OHEÒ A LIDÉ. v èeských zemích do roku Josef Nitra

•

•

OHEÒ A LIDÉ v èeských zemích do roku 1895

Josef Nitra

•

•

•

• Jeť dobroèinná ohnì moc, An krotí se a opatruje, Co èlovìk tvoøí, zpùsobuje, V tom jemu platen na pomoc. Však strašna jeho božská moc, Když z pout se vymkne, vyøinuje, A kráèí stopou svobody Ten divý syn pøírody.

Fridrich Schiller v pøekladu Josefa Jungmanna

•

•

Úvodem

•

Kniha Josefa Nitry je významným pøíspìvkem k dìjinám hasièstva v našich zemích. Stala se prvním zdárným poèinem pøi plnìní usnesení III. sjezdu Sdružení hasièù Èech, Moravy a Slezska k èinnosti Ústøední odborné rady historie a muzejnictví SH ÈMS. Je výsledkem více než tøíletého bádání, ve kterém autor peèlivì soustøeïoval materiály ze sborù a okresních sdružení, studoval ve státních archivech, v Národní knihovnì Èeské republiky v Praze a pøedevším v archivu Centra hasièského hnutí v Pøibyslavi. Snažil se doložit a ovìøit celou øadu skuteèností z dlouhého vývoje požární ochrany na našem území, na kterém pùsobily nejenom èeské sbory. Je správné, že respektuje dìní v èasových úsecích v daných zemských hranicích. Autor sice konèí rokem 1895, ale tím dává zároveò výzvu, že správnì zapoèatá iniciativa si vyžaduje pokraèování. Dìkuji Josefu Nitrovi za dobøe odvedenou práci.

JUDr. Miroslav Øepiský

JUDr. Miroslav Øepiský je nestorem èeskoslovenských hasièù a stìžejní oporou naši soudobé hasièské historie.

•

3

Výčet literatury je v historii vztahu člověka k ohni nepřeberný. Autoři se v ní z historického hlediska věnují jen poměrně krátkým časovým a novodobějším úsekům nebo se těmito otázkami zabývají pouze v rámci své lokality. Celkový přehled v nabídce knihoven však stále doposud chyběl. Moje snaha směřovala k hlavnímu cíli, k okolnostem vzniku samostatné jednotné české hasičské organizace. Přistoupil jsem k tomu zejména proto, že obsahy dosavadních prací se, byť i v dobrém úmyslu, liší v hodnocení faktů až z někdy přísně národnostního hlediska anebo jejich autoři byli ovlivněni politickým ovzduším, ve kterém žili. Doba pro popis dějin byla vždy nelehká, avšak nemáme právo cokoliv na nich měnit. Nešlo mi o to, abych vytvořil vědeckou práci, ale o to, co nejširší hasičské obci přiblížit její historii tak, aby se v ní každý mohl přijatelně orientovat a mohl v ní najít ve stručnosti to hlavní, co se za staletí v našich zemích kolem ohně odehrávalo. Že společnost v obraně proti němu nikdy nezůstávala laxní a vždy se našli dobrovolníci, kteří byli připraveni se mu s rozhodností jim vlastní postavit na odpor. Jim čest a sláva a věnování následujících řádků s poděkováním Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska za podporu a vytvoření podmínek pro mé bádání. Josef Nitra

•

5

Obsah

•

Úvodem ....................................................................................3 Obsah .......................................................................................7 Oheò a lidé v Èeských zemích do roku 1895 .....................13 Oheò je prùvodcem èlovìka .................................................13 Stálá osídlení .........................................................................16 Období raného novovìku ......................................................21 Váleèná období .....................................................................33 Hlavní pøelom ........................................................................39 Úsvit organizovaného hasièstva ...........................................49 Praha, Brno, Plzeò a Èeské Budìjovice.................................51 Na území Èech .......................................................................58 Zmìny v zákonech.................................................................63 Na Moravì ............................................................................66 Také ve Slezsku .....................................................................72 Za jednotnou organizaci ....................................................... 74 Pojištìní, výstroj, výzbroj ......................................................83 Cesta k rozdìlení ...................................................................87 Samostatná èeská jednota .....................................................91 Sjednocení èeští hasièi ...........................................................98 Pøehled prvních sborù v zemích Koruny èeské .................103 Pøehled zemských jednot ....................................................103

•

3

Školství, muzejnictví, hasièský tisk a literatura ................105 Periodika ..............................................................................108 Statistika ............................................................................... 111 První èeská hasièská literatura ........................................... 114 Exkurze na pøidanou............................................................121 Exkurze do historie organizovaného hasièstva ..................122 Exkurze do historie hasicích zaøízení ..................................127 Exkurze za požární vodou ...................................................135 Exkurze za zásahovou výstrojí.............................................139 Exkurze za hlásnými a ponocnými ......................................140 Zákaz kouøení....................................................................... 144 Exkurze za žháøi ...................................................................146

8

•

Vydáno za pøispìní Sdružení hasièù Èech, Moravy a Slezska Josef Nitra 2010 Vydalo vydavatelství Hasièi, s. r. o., Nové Mìsto nad Metují Tisk: AGTYP, Kostelec nad Orlicí ISBN: 978–80–904606–0–7

OHEÒ A LIDÉ v èeských zemích do roku 1895

Oheò je prùvodcem èlovìka • …už od pradávna. Homo sapiens hledal ochranu pøed ohnìm už pøi budování prvních obydlí. V dobách dávných platila všeobecná zásada – kdo pøed ohnìm uteèe, ten vyhraje. Proti živlu se èlovìk zprvu neumìl postavit a ani nemìl pøi svém koèovném zpùsobu života zájem chránit nìco tak pomíjivého, jako své doèasné obydlí. Navíc lze pøedpokládat, že bezpochyby pøi bìsnícím ohni propadl panice. Proto se spíše vìnoval prevenci, což dokazuje existence tzv. kotlových ohnišś, která domácímu ohni vyhrazovala své ohranièené místo. Vìtšina požárù vznikala vìtšinou z neopatrnosti. Lehce si dokážeme pøedstavit, jak vlivem vìtru se jiskry z ohništì dostaly až do proschlé trávy a køovin. K lesnímu požáru pøi lehkomyslném používání ohnì docházelo velmi èasto. Dá se øíct, že jsme se s v manipulaci s ohnìm nikdy nepouèili a dìláme stále stejné chyby, jako naši pøedkové. V Pravìkých dìjinách Èech Radomír Pleiner píše, že oheò je první velký vynález člověka, jeden ze základních pro celý další rozvoj jeho kultury. Rozhodující nebylo samo poznání ohně v přírodě (rozníceného např. bleskem), ale získání schopnosti oheň rozdělat (křesáním, třením dřev) a udržet. K poznatku křesání došlo nepochybně při prvotním opracování křemenných a křemitých valounů či úlomků na nástroje. Donedávna se pøedpokládalo, že èlovìk zaèal využívat oheò k výrobì nástrojù až v dobì pøed zhruba 25 000 lety. Archeolog Kyle Brown z Kapského Mìsta v roce 2009 publikoval výsledky studia lokality v jižní Africe staré 72 000 let. Sídlištì obsahovalo kromì jiného i stopy po køemenné krustì, která sloužila jako žárový kámen. Když se krusta dostateènì zahøála,

•

13

snadnìji se lámala a umožòovala výrobu lépe tvarovaných èepelí a hrotù zbraní a dalších užiteèných nástrojù. V dávných dobách oheò tehdejších domovù hlídaly ženy, strážkynì ohòù. Jedna z žen vìnujících se domácím pracím zodpovídala za udržování ohnì za jeho bezpeènost. Byla to nevyhnutelná nutnost pro samotnou existenci rodu. Otevøené ohništì v obydlí, od nìhož se ve funkci svìtla oddìlily už v starší dobì kamenné kahany, zaèala nahrazovat pec. Sloužila nejen k úpravì pokrmù, ale byly tu i pece urèené k výrobì keramiky a zpracování kovù. Pøi rituální povaze rané metalurgie oheò získával posvátný charakter. Mìl pro èlovìka nevysvìtlitelné vlastnosti a byl dùvodem úcty k nìmu. Ostatnì už na vzniku žárového pohøbívání v neolitu byla oèistná úloha ohnì posvátná. O pøímém uctívání ohnì v našem pravìku však nemáme spolehlivé doklady. Žádná ze starých civilizací se však bez boha ohnì neobešla. Ptah – jeden z nejstarších egyptských bohù pøedstavoval oheò nebeský i pozemský. Øekové uctívali boha ohnì Héfaista, symbolizovaného též svazkem plamenù. Øímané si ho pøevzali coby Vulkána. Slované pak mìli pro nìho jméno Svarog. Ale jako boha ohnì uctívali také Svarožice neboli Radegasta. Vìèný oheò na poèest boha Peruna hoøel i v jeho svatyních. Ohnìm byla uctívána i bohynì Koleda a bùh Vid. Ohnì plápolaly nejen pøed modlami, ale o všech svátcích, zejména v den letního slunovratu. Naši slovanští pøedkové uctívali oheò také v podobì bronzového draka s názvem Zirnitra. (zir – zrní, úrodný; nitra – záøivý, ohnivý) Do svìtového panteonu bohù ohnì patøil i èínský Lei-Kung Fluctus, japonský Ho-Masubi nebo Kagu-tsuchi, mezopotamský Entil, asyrský Isum Patera, keltský Culann a sumersko-akkadský Marduk, perský Ahura Mazda, hinduistický Agni. Na

14

•

americkém kontinentu Aztékové mìli svého boha ohnì, který se jmenoval Xiuhteotl (šijuteotl – šlechtic ohnì). U Inkù to byl nejstarší bùh, Huehueteotl. Jakmile se oheò èlovìku vymkl z ruky nebo byl zpùsoben bleskem, nadìlal lidem tìžké škody a nutil je znovu k namáhavé práci pøi výstavbì znièeného obydlí. Zabíjely nejen plameny, ale i plynné zplodiny, které vznikaly pøi hoøení. Èlovìk brzy poznal, že oheò lze nejlépe hasit vodou nebo zeminou. Oba prostøedky mìl zpravidla po ruce a jako hasicí náøadí mu postaèovala obyèejná nádoba nebo lopata. Když lidé pozdìji budovali nákladnìjší obydlí, pøemýšleli o jejich lepším zabezpeèení. Od Plinia mladšího víme, že ho urèitì mìli. Avšak jaké zabezpeèení to bylo, nám už øímský historik neosvìtlil. S jistotou mùžeme jen tvrdit, že v domech bezpochyby nechybìly nádoby na vodu, žebøíky a pravdìpodobnì i háky urèené ke stržení hoøícího stavení.

•

15

Stálá osídlení

•

…si vyžadovala nejen pevné organizaèní a správní normy, ale také opatøení související s vnìjší a vnitøní bezpeèností osad a mìst. V dobì prvních Pøemyslovcù naprostá vìtšina obyvatel (pøibližnì pùl milionù lidí) na území Èech a Moravy žila na venkovì. Bydleli v domech o jedné velké místnosti, v níž se topilo na zemi v prostém ohništi, do nìhož se stavìly hrnce. Pøední velmožové dleli ve srubech rozdìlených na dvì èásti, z nichž jedna byla témìø vyplnìna velkým topeništìm. Zde se odehrávala všechna èinnost. Vytápìní jediné místnosti pokraèovalo i pøi existenci vìtších objektù. Napøíklad v prvních klášterech se mimo kuchynì vytápìlo jen v tzv. ohøívárnách neboli kalefaktoriích, kde se øeholníci a kanovníci mohli v zimì ohøát. V 10. století vznikala sídlištì, která už nemìla vyhranìný agrární ráz a svým ekonomickým charakterem pøedstavovala pøechodný stupeò k støedovìkému mìstu. Vedle rolníkù v nich žili kupci a øemeslníci. Rozšíøením øemeslné výroby na zaèátku druhého tisíciletí se rozšiøovala také práce s ohnìm. Domácká i odborná výroba keramiky, kováøství a skláøství. Naši pøedkové byli vyhlášení svou velkou zruèností v práci s kovy. Vedle železa pracovali tehdejší metalurgové i s barevnými kovy pøi výrobì šperkù a pøedmìtù sloužícím k bìžným potøebám. Za stát jako takový a jeho ochranu zodpovídal kníže, který byl jeho abstraktním vlastníkem. Bezpeènost zajišśovala hradská správa. Nìkteøí badatelé dnes soudí, že princip hradské správy byl poprvé zaveden ve støedoèeské pøemyslovské doménì již kolem roku 900. Poté, co se zde osvìdèil, uplatnili jej panovníci 16

•

10. století, zejména zakladatel èeského státu Boleslav I. v celé oblasti podrobené jeho svrchovanosti. Princip této správy spoèíval v rozdìlení zemì na hradské okrsky neboli kastelánie, v jejichž èele stál vždy hradský správce – comes. Ten øídil práci dalších úøedníkù, povìøených výkonem dílèích funkcí soustavy. O majetek v obvodu kastelánie se staral villicus. Ten mìl k jeho zabezpeèení k dispozici biøice a strážce. V Praze už v 11. a pøedevším ve 12. století mìly už nìkteré z osad pevnìjší charakter se stanovenými øády, které øešily bezpeènost. Prokázaný je napøíklad právní øád osady nìmeckých kupcù, která se nacházela v oblasti mezi dnešním pražským Námìstím Republiky a Tìšnovem kolem kostela sv. Petra Na Poøíèí. V letech 1232 až 1234 se roztøíštìné osady spojily v celek s jedinou správou a lze pøedpokládat, že nìkterý z dosavadních osadních øádù získal obecnìjší platnost. Øád pražského mìsta urèoval královský rychtáø, který byl povìøen dohledem nad správou mìsta. V jedenáctém století byly velice èasté požáry kostelù, a to z rozlièných pøíèin. Zejména od světla kostelního. Když vyhoøelo asi ètyøicet kostelù, rozkázal v roce 1056 kníže Spytihnìv II., aby v božích stáncích bdìli urèeni hlídaèi. Bylo to bezpochyby úèinné opatøení. Hoøívaly prý pouze ty kostely, které nebyly støeženy. Rychlejší hospodáøský vývoj nastal ve 12. století, zejména v jeho druhé polovinì. Vznikala síś hradù, øada pohranièních opevnìní chránicích zemské brány a menší hrádky a tvrze uvnitø zemì. Na hradech a tvrzích se o bezpeènost starali jejich majitelé, kteøí mìli k dispozici své služebníky, tedy poddané, kteøí pøicházeli na hrad, aby nìkolik týdnù v roce vykonávali rùzné služby. Zodpovìdnost za držený majetek a poddané byla dána napøíklad statuty knížete Konráda Oty Iura Conradi z roku 1189, stvrzená Pøemyslem Otakarem I. v roce 1222.

•

17

Od poloviny 12. století sílil osidlovací ruch a bìhem první poloviny 13. století zaèala v èeských zemích vznikat støedovìká mìsta. Jejich zásadní spoleèenský význam byl v tom, že mìla dána kolektivní práva a povinnosti, a to tedy na spoleènou vnìjší i vnitøní ochranu. Povinnostmi se mìšśan pøizpùsoboval potøebám všeho obyvatelstva. Mìšśanùm a jejich èeládce bylo uloženo pøedcházet požárùm opatrným zacházením s ohnìm. Mìsta však byla bohužel stavìna po tzv. franckém vzoru. Pro snazší hájení pøed nepøítelem byla stìsnána do malého prostoru uvnitø hradeb s úzkými ulièkami. Ke krytí stavení se používala sláma, v lepších pøípadech døevìný šindel. Požáry pak byly pro takové mìsto zhoubou. Za výstavbu mìst zodpovídal lokátor, který vybíral místo pro založení mìsta a schvaloval plány. Zpravidla pak pøebíral funkci fojta nebo rychtáøe. Lokátoøi pocházeli z rùzných spoleèenských vrstev. Hlavní roli pøi jejich výbìru hrála zkušenost a organizaèní schopnosti. Prvním takovým èeským lokátorem byl Dìtøich, kterého moravský markrabì Vladislav Jindøich roku 1213 povìøil založením mìsta Unièova, první obce v království, která získala nejen mìstská privilegia, ale také povinnosti. Nìkteré prameny udávají, že prvním mìstem v èeských zemích se stal ve stejném roce Bruntál. Prvenství na území Èeské republiky však oficiálnì náleží tehdy nìmeckému Chebu, který práva civitas získal v roce 1197. V domech i hospodáøských staveních se ukládalo seno, sláma, len, døíví a další hoølavý materiál. Pøitom se svítilo otevøeným ohnìm. To vše si vyžadovalo zvláštní pravidla. Napøíklad, v roce 1243 privilegiu Václava I. pro mìsto Brno se pamatovalo mimo jiné na bezpeènost pøi výkonu øemesel. V poèátcích mìstského života øídil správu a soudnictví královský rychtáø se svými pomocníky. Ve vìtšinì mìstských sídlišś 18

•

však ve druhé polovinì 13. století zaèal respektovat mìstskou radu – poradní orgán, který si mìšśané volili z vlastních øad. Rychtáø mìl urèité pravomoci a spolu s tzv. staršími sousedy mìl mimo jiné za úkol øídit likvidace požárù. Klíèový význam právních pøedpisù regulujících vzájemný vztah obyvatel mìsta, byl zdùraznìn už v prvních mìstských výsadách a kodifikacích mìstského práva. Je pøirozené, že urèité normy byly stanoveny i pro zacházení s ohnìm a pro likvidaci požárù. Prakticky hlavním pokynem k záchranáøské èinnosti pøi vzniku požáru bylo zvolání Nestojte!, které mìlo význam povinnosti každého pøispìchat pomoci nebo zabránit aś už zloèinu nebo jinému neštìstí. První konkrétní zákon týkající se požární ochrany byl vydán za Pøemysla Otakara II. v roce 1278. Ukládal pøísné tresty tìm, kteøí vyvolávali a podnìcovali rvaèky pøi požárech. Píše se v nìm také, že kdo by v žhářství byl přistižen, ohněm aby zahynul. Do historie vešel také výrok železného a zlatého krále z téhož roku – Kdo hasí hořící sousedův dům, chrání tím sám sebe. Ve 14. století nahradily hradskou správu kraje (tehdy bylo v Èechách 12 krajù), v jejichž èele stáli poprávcové, kteøí mìli ve své kompetenci mimo jiné i bezpeènost. Velké požáry støedovìkých mìst vedly k tomu, aby byla vydávána naøízení, jak jim pøedcházet a jak je likvidovat. Pøíkladem toho je nejstarší pražský statut O ohni (vyšel pod názvem De Igne) ze zaèátku 14. století. Ukládaly se v nìm povinnosti obèanùm i jednotlivým cechùm. Z dalších nedatovaných statutù mìsta Prahy z té doby vzpomeòme Oznamování požáru (Anziege der Branddrohung) a spis Krádež při požáru (Diebstahl während des Brandes).

•

19

Každý obèan musel chránit svùj domácí nebo pracovní oheò. Každé øemeslo mìlo mít k dispozici háky na boøení hoøících domù. Pøi zdolávání požárù museli pomáhat i kupci. K požáru se nesmìlo se zbraní. Povozníci mìli za úkol vozit k ohòùm vodu, a kdo by se z nich tomu bránil, byl mu vùz i konì zrekvírováni a sám byl vyhnán z mìsta. V nejstarším pražském statutu se také píše, že pøi vzniku požáru byli všichni obèané povinni pomáhat pøi hašení, které øídili pøedstavení mìst. Všichni šmejdíři mají k ohni přijíti a tam věrně pomáhti, kdyby některý z nich tak učiniti obmeškal, má se mu veškeré zboží vzíti a z města vypověděti a nikdy více nesmí se vrátiti. Služebnictvo, které zapálilo dùm svého pána, mìlo být v tomto ohni ihned upáleno. Dne 29. záøí 1356, po velkém požáru Veselé ètvrti v Brnì, pøijala mìstská rada svùj první požární øád. Cechy a mìstský pomocný personál mìl pøi likvidaci požáru pøesnì urèené úkoly, stejnì jako potøebná vybaven. Nejstarší známé protipožární instrukce pro Èeský Krumlov jsou z 26. dubna 1388 v øádu Jana z Rožmberka. Dne 24. èervence 1443 je potvrdil Oldøich z Rožmberka. Pamatovalo se zde i na prevenci. Velký význam mìlo støežení proti požárùm hlídkami z hlásných vìží a ponocnými. V naøízeních se udávala povinnost pro rychtáøe a konšely kontrolovat komíny, topeništì, sušení sena a lnu a uskladnìní hoølavin ve svìtnicích se zapovídalo. Za pøestupky a vyhrožování ohnìm byly stanoveny vysoké majetkové až hrdelní tresty.

20

•

Období raného novovìku • …zmìnilo myšlení lidí témìø ve všech stìžejních oblastech spoleèenského života a požární øády se zaèaly stávat jeho neodmyslitelnou souèástí. V 15. století vydal tìšínský kníže Boleslav z Hlohova Požární øád, který se však u jeho poddaných nesetkal s pochopením. Ze stejné doby je také požární øád mìsta Náchoda, který mimo jiné stanovil, že od koho by oheň vyšel, aby do radnice byl obeslán, a statkem svým aby propadl pánu. Jednou z nejstarších požárních listin je Pořádek pro hašení pro zámek i město, který vydal Jindøich IV. z Hradce v Jindøichovì Hradci roku 1494. Patrnì vycházel z vlastní zkušenosti z roku 1467, kdy v dobì konfliktu s Jiøím z Podìbrad vyhoøela ètvrś Hradce Nežárka, která byla nìkolikrát postižena požárem už v dobì husitských válek. Po požáru v panském domì Klášteøíèku v roce 1556 byl platný hasièský øád mìstskými radními doplnìn povinnostmi pro podruhy a ustanovil osoby, které mìly v domech dohlížet na bezpeènost. V dubnu roku 1510 vypukl požár v Koòské ulici v Chrudimi a znièil sedm domù. Na jeho základì vydalo mìsto první požární øád upravující požární prevenci, zásahy i tresty. Zaèíná slovy: Item. Co se týče spuosobuow městských v nebezpečenství ohně, to aby w spuosob lepší a bezpečnost mohlo přivedeno býti, tato jsú na tom swolwní učiněna… Podrobnìjší požární øády vznikaly po celé 16. a 17. století. První požární øád Nového Mìsta Pražského z poèátku 16. století jasnì urèoval, kde mají být uloženy hasièské nástroje a další prostøedky k hašení. Pozdìji úøady vydávaly výkazy o úloze cechù pøi požárech. Všeobecnì se mìlo za to, že

•

21

první osobou zodpovìdnou za hašení požáru byl kováø. Ve mìstì k nìmu pak pøibyl kominický nebo zámeènický mistr. Pozadu mezi pražskými mìsty nezùstávala ani Malá Strana. Její konšelé pøijali potøebná naøízení v roce 1515. Vedle povinnosti mìšśanù v pøípadì požáru byly stanoveny i povinnosti hejtmanù. Mìstské øády upøesòovaly také platby za úèast pøi požáru. Ty se samozøejmì evidovaly. Napøíklad v úètech mìsta Berouna se mùžeme doèíst, že v roce 1512 bylo pilným hasièùm podáváno na posilnìnou na úèet mìsta pivo. Požární øád mìsta Litomìøic z roku 1545 navíc naøizoval mít ve vybavení ruèní støíkaèku a každý hospodáø mìl mít po ruce kožený korbel. Svou koženou nádobu musel mít každý i ve Slaném, kde podle naøízení z roku 1565 a bylo také stanoveno, že kdo první pøijede k požáru s povozem, obdrží pìt kop grošù odmìny, druhý dvacet grošù a tøetí patnáct. To znamenalo, že pøi cestì k požáru nikdo neotálel. Podobná znìní pøijímala v té dobì prakticky všechna mìsta. Jedním z nejznámìjších protipožárních dokumentù je Požární øád pana Berky z Dubé, nejvyššího sudího zemského z roku 1546. Tento dokument se stal smìrnicí k hašení požáru a byl vzorem dalším pøedpisùm. V roce 1548 se usnesla všechna tøi mìsta pražská na navázání dosavadních požárních prohlídek domù, pøedevším komínù, které provádìl hejtman spolu se svými podøízenými padesátníky. Kontroly se týkaly i dodržování povinného vybavení každého desátku žebøíkem, velkým hákem s podporami a nejménì ètyømi koženými korbely. Kdo zjištìné závady pak neodstranil do dvou týdnù, musel zaplatit pokutu kopu grošù. Také v dalších mìstech provádìli odborné kontroly tzv. desátníci nebo kominíci jednou za ètyøi týdny. Sklady požárního náèiní bývaly na radnicích. Pokuty v té dobì byly zcela bìžné 22

•

a dobové zápisy jsou zprávami o nich plné. Pøísnì byli stíhání osnovatelé rùzných ohòostrojù a uživatelé rachejtlí. Podle kroniky Jindøichova Hradce rožmberské panstvo na požární bezpečnost dbalo a záchranářům bylo nakloněno. Když v roce 1575 blesk zapálil zámeckou Èervenou vìž, hasící èlenové cechù byli odmìnìni sudem piva a pøítomný Petr Vok z Rožmberka ty nejaktivnìjší obdaroval prstýnky. Petr Vok už pøed tím, v roce 1560, vydal vyhlášku se zvláštním odstavcem pod názvem Ze strany ohně opatrování. V pražské instrukci z roku 1588 se ještì pøísnìji než pøed tím upøesòovaly povinnosti pøi hašení a následky nedodržení daných naøízení, aby dostatek byl jistých hasičů a nikoli bezděčných. Další požární øády byly v Praze vydány v letech 1596 a 1611, 1636 a 1638. Jsou pomìrnì obsahovì stejné, jen poslední z nich doplòoval, aby obèané druhých pražských mìst pro dobré sousedství pøispìli pøi požáru na pomoc postiženým, ale jejich povinnosti to nebylo. Hlavní èinností pøi požáru bylo stanoveno ulévati požár a překážeti, aby nešel dále. V pražském øádu z roku 1596 se mùžeme mimo jiné doèíst, že co se týče lidi robotných a nádenních, kteříž hasiti nechtějí a zaměstnávají osobami svými ulice více proto, aby brali, takové rychtář a písař s čeládkou a některými desátníky aby kyjem napomínali a trestali i do vězení brali. Zvlášś pøísná opatøení byla podle Řádu a nařízení z strany opatrování ohňův na Horách Cuttnách (1559). Stanovila, že všickni cechové a pořádkové to mezi sebou naříditi mají, aby jeden každý v cechu svém žebříky, háky, stříkačky pořídili, cejchovati dali a spravili a ty aby v místa jistá skládali a jisté osoby k tomu nařídili tak, kdyby k tomu přišlo, aby ty osoby s těmi věcmi dotyčnými k ohni bez meškání najíti se daly. Má se za to, že takováto opatøení dala základ pro vznik hasièských skupin kováøù, zedníkù, pekaøù a podobnì. Øád si vynutily rùzné

•

23

okolnosti. Napøíklad pøi požáru Kutné Hory v roce 1541 nìkteøí lidé nejen, že k ohni neběželi, ale zůstávali sedět v hospodách. Patrnì tomu bylo opakovanì, protože už roku 1562 kutnohorští mìšśané požadovali zrušení hospod na pøedmìstí, jelikož když posledně hořelo, seděli mnozí u Šťouchala, hráli a hasit nechtěli jíti. Zavést pøi hašení pøísný režim si vyžadovaly i èasté hádky, a ne zøídka i rvaèky. V roce 1559 se soudil Jan Beran s Janem Vinopalem, který mu pøi požáru Pražského hradu nadával a dvakrát ho píchl do stehna. Údajnì za to, že žalující žalovaného strèil pøi hašení do vody a potopil ho. Èasto se pøi požárech dost kradlo, za což hrozily až hrdelní tresty. Pokud ovšem lidé chyceného zlodìje sami nezlynèovali a nehodili do ohnì. Tak tøeba v roce 1581 v Trutnovì Ondøej Žídek místo hašení kradl, a tak podán byl zlodějský hasič katu. A nekradli jen jednotlivci. Po požáru u Václava Arona na Starém Mìstì v roce 1604 vypovìdìl jeden ze svìdkù pod pøísahou: Lidé brali, kradli, hleděl jsem na to, třásl jsem se jako vosyka, nahnalo se jich plno… Proto øády zakazovaly pøístup k požárùm cizím a neznámým lidem. Svùj význam mìla protipožární opatøení na venkovì. Napøíklad požární øád vydaný v roce 1554 olomouckým biskupem Markem pro mìsta Hukvaldského panství obsahoval mimo jiné ustanovení: Každé čtvrté neděle, aby dva starší dům od domu pořádku šli a ohledali, kterak lidé oheň opatrují. V rožmberské instrukci z roku 1560 Artikulové vydání rychtářům a poddaným na panstvích rožmberských se ukládalo, aby každý hospodář a hospodyně se před ohněm opatrovali a sami sobě, ani sousedům vypalováním stavení nebo lesů škody nedělali. Rychtáø a konšelé mìli každého ètvrt roku kontrolovat zacházení s ohnìm.

24

•

V roce 1561 byl vydán hrabìtem Bedøichem Wolfem z Hardeku Požární řád městečka Letovic, který býval èten a pøipomínán na výroèních sezeních konšelù spolu s ostatními naøízeními pro poddané. Bìžnì se ve mìstech zavádìly požární hlídky, zvláštì pak z dùvodù žháøství. Pochùzky se provádìly ve dne i v noci. Museli je absolvovat mìšśané osobnì. Zastoupení sloužícími bylo vylouèené. Pochùzkáøe platilo mìsto. Napøíklad v Pardubicích bylo v roce 1568 na noèní hlídky vydáno deset kop grošù. V Lounech øešili hlídky službou u brány. Podle naøízení z roku 1596 stála u každé brány mìšśanská hlídka, která zároveò bránila vstupu do mìsta všem možným žháøùm. Zajímavým dokumentem jsou Statuta, to jest nařízení k hasení ohně, Jeho Milostí panem Vácslavem Haugwicem z Biskupic a na Litomyšli stvrzené roku 1564. V roce 1608 byla statuta stvrzena Polyxenou z Lobkovic. Ukládala úkoly hospodáøùm, ze kterých z nich nesnímá odpovìdnost za èinnost èeledì. Další úkoly byly stanoveny pro pivovarníky a jiné cechmistry. Všichni bez rozdílu mìli povinnost bìžet k požáru s konvemi a jinými nádobami. V tìchto statutech se také píše, že kdo by přiběhl s mošnou nebo pytlem hasiti, trestán bude. Kdo k ohni přiběhne bez nádoby nebo od ohně uteče, ten je povinen zaplatit 15 grošů pokuty. Naopak, kdo přiběhne k ohni první a se džberem nebo žebříkem, dostane za odměnu za džber 20 a za žebřík 30 grošů. Kdo si pøi ohni znièil odìv, škoda mu byla uhrazena. Nikdo nesmìl mít doma více než ètyøi mandele slámy (tj. 60 snopù) a jeden vùz sena nebo otavy. Naøízená byla také kontrola komínù, a to nejménì každé ètyøi týdny. Obdobou dnešních velitelù požárních družstev byli již výše vzpomenuti desátníci. Byli ustanoveni z moci úøední a mìli na

•

25

starost urèitý poèet stavení. Desátníci všickni, naøizuje Haugwic, ve svém desátku žebříky, háky, konve kožené, v místě uloženém a určitém, přístupném přihotovené nasnadě mějte, tu kdež kterému od úřadu ukázáno jest. Desátníci vytváøeli skupiny o deseti mužích, kteøí se v pøípadì potøeby shromáždili na urèeném místì. Dohlíželi na hašení a dbali na to, aby snad od požáru nìkdo neodešel. Celková odpovìdnost za tuto èinnost pak náležela hejtmanùm. Hejtmani také každé ètyøi týdny kontrolovali desátníky, jak se starají o svìøený protipožární materiál. Nad dodržováním naøízení bdìli konšelé a koneènì purkmistr. Ve velkých mìstech, jako napøíklad v Praze, byly ještì další mezistupòové funkce padesátníkù a setníkù. Taková byla hierarchie ve zøízení požární ochrany v polovinì 16. století. Signály požárù byly - zvonìní zvonù a vyvìšený èervený prapor nebo lucerna smìrem k postižené oblasti. V roce 1570 mìsto Turnov v opatøeních proti ohni ustanovilo zákaz noèního peèení chleba a smažení ryb v oleji v otevøených nádobách. Podobnì jako v jiných mìstech, také ve Valašském Meziøíèí byla od pradávna zachovávána jakási pravidla, která mìla zabraòovat vzniku požárù. Nejstarší známé pøedpisy o tom, jak vzniku požárù zabránit, se dochovaly ve Zřízení obce Meziříčské a Krásenské z 10. listopadu 1568, jež bylo vydáno majitelem panství Bernardem ze Žerotína. Kromì zásad, která upravovala práva a povinnosti èlenù mìstské rady i mìšśanù, obsahuje toto obecní øízení nìkolik pokynù týkajících se opatøení proti požárùm. Èlenové mìstské rady mìli podle nìj jedenkrát za mìsíc prohlížet komíny v obytných staveních, pivovarech a barevnách sukna a mìli dbát na to, aby komíny byly v dobrém stavu, neb s ohněm žertů není, jak se praví v dokumentu. Obyvatelé mìsta, kteøí by nedbali jejich 26

•

pokynù, mìli být dáni do mìstského vìzení a potrestáni pokutou. V celostátním mìøítku požární ochranu øešil císaø Maxmilián II. v policejním øádu z roku 1570, ve kterém stanovil, aby nepozorní hosté a sluzi, jichž vinou oheň vzplál, ztratili hrdlo. Z naøízení císaøe bylo zakázáno nosit žhavé uhlí pøes ulici v nepøikrytých nádobách, obíjení komínù prkny a jejich pøikrývání šindelem. Zvláštní pozornost mìli èlenové mìstské rady vìnovat stavu mìšśanských sladoven, v nichž sušení sladu bývalo èastou pøíèinou požárù. Dùležitým opatøením byla pomoc pohořelým. Vyhoøelo-li mìsto nebo jeho velká èást král, zemský snìm nebo majitel obce byl žádán o daòové úlevy. Obvykle tìmto žádostem bylo vyhovìno a mnohdy byla milost od daní prodloužena, jako napøíklad Tachovu po požáru v roce 1558. Stalo se, že mìsto spolu s daòovou úlevou dostalo i penìžitý dar. Tak napøíklad císaø Ferdinand I. dal pohoøelým v Táboøe roku 1560 2000 kop míšenských. Podobnì se už roku 1515 zachoval král Vladislav Jagellonský k Mostu. Odpustil mu bernì na deset let, ponechal jim královské clo a pìt let mosteètí dostávali 500 kop z královské pokladny a 1000 podpory od jiných královských mìst. Velmi èasto úèinná byla pomoc jiných mìst. Tøeba roku 1560 pomohla Litomyšli všechna okolní mìsta zásobami i penìzi. Z Chocnì poslali vùz hrachu, chleba a cibule. Z Vysokého Mýta dva vozy chleba, ètyøi sudy piva, beèku soli, z Moravské Tøebové dvì fùry chleba, devìt sudù piva… Celkem byla poslána pomoc z patnácti mìst a penìz tolik, že se na každého poškozeného obèana Litomyšle dostalo po 18 groších. Nìkdy posílala pomoc mìsta, jako celky, jindy mìšśané. Napøíklad v Hradci Králové v roce 1583 uspoøádali sbírku pro vyhoøelý Trutnov a vybrali 83 kop 41 grošù.

