OKRES
KUTNÁ HORA
CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ âR ST¤EDNÍ âECHY
Stfiední âechy
1
OKRES KUTNÁ HORA
Na pfiedcházející stranû: U Ledeãka vytvofiila Sázava jeden z nejhezãích meandrÛ v âesk˘ch zemích, na jehoÏ nárazov˘ch svazích vystupují i vápencové skály s xerotermní kvûtenou. 1 Niva Sázavy pod Malovidsk˘mi skalami dnes postupnû zarÛstá pobfieÏními kfiovinami.
250
KH 2
Okres Kutná Hora o v˘mûfie 916,85 km2 leÏí na jihov˘chodním okraji Stfiedoãeského kraje . Má zhruba tvar lichobûÏníku orientovaného ve smûru jihozápad–severov˘chod. Na severozápadû okres sousedí s okresem Kolín, na sv. s okresy Pardubice a Chrudim, na jv. s okresem HavlíãkÛv Brod, a na jz. s okresem Bene‰ov. Nejsevernûj‰í bod okresu se nachází v opu‰tûném meandru Labe 1 km sz. od Zábofií nad Labem (50° 02′ 06′′ s. ‰., 15° 20′ 38′′ v. d), nejjiÏnûj‰í leÏí na okraji lesa u kóty 438 m n. m. 2,5 km jiÏnû od obce Kounice (49° 41′ 39′′ s. ‰., 15° 09′ 58′′ v. d.), nejzápadnûj‰í 0,5 km z. od Vraníku (49° 50′ 46′′ s. ‰., 14° 54′ 41′′ v. d.) a nejv˘chodnûj‰í u 1,5 km v. od obce Semtû‰ na okraji lesa (49° 57′ 33′′ s. ‰., 15° 32′ 04′′ v. d.). Podobnû jako jiné okresy leÏící na rozhraní mezi severem a jihem Stfiedních âech sestává i okres Kutná Hora ze dvou odli‰n˘ch ãástí, které mají jin˘ krajinn˘ ráz. Málo lesnatá severov˘chodní ãást leÏící v prÛ-
mûru 200 –250 m n. m. stoupá z labské níÏiny k linii Bylany – Kfiesetice – Chedrbí – Hostovlice leÏící zhruba ve v˘‰ce 300 m n. m.; dále k jihu se terén rychleji zdvihá na 400 m n. m. a plynule stoupá k ‰irokému plochému hfibetu mezi Kochánovem a Chlumem pfiesahujícímu 500 m n. m., kter˘ je rozvodím mezi Sázavou a Labem. K jihu je rozãlenûn ãetn˘mi údolími pfiítokÛ fieky Sázavy, která u Chfienovic teãe v nadmofiské v˘‰ce 342 m, a opou‰tí území okresu pod Samop‰emi v 295 m n. m. Rozsáhlé území na jihu aÏ západû okresu buduje krystalinikum. Na jihu jsou to jednotvárné biotitické aÏ biotitsillimanitické pararuly s roztrou‰en˘mi vloÏkami jin˘ch hornin, pfiedev‰ím amfibolitÛ; zvlá‰tní zmínky zasluhuje loÏisko skarnu u Vlastûjovic. Mezi âesk˘m ·ternberkem a Sázavou a odtud v úzkém pásu od Rataj pfied Hodkov a dále k âáslavi a Ronovu se táhne ratajská zóna, v níÏ se pestfie stfiídají amfibolity, svorové ruly aÏ svory s vloÏka-
Okres Kutná Hora ZVLÁ·Tù CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ A PAMÁTNÉ STROMY
