1
2
Josef Nitra
Všem živlům navzdory Člověku ku pomoci
Věnováno památce JUDr. Miroslava Řepiského 3
Josef Nitra Všem živlům navzdory © Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska Praha 2011 ve spolupráci s Centrem hasičského hnutí Přibyslav ISBN 798-80-904606-3-8 Vydavatelství Hasiči, Nové Město nad Metují Ilustrační reprofoto Mirka Halašová Grafická úprava Eva Čejchanová Tisk AGTYP Kostelec nad Orlicí
4
„Národ českoslovanského hasičstva podal 15. a 16. srpna 1891 velikých důkazů národní dospělosti a hasičské pokročilosti. Krásné důkazy zaslouží si, aby ve zvláštní památník sepsány byly, k čemuž jsme se odhodlali s nadějí, že potká se podnik náš se všeobecným přijetím zejména v kruzích hasičských. Netřeba poukazovati na to, že jsou to vše po většině děje každému známé; účel knížky této jest, abychom v srdcích svých zachovali soubor všeho, co skutečně bylo a literaturu naši spisem tím obohatili, jako věčnou památku na roky pro českoslovanské hasičstvo velice významné.“ „NA ZDAR!“
5
Otcové zakladatelé českého hasičstva
6
Sto a dvacet
let jednotného českého hasičstva Složitost vývoje českého hasičského hnutí je zaznamenána v mnoha knihách. Žel, většina z nich pochází z dob dávno minulých a soudobý pohled na historii vzniku prvních sborů a jednotné české hasičské organizace nám v knihovnách dosud chyběl. SH ČMS loni vydala knihu Josefa Nitry „Oheň a lidé“, které se tímto obdobím zabývá. Šlo především o informační soubor faktů z průběhu dějin požární ochrany v českých zemích. Autor se k tomuto tématu nyní vrací a snaží se problematiku vzniku prvních hasičských sborů objasnit blíže a podrobněji chce připomenout události, které se odehrály před 120 lety. Dne 1. února 1891 se v pražském Grand-Hotelu zrodila samostatná Zemská ústřední hasičská jednota království Českého. Toto je datum, které se stalo symbolem jednoho z mnoha z výsledků dlouholetého nesmiřitelného boje českého národa s německým živlem o vlastní svébytnost. Čeští hasiči pak prošli stoletím s měnícími se názvy své organizace, ale stále pod stejným praporem „Bližnímu ku pomoci“ až ke své dnešní podobě. Po stu letech od založení ZÚHJ bylo 9. dubna 1991 oficiálně zaregistrováno Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska, jako projev vůle tisíců hasičů v souladu s právem svobodně se sdružovat. 7
Ne náhodou si SH ČMS dalo do svých stanov hned ve čtvrtém odstavci větu „SH ČMS je pokračovatelem organizací hasičstva, které dříve působily na území Čech, Moravy a Slezska.“ Zemská ústřední hasičská jednota království Českého se zlatým písmem zapsala na první stránky české hasičské kroniky. Dnes ji píše Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska se svými 344 424 členy, organizovanými v 7 856 sborech (k 31. 12. 2010). Dvacet let je největší zájmovou organizací v České republice. Píše nové dějiny a k těm, které se odehrály ve druhé polovině 19. století, se hrdě hlásí. Ing. Karel Richter Starosta SH ČMS
Poplach k ohni do vzniku hasičských sborů
8
Čeští hasiči v boji o národní svébytnost
Hasičstvo v zemích České koruny vznikalo tak, jako i jinde ve snaze bojovat proti živlům – ohni a vodě. Čeští hasiči si však museli vydobýt své výsadní postavení ve velice složitém a tvrdém souboji s živlem německým. Role hasičů v období formování českého národního uvědomění nebyla doposud nikdy náležitě doceněna. Je načase, abychom jejich místo v pohnuté historii našeho národa přesně specifikovali. Budeme-li poctivě hodnotit činnost českého hasičstva v 19. století, nutně dojdeme k závěru, že to byla nejen organizace s nejvyšším humanitárním posláním. Stala se neodmyslitelnou součástí celonárodního hnutí a bezpochyby si zaslouží přívlastek národotvorná. Na prvním místě je si třeba uvědomit existenci dvou forem dějin – zemských a národních. Do roku 1848 se hovoří o českých dějinách jako o dějinách zemských, tedy o společné historii národů žijících na území království Českého. František Palacký (14. 6. 1798 – 26. 5. 1876) sice psal české dějiny již od počátku třicátých let, ale v němčině a v kontextu zemských dějin. Teprve od roku 1844 pracoval na českém překladu tohoto díla. Nejednalo se však o čistý překlad. V české verzi Palacký do značné míry prohloubil histori9
ografickou reflexi českých dějin, a zároveň kladl větší důraz na české obyvatelstvo, jako jejich nositele. V roce 1848 vyšel první díl jeho spisu „Dějiny národu českého v Čechách a na Moravě“, který se stal základním pilířem moderních dějin. Od roku 1848 má český národ své vlastní národní dějiny, do kterých neodmyslitelně patří dějiny českého hasičstva. Není náhodou, že v přelomovém roku národních dějin se rodí i první český hasičský sbor, který byl zároveň prvním hasičským sborem na našem území. Ve víru revolučního dění vznikl 23. března 1848 v Praze Pompiers Corps pod vedením nadporučíka Bílého. Neměl však dlouhého trvání. Už 30. října 1848 byl sbor pompiérů rozpuštěn. Organizovaní hasiči, navíc čeští, byli pro monarchii nebezpeční. To ukázala i další léta, která nazýváme Bachovým absolutismem. Ironií osudu je, že pod taktovkou vynikajícího hudebníka Johanna Sebastiana Bacha (21. 3. 1685 – 28. 7. 1750) se linuly libé tóny, ale pod taktovkou rakouského ministra vnitra Alexandra Bacha (4. 1. 1813 – 12. 11. 1893) úpěly porobené národy pod největším útlakem. Politická situace v habsburské říši nebyla ke vzniku nových organizací nijak příznivá. Založení jakéhokoliv českého spolku bylo v té době prakticky nemožné. Snahy se sporadicky objevovaly, ale bez jakékoliv šance na úspěch. Sice ještě fungovaly některé dříve založené apolitické spolky, ale i nad těmi byl prováděcím patentem ze 17. března 1849 nad jejich činností zaveden policejní dohled. Nařízením z 31. prosince 1851 č. 246 ř.z. byly zakázány veškeré politické spolky. Mohli pak čeští vlastenci založit jakýkoliv český spolek, aby nebyl označen jako politický? Odpověď je nasnadě. Jakýkoliv projev české obrody byl považován za politickou snahu, která samozřejmě nebyla přípustná. Tento pro náš národ neblahý vývoj dovršil spolkový patent z roku 1852, který se vracel k předrevolučním organizačním zásadám. Nic však v těchto letech tvrdé normalizace nebránilo vzniku hasičského spolku (Freiwilige Pompierskorps) v německy hovořícím městě Zákupy (Reichstadt) na Českolipsku, který se považuje za první dobrovolný hasičský sbor na území tehdejšího Rakouska. Podtrhuji slovo „Rakouska“, protože nejedna publikace o něm hovoří jako 10
o prvním sboru v Rakousku-Uhersku. Ale to v 50. letech 19. století ještě neexistovalo. V roce 1867, kdy bylo Rakousko-Uhersko ustanoveno, bylo jenom v Čechách jedenáct sborů dobrovolných hasičů a konkrétně zákupský sbor měl za sebou už více než desetiletou existenci. Spolek dobrovolných hasičů v Zákupech založil Ferdinand Leitenberger (30. 6. 1799 – 3. 9. 1869), C.k. pens. rytmistr (hodnost odpovídá dnešnímu kapitánovi). Hasičské zkušenosti získal za své aktivní vojenské služby v Miláně a finanční podporu od bratra Ignáce. Ten v Zákupech od roku 1802 vlastnil po předcích textilní manufakturu, ve které zaměstnával na 400 lidí a dalším domáckým tkalcům poskytoval možnost trvalého živobytí. Textilní výrobu v Zákupech založil děd Ignáce a Ferdinanda Josef Leitenberger v roce 1786. Dařilo se mu skvěle a v roce 1795 si dokonce pronajal některé místnosti v místním zámku. Výčtem téměř ideálních podmínek pro vznik sboru nechci nijak snižovat roli prvního úspěšného hasičského organizátora v Čechách. Leitenberger se skutečně hasičině věnoval tělem i duší. Se svým dalším bratrem Edvardem byli nadějnými vynálezci s úspěchy ve zdokonalování požární techniky. V roce 1852 si Ferdinad Leitenberger dal patentovat nový typ stříkačky. Z jeho pera pochází také náš nejstarší hasičský spis z roku 1855 „Dobrovolný sbor hasičů čili navedení, jak se v každém venkovském městě i v každé venkovské vsi s nepatrnými výlohami zřídit dá ochrana proti ohni aneb ústav k hašení a hájení při požárech“. Český překlad tohoto spisku vyšel o rok později a jeho faksimile je součástí této publikace. Proti nově vzniklému spolku nebyla zaznamenána jediná výhrada. Naopak, zarytý nepřítel jakéhokoliv spolčování ministr vnitra Alexander Bach aktivity penzionovaného rytmistra ocenil osobním písemným poděkováním. Bohužel, stále se nedá s určitostí říct, kdy sbor v Zákupech vznikl. Mezinárodní komise pro dějiny hasičství CTIF pod vedením JUDr. Alfreda Zeilmayra v létě 2009 určila, že rokem vzniku hasičského sboru v Zákupech byl rok 1850. Nepodařilo se mi zjistit, co je k takovému závěru vedlo. Nedokládá to ani předseda pracovní skupiny pro 11
historii Adolf Schinnerl, který následně v publikaci „120 let Rakouského spolkového hasičského svazu“ z roku 2009 jen suše konstatuje, že v 1850 požádala městská rada Zákup Ferdinanda Leitenbergera, aby sbor založil. Dále pak píše, že v roce 1851 byl sbor již plně vybaven a vyškolen. Už v prvních zmínkách o založení sboru v Zákupech se však udával letopočet 1854. A to jak v českých, tak německých záznamech. Není moc pravděpodobné, že by se naši předkové, kteří počátek padesátých let zažili, natolik pletli nebo navzájem od sebe chybně opisovali. Toto datum je nesčetněkrát veřejně publikováno, aniž by bylo kdy dementováno nebo zpochybňováno. První průkazný důkaz o existenci zákupského sboru je až zápis z 12. března 1855, který hovoří o 144 dobrovolnících, ze kterých byla vytvořena čtyři oddělení: pro hájení jmění a lidí – 18 mužů, obsluhy stříkaček – 43 mužů, oddělení pro přivádění vody – 24 mužů a oddělení k hákům a žebříkům – 59 mužů. V Zákupech byla začátkem padesátých let 19. století spolková činnost celkem živá. Vedle početného spolku ostrostřelců tu byl aktivní také spolek veteránů. Jak se však podařilo v dusivém politickém ovzduší počátku padesátých let devatenáctého století založit spolek nový? Odpověď je nasnadě. Ve stínu jeho vzniku stál excísař Ferdinand V., zvaný též Dobrotivý (19. 4. 1793 – 29. 6. 1875). Některé prameny o něm tvrdí, že byl poněkud mentálně zaostalý, ale opak je spíše pravdou. Tento člověk vynikal obdivuhodnými vlastnostmi, byl velice vzdělaný a ovládal několik jazyků. Měl ohromný zájem o zemědělství a botaniku a co bylo hlavní, podporoval vše, co souviselo s technickým pokrokem. Jeho přítomnost v Zákupech a podpora místního dění měla nesporný vliv na vznik organizovaného hasičského sboru. Není pochyb, že ex-panovník byl požádán o záštitu. Je prokázáno, že nově vzniklému sboru věnoval jednu ze svých dvou zámeckých stříkaček. Je tu ale jedno historické datum, za které se nedá jít. Habsburk své dobrodiní prakticky nemohl konat dříve, než 12. května 1851. Toho dne totiž do Zákup zavítal poprvé. Bezprostředně se vrhl do úprav 12
zámku. Neopomněl ani jeho zabezpečení. K tomu patřila i důsledná protipožární ochrana spolu s hasičským mužstvem. To se rekrutovalo jak jinak, než z místních občanů. Všechno si zcela určitě vyžadovalo svůj čas. Ať už byl rok založení sboru dobrovolných hasičů v Zákupech 1850 nebo 1854, byl to bezpochyby první dobrovolnický sbor v království Českém. Jeho historie však skončila v roce 1945. Dne 20. září 1945 vzniká naprosto nový sbor, který od předešlého převzal, jak vzpomíná kronikář Hubert Vašek, pouze motorovou stříkačku, dřevěnou kůlnu, která sloužila jako hasičská zbrojnice, vysunovací žebřík, hadice, hnědé cvičné přilby a modré vycházkové uniformy. O návaznosti na německý sbor není v kronice ani čárka. Ostatně ani to nemohlo být jinak. Kdo by v té době navazoval na německou historii. Navíc, když od roku 1911 o ní nemáme žádný písemný doklad. Příkladu Zákup následovaly sbory v dalších nedalekých městech s německým obyvatelstvem. Česká Kamenice (1856), Rumburk (1858) a Liberec (1861). Teprve pád bachovského absolutismu a obnovení ústavnosti v roce 1861 znovu otevřely cestu ke svobodě spolkové a shromažďovací. Byla to však svoboda těžce vydobývaná. Zatímco se v německy hovořících oblastech zakládání nových spolků dařilo, Češi zaznamenávali spíše obstrukce. V roce 1863 došlo ke dvěma pokusům založit český hasičský spolek, ale bohužel neúspěšně. Ve Slaném a v Chrudimi byly veškeré vynaložené snahy marné. O důsledném JUDr. Janu Figarovi (4. 9. 1843 – 12. 6. 1905) se jen těžko dá říct, že by při ustanovování sboru v něčem pochybil. Zjevně se jednalo o způsob národnostního útlaku. Z českých měst první sbor založily Velvary. Domnívám se, že Karel Krohn (25. 10. 1846 – 14. 2. 1913) byl nejenom dobrým obchodníkem, ale že to uměl i s úřady. Své hasičské zkušenosti získal v Hamburku a v roce 1863 měl jasnou představu, co má udělat. K zamyšlení jsou slova, která zazněla z tribuny na zákupském koupališti při oslavách 160. výročí vzniku prvního hasičského spolku v tehdejším Rakousku: „Není nic krásnějšího než si přiznat, že jsme se 13
