Obrataň
O n d ř e j Tu č e k
O n d ře j Tu č e k ( * 19 6 9 )
Ondřej
Tu če k
Narodil se na vltavském břehu. Tamtéž vystudoval češtinu a ruštinu. Pracoval v Českém rozhlase, Rádiu Classic, Katolickém týdeníku, různých knihkupectvích a nakladatelstvích, v Lidových novinách, v Hospodářských novinách. Prózu, básně a fotografie publikoval ve sbornících, časopisech a na vlnách Vltavy. Jazykové a jiné sloupky v novinách a v Českém rozhlase. Fotografuje a sbírá předměty, které si troufá vystavovat. V nakladatelství Dobrý Důvod vydal sbírku mikropovídek Kachnička (2008). Otec Alžběty, Marie, Josefa, Antonína a Doroty. Bydlí na vtavském břehu.
Obrataň
9 788072
7 213 9 9
Obrataň
O n d ř e j Tu č e k
O n d ře j Tu č e k ( * 19 6 9 )
Ondřej
Tu če k
Narodil se na vltavském břehu. Tamtéž vystudoval češtinu a ruštinu. Pracoval v Českém rozhlase, Rádiu Classic, Katolickém týdeníku, různých knihkupectvích a nakladatelstvích, v Lidových novinách, v Hospodářských novinách. Prózu, básně a fotografie publikoval ve sbornících, časopisech a na vlnách Vltavy. Jazykové a jiné sloupky v novinách a v Českém rozhlase. Fotografuje a sbírá předměty, které si troufá vystavovat. V nakladatelství Dobrý Důvod vydal sbírku mikropovídek Kachnička (2008). Otec Alžběty, Marie, Josefa, Antonína a Doroty. Bydlí na vtavském břehu.
Obrataň
9 788072
7 213 9 9
DAUPHIN
ČESKÁ SLOVA
OBRATAŇ
O n d ř e j Tu č e k OBRATAŇ
Nikdy jsem v ní nebyl. Někteří říkají, že snad ani není. Nádražní rozhlasy ale tvrdí, že ano.
Tato kniha vyšla za laskavého přispění společnosti PEX, a.s.
© Ondřej Tuček, 2011 Photo © Jan Horáček, 2011 © Dauphin, 2011 ISBN 978-80-7272-244-0 ISBN 978-80-7272-270-9 pdf ISBN 978-80-7272-271-6 e-pub
J A R O 2 0 0 0
Pro Boha tisíc let jeden den Nás roky bolí k nesnesení Unesli bychom je taky nebýt naše duše suchý list
13
Jednou to roky obalí do slupky na kámen a nás chraň ruka Páně abychom někdy vystoupali na půdu ke starým krabicím aniž by byl kdo na doslech pro případ nouze
14
Vzpomínáš na ta jitra kdy jsme oblékali sílu a do světa odcházeli se vztyčenou hlavou pro úšklebek starcům za záclonou?
15
L É T O 2 0 0 0 – 2 0 0 7
Ďábel má chůzi brodivého ptáka a ví o kmitech strachu pod vodou – jediném pohybu strnulých ryb
19
Až jednoho zimního rána vyjdou ven z domů všichni mí slibuji ničemu neporozumím
20
Naše těžiště je někde u Pelhřimova v kraji silničních záplat Tam máme k sobě blízko stěsnaní ve svém žiguli A blízko k Tobě v krajině rozlití
21
ALBEŘ Ptačí nožku na kraji silnice drtí červnové nebe Kdo odkousal od ní ptáčka a napsal další slovo do knihy?