•

27

Od 16. století mìli v Mìlníku naøízení, podle nichž byli všichni obyvatelé v pøípadì požáru povinni dostavit se k hašení s vlastní konví a sekerou. Souèástí výbavy každého domu musel být žebøík, kožené mìchy na vodu a nástroje, kterými by bylo možné strhnout støechu. To bylo èasto jedinou možností, jak zabránit rozšíøení ohnì. Ve mìstì byly ustanoveny požární hlídky, které dohlížely na stav komínù a za nedostatky ukládaly pokuty a vyžadovaly okamžitou nápravu. V domech se nesmìly upravovat rychle vznìtlivé látky, zejména olej. Požární øády byly pøizpùsobovány podmínkám obcí a byly v nich urèeny zpùsoby hašení požáru. Pokud se k hašení nìkdo nedostavil bez patøièné omluvy, byl pøísnì pokutován. K požáru byli lidé svoláváni vytrubováním na volský roh, zvonìním nebo tluèením na hranu zvonu (tzv. šturmování) a voláním Hoří!. Zaèala se také více praktikovat pasivní ochrana pøed požáry. Mimo jiné prostøednictvím soch a obrazù svatých patronù. Napøíklad od roku 1578 Chomutov chránilo pìt soch sv. Floriána a od té doby mìsto nevyhoøelo. Proti blesku a požárùm mìl obyvatele mìsta chránit také sv. Donát. V jiných mìstech však svìtci nijak moc dobøe nefungovali. Z roku 1579 pocházejí všeobecné smìrnice Práva městská Království českého od Pavla Kristiána Koldýna (také nìkdy Pavel Kristián z Koldína 1530–1589), ve kterých se vedle zvláštních naøízení pro øemeslníky používající ke své práci oheò, vìnuje nemálo místa povinnostem hašení požáru a žháøství. Všichni si museli pøi hašení pomáhat a byl urèen trest tìm, kteøí by u požáru jen zvìdavì okounìli a trest smrti obìšením tìm, kteøí by u nìho kradli. Žháøi mìli být upáleni. Vzdìlaný právník Koldýn si uvìdomoval rozkolísanost tehdejších právních norem. Proto se pokusil o vytvoøení obecnìji pøijatelné právní kodifikace. Svùj zøetel obracel k základním 28

•

spisùm øímského práva z doby Justiniánovy, jakož i k dílùm domácích právníkù z doby Karla IV. Ve výkladu se však pøidržel právních zásad uplatòovaných na Starém Mìstì pražském, kde pùsobil jako písaø a pozdìji kancléø. V roce 1581 vychází struèný výtah z jeho díla Summa práv. V Èechách vstoupila kodifikace Koldýnových práv v platnost roku 1610 a na Moravì v roce 1697. Žel, lidem chybìlo pøi hašení jednotné velení. Koldýn doslova píše: Staneť se často, že ze sousední vesnice přijedou se stříkačkou na pomoc ohni, při hašení chtí poroučeti domácí i cizí pomocníci, pohádají se, a konec toho je, že pomocníci buď řeknou zkrátka: Tak si to uhašte sami, když jste takoví mudrci! Anebo se do sebe dají a nechají oheň ohněm. Proto dostali všichni rychtáři, hejtmani a další úředníci nařízení, že jestližeby které osoby při takovém ohni spatřili, anoby pomáhati hasiti nechtěli: aby těch a takových předkem kyjem, potom i vězením potrestati mohli. Mezi nejstarší vyhlášky patøí také Zřízení Smila Osovského z Doubravice z roku 1583. V roce 1588 vydal císaøský rada a pán na Kaceøovì Florián Gryspek z Gryspachu svým poddaným Selský řád, kde v èlánku 13. stanoví mimo jiné podrobné instrukce pro pøípad požáru: Oheň kdyby od koho vyšel, buď ve dne neb nočním časem, a ten žeby pokřiku hned k hájení neudělal, ažby se již oheň rozmohl, takový na hrdle trestán býti má; a kdyžkoli oheň z dopuštění božího vyšel, sousedé všickni i s čeládkou svou sběhnouti se mmají a hájiti, vezmouce jeden každý z domu svého potřeby k tomu náležité. K tomu ke všemu rychtář a konšelé obzvláštní pozor k jednomu každému míti mají, to pod skutečným trestáním úřadu se poroučí. A kdož by se v tom ve všem tak nezachoval a co toho se dopustil, ten má každý na hrdle i a statku trestán býti, takže se jim každý káti má.

•

29

Dne 5. prosince 1593 doplnil Bernard ze Žerotína obecní zøízení Valašského Meziøíèí z roku 1568 o nové èlánky. Naøizoval, laterně všichni, aby jste měli a kbely kožené (na vodu k hašení ohně), měšťané do vánoc příštích každý měj dva a na předměstích a v ulicích po jednom pod pokutou na jeho milost pána jedné kopy groší a se světlem bez laterně aby žádný nechodil do marštelí, chlévů ani po zrubdřích (půdách), tolikéž na rynku i po ulicích i tu, kdež jsou místa nebezpečná. A jestliže by v tom kdo shledán byl, a toho se dopustil, ten každý hřivnu jeho milosti pánu dej pokuty a při hostech ve svém domu opatruj to každý, jak sluší, pro oheň. Pøes všechnu snahu a pøísnost nemohla být tato opatøení zcela úèinná. Zejména váleèné doby vyvolávaly chaos, který znemožòoval ohlížet se na nìjaké pøedpisy èi ustanovení. Ve chvílích, kdy záleželo na zachování vlastního holého života, jen málokdo mohl peèovat také o záchranu majetku. Bohužel, i v mírových dobách byla vina za vznik požárù nezøídka pøikládána neèistým silám a všelijakým kouzlùm. Proto ani mìšśané nespoléhali jen na vlastní síly a možnosti. Podle Bernardova práva mìli vybraní z jejich øad prohlížet každé ètyøi nedìle komíny v domech, pivovarech a v soukenických barvírnách. Bylo-li zapotøebí, mìli kontroloøi ihned rozkázat, aby byly chatrné komíny vytøeny (vymazány maltou nebo blátem), než při vytírání ať žádných prodlévání není, neb s ohněm žertů není, a jestliže by toho kdo zanedbal učiniti ve dvou nedělích, nebo ve třech dnech podle rozkázání, ten hned do šerhovny (vězení) dán buď bez milosti a jeden rejnský pokuty dán na rathaus. Pod stejným trestem bylo zakázáno v noci bejchovat (žehlit) šaty a nedovolené bylo také topení v kamnech, pecích a barevních po 24. hodině. Další èást naøízení se týkala zacházení s otevøeným ohnìm. Uhlí žádný soused od souseda aby nenosil jináč, nežli v hrnci 30

•

a skřidlou by přikryl. Pakli by kdo jinásče nesl, ten bez milosti obci dej viny (pokuty) 5 grošú a kdož by jiným dopustil uhlí z domu svého nésti, dej 5 gr. a to bez milosti. O všecky viny znamenitější aby na úředníka vznešeno bylo a on aby trestal (od) osob nepřijímaje. Pakli by přijal, od jeho milosti (tj. od vrchnosti) trestán býti má. Tímto dodatkem chtìl Bernard pøedejít kmotrovskému pøehlížení nedostatkù, zjištìných u spolumìšśanù mìstskou radou a pøípadnì pøijímání úplatkù svými úøedníky. Mìstská rada mìla dohlížet, tak-li se při těch artikulích chovají a zvláště při opatrování těch komínů a ohňů, tolikéž i při ozdění sladu, jsou-li ty sladovny tak opatřené, jak na to náleží a tak-li se podle poručení chovají. Zakazovalo se také vstupovat do chlévù a na pùdy domù, jakož i pohybovat se na námìstí a po ulicích s otevøeným svìtlem. Koncem 16. století dostal mìstské zøízení od Karla staršího ze Žerotína Pøerov. Jeho jedna èást byla taktéž vìnována místní bezpeènosti a ochranì pøed požáry. V roce 1593 vydalo mìsto Plzeò velmi praktické opatøení, podle kterého se z vybrané pokuty za neopatrnost pøi užívání ohnì použity ke koupi protipožárních korbelù. V roce 1594 sepisuje nejvyšší písaø království Volf z Vøesovic zákoník pod názvem Práva a zřízení zemská království Českého, ve kterém se hovoøí o pøíèinách vzniku požáru, zvláštì pak se zamìøením na palièe. Ve spisu Zřízení poddanské na panství Králové kláštera na Starém Brně z roku 1597, které se èetlo každoroènì pøi obnovování obecních úøadù na panstvích, se v èlánku O ohně pravilo toto: Rychtář a konšelé, aby obzvláštní bedlivost o ohně měli a často k sousedům skrze osoby z obce k tomu zřízené dohlídali, jak se kde topí a ta místa jak komíny opatřeny jsou; lnu, konopí ve světnicích neb jizbách aby nesušili, tak aby sami sobě

•

31

i mně ohněm nenadálým škody neučinili. Pakli by se skrz takový nespůsob a sušení toho přediva co přihodilo zlého, zvlášť z strany ohně, takovému každému a to hrdlu i k statku hleděno bude. V Návodu a artikule k soudům výročním v Moravě se v èlánku 25 stanovilo, že při ohni, jak topení, tak také i se světlem chození, bedli buďte, a šetrně do marštelí, chlívů, stodoly neb jinam s loučí netoulajíce se, ale pro domovní potřebu s lucernou, kde potřeba, jděte.“ A v článku pak stálo – jestliže by pak oheň od koho jakýmkoliv spůsobem (čehož Bože uchovej) vyšel, ten ihned na sousedy skřikni, aby ten škodný host co nejspíše přetržen byl. V roce 1597 vydal Jáchym Oldøich z Jindøichova Hradce Instrukce, ve kterých ukládalo hejtmanùm ètvrtletnì prohlížet komíny a domy a udržovat pøi požáru poøádek. V pražském naøízení z 2. prosince 1611 se doslova píše: Při ohně hašení tento řád v městech pražských držán a zachován býti má. Dále pak tam stojí: kdyby pak oheň vyšel v kterékoliv čtvrti hejtmana městského, tedy ten hejtman a druhý i třetí jemu nejbližší k ohni tomu, jakž rychle o ohni zvědí nebo šturmování slyší, mají se dáti v tom místě u téhož ohně, co nejdříve mohou, s padesátníky k ráthúsu jíti a tam zůstati má, a když se mu poručí od pana purkmistra neodcházeti povinen jest. V témže øádu se také podotýká, aby hejtmani zabraòovali zbyteèným škodám. Poøádek pøi ohni udržovala mìstská stráž. Zkrátka, požární øády raného novovìku byly všeobecnì zamìøeny na pravidelnou kontrolu komínù, kterou provádìli purkmistøi, rychtáøi nebo starší radní. Zakazovaly chodit s otevøeným ohnìm do komor, maštalí, stodol a chlévù. Nesmìly se vypalovat lesní porosty, sušit konopí a len u kamen, sypat žhavý popel pøed stavení a podobnì. U koho pøece jen požár vznikl, mìl ihned køikem na to upozornit. Kdo tak neuèinil a s oznámením otálel, mìl být pøísnì potrestán.

32

•

Váleèná období

•

…znamenala pro zemi zvìtšující se nebezpeèí požárù. V dobách obléhání a dobývání mìst se vyžadovalo dùslednìjší preventivní i represivní opatøení. V pražském øádu z roku 1611 se pravilo: V kterém by koliv městě oheň z nešťastností aneb z připuštění Božího skrz povětří, též z příhody a z neopatrnosti aneb jakýmkoliv způsobem vzešel, ti jednostejná povinnost na všechny obyvatele tohoto města obzvláště se vztahuje, aby mladý i starý, mužského i ženského pohlaví a to se vší pilností se snažili, aby hned se nešířil a dáleji nerozmáhal, a poněvadž se to týče všech zkáz a obecného zlého, protož všichni společně, věrně sobě pomáhati povinni jsou. V èervenci nebo na poèátku srpna 1620 bylo mìstskými úøady všech tøí pražských mìst vydáno zvláštní naøízení K zamezení všelikého nebezpečenství náhle snad vzniklého, zejména ohně. Objevuje se v nìm povinnost Židù k hašení. Židé se nejednou vyznamenali, jako velice aktivní hasièi, i když jim bylo pøitom èinìno veliké pøíkoøí. Napøíklad pøi požáru mlýna na Poøíèí v roce 1552 ve Spálené (Flašnerské) ulici kronikáø zapsal, že Židé velmi hasili snažně a křesťané co kde mohli kradli! Podle pražského øádu z roku 1651 mìli Židé za povinnost mít k dispozici 400 konví a v pohotovosti nejménì dvì stì osob se sekerami k bourání, konvemi a korbely na vodu. Byli taktéž vybaveni žebøíky a háky. Vše bylo uloženo jak na spoleèném místì, tak i v jednotlivých židovských domech. Židé byli k hašení organizováni zvláštním správcem ze svého støedu. V pøípadì nebezpeèí byli rozdìleni po jednotlivých

•

33

pražských mìstech a shromažïovali se s náèiním u kašen v celkovém poètu pøibližnì 400 osob. V dobì bitvy na Bílé hoøe jich bylo zmobilizováno jenom na Starém Mìstì asi 800 s konvemi, sekyrami a dalšími prostøedky – 200 u kašny na Staroměstském náměstí, 200 na Uhelném trhu, 200 u masných krámů u sv. Jakuba a 200 před špitálem u kamenného mostu. To ale neznamenalo, že by ostatní obyvatelé mìli od hašení požáru nìjaké úlevy. První požární øád Nového Mìsta Pražského vymezil místa, na kterých musely být dva vozy obité s třemi žebříky a s háky a dále, aby mimo velké stříkačky ve dvoře obecním i v některých menších, ještě více jich bylo a aby byly i ruční stříkačky od některých cechův zaopatřeny. Roku 1625 vydala Øád pro poddané harbìnka Berková z Fryštenburka. Jakmile někde u někoho oheň vyjde, neb viděl-li kdo oheň někde, ihned měl pokřik učiniti, pakliže zanedbal, bylo k němu hledíno, jakoby z úmyslu zapálil, naøizovala hrabìnka. V roce 1628 byl vydán požární øád Albrechta z Valdštejna, který platil na Rožïalovicku, Starohradsku a Kopidlnsku. Nejvìtší pozornost v nìm byla vìnována zabezpeèení komínù. 5. øíjna 1632 vydal v Jindøichovì Hradci Vilém Slavata požární øád. Zadával tak povinnost purkmistrovi a hejtmanùm prohlížet komíny. Pøikazoval, že oheň se má hlásit hned dvěma nebo více sousedům, aby mohli dosvědčit vznik a pomoci. Trubači a hlásný na věži udeří na zvon Marii a volají sousedy. V noci se vyrozumí primas i rychtář. V radnici mají být dvě kádě, džbery, korbel a žebříky. Celkem pro město třicet korbelů, čtyři džbery s holemi a dvě lejty. Cechy mají mít různý počet nástrojů podle řemesla (např. bednáři mají mít dvě velké lejty, čtyři džbery, dvě kádě, čtyři nálevky na tyčích a deset pudlačí; stolaři mají mít šest stříkaček). Tento slavatovský øád byl pak prùbìžnì doplòován. Nejvíce v roce 1689. 34

•

Øád mìsta Kromìøíže z roku 1660 ukládal povinnost, že na radnici musí být uloženo 30 kožených nádob na donášení vody k požáru. Dvanáct z nich zakoupil magistrát, ostatní pak cechy – krejèí a kožešníci po dvou, øezníci a ševci po pìti ostatní po jedné nádobì. Cechy mìly rovnìž urèeno, k jakému náøadí se mají mistøi, tovaryši a uèni pøi hašení požáru postavit. K žebøùm a hákùm se stavìli øezníci, kováøi a zámeèníci, seker se chápali stolaøi, bednáøi, zedníci, pekaøi a hrnèíøi, o vodu a ostatní náøadí se starali mlynáøi, soukeníci a další. Nový øád mìsta Sušice byl pøijat 8. dubna 1660. Øády by se však mìly respektovat ve všech bodech. Sušiètí mìli smùlu, když se jejich radní 2. èervna 1662 usnesli o tom, aby džbery s vodou před domy se nalézající odstraněny byly. Sotva že se tak stalo, již hned na to vypukl oheň a šířil se chvatem úžasným. Obecní øád Rožnova pod Radhoštìm z roku 1661 naøizoval, aby se øádnì obzvláště v noci držela obecní varta, a aby každý dům byl opatřen vodou. Jedna z hlavních pøíèin rychlého šíøení požárù spoèívala v doškové krytinì støech. Proto napøíklad olomoucký biskup Karel hrabì z Lichtensteina v roce 1669 naøídil, aby došky z kromìøížských støech byly nahrazeny šindely, kterých z kelèského lesa bylo vyrobeno na 200 000. Plnìní tohoto naøízení se však protahovalo, proto bylo vydáno v dubnu 1670 další naøízení, podle kterého se støechy nepokryté šindelem biskupovými lidmi strhávaly. V roce 1673 vydal Pavel Morzin z Vrchlabí naøízení, podle kterého se ve mìstì mìly stavìt buï celé domy, nebo alespoò kuchynì, respektive topeništì, z kamene. K tìmto úèelùm nabízel cihly a vápno za polovièní ceny a sám si postavil vzorový kamenný dùm.

•

35

V roce 1673 bylo vydáno další pozoruhodné dílo Instructi, aneb nařízení královského horního města Hor Kutten w králowstwí Cžeském k hasšení ohně. 7. èervence roku 1689 vydal v Liberci hrabì František Gallas první místní požární øád. Podle nìj bylo 378 majitelù domù rozdìleno do skupin po sedmi. Každá skupina mìla poøídit jeden dlouhý a jeden krátký žebøík, jeden dlouhý a jeden krátký hák na strhávání hoøících krovù a dvì døevené ruèní støíkaèky. Z mìstských penìz se zakoupila kožená vìdra. Na obou tržištích byly postaveny velké sudy naplnìné vodou. Podobné velké nádoby s vodou stály pøed radnicí a v jejím prùjezdu. Jako zásobníky vody sloužily i kašny. Pøi hlášení požáru se mìl každý majitel domu dostavit na místo požáru se dvìma plnými konvemi vody a úèastnit se hašení, což jim pøipomínala i pøísaha, kterou skládali pøi pøijímání za obèany mìsta. Zajímavý byl požární øád èeskokrumlovské jezuitské koleje z roku 1695, který nabádal, že každý má dbát více o obecný prospěch a o záchranu koleje nežli o sebe a o svůj soukromý majetek. V roce 1716 navrhoval daèický pán hrabì z Vrbna zøídit úøad tvoøený šesti mìšśany, jejichž úkolem by bylo mimo jiné dohlížet nad stavem komínù. V Požárním øádu pro Brno, ze 4. ledna 1720 se mimo jiné píše, aby po uhašení požáru se rozdávala finanèní odmìna. Vozkovi s prvním nákladem vody dva zlaté a prvnímu za pøinesené háky a žebøíky taktéž dva zlaté. (1 zlatý byl v nominální hodnotì asi 60 Kè) Majitel pohoøelého domu musel dát sloužit mši na poèest sv. Floriána v mìstském farním kostele u sv. Jakuba. Pokuty na nedodržování požárního øádu byly vìnovány na opravu mìstského hasièského náøadí. V protipožárních opatøeních nezaostávaly ani kláštery. Svìdèí o tom požární øád abatyše tišnovského kláštera Porta Coeli Benigny z Deblína z 1. bøezna 1725. 36

•

Požáry v mìstech i na vesnicích byly velmi èasté. Nebylo divu. Jako stavební materiál se používalo témìø výhradnì døevo. Svítilo se otevøeným ohnìm. Topilo se pod kotly a kouø od pecí se odvádìl jen dýmníky. Nad topeništìm býval pouze hlínou omazaný lapaè jisker, který snižoval nebezpeèí požáru. Dýmník bylo zaøízení odvádìjící kouø nad otevøenými ohništi èerných kuchyní. Lehèí konstrukce trychtýøovitého tvaru z rùzných materiálù byly zavìšeny, masivnìjší stály na stojkách. Tehdejší dymníky a komíny, které zvláštì na venkovì byly upleteny v podobì podlouhlého koše a vymazány hlínou, musely být podle naøízení pravidelnì, nejdéle za ètyøi týdny, vytírány a kontrolovány. Koncem 17. a zaèátkem 18. století vypadal zásah u požáru ve mìstì asi takto: Hlásný na vìži dával troubením nebo zvonìním signál, že hoøí. O nebezpeèí uvìdomovali spoluobèany taktéž zvoníci. První k požáru bìželi hejtmani se setníky (padesátníky a setníky), za nimi desátníci se svými lidmi. Ze všech stran se pak sbíhali øemeslníci s háky, øebøíky, palicemi na otloukání šindele, s korbely a konvemi. Zámeèníci a kováøi pøispìchali se svým náøadím. Nikdo nesmìl k požáru pøijít s prázdnýma rukama s výjimkou tìch, kterým byla svìøena obsluha støíkaèky. Každý se musel dostavit s nádobou s vodou nebo protipožárním náøadím. Jakmile zaznìlo znamení, šafáø nechal v obecním dvoøe zapøahat do støíkaèky a smìroval ji k požáru. Všichni povozníci jeli ke kašnám a jiným zdrojùm vody, aby ji nabrali do sudù a dovezli k místu neštìstí. Snahou bylo být u místa požáru první, protože za aktivitu èekala finanèní odmìna. Lidé utvoøili øetìz od zdroje vody. Nejodvážnìjší muži pak vodu lili do ohnì. Jiní potom mokrými hadry nebo pytli na bidlech mlátili do ohništì. Ústa si chránili šátky namoèenými

•

37

v octu, jako ochranou proti zplodinám. Další chlapi strhávali støechy sousedních domù, aby zabránili rozšíøení ohnì na další stavení. Ženy a dívky mìly za povinnost vèas odvázat a vyvést dobytek z hoøících a ohrožených domù. Posléze dobíhali další lidé, aby pomáhali s vynášením nábytku a hašením. Tesaøi, kominíci, pokrývaèi, kteøí byli zvyklí na práci ve výškách, vylézali na budovy a strhávali støechy a lili z výšky do ohnì vodu. Mìstská stráž pøitom udržovala poøádek. Stranou požáru si vytvoøili své stanovištì lazebníci a bradýøi, aby mohli poskytnout pøípadnou první pomoc. Po uhašení požáru nesmìl nikdo odejít, pokud k tomu nedal souhlas ten, kdo øídil hasební práce. Na spáleništi byla ponechána hlídka, která sledovala, zdali nejsou nìkde ještì skrytá ohniska požáru. Následovnì se zasílala zpráva úøadu, který mìl bedlivì vyšetøit pøíèinu jeho vzniku, aby jak neopatrní, tak také nezbední poutníci ohně k odpovídání a k trestu potaženi byli. Souèasnì se velmi pøísnì postupovalo proti zlodìjùm. Ten, jehož dùm byl v zájmu ochrany pøed šíøením ohnì stržen, byl pokládán za pohořelého a požíval stejných práv, jako postižený.

38

•

Hlavní pøelom

•

…v opatøeních požární ochrany pøišel s vládou Marie Terezie ve 40. letech 18. století. Dne 30. srpna 1744 byl vzhledem k tehdejšímu váleènému nebezpeèí vydán Zvláštní požární řád pro královské hlavní město Prahu se stanovenými preventivními opatøeními a postupem pøi zásahu v dobì obležení pruskými vojsky. V té dobì už existovaly pomocné sbory hasičské, které obsluhovaly støíkaèky. Jejich masové nasazení je napøíklad zaznamenáno ve zprávì o hašení nìkolika zámìrnì zapálených hranic døíví dne 1. dubna 1746 na panství hrabìte Oldøicha Thuna rozmístìných celkem na deseti místech. K jejich uhašení bylo použito hned nìkolik støíkaèek s vycvièenou obsluhou. Snahy Marie Terezie vytvoøit pevný, centrálnì øízený stát našly odezvu i v požární ochranì, když 21. srpna 1751 vydala Řád k hašení ohně pro města zemská, městečka a dědiny markrabství Moravského. Najdeme v nìm pokyny, jak vyhlašovat poplach, kdo je povinen pomáhat pøi hašení požáru a kdo má øídit záchranné práce. Podtrhoval také nutnost sousedské výpomoci. Stanovil také pokuty za neuposlechnutí jeho ustanovení a kladl dùraz na to, aby bylo v každé obci k dispozici hasící náøadí, aby bylo øádnì uloženo a lidé aby byli školeni, jak s ním zacházet. Tehdy šlo o rùzné nádoby na vodu, kožené vaky na nošení vody, pozdìji nahrazené plátìnými koši. K nezbytnému inventáøi patøily i žebøíky a háky urèené ke strhávání støech. Velký neklid vyvolalo jedno z ustanovení, že do jednoho roku mají být odstranìny všechny døevìné komíny a nahrazeny zdìnými a napøíštì, že se mají nové domy stavìt buï

•

39

z pálených, nebo nepálených cihel. Jen výjimeènì mohl být v místech s dostatkem døeva postaven i dùm døevìný, avšak komíny musely být zdìné. Vrchnosti i mìsta si tehdy stìžovaly na nedostatek cihel, poukazovaly na malou produkci cihelen, ale také na bídu poddaných, kteøí by si za žádných okolností nemohli stavìt nákladné zdìné domy. Lhùta k odstranìní døevìných komínù ovšem dodržena nebyla a ještì sto let po vydání tohoto požárního øádu jich bylo v horských oblastech, zvláštì na Valašsku, velké množství. Byla také naøízena výsadba stromù mezi domy na vesnicích, které by zabraòovaly šíøení požárù. Každá obec musela taktéž dbát na dostateènou zásobu vody. Øád kladl velký dùraz pøedevším na pøedcházení vzniku požárù. Nejdùležitìjší funkci pøisuzoval v tomto ohledu kominíkùm. Jejich nejstarší soupisy pro Moravu byly poøízeny již roku 1702. V té dobì však kominíci pùsobili jen ve vìtších mìstech. V roce 1769 vyšel požární øád mìsta Brna, který se stal pøedlohou požárním øádùm královských mìst na Moravì. Zvláštní postavení mìla královská mìsta Pražská. Pro ty vydala císaøovna Marie Terezie zvláštní patent Řádu hašení ohně královských měst Pražských se týkající, dán na Královském hradě Pražském z 3. února 1755. Jsou to velice detailnì propracovaná naøízení, zvláštì pak instrukce pro domácí pány, držitelé domù a nájemníky. Modernì pojaté zákony z 18. století byly dvojjazyèné a jsou pro dnešní dobu pro jejich obsažnost a úèinnost nedostižné a urèitì stojí za pøeètení. Dne 22. záøí 1755 vydala Marie Terezie Řád ohně pro království České, který byl pøirozeným pokraèováním tereziánských opatøení. V úvodním ustanovení se píše: Poněvadž největší nedbanlivost posaváde v tom pozůstávala, že okolní sousedstvo málo neb dokonce nic takového ohněm stíženému místu ku pomoci nepřispělo, budoucně odtud nejbližší, a na jednu hodinu cesty 40

•

vzdálené obce i s jich při ruce, neb v záloze majícími, a sebou přinešenu býti mohoucími hasicími nástroji, jako jsou řebříky, háky, a konve, pokaždé při povstalém ohni rychle ku pomoci se vynajíti dáti povinni byli, a býti mají. Ve Slezsku byl tento patent zveøejnìn 27. bøezna 1756. Aby se nikdo nemohl vymlouvat z jeho neznalosti, musel být všem úøedníkùm dvakrát pøeèten a vyložen. V pøípadì jeho porušení, viník byl potrestán pokutou padesáti zlatých. Naplnìní patentù však nebylo snadné a napøíklad urychlená výstavba zdìných komínù a vybavení hasièským náèiním byly požadavky povìtšinou nereálné. Chudí si nìco takového nemohli dovolit a navíc, bylo málo cihelen a jejich produkce všechny požadavky nemohla ani zdaleka pokrýt, zvláštì v dobì staveb cihlových josefínských pevností. Mezery v dodržování øádù se pøipisovaly také šlechtì, která s reformami pøíliš nadšenì nesouhlasila. V zápìtí jsou ve mìstech vydávány řády hasení ohně, které upøesòují detaily, na mìsta kladené císaøským patentem. Napøíklad øád mìstyse Unhoštì stanovil, že primátor je pøi hašení ustanovený øiditelem ohnì a pro požární ochranu mìl k dispozici dohlídače, ponocné a hlásné s právy kontroly a organizace hašení, vèetnì hasièského dozoru a ustanovení osmièlenné hlídky pøi požáru a po nìm. V rámci doplòujících protipožárních opatøení jsou v roce 1763 císaøským výnosem zakázány svatojánské ohnì. V reformních snahách císaøovny pokraèoval Josef II., který 7. záøí 1782 vydal Řád hašení ohně. Mimo jiné stanovoval konkrétní povinnosti pro jednotlivé èleny vyjmenovaných cechù. Jednalo se o moderní øád, který obsahoval pravidla k zamezení požárù a pøedpisy, jak postupovat pøi hašení ohnì. Samozøejmì nebyly zde opomenuty výše trestù za neuposlechnutí daných stanovení.

