. patro) jižního křídla („Dom Capitular Residenz No 8 …“), (1884), (měřítko 1:50). ZAO-Ol, MCO, sign. 48/6, kart. 1288.

98


12. (R. Wlaka), půdorysy (přízemí, 1. patro) a řez schodištěm v západním křídle budovy („Plan zur Adaptirung der Bodenstiege auf Traversen und Einwölbung der schadhaften Stiege von eb. Erde den I. Stock in der Resindenz Nro 8. gehörig dem Hochwürd. Herrn Grafen D. Orsai in Olmütz.“), (1892), (měřítko 1 : 50). ZAO-Ol, MCO, sign. 52/10, kart. 1310.

99


13. Zoplauer & Stefanauer Bergbau – & Eisenhütten – Gewerkschafts, plán litinového zábradlí točitého schodiště („Wendel-Treppe /rechtsgehend/“), konec 19. století. ZAO-Ol, MCO, sign. 48/6, kart. 1288.

100


14. Johann Hublík, situační plán budovy, půdorys a řezy parkánovou hradbou („Zeichnung zur Wiederherstellung der schadhaften Brüstungsmauer gegen Schillerpark im Garten der Residenz No 12/8 der Residenzgasse, Eigentum des Getreuen Metropolitan-Kapitels zu Olmütz. Olmütz 29. Aug. 1913. …“, 1913, měřítko 1 : 500 (situace), 1 : 100 (půdorys), 1 : 50 (řezy). MMOl.

101


15. Johann Hublík, situační plán budovy, půdorysy (přízemí, 1. patro) a řez střední částí jižního křídla, půdorys a pohled na nové schodiště při dvorním průčelí východního křídla („Zeichnung zur Errichtung zweier Stiegen, u. Abbruch einer alten hölzernen Pawlatsche in der Residenz No 12/8 der Residenzgasse, Eigentum des Hochwürdigsten Getreuen Metropol. Kapitels in Olmütz. Olmütz, 25. Juli 1913. …“, 1913, měřítko 1 : 500 (situace), 1 : 100, 1 : 50. MMOl.

102


16. Situace, půdorys a řez suterénem pod jižním křídlem, plán adaptace suterénu na domovní kryt, 3. čtvrtina 20. stol. MMOl.

103


17. L. Smékal – Vondráková (Univerzita Palackého Olomouc), půdorys přízemí („Stávající stav domu PBH Křížkovského 12 Olomouc“), výkres 1, říjen 1974, měřítko 1:100. MMOl.


104




105


21. Z. Hynek – O. Hudeček – J. Pohlídalová – J. Pospíšil (SÚRPMO), půdorys suterénu („Olomouc, Křížkovského 12, rekonstrukce objektu pro Ústav marxismu-leninismu University Palackého v Olomouci“), výkres stav./3, prosinec 1978, měřítko 1 : 50.MMOl.

106


22. Z. Hynek – O. Hudeček – J. Pohlídalová – J. Pospíšil (SÚRPMO), půdorys přízemí („Olomouc, Křížkovského 12, rekonstrukce objektu pro Ústav marxismu-leninismu University Palackého v Olomouci“), výkres stav./3, prosinec 1978, měřítko 1 : 50.MMOl.

107



108



109



110


26. Z. Hynek – O. Hudeček – J. Pohlídalová – J. Pospíšil (SÚRPMO), půdorys patra („Olomouc, Křížkovského 12, rekonstrukce objektu pro Ústav marxismu-leninismu University Palackého v Olomouci“), výkres stav./3, prosinec 1978, měřítko 1 : 50.MMOl.

111



112



113



114


30. Z. Hynek – O. Hudeček – J. Pohlídalová – J. Pospíšil (SÚRPMO), pohled na západní část jižního průčelí („Olomouc, Křížkovského 12, rekonstrukce objektu pro Ústav marxismuleninismu University Palackého v Olomouci“), výkres stav./3, prosinec 1978, měřítko 1 : 50.MMOl.

