Vítězslav JAROŠ
OPERACE “IRAQI FREEDOM” A JEJÍ VLIV NA SOUDOBOU TAKTIKU VEDENÍ BOJE Recenzent Zdeněk FLASAR Abstract: The author describes some battles carried out within the (battle) operation “Iraqi Freedom”. It refers to feasible changes dealing with tactics control of tactical activities on unit and formation level accomplished during the battle of contemporary modern armies. ÚVOD Změna charakteru vojenských operací na přelomu tisíciletí, určitý přesun v aktuálnosti mezi bojovými a nebojovými operacemi nutně přináší změny v pohledu na zásady vedení soudobého boje. Stále častěji převažující asymetrický charakter konfliktů se vyznačuje taktickými činnostmi menších taktických nebo operačních sil proti zranitelným místům pravidelné armády, za účelem dosažení neúměrně velkého účinku, s cílem podlomit vůli symetrického nepřítele, a tak dosáhnout svých asymetrických strategických cílů. To vyžaduje specifikovat jejich vliv na vedení bojových operací a upravit dosud používané zásady vedení boje uváděné v doktrínách, polních řádech, předpisech a publikacích soudobých armád na základě zkušeností ze soudobých konfliktů. Operace Iraqi Freedom byla jedním z významných soudobých konfliktů, který nám dal možnost získat aktuální poznatky, ze kterých lze vyvodit potřebné návrhy změn zásad vedení soudobého boje. OPERACE IRAQI FREEDOM Samotná bojová činnost v Iráku začala v březnu 2003 pod názvem operace Irácká svoboda. Byla zahájena a také ukončena jako typický asymetrický konflikt – na straně USA a jejich spojenců byla zdrcující kvalitativní převaha, která se projevila ve třech klíčových oblastech a to absolutní převaha ve vzduchu, morální (boj proti terorismu po 11.9.2001 – pozn. autora) a psychologická převaha a kvalitativní převaha v pozemních silách. V březnu 2003 se v operaci Iraqi Freedom utkala ve srovnání s rokem 1991 mnohem menší západní armáda s armádou iráckou, oslabenou a vyčerpanou předchozí porážkou a dvanácti lety izolace od možnosti nákupu výzbroje ze zahraničí. Na jedné straně zde byla moderní armáda západního expedičního typu se sofistikovanou výzbrojí a na straně druhé armáda rozvojového státu vybavena zastaralou výzbrojí a technikou, zejména ruské provenience s velice nízkou morálkou, jejíž úroveň nedokázal nikdo odhadnout. Síly, které byly použity v operaci Iraqi Freedom na proamerické straně, byly početně slabší než ty, které vedly bojové operace ve válce v Perském zálivu v roce 1991. Zatímco v první válce v Perském zálivu bylo nasazeno devět amerických divizí (sedm divizí pozemní armády, dvě divize námořní pěchoty), britská obrněná divize, francouzská lehká obrněná divize, dvě egyptské a jedna syrská divize a další menší jednotky koaličních spojenců (cca
48
750 000 vojáků), v roce 2003 to byla spíše americká záležitost podporovaná Brity, Australany a některými dalšími zeměmi. Pozemní síly tvořil V.sbor složený z 3. pěší divize, části 101. úderné vzdušně výsadkové divize, jedné brigády 82. vzdušně výsadkové divize, 172. vzdušně výsadkové brigády a části 4. pěší divize a 1. expediční sbor námořní pěchoty tvořený 1. divizí námořní pěchoty, brigádním úkolovým uskupením „TARAWA“ a 3. křídlem leteckého sboru námořní pěchoty (celkem necelých 200 000 osob). Stejně jako v první válce se osvědčil systém velení zahrnující Ústřední velitelství (Central Command), jemuž byly podřízeny složky pozemního vojska, námořnictva i letectva. Vzhledem k tomu, že velitel Ústředního velitelství generál Franks velel současně operaci Enduring Freedom v Afghánistánu, pověřil velením pozemní operace v Iráku generála McKiernana. Plán operace pozemních sil předpokládal provést dva rozhodující údery na směrech a to z Kuvajtu údolím řeky Eufrat přes Karbalu na Bagdád na straně jedné a z Kuvajtu přes Džalíbu a Násiriji k Bagdádu (viz. obrázek 1). Za 1. expedičním sborem námořní pěchoty mělo postupovat brigádní úkolové uskupení TARAWA s úkolem zabezpečit obsazení jihoiráckých měst. Nezávisle na těchto silách, se měla 1. obrněná britská divize s dalšími silami zmocnit oblastí kolem dolního toku řek Eufrat a Tigris a obsadit druhé největší irácké město Basru. Plán operace předpokládal postup maximální možnou rychlostí do nitra Iráku, zlomení odporu bránících se sil a neprovádět vyčištění prostoru popř. vést místní boj, pokud to nebude nezbytně nutné.
