OPERAČNÍ PROGRAM DOPRAVA PRO PROGRAMOVÉ OBDOBÍ 2014 - 2020
VYHODNOCENÍ KONCEPCE Z HLEDISKA VLIVŮ NA VEŘEJNÉ ZDRAVÍ
PRAHA Duben 2014 ©
OBSAH 1. ÚVOD ............................................................................................................................................................ 3 2. DETERMINANTY ZDRAVÍ ............................................................................................................................... 3 3. ZDRAVOTNÍ STAV OBYVATEL ........................................................................................................................ 3 DOTČENÁ POPULACE ................................................................................................................................................. 3 Charakterizace zdravotního stavu ................................................................................................................... 4 Naděje dožití, úmrtnost, kardiovaskulární onemocnění.................................................................................. 4 Zhoubné novotvary ......................................................................................................................................... 6 Diabetes mellitus............................................................................................................................................. 7 Zdraví dětí a mládeže ...................................................................................................................................... 8 4. ENVIRONMENTÁLNÍ DETERMINANTY ............................................................................................................ 9 HLUK.................................................................................................................................................................... 10 ZNEČIŠTĚNÍ OVZDUŠÍ ............................................................................................................................................... 12 PŮSOBENÍ HLAVNÍCH ZNEČIŠŤUJÍCÍCH LÁTEK NA ZDRAVÍ .................................................................................................. 13 Oxid dusičitý .................................................................................................................................................. 13 Benzen........................................................................................................................................................... 13 Polycyklické aromatické uhlovodíky .............................................................................................................. 13 Oxid uhelnatý ................................................................................................................................................ 13 Aerosolové částice......................................................................................................................................... 14 Ovlivnění životního stylu populace ................................................................................................................ 14 Socioekonomické determinanty .................................................................................................................... 14 5. PŘÍSTUP K HODNOCENÍ ............................................................................................................................... 15 VYBRANÉ KONCEPČNÍ MATERIÁLY, KTERÉ BYLY BRÁNY V ÚVAHU V RÁMCI HODNOCENÍ ............................................................ 15 6. VLASTNÍ HODNOCENÍ VLIVU OPD 2014 – 2020 NA VEŘEJNÉ ZDRAVÍ .......................................................... 18 7. SOUHRNNÉ HODNOCENÍ SOULADU NAVRŽENÝCH PRIORITNÍCH OS S CÍLI OCHRANY ZDRAVÍ .................... 18 PRIORITNÍ OSA 1 - INFRASTRUKTURA PRO ŽELEZNIČNÍ A DALŠÍ UDRŽITELNOU DOPRAVU, ZAHRNUJE 6 SPECIFICKÝCH CÍLŮ V RÁMCI 3
INVESTIČNÍCH PRIORIT. ............................................................................................................................................. 18
PRIORITNÍ OSA 2- SILNIČNÍ INFRASTRUKTURA NA SÍTI TEN-T A VEŘEJNÁ INFRASTRUKTURA PRO ČISTOU MOBILITU ZAHRNUJE 2 SPECIFICKÉ CÍLE V RÁMCI 2 INVESTIČNÍCH PRIORIT. ......................................................................................................... 19 PRIORITNÍ OSA 3 - SILNICE MIMO TEN-T PRIORITNÍ OSA 3: SILNIČNÍ INFRASTRUKTURA MIMO SÍŤ TEN-T ............................ 20 PRIORITNÍ OSA 4 – TECHNICKÁ POMOC ....................................................................................................................... 20
8. ZÁVĚR ......................................................................................................................................................... 21 LITERATURA .................................................................................................................................................... 22
1. Úvod Zhodnocení potenciálních vlivů strategických dokumentů, jako jsou politiky, strategie, koncepce, plány a programy, na veřejné zdraví je podle zákona č.100/2001 Sb. nedílnou součástí procesu posouzení vlivů na životní prostředí. Toto „Hodnocení vlivů na veřejné zdraví“, označované jako HIA (Health impact assessment) je kombinací procedur, metod a nástrojů k systematickému hledání pravděpodobných vlivů strategie na zdraví populace a rozložení těchto vlivů uvnitř populace. V průběhu hodnocení je zvažována široká škála vztahů mezi změnami danými realizací koncepce a jejich více či méně zprostředkovanými vlivy, které mají potenciál dopadu na zdraví. Při posuzování se vychází z definice Světové zdravotnické organizace, která říká, že zdraví je stav plné tělesné, duševní a sociální pohody a nikoli jen nepřítomnost nemoci či vady (SZO, 1948). Veřejné zdraví je zdravotní stav obyvatel a jeho skupin. Tento zdravotní stav je určován souhrnem přírodních, životních a pracovních podmínek a způsobem života (zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve znění pozdějších předpisů). Veřejné zdraví je chápáno jednak jako věda, ale také jako umění prevence nemocí, prodlužování života a podpory zdraví prostřednictvím organizovaného úsilí celé společnosti (Sir Donald Acheson, 1988).
2. Determinanty zdraví Příčiny a podmínky určující zdraví populace je možno podrobně popsat jako komplexní vliv různých determinant, které jsou navíc často vzájemně podmíněny. Kombinují se zde endogenní a exogenní vlivy. Vedle významných determinant životního stylu se v interakci s genetickými dispozicemi uplatňují determinanty životního prostředí, psychosociální a socioekonomické. Determinanty mohou působit na zdraví přímo i nepřímo, tedy zprostředkovaně, a jejich vliv na zdraví může být negativní i pozitivní, zásadní nebo jen částečný, v rámci komplexu mnohočetných příčin onemocnění. Hodnocení koncepce z hlediska vlivů na veřejné zdraví tak vyžaduje zvážení celého spektra možných zdravotních determinant a pravděpodobnosti jejich, více či méně zprostředkovaných, změn, způsobených plánovanou aktivitou. Determinace zdraví není jednoduchým vektorovým součtem, ale komplexním procesem. Neznamená tedy, že změnou jedné či několika determinant dojde k měřitelné změně zdravotního stavu. Důležitým faktorem, který bývá z hlediska zdraví podceňován je tzv. „well beeing“ – tedy „pohoda“ jako výsledné působení řady faktorů a podmínek.