dlouhá léta pletli a že historie nám ukázala nové tajemství, že nejstarší sbor nejsou Velvary, ale Zákupy“. Rozhodně se nejedná o žádné tajemství a už vůbec ne o tvrzení, že hasičský sbor ve Velvarech byl založen před zákupským. Je přinejmenším pošetilé sypat si popel na hlavu, která by si marně vzpomínala, kdy se to vlastně pletla. Dotyčný si plete jenom pojmy. Pokud se na věc budeme dívat z pohledu zemských dějin společné historie dvou národů, sborem s nejdelší tradicí jsou už více než půl století Velvary. Prvními však byly Zákupy. Zní to trochu složitě, ale nedá se na tom nic změnit. Naši předkové před 120 lety nijak nebrali Němcům jejich prvenství, ale jednoznačně ze svých vlasteneckých pozic preferovali Velvary. V mnohonárodnostním státě to byla v podstatě i existenční nutnost. Tyto přístupy byly vytvořeny v nesmírně komplikovaném vývoji a ve své době byla otázka české cti velice citlivá. Hrdost na české tradice byla u hasičů vždy zásadová a Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska v nastoupené cestě prvních českých sborů a Zemské ústřední hasičské jednoty Království českého pokračuje. Oficiálně se čeští hasiči začali organizovat ve Velvarech v roce 1863. Pokud jsme tedy v něčem předběhli své německé spoluobčany, tak v jejich pověstné preciznosti. Oni přesný datum vzniku svého prvního sboru pro budoucnost poctivě nezaznamenali. Lépe řečeno, nedochovali jej. Češi ano. Ve velvarské kronice stojí psáno: Dne 22. listopadu 1863 byla pod číslem 936 podána žádost městské radě ve Velvarech doplněná o stanovy dobrovolného hasičského spolku. Za necelé čtyři měsíce, 12. března 1864 byly nové stanovy schváleny a potvrzeny. Dne 22. května 1864 se konala řádná valná hromada v hostinci Na Sladovně – právní základ velvarského hasičského sboru, který měl tehdy 51 členů. Hlavní zásluhu o založení sboru měli Karel Krohn, V. Slavík, F. Chrastil, F. Stibic, J. Čermák, F. Wenzl, A. Stibic, J. Polák a K. Nechleba. Předsedou sboru byl Adolf Papež, purkmistr města Velvar a velitelem Jan Papež, místní hodinář. Sbor byl pak rozčleněn do odborů: odbor lezců – 18 mužů, odbor k žebříkům a hákům – 14 mužů, odbor ke stříkač14
kám – 39 mužů a odbor k dopravování vody – 25 mužů. Sbor měl i se čtyřmi trubači 105 mužů. Výzbroj byla pořízena podle pražského vzoru. První český hasičský dobrovolný sbor měl k dispozici: jednu velkou čtyřkolovou stříkačku, jednu menší s výpustnými hadicemi, jednu malou stříkačku bez hadic, pět džberových ručních stříkaček, dvě jízdní voznice, čtyři sudy, osm kádí, dvacet konví, padesát košíků, pět obyčejných a čtyři hákové žebříky, osm požárních háků. Následovně byl zakoupen tento materiál: dvě dvoukolové skládací stříkačky, 140 stop konopných hadic, vozík na náčiní, plachta a další. V roce 1868 byla velvarskými za 400 zlatých zakoupena kárová stříkačka a obec pořídila spolkový prapor. Akceschopnost sboru byla například v roce 1869 prověřena pěti požáry. Velvary byly v roce 1865 následovány Roudnicí a Radhoštěm. V roce 1867 počty SDH rozšířil Nepomuk, Český Dub a Kolín. V roce 1868 Kutná Hora, Plaňany, Rokycany, Police nad Metují, Domažlice, Milevsko, Náchod, Nechanice, Semily, Strakonice a Tábor. Rok 1869 byl rokem založení sborů v Sedlčanech, Milevsku, Ostrovci, Úpici, Mladé Boleslavi, Plzni, Jílovém, Benešově, Kladně, Poděbradech a ve Vysokém Veselí. České sbory byly zakládány doslova po jednom. Rakouské úřady se snažily schvalovací proces co nejvíce znepříjemnit. Například v Kutné Hoře. Město si podalo žádost na ustanovení sboru v roce 1866, ale vyhověno mu bylo až o dva roky později. Svízelné postavení měli čeští hasiči i na Moravě a ještě horší ve Slezsku. Také na Moravě si Němci pospíšili. Svůj první sbor založili ve Fulneku v roce 1861. Opět nikdo nechce ubírat zásluhy Augustina Thireho a jeho spoluobčanů za vytvoření hasičského sboru, který na Moravě neměl doposud obdoby. Ale historie tohoto sboru byla ukončena, stejně jako zákupská, vysídlením německého obyvatelstva v roce 1945. Není pochyb, že nejstarším hasičským dobrovolnickým sborem na Moravě je SDH Velké Meziříčí, stejně jako v Čechách Velvary. Oba sbory po dobu celého svého trvání totiž svou kontinuitu nikdy nepřerušily. První „český“ sbor, ale s německým vedením, byl na Moravě založen v roce 1868 v Třebíči Titem Krškou (11. 8. 1842 – 24. 10. 1900). Po 15
rozpuštění českého obecního zastupitelstva a nastolení německého, byl sbor přeměněn na ryze německý přesto, že Třebíč byla obcí s českou většinou. Titus Krška se po dvou letech přestěhoval do Velkého Meziříčí. Ani tady ve svých aktivitách neustal a pomáhal místním Čechům vytvořit si svůj sbor. Ve Velkém Meziříčí projevila městská rada zájem založit hasičský spolek již 2. dubna 1863. Její žádost byla vůbec nejstarší a tedy první žádostí o zřízení českého dobrovolného hasičského sboru vůbec. Je dokonce o několik měsíců starší, než žádost velvarská. C. k. místodržitelství v Brně však velkomeziříčské petici nevyhovělo. Sbor se svého založení dočkal až 8. června 1871. Přitom měl už osm let vypracované i své „Stanovy hasičského Cyrilo-Metodějského sboru ve Velkém Meziříčí.“ Jsou to v podstatě nejstarší české hasičské stanovy. Po Velkém Meziříčí následovalo zakládání dalších českých sborů na Moravě, a to v Jevíčku, Krásné a Velké Bíteši (1872), Telči, Opatovicích, Náměšti nad Oslavou a Uherském Hradišti (1873), Bílovicích, Hranicích, Hovoranech, Brtnici, Kunovicích, Malenovicích, Kojetíně, Olešnici a Měříně (1874). Také ve Slezsku byly prvními německé sbory, které svým ukončením činnosti v roce 1945 postupně ztratily označení nejstarší. První z nich vznikl v Opavě 13. února 1862 pod názvem Freiwillige Feuerwehr - Corps in Troppau. Za první český obecní sbor na Opavsku byl prohlašován sbor v Mikolajicích, jehož datum založení je 15. listopadu 1879. Šlo však o obec z moravské enklávy ve Slezsku a sbor měl navíc pouze německé velení. Prvním ryze českým hasičským sborem ve Slezsku se stal sbor v Kylešovicích, které jsou dnes součástí Opavy, vytvořený v květnu 1884. Jedná se o nejstarší stále činný sbor v českém Slezsku. Ve svých začátcích měl 45 činných členů a devět přispívajících. V jeho čele stál mladý učitel Rudolf Gudrich (10. 3. 1862 – 13. 9. 1937), který se pak stal spoluzakladatelem českých sborů na více místech Opavska. Slezská zemská vláda kylešovický sbor potvrdila výnosem č. 7022 ze dne 26. června 1884. Zprvu byl součástí 14. župy moravských enkláv, ale od roku 1895 už patřil k nově vytvořené Opavské župě. 16
Fakt, že k založení prvního českého sboru ve Slezsku došlo až roku 1884, svědčí o tom, jak bylo v oblasti, kde povětšinou převládal německý živel, těžké zřídit takový sbor. Dvacetiletý rozdíl od založení velvarského sboru je daný odlišným vývojem v českých zemích. Dnes už si nedokážeme představit, jaké úsilí museli naši předchůdci vynaložit, než došli ke svým cílům. Příkladu Kylešovic brzy následovaly další slezské obce. Ještě v témže roce (1884) byly založeny české hasičské sbory ve Slavkově a v Hlubočci. V roce 1885 v Litultovicích, v Dolních Životicích a ve Skřipově, a o rok později v Suchých Lazcích. V roce 1890 bylo českých sborů na Opavsku celkem dvanáct. V dvojjazyčných městech byly zakládány vedle německých sborů, sbory české. Např. v Melči na Opavsku. Zdejší sbor, ač v Sudetech, po osvobození a odsunutí Němců mohl pokračovat ve svých vlastních tradicích. Osobně nevěřím příběhům, kdy hořela česká chalupa a němečtí hasiči nečinně přihlíželi, jak se ji čeští kolegové snaží zachránit. Podobné historky se však vyprávějí. Stávalo se, že aktivita Němců v mnohých místech probudila Čechy z pasivity a nezřídka byl český sbor založen na protivnost německým snahám. Například český sbor v Raškovicích se etabloval po zprávách, že Němci začali zakládat svůj sbor. To Češi samozřejmě nechtěli dopustit a rychle založili vlastní SDH. Nakonec k založení německého sboru v obci ani nedošlo. V každém případě, ať už byla historie sborů jakákoliv, je naší národní ctí hlásit se k tradicím českých sborů. Za prvními českými hasiči zůstalo velké vlastenecké dílo, na které musíme být hrdi. Vznik českých sborů ve Slezsku měl zvláštní význam pro národní hnutí a národní svébytnost. Vždyť se jednalo o přežití národa, jako takového. Vedle Sokolstva, knihovnických spolků a dalších, také v hasičských sborech čerpali čeští lidé síly k práci ve prospěch utlačovaného národa. Danou situaci charakterizoval Dr. Dubový na sjezdu českého hasičstva v Praze v roce 1891 stručným výrokem „Hájíme české dědiny!“ 17
Sbor dobrovolných hasičů ve Velvarech v roce 1866
18
Cesta ze stínu
německého živlu Národní uvědomění se více rozvíjelo v českých městech a vesnicích mimo Prahu, kde německý živel stále ovládal společenské dění. Aktivisté, kteří usilovali o sjednocení českého hasičstva, působili mimo královskou metropoli. První z českých sborů požadující sjednocení byl klatovský sbor, který 19. února 1875 vydal provolání, v němž poukazoval na potřebu společné práce a vyzýval ke svolání sjezdu českého hasičstva v království Českém. Rok 1875 byl ve smyslu zvýšené aktivity hasičských spolků vůbec velice významným. Hnutí se dostalo do úrovně, která se stala charakteristickou pro teritoriální sdružování. Konaly se celkem čtyři krajové sjezdy – Libochovice – 6. června (účast 18 sborů), Turnov – 26. června (627 členů z 32 sborů), Klatovy – 25. července (549 hasičů z 18 sborů) a Jindřichův Hradec – 5. září (13 sborů, včetně moravských), které byly znamením toho, že české hasičstvo se odpoutávalo od omezení své činnosti pouze na svou obec, ale stávalo se aktivním daleko za jejími hranicemi. Čtveřice těchto sjezdů měla stejný cíl, připravovat se na zamýšlený zemský sjezd. V dokumentech 1. sjezdu Zemské ústřední hasičské jednoty bylo toto období hodnoceno následovně: „Hasičský sbor v Turnově, Klatovech, Libochovicích a Jin19
dřichově Hradci byly průpravou, byly semenem zasetým v úrodnou půdu, z něhož vyrostl zdravý jabloň nynějšího zřízení hasičstva Českého. Sbory tyto byly rolníkem, který pozvolna pluhem svým zoral půdu k blahodějným pracem ku další setbě, ve které po krátké přestávce počali jiní pokračovati.“ Byla vyzvednuta také činnost hlavních aktivistů Josefa Šťastného, Václava Kohla a Josefa Holče. Josef Šťastný z Byšic u Mělníka byl hlavním představitelem českého hasičského hnutí poloviny 70. let 19. století. Sjezd hasičských sborů ze západních Čech 25. července 1875 v Klatovech byl významný i tím, že zároveň s ním byla uspořádána první česká hasičská výstava, a to díky organizátorským schopnostem Václava Kohla, Jana Šefcovice a MUDr. Jindřicha Poláka. Bylo zde vystaveno devět čtyřkolových a šest dvoukolových skládacích stříkaček a různé kolekce drobného hasičského náčiní. Českým iniciativám nepřály ani rakouské úřady. Žádost o povolení konání sjezdu 26. dubna 1876 v Praze byla s odvoláním na zákon o právu shromažďovacím zamítnuta. Ze stolu byl úředníky následně smeten také souhlas k vytvoření hasičské jednoty s odvoláním na výnos C.k. místodržitelství ze dne 21. června 1876. V něm stálo: „Zřízení ústřední hasičské jednoty zemské zakázáno z důvodu, že stanovy nepodávají potřebnou jistotu, zdaliž se o zřízení spojení výhradně českých hasičských spolků aneb také českých i německých hasičských sborů a jich okresních i krajinských jednot prostředkem této jednoty, která se zřídit má, jedná”. Postup císařských a královských úřadů byl na svou dobu logický. V pojetí jednotné habsburské říše byl český „nápad“ na tříštění požární ochrany na základě národnostních přístupů prostě nesmyslný. Když ale o dva roky později přišli s obdobným návrhem Němci, tyto problémy už neměli. Své snahy totiž podložili dvounárodním charakterem organizace, aniž by v ní Češi byli aktivně zapojeni. Dne 23. dubna 1876 se konala porada v hostinci U Štěpána v Praze, na které se dohodlo, že zemský sjezd bude svolán na 13. a 14. srpna téhož roku do Prahy. Tehdy hasičům chyběl vlastní mediální prostředek, kterým by členy sborů informovali. Využili na několik měsí20
ců stránky časopisu Sokol. Již vytvořená sokolská více než desetiletí fungující struktura byla velkým vzorem při vzniku teritoriálních žup a zemské jednoty. Od Sokola hasiči převzali oslovení bratře a sestro a pozdrav „Na zdar!“. Podstatný rozdíl mezi oběma vlasteneckými organizacemi byl však v tom, že obec sokolská vznikala z pevného organizačního centra, kdežto hasičská jednota se vytvářela z iniciativy již existujících sborů a žup. Tedy úplně opačným způsobem. Jednotná sokolská myšlenka se lavinovitě šířila do všech krajů království. Hasičské sbory byly sice zakládány s jednotným cílem, ale měly svá různá specifika, která se měla ujednotit. To byl úkol natolik složitý, že si vyžadoval spoustu času a obětavé práce. Ve dnech 13. a 14. srpna 1876 se v pražské Měšťanské besedě tedy konal hasičský sjezd. Zúčastnilo se ho 800 hasičů z 88 sborů. Za předsedu sjezdu byl zvolen jindřichohradecký advokát JUDr. Václav Naxera a místopředseda JUDr. Vojtěch Fotr, advokát z Turnova. Nejdůležitějším bodem jednání byl „Návrh na zařízení hasičské jednoty zemské“. Přesto, že konání sjezdu bylo ryze českou iniciativou, rozhodl zřídit jednotu s českým a německým jednacím jazykem. Jednací řád obsahoval tyto body: 1. Ustanovení jednacího a rokovacího pořádku; 2. Rokování o zařízení statistické kanceláře; 3. Výsledek žádosti sborů hasičských k pojišťovnám ohledně stálých ročních peněžitých prostředků, jakož i dohodnutí se, kterak nejvhodněji dal by se upraviti poměr pojišťoven k jednotkám hasičským; 4. Rokování o zřízení hasičského fondu zemského k podpoře poškozených hasičů; 5. Návrh na zřízení hasičské jednoty zemské, předčítání a schválení stanov; 6. Jednotné velení signálové. Doprovodným programem sjezdu byl 13. srpna cvičný zásah hasičů na Staroměstském náměstí a 14. srpna návštěva první české zemské hasičské výstavy ve Stromovce. 21