Obrázek 1 Plán operace pozemních sil zdroj: http://www.globalsecurity.org/military/library/report/2004/onpoint/fig09fc-lg.jpg
Realita však byla značně odlišná. Síly irácké armády byly odhadovány na osm divizí. Na bojišti se však postupující vojska utkala s mnohem menším nepřítelem. Spojenecké síly se nesetkaly s větším odporem regulérní armády. Na druhé straně musely řešit neočekávaná střetnutí a boj se specifickým nepřítelem. Jedním z typických příkladů byl boj o Násiríji. Připravený plán dobytí a udržení Násiríje nebylo možné vzhledem k vývoji situace dodržet. Irácká 11. divize, která měla město bránit, se podle očekávání, v závislosti na předchozích zkušenostech rozptýlila, vojáci svlékli uniformy a rozprchli se domů, ve městě zůstali jen ozbrojení stoupenci strany Baas.
49
To umožnilo, aby se do města přemístili fanatičtí fedajíni, jejichž jedinou touhou bylo padnout ve válce proti „Západu“. Byli vyzbrojeni pancéřovkami RPG-7, samopaly KALAŠNIKOV a výbušnými náložemi. Ani jeden z bojovníků nebyl k následující bitvě organizačně připraven, jednotliví bojovníci pocházeli z jiných částí Iráku, místní situaci podrobně neznali a ani se nesnažili v Násiríji se opevnit.
Obrázek 2 Fedajíni zdroj: http://msnbcmedia.msn.com/j/msnbc/Components/Photos/040805/040805_najaf_hlg_11a.hlarge.jpg
Američané na druhé straně potřebovali přes Násiríji projet a zajistit bezpečný průjezd proudům logistiky. Promísení se postupujících sil, dezorientace některých jednotek (507. rota technického zabezpečení) a nepředvídatelná činnost skupin fedajínů a baasistů způsobily bojové ztráty na obou stranách a zmatek v Násiríji. Snaha o osvobození napadených jednotek praporním úkolovým uskupením na bázi praporu námořní pěchoty vedla ke zvýšení zmatku v ulicích Násiríje, ztrátě spojení mezi jednotlivými rotami a další dezorientaci některých jednotek v závislosti na nahodilém působení skupin fedájínů a složitosti prostoru operace (viz obrázek 2). Současně s tím došlo i k vedení palby vyžádanými prostředky vzdušné podpory do vlastních řad. Nastalý zmatek při těchto bojích popisují i někteří reportéři. Jak uvádí Keegan1, dopisovatel časopisu Rolling Stone Evan Wright napsal:“Pár našich vozidel se ocitá v palbě kulometů a granátometů. Námořní pěchota palbu opětuje a dodává jedné z budov nový vzhled asi patnácti granáty vypálenými z jednoho Mark 19 (automatického granátometu). Během jedné hodiny je periferie města vyčištěna od nepřítele a můžeme se vydat na cestu k severu.“ Reportér BBC Andrew North uvádí:“Nacházíme se na jižním okraji města, blízko hromady odpadků plné much. Náhle se ozve zvuk podobný zavytí a na obloze se objeví čtyři jasné body – irácké rakety směřující k nám. Někdo vykřikl „K zemi!“ a všichni se rozprchli a každý zoufale hledal nějaký úkryt. Až po dopadu dalších raket se ozvaly kulomety. Když bylo po všem, ukázalo se, že v boji bylo zraněno třicet příslušníků námořní pěchoty; mnozí ale byli v nastalém zmatku postřeleni vlastními lidmi. Iráčané využili písečné bouře k tomu, aby se přiblížili na co nejkratší vzdálenost, a potom zahájili novou náhlou zteč.“
1
KEEGAN, J. Válka v Iráku (The Iraq War). Praha – Plzeň: Pavel Dobrovský-BETA a Jiří Ševčík, 2006, str. 126-127.
