2013/10 – Prosinec
Pro potřebu základních organizací KSČM
Vyškov
Obsah Okresní konference KSČM ve Vyškově zhodnotila vývoj a zvolila nové vedení ............. 1 Hranice kompromisů .......................................................................................................... 3 Vidina právního státu ......................................................................................................... 4 Třídní boj, třídní pohled ..................................................................................................... 5 Volba poslanců většinovým způsobem? ............................................................................ 6 Kapitalismus = bezohledné plýtvání .................................................................................. 6 Měli bychom více využívat Guerilla marketing................................................................. 7 Vážení soudruzi, vážené soudružky, .................................................................................. 8
Okresní konference KSČM ve Vyškově zhodnotila vývoj a zvolila nové vedení V sobotu 23. listopadu 2013 se v budově OV KSČM Vyškov sešlo 35 delegátů a 7 hostů, aby zvolilo nové vedení a zhodnotilo společenský i stranický vývoj od poslední konference, která se konala 11. února 2012. Hostem letošní okresní konference byl bývalý předseda KSČM a v letošních volbách znovuzvolený poslanec Parlamentu ČR Miroslav Grebeníček. Komunistická strana má v okrese Vyškov více než 600 členů sdružených ve 40 základních organizací, z nichž jsou některé z různých důvodů (zejména věkových a zdravotních) málo akceschopné. Referát hodnotící období mezi konferencemi se zastavoval u úkolů VIII. sjezdu KSČM konaného v květnu 2012. Na tomto sjezdu také jasně zaznělo, že neoliberální model nejen zkrachoval, ale tento krach po celém světě připravil miliony lidí o práci a uvrhl je do kritických podmínek. Dále se referát zabýval volbami, společenskou situací i činností KSČM na okrese (viz níže).
V současnosti hledá v okrese Vyškov práci více než 4 500 nezaměstnaných, z nichž je téměř jedna desetina tvořena čerstvými absolventy škol. Průměrná mzda se pohybuje okolo 23 tis. Kč, avšak většina pracujících na ni nedosahuje. Stejně tak je to i v případě průměrného důchodu, který činí 9 700 Kč. Zejména mezi těmito lidmi by měla KSČM hledat podporu, protože program, který nabízí je určen zejména pro zkvalitnění života nízko a středněpříjmových skupin. Jedním z nejvýznamnějších bodů jednání byly volby. KSČM byla první parlamentní strana, která měla hotové kandidátní listiny. Naše vedoucí kandidátka Věra Křivánková obsadila třetí místo jihomoravské kandidátky. I přes celospolečenské posílení výsledků KSČM však byla o několik desítek hlasů předstižena kandidátem z okresu Hodonín – Ivem Pojezným. Někteří delegáti (Věra Křivánková, Jaroslava Hrozková, Zdeněk Koudelka a Josef Bouda) se k volbám v diskuzi aktivně vyjadřovali. Shoda panovala zejména v tom smyslu, že by se KSČM více měla zaměřit na sebeprezentaci v internetovém prostoru. Jedním z hlavních úkolů bude postavit kandidátní listiny ve volbách do zastupitelstev měst a obcí v roce 2014, na což upozornila i úspěšná starostka za KSČM v Lovčičkách – Jaroslava Hrozková. Všem kandidátům kandidujícím z Vyškovska i těm, kteří se na kampani podíleli, vyslovila okresní konference poděkování. Pozitivním bodem voleb bylo obsazení více než 130 okrskových komisí našimi členy a sympatizanty – často z řad mladých. Zprávu okresní revizní komise přednesla její znovuzvolená předsedkyně Dana Franková. V letošním roce OV KSČM Vyškov hospodaří s vyrovnaným rozpočtem, ale finanční situace není stále nijak růžová. Nedostatky se opětovně vyskytují ve vybírání členských příspěvků, jelikož ne všude se dodržují stanovy, které stanovují výši příspěvku na 0,5 % z příjmu. Velmi dobré zprávy naopak obsahovalo hodnocení okresní rozhodčí komise, která, jak prozradila její předsedkyně Marcela Jašíčková, nemusela řešit žádný případ. Ukazuje se, že mezi komunisty na okrese panují dobré vztahy a ty se pak odrážejí v dobrých (nejen) volebních výsledcích. Atmosféru konference i vztahy na Vyškovsku obecně ocenil i host – poslanec Miroslav Grebeníček. Ten uvedl, že se do Vyškova vždy těší. Zhodnotil také výsledky voleb, které jsou z hlediska výsledku pro KSČM druhé nejlepší od jejího vzniku. Označil KSČM za jedinou skutečně levicovou stranu, přičemž vzpomněl chování ČSSD zejména po volbách v roce 2002, kdy mohla vzniknout levicová vláda, ale Vladimír Špidla dal tehdy přednost Unii svobody a KDU – ČSL.