V programu sjezdu bylo také schválení stanov. C.k. místodržitelství v Praze ale stanovy vypracované Josefem Šťastným do doby konání sjezdu neschválilo. Přes všechny překážky byla však Česká hasičská jednota zemská (ČHJZ) založena. Její stanovy C.k. místodržitelství schválilo až 12. října 1878. Další činnost jednoty brzdil poměrně slabý zájem členské základny. Do nové organizace se přihlásilo pouze 42 sborů ze 175. O celonárodní ČHJZ lze jen hovořit s určitou obezřetností. Václav Kohl charakterizoval danou situaci slovy: „Stanovy byly schváleny, žel Bohu, že česká naše jednota s rovnoprávnou řečí jednací liknavostí sborů hasičských a rozmrzelostí pořadatelů sjezdu v život nevešla a my chtějíce soudruhům svým zajistit v úrazech a nehodách podpory, nuceni jsme byli přistupovati ku zemské jednotě pro Čechy, již Němci po nezdaru našem roku 1878 v Teplici zařídili.” Podle schválených stanov měl mít v ústředním výboru každý kraj svého zástupce. Kraje k tomu byly vyzvány, ale nepřihlásil se ani jeden sbor. Těžko lze říct, zdali šlo o naprostou lhostejnost nebo neuvědomělost. Spíše se nabízí druhá varianta. Pro skupinu hasičských aktivistů, kteří se maximálně snažili vytvořit novou vlasteneckou organizaci, to bylo velkým zklamáním. Je nabíledni, že se po marných výzvách, i přes určité přísliby Eduarda Kahla, nezapojil ani žádný německý sbor. Představitel německých hasičů v Čechách Kahl naopak šest neděl po schválení stanov svolal na 5. srpna 1877 do Prahy schůzi důvěrníků, již se zúčastnil mimo sedmi německých delegátů Josef Šťastný a velitel pražských hasičů Josef Lammer. Jakoby se před rokem nic neudálo, předmětem jednání bylo založení zemské hasičské jednoty a vypracování jejich stanov. Do první české hasičské kroniky pak první kronikář Jakub Alois Jindra zaznamenal: „Nebude daleko od pravdy, řeknu-li, že Kahl a soudruzi jeho byli povzbuzeni zařízením jednoty zemské na sjezdu Pražském (13. a 14. srpna 1876, poz. autora), by se domáhali zřízení podobné jednoty, a že nehodlali vůbec společně s Čechy pracovat, nýbrž že jim šlo o zařízení podobné jednoty, v níž by měli většinu a tedy i moc. A toho docílili.“ 22
Rakouským Němcům byla samostatná ČHJZ trnem v oku a její nedostatečnou životaschopnost jen uvítali. Koneckonců ji po uklidnění situace brali tak, jakoby vůbec neexistovala. Ve dnech 24. až 25. března 1878 byla v Teplicích založena v podstatě německá „Ústřední zemská hasičská jednota království Českého“ (ÚZHJ). Podle stanov přijatých 13. listopadu 1887 v Praze pak změnila svůj název na „Zemská ústřední hasičská jednota království Českého“ Pro lepší orientaci budu však i nadále používat zkratku ÚZHJ. V čele jednoty stál třináctičlenný ústřední výbor, jehož předsedou byl zvolen Eduard Kahl. Vedle jednoty bavorské šlo o největší přísně organizované hasičské sdružení na světě. Teplické založení ÚZHJ výlučně německými hasiči bylo paradoxně považováno za akt sjednocení hasičstva v Čechách. Pro však to bylo Čechy takové poněkud ponižující „O nás bez nás“. Nutno však poznamenat, že česká neúčast měla své skutkové opodstatnění. Na sjezdu hasičstva českého severozápadu, který se konal ve dnech 27. a 28. září 1874 taktéž v Teplicích, byli čeští zástupci napadáni a po opakovaných urážkách demonstrativně opustili jednací sál. Čeští hasiči po založení ČHJZ nedokázali správně zaktivizovat svou činnost a nechali vzít své postavení první jednoty. Bohužel, také odmítali vstoupit do německých aktivit přesto, že jim to bylo nabídnuto. Do jaké míry to byla nabídka upřímná lze jen těžko posoudit. Podle Kahlových dopisů českým funkcionářům lze usuzovat, že Němci o českou účast projevovali jen pragmatický zájem. Samozřejmě si přitom zachovávali vedoucí pozici, ke které jim Češi svou laxností sami nahrávali. České sbory, ač byly zvány, do Teplic nikoho nevyslaly. Ba ani nijak nereagovaly. Pouze Josef Šťastný se omluvil dopisem, ve kterém neúčast Čechů zdůvodňuje nefunkčností české jednoty a přislíbil, že tato k nové jednotné organizaci přistoupí později. O potřebě zapojení obou národů království Českého do jednotného hasičského hnutí se v Teplicích jednalo velice intenzivně. Bylo vyhlášeno, že „nutná jest potřeba, aby správa záležitosti hasičských byla sjednocena, a to ve zřízené právě ústřední jednotě, podobné jednotám na Moravě, ve Slezsku a dalších rakouských zemích.“ 23
Na zakládající schůzi ÚZHJ bylo zastoupeno 127 hasičských sborů s 10 399 členy. Nebylo to však úplně plošné zastoupení. V té době totiž bylo v Čechách 16 německých jednot s 247 hasičskými sbory a 19 691 muži. ÚZHJ vstoupila do aktivní činnosti o rok později ustavující schůzí v Praze ve dnech 23.–25. března 1879. Předsedou jednoty se stal Eduard Dobrowolski a jednatelem Reginald Czermack (české prameny udávají transkripci Čermák, přestože byl Němec). Bylo přijato usnesení o vybírání ročních příspěvků a o výpomoci v nemoci. Zároveň byla podána žádost o zemskou subvenci ve výši 6.000 zlatých. Byl také vyhotoven návrh na změnu Policejního řádu požárního v Čechách. V závěrech této schůze se také konstatovalo, že se ÚZHJ hlásí k Rakouské jednotě říšské. K ÚZHJ se začala registrovat celá řada sborů. K 30. červnu 1880 se dostala na počet 32 358 činných členů v 551 sborech a 41 jednotách. Mezi nimi už české sbory nechyběly. Novou komunikaci mezi Čechy a Němci navazuje Dr. Jan Figar v roce 1880, kdy vstupuje do ÚZHJ s chrudimskou župou. Následují ho další české župy a sbory. Ve dnech 14.–15. srpna 1881 se v Praze sešel druhý řádný sjezd zástupců ÚZHJ. Bylo konstatováno, že do ÚZHJ k 381 německým sborům přistoupilo 12 českých žup, které sdružovaly 170 hasičských sborů. Čeští zástupci byli zvoleni i do výboru jednoty a výbor byl rozšířen na 15 členů (deset Němců a pět Čechů). Hlavními funkcionáři se stali: starosta – Edvard Dobrowolski z Bíliny, 1. náměstek – JUDr. Jan Figar z Chrudimi, jednatel – Reginald Czermack z Teplic a pokladník – Jan Zdiarský z Prachatic. Češi si postupně začali vydobývat své postavení. Na schůzi 11. ledna 1885 došlo ke změně jednacího řádu za účelem rozdělení jednatelství dle obou zemských řečí. Šlo pouze o zjednodušení v komunikaci. Podle zápisu z této schůze „mají tudíž obě sekce za úkol prováděti jazykově rozděleně vnitřní styk se župními neb okresními jednotami hasičskými, kdežto všechny ostatní záležitosti, zvláště zastoupení na venek, ústřední správě vyhraženy zůstávají”. 24
Zasedání 10. října 1886 pak přijalo návrh německé sekce na nevytváření dvou jednot v jedné dvojjazyčné župě nebo okresu, pokud to není nezbytně nutné. Na IV. schůzi poslanců ÚZHJ 13. listopadu 1887 bylo přítomno 201 německých a 98 českých delegátů. Převaha němců byla dvoutřetinová. Češi nemohli nic prosadit a nedostali se ani na místopředsednické funkce. Dr. Figar pronesl, že tak to býti dál nemůže. Německá sekce 70 jednot, 928 hasičských sborů s 61 344 členy a česká sekce 47 jednot, 786 hasičských sborů se 30 622 členy. Dohromady jednota organizovala 1 714 hasičských sborů a 91 966 členů. Předsedou byl opětovně zvolen (devatenácti z dvaceti hlasů) Edvard Dobrowolski z Bíliny. Jeho zástupcem se stal Reginald Czermack z Teplic a hlavním jednatelem Karel Staudt z Josefova se svým zástupcem Josefem Draschem z Lobendavy. Ústředním pokladníkem byl zvolen Josef Ströhl z Chebu. Členové německé a české sekce byli voleni zvlášť pouze svými poslanci. Představiteli české sekce byli ustanoveni dr. Jan Figar z Chrudimi, Josef Šťastný z Mělníka a Matěj Mayer z Horažďovic. Nepoměr v ÚZHJ byl stále znatelnější. Národnostní roztržka nenechávala na sebe dlouho čekat. Stačilo, aby nově založený hasičský časopis Mittheilungen aus dem Gebiete des Feuerlöschwesens napsal poznámku, že „hasičstvo v Čechách jedině přispěním Němců dosáhlo oné výše, na které se nalézá a že týmže přičiněním také na onom stupni dokonalosti udržuje”. To byl přímý útok na české národnostní cítění. ÚZHJ se obávala roztržky a pro uklidnění situace reagovala prohlášením, v jehož závěru stálo: „Kráčejme svorně ruku v ruce vpřed a mějme na zřeteli jedině účel náš. Pak bude nám opravdu možno říci, že jedině instituce hasičská to jest, která sporem národnostním ušetřena zůstala, že pod praporem humanity pracují vedle sebe svorně Čech i Němec. Buďme bratry pravými, nepokrytými a ctěme jedni druhých. Tak dosáhneme společného cíle nejlépe!” Na oslavách 25. výročí založení velvarského hasičského sboru 18. srpna 1889 dr. Figar vystoupil s prohlášením, že „jednání, způsoby a prostředky, jimiž zachází v ústřední jednotě hasičské německý díl tak, že nezbývá českému hasičstvu jiného než svépomoc”. 25
K poradám k nastalé situaci se česká sekce ÚZHJ sešla několikrát a 5. března 1890 její funkcionáři (Mayer, Figar, Šťastný) podali výboru ÚZHJ přípis s návrhem na změnu stanov a složení ústředí ÚZHJ. Požadavek byl jednoznačný – „Stávající neshody v království Českém mají nemalý vliv na poměry v naší ústřední zemské hasičské jednotě, a jestliže, co neshody tyto co nejvíce podporuje, jest to změna stanov, které tak nenadálým způsobem před třemi roky nám byly uloženy a na základě jichž dosavadní menšina vší naděje se vzdává, že by jazykové zájmy její způsobem žádoucím zajištěny a chráněny byly, ano za poměrů stávajících i do budoucnosti nelze toho očekávati, poněvadž stanovy nač nepodávají menšině nějaké záruky, že by správa a výbor jednoty rovnoprávnosti jazykové šetřiti byl povinen… Jsme-li a máme-li býti soudruhy, nesmíme mezi sebou zápoliti zakupováním majority, kteráž většině neprospívá a menšinu do výlučného postavení vnucuje, nýbrž činností hasičskou… Mimo rozdíly jazykové liší nás i moment postavení sborů v národě našem. Zřizování, existenci a roztříštěnost hasičských sborů německých podporuje hlavně jich ryze německý ráz. V národě českém rozvoji hasičských sborů naopak nejvíce vadí to, že svazkem v ústřední jednotě nejsme sbory ryze českými, nýbrž spíše kosmopolitickými, podřízenými zcela řízení a vedení německému, čímž spolkový život náš a skoro veškerá zařízení nejsou v duchu národnosti naší”. Přípis vzbudil mezi hasiči veliký rozruch a 1. května 1890 česká sekce podala návrh na změnu stanov, které by posvětily rozdělení na dva samostatné celky. Zároveň podtrhla: „Osvědčujeme, že ve schůzích výboru Ústřední zemské hasičské jednoty království Českého při našem osobním styku se zástupci německými panovala vždy shoda a že tito při poradách a žádostech za podpory věcné neb osobní formálně správně jednali, ačkoliv litujeme a těžce neseme, že hasičstvu českému vyměřeno jest ve výboru tomto se všemi následky menšiny zastoupení počtem skrovným, v pětičlenné ústřední správě pak členem jediným.“ Na výborové schůzi 11. května 1890 byl ÚZHJ předán pamětní spis, podepsaný známými hasičskými předáky dr. Janem Figarem, 26
Matějem Mayerem a Josefem Šťastným, ve kterém bylo navrženo přátelské rozdělení zemské hasičské jednoty. Nemůžeme si ale vysvětlovat, že čeští funkcionáři ve výboru ÚZHJ byli ustrkováni nebo dokonce šikanováni. To by asi nešlo. Naopak, byli svými německými kolegy respektováni a jejich slova měla patřičnou váhu. Přesto, že byli početně ve výboru méně zastoupení, byli rovnoprávnými představiteli jako jejich německé protějšky. Například na Rakouském výboru hasičském ve Vídni ÚZHJ zastupoval JUDr. Jan Figar, protože starosta Reginald Czermack byl nemocen. Dne 26. října 1890 došlo v Praze pod předsednictvím Edvarda Dobrowolského k zasedání, na kterém se jeho účastníci usnesli, že stávající Zemská ústřední hasičská jednota království Českého bude na příště rozdělena ve dvě samostatné, od sebe zcela nezávislé jednoty zemské. Počet českého členstva stále stoupal, což mělo vliv na celkovou činnost ÚZHJ. Koncem roku 1890 měla česká sekce 62 žup, 1 219 sborů a 61 591 členů. Čeští hasiči zasahovali v roce 1890 u 3 990 požárů, z nichž bylo 881 v místech působnosti sborů a 3 109 přespolních výjezdů. Sbory se účastnily 18 496 cvičení, 9 721 veřejných vystoupení a vykonaly 21 431 hlídek. Následkem hasičské služby v průběhu toho roku k úrazu přišlo a onemocnělo 284 hasičů, pět jich zahynulo a devět utrpělo zranění s trvalými následky. Německá sekce pak měla 77 žup, 1 183 sborů a 72 758 členů.