•

41

V požárních øádech, a to nejprve v Řádu hašení ohně pro kraje z 25. èervence 1785 a v øádech z 24. ledna 1787, které byly vydány pod názvy Řád proti ohni pro zemská města a městýz a Řád hašení ohně pro veřejnou krajinu, byly již mnohem podrobnìji vypsány povinnosti obyvatelstva pøi požárech, zejména povinnosti øemeslníkù. Naøizovaly, že nejvyšším pánem u požáru je městský hejtman a městští úředníci a zřízenci jsou povinni mu pomáhat. Øády mìly stanoveny ètyøi hlavní cíle k hašení ohnì: I. zamezení; II. časné vyjevení a III. spěšné uhašení ohňů a konečně IV. opatrnost proti následkům, jakoštoby po uhašeném ohni se udati mohli. Uveden zde byl požadavek na odstranìní døevìných komínù a povinnost, aby v každém domì bylo hasicí náøadí. Obecní hasicí náøadí mìlo být uloženo v obecní kùlnì. Za hašení požáru zodpovídal starosta obce. Za žháøství byl stanoven trest upálením. Josefínská opatøení velmi podrobnì stanovila, jak vìnovat pozornost zpùsobu stavby domù, umístìní stodol a sušíren, výsadbì listnatých stromù u stavení, ustanovila zásadu volného pøístupu ke stavbám, zpùsob stavby komínù a jejich èištìní. Øády byly velice moderní také v tom, že pøesnì urèovaly protipožární prevenci. Naøizovaly vrchnostem ve mìstech ustavovat komisaøe nad ohnìm. Ten mìl s mistrem kominickým, tesaøským a zednickým dvakrát do roka prohlédnout všechny domy, zda jsou kamna, ohništì, komíny a podobná zaøízení v poøádku. Zjištìné závady musely být na místì odstranìny. O provedených prohlídkách byly vedeny záznamy. Domy musely být situovány tak, aby mezi nimi byla mezera aspoò jednoho sáhu a stodoly mìly stát opodál obytných stavení. Majitel domu musel nechat jednou za osm dnù vyèistit ústí komínù a oškrábat saze. V zimì pak vymetat komíny vždy po šesti týdnech, v létì po tøech mìsících. 42

•

Zprávy o prvních kominících pocházejí z poloviny 16. století. První patent na provozování kominické živnosti ve mìstech pražských i venkovských dostal od císaøe Rudolfa II. Ital Jonáš della Monica. Vùbec všichni mestkominíkové byli zpoèátku v Èechách Italové. Do té doby se vymetáním komínù zabývala èeleï nebo jiný pomocný personál. Komíny se vymetaly hlavnì pøed svátky. Kominický mistr byl vedle své vlastní èinnosti považovaný za první výkonný orgán požární policie. Byl placen obcí, a tudíž nebyl závislý na jednotlivých obèanech. Mìl na starosti urèitý obvod a vše zapisoval do své služební knížky. Kominíci kontrolovali všechna stavení. Jestliže se kominík do stavení nedostal, oznámil svou návštìvu tím, že naèrtl na domovních dveøích kominický øebøík nebo šornu. Pøi vymetání komínù upozoròovali kominíci na vady kamen, ohnišś, rour a komínù a dbali na další protipožární opatøení, jako ukládání hoølavin u kamen, popelu a sušení lnu. Nebylo-li na upozornìní dbáno, následovala pokuta. Kominíci mìli veliký respekt. Kominík byl za svou práci odpovìdný obecnímu starostovi. V Řádu pro kominíky z roku 1894 se píše – Kominík provází zdarma ve svém obvodu požární komisi při prohlídkách a podává potřebná vysvětlení o předmětech, jež se týkají jeho služby. Kominíci se svými pomocníky, pokud nejsou členy hasičského sboru, dostavují se k místním požárům a tam se podřizují veliteli, jenž zachraňovací práce řídí. Lidé se odjakživa bránili proti požárùm i rùznými povìrami. K zamezení neštìstí mìlo pøispìt napøíklad obrácení stolu vzhùru nohama. Za stejným úèelem vyváželi hospodáøi své povozy a obraceli je smìrem k ohni. Požáry zpùsobené blesky se mnohdy lidé neodvažovali ani hasit, protože vìøili, že je to trest boží, proti kterému není radno se vzpouzet. Existovaly také

•

43

takové povìry, že když vypukl požár na jednom konci vsi, na jejím druhém konci mìla selka vzít chléb, který byl první vsázen do pece, a obrátit jej proti ohni. Jinde první pecen házeli pøímo do ohnì. Zaruèenì úèinná prý byla ochrana proti požáru v podobì ohoøelé tøísky za krovem, která zbyla z ohnì pøi pálení jidáše o Velikonocích. Také se na trámy nebo do ohnišś kladly snítky jívy. Vìøilo se, že požár vzniknuvší úderem blesku se nedá uhasit jinak, leda kozím mlékem. Když jednou hoøelo v Chrudimi, nosily selky hasicí kozí mléko až od Vamberka. Mezi požární preventisty øadili naši pøedkové cikány. Ti to prý umìli zaøídit všelijakými zpùsoby. Tøeba jen svou pøítomností. V jednom místì údajnì shoøely všechny stodoly, ale ta, ve které den pøed tím pøespávali cikáni, zùstala plameny nedotèena. Úèinné mìly být také rùzné nápisy, jako tento proti žháøùm: Zachovej nás Pane od lidského spiknutí. Nejèastìjším, ale neúèinným opatøením proti šíøení požárù a jiných neštìstí, jakož i moru bylo oborávání. Tento zvyk rozšíøený ve slovanských zemích spoèíval v tom, že dvì nahé ženy, pøièemž jedna byla v zápøahu do pluhu, oborávaly vesnici, èímž vytvoøily magický kruh. Neuvìøitelnì dnes zní opatøení, kdy se na ženu v šestinedìlí hodila plachta a ona obešla tøikrát okolo ohnì s vùli zamezit jeho šíøení. Jako jeden ze zpùsobu prevence se na Boží hod vánoèní házely ohni skoøápky a aby stavení urèitì nevyhoøelo, tak se na Tøi krále vykropily svìcenou vodou všechny místnosti. Pozdìji se na dveøe psaly poèáteèní písmena jmen králù Kašpara, Melichara a Baltazara – tento zvyk se drží dodneška. Také hromnièní svíèky proti úderu blesku se ještì stále nìkde zapalují do dnešních dnù, stejnì jako se proti ohni vystavují obrazy a sošky sv. Floriána a jiných svatých. Vìtšinou si našly v pozdìjších dobách své místo ve výklencích (nikách) ve štítech budov. 44

•

Proti bouøce mìla pomoci i vynesená chlebová lopata nebo høeblo. Bouøku mìlo zahnat také zvonìní zvonù. Lidé v zajetí povìr vìøili i tomu, že požár vìštil zajíc, který se zabìhl do vsi nebo znièené èapí hnízdo. Požární øády vznikaly zpravidla ve všech mìstech a obcích a dobou se rùznì obmìòovaly. Napøíklad Trutnov mìl svùj základní øád v roce 1731, který se doèkal nového vydání až roku 1868. Øády mìly rùzné názvy – Hasící øád pro královské vìnné mìsto Hradec Králové (1863), Øád týkající se ohnì pro mìsto Tøebechovice (1826), Požární øád pro Náchod (1812 a 1826), Øád hašení ohnì pro mìsto Jaromìø (1788) a podobnì. Pøísnìjšími se stávaly i stavební pøedpisy. Podle naøízení z 11. kvìtna 1781 se napøíklad mohly nové kovárny stavìt maximálnì 100 krokù od obytných domù. Vedla se pøesná požární evidence. V Ústí nad Labem se zachoval zápis z roku 1786, ve kterém jsou uvedena všechna popisná èísla domù, se jmény majitelù a se soupisem protipožárního vybavení jednotlivých domù. Je zde také zaznamenán poèet ruèních støíkaèek, hadic a ostatního požárního náèiní, které se tehdy v jednotlivých domech nacházelo. Z pøehledu uvedeného je zøejmé, že již tehdy byla vybavení domù protipožárním náøadím vìnovaná znaèná pozornost. I když byly hlavní rysy èinnosti obyvatel mìst pøi požáru uvedeny ve všech øádech vcelku shodnì, existovaly mezi nimi pøece jen rozdíly v ustanoveních v tom, kdo, respektive který øemeslnický cech, má danou èinnost provádìt. Tyto rozdíly vyplývaly z odlišného postavení a èetnosti jednotlivých øemesel v rùzných mìstech. V archívu mìsta Prostìjova je v nìkolika exempláøích uloženo nìmecky tištìné Ponaučení pro zdejší řemeslníky s ohledem na jejich výkony při požárech v městě Prostějově a na předměstích,

•

45

ve městě a na tržnicích, jež je nutno přísně dodržovati. Toto naøízení bylo vydáno v roce 1787 právì na základì Øádu k hašení ohnì Josefa II. a podstatnì ovlivnilo požární ochranu ve mìstì. Prostìjovský požární øád dìlil místní obyvatelstvo podle profesí do devíti skupin a každé z nich pøikazoval povinnosti pro pøípad požáru. Následující text pøipomíná tehdejší rozdìlení a stanovení jednotlivých povinností ve skupinách takto: Skupina I. Kominíci, kováři a tesaři musí mít s sebou žebříky, tyče, háky a další nutné prostředky, aby zasáhli při požáru střech, dřevěných domů, stodol a dřevníků. Přitom musí zajistit nejen ochranu majetku postižených, ale chránit i ohrožené sousedy z obou stran. Skupina II. Stolaři, ševci a koláři si na místo požáru přinesou žebříky a zajistí účast učedníků, pacholků a zaměstnanců. Všichni jsou povinni prostředky přistavit na příslušná místa a pomáhat hasit. Skupina III. Krejčí a pláteníci se dostaví k radniční budově s nádobami pro hašení vodou. Účastní se čerpání a nošení vody. Skupina IV. Kartáčníci a kováři jsou povinni ihned přijít ke vzniklému ohni a tam se starat o dobrou organizaci hašení a používat stříkaček. Skupina V. Řezníci a pekaři jsou pověřeni odvozem stříkaček na místo požáru tak, aby byly v případě potřeby k dispozici. Pekaři musí zajistit pro chod stříkačky dostatečné množství vody. Skupina VI. Mydláři a tkalci jsou k dispozici policii a plní jejich příkazy tak, aby byly splněny všechny potřebné úkony. Musí bdít nad 46

•

majetkem vyneseným z hořících domů a zajistit jej proti případné krádeži. Skupina VII. Zámečníci a ranhojiči pod vedením městské policie jsou připraveni pomáhat otevírat byty a skříně, kdyby majitel nemohl najít klíče. Ranhojiči, kteří se dostaví s obvazy a dalšími pomůckami, poskytují pomoc raněným při ohni. Skupina VIII. Hrnčíři a kožešníci jsou povinni dostavit se k ohni i se svými učedníky a pomocníky a nosit vodu proto vezmou s sebou i vlastní nádoby, putýnky, konve atd. Skupina IX. Měšťané a předměšťané a ti, kteří umějí zacházet s koňmi, jsou vyzýváni k nošení a vození vody v sudech a nádobách, které musí poskytnout bednáři. Musí být ihned převezeny na místo požáru a tam použity. Všechna tato ustanovení jsou povinni všichni dodržovat podle paragrafu 55 „patentu nejvyššího“ pod trestem nejvyšším. Podobné pøedpisy mìla podle naøízení všechna mìsta. Také Valašské Meziøíèí, kde se požár oznamoval zvonìním na zvonec, umístìný v altánku, pøiléhajícím k budovì radnice. Na budovì radnice na stranì do dvora byly též zavìšeny žebøíky, háky a patrnì i další hasicí náøadí. Aby snad nesloužily tyto vìci k jiným úèelùm než k hašení požáru a nepøitahovaly nenechavé ruce nepovolaných zájemcù, dala je meziøíèská mìstská rada uzamykat na øetìz. Jinak podlouhlé lešení pokryté šindelovou støíškou stávalo obvykle uprostøed obce. Na nìm byly zavìšeny žebøíky a trhací háky. Ostatní náøadí, zejména støíkaèka, bylo zpravidla uloženo na rychtách nebo v obecních místnostech. Nebylo výjimkou, že jednu støíkaèku vlastnilo hned nìkolik obcí ke

•

47

spoleènému užití. Náøadí se kontrolovalo každého ètvrt roku kominíky. V jednotlivých mìstech a vesnicích byli také ustanoveni zvláštní dohlížitelé, kteøí peèovali o odstraòování závad v protipožární ochranì a kteøí museli prohlížet komíny každoroènì. Pro Prahu byla vydána nová požární naøízení 8. bøezna 1814 a 20. listopadu 1822. Dvorským dekretem ze dne 8. dubna 1830 byla omezena výroba a prodej ohòostrojù a tøaskavin. Guberniálním naøízením ze dne 23. srpna 1849 è. 147. z.z. byla naøízena zvláštní pravidla pro zacházení se sirkami. Patentem ze dne 3. prosince 1852 è. 250. ø.z. byla vydána zvláštní ustanovení k pøíèinám dìlání ohnì a užívání zápalných prostøedkù a látek v lesích. Zákonem ze dne 25. listopadu 1850 èís. 454. ø.z. byly vydány pøedpisy o požární bezpeènosti v divadlech. Ministerským naøízením ze dne 17. èervna 1865 è. 40. ø.z. byly vydány pøedpisy k zacházení s petrolejem. (z.z. – zemský zákoník; ř.z. – říšský zákoník)

48

•

Úsvit organizovaného hasièstva

•

…u nás rozhodnì nelze situovat až do poloviny 19. století. Je naprosto nepøedstavitelné, že by se do doby vzniku prvních hasièských sborù postupovalo pøi hašení požárù pouze živelnì. Pøipouštím, že i k tomu mohlo docházet, ale jen do doby, než se na místo neštìstí dostavil zodpovìdný úøedník. Nebo také do pøíjezdu støíkaèky, jejíž obsluha si bezprostøednì vyžadovala pouze pøísnì organizovanou èinnost, kterou mohl øídit jen odbornì pøipravený èlovìk. Napøíklad v Řádu hasičském, vydaným hrabìtem Antonínem Belcredim 1. èervna 1802 v Jimramovì jsou obsluhy støíkaèky pøímo jmenování. K řízení stříkače se poukazují: Fr. Vařák, Ig. Kyšperský, jeho zeť, a Jos. Buchta, zámečník. K vezení stříkače a pumpování vody úřad městský vyjmenuje 16 nádeníků a jiných statečných lidí, kteří, když oheň vyjde, ihned k stříkači se sejíti a k místu, pokudž blízké jest, ho vézti musejí. Ve mìstech byla èinnost více organizovaná než na venkovì. Samozøejmostí se zde postupnì stávaly jednotky požární policie. Napøíklad v Pøibyslavi k náplní poslání jednotek byl vydán v roce 1828 Řád policie požární města Přibyslav. Ale nemusí být napsaná litera pøedpisu na všechno. Snaha pomoci bližnímu pøi požáru byla a je souèástí charakteru každého morálnì pevného èlovìka. Typickým pøíkladem za všechny se 23. øíjna 1836 stal básník Karel Hynek Mácha. Když vidìl, že u Litomìøic hoøí stodoly, utíkal k ohni, aby se pøiøadil ke ètyøem odvážlivcùm, kteøí se jali hoøící objekty hasit. Já jsem vylez na špičku stodoly jako na koně a ti druzí mi podávali vodu… Vždycky než jsem vodu vzlil, musil jsem si ksicht

•

49

natřít a napít se. Tak jsme tu stodolu a celou linii domů za ní zachránili, píše Mácha snoubence Eleonoøe Šomkové. Martyr èeských hasièù zemøel na následky svého hrdinského èinu 6. listopadu 1836.

50

•

Praha, Brno, Plzeò a Èeské Budìjovice

•

…byla první mìsta Království èeského, která mìla své profesionální hasièe. Podle Statistického přehledu Josefa Wolfa (Praha, 1877) je zapoèten i placený sbor v Záblatí u Prachatic. Bližší údaj o nìm se mi však nepodaøilo najít a domnívám se, že jde o chybu ve statistických zápisech. Potøeba moderních stálých hasièských sborù vyvstává s rozvojem mìst a prùmyslu v první polovinì 19. století. K její realizaci však dochází ponìkud opoždìnì, ale pøece, v jeho druhé polovinì. Prakticky v prùbìhu celého novovìku to byli pøedstavitelé obcí a mìst a majitelé šlechtických sídel, kteøí mìli zajištìnou požární ochranu na velice dobré úrovni. Odpovìdnost obcí za požární ochranu pak kodifikoval říšský zákon č. 170/1849, o obecním zřízení. V archivních materiálech Hasièského záchranného sboru hlavního mìsta Prahy se píše o sporech pražských radních, kteøí se už od roku 1821 dohadovali, že by nìkteré nedokonalosti pøedchozích øádù o hašení mìly být opraveny a mìsto by mìlo mít stálé služebníky k hašení. K tomu úèelu byla ustavena prvá øádná hasièská záloha pùsobící v období od listopadu do dubna vždy od páté hodiny odpolední až do šesti hodin ráno a v kvìtnu až øíjnu pak od osmé veèer do rozbøesku. Tyto skupiny z øad tovaryšù byly z rùzných cechù, pøevážnì to ale byli kováøi, zámeèníci a zvonaøi, tedy øemeslníci znalí práce s ohnìm. Byl zpracován plán jejich výcviku a veleli jim komisaøi. Na nì dozírali magistrátní úøedníci. Hasièská záloha sídlila ve dvou místnostech staromìstského obecního domu.

•

51

Záloha spolu s komisaøem èítala vždy nejménì devìt mužù. Vrchní velení zálohy pøináleželo c. k. gubernálnímu radovi. Podle požárního øádu z roku 1826 se mìlo v Praze k požáru okamžitì dostavit celkem 484 mužù a továrny mìly k blízkým požárùm posílat ètvrtinu dìlníkù. Øeditelem hasebních prací byl povìøen purkmistr mìsta Prahy, pøípadnì jeho námìstek nebo mìstský hejtman. V roce 1847 byl pøipravován projekt pøevzetí dobrovolné služby v požárních zálohách uniformovanou pìší obèanskou gardou. 16. bøezna 1848 je založena akademická, nebo též studentská ozbrojená legie, které byla svìøena rovnìž hasièská služba. Do konce bøezna už èítala asi 2360 èlenù z øad studentstva i profesorského sboru a dìlila se na ètyøi kohorty. 17. bøezna 1848 se ve všech vìtších èeských mìstech z naøízení vrchních zemských úøadù zøizují další národní gardy. Po neúspìchu èervnové revoluce roku 1848 jsou gardy rozpuštìny. Z gard se 23. bøezna 1848 vyèlenil Pompiers Corps pod vedením nadporuèíka Bílého, kontrolora stavebního úøadu. V dubnu magistrát doporuèil zøízení zvláštní strážnice, ale k tomu už nedošlo. Dne 30. øíjna 1848 je sbor pompiérù rozpuštìn. Nebezpeèí požárù však neustále stoupalo a v hlavním mìstì království vyvstala naléhavá potøeba vytvoøit k hašení požárù sbor profesionálù. Pro pražské hasièe se významným datem stal 23. bøezen 1853. Toto datum se považuje za datum vzniku profesionálních pražských hasièù. V té dobì však už v podstatì budoucí sbor jako takový existoval. Vstoupil jen oficiálnì do života mìsta. Jeho veliteli Aloisu Pastovi pražský magistrát naøídil, aby vycvièil osm mužù k obsluze støíkaèky a ostatní pøipravil jako jejich pomocníky. Všichni však nadále zùstávali v pùvodních funkcích metaøù. Pasta byl vycvièený na útraty pražské obce u hasièského sboru v Berlínì, aby se tam hasičství 52

•

vyučil a sbor v Praze dle vzoru berlínského zorganizoval. Výcvik pražských hasièù prakticky provádìl už od roku 1851 (viz zápis ze slavnostní schùze bývalých èlenù sboru král. hl. m. Prahy z roku 1873). Na to 16. srpna 1853 magistrát zaregistroval 28 metaøù-hasièù coby zamìstnancù obce. V listopadu 1853 byl jmenován hasebním mistrem Václav Soukup. V roce 1854 byly zrušeny požární zálohy a sbor byl rozšíøen na 68 mužù, z toho šest vrchních hasièù, 24 obsluhovatelù støíkaèek a 38 hasièù. Sídlili ve dvoøe v Letenské ulici. Funkci velitele pøevzal Josef Lammer a do funkce cvièitele je ustanoven Antonín Tùma. Právì on pøivedl pražský sbor na vysoký stupeò pøipravenosti. První Služební øád vydal pražský magistrát 28. èervna 1857. V èele stál vrchní hasiè, dále cvièitel (execiermeister), dva vrchní hasièi I. tøídy a šest vrchních hasièù II. tøídy. Velení bylo nìmecké a mzda pro cvièitele byla 50 kr. (krejcarù), pro vrchní hasièe po 40 a 36 kr. a pro hasièe 24 a 27 kr. dennì. Nejen pro pražské profesionální a dobrovolné hasièe vydal Alois Pasta v roce 1860 rukovìś O požárech a hašení ohně o 122 stranách. Do pøedmluvy mimo jiné napsal: Vynasnažím se dokázati, že každá obec může sobě nejen své hasící přípravy co nejvýborněji zříditi, ale i hasičstvo založiti a to buď dobrovolnou neplacenou službou obecních příslušníků anebo lidmi placenými. V roce 1864 byli hasièi podøízeni hospodáøskému úøadu a sbor byl pøesunut do kasáren v obecním dvoøe na Starém Mìstì, kde setrval do roku 1926. Pražští hasièi byli zbaveni povinnosti zametání ulic a v roce 1866 byli vùbec vyjmuti i z dohledu nad zametáním a sboru byl dán vojenský øád. Materiálnímu zajištìní sboru paradoxnì pomohl požár Národního divadla. Byl vybaven dalšími parními støíkaèkami, výsuvným øebøíkem a dalším náøadím. V roce 1886 se pak pražští profesionální hasièi pøedstavili veøejnosti prvním vel-

•

53

kým veøejným cvièením na Staromìstském námìstí za pøítomnosti císaøe Františka Josefa I. Od roku 1872 se u pražských hasièù velelo èesky a od roku 1879 mìl sbor k dispozici telegraf. K tehdejším nejvýznamnìjším osobnostem sboru patøil cvièitel Antonín Tùma, vrchní hasiè Václav Kohl a hasiè I. tøídy Josef Kováø. Na pøelomu 19. a 20. století bylo v Praze 138 profesionálních hasièù (Vídeò jich mìla 373) sloužících v osmi stanicích. Jejich využití bylo takové, že napøíklad za rok 1889 mìli 252 výjezdù, kterých se úèastnilo 27 025 mužù. Placeni však byli málo. Napøíklad mìsto Brémy, o polovinu menší než Praha, vydávalo na hasièství o 10 000 zlatých více než naše hlavní mìsto. Kodaò dávala na požární bezpeènost dvakrát více a Gdaòsk dokonce tøikrát více. Platy pražských hasièù I. tøídy byly 310 zlatých, kdežto v jiných evropských mìstech (Brusel, Vídeò, Hamburk) 420–1060 zlatých. (1 zlatý mìl tehdy nominální hodnotu asi 90 Kè) Praha mìla také svou mnohdy opomíjenou historii dobrovolných hasièù. V roce 1857 byl založen Sbor ochraňovací při požáru a podobných nehodách. Svou èinnost však ve vìtším mìøítku rozvinul až pod vedením c.k. dvorního rady Marze v roce 1872 pod názvem Dobrovolný sbor ochraňovací pro Prahu, Smichov, Karlín a Vyšehrad v poètu 96 èlenù. Byli oznaèeni bílou stužkou, s odznakem s písmeny R. C. a èervenou a bílou kokardou na zeleném klobouku. Takto rozlišeni od civilistù mìli pøístup k požáru a úèinnì pomáhali hasièskému sboru a policii. Tento dobrovolný sbor však s nejvìtší pravdìpodobností nemìl žádnou kontinuitu. V roce 1870 byl založen sbor ve Vršovicích a Zábìhlicích. Jako tøetí sbor na dnešním území Prahy byl 15. èervence 1871 založen Sbor dobrovolných hasièù v Braníku. Poté následoval Smíchov, Karlín a Vinohrady. 54

•

Co se poètù èlenù týèe, tak napøíklad v roce 1883 mìl dobrovolný sbor v Karlínì 130 èlenù. Smíchovský sbor mìl 27 èlenù a Vinohradský dobrovolný sbor 63 èlenù. Dobrovolní hasièi byli organizováni v Župì Praha. Mìli hned nìkolik vynikajících velitelù, jako velitele SDH v Karlínì Huga Demartiniho nebo velitele SDH na Královských Vinohradech Viléma Fialu. Zabezpeèovali rùzné služby. Napøíklad na Zemské jubilejní výstavì v roce 1891 drželi nepøetržitou službu v poètu 13 mužù. V devadesátých letech vyvíjel aktivní èinnost také Sbor bývalých hasičů královského hlavního města Prahy, který mìl 6. ledna 1895 98 èinných, 20 pøispívajících a tøi èestné èleny. Starostou byl J. Kocourek, kterého vystøídal Antonín Richter. V Brnì se v 19. století o zabezpeèování požární ochrany staral úøednický aparát, který byl podøízen mìstské radì. Roku 1838 byl policejním guvernérem hrabìtem Ugartem vydán hasební øád, který naøizoval, že z každého domu v okrese, v němž vypukl oheň (Brno mělo čtyři okresy) musí se odebrati k ohni aspoň jedna statná osoba se dvěma kbelíky. Hasební práce pak øídil magistrátní hasební inspektor s bílou kokardou na klobouku. V roce 1852 obecní radní Herlth ustanovil požární komisaøe, provedl revizi náøadí a pøeložil stálou hlídku z radnièní vìže na Špilberk. Dne 7. prosince 1863 pak podal magistrátu návrh ke zøízení placeného mìstského hasièského sboru. Tato stráž z povolání byla ustanovena v roce 1864. První sbor tvoøilo šest mužù pod vedením cvièitele Gregorovicze, z nichž dva byli obsluha støíkaèky, dva tesaøi, jeden kominík a jeden zedník. Sbor byl umístnìn na radnici a z vìže radnice vykonával hlídku.

•

55

Profesionální sbory z Prahy i Brna mìly nemalé zásluhy na výcviku novì vznikajících dobrovolných sborù. Nìkterá mìsta si dokonce cvièitele ponechala ve svých øadách. Napøíklad Plzeò nadhasièe Jana Jarého. Plzeòští sokolové požádali o zøízení sboru 29. èervence 1865 bezprostøednì po požáru mìstské nemocnice, jejíž hašení se 23. èervence úèastnilo mnoho dobrovolníkù, ale ukázalo se, že chybí jednotné velení. Sbor však byl založen 1. bøezna 1869 podle pražského vzoru. Bylo do nìj zaøazeno šestnáct placených mìstských strážníkù, kteøí si zároveò plnili své bezpeènostní povinnosti. Spolu s nimi však ve sboru bylo šedesát dobrovolníkù z øad èlenù Sokola. Po deseti letech mìl sbor 28 placených a 15 dobrovolných hasièù a ètyøi ètyøkolové støíkaèky. Byl pøímo podøízen mìstské radì pod dozorem MUDr. Viléma Šela a jeho náèelníkem se stal policejní rotmistr Èerný. Placení hasièi v Plzni cvièili vždy v úterý, ve ètvrtek a v sobotu v obecní oboøe, kde bylo tøípatrové hasièské lešení. V pondìlí, ve støedu a v pátek probíhalo cvièení dobrovolníkù. Denní a noèní službu vykonávaly støídavì skupiny po osmi mužích. Samostatný placený hasièský sbor královského mìsta Plznì byl založen v roce 1892. Sestával z velitele, dvou prùvodèích, dvou nadhasièù tø. II a 36 mužù hasièù, celkem 47 mužù, kteøí se dìlili na dvì oddìlení o dvou strážích. Svìøen byl dohledu JUDr. Josefa Šmída. Velitelem sboru byl Vácslav Skøivánek. Do hasebního obvodu patøilo mimo Plznì ještì 27 obcí a 32 samot (nejvzdálenìjší byla 10,5 km od stanice). Své profesionály mìly i Èeské Budìjovice. Tamní hasièský sbor byl založen na základì usnesení výboru obce dne 20. kvìtna 1866. Mìl tøi placené hasièe, kteøí vykonávali vý56

•

hradnì hasièskou službu a šest mužù hasièské stráže v pohotovosti, ustanovené z policistù a 21 hasièù placených za službu v pøípadì cvièení a požárù. Komisaøem sboru byl radní K. Kail, velitelem a cvièitelem František Hofhansel. Dobrovolné hasièe Èeské Budìjovice v té dobì nemìly.

•

57

Na území Èech

•

…dosud dostupné písemné nìmecké i èeské prameny od poloviny a takøka do konce devatenáctého století hovoøí, že první hasièský sbor na našem území byl založen v Zákupech (Reichstadt) Ferdinandem Leitenbergrem, c.k. pens. ritmistrem v roce 1854. Roèenka nìmeckých sborù z roku 1936 však píše o tom, že první sbor v Rakousku byl registrován už roku 1850. Z tohoto data podle kroniky mìsta Zákupy vycházeli místní obèané také pøi oslavách 75. výroèí sboru v roce 1925 a 80. výroèí v roce 1930. Nestor a významný historik èeského hasièstva JUDr. Miroslav Øepiský se však pøiklánìl k døívìjšímu datu založení zejména z dùvodu, že Leitenberger už v roce 1857 na svou funkci rezignoval, protože nemìl dostateènou podporu. Patrnì se však této funkce vzdal až po dlouhodobìjší pùsobnosti. JUDr. Øepiský se ve svých úvahách nemýlil. Mezinárodní komise pro dìjiny hasièství CTIF v létì 2009 ovìøila další dobové dokumenty a potvrdila skuteènost, že první sbor v rakouských zemích byl založen v Zákupech v roce 1850. První zápis o sboru je z 12. bøezna 1855, kdy Leitenberger registroval 144 dobrovolníkù, ze kterých vytvoøil ètyøi oddìlení: pro hájení jmìní a lidí – 18 mužù, obsluhy støíkaèek – 43 mužù, oddìlení pro pøivádìní vody – 24 mužù a oddìlení k hákùm a žebøíkùm – 59 mužù. Mìsto sice pùvodnì mìlo jenom jednu støíkaèku, ale další dvì mìl na zákupském zámku excísaø Ferdinand zvaný Dobrotivý a jednu z nich zapùjèil mìstu. Druhou ponechal k ochranì zámku. Z pera zakladatele prvního sboru Leitenbergra, kterýž nabyl znalosti o hasičství v Miláně, pochází i nejstarší hasièský spis v Èechách – Dobrovolný sbor hasičů čili navedení, jak se v kaž58

•

dém venkovském městě i v každé venkovské vsi s nepatrnými výlohami zříditi dá ochrana proti ohni aneb ústav k hašení a hájení při požárech z roku 1855. Jeho èeské vydání je z roku 1856. Tehdejší èeské místodržitelství doporuèilo brožurku všem obcím v království a ministr vnitra Alexander Bach aktivity penzionovaného ritmistra ocenil osobním podìkováním. Leitenberger byl aktivní i jinak. V roce 1852 si dal patentovat nový typ požární støíkaèky. V letech 1856, 1858 a 1861 vznikaly v Èechách další nìmecké dobrovolné hasièské sbory v Èeské Kamenici, Rumburku a Liberci. Sbor v Liberci byl po dlouhou dobu v Èechách nejpoèetnìjším a nejlépe vybaveným sborem. Poèátkem roku 1867 bylo v Èechách 11 hasièských sborù s 1480 aktivními èleny. Pùvodní názvy sborù byly rùzné. Napøíklad Sbor dobrovolných hasièù v Køešicích na Ústecku. Oficiálnì vznikl dne 27. února 1877 a mìl pùvodní název Freivillige Feuer und Wasserwehr in Krzeschitz. Tento název dokazuje, že již pøi vzniku dobrovolných hasièù se také poèítalo s nasazením pøíslušníkù sboru pøi likvidaci následkù nièivých povodní. První tovární nìmecký hasièský sbor v Èechách pak vytvoøila v roce 1865 textilní firma Liebeg ve Vesci u Liberce. V roce 1868 založen sbor Chemické továrny v Ústí nad Labem. Už pøed pøijetím tzv. spolèovacího zákona docházelo v èeských zemích k pokusùm zakládat rozlièné organizace. Neúnavným šiøitelem myšlenek vzájemného sdružování byl JUDr. Karel Sladkovský. K prvnímu pokusu založit dobrovolný èeský hasièský spolek došlo v roce 1863 v Chrudimi z iniciativy JUDr. Jana Figara. Další založení hasièského sboru se chystalo v roce 1863 ve Slaném. Tyto pokusy nevyšly a prvenství získaly Velvary, kde sbor založil mladý obchodník Karel Krohn, který hasièské

•

59

zkušenosti získal v Hamburku. Už 22. listopadu 1863 byla pod èíslem 936 podána žádost mìstské radì ve Velvarech doplnìná o stanovy dobrovolného hasièského spolku. Dne 12. bøezna 1864 byly nové stanovy schváleny a potvrzeny (jiné zdroje tvrdí, že až 5. srpna 1864). Dne 22. kvìtna 1864, se konala øádná valná hromada v hostinci Na Sladovnì - právní základ velvarského hasièského sboru, který mìl tehdy 51 èlenù. Hlavní zásluhu o založení sboru mìli K. Krohn, V. Slavík, F. Chrastil, F. Stibic, J. Èermák, F. Wenzl, A. Stibic, J. Polák a K. Nechleba. Pøedsedou sboru byl Adolf Papež, purkmistr mìsta Velvar a velitelem Jan Papež, místní hodináø. Sbor byl pak rozèlenìn do odborù: odbor lezcù – 18 mužù, odbor k žebøíkùm a hákùm – 14 mužù, odbor ke støíkaèkám – 39 mužù a odbor k dopravování vody – 25 mužù. Sbor sèítal i se ètyømi trubaèi 105 mužù. Výzbroj byla poøízena podle pražského vzoru. První èeský hasièský dobrovolný sbor mìl k dispozici: jednu velkou ètyøkolovou støíkaèku, jednu menší s výpustnými hadicemi, jednu malou støíkaèku bez hadic, pìt džberových ruèních støíkaèek, dvì jízdní voznice, ètyøi sudy, osm kádí, dvacet konví, padesát košíkù, pìt obyèejných a ètyøi hákové žebøíky, osm požárních hákù. Následovnì byl zakoupen tento materiál: dvì dvoukolové skládací støíkaèky, 140 stop konopných hadic, vozík na náèiní, plachtu a další. V roce 1868 byla velvarskými za 400 zlatých zakoupena kárová støíkaèka a obec poøídila spolkový prapor. Akceschopnost sboru byla napøíklad v roce 1869 provìøena pìti požáry. Velvary byly v roce 1865 následovány Roudnicí a Radhoštìm. V roce 1867 poèty SDH rozšíøil Nepomuk, Èeský Dub a Kolín. V roce 1868 Kutná Hora (návrh na ustanovení podán už v roce 1866), Plaòany, Rokycany, Police nad Metují, Domažlice, Milevsko, Náchod, Nechanice, Semily, Strakonice a Tábor. 60

•

Rok 1869 byl rokem založení sborù v Sedlèanech, Milevsku, Ostrovci, Úpici, Mladé Boleslavi, Plzni, Jílovém, Benešovì, Kladnì, Podìbradech a ve Vysokém Veselí. Velkou zásluhu na vytváøení mnoha nových sborù mìla odborná pomoc Antonína Tùmy, zástupce uèitele pražského sboru. Do roku 1876 byly sbory dobrovolných hasièù ve vìtších mìstech ustanovovány po pražském vzoru. Pražští hasièi vyjíždìli mimo hlavní mìsto a mnozí dobrovolníci naopak byli posíláni na výcvik do Prahy. V roce 1870 bylo v Èechách ustanoveno 20 SDH. Poèty však neodpovídaly skuteènosti, protože chybìla pøesná centrální evidence. V bilanèní zprávì èeského hasièstva z roku 1891 se hovoøí, že koncem prvního desetiletí (tzn. pøed rokem 1874) čítali jsme 15 českých dobrovolných sborů vedle 12 jednot sokolských, jež hasičství co vedlejší obor pěstovaly a později na hasičské jednoty se přetvořily. Hasièstvo si záhy ke své technické èinnosti pøibralo i vlastenecké poslání a vzdìlávací úkoly. Od poèátku však zápasilo s nedostatkem financí. Zvláštì onemocnìní a úrazy ve službì zpùsobily mnohé nesnáze, což si vyžadovalo potøebu sdružování do vìtších celkù. Návrh J. Vysockého na zøízení zemské jednoty však ještì v roce 1869 nebyl uskuteènìn. V roce 1874 dosáhl poèet sborù èísla 107. Pak nastal prudký vzrùst, zjevnì vlivem novì pøijatých zákonù. Podle statistiky c.k. komisaøe J. Wolfa bylo v roce 1876 v Království èeském 561 sborù se 40 183 èleny a o deset let pozdìji 1827 sborù s 93 410 èleny. Motto Bohu ku cti, vlasti k slávě, bližnímu ku pomoci, které stálo u zrodu dobrovolných hasièských sborù v Èechách, na Moravì a ve Slezsku, vìrnì vystihovalo ušlechtilé poslání mužù oznaèovaných jako hasièi. Objevovala se další hesla, jako Ni zisk, ni náhrada, ni podpora!. Øíkalo se, že v té dobì

•

61

nebylo vìtšího hrdiny než hasièe, který se mohl prokázat zranìním, které utrpìl ve službách lidskosti. Vznik sborù však byl podle zprávy Reginalda Czermaka doprovázen živelností, že měla skoro každá ves a nad to každé město oblekem, látkou barvou, střihem, jak odznaky hodnostářskými, zbroji, povely, signály lišící se sbor, nehledě ani k tomu, že hasicí náčiní, jakož i ostatní pomůcky hasicí a zachraňovací zhusta se k sobě ani nehodily. Kolik bylo v Čechách hasičských sborů, které o jemnou výpravu, stejnokroj, drahé přilby, ba i prapory více se staraly, než o to, aby dobré pomůcky hasicí byly opatřeny a v dobrém stavu byly udržovány. Kolik je dosud hasičských sborů, které úplně opomíjejíce správný účel a úkol hasiče, více dbají zábav a parád atd., než důkladných cvičení v lezectví, se stříkačkami a signály. První sbory rozhodnì nevznikaly na základì sokolských organizací, jak se nìkdy tradovalo. Naopak, sokolství v té dobì procházelo urèitou krizí a v èasopise Sokol se objevily výzvy o pøijetí hasièství do struktury Sokola. V prohlášení v Èeském hasièi z 10. února 1879 se psalo: Jsme přesvědčeni, že sbor hasičský, který zařízen byl z jednoty Sokolské záhy zašel a nestalo-li se tak všude, tož všecky jednoty tělocvično-hasičské jen živoří. V jiném výtisku Èeského hasièe è. 6/1881 pak stojí: Jest zajisté potěšitelným znamením nové doby, že při mnohých průmyslových podnicích, továrnách a dolech nářadí hasičské zřizovati počíná a dělníci v zacházení s nim cvičiti se počínají, ano že na mnoze již důkladně vzdělané a náležitě vyzbrojené sbory hasičské stávají. Pøesto se však vyzbrojení i pøipravenost továrních sborù setkává s kritikou. Chybí systém a správnì nastavená pravidla. Na pomoc pøichází svými odbornými èlánky opìt èasopis Èeský hasiè.