Úkolem konference bylo též zvolit předsedu OV, členy OV (14 členů), členy JmKV KSČM, člena ÚV KSČM a delegáty na Krajskou konferenci KSČM v Brně, která se bude konat v lednu 2014. Orgány byly zvoleny následovně:Předseda OV KSČM Vyškov: Filip Zachariaš. Členové OV KSČM Vyškov: Marta Grecová, Pavel Herman, Jan Heroudek, Věra Křivánková, Rudolf Maďarec, Josef Malaník, David Pavlín, Jan Procházka, Jaroslav Sláma, Miloslav Strnad, Alena Večerková, Alois Zabloudil, Filip Zachariaš, Miloslav Zachoval. Členové JmKV KSČM: Marta Grecová, Filip Zachariaš. Člen ÚV KSČM: Filip Zachariaš. Delegáti Krajské konf. KSČM v Brně: Marta Grecová, Pavel Herman, Jaroslav Sláma, Filip Zachariaš. Okresní konference zvolila též kandidáta do Senátu za obvod Vyškovsko, a to Zdeňka Koudelku. Pro volby do Evropského parlamentu nevzešly z okresní konference žádné personální návrhy. Celá okresní konference i nově zvolený předseda Filip Zachariaš poděkovali s. Slámovi za jeho práci a činnost, která přinášela Okresnímu výboru KSČM ve Vyškově své plody. Hranice kompromisů Je tvorba vládní koalice víc než rozhodnutí voličů? Tak se ptám, když „kompromisně“ vytvářená vláda do svého prohlášení nezahrne většinou občanů (vyjádřenou v různých volebních uskupeních) určitý požadavek např. na prověrku tzv. církevních restitucí. Lidovci řeknou: „Ne!“ a tím je voličský názor přehlasován, jen aby se sestavila vláda? Koalice by se tedy měly tvořit ne na základě protilidového dohovoru, bez ohledu na názory většiny vyjádřené postojem voličů k volebním slibům, ale jako skutečný kompromis. Ne jako kšeft. Podle mne by taková koalice měla srovnat své volební programy a společně se rozhodnout řešit především to, co v nich bylo shodné. Problémové otázky nezahrnovat do společného prohlášení, ale po předložení sněmovně rozhodnout v celém zastupitelském spektru. Tedy ne kšeft typu: „My vám nesáhneme na dar církvím, vy podpoříte zrušení druhého důchodového pilíře,“ ale jako pro voličskou většinu a vůbec většinu občanů přijatelné řešení. Jistě to není snadné. Ale k čemu by byly jinak volby? Jen k tomu, aby se rozhodlo, kdo si bude moci dělat, co chce, bez ohledu na názory voličů? U těch církevních restitucí by to mělo a mohlo mít např. tvar: Církvím vrátit vše, co v únoru 1948 vlastnily, nejen užívaly. Nezahrnovat do „restitucí“ církve, které vznikly až později, dokonce až po roce 1990, takže o žádný majetek nemohly být připraveny. Naopak, všechno, co kterákoliv církev prokazatelně vlastnila, vydat či zaplatit bez odkladu.