27
Skupina obecních hasičů z doby před vznikem sborů
28
Vítězná devadesátá Za přelomové v historii českého hasičstva se považují tři dny na konci ledna a začátku února 1891. Památné události začaly 31. ledna 1891, kdy bylo v Měšťanské besedě v Praze rozhodnuto o rozdělení bývalé Ústřední zemské hasičské jednoty pro království České na dvě samostatné jednoty – českou a německou – Zemskou ústřední hasičskou jednotu království Českého (ZÚHJ) a Feuerwehr-Landes-Central-Verband von Böhmen. Den poté, 1. února 1891 bylo jednomyslným hlasováním českých a německých zástupců rozdělení potvrzeno. Zasedání bylo přítomno 121 delegátů z 57 župních a okresních jednot. Do správy české ZÚHJ byli zvoleni: JUDr. Jan Figar – starosta, Antonín Maděra – náměstek, Matěj Mayer – jednatel, Josef Šťastný – pokladník a Jan Hinkenikl – zástupce pokladníka. Ovzduší vzniku dvou národních hasičských jednot charakterizují komentáře tehdejších hasičských funkcionářů. Hlavní český řečník posledního dne českoněmeckého zasedání Matěj Mayer prohlásil, že „dělení se neděje ze zášti nebo z důvodů politických… My přijmeme rádi poučení od Němců a oni od nás z toho důvodu, aby se hasičstvo v Čechách rozšiřovalo a rozvíjelo po zásluze”. Budoucí český starosta dr. Jan Figar pak dodal, že „přátelství osobní, které nás po dvanáct let neobyčejným stupněm pojilo, že jsme si při každé potřebě přicházeli vstříc, to i na dále mezi námi potrvá. A proto mys29
lím, že, když se rozejdeme podle spolkového zákona, bude nás spojovati stejný cíl. Jako bratrsky ruku podával Čech Němci a Němec Čechu s díky za práci společnou na poli humanity, tak zajisté vy, bratři němečtí, shledáte novou jednotu, která vedena bude povždy v těch intencích, které byly v jednotě dosavadní“. V protokolu z 1. února 1891 o rozdělení podepsaném předsedou bývalé jednoty Eduardem Dobrowolským stojí: „Dělení nevyvolalo žádný spor, nýbrž má se jím každé straně k právu dopomoci. Na české hasiče nepohlíželo se doposud jako na Čechy a musí se k tomu působiti, aby české sbory hasičské zaujaly takové postavení v životě lidu jako jiné spolky, neboť čeští hasiči mají též česká srdce. Toho se může dosíci jen rozdělením, a proto požádali Češi Němce, aby je v míru a přátelství z jednoty propustili. Dělení se neděje ze zášti neb z politických důvodů, neboť s tím nemá dělení co činiti“. Není co dodat. Pouze zlí jazykové by mohli hovořit o produktu česko-německé nenávisti. Čeští a němečtí hasiči měli jednoznačně společný cíl – ochranu bližních, který s národnostními rozpory neměl nic společného. Účastníci přelomového jednání neváhají hovořit o bratrství a další spolupráci. Byla to typická ukázka klidného českého rozchodu, která se opět zopakovala přesně po sto dvou letech v rozchodu se slovenskými organizacemi. Obraz rozdělení na dvě hasičské jednoty byl výsledkem oboustranného pragmatismu, ke kterému by stejně dříve nebo později muselo dojít. Boj o národní svébytnost byl završen a český národ byl pevně konstituován a stal se ve vztahu k Němcům rovnoprávným. Hned po ustavující schůzi Zemské ústřední hasičské jednoty království Českého (ZÚHJ) se ústřední výbor dohodl na řešení technických otázek. Na prvé schůzi ústředního výboru dne 2. února 1891 právě zvolený jednatel jednoty Matěj Mayer navrhl, aby byla při ústředním výboru zvolena technická komise. Návrh byl přijatý všemi přítomnými a navrhovatel byl požádán, aby připravil pro nejbližší schůzi výboru materiál, který by měl upřesnit činnost této komise. Přestože se samostatná česká hasičská organizace pustila s plnou vervou do práce již od prvního dne svého založení, byla činnost jed30
noty úředně zahájena schválením stanov 19. února 1891. Prakticky od 1. dubna 1891 začala ZÚHJ pracovat samostatně. Středobodem dalšího jednání byla příprava zemské jubilejní výstavy v Praze a nadcházejícího sjezdu. První sjezd nové jednoty se začal připravovat v pražském Platýzu už 5. dubna 1891, kde vznikl Výbor sjezdu českoslovanského hasičstva. Předsedou sjezdového výboru byl zvolen František Vlach, generální tajemník banky Slavie. Jednateli se stali Hugo Demartini, továrník Raimund August Smekal a Vilém Fiala. Předsedou sjezdu byl zvolen starosta ZÚHJ KČ JUDr. Jan Figar. V den zahájení výstavy dne 15. května 1891 podává ZÚHJ své první statistické údaje: Počet župních nebo okresních hasičských jednot ..................................62 Hasičských sborů.......................................................................................... 1 273 Celkem členů ...............................................................................................85 782 činných .....................................................................................................53 833 přispívajících ...........................................................................................25 226 zakládajících ............................................................................................. 5 144 čestných ..................................................................................................... 1 579 Parních stříkaček novější soustavy se savicí .................................................................... 1 636 starší soustavy bez savic .......................................................................... 375 přenosných a jiných menších ................................................................ 739 Hadic výpustných (v metrech)................................................................... 224 785 sacích (v metrech) ................................................................................10 033 Košů a džberů na vodu ............................................................................23 457 Žebříků posunovacích opěracích .......................................................................... 844 hákových.................................................................................................... 4 828 střešních ..................................................................................................... 4 314 Vozů na vodu ...................................................................................................... 1 272 na náčiní ........................................................................................................ 191 31
na hadice ....................................................................................................... 306 pro mužstvo ....................................................................................................81 Na druhé schůzi Ústředního výboru ZÚHJ dne 7. června 1891 se členové výboru Demartini, Hinkenikl, Jindra, Joachimsthal, Karásek, Mayer, Meisner, Seidl, Šebor, Šťastný a Vrabčík rozhodli ustanovit tři pracovní skupiny pod předsednictvím Hinkenikla, Mayera a Vrabčíka. Protože mnozí ze jmenovaných byli zaměstnáni výstavou a přípravou sjezdu, byla zamýšlená činnost odložena. Jednatel Mayer svolal přísedící všech tří skupin tedy až na 6. prosince 1891, aby si ujednotili způsob a postup práce. ZÚHJ svůj první sjezd svolala pod heslem „Ni zisk, ni slávu“ u příležitosti Jubilejní zemské výstavy na dny 15.–17. srpna 1891 do Prahy na Žofín. V rámci sjezdu uspořádala slavnostní průvod a velké cvičení na Staroměstském náměstí. Slavnostního průvodu 15. srpna 1891, který šel ze Sokolské ulice kolem muzea k Můstku a trval hodinu a dvacet minut, se podle zprávy V. F. Kohla účastnilo 16 446 hasičů z Čech, Moravy a Slezska. Jednalo se o první společné vystoupení českých hasičů z celého království Českého. Byla tím spontánně vyjádřena pevná jednota českého hasičstva, která tak završila dlouholetou cestu národní identity v oblasti požární ochrany. Adolf L. Seidl o těchto slavných dnech napsal: „Zaznamenaly veškeré časopisy výkon ten, jejž vystihla Zemská ústřední hasičská jednota království Českého v první téměř chvíli svého bytí společně s ústřední jednotou moravsko-slezských sborů jako velkolepý a doznaly vesměs zřejmě, že hasičstvo důležitým jest činitelem v životě národním“. Památnými se stala slova starosty ZÚHJ dr. Jana Figara, který delegátům sjezdu mimo jiné řekl: „Procházíme-li sbory a župy, najdeme všude muže, kteří jsou ku cti každému stavu a zaujímají i přední postavení. Slibujeme před českoslovanským světem, že chceme ještě více tužiti se v boji pro naši lidumilnou ideu. My však rozněcovati chceme i plamen lásky k naší vlasti, a tím nelišíme se od žádných jiných spolků. Ano, my vedle boje proti živlu bojovati budeme i za mocnou ideou vlasteneckou, blaho národa. Vítáme vás dnes poprvé jakožto jednota samostatná, 32
kteréž ještě před půl rokem nebylo, a slibujeme vám, že pracovati budeme k vývoji hasičství, jakož i pečovati o blaho jednotlivce.“ Sjezdu se účastnili také hasiči z Chorvatska a Slovinska. Poláci do Prahy nepřijeli, protože ve stejné době měli svůj sjezd v Přemyšli. V souvislosti s jubilejní výstavou byla přijata myšlenka Václava Vrabčíka na zřízení hasičského muzea. Usnesením ZÚHJ ze dne 7. prosince 1891 o něm bylo rozhodnuto. Dalším usnesením ze dne 7. ledna 1893 bylo stanoveno, že muzeum bude umístěno v továrně R. A. Smekala na Husově třídě na Smíchově v nádvorní přízemní místnosti za roční nájem 360 zlatých. Sbírka hasičských zvláštností, které například věnoval R. A. Smekal a další vystavovatelé, spisy a hasičská literatura sebraná výstavním výborem a další artefakty se staly základem muzejní sbírky. Muzeum bylo slavnostně otevřeno 15. dubna 1894 při příležitosti valné hromady ZÚHJ. Vykazovalo 243 inventárních čísel a 321 předmětů a další drobnosti. V únoru 1895 to bylo již 595 inventárních čísel a 815 předmětů. Byly zde dvě vozové a tři ruční stříkačky, jedna voznice, stav na tkaní hadic, vnitřní stroj stříkačky, dva modely žebříků, dvanáct přileb, jednotlivá čísla časopisů z různých zemí a podobně. Vstup byl volný. Správcem muzea byl určen Jakub Alois Jindra, pokladníkem Adolf Seidl a opatrovníkem Josef Hübsch. Některá výše uvedená data jsou daty jednání Ústředního výboru ZÚHJ. Pro shrnutí a doplnění to jsou – 6. a 7. prosince 1891, 24. a 25. dubna 1892, 5. a 6. září 1892, 6. a 7. ledna 1893 atd. Členové výboru se zpočátku scházeli dvakrát ročně. Bydleli totiž po celém území království a častěji to ani nešlo. Hodně zůstávalo na písemném styku. Jednotliví členové vypracovávali zprávy, které zasílali jednateli Mayerovi. Ten nechal vyhotovit kopie a rozeslal je všem členům. Každý návrh měl už před schůzí svou písemnou podobu, ke které se každý člen výboru mohl vyjádřit. Dne 15. dubna 1893 se sešla redakce Hasičské knihovny, aby schválila první předpisy. Redakci měli na starosti Jakub Alois Jindra, Matěj Mayer, Adolf Seidl a Václav Vrabčík. Asi měsíc na to vyšel první výtisk Hasičské knihovny s názvem Zařízení, správa a řízení sborů. 33
Následovaly: II. Řády pro konání služby a pro kroj i výzbroj III. Cvičení pořadová a signály IV. Zařizování, správa a řízení žup V. Stříkačka a její obsluha VI. Nářadí a cvičení lezecké VII. Hasičská zdravověda Pokračovalo se v sešitech s názvy – Zákonověda, Náčiní ochranné, Pochody, Písně a proslovy hasičské, Taktika a dalších. Vytvoření zemských hasičských jednot bylo důležitým mezníkem, protože umožňovalo sjednocení výcviku, řízení veškeré činnosti, účinnější výměnu zkušeností a centralizování oprávněných požadavků hasičských sborů, například vůči pojišťovnám. Pro získání finančních prostředků byly ustanovovány různé podporovací pokladny. Již II. řádná valná hromada ZÚHJ 15. dubna 1894 schválila zřizování pohřebních a invalidních pokladen. Stanovy pokladny byly potvrzeny úřady v červnu téhož roku. Diskuze se vedla také o pokladnách nemocenských a penzijních. Ta však narazila na nedostatek příspěvků. Hasičské organizace tak musely být pravidelně dotované státem. Značné množství obcí se dočkalo nemalých osobních darů od císaře Františka Josefa I. Většinou to byly dotace po 50, 60 nebo i 100 zlatých. Slovo „jednota” v názvu organizace neznělo vždy stoprocentně. Tak jako v průběhu celých dějin jednotného hasičského hnutí, i v jeho začátcích docházelo ke snahám stávající jednotu narušit. Byli to bohužel Češi, kteří nepochopili věc společné myšlenky a zabředávali do nesmyslných sporů o zachování si jakési vlastní pochybné identity. Rozvraceče však zastavila již II. řádná valná hromada. Její závěr zněl v duchu, že české hasičstvo musí být jednotné. Starosta Figar přitom upozornil na to, že „po rozložení bývalé dvoujazyčné jednoty, nový český ústřední výbor se ujal práce se strachem. Co však vykonal, jest základem k pevnému trvání naší zemské jednoty. Pochlubit se můžeme, že usilovnou a obětavou prací postavena jest jednota naše a veškero hasičství české na roveň ústřední jednotě německé a německému hasičství jak v části čistě odborné, 34
technické, tak i v administrativní a na poli národohospodářském se všemi hasičskými jednotami v Předlitavsku.“ Dne 15. dubna 1894 se udála ještě jedna významná událost. Jak již bylo zmíněno, v tovární budově firmy Smekal na Smíchově účastníci II. valné hromady slavnostně otevřeli Zemské hasičské museum. Další činnost ZÚHJ byla směrována k přípravě na Národopisnou výstavu českoslovanskou v Praze, konanou v roce 1895. Na ní měli čeští hasiči už samostatný pavilón. V Hubálkově úvodním článku Příručního katalogu hasičského pavilonu výstavního stála informace, že „hasičstvo české všímalo si povždy vedle činnosti hasičské též práce národní a tím způsobem dokazovalo čím dále tím pronikavěji neoprávněnost dosavadního názoru, jakoby český hasič v národním ohledu byl bezbarvý a netečný, jakoby zapomínal povinností, které má k vlasti a národu, chce-li slouti věrným a obětavým jeho synem.” V době Národopisné výstavy českoslovanské se ve dnech 10. a 11. srpna 1895 konal v Praze II. sjezd českoslovanského hasičstva. Byl to společný sjezd Zemské ústřední hasičské jednoty království Českého pod starostenstvím JUDr. Jana Figara (11 500 účastníků) a České ústřední jednoty hasičské pro Moravu a Slezsko se starostou Titem Krškou (1 000 účastníků). Byl charakterizován, jako „pevná páska společných nadějí národa českoslovanského.” Jednání vybraných delegátů sjezdu zahájil 10. srpna na Žofíně o šesté hodině večerní JUDr. Jan Figar. Zde se také uskutečnila další přátelská setkání. V Národním divadle pak delegáti sjezdu shlédli představení Smetanovy Prodané nevěsty, před kterým si vyslechli proslov Pravoslava Řady a měli možnost pokochat se živým obrazem znázorňujícím zachraňování osob z hořící budovy. Druhého dne se konal dvacetitisícový slavnostní průvod, který šel z Královských Vinohrad za doprovodu osmi kapel přes Václavské náměstí, Příkopy a Staroměstské náměstí na Výstaviště. Nechyběly zde historické ani soudobé stříkačky a nářadí. I když bylo velké vedro, „vše proběhlo řádně a hasiči přísně ustrojeni byli“. Průvod procházel hlavní branou Výstaviště více než hodinu. Na Výstavišti mohlo, podle statistiky organizátorů sjezdu, 67 549 návštěvníků vidět živé obrazy s ha35
sičskou tematikou, požární útoky a další ukázky cvičení. Byla to velká manifestace hasičské jednoty. Starosta Figar při pozdravu pražských radních mimo jiné prohlásil, že „českoslovanské hasičstvo je jednotné jazykem i smýšlením.” Hasičské hnutí v českých zemích manifestačně projevilo svou pevnou jednotu a zavázalo se tak k dalšímu jednotnému postupu v budoucnosti obou organizací. Cesta k samostatné organizaci českých hasičů v Království českém byla završena. Prvními starosty ZÚHJ byli JUDr. Jan Figar (1891–1905), Matěj Mayer (1905–1917), Josef Hubálek (1917–1918), v letech 1918–1919 stál v čele ZÚHJ úřadující 1. náměstek Adolf L. Seidl.