mi krystalick˘ch vápencÛ. Ratajská zóna oddûluje jiÏnû leÏící moldanubikum od ponûkud slabûji metamorfované jednotky na severu, kterou oznaãujeme jako kutnohorsko-svrateckou oblast. Budují ho hlavnû dvojslídné ortoruly (Ïuloruly). Na jihozápad od Kutné Hory se nachází vût‰í komplex svorov˘ch rul aÏ svorÛ. Okrajovû zasahuje do severov˘chodní ãásti okresu i krystalinikum Îelezn˘ch hor pfiedstavované úzk˘m pásem fylitÛ, kyselou kataklastickou Ïulou u Zdechovic a smûrem k v˘chodu fylitick˘mi, slabû metamorfovan˘mi bfiidlicemi starohorního stáfií. Kutnohorsk˘m krystalinikem proniká pfiibliÏnû 12 stfiíbronosn˘ch Ïiln˘ch pásem kutnohorského rudního revíru, které byly v nejvût‰ím rozsahu tûÏe-
ny ve 13. aÏ 16. století. Jeho horniny tvofií i skupinu kutnohorsk˘ch vrchÛ, z nichÏ vyniká KaÀk. Severním a severozápadním smûrem se krystalinikum nofií pod zhruba horizontálnû uloÏené horniny svrchní kfiídy, které tvofií niωí severní ãást okresu. PfievaÏují vápnité („slínité“) horniny spodního turonu, mezi údolím Doubravy a úpatím Îelezn˘ch hor vystupuje pás slínÛ a slínovcÛ turonu stfiedního. Kfiídové horniny zabíhají v˘bûÏky do území krystalinika u Kutné Hory, ÎlebÛ a Tfiemo‰nice. Západnû od Kutné Hory vystupují na vût‰í plo‰e vápence a vápnité pískovce cenomanu. Cenomanské pískovce se zachovaly jako relikty na krystaliniku i dále k jihu a jihozápadu, kde vystupují ve vût‰ím okrsku na západ od KH 3
251
Stfiední âechy KRAJINN¯ POKRYV
Uhlífisk˘ch Janovic. Tfietihorní ‰tûrky a písky s jílovit˘mi polohami se zachovaly v nûkolika men‰ích zbytcích, napfi. u Hetlína a Puchfie. Kvartér je zastoupen spra‰emi a spra‰ov˘mi hlínami v âáslavské kotlinû, pfii Labi pak vát˘mi písky a terasov˘mi ‰tûrkopísky. Na úpatí KaÀku u Sedlce tvofií spra‰e mohutné souvrství zachycující v˘voj v nûkolika klimatick˘ch cyklech stfiedního a mlad‰ího pleistocénu. V biodetritick˘ch vápencích cenomanského stáfií u Miskovic se dodnes vytváfiejí unikátní krasové jevy hroucením spra‰ové struktury do hloubky (sufózní závrty, jeskynû, propástky). Ve v˘‰e poloÏeném terénu na jihu a západû okresu pfiechází spra‰ do nevápnit˘ch pra252
KH 4
chovic, v ãlenitûj‰ích úsecích pak vystupují svahoviny a na plo‰inách sázavsko-labského rozvodí vût‰í pokryvy polygenetick˘ch hlín. Terasové ‰tûrkopísky tvofií men‰í stupnû v údolí Sázavy, podél dolní Doubravy se uplatÀují na vût‰í plo‰e nivní hlíny, v kotlinovit˘ch úpadech u Zbyslavi men‰í loÏiska baÏinn˘ch slínÛ a jezerní kfiídy s typickou faunou vodních mûkk˘‰Û. Stfiední a jz. ãást okresu náleÏí k âeskomoravské vrchovinû, která je tu zastoupená Kutnohorskou plo‰inou, Svûtelskou a Îelivskou pahorkatinou. Krystalinikum charakterizuje pahorkatinn˘ georeliéf, kter˘ v místech ãetnûj‰ích, hloubûji zafiíznut˘ch údolí nab˘vá aÏ vrchovinného vzhledu. Na
Okres Kutná Hora
1