22
D O U Č OVÁ N Í D C E RY Z E M Ě P I S U Den je doba za niž se Země jedenkrát otočí kolem osy Nejlíp to vědí galejníci v jádře zemském u rezavého kola blahořečící živým za každé skanuté Promiň
23
V zoologické zahradě Bůh řekl trochu slov želva sloní chameleon kasuár a binturong (A vidět myšičku je anděl)
24
C H O D OV V zemi nikoho mezi dálnicemi zahrada nechaná co kdysi něčí byla Teď už jen prsty větví po dávných milých marně hmatá Slitovný vítr občas jí aspoň pošle sáček z mikrotenu
25
MODLITBA MUŽE Alespoň jedenkrát za rok sraž ďábla do kleku Nedá se navěky brodit jen v krvi dobrých Alespoň jedenkrát za rok pohledem ženy nás polej Aby se chtělo dál
26
Mezi desky noci už nevsuneš dlaň Začíná rej mnohonožek, slimáků a stínek
27
NO ČNÍ CHVÍLE Nařvaný sporťák vyjel náš kopec s obludným zrychlením Pak jen pár rybenek protekl peršanem a dětské plosky v předsíni mlaskají do bezpečí
28
KO L E Š OV I C E 1 9 8 7 Nesmí zůstat zapomenuta chvíle kdy osm oklemžených zoufalců ještě za tmy sjelo z chmelového stohu k poslednímu dni Tak osm učedníků chvíle mezi stohem a nebem vyšlo do světa
29
Mockrát mě v ty dny chodil budit do života synek vtělené Boží slovo: Vstávej!
30
JA B L O N E C Město z dětství o němž se mi zdává podivně černé barvy má od otce, jenž kdysi vzešel z jeho par
31
V polštáři propotila dcerka hlavou ďůlek Zhluboka se ho nadechl a žil pak do sta let
32
Ještě několik září vydržet míjet sčesané chmelnice a budu shledán dobrým trámem
33
Když čas se navrší jdou sloni do samoty Svůj úkol splnili slůňata zplodili teď už jen v skrytu čekat koho by zabili
34
Maličké úspěchy maličké radosti žížalí dírky v zdupané hlíně ventily průduchy trubičky v bažině
35
CHTÍČ Pouhým jen okem šlo tehdy spatřit postavy ďáblů v krajině Hnědavé, zachmuřené, hledící k zemi jako by cosi hledaly
36
Když čas si přijde pro ženu a odvede ji na sál ať celá čekárna se dívá na zem
37
NEDĚLE Ráno po mejdanu daly dívky chlapcům košťata chlapci listí z domu vymetají Všichni mlčí
38
L E D E Č KO 1 9 8 9 Kdopak mi uvěří adventní nádraží kde čekává se na protivlak (zákaz nekouření) Kdopak mi uvěří když všechny, kdo se mnou byli po trati rozmetalo No nic, tak típnout, nastoupit a jet
39
Život se chodí pěšky Letu zákaz Deska bez jehly v zádech nezazpívá
40
S O U S E D PA N J. Snad bolševickou minulost pradávné milenky přežitou mrtvici zelenou budkou na okně uplácí
41
Večerem do jeho spěchu ozval se tikot To kapky ze střechy hodiny připomněly
42
Když na balkoně zakuřoval den už mrzlo až praštělo Když přišla žena domů už bylo všude bílo Pod lampou stále padalo však v ulicích slyšet už úchylné sypače
43
D VA M U Š K E T Ý Ř I P O D VAC E T I L E T E C H Z kavárny vyšla do zimy ještě vroucí ještě naživu pak vylez on Po chvilce váhání se připojila
44
Co to v nás Pane Bože noc budí za myšlenky černé jak hladina vína naproti oknu do tmy? Nemůžem jinak ač smyčce pláčou do zkázy
45
Pro větu Ničeho nelituji Piaf je spasena Nechme se ostříknout gejzírem zázračným co u hrobu jí vytrysk
46
Když pubertální dívenku co ještě chlapce nelíbala nutí se učit elektrické obvody není jí pomoci sama si musí projít peklem
47
Obžera – ještě si musel jít dát sklenku a čouda jako by usínat s kebulkou dcery v podpaždí nebylo dost