Župy vstupující do ZÚHJ KČ (sídlo župy) 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 36
Župní hasičská jednota chrudimská (Chrudim) Župní hasičská jednota kraje Čáslavského a okolí (Kutná Hora) Jednota hasičská okresu Lounského (Louny) Župní hasičská jednota na českém jihozápadě (Horažďovice) Okresní hasičská jednota politických okresů Klatovy–Přeštice (Klatovy) Hasičská župa Mělnická (Mělník) Česká hasičská jednota pohoří orlického (Žamberk) Župní hasičská jednota v Rakovníku (Rakovník) Hasičská župa podbrdská (Jínce) Okresní hasičská jednota domažlická (Domažlice) Župní hasičská jednota pojizerská (Turnov) Župní jednota hasičská „Praha“ (Žižkov) Župní jednota hasičská politického okresu Kolínského (Kolín) Župní jednota hasičská severovýchodních Čech (Jaroměř) Župní jednota hasičská východních Čech (Kostelec nad Orlicí) Župní hasičská jednota Německo-Brodská (Německý Brod) Hasičská jednota politického okresu Pardubického (Pardubice) Okresní hasičská jednota politického okresu Pelhřimovského (Pelhřimov)
19. Župní hasičská jednota „Metuj“ okresu Policko-Náchodského (Police nad Metují) 20. Župní hasičská jednota Jičínská (Jičín) 21. Župní jednota hasičská v okresním hejtmanství Poděbradském (Králův Městec) 22. Župní hasičská jednota okresu Táborského (Tábor) 23. Plzeňská župní hasičská jednota (Plzenec) 24. Mladoboleslavská župní hasičská jednota (Mladá Boleslav) 25. Župní hasičská jednota Mšena a okolí (Vrátno) 26. Česká župní hasičská jednota na „Českém jihu“ (Velešín) 27. Župní hasičská jednota Podkožovská „Žďár“ (Unhošť) 28. Župní hasičská jednota na českém jihovýchodu (Jindřichův Hradec) 29. Župní hasičská jednota Podkrkonošská (Jilemnice) 30. Župní hasičská jednota Písecká (Bechyň) 31. Župní hasičská jednota Podlipanská (Přišimasy) 32. Župní hasičská jednota Mnichovo-Hradišťská (Mnichovo Hradiště) 33. Hasičská jednota okresu Kralovického (Čistá) 34. Župní hasičská jednota okresu Nymburského (Nymburk) 35. Jednota hasičských sborů okolí Dolnokralovického (Dolní Kralovice) 36. Župní hasičská jednota Novo-Bydžovsko-Chlumecká (Nový Bydžov) 37. Okresní župní jednota v Říčanech (Říčany) 38. Župní hasičská jednota Podřipská (Budýň) 39. Župní hasičská jednota Náchodská (Náchod) 40.Župní hasičská jednota politického okresu Slánského (Slané) 41. Benešovská župní hasičská jednota „Ostromeč“ (Maršovice u Neveklova) 42. Hasičská župa Uhlířsko-Janovická (Rataje Hrazané) 43. Župní hasičská jednota povltavská (Velvary) 44. Župní hasičská jednota podblanická (Vlašim) 45. Župní hasičská jednota politického okresu Sedlčanského (Sedlec) 37
46. 47. 48. 49. 50. 51. 52. 53. 54. 55. 56. 57. 58. 59.
Hasičská župa okresu Kutnohorského (Malešov) Župní hasičská jednota podžbánská (Krušovice) Hasičská župa „Proud“ ve Slapech (Slapy) I. župa venkovských hasičských sborů pro okolí Skalsko-Katusické (Skalsko) Hasičská jednota okresu Poličského (Polička) Okresní hasičská jednota Železnobrodská (Železný Brod) Župní hasičská jednota pro Dobrušku a okolí (Dobruška) Župní hasičská jednota Semilská (Semily) Župní hasičská jednota z okolí Trosek a Kozákova (Rovensko) Župní hasičská jednota pro okres Libáň a okolí Libáně (Libáň) Hasičská župa v Brandýse nad Labem (Brandýs nad Labem) Župní hasičská jednota okresu Soboteckého (Sobotka) Hasičská jednota politického okresu Přeštického (Merklín) Hasičská župní jednota v Křivoklátě (Křivoklát)
První výbor Zemské ústřední hasičské jednoty království Českého
38
Výbor České ústřední jednoty hasičské pro Moravu a Slezsko
39
Vznik zemských
hasičských jednot na Moravě a ve Slezsku
Jak jsem již napsal v první kapitole, první český hasičský sbor na Moravě byl založen Titem Krškou 8. června 1871 ve Velkém Meziříčí a stal se tak základem budoucího svazku českých hasičů na Moravě. Odtud vycházely impulzy ke zřizování dalších sborů. Potřeba sjednocování do větších útvarů byla v moravskoslezském prostoru realizována mnohem dříve, než v Čechách. Už od roku 1869 je zde činná německo-česká Moravsko-slezská zemská jednota pod vedením Karla Martiniho z Opavy. První sjezd moravských hasičů 24. října 1874 v Brně byl v podstatě jen jakousi poradou pěti sborů. Na II. sjezdu 12. září 1875 ve Velkém Meziříčí Titus Krška předložil ke schválení stanovy České Ústřední jednoty hasičské, které sám vypracoval. Nebyly však přijaty a na III. sjezdu v Králově Poli 4. září 1881 (zastoupeno 82 sborů) byly vráceny k přepracování. Upravený dokument byl 1. srpna 1883 předložen ke schvále40
ní. Výnosem z 5. září 1883 úřady konečně stanovy schválily a povolily činnost České Ústřední jednoty hasičské moravsko-slezských dobrovolných sborů hasičských. Povolení došlo na jednání IV. sjezdu českého hasičstva ve Slavkově u Brna 9. září 1883 až po poledni. Byla to po velikém napětí radost a úleva s proklamací, že je nová jednota založena. Prvním zemským starostou se na doporučení Tita Kršky stal JUDr. Josef Illner, advokát v Bučovicích. Jeho náměstky byli Titus Krška, továrník ve Velkém Meziříčí a Augustin Holinka, ředitel velkostatku v Líšni. Dalšími členy výboru byli zvoleni: Dr. František Barvič z Holešova, Jan Faust z Lysic, Jan Macků z Tišnova, František Ondráček z Drásova, Antonín Přikryl ze Slavkova, František Svoboda z Tišnova a Jan Kočí, starosta župy tišnovské. V roce 1883 bylo v jednotě organizováno 44 sborů s 1 418 členy. Slavkovská valná hromada vyzvala všechny hasičské sbory, aby přistoupily k zemské jednotě a ke Všeobecné podporovací pokladně dobrovolných hasičských sborů markrabství Moravského. Titus Krška, který doposud veškerou činnost řídil, zůstal i nadále hybnou silou moravského hasičského hnutí. Dne 15. srpna 1885 se konal V. sjezd českého hasičstva a 2. valná hromada jednoty v Přerově. Přijeli na ni zástupci 44 českých moravských sborů z celkového počtu 216. VI. sjezd českého hasičstva a 3. valná hromada se uskutečnily ve Vsetíně 14. srpna 1887. To už bylo na Moravě a ve Slezsku 291 sborů, z nichž 149 náleželo do svazu Jednoty. V době konání VII. sjezdu dne 8. září 1889 ve Velkém Meziříčí bylo v moravské oblasti založeno již 372 českých sborů. Statistika se dostává do rozporu s hlášením brněnské centrály, že koncem roku 1891 má jednota 291 sborů ve 20 župách. V roce 1890 se ujednotil znak navržený Titem Krškou a konkretizovala se, díky novému cvičebnímu řádu, hasičská cvičení, společná velení a pojmenování strojů a nářadí. V roce 1893 bylo dojednáno také zavedení jednotných stejnokrojů. VIII. sjezd ve dnech 14. až 15. srpna 1892 v Bzenci registroval 519 sborů. Na schůzi 18. dubna 1892 v Brně byl přijat návrh na změnu stanov a název jednoty se změnil na Českou ústřední jednotu hasičskou mar41
krabství Moravského a vévodství Slezského (ČÚJH) a v přípisu ze dne 22. října 1892 ČÚJH vystoupila z celorakouského hasičského výboru. V upravených stanovách dochází k upřesnění názvu na Česká ústřední jednota hasičská pro Moravu a Slezsko. Na IX. sjezdu 8. září 1893 ve Velkém Meziříčí k desátému výročí ČÚJH se členy stalo 27 žup. Jako nejaktivnější sbory byly jmenovány Kojetín, Uherský Brod, Velké Meziříčí, Velká Bíteš, Želechovice, Královo Pole, Rymice, Otaslavice, Stará Ves u Přerova a další. Zvláště aktivně si vedla Župní hasičská jednota pro severovýchodní Moravu pod vedením starosty Josefa Janouška. Další sjezd se konal v Brně 3. května 1894. Předsedou (starostou) se stal Titus Krška z Velkého Meziříčí, 1. místopředsedou dr. Romuald Dubový z Opavy a 2. místopředsedou Josef Janoušek z Příboru. Statistika ČÚJH za rok 1893 hovoří o registrovaných 429 sborech s 14 850 členy. Ale celkové počty sborů byly v porovnání s evidencí udělených podpor odlišné. Těch bylo za rok 1893 uděleno celkem 483 moravským a slezským českým sborům a 354 německým, tedy celkem 837 sborům. V počtech německých existovaly také sbory židovské v Boskovicích, Hodoníně, Uherském Hradišti a v Třebíči. Na konci roku 1894 mohl starosta ČÚJH Krška konstatovat: „Dosáhli jsme na celé Moravě jednotnou soustavu celého hasičstva či organizaci České ústřední jednoty hasičské pro Moravu a Slezsko.“ Starosty ČÚHJ postupně byli JUDr. Josef Illner z Bučovic (1883–94), Titus Krška (1894–1900) a Karel Vozáb (1901–1919). Ve Slezsku vzhledem k svízelnému postavení české menšiny se vývoj poněkud opozdil. Po vzniku prvního českého sboru v květnu 1884 v Kylešovicích a dalších sborů, dne 1. června 1890 se ve Slezsku ustanovila na své valné hromadě první česká župa hasičská pro soudní okresy Opavu, Vítkov, Bílovec a Klimkovice pod starostenstvím JUDr. Romualda Dubového. Stanovy župy byly schváleny 26. dubna 1890. Německé hasičské sbory ve Slezsku a na Moravě byly nejdříve organizovány v zemské německé Jednotě dobrovolných hasičů Mora42
vy a Slezska (Der Verband der freiwilligen Feuerwehren Mährens und Schlesiens). Předsedal jí dr. Karl Richter z Moravské Ostravy, náměstkem byl M. Rohrer z Brna. Asi 85 sborů 25. února 1894 pod vedením dr. Karla Richtra z jednoty vystoupilo a založilo Německou zemskou hasičskou jednotu ve Slezsku (Deutscher Landesverband für Feuerwehr und Rettungswessen in Schlesien). V dobových materiálech se hovoří také o Hasičské zemské jednotě Východního Slezska (Öster. Schles. Feuerwehr-Landes-Verband). České sbory, kterých bylo ve Slezsku a v moravských enklávách 49, k této jednotě nepřistoupily. Hlásily se k ČÚJH. K ustanovení samostatné české hasičské organizace ve Slezsku došlo až 22. dubna 1896, kdy byla ustavena česká Zemská hasičská jednota slezská. Prvním starostou byl zvolen opavský advokát JUDr. Romuald Dubový. Jeho náměstkem se stal Karel Jestřábek, důlní inženýr v Lazích a jednatelem Rudolf Gudrich, tehdy řídící učitel v Raduni, který v roce 1896 převzal starostenství. Hasičstvo se vždy zapojovalo do národního hnutí, které koncem 19. století nabylo nové síly a intenzity. Postavení českého národa bylo na většině území království již neochvějné. Zůstávaly však stále smíšená území, kde byl menšinový český lid utlačován německy a polsky hovořícími spoluobčany. Snahy o nápravu charakterizuje prohlášení ZÚHJ ze dne 20. srpna 1899 o národních povinnostech českého hasičstva. „Jsouc přesvědčena o vzájemnosti zemí koruny Svatováclavské, jakož i o důležitosti českých menšin a podpoře jich, projevuje přání, aby sbory ve vévodství Slezském, jež toho potřebují, vzaty byly v ochranu českých žup, které by jim byly oporou v ohledu mravním i hmotném; rovněž aby přispíváno bylo k účelům našich obranných jednot národních Severočeské, Pošumavské a Ústřední Matice Školské. Peníze k tomu potřebné opatří se sbírkami nebo dobrovolnou daní hasičskou.“