labsko-sázavském rozvodí se zachovaly plo‰iny s relikty kfiídov˘ch sedimentÛ. Vyv˘‰eniny odoln˘ch hornin krystalinika zpestfiují jinak rovinat˘ povrch kfiídov˘ch hornin. Nápadn˘m prvkem georeliéfu je vrch KaÀk (352,7 m n. m.), na jehoÏ svazích se zachovaly pfiíbojové sedimenty kfiídy z dob, kdy tvofiil ostrov v kfiídovém mofii. Eroze vodních tokÛ vytvofiila místy rokle se skalnat˘mi stûnami v tvrd˘ch krystalick˘ch horninách v podloÏí kfiídy, napfi. na Vrchlici u ml˘na Denemark na jih od Kutné Hory. Sv. ãást okresu tvofií âáslavská kotlina vyplnûná kfiídov˘mi usazeninami. Nápadn˘m krajinn˘m prvkem v sv. ãásti okresu je strm˘ zlomov˘ svah omezující z jihozápadu v˘bûÏek Chvaletické pahorkatiny Îelezn˘ch hor. Na jihu okresu se v obraze krajiny v˘raznû uplatÀuje hluboké údolí Sázavy s ãetn˘mi zaklesnut˘mi meandry, pfiedev‰ím v úseku pod Rataji nad Sázavou, které v nárazov˘ch srázech odkr˘vají pestr˘ sled hornin ratajské zóny. V cenomansk˘ch biodetritick˘ch vápencích u Miskovic se vytváfiejí uni-
2
kátní závrty, jeskynû a propástky. V okolí Kutné Hory jsou ãetné tûÏební antropogenní tvary. Krajinnému rázu odpovídají i klimatické pomûry. Zatímco âáslavská kotlina patfií do teplé klimatické oblasti s prÛmûrnou roãní teplotou vzduchu 8 – 8,5 °C (na Labi aÏ 9 °C) a prÛmûrn˘m roãním úhrnem atmosferick˘ch sráÏek od 550 do 600 mm, jiÏní ãást okresu jiÏ náleÏí do chladnûj‰í a vlhãí mírnû teplé klimatické oblasti s hodnotami prÛmûr-
1 Na v˘chozech krystalinika ve svazích KaÀku u Kutné Hory se zachovaly zbytky hrubozrnn˘ch pfiíbojov˘ch slepencÛ vznikl˘ch na pobfieÏí kfiídového mofie. 2 RÛzné typy ostnÛ a ãásti schránek cidaridních jeÏovek.
KH 5
253
Stfiední âechy
1
1 Malovidské skály na Sázavû pod âesk˘m ·ternberkem buduje pestrá série svorÛ, amfibolitÛ a vápencÛ poskytující pfiíznivé prostfiedí pro fiadu teplomiln˘ch druhÛ rostlin a ÏivoãichÛ.
254
KH 6
n˘ch roãních teplot vzduchu v rozmezí 7,0 – 7,5 °C, v chránûn˘ch místech sázavského údolí mírnû vy‰‰ích (Ledeãko 8 °C), a s prÛmûrn˘m roãním úhrnem atmosférick˘ch sráÏek 600 – 650 mm. Kromû hraniãních tokÛ Sázavy a krátkého úseku Labe je nejv˘znamnûj‰ím tokem Doubrava s plochou povodí 598,8 km2, která protéká severov˘chodní ãástí okresu. Z dal‰ích vodohospodáfisky v˘znamn˘ch tokÛ zasluhuje zmínky Klejnárka (povodí 344 km2), Brslenka (povodí 101,1 km2) a Vrchlice (povodí 133 km2). Ve stfiední a západní ãásti regionu byly vybudovány ãetné rybníky, z nichÏ nejrozsáhlej‰í je Vavfiineck˘ rybník u Uhlífisk˘ch Janovic (72 ha). Pfiehradní nádrÏ byla zbudována na fiece Vrchlici u Male‰ova (první pfiehradní nádrÏ s klenbovou hrází v âeské republice) a na fiece Îelivce velká vodárenská nádrÏ ·vihov.