48
KNĚZ Viděl jsem světce opouštět záchod dneska jsem nebe na zemi zřel
49
Naposled ještě milence na bujné hrudi přivítala Naposled v křeči milostné jménem ho zavolala Než naznak padla do stáří
50
NEDEN Většina prchla z města už před létem Další zmizeli pod rouškou svátků Jiné pak zavřel do brlohů déšť Co zbyli, taky nebyli Ve městě nikoho Potkat v takový čas velký hřích zdálo se téměř nemožné
51
Zběsile troubili jedouce bulvárem Vezeme jeho a ji! Nikdo však nevykouk nemával nezdravil Nikdo se nechtěl zaplést se štěstím počatým v tak hnusném dni
52
Nakrmila vykoupala uložila zamíchala podržela Potom v televizi šeptající Sandru Buldok s Benem Flekem z decimetru poslouchala smála se tiše aby nevzbudila muž ráno vstává
53
Raději neslyšet k čemu to cvrček nocí zval Poté co všechno se stalo o tisíc roků později ještě hrál
54
Když ráno ve velké rodině první hlas strhne záclonu noci a slavnostně den odhalí nikdo už na kola spánku moc toho nenatočí
55
CHOTĚMĚŘICE
Kolíbá si nás silnička Bílými provázky krajnic nás vede bezpečným krajem domova Pomníčky kolem jsou morgána v sobotním slunci Protentokrát je všechno jasné
56
Ta pravda byla tak krátká jak noční cesta na záchod Blýskla se zlatá jehla Ráno už zas jen nedozírné pole hlíz
57
H LTAVA Ten rok, kdy se vylila voda vůbec nesešel dolů jen jednou vystoupil na ostroh tlustého šedého hada pomalu dusícího města spatřit Poprvé zůstal bez soucitu ten rok kdy s vlastními živly se bil
58
J I S T É M U VŠ E J I S T É Někudy život protáhnout musíš tak či tak Vozkové širokých cest v zájezdních krčmách u piva vědí
59
RA N N Í Š P I Č KA Brždění busů syčení dveří kmitání nohou útržky vět U toho v trávě havran si kráčí výraz má vážný Dnes něco má
60
Ne všichni jsou smířeni s kolem času Jsou ti, co si myslí, že mnoho slz vymačkává
61
V tichém vánočním odpoledni plenili šplhaví ptáci háj slunce je po zádech plácalo To mají chlapi rádi – na práci klid
62
Blíží se ticho! vykřikl kdosi přišlo to od hor jak plyny Vesuvu někteří ještě stihli si nandat sluchátka walkmanů pak už jen těla v podivných pozicích
63
KA P I TÁ N Neschopen slova hledí kapitán parníku v studené noci na špice ledovců Stojí jak přimrazen v podpalubí dva tisíce životů
64
Nedávej věcem jména Žijí se nebo zamlčují Ti třetí nebudou tu dlouho
65
Deset svatebních koláčků žádá si babka v ranní pekárně s omluvným úsměvem Ten večer pekařka ne a ne usnout
66
Žena mu přišla naproti k vlaku šli spolu tiše domů Nedělal z toho předčasné závěry věděl, že klid je jen půjčený že tenhle svět doléhá hlukem že život daní i metry ke spáse a za velezradost je kulka
67
M I L O Š OV I D. I I Může být básní tolik co planěk v konkovickém plotě v krajině, která plodí pouhým o hrbol brkáním Tam u Světlé je jedno v které se díře zakopeš Všude to roní
68
T Ř Í L E TÁ Necucej už tu flašku budeš mít křivý zuby klukům se nebudeš líbit bylo to poslední co by ji trápilo dál prázdnou nádobku sála ohníčky v očích
69
Je o čem plakat jakpak by ne vždyť život je tak dlouhý (a to nemluvím o snech kde vytepán je v trojnásob)
70
Čím to na mžik zavoněl stařec? Klidnou tváří vzpomínkou na dědu závistí, že to má za pár nebo jen šeříkem nad hlavou?