62

•

Zmìny v zákonech

•

…výraznì pomohly k organizaènímu zabezpeèení nových sborù. Mezi první legislativní poèiny patøí zavedení obecní samosprávy v Rakousku zákonem è. 18 øíšského zákoníku ze dne 5. bøezna 1862. Na základì tohoto zákona byly pak vydány zákony v jednotlivých korunních zemích. V roce 1863 ve Slezsku a v roce 1864 v Èechách a na Moravì. Právní pozornost státu byla vìnována také prevenci. Dne 11. kvìtna 1864 je vydán Stavební řád pro království České vzhledem k bezpečnosti proti ohni. Potažmo byl pøijat také Zákon o stavbě divadel pro království České. Dùležitým opatøením bylo také zavádìní tzv. hlídek divadelních. Vznik nových sborù v èeských zemích výraznì ovlivnily říšské zákony č. 134. a 135/1867, o právu spolčovacím a shromažďovacím z 15. listopadu 1867 a následný zemský zákon č. 20 z 2. února 1873 neboli Řád policie požárové a řád hasící, jehož hlavní zásady platily v podstatì až do roku 1941. Pro Moravu to byl zákon č. 35 z 5. dubna 1873, vydaný Moravským zemským snìmem. Pro Království èeské byla platnost Øádu policie požárové uznána vydáním již vzpomínaného zákona č. 45 ze dne 25. května 1876 a øádu se dostalo názvu Řád policie v příčině ohně pro Království české. Zákon mìl šest hlav a 69 paragrafù. Obsahoval všeobecná ustanovení, preventivní opatøení proti vzniku požárù, hlava tøetí hovoøila o pøípravách a opatøeních pøed požáry, ètvrtá o opatøeních pøi a po požáru a poslední hlavy stanovovaly trestní postihy a úøady a èinitele, jímž pøísluší provádìní daného zákona.

•

63

Obec na základì tìchto zákonù nesla veškeré náklady spojené s údržbou a vybavením sboru a taktéž náklady spojené s úmrtím hasièe. Vymezovala moc starosty a v dalších ustanoveních tohoto zákona se mimo jiné uvádí, že obec, která má pøes 50 popisných èísel musí mít ponocného coby strážce proti ohni a dvoukolovou nebo pøenosnou støíkaèku. V každém vìtším domì mìl být jeden žebø, hák, šest vodních košù a jedna lucerna. Poprvé se zde hovoøí o dobrovolných (pøípadnì placených) hasièských sborech v obcích èítajících více než 100 domovních èísel, vybavených ètyøkolovou støíkaèkou opatøenou hadicemi a ostatním pøíslušenstvím, vozy na vodu, hasièskými žebøi, háky a kádìmi. Podobné povinnosti se ukládaly též prùmyslovým závodùm. Øád pøikazoval každému jednotlivci, aby mìl podle rozmìru a vnitøní úpravy svého stavení pohotovostní zásobu vody, žebøíky, košíky na vodu, popøípadì i lehkou støíkaèku. Každá obec byla povinna mít k dispozici pro veøejnou potøebu dostateèný poèet náøadí. Pokud obec mìla více než 20 èísel, musela mít vlastní hasièský øád obsahující povinnosti jednotlivých obèanù a pravidla upotøebení nástrojù k hašení. Každý, pokud nebyl sám ohrožen, mìl za povinnost, aby pøi požáru pomáhal. Ve tøetí kapitole zákon hovoøil o hasièských spolcích. Ukládal starostùm každé obce èítající alespoò 50 domovních èísel, aby svým vlivem pùsobili na zøízení hasièského sboru ve své obci. Starosta má každoročně uveřejniti vyzvání ve své obci k četnému přihlášení k hasičské jednotě. S přihlašenými má pak má dle poměrů místních poraditi se o stanovách spolkových a vymoci schválení stanov těchto u obecního výboru a zemanského úřadu. Obecní starosta mìl zároveò za povinnost dohlížet na materiální zabezpeèení sboru. V místech, kde nebyl sbor, mìl starosta za povinnost osobnì se dostavit k ohni a øídit postup a zpùsob hašení. Zároveò 64

•

sehrával roli vyšetøovatele vzniku požáru a pøijmout odpovídající opatøení, vèetnì vydání viníka soudu. Každý, kdo by starostu ohlednì požárních opatøení neuposlechl, byl potrestán penìžitou pokutou nebo vìzením. Zemský výbor království Èeského pak svým výnosem ze dne 15. kvìtna 1880 èís. 10784 pøipomínalo okresním zastupitelstvùm království Èeského naøízení ze dne 9. srpna 1876 èís. 23257 a ze dne 4. ledna 1877 èís. 36003, aby předpisy řádu policie ohně se týkající přísně a dokonale v obcích se zachovávaly a aby okresní výborové ku konci každého roku podali zemskému výboru obšírnou zprávu o tom, jak vykonávají se věci v obor policie požární náležející.

•

65

Na Moravì

•

…zakládání hasièských sborù probíhalo v jiných podmínkách. Také zde si pospíšili Nìmci, kteøí založili svùj první sbor ve Fulneku v roce 1861. Komplikovanìjší to bylo mimo oblast Sudet. První „èeský“ sbor (s nìmeckým vedením) na Moravì byl založen v roce 1868 v Tøebíèi Titem Krškou, starostou Hynkem Pøerovským, radním Aloisem Haskem a mìšśanem Josefem Hanákem. Po rozpuštìní èeského obecního zastupitelstva a nastolení nìmeckého, byl sbor pøemìnìn na ryze nìmecký pøesto, že Tøebíè byla obcí s èeskou vìtšinou. Krška se po dvou letech pøestìhoval do Velkého Meziøíèí. Ve Velkém Meziøíèí projevila mìstská rada zájem založit hasièský sbor již 2. dubna 1863. Její žádost byla vùbec nejstarší a tedy první žádostí o zøízení èeského dobrovolného hasièského sboru vùbec. Je o nìkolik mìsícù starší, než žádost velvarská. Její souèástí byly i Stanovy hasičského Cyrilo-Metodějského sboru ve Velkém Meziříčí. Jsou to nejstarší, bohužel neschválené stanovy èeského hasièstva. C. k. místodržitelství v Brnì žádosti velkomeziøíèských nevyhovìlo. Sbor byl založen Titem Krškou (zato sbor ryze èeský) až 28. èervna 1871. Ve slavnostním spisu vydaném na poctu zasloužilým hasièským pøedákùm Dr. Josefu Illnerovi a Titovi Krškovi se konstatuje, že rok 1871 byl skutečným počátkem českého hasičství na Moravě. Po Velkém Meziøíèí následovalo zakládání dalších èeských sborù na Moravì, a to v Jevíèku, Krásné a Velké Bíteši (1872), Telèi, Opatovicích, Námìšti nad Oslavou a Uherském Hradišti (1873), Bílovicích, Hranicích, Hovoranech, Brtnici, Kunovicích, Malenovicích, Kojetínì, Olešnici a Mìøínì (1874). V následujícím roce pøibylo dalších šestnáct 66

•

sborù a v dalších letech se hasièské hnutí na Moravì stále více aktivizovalo. Významným zásahem do požární ochrany bylo vydání zákona è. 35 z 5. dubna 1873, kterým Moravský zemský snìm ukládal obcím povinnost mít hasièské sbory. Na základì tohoto zákona sepsal zakladatel moravského hasièstva Titus Krška základní dokumenty, jež podnítily zakládání dobrovolných hasièských jednot. Myšlenka založit jednotu, která by øídila èinnost hasièstva a dopomohla hasièùm mimo jiné k sociálním podporám, zaznìla poprvé za podpory pojišśovací banky Slavie na 1. sjezdu èeského hasièstva a obecních pøedstavených v Brnì 24. øíjna 1874, takøka o dva roky døíve než v Èechách. Tento datum se považuje za vznik jednotného hasièského hnutí na Moravì. Již o rok pozdìji, na druhém sjezdu ve Velkém Meziøíèí 12. záøí 1875 se jednalo o stanovách České ústřední jednoty hasičské, které však nedošly úøedního schválení s odùvodnìním, že už existuje Mär.-schles. Feuerrwehr-Verband. Na to se III. hasièský sjezd v Královì Poli 4. záøí 1881 (zastoupeno 82 sborù) usnesl požádat nové ústøedí o schválení, což se podaøilo po dvou letech, kdy úøady výnosem z 5. záøí 1883 povolily èinnost České Ústřední jednoty hasičské moravsko-slezských dobrovolných sborů hasičských (Jednota), jejíž valná hromada se konala u pøíležitosti IV. sjezdu èeského hasièstva ve Slavkovì u Brna 9. záøí 1883. Jednota registrovala za pìt let 190 sborù. Prvními pøedsedy jednoty byli JUDr. Josef Illner z Buèovic (1883–94), Titus Krška (1894–1900) a Karel Vozáb (1901– 1928). V roce 1882 v Tišnovì (okresy Tišnovský, Bystøický, Brnìnský a Boskovický) vznikla Župa I. a Župa II. severovýchodní Moravy (okresní hejtmanství Nový Jièín, Místek a Valašské Meziøíèí) byla zøízena roku 1884. Župa III. vznikla roku 1885

•

67

jako župní jednota støední Moravy (okresní hejtmanství Pøerovské, Holešovské a Hranické). Župa tato neměla ladu ani skladu, jak psal Titus Krška v časopisu Ochrana hasičská č. 6/1895. Dá se soudit, že se zřídila, jak náhodou na některém sjezdu přítomné sbory se pronesly. Kdo bedlivě studuje vývin hasičstva a žup, přijde k poznání, že župy tvořily se z náhody, neb jak dalece se jeden sbor s druhým seznal neb do styku přišel. Následkem zvyšování poètu hasièských sborù v jednotlivých krajích a okresech se župy zaèaly reorganizovat. Velké župy se rozdìlily a vytkly si své hranice. V roce 1885 vydal Titus Krška publikaci Hasičstvo, jako rukověť pro českoslovanské sbory hasičské a úřady obecní. Dne 15. srpna 1885 se konal V. sjezd èeského hasièstva a 2. valná hromada jednoty v Pøerovì. Pøijeli na ni zástupci 44 èeských moravských sborù z celkového poètu 216. V okresech se sbory zaèaly sdružovat do hasièských žup. Napøíklad spoleèná župa okresù Pøerov a Kojetín si stanovila pro svou èinnost stanovy schválené 21. ledna 1885 výnosem è. 1902, které zaèínaly tìmito paragrafy: § 1. Účelem župní hasičské jednoty střední Moravy, ku které toliko dobrovolné hasičské sbory, užívající velení českého, přistoupiti mohou, jest: a) rozšiřování a vzdělávání hasičstva; b) docílení jednotné soustavy všech k jednotě náležejících oborů; c) při požárech společné působení všech na místo přišedších sborů dle jednotného návodu; d) péče o to, aby v obvodu župy všech zákonů a nařízení týkajících se hasičstva a policie požárové šetřeno bylo a e) dbáti o to, aby sbory k župě patřící přistupovaly k České ústřední jednotě morav. slezs. dobrovolných sborů hasičských 68

•

a k společenstvu všeobecné podporovací pokladny dobrovolných sborů hasičských na Moravě. § 2. Dosažení tohoto účelu domáhati se bude jednota následujícími prostředky: a) sjezdy hasičskými; b) společnou školou; c) pořádáním společných cvičení veřejných d) poučnými schůzemi a e) účinným podporováním a šířením snah a usnesení České ústřední jednoty morav. slezs. dobrovolných sborů hasičských. VI. sjezd èeského hasièstva a 3. valná hromada se konaly na Vsetínì 14. srpna 1887. To už bylo na Moravì a ve Slezsku 291 sborù, z nichž 149 náleželo do svazu Jednoty. V dobì konání VII. sjezdu ve dnech 8. záøí 1889 ve Velkém Meziøíèí bylo v moravské oblasti založeno již 372 èeských sborù. Statistika se dostává do rozporu s hlášením brnìnské centrály, že koncem roku 1891 má jednota 291 sborù ve 20 župách. V roce 1890 se ujednotil znak navržený Titem Krškou a konkretizovala se, díky novému cvièebnímu øádu, hasièská cvièení, spoleèná velení a pojmenování strojù a náøadí. V roce 1893 bylo dojednáno také zavedení jednotných stejnokrojù. VIII. sjezd ve dnech 14. až 15. srpna 1892 v Bzenci registroval 519 sborù. (Èíslování sjezdù je pozdìjší. Pøedcházející èíslování sjezdù bylo o tøi stupnì nižší.) Patrnì z dùvodu nemoci starosty Dr. Illnera chybí o tomto sjezdu zpráva. Na schùzi 18. dubna 1892 v Brnì byl pøijat návrh na zmìnu stanov a název jednoty se zmìnil na Českou ústřední jednotu hasičskou markrabství Moravského a vévodství Slezského (ÈÚJH). Doporuèen byl vzor Stanov dobrovolného hasičského sboru, kde v § 1 bylo øeèeno, že účelem jednoty jest spořádané

•

69

spoluúčinkování při nebezpečenství ohně a jiné živelní pohromě, aby zachráněn byl život a majetek občanů. Kontrolu nad sbory vykonávali hasièští okresní inspektoøi s plnomocí Moravského (Slezského) zemského výboru. Stejnokroj èeských hasièù na Moravì a ve Slezsku se skládal z tmavomodré pøiléhající blùzy se sedmi žlutými kovovými knoflíky v jedné øadì. Oznaèení šarží bylo na spodní èásti rukávu, a to jeden, dva nebo tøi úzké zlaté pásky, èervené malé vyložení na stojatém límci a na nìm hasièský znak. O èinnosti sboru se vedly vázané spolkové knihy. V pøípisu ze dne 22. øíjna 1892 ÈÚJH vystoupila z celorakouského hasièského výboru podle pøíkladu halièských Polákù. Pøesto se 3. prosince 1893 Titus Krška a Josef Janoušek úèastnili schùze hasièského rakouského výboru ve Vídni. V prohlášení (Ochrana hasièská è. 6, ze dne 15. bøezna 1894) se pravilo: Rakouský výbor hasičský není žádnou představenou institucí, která by poroučela. Rovněž není žádným puncovním úřadem, který by otiskoval hasičským zřízením jednotlivých zemí ráz jakési úřednosti a neomylné pravosti. R. v. h. jest tolerantní, přísně nestranný posuzovatel, on má jedině společné zájmy a společný prospěch hasičstva celé říše na zřeteli. Z těchto důvodů nevidí moravskoslezské hasičstvo v Rakouském hasičském výboru žádnou nebezpečnou centralisaci, jaká se mu imputuje…vystoupení naše z tohoto sboru nebylo by prospěšno věci hasičské. V upravených stanovách dochází k dalšímu upøesnìní, že Jméno spolku jest: Česká ústřední jednota hasičská pro Moravu a Slezsko. Na IX. sjezdu 8. záøí 1893 ve Velkém Meziøíèí k desátému výroèí ÈÚJH se èleny stalo 27 žup. Jako nejaktivnìjší sbory byly jmenovány Kojetín, Uherský Brod, Velké Meziøíèí, Velká Bíteš, Želechovice, Královo Pole, Rymice, Otaslavice, Stará Ves 70

•

u Pøerova a další. Zvláštì aktivnì si vedla Župní hasièská jednota pro severovýchodní Moravu pod vedením starosty Josefa Janouška. Další sjezd (VI. valná hromada) se konal v Brnì 3. kvìtna 1894. Pøedsedou (starostou) se stal Titus Krška z Velkého Meziøíèí, 1. místopøedsedou Dr. Romuald Dubový z Opavy a 2. místopøedsedou Josef Janoušek z Pøíboru. Statistika ÈÚJH za rok 1893 hovoøí o registrovaných 429 sborech s 14 850 èleny. Ale celkové poèty sborù byly v porovnání s evidenci udìlených podpor odlišné. Tìch bylo za rok 1893 udìleno celkem 483 moravským a slezským èeským sborùm a 354 nìmeckým, tedy bylo celkem 837 sborù. V poètech nìmeckých existovaly také sbory židovské v Boskovicích, Hodonínì, Uherském Hradišti a v Tøebíèi. Na konci roku 1894 mohl starosta Krška ÈÚJH konstatovat: Dosáhli jsme na celé Moravě jednotnou soustavu celého hasičstva či organizaci České ústřední jednoty hasičské pro Moravu a Slezsko.

•

71

Také ve Slezsku

•

…byly aktivnìjší nìmecké sbory. První vznikl v Opavì v roce 13. února 1862 pod názvem Freiwillige Feuerwehr – Corps in Troppau. Nìkdy je uvádìno datum 19. bøezna 1866 – den pøijetí stanov. Dne 20. kvìtna 1871 je zakládán první venkovský nìmecký sbor v Hradci-Podolí, továrna a mlýn Branka. Vìtšinou je ale považován za sbor èistì tovární, resp. branických železáren. Od roku 1871 existuje sbor ve Vítkovì a od roku 1873 v Budišovì nad Budišovkou. Za první èeský obecní na Opavsku prohlašován sbor v Mikolajicích, který byl založen 15. listopadu 1879. Šlo však o obec moravské enklávy a sbor mìl nìmecké velení. Prvním ryze èeským hasièským sborem ve Slezsku se stal sbor v Kylešovicích, dnes souèásti Opavy, vytvoøený v kvìtnu 1884. Mìl 45 èinných èlenù a devìt pøispívajících. V jeho èele stál mladý uèitel Rudolf Gudrich, který se pak stal spoluzakladatelem èeského hasièstva na více místech ve Slezsku. Slezská zemská vláda kylešovický sbor potvrdila 26. èervna 1884. Byl zprvu souèástí 14. župy moravských enkláv, ale od roku 1895 už patøil k Opavské župì. Pøíkladu Kylešovic brzy následovaly další slezské obce. Ještì v témže roce (1884) byly založeny èeské hasièské sbory ve Slavkovì a v Hluboèci. V roce 1885 v Litultovicích, v Dolních Životicích a ve Skøipovì, a o rok pozdìji v Suchých Lazcích. V roce 1890 bylo èeských sborù na Opavsku dvanáct. Mezi pøedáky hasièù ve Slezsku patøili vedle Gudricha a Dubového Josef Hradil z Klimkovic a Karel Tomášek z Tìšínské župy. Dne 1. èervna 1890 se ve Slezsku ustanovila na své valné hromadì první èeská župa hasièská pro soudní okresy Opavu, 72

•

Vítkov, Bílovec a Klimkovice pod starostenstvím JUDr. Romulanda Dubového. Stanovy župy byly schváleny 26. dubna 1890. Vznik èeských sborù ve Slezsku mìl zvláštní význam pro národní hnutí. Struènì to charakterizoval Dr. Dubový na 1. sjezdu èeského hasièstva v Praze v roce 1891 výrokem Hájíme české dědiny. Ve slezských hasièských sborech èerpali èlenové nové síly k vytrvalé práci ve prospìch utlaèovaného národa. Nìmecké hasièské sbory ve Slezsku a na Moravì byly nejdøíve organizovány v zemské nìmecké Jednotì dobrovolných hasièù Moravy a Slezska Der Verband der freiwilligen Feuerwehren Mährens und Schlesiens. (v jiných pramenech Ústøední jednota nìmeckých sborù hasièských na Moravì). Pøedsedal jí Dr. Karl Richter z Moravské Ostravy, námìstkem byl M. Rohrer z Brna. Asi 85 sborù 25. února 1894 pod vedením Dr. Karl Richtra z jednoty vystoupilo a založilo Nìmeckou zemskou hasièskou jednotu ve Slezsku Deutscher Landesverband für Feuerwehr und Rettungswessen in Schlesien. V dobových materiálech se hovoøí také o Hasièské zemské jednotì Východního Slezska (Öster. Schles. Feuerwehr- Landes-Verband). Èeské sbory, kterých bylo ve Slezsku a v moravských enklávách 49, k této jednotì nepøistoupily. Hlásily se k České ústřední jednotě hasičské pro Moravu a Slezsko. Pro doplnìní musím uvést, že 22. dubna 1896 byla ustavena èeská Zemská hasičská jednota slezská. Prvním starostou byl zvolen opavský advokát JUDr. Romuland Dubový. Jeho námìstkem se stal Karel Jestøábek, dùlní inženýr v Lazích a jednatelem byl zvolen Rudolf Gudrich, tehdy øídící uèitel v Raduni, který v roce 1896 pøevzal starostenství. Ten také vydal spis Rádce pro hasičské sbory ve Slezsku. Ve Slezsku ještì od 13. února 1896 existovala Hasičská župní jednota č. XIV, která zastupovala moravské enklávy v zemi. Jejím starostou byl rolník František Valeèek z Mikolajic.

•

73

Za jednotnou organizaci • …v Èechách probíhaly nìkdy až velmi složité boje. V Almanachu èeského dobrovolného hasièstva z roku 1931 bylo zdùraznìno, že snahy všech tehdejších pracovníků a organizátorů hasičstva českých i německých nesly se k tomu, aby vybudována byla jednotná organisace, v níž by soustředěny byly všecky sbory dobrovolných hasičů v království Českém, české i německé. Na sjezdu nìmeckých hasièù èeského severozápadu v Karlových Varech v roce 1872 došlo k založení jednoty pro èeský severozápad, do které byly pøijímány i èeské sbory. Na den 1. záøí 1872 je svoláno do Chrastavy jednání Liberecké župy, které se usneslo na návrh Eduarda Kahla z Liberce na založení Ústøední zemské jednoty. Proti však byli èlenové okrsku Oharky (oblast Vejprt), kteøí navrhovali vytvoøit nejdøíve menší jednoty. Na sjezdu Teplické župy 27. a 28. záøí 1872 byl podán návrh na zøízení Zemské hasièské jednoty s pìtièlenným výborem. Na této schùzi byli pøítomni též èeští zástupci. Víme, že organizátoøi národních jednot byli v podstatì v pøátelském spojení. Ale Nìmci (podle Kahlova dopisu Josefu Šśastnému) se velice obávali, aby je Èeši s vytvoøením jednoty nepøedbìhli a neváhali svolat vlastní schùzi tzv. krajinských zástupcù ke spoleènému jednání do Prahy. Dobový tisk nepsal o nìjaké rivalitì, avšak o šlechetném závodění. Žel, soudržnost nìmeckých zájmù mìla pevnìjší základ. Mezitím se ještì sešli hasièi ze severních Èech 30. listopadu 1872 v Kadani a usnesli se podat žádost k zaopatøení v neštěstí

74

•

upadlých hasičů, jich vdov a sirotků, jakož i za zřízení zemské pokladny podporovací. Na dny 27. až 28. záøí 1874 se v Teplicích sešel II. sjezd hasièù èeského severozápadu, který vedl k vytříbení názorů na konečné ustanovení a upravení organisace hasičské v Čechách. Na poøadu dne bylo i projednání návrhu hasièù z Vejprt, kteøí chtìli, aby zřízena byla zemská podpůrná pokladna z příspěvků ze zemského fondu od pojišťoven a za vydání době přiměřeného řádu hasičského pro království české vzhledem k poměru hasičského sboru v obci. Eduardu Kahlovi bylo uloženo, aby zakládající výbor øídil. Nìmci se však s Èechy nemohli dohodnout na další spoleèné spolupráci a èeské zástupce pøi projednávání politického stanoviska napadli tak ostøe, že ti jednání opustili a rozhodli se pro založení vlastní jednoty. První z èeských sborù požadující sjednocení byl klatovský sbor, který 19. února 1875 vydal provolání, v nìmž poukazoval na potøebu spoleèné práce, a žádal svolání sjezdu èeského hasièstva v Království èeském. V roce 1875 se pak konaly ètyøi krajové sjezdy - Libochovice – 6. èervna, Turnov – 26. èervna, Klatovy – 25. èervence a Jindøichùv Hradec – 5. záøí, které pøipravovaly zamýšlený zemský sjezd. Tyto sjezdy jsou považovány za základní kameny pøíští èeské hasièské jednoty. Žádost o konání sjezdu 26. dubna 1876 v Praze však byla úøady s odvoláním na zákon o právu shromažïovacím (tím, že v programu byly položeny volné návrhy) zamítnuta, stejnì jako vytvoøení jednoty výnosem c.k. místodržitelství ze dne 21. èervna 1876, ve kterém stálo: Zřízení ústřední hasičské jednoty zemské zakázáno z důvodu, že stanovy nepodávají potřebnou jistotu, zdaliž se o zřízení spojení výhradně českých hasičských spolků aneb také českých i německých hasičských sborů a jich okresních

•

75

i rajinských jednot prostředkem této jednoty, která se zříditi má, jedná. Dne 23. dubna 1876 se sešli èeští zvolení delegáti k poradì v Praze v hostinci U Štìpána a usnesli se, že zemský sjezd má být svolán na 13. a 14. srpna téhož roku do Prahy. Tiskovým prostøedkem hasièù se v té dobì na nìkolik mìsícù staly stránky èasopisu Sokol. Obdivuhodné je zajištìní organizaèní stránky sjezdu, když zvážíme, že jeden z poøadatelù sjezdu žil v Klatovech (Václav Kohl), druhý v Jindøichovì Hradci (Josef Holè) a tøetí v Byšicích u Mìlníka (Josef Šśastný) a ani jeden nebyl z Prahy. A navíc mimo sjezd, organizátoøi zabezpeèovali doprovodnou výstavu hasidel. Mìlo probìhnout také hasièské cvièení na Kinského paláci, ale to kníže zamítl. Tak na poslední chvíli bylo dojednáno cvièení na Staromìstské radnici. Výstava hasièských výrobkù byla dohodnuta do Stromovky. Poøadatelé udìlali kus práce, i když Žel Bohu, též mnoho bylo těch, kteří díla společného se stranili. Dá se øíct, že generální zkouškou na slavnostní sjezdovou pøehlídku se stala poèetná úèast hasièù na pohøbu Františka Palackého dne 13. kvìtna 1876. Psal se 13. a 14. srpen 1876 a výkvět hasičstva dobrovolného sešel se k dílu společnému, i hrdě se dmula prsa naše při pohledu na statné ty pracovníky. V pražské Mìšśanské besedì se konal sjezd, kde byl za jeho pøedsedu zvolen jindøichohradecký advokát JUDr. Václav Naxera. Sjezd se rozhodl zøídit zemskou jednotu hasièskou s jednacím jazykem èeským a nìmeckým. Zúèastnilo se ho 800 hasièù z 88 sborù. Úèastníci sjezdu navštívili též první èeskou zemskou výstavu hasièskou ve Stromovce a podívali se na cvièný zásah na Staromìstském námìstí. Nejdùležitìjším bodem jednání byl bod pátý – Návrh na zařízení hasičské jednoty zemské, předčítání a schválení stanov. C.k. místodržitelství v Praze však stanovy vypracované Josefem Šśastným do doby konání sjezdu stále neschválilo. 76

•

Pøesto Česká hasičská jednota zemská byla založena a 24. èervna 1877 byly koneènì stanovy schváleny a potvrzeny vysokým c.k. místodržitelstvem dne 12. øíjna 1878 pod è. 58.139. Na zaèátky jednoty vzpomínal Josef Šśastný v Českém hasiči č. 7/1880: K jednání tomuto pobádala hlavně i ta myšlénka, že při tomto všeobecném shromáždění hasičstvo české navzájem se sezná, že v přátelském rozhovoru klidně porokuje o všem, co hasičstvu českému bylo by na prospěch, a co nejhlavnější jest, že přikročiti může hasičstvo dobrovolné při této příležitosti k utvoření jednoty zemské, otázky to pro hasičstvo dobrovolné dosahu nezměrného. Myšlenka tato byla mi vodící hvězdou v dalším konání. V přesvědčení, že jen spojenými silami dodělati se může hasičstvo české úspěchů velkolepých. Rozvoj však brzdil témìø žalostný nezájem. K nové organizaci se pøihlásilo jen 42 sborù ze 175. O celonárodní organizaci lze jen hovoøit s urèitou opatrností. Václav Kohl charakterizoval danou situaci slovy: Stanovy byly roku 1877 schváleny, žel Bohu, že česká naše jednota s rovnoprávnou řečí jednací liknavostí sborů hasičských a rozmrzelostí pořadatelů sjezdu v život nevešla a my chtějíce soudruhům svým zajistiti v úrazech a nehodách podpory, nuceni jsme byli přistupovati ku zemské jednotě pro Čechy, již Němci po nezdaru našem roku 1878 v Teplici zařídili. První porada jednoty se konala 25. øíjna 1878 v Horažïovicích, kde vznikla první èeská župa. Vývoj se zaèal opírat o župy a následnì 8. èervna 1879 vznikla druhá župa v Libochovicích a tøetí v Chrudimi. Další pak v Lounech a v Èáslavi. V roce 1880 byla založena Mìlnická, pak Klatovsko-pøestická, Hoøovicko-smíchovská, severovýchodních Èech v Jaromìøi a politického okresu Žambereckého. Útlum zájmu o èinnost v jednotné organizaci však trval dál. Zároveò se zaèala prolínat èinnost èeských a nìmeckých sbo-

•

77

rù. Ve stanovisku èeského hasièstva otištìného v Èeském hasièi 25. èervna 1880 stojí: Dílo tak zdárně započaté, ke kterému pohlížela inteligence hasičstva českého co k spasnému majáku v tehdejším rozbouřeném vlnobití života všedního, zmařena byla bezměrnou netečností nastávajících pracovníků… Sborové němečtí s chvatem předstihli nás v díle započatém, ruka cizí řídí otěže mladé jednoty zemské… Faktem jest nepopíratelným, že hasičská jednota zemská v nynějším svém složení jest dílem hasičských jednot německých a že o zařízení české jednoty zemské, tak jak původně byla projektována, nemůže po všech těch pracích bezvýsledných býti nadále ani řeči. Na dny 27. až 28. èervna 1880 byl do Klatov svolán sjezd spojený s hasièskou výstavou, který byl opìt zrcadlem stavu hasièského hnutí. Ze 105 úèastníkù byla naprostá vìtšina ze západních a jižních Èech a z Prahy. V èeském prostøedí vše nasvìdèuje velkému hledání vlastní hasièské identity. Na pøekážku ji patrnì stál nezájem širší základny. Mnohé obecní organizace nejenže neuznávaly ústøední jednotu, ale ani župní jednoty. Ve vìci sjednocení se více angažovali jednotlivci, kteøí však nestaèili dotáhnout øešení problémù do úspìšných závìrù. Josef Šśastný si na stránkách Èeského hasièe è. 13/1880 postìžoval: Až dosud však pracujeme osamotněle, nevíme, jakými pomůckami hasičskými vládnou četné naše voje hasičské, přesný počet českých sborů hasičských a mužstva hasičského jest nám veličinou neznámou, my až doposud nezměřili sil svých, což přece se státi musí, máme-li čerstvé místo zaujmout na kolbišti práce společné. Nìmci byli z organizaèního hlediska mnohem dùslednìjší. Pokud v roce 1880 mìli už 24 funkèních župních jednot, Èeši osm. K organizaci pøistupovali rozhodnì koncepènìji a postup

78

•

mìli více propracovaný. Spíše pochopili dùležitost centrálnì øízené organizaèní struktury. Na 5. srpna 1877 svolal Eduard Kahl do Prahy poradu devíti dùvìrníkù. Za èeskou stranu byli pøítomni Josef Šśastný a Josef Lammer za pražský sbor. Byl zvolen sedmièlenný výbor, ve kterém byli èeští hasièi zastoupeni JUDr. Vojtìchem Fotrem, JUDr. Václavem Naxerou a Josefem Šśastným. Výboru tomu bylo uloženo vypracovati stanovy zemské jednoty, svolati sjezd zástupců hasičských sborův a zaříditi ústřední jednotu. Ve dnech 24. až 25. bøezna 1878 byla v Teplicích založena Ústřední zemská hasičská jednota Království českého. Podle stanov pøijatých 13. listopadu 1887 v Praze s názvem Zemská ústřední hasičská jednota království Českého (ZÚHJ). V èele jednoty stál tøináctièlenný ústøední výbor, jehož pøedsedou byl zvolen Eduard Kahl. V podstatì bylo teplické založení ÚZHJ nìmeckými hasièi považováno za akt sjednocení hasièstva v Èechách a vedle jednoty bavorské šlo o největší přísně organizované hasičské sdružení na světě. Musíme mít však na pamìti, že èeské sbory do Teplic nikoho nevyslaly. Pouze Josef Šśastný se omluvil dopisem, ve kterém neúèast zdùvodòuje nefunkèností èeské jednoty a pøislíbil, že tato k jednotné organizaci pøistoupí pozdìji. V Teplicích bylo zastoupeno 127 hasièských sborù s 10 399 èleny. Jiné prameny hovoøí o deseti jednotách se 163 sbory a asi 14 000 muži. V té dobì bylo v Èechách 16 nìmeckých jednot se 247 hasièskými sbory s 19 691 muži. Spoleènì bylo vyhlášeno, že nutná jest potřeba, aby správa záležitosti hasičských byla sjednocena, a to ve zøízené právì ústøední jednotì, podobné jednotám na Moravì, ve Slezsku a dalších rakouských zemích.