3. Zdravotní stav obyvatel Dotčená populace
Posuzovanou koncepcí je operační program v sektoru dopravy v programovém období 2014 – 2020, tedy strategický materiál na národní úrovni. Zahrnuje rozvojové priority sektoru doprava v České republice, které mohou být kofinancovány ze strukturálních fondů Evropské unie. Podporované investiční priority jsou rozmístěny v různých regionech území ČR, prostorové vymezení nelze zúžit, proto je za dotčenou populaci považováno obyvatelstvo České republiky. Charakterizace zdravotního stavu Zdravotní stav obyvatel ČR je charakterizován v posledních letech několika hlavními trendy. Na jedné straně je to prodlužování střední délky života, zejména při narození, které je dáno hlavně poklesem standardizované úmrtnosti na kardiovaskulární onemocnění. Na druhé straně lze sledovat stálý vzestup nemocnosti na zhoubné novotvary, vzestup výskytu diabetu, alergických onemocnění, psychických chorob, poruch reprodukce a nemocí pohybového aparátu. To vše se odehrává na pozadí postupného a stálého trendu stárnutí populace. Stárnutí populace je důsledkem populační stagnace, kdy počet zemřelých převyšuje počet narozených. Snižuje se podíl dětské populace, který je již od roku 1993 menší než 20% a stále klesá. Podle odborného odhadu demografů bude obyvatelstvo České republiky dále znatelně stárnout. Průměrný věk obyvatel se zvýší, osob starších 60 let bude trvale více než dětí do 14 let a jejich podíl se bude zvyšovat. Jednotlivé zdravotní ukazatele relevantní z hlediska možných vlivů posuzované strategie: Naděje dožití, úmrtnost, kardiovaskulární onemocnění Naděje dožití (střední délka života) při narození dosáhla v roce 2012 74,8 let u mužů a 81,1 let u žen. Od roku 2000 to představuje nárůst o 3,1 roku u mužů a o 2,6 roku u žen. Růst naděje dožití souvisí s poklesem úmrtnosti a to především na kardiovaskulární onemocnění (KVO). Česká republika se na začátku 90. let vyznačovala jednou z nejvyšších intenzit úmrtnosti na KVO na světě. Přes výrazné zlepšení zůstává úmrtnost na KVO v Česku přibližně dvakrát vyšší než ve vyspělých evropských zemích (bývalá EU15). Téměř 70 % všech kardiovaskulárních úmrtí představují ischemická choroba srdeční (ICHS) a cévní onemocnění mozku. Zatímco úroveň standardizované úmrtnosti na cévní onemocnění mozku do roku 2010 klesala, úmrtnost na ICHS v posledních letech víceméně stagnovala (obr. 3). To pravděpodobně souvisí s částečným vyčerpáním možností lékařské péče a nových technologií, a na druhou stranu s pouze velmi pozvolnou změnou životního stylu české populace: nedaří se redukovat podíl kuřáků v populaci, přibývá osob trpících diabetem II. typu (80 % diabetiků umírá na nemoci oběhové soustavy) a roste podíl obézních osob v populaci. Projevuje se odlišný trend ve věkových skupinách - zatímco ve věkové skupině do 64 let úmrtnost na kardiovaskulární onemocnění celkově i na ICHS plynule klesá, u osob ve věku nad
65 let v posledních letech roste. Přes pozitivní trend snižování úmrtnosti na KVO ve věkové skupině do 64 let představuje tato tzv. předčasná úmrtnost významný podíl na celkové KVO úmrtnosti (22,5 % u mužů a 6,4 % u žen v roce 2012).
Obr. 1
Vývoj intenzity úmrtnosti (SDR) na nemoci oběhové soustavy (MKN10, dg. I00-I99) v letech 2000– 2010, (počet na 100 000 obyvatel)
Pozn.: SNS - země bývalého Sovětského svazu, které WHO zahrnuje do Evropského regionu (Společenství nezávislých států – SNS) Zdroj: WHO HFA DB
Přes pozitivní vývoj u řady sledovaných ukazatelů, se Česká republika v rámci zemí EU27 řadí k zemím spíše s nižší nadějí dožití; na začátku i na konci období let 2000 – 2011 spadala do nejhorší třetiny zemí EU27. Délka naděje dožití při narození v ČR nedosahuje ani průměrné hodnoty v zemích EU27. Ve srovnání s průměrem zemí EU15 je úmrtnost českých mužů zhruba o třetinu a žen o pětinu vyšší. Lze konstatovat, že trend vývoje ukazatelů střední délky života a úmrtnosti je u nás obdobný jako ve vyspělých státech, ovšem na podstatně nižší úrovni. V rámci území České republiky existují v těchto ukazatelích významné regionální rozdíly. Např. ve střední délce života je rozmezí hodnot mezi regiony u mužů čtyři roky a u žen dva, nejnižší hodnoty vykazuje Ústecký kraj. (Statistická ročenka ČSÚ) Zhoubné novotvary Incidence zhoubných novotvarů (ZN) stále roste, Česká republika patří k evropským zemím s nejvyšší incidencí ZN. Počet nových případů byl v roce 2011 o téměř 17 tisíc vyšší, než v roce 2000. Příčinou je pravděpodobně jednak stárnutí populace, dále expozice karcinogenům v životním prostředí a v neposlední řadě zlepšující se diagnostika. Tento trend však není provázen rostoucí úmrtností na nádorová onemocnění, která naopak v posledních několika letech mírně klesá. To lze vysvětlit zvyšující se kvalitou léčby, a také časnějším záchytem onemocnění, kdy je léčba úspěšnější. Klesající trend je patrný i v případě tzv. předčasné úmrtnosti na zhoubné nádory, tedy úmrtnosti ve věku do 64 let.
Obr. 5
Incidence nádorových onemocnění v ČR a vybraných zemích EU, 2000–2010, (počet/100 000
obyvatel)
Diabetes mellitus Stále se zvyšuje počet lidí trpících cukrovkou (diabetes mellitus) II. Typu. S diabetem se v současné době v Česku léčí asi tři čtvrtě milionu lidí. Ve srovnání s rokem 2000 bylo v roce 2011 o 130 tis. diabetiků více. Vzrůstá také absolutní počet komplikací diabetu. Počet případů onemocnění oční sítnice stoupl mezi lety 2000 a 2009 zhruba o 28 %, onemocnění ledvin o 71 %, výskyt diabetické nohy o 16 %. Zvyšuje se také absolutní počet vážnějších důsledků: zdvojnásobily se případy nedostatečnosti ledvin, o 14 % přibylo případů slepoty a o 44 % amputací končetiny. Lidé trpící cukrovkou jsou také uváděni jako senzitivní skupina náchylnější k zdravotním problémům způsobeným zvýšeným znečištěním ovzduší suspendovanými částicemi. Obr. 8
Vývoj počtu léčených diabetiků a nových případů, ČR, 2000-2011
Alergická onemocnění Podle odhadu trpí asi 20 % světové populace alergickým onemocněním a astma se v průběhu 90. let 20. století stalo jednou z nejčastějších chronických nemocí vůbec. Současné studie