V âáslavské kotlinû tvofií vût‰í souvislé plochy ãernozem hnûdozemní na spra‰i jako dominující jednotka s doprovodn˘mi ‰edozemûmi na periferii ãernozemní oblasti. V men‰ím plo‰ném rozsahu se zde vyskytují samostatné areály ãernozemû typické. Skupinu molick˘ch pÛd doplÀují v nivû Klejnárky (severnû od Kutné Hory) a podél men‰ích pfiítokÛ Doubravy rÛznû velké celky ãernice typické. V jihov˘chodních v˘bûÏcích okresu a pfiedev‰ím v ‰irokém okolí Kutné Hory pfiecházejí ãernozemû do hnûdozemí typick˘ch na spra‰i. Mezi nivou Doubravy a v˘chodní hranicí Kutnohorska se nachází kambizemní pararendziny na slínech a zvûtralinách vápnit˘ch opuk, s men‰ími plochami ãernozemû arenické na vápnit˘ch píscích s podloÏím slínÛ. Západnû od âáslavi i Kutné Hory pfievládají na prachovicích typické luvizemû. Rozvodí mezi Sázavou a Labem vyznaãují typic-
Okres Kutná Hora
1
ké pseudogleje na tûÏk˘ch polygenetick˘ch hlínách. Mezi tímto rozvodím a samotnou Sázavou pfievládají na svahovinách kysel˘ch metamorfik (rul, svorÛ, granulitÛ) velké asociace kambizemí typick˘ch (kysel˘ch i nasycen˘ch). Kromû kambizemí a pseudoglejÛ se zde podél velkého poãtu vodoteãí vytvofiily typické (zbahnûlé, organozemní) gleje. Pfii Labi, v nivû Doubravy (na severov˘chodû okresu) vznikla na terasov˘ch píscích a ‰tûrkopíscích rovnûÏ kambizem arenická, bezprostfiednû podél tûchto tokÛ (vãetnû Klejnárky a jejích pfiítokÛ) i nivní pÛdy – fluvizem glejová (typická). Typické a kambizemní (kyselé) rankery na v˘chozech a skeletovit˘ch zvûtralinách rul i granulitÛ, ale i rendziny na svahovinách vápencÛ se vyskytují stfiídavû s kambizemûmi (rankrovou, typickou a pseudoglejovou) na svazích v údolí Sázavy.
1 Labské luhy nedaleko ústí Doubravy v lokalitû Na hornické.
KH 7
255
Stfiední âechy POTENCIÁLNÍ P¤IROZENÁ VEGETACE
1
1 Vrbovka chlupatá (Epilobium hirsutum) doprovází bfiehy fiek a potokÛ.
256
KH 8
Mapa potenciální pfiirozené vegetace rekonstruuje v âáslavské kotlinû pfiedev‰ím ãern˘‰ové dubohabfiiny (Melampyro nemorosi-Carpinetum) a podél
vût‰ích tokÛ smûfiujících k Labi pfieru‰ované pásy luhÛ stfiemchov˘ch jasenin (Pruno-Fraxinetum). V niωích úsecích Hornosázavské pahorkatiny se pfiedpokládá pfievaha bikov˘ch a jedlov˘ch doubrav (Luzulo albidae-Quercetum, Abieti-Quercetum), na jihozápadních svazích Îelezn˘ch hor lipové doubravy (Tilio-Betuletum). Ve vy‰‰ích polohách na labsko-sázavském rozvodí jsou zastoupeny bikové buãiny (Luzulo-Fagetum), podél Sázavy od ústí Îelivky aÏ po hranici okresu kvûtnaté buãiny s lípou malolistou (Tilio cordatae-Fagetum). Souãasn˘ stav flóry i vegetace je silnû antropicky ovlivnûn a pozmûnûn. Niωí severní ãást okresu na kfiídov˘ch
Okres Kutná Hora
1
horninách je z velké ãásti odlesnûná a intenzivnû zemûdûlsky vyuÏívaná. Smûrem k jihov˘chodu a jihu vyznívá teplomilná kvûtena. Pro slunné svahy na slínit˘ch horninách jsou v˘znaãné kvûtnaté trávníky s váleãkou prapofiitou (Scabioso ochroleucae – Brachypodietum pinnati), v Îehu‰ické obofie se zachovaly luÏní porosty s ãesnekem medvûdím (Allium ursinum). Lesy v jiÏní polovinû jsou dnes v naprosté vût‰inû zmûnûné na jehliãnaté monokultury smrku popfi. borovice. Na loukách pod Sudûjovem pfietrvávají do souãasnosti blatouchové louky (Calthion) s v˘skytem vstavaãovit˘ch. Na rozvodní parovinû místy regenerují drobná ra‰elini‰tû. ÚtrÏky suÈov˘ch porostÛ se zachovaly v hluboko zafiíznutém údolí Klejnárky a pfiedev‰ím v kaÀonovit˘ch úsecích údolí Sázavy. Na skalách v údolí Sázavy se nacházejí na fiadû míst, zejména na bazick˘ch horninách ratajské zóny, v˘bûÏky spoleãenstev skalních stepí s tafiicí skalní (Aurinia saxatilis) a kostfiavou sivou (Festuca pallens), místy se vyskytuje rozchodník bíl˘ (Oreosedum album), rozchodník skalní (Petrosedum reflexum) a mochna píseãná (Potentilla arenaria). Na vápencích u Samop‰í a Malovid jsou hojné porosty bûlozáfiky vûtvité (Anthericum ramosum). Na vût‰inû území okresu se vyskytuje bûÏná fauna vnitroãeské osídlené krajiny. Podobnû jako v pfiípadû flóry sem zasahují nûkteré teplomilné druhy.