•

79

ÚZHJ vstoupila do aktivní èinnosti ustavující schùzí v Praze ve dnech 23.–25. bøezna 1879. Pøedsedou jednoty se stal Eduard Dobrowolski a jednatelem Reginald Czermack (èeské prameny udávají transkripci Èermák, ale mùže tak vzniknout mýlka, že byl Èechem). V závìrech schùze se také konstatovalo, že byl ustálen pomìr ÚZHJ vùèi Rakouské jednotì øíšské. Na schùzi bylo pøijato usnesení o vybírání roèních pøíspìvkù a o výpomoci v nemoci. Zároveò byla podána žádost o zemskou subvenci ve výši 6000 zlatých. Byl také podán návrh na zmìnu Policejního øádu požárního v Èechách. Informovaly o tom èetné tehdejší denní listy a k jednotì se zaèala hlásit celá øada jednot tak, že ÚZHJ se k 30. èervnu 1880 dostala na poèty 32 358 èinných èlenù v 551 sborech a 41 jednotách. Dne 29. bøezna 1879 je v Praze vydáno provolání k podpoøe hasièstva s bratrským spojením nìmeckých a èeských hasièù pod heslem Svorně kupředu! V úvodu se podtrhává: Domníváme se nyní, že jest domnění, jakoby nově zřízená Ústřední zemská jednota výhradně pro německé hasičské sbory byla založena a že na české sbory ohledu nebéře, aneb je ku přistoupení ani nevyzvala. Proti tomu nutno nám důrazně se ohraditi jménem šlechetné věci, kteréž sloužíme, nutno nám veřejně osvědčiti, že jsme výbory všech českých župních jednot pozvali a jim certifikáty zaslali... Hasič co takový nezná národnosti, že dbá toliko lidskosti, by, když třeba, pomoci přispěl, budiž si to Němec, budiž si to Čech. Na to byl 1. záøí 1879 vydán obìžník s výzvou pro všechny sbory bez rozdílu ke vstupu do jednoty. K ÚZHJ zprvu pøistupovaly pouze nìmecké župy, ale po provolání èeského hasièstva z èervna 1880 se situace mìní. V nìm stojí mimo jiné psáno: Čech i Němec ovládán jest na poli hasičském toutéž vznešenou myšlénkou, prospěch a zdar hasičství máme na zřeteli všichni, pracujeme dobrovolně z nejšlechetnějších popudů společně 80

•

pro blaho veškerenstva, a proto chtějme též společnou rukou dobudovati dílo na pevných základech německými bratry založenými. Ochrana bližních získala prioritu. Ve dnech 14.–15. srpna 1881 se v Praze sešel druhý øádný sjezd zástupcù ÚHZJ. V roce 1881 vstoupilo do ÚZHJ 12 èeských žup, které sdružovaly 170 hasièských sborù. V té dobì už bylo v jednotné organizaci sdruženo 381 nìmeckých sborù. Èeští zástupci byli zvoleni i do výboru jednoty a výbor byl rozšíøen na 15 èlenù (deset Nìmcù a pìt Èechù). Hlavními funkcionáøi se stali: starosta – Edvard Dobrowolski z Bíliny, 1. námìstek – JUDr. Jan Figar z Chrudimi, jednatel – Reginald Czermack z Teplic, pokladník – Jan Zdiarský z Prachatic. U pøíležitosti 25. výroèí sòatku císaøského páru (1879) podala ÚZHJ osvìdèení loajality císaøi Františku Josefu I. a císaøovnì Alžbìtì. Následnì pak v roce 1881 svou loajalitu potvrdily veškeré župní a okresní jednoty organizované v ÚZHJ pøi pøíležitosti sòatku korunního prince Rudolfa a arcivévodkynì Štìpánky. Situace v ÚZHJ zùstala neobvyklá. Starosta Czermack ve Zprávì ústøedního výboru z 20. èervence 1881 byl nucen konstatovat, že hasičství v Čechách nabylo vlastně ve svých velkých rozměrech teprve za nejnovější doby vynikající důležitosti není asi jediné korunní země rakouské, která by se mohla vykázati takovým množstvím hasičských sborů jako Čechy, jakož se také žádná jednota s ústrojím stanovami tak upraveným české zemské jednotě nevyrovná. Pohlédneme-li však do vnitřního uspořádání sborů samých, shledáme, bohužel, nelad, jakého snad zase nikde není. Od poèátku trvání ÚZHJ do 30. èervna 1881 mìla jednota pøíjem 3644 zlatých 5 krejcarù a vydání 2553 zlatých. Pøíspìvky

•

81

byly vypláceny v 26 pøípadech úrazù pøi cvièení a 58 pøípadù úrazù pøi zásazích. Vznikaly také vojenské hasièské sbory. Napøíklad v Jindøichovì Hradci bylo v roce 1880 vytvoøeno první hasièské oddìlení o dvaceti mužích.

82

•

Pojištìní, výstroj, výzbroj • …a další potøeby nezùstávaly stranou zájmù. Velký zvrat v oblasti hasièstva nastal v roce 1882 vydáním zákona o povinnosti pojišśoven pøispívat na požární ochranu. Významnou úlohu sehrál také Výpomocný fond dobrovolného hasičstva moravského, z jehož prostøedkù byla poskytována podpora èlenùm hasièských spolkù po dvacetiletém èlenství. Dne 24. prosince 1884 byl pøijat Zákon zemský 1884 èís. 62, kterým se stanoví povinnost pojišťoven ku plnění příspěvků pro výdeje k účelům hasičství a ku podpoře hasičův k úrazu přišlých v království Českém. K tomuto zákonu pak bylo 19. listopadu 1885 vydáno provádìcí naøízení pod èíslem 10517. Výnosem c. k. ministerstva financí è. 9831 ze dne 13. dubna 1885 byly hasièské dobrovolné sbory osvobozeny od ekvivalentního poplatku. 30. dubna 1883 ÚZHJ schvaluje pøedpisy o stejnokroji a výzbroji. Stejnokroj tvoøí: Dlouhá volná blùza ze silného novošedého sukna s ohrnovacím límcem a výložkami svìtloèervené barvy. Povolen je též kabát ze stejného sukna podle vojenského vzoru. Spodky ze stejného sukna se svìtloèervenou lemovkou, plášś z tmavošedého sukna vojenského støihu s nachovou lemovkou a èepice po zpùsobu c. k. dùstojníkù se zlatou šòùrou s èervenými pruhy. Do výzbroje patøila pøilba, smyèka, kožený pás, sekerka, návìštní píšśalka a další. Hodnosti – velitel, námìstek velitelùv, nadhasiè, èetaø a èlenaø – byly rozlišeny odznaky. Tento stejnokroj se však zdál pøíliš vojenský a hasièi více inklinovali ke vzoru sokolskému. Bohužel, ani za dalších deset

•

83

let nebyly stejnokroje ujednoceny. Pøesto, než byla vytvoøena odìvní komise, názory na nì byly rùzné. Docházelo k èastým zmìnám. Pøedevším cesta k zásahovým stejnokrojùm vedla pøes øadu let získávání zkušeností. Patrnì nejvíce jich zaznamenal nejstarší sbor z Velvar. Pøi založení sboru se Velvarští usnesli na zavedení èepic podìbradek. Hned pøi požáru v roce 1864 dvìma èlenùm sboru èepice shoøely a jednomu byla rozbita hlava. Proto se pøešlo k zavedení pøileb. Zároveò sbor nosil letní kabátce na zpùsob saka s klopenými límci a s èernou vázankou kolem krku. Pøi dvou zimních požárech onemocnìlo šest hasièù, z nichž jeden zemøel za pùl roku a druhý na následky prochlazení za nìkolik let. Velvarský sbor byl tedy vybavený i teplými kabáty se zapínáním u krku. Za 28 let pak po 116 zásazích neonemocnìl ani jeden muž. Ale pouèení z Velvar není jediné. Jak napsal Matìj Mayer v Èeském hasièi è. 23/1892, bylo v té dobì známo 66 smrtelných onemocnìní pøi požárech nebo konèících plnou invaliditou. Nechybìly ani pøípady, že se hasièi v plátìných oblecích úèastnili v zimì pohøbù nebo v promrzlých kostelech èestných hlídek u Božího hrobu. Až 6. øíjna 1892 byl výborem ÚZHJ místo saka zavedena èamara s 5 cm širokým uzavøeným límcem sepjatým háèkem. Z ní vykukoval na 1 cm tuhý límec košile. Zavést jednotný stejnokroj však bylo prakticky nemožné, tak se alespoò apelovalo o jeho zavedení u nových sborù a u starých, aby byl starý stejnokroj, co nejvíce pøizpùsoben novému. V prosinci 1893 pak byl Kabinetní kanceláøi Jeho Velièenstva schválen hasièský znak dle návrhu jednoty. Zaèalo se také se zavádìním výuky požární bezpeènosti na školách. Zemská školní rada vydala 29. èervence 1885 naøízení, ve kterém jsou pokyny, jak si mají uèitelé poèínat ve 84

•

školách, hrozí-li nebezpeèí požáru nebo jiné nehody. Naøízení se zabývalo také protipožárním zabezpeèením školních budov. V osmdesátých letech 19. století vrcholila také diskuze o zaøazení hasièù k ozbrojeným složkám. Dohady vznikaly pøednì v souvislosti, zda mají smekat pøilbu pøi církevních obøadech. Situaci vyøešilo c. k. místodržitelství v Èechách vynesením ze dne 6. øíjna 1885, è. 61124, které praví: …hasičské sbory jsou přísně organisovanými tělesy, které jak dle kroje takž i dle výzbroje vedle c. k. vojska a tzv. Měšťanských sborů ostrostřeleckých nejvíce vojenského vzezření mají, ježto sbory ty i plně vojenským velením se řídí… K názoru, má-li sbor hasičský počítán býti ku sborům „vyzbrojeným“ musíme přisvědčiti, neboť vedle zbraní útočných jsou ještě zbraně ochranné, a ty právě jsou to hlavně, jaké hasič nosí. Ale nehledě ani k zbraním ochranným, jako přilbám, výzbroji lezeckému atd., má téměř každý hasič „ve službě“ nástroje s sebou, které, byť i v prvém slova smyslu nebyly zbraněmi, mají značnou podobnost se zbraněmi našich předků. Lezecká sekyra, bourací motyka, nůž s pilkou atd., jak podobny jsou mečům a jiným zbraním jak pobočným tak ručním, třeba jimi skutečně nejsou a určeny jsou k účelu míru, k účelu bohulibému, k účelu ochrany bližnímu. Otázku, zda sbory hasičské ku sborům ozbrojeným patří, pokládáme, jak se samo sebou rozumí, za platně zodpovězenou a neuznáváme za nutno, více se o ní šířiti. Zároveò se øešil problém osvobození hasièù od služby v systému domobrany. ÚZHJ napsala na jaøe 1886 zákonodárnému sboru: Vysoká panská sněmovno rady říšské račiž sbory hasičské zachovati i pro případ svolání domobrany k pomoci v případě neštěstí schopnými a vyslovit, že sbory hasičské pojaty býti mají ve výklad předposledního odstavce § 2, zákona o domobraně.

•

85

Dne 19. února 1888 se ústøední výbor ÚZHJ usnesl, že v seznamech sborů hasičských mohou ochránci toho kterého sboru jen tehdáž co činní členové uvedeni býti, když dle stanov toho dotyčného sboru mají vlastnosti členů činných a používají svého stejnokroje, totiž svého označení. Cenìna byla také spoleèensko-kulturní role hasièstva. Jak konstatoval Josef Hubálek na sjezdu Župní jednoty chrudimské 15. srpna 1888: Hasičský spolek byl ve většině venkovských obcí prvním spolkem, který občanstvo ve svorný celek svedla sdružil. Hasičství podporuje ctnosti občanské a přispívá k vzdělanosti a ušlechtění občanstva, neboť myšlénky a snahy dobré v činy převádí.

86

•

Cesta k rozdìlení

•

…èesko-nìmecké hasièské jednoty byla neménì trnitá než k jejímu vytvoøení. Ve správním období 1884 – 1887 byl, mimo jiné, projednán a schválen øád o rozdìlení správy ÚZHJ dle sekcí, opravy a doplòky o stejnokroji a návrh na zmìnu nových stanov. Ústøední výbor ÚZHJ se sešel 10. listopadu 1884, 11. ledna, 29. a 30. listopadu 1885, 21. ledna a 10. øíjna 1886 a 22. kvìtna a 12. a 13. listopadu 1887. Dne 9. listopadu 1884 se v zasedacím sále zemìdìlské rady v Praze konala III. valná hromada delegátù ÚZHJ. Jednacími jazyky byla nìmèina a èeština. Se zprávou o rozvoji hasièstva v Èechách vystoupil Josef Bauer z Liberce, který mimo jiné øekl, že kdyby místo podporování hasičských sborů byl správně důraz kladen na zlepšení hasičství vůbec…, aby byla zlepšena bezpečnostní opatření proti ohni ne prospěch všech obyvatelů země. Za pøítomnosti 62 èeských a 127 nìmeckých delegátù zasedání pøijalo rezoluci, kterou se určuje, aby jednací agendy v obou zemských řečích odděleně se vedly, což ústřední výbor má provésti změnou jednacího řádu při plném šetření dosavadních stanov. Do èela èeské sekce se postavil JUDr. Jan Figar z Chrudimi, jednatelem se stal Josef Šśastný z Byšic a pokladníkem Matìj Mayer z Horažïovic. K 15. øíjnu 1884 èítala ÚZHJ 77 župních jednot s poètem 1 070 sborù a 58 443 èlenù. Bylo zde konstatováno, že tento rok hasièi nezískali žádnou zemskou subvenci. Na schùzi 11. ledna 1885 došlo ke změně jednacího řádu za účelem rozdělení jednatelství dle obou zemských řečí. Nešlo však

•

87

o oddìlení od ÚZHJ, jak by mohlo být nìkdy chápáno. Šlo pouze o vyslovené ulehèení prací. Mají tudíž obě sekce za úkol prováděti jazykově rozděleně vnitřní styk se župními neb okresními jednotami hasičskými, kdežto všechny ostatní záležitosti, zvláště zastoupení na venek, ústřední správě vyhraženy zůstávají (viz zápis ze schůze). Myslím si, že hasièi v národnostnì rozdìleném státì mohli jít jiným organizacím v jednotné souèinnosti pøíkladem. V daném období k ÚZHJ pøistoupily Královická, Nymburská, Dolnokrálovická, Novobydžovsko-Chlumecká, Øíèanská, Podøipská, Náchodská, Slánská, Benešovská, Uhlíøskojanovická, Povltavská, Podblanická, Sedlèanská, Kutnohorská a Podžbánská župa. V prvním èísle Vìstníku zemské ústøední hasièské jednoty království Èeského ze dne 1. ledna 1886 se JUDr. Jan Figar, Josef Šśastný a Matìj Mayer podepsali pod prohlášení, ve kterém se pravilo, že Ústřední hasičská zemská jednota království Českého, pojící v sobě, až na malé výjimky, bez rozdílu národnosti, veškeré hasičstvo vlastí naší a všeobecně jsouc také jako důstojný jeho zástupce uznávána, jak nejnověji vidno z prováděcího nařízení ku zákonu ze dne 24. prosince 1884, č. 62 z.z. stálou béře o to péči, aby sbory dobrovolných hasičů nejen ve vystupování veřejném, ale i v ohledu technickém jednotně sobě vedly a stálého pokroku v příčině té účastny byly. Národnostní rovnost dobrovolných hasièù potvrzují i zprávy o èinnosti, které byly v èeském i nìmeckém jazyce vydány ve spoleèné vazbì u JUDr. Figara v Chrudimi, v nichž svorné působení obou národností ve věcech hasičských důraz položen byl. V Protokolu ze schùze výboru ÚZHJ ze dne 21. ledna 1886 starosta Dobrowolski odùvodòoval nutnost projednání Nařízení prováděcího k zákonu ze dne 24. prosince 1884, kterým se 88

•

stanoví povinnosť pojišťoven ku plnění příspěvků pro výdeje k účelům hasičství a ku podpoře hasičů k úrazu přišlých v král. českém, ve kterých ètyøi èlánky zákona hasièùm nevyhovovaly. Na zasedání 10. øíjna 1886 byl pak pøijat návrh nìmecké sekce na nevytváøení dvou jednot v jedné dvojjazyèné župì nebo okresu, pokud to není nezbytnì nutné. Na jaøe 1886 byla pøijata pravidla pro pøezkušování cvièitelù. Dne 22. kvìtna 1887 byly mimo jiné projednávány rezignace nìkterých èelních funkcionáøù, kteøí k tomu mìli osobní dùvody. Vìtšinou vztahové. Šlo o pøekážky v podnikání a tøenice (nikoliv národnostní!), které v podstatì byly zbyteèné. Názory ve výboru se mnohdy rozcházely a dojít k jednotným závìrùm byl pro pøedsedu schùze vždy problematický úkol. Poukazovalo se také na to, že pražský sbor zavádìním vlastních pravidel vnášel do pravidel jednoty urèitý zmatek. Na 30. kvìtna 1887 svolal do Brna Ústøední rakouský hasièský výbor IV. rakouský sjezd hasičský. Hlavním tématem byly otázky stanoviska hasièstva k zákonu o domobranì, rozprava o pojišśovnách a další. Dne 13. listopadu 1887, po dlouhé diskuzi pøedchozího dne, byla odhlasována úprava nových stanovy, které stanovily poslání ÚZHJ: I. povznes spořádaného hasení, zvláště ale výcvik a rozšíření hasičstva v království Českém, II. péče o dostačitelné podporování ve službě k úrazu přišlých neb onemocnělých členů sborů ve svazku jednoty jsoucích a jich pozůstalých, III. zřizování pokladnic nemocenských, invalidních a úmrtních. Pøi druhém ètení byly stanovy pøijaty. Právní platnosti nabyly 16. prosince 1887. Na IV. schùzi poslancù ÚZHJ 13. listopadu 1887 bylo pøítomno 201 nìmeckých a 98 èeských delegátù. Èeši nemohli nic prosadit a nedostali se ani na místopøed-

•

89

sednické funkce. Dr. Figar pronesl, že tak to býti dál nemůže. K datu IV. poslanecké schùze ÚZHJ mìla nìmecká sekce 70 jednot, 928 hasièských sborù s 61 344 èleny a èeská sekce 47 jednot, 786 hasièských sborù se 30 622 èleny. Dohromady jednota organizovala 1 714 hasièských sborù a 91 966 èlenù. Pøedsedou byl opìtovnì zvolen (devatenácti z dvaceti hlasù) Edvard Dobrowolski z Bíliny. Jeho zástupcem se stal Reginald Czermack z Teplic a hlavním jednatelem Karel Staudt z Josefova se svým zástupcem Josefem Draschem z Lobendavy. Ústøedním pokladníkem byl zvolen Josef Ströhl z Chebu. Èlenové nìmecké a èeské sekce byli voleni zvlášś pouze svými poslanci. Èleny èeské sekce byli zvoleni Dr. Jan Figar z Chrudimi, Josef Šśastný z Mìlníka a Matìj Mayer z Horažïovic. Shromáždìní potvrdilo, že datem vzniku jednotného hasièského hnutí v Èechách byl 24. bøezen 1878, který od té doby nikdo oficiálnì nezpochybnil. Jednota nìmeckých a èeských sborù byla zatím potvrzena.

90

•

Samostatná èeská jednota • …se stala hlavním cílem našich hasièù. Od poèátku roku 1888 si však èeští hasièi stále více uvìdomovali své menšinové postavení v hasièském hnutí v èeských zemích. Celou situaci nejlépe pøibližují stránky Èeského hasièe è. 8 ze dne 25. dubna 1888, kde se mimo jiné píše: A přece vzdor pečlivosti, jakou i nejvyšší kruhy otázce hasičské věnují (protektorem ÚZHJ se stal arcikníže Rudolf), nedaří se českému hasičství v té míře, jak vyžaduje toho účel spolků tak znamenitě dobrodějných! Musíme s politováním doznati, že ve směru tom daleko nás předstihli hasiči naši německé národnosti, kteří té doby převládají v zemské Ústřední jednotě. A tážeme-li se po příčině tohoto našeho neúspěchu, musíme poctivě doznati, že zavinili jsme tak sami, v první pak řadě české obce, které až dosud neuznaly toho potřebu sbory hasičské sobě zříditi. Nepatrné vísky německé mohly by bohatým obcím českým ve směru tom lákavým býti vzorem. Neúspěch náš v jednotě zemské zavinily na dále též tak zvané sbory „divoké“, které až dosud žádnému svazku župnímu za člena se nepřihlásily a tím počet hlav v české straně valně ztenčily. Nedostatky se ukázaly také pøi pojišśování èeských hasièù. Skuteènost byla taková, že pokud ještì nedávno nejpoèetnìjší župy pøihlašovaly k pojištìní až 2 000 èlenù, tak v roce 1887 to bylo pouhých 1000 až 1200 èlenù. Nìmecké sbory byly v tomto dùslednìjší.

•

91

Poèetní nepomìr mezi Èechy a Nìmci k závìru roku 1887 byl znatelný. Èeských 47 žup k 70 nìmeckým, 790 sborù k 943 a 30 636 Èechù k 61 454 Nìmcùm zaøazeným do nich. To se odráželo v Ústøedním výboru ÚZHJ, který sestával ze ètrnácti Nìmcù a sedmi Èechù. Užší správa (pøedseda, zástupce, pokladník a jednatel) byla èistì nìmecká. Lítost sdìlená na stránkách Èeského hasièe è. 17/1889 charakterizuje situaci jednoznaènì: Ztrácíme půdu a vážnost v jednotě zemské na straně jedné a na straně druhé připravujeme se každoročně o značné tisíce, které německé obce svým čilým si počínáním v ohledu hasičském si zabezpečují. Národnostní roztržka nenechávala na sebe dlouho èekat. Staèí, aby novì založený hasièský èasopis Mittheilungen aus dem Gebiete des Feuerlöschwesens napsal poznámku, že hasičstvo v Čechách jedině přispěním Němců dosáhlo oné výše, na které se nalézá a že týmže přičiněním také na onom stupni dokonalosti udržuje. (Das Feuerwehrwesen Böhmens ist durch deutsche Kraft zu jener Höhe gelangt, auf der es sich befindet und wirddurch dieselbe Kraft auf jener Stufe gehalten). ÚZHJ se k tomuto neobjektivnímu hodnocení ohradila a pro uklidnìní situace reagovala prohlášením, v jehož závìru stálo: Kráčejme svorně ruku v ruce v před a mějme na zřeteli jedině účel náš. Pak bude nám opravdu možno říci, že jedině instituce hasičská to jest, která sporem národnostním ušetřena zůstala, že pod praporem humanity pracují vedle sebe svorně Čech i Němec. Buďme bratry pravými, nepokrytými a ctěme jedni druhých. Tak dosáhneme společného cíle nejlépe! Na oslavách výroèí založení velvarského hasièského sboru 18. srpna 1889 Dr. Figar vystoupil s prohlášením, že jednání, způsoby a prostředky, jimiž zachází v ústřední jednotě hasičské německý díl, že nezbývá českému hasičstvu jiného než svépomoc. 92

•

Konalo se nìkolik porad èeské sekce ÚZHJ a 5. bøezna 1890 podali její funkcionáøi (Mayer, Figar, Šśastný) výboru ÚZHJ pøípis s návrhem na zmìnu stanov a složení ústøedí ÚZHJ. Pravilo se v nìm jednoznaènì – Stávající neshody v království Českém mají nemalý vliv na poměry v naší ústřední zem. hasičské jednotě a jestliže co neshody tyto co nejvíce podporuje, jest to změna stanov, které tak nenadálým způsobem před 3 roky nám byly uloženy a na základě jichž dosavadní menšina vší naděje se vzdává, že by jazykové zájmy její způsobem žádoucím zajištěny a chráněny byly, ano za poměrů stávajících i do budoucnosti nelze toho očekávati, poněvadž stanovy nač nepodávají menšině nějaké záruky, že by správa a výbor jednoty rovnoprávnosti jazykové šetřiti byl povinen… Jsme-li a máme-li býti soudruhy, nesmíme mezi sebou zápoliti zakupováním majority, kteráž většině neprospívá a menšinu do výlučného postavení vnucuje, nýbrž činnosti hasičskou… Mimo rozdíly jazykové liší nás i moment postavení sborů v národě našem. Zřizování, existenci a roztříštěnost hasičských sborů německých podporuje hlavně jich ryze německý ráz. V národě českém rozvoji hasičských sborů naopak nejvíce vadí to, že svazkem v ústř. Jednotě nejsme sbory ryze českými, nýbrž spíše kosmopolitickými, podřízenými zcela řízení a vedení německému, čímž spolkový život náš a skoro veškerá zařízení nejsou v duchu národnosti naši. Pøípis vzbudil mezi hasièi veliký rozruch a 1. kvìtna 1890 dala èeská sekce návrh na zmìnu stanov, které by posvìtily rozdìlení na dva samostatné celky. Bylo však také podtrženo, že osvìdèujeme, že ve schůzích výboru Ústřední zemské hasičské jednoty království Českého při našem osobním styku se zástupci německými panovalo vždy shoda a že tito při poradách a žádostech za podpory věcné neb osobní formálně správně jednali, ačkoliv litujeme a těžce neseme, že hasičstvu českému vyměřeno jest ve výboru tomto se všemi následky menši-

•

93

ny zastoupení počtem skrovným, v pětičlenné ústřední správě pak členem jediným. Na výborové schùzi ÚZHJ 11. kvìtna 1890 byl podán spis pamìtní, podepsaný známými hasièskými pøedáky. Dr. Figarem, M. J. Mayerem a J. Šśastným, ve kterém navrženo pøátelsky rozdìlení zemské hasièské jednoty. Na Rakouském výboru hasièském ve Vídni ÚZHJ zastupoval JUDr. Figar (starosta Czermack byl nemocen). 26. øíjna 1890 došlo v Praze pod pøedsednictvím Edvarda Dobrowolského k zasedání, na kterém jeho úèastníci usnesli, že Stávající zemská ústřední hasičská jednota král. Českého budiž na příště rozdělena ve dvě samostatné, od sebe úplně odvislé jednoty zemské. Koncem roku 1890 mìla èeská sekce 62 žup, 1219 sborù a 61 591 èlenù. Èeští hasièi zasahovali v roce 1890 u 3990 požárù, z nichž bylo 881 v místech pùsobnosti sborù a 3109 pøespolních výjezdù. Sbory se úèastnily 18 496 cvièení, 9721 veøejných vystoupení a vykonaly 21 431 hlídek. Následkem hasièské služby v prùbìhu toho roku k úrazu pøišlo a onemocnìlo 284 hasièù, pìt jich zahynulo a devìt utrpìlo zranìní s trvalými následky. Nìmecká sekce pak mìla 77 žup, 1183 sborù a 72 758 èlenù. Poèet èeského èlenstva stále stoupal, což mìlo vliv na celkovou èinnost ÚZHJ. Na V. poslanecké schùzi ÚZHJ konané 1. února 1891 v pražském Grand-Hotelu byly vytvoøeny dvì samostatné a rovnoprávné zemské jednoty – Zemská ústřední hasičská jednota království Českého a Fauerwehr-Landes-centralverband von Böhmen. A jak prohlásil hlavní èeský øeèník Matìj Mayer, dělení se neděje ze zášti nebo z důvodů politických… My přijmeme rádi poučení od Němců a oni od nás z toho důvodu, aby se hasičstvo v Čechách rozšiřovalo a rozvíjelo po zásluze.

94

•

Dr. Figar pak dodal: Přátelství osobní, které nás po 12 let neobyčejným stupněm pojilo, že jsme si při každé potřebě přicházeli vstříc, to i na dále mezi námi potrvá. A proto myslím, že, když se rozejdeme podle spolkového zákona, bude nás spojovati stejný cíl. Jako bratrsky ruku podával Čech Němci a Němec Čechu s díky za práci společnou na poli humanity, tak zajisté vy, bratři němečtí, shledáte novou jednotu, která vedena bude povždy v těch intencích, které byly v jednotě dosavadní. V protokolu z 1. února 1891 o rozdìlení podepsaném pøedsedou bývalé jednoty Dobrowolským stojí: Dělení nevyvolalo žádný spor, nýbrž má se jím každé straně k právu dopomoci. Na české hasiče nepohlíželo se doposud jako na Čechy a musí se k tomu působiti, aby české sbory hasičské zaujaly takové postavení v životě lidu jako jiné spolky, neboť čeští hasiči mají též česká srdce, byť i červených košil postrádali. Toho se může dosíci jen rozdělením, a proto požádali Češi Němce, aby je v míru a přátelství z jednoty propustili. Dělení se neděje ze zášti neb z politických důvodů, neboť s tím nemá dělení co činiti. Dne 1. února 1891, ve tøi hodiny odpoledne, poslední schùze nìmecko-èeské hasièské jednoty skonèila spolu s její existencí. Jedna jednota se stala minulostí, aś žije jednota nová! Dne 2. února 1891 se ve velké dvoranì Mìšśanské besedy sešla ustavující valná hromada èeské Zemské ústřední hasičské jednoty království českého. Pøítomno bylo 121 delegátù z 57 župních a okresních jednot. Prvním øeèníkem byl starosta král. Hlavního mìsta Prahy Dr. Jindøich Šolc, který delegáty srdeènì pozdravil. Do správy èeské ZÚHJ byli zvoleni: JUDr. Jan Figar (starosta), Antonín Madìra (námìstek), Matìj Mayer (jednatel), Josef Šśastný (pokladník) a Jan Hinkenikl (zástupce pokladníka).

•

95

Od 19. února 1891 byla èinnost jednoty úøednì zahájena schválením stanov a od 1. dubna 1891 zaèala jednota prakticky pracovat samostatnì. Do provolání ZÚHJ úèastníci zakládající schùze zapsali: Hasičstvo české jako jeden muž přálo sobě rozdělení zemské jednoty, protože v téže jednotě necítilo se domovem a tudíž nedělilo se o práva zaručená národa svého, nýbrž pocítilo všestranně potřebu volnosti nového žití ve svém vývinu a zmohutnění. Hasičstvo české posaváde neptalo se vůdců svých na politické jich smýšlení a doufá pevně, že bez rozdílu stran a kastovnictví půjde vždy za cílem vytknutým pod praporem humanity i pod praporem národní volnosti. Chtìl bych vedle tìchto událostí pøipomenout postavení hasièù z Království èeského v rámci celorakouské hasièské organizace. V jejím èele v té dobì stál Reginald Czermack z Teplic a jeho zástupcem byl JUDr. Karl Richter z Moravské Ostravy. Zároveò se vznikem nové jednoty byl kladen dùraz na technickou stránku hasièstva. Hned na první schùzi ústøedního výboru 2. února 1891 vznesl jednatel Mayer návrh na zøízení technické komise. Tento návrh byl jednomyslnì pøijat. Na druhé schùzi 7. èervna 1891 mìla komise jasný program. Zaèaly se zpracovávat odborné referáty a od roku 1893 vychází Hasièská knihovna s velmi potøebnými hasièskými pøedpisy. První sjezd nové jednoty se zaèal pøipravovat v pražském Platýze 5. dubna 1891 Výborem sjezdu èeskoslovanského hasièstva ku oslavì zemské jubilejní. Za nejvìtší zásluhy za podporu a organizaci bylo nejvíce podìkováno Františku Vlachovi, generálnímu tajemníkovi banky Slavie, který byl pøedsedou sjezdového výboru, dále pak jednateli Hugovi Demartini, továrníkovi Smekalovi, Vilému Fialovi a dalším. ZÚHJ sjezd svolala pod heslem Ni zisk, ni slávu u pøíležitosti Jubilejní zemské výstavy na dny 15.–17. srpna 1891 v Praze 96

•

na Žofín a spojila ho s velkým cvièením na Staromìstském námìstí. Slavnostního prùvodu 15. srpna 1891, který šel ze Sokolské ulice kolem muzea k Mùstku a trval hodinu a dvacet minut, se podle zprávy V. F. Kohla úèastnilo 16 446 hasièù z Èech, Moravy a Slezska. Byla tak spontánnì vyjádøena pevná jednota èeského hasièstva, která tak završila dlouholetou cestu národní identity v oblasti požární ochrany. Bratři Moravané a hasiči z drahého našeho Slezska přišli, aby dokázali, že jsou s námi jedna duše a jedno tělo, jedna mysl a jedna krev, ovládáni stejnými myšlénkami a naplněni stejnou a stejně velikou láskou k společné drahé naší vlasti, øekl za velkých ovací pøi zahájení sjezdu jeho pøedseda Dr. Figar. Jeho slova podtrhl Dr. Illner, který prohlásil: Jménem všeho českoslovanského hasičstva na Moravě i ve Slezsku podáváme vám ruce ku společnému působení. Nutno podotknout, že se jednalo o prvé spoleèné vystoupení èeských hasièù z Èech, Moravy a Slezska. Adolf Seidl pak napsal: Zaznamenaly veškeré časopisy výkon ten, jejž vystihla zemská ústřední hasičská jednota království Českého v první téměř chvíli svého bytí společně s ústřední jednotou moravsko-slezských sborů jako velkolepý a doznaly vesměs zřejmě, že hasičstvo důležitým jest činitelem v životě národním. Setkání se událo za mezinárodní podpory hasièù z Chorvatska a Slovinska. Poláci se nedostavili, protože mìli soubìžný sjezd v Pøemyšli. Hasičstvo, konajíc svou povinnosť, dalo se poznati v plné své síle a hrdo jest na svou organizaci, kterouž předvedlo před spravedlivé forum veřejnosti, psal dobový tisk. Na výstavì pak mìli hasièi spoleènou expozici se Sokolem.