ukazují, že výskyt alergických onemocnění v Evropě má stále rostoucí trend a již není omezen na specifickou sezónu nebo prostředí. Výskyt astmatu v dětském věku je zřetelně vyšší než u dospělých. U dětí v ČR je odhadován na 5 – 15 % v závislosti na věku dětí a metodikách prováděných studií. Podle periodicky opakovaného šetření prevalence alergií bylo v roce 2006 lékařem diagnostikováno astma u 8 % dětí, což představuje nárůst o polovinu ve srovnání s rokem 1996. Výskyt příznaků astmatu byl v roce 2001 udáván u 9,4 % dětí, v roce 2006 již u 14 %. Podle tohoto šetření vzrostl počet dětí s diagnostikovaným alergickým onemocněním v průběhu deseti let téměř dvojnásobně: ze 17 % v roce 1996 na 32 % v roce 2006. V současné době je třeba brát v úvahu několik hypotéz o příčinách nárůstu astmatu a alergií, například zvýšení expozice celoročně působících alergenů, vlivy výživy, změny životního stylu a změny v imunologické odezvě. Zděděná predispozice k alergické reakci je nejsilnějším rizikovým faktorem při rozvoji astmatu a ostatních alergických onemocnění. U predisponovaných jedinců dochází k rozvoji alergického onemocnění některým ze spouštěcích mechanismů, což může být některý z faktorů vnějšího prostředí. Znečišťující látky v ovzduší mohou fungovat jako spouštěče a mohou také spolupůsobit při akutním zhoršení zdravotního stavu nemocných jedinců. Zdraví dětí a mládeže ČR patří k zemím s velmi dobrou péčí o nejmladší populační skupiny. Hodnotami kojenecké úmrtnosti se řadí mezi země s nejnižší úrovní na světě, mezi lety 2000 a 2011 poklesla ze 4,1 na 2,74 ‰. Nízká úroveň kojenecké úmrtnosti je důsledkem zejména velmi nízké novorozenecké úmrtnosti, a to především časné. Intenzita výskytu vrozených vývojových vad v České republice během posledních čtyřiceti let kolísala. V posledních 10-20 letech většinou docházelo k nárůstu četností hlášených vrozených vad. Není jasné, nakolik je zvýšení incidence vrozených vad důsledkem změn v registraci hlášení vrozených vad, pokroku v medicínských technologiích anebo narušením genofondu a změnami životního stylu populace, změnou věkového zastoupení těhotných žen, zvyšujícím se podílem vícečetných gravidit, těhotenstvím po asistované reprodukci a další. Podíl živě narozených dětí s nízkou porodní hmotností (pod 2500 g) byl na počátku 70.let mírně nad 6 % a až do počátku let devadesátých pozvolna klesal. Příčinou tohoto pozitivního trendu byl rozvoj lékařské vědy a lepší odhalování rizik v těhotenství, která se daří udržovat do vyšších týdnů. Zhruba od poloviny 90. let se podíl dětí narozených s nízkou porodní hmotností opět zvyšoval a v roce 2009 dosáhl úrovně 7,6 % z celkového počtu živě narozených. Příčinou je komplex mnoha jevů. Narůstá počet dětí narozených po umělém oplodnění, počet dětí narozených z vícečetných porodů, zvyšuje se průměrný věk matek při porodu a tím i podíl žen rodících ve věku nad 35 let, zvyšuje se tedy počet žen, které mají k předčasnému porodu vyšší sklony. Také medicína je již na takové úrovni, že se často podaří zachránit děti narozené ve 26. týdnu těhotenství nebo i dříve.
Nejčastější příčinou úmrtí dětí a mladých dospělých a třetí nejčastější příčinou úmrtí v celé populaci jsou v ČR úrazy. Podle statistik dochází k nejzávažnějším úrazům dětí v dopravním prostředí; nejčastějším místem vzniku úrazu dětí je domov a škola. Ve srovnání s rokem 2005 došlo v ČR v roce 2008 k významnému poklesu standardizované úmrtnosti dětí 0-14 let na vnější příčiny. Zatímco v roce 2005 byla tato úmrtnost 7,00 na 100 tis. dětí, v roce 2008 byla 4,34 na 100 tis. dětí. ČR se podle posledních dat z roku 2008 zařadila mezi státy EU s nižší hodnotou ukazatele úmrtnosti na vnější příčiny u dětí. Pro úraz je ročně hospitalizováno 26,5 tisíc a ambulantně ošetřeno 445 tisíc dětí do čtrnácti let. Úmrtí v dopravě Dopravní nehodovost má závažné dopady na veřejné zdraví, s významnými ekonomickými i sociálními důsledky na úrovni postižených jednotlivců a jejich rodin i na úrovni lospolečenské. Dopravní nehody jsou skupinou vnějších příčin úmrtí, na které umírá třetí největší počet osob. I když je vývoj tohoto ukazatele vcelku příznivý, patří dopravní nehody mezi negativní vlivy dopravy na lidské zdraví. Počet zemřelých má od roku 1994 klesající trend (tab č.1). V roce 2012 zemřelo na dopravní nehody 813 osob, což je 55,6% ve srovnání s rokem 2003. Závažnost úmrtí v dopravě je dána věkovou strukturou zemřelých, protože nejvíce postihuje věkovou kategorii 18-24 let, s maximem ve 20 letech věku. Tab. č. 1 Vývoj počtu zemřelých na dopravní nehody 2003 2004 2005 2006 2007 2008 celkem 1459 1316 1261 1087 1248 1167 muži 1097 981 949 829 949 866 ženy 362 355 312 258 299 301
4. Environmentální determinanty
2009 1026 757 269
2010 907 708 199
2011 871 651 220
2012 813 624 189
Kvalita životního prostředí je jednou z významných determinant zdravotního stavu populace. Zlepšení kvality životního prostředí v nejširším slova smyslu, včetně omezení používání nebezpečných chemických látek, znamená splnění jedné z podmínek pro zlepšení zdravotního stavu a tím snížení výdajů na zdravotní péči. Podle Světové zdravotnické organizace způsobuje znečištění životního prostředí v Evropském regionu až 19 % onemocnění. Nejvýznamnějšími zdravotními dopady expozice znečištěnému životnímu prostředí jsou respirační a gastrointestinální onemocnění, alergie, kardiovaskulární a metabolická onemocnění, vývojové a reprodukční poruchy, a také nádorová onemocnění. Snižovat expozice obyvatel ČR zdraví škodlivým látkám se daří pouze částečně. Expozice škodlivinám v ovzduší stále představuje relativně významné zdravotní riziko. Podle odhadů
WHO zemře v Evropě pouze v důsledku znečištění ovzduší aerosolovými částicemi předčasně přibližně 280 tisíc lidí, podle Státního zdravotního ústavu (SZÚ) odhad pro ČR činí 2 % předčasně zemřelých z celkového počtu úmrtí. Expozice obyvatel sídel benzo(a)pyrenu, jednomu z polycyklických aromatických uhlovodíků s karcinogenním účinkem v ovzduší, představuje v ČR významné riziko nádorového onemocnění zhruba ve výši dvou případů na 10 000 obyvatel. Na znečištění ovzduší sídel se běžně nejvíce podílejí automobilová doprava a lokální topeniště. Současná silniční doprava jednoznačně působí negativně na zdraví obyvatel ve svém okolí. Negativní vlivy se uplatňují prostřednictvím znečištění životního prostředí, kde jsou hlavními faktory znečišťující látky z výfukových plynů a otěrů, hluk, dopravní nehodovost a úrazovost. Existuje řada studií, zabývajících se vlivem dopravy na zdraví, které prokazují, že v blízkosti komunikací je prostředí poškozující lidské zdraví. Kromě toho mohou dopravní komunikace působit negativně na lidské zdraví a pohodu nepřímo tím, že omezují možnosti pohybu a pobytu venku a při určité intenzitě tím v podstatě lidi rozdělují, snižují podíl aktivního pohybu a jsou zdrojem diskomfortu. Expozice škodlivým látkám je třeba snižovat jak je to rozumně možné, neboť často jsou vědecky prokazovány zdravotní dopady i pro takové koncentrace škodlivin v prostředí, které byly dříve považovány za bezpečné; u látek s karcinogenním působením není možné stanovit bezpečnou mez vůbec a u mnoha látek není jejich působení při dlouhodobé expozici nízkým dávkám zcela známo.