71
R U M U N S KÁ / B E L G I C KÁ I I Čekala asi něco víc než bílou hůlku do ruky třináctka s beďárky co na své první výpravě do ulic tykadlem ještě vlhkým rohy ohledává Ještě že v ulitu důvěry v paušální ochranu křehoučkých schovat se dá
72
S E KÁČ Jak dlouho už je mezi lidmi Ještě že dlouhé nohy má Do volných míst je klade Když trefí do živého ucukne žahnutý a hledá dál, kam šlápnout
73
Den ještě neskončil a bar už začal před první cunami slizounů barmanka na práh vyšla Loučí se s dalším létem Až vyjde příště, bude už sníh
74
S A N I T KA I I Když saniťák narazil do stromu, otec, co seděl se synem vzadu, okýnkem rovnou do nebe vlít Nestačil mu nic vysvětlit
75
Ta rozkoš staré domy procházet a vidět plány dávných mužů když ještě byli mladí tak nějak nesplněné skončené v půli cesty když zastihlo je vysílení ozáření láva
76
Ještě nás bolí zatím jen bolesti malé však kdesi už se šikují ostřejší pluky
77
Neštěstí s nadějí sousedé přes chodbu když dojdou vajíčka zazvoní naproti
78
JÁ Nikdy to nebylo jiný vždycky jen pásový traktor na státní silnici míjený auťáky trousící bláto od stavby k stavbě A značka Ferrari krášlící chladič? Recese od chlapů když jednou o pauze se nudili
79
N OVO H RA D S K É H O RY I I V chládku lesní kapličky pavouci, komáři, můry polední chvály se modlí důvěrní přátelé Marie Panny v kraji, kde není poutníků
80
Kolmo se noří do řeky pádlo bíle pták letí nemrava v tramvaji na mostě jinak by chtěl
81
Ve čtvrti skáceli alej Kvádřiska topolů leží v trávě Když pajdal okolo z hospody vyťukal zprávu Jsem strašně sám
82
Veliké nádraží, noc Na stánek s jídlem had chlapů se nalepil Ženy už v děrách spí
83
Zapřené cigáro na dvorku když děti usnuly Tichnoucím hovorem mihl se netopýr Co to bylo? řekla Oba to věděli
84
N A J I H U ( No v o h ra d s k é h o r y I I I ) Třikrát se kousni do rtu než něco plácneš srpnová noc tam dole je starší a větší, než jsi ty
85
H U S Á KOV Y D Ě T I Abba se rozvedla zatímco my se na Zlatých píscích jejích písní hřáli Zaremba dopoval nejinak Bugár co do sešitů jsme je lepili Jaromír Nohavica práskal že hrajeme ho u ohňů a Merkury, všech kluků vzor byl na kluky Jak je to tedy? Platíme vůbec?
86
Ač všichni milí dávno spí na nočním stole po nich ještě se toho spousta leskne
87
Z ÁC H RA N A Nedělním ránem zlá pravda padá sousedka slitovná přitroublou dcerku sešle Nemáte nůžky na vlaši?
88
Zas tolik nevěř v kopretiny Možná že vědí proč tu jsou
89
Nedělní pohádka skončila Děti se s řevem rozprchly jako by nic
90
S L E PÁ S KÁ LA Co řvoucích děr tu po mně zbude Vyrvané granáty, krvavý kámen co měla máma ráda
91
NA DRUHÉM BŘEHU V objetí nádraží Braník sešli se odfluslí Maskáče pivem se plní stařenám kostra se rovná z vidiny hub Se syny matka na Medník muže si vyprosit jede Na druhém břehu auťáky kamsi letí
92
Hrdinové, kdo žili padali stáli klečeli běželi nebyli pokoutníky
93
K D E D O M OV M Ů J Až bude poslední náš den nebude krásná hudba znít nejvýš tak hovado v audi kolonu černou protroubí
94
Maličká našla na fotce tchyninu tvář Vypadá jako opice! Zeťák se v kuchyni zakuckal čajem
95
Mami, když bude teplá zima přežijou mikrobi! bála se ÚZKOSTNÁ LAXNÍ jí mezitím s volkmenem na uších sežrala čoko
96
Tu chvíli v prázdném bytě než zhasne den žárovkou nekrátíme Jsou věci, které v adventu nejsou moc o svobodě
97
Co všechno máme za nehty nikdo neví jen ta co spí Až začnou v létě praskat šišky to bude v lese divení
98
Měl pohled svatých z barokních obrazů když v baru pátou klopil odpověď
99
Když rozpadla se hora balvany chytáme a náruče v nich tesáme k žule se tulíme hledáme svor
100
S Í D L I ŠT Ě Po naší čtvrti přes naše tváře navzdory vzpomínkám drze si kráčí stárnutí
101
Přátelům uvařil čaj za chvíli jim to jede dceruška při lampě čte si Hemingveje Chvíli noc pod jeho ochranou chvíli víc než jenom blbý běh
102
RO Z D Ě L OV 2 0 0 2 Došly jí síly v narvaném kostele padla při pozdravu pokoje Kdosi ji ještě pohladil než Vešla do dveří (docela mladá holka v reflexní kombinéze rozdílející pokyny) Byl krásný červen, nový den
103
S O U S E D KA PA N Í K . Když zkazili jí operaci kyčlí dostala berle z duralu Cvakala denně po schodech Potom ji předemřela dcera Chodila už jen o jedné I tu jí podkopli – v máji se ufetoval vnuk Nespadla ani tenkrát
104
Nejhezčí dívka farnosti pálivé černé oči po čase zase na mši v kočárku čerstvou vánočku Bolesti mateřství pustily žilou je třikrát krásnější než dřív Pobožní muži skousli ret: Není to lepší A Panna Maria na zdi předstírá sochu
105
Letitý asfalt žilnatý kořeny po němž už nikdo nechodí, do vyschlého oka pískoviště důchodci truchlící po dětech jejichž křik dávno nefackuje zdi domů vsadili truchlostromy buxusy, tsugy, túje, tisy namísto Markéto, Jano, Pavle, Luboši Domů!!!!