•

97

Sjednocení èeští hasièi • …zaèali rozvíjet svou èinnost v nových podmínkách. Ve dnech 6. až 8. záøí 1891 se v Teplicích konal za èeské úèasti V. sjezd rakouských hasièù, jehož souèástí byla i velká výstava hasièského náèiní a techniky. Zároveò ZÚHJ oznámilo vystoupení z výboru rakouských hasièù, èehož jeho pøedseda Czermack na to vyslovil politování, ale zároveò se zmínil o pokraèujícím vzájemném pøátelství. V roce 1892 byla u ZÚHJ zavedena samaritánská služba neboli zdravotnická služba, ke které se pøihlásily mnohé sbory jako k pomocné službì pro pøípad války. Sbory byly vyzvány, aby do služby přihlásily aspoň tři bratry a dvě sestry, kteří by v každé obci tvořili samaritánskou stráž. V každé župì pak pod vedením zkušeného lékaøe probíhaly odborné kurzy. Samaritánským strážím dostane se vhodně sestavených lékárniček, které by obsahovaly aspoň to nejnutnější, jako např. vaselin, olej, náplasti, kapky hofmanské, jodovou tinkturu, prášek jodoformový, aspirin, čpavek, hotové obvazy aj. Po úplném osamostatnìní se situace pomalu stabilizovala. V prohlášení èeských hasièù k novému roku 1893 se mùžeme doèíst, že, aby veškeré hasičstvo českoslovanské spojilo se v jediný mohutný šik pod praporem jedním na základech humanitních pod zárukou úplné neodvislosti a volnosti. Docházelo však ke snahám jednotu (z èeských øad) narušit. Rozvraceèe však zastavila II. øádná valná hromada ZÚHJ 15. dubna 1894 v Mìšśanské besedì v Praze. Závìr byl, že èeské hasièstvo musí být jednotné.

98

•

Starosta Figar konstatoval, že po rozložení bývalé dvoujazyčné jednoty, nový český ústřední výbor se ujal práce se strachem. Co však vykonal, jest základem k pevnému trvání naší zemské jednoty. Pochlubiti se můžeme, že usilovnou a obětavou prací postavena jest jednota naše a veškero hasičství české na roveň ústřední jednotě německé a německému hasičství jak v části čistě odborné, technické, tak i v administrativní a na poli národohospodářském se všemi hasičskými jednotami v Předlitavsku. Tato valná hromada schválila zøizování pohøebních a invalidních pokladen. Stanovy pokladny byly potvrzeny úøady v èervnu téhož roku. Diskuze se vedla také o pokladnách nemocenských a penzijních. Ta však narazila na nedostatek pøíspìvkù. Hasièské organizace byly nejenom pravidelnì dotované státem, ale znaèné množství obcí se doèkalo nemalých osobních darù od císaøe. Vìtšinou to byly dotace po 50, 60 nebo i 100 zlatých, jako napøíklad Moøkovu na poøízení hasièského náèiní a støíkaèky. ZÚHJ byla také zøizovatelem Zemského hasičského muzea, které sídlilo v tovární budovì firmy Smekal na Smíchovì. Slavnostnì bylo otevøeno 15. dubna 1894. V té dobì JUC. Jindøich Michálek na stránkách Hasièských listù vyzýval: Pročež každý dříve než vstoupí v řady hasičské, ať si dobře rozmyslí, chce-li také skutečně něco dělati, neboť hasič pro parádu není a lépe učiní ten, kdo by pouze chtěl být parádním hasičem, když zůstane doma. Každý z nás dobrovolně vzal na sebe povinnosti stavu tohoto, jest tudíž povinen své cti a svému dobrému jménu, by také povinnosti své správně plnil, nikdo ho nenutí, a proto tím čestnější jest práce naše. 10. ledna 1895 v Sázavì mìl první hasièskou pøednášku František Èihák na téma O úkole hasičském. Øekl v ní mimo

•

99

jiné: Pěstujme svornost! Ta nešťastná svornost, vlastně nesvornost, kolik sborů nadějných již zničila! Buďme upřímnými spoludruhy, važme si jeden druhého, buďme si rovni. Buďme pamětlivi hesla hasičského: Jeden za všechny, všichni za jednoho! Národopisná výstava èeskoslovanská v Praze roku 1895 v mnoha vystoupeních hasièù pak ukázala, jak bylo èeské hasièstvo pøipraveno plnit své poslání. Na výstavì mìli hasièi také svùj pavilon. V dobì Národopisné výstavy èeskoslovanské se konal v Praze ve dnech 10. a 11. srpna 1895 II. sjezd èeskoslovanského hasièstva, tedy spoleèný sjezd Zemské ústøední hasièské jednoty království Èeského pod starostenstvím JUDr. Jana Figara (11 500 úèastníkù) a Èeské ústøední jednoty hasièské pro Moravu a Slezsko se starostou Titem Krškou (1000 úèastníkù). Byl charakterizován, jako pevná páska společných nadějí národa českoslovanského. Jednání vybraných delegátù sjezdu zahájil na Žofínì o šesté hodinì veèerní JUDr. Jan Figar. Zde se také uskuteènila další pøátelská setkání a v Národním divadle pøedstavení Smetanovy Prodané nevìsty, pøed kterým si pøítomní vyslechli proslov Pravoslava Øady a mìli možnost vidìt živý obraz znázoròující zachraòování osob z hoøící budovy redigovaný Josefem Šmahou. Druhého dne dvacetitisícový se konal slavnostní prùvod, který šel z Královských Vinohrad na Výstavištì za doprovodu osmi kapel pøes Václavské námìstí, Pøíkopy a Staromìstské námìstí. Nechybìly zde ani historické i soudobé støíkaèky a náøadí. I když bylo velké vedro, vše probìhlo øádnì a hasiči přísně ustrojeni byli. Prùvod procházel hlavní branou Výstavištì jednu a ètvrś hodiny. Na Výstavišti mohlo, podle statistiky organizátorù sjezdu, 67 549 návštìvníkù vidìt živé obrazy s hasièskou tematikou, požární útoky a další ukázky cvièení. Byla to další velká manifestace hasièské jednoty. Staros100

•

ta Figar pøi pozdravu pražských radních mimo jiné prohlásil, že českoslovanské hasičstvo je jednotné jazykem i smýšlením. V Hubálkovì úvodním èlánku Příručního katalogu hasičského pavilonu výstavního stála informace, že hasičstvo české všímalo si povždy vedle činnosti hasičské též práce národní a tím způsobem dokazovalo čím dále tím pronikavěji neoprávněnost dosavadního názoru, jakoby český hasič v národním ohledu byl bezbarvý a netečný, jakoby zapomínal povinností, které má k vlasti a národu, chce-li slouti věrným a obětavým jeho synem. V dobovém tisku si ètenáøi mohli pøeèíst podobná hodnocení, jako je toto: Nechceme ve slavný den českoslovanského hasičstva napínati slova svá k přespřílišnostem, neboť vynucovati nadšení tu věru netřeba, samo od sebe plyne tu vřelé a blaživé potěšení ze skutečnosti: tam, kde možno z organisace v pravdě lidové, tak rozšířené a všechny vrstvy národa až do nejprostších pronikající vzbudit takovou jednomyslnost, takový zájem, že na pouhé provolání dostaví se z ní k národnímu svátku přes deset tisíc mužů, tam, pravíme, tyto všechny vrstvy do hloubky proniknout také musilo dříve zralé uvědomění, ovlažené horoucí láskou k vlasti, k jejímu velkolepém podniku výstavnímu a k dobrovolnému povolání hasiče, kteréž žádá celého muže. A tj. právě nejskvělejší plod velkolepého sjezdu hasičstva českoslovanského. Nechť jsou odborné úkoly hasičského sjezdu jakkoli důležité a vážné, onen již dnes splněný úkol sjezdu toho, ukázat, že nerozšířenější, nejdemokratičtější organisace česká. Dobrovolné hasičstvo drží s českou věcí národní co nejhouževnatěji a že klade ji nade vše jiné zájmy. Hasièské hnutí v èeských zemích manifestaènì projevilo svou pevnou jednotu a zavázalo se tak k dalšímu jednotnému postupu v budoucnosti obou organizací. Cesta k samostatné organizaci èeských hasièù v Království èeském byla završena.

•

101

Pøehled zemských jednot 1869 Moravsko-slezská zemská jednota (n+è) 1869–1874 Karl Martini, Opava 1874–1927 JUDr. Karl Richter, Moravská Ostrava 1877

Èeská hasièská jednota zemská (è) - zanikla

1879 Ústøední zemská has. jednota Král. èeského 1879–1881 Heinrich Englert, Vejprty 1881–1899 Eduard Dobrowolski, Bílina 1883

Èeská ústøední jednota moravsko-slezských dobrovolných hasièských sborù (è) 1883–1894 JUDr. Josef Illner, Chrudim 1894–1890 Titus Krška, Velké Meziøíèí 1890–1928 Karel Vozáb, Velký Beranov 1889 Celorakouský výbor (n+è) 1889–1902 Reginald Czermack, Teplice 1891 Zemská ústøední jednota has. Král. èeského (è) 1891–1900 JUDr. Jan Figar, Chrudim 1894 Zemský svaz rakousko-slezský (n) 1894–1919 prof. Alois Meixner, Opava 1896 Ústøední hasièská jednota slezská (è) 1896–1896 JUDr. Romuland Dubový, Opava

•

103

Pøehled prvních sborù v zemích Koruny èeské (n – nìmecké, è – èeské)

1850 1853 1861 1862 1864 1871 1883

Èechy Èechy Morava Slezsko Èechy Morava Slezsko

Zákupy (n) Praha (placený sbor) Fulnek (n) Opava (n) Velvary (è) Velké Meziøíèí (è) Kylešovice (è)

ŠKOLSTVÍ, MUZEJNICTVÍ, HASIÈSKÝ TISK A LITERATURA

První školské hasièské osnovy byly v Rakousku realizovány od roku 1877. V Èechách pak pøi zemské hospodáøské škole v Libverdì, kde vznikl školní sbor hasièský. Od roku 1886 se hasièské obory zaèaly systematicky vyuèovat pøi c.k. státní prùmyslové škole v Liberci. Ve školním roce 1886-1887 ji absolvovalo 45 žákù. V roce 1889 zahájily èinnost ústøední krajské školy. Byly také zakládány hasièské knihovny. Jednou z prvních byla župní hasièská škola pøi pražském sboru, zpoèátku pro okresy Karlín, Smíchov a Vinohrady, ale po neúspìšném etablování se školy, ujala se jejího vedení župa Praha s velitelem Hugem Demartini, velitele hasièù v Karlínì. V roce 1891, v souvislosti s jubilejní výstavou byla pøijata myšlenka Václava Vrabèíka na zøízení hasièského muzea. Sbírka hasièských zvláštností, které napøíklad vìnoval R. A. Smekal a další vystavovatelé, spisy a hasièská literatura sebraná výstavním borem a další artefakty se staly základem muzejní sbírky. Usnesením ZÚHJ ze dne 7. prosince 1891 bylo o pøíštím muzeu rozhodnuto. Dalším usnesením ze dne 7. ledna 1893 bylo stanoveno, že muzeum bude umístìno v továrnì R. A. Smekala na Husovì tøídì na Smíchovì v nádvorní pøízemní místnosti za roèní nájem 360 zlatých. Muzeum bylo slavnostnì otevøeno 15. dubna 1894 pøi pøíležitosti valné hromady ZÚHJ. Vykazovalo 243 inventárních èísel a 321 pøedmìtù a další drobnosti. V únoru 1895 to již bylo 595 inventárních èísel a 815 pøedmìtù. Byly zde dvì vozové a tøi ruèní støíkaèky, jedna voznice, stav na tkaní hadic, vnitøní stroj støíkaèky, dva modely žebøíkù, dvanáct pøileb, jednotlivá èísla èasopisù z rùzných zemí a podobnì. Vstup byl volný. Správcem muzea byl urèen Jakub Alois Jindra, pokladníkem Adolf Seidl a opatrovníkem Josef Hübsch. Se vznikem organizovaného hasièství vzniká i hasièské sbìratelství. Velkými sbìrateli byli také Demartini, Kuklich a samozøejmì i Vrabèík.

•

107

Periodika

•

Své nezastupitelné místo mìl i hasièský tisk a hasièi si plnì uvìdomovali jeho poslání. Dobøe to vyjádøil M. B. Hornof z Holic, který 15. srpna 1888 napsal: Hmotně budeme podporovati naše odborné časopisy, když je budeme hojně odebírati. Duševně budeme podporovati naše odborné časopisy, když každý sbor a každý jednotlivec bude zaznamenávati své zkušenosti a podávati časopisu k uveřejnění. Vztahy mezi jednotlivými redakcemi byly rùzné. Napøíklad moravskoslezská Ochrana hasièská zdùvodòovala svùj vznik tím, že periodika vydávaná v Èechách vìnovala moravské a slezské problematice malou pozornost. Snaha tìchto periodik však byla docela pøimìøená a zvláštì zpravodajská èást vyrovnaná. Èeský hasiè vznik nové tiskoviny pøivítal. Naopak kriticky se vyjadøoval proti nìkterým zpùsobùm psaní v Hasièských listech, jako napøíklad fejetonù, které zde byly publikovány v lehèím stylu. Pøímo otevøenì útoèil proti Hasièským listùm redaktor Max Èermák (viz Èeský hasiè è. 2/1892, str. 16, è. 4, str. 36 a è. 11, str. 110). Zájem o èasopisy s hasièskou tematikou byl velký a navzájem si nekonkurovaly. Poèátkem druhé poloviny 19. století nejvíce o hasièských záležitostech psal èasopis Brousek. Jeho roli na základì iniciativy klatovských hasièù pøevzal v roce 1875 èasopis Sokol. Bohužel jen nakrátko, protože po roce èasopis zanikl. Pøedzvìstí hasièského periodického tisku se stala Jistota, časopis věnovaný zájmům pojišťování a hasičství, který v Praze v roce 1876 zaèal vydávat Vilém Foustka, který bohužel zakrátko zemøel. 108

•

Dne 25. dubna 1878 vyšlo v Klatovech z tiskárny Maxmiliána Èermáka první èíslo èasopisu Èeský hasiè (s podtitulem Časopis věnovaný zájmům hasičským a pojišťovacím), který dvakrát mìsíènì (vždy 10. a 25. dne v mìsíci) vydával a redigoval Václav F. Kohl. Od VI. roèníku èasopis vycházel pod redakcí Maxe Èermáka. Celoroèní pøedplatné bylo 3 zlaté 20 krejcarù. V polovinì roku 1892 (od èísla 20) po úmrtí Maxe Èermáka pøevzal redakci Jan Tarantík. Od 1. ledna 1886 zaèala v Chrudimi vydávat ZÚHJ druhý hasièský èasopis – Věstník zemské ústřední hasičské jednoty království Českého. Vydavatelem a redaktorem se stal JUDr. Jan Figar. Vìstník župy hasièské jednoty na èeském jihozápadì vydává od roku 1884 v Horažïovicích Matìj Mayer. V roce 1888 zaèaly na Kladnì vycházet Technické listy župy hasičské jednoty Podkožovské „Žďár“. Věstník župní hasičské jednoty „Praha“ vydával Karel Tichý v Praze od roku 1888. V roce 1888 vyšel u Václava Kohla v Klatovech první Věstník okr. has. jednoty pol. okresů Klatovy – Přestice. V roce 1889 (první èíslo vyšlo 1. èervence) továrník Smekal založil Hasičské listy – Ilustrovaný orgán věnovaný zájmům a pokroku hasičstva českoslovanského. Ze zaèátku byl redaktorem Jan Neumann se sídlem redakce na Smíchovì a èasopis malého formátu tiskl u J. R. Vilímka v Praze. Hasičské listy s podtextem orgán věnovaný zájmům a pokroku hasičstva českoslovanského záhy pøevzal Václav Skøivánek a èasopis byl vydáván v Bøeznici, tiskem u Jana Hrušky v Písku. Vycházel jako mìsíèník a od roku 1890 dvakrát mìsíènì, každého 6. a 20. dne v mìsíci. Také na Moravì nezùstávali hasièi pozadu. V Brnì v roce 1889 vydal Jan Nìmec první èíslo Moravského hasiče.

•

109

Od 1. ledna 1892 vycházel pro hasièe na Moravì a ve Slezsku také èasopis Ochrana hasičská – časopis věnovaný potřebám hasičstva, pojišťování a svépravným úřadům, který byl vydáván dvakrát v mìsíci (vždy 1. a 15. dne v mìsíci). Vycházel s pøílohami Věstník pojišťovací, Snaha v hasičství a Technický rádce. V roce 1895 zaèaly vycházet Hasičské rozhledy a byl vydán první roèník Hasičského rodinného kalendáře.

110

•

Statistika

•

Své zvláštní místo mìla statistika, která byla zprvu vydávána sporadicky. Víme, že v roce 1867 bylo v království Èeském 11 sborù s 1480 èinnými hasièi. V roce 1870 bylo v Èechách ustanoveno 20 dobrovolných hasièských sborù. V roce 1874 dosáhl poèet sborù èísla 107. Tyto údaje byly souèástí územních statistik. První souhrná statistika je od Ludvíka Prav. Kakše Sborník – Přehled českých sborů hasičských. Vydáno v Sedlèanech roku 1870. Podle Statistického přehledu Josefa Wolfa (Praha, 1877) bylo v Èechách koncem bøezna 1877 152 èeských sborù se 7793 èleny a 381 nìmeckých sborù s 29 865 èleny. Tøi sbory se 134 èleny byly placené – Praha, Plzeò a Záblatí u Prachatic. K datu IV. poslanecké schùze 13. listopadu 1877, podle dokumentu ZÚHJ, mìla však nìmecká sekce 70 jednot, 928 hasièských sborù s 61 344 èleny a èeská sekce 47 jednot, 786 hasièských sborù se 30 622 èleny. Dohromady jednota organizovala 1714 hasièských sborù a 91 966 èlenù. Fakta se až moc rozcházela. Ne všechny údaje byly pøesné a snad si mùžeme i položit otázku, na kolik mùžeme brát vážnì kterýkoliv údaj z této doby. Berme tedy hlášení ZÚHJ jako smìrodatné. Další statistická èísla poètù sborù byla podle dokumentace ZÚHJ následující: 1878 – 785, 1879 – 866, 1880 – 1063, 1881 – 1197, 1882 – 1352, 1883 – 1567, 1884 – 1654, 1885 – 1844, 1886 – 2026. V roce 1880 si Josef Šśastný si na stránkách Českého hasiče è. 13/1880 postìžoval, že až dosud však pracujeme osamotněle, nevíme, jakými pomůckami hasičskými vládnou četné naše voje

•

111

hasičské, přesný počet českých sborů hasičských a mužstva hasičského jest nám veličinou neznámou, my až doposud nezměřili sil svých, což přece se státi musí, máme-li čerstvé místo zaujmout na kolbišti práce společné. Šśastný patrnì vycházel z pracné zkušenosti z pøedchozího roku, kdy byl provádìn Josefem Beuerem z Liberce první statistický souhrn. V roce 1879 bylo podle nìho v Èechách 925 hasièských sborù s 66 264 èleny. Byla to práce pouze částečná, poněvadž ještě veliká část sborů hasičských k zemské jednotě vůbec nepřináležela a nové okresní hasičské jednoty se stále ještě tvořily. Pøesto je tento poèet vyšší než oficiální z dokumentù ZÚHJ. Další pokus o vytvoøení statistického seznamu veškerých hasièských sborù v Èechách, na Moravì, ve Slezsku a na Slovensku vyvinul Maxmilián Èermák z Klatov pøi tvorbì Českého hasičského kalendáře pro rok 1881. První dotazník obsahoval tyto údaje: sídlo župy, poèet a jména sídel sborù k župní nebo k okresní jednotì náležející, celkový poèet èlenù jednoty župní (okresní) i jednotlivých sborù zvláštì, jméno pøedsedy, jednatele a pokladníka. Bohužel, tato statistika je kvùli laxnímu pøístupu sborù k ní velmi neúplná. Zároveò v roce 1881 vyšla v Klatovech Zpráva ústřední hasičské jednoty království Českého s podpisem Reginalda Czermacka. Czermack pak v roce 1885 vydal v Mìlníku almanach Zemská ústřední jednota hasičská království Českého 1881–84. V protokolu schùze výboru ZÚHJ konané ve dnech 29. a 30. listopadu 1885 bylo stanoveno, že jednoty župní a okresní jsou povinny zaslati do 30. července každého roku ústřednímu výboru veškerá data statistická, aby je mohl ku prospěchu všeobecnému rozšířiti. V roce 1889 vydal ZÚHJ pod redakcí Reginalda Czermacka publikaci Deset let hasičského spolčování v království Českém. 112

•

Její statistická èást hovoøí, že k 13. listopadu 1887 bylo celkem v ZÚHJ 47 èeských žup se 786 sbory a 30 622 èleny a 70 žup nìmeckých s 928 sbory a 61 344 èleny. Statistická tabulka ZÚHJ se ale od Czermackovy publikace opìt ponìkud lišila. Tvrdila, že k 1. listopadu 1887 bylo v Èechách 2213 hasièských sborù. Podle sèítání lidu z roku 1880 mìl jeden hasièský sbor pøipadnout na 2514 obyvatel. Nejlépe si podle toho v poètech sborù na poèet obyvatel vedly okresy Litomìøice (97 sborù, tedy sbor na 850 obyvatel), Dubá (sbor na 913 obyvatel) a Broumov (sbor na 1156 obyvatel). Nejhorší stav byl v okrese Týn nad Vltavou, ve kterém na 18 978 obyvatel pøipadly jen dva sbory. Pro srovnání, v roce 1887 bylo na Moravì 502 sborù, ve Slezsku 128. Celkovì bylo v Rakousko-Uhersku 5059 hasièských sborù. Øíše mìla necelých 40 milionù obyvatel, Èechy více než 5,5 milionù, Morava pøes dva miliony a Slezsko pøes pùl milionù obyvatel. Podle statistiky Matìje Mayera Hasièství ve království èeském èeské hasièstvo k 1. listopadu 1891 vykazovalo: v jednotì 62 žup s 1273 sbory a 53 833 èinnými èleny; mimo jednotu jednu župu s 113 sbory a 3400 èleny a dva mìstské sbory se 155 èleny. Paradoxnì v èasopise Èeský hasiè è. 24 z 25. prosince 1890 se na stranì 207 konstatovalo, že jako pověstná falang Alexandra Velikého stojí tu pohotově 62 000 členů sborů hasičských, kteří sestoupeni v 1 163 sborech, tvoří 60 župních či okresních hasičských jednot. Nebojím se tvrdit, že statistika mìla velký vliv na sjednocení hasièského hnutí. Možná, že právì v momentì sbìru potøebných dat si mnozí uvìdomili, že nechtìjí stát stranou, a že hasièská vìc je vìcí spoleènou.

•

113

První èeská hasièská literatura

•

V roce 1865 byly vydány Rukověti pro představenstvo obce a v roce 1876 Příprava k úřadu obecního starosty, které mimo jiné obsahovaly základní protipožární opatøení. Hasièská literatura se zaèala rozvíjet se zakládáním sborù. Ale ještì v Èeském hasièi è. 18 ze dne 25. záøí 1884 si nad jejím stavem posteskl František Zubatý: Každý, kdo jen poněkud sobě hasičství českého všímá, uzná zajisté za pravdu, že literatura hasičská (míním totiž literaturu českou) není na stupni takovém, na jakém by vzhledem k rozkvětu a rozšíření českých hasičských sborů měla býti. To však je věcí dokázanou, že v každém sboru má literatura nemalý úkol. Hasièská literatura v èeštinì a slovenštinì vydaná do roku 1891 Dobrovolný sbor hasièù èili navedení, jak se v každém venkovském mìstì i v každé vìtší vsi s nepatrnými výlohami zøíditi dá ochrana proti ohni, aneb ústav hašení a hájení pøi požárech od Ferd. Leitenbergra, c.k. pens. rytmistra. 54 výkresù na dvou tabulích. Nakladatelství Friedr. Ehrlich. Praha, 1856. O požárech a hašení ohnì Rukovìś pro vìtší i menší obce. Alois Pasta (v titulu stojí: Od jistého hasièe). Nakladatelství Karel Bellmann. Praha, 1860. Základy hasièstva Rukovìś pro èeskoslovanské vìtší i menší obce, obecní 114

•

úøedníky, jakož i sbory hasièské a jednoty tìlocvièné. J. Vysocký. 66 døevorytin. Nakladatelství Beringr a Pichl. Praha, 1869. Rychlá pomoc Nauèení, jak se pøispìti má náhle onemocnìlým a. t. d. MUDr. Vilém Šel. Praha, 1873 Hasièstvo Rukojeś pro èeskoslovanské sbory hasièské a obecní úøady vzhledem k stávajícím zákonùm požárním a obecním. Titus Krška. Nakladatelství J. Hnilièka. Brno, 1874. Cvièení hasièská, náøadí a zbroj Dle vzoru has. Sboru v Praze. František Ledeèský. Nakladatelství Mikuláš a Knapp. Praha. Hasièství Rukovìś ku potøebì našich velitelù a cvièitelù hasièských, vùbec pak každého obèana atd. Vácslav Kohl. Nakladatelství Max. Èermáka. Klatovy, 1875. Návod ku první pomoci v nehodách Pro sbory hasièské, továrny atd. Dr. Josef Kabeláè. Nakladatelství F. & V. Hoblík. Pardubice, 1880. Hasièský cvièebník Pre sbory dobrov. hasièov slovenských. Dr. Samo Daxner. Turèanský sv. Martin, 1881. Návod ku praktickému vycvièení sborù dobrov. hasièù Vácslav Kohl. Nakladatelství F. Hoblík. Pardubice, 1882.

•

115

Pokyny hasièské I. a II. Gustav Pozdìna. Hradec Králové, 1881, 1882. Cvièebník Pøíruèná kniha. Josef Kohút. Turèanský sv. Martin, 1883. Hasièstvo Rukovìś pro èeskoslovanské sbory hasièské. Titus Krška. Velké Meziøíèí, 1885. Hasièství Rukovìś obcím a sborùm hasièským. František L. Popelka. Polièka, 1887. Hasièské cvièení s výkladem signálù. Josef Polívka. Slaný, 1887. Struèný návod ku poskytnutí pomoci v nebezpeèí života. MUDr. V. Nebeský, Rakovník, 1887. První pomoc pøi náhlých nehodách a úrazech. MUDr. Julius Pick. Chrudim, 1888. Èeské velení pro poøadová cvièení. Augustin Krejèí, Praha, 1888. Cvièení pro lezce hasièských sborù venkovských. František Stejskal. Prostìjov, 1888. Cvièení hasièského sboru pražského. Žebøíky I. Bohumil Tiapal. Klatovy, 1888. 116

•

Cvièení hasièského sboru pražského. II. Støíkaèka ètyøkolová. Bohumil Tiapal. Klatovy, 1888. O vzduchu, jeho vlastnostech a úèincích se vztahem ku hasièství. Alois Velvarský, Slaný, 1889. Hasièství Cvièební øád pražského hasièského sboru. Bohumil Tiapal, Praha, 1890. Návod ke službì velitelské dle L. Jemgova spisu. V. Ježek. Chrudim, 1890. Nauka o hasièství Pro hasièe a jmenovitì pro školu hasièskou. R. A. Smekal. Smíchov, 1887–90. Úkoly hasièských sborù, jakožto sborù ochranných. Titus Krška. Velké Meziøíèí, 1891. ZÚHJ vydávala vlastní pøedpisy a metodické pokyny. Mezi prvními byly (v závorce místo vydání): Vzorec stanov pro sbory (Liberec). Vzorec stanov pro podpor. pokladny (Liberec). Vzorec stanov pro jednoty (Teplice). Poøádek služební a øád cvièební (Teplice – Liberec). Pìší cvièení a náèrtek cviè. s náøadím (Vejprty). Vzorek øádu hasièského (Liberec). Nauka o signálech (Liberec – Vejprty). Øád služební (Teplice).

•

117

Øád hasièský. Stejnokroj a odznaky „Bádenské rùžice“. Zákony související s požární ochranou Zákon o právu spolčovacím ze dne 15. listopadu 1867. Ø. z. è. 134. Zákon o právu shromažďovati se ze dne 15. listopadu 1867. Ø. z. è. 135. Zákon daný dne 25. kvìtna 1876, kterýmž se vydává řád policie v příčině ohně pro království Èeské. Řád policie v příčině ohně, doplnìný (1876). Vyhlášení výboru zemského král. Èeského ode dne 23. ledna 1884 è. 30806, kterým se zavádí Kaustův patent. závitek k hadicím èís. 6., jakožto normální závitek pro støíkaèky a hadice v Èechách užívané. Zákon daný dne 24. prosince 1884, kterým se stanoví povinnost pojišťoven ku placení pøíspìvku pro výdeje k úèelùm hasièství a ku podpoøe hasièù k úrazu pøišlých v království Èeském. Vyhlášení místodržitelské pro Èechy ode dne 19. listopadu 1885 èís. 10517, jímž se prohlašuje nařízení prováděcí ku zákonu danému dne 24. prosince 1884. Zákon daný dne 12. bøezna 1886, kterýmž se mìní § 2. zákona ze dne 24. prosince 1884 č. 62 z. z. ohlednì povinnosti pojišśoven ku plnìní pøíspìvkù. Zákon daný dne 27. bøezna 1887 o tom, jak se mají stavěti nová divadla, jak se mají zaøizovati a provozovati divadla vùbec, pak jak se v pøíèinì jich koná úøední služba inspekèní a jak se v nich dohlíží k opatøením bezpeènostním. Zákon daný dne 8. ledna 1889, jímžto se vydává stavební řád pro Království èeské. 118

•

Velikým pøedìlem v hasièské literatuøe se stal rok 1893, kdy vyšel první výtisk Hasičské knihovny. Zahájilo se tak vydávání tolik potøebných hasièských øádù, jako øádù ke zøizování sborù dobrovolných hasièù, o øízení a správì sborù, stanov sborù, jednacích øádù pro schùze sborù, služebních, výzbrojních a stejnokrojových øádù, øádù pro poøadová cvièení, samaritánskou službu, nauku o signálech a podobnì. Redakci mìli na starosti Jakub Alois Jindra, Matìj Mayer, Adolf Seidl a Václav Vrabèík. Ze Služebního øádu pro dobrovolné sbory hasièské Ve Služebním øádu pro dobrovolné sbory hasièské z roku 1892 pod redakcí Václava Fridricha se mimo jiné stanovilo, že: Dobrovolný hasičský sbor se dělí na: lezce, stříkačníky (též vodaře), ochránce (též pořadatele). Podle počtu mužstva a nářadí se rozděluje na čety. Více čet různých mužstev tvoří společně oddělení. Velení: velitel, v jeho nepřítomnosti náměstek, cvičitel (náčelník lezců), náčelník oddělení, četař. Je-li četař zaneprázdněn, zastupuje jej nejstarší ve službě – rotař své čety. Dalšími funkcemi byly sborový lékař, zapisovatel (pobočník), zbrojník a vrchní trubač. Služba: a) hotovost a stráže, b) obchůzky, c) cvičení, d) požáry. Služební pásky na levém rukávě: – z červenobílé vlny po tříleté službě, – zlatý po desetileté službě, – za každých 10 let nový zlatý pásek.