Hluk
Hlavním zdrojem hluku v mimopracovním prostředí je doprava, ve městech představuje dopravní hluk 75-85 %, kde na hlavních dopravních tazích dosahuje hladin 70-85 dB (A). Největší podíl expozice hluku připadá na silniční dopravu. Hluk tak subjektivně i objektivně patří mezi významné environmentální determinanty zdraví způsobené dopravou. Hluk v životním prostředí uplatňuje při dlouhodobém působení zejména účinky nespecifické (mimosluchové), kdy dochází k ovlivnění funkcí různých systémů organismu. Nespecifické systémové účinky se projevují prakticky v celém rozsahu intenzit hluku, často se na nich podílí stresová reakce a ovlivnění neurohumorální a neurovegetativní regulace, biochemických reakcí, spánku, vyšších nervových funkcí, jako je učení a zapamatovávání, ovlivnění smyslově motorických funkcí a koordinace. V komplexní podobě se mohou manifestovat ve formě poruch emocionální rovnováhy, sociálních interakcí i ve formě nemocí, u nichž působení hluku může přispět ke spuštění nebo urychlení vlastního patologického děje. Za dostatečně prokázané nepříznivé zdravotní účinky hluku v denní době je v současnosti považováno poškození sluchového aparátu. Ovlivnění kardiovaskulárního systému bylo dle WHO prokázáno v řadě epidemiologických a klinických studií u populace (včetně dětí) žijící v hlučných oblastech kolem letišť, průmyslových závodů nebo hlučných komunikací. Stejně
tak se má za prokázané nepříznivé ovlivnění osvojování řeči a čtení u dětí. Neúplné porozumění řeči u dětí ztěžuje a poškozuje proces osvojení řeči a schopnosti číst s dalšími nepříznivými důsledky pro jejich duševní a intelektuální vývoj. V noční době tj. v době spánku a fyziologické regenerace jsou za dostatečně prokázané považovány změny fyziologických reakcí (kardiovaskulární aktivita, EEG zaznamenaná aktivita mozku), subjektivně udávané rušení spánku a zvýšené užívání léků na spaní. Omezené důkazy2 jsou např. u vlivů hluku na hormonální a imunitní systém, ovlivnění vývoje plodu, nebo u vlivů na mentální zdraví sociální chování a výkonnost člověka. U nočního hluku jsou navíc (kromě výše uvedených) omezené důkazy2 také u vlivů na kardiovaskulární systém, obezitu, poruchy duševního zdraví, pracovní úrazy a zkrácení očekávané délky života. Nepříznivé ovlivnění spánku se prokazatelně projevuje změnami fyziologických reakcí během spánku, jako jsou změny kardiovaskulární aktivity, EEG známky probuzení, redukce REM fáze, fragmentace spánku, zvýšená pohyblivost ve spánku, obtížné usínání, zkrácení spánkového času. Dalšími následky jsou obtěžování, pocity rozmrzelosti a nepříznivé ovlivnění pohody lidí. Dle doporučení WHO z roku 2007 je pro primární prevenci subklinických nepříznivých účinků nočního hluku doporučeno, aby populace nebyla vystavována nočním hladinám hluku větším než Lnight,outside 30 dB v době, kterou většina lidí tráví na lůžku. Tato hodnota je konečným cílem směrnice pro noční hluk (Night Noise Guideline - NNGL) k ochraně před nepříznivými zdravotními účinky nočního hluku pro celou populaci včetně rizikových skupin, jako jsou děti, chronicky nemocné a starší osoby. Pokud konečný cíl nemůže být v krátké době dosažen, jsou navrhovány dva prozatímní cíle: 55 dB a 40 dB. Tyto cíle mají být použity při provádění aktivit hodnocení a řízení rizik. Akutní hluková expozice aktivuje autonomní a hormonální systém a vede k přechodným změnám, jako je zvýšení krevního tlaku, tepu a vasokonstrikce. Předpokládá se, že po dlouhodobé expozici se u citlivých jedinců (v rámci exponované populace) mohou vyvinout trvalé následky, jako je hypertenze a ischemická choroba srdeční (dále jen „ICHS“). Pravděpodobně se zde současně uplatňuje i nedostatek hořčíku, který je vlivem expozice hluku uvolňován z buněk a vylučován z organismu a není u evropské populace dostatečně saturován příjmem z potravy. Deficit hladiny hořčíku v krvi může přispívat k vasokonstrikci a nedostatečnému prokrvení s následnou hypertenzí a srdeční ischemií. U hluku z pozemní dopravy se na základě průřezových studií předpokládá, že může přispívat k prevalenci kardiovaskulárních onemocnění. Směrnice o nočním hluku vydaná WHO v roce 2009 považuje za dostatečně prokázaný vliv hluku v denní době na zvýšení rizika infarktu myokardu, avšak v případě nočního hluku je důkaz omezený z důvodu nedostatku studií, zaměřených cíleně na noční hluk. Vibrace, jejichž hlavním zdrojem je doprava silniční a železniční, jsou dalším jevem, který negativně působí na veřejné zdraví a majetky. Jejich výskyt závisí na konstrukci vozidel, jejich nápravových tlacích, rychlosti a zrychlení, na kvalitě krytu vozovky, na konstrukci a podloží
vozovky a v případě kolejové dopravy styků kolejí s podložím. Pociťovány jsou především v bezprostřední blízkosti dopravní zátěže. Dlouhodobá expozice však může vyvolat trvalé poškození zdraví včetně patologických změn centrálního nervového systému. Kromě negativního vlivu na lidské zdraví představují dopravou působené vibrace též riziko z hlediska vlivů na budovy (hmotný majetek), rovněž zejména v bezprostřední blízkosti dopravní zátěže.