106
Troufalost, napsat Dorazím za pět minut Tři sta zlých vteřin dělí vás
107
Smutek je dlouhý dlouhý pán občas i život přeční Snad právě on mi odemkne až bude Petr spánek hrát
108
Široká dětská důvěra před zraněními Po první varovné kapce spustí se déšť liják kroupy trakaře Jak to že člověk tak dlouho vydrží?
109
D O KU M E N T Poněkud pozdě vzpomněli na hrdiny Staříčci tiše šišlají o kurské bitvě a málokdo jim rozumí
110
Zahodit vajgl do rašícího keře hle, první rána pěstí novému roku do tváře
111
P O D Z I M 2 0 0 7
Náhle se vyskytlo mnoho slepých to já z jejich očí naději pil když potok přišel o břehy a bylo třeba po kamenech jít
115
Brzy se omluvil z třídního srazu dvacet let po stužkách Promiňte, dnes večer čeká mě zkouška z dospělosti
116
Cigára, kafe, chlast o to tu běží Nejdřív je ale třeba podržet Ofélii pod vodou
117
Přecpaným tržištěm naděje prodírá se zpocená, bledá do čela vlasy jí padají
118
K R U M PÁČ Při práci na rumu hlemýždí domky už nešetří hnízda rezavých mravenců rozvrací bez pohnutí konečně dospělý
119
Každou noc, než šli spát zamkli byt na dva zámky aby snad ďábel neunik do společných prostor domu
120
Když ruka chytí ještěrku ocas se ještě chvíli mrská než s hrůzou pochopí k čemu tu byl
121
Poprvé nelál vráně sýce se nebál kočičku černou pohladil jediní nelhali
122
KV Í Z Mohli se potkat? Hanibal s Caesarem Neruda s Goethem manželé Lojkovi?
123
NEJLÍP JIM BYLO Ještě spolu mluvili ještě spolu spali palandu dětem objednali Přesto už jakýsi konec nejde zastavit A včely z ručníků na šňůře dál vodu pijí
124
N Á H RA D N Í Ž E N Y Když utone loď podmořská fauna a flóra přilne k ní obalí, obměkčí tvar ale nezmění byť na to měla stovky let Jen díky tomu vedoucí výzkumného týmu tři sta let poté v kajutě tiše si pobrečí
125
Poslední dny už na to kašlal kříž nechal na zdi Raději uléhal s dceřiným plyšákem jeho se držel
126
D R U H Ý Ž I VO T Náhle se stroje zastaví v hale se rozhostí ticho Všechno, co bylo zkamení zvosčí Náš nový život v posvátné hrůze muzeem voskových figurín kráčí A učitelka žákům říká: Vidíte děti, takhle to nějak tenkrát bylo
127
Vlastně jsem ti nikdy neřekl... Ale co, stejně příští stanici vystupuješ
128
Tak už nás škrabka vzala břicho je nahé nůž může krájet v kastrolu voda vře
129
V dnešní hodině, milé děti budem si povídat o lidské samotě Kdo chybí?