Vidina právního státu Co svět světem stojí a stát jako organizace zajišťující nadvládu jedné skupiny občanů nad zbytkem byl zformován, ohání se kdekdo požadavky právního státu. Ten předlistopadový v mnoha věcech nebyl ideální. Když přijal zákon, kterým byly celé společenské třídy poškozeny (znárodněním a podobně), bylo to sice podle práva, ale v řadě případů nemoudré. Pak zvítězila láska (k majetkům) nad lží (o nezaměstnanosti) a nenávistí (k podvodníkům) a lidem byla předhozena mimo jiné návnada právního státu. A jak to funguje? Tak třeba v tom, že po značném nátlaku (včetně zbavení se nesouhlasících poslanců nabídkou jiného korýtka) se proti prokazatelné vůli 80 % občanů schválí tzv. církevní restituce. Zaplatí je obyčejní občané svými daněmi, někdy snížením životní úrovně, ale vydělají na tom zcela nezaslouženě mnozí v menšinové části společnosti. Pokud by stát vracel to, co církev prokazatelně vlastnila, bylo by to v pořádku. Jenže stát vrací i to, co církev jen obhospodařovala, aby mohla krýt náklady třeba na domovy pečující o staré či o nemocnice. Jenže tyto funkce svěřené ještě v době pozdního rakouského feudalismu náboženským organizacím dnes již církev katolická či evangelická nezajišťuje. Ty převzal podle Ústavy a zákonů stát. Je také divné, když obrovské částky jako „restituci“ získá církev, která vznikla v polistopadovém období a nikdy žádný majetek nevlastnila. Jiný případ. V právním státě by se nesmělo přihodit třeba to, že podvodník za zády majitele nemovitosti prodá jeho dům. Nepřijdeš-li na to, občánku, včas, měl jsi smůlu. Neuměl jsi se postarat sám o sebe, dům vlastní ten, kdo jej podvodníkovi zaplatil. Ty se můžeš – máš-li na to dost peněz – soudit. Jistotu vítězství nemáš, peníze nemáš, právní stát také ne. Ještě jiný příklad. Občan ztratil průkazku. Ihned to ohlásil a byla mu vystavena nová. Leč na tu starou, tedy již neplatnou, „nálezce“ (možná i zloděj) uzavře statisícový podvodný kšeft a vyfasuje kupu peněz. Pak se podvod odhalí. Škodu soud přiřkl k náhradě občanovi, kterému se občanka ztratila, ačkoli může prokázat, že dotyčný podvodný obchod ani uzavřít nemohl. Nic mu nepomůže. Ba ani když je dopaden a soudem odsouzen skutečný podvodník. Náš kapitalistický stát nejen že nedokáže správně nastavit zákony, on je v zajišťování práv bdělejší u odsouzených lumpů víc než u okradených nevinných občanů. Právní stát? K smíchu!