50
Obrázek 3 Boje o Násiríji zdroj: http://www.globalsecurity.org/military/library/report/2004/onpoint/fig58fc-lg.jpg
Tyto poznatky plně vystihují používanou taktiku vedení boje na straně Iráčanů reprezentovaných skupinami fedajínů, kteří vedli nahodilou palbu při občasném objevení se a zmizení bez cílené střelby. Jednotky námořní pěchoty vedly na druhé straně klasickou bojovou činnost v zastavěném prostoru s využitím ztečí, přepadů a léček. Průběh bojů o Násiríji a utrpěné ztráty na straně Američanů jasně ukázaly na potřebu volit nové způsoby vedení boje s neznámým, „asymetrickým“ nepřítelem a při vedení pozemních operací zastavěné prostory raději obcházet a až následně vyčišťovat. Tato možnost však v Iráku byla značně omezena v důsledku neexistence potřebné silniční sítě. Další období ukázalo na výhodnost znalostí místních poměrů a úlohu prvků CIMIC. Převažující šíitské obyvatelstvo Násiríje začalo postupně Američanům dodávat informace o bojových stanovištích a skladech fedájínů, což vedlo k postupnému získání kontroly nad městem americkými vojsky. Dalším činitelem, který měl rozhodující vliv na průběh operace Iraqi Freedom bylo počasí. I přes náročnou přípravu jednotek na operaci, způsobila písečná bouře – šámal (viz obrázek 4), která začala při bojích o Násiríji, dočasnou nebojeschopnost sil a prostředků koalice a zastavila další postup na sever. I přes zkušenosti z písečné bouře z Kuvajtu na začátku operace, kdy písek a prach pronikl všude, studený déšť a krupobití v okolí Násiríje výrazně ovlivnily další vedení bojů. Toho se snažilo využít velení irácké armády, které vyslalo do města posily. Tyto posily, které se k Násiríji přesunovaly v civilních dopravních prostředcích, byly ještě před městem zastaveny, vojáci sesedli, zaujali bojové sestavy a vedli boj s americkými silami, což bylo jedno z mála střetnutí vedených oboustranně klasickým způsobem.
51
Obrázek 4 Písečná bouře zdroj: http://www.dansoccerzone.com/79thmpco/photos/sand%20storm.jpg
V dalším období vedení operace došlo na straně 3. pěší divize k vyčerpání zásob a vyvstala nutnost provést přestávku v postupu na Bagdád. 1. expediční sbor námořní pěchoty s lehčím vybavením postupující na druhém směru přestávku k doplnění nepotřeboval. Pro úspěch operace však nebylo možné, aby tyto hlavní síly postupovaly nekoordinovaně. Proto vrchní velitel pozemních sil rozhodl o provedení přestávky na 72-96 hodin k doplnění zejména 3. pěší divize. Ukázalo se, že odlišná pravidla vedení operací pozemními silami a americkou námořní pěchotou mohou vést k neplánovaným přerušením v průběhu operací. Další změny se objevily v přípravě operací (bojů) k ovládnutí měst a dalších zastavěných prostorů. Na rozhodování o způsobu vedení operace se vzhledem k prostoru provedení operace výrazně podílel zpravodajský důstojník a předseda vojenského soudu brigády, což je důstojník-právník odpovídající za dodržování předpisů pro střetnutí. Příkladem může být příprava boje o město Samáwa, kdy jak uvádí Keegan2 z obdržených zpráv vyplynulo, že v jedné z budov uvnitř města dojde k setkání organizátorů obrany města z irácké strany. Záměrem je provést palebný úder na tuto budovu. Vzhledem k blízkosti dvou škol, které však jsou s největší pravděpodobností prázdné, je hlavním problémem způsob provedení palebného úderu. Návrh důstojníka palebné podpory je jasný: „nejmenší přesně zasahující puma, kterou má letectvo k dispozici, má hlavici s náplní vážící pět set liber (cca 227 kg pozn. autora), naproti tomu jedna střela Hellfire obsahuje osmnáct liber (cca 8 kg pozn. autora) vysoce účinné trhaviny. Jestli nám jde o to, aby se minimalizovalo riziko, že výbuch zasáhne i oblast mimo vlastní cíl palebného úderu, tak by tato asi mohla stačit“. Předseda vojenského soudu brigády je proti tomu: „Tento úder má na druhou stranu také velký politický a psychologický dosah, a chceme-li dát protivníkovi na pamětnou, pak čím větší výbuch, tím lepší – aspoň pokud si můžeme být jisti, že to nezpůsobí nežádoucí vedlejší škody.“ I přesto, že konečným rozhodnutím bylo použít tři PTŘS Hellfire a výsledek palebného úderu nebyl úspěšný, ukazuje tento příklad na asymetričnost soudobého boje, kdy je požadováno, aby taktické činnosti na stupni jednotka měly operační popř. i strategický význam. Současně se v bojích o zastavěný prostor v rámci operace Iraqi Freedom projevil rozdílný postoj k civilnímu obyvatelstvu, které nebylo a ani nemohlo být evakuováno. Zatímco snahou koalice bylo nezpůsobit větší škodu a vyhnout se obětem mezi civilním obyvatelstvem, fedajíni se snažili o pravý opak. Vtahovali civilní obyvatelstvo do bojů, zneužívali 2