115


31. Z. Hynek – O. Hudeček – J. Pohlídalová – J. Pospíšil (SÚRPMO), pohled na východní část jižního průčelí („Olomouc, Křížkovského 12, rekonstrukce objektu pro Ústav marxismu-leninismu University Palackého v Olomouci“), výkres stav./3, prosinec 1978, měřítko 1 : 50.MMOl.

116


Ikonografie

01, Johann Willenberger, veduta Olomouce, dřevořez, 1593. Bartoloměj Paprocký, Zrcadlo slavného Markrabství moravského, Olomouc 1593, s. CL XXXV.

117


02, J. J. Kilian podle Antonína Lublinského (?), bakalářská teze Mathiase Schmidta, 1676, mědiryt s čárovým leptem. ZAO-Ol, fond Univerzita v Olomouci, inv. č. 2142, teze č. 13, obrazová č. 233. – Reprodukce: Veduty v českých archivech vzniklé do roku 1850, http://veduty.bach.cz/veduty/, vyhledáno 18. 11. 2011.

03, J. J. Kilian podle Antonína Lublinského (?), bakalářská teze Mathiase Schmidta, 1676, mědiryt s čárovým leptem. ZAO-Ol, fond Univerzita v Olomouci, inv. č. 2142, teze č. 13, obrazová č. 233. – Reprodukce: Veduty v českých archivech vzniklé do roku 1850, http://veduty.bach.cz/veduty/, vyhledáno 18. 11. 2011.

118


04, Martin Engelbrecht podle Friedricha Bernharda Wernera, veduta Olomouce („Prospect der Statt Ollmütz in Mähren wie solche von dem Heil. Berg. vom Morgen anzusehen ist / Prospectus Civitatis Olmuti in Moravia de Monte Sancto versus Orientem“), po roce 1724, mědiryt s leptem. SOkA Olomouc, Sbírka litografií a fotografií, sign. I/26. – Reprodukce: Veduty v českých archivech vzniklé do roku 1850, http://veduty.bach.cz/veduty/, vyhledáno 18. 11.

05, Martin Engelbrecht podle

Friedricha Bernharda Wernera, veduta Olomouce

(„Prospect der Statt Ollmütz in Mähren wie solche von dem Heil. Berg. vom Morgen anzusehen ist / Prospectus Civitatis Olmuti in Moravia de Monte Sancto versus Orientem“), detail.

119


06, Veduta Olomouce, („DIE KÖNIGL. HAUBT STADT UND GRANITZ VÖSTUNG OLMÜTZ IN MÄHREN.“), pohled od jv., 1742, lavírovaná kresba. SOkA Olomouc, Sbírka litografií a fotografií, sign. X/26. – Reprodukce: Veduty v českých archivech vzniklé do roku 1850, http://veduty.bach.cz/veduty/, vyhledáno 18. 11.

07, Josef Freindt (Freundt), tovaryšský list pro Josefa Rollentze s vedutou Olomouce („Prospect der k. k. Haupt Stadt u. Gränitz Vestung Olmütz in Mähren, wie solche von Morgen an zu sehen ist.“), pohled od sv., 1735, mědiryt.

120


08, Veduta Olomouce, („DIE KÖNIGL. HAUBT STADT UND GRANITZ VÖSTUNG OLMÜTZ IN MÄHREN.“), pohled od jv., 1742, lavírovaná kresba. SOkA Olomouc, Sbírka litografií a fotografií, sign. X/26. – Reprodukce: Veduty v českých archivech vzniklé do roku 1850, http://veduty.bach.cz/veduty/, vyhledáno 18. 11.

09. Friedrich Bernard Werner, veduta Olomouce, kolem 1752, lavírovaná kresba. Miejska Biblioteka Publiczna we Wrocławiu (zničeno). – Reprodukce: NPU-UP, sbírka fotodokumentace (Metainformační systém NPU, dokument G0006107).