43
Sbory pod továrními komíny
V době, kdy se rodila samostatná česká Zemská ústřední hasičská jednota království Českého, probíhala éra rozvoje podnikových hasičských sborů. Jejich historie je specifická a jedním, kdo se jí zabývá, je David Dvořáček, DiS. Ten mi poskytl svou práci k sepsání této kapitoly. V českých zemích byl vznik továrních hasičských sborů spjat zejména s rapidním rozvojem živností a sklářského, textilního a strojírenského průmyslu v druhé polovině 19. století. V 80. letech 19. století představovala průmyslová výroba v království Českém dvě třetiny rakouské produkce. Z původních manufaktur se v 19. století postupně stávaly první průmyslové závody, které byly větší nejenom počtem zaměstnanců, ale i výrobků, které tyto závody vyráběly a množstvím zpracovávaného a skladovaného materiálu. Proto vyvstala nutnost je chránit proti požárům. Nejjistější cestou k tomu bylo vytvoření a vycvičení vlastního závodního požárního sboru. Tím si podniky zajistily, že v případě neštěstí budou mít po ruce hned v počátku dostatečné prostředky k jeho likvidaci. Nebo budou moci alespoň do příjezdu místního hasičského sboru zamezit dalšímu šíření plamenů, které by mohly ohrozit celý výrobní závod. 44
V zemědělském hospodářství se České země daly srovnávat s takovými agrárními zeměmi, jako byly například Uhry. Nadprůměrné výsledky přinášelo pěstování cukrovky a chmele (případně i vína). Ochrana rozvíjející se agrokultury si vyžádala zakládání hasičských sborů také na velkostatcích a zámeckých panstvích. Přitom na panstvích šlo v podstatě o modernizaci již existujících obsluh stříkaček a zámeckou správou organizovaných hasičských skupin. Podle dostupných zdrojů je první zmínka o hasičích v účelně organizovaném zásahu při požárech z roku 1750–1790. Tyto jednotky neboli sbory byly nazývány „feuermani – hasiči“ a byly zakládány na velkých statcích. Nejčastěji na majetcích Rothschildů, Lichnovských a Sprinzersteinů. Tehdejší majitel Závodu na výrobu cukru v Horní Suché hrabě Larisch založil v roce 1833 z řad zaměstnanců požární jednotku s cílem chránit svůj majetek. Po likvidaci cukrovaru v roce 1873 hrabě jednotku rozpustil. Roku 1836 je evidována velká vrchnostenská stříkačka náležející k panskému pivovaru v Úpici. C.k. priv. Tanvaldská přádelna bavlny ještě před vytvořením sboru disponovala dvěma velkými čtyřkolovými stříkačkami, jakožto několika malými ručními přenosnými stříkačkami, odpovídajícím počtem požárních háků a žebříků, koši na vodu a dalšími jednoduchými hasebními prostředky. Zaměstnanci byli přiděleni k tzv. hasičské službě. Tovární hasičský sbor zde byl založen v roce 1850. V těchto dobách o požáry nebyla nouze, protože domy a hospodářské budovy byly dřevěné. Výroba byla soustředěna v menších továrnách a dílnách. Jejich ochrana před požáry byla svěřena obecním sborům dobrovolných hasičů v místě působení. Donedávna se však udávalo, že první a nejstarší závodní hasičský a záchranný útvar na území naší republiky vznikl 25. června 1855. Byl to německý závodní sbor při uhelném dole Heiriches-Glück-Zeche (později Důl Evžen v Petřvaldě-Březinkách). Důvody a okolnosti vzniku sboru jsou neobvyklé a zvláštní. Založení tohoto hasičského důlního sboru je spojeno se jménem báňského úředníka Hermanna Menzela. Pamětníci tvrdili, že Hermann Menzel ustavil bez ohlášení privátní hasič45
ské družstvo deseti mužů již v roce 1853, které vycvičil a dle možností vyzbrojil. Písemné zmínky z pozdější doby dokonce hovoří o roce 1852. Technické vybavení sboru bylo po dlouhá léta největším kamenem úrazu. Hasiči například vůbec neměli k hašení stříkačku, a tak při požárech používali pouze kbelíky, háky a žebříky. Tento důlně-záchranářský hasičský sbor, který už pár let fungoval, teprve u příležitosti převzetí první stříkačky 26. května 1855 byl vedením podniku uznán za sbor závodní. Úředně byl však zaregistrován až po 24 letech 9. října 1876. Členové sboru nepoužívali žádný zvláštní stejnokroj. Hasičská zbrojnice byla v závodní kůlně, kde bylo pod střechou uloženo seno pro koně v podzemí. Hasičský sbor zasahoval u četných požárů na povrchu dolů, kde tehdy bylo vše ze dřeva, ale i v tehdy ne příliš hlubokém podzemí, kam se požáry z povrchu snadno dostávaly dřevěným pažením. Závodní družstvo mělo za úkol vypomáhat při požárech v obci i okolí. Dobový záznam tenkrát pravil, že úkolem sboru je, aby „...chránili ze všech sil majetek spolubratří s beznáročnou oddaností a láskou k bližnímu i své vlasti uznávajíce, že obětavá práce hasičstva jest čestnou a šlechetnou“. Doly, továrny a další výrobní zařízení měly svou požární ochranu zajištěnu dříve, než došlo k založení požárního sboru. Například chemická továrna v Ústí nad Labem Chemisch-fabrik Aussig a.d. Elbe byla vybudována v roce 1857. Již při prvním uvedení do provozu měla k dispozici hasicí pomůcky, a sice sací a tlakovou stříkačku od Cornelius Franke Berlin i s tlakovými hadicemi z pryže, požární vědra, několik požárních žebříků a požárních háků. Hasičský sbor vznikl jedenáct let po založení továrny. V roce 1857 byla v C.k. továrně na tabákové výrobky v Hodoníně pořízena dvoupístová ruční čtyřkolová stříkačka. Sbor však byl založen až v sedmdesátých letech. Roku 1868 byla pořízena stříkačka v cukrovaru a v panském dvoře (velkostatku) v Cholticích. Sbor v cukrovaru v Cholticích byl založen 1884. Společnost c.k. výsadní české severní dráhy v Praze a c.k. výsadní dráhy Františka Josefa v Plzni od fy Bratři Smekalové, Čechy u Olo46
mouce pořídila hasicí stříkačky (putnové a trakařové) v roce 1868. Nová Huť Hrádek u Rokycan si hasicí stříkačku zakoupila roku 1868. SDH Akciové železárny v Hrádku byl však založen až roku 1938. Když 3. května 1870 vyhořela celá Thonetova továrna v Koryčanech, měla již svou stříkačku, ale ne ještě požární sbor. Protipožární inventář obce Koryčan byl uložený v budce za Palírnou. Sestával se tehdy z jedné lejty na vodu, dvou žebříků a několika háků a džberů. Sbor v Koryčanech založili roku 1872. Přibližně v roce 1872 byla k dispozici dřevěná stříkačka v železárnách Petzold a spol. v Komárově. Sbor byl činný od roku 1888. Textilní manufaktura brněnské firmy Moos-Löw-Beer Svitávka zakoupila 20. října 1874 čtyřkolovou stříkačku od firmy Smekal. Sbor fungoval od 20. června 1878. Roku 1874 byla zakoupena ruční čtyřkolová stříkačka pro sklárnu fy. S. Reich a spol. Františčina huť ve Velkých Karlovicích. Sbor byl založen 1880. Hasičské sbory vznikaly také k ochraně jiného majetku. Podle zápisu v obecní kronice zakoupil hrabě Mitrovský v Dolní Rožínce v roce 1874 ruční hasičskou stříkačku, která byla umístěna v objektu jeho statku a v případě potřeby obsluhována jeho zaměstnanci. V roce 1900 zakoupil hrabě výstroj a výzbroj pro 20 mužů. Část této výzbroje a výstroje byla později převedena na jeho druhý statek do Sokolnic. První zmínka o hasičích ze Škodovy továrny v Plzni pochází z května 1878, tovární hasičský sbor byl založen až 1. května 1926. V roce 1880 zakoupil majitel hošťálkovického velkostatku baron Rothschild ruční čtyřkolovou stříkačku pro své velkostatky a obce Hošťálkovice, Bobrovníky a Lhotku. Stříkačka byla umístěna v Hošťálkovickém statku. Obce Bobrovníky a Lhotka odváděly ročně Hošťálkovicím příspěvek na udržování stříkačky a hasebního nářadí. V roce 1882 měl velkostatek Slatiňany svou vlastní stříkačku, ale se zastaralým hasičským nářadím. Cukrovar Slatiňany měl též své vlastní hasící nářadí téhož druhu. Od 90. let 19. století pak působilo v Braunově pivovaře v Jarošově mužstvo obeznámené se zacházením s hasičskými stříkačkami, kterými pivovar disponoval. 47
Po velkém požáru v srpnu 1865 zakoupila správa ženské trestnice Valašské Meziříčí stříkačku. Velkostatek Plánice pořídil v roce 1868 pro ochranu svého majetku potahovou stříkačku. V roce 1885 zakoupilo Báňské ředitelství Příbram (Bergdirektion Pibrans) ruční čtyřkolovou stříkačku, SDH Březové Hory (Příbram) a dobrovolný hasičský oddíl dolu byl založen 1886. Sídlil v prostorách šachty Marie a sloužil pro potřeby šachty a pro obec. Po založení dobrovolného hasičského sboru Příbram-Březové Hory převzal sbor do užívání jednu ruční čtyřkolovou obecní stříkačku a tři závodní, náležející C.k. hornímu závodu, které hasičský sbor udržoval v pohotovostním stavu za určitou úhradu. Dne 31. května 1892 zahynuli při záchranných pracích důlního požáru tři členové dobrovolného hasičského oddílu z dolu Marie. Činy zachránců byly obdivuhodným sebeobětováním, neboť jejich jediným bezpečnostním opatřením byly v octě namočené šátky, ovázané kolem úst. Větší podniky podle zámožnosti vlastnily pojízdné nebo přenosné kovové stříkačky, vozy k převozu vody, vodní sudy, větší a menší žebříky, háky, železné lopaty, páčící sochory, kožené koše, lucerny a stříkačky.