KEEGAN, J. Válka v Iráku (The Iraq War). Praha – Plzeň: Pavel Dobrovský-BETA a Jiří Ševčík, 2006, str. 132
52
žen a dětí v roli živých štítů, schovávali se za symboly mezinárodně uznávaných institucí (Červený kříž, Červený půlměsíc aj.). Vzhledem k charakteru operace, terénu, nedostatků komunikací a nutnosti rychlého postupu při zabezpečení hloubky sestavy, byla vojska koalice nucena města a zastavěné prostory ne směru postupu obsazovat a vyčišťovat. Města nemohla být obcházena a obsazována až následně. Používání vysoce přesných zbraní (např. JDAM [Joint Direct Attack Munition] pozn. autora) a takřka absolutní nadvláda ve vzduchu vytvořily výhodné předpoklady pro následné obsazování a čištění měst a zastavěných prostorů. Špatné počasí a docházející zásoby byly hlavní příčinou následné přestávky v bojích, která znovu ukázala na nezbytnost precizní logistické podpory, bez níž nelze vést žádnou operaci ať bojovou nebo mírovou. Cílem dalšího postupu na Bagdád byla přímá vojenská hrozba pro iráckou Republikánskou gardu, která měla: 1. Vymezit bojiště, ve kterém bude probíhat bitva o Bagdád pokud možno mimo území města nebo vně města; 2. Zmást irácké vrchní velení o pravděpodobném směru rozhodujícího útok. Američané chystali klasický oboustranný obchvat vojsk Republikánské gardy s cílem klamat o směru rozhodujícího úderu, a tak ovládnout přístupy k hlavnímu městu.
Obrázek 5 Boje o Bagdád zdroj: http://militaryweek.com/OIF.shtml
Bitva o Bagdád byla „klasickou“ útočnou operací s některými specifickými úkoly. Stanovením správných priorit jejího vedení (obsazení Hadíské přehrady, překonání řeky Eufrat, obklíčení mezinárodního letiště, uvolnění přístupu k Bagdádu od západu) a kritérií k jejich splnění byly vytvořeny rozhodující předpoklady pro úspěšnost celé operace. Při bojích o Bagdád stejně jako v předchozích střetnutích museli vojáci koalice počítat s asymetrickým nepřítelem, který vedle zbytků zastaralé armádní výzbroje používá i improvizované prostředky ničení a vede boj jak podle obvyklých zásad tak používá nahodilé a nekoordinované způsoby vedení boje s cílem způsobit ztráty silám koalice za každou 53
cenu i za cenu smrti (např. skupiny fedájínů v kombinaci se zbytky Republikánské gardypozn. autora). Irácká armáda, na rozdíl od předpokladů, neustrnula na taktických zásadách vedení obrany z 90. let minulého století (obrana založena na systému opěrných bodů a prostorů obrany po čarách do hloubky – poz. autora), ale vytipovala klíčové prostory, body v terénu, kde vybudovala poziční obranu. Takto zvolené opěrné body a postavení přehrazovaly směry pravděpodobného postupu koaličních vojsk, bránily významné komunikační uzly, výhodné terénní body apod. Zejména postavení vybudovaná a zaujatá k obraně mimoúrovňových křižovatek na přístupech k Bagdádu představovala výraznou překážku v postupu na Bagdád. V průběhu operace Iraqi Freedom byl veden boj i „klasickým“ způsobem na předem připravenou obranu(např. boje na přístupu k Bagdádu z jihu), avšak takto vedené bitvy byly spíše výjimečné, výrazně převažovaly boje v zastavěném prostoru a asymetrického charakteru. Americké pozemní síly uplatňovaly v bojích v zastavěném prostoru taktiku „THUNDER RUN“3, kdy v sestavě úkolových uskupení na stupni rota, prapor byly zařazeny tanky, které postupovaly na čele, razily cestu vpřed. Psychologický efekt mohutnosti a hluku tanku účinně doplňoval možnosti palby a pohybu celé jednotky, což vedlo k relativně rychlému postupu sestavou nepřítele. Uskupení splnilo stanovený úkol (získání zpráv, klamání nepřítele, zničení stanoveného objektu) a následně se stáhlo zpět (to ale bylo v Iráku výjimečné) nebo prošlo stanoveným prostorem neobsazeného území a pokračovalo dále v postupu vpřed. Vyčištění prostoru bylo ponecháno na síly v hloubce vlastní sestavy.