121


10. Josef Freindt (Freundt), veduta Olomouce („Prospect der k: k: Haupt Stadt und Gränitz Festung Olmütz in Mähren, wie solche von …“), kolem poloviny 18. stol., kolorovaná rytina. SOkA Olomouc. – Reprodukce: Martin Elbel – Ondřej Jakubec (edd.), Olomoucké baroko. Proměny ambicí jednoho města 1. Úvodní svazek, Olomouc 2010, obr. 140.

11. Veduta Olomouce, pohled od východu, tovaryšský list, před rokem 1782, mědiryt. SOkA Olomouc, fond Cech krejčích Olomouc, inv. č. 17. – Reprodukce: Veduty v českých archivech vzniklé do roku 1850, http://veduty.bach.cz/veduty/, vyhledáno 18. 11.

122


12. Carl Würbs, veduta Olomouce, pohled od východu, 1842, lavírovaná kresba tužkou. SOkA Olomouc, Sbírka litografií a fotografií, sign. I/7. – Reprodukce: Veduty v českých archivech vzniklé do roku 1850, http://veduty.bach.cz/veduty/, vyhledáno 18. 11.

13. Franz Kalivoda, Olomouc, pohled na jižní část Předhradí od východu, projížďka císaře Františka Josefa I. dne 8. prosince 1848, kolem 1848, kolorovaná litografie. SOkA Olomouc, sbírka litografií a fotografií, sign. XXXII/39. – Reprodukce: Vilém Nather, Kronika olomouckých domů. Předhradí, ed. Vladimír Spáčil, Olomouc 1999, obr. 18.

123


14. Richard Sterer, Olomouce, pohled na jižní část Předhradí od jihu, 1896, olej na dřevě. NPU-UOP v Olomouci, mobiliární fond hrad Bouzov – kmenový, rejstř. č. ÚSKP 68483/38-7625, inv. č. BZ03283a.

15. Olomouc, kanovnická rezidence Křížkovského čp. 513/12, pohled od jz. na zahradní průčelí, 2. pol. 20. stol., fotografie. NPU-UOP, sbírka fotodokumentace. – Reprodukce: Leoš Mlčák – Eva Šimáčková, Obnova někdejších kanovnických rezidencí v Olomouci, Vlastivědný věstník moravský XLII, 1990, č. 1, s. 113-118, zvl. s. 117-118, obr. 6 na s. 116.

124


16. pohled na severní dvorní fasádu. Olomouc, Stavebně-historický průzkum domu v Křížkovského ulici čp. 12, rok 1977, fotografická příloha, autor fotografií Z. Otruba. Investor Univerzita Palackého.

125


17. pohled na část západního dvorního průčelí. Olomouc, Stavebně-historický průzkum domu v Křížkovského ulici čp. 12, rok 1977, fotografická příloha, autor fotografií Z. Otruba. Investor Univerzita Palackého.

126


18. pohled na západní část jižní dvorní fasády. Olomouc, Stavebně-historický průzkum domu v Křížkovského ulici čp. 12, rok 1977, fotografická příloha, autor fotografií Z. Otruba. Investor Univerzita Palackého.

19. pohled na střed východní dvorní fasády. Na fotografii vidíme schodiště do patra. Olomouc, Stavebně-historický průzkum domu v Křížkovského ulici čp. 12, rok 1977, fotografická příloha, autor fotografií Z. Otruba. Investor Univerzita Palackého.

127


20. pohled na jihozápadní kout dvorních fasád. Olomouc, Stavebně-historický průzkum domu v Křížkovského ulici čp. 12, rok 1977, fotografická příloha, autor fotografií Z. Otruba. Investor Univerzita Palackého.

21. Olomouc, Stavebně-historický průzkum domu v Křížkovského ulici čp. 12, rok 1977, fotografická příloha, autor fotografií Z. Otruba. Investor Univerzita Palackého.