Třídní boj, třídní pohled Česká pravice se snaží přesvědčit občany, že takové pojmy jako společenské třídy a jejich vzájemné potýkání – třídní boj – jsou jednak zastaralé a překonané, jednak v rozporu se zákony. Tak předně. Snaha zrušit takový pohled na společenské dění, který je zpodobňuje z pozice jedné třídy, třídy zaměstnanecké, nejen že není zastaralý či překonaný, ale je nezbytný, mají-li se občané ve volebním rozhodování správně orientovat. Kapitalisté prosazují své zájmy naprosto bezohledně, jak nám prokázalo uplynulých dvacet roků. Je-li podnik málo ziskový, zavře se. Nesou-li investice do výroby málo, investuje se do půjček, tam se procentíky dají dosáhnout, protože nouze potřebného (budoucího dlužníka) se finančníkům vyplatí. Kapitalisté vedou hezké řeči o podpoře zaměstnanosti, ale jakmile je jejich investice málo zisková, klidně finanční prostředky vyvezou třeba i do zahraničí. Kdo bude hájit životní zájmy dělníků, pracovníků ve službách a podobně? Zase jen zaměstnanci sami. Nu a pokud je jim vnucován názor, že oni zvláštní zájmy nemají, že máme jen a jen společné jakoby celospolečenské zájmy, vždy v kapitalismu se prosadí plány těch, kteří mají dost na zaplacení reklamy, propagandy volební. Jen se podívejme na ANO. Podle neúplných údajů stála volební kampaň Babiše sto milionů korun, aniž by do ní byl zahrnut (jistě ne levný) nákup několika celostátních novin, které pak „zdarma“ babišovce a hlavně jejich sliby propagovaly. Pokud se zaměstnanecká třída vzdá boje za orientaci státu v zájmu většiny národa, vzdává se naděje na respektování potřeb většiny. Jen se podívejme. ANO se striktně staví proti zvyšování přímých daní bohatým. Přitom je ze statistik známo, že v posledních desetiletích na celém kapitalistickém světě bohatství těch nejprachatějších vzrostlo mnohem víc než bohatství celé společnosti. To znamená, že se obohatili na úkor většiny společnosti. A kam své zvýšené vykořisťováním i pracujících v rozvojových zemí získané bohatství investují? Především do módních bankovních spekulací, které nejen že nepřinesou občanům valný užitek, ale často je přímo ožebračují (viz americké i jiné hypotéční skandály). Třídní boj je neoddělitelnou součástí života společnosti, ve které různé třídy s neshodnými zájmy existují. Třídní boj neznamená zbraně a násilí, alespoň ne pro většinu společnosti (kapitalisté ovšem neváhají ke zbraním sáhnout, kdykoli jsou někde jejich sobecké zájmy ohroženy). Třídní boj znamená především každodenní úsilí obhajovat oprávněné zájmy a potřeby té většiny společnosti, která se podílí na tvorbě nových hodnot.
Volba poslanců většinovým způsobem? Dost často se ozývají hlasy, že by změna způsobu volby poslanců na většinový (tedy stejný, jak volíme senát) prospěla stabilitě země a demokracii. Tuto tezi propaguje i miliardář pan Babiš. Je pravděpodobné, že by se danou změnou způsobu volby potlačil vliv tradičních stran a ve volbách by občané podpořili osobnosti nezavázané nějaké politické straně? Hned ze dvou důvodů to není pravděpodobné. Tím prvním je obraz situace ve Velké Británii či USA. Tam se volí většinově, ale volby vlastně tradičně rozhoduje poměr dvou hlavních, rozhodujících vlivem politických stran. Nějaký „sám voják v poli“ bez podpory stranického aparátu konzervativců či lejberistů v GB nebo demokratů a republikánů v USA nemá valnou šanci na zvolení, a pokud se mu to podaří, nic bez podpory zmíněných dvou rozhodujících stran nedokáže. Tím druhým důvodem nepravděpodobnosti kladného důsledky změny volby