48
Učitelé a frekventanti první zemské hasičské školy v roce 1898
49
Na prahu 20. století Koncem prvního roku nového století má ZÚHJ 124 žup se 3 096 sbory a 90 725 činnými členy. Adolf L. Seidl shrnul některé výsledky činnosti za první desetiletí existence ZÚHJ následovně: „Ve směru vzdělávacím jednota zřídila stálou komisi technickou a komisi organizační, založila zemské hasičské muzeum, zavedla dozor na zařízení hasičská, vypracovala a vydala řády organizační, služební a cvičební, vydala encyklopedii hasičské vědy „Hasičská knihovna“ a učebnice pro hasičské školy, od r. 1898 pořádá hasičské školy a vyvolala konání studijních běhů župních, vydává vlastní odborný časopis „Hasičské rozhledy“ a ročenku „Sborník“ a pořádá rok od roku řadu poučných přednášek v župách i ve sborech.“ Čeští hasiči intenzivně spolupracovali na mezinárodním poli, zvláště pak s dalšími národy v rámci Rakouska-Uherska. V posledním roce 19. století však internacionální spolupráce dostala zcela jiný rozměr. Dne 13. srpna 1900 byla v Paříži v době světové výstavy ustanovena Mezinárodní hasičská rada (Conseil International des Sapeurs-Pompiers), která v roce 1929 po válečném přerušení obnovila svou činnost jako Mezinárodní technický výbor pro požární prevenci a hašení požárů (CTIF). Mezinárodní hasičská rada vznikla na základě návrhů hasičských kongresů v Antverpách (1894) a Bruselu (1897). Základní myšlenkou Rady byla organizace konferencí a sympozií na podporu požární bezpečnosti v jednotlivých zemích v pravidelných interva50
lech. Vytyčila si úkol zakládat ochranné sbory a stanice ve všech větších obcích a podporovat moderní hasební prostředky s ohledem na nová odvětví průmyslu, zejména ty s užitím elektrické energie. Jejím prvním prezidentem byl zvolen hrabě Paul Kamau z Ruska. Pro nás bylo založení první mezinárodní hasičské organizace významné zvláště tím, že se jejího vzniku účastnila také pětičlenná delegace ZÚHJ ve složení A. L. Seidl, J. B. Hubálek, Josef Hübsch, Josef Macháček a Josef Vojáček. Delegace českých hasičů (Hubálek, Seidl, Klimenta) vyjela také na další schůzi Mezinárodní hasičské rady, která se konala v Berlíně dne 5. června 1901 u příležitosti mezinárodní výstavy. Především zásluhou A. L. Seidla byla naše expozice v zahraničí poprvé samostatnou. Čeští hasiči se prezentovali obrovskou diagramovou mapou království Českého znázorňující vznik a rozvoj českého dobrovolného hasičstva a českou odbornou hasičskou literaturou. Měla výzdobu z praporů zemských barev a na její čelo byl připevněn veliký znak ZÚHJ. Počtem publikací předstihla všechny vystavující národní jednoty a byla oceněna bronzovou medailí pruského ministerstva vnitra. Bylo to první mezinárodní ocenění české hasičské organizace. Přitom si Češi svůj samostatný stánek museli tvrdě vybojovat s předsedou Říšského svazu rakouského dobrovolného hasičstva Czermackem. ZÚHJ svolala na základě dohody z Frenštátu z roku 1898 do Přerova na 14. července 1901 schůzi slovanských hasičských jednot. Po delší diskuzi se Češi, Moravané, Slezané i Poláci jednohlasně shodli zřídit Sdružení dobrovolného hasičstva slovanského (SDHS). Vypracování stanov bylo uloženo představitelům ZÚHJ. C.k. ministerstvo vnitra však předložené stanovy z formálních důvodů neschválilo, proto byly upraveny a na 27. července 1902 byla svolána ustavující schůze SDHS do Bochně v Haliči. Nedostavili se na ni pouze Slovinci, kteří museli řešit vnitřní problémy ve své vlastní organizaci. V Bochni byl zvolen výbor SDHS a jeho starostou se stal Polák L. Cwiklicer, náměstkem Moravan K. Vozáb a jednatelem Slezan R. Gudrich. Na této schůzi bylo také dohodnuto, že se v Praze v roce 1903 bude konat první sjezd slovanského hasičstva. 51
Hledaly se také cesty k těsnějšímu propojení činnosti sokolských jednot a hasičských sborů. ZÚHJ vydalo prohlášení, které se hned v roce 1902 začalo realizovat. Pravilo se v něm: „Vybízíme bratrské správy žup a sborů, aby působily všude k těsnějšímu spojení sborů i členstva s jednotami sokolskými a jich členstvem. Navazujte všude upřímné styky přátelské, konejte práci přednáškovou a vzdělávací ruku v ruce a chování se sborů a příslušníků sdružení hasičského k jednotám sokolským budiž vzorné. Tak nejlépe přispějeme k utužení vzájemného sdružení.“ Hasiči vstupovali do koordinace také s dalšími organizacemi. Tento trend vyvrcholil v přípravách oslav upálení Mistra Jana Husa, plánovaných na rok 1905. ZÚHJ přistoupila k členství v Ústřední Matici Školské, národních jednotách Severočeské a Pošumavské, v jednotě Československé, Osvětovém svazu a v Družstvu pro zbudování českého Národního divadla v Brně. Zástupci ZÚHJ později zasedali v Ústředním vzdělávacím sboru a Národní Radě. Zástupce ZÚHJ byl vždy v organizačních výborech stěžejních akcí. Na základě usnesení ústředního výboru ze dne 15. prosince 1901 se od 1. ledna 1902 začala vybírat Národní daň, do níž měl každý sbor přispívat minimálně dvěma korunami. Do konce roku 1902 se vybralo 192 372 korun. V roce 1902 byly registrovány tyto hasičské finanční instituce: Svaz podporovací pokladny hasičské, Invalidní fond dobrovolných sborů hasičských markrabství moravského, pohřební pokladny a nakonec i hasičské pojišťovny – Hasičská vzájemná pojišťovna v Brně a První vzájemná česká pojišťovna v Praze. Stále populárnějšími byly krajinské výstavy, na kterých se pořádaly mimo jiné i hasičské krajinské sjezdy. V roce 1902 v Táboře a v roce 1903 v Pardubicích a Hořicích. Rok 1903 byl rokem masové účasti hasičů na pohřbu čelního národního představitele JUDr. Františka Ladislava Riegra 8. března a při kladení základního kamene k pomníku Mistra Jana Husa 5. července, kterého se účastnilo 780 uniformovaných hasičů. Nejvýznamnější akcí se však stal První sjezd dobrovolného hasičstva slovanského v Praze na Žofíně ve dnech 15.–16. srpna 1903. Přijelo na něj 14 000 účastní52
ků z Čech, na 1 400 bratrů z Moravy a 120 ze Slezska a zástupci z Haliče, Slovinska a Chorvatska. Mezinárodní vážnosti sjezdu dodala delegace z Francie, kterou vedl prezident Federace francouzského hasičstva Caillé. Sjezd završila velkolepá přehlídka z Královských Vinohrad na Staroměstské náměstí, kde se konalo veřejné cvičení. Řízení organizace sjezdu bylo svěřeno A. L. Seidlovi. Důležitým výsledkem sjezdu bylo prohlášení, že celorakouský Reichsverband není reprezentantem slovanských sborů, za kterého se doposud vydával. Usnesením Ústředního výboru ZÚHJ ze dne 19. června 1904 byly znovu ustanoveny dvě komise – technická a organizační. Technická komise za předsednictví Josefa Hubálka sestavila osnovy pro krajinské a župní školy, řád hasičských soutěží, upravila zemský župní dozor, vypsala soutěž na hydrantový vozík a sestavila návrh nového požárního řádu. Velký důraz byl dáván na odbornou přípravu. V roce 1905 byly pořádány krajinské školy v Mladé Boleslavi, Táboře a Rychnově nad Kněžnou. V roce 1906 v Poděbradech. Župní školy pořádaly v roce 1904 župy Podřipská, Bozeň, Semilská a Jindřichohradecká. V roce 1905 Praha, Jindřichohradecká, Podkrkonošská, Novobydžovská, Podřipská, Poděbradská, Žižka, Kouřimská, Divišovská, Ústecko-Třebovská a Výsokomýtská. V roce 1906 Rokycanská, Bozeň, Na českém jihozápadě, Jindřichohradecká a Karlínská. Bohatá byla i publikační činnost. Jenom Adolf Seidl vydal několikrát Statistiku a Metodiku hasičských cvičení. Jindřich Michálek začal v roce 1906 vydávat v sešitech Prameny k dějinám hasičství v království Českém. O historickém vývoji českého hasičství napsal i Justin Čermák a Význam sborů dobrovolných hasičů v životě společenském, v obci a národě popsal JUDr. Jan Lachman. Ve třetím vydání začala znovu vycházet Hasičská knihovna a nadále vycházel ústřední orgán ZÚHJ Hasičské Rozhledy a další tiskoviny. ZÚHJ prosazovala do školních čítanek zavádění článků o opatrnosti v zacházení s ohněm, o důležitosti bezpečnostních opatření a vzájemné pomoci při živelních událostech. Doporučovala, aby všude, kde 53
jsou zaváděny vodovody, byly budovány také hydranty. Zasazovala se o kontrolu výplat podpor z hasičského základu. V roce 1904 se v Krakově konala valná hromada SDHS, která se dohodla o organizaci sjezdu v roce 1906 tamtéž. Starostou SDHS byl zvolen Matěj Mayer z Čech, jeho náměstkem Polák dr. Zikmund Miczynski z Věličky a jednatelem Rudolf Gudrich z Opavska. V témže roce však došlo z haličského Lvova odložení sjezdu, které bylo o rok později změněno na úplné odřeknutí. Po přistoupení Zemské hasičské jednoty slovinské v Kraňsku bylo rozhodnuto, aby se sjezd SDHS konal v roce 1910 v Lublani. Čeští hasiči byli zastoupeni také v Mezinárodní hasičské radě třemi delegáty – Matějem Mayerem, Josefem Hubálkem a Adolfem Seidlem. Ti se účastnili zasedání Mezinárodní hasičské rady v Budapešti dne 20. srpna 1904. Mezinárodní hasičské radě byl podán návrh, aby se jednou z jednacích řečí stala řeč slovanská. Doposud byly jednacími jazyky francouzština, angličtina a němčina. Tento návrh byl zopakován na valné hromadě v Miláně 30. května 1906. Požadavek byl zamítnut. V důsledku toho ZÚHJ a moravská ČÚJH z Mezinárodní hasičské rady vystoupily. Valná hromada dne 20. května 1907 v Měšťanské besedě v Praze zvolila nový ústřední výbor. Pravidelně se scházela také Technická komise, která nadále vydávala pokyny a návody k výcviku. Dokončila vypracování zkušebních norem stříkaček a zápisu o vykonané zkoušce. Upravila řády o veřejném vystupování a o stejnokroji. V Hasičské knihovně vyšly zrevidované sešity k pořadovým, stříkačnickým a lezeckým cvičením. Byly organizovány další krajinské školy. V roce 1907 v Chrudimi a Domažlicích a v roce 1909 v Libochovicích. Stále více se pořádalo několik župních škol. V roce 1907 jich bylo šest, v roce 1908 osm a v roce 1909 mohli hasiči navštěvovat školy v třinácti župách. Slova pamětníka o jedné z nich říkají: „Vzpomínám na školu v Polici nad Metují, která trvala celý týden. Devětatřicet jejich účastníků muselo denně, často v děsné nepohodě a velkých vánicích procházet až přes dvě hodiny zasypanými cestami. Ve škole nechyběl ani jediný.“ 54
Zaváděly se také sborové školy, které pak své výsledky prezentovaly na župních sjezdech. Častěji se konala okrsková cvičení a župní soutěže. Koncem roku 1907 měla ZÚHJ celkem 131 žup se 3 583 sbory a 102 524 členy. Valná hromada ZÚHJ dne 8. června 1908 zakázala hasičským sborům účast při všech slavnostech, které nejsou hasičské. Tedy především při církevních. Chtěla tak hasičské poslání očistit od spojení s ideologií při zachování náboženské svobody jednotlivce. Tím se však ZÚHJ stala terčem ostrých útoků ze strany katolické církve, aby bylo přijaté usnesení odvoláno. Nejsilnější tlak byl ze strany královéhradeckého biskupství a politické strany katolických zemědělců. ZÚHJ se těmto politickým snahám ubránila. Při následném hlasování o zachování neangažovanosti hlasovali za zrušení zákazu účasti hasičských sborů na církevních slavnostech z 229 delegátů ze 112 žup pouze dva delegáti. V roce 1908 se na výzvu Organizační komise 110 žup rozhodlo pro spolupráci s učitelstvem ve společném vzdělávání. S pokyny k této práci začal vycházet Věstník vzdělávací. V předvečer valné hromady ZÚHJ se dne 7. června 1908 setkali zástupci župních organizačních komisí s představiteli kulturních odborů učitelských jednot, aby projednali možnou spolupráci. Dne 8. srpna 1908 se pak sešla zvláštní společná komise, aby k tomu sestavila vzdělávací program. Hlavními body bylo vstupování učitelů do hasičských sborů a udržování vzájemných styků, zřizování a výchova jinošských skupin, boj proti znemravňující a ohlupující četbě, povznesení vzdělávání lidu přednáškami a všemi k tomuto cíli směřujícími prostředky a boj proti klerikalismu. Pod vedením obvodních lékařů se pro členy sborů začaly pořádat několikanedělní zdravotnické kurzy. Hasičská literatura byla rozšířena spiskem V. Lohniského Ve službách české domobrany a III. dílem Seidlových Hasičských feuilletonů. Mnohé župy vydávaly své Věstníky a některé sbory Památníky. Deník venkov zavedl pod redakcí Josefa Macháčka pravidelnou týdenní Hasičskou hlídku. Téměř všechny sbory si zřídily své odborné knihovny. 55
Dne 9. srpna 1908 se v Praze konala schůze SDHS. Jeho starostou se na další tři roky stal Moravan Karel Vozáb, jeho náměstkem Zykmund Miczyňski z Věličky a jednatelem byl zvolen František Trošt z Igu u Lublaně. Další schůze SDHS se konala 11. a 12. září 1909 v Brně. Zde byl definitivně přijat návrh na svolání sjezdu slovanského dobrovolného hasičstva na dny 14. a 15. srpna 1910 do Lublani. Do slovinské metropole přijelo 616 hasičů z Čech a 351 z Moravy a Slezska. Sjezdu se účastnilo také přibližně 3 000 Slovinců, 260 Chorvatů a na 150 zástupců dalších národů. Sjezd ukázal soudržnost slovanských hasičů žijících v Rakousko-Uhersku a že jsou článkem, který nelze přehlédnout ani podceňovat. Řádná valná hromada ZÚHJ ze dne 29. května 1910 zvolila nové členy Ústředního výboru. Technické komisi předsedal Josef Hubálek. Ta pak zvláště jednala o vyzbrojení hasičských sborů k zásahům při povodních. Bylo také navrženo, aby se při těchto zásazích účastnil celý sbor jako celek. K tématice povodní vyšel také sešit Hasičské knihovny. Další sešit byl zaměřen na zřizování kolon Červeného kříže. Začalo se se sběrem hesel pro hasičský naučný slovník. Dne 3. března 1912 proběhla porada zemských hasičských dozorců. Pro zemský dozor hasičský, předchůdce státního požárního dozoru, bylo stanoveno dvanáct obvodů. Referát zemského dozoru po osmnáctiletém vedení Adolfem Seidlem převzal Bohumil Křečan. Rok 1912 byl ve znamení krajinských výstav a hasičských sjezdů a soutěží v Mladé Boleslavi a Písku. Hasičské soutěže se konaly také ve Vysočanech a České Třebové. V Hasičské knihovně vyšly „Hasičské básně“ a nově byl přepracovaný řád „Opatření v příčině ohně“. Byl upraven pracovní řád pro ústřední činovníky, vypracován návrh a vydání rodinného kalendáře a zajištěny první přípravy pro zřízení České hasičské vzájemné pojišťovny. První ročník rodinného kalendáře „Český hasič“ vyšel v roce 1912 na rok 1913 pod redakcí Josefa Macháčka. Po odsouhlasení žup Ústřední výbor zvolil pětičlennou pojišťovací komisi (Mayer, Křečan, Macháček, Šebor a Teplý), která upravila a přepracovala stanovy. Ministerstvo vnitra s nimi 16. března 1912 souhla56
silo s tím, že budou doplněny pojišťovacími podmínkami. Tak se stalo a ihned se začalo s upisováním podílu a na 25. března 1913 byla svolána první valná hromada Hasičské vzájemné pojišťovny v království Českém. Den před tím se ještě konala valná hromada ZÚHJ. V roce 1913 se krajinské školy konaly ve Slaném a Hlinsku. Pořádáno bylo pět hasičských soutěží. V Kamenném přívoze, Motyčíně, Čakovicích, Protivíně a Dlouhé Vsi na Orlicku. Vydala se Příručka k zařizování a vedení ženských odborů a příručka R. Šafky „Kulturní práce a snahy českého dobrovolného hasičstva.“ V roce 1914 se ZÚHJ dohodla s Českou Obcí Sokolskou na zřizování jinošských družin, aby si jasně vymezili svou sféru působnosti. Dne 19. července 1914 slavil první český sbor dobrovolných hasičů ve Velvarech padesátileté výročí. Byla to poslední velká akce než zazněly výstřely I. světové války. Nenašel by se jediný sbor, jehož by většina členů nevyměnila hasičské uniformy za vojenské kabáty. Prořídlé hasičské řady však nadále musely plnit své poslání. Předsednictvo ZÚHJ hned 1. srpna 1914 vydalo zvláštní vyhlášku, v níž vybízelo sbory, aby doplnily své stavy zakládáním jinošských družin a ženských odborů a povolávali ty starší členy, kteří už z činné služby vystoupili. Předsednictvo také vybízelo k zakládání oddělení (čet) pro místní dopravu nemocných a raněných. K výcviku těchto čet vydala ZÚHJ zvláštní rukověť. V krátké době bylo zřízeno 864 dopravních kolon s 12 103 členy. Například jenom ve dnech od 1. do 5. listopadu 1914 bylo hasiči dopraveno 40 211 raněných a nemocných vojínů. V té době bylo na frontě přes 60 000 členů hasičských sborů. O zásadách v zajišťování dopravy raněných jednala SDHS s Rakouskou společností Červeného kříže ve Vídni 11. září 1915. Pro vdovy a sirotky po padlých vojínech-hasičích zřídila ZÚHJ zvláštní všeobecný podpůrný válečný fond, který byl přičleněn k Vdovskému a sirotčímu fondu veškeré ozbrojené moci. K tomuto fondu ZÚHJ přispěla 10 000 korunami. Sbory do dvaceti členů přispívaly pěti korunami a na každých deset členů jednou korunou. Činnost krajinských i župních škol byla ve válečných letech pozastavena. Pouze ve dnech 27.–29. června 1915 ZÚHJ uspořádala infor57
mační kurz hasičských dozorců, jehož se účastnilo 129 hasičů ze 104 žup. Další vzdělávací činnost byla omezena na pořádání přednášek a divadelních představení ve prospěch dobročinných a pomocných válečných účelů. Ústřední výbor ZÚHJ se na své schůzi konané 26. března 1916 v Praze usnesl, aby byl v každé župě zřízený zvláštní Poradní a pomocný sbor, který měl být hlavní oporou Všeobecného válečného fondu pro podporování vdov a sirotků po padlých vojínech-hasičích. Koncem roku 1916 Ústřední výbor ZÚHJ přijal návrh rámcové smlouvy s Rakouskou společností Červeného kříže. Za I. světové války bylo povoláno k vojenské službě asi 85 000 dobrovolných hasičů. Z nich 11 150 (13,74 %) padlo a 2 543 (3,15 %) zemřelo následkem válečných útrap. Nezvěstných zůstalo 1 571 (1,83 %) členů SDH. Do legií vstoupilo 6 140 (7,57 %) českých hasičů. Okamžitě, po vyhlášení československého státu vydalo předsednictvo ZÚHJ zvláštní provolání k župám a hasičským sborům, aby se daly do služeb nejvyššího orgánu nově vzniklého státu Národního výboru a plnily všechny úkoly, které jim budou stanoveny. Dne 2. listopadu 1918 se odebrala deputace ústředního výboru do prezidia Národního výboru v Praze, kde náměstek starosty bratr Adolf L. Seidl pronesl slova: „Jménem veškerého dobrovolného hasičstva českého, sdruženého počtem 120 tisíců v České obci hasičské a proniknutí láskou k drahé naší české vlasti a všem bratřím Slovanům, skládáme v ruce vaše nadšený hold první vládě Československého státu – hold bezpodmínečné oddanosti a nezlomné věrnosti. Obnovujeme a skládáme slib účinné lásky, vlastenecké kázně a rozhodné vytrvalosti ve všech úkolech, které nám budou svěřeny.“ Více než 700 hasičů se pak účastnilo slavnostního přivítání prezidenta T. G. Masaryka 21. prosince 1918. Předsednictvo ZÚHJ se účastnilo uvítání v čestném dvoře před nádražím. Dne 15. ledna 1919 bylo předsednictvo ZÚHJ přijato prezidentem, který ocenil dosavadní práci českých hasičů. 58
Hasiči se hned po převratu dali do služeb zdravotnímu odboru vojenského velitelství v Praze, kterému nabídli dosavadní působnost hasičských oddělení pro dopravu raněných a nemocných. Na základě toho bylo 11. listopadu 1918 vydáno provolání všem dopravním oddělením. Ministerstvu veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy pak byla nabídnuta spolupráce v oblasti záchranářské a samaritánské. První poradní schůze k organizování všeobecné laické záchranné služby v Československé republice se pak konala v Praze dne 5. dubna 1919 v místnostech Hasičské vzájemné pojišťovny. Valná hromada ZÚHJ se sešla po několikaleté přestávce dne 9. června 1919 v Praze za účastí 369 delegátů ze 120 žup. Bylo usneseno, aby název Zemská ústřední hasičská jednota království Českého byl změněn na Česká zemská hasičská jednota. Nato byl zvolen starostou Adolf L. Seidl, řídící učitel z Náchoda a jeho první náměstek Bohumír Křečan, řídící učitel z Trhového Štěpánova. Ustavující schůze Moravské zemské hasičské jednoty se konala 29. srpna 1920, kdy vznikla také Slezská zemská hasičská jednota.