128


22. pohled na vstupní portál v severním průčelí jižního křídla. V kartuši je nápis Anno Domini 1913, JH. Olomouc, Stavebně-historický průzkum domu v Křížkovského ulici čp. 12, rok 1977, fotografická příloha, autor fotografií Z. Otruba. Investor Univerzita Palackého.

129


23. pohled na západní rizalit jižního křídla. Na fotografii vidíme řešení, okenních nika a štítu před rekonstrukcí v 80. letech 20. stol. Olomouc, Stavebně-historický průzkum domu v Křížkovského ulici čp. 12, rok 1977, fotografická příloha, autor fotografií Z. Otruba. Investor Univerzita Palackého.

130


24. pohled do zahrady před jižním průčelím. Olomouc, Stavebně-historický průzkum domu v Křížkovského ulici čp. 12, rok 1977, fotografická příloha, autor fotografií Z. Otruba. Investor Univerzita Palackého.

131


25. pohled na východní rizalit jižního křídla. Na fotografii vidíme řešení, okenních nika a štítu před rekonstrukcí v 80. letech 20. stol. Olomouc, Stavebně-historický průzkum domu v Křížkovského ulici čp. 12, rok 1977, fotografická příloha, autor fotografií Z. Otruba. Investor Univerzita Palackého.

132


26. pohled na vstup v přízemí jižního průčelí. Olomouc, Stavebně-historický průzkum domu v Křížkovského ulici čp. 12, rok 1977, fotografická příloha, autor fotografií Z. Otruba. Investor Univerzita Palackého.

27. detail slunečních hodin umístěných na jižního fasádě jižního křídla. Olomouc, Stavebněhistorický průzkum domu v Křížkovského ulici čp. 12, rok 1977, fotografická příloha, autor fotografií Z. Otruba. Investor Univerzita Palackého.

133


28. pohled na jižní stěnu dnešní místnosti 1.25. Olomouc, Stavebně-historický průzkum domu v Křížkovského ulici čp. 12, rok 1977, fotografická příloha, autor fotografií Z. Otruba. Investor Univerzita Palackého.

29. detail štítku v dnešní místnosti 1.25. Olomouc, Stavebně-historický průzkum domu v Křížkovského ulici čp. 12, rok 1977, fotografická příloha, autor fotografií Z. Otruba. Investor Univerzita Palackého.

134


30. detail štítku v dnešní místnosti 1.25. Olomouc, Stavebně-historický průzkum domu v Křížkovského ulici čp. 12, rok 1977, fotografická příloha, autor fotografií Z. Otruba. Investor Univerzita Palackého.

31. Fotografie severního průčelí domu převzatá z evidenční karty nemovité kulturní památky, foceno pravděpodobně v roce 1984.

135


32. Miloslav Pojsl, rekonstrukce náhrobníku abatyše z roku 1325, kolem 1981, kresba. NPUUOP v Olomouci. – Reprodukce: Miloslav Pojsl, Dva nejstarší náhrobky v Olomouci, Umění XXIX, 1981, s.455-458, obr. 4 na s. 456. – Miloslav Pojsl, Sepulkrální památky na Moravě a ve Slezsku do roku 1420, Olomouc 2006 (Monumenta Moraviae et Silesiae Sepulcralia I), obr. A 29 na s. 128.

136


Fotografie současného stavu

137


01, celkový pohled na hlavní průčelí. V poslední ose na pravé straně je průchod do zahrad. Foto Záhorka 11/2011.

138


02, pohled na hlavní vstupní portál. Nad kladím v rozeklaném frontonu je kartuš se znakem kanovníka Jana Felixe Želeckého rytíře z Počenic. Foto Záhorka 11/2011.

139


03, Detail plastické výzdoby jednoho z oken na průčelí. V suprafenestře je oválný medailon s reliéfem boha Poseidona. Foto Záhorka 11/2011.