•

119

Exkurze na pøidanou

Exkurze do historie organizovaného hasièstva • O prvním nejvìtším požáru víme z Bible. Ohnìm nebeským byla znièena mìsta Sodoma a Gomora. (kniha Genesis, Slovo na cestu 19.24–25) Pùvodnì se nechávala postižená místa prostì vyhoøet nebo se èekalo, že požár uhasí déšś. Nejstarší zachovaná zmínka o požární službì a prevenci je ze starého Egypta z období pøed 4000 lety. Papyrus je uložen v Egyptologickém muzeu v Káhiøe. Historie prvních hasièských sborù však, vìdecky podloženo, spadá až do období antiky. Už v dobách øímské republiky existovaly noèní hasièské hlídky, které øídili triumviri nocturni. V císaøském Øímì podle knihy Nuova Antalogia vznikla z øad otrokù hasièská družstva (vigiles), která hlídkovala na hradbách a byla pøipravena v pøípadì potøeby zasáhnout. Sbor byl rozdìlen na sedm kohort ve ètrnácti okresech se stálými strážnicemi. Dùstojník Rufius byl prvním známým hasièským prefektem v roce 24 pø. n. l. Pro boj s ohnìm mìl k dispozici 600 vycvièených svobodných otrokù. O tøi roky pozdìji rozhodl císaø Augustus (27 pø. n. l. až 14 n. l.) o zøízení bezpeènostního oddílu skládajícího se ze sedmi tisíc mužù. Vigiliové byli vybaveni uniformami – tóga a sandály, pøilba. Dále pak mìli k dispozici žebøíky, vìdra na vodu, støíkaèky a bourací náèiní. Byli dokonce vybaveni moøskými houbami urèenými po nasátí vodou na likvidaci následkù požárù. K hašení ohnì však vigiliové používali pøedevším košíky. Proto se jim pøezdívalo košíkáøi. Hasilo se systémem živých øetìzù s podáváním vody z ruky do ruky. Pùvodnì tvoøili sbor vigiliù pouze propuštìní otroci, ale od dob císaøe Septima Severa (193–211) byla už mezi nimi vìtši122

•

na svobodných obèanù. Za císaøe Caracalla (198-217) byla provedena reorganizace. Jedna kohorta mìla 930 mužù, jednoho velitele a ètyøi lékaøe. Mimo to byli v kohortách dozorci lázní, lazebníci, spížníci, dozorci vodovodu apod. Sloužili zde aquarii – nosièi vody, siphonarii – vylévaèi vody, centonarii – hasièi s hounìmi a sebaciarii – pomocníci. Sbory byly øízeny vojensky s pøísnou kázní. Pøíslušníci kohort byli ubytováni na stanicích v jednotlivých regionech mìsta a mìli pevný plat. Kromì profesionálních jednotek fungovalo v Øímì dobrovolné sdružení øemeslníkù pro hašení požárù. Nìkteré dobrovolníky za jejich skutky císaø Septimus Severus osvobodil od všech veøejných daní. Starovìký Øím postihla øada požárù, z nichž nejnièivìjší øádil od 18. èervence 64 n. l. Za pìt dní znièil dvì tøetiny mìsta, po zdánlivém uhašení se oheò rozplál na další tøi dny. Traduje se, že mìsto nechal zapálit sám císaø Nero, který ze žháøství naopak osoèil køesśany. Pravdìpodobnìjší pøíèinou však byla lidská neopatrnost. Nejvíce škody pøinesly lidstvu dva požáry alexandrijské knihovny. Odhadem pìt set až sedm set tisíc papyrových svitkù s vìdìním celého tehdejšího svìta shoøelo v roce 47 pø. n. l. pøi povstání Egypśanù proti øímskému vojsku vedeném Juliem Caesarem. Jeho následovník Markus Antonius knihovnu obnovil a naplnil ji 200 000 svitky z Pergamonu. Byly však považovány za pohanské a køesśanský císaø Theodosius je nechal v roce 391 spálit. Se zánikem Øímské øíše upadly veškeré vynálezy a zkušenosti na poli požární ochrany v zapomnìní a v následujícím období se ze záznamù o zpùsobech likvidace požárù mnoho nezachovalo, pøesto že evidence katastrof je na požáry velmi bohatá. První zemí v moderních evropských dìjinách, která vydala naøízení týkající se požární prevence již v roce 1086, byla

•

123

Anglie. Po stanovené noèní hodinì musely být ve všech obydlích uhašeny otevøené ohnì i svíce. V roce 1189 starosta Londýna Henry Fitzalwin vydal mìstskou vyhlášku, aby mezi novì stavìnými domy zùstávaly mezery a aby se jako stavební materiál vybíral spíše kámen a na støechy bøidlice než dosavadní kombinace døevo-sláma. Ani patøièná opatøení však nepomohla a v roce 1212 vypukl v Londýnì požár, který si vyžádal na 3000 lidských obìtí. Neopatrnost stála za katastrofickým požárem Londýna ve dnech 2. až 5. záøí 1666, když se pekaøskému pomocníkovi z Pudding Lane pøi zatápìní v peci vznítily mastné saze v komínì. Londýòané byli v takovém šoku, že bìhali v kruhu, jako pomatení. Do hoøícího mìsta pøijíždí vévoda z Yorku, aby dohlédl na poøádek a zorganizoval hašení. I tak shoøelo na 13 000 domù a 80 kostelù, o støechu nad hlavou pøišlo na sto tisíc obyvatel mìsta nad Temží, nemluvì o nesèetných obìtech. V roce 1680 založil v Londýnì dr. Nicholas Barbon Fire Office neboli Požární úøad. V tomto prvním zaøízení svého druhu bylo nabízeno pojištìní ke krytí náhrad škod zpùsobených požáry. Tìch však bylo tolik, že Barbon brzy zkrachoval. O pìt let pozdìji však vzniká pojišśovna na jiném základì. Mìl už svùj vlastní hasièský sbor, aby vlastními silami zamezila vzniku vìtších škod. Roli hasièù zde v pøípadì požáru pøevzali pøevozníci a lodníci na Temži. V roce 1710 byla založena London Fire Brigade a o její financování se opìt postaraly pojišśovací spoleènosti. Do roku 1725 se poèet hasièských sborù pojišśoven zdvojnásobil. Bohužel, stávalo se, že pokud hasièi dojeli na místo požáru a zjistili, že objekt není pojištìn u jejich chlebodárce, tak prostì nehasili. Docházelo i ke konfliktùm, když na místo dorazili hasièi od konkurence. Tento stav trval takøka jedno století, než byly anglické požární sbory reorganizovány. 124

•

Londýnský sbor však nebyl prvním. Již v roce 1675 mìlo dobøe vybavený hasièský sbor norské mìsto Bergen. První placený hasièský sbor v Paøíži byl podle nìkterých pramenù založen v roce 1716. Víme ale, že hlavní mìsto Francie mìlo svùj sbor už roku 1704 s 60 muži a osmi støíkaèkami. Velitel Francois Dupirier du Mourie dostával služné, avšak zároveò zùstával hercem Théatre Francais. V ostatních velkých francouzských mìstech byly placené sbory zøizovány zákonem z roku 1831. Portugalské hlavní mìsto Lisabon mìlo své profesionální hasièe od roku 1750. Prim v požární ochranì na evropském kontinentu má Nìmecko. Pøedpisy o požární policii byly vydány napøíklad v Augšpurku, Mnichovì, Brémách a v Pasovì už ve 13. století (Vídeò roku 1221). První placený sbor byl v Berlínì v roce 1680. V pruském zemském hasièstvu byla povinná služba pro obèany ve vìku od 20 do 30 let. Po roce 1700 byly pak placené hasièské sbory založeny v hanzovních mìstech Hamburku, Lübecku a Brémách. V roce 1733 disponoval požárním sborem americký Boston a o ètyøi roky pozdìji vykazoval New York 35 hasièù. V roce 1736 zakládá sbor ve Philadephii Benjamin Franklin. Traduje se, že pøi zakládání nìkterých hasièských sborù pomáhal sám George Washington. Za poèátky dobrovolného hasièstva v Evropì se považuje rok 1841, kdy byl založen první sbor dobrovolných hasièù v nìmecké Míšni. Pokud jsem zmínil velké požáry, o sta tisících mrtvých se hovoøilo v souvislostech s požárem japonského hlavního mìsta Eda v roce 1657, který byl zpùsoben neopatrností pøi zimním vytápìní døevìných domù døevìným uhlím. Obezøetnì se nechovali ani Napoleonovi vojáci pøi obsazování Moskvy, která 12. záøí 1812 lehla popelem. Pokud si ovšem Rusové své hlavní mìsto nezapálili sami. Napoleonovi patøí dík

•

125

za vznik prvního moderního profesionálního hasièského sboru v roce 1810, známého jako Sapeurs-Pompiers. Mìl k dispozici mimo jiné 30 ruèních støíkaèek. Jeden z nejvìtších požárù v dìjinách lidstva vzplál 12. ledna 1857 v èínském Kantonu, kde za asistence britského admirála Seymoura shoøely tisíce domù. Na konci obèanské války vznikl v New Yorku první profesionální hasièský sbor v USA. V roce 1865 mìl k dispozici 660 placených hasièù, 33 ruèních støíkaèek dopravovaných na koòských povozech, 11 žebøíkù. Po požáru 28. února 1858 v Caøihradu, jemuž padlo za obìś 300 domù, následoval v roce 1870 další požár, pøi kterém vyhoøelo na 3000 domù a pøes 2 000 lidí pøišlo v plamenech o život. Proto si sultán Abdul Hamid vyžádal pomoc od Rakouska a nechal zorganizovat první hasièský sbor v Turecku. Významné místo v hasièské historii na americké pùdì vyvolala událost, když 8. øíjna 1871 kopla kráva Catherine O´Learové do lampy a její oheò zapálil Chicago. Plameny pohltily pøes 18 000 domù a zhatily 300 životù. Tento požár se stal takøka legendárním a byl podnìtem k radikálním zmìnám v oblasti požární ochrany. Dnes na místì nešśastného statku stojí Hasièská akademie. Coby reakce na požár, byl poèet chicagského požárního sboru zdvojnásoben a na pøehlídce v roce 1869 tam defilovalo 390 hasièù, 34 parních støíkaèek a 26 mobilních výsuvných žebøíkù. Málo se ví o požáru katedrály v Santiagu de Chile 8. prosince 1863, kde pøi slavnostní pobožnosti uhoøelo 2500 vìøících.

126

•

Exkurze do historie hasicích zaøízení • K hašení požárù sloužily zprvu jen rùzné nádoby, døevìné putny nebo kožená vìdra. Dùležitým prostøedkem se staly slamìné koše. Hasilo se øetìzovým zpùsobem pøedáváním nádoby z ruky do ruky vìtšinou dvojí øadou lidí. Jedna øada si pøedávala nádoby plné a druhá prázdné. Bohužel, cestou se dost vody vylilo nebo vyšplíchalo. Pøesto staré dobré vìdro v rùzných podobách a materiálech pøežilo pøi krocení ohnì staletí. Velký žár nebo kouø ale mnohdy nedovoloval pøiblížení k hoøícímu objektu. S rozvojem civilizací nastoupila dokonalejší technika. O prvních hasicích strojích se zmiòoval už øecký uèenec Hesychios v 5. stol. pø. n. l. Patrnì první hasièské èerpadlo však zhotovil v egyptské Alexandrii uèenec Ktesibios (resp. Ctesibius) v roce 255 pø. n. l. a o pùl století pozdìji pøístroj zdokonalil jeho uèeò Herón. Jednalo se o pøenosné dvouválcové pístové èerpadlo s vodní skøíní a tryskou-proudnicí opatøenou dvojzvratnou èerpací pákou. Zaøízení mìlo jen slabý úèinek. Pøístroj byl sice popsán, avšak shoøel pøi obléhání Alexandrie Juliem Césarem. Tento vynález pak používali obyvatelé celého øímského impéria a v podstatì ve vylepšených podobách pomáhal lidem v boji s ohnìm prakticky až do 18. století. Za panování øímského císaøe Trajána (98–117 n. l.) se architekt Apollodóros z Damašku zmiòoval o stroji k hašení ohòù, u kterého jako hadice sloužila volská støeva, na jejichž konci byly mìchy s vodou, které stlaèením chrlily vodu.

•

127

V Nìmecku byla první døevìná støíkaèka známa již v roce 1450. Ruèní støíkaèky se ale objevovaly døíve, jak o nich hovoøí záznamy z roku 1439 z Frankfurtu. Zaèátkem 16. století mìli Portugalci k dispozici mohutné kovové støíkaèky do té doby nebývalé. Obsluhovalo je mnoho mužù. Nejúèinnìjším systémem hašení však nadále zùstával lidský øetìz. První støíkaèka s pohyblivým nátrubkem byla vyrobena zlatníkem Antonínem Platnerem z Aušpurku v roce 1518 podle známé héronovky. Nebyla ještì na voze, ale na smyku, stejnì jako nádoby s vodou. Jak vypadaly první støíkaèky, to popsal Anglièan John Bate v knize Treatise on Art and Nature v roce 1634. V podstatì to byl válec, do kterého se nasávala voda pomocí pístu, jehož stlaèením se zase vystøikovala ven. Støíkaèku taženou jedním konìm, s obsluhou dvou mužù a s výkonem, že i ten nejvyšší dům přestřikovala, vyrobil roku 1602 jistý Aschhausen se spoleèníky v Norimberku a o deset let pozdìji byla zdokonalena Janem Hanschem. Byla vyrobena z mosazi, mìdi a železa a pøipevnìna na smyk. Obsah mìla 70 vìder vody. Písty byly ovládány dlouhými bidly. Pøi obsluze 24 lidí bylo možné støíkat vodu do výše asi 30 metrù. Jiné prameny hovoøí o zdokonalení støíkaèky norimberským kováøem Hansem Hautschem v roce 1655, která za asistence 28 lidí støíkala do výšky 30 metrù. Vzduch v mìdìném válci pomáhal udržovat rovnomìrný proud tryskající vody. V roce 1669 støíkaèku vylepšil kovovými broušenými písty Kryštof Werner a Jakub Leopold z Planic v Lipsku ji doplnil (pøed rokem 1719) vìtrníkem. Svùj tlakostroj se stálým proudem popsal v knize Theatrum machinarum hydr. z roku 1724. Patrnì se nechal inspirovat ve Francii, kde se o vìtrníku, který vynalezl v roce 1684 matematik Mariotte v Dijonu, píše v roce 1686 ve spisu Traite 128

•

du mouvement des eau. Jednopístová støíkaèka se stálým proudem však údajnì byla už v roce 1684 v královské knihovnì v Paøíži. Zde je doložena také pumpa herce Théatre Francais Francoise Duperiera du Mourie, která se úspìšnì pøedvedla pøi požáru paláce v Tuilleriích v roce 1704. V roce 1705 byla zøízena první loterie ve prospìch hasièství na údržbu dvaceti paøížských støíkaèek. Pøed rokem 1725 vyvinul Anglièan Richard Newsman požární støíkaèku fungující na principu promyšlenì sestaveného systému pákových pístù, která støíkala až 12 litrù vody za vteøinu na vzdálenost 50 metrù. Vyžadovala pøítomnost 14 mužù obsluhujících dlouhé páky. Za minutu proteklo proudnicí 727 l vody. Newsmanovo dílo pøekonalo vše, co doposud existovalo. Jeho úspìšná konstrukce byla brzy kopírována po celé Evropì a Severní Americe. Na vodní hladinu se støíkaèky lodní a prámové dostávaly v Brémách a v Hamburku už v roce 1751. Hadice byly poprvé použity pøi požáru amsterodamské radnice dne 7. èervence 1672. Byly zpoèátku z plachtoviny napuštìné fermeží. Kožené hadice vynalezl v roce 1673 Holanïan Jan van der Heiden. Byly veskrze sešívané opatřenými koncovými rourami a byly zhotovovány v délce 15 m. Mosazné koncovky byly opatøené závitem na obou koncích. Po roce 1720 jsou v Lipsku zaznamenány první konopné hadice. První tkané hadice, které svou praktièností rozhodnì pøedèily pøedchozí, se podaøilo vyrobit profesoru Hessemu v Erfurtu roku 1778. Dvorní koláø Pflupag k v Jenì v roce 1809 zhotovil hadice nýtované. Konopné hadice s gumovou vložkou uvnitø vynalezl roku 1847 jistý Beuringer v Hannoveru. Kdo vynalezl ke støíkaèce sání, to už se asi nedovíme. Podle vyobrazení víme, že na savém principu pracovaly už pøed ro-

•

129

kem 1724. Savice byly zprvu kožené. Kauèukované známe od roku 1850. Záklopky se objevují pøed rokem 1792. Jedno z prvních samoèinných vodních stabilních hasicích zaøízení navrhl Amerièan A. Godfrey, který si ho nechal v roce 1732 patentovat. Podstatou jeho systému byl sud s vodou nebo s jinou hasicí látkou a cínová schránka se støelným prachem. Ta byla spojena se soustavou zápalných pojistek. Když došlo k požáru, samoèinnì se zapálila nìkterá ze zápalnic a následný výbuch rozprášil obsah hasicí látky do okolí. První hasicí zaøízení s potrubním rozvodem vynalezl roku 1806 J. Carey. Ve svém patentu použil hubice pøipojené na rozvodné potrubí napájené z gravitaèní nádrže. První sprinklerové zaøízení se objevilo v Anglii v roce 1852 z dílny W. Macbayho. K tomu pøidal v roce 1864 A. S. Harrison samostatnou kulovou hlavici. První zprávy o užívání kotle pøi støíkaèkách se objevily ve spise Breslauer Nachrichten z roku 1719. V osmnáctém století se už používalo parní síly k èerpání vody z anglických dolù. Parní støíkaèky se sériovì zaèaly vyrábìt v americkém Cincinnati v roce 1829 spoleèníky Georgem Braithwaitem a Johnem Ericssonem. Stroj mìl dva válce a výkon 10 k. Byl namontován na pøední èást podvozku taženého koòmi. Do topeništì v zadní èásti se pøikládal koks. Dva písty parní pumpy byly pøímo spojeny s pístem støíkaèky. Kotel potøeboval pøibližnì 13 minut, aby vyrobil dostatek páry o potøebném tlaku. Støíkaèkou proteklo za minutu asi 680 l vody, jejíž proud dostøíkl do výšky 27 m. Celá støíkaèka, s veškerým vybavením, vážila 2,5 tuny. Její vznik byl pøevratnou událostí. Hasièi se už nemuseli spoléhat na dobrovolníky zajišśující stálý tlak vody. V topeništích byly vždy pøipraveny tøísky na podpal a koks. Pøi výjezdu staèilo topivo zapálit a pøíjezdu na místo zásahu byla støíkaèka obvykle akceschopná. 130

•

V roce 1840 byla Ústavem pro mechaniku v New Yorku vypsána soutìž o nejlepší návrh parní støíkaèky k hašení ohòù. Cenu obdržel Ericsson. V roce 1842 mìli první nìmeckou parní støíkaèku v Berlínì. K její dopravì muselo být používáno osm koní. Samohybnou parní støíkaèku vynalezl a sestrojil roku 1851 ve Spojených státech William Lay z Filadelfie. Bìhem nìkolika let o ní projevila zájem všechna vìtší americká mìsta. Napøíklad Filadelfie mìla roku 1863 celkem 23 støíkaèek. To už ale støíkaèky zaèaly vyrábìt další firmy, jako Neaffie & Lewy ve Filadelfii nebo Lee & Lamed v New Yorku. Patrnì nejvìtší støíkaèku vyrobila firma Amoskeag pro sbor v Hartfordu v Connecticutu. Vážila pøes 7 tun a dostøíkla neuvìøitelných 107 metrù. Stroj se dokázal pohybovat rychlostí až 48 km/h. Soubìžnì s parními støíkaèkami se však nadále vyvíjely i støíkaèky ruèní. Jejich výkon byl ale vždy úmìrný fyzickému úsilí pøenášenému na páky. Jednotlivé týmy pumpaøù se rady pochlubily svou silou a vytrvalostí a èasto se utkávaly v soutìžích. Jedna z nich se odehrála pøi pøíležitosti výstavy v Londýnì v roce 1851 a v Paøíži v roce 1855. První soutìž parních støíkaèek se odehrála na mezinárodní výstavì v Londýnì v roce 1861. Vývoj šel rychle dopøedu, ale ne všude stejnì. Napøíklad v roce 1875 se australské Sydney mohlo pochlubit nejmodernìjšími parními støíkaèkami znaèky Merryweather, zatímco v japonské Jokohamì se teprve postupnì zbavovali døevìných ruèních støíkaèek ze 17. století. Kolem roku 1905 byly velmi populární støíkaèky s elektromotorem. K zajištìní energie však potøebovaly velké množství olovìných akumulátorù, které se musely velmi èasto dobíjet. Vyrábìla je francouzská firma Cedes, britská Tilling Stevens nebo rakouská Daimler Motor. Støíkaèky však nedovolovaly vìtší rychlost než 30 km/hod. Nìkteré firmy montovaly

•

131

na podvozky pohánìné elektromotorem parní støíkaèky, jako napøíklad v roce 1909 v Hamburku. Hasièi v Hannoveru zas v roce 1911 pøipevnili støíkaèku pohánìnou benzinovým motorem na podvozek s elektromotorem. Pøelom nastal vynálezem spalovacího motoru. První hasicí zaøízení znaèky Merryweather se spalovacím motorem pøevzal v roce 1903 hasièský sbor v Tottenhamu na severu Londýna. otor Aster o výkonu 24 k. Vozidlo vezlo také žebøík dlouhý 15 m a malou nádrž na vodu a hadice. O rok pozdìji, v roce 1904, byla pro sbor ve Finchley v anglickém Middlesexu vyrobena firmou Merryweather první automobilová pístová støíkaèka pohánìná spalovacím motorem znaèky Aster o výkonu 30 k. Hadicemi mohlo protéct 1 136 l vody za minutu. Støíkaèka dosahovala cestovní rychlosti 30 km/hod. To se zdálo nedostateèné, tak byla osazena silnìjším motorem o výkonu 50 k. Posádka o poètu šesti mužù bìhem jízdy stála na stupaèkách po obou stranách vozidla. Støíkaèka vezla sebou nádrž s 272 l vody a trojdílný žebøík. V roce 1906 pøedstavila americká firma Waterous dvoumotorový hasièský automobil. Jeden motor pohánìl vùz a druhý støíkaèku. Stavìly se také benzinové støíkaèky tažené koòmi. První chemické hasební zaøízení vyšlo z dílny Zachariáše Greyla v roce 1751 v Augšpurku. Døevìný sud naplnìný sírou mìl v sobì nádobu se støelným prachem a doutnákem. Jakmile nastal výbuch, sirné plyny oheò zadusily. V roce 1791 vynálezce Aken vyrobil hasicí smìs síranu železa, kamence, krevele a hlíny. Jeho následník Khon v roce 1846 pak smìs ledku, síry a uhlí. V druhé polovinì 18. století se staly nejrozšíøenìjším chemickým hasicím prostøedkem tzv. hasicí granáty. Sklenìné 0,5 až 1,5 litrové lahve obsahovaly pøevážnì roztok kuchyòské soli, èpavku, chloridu vápenatého a jiné. Chemická látka po rozbití lahve bránila pøístupu kyslíku k ohni. Nejúspìšnìjší byl granát 132

•

firmy Hayward a spol z New Yorku z roku 1871. Hasební látka byla použita ze smìsi chloridu vápenatého a hoøeènatého. První pìnové støíkaèky na bázi kyslièníku uhlièitého se objevily v roce 1866 z výrobny Sinclair v Manchestru a od Vignona a Carliéra v Paøíži s dosahem výstøiku až 15 metrù. Dobový tisk napsal, že tato kyselina uhličitá, nám jen v obyčejném životě z piva dobře známá, bude zajisté v době nedaleké značnou úlohu v hasičství hráti a svými zvláštními vlastnostmi napomáhati rozzuřený živel krotiti. K nám se zaèaly dovážet parní støíkaèky s kyselinou uhlièitou od firmy J. F. Petzold z Budyšína. V Èechách se dokladovalo o døevìných dvojdílných støíkaèkách už údajnì kolem roku 1450, stejnì jako v Nìmecku. Proè by ne, když už jsme byli v této dobì schopni vyrobit i tak složité zaøízení, jakým je pražský orloj. V Pøíruèním katalogu Národopisné výstavy Èeskoslovanské z roku 1895 se však doèteme, že v Èechách byla zavedena první støíkaèka v roce 1518. Dvì mosazné støíkaèky koupili Královéhradeètí roku 1534 za pùl kopy osmi grošù a ètyøi denáry. Následovali je Pardubiètí, kteøí si koupili první obecní mosaznou støíkaèku v roce 1543. Je známá mosazná støíkaèka na prvním vyobrazení støíkaèky u nás z roku 1635 z kutnohorského archivu. O práci se støíkaèkami se hovoøí v prvních øádech, jako napø. v Právech mìstských od Pavla Kristiána Koldýna z roku 1579. V šestnáctém století byly v užívání ve mìstech bìžnì ruèní støíkaèky. V Litomìøicích mìly být podle místního naøízení z roku 1545 v každém domì. V Horšovském Týnì v roce 1556 rozdávala hospodáøstvím mosazné støíkaèky radnice. V pražském požárním øádu z roku 1678 se píše, aby velmi užitečné vodní instrumentum vždycky u vatry rathouské před obecní solnicí státi bude, vodou naplnili a k ohni dovezli. V èeských zemích jsme registrovali prvního výrobce støíkaèek na

•

133

poèátku 18. století. Byl jím pražský zvonaø Karel Bellmann. Na sklonku 18. století pak vyrábìl pojízdné støíkaèky olomoucký strojník František Rodecker. Mìly obsah osmnácti vìder a støíkaly vodu do vzdálenosti patnácti sáhù. V Klatovech vyrobil první støíkaèku Jan Božek v roce 1826. První parní støíkaèku v Èechách zakoupilo v roce 1876 mìsto Karlovy Vary. Od požáru Národního divadla mìl Hasièský sbor královského mìsta Prahy dvì velké parní støíkaèky. Na Moravì se prvním sériovým výrobcem hasièských potøeb stal Antonín Smekal v Èechách pod Kosíøem. V roce 1820 tam založil dílnu na slamìné, smolou vylité koše na vodu a ruèní døevìné støíkaèky, jednoduché i skládací. Ve tøicátých letech už vyrábìl støíkaèky berlové i ruèní dvoukolové. K výrobì ètyøkolových støíkaèek pøistoupil v roce 1842 jeho syn, František Smekal. Ten pozdìji založil na Smíchovì první sklad hasièských potøeb v Èesku, kde vznikla i jeho druhá továrna. Smekalovy støíkaèky byly úspìšné i v zahranièí. Konkrétnì v Rusku, Rumunsku, Srbsku a v Jižní Americe. Výrobu støíkaèek úspìšnì rozjel také závod Sal Hubr, pozdìji Pittrov, Havelka a Mész v Karlínì a A. Perner a syn v Èeských Budìjovicích. Další hasièské potøeby, jako pøilby, hadice apod. vyrábìli Josef Šípek z Karlína (hadice, plachty, košíky na vodu…), Eduard Vambera z Holic (plstìné pøilby), Josef Herberger z Pardubic (náèiní ke zkoušení støíkaèek), Dr. Horlivý ze Slaného (spojky hadic), František Drtina z Holic (pásy, karabiny, sekerky), Oldøich Dudek z Holic (žebøíky a háky), K. Churain z Hlinska (náèiní a výzbroj) a široká škála výrobcù odìvù, jako A. Bolom z Prahy, František Doskoèil ze Smíchova, A. Ševèík z Chrásti, J. Vanìk z Pyšel a další. Jednu z prvních motorových benzinových støíkaèek sestavil Ing. Ledwinka v Kopøivnici v roce 1908. 134

•

Exkurze za požární vodou • Za nádoby na požární vodu byly pøed staletími považovány mìstské kašny, kádì v jednotlivých domech, druh voznic zvaných štrokfasy a okovy, konve, džbery a další rùzné menší nádoby z vymazaného proutí nebo slámy èi takzvané kožené korbele urèené k hašení, zejména støech. Každý hospodáø zodpovídal za to, že ve svém domì bude mít káï neustále naplnìnou vodou a k dispozici u ní dostatek konví. V roce 1362 už mìl svùj vodovod Nìmecký Brod. Brno si s královským dovolením poøídilo na dvì námìstí vodovod ze Svratky již roku 1416. Byly zde postaveny kašny, z nichž se mìla nabírat voda pøedevším k hašení ohnì. Druhý vodovod byl vybudován v Brnì v roce 1520 a vedl od sv. Antoníèka. Patnácté a šestnácté století pøinesly do mìst první vodovodní systémy, které byly obrovským pøínosem pøi hašení požárù. Ve využití potrubí a ve své funkènosti znamenaly velký technický pokrok. V Praze byla první novodobá vodárenská vìž – Šítkovská pøi dnešním Mánesu - vybudována již v roce 1489. Byla však znièena požárem v roce 1501 a znovu postavena až v roce 1588. V roce 1548 se konšelé všech tøí pražských mìst usnesli, aby studnice obecní nebo panské bez meškání spraveny byly a vyklizeny, provazy a vokovy k nim aby byly nařízeny; kdoby v domě svém toho nedbal, propadne hejtmanům 1 kopu grošů českých. Po zøízení vodáren mìl hejtman ve ètvrti, v níž hoøelo, mlynáøe nebo vodáka uvìdomit, aby poslali vodu do pøíslušné èásti mìsta. V instrukcích pro pražského rourníka z roku 1596 se píše: Kdyby oheň vypukl, tu má ihned na věž jíti a v tu stranu,

•

135

kdež by oheň byl, silněji vodu hnáti a odtamtud nechoditi, pokudž by oheň k přetržení nepřišel, aneb z jistého poručení pana purkmistra, pánův ouřadníkův k jiným potřebám odvolán nebyl. V roce 1569 majitel Lomnice na Blanensku hrabì Gabriel Serényi zahrnul do cechovních artikulí rovnìž potøebu ochrany proti požáru, když napø. uvedl, že …kadečku každý svau pro wodu mitji má, aby wodu v léthe przed domem, v zymě ve světnici we dne a v nocy plnou měl. O zabezpeèení požární vodou dbala všechna mìsta. Napøíklad v Lounech mìli své louže neboli kašny nejen ve mìstì v Široké ulici, ale i na pøedmìstích. Do těch louží, aby nevyschly, musili poddaní městští občas vodu voziti z řeky. V roce 1596 zavedli litomìøiètí vodovod do židovské ètvrti. Koncem patnáctého století byla postavena také Staromìstská vodárna na dnešní Novotného lávce. O nìco pozdìji už stála vodárenská vìž u dnešního Štefánikova mostu a Malou Stranu zaèala zásobovat vodou vìž pøi Petržilkovském mlýnì v prostoru Smíchova. Všechny kašny mìly pøedem urèeny svou zásobovací roli v pøípadì požáru rozepsanou v Øádu hašení ohnì. Støedovìký zpùsob zásobování mìstských kašen fungoval až do zøízení moderní vodovodní sítì. Napøíklad pøed Staromìstskou radnicí stávala funkèní mramorová kašna postavená na náklad primátora Václava Krocína z Drahobejle až do roku 1862. Kašny nebyly výsadou jen velkých mìst. Znojmo mìlo svou kašnu už roku 1560 a v roce 1562 vodovod vedoucí do mìsta od Kamenného mlýna. Dozor nad vodovody vykonával vodák, který se zvláštì v dobì sucha staral, aby pro pøípad požáru bylo ve mìstech dostatek vody, a to jak v kašnách, tak v domech. Kdo pracoval s ohnìm, musel mít u sebe spolehlivého èlovìka s korbelem vody. Moderní vodovodní síś pak byla v 19. století osazena hydrantovými nástavci pro hadice o prùmìru 76 mm. Tlak vody v potrubí byl 5,1 atmo136

•

sféry, což znamenalo prùtok 20 hektolitrù za jednu minutu. Ne všude však bylo možné èerpat vodu z vodních tokù, pøírodních nádrží nebo z podzemí. Proto byly budovány vodojemy pro zachycení dešśové vody. Požární vodì byla dávána velká vážnost a za nehospodárnost s ní byly ukládány pomìrnì vysoké tresty. Do vìzení se v Rakovníku v roce 1577 dostal Šimon Khern, protože vyléval vody a pøevracel žebøíky. Do vìzení se v Lounech dostali i Jan Èernohorský a Jiøík Žaludovic, protože vody pøed domy vylévali. Za vylévání vody sousedùm byl dán do vìzení i jistý Jindra v Jindøichovì Hradci v roce 1610. Byl to tak rozšíøený nešvar, že staromìstský purkmistr v roce 1560 evidoval 182 „vylévaèù“, z nichž bylo 23 zatèeno. V pražském požárním øádu z roku 1651 se píše: K tlačení pak a puzení vody na oheň jak starší tak i jiní mistři pořádkům zámečnickým a ručnikářským seřídivše se, spolu s tovaryši a učedníky svými jak by šturmování uslyšeli k témuž, instrumentu ochotně se dáti najíti, je na oheň dirigovati a jeden druhému v práci té nápomocni býti mají.

•

•

137

Exkurze za požárními žebøíky • Od støedovìku jsme znali dvoje žebøíky: opìrné a støešní. Velké opìrné žebøíky byly uloženy spolu s ostatním náøadím pod støíškou uprostøed obce a krátké opìrné i støešní mìl každý hospodáø doma. Žebøík støešní s háky pøes høeben byl stále na støeše. Opìrný byl uschován na dostupném místì pod pøístøeším. V 19. století dochází ke zdokonalení žebøíkù. Vznikají žebøíky nastavovací, posunovací, provazové, volnì stojící a mechanické. Hákový žebøík se dvìma háky na koncích k sobì spojenými sestrojil roku 1831 J. Buhl ve švábském Gmündu. V roce 1847 C. Magirus v Ulmu zaèal vyrábìt žebøíky ze smrkového døeva s háky v pùlkruhovém tvaru. V roce 1866 Magrius vylepšil své žebøíky a montoval na nì rovné ozubené háky. První dvoukolový žebøík byl zhotoven v roce 1811 ve firmì Hortin a Haller v Bernu. Z belgického Namuru od firmy Blanpain vyjel žebøík ètyøkolový dvojdílný s napínaèi v roce 1842. Londýnský žebøík ze závodu Wyvall mìl už v roce 1844 sedmnáct metrù.

138

•

Exkurze za zásahovou výstrojí • V roce 1772 je vynalezena dr. Glasrem v Suhle první ochranná maska do kouøe. V roce 1828 sestrojil prof. Aldini ve Florencii první úplný oblek do ohnì z osinku. Plukovník paøížských hasièù Pauline sestrojil v roce 1830 první protipožární kuklu. Roku 1895 vynalezl ve Stockholmu J. W. Oestberg zásahový oblek, jehož spodní èást byla z pryže a vrchní z tzv. anglické kùže. Mìl hadicový pøívod vzduchu. Souèasnì se ve Spojených státech amerických zaèal vyrábìt ochranný oblek z osinkové tkaniny.