je skutečnost, že volební kampaň (opět odkažme na GB a USA) je čím dál nákladnější, složitější nebo - jak se módně říká - sofistikovanější. Zkrátka jednotlivec nemá šanci bez podpory vlivných sil. A které síly jsou ve společnosti – pomineme-li politické strany – vlivné? Ty, které vládnou obrovským bohatstvím. Takže Babiš touží po tom, aby mohl konkurenci demokraticky zlikvidovat svými miliardami? Většinová volba by vlastně „demokraticky“ zlikvidovala vliv různých skupin občanů, jejichž zájmy nejsou totožné s vládnoucími elitami. Cesta k účinnějšímu prosazení demokracie, tedy vlivu občanů na reálnou politiku, vede vytvořením podmínek pro přímé formy demokracie a zákonnou závazností volebních programů a zákonů obecně. Kapitalismus = bezohledné plýtvání Celosvětové výdaje na zbrojení dosáhly v roce 2010 nového rekordu. Jedná se o výši jeden tisíc a šest set miliard amerických dolarů (číslo s 12 nulami). Spojené státy s nákladnými operacemi v Afghánistánu a Iráku zvýšily vojenské rozpočty o 2,8 % na 698 mlrd. - tedy přibližně šestinásobek Číny. V roce 2012 Spojené státy vynaložily 4,8 % svého HDP na vojenské výdaje. Jiné státy v roce 2012 vynaložily ze svého HDP - Čína - 2,0 % (143 až 166 mlrd.), Velká Británie 2,7 %, Francie 2,3 %, Rusko 3,9 %, Japonsko 1,0 %, Německo 1,3 % HDP. Jedná-li se o celkové světové výdaje z let 2012 USA vynaloží kolem 41 % (682 až 711 mlrd.), Čína 8 %, VB - 3,6 %, F 3,6 %, Japonsko - 3,7 % Německo - 2,7 % světových výdajů na armádu.
Zatím co celkové náklady na zbrojení byly v roce 2010 kolem 1.600 miliard, tak v případě Spojených států se jednalo o výdaje ve výši 687 miliard dolarů. V plánovaném rozpočtu na rok 2012 dokonce USA vydaly na „bezpečnost a obranu“ 1,2 bilionu dolarů (rozpočet Pentagonu - 558 mlrd., operace v Iráku a Afghánistánu - 118 mlrd. = 676 mlrd.). V těchto výdajích dokonce nejsou ani započteny žádné pozemní nebo vesmírné operace NASA. Dalších 19,3 mlrd. na udržování a zabezpečování jaderných zbraní, 53,1 mlrd. za zpravodajské služby (CIA, NSA, NIP, MIP), programy pro veterány 129,3 mlrd., důchody vojenských i civilních zaměstnanců armády a obrany - 68,5 mld., splátky dluhů spojených s útratami Pentagonu - 185 mlrd. dolarů, aj. Celkově tedy každý Američan přispěje v průměru 4 tisíci dolarů. Existuje také teorie, že peníze potřebné k vymýcení hladu jsou odhadovány na 30 miliard dolarů ročně. Zhruba tolik se totiž na světě vydá na zbrojení za 8 dní. Jiná teze uvádí, že svět utratil v roce 2012 kolem 1.735 miliard za války. Stačilo by přibližně 135 miliard dolarů na úplné vymýcení chudoby. Ačkoliv USA a státy západní Evropy mohou vynakládat na války a armádu značné výdaje, tak doprava přebytečných potravin už pro státy NATO či OSN představuje značný logistický a finanční problém. Pavel Herman Měli bychom více využívat Guerilla marketing Guerilla marketing má za úkol pomoci malým a středním podnikatelům bojovat se svou konkurencí při mnohem nižších nákladech. Tuto nekonvenční marketingovou praktiku je v podstatě možné realizovat v politických uskupeních, která se musejí potýkat se svou finančně zaopatřenou konkurencí na volebním trhu. Koncepcí uvedeného marketingu nejsou peníze, ale nápady a osobní angažovanost. Ve své podstatě je název uvedené formy marketingu odvozen od partyzánského boje, kde partyzánské jednotky čelily přesile, která byla technicky lépe vybavená. Osobnost „guerilla marketera“ usiluje o naplnění svých cílů a radosti z akce, kterou provádí nekonvenčními prostředky. Osobnost využívající