140


04, celkový pohled na jižní fasádu směrem od západu. Foto Záhorka 11/2011.

05, pohled na jižní fasádu směrem od východu. Foto Záhorka 11/2011.

141


06, pohled na východní rizalit. Za sdruženým oknem je prostor bývalé soukromé kaple s freskovou výzdobou. Foto Záhorka 11/2011.

07, detail renesnačního sdruženého okna z východního rizalitu. Foto Záhorka 11/2011.

142


08, detailní pohled na pozdně gotické či spíše renesanční okno analyticky odhalené v 80. letech 20. stol. V průběhu průzkumu se bohužel nepodařilo zjistit, odkud se toto ostění umístěné na svém místě druhotně, vzalo. Foto Záhorka 11/2011.

09, celkový pohled na zahrady nově upravené v roce 2010 až 2011. Pohled směrem k západu. Foto Záhorka 11/2011.

143


10, pohled na západní fasádu směrem od jihu. Foto Záhorka 11/2011.

144


11, pohled na jižní dvorní fasádu. Foto Záhorka 11/2011.

12, pohled na severní dvorní fasádu. Foto Záhorka 11/2011.

145


13, pohled na západní dvorní fasádu. Foto Záhorka 11/2011.

14, pohled na východní dvorní fasádu. Foto Záhorka 11/2011.

146


15, pohled na trojici arkád v severní dvorní fasádě. Foto Záhorka 11/2011.

16, pohled na patro dvorní jižní fasády s novodobou pavlačí. Foto Záhorka 11/2011.

147


17, detail okna v přízemí východní dvorní fasády. Okno bylo zřízené v letech 1980 – 1983. Foto Záhorka 11/2011.

148


18, pohled do sklepního prostoru 0.02 směrem k západu. Foto Záhorka 11/2011.

19, pohled na bývalé schodiště v prostoru 0.03. Foto Záhorka 11/2011.

149


20, pohled do vstupního prostoru 101 směrem k jihu. Foto Záhorka 11/2011.

150


21, pohled do arkádové chodby 102 směrem k západu. Foto Záhorka 11/2011.

151


22, detail kamenného náhrobku neznámé abatyše od sv. Jakuba v severní zdi prostoru 102. Foto Záhorka 11/2011.

23, pohled k oknu v místnosti 109. Foto Záhorka 11/2011.

152


24, prostor 111. Pohled směrem jihu. Foto Záhorka 11/2011.

25, pohled na železobetonové schodiště v prostoru 113. Foto Záhorka 11/2011.

153


26, prostor 114. Pohled směrem k jihu na dvojici menších místností v rizalitu. Foto Záhorka 11/2011.

27, prostor 124, pohled na hlavní schodiště v jižním křídle s plastikou Míru. Foto Záhorka 11/2011.

154


28, prostor 124. Detail analyticky odhalené hradební zdi v západní stěně. Foto Záhorka 11/2011.

29, prostor 125. Pohled směrem k jihu do výklenky v síle bývalé hradby. Foto Záhorka 11/2011.

155


30, pohled do výklenku za klenutého štukovou žebrovou klenbou v prostoru 125. Foto Záhorka 11/2011.

31, detail štítku s motivem malovaného ptáka.Prostor 125. Foto Záhorka 11/2011.

156


32, detail štítku s motivem malovaného dvouhlavého orla. Prostor 125. Foto Záhorka 11/2011.

33, detail štítku převráceného o 180 stupňů. Prostor 125. Foto Záhorka 11/2011.

157


34, detail štukové patky a o štítku v severozápadním rohu místnosti. Prostor 125. Foto Záhorka 11/2011.

35, detail štukové profilace tzv. vítězného oblouku v prostoru 125. Foto Záhorka 11/2011.

158


36, prostor 126. Pohled do místnosti směrem k severu. Foto Záhorka 11/2011.