•

139

Exkurze za hlásnými a ponocnými

•

Zprvu provádìly pochùzky mìstské stráže, které mìly mimo jiné povinnost hlásit nebezpeèí požáru. Kromì nich situaci sledovali strážní z vìží a hradeb a pøípadný poplach vyhlašovali trubaèi. Pochùzky mìli ve svých povinnostech také pøedstavitele mìsta a mìšśané. Vznikla služba hlásného èi ponocného. První ponocenské hlídky ve svìtì byly zøízeny v roce 1268 v Londýnì. U nás pøicházely na scénu ve druhé polovinì 15. století. V naøízení mìstské rady ve Znojmì z 15. prosince 1505 se píše, že hlídači musí být lidé spolehliví, ani mladí ani staří, zejména však nesmí být slepí. Stávalo se totiž, že hlásní své povinnosti neplnili vždy podle pøedpisu. V Kutné Hoøe v roce 1538 byli uvrženi do žaláøe hlásní, protože dali pozdì znamení. Pøi požáru museli hlásní troubit, bít na zvony a vyvìšovat èervený prapor nebo lucernu ve smìru ohnì. V nìkterých mìstech mìli k dispozici železné øehtaèky. Pøi požáru v Jindøichovì Hradci roku 1560 si na nedbalost hlásného stìžoval hejtman Šśastný. Hlásný tehdy místo na vìži, pøebýval na rynku. V Lounech v roce 1599 šli ponocní pro svou nedbalost na radnici na kobereèek. Bylo jim vytknuto, že ze služby odcházejí a ráno ji poctivì nepøedávají. V Øádu ohnì pro království Èeské z roku 1755 je stanoveno, že v každém mìstì a mìstysu jeden, v pøípadì vìtších mìst dva a více ponocných ustanoveno bylo. Ponocní pak náležitě se zavázati musejí, aby skrze celou noc dobře ponocovali, strážní místo častěji procházeli, a kdyby v některém domě přílišné světlo spatřili, do takového se ihned vším způsobem, třebas s vypáčením vrat, neb dveří uchylili, a při vynalezení vznikujícího ohně 140

•

netoliko v něm zustávající lidi zbudili, nýbrž i s sturmováním, hoří křičením, tlučením na dvéře, a okenice pokřík učinili. V Øádu hašení ohnì královských mìst Pražských se týkající z 3. února 1755 Marie Terezie stanovila pracovní dobu ponocných a hlásných v zimì od desáté hodiny veèerní do ètvrté ranní a v létì od jedenácti hodin veèer do tøí hodin ráno s tím, že každou hodinu bude bedlivì pozorovat ze všech ètyø stran vìže. Každé mìsto mìlo hlásné neboli hlásníky èi vìžné. Vìtšinou plnili i funkci ponocného a troubili hodiny. Prvními požárními øády byly upøesòovány pracovní náplnì ponocných. V obecním øádu mìsteèka Rožnova pod Radhoštìm, který byl pøijat na úplném shromáždìní celé obce 30. listopadu 1784, a v nìmž opatøení proti požárùm zaujímají podstatnou èást, se uvádí: noční varta hodinu po hodině trúbí v každej ulici, pak na rynku třikrát, na noční tuláky a fajkáře dobrý pozor dá. Všichni sousedi, chalupníci i hofeři vždycky dle pořádku s nočním vartéřem chodit budú a ti na jednoho každého, kdož by neopatrně se světlem zacházel, dobrý pozor dají a jej ouřadu vyjádřá, kde takový dle okolostojíčnosti a zaslúžení potrestán bude. Kdykolivěčně by se přitrefilo, čehož pán bůh všemohúcí rač zachovati, že by nějaký oheň se vyskytnul, ať Dolní ulica od Drahoša až po Tomáše Majera všechna s konvami dokola rynku k hákom, Horní ulica celá s konvami a se sekyrami, pak od Frenštátu ulica k žebřom, se hned s ochotností berú. Komíny v čistotě ať se držá, voda před domy a žebř na poskoku ať se vynacházejí. V nevelkých Chvalšinách v Pošumaví mìli ètyøi ponocné. Dva na vìži a dva v ulicích. Z jakubské vìže v Kutné Hoøe vyvolával hlásný každou hodinu: Pane Bože, rač ostříhati Hory Kutny. Vìž, zvonici èi hlásku, která pøiléhá ke kostelu, postavil také Kilián Ignác Dienzenhofer u chrámu sv. Mikuláše v Praze na Malé Stranì. Výška vìže je stejná jako výška vedlejší kupole chrámu, ochoz je ve výšce 65 m a vede sem 299 schodù.

•

141

Vìž patøila obci, nikoliv církvi, což vyjadøuje znak Malé Strany nad vchodem. Proto má také èp. 556, zatímco kostelní stavby popisná èísla vìtšinou nemají. Vìž má také samostatný vstup z námìstí. Ostatnì od støedovìku bylo zvykem, že zvonice kostelù stavìly obce. Vìž sv. Mikuláše byla poslední hlásnou vìží v Praze. V roce 1891 se z ní odstìhoval poslední hlásný, jehož úkolem bylo zvonit pøi požáru a ukazovat smìr èerveným fáborem z okna, v noci pak lucernou. V roce 1840 byl pražskou mìstskou radou pro signalizaci požáru zakoupen toposkop, který byl používán na Svatovítské vìži. V Èeských Budìjovicích mìla Èerná vìž ochoz a byt pro placeného hlídaèe. Pøíkladem obìtavosti ponocných byl Bernard Mišoò ze Zahrádek, který 21. února 1850 veèer pøi vypuknuvším požáru nejdøíve probudil všechny obèany, a když se pustil do záchrany svého majetku, byl omámen kouøem a uhoøel. V øíjnu 1856 schválil okresní úøad v Plzni Hasební řád královského města Plzně, který mimo jiné určoval úkoly věžní hlídky takto: Jakmile stráž věžní o vzniku nějakého ohně zví – budiž v Plzni, budiž venku, blízek či vzdálen – oznámiž to mluvidlem policejní stráži před radním domem… Oba věžníci ustanoveni a povinováni jsou, aby na všechny strany město s předměstími a celým blízkým okolím hlídali. Na důkaz patřičné bedlivosti ve dne každou, ale celou hodinu tlukotem na zvon opakovati mají. V Opavì stála døevìná hláska nad mìstským obchodním centrem a váhou. V Brnì zas vartovala hlídka na radnièní vìži, která v pøípadì spatøení požáru dávala znamení ve dne èerveným praporem a v noci èervenou lucernou ve smìru požáru. Mìstská stráž bila na poplach a požár oznámila vojenské stráži a starostovi mìsta. Tajné hašení se pøísnì trestalo. V Pelhøimovì bydlel v hlásné vìži Alois Vaverka s rodinou až do konce II. svìtové války. Ve stísnìných prostorech vìže 142

•

žilo celkem pìt lidí – rodièe, dvì dcery a dìdeèek. Vodu museli dennì vytahovat pomocí rumpálu nìkolikrát dennì. Domù jim vedlo 148 schodù. V pøípadì nepøítomnosti hlásného jej zastupovala manželka nebo dcera. Za svou službu nemìl pan Vaverka žádný plat. Jedinou odmìnou mu byl bezplatný podnájem. Na živobytí si musel vydìlat jinde. Podle dobového pelhøimovského požárního øádu musel v 19. století každý, kdo zpozoroval požár, na nìj upozornit své sousedy, purkmistra, ètyøi obecní starší a pøíslušného požárního komisaøe. Když vypukl požár v noci, budili obèany ponocní bubnováním a boucháním na domovní dveøe a okna. Zvoníci kostelù museli pøi požáru ve mìstì zvonit velkým zvonem arcidìkanského kostela a pøi požáru na pøedmìstích malým zvonem. Shromáždìným obèanùm bylo oznamováno místo požáru hlásnou troubou. Po požáru ponocní mìli dbát o to, aby se zachránìný majetek nerozkradl, krádeže svrškù i požárních pomùcek byly velmi pøísnì trestány veøejnou prací na místì požáru. Podle Øádu policie požárové musel být ponocný neboli strážce proti ohni v každé obci nad padesát èísel. V Jiøíkovicích u Brna ponocný Jan Beránek hútal na roh až do roku 1938 a volal: Již dvanáctá hodina odbyla, chval každý duch Hospodina, Ježíše jeho syna. Opatrujte též i oheň, ať není nikomu škoden.

•

143

Zákaz kouøení

•

Zvláštní kapitolou byl boj proti kuøákùm, kteøí zapøíèinili nejeden požár. Dostali se i na jednání Moravského zemského snìmu již v roce 1652, kde se pravilo, že užívání kúřícího tabáku netoliko rozličné nemoci vzbuzující, ale také zatrousíce v stavení uhly, vypálením měst, dvorův a vesnic tudy působí. V Sušici v polovinì 17. století platilo naøízení, aby sousedé na kuøáky pozor dávali. Pøesto 8. dubna 1658 vznikl požár u Evy Èermákové, kteráž jsouc k soudu volána, uslyšela, že tovaryš její kouřil a zapálil. Nové vyhlášky a instrukce k Požárnímu øádu z roku 1751 se obracely zejména proti kuøákùm a zakazovaly kouøení tabáku ve chlévech, stodolách, ale i na veøejných místech. Dne 20. øíjna 1792 vyšel doplòující dekret k øádùm z roku 1782 o zákazu kouøení a užívání otevøeného svìtla ve stodolách, chlévech apod. V naøízení z roku 1795 se psalo, že tabák smí kouøit jen dospìlí lidé ve svìtnicích nebo na poli. Vyhláška brnìnského policejního øeditele z 1. srpna 1801 zakazovala kouøení na veøejných ulicích a mezi domy. Policejní dozorce smìl zabavit dýmku pøi prvním napomenutí kuøáka. Ještì v roce 1842 potrestali za kouøení šestihodinovým vìzením brnìnského klobouèníka Bernarda Buèka. Také obìžník pøerovského krajského úøadu z 21. kvìtna 1811 zakazoval kouøení na ulicích a mezi domy a stodolami, na døevìných mostech, na stavebním lešení a na jiných místech. V roce 1842 pøipomnìl èeskobudìjovický krajský úøad obìžníkem dùsledné dodržování zákazu kouøení tabáku pøi svážení sena, otavy a obilí z polí do stodol a uložil tyto pøestupky pøísnì trestat. V hlášení pøedstaveného okresního úøadu ve Valaš144

•

ském Meziøíèí pro moravské místodržitelství v Brnì z 9. srpna 1864 stojí, že cigáry a tabák kouøí s oblibou malé dìti, na které rodièe nedávají pozor a právì ony svou neopatrností mají na svìdomí mnoho požárù.

•

145

Exkurze za žháøi

•

Zločinu žhářství dopustí se ten, kdož něco předsevezme, z čehož podle úkladu jeho na cizí majetnosti požár vzejít má, byť i oheň nebyl vyšel, nebo žádné škody nebyl způsobil. Tak stanovil § 166. ob. trestn. zák. Rakousko-uherského mocnáøství. Už øímské právo trestalo palièství smrtí upálením nebo jiným zpùsobem. Prvním „registrovaným“ palièem v Èechách by mìl být za vlády knížete Køesomysla v roce 845 Blolog z Vøešova, který nechal zapálit Radotín. Píše o tom ve své kronice Hájek z Liboèan, který dodává, že kníže pak následující stanovil: Kdokoliv by takovou neb k té nápodobnou škodu bližnímu svému učinil, aby také ohněm spálen byl. Nejvìtšími žháøi v dìjinách byli paradoxnì vládci, respektive jejich vojáci, a to nejen pøi váleèných taženích. Napøíklad u nás, od roku 1041 kníže Bøetislav I. zavedl zvyk, že kdykoliv se k císaøskému dvoru blížil, vždy dal po cestì zapálit nìkolik nìmeckých vesnic, aby ohni dal císaøskému dvoru na vìdomí, že se blíží. Drželi se toho i jeho nástupci. Bøetislav II. Dne 18. dubna 1099 pøed pøíjezdem do Øezna zapálil tolik vesnic, že císaø mu radìji vyslal dvoøanstvo vstøíc. Za velkou vìtšinou požárù stáli žháøi. První velký požár v Brnì v roce 1262, pøi kterém vyhoøel klášter minoritù, se jednoznaènì pøipisuje palièùm. Jedna z nejstarších sankcí proti žháøùm je stanovena v naøízení z roku 1278, kde se praví: Kdo by v žhářství byl přistižen ohněm by zhynul. Trestala se i krádež pøi požáru. Kdo ukradl nìco v hodnotì vìtší než 60 denárù, byl obìšen. V nejstarší pražské mìstské knize je zápis, který hovoøí o tom, že kdyby z nìkterého domu vyšlehl oheò až nad 146

•

støechu, hospodáø by musel zaplatit pokutu ètyøi kopy grošù. Kdyby služka nebo služebník takto neopatrnì oheò zapálil, mìl být upálen. Neopatrná manipulace s ohnìm se tedy považovala za druh žháøství. Nejvìtšími žháøi v èeských zemích byli køesśané pøi pogromech na své židovské bližní a pak husité. Palièi však nebyli nijak postiženi. Ospravedlòoval je náboženský zápal. Napø. køesśanský lid pøi pogromu v roce 1389 vypálil celé židovské mìsto v Praze. Husité zase zaèali své vypalovací tažení v Praze 30. èervence 1419 vypálením kláštera Na Zderaze. Tím zaèala dlouhá šòùra úmyslných požárù ze strany všech válèících stran. Ke cti husitù však svìdèí, že 6. ledna 1422 zachránili Kutnou Horu pøed žháøským ohnìm køižákù. Nejkrutìjším žháøským poèinem v èeských dìjinách pak bylo zapálení stodol u Èeského Brodu po bitvì u Lipan naveèer 30. kvìtna 1434 Boøkem z Miletínka. Nalezlo v nich smrt na 700 lidí. Jindy si pøed nepøáteli zapalovali lidé svá obydlí sami, jako tøeba 6. února 1433 rytíø Habart z Hrádku královský hrad Lopata nedaleko Šśáhlav. V pražském archivu se dochovala kniha Chaos rerum memor z roku 1413, ve které se v § 21 píše: Pálení žádného aby žádný nečinil, léčby bylo rozkázáno hejtmany našimi, a zvláště-li by který zámek dobyl, aby nebyl zapalován bez vůle a rozkázání hejtmanův. Pakli by kdo přes to zapálil, takový bez milosti upálen bude. V mìstské knize Nìmeckého Brodu je z roku 1416 tento zápis: Item kdož by pro zapalenie popaden byl, má spálen býti…Item jestliže by kdo v tu chvíli, když hořelo, zlodějstvie učinil, hežto by se šedesát grošouv stálo, oběšen má býti. Pakli kto vytrhne meč v ty doby, když hoří a někoho by raniti chtěl, ruka má mu uťata býti. Mìsto Dvùr Králové bylo zapáleno žháøi 4. kvìtna 1450 souèasnì na šesti místech a mìsto témìø celé vyhoøelo. Žháøi byli

•

147

pochytáni a hned upáleni. Dne 20. kvìtna 1450 je žháøi vypálena také tvrz Bezdìkov u Radnic. Øíká se, že v 15. století polský král Kazimír se svou ženou najímali žháøe na pálení Èeské zemì. Proto Jiøí Podìbradský v roce 1459 pøijal opatøení, aby žádný Polák nebyl do mìsta vpuštìn. Dva pøípady „polských“ žháøù byly zaznamenány napøíklad v roce 1465 v Praze. Dne 21. øíjna 1502 dal Šebastián Šlik, aby si vydobyl poslušenství poddaných, spálit hradbu mìsta Lokte. Sérii žháøství zažila zaèátkem 16. století Plzeò ve dnech 5. a 10. èervna a 29. èervence 1507. Požáry znièily znaènou èást mìsta uvnitø hradeb, Skvròanské a celé Pražské pøedmìstí. Shoøelo na 130 domù ve mìstì vèetnì radnice a 70 domù na pøedmìstích. Pùvodce požáru nebyl nikdy spolehlivì zjištìn. Plzeòští podezírali Ederleina z Bachu a jeho komplice, protože mohlo jít o odvetu za popravu Bavora ze Švamberka. Šlo o nejvìtší požární katastrofu v plzeòských dìjinách. V dopise Petrovi z Rosenberka pak plzeòští psali, že mìsto zapálili darebáèci, aby při zmatcích při požáru vzniklých loupili. Oheò coby zbraò používal pøi svých výbojích proti Praze Jiøí Kopidlanský. V jednom dni, 15. srpna 1508, staèil vypálit kolem Prahy vesnice Michel, Jesenici, Vestec a klášter v Bìchovicích. Série koupených žháøství se rozmáhá za doby vlády Jagelloncù v Èechách. V roce 1511 byl tak zapálen Rakovník a hned po nìm Louny, které zapálil jakýsi Rosa. Pøed požárem Rakovníka hlásí jistý Klimeš ze Sádku, že byl u Vinaøic osloven neznámým mužem, aby za úplatu 10 grošù založil ve mìstì požár. Dostal od nìho k tomu dokonce šest kostí s knoty, které pak zahodil do rybníka. V roce 1515 vydali malostranští konšelé opatøení k trestu žháøù a tìch, kteøí požár zavinili. Vìtšinou však zùstávalo pøi pokutách. 148

•

1. dubna 1517 zapálil jistý žebrák Louny, ze kterých zbylo jen pár domù. Po nástupu císaøe Ferdinanda I. na trùn (po roce 1526), údajnì vysílali do zemí Koruny èeské své palièe Turci. Dokonce byly lapeny celé palièské skupiny. Napøíklad v roce 1539 v Plzni. V roce 1547 se pøiznal jeden vìzeò, že byl vyslán zapálit Prahu. Samozøejmì, že toto pøiznání bylo vynuceno na muèidlech a tak lze tìžko tato a podobná tvrzení brát zcela vážnì. Pokud se týèe požárù, založených ze msty k sousedovi, ty byly spíše výjimeèné. Èasto prý sousedé ohnìm si navzájem vyhrožovali, však k uskuteènìní hrozeb mìli daleko. Žháøství spíše byla dílem msty vzdálenìjší. V roce 1532 vydal císaø Karel V. naøízení, které stanoví: Bezbožní žháři buďte ku smrti ohněm odsouzeni! Také hledání v rùzných zákoutích a vùbec manipulace s otevøeným ohnìm se moc nevyplácela. Tvrdì byli postihováni i ti, kteøí založili požár neúmyslnì. Dne 30. kvìtna 1533 dva mìstští strážníci v Kolínì pátrajíce s hoøící louèí na pùdì po myších, zapálili krov mìstského vìzení. Jeden ze žháøù byl pro výstrahu popraven, druhý skonèil svùj život v muèírnì. V bøeznu roku 1537 znièil požár témìø celé chrudimské Nové Mìsto, vèetnì okolí kostela sv. Michaela, a èást podmìstí. Žena, která jej založila, byla upálena. Historik Jan František Beckovský píše v Poselkyni starých příběhův českých, že Roku 1540 potulovali se Prahou a po městech sousedních paličové, činíce nekalým řemeslem svým škody veliké. Kteří z nich dopadeni byli, těžce jsou trápení, dýmem dušeni a poznenáhla pečeni. 12. kvìtna 1544 zažilo mìsto Sušice dva úmyslnì založené požáry a témìø celé vyhoøelo. Nejpovìstnìjším a nejaktivnìjším palièem-rekordmanem byl jistý Barabáš, který roku 1548 v Jihlavì zapálil dva ohnì s ná-

•

149

sledkem znièených ètyøiceti domù. Vít Barabáš byl pak trhán kleštìmi z prsou, pøišel o prsty a nakonec musel bìhat po ohni, ve kterém byl upálen. Další velký požár Jihlavy v roce 1551 založila opìt žháøka, ètrnáctiletá služka ze msty pánovi. Požár spolykal 150 domù a 10 lidí pøitom našlo v plamenech smrt. V bezmocnosti státní správy v opatøeních proti žháøùm byl v roce 1551 vydán královský výnos, který na pomoc vybízel knìze, aby každou nedìli pøi mších napomínali vìøící s tím, že i na onom světě věčně muky z to trpěti musí. Horší bylo, když nìkdo navedl palièství malé dítì, aby zapálilo. V roce 1554 poslali Velvarští do Prahy pachole od dìveèek polapené, kterou k palièství navedl jeho otèím, vysloužilý voják. Tak bylo i chyceno dìvèátko navedené žebraèkou v Brandýse nad Orlicí v roce 1565. Docházelo také k rùzným udáním. Napøíklad žháø Jan Hejdok v roce 1556 pøiznal, že páli u Pøerova z návodu zemana Baláše ze Skalice na pomezí uherském. Soud mu však neuvìøil. O proces se zajímal dokonce i císaø, který chtìl vìdìt, odkud zárodky palièství pochází. V roce 1559 ohnìm vyhrožoval pasíø Brož v Táboøe panu Remišovi. Pomáhal mu pøítel tesaø Matouš. Zapálili mazhauz a stodoly. Následkem toho shoøela èást mìsta. Oba žháøi skonèili na hranici. Jiné prameny uvádìjí, že požár založili 8. záøí na tøech místech, pak byli lapeni a rozètvrceni. Velké žháøské období nastalo s válkou s Turky. Primas Turnova na shromáždìní obcí v roce 1567 prohlásil, že na mnohu místech v království Českém veliké škody od žhářů se činí; prý jich nachází se okolo půl třetího sta, aby tedy byl pozor! Bìžnì se ve mìstech proti žháøùm zavádìly požární hlídky. Pochùzky se provádìly ve dne i v noci. Mìšśané je museli absolvovat osobnì. Zastoupení sloužícími bylo vylouèeno. Pochùzkáøe platilo mìsto. Napøíklad v Pardubicích bylo v roce 150

•

1568 na noèní hlídky vydáno deset kop grošù. V Lounech øešili hlídky službou u brány. Podle naøízení z roku 1596 stála u každé brány mìšśanská hlídka, která zároveò bránila vstoupit možným žháøùm do mìsta. Po krajích mìli dokonce jezdit najímatelé palièù na vraném koni v postøíbøených kloboucích se šesti støíbrnými žaludy a s židovským pøízvukem, jak vypovídala roku 1574 právem útrpným vyslýchaná Mariana z Mladé Boleslavi, která mìla být pøesvìdèována k palièství. K tomu dokonce od dotyèného dostala køesadlo, troud, knoty a prach a pùl libry sirných svíèek. Ale, kdeže Turci. Èeši Èechùm ledacos vypáliti nechali. Napøíklad v Pardubicích roku 1570 pacholek Jan z Tejnce uvádí, že byl naveden Jiøíkem Chodaurem, aby za úplatu zapálil Tejnec. Císaø Maxmilián ve svém policejním øádu z roku 1570 doslova žádal, aby nepozorní hosté a sluzi, jejichž zásluhou oheň vzplál, ztratili hrdlo. Za žháøství padaly vždy ty nejtvrdší tresty. Povìtšinou upálením. Napøíklad v roce 1571 byli zakladatelé požáru Jakub Prchal a Bureš v Lomnici u Tišnova, kteøí byli odsouzeni na trojitou smrt – trhání kleštìmi, pálením a døením. Spolupachatelka Anna Prchalová byla zaživa na sloupcích pečena. Podobná varování, aby se sousedé opatrně měli, obzvláště hospodáři v hostinských domích aby věděli, koho přijímají, pøicházela do všech krajù v roce 1577. Žháøùm nastaly zlé èasy a ještì téhož roku chytili v Plzni chlapíka, který všeliktareké recepty na strojbu ohňů, ohnivých kulí, které hoří ve vodě, a jiných věcí toho způsobu u sebe měl. Také v Sušici toho roku chytili žháøe Jana Kuncleho. Byl uplacen kusem chleba a dvìma kopami èeských grošù. Jak se píše ve smolných knihách, èasto zakládali ohnì žebráci. Jako: zapálil jsem v Jičíně proto, že nechtěli dávat almužny… položil jsem

•

151

oheň v Plzeňci,, proto že mne rychtář dal žebrajícího do šatlavy… Jan Brožùv a Jan Bebe ve smolné knize Nymburka v roce 1594 doznali, že chtěli jsme zapáliti, že jsou mne umrskali, když jsem vlezl do štěpnice na jablka. Nejvíce palièù bylo chyceno v Èechách v roce 1594. Palièùm pøišel v 16. a 17. století na pomoc vynález kapesního køesadla, které mìlo troud obohacený dusiènanem sodným. V roce 1602 hoøelo ohnìm z rukou žháøe v Chocni. Celkem 90 domù. Podobnì hoøelo i v Kojetínì – 195 domù a pivovar. V Lounech shoøelo 40 domù velkých a menších nepoèítáno. Tam vše zapálil knìz Jiøík z Opoèna, který byl v tu dobu v Lounech na návštìvì. Dne 3. srpna 1604 byli v Praze popraveni ètyøi žháøi tak, že byli pøikováni ke sloupùm tak, aby okolo nich mohli chodit po rozžhaveném uhlí. Když už nemohli, byli postøíkáni vøelým olejem. Po pùlhodinovém trápení byli upáleni. Toho roku opìt aktivita palièù znaènì vzrùstala. Hejtmani krajù obdrželi královská upozornìní, aby si na žháøe pozor dávali. Za zapálení tvrze Chøinov na Horšovskotýnském panství dne 26. ledna 1607 byl v Plzni souzen Jan ze Švamberka, øeèený Borùvek. Tresty hrozily nejenom žháøùm. V roce 1611 došlo v Tøeboni k popravì za vyhrožování požárem. Dne 7. bøezna 1602, za doby selského povstání v Novém Mìstì nad Metují, tøi tisíce sedlákù vyplenilo a zapálilo zámek a pøedmìstí. Prostì 3 000 žháøù. Je to žháøství, není to žháøství? Už vícekrát v našich dìjinách došlo k vypálení èásti nebo celého mìsta obèany pøed nepøítelem. Podobnì se zachovali Plzeòané. V roce 1648 si vypálil i mìsto pøed postupujícími Švédy. Upálením byl potrestán jakýsi Gregor, pùvodce požáru, pøi nìmž na Novém Mìstì 28. dubna 1611 vyhoøelo 24 usedlostí, z toho jedenáct dvorcù. 152

•

Dne 1. èervna 1689 postihl velký požár Staré Mìsto pražské. Jak napsal kronikáø František Beckovský, požár byl založen palièi v Kaprovì ulici na Starém Mìstì. Padlo mu za obìś pøes tisíc domù. Z historických pramenù se dovídáme i o mstivých žebrácích, kteøí zakládali požáry proto, že v obci nedostali almužnu nebo proto, že tam byli zavøeni do šatlavy. V soupisu pøedpisù z roku 1721 O žháøství a požárech je upøesnìn pojem žháøe: Žhářem vražedlným čili paličem jest ten, kdo zúmyslně ve zlém úmyslu, hněvu, nenávisti, z nepřátelství, z návodu neb proti odměně osobou třetí aneb z jakýchkoliv jiných důvodů, buď ve své, nebo cizím statku oheň založil, aby osobě třetí uškodil. V dobì požáru se také pøísnì zakazovalo vyvolávat rùzné šarvátky. Veškerý hnìv a sousedské sváry mìly jít stranou, neboś to odvádìlo obèany od hašení. Rychtáøùm a dalším úøedním osobám pøítomným u ohnì zákon ukládal, aby osoby pøítomné pøi ohni jen se dívající a odmítajíc pomoc nejdříve klackem a pak vězením šatlavím potrestali. Ještì za Marie Terezie byl paliè zpravidla napøed muèen, popraven a jeho tìlo spáleno. Jindy byl pálen na hranici s pytlíkem støelného prachu na krku. Za Josefa II. se více trestalo vìzením a pracemi na pevnostech, po roce 1800 se na upalování za žháøství témìø zapomnìlo. Za pokus o podpálení pastoušky byla 20. ledna 1773 v Jièínì setnuta a potom upálena Dorota Svobodová z Úlibic. V Pøerovské kronice se píše o sérii úmyslnì založených požárù v rùzných èástech mìsta v letech 1782-3. Zajímavá série požárù zaèala 12. záøí 1797 v Povrlech na Ústecku, kdy shoøel dùm ševce Kuhnerta a jeho majitel na následky popálenin zemøel. Další požáry následovaly 20. a 28. prosince. Ètvrtý požár vypukl 18. ledna 1798 a hned na to 20. ledna. Další seníky a domy hoøely 16. února a 10. bøezna.

•

153

28. èervence hoøelo ve mlýnì a celková škoda zpùsobená žháøem dosáhla výše 10 000 zlatých. Koneènì v pátek 31. srpna byl pøi požáru dalšího seníku žháø dopaden. Byla jím Rosina Kuhnertová, která zapalovala doutnajícím troudem ukrytým v košíku s trávou. Za své èiny byla odsouzená k deseti letùm tìžkého žaláøe a veøejným pracím. Pro nedostatek dùkazù byl však rozsudek zrušen a na èetné žádosti zástupcù obce Povrly byla Kuhnerová umístìna, nikoliv jako žháøka, ale jako všeobecnì nebezpeèná osoba v donucovací pracovnì pražského magistrátu. Obec za ní musela platit za stravu a dozor 11 krejcarù dennì. V roce 1803 vydal císaø František II. trestní zákon. Ten v § 147 øešil zloèin žháøství po obsahové stránce a v § 148 podle motivu spáchání žháøství ukládal trest od šesti mìsícù tìžkého žaláøe až po trest smrti. Dne 22. prosince 1820 byl vydán cirkuláø o odmìnì za dopadení žháøù ve Slezsku. Kolem roku 1821 bylo založeno mnoho požárù ve Znojmì a jeho okolí. Znojemský úøad proto vyhlásil stanné právo. Série požárù založených žháøem zažil v roce 1821 Tøebíè. Pøelomovým rokem v dìjinách žháøství se stal rok 1827. Anglický lékárník a chemik John Wolker namíchal smìs na první zápalku. Za požár ve Vysokém Veselí na Jièínsku 1. øíjna 1829 byl Václav Havelka z Lhoty Veselské odsouzen na doživotí a k nošení 25 liber železa a každý mìsíc k 15. a ve výroèní den k 25 ranám. Císaø mu pak doživotní trest zmírnil na 16 let. V letech 1846 až 1847 postihl severní Moravu a Slezsko hladomor. Prostøedkem, kterým si chtìlo obyvatelstvo vynutit obilí a potraviny zadržené u lichváøù, mìlo být žháøství. Ve mìstech se objevují výhružné tabulky, že ten a ten dùm bude zapálen, nebude-li zajištìn dostatek potravin. Výhružné dopisy 154

•

dostávali i knìží, pekaøi, øezníci a obchodníci s moukou. V Sobotce byl odsouzen kováø Josef Pich k dvaceti letùm vìzení a k náhradì škody za založení požárù 7. listopadu 1847. Po roce 1850 se objevily tzv. žháøské tabulky, resp. vyhrožování žháøstvím a žháøství samo, i ve Valašském Meziøíèí. Žháøské tabulky se obracely hlavnì proti pøedstavenému mìsta Schiedekovi, který byl pokládán za pùvodce nepoøádkù v obecním hospodaøení. V letech 1852 až 1853 nevole pøerostla ve skuteèné žháøství a ve mìstì vzniklo na nejrùznìjších místech mnoho požárù. Obyvatelstvo bylo najednou zachváceno hrùzou a strachem. Øemeslníci pøestávali pracovat, obchodníci brzy zavírali krámy a ulicemi procházely stráže a hlídky, avšak výhružné žháøské tabulky byly nalézány nadále, navzdory všemu úsilí o dopadení pachatelù. Nelze zatím øíci, jak se podaøilo tuto nejistotu pøekonat a zda byli pachatelé a rozšiøovatelé žháøských tabulek dopadeni. Starostí o ochranu proti požárùm bylo totiž i tak dost, bez ohledu na úmyslné zakládání požárù. Hlášení pøedstaveného okresního úøadu ve Valašském Meziøíèí pro moravské místodržitelství v Brnì z 9. srpna 1864 líèí možnosti úèinné ochrany pøed požáry velmi chmurnì. Pøedstavenstva obcí, pøestože byla upozornìna na protipožární opatøení, na jejichž zavedení a dodržování mìla sama dohlížet, neplnila øádnì své povinnosti. Pøedstavený okresního úøadu nebyl spokojený ani s obecní policií. Velký poèet požárù na území valašskomeziøíèského okresu vznikal podle nìho hlavnì proto, že vìtšina domù byla ze døeva. V lesích a na polích zpùsobí hodnì požárù kromì dìtí i tuláci a žebráci. Pøedstavenstva obcí byla upozornìna, píše pøedstavený okresního úøadu, aby v rámci platných ustanovení trestního zákoníku velmi pøísnì postupovala proti šíøení potulky.

•

155

Žháøství s dobou neutuchalo, ale spíše naopak. Ze zjištìných pøíèin požárù byla v roce 1884 v Rakousku-Uhersku tøetina žháøství, to je 597 z 1956 pøípadù. Nejvìtší žháøi v dìjinách však byli Anglièané. Nejvíce požárù založili pøi svých váleèných výbojích v Èínì, Indii a Tibetu. Za nejvìtší sólovou žháøku, respektive osobu, která žháøstvím uèinila nejvìtší škodu je považována Marie-Joseph Angélique z kanadského Montrealu, která zapálila dùm své majitelky. Nakonec shoøelo 46 budov. Žháøka skonèila 21. èervna 1734 na muèidlech.

156

•

Josef Nitra (*1956, Frýdek) Tiskový mluvèí Sdružení hasièù Èech, Moravy a Slezska. Absolvent Fakulty žurnalistiky Univerzity Karlovy, dlouholetý hasièský novináø a publicista (112, Hasièské noviny, Alarm revue, Almanach 2009). Redaktor stránek www. dh.cz. Propagátor hasièské historie (Propagaèní akce Pøibyslav – Ostrava 2009, Lány – Litomìøice 2010).