Znečištění ovzduší Silniční doprava je zdrojem řady znečišťujících látek do ovzduší a zejména ve velkých městech a městských aglomeracích se stala hlavním zdrojem znečišťování. Zahrnuje emise výfukových plynů, ale také tzv. nespalovací emise, kam patří otěry pneumatik, brzdového obložení, koroze, resuspenze z povrchů a další. Mezi nejznámější a nejvýznamnější znečišťující látky z dopravy patří oxidy dusíku, oxid uhelnatý, aerosolové částice frakcí PM10 a PM2,5, včetně ultrajemných částic (PM1,0 a submikrometrické částice), některé těžké kovy (Cr, Ni) a velký počet organických látek jako jsou aldehydy (formaldehyd, acetaldehyd,..), benzen (zážehové motory), polycyklické aromatické uhlovodíky (vznětové motory), a řada dalších. Primárně emitované látky se dále uplatňují jako prekursory vzniku přízemního ozónu. Podle odhadu uvedeného v Národním programu snižování emisí ČR [NPSE, 2007] je v České republice podíl dopravy na celkových emisích oxidů dusíku přibližně 50 %, mezi 25 až 30 % na celkových emisích VOC, PM10 a PM2,5, odhad podílu dopravy na celkových emisích PAU je na úrovni 5 % a téměř zanedbatelný je podíl dopravy na celkových emisích NH3 a SO2 (cca 1–2 %). Výfukové plyny vznětových motorů představují významný zdroj emisí jemných částic. Jádro těchto částic tvoří nespálený uhlík, na toto jádro jsou navázány různé organické sloučeniny, nitráty, sulfáty a stopy kovů. Z hlediska vlivu na zdraví jsou menší částice nebezpečnější, protože pronikají hlouběji do plic. Jako jemné částice je označována frakce PM2.5 (částice které projdou velikostně selektivním filtrem, který má po částice s aerodynamickým průměrem 2,5 µm odlučivost 50%). Jako ultrajemné částice a nanočástice označujeme částice < 100 nm. Ty díky svému rozměru mohou v plicích přímo přecházet do krve. Poslední výsledky výzkumu ukazují, že pro odhad velikosti zdravotních dopadů jemných a zejména ultrajemných částic je významnější jejich počet než celková hmotnost. V emisích ze vznětových motorů je přibližně 50 – 90 % částic menších než 0,1 μm, jsou tedy rozhodující pro celkový počet částic, ale hmotnostně tvoří pouze 1 – 20 % celkové produkované hmotnosti částic. Tlak na snižování hmotnosti emitovaných částic
je tak z hlediska zdravotních dopadů jen částečně účinným. Navíc proti těmto snahám působí stálý nárůst nákladní dopravy. Z hlediska působení na zdraví jsou znečišťující látky z dopravy velmi různorodou skupinu látek. Některé působí bezprostředně po vdechnutí, mají schopnost dráždit sliznice dýchacích cest a oční spojivky (např. oxid dusičitý, formaldehyd a další), jiné, jako např. oxid uhelnatý, se uplatní po té, co přestoupí v plicích do krve a naváže se na krevní barvivo hemoglobin za vzniku karboxyhemoglobinu. Řada znečišťujících látek z výfukových plynů nepůsobí bezprostředně, ale dlouhodobé vystavení jejich působení zvyšuje riziko vzniku nádorových onemocnění. Sem patří např. benzen a některé polycyklické aromatické uhlovodíky. Většina jmenovaných látek ale nevzniká výlučně spalováním pohonných hmot; jejich zdrojem jsou i další spalovací procesy. Nevýhodou výfukových plynů ale je, že jsou vypouštěny u země, relativně blízko dýchací zóny člověka.
Působení hlavních znečišťujících látek na zdraví Oxid dusičitý Zdrojem jsou všechny spalovací procesy. NO2 díky své malé rozpustnosti, proniká do hluboko do plic, kde je více než 60 % absorbováno. Hlavním efektem NO2 je nárůst reaktivity dýchacích cest. Pro děti znamená expozice NO2 zvýšené riziko respiračních onemocnění v důsledku snížené obranyschopnosti vůči infekci a snížení plicních funkcí. Benzen Benzen patří mezi těkavé organické látky. Nejvýznamnějšími plošně se vyskytujícími zdroji benzenu jsou emise výfukových plynů z automobilů, manipulace s pohonnými hmotami a cigaretový kouř. Zdrojem benzenu jsou také některé technologie. Nejzávažnějším účinkem benzenu je jeho karcinogenní působení. Polycyklické aromatické uhlovodíky PAU jsou velkou skupinou organických sloučenin, které vznikají při nedokonalém spalování organických materiálů. Představují skupinu látek, které mají schopnost přetrvávat v prostředí, kumulují se ve složkách prostředí a v živých organismech, jsou lipofilní a řada z nich má toxické, mutagenní či karcinogenní vlastnosti. Patří mezi endokrinní disruptory, což jsou látky narušující fungování systémů s vnitřní sekrecí s následnými škodlivými účinky na organismus. Ovlivňují porodní váhu a růst plodu. Působí imunosupresivně, snížením hladin IgG a IgA. Oxid uhelnatý Hlavním zdrojem oxidu uhelnatého v prostředí jsou spalovací procesy. CO se dostává z plic do krve, kde se váze na krevní barvivo hemoglobin za vzniku karboxyhemoglobinu (COHb)
a omezuje tak kapacitu krve pro přenos kyslíku. Zvláště nebezpečný je pro osoby z chronickým srdečně cévním onemocněním. Oxid uhelnatý váže i na různé další bílkoviny a podle postiženého cílového orgánu se objevují různé příznaky. Z hlediska ochrany zdraví je doporučováno, aby hladina COHb v krvi nepřesáhla 2,5 %; to je hodnota, která nemá negativní následky ani pro citlivou populaci (např. lidé se srdečním onemocněním, vyvíjející se plod). Aerosolové částice Účinek aerosolových částic závisí na jejich velikosti, tvaru a chemickém složení. Velikost částic je rozhodující pro průnik a ukládání v dýchacím traktu. Větší částice jsou zachyceny v horních partiích dýchacího ústrojí. Částice frakce PM10 (se střední hodnotou aerodynamického průměru 10 µm) se dostávají do dolních cest dýchacích. Jemnější částice označené jako frakce PM2,5 pronikají až do plicních sklípků. Účinky aerosolových částic jsou ovlivněny také adsorpcí dalších znečišťujících látek na jejich povrchu. Jejich působení zvyšuje celkovou nemocnost i úmrtnost, zejména na onemocnění srdce a cév, počet osob hospitalizovaných pro onemocnění dýchacího ústrojí, kojeneckou úmrtnost, výskyt kašle a ztíženého dýchání – zejména u astmatiků a snižují plicní funkce u dětí i dospělých. Navozují zánětlivou reakci v plicní tkáni a mohou přestupovat do krevního oběhu. Přispívají k tzv. oxidačnímu stresu, který ovlivňuje metabolismus tuků, vede k poškození stěn v tepnách a přispívá k rozvoji aterosklerózy. V roce 2013 zařadila Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny (IARC), na základě nezávislé analýzy více než 1000 studií, znečištěné venkovní ovzduší i suspendované částice jako jeho složku, do skupiny 1 mezi prokázané karcinogeny pro člověka (IARC, 2013) Ovlivnění životního stylu populace Jedním z nepřímých vlivů dopravy na zdraví je omezení přirozené pohybové aktivity způsobené nadužíváním motorizované dopravy, zejména používáním automobilů na úkor chůze nebo cyklistiky. I velmi krátké cesty jsou realizovány autem, děti nechodí pěšky do školy. Nedostatek pohybové aktivity se stává v současné době závažným zdravotním problémem, protože je jednou z hlavních příčin nárůstu nadváhy a obezity v populaci, Obezitou je postiženo v ČR asi 25% žen a 22% mužů. Obezita se uplatňuje jako spolupůsobící faktor při vzniku řady závažných onemocnění (hypertenze, kardiovaskulární onemocnění, diabetes, nemoci pohybového ústrojí.) Silnice také zvyšují pocit ohrožení, ovlivňují pobyt lidí ve venkovním městském prostředí a možnosti volného pohybu a her dětí, které jsou nutné k jejich správnému vývoji. Socioekonomické determinanty Socioekonomické postavení je důležitou determinantou zdravotního stavu. Lidé s nízkými příjmy, ti, kteří mají nižší dosažené vzdělaní nebo kteří mají potíže s nalezením zaměstnání
(zejména dlouhodobě nezaměstnaní a obtížně zaměstnatelní), mají také častěji horší zdravotní stav a to jak objektivně, tak i subjektivně 1. Vzdělání, zaměstnání a plat také významně ovlivňuje individuální životní styl, který se dále uplatňuje jako významná zdravotní determinanta. Z uvedeného je patrno, že životní styl, stejně jako vzdělání a socioekonomický status ovlivňuje zdravotní stav lidí, jejich subjektivní pocit dobrého zdraví a psychické pohody.