59
60
GALERIE HASIČSKÝCH OSOBNOSTÍ
61
Karel Krohn (*25. 10. 1846, †14. 2. 1913) Narodil se jako jediný syn obchodníka a majitele realit ve Velvarech. Po ukončení studií se věnoval obchodu a za nabytím zkušeností se vydal do Berlína a Hamburku. V Hamburku se stal svědkem požáru a jeho zdolávání. Po svém návratu vyprávěl svým rodákům o prospěšném působení hasičských sborů a doporučoval zřízení takového sboru ve Velvarech. Dal tím nejen podnět, ale také se vlastním přičiněním zasloužil v roce 1864 o založení prvního českého dobrovolného hasičského sboru, který působí dodnes. Karel Krohn působil také v jiných oblastech veřejného života. Po řadu let byl starostou města Velvar.
62
Titus Krška (*11. 8. 1841, †24. 10. 1900) Majitel obuvnické továrny ve Velkém Meziříčí, kde založil v roce 1871 první hasičský sbor na Moravě. Spiskem Hasičstvo dal impuls k zakládání desítek dalších sborů. Byl iniciátorem vzniku ČÚHJ a jejím druhým starostou. V roce 1892 začal vydávat časopis Ochrana hasičská. V roce 1899 vydává Kroniku hasičskou. Byl spoluzakladatelem Hasičské vzájemné pojišťovny.
63
Rudolf Gudrich (* 10. 3. 1862, †13. 7. 1937) Učitel v Kylešovicích a Raduni. Zakladatel prvního českého hasičského sboru ve Slezsku v Kylešovicích. Spoluzakladatel a druhý starosta Zemské hasičské jednoty slezské. Člen vedení ČÚHJ. Jednatel SDHS. Vydavatel a redaktor Slezského věstníku hasičského. Náměstek starosty Svazu dobrovolného hasičstva československého. Autor knih „Založení a úřadování hasičských sborů“ a „Rádce pro české hasičské sbory“.
64
JUDr. Jan Figar (*4. 9. 1843, †12. 6. 1905) Advokát v Chrudimi. V roce 1873 založil SDH v Chrudimi. Jeho přičiněním byla v roce 1879 zřízena Hasičská župa Chrudimská. V srpnu 1881 je zvolen do ústředního výboru ÚZHJ a stává se hlavním českým aktivistou a bojovníkem za české hasičské zájmy. Má největší zásluhu na vzniku samostatné ZÚHJ, které se postavil do čela.
65
JUDr. Josef Illner (*27. 8. 1839, †6. 2. 1894) Advokát v Bučovicích. Přední představitel moravského hasičského hnutí. První starosta ČÚHJ a její spoluzakladatel. Stál u zrodu časopisu Ochrana hasičská. Čestný člen osmnácti sborů. Jeden z nejpřednějších aktivistů ve vzájemných vztazích mezi ZÚHJ a ČÚHJ.
66
Karel Vozáb (*9. 7. 1856, †11. 4. 1928) Správce školy ve Velkém Beranově. Třetí starosta ČÚHJ. Starosta Sdružení dobrovolného hasičstva slovanského. Od roku 1908 starosta Sdružení dobrovolného hasičstva slovanského. Starosta Moravské zemské hasičské jednoty. První čestný starosta Svazu dobrovolného hasičstva československého.
67
JUDr. Romuald Dubový (*6. 2. 1856, †22. 8. 1896) Advokát v Opavě. První místopředseda ČÚHJ, předseda Zemské hasičské jednoty slezské a Hasičské župní jednoty opavské.
68
Josef Šťastný (*1842, †12. 4. 1897) Úředník z Byšic u Mělníka. Zakladatel České hasičské jednoty zemské a autor jejích stanov. Koordinátor mezi německou a českou hasičskou jednotou a přední aktivista za samostatnou českou organizaci. Představitel české sekce ÚZHJ. Spoluzakladatel a první pokladník ZÚHJ.
69
Matěj Mayer (*17. 12. 1848, †8. 9. 1917) Účetní v Plzni, správce pivovaru ve Strakonicích. Zakladatel hasičských sborů na Strakonicku. Představitel české sekce ÚZHJ. Spoluzakladatel a první jednatel ZÚHJ. Organizátor hasičských výstav. Stál u zrodu Kalendáře českých hasičů. Autor Statistického přehledu sborů hasičských v království českém roku 1891. Druhý starosta ZÚHJ. Starosta SDHS.
70
Josef B. Hubálek (*2. 11. 1851, †27. 8. 1918) Ředitel dívčí měšťanské školy v České Třebové. Náměstek starosty ZÚHJ a předseda technické komise. Autorita v technických oborech. „Nebylo nového vynálezu v oboru hasičské techniky, nebylo zkoušek nebo pokusů, k jejichž posouzení a ocenění nebyl by býval zván.“ Měl hlavní podíl i na činnosti technické komise SDHS a byl mezinárodně uznávaným odborníkem. Vypracoval řády cvičební, vycházkový, služební a divadelní a návody k vedení a výcviku jinošských skupin a ženských odborů. Věnoval se dějinám stříkaček a hasičských žebříků. Spoluzakladatel Hasičských rozhledů.
71
Jakub A. Jindra (*24. 7. 1853, †16. 6. 1908) Ředitel měšťanské školy v Kamenici nad Lipou a pokladník ZÚHJ. Byl považovaný za největšího odborníka naJindra výcvik hasičů, především v činnosti Jakub A. se stříkačkou. Měl zásluhu na vývoji a propagaci norem. Zakladatel moderní (24. 7. 1853, +16. 6. 1908) hasičské literatury a dějin. Vedl technickou komisi redigoval ZÚHJ. Hasičskou Ředitel měšťanské školy v Kamenici nad Lipou aapokladník Byl knihovnu. Člen vedení ZÚHJ a první správce prvního hasičského považovaný za největšího odborníka na výcvik hasičů, především muzea. v činnosti se stříkačkou. Měl zásluhu na vývoji a propagaci norem. Zakladatel moderní hasičské literatury a dějin. Vedl Technickou komisi a redigoval Hasičskou knihovnu. Člen vedení ZÚHJ a první správce prvního hasičského muzea.
72
Maxmilián Čermák (*30. 4. 1843, †13. 11. 1892) Knihtiskař v Klatovech. Zakladatel a vydavatel prvního českého hasičského periodika Český hasič (1878). VydavatelČermák hasičské literatury. Spoluzakladatel Maxmilián Kalendáře českých hasičů. (*30. 4. 1843, +13. 11. 1892) Knihtiskař v Klatovech. Zakladatel a vydavatel prvního českého hasičského periodika Český hasič (1878). Vydavatel hasičské literatury. Spoluzakladatel Kalendáře českých hasičů.
73
Václav Vrabčík (*18. 6. 1854, †28. 12. 1895) Cvičitel a zakladatel řady SDH. Organizátor prvního krajinského sjezdu v Libochovicích. Jeden z prvních hasičských novinářů. Od roku 1878 napsal Jakub A. Jindra na 300 článků. V roce 1879 založil Župní hasičskou (24. 7. 1853, +16. 6. 1908)jednotu severozápadních Čech. Založil Hasičskou jednotu politického Ředitel měšťanské školy v Kamenici nadokresu Lipou přeštického. a pokladníkOrganizátor ZÚHJ. Byl zemských výstav. Sebral veškerou tehdejší hasičskou literaturu vačinnosti položil považovaný za největšího odborníka na výcvik hasičů, především základy prvního hasičského se stříkačkou. Měl zásluhu namuzea. vývoji a propagaci norem. Zakladatel moderní hasičské literatury a dějin. Vedl Technickou komisi a redigoval Hasičskou knihovnu. Člen vedení ZÚHJ a první správce prvního hasičského muzea.
74
Adolf L. Seidl (*27. 1. 1861, †28. 7. 1941) Učitel v Náchodě. Spoluzakladatel ZÚHJ, zakladatel sborů na Náchodsku, starosta Župy náchodské, jednatel, náměstek starosty a zastupující starosta Maxmilián Čermák ZÚHJ, první starosta (*30. České zemské hasičské jednoty, starosta Svazu 4. 1843, +13. 11. 1892) dobrovolného hasičstva Československého, starosta Všeslovanského Knihtiskař v Klatovech. Zakladatel a vydavatel prvního českého hasičského svazu hasičstva, viceprezident CTIF za slovansky mluvící země. periodika Český hasič (1878). Vydavatel hasičské literatury. Spoluzakladatel Kalendáře českých hasičů.
75
Hugo Demartini (*14. 7. 1861, †31. 1. 1928) Pražský mistr kominický, který se nejvíce zasloužil o vznik a organizací pražských dobrovolných hasičských Jakub A.sborů. JindraZaložil SDH v Karlíně. Člen výboru Župní hasičské jednoty pro okresy Karlín a Smíchov, jednatel župy. (24. 7. 1853, +16. 6. 1908) Byl jedním z hlavních organizátorů zemských hasičských sjezdů ZÚHJ. a výstav. Ředitel měšťanské školy v Kamenici nad Lipou a pokladník Byl považovaný za největšího odborníka na výcvik hasičů, především v činnosti se stříkačkou. Měl zásluhu na vývoji a propagaci norem. Zakladatel moderní hasičské literatury a dějin. Vedl Technickou komisi a redigoval Hasičskou knihovnu. Člen vedení ZÚHJ a první správce prvního hasičského muzea.
76
nejčastěji používané zkratky
ČHJZ – Česká hasičská jednota zemská (zal. 1876) ÚZHJ – Ústřední zemská hasičská jednota království Českého (zal. 1878) ZÚHJ – Zemská ústřední hasičská jednota království Českého (zal. 1891) ČÚHJ – Česká ústřední jednota hasičská pro Moravu a Slezsko (zal. 1883) SDHS – Sdružení dobrovolného hasičstva slovanského (zal. 1901)
77
78
obsah
Sto a dvacet let jednotného českého hasičstva...........................................7 Čeští hasiči v boji o národní svébytnost.........................................................9 Cesta ze stínu německého živlu ..................................................................... 19 Vítězná devadesátá ............................................................................................. 29 Župy vstupující do ZÚHJ .................................................................................. 36 Vznik zemských hasičských jednot na Moravě a ve Slezsku ............... 40 Sbory pod továrními komíny .......................................................................... 44 Na prahu 20. století ............................................................................................. 50 Galerie osobností českého hasičského hnutí ............................................ 61 Nejčastěji používané zkratky ........................................................................... 77 Obrazové přílohy Znak ZÚHJ Uniforma člena ZÚHJ Funkční označení
79
Josef Nitra (*1956, Frýdek) Tiskový mluvčí Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska. Absolvent Fakulty žurnalistiky Univerzity Karlovy, dlouholetý hasičský novinář a publicista (150 Hoří, 112, Hasičské noviny, Alarm revue, Almanach 2009, Oheň a lidé v českých zemích do roku 1895, Hasič v divadle). Redaktor stránek www. dh.cz. Propagátor hasičské historie (Propagační akce Přibyslav–Ostrava 2009, Lány–Litoměřice 2010, Bílé Poličany–Přibyslav 2011).
80