Obrázek 6 Boje o Bagdád zdroj: http://www.globalsecurity.org/military/library/report/2004/onpoint/fig190fc-lg.jpg
3
V překladu výpad nebo průzkum bojem. Sdělovací prostředky používají pojmy útok nebo výpad. V podmínkách armády USA je tento pojem (volný překlad – hřmící běh, dunící postup) užíván od období Vietnamské války, kdy popisoval denní misi (bojový úkol na daný den) k zajištění bezpečnosti pro prvky logistické podpory. Jednalo se o rotní až brigádní úkolové uskupení v kombinované sestavě tankových mechanizovaných, pěších popř. dalších jednotek. Tato uskupení překonala všechny překážky (minová pole, zátarasy) a byla schopna se vždy probít z případných léček nepřítele.
54
Zkušenosti z Iráku potvrzují, že těžký obrněný bojový tank má nezastupitelné místo na současném bojišti. Na druhé straně se objevily nové požadavky na ochranu tanku před účinky protitankových zbraní a improvizovaných prostředků ničení na krátkou vzdálenost. Vzhledem k rychlosti postupu a rozptýlenosti nepřítele nebylo možné, aby pěchota postupovala před vozidly, a tak ochranu před palbou jednotlivých vojáků a prostředků musely řešit osádky vozidel. Jak např. uvádí Loeb v rozhovoru s velitelem 2. brigádního úkolového uskupení plukovníkem Perkinsem, „Boj probíhal na různé vzdálenosti. Mnoho palebných stanovišť a postavení vojáků bylo vybudováno přímo vedle cest. To vyžadovalo vyčlenit síly, které kryly postup z korby vozidla.“4 Tuto zkušenost by bylo vhodné zahrnout do výcviku osádek bojových vozidel – vedení střelby z ručních zbraní z vnějšku obrněného vozidla za pohybu. BRITSKÉ ZKUŠENOSTI Vedle zkušeností americké armády z vedení útočné operace s cílem postupovat směrem na sever a obsadit Bagdád – hlavní město Iráku, získala velké zkušenosti také britská armáda, která byla v rámci koalice zastoupena 1. obrněnou divizí, jejímž jádrem byla 7. obrněná brigáda „Pouštní krysy“, která bojovala již v první válce v Perském zálivu v roce 1991. Počáteční neujasněnost o úloze Velké Británie v možné operaci na území Iráku (USA původně požadovaly jen politickou podporu bez vojenské účasti Velké Británie - pozn. autora) vedla k tomu, že Britové měli na přesun divize do prostoru přípravy operace jen několik týdnů. Britské vojsko, byť početně slabší a technicky méně vyspělé než americké, znovu prokázalo svou jedinečnou schopnost, na výzvu okamžitě reagovat a být připraveno k nasazení v potřebné síle ve velmi krátké době (tato schopnost byla vynucena nasazením britské armády do bojů o Falklandy v roce 1982 – pozn. autora). Britové zvolili pro nasazení v rámci operace Iraqi Freedom název operace TELIC. Generál Franks pověřil Brity zvláštním samostatným úkolem, odlišným od těch, které svěřil americkým jednotkám. Využil historické vazby Britů k oblasti Perského zálivu a stanovil britské divizi úkol k dobytí a udržení Basry. Útok na jižní hranici Iráku začal jako společná americko-britská operace s cílem obsadit Umm-Kasr a Zubjr, což se úspěšně podařilo. Následně se Britové od americké námořní pěchoty oddělili a síly 1. obrněné divize zahájily operaci k obsazení města Basra. Bitva měla několik fází. V první fázi byla Basra obklíčena a vnější obkličovací fronta probíhala asi tři kilometry od hranic města. To umožnilo Britům vyčkávat, pozorovat místa odporu, zadržovat a vyslýchat uprchlíky a získávat tak co nejpodrobnější informace o situaci ve městě. Současně byla zajištěna ochrana před palbou nepřítele a vzdálenost tří kilometrů umožňovala úspěšně reagovat na možné bojové činnosti nepřátelských skupin. Vedle toho bylo rovněž úspěšné vedení psychologické operace s cílem přesvědčit obyvatelstvo o náklonnosti k nim a zajištění bezpečí, vody a jídla. I přes snahu iráckých sil pod velením Alí Hasana al-Madžída (známého pod přezdívkou „chemický Alí“ – pozn. autora) vlákat britské síly do ulic Basry a tam je následně ničit, Britové v obléhání Basry vytrvali a vysílali do města družstva SAS (Special Air Service) a SBS (Special Boat Service), hlídky z pozemních jednotek a jednotlivé odstřelovače k získávání informací. 4
LOEB, V. Thunder Run: Revisiting the Battle for Bagdad.