5. Přístup k hodnocení
OPD je formulován v obecné rovině a nemůže poskytnout konkrétní podklady místně a věcně specifikované tak, aby bylo možno odhadovat konkrétní dopady a přínosy pro veřejné zdraví. Východiskem pro hodnocení je v takových případech odborný odhad pravděpodobného vývoje různých determinant prostředí, institucionálních i individuálních, a jejich možných změn a vazeb v několika navazujících krocích, jakož i obecné znalosti o možných vlivech různých determinant na zdraví. Na jejich základě jsou pak identifikovány předpokládané vlivy posuzované koncepce na veřejné zdraví. Hodnocení vlivů na veřejné zdraví vychází z cílů ochrany veřejného zdraví. Tyto cíle jsou reprezentovány cíli a prioritami existujících mezinárodních a národních koncepčních dokumentů ochrany a podpory zdraví. Zpracovatel HIA zhodnotil tyto dokumenty a jejich cíle z hlediska relevance ve vztahu k navrhovanému OPD.
Vybrané koncepční materiály, které byly brány v úvahu v rámci hodnocení
STRATEGICKÝ RÁMEC UDRŽITELNÉHO ROZVOJE ČR je jedním ze základních národních koncepčních materiálů, je platný od roku 2010, schválený usnesením vlády č. 37 z roku 2010. V prioritě 1.1 Zlepšování podmínek pro zdravý život uvádí cíl 4. Snižovat zdravotní rizika související s negativními faktory životního prostředí a s bezpečností potravin, který ukládá snižovat expozice chemickým látkám a fyzikálním faktorům ze životního prostředí a snižovat tak zdravotní rizika související se znečištěním ovzduší, vody, půdy a potravin, spolu s redukcí dalších negativních faktorů, jako je např. hluková zátěž. ZDRAVÍ PRO 21. STOLETÍ je významný koncepční a metodický program WHO (Světové zdravotnické organizace. Program je založen na široké definici zdraví jako bio-psycho-sociální Objektivně horší stav zdraví znamená, že v epidemiologických studiích byl zjištěn vyšší výskyt určitých onemocnění nebo poruch zdraví na základě cíleně provedených vyšetření nebo lékařských záznamů ve vztahu k této determinantě. Ve výsledcích studií byl takto zjištěn např. vztah socioekonomického postavení a výskytu hypertenze (Shakoor, A.B. et al. Incoporating socioeconomic and risk factor diversity into the development of an African-American Community blood presuje kontrol program. Ethn. Dis, 1997) nebo nižší výskyt obezity a hladin cholesterolu v krvi u vzdělanější populace (Bobák, M. et al. Political changes and trends in cardiovascular risk factors in the Czech Republic. J Epid Community Health, June 1997). Subjektivní zdraví, nebo přesněji subjektivně vnímané zdraví, je zjišťováno dotazníkovým šetřením vzorku obyvatel. Respondenti sami hodnotí své zdraví tím, že odpovídají na otázku, zda a do jaké míry se cítí zdrávi. 1
kategorii, bere v úvahu široké spektrum determinant zdraví a různý stupeň jejich ovlivnitelnosti, zdůrazňuje širokou sociální podmíněnost zdraví i péče o ně, soustavně využívá poznatků nejen medicínského výzkumu, ale i dalších oborů, a to zejména sociomedicínských a socioekologických. Národní verze tohoto programu byla v ČR schválena 30. 10. 2002 usnesením vlády č. 1046/2002. Tento program je mimo jiné zaměřen také na oblast prevence, zdravého životního prostředí, péče o duševní zdraví a změny životního stylu naší populace. Cíle programu Zdraví pro 21. století související s posuzováním OPD: Cíl 9 – Snížení úrazů způsobených násilím a nehodami Cíl 10 - Zdravé a bezpečné životní prostředí 10.1 Snížit expozice obyvatelstva zdravotním rizikům souvisejícím se znečištěním vody, vzduchu a půdy látkami mikrobiálními, chemickými a dalšími 10.1.5 Snižovat vliv dopravy na životní prostředí a zdraví obyvatel Cíl 11 Zajistit podmínky pro přijetí zdravějšího životního stylu obyvatelstvem ZDRAVÍ 2020 – NÁRODNÍ STRATEGIE OCHRANY A PODPORY ZDRAVÍ A PREVENCE NEMOCÍ vychází zejména z programu Světové zdravotnické organizace (SZO) Zdraví 2020, schváleného na 62. zasedání Regionálního výboru SZO pro Evropu v září 2012. Navazuje na „Dlouhodobý program zlepšování zdravotního stavu obyvatelstva ČR – Zdraví pro všechny v 21. století (Zdraví 21)“ podpořený vládou ČR v roce 2002 usnesením č. 1046/2002. Zdraví 21 zůstává i nadále plnohodnotným dokumentem, jehož aktualizované cíle budou na základě již provedené analýzy naplňovány v implementačních dokumentech NS Zdraví 2020. Zdraví 2020 definuje hlavní cíl, k němuž vedou dva strategické cíle, a čtyři oblasti prioritních politických opatření zaměřených na řešení vybraných dominantních problémů zdravotního stavu populace ČR. Cíle programu Zdraví 2020 související s posuzováním OPD: prioritní oblast 2 – Čelit závažným problémům v oblasti infekčních i infekčních nemocí a průběžně monitorovat zdravotní stav obyvatel, tematický cíl č. 5 snižování zdravotních rizik ze životního a pracovního prostředí AKČNÍ PLÁN ZDRAVÍ A ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ ČESKÉ REPUBLIKY (NEHAP) obsahuje soubor opatření směřujících ke zlepšení životního prostředí a zdravotního stavu populace. Zabývá se širokou škálou problémů životního prostředí a zdraví, jak to vyplývá z definice WHO a z iniciativy WHO k vytvoření národních plánů. Akční plán zdraví a životního prostředí ČR byl schválen usnesením vlády České republiky č. 810 ze dne 9. 12. 1998.
Cíle Akčního plánu zdraví a životního prostředí ČR související s posuzováním OPD: 3.1. B. 3 Snižovat vliv dopravy na kvalitu ovzduší plánováním a organizací, zvláště v rezidenčních oblastech 3.6.3 Snižovat hlučnost v dopravě technickým zlepšením, zejména těžkých vozidel, včetně vozidel MHD, zlepšením stavu tramvajových a železničních tratí, rekonstrukcí starých povrchů komunikací Podpořit postupný přesun části objemů osobní i nákladní přepravy, zejména v silniční dopravě, na druhy dopravy přijatelnější pro životní prostředí, jako je doprava železniční, kombinovaná a vnitrozemská vodní, 6.5.3 V územním a dopravním plánování podporovat rozvoj veřejné osobní dopravy podporovat rozvoj železniční a kombinované nákladní dopravy, Podporovat vhodná technická a infrastrukturní opatření, která povedou ke snižování zdravotních rizik působených nadměrným hlukem CHARTA DOPRAVY, ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ A ZDRAVÍ je dokument přijatý na 3. ministerské konferenci Životního prostředí a zdraví v Londýně 1999. Základním motem tohoto materiálu je plná integrace zdravotních požadavků a zdravotnických autorit do dopravní politiky. Vyjadřuje závazek ministrů členských států směřovat a podporovat aktivity k udržitelné dopravě s minimalizací zdravotních dopadů dopravy. Charta byla přijata vládním usnesením č. 706 z roku 2000. Cíle Londýnské charty související s posuzováním OPD: 1. Snížení úmrtnosti a nemocnosti na respirační onemocnění způsobená emisemi z dopravy do ovzduší 2. Snížení nemocnosti a úmrtnosti způsobené dopravními nehodami 3. Snížení KVO zvýšením fyzické aktivity obyvatelstva v dopravě (chůze a cyklistika). 4. Snížení zátěže populace hlukem
PARMSKÁ DEKLARACE K ŽIVOTNÍMU PROSTŘEDÍ A ZDRAVÍ je dokument přijatý na 5. ministerské konference zdraví a životního prostředí (SZO, 2010), který vybírá prioritní témata pro další zlepšení podmínek životního prostředí směřujících ke zdraví se zvláštním zřetelem na zdraví dětí a mládeže. Cíle Parmské deklarace související s posuzováním OPD: 1. vytvořit bezpečné venkovní i vnitřní prostředí, umožnit zdravý pohyb a výživu, bydlení, dopravní infrastruktura, sportoviště (územní plánování) 2. zlepšit kvalitu venkovního i vnitřního ovzduší, snižovat expozice jemným aerosolovým částicím
Cíle ochrany a podpory zdraví ve vztahu k životnímu prostředí lze nalézt i v dalších přijatých koncepcích, strategiích a akčních plánech jako jsou např. Evropský akční plán životního prostředí a zdraví dětí, přijatý v Budapešti v roce 2004, Celoevropský program doprava, zdraví a životní prostředí UNECE a Evropské úřadovny SZO (THE PEP 2002), Národní strategie bezpečnosti silničního provozu na období 2011-2020 nebo Akční plán zdraví a životní prostředí 2004–2010 EU zaměřený na snižování nepříznivých zdravotních dopadů způsobených znečištěním životního prostředí. Protože se stanovené cíle (relevantní pro naše posuzování) v těchto dalších koncepcích víceméně překrývají s cíli výše uvedenými, nebo jsou zaměřeny na jiná dopravní témata, nejsou zde již podrobně uváděny.
6. Vlastní hodnocení vlivu OPD 2014 – 2020 na veřejné zdraví
Operační program Doprava 2014 - 2020 je primárně určen k formulaci priorit pro financování projektů uvedených v Dopravních sektorových strategiích, 2. fáze (jde o realizaci cca 800 dlouhodobě připravovaných dopravních staveb). Účelem hodnocení vlivů na veřejné zdraví je zjištění, zda předkládaná koncepce nenarušuje cíle ochrany zdraví, resp. zda v souladu s nimi napomáhá vytvářet podmínky pro zlepšení zdravotního stavu obyvatel. V rámci hodnocení OPD bylo tedy posuzováno, jakým způsobem a do jaké míry mohou navrhované priority OPD ovlivnit naplnění cílů ochrany zdraví, a zda jde o ovlivnění pozitivní, negativní nebo zda k ovlivnění nedojde. V optimálním případě by implementace OPD měla znamenat podporu zdraví. Dalším účelem hodnocení je zjištění, zda konkrétní navrhovaná opatření nemohou mít negativní vliv na zdraví obyvatel dotčených posuzovanými opatřeními. Pro zhodnocení míry a významnosti možných pozitivních i negativních vlivů plánovaných priorit a jejich aktivit na životní prostředí a veřejné zdraví byla použita stupnice pracující s rozmezím +3/0/-3, která byla definována pro použití hodnotitelského týmu v rámci celého hodnocení SEA.
7. Souhrnné hodnocení souladu navržených prioritních os s cíli ochrany zdraví Prioritní osa 1 - Infrastruktura pro železniční a další udržitelnou dopravu, zahrnuje 6 specifických cílů v rámci 3 investičních priorit. Zvýšení atraktivity a konkurenceschopnosti železniční dopravy je podmínkou pro její zvýšené využívání v nákladní a osobní dopravě, což by mělo vést ke snížení využívání silniční dopravy se všemi jejími negativními vlivy, zejména znečištěním ovzduší a hlukem. Rizikem železniční
dopravy je zvýšení hluku v jejich bezprostředním okolí. Tuto otázku musí řešit opatření u konkrétního projektu, tak, aby byla zajištěna ochrana obyvatel před nadměrnou zátěží hlukem. Zvýšení komfortu dopravy je důležité pro zvýšení ochoty lidí využívat veřejnou dopravu, pozitivní je také zvýšení bezpečnosti a modernizace zahrnující přizpůsobení pro osoby s omezenou schopností pohybu a orientace. Větší využití vodní dopravy má význam také jako alternativa za silniční dopravu, což přímo z popisu cíle nevyplývá. Zlepšení osobní lodní dopravy je pozitivní pro rekreační i běžné využití a může přispět k pohodě obyvatel. Rozsah aktivit není patrný, lze odhadovat, že dopad je limitovaný zejména geograficky a vazba na cíle ochrany a podpory veřejného zdraví je spíše pozitivní, ale ne příliš významná. Cíle směřující k využití kombinací různých druhů dopravy s efektem snížení vlivu dopravy na životní prostředí a zvýšení bezpečnosti mají potenciál pozitivního dopadu na veřejné zdraví. Určitou výhradu je nutno mít na vědomí v případě terminálů, logistických center a jejich napojení na infrastrukturu. Tato centra jsou zdrojem negativního vlivu na životní prostředí a obyvatele ve svém nejbližším okolí, což musí být velmi pečlivě zohledněno při konkrétním umisťování. Další cíle, týkající se výstavby a modernizace městské a příměstské dopravy, nových technologií pro řízení dopravy, obnovy dopravního parku a úpravy vozidel, vše, co prospěje bezpečnosti, plynulosti, spolehlivosti, atraktivitě a tím zvýšenému využití veřejné dopravy na úkor individuální automobilové dopravy je v souladu s cíli ochrany zdraví. Cíle prioritní osy jsou v souladu s cíli ochrany zdraví, jejich vliv je pozitivní, významně pozitivní nebo neutrální, důraz je třeba klást na zabezpečení ochrany před hlukem v okolí železničních tratí.
Prioritní osa 2- Silniční infrastruktura na síti TEN-T a veřejná infrastruktura pro čistou mobilitu zahrnuje 2 specifické cíle v rámci 2 investičních priorit. Dobudování silniční infrastruktury výstavbou, zkapacitněním a modernizací je z hlediska propojení regionů potřebné, ale každá nová silnice nebo zvýšení kapacity úseku stávající přináší do území zhoršení kvality životního prostředí. V okolí nových a zkapacitněních komunikací se nutně musí zvýšit znečištění ovzduší a zátěž hlukem. Míra tohoto zhoršení z hlediska ochrany veřejného zdraví a tím i přijatelnost určité stavby je závislá na konkrétní situaci, kde ji také bude nutno řešit. Cíl zaměřený na podporu udržitelné regionální a místní mobility zejména vybudováním sítě napájecích stanic pro alternativní pohon je jednou z cest k udržitelné dopravě. Větší rozšíření používání alternativních paliv vede ke snížení emisí a snížení negativního vlivu znečišťujících látek z ovzduší na lidské zdraví. Míra tohoto pozitivního dopadu nebude odhadem
v nejbližších letech příliš velká, ale je nutné vytvářet podmínky, aby mohla být v budoucnu větší. Cíle prioritní osy jsou v zásadě v souladu s cíli ochrany veřejného zdraví, problematické mohou být nové komunikace a zkapacitnění z hlediska dopadů na kvalitu ovzduší a zátěž hlukem.