tuto netradiční formu marketingu využívá stejně jako guerilly znalost svého území a chytrost, s kterou protivníka překvapí a porazí. „Guerilla marketeři“ tedy nespoléhají na bezedný marketingový rozpočet, ale na místo toho se spoléhají na osobní sílu, čas, energii, kreativitu, informace a pracovitost. Je-li osoba ve své propagaci úspěšná, tak za pomocí omezeného rozpočtu může ve svém okolí vzbudit značný zájem. Klíčem k úspěchu v oblasti guerilla marketingu je umění věnovat pozornost svému okolí, protože musíte stále sledovat sdělovací
prostředky, konkurenci, zákazníky. Dalším krokem je vaše schopnost přizpůsobovat se novým podmínkám a technologiím. Úkolem této propagace je dosažení maximálního efektu s minimem finančních zdrojů. V případě využití guerilla marketingu máte možnost zvolit si celkem z 200 nástrojů, které vám mohou pomoci vylepšit a zjednodušit vaši propagaci a vzhledem k tomu vzbudit zájem o vaši firmu nebo politickou stranu. Mnohé z nejčastěji praktikovaných metod guerilla marketingu je „virtuální marketing“, ve kterém se využívají sociální sítě. Dále „astrosurfing“, kde se zadavatel reklamy snaží vyvolat dojem pozitivní reakce či politický názor. Vedle tvorby internetových stránek je také možné s rozumem využívat chat, internetová fóra, hromadné rozesílání e-mailů, elektronické brožury, blogy, podcasting (audio RSS). Mnohé politické strany, ač ne zrovna morálním způsobem, již guerilla marketing prakticky provádějí. Například Věci veřejné založily „internetovou guerillu“. Jednalo se o buňku placených nájemných diskutérů, kteří na sociálních sítích v diskuzích organizovaně vychvalovali Věci veřejné. V současnosti jednu z praktik guerilla marketingu využívá strana TOP 09, která si na internetu kupuje fanoušky až z vzdálené jihovýchodní Asie. Tato až podivně zavádějící praktika spočívá v tom, že takto zakoupený fanoušek získá za stisknutí tlačítka „Líbí se mi“ dva až pět eurocentů. Je zřejmé, že si některé podniky a politické strany takto vytvářejí umělou prestiž. Doporučujeme: http://pavelherman.blog.idnes.cz Pavel Herman Vážení soudruzi, vážené soudružky, Rok 2013 se s námi pomalu loučí a o slovo se hlásí rok následující. Spolu s koncem roku obvykle přichází zhodnocení. Vzpomínáme na to, co se nám podařilo, doháníme, co jsme nestihli a mnozí z nás si též dávají nová předsevzetí. /Pro KSČM závěrečné hodnocení tohoto roku nevyznívá negativně. Podařilo se sesadit vládu nečase a Kalouska, což je z politického hlediska snad nejpozitivnější moment končícího roku. Okresní výbor KSČM ve Vyškově si může připsat jeden úspěch, a to významné posíslení ve volbách – i když se naše kandidátka do Parlamentu ČR nedostala jen o pár desítek preferenčních hlasů. Soudruzi a soudružky, vážení spoluobčané, v roce 2014 náš okres čekají troje volby. V květnu do Evropského parlamentu, na podzim do obecních zastupitelstev a část okresu bude volit i do Senátu. Jak vidíte, máme před sebou spoustu práce, ale věřím, že ji společnými silami zvládneme. Na závěr mi dovolte, abych vám všem co nejsrdečněji popřál pohodou a
klidem naplněné vánoční svátky a do nového roku 2014 spoustu zdraví, štěstí, sil a optimismem naplněných dnů. Budu se s vámi těšit na shledanou při práci v roce 2014 Filip Zachariaš
Vše nejlepší, zdraví, spokojenost v roce 2014 všem členům a sympatizantům přeje OV KSČM Vyškov Telefon 517 348 472, 517 348 861, 725 646 076, e-mail:
[email protected] http://www.vyskov.pohled-zleva.cz; www.kscm-inh.estranky.cz; www.kscm-detkovice.estranky.cz