130
Ten den, kdy měli to rozetnout pod okny nápadně přibylo krkavcovitých
131
Z I M A 2 0 0 8 – 2 0 1 0
PRŮHONICE 1991–2006 Scházelo jen pár čísel aby objali tlustý strom po kůře prsty šátrají Tlustý se z objetí vysmekl šel o les dál
135
FINAL CUT Kolik vymaloval bytů za společného života rádio bylo vždy nutností Dnes prvně maloval bez proudu Rádio dělal si pusou Přepíská všechny své roky s ní Pak někdo zabouchal na zeď
136
Nikdy se nevrátím do tvého kraje Z dálnice nikdy už nesjedu Až přijde návěst, odvrátím oči Už nechci slyšet třesk plechu zraněný křik
137
Pod různými záminkami kořínek po kořínku odtíná ty, kteří u naší mízy byli Aby až zachce se jí výhry nás vyvrátila docela slabým větrem
138
Kurvička Aranka matračka pro půl Karlína buší do toho v jednu v noci dneska už s pátým osmahou inženýr z banky o patro výš honí si péro nad Leem
139
Babička synu hlídá dcerušku na víkend Ve spánku tulí se k svému odlitku Dvě ženy v bolesti
140
Nehledě na davy dvounohých co sem jdou vykrkat nedělní oběd zástupci fauny v lese v prořídlých remízcích klidně své zvuky dělají
141
Odkládáš spánek, čas účtů pod každou záminkou Jako kdyby té velké utéct se dalo
142
RA N N Í Z A S TÁV KA Šedivý obličej o hůl se opírá uličkou v lese černých kabátů donést to svoje co nejdál
143
Vyčistil boty a kabát a zuby vycídil byt, přibral i dvůr Kreténi venku pak ptají se po duši
144
N A V RC H O L Pomalu, rozvážně tvé roky stoupaly úsporně dýchaly hledaly pevná místa až přišlo pásmo ledu
145
Poprvé po víkendu vracel dceru ženě malá má na tváři úsměv Mony Lisy otevřeným balkonem ještě mu synův klavír sbohem dal o první jarní neděli V metru pak vlak jenom projížděl
146
Na chvilku vybočit z těch vážných věcí Vykoupat želvy koupit si kafe v metru na webu šmírovat gorily
147
Hráli Bůh s ďáblem karty o rodiny chlastali tvrdej jak Rusi před ztečí
148
Stavíme čím dál lepší domy – v sedačce před plazmovkou srdce hned jinak bolí
149
Z M AT E N Ý D E N Zase až v ztišení lehne si pole do brázd Hluboce vydechne Pak může začít klíčit Snad
150
Pokaždé když chtěl v lese stehovat děti objevil hambaté fotky Jaktěživ nedoved neposlat malé napřed
151
Za deště vzduch voněl šneky Vzpomínka na dětské úchylky příslib budoucích prázden
152
Křižován ďáblem Bůh pláče po časech, kdy jako malí spolu si hráli
153
Teprv až za městem uslyšíš rozvážný, táhlý zpěv letounu velryby z hlubin míří ven jako ty jako ty unaven
154
STROUPEŽNICKÉHO / BOZDĚCHOVA Divoká řeka ulice matce a synu na rohu jen letmou pusu dopřála než si je vlny převzaly
155
V karlínském dvoře sněží Plechová roura do listí, šprcgum a rozmoklých novin tiše si dělá svou práci
156
MATČINA PROSBA Prosím už nechoď při dalším západu slunce na kopec za vsí vyhlížet den
157
BABČI V nedělní kavárně čtveřice kámošek domlouvá příště Za týden opera! Čtyři lžičky krájí čtyři rakvičky čtyři nebožtíčky se šlehačkou Za okny měkce padá sníh
158
Ještě žil uhlík v popelníku a cigareta už novým žhnula jediná kontinuita těch let
159
Kdo ví už kdy v krvi si omočil Po celý zbytek cesty pařátek otisk nechával
160
Je to i u lidí že šelmy jsou a laně? Po krátkém, marném úprku jen kníknou odevzdaně a hlavu na zem složí?