55
Po získání dostatečného množství informací, byly vysílány na předměstí větší jednotky vyzbrojené vozidly Warrior, které vyrážely vpřed, likvidovaly nepřátelská postavení, zjišťovaly a ověřovaly přesné pozice ohnisek odporu k vedení maximálně přesné a účinné palbě dělostřelectva a úderům letectva a následně se vracely zpět. Současně s nimi pronikly do vybraných oblastí města jednotky odstřelovačů s úkolem napadat funkcionáře strany Baas. I přes relativně nízký počet usmrcených osob, měla tato taktika velký, zejména psychologický účinek. Jak uvedl major Ben Farrell, velitel jedné roty 1. pluku Irské gardy: „Naši odstřelovači pracují ve dvou (jeden střílí, druhý pozoruje dalekohledem), pronikají na nepřátelské území, kde získávají velmi cenné informace o tom, co se uvnitř Basry děje, a pálí po nepříteli, kdykoli se k tomu naskytne příležitost...Nezabijí jich moc, ale psychologicky a omezením nepřítelovy svobody pohybu to působí úžasně“.5 Zkušenosti ve vedení taktických činností tímto způsobem získali Britové v bojích v Severním Irsku, ale také v Bejrútu a v Siera Leone. Po zničení rozhodujících ohnisek pravděpodobného odporu palbami dělostřelectva a údery letectva přešli Britové k rozhodujícímu útoku na město. Útok měl mít několik fází, jejichž základem bylo zaútočit ve dne ze všech směrů, postoupit na stanovenou čáru, po jejím ovládnutí se na noc stáhnout zpět do bezpečnějších oblastí a v dalších dnech postup opakovat až do úplného ovládnutí Basry. Vzhledem k úspěchu první fáze operace, způsobení velkých ztrát nepříteli a malému odporu iráckých sil, došlo k přeskupení britských sil do praporních úkolových uskupení složených z jedné nebo dvou rot na BVP Warrior a jedné tankové roty s tanky Challenger, které postupovaly dále do centra Basry a tak se podařilo druhé největší irácké město během jednoho dne obsadit.