37, prostor 129. Pohled na klenbu směrem k západu. Foto Záhorka 11/2011.

159


38, pohled na renesanční hřebínkovou klenbu místnosti 130. Foto Záhorka 11/2011.

39, prostor 132. Pohled na zaklenutí prostoru pod hlavním pravděpodobně barokním schodištěm. Foto Záhorka 11/2011.

160


40, prostor 201, pohled na dvouramenné schodiště s dřevěným kuželkovým zábradlím. Foto Záhorka 11/2011.

41, prostor 201. Pohled na ukončení schodiště v patře severního křídla. Foto Záhorka 11/2011.

161


42, pohled na plné dvoukřídlé dřevěné dveře rámové konstrukce s vyřezávanými poli umístěné v dřevěných profilovaných zárubních při vstupu do prostoru 2.01. Foto Záhorka 11/2011.

162


43, prostor 204. Pohled na jihozápadní roh místnosti se štukovým zracadlem. Foto Záhorka 11/2011.

44, prostor 205. Pohled do chodby v patře východního křídla směrem k jihu. Foto Záhorka 11/2011.

163


45, prostor 217. Pohled do prostoru směrem k jihu. Foto Záhorka 11/2011.

164


46, prostor 2.17a, pohled na malbu na klenbě. Malba představuje oslavu jména P. Marie. Na fotografii je erb Foto Záhorka 11/2011.

165


47, prostor 2.17a. Detail malby na klenbě s monogramem MARIA. Foto Záhorka 11/2011.

166


48, prostor 2.17a. Pohled na východní stěnu místnosti s malbou představující fragment klečícího donátora před P. Marií. Foto Záhorka 11/2011.

167


49, prostor 2.17a. Detail malby nad vstupem do místnosti představující Klanění sv. Tří králů. Foto Záhorka 11/2011.

50, prostor 2.17a. Pohled na zkomolený nápis u podlahy jižní stěny pod oknem. Foto Záhorka 11/2011.

168


51, prostor 2.18, pohled do místnosti směrem k západu. Foto Záhorka 11/2011.

52, detail renesančního malovaného záklopového stropu v místnosti 2.18. Foto Záhorka 11/2011.

169


53, prostor 2.19. Pohled na schodiště a vrchol plastiky oslavující světový Mír. Foto Záhorka 11/2011.

54, pohled na dveře vyplňující vstup do prostoru 2.20. Foto Záhorka 11/2011.

170


55, prostor 2.21. Pohled na jižní stěnu místnosti. Mezi okny je mělká nika vytořená zřejmě v období klasicismu. Foto Záhorka 11/2011.

56, prostor 2.22. Pohled na renesanční klenbu místnosti směrem k severu. Foto Záhorka 11/2011.

171


57, prostor 2.24. Pohled na dvojici renesančních kamenných portálů v severní stěně prostoru. Foto Záhorka 11/2011.

58, prostor 2.24. Detail jednoho z renesačních portálů. Foto Záhorka 11/2011.

172


59, prostor 2.25. Pohled na vestavěné železobetonové schodiště. Foto Záhorka 11/2011.

60, prostor 2.26. Pohled na fabionový strop se štukovým zracadlem. Foto Záhorka 11/2011.

173


61, prostor 2.27. Pohled na úzký prostor směrem k severu. Foto Záhorka 11/2011.

62, prostor 2.29. Pohled na fabionový strop s římsou. Foto Záhorka 11/2011.

174


63, pohled na spojovací můstek vedoucí z podkroví západního křídla do čp. 10. Foto Záhorka 11/2011.

64, prostor 3.02, pohled do hlavní chodby. Foto Záhorka 11/2011.

175


65, prostor 3.22, pohled do chodby směrem k západu. Foto Záhorka 11/2011.

66, prostor 3.28, pohled na interiér místnosti směrem k východu. Foto Záhorka 11/2011.

176

orientační: 513, 12 Parcelní číslo: 207

Recommend Documents