3
2
Pozoruhodná je enkláva terikolnû Ïijícího plÏe Oxychilus inopinatus v okolí Kutné Hory, postglaciálního imigranta z balkánsko-panonského prostoru, kter˘ je z âech znám jiÏ jen z Roudnicka, dolního Poohfií a západního kfiídla âeského Stfiedohofií. Na vápencích u Samop‰í a Sázavy se vyskytuje páskovka Ïíhaná (Cepaea vindobonensis) a zrnovka Pupilla sterri. V horním toku Vrchlice se udrÏel rak fiíãní (Astacus astacus). V˘slunné stránû posázavsk˘ch luk ob˘vá nedávno v âeské republice zji‰tûn˘ mediteránní kfiiÏák pruhovan˘ (Argiope bruennichi), z mot˘lÛ pak napfi. vfietenu‰ka ligrusová Zygaena carniolica ãi otakárek ovocn˘ (Iphiclides podalirius). Z broukÛ jsou v˘znaãné nálezy napfi. chrobáka Odontaeus armiger, krasce Chrysobothris igniventris nebo tesafiíkÛ Acanthocinus griseus a Agapanthia intermedia, z v˘znaãnûj‰ích druhÛ plo‰tic (Heteroptera) je
1 I na jednotvárn˘ch plo‰inách na jihov˘chodní hranici okresu najdeme pozoruhodné okrsky jako jsou PP Velká a Malá Ol‰ina s cel˘mi porosty
bledulí. 2 Soumraãník jitrocelov˘ (Carterocephalus palaemon) na Kutnohorsku patfií mezi bûÏné mot˘ly. 3 Svûtlík lékafisk˘ (Euphrasia rostkoviana) roste na minerálnû bohat‰ích such˘ch stráních.
KH 9
257
Stfiední âechy
1
2
1 Portál chrámu sv. Barbory v Kutné Hofie. 2 Mláìata slíìákÛ (Lycosidae) se po vylíhnutí vozí na zadeãku své matky.
258
KH 10
zajímav˘ nález proudomilné hlubenky skryté (Aphelocheirus aestivalis). Z údolí Vrchlice pod pfiehradou a z okolí rybníka Bezdûkova u Zbraslavic je i známá rosniãka zelená. Z ménû bûÏn˘ch druhÛ drobn˘ch savcÛ se mozaikovitû vyskytuje rejsec ãern˘ (Neomys anomalus) a hrabo‰ mokfiadní (Microtus agrestis). Osídlení je známo pfieváÏnû ze ‰ir‰ího území Polabí v severní ãásti okresu a z klidn˘ch dolních úsekÛ povodí Klejnárky, Vrchlice, Brslenky a Doubravy. Pravûké a ranû stfiedovûké osídlení v ãlenitûj‰ím terénu jiÏnû od Male‰ova je jiÏ sporadické a doklady o pfiítomnosti lidí jsou známy pfieváÏnû z hra-
di‰È v povodí Sázavy a jejich blízkého zázemí nebo ojedinûl˘ch nálezÛ. Doklady o pohybech paleolitick˘ch a mezolitick˘ch lovcÛ a sbûraãÛ na území dne‰ního okresu jsou napfi. ze Îehu‰ic. Jedním z nejv˘znamnûj‰ích pravûk˘ch osídlení je osídlení neolitické. Zabírá ‰irok˘ pás mírnû zvlnûné krajiny okolo Kutné Hory aÏ po âáslavsko. K celoevropsky v˘znamn˘m lokalitám s neolitick˘m osídlením náleÏí Bylany u Kutné Hory a jejich bezprostfiední okolí. V rozsáhlém neolitickém areálu byly rozli‰eny ãtyfii mikroareály. V nich bylo bûhem dlouholetého v˘zkumu zachyceno osídlení s jeho zánikem, pfiestavbami a v˘stavbami nov˘ch domÛ. Mimo domÛ, prostor vhodn˘ch pro pûstování obilí a chov dobytka potfiebovali lidé urãité prostory k sv˘m náboÏensk˘m úkonÛm. Zachyceny byly rondely a dal‰í atributy Ïivotního a kultovního projevu. Bylo prozkoumáno celkem 134 domÛ z rÛzn˘ch fází neolitu. Doklady neolitického osídlení pocházejí z 28 katastrÛ. K rozsáhlej‰ím areálÛm patfií území dne‰ní âáslavi, Drobovic, Moãovic, Nov˘ch DvorÛ a Kutné Hory. Obdobné osídlení je doloÏeno pro mlad‰í neolitické období reprezentované kulturou s vypíchanou keramikou. Eneolitické osídlení je známo z 15 lokalit. V˘znamn˘m sídli‰tûm pro období kultury nálevkovit˘ch pohárÛ jsou Moãovice. Diferencované osídlení je známé v prÛbûhu fiivnáãské kultury. Vedle otevfien˘ch poloh jsou známy i polohy uzavfiené opevnûním. Dokladem jsou tfii polohy – Kutná Hora-Denemark, Kutná Hora-Cimburk a âáslav-Hrádek, na nichÏ byla vybudována v˘znaãná hradi‰tû s pfiíkopy a hradbami. Mlad‰í eneolitické osídlení, osídlení star‰í a stfiední doby bronzové, reprezentované únûtickou a mohylovou kulturou, nevyboãuje z rámce známého v sousedním kolínském okrese. Následující období mlad‰í a pozdní doby bronzové naz˘vané kulturou popelnicov˘ch polí, je stejnû diferencované jako v ostatních stfiedoãesk˘ch okresech, jimiÏ protéká Labe a Jizera. Osídlení je reprezentováno kulturami luÏickou, knovízskou a jejím v˘vojo-
Okres Kutná Hora
1
v˘m pokraãováním kulturou ‰títarskou, zatímco mlad‰í v˘vojové období luÏické kultury a osídlení slezskoplatûnickou kulturou se nepodafiilo prokázat. Sídli‰tní objekty luÏické kultury jsou známy napfi. z Hofian, Ne‰karedic, Krchleb, Kalabousku a âáslavi. Dnes velmi rychle mizí v dÛsledku stavebních aktivit. Knovízská kultura je naopak známa aÏ ze svého klasického období. Je doloÏena v Kutné Hofie, na plo‰e hradi‰tû Denemark a HorkáchPotûhách, odkud jsou známy domy s kÛlovou konstrukcí. V˘znaãné lokality následného ‰títarského období byly zkoumány v rÛzn˘ch místech âáslavi, v Kutné Hofie na hradi‰ti Cimburk, v Chotusicích, Bylanech, Hofianech, Nov˘ch Dvorech a Moãovicích. Na toto období navazuje star‰í doba Ïelezná, reprezentovaná hal‰tatskou kulturou, pro star‰í období ve stfiedoãeském prostoru naz˘vanou kulturou bylanskou a po jejím zániku se hovofií o pozdnû hal‰tatském aÏ ãasnû laténském období. Vût‰í koncentrace osídlení byla prokázána na území dne‰ní âáslavi, kde je dokladováno sedm sídli‰tních areálÛ. K nim je nutno je‰tû pfiipoãíst opevnûnou polohu âáslav-Hrádek pro období
2
pozdního hal‰tatu. Obdobná koncentrace sídli‰È je známa z území dne‰ní Kutné Hory s dominantní polohou hradi‰tû Cimburk. Dal‰í sídli‰tû jsou známa napfi. z katastru obcí Církvice, Hofiany, Chotusice, Tfiebe‰ice a Malín. Sídla od mlad‰í doby bronzové aÏ po ãasn˘ latén jsou témûfi stabilizovaná a dochází pouze k men‰ím posunÛm v rámci areálu. Stabilita svûdãí o klidném a patrnû stálém klimatu. Osídlení v následné dobû laténské vyuÏívá jen Kutnohorsko a âáslavsko. Jsou známy polohy z povodí Klejnárky a Doubravy. Sídelní aktivita trvá po celou dobu pfiítomnosti KeltÛ na území nynûj‰í âeské republiky s pfievahou pozdnû la-
1 Údolí Sázavy pod mûstem Sázavou (vpravo v pozadí) má ráz lesnaté vrchoviny kontrastující s bezles˘mi plo‰inami v pozadí. 2 KaÀk u Kutné Hory. Kaskáda tvofiená hydroxidy hliníku a jasnû modfie zbarvená slouãeninami arzénu a mûdi.
KH 11
259
Stfiední âechy
1
1 Historick˘ stfied mûsta Kutná Hora s kostelem sv. Jakuba.
260
KH 12
ténského osídlení. Ke známûj‰ím lokalitám patfií nûkolik poloh v âáslavi a Kutné Hofie, dále pak v Moãovicích, Hofianech a Chotusicích. Germánské osídlení opût sleduje jen severní ãást okresu v blízkosti Labe. Slovanské období je reprezentováno men‰ím poãtem vesnick˘ch sídli‰È. Situace se ponûkud mûní v prÛbûhu 10. století. Zfiejmû dÛleÏitou roli pfii zmûnû sídelního systému na âáslavsku sehrálo správní centrum na ãáslavském Hrádku, jehoÏ dÛleÏitost zanikla s v˘stavbou královského mûsta âáslavi. Zcela nepochybnû bylo v˘znamné hradi‰tû v Malínû, kde byla slavníkovská mincovna, která v tu dobu jiÏ mohla zpracovávat stfiíbro z blízk˘ch kutnohorsk˘ch dob˘vacích prostorÛ. TûÏba mincovního kovu a dÛleÏitost dálkov˘ch komunikací velmi brzy zmûnila celou oblast. Pfiedev‰ím tûÏba a následné zpracovatelské procesy patrnû velmi podstatnû zasáhly do ekosystému oblasti, protoÏe spotfieba vody i dfieva s rozvojem královského horního mûsta Kutné Hory ve 13. století znaãnû stoupla. Pfiedev‰ím rozvoj tûÏby byl patrnû pfiíãinou znaãného odlesnûní. K regeneraci do‰lo aÏ po úpadku dÛlní ãinnosti. Z hospodáfisk˘ch aktivit v okrese Kutná Hora dnes hraje hlavní roli zemûdûlství a lesnictví. Od stfiedovûku provozovaná tûÏba stfiíbrn˘ch rud
v kutnohorském revíru, tûÏba Ïelezn˘ch rud u Vlastûjovic a men‰í tûÏby na dal‰ích místech dnes jiÏ zanikly a tûÏební prostory se postupnû revitalizují. Zanikla i tûÏba vápence v okolí Miskovic. Okresem prochází v˘znamná Ïelezniãní i silniãní komunikace Praha–Brno. Okres má pomûrnû fiídkou síÈ maloplo‰n˘ch chránûn˘ch území, z nichÏ nejvût‰í je pfiírodní rezervace Îehu‰ická obora, v níÏ se chrání jeden z nejv˘znamnûj‰ích zbytkÛ luhÛ, které kdysi pokr˘valy nivu Doubravy. V obofie se chová bílá mutace jelena, pravdûpodobnû orientálního pÛvodu. Vût‰ina dal‰ích chránûn˘ch území byla zfiízena k ochranû urãit˘ch pfiírodních objektÛ, vût‰inou geologick˘ch, které pfiedstavují unikátní ukázky pfiíbojové facie kfiídového mofie, z nichÏ je nejznámûj‰í NPP KaÀk (352,7 m n. m.). Jiná chránûná území chrání v˘skyt urãit˘ch vzácn˘ch botanick˘ch druhÛ jako rybníãek u Hofian, kde roste rdestice hustolistá, dnes kriticky ohroÏená. Ochrany by dále zasluhovaly nûkteré plochy v údolí Sázavy, pfiedev‰ím skalní stepi na vápencích ratajské zóny. V˘znamné jsou i nûkteré geomorfologické jevy, jako lokality moldanubika s kryogenními tvary (Tisá skála u Pfiibyslavic) nebo strÏ âertÛv dÛl u Starkoãe. BIBLIOGRAFIE: 450, 1145, 1651, 1866