Obrázek 7 Boj o Basru zdroj: http://www.zimmerit.com/main/pagineweb/photofiles/Guerra_del_Golfo_British.htm
Po vyčištění města došlo k postupnému přechodu od bojové operace k operaci mírové. Britové velmi úspěšně splnili úkoly operace TELIC, obsadili poloostrov Faó, Šatt al Arab, překladiště ropy a samotnou Basru při minimálních ztrátách. Současně se jim podařilo neznepřátelit si místní obyvatelstvo, naopak získali si je a vytvořili tak velmi dobré předpoklady pro přechod k operaci Enduring Freedom. ZÁVĚR 5
KEEGAN, J. Válka v Iráku (The Iraq War). Praha – Plzeň: Pavel Dobrovský-BETA a Jiří Ševčík, 2006, str. 146
56
Ze zkušeností ze soudobých operací je zřejmé, že dochází ke změnám v jejich charakteru z několika hledisek. Rozhodující hledisko je spojeno s bojujícími stranami. Již v počátečních fázích operací, ale zejména v jejich dalším průběhu je zřejmé, že pravidelná, regulérní armáda na jedné straně (na straně mírotvorných demokratických sil) se střetává s různorodými silami nepřítele, od jednotek pravidelné armády až po nepřátelsky vystupující civilní obyvatelstvo. Nedemokratické bojující síly nejsou ochotny respektovat mezinárodní úmluvy a pravidla vojenského konfliktu. To nesmí vést k tomu, že demokratické síly se ztotožní s tímto přístupem a mezinárodní úmluvy a pravidla také nebudou respektovat, naopak. Musí však být připraveny (vycvičeny) k překonávání těžkostí a nástrah, které z tohoto způsobu boje nepřítelem vyplývají. Velmi významným faktorem vedení operací je prostředí, ve kterém jsou operace vedeny. Obecně bylo možno v minulosti konstatovat, že překážky v postupu vojsk (zastavěné prostory, vodní překážky, horské a zalesněné prostory, kontaminované a zaminované prostory apod.) se budou obcházet a není-li to možné, budou se překonávat s respektováním „zvláštností“ takovýchto prostorů. Zejména zastavěné prostory jsou v současnosti prostředím, do kterých se kumulují síly a prostředky nedemokratických sil. Má-li být dosaženo vítězství nad nepřítelem, musí být rozhodující fáze operací (bojů) realizovány právě v zastavěných prostorech (či jiných složitých prostředích, do kterých se nepřítel soustředí). Operace vedené ve složitých prostředích vyžadují nasazení velkých sil. Výše uvedený příklad z nasazení britské armády při bojích o Basru popisující ovládnutí určité části města, pozdější stažení z již dříve ovládnuté části a následné pokračování v obsazování města se nejeví jako ideální. Ovládnutí území by mělo být spojeno s držením „čisté“ části a znemožněním nepříteli tuto část po stažení vlastních vojsk opět, byť malými skupinami či dokonce jednotlivci zaujmout z „nečisté“ části území. Klasické taktické činnosti (útok a obrana) tak musí být prolínány tzv. jinými taktickými činnostmi, jako např. cloněním, střežením a bráněním, blokováním apod. Právě tyto jiné taktické činnosti realizované na relativně velkých prostorech budou vyžadovat nasazení početných vojsk. Významným faktorem soudobých operací je, i přes nasazení relativně velkých taktických uskupení v prostorech operací, plnění taktických (ale i operačních) úkolů malými taktickými uskupeními na bázi jednotek a malých neorganických týmů. Tato relativní samostatnost vyvolává nutnost dokonalé součinnosti mezi všemi vojsky působícími na bojišti (v prostoru operace). K tomu, aby byla vojska schopna plnit náročné úkoly soudobých operací jakéhokoli charakteru musí být vyzbrojena odpovídající výzbrojí a musí procházet dlouhodobým adekvátním výcvikem v mírových podmínkách. Bezprostřední příprava vojsk těsně před vysláním k operaci musí sloužit jen k prohloubení sladěnosti v rámci taktických uskupení, zejména v případech, že do operace jsou nasazeny i prvky, které nebyly součástí běžného výcviku vojsk v míru. Taktika při nasazení v operacích nesmí být strnulá a jednou provždy stanovená a neměnná. Musí se jednat o soubor zásad, pravidel a norem, které jsou schopny pružně reagovat na jakékoli změny. LITERATURA [1] EICHLER, J. K vojenské charakteristice operace Irácká svoboda. In Vojenské rozhledy. 2/2005, s. 66-77. AVIS, Praha. ISSN 1210-3292.
57
[2] KEEGAN, J. Válka v Iráku. Pavel Dobrovský- BETA and Jiří Ševčík, PRAHA-Plzeň, 2006, 206 stran. [3] Legal Lessons Learned From Afghanistan and Iraq. Volume 1. Center for Law and Military Operations, Charlottesville, 2004, 454 pages. [4] LOEB, V. Thunder Run: Revisiting the Battle for Bagdad. [5] Operation Iraqi Freedom. Initial Impressions Report No-04-13. Center for Lessons Learned, Fort Leavenworth, Kansas, 2004, 141pages. [6] The United States in Operation Iraqi Freedom. In On Point. [7] Zobecnění zkušeností Velké Británie a USA z bojových operací v Iráku. ŘeVD-SpD, Vyškov, 2004, 40 stran.
58