Prioritní osa 3 - Silnice mimo TEN-T PRIORITNÍ OSA 3: Silniční infrastruktura mimo síť TEN-T Cílem této prioritní osy je zlepšení dostupnosti regionů, zvýšení plynulosti a bezpečnosti dopravy a snížení dopadů na životní prostředí. To platí u obchvatů, ale už zdaleka ne tak jednoznačně (a někde vůbec ne) u nových silnic a zkapacitnění stávajících. Tam se vliv na životní prostředí zvýší, a je jen otázkou vzdálenosti obytného území v konkrétním místě, zda se zvýší i expozice obyvatel a tím i dopady na zdraví, nebo zda zůstane v přijatelné míře a bez nadměrného vlivu. Zvýšení dostupnosti je přínosem pro možnost dojíždění obyvatel do zaměstnání a škol, zdravotnických zařízení i pro kontakty lidí navzájem, ale umístění ve vztahu k obytné zástavbě je limitujícím faktorem, který není navíc lehké vyřešit ve státě, kde je značná hustota malých sídel rozptýlených prakticky na celém území. Cíle prioritní osy z části v souladu s cíli ochrany veřejného zdraví, z části podmíněně. Problematické mohou být nové komunikace a zkapacitnění z hlediska dopadů na kvalitu ovzduší a zátěž hlukem a tím i dopadu na zdraví.
Prioritní osa 4 – Technická pomoc Cíle této prioritní osy nemají souvislost s cíli ochrany veřejného zdraví, s výjimkou možného pozitivního vlivu při zajištění dostatečné publicity pro zlepšení ve veřejné dopravě s následným ovlivněním chování obyvatel ve smyslu příklonu k většímu využívání veřejné dopravy. Všechny plánované aktivity budou také, byť dočasně, znamenat vytvoření nových pracovních míst. Negativní vlivy lze předpokládat především v krátkodobém zhoršení místních podmínek v době výstavby, co do hluku a čistoty ovzduší, související se stavebními pracemi, resp. obecně s realizací jednotlivých konkrétních opatření. Vyhodnocení jednotlivých velkých staveb Dodané podklady neumožňují hodnotit jednotlivé záměry způsobem, odpovídajícím standardnímu hodnocení zdravotních rizik konkrétní projektové dokumentace záměru. U
řady z vyjmenovaných staveb je navíc již vydané stanovisko EIA, které vzniklo na základě předepsaného postupu hodnocení v procesu EIA včetně posudku a projednání dokumentace, které nelze touto cestou nahrazovat, doplňovat ani měnit. U ostatních staveb lze pouze velmi orientačně na základě expertního odhadu komentovat potenciální konflikty záměru s ochranou zdraví. V případě odhadovaného konfliktu bodové hodnocení vyjadřuje míru pravděpodobnosti možného problému. Nelze odhadnout počty ovlivněných obyvatel, které jsou podstatnou informací pro vyhodnocení.
8. Závěr
Hodnocení možných vlivů OPD na veřejné zdraví vychází z cílů a priorit uvedených v mezinárodních a národních koncepčních dokumentech ochrany a podpory zdraví. Realizace navržených cílů OPD má potenciál přispět ke zlepšení zdraví snížením zátěže obyvatel znečištěním ovzduší a hlukem a mírným zvýšením pohybové aktivity, za předpokladu, že dojde k zvýšenému využívání železniční nákladní dopravy na úkor silniční a ke zvýšení používání veřejné dopravy místo individuální automobilové dopravy i vytvoření podmínek pro užívání alternativních paliv. Vyvedení dopravy z měst realizací obchvatů přinese snížení zdravotních rizik snížením zátěže obyvatel ve městech. V každém případě dojde realizací části navrhovaných aktivit ke zvýšení bezpečnosti, pohodlí a plynulosti dopravy, což se patrně odrazí ve snížení nehodovosti, zvýšení pohody, dané mimo jiné zvýšením komfortu cestování, lepší dostupností práce, škol, zdravotní péče apod. Realizace znamená také, byť dočasně, vytvoření nových pracovních míst. Míru skutečného pozitivního vlivu nelze předem odhadnout a stejně tak ji nebude možné, vzhledem k relativně vysoké úrovni ochrany veřejného zdraví v ČR, kvantitativně prokázat pomocí rutinně sbíraných statistických zdravotních ukazatelů. Na druhé straně část uvedených cílů má i významný negativní potenciál. Jde zejména o nové úseky silnic a dálnic a zkapacitnění vybraných úseků, pokud jsou plánovány v blízkosti obytného území, nebo jim přímo procházejí, představují zhoršení vlivů na zdraví obyvatel cestou zvýšení znečištění ovzduší a hlukové zátěže, ta je rizikem i v případě železničních tratí. Klíčové je konkrétní řešení stavby a jejího zasazení do území a technická opatření. Významná je zejména ochrana před nočním hlukem. Ke zvýšení hlukové zátěže a znečišťujících látek dojde také v souvislosti se stavebními pracemi, které budou souviset s realizací řady cílů, resp. obecně s realizací jednotlivých konkrétních opatření.
Literatura •
Zdraví 2020 – Národní strategie ochrany a podpory zdraví a prevence nemocí, příloha č.1 Souhrn Hodnotící zprávy plnění cílů Dlouhodobého programu zlepšování zdravotního stavu obyvatelstva ČR v letech 2003 – 2012
•
WORLD HEALTH ORGANIZATION. Burden of disease from environmental noise. Quantification of healthy life years lost in Europe. Bonn. WHO European Centre for Environment and Health, WHO Regional Office for Europe. 2011. ISBN 978 92 890 0229 5. http://www.euro.who.int/en/what-wepublish/abstracts/burden-of-disease-from-environmental-noise.-quantification-of-healthy-life-yearslost-in-europe
•
WORLD HEALTH ORGANIZATION. GUIDELINES FOR COMMUNITY NOISE. [ONLINE]. (BERGLUND,B., LINDVALL,T., SCHWELLA,D., ET AL.). GENEVA. WHO. 1999. http://www.who.int/docstore/peh/noise/guidelines2.html
•
WORLD HEALTH ORGANIZATION. NIGHT NOISE GUIDELINES FOR EUROPE (NNGL). [ONLINE]. COPPENGAGEN. WHO, REGIONAL OFFICE FOR EUROPE. 2009. http://www.euro.who.int/data/assets/pdf_file/0017/43316/E92845.pdf
•
IARC, 2013. IARC: Outdoor air pollution a leading environmental cause of cancer deaths. Press repase No. 221. 17.10.2013. : http://www.iarc.fr/en/media-centre/iarcnews/pdf/pr221_E.pdf