161
Lítost mu předci do plástu nosili po kapkách Na letních mezích u nočních ohňů ve městech bílých žárem Když přišel jeho čas už jejich práci uměl
162
O bolestech svých si říct o dary dělit se však v pevných schránkách skryto zaletováno miliardy ocelových vojáčků bratří a sester
163
Když Boží ruku už necítíš když už fakt neví, co s tebou v zoufalství vezme tě do lesa položí do trávy poleze mravenci přistane motýlem poťape vosou
164
D LA Ž D I Č I V prachu a s chrániči kolen nakladli na chodník kladívky šachovnicový vzor aby ti ostatní do pekla každou noc po pěkném kráčeli
165
ŘEZNÍK Porážel celému kraji Berany pistolí kozlíky sekerou oči jim lezly z ďůlků Nijak si to nevyčítal nijak si to neužíval Věděl, že taky jednou půjde
166
Ú S T RA N Í Začínám chápat kočky a slony taky mě neláká umírat světu na očích
167
TRPÍN Kluci kradou kavky z hnízd Marně se staré vztekají Šup ptáče za košili, na kolo a pryč Kavčata drápou, klobou, kálí Teď je to na nich
168
Dnes špatně bude se prchat porostem Dneska mě dohnat může kdokoli z vypuštěných psů
169
N OVO H RA D S K É H O RY I V Kobyly v jarním větru jako my Ještě bunda, už ne šála Trochu se třesou trochu už slunce Stojí a nevědí dne ani hodiny
170
V očích žen otazníky vykřičníky tečky jsou hluboko ukryté Jak vejce v želvách čekají na svůj čas
171
Při koupi cigaret uhranut pornem zapomněl na slušné vychování odešel bez pozdravu
172
Německý trenér v půlnočním záznamu tvářil se bojovně Nevěděl to, co my Že dneska prohrál
173
J A R O 2 0 1 1
Tolikrát řečeno Konec Bůh ale pokaždé v noci ulehl na tvou hruď a předl Nesrozumitelná hra
177
OBSAH Jaro 2000
11
Léto 2000–2007
17
ALBEŘ
22
DOUČOVÁNÍ DCERY ZEMĚPISU
23
CHODOV
25
MODLITBA MUŽE
26
NOČNÍ CHVÍLE28 KOLEŠOVICE 198729 JABLONEC31 CHTÍČ36 NEDĚLE38 LEDEČKO 198939 SOUSED PAN J.41 DVA MUŠKETÝŘI PO DVACETI LETECH44 KNĚZ49 NEDEN51 CHOTĚMĚŘICE56 HLTAVA58 JISTÉMU VŠE JISTÉ59 RANNÍ ŠPIČKA60 KAPITÁN64
MILOŠOVI D. II 68 TŘÍLETÁ69 RUMUNSKÁ / BELGICKÁ II72 SEKÁČ73 SANITKA II75 JÁ79 NOVOHRADSKÉ HORY II 80 NA JIHU (Novohradské hory III) 85 HUSÁKOVY DĚTI86 ZÁCHRANA88 SLEPÁ SKÁLA91 NA DRUHÉM BŘEHU92 KDE DOMOV MŮJ94 SÍDLIŠTĚ101 ROZDĚLOV 2002103 SOUSEDKA PANÍ K.104 DOKUMENT110 Podzim 2007 113 KRUMPÁČ119 KVÍZ123 NEJLÍP JIM BYLO 124 NÁHRADNÍ ŽENY125 DRUHÝ ŽIVOT127
Zima 2008–2010
133
PRŮHONICE 1991–2006135 FINAL CUT 136 RANNÍ ZASTÁVKA143 NA VRCHOL145 ZMATENÝ DEN150 STROUPEŽNICKÉHO / BOZDĚCHOVA155 BABČI158 DLAŽDIČI165 ŘEZNÍK166 ÚSTRANÍ167 TRPÍN168 NOVOHRADSKÉ HORY IV170 Jaro 2011
175
Ondřej Tuček OBRATAŇ Fotografie Jan Horáček Vytiskla tiskárna VS tisk Nákladem 300 kusů vydalo nakladatelství Dauphin Daniela Podhradského v Praze – Podlesí roku 2011 ISBN 978-80-7272-244-0 ISBN 978-80-7272-270-9 pdf ISBN 978-80-7272-271-6 e-pub Nakladatelství Dauphin tel.: 777 120 613 http://www.dauphin.cz e-mail:
[email protected] Naše knihy distribuuje knižní firma Kosmas E-mail pro knihkupce:
[email protected] www.firma.kosmas.cz Knihy je možno pohodlně zakoupit v internetovém knihkupectví www.kosmas